Masarykova Universita Filosofická Fakulta Ústav Filmu a Audiovizuální
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Masarykova universita Filosofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury Kristýna Haklová (FAV, bakalářské prezenční) Analýza propojování stylu televize, klasického stylu a postupů typických pro tzv. zesílenou kontinuitu ve filmu Dobrou noc a hodně štěstí (Bakalářská diplomová práce) Vedoucí práce: Mgr. Pavel Skopal, PhD. Brno 2010 Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů. V Brně 30.června 2010 …………….……………………………………… Kristýna Haklová 2 Na tomto místě děkuji vedoucímu práce Pavlu Skopalovi za trpělivost a podnětné vedení mé práce. Dále chci poděkovat Anně Batistové a Radomíru D. Kokešovi za neustálou podporu a rady. Též děkuji své rodině za vytvoření podmínek vhodných ke studiu a povzbuzování. 3 Obsah: 1. Úvod ........................................................................................................................... 5 1.1. Zdůvodnění výběru .............................................................................................. 5 1.2. Teoreticko-metodologická reflexe ....................................................................... 6 2. Ekonomický a kulturně-historický kontext ................................................................ 8 2. 1. Joseph McCarthy a tzv. mccarthysmums ........................................................... 8 2. 2. Edward R. Murrow – See It Now ....................................................................... 8 2. 3. Vznik filmu ....................................................................................................... 10 2. 4. Uvedení............................................................................................................. 13 3. Neoformalistická analýza ......................................................................................... 14 3. 1. Naratologická analýza ...................................................................................... 14 3.1.1. Charakteristika narace z hlediska informačního rozsahu a hloubky .......... 16 3. 2. Oscilace filmu mezi několika stylistickými postupy ........................................ 18 3. 2. 1. See It Now ................................................................................................ 26 3. 2. 2. Zvuk .......................................................................................................... 27 4. Závěr ......................................................................................................................... 34 Literatura ...................................................................................................................... 37 Prameny ........................................................................................................................ 38 Filmografie ................................................................................................................... 38 Summary....................................................................................................................... 39 4 1. Úvod 1.1. Zdůvodnění výběru Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala film Dobrou noc a hodně štěstí, který natočil herec, scenárista a režisér George Clooney. Snímek mě zaujal spojením dokumentárního dramatu se specifickým stylistickým a narativním uspořádáním. Styl filmu se uvědoměle propojuje s narativní rovinou, která se pokouší rekonstruovat přípravu pěti epizod zpravodajského pořadu See It Now na americké televizní stanici CBS1 v padesátých letech minulého století. Film je současně výjimečný i nadstandardním přímým využitím archivních záznamů vystoupení senátora Josepha McCarthyho a vyšetřovací komise senátu USA. Rekonstrukčním nárokům odpovídá i volba černobílého obrazu, jakkoli má mnohem rozsáhlejší škálu šedi než dobové filmy, protože snímek byl natočený na standardní barevný materiál a zbaven barev až postprodukčně. Právě spojení současného barevného materiálu s volbou ho následně co nejvíce přizpůsobit dobovým konvencím, kdy televize byla výhradně černobílá, do určité míry naznačuje i dominantu filmu. Ta podle mě spočívá v propojování několika obvykle nespojovaných strategií, aby se posílil dojem věrohodného zobrazení historických událostí: 1) Propojování stylu televize, klasického stylu a postupů typických pro tzv. zesílenou kontinuitu současného hollywoodského filmu.2 2) Propojování rétorických způsobů televizního zpravodajství, klasického vyprávění a prvků uměleckého vyprávění. 3) Propojování několika propagačních strategií: film jako dokudrama relevantně vypovídající o událostech minulosti (vhodné pro výuku na školách) a atraktivní fikční film. Navzdory politické tematice filmu se následující text nebude pokoušet o ideologickou analýzu filmu, ale volí tzv. neoformalistický přístup.3 Ten mu umožní přiblížit a popsat výše uvedená propojení. V první části práce se obecněji zaměřím na třetí bod, který vyplyne z kulturně-historického zařazení filmu. V další části budu už analyzovat vyprávění a styl filmu, přičemž se zaměřím na několik konkrétních příkladů, jak se v něm propojují právě různé typy narativních a stylistických postupů. 1 CBS byla původně skupina 16 radiových stanic, které koupil William S. Paley, tehdy to byla největší síť radiových stanic a po získání práv na televizní vysílání se řadila mezi tři hlavní celostátní televizní stanice. 2 Srov. Bordwell, 2003. 3 Srov. Thompsonová, 1998. 5 1.2. Teoreticko-metodologická reflexe V rámci teoreticko-metodologické reflexe představím nejprve přístup Barbary Klingerové k historickému výzkumu, který je shrnut ve studii „Konečná a nekonečná historie filmu: rekonstruování minulosti v recepčních studiích“. V druhé části této podkapitoly jsou prezentovány základní principy neformalistické filmové analýzy jak ji představují David Bordwell s Kristin Thomsonovou. Text Barbary Klingerové byl svého času provokativní svým dosud nebývalým důrazem na historický výzkum v míře ambicí dosažení tzv. totální historie. Pod ní chápe výzkumný proces, kdy popíše všechny kontexty, ve kterých se objekt historického zájmu ocitá. Vychází z literární teorie počátku osmdesátých let, kdy Tony Bennett nabádal své kolegy ke zkoumání nejen textu, ale také „všeho, co o něm bylo napsáno, všeho, co bylo v souvislosti s ním shromážděno, co je k němu nyní připojeno […]“ [Klingerová in Szczepanbik, 2004: 87]. Z literární teorie taktéž pochází Klingerovou použité dělení historického výzkumu na synchronní a diachronní.4 Přístup „totální historiografie“ byl kritizován jako utopický a nerealizovatelný. Klingerová ho však prezentuje jako cíl, ke kterému se má badatel snažit přiblížit. Byl tak redefinován předmět analýzy, kdy se badatel zaměřuje nejen na samotný text, ale také na intertext – síť diskurzů, sociálních institucí a historických podmínek obklopujících dílo. Podle Klingerové tak byl podnícen rozvoj recepčních studií filmu. Klingerová rozlišuje mezi „reception studies“ (recepčními studii) a „audience studies“ (výzkumem publika), kdy se zabývá odkrýváním širokých kontextů, nikoliv empirickým výzkumem založeným například na dotaznících. Úkolem totální historie tedy není odhalit, jak konkrétní jedinci reagují na film, ale ukázat, jaké historické vyhlídky se v určitém okamžiku nabízely ke sledování. Z toho důvodu představuji v druhé kapitole kromě senátora McCarthyho též autory Granta Heslova a George Clooneyho a jakým způsobem svůj film prezentují, či jak je prezentován a interpretován dobovou kritikou. Pro analýzu filmu samotného, jeho vyprávění a stylu je v tomto textu předurčena neoformalistická analýza. Jak hned v úvodu svého textu „Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod“ Kristin Thompsonová píše: „Neexistuje filmová analýza bez přístupu. Kritici nechodí na film jen sbírat fakta, která potom připojují podle starého způsobu k ostatním. To, co považujeme za ‚fakta‘ o nějakém filmu, částečně závisí na tom, z čeho se podle nás film skládá, jak se podle nás lidé na filmy dívají, jak si myslíme, že se filmy vztahují k celku světa a co považujeme za cíl analýzy“ [Thomsonová, 1998: 5]. Přístup má analytikovi pomoci být konzistentní i při studiu více než jednoho díla. Metoda je podle Thompsonové soubor postupů užívaný ve vlastním analytickém procesu. Jedním z hlavních argumentů neformalistické analýzy je snaha vytvořit takový přístup, který bude univerzálně aplikovatelný na libovolně vybraný film. Thompsonová tak naráží na tendenci některých 4 Srov. Saussure, 2007. 6 analytiků vybírat si filmy účelově tak, aby podporovaly daný přístup. Při výběru jiného objektu by se však daný přístup ukázal jako nedostačující. Snaha neoformalistické analýzy tedy spočívá v tom, poskytnout badatelovi takové nástroje pro analýzu, které bude moci použít aniž by potřeboval striktně danou metodu analýzy filmu. To by podle Thompsonové mohlo vést k zahalování rozdílů mezi filmy. Analýza má zahrnovat: „rozšířené, pozorné sledování filmu – sledování, které dává analytikovi možnost pohodlně zkoumat ty struktury a materiály, které ho zaujaly při prvním zhlédnutí filmu a při jeho zhlédnutích následných. […] Když film vybudí náš zájem, analyzujeme jej, abychom formálními a historickými pojmy vysvětlili, co se v díle, které spustilo takovou reakci, děje“ [Thomsonová, 1998: 6].5 Přístupem vychází neoformalismus z estetické analýzy koncipované v pracích ruských literárních formalistů.6 Neoformalistické postupy představuje ve svém díle kromě Kristin Thompsonové například David Bordwell, konkrétně v knize Narration in the Fiction Film [Bordwell, 1985]. V této knize je rozvíjen především kognitivní přístup, který je prezentován v opozici k tzv.