Expedice PARIS
Obsah
KATEDRÁLA NOTRE-DAME ...... 8 MĚSTSKÁ RADNICE ...... 10 PYRAMIDA V LOUVRU ...... 10 SACRÉ-COEUR ...... 13
Montmartre ...... 14 The Sacred-Heart Basilica of Montmartre ...... 14 Čtvrť Le Marais ...... 15 ČTVRŤ LA DÉFENSE ...... 15 Archa obrany - L'Arche de la Défense ...... 15 GÉODE ...... 16 CENTRE NATIONAL D´ART ET DE CULTURE GEORGES POMPIDOU ...... 16 EIFFEL TOUR ...... 17 VERSAILLES - ZÁMEK A PARK ...... 19 PASTIS - NÁRODNÍ PITÍ ...... 19 Defense...... 19 BASTILA...... 20 Le Marais Bastille Republique...... 21 Musée d'Orsay...... 22 Orsay...... 22 Etoile...... 23 Arc de Triomphe...... 23 Palais Royal ...... 24 Place Charles de Gaulle...... 25 Trocadera ...... 25 Bois de Boulogne...... 25 Catacombes...... 25 Centre Pompidou...... 25 Cimetière du Père Lachaise...... 26 Sainte Chapelle...... 26 The Basilica of the Sacred Heart ...... 26 Chartres Cathedral ...... 26 Muzeum...... 27 Invalidovna...... 27 Pantheon = u yastavky metra cluny la sorbonne...... 28 Jardin des Tuileries ...... 29 Assemblée Nationale - Palais Bourbon ...... 30 Auguste Rodin Museum ...... 30 Garnier Opera ...... 31 Place des Vosge ...... 33 Náměstí Svornosti – concorde...... 35 Radnice = Hôtel de Ville ...... 37 Lucemburské zahrady = latinska ctrvt...... 38 Saint-Denis Basilica ...... 38
1 Není snadné napsat krátký úvod tohoto města, protože není mnoho měst jako Paříž, která se stala představitelem důležitých události, které změnily průběh historie. Její zakladatelé byli pravděpodobně Galové, kteří vytvořili malé urbanistické centrum na levém břehu Seiny. Později následoval příjezd Římanů veden Juliem Caesarem, který ve své knize De Bello Gallico opakovatelně toto místo nazývá Lutetia. Z důvodu pokračujícího a stále více vážnějšího nebezpečí barbarských vpádů, se toto první centrum přenese do Ile-de-la-Cité, odkud začne pomalé, avšak neustálé rozšiřování na břehy řeky. Nejdříve byla jednoduchým sídlem Merovingských a později Karolingských králů, avšak v roce 987 se Paříž stane pravým hlavním městem, když Ugo Capeto založil novou dynastii a povznesl město na takovou úroveň, kterou si udrželo a neztratilo v průběhu celé historie Francie. Od tohoto momentu byl zaznamenán progresivní vývoj města a to nejenom z hlediska urbanistického, ale i kulturního. Příchodem Filipa II. Augusta na trůn (kraloval zde od roku 1180 do roku 1223), poznala Paříž iedno ze svých nejkrásnějších období: byla započata stavba Louvre a v roce 1215 založena Universita. Nové krásy nabyla za království Ludvíka IX., Svatý od roku 1226 až do roku 1270, během kterého byla postavena Sainte Chapelle a nepřetržitě pokračuje budování Notre Damu. S následující dynastií Valoisů Paříž prožije jednu z nejsmutnějších stránek své historie: v roce 1358 viděla vzpouru vedenou představitelem pařížských obchodníků Etiennem Marcelem. Ta byla potlačena Karlem V., který dal postavit, mezi jinými, Bastilu, ale rnír netrval dlouho. Občanského boje mezi skupinami Armagnacchů a Borgognonů využili Angličané, kteří obsadili Francii s Jindřichem VI. korunovaným králem Francie v roce 1430 v Notre-Damu. Avšak v roce 1437 Karel VII. znovu vládl Paříži, ale nové a stále více krvavé vzpoury se střídaly s hroznými epidemiemi moru, které pustošily již vysílené obyvatelstvo. Pak po celé 16. století byla důležitost Paříže omezena a přednost bylo dána hradům v Loiře, v kterých měli svá stálá sídla různí králové Francie. Ale ani toto nepomohlo k utišení vnitřních problémů, které se vyskytovaly v Paříži. S rozšířením protestantského hnutí vypukl krvavý náboženský boj, který po dlouhý čas drásal Paříž a celou Francii. Vyvrcholil masakrem hugenotů 24. srpna 1572, slavná Bartolomějská noc. Po vraždě Jindřicha III. v St. Cloud, mladým Jacquesem Clémentem, bylo město obléháno po čtyři dlouhé roky a otevřelo své brány až Jindřichu IV., který se vzdal své původní naboženské víry a obrátil se na katolictví. Na počátku XVII. století má Paříž již 300.000 obyvatel. Město se stane stále důležitější kulturní a politické centrum, především za vlády kardinála Richelieu, který v roce 1635 založil Academie Francaise, v které 40 členů bylo zváno "nesmrtelní". Během nové dynastie Borbonů se město ještě více rozrostlo, tak že v roce 1775 za vlády Ludvika XIV. mělo půl miliónu obyvatel. Ale své rnísto v historii si Paříž bezpochyby získala v roce 1789, kdy začala Velká Francouzská revoluce, která poznamenala zrození moderního světa. Za začátek revoluce se obvykle považuje 14. červenec, kdy se lid zmocnil symbolu absolutismu a teroru, kterým byla Bastila. Během následujících let prolínala jedna historická událost za druhou a se stále větší frekvencí: upadla monarchie, počátek hrůzovlády s termidoriánskou reakcí a z pařížské politické scény zmizí osobnosti, které ji ovládali po dlouhý čas. Všechno to, co město utrpělo během těch let (ztráty lidských životů, nenapravitelné zničení uměleckých hodnot), zapomnělo příchodem cíšařství a přepychovým dvorem, vytvořeným Napoleonem v roce 1804, kdy byl korunován v Notre-Damu papežem Piem VIl. Od roku 1804 do roku 1814 se město nepřetržitě zkrášlovalo mnoha mistrovskými uměleckými díly: byl vztyčen sloup na Place Vendóme, postaven Vítězný oblouk a pokračuje stavba Louvru, kde v přepychovém Salon Carré se konala v roce 1810 svatba Napoleona a Marie Ludvíky Rakouské. Později Paříž viděla úpadek jiných monarchií, jako ta Karla X., tak i ta Ludvíka Filipa BourbonOrleans, a byla svědkem zrození druhé republiky a vstupu Napoleona III. na trůn. Právě během jeho císařství byl svěřen baronu Haussmannovi návrh urbanistického přebudování města, vyřešením tak nesnadného problému dopravního ruchu, který byl ve francouzském hlavním městě opravdu přeplněn. Byly postaveny trhy Les Halles, upraveny parky Bois de Boulogne a Bois de Vincennes, vystavena Opera a byly znovu dány do pořádku velké boulevards. Vítězství Prusů nad Napoleonem Ill. v roce 1870 provokovalo vzpouru Pařížanů, a tak byl zaznamenáván další smutný historický moment města, tj. období Pařížské komuny (18. březen-28.
2 květen 1871). Mnoho historických a nádherných budov bylo bohužel zničeno, právě v těchto dnech vzpoury: mezi jinými slavný Hotel de Ville a Tuileries. S následujícím stoletím Paříž poznala nové období rozkvětu: Universální a Internacionální výstavy, konstrukce Grand Palais a Petit Palais, zrození jak uměleckých, tak i malířských a literárních hnutí. Bohužel tímto místem prošly i další dvě krvavé a dlouhé války, ve kterých bylo město bombardováno a značně zničeno. V roce 1940 Paříž padla do rukou německého vojska a byla osvobozena spojeneckými vojsky v roce 1944. Od tohoto momentu až dodnes, svobodná a živá Paříž uchovává své místo v historii kultury a lidstva. Další
Město nad Seinou je považováno skutečně za světové město. Chce ho každý alespoň jednou za život vidět. Když Američan jede do Evropy, většinou tím myslí Paříž. Je to tak. Jaké ale je tohle 2,1 milionové město, které obklopují předměstí, jenž dohromady dají dalších deset? Samotného mě to zajímalo, a tak jsem se vydal do města šansonů, mody, parfémů, umění a Eiffelovy věže.
Klasický průvodce Paříží vás bude lákat na Eiffelovku, Louvre, La Défense či sousední Versailles. Já vás budu lákat také na tyto architektonické skvosty, přidám ale k tomu i jiné věci, o kterých se knižní průvodci nezmiňují. Mám ve zvyku začínat historií. Neudělám výjimku ani pro tentokrát. Na úvod začnu srovnáním. Vlastní Paříž je poměrně malá. Ano. Její rozloha odpovídá pouze jedné pětině velikosti Prahy. Největší městskou aglomerací se région parisienne stává až společně s oblastí Ile-de-France, s níž dohromady počet obyvatel činí přibližně 12 milionů. Přes dvacet procent Francouzů žije tedy na necelých čtyřech procentech rozlohy celé země. Dobré je rovněž připomenout, že Paříž je město služeb. Průmyslové podniky byly vytlačeny z města a téměř se tu vůbec nenacházejí. Zato se v hlavním městě Francie usadily mnohé velké firmy, banky či pojišťovny. Historie města se začala odvíjet na ostrově Ile de la Cité, na kterém si svá sídla vybudovali již Keltové a později z něj Římané vytvořili správní centrum. Rozdílné přírodní podmínky obou břehů Seiny vedly nejprve k osídlení levého břehu, na němž byly také nalezeny zbytky římského města. Pravý břeh byl bažinatý, proto byl osídlen mnohem později. Nové severní části byly k městu připojeny teprve za panování krále Filipa II. Augusta, kdy kolem roku 1200 vyrostly městské hradby. Nejdůležitějším komplexem tohoto obranného systému se stal Louvre, který byl přebudován na pevnost, později na královskou rezidenci. Přibližně o sto let později měla Paříž už 80 000 obyvatel a v polovině 14. století musely hradby postupně mizet a rozšířit se. Tomuto druhému prstenci opevnění z doby vlády Karla V. z dynastie Valois odpovídá dnes úsek bulvárů od Seiny přes náměstí Place de la Bastille a Place de la Republique až po Porte St-Denis. Když se podíváte podrobně na mapu, zjistíte, že Paříž má kruhový tvar. Toho se docílilo tím, že jakmile se město rozšiřovalo, vždy hranice oblasti byly okrajem kruhu. Celkově dnešní Paříž je téměř všude stejná, podle stejného vzoru, podle jedné šablony. Založením Champs-Elysées, široké hlavní třídy směřující z města směrem na západ v polovině 17. století, a výstavbou rozsáhlého komplexu Invalidovny za "krále Slunce" Ludvíka XIV. Byla tato tendence ještě posílena. Na 18. století, poměrně chudé na velké architektonické projekty, navázalo novými úlohami 19. století. Vedle výstavby veřejných budov, které sloužily vnější reprezentaci "Velkého národa", a nákladných stavebních prací v oblasti infrastruktury (např. regulace Seiny za Napoleona I.), byla stále zřejmější nezbytnost rozsáhlé asanace a proměny tvářnosti města. Po epidemii cholery v roce 1832 bylo už jen otázkou politické vůle, kdy se s velkou rekonstrukcí městské zástavby začne. Napoleon III. se ihned po uchopení moci roku 1852 pustil společně s Georgesem-Eugénem Haussmannem do plánování císařské Paříže. Během gigantické demolice a výstavby byly začátkem
3 roku 1860 do Paříže začleněny okolní vesnice, čímž město získalo rozměry, které má v podstatě dodnes. V tradici budování pompézních velkorysích staveb se v Paříži pokračuje neustále. V sedmdesátých letech, za prezidenta Georgese Pompidoua, byla stržena tržnice uprostřed města, kterou nahradilo Centre Pompidou. Osmdesátá léta patří prezidentovi Francoisovi Mitterrandovi, který začal realizovat architektonické velkoprojekty, mj. oblast mrakodrapů La Défense. Obsáhlejší úvod byl nezbytný proto, abychom pochopili, proč současná Paříž vypadá tak, jak vypadá. Všechny ulice města jsou podle jednoho secesního vzoru s ocelovými kovanými zábradlími a francouzskými okny. Zároveň je Paříž městem osamocených gigantických komplexů a staveb. Hlavní francouzské město je jinak městem na rovině, kterému samozřejmě dominuje Eiffelova věž, ale také osamocený černý mrakodrap Tour Maine-Montparnasse, který je přesně na stejné ose jako věž. Dále je nepřehlédnutelná kupole baziliky Sacré-Coer, který působí byzantsko-románsky a je postaven na jediném vyvýšeném místě v Paříži, odkud je pěkný pohled na celé město. Pak je tu komplex Louvre, který je v dnešní době muzeem, ve kterém jsou opravdu všechny možné sbírky, včetně největšího lákadla: originálu obrazu Mona Lisa od italského malíře Leonarda da Vinci. Další stavbou ke shlédnutí je Madeleine, kterou nechal zrealizovat samotný Napoleon I. Je to kostel, který ale jako kostel vůbec nevypadá. Tvar a struktura odpovídá spíše řeckým chrámům s rozsáhlým schodištěm a sloupoví s 52 korintskými sloupy vysokými 20 m. Obrovským prostranstvím v Paříži je náměstí Svornosti (Place de la Concorde). Bylo vybudováno podle návrhu Jacques-Ange Gabriela v letech 1757-1779, zpočátku bylo věnováno Ludvíku XV., ve středu náměstí se tyčila jeho jezdecká socha, která byla stržena během Velké Francouzské revoluce (VFR). Na jeho místě byla postavena gilotina. Zde zemřely významné historické postavy: Marie Antonietta, Danton, Madame Roland, Robespierre a Saint Just. Dnešní podobu nabylo náměstí v letech 1836-1840, během přestavby vedené architektem Hittorfem. Ve středu náměstí se tyčí egyptský obelisk pocházející z chrámu Luxoru, darovaný Mehmetem-Ali v roce 1831 Ludvíkovi Filipovi, vztyčený v roce 1836. Na severní straně náměstí jsou dvě identické budovy, v nichž dnes sídlí Ministerstvo námořnictva a Hotel Crillon. Kousek za rohem, v ulici Rue Royale (Královská), najdete známý restaurant Maxim. Z náměstí Svornosti jde přímá široká třída směr na západ - Champs-Elysées. Začíná parky, pokračuje zástavbou luxusních obchodů. Měří tři kilometry a lze ji srovnat s pražským Václavským náměstím. Na konci třídy se nachází kruhový objezd, z kterého paprskovitě jde dvanáct ulic a kde uprostřed je Vítězný oblouk. Na stejné ose, ale o pěkných kilometrů dál, se nachází monumentální budova La Grande Arche de l´Humanité et de la Fraternité, v La Défense. V parku na Elysejském poli je schován Elysejský palác, sídlo francouzských prezidentů. Veřejnosti nepřístupný a pečlivě střežený. Za návštěvu určitě stojí i Muzeum d´Orsay, které leží na levém břehu Seiny. Je to budova, která byla na muzeum přebudována za Mitterrandovy éry, dříve to bylo nádraží. Ve stejné oblasti si nenechejte ujít prohlídku katedrály Notre-Dame. Tu znáte z románu Victora Huga Chrám u Matky Boží. Za vnější prohlídku rovněž stojí budova Invalidovny (Dome des Invalides), kde jsou uloženy ostatky Napoleona I. Bonaparte. Invalidovna je nádherná svou pozlacenou kupolí. Podobnou stavbou v Paříži je i Pantheon. Obrovským areálem je světoznámá Sorbona a megalomanskou stavbou pro změnu nová budova Opera de la Bastille, před kterou je ve středu náměstí de la Bastille sloup de Juillet, kde se nacházela známá věznice Bastila. Ta samozřejmě nestojí, za VFR byla stržena. Pokud chcete jít v Paříži po stopách posledních hodin princezny Diany, která 31. srpna 1998 tragicky právě ve městě lásky zahynula, nejprve se vydejte na náměstí Place Vendome, kde je uprostřed nádherný sloup. Právě na tomto náměstí se nachází luxusní Hotel Ritz, kde přespala Diana s Dodim. Místo tragédie je blízko Eiffelovy věže, v tunelu u náměstí de l´Alma na ulici Avenue de New York.
4 Vidět budete pravděpodobně i chtít filmem proslavený kabaret Moulin Rouge. Ten hledejte ve čtvrti pod kopcem Montmartre, na němž je Sacré-Coeur. Na stejné ulici najdete samé noční erotické kluby, sexshopy, kina apod. Prostě hříšná ulice Paříže - Pigalle. U Sacré-Coeur na malém náměstíčku Pla du Tertre můžete objevovat dávné kouzlo hříšných umělců. Zde tvořil mj. sochař Aguste Rodin. Jeho díla najdete v jeho muzeu u Invalidovny. Za samostatnou návštěvu stojí La Defénse, oblast výškových budov. Smělý průlom do architektury 21.století, který byl započat na konci 70. let 20. století. Doporučuji, navštivte. Nezapomeňte ani na sochu Svobody, kterou najdete na Seine blízko Eiffelovy věže naproti komplexu Radio France. Můžete vyzkoušet i pařížské metro, které je jedním z nejstarších na světě a podle toho také vypadá. Zajímavsotí je, že pařížská městská doprava nemá tramvaje ani trolejbusy. Právě metro, které většinou má linky pod jednotlivými bulváry, zajišťuje hlavní přepravu městem. Hustá sít linek je skutečně pro českého našince překvapivá. Ve městě také jezdí autobusy, u kterých je zajímavé, že staví jenom na znamení. Do Paříže se jede z Česka v pohodě autem či autobusem po dálnici přes Německo. Jezdí se na Norimberk a pak se pokračuje po A6 na Heilbronn, Ludwigshaven a Mannheim až do Saarbrueckenu. Ve Franci pak po A4 na Méty (Metz), Verdun a Remeš (Reims), kde byli kromě Napoleona I. (nechal se korunovat na císaře) korunováni ve zdejší překrásné katedrále francouzští králové. Do Paříže z Prahy jezdí i pravidelná autobusová linka, nebo se létá letadlem s ČSA či Air France. Paříž je zajímavé město, které stojí vidět. Není ale podle mne zas tak úžasné, jak se o něm povídá. Je to mýtus. Ale zase má své kouzlo a je tu stále co objevovat. Už jenom aglomerace zahrnující mj. St-Denis, Boulogne se svým proslulým lesíkem, St.-Germain nebo Versailles stojí za důkladnou a samostatnou návštěvu. Největším překvapením pro mne však byli obyvatelé Paříže. Typického Francouze ne a ne najít. Je to tady samý černoch a tak si spíše připadáte, že jste v USA a ne v Evropě.
History
Paris is a city that has been shaped by the forces of history. From its first period C 250 BC with the 'Parisii' who arrived at the Ille de la Citie and set up a fishing village on a route between Germany and Spain, it has been the stage for most of the important events and people who fill the history books. The Seine is the lifeblood of Paris: not simply its historic heart but also at the heart of the new modern Paris. Most of the city's great sights lie on its banks, the cobbled Berges (pathways) laid beside the river make for pleasant walking away from the traffic above. But despite its history, Paris is not just a historic theme park, it now boasts modern amenities the rival of any city in the world. As you explore our website in preparation for your visit to Paris, we hope to supply you with the information you need to make your trip easy, safe and enjoyable. So, take some time, explore the areas revealed by the buttons on each page, and learn more about this amazing city. Paris Time Line: C 250 BC Lutetia founded on the Ile de la Citie by a Celtic tribe, the Parisii 52 BC Paris conquered by the Romans. 1253 Sorbonne founded. 1667 Paris given its first street lighting.
5 1828 First horse drawn buses. 1836 Completion of Ard De Triomphe 1870 Prussian victory at Sedan; siege of Paris. Napoleon lll abdicates. 1885 World's first public film screening by Lumiere brothers. 1889 Eiffel tower built, Moulin Rouge opens. 1900 Population reaches 2 million. 1910 Floods in Paris. 1914 World war l, Germans beaten back at Battle of Marne (Paris) 1940 Germans occupy Paris 1944 Paris Liberated. 1992 Disney opens theme park on outskirts of Paris. 1998 France wins Football World Cup.
Walking between attractions in central Paris is perhaps the easiest method of transport but it is very important that you have some idea of where you are and where you are going. If you don't then your more than likely of find yourself walking in circles. The best way of orientating yourself is to purchase a 'Paris A-Z' street atlas, these are available through out the city. The other thing to consider is the time of your journey, like most major cities during commuting times and lunchtimes the pavements can become very crowded so plan ahead. Cabs are a licensed system, Paris taxi drivers are not known for their charm or knowledge of the city street plan, they also carry up to three passengers. Thet are not allowed to refuse a fare just because it is too short a distance. The Metro (or Tube) is considered by many to be the main transport system in Paris, it is the quickest and cheapest way to travel the cityYou can pick up an underground map at any station, but beware, the relationship of stations on the map can bear little or no relationship to their actual position so you might want to check where the stations actually are. Unlike other cities the Paris Metro does not run all night, the last trains leave the centre of the city between midnight and 1am, so you need to plan another route home if you are out after this time (normally a cab or a Night Bus).
6 BEAUVAIS letiste
SHUTTLE SERVICE A paying shuttle service (10 € per trip and per person), is orginized to and from Paris-Beauvais Airport and Paris-Porte Maillot. < TR> In order for you to not waste time and avoid the queue at the ticket desk, we suggest you to buy your round trip bus ticket directly on line ticket.aeroportbeauvais.com • Access map • Tél.33 158 050 845 • Fax. 33 158 050 844
• Tél. 33 344 114 686
From PARIS (Porte Maillot) To PARIS/BEAUVAIS The departure from Paris is located at the bus park on the Boulevard Pershing, near the hotel Concorde Lafayette (Access map). Show up 3 hours 15 before your flight departure time. The tickets - 10 Euros cash only / one way - must be purchased directly on the bus. From PARIS/BEAUVAIS To PARIS (Porte Maillot)
At Paris-Beauvais airport, every service leaves approximatively 20 mn after each flight arrival. The tickets - 10 Euros cash only / one way - must be purchased at the bus ticket sale point, outside the airport.
7 Monuments: 1. Notre Dame , 2. Conciergerie , 3. Palais Royal , 4. St. Eustache , 5. Arc de Triomphe de la Carrousel , 6. Place Vendôme , 7. Bourse , 8. Hôtel de Ville , 9. Place de la Bastille , 10. Opéra de la Bastille , 11. Panthéon , 12. Jardin du Luxembourg , 13. Sénat , 14. L'institut de France , 15. Assemblée Nationale , 16. Hôtel National des Invalides , 17. Tour Eiffel , 18. Arc de Triomphe , 19. La Madeleine , 20. Place de la Concorde , 21. Opéra Garnier , 22. La Grande Arche de la Défense , 23. Basilique du Sacré Coeur
KATEDRÁLA NOTRE-DAME
Mistrovské dílo gotiky, románová postava a kniha o francouzských dějinách. Nachází se na ostrově Ile de la Cité. Zde byli korunováni králové a královny, císaž Napoleon se korunoval sám. Za revoluce byla katedrála prohlášena za svatyni rozumu. Stavba začala r. 1163 a byla dokončena až v polovině 14. století. Mluvit o Notre-Dame znamená mluvit především o Cité, které bylo již od III. století středem veřejného života. Zde, na největším z ostrovů Seiny, pravděpodobně první civilizovaná a náboženská skupina Paříže dá zrodu první katedrály, to znamená hlavní budovy každého města. Byla postavena na místě křesťanské baziliky, která v minulosti zabírala místo bývalého chrámu římského období; a byla provedena v roce 1163 na přání biskupa Maurice de Sully, který započal s budováním chóru. Během dalších let následovaly chrámové lodi a pak i průčelí, ukončena kolem roku 1200 biskupem Eudesem de Sully, avšak věže byly dokončeny v roce 1245. Pokračovala konstrukce kaplí v chrámových lodích a těch v chóru, jejichž vedením byl pověřen architekt Jean de Chelles; kolem roku 1250 bylo ukončeno další průčelí, nacházející se na severním rameni příčné lodi, zatímco stavba průčelí jižního ramene byla zahájena o 8 let později: kostel byl dokončen v roce 1345. Avšak během staletí, jak mnoha válkami, tak i zásahy člověka, se začal měnit jeho původní vzhled, ale především během Velké Francouzské revoluce, kdy v roce 1793 měl být
8 zcela zničen. Robespierre znovu vnesl do chrámu náboženskou víru, je zasvěcen bohyni Rozumu: Nové vysvěcení se konalo v roce 1802, takže v roce 1804 se zde konala velkolepá korunovace Napoleona I. papežem Piem VII. V letech 1844 až 1864 ji restauroval, ale i v roce 1871 riskovala zničení požárem. Průčelí Notre-Damu, mohutné a vznešené ve svém stylu a formách, je svisle rozděleno pilíři na tři části a vodorovně na dvě galerie ve třech pruzích, z kterých ta spodní má tři hluboké vchody. Nad nimi se nachází tzv. Galerie králů s 28mi sochami králů Izraele a Jidáše. Pařížský lid, který v nich měl představitele nenáviděných francouzských králů, je v roce 1793 srazil. Postupně byly opraveny a znovu umístěny na původní místa. Střední část obsahuje dvě velkolepá okna, která sousedí s růžicovým oknem o průměru 10 metrů, postaveno mezi lety 1220-1225. Tento střední pás průčelí je dekorován sochou Madony s dítětem ve středu a sochami Adama a Evy po stranách. Nad nimi se nachází galerie úzkých křížících se oblouků a trait-d'union mezi dvěmi postranními věžemi, které nebyly nikdy dokončeny, ovšem i bez své špice zachovávají podmanivou krásu vysokých oken. Viollet-le-Duc zde opravdu odvázal svou fantazii a dal volnou cestu svým představám: neskutečný svět démonů, dívajících se dolů k městu s ironickým nebo zamyšleným výrazem tváře, ptáků s fantastickými a neskutečnými formami a směšných postav potměšilých netvorů, můžeme vidět na rozdílných a neuvěřitelných bodech katedrály. Posazeni na gotické ozdobné věžičce, téměř skryty za špicí nebo zavěšeni na prodloužené zdi, všechny tyto zkamenělé figurky se zdají být nehybné po staletí a jakoby přemýšlely nad osudem lidstva, které se hemží pod nimi.
If Paris has a heart, then this is it. Notre Dame de Paris is not only a masterpiece of French Gothic architecture, but has also been Catholic Paris' ceremonial focus for seven centuries. The cathedral's immense interior, a marvel of medieval engineering, holds over 6000 people and has spectacular rose windows. Although Notre Dame is regarded as a sublime architectural achievement, there are all sorts of minor anomalies, as the French love nothing better than to mess with things. These include a trio of main entrances that are each shaped differently, and which are accompanied by statues that were once coloured to make them more effective as Bible lessons for the hoi polloi. The interior is dominated by a 7800-pipe organ that was restored but has not worked properly since. It's well worth the effort of climbing the 387 steps of the north tower. This will bring you to the top of the west facade and face to face with many of the cathedral's most frightening gargoyles, which enjoy a spectacular view of Paris.
Under the auspices of Bishop de Sully, the construction began in 1160 and was completed around 1345. During the construction many events occured such as in 1297, the King Louis IX was canonized as St. Louis, and in 1304, Philip the Fair celebrated his military victory by riding his horse up and down the aisles in the Notre Dame. By the 17th century, it was very fashionable to loathe the Notre Dame.
In the eighteenth century, alot of the medieval glass was removed simply to make the building lighter, and medieval fittings and furniture were often replaced by those in later styles. However, it was not until the French Revolution in 1793, when the Parisiens took a disliking to anything that was "royal" that they destroyed the statues and stripped all "anti-republican" art from inside as well as outside. And, in the following year, the French revolutionary government outlawed religion and Notre Dame was officially renamed as the Temple of Reason.
For some time, the French revolutionary government held propaganda shows in the building. Yet, it was in 1802, when Napoleon ruled France that he reintroduced Catholicism with a solemn ceremony in the newly rechristened cathedral. Here is where he crowned himself emperor.
Historical Landmark Notre-Dame is now viewed as one of the key defining examples of the style which was to become known as Ile-de-France Gothic, by the early nineteenth century few Parisians valued their medieval past very highly. Interest in the medieval building was largely rekindled by Victor Hugo's novel Notre-Dame de Paris. For
9 twenty years, Viollet-le-Duc worked at Notre-Dame, adding the spire, consolidating the fabric and replacing missing or defaced sculptures.
Inside Interior, the immediately striking feature, if you can ignore the noise and movement, is the dramatic contrast between the darkness of the nave and the light falling on the first clustered pillars of the choir, placing an emphasis on the special nature of the sanctuary. Nearly two-thirds glass, it is the end walls of the transepts that admit all this light as well as the two magnificent rose windows coloured in imperial purple. These, the vaulting, the soaring shafts reaching to the springs of the vaults, are all definite Gothic elements, yet, inside as well as outside, there remains a strong sense of Romanesque in the stout round pillars of the nave and the general sense of four-squareness.
Not to be missed ! Before leaving, do not forget to walk round to the public garden at the east end for a view of the flying buttresses supporting the choir, and then along the riverside under the south transept, where you can sit in springtime under the cherry blossom. And in front of the cathedral, in the square separating Notre Dame from Haussmann's police Headquarters, is what appears to be and smells like the entrance to an underground toilet. In fact, it is a very well-displayed and interesting museum, the crypte archeologique, in which are revealed the remains of the church which predated the cathedral, as well as streets and houses of the Cite dating as far back as the Roman era. On the pavement by the west door of Notre-Dame is a spot known as kilometre zero. This is where all of the main road distances in France are calculated. For the Ile de la Cite is the symbolic heart of the country, or at least of the France that in the school books fights wars, undergoes revolutions and launches space rockets.
How to get there Metro line 4 : Cité, St-Michel RER B or C : St-Michel
Opening hours 8 am to 6.45 pm
Fees Cathedral : free Visit of the towers maximum persons by visit: 20 Full: 6,10€ Reduced: 4,10€ Group: 5,10€ School: 15,00€ from the 01/10 to the 15/03 and 30,50€ from the 16/03 to the 30/09
MĚSTSKÁ RADNICE
Se stavbou městské radnice se započalo ve stylu italské renesance v r. 1533, práce byly ukončeny začátkem 17. století. V roce 1871 téměř úplně vyhořela a rekonstrukce proběhly v novorenesančním stylu. Hlavní fasáda je kopií ze 16. století a je na ní umístěno 146 soch.
10 Před ní se nachází náměstí Place de l´Hôtel de Ville, na kterém se schází hodně mladých lidí a bývá zastávkou backpackerů.
PYRAMIDA V LOUVRU
Prosklená pyramida slouží jako vstupní hala do muzea na Napoleonově nádvoří (Cour Napoleon). Po její výstavbě se značně zvýšil počet návštěvníků muzea z celého světa. V roce 1989 dosáhl počtu pěti milionů. Po vstupu do pyramidy sjedete jezdícími schody a dostanete se tak do obrovské vstupní haly, odkud se vchází do jednotlivých galerií. Louvre The very heart of Paris is centred along the elegant Rue De Rivoli stretching from the Place De La Concorde, past the Louvre, to the glass roofed underground shopping city of Les Halles. The Louvre houses many galleries and museums along with all the Fashion houses and exclusive boutiques. Musée du Louvre The Louvre may be the world's greatest art museum - but it's also the one most avoided by visitors to Paris. Daunted by its size and overwhelming richness, many people head to smaller galleries. But if you have even the merest interest in the fruits of human civilisation from antiquity to the 19th century, then visit you must. To make your journey through the collection more enjoyable, pick up one of the useful map-guides and check out the works you really want to see, concentrating on only a couple of sections of the museum. The most famous works from antiquity include the Seated Scribe, the Jewels of Rameses II and the armless duo - the Winged Victory of Samothrace and the Venus de Milo. From the Renaissance, don't miss Michelangelo's Slaves, Leonardo da Vinci's Mona Lisa and works by Raphael, Botticelli and Titian. French masterpieces of the 19th century include Ingres' La Grande Odalisque, Géricault's The Raft of the Medusa and the work of David and Delacroix. The former fortress began its career as a public museum in 1793 with 2500 paintings; now some 30,000 are on display. The Grand Louvre project has breathed new life into the museum with many new and renovated galleries now open to the public. To avoid queues at the pyramid, buy your ticket in advance and/or enter through the underground shopping mall. " No food? " " Yes... no food! " A opravdu, viděl jsem dva postarší Japonce, kteří právě vhazovali igelitový sáček s jídlem do koše a procházeli. Sličná zaměstnankyně jim se sladkým úsměvem řekla " I´m sorry...". Bohužel, my jsme svůj, již skoro týden starý chleba vyhodit nemohli, o salámu a konzervách nemluvě, takže jsme se obrátili zpět a za zvědavých pohledů lidí stojících ve frontě jsme se šli poradit, co teď! No nedá se nic dělat, asi budeme muset zpátky do Meudonu, nechat si tam všechny věci a vzít si jenom doklady a peníze. Tak se taky stalo! Dojeli jsme "domů", mrskli batůžky k batohům, vzali osobní věci a vyrazili jsme zpátky. Tentokrát jsme samozřejmě prošli bez problémů. Dostali jsme se na už zmiňované podzemní náměstí, kde bylo umístěno informační centrum Louvru a vstupy s pokladnami. Tato prostora se jmenovala halle Napoléon. Koupili jsme si lístky, které stály 40 F ( sleva se neposkytuje ), od 15:00 by stál lístek 20 F, ale to bychom to vůbec nestihli. Lístek jsme si koupili přesně v 13:33 ( je to na něm vytištěný ), takže jsme měli co dělat, abychom to vůbec stihli. Teď jsme měli na vybranou, do kterého křídla půjdeme, z halle Napoléon se totiž vchází do všech tří křídel odděleně a to Richelieu, Sully a Denon. My jsme se rozhodli pro Richelieu. Louvre má čtyři podlaží - suterén, přízemí a dvě patra. Začali jsme samozřejmě suterénem, kde se nacházela sochařská díla francouzská 17. - 18. století. Jako první dojem to bylo perfektní. Horší to už bylo s naším ( nebo aspoň mým ) cítěním pro sochařství. Sochy se mi, pravda, líbily, ale jak poznat, která je opravdu dobrá a která ne? Musel jsem se spolehnout pouze na schopnost ( nebo neschopnost ) vnímat uměleckou krásu. Zkrátka a dobře, líbily se mi skoro všechny. Pak jsme vystoupili do přízemí
11 ( stále v křídle Richelieu ), kde byly také sochy, francouzské středověké, renesanční, 17. - 19. století a také orientální předměty z Mezopotámie a Íránu. Pak jsme vystoupali po schodech až do druhého patra, na které jsem se nejvíc těšil, protože tam byly obrazy. V galerii Richelieu byly obrazy holandské, flanderské, německé a také část obrazů francouzských malířů 14. - 17. století. Ty obrazy byly vcelku pěkné, který obraz v Louvru také není "vcelku" pěkný, ale daleko víc jsem se těšil na obrazy z období romantismu, ale hlavně z konce 19. a začátku 20. století, a ještě blíže na impresionisty. Později jsem poznal, že jich tam moc nemají, že jsou hlavně v Musée d ´Orsay a v "Pompidouovi". Dále jsme přešli do křídla Sully, kde byly umístěny obrazy francouzských malířů od 14. do 19. století. Tady se mi nejvíce líbily obrazy romantiků, i když slavný Delacroix mě trochu zklamal, ale zase takový Fragonard, Corot a další "poloznámá" jména mě mile překvapila. Jak už jsem řekl, moc impresionistů tam neměli, snad tak pět, deset, víc ne. To všechno pak přišlo až v Musée d ´Orsay. Sestoupili jsme do prvního patra a v části galerie Sully a v celé části Richelieu jsme si prošli Objekty umění, tedy různé drobné i větší umělecké předměty ze středověku, renesance, 17. - 18. století, prvního císařství, restaurace, červencové monarchie atd. Nejvíce se mi tady líbilo apartmá Napoleona III. Přesně tak si představuju přepychové, ale opravdu přepychové zařízení pokoje. Slovy se to absolutně nedá popsat, to se musí vidět. Ani později ve Versailles jsem neviděl tak krásně zařízený pokoj. Všechno zlacené, těžké závěsy, sametové tlusté koberce, plno detailů - no prostě nádhera. Pak jsme přešli zpět do galerie Sully, kde jsme prošli sbírky řeckých, etruských a římských bronzů, keramiky a terracotty a na tuto expozici navazující výstavu egyptských starožitností z období faraónů. Dále jsme se přesunuli do galerie Denon, kde byly instalovány francouzské obrazy velkých rozměrů 19. století, italské obrazy a španělské obrazy. Tady taky byla Mona Lisa nebo jak jí Francouzi říkají - La Jaconde. Schovaná za třemi skly, obstoupená šíleným davem. Jura odmítl prodrat se davem, stačilo mu, vidět ji z pěti metrů, ale když už tady jsem, tak jsem se tam prodral. No, řeknu vám, nevím, co na tom obrazu vidí. Úplně normální obraz! Nejlepší bylo, že hned vedle obrazu visel obrovský nápis ve všech hlavních jazycích - Nepoužívejte, prosím, blesky - a všichni, kdo měli foťáky, to naplno pražili do slavné "Lízy" svými fotony z blesků. Zastřelit málo. Nebo to třeba byl zájezd slepců, když si to nepřečetli. Ale zase, na co by slepci fotili? Tak nevím. Pak jsme s Jurou sešli do přízemí, kde jsme chtěli objevit jednak stélu s Chamurabiho zákoníkem v orientálních starožitnostech a také Venuši Mélskou ( Venus of Milo ), slavnou antickou sochu bohyně s uraženými pažemi a hlavou. Byla opravdu krásná. Ale jinou krásou než "má" dívka z prvního patra. Prohlédli jsme si ještě egyptské památky, které jsme předtím vynechali a pak, částečně náhodou, se podívali z okna. History The Louvre was built by Philippe Auguste in 1204 and was originally the royal château and later transformed by Charles V between 1364 and 1380 and was entirely rebuilt from the time of François I to the 19th century. Once upon a time a palace of French kings and princes, the Louvre is today the Palace of Arts and holds one of the richest museums in the world. Its collection, which ranges from Egyptian art of 5000 BC to nineteenth-century work, is divided into seven departments: Oriental and Islamic Antiquities; Egyptian Antiques; Greek, Roman and Etruscan Antiques; Painting; Sculpture; Decorative Arts; as well as Graphic Arts.
Mitterand' s contribution to the Louvre In 1981 President Miterrand initiated a rehabilitation project called Le Grand Louvre. The visible part of this iceberg like building-site, being the Glass Pyramid designed by famous architect Ieoh Ming Pei, opens the outstanding perspective toward the Grande Arche de la Défense with the Arc de Triomphe in the middle. The Pyramid gives now access to the main entrance, letting a delightful golden light filter through the glass surface illuminating the floor below.
What's new The huge renovation of Le Grand Louvre which started in 1983 leads to an increase of 22 000 square meters. The basement is now occupied by the remains of the medieval castle originally a big keep part of the defensive wall built under Philippe August in 1190 which have been excavated and displayed below
12 the Cour Carrée. Under the glass pyramid leading to the main entrance of the Hall Napoléon starts the shopping gallery leading to several restaurants and cafeterias of the Galerie du Carrousel under the reversed pyramid. The Aile Richelieu is fully accessible to wheel-chair visitors. Temporary exhibits are displayed below the pyramid in the Hall Napoléon and in Aile Richelieu and Aile Sully. To help you find your way, the three wings are colour coded. Each level is also colour coded and divided into ten sections and each room is numbered. In 1993 the Museum celebrated the bicentenary of its opening, and an extension to the Richelieu Wing opened to celebrate the event. The upheaval this has caused will affect the building through the decade, so changes and closures are expected.
Inside the Louvre This is one of the greatest art collections in the world. The core collection was formed by François 1, and added to by Henri II and Catherine de Medicis. The Old Master collection was developed by Louis XIV and important Spanish and Dutch works acquired by Louis XVI. Most painting lovers come to view the exceptional collection of European paintings which range from I400 to I900. The Grand Gallery running along the south of the building is a stupendous piece of design which showed the world what a picture gallery should look like. Pierced by large windows, its walls are hung with some of the finest works of the Italian Renaissance. On this level is also the Spanish collection and the large scale nineteenth-century French paintings. On the upper level artists from northem Europe are well represented, along with earlier paintings from the French school.
Not to be missed After spending around 2 hours, you can become acquainted with some of the most famous paintings in the world. For example, try to interpret the enigmatic smile of Leonardo Da Vinci's Mona Lisa, or admire the pertect proportions of the Venus of Milo (Sully wing). Michelangelo, Bellin, Donatello and Maillol are some of the great sculptors also represented here.
"Carrousel du Louvre" The other major development is underground - a vast space stretching from the Hall Napoleon, the main entrance to the museum, beneath the Pyramid to beyond the Arc du Carrousel. Known as the "Espaces Carrousel du Louvre", its central crossroads, place de la Pyramide Inversee, is fed with daylight through an inverted pyramid, a smaller model of the Pyramid. From the Hall Napoléon, shops, restaurants, exhibition spaces - and bits of the old fortress's outer defences - make up the cold, classy and commercial "Carrousel du Louvre" gallery. Beyond are several auditoriums and conference halls, car and bus parking areas and new premises for the Louvre's research department, unique in the world for having its own particle accelerator to examine subatomic bits of works of art and archeological finds. Before this subterranean complex was dug out, archeologists discovered Stone Age tools, remnants of an Iron Age farm growing lentils, peas, fruit and cereals, a house dating from 300 BC, a fourteenth-century manor house complete with wall-paintings and garden, and Catherine de Medicis' unfinished Tuileries
Palace There will be direct access to the "Espace Carrousel du Louvre" from the metro and from place du Carrousel. The virtue of the new parking spaces will be to clear rue du Rivoli and place du Palais- Royal of the lines of coaches disgorging their passengers into the Louvre.
New Projects New galleries are being planned in the coming years for Italian painting and sculpture, for the vast collections of Egyptian and Greek art, tor works by the Etruscans and sculpture trom the northern countries. With its seven sections, the Musee du Louvre is colossal in size, and owns an extroardinary number of works of art. About 28,000 are on display, which is a mere 5% or so of the Louvre's treasures, most of which are being kept in storage in the cellars.
13 Surroundings After crossing the Place du Carrousel, take a look at the new Louvre built by Percier and Fontaine under the first Empire, and then by Visconti and Lefuel under the second. It is here, in Napoleon's Courtyard, that we see the most famous sign of the great Louvre's redevelopment, the pyramid by the Chinese- American architect leoh Ming Pei. Placed in the center of the courtyard, this object 21.65 m high with a base 35.40 m square, employs the most modern techniques for the use of steel, glass and aluminium. Its proportions were calculated in accordance with the Golden Number laws. The pyramid gives acces to the new spaces in the museum, which have been entirely rearranged starting from this single, central entrance. We finally reach the old Louvre via the famous Cour Carree, which possesses remarkable architectural elements; the facade by Pierre Lescot; works by Lemercier including the Clock Pavilion.
Organized Tours There are several tours possible depending on the time you have available. You can wander about in leisurly fashion through the art of various countries and centuries : you can make a closer examination of a specific artistic style that interests you in particular, or take one of the official tours that are ottered in various languages. A multilingual brochure as well as a plan of the museum are available at the entrance tree of charge. And before leaving the neigborhood, take a look at the two other special museums. The first is the Musee des Arts Decoratifs ; it displays art-works and furniture from the Middle Ages to the present. A little further, is the Musee des Arts à la Mode, with costumes and cloth from the 16th to the 20th centuries.
How to get there Metro line 1 : Palais-Royal, Louvre. Buses : 21, 24, 27, 39, 48, 67, 68, 69, 72, 75, 77, 81,85, 95.
Opening Thursday to Sunday : 9am-6 pm Monday and Wednesday : 9am-l0 pm Closed Tuesday Limited display and temporary exhibitions in Hall Napoleon Wed to Mon 9am-l0pm.
Fees Permanent collections and temporary exhibitions (Richelieu, Sully and Denon) 7,50 euros from 9 H to 15. 5 euros after 15 H and Sunday all the day The ticket of entry to the museum also gives access to all the temporary exhibitions, except for the exhibitions of the Napoleon hall.
Temporary exhibitions of the hall Napoleon 7 euros Ticket twinned 11,50 euros of 9h to 15h 9,50 euros after 15h and Sunday all the day the twinned ticket gives access to the permanent collections and all the temporary exposures of the museum.
The ticket remains valid all the day, even if the visitor leaves the museum temporarily.
SACRÉ-COEUR
Tato zvláštní stavba byla dokončena ke konci 19. století na nejvyšším pahorku Paříže (130m). Románsko- byzantská stavba s kopulí připomínající pocukrovaný dort, je podobně jako Eiffelova věž neodmyslitel-nou součástí Paříže. Pohled na Paříž ve dne připomíná kamennou poušť, ale v noci se naskytuje krásný pohled na moře barevných světel. Nahoru na kopuli vede 237 schodů, tu práci jsem si ale nedal a zůstal radši dole.
14 Rozhlédneme-li se po Paříži, naše oči se zcela jistě zastaví při pohledu na bílé kopule Sacré-Coeur. Tento vznešený palác, na vrcholku kopce Montmartre, byl postaven v roce 1876 zásluhou národní subskripce a vysvěcen v roce 1919. Jeho architekti (Abadie a Magne patří mezi ty nejlepší) ho chtěli postavit ve zvláštím slohu a toho dosáhli smíšením románského a byzantského slohu. A jak můžeme vidět, čtyři malé kopule, ale i ta hlavní a největší, která je umístěna na struktuře válcovité formy, jsou typicky orientálního slohu. Čtyřhranná zvonice, nacházející se v zadní části, je vysoká 84 metrů a obsahuje slavný "Savoyarde", tj. zvon patřící mezi ty největší na světě, neboť váží 19 tun. Vznešené schodiště nás zavede až k průčelí kostela, kterému předchází podloubí se třemi arkádami. Nad ním byly umístěny dvě jezdecké sochy, představující dvě velmi oblíbené postavy francouzské historie, krále Ludvíka, zvaný Svatý, a Jany z Arku. Interiér tohoto kostela, pro svoji neuvěřitelně a přepychově vypracovanou výtvarnou, malířskou a mozaikovou dekoraci, ztratil svoji vlastní architektonickou strukturu. Z interiéru můžeme sejít do podzemní krypty, ale i vystoupit na vrcholek kopule, odkud můžeme obdivovat rozhled na město a jeho okolí. Jestliže pak chceme obdivovat samotnou obrovskou stavbu tohoto kostela, stačí abychom sešli na Place St. Pierre, jak pohodlnou lanovou dráhou, tak i po schodišti. Můžeme však namítnout, že jeho architektonický sloh, jeho samotná barva, ale i jeho velkolepost je téměř "drsná", protože vytváří příliš velký kontrast s šedou patinou jiných monumentálních budov, kterou získaly v průběhu dlouhých let. Avšak vložení Sacré-Coeur do pařížské krajiny, bylo pravděpodobně možné za pomoci tohoto kontrastu, který tak hodnotí, jak tento, tak i jiné monumenty, vyzdvihnutím jejich historické a umělecké hodnoty.
A Bit of History After the Franco-Prussian War of 1870, it was proposed to construct a church to the Sacred Heart on the butte Montmartre. Although originally the fund raising was by public subscription, in 1873, the National Assembly declared its construction to be a state undertaking. Of the 78 entries in the competition for its design, the one chosen was by the architect named Abadie. He was already well known for his restoration of the St-Front Cathedral in Périgueux. The plans for the new basilica called for an edifice of Romano-Byzantine style, and the first stone was laid in 1875. Abadie himself died in 1884 with only the foundation having been completed. Completed in 1914, it was not consecrated until 1919 after World War I had ended. The final cost was 40 million francs. Since 1885, there has been perpetual adoration and worship within. The interior of the church contains one of the worlds largest mosaics, and depicts Christ with outstretched arms. The nearby bell tower contains the ``Savoyarde''. Cast in Annecy in 1895, it is one of the worlds heaviest at 19 tons.
Montmartre
From the racy neon lights of the Pigalle and the Moulin Rouges to the bric a brac stalls on the f lea markets at Clignancourt, the domed silhouette of the Montmatre's Sacre Coeur basilica dominates the quarter. The Grands Boulevards are wide tree lined throughfares with theatres and shops. Revered scene where the first martyrs of Paris met their death, and site of a famous abby of Benedictine nuns, visited by Saint Bernard, Saint Joan of Arc, Saint Ignatius Loyola, Saint Francis Xavier, Berulle (found of the Oratorians) and Olier. Jak Montaparnasse, tak především i Montmartre byl a je i v dnešní době nejmalebnější a nejzajímavější městskou čtvrtí Paříže. Rozprostírá se na vápenitém kopci vysokém 130 metrů, kde byl podle legendy v roce 272 popraven sv. Dionigi, první biskup Paříže. Z toho bylo pravděpodobně odvozeno její jméno: v minulosti byla zvána "mons Martyrum" a později získala dnešní pojmenování. V průběhu 19. století se stane Montmartre středem atrakce pro všechny umělce, dle kterých bohémský život znamenal především svobodný volný život, zabývat se svým vlastním uměním, které bylo pro ně hlavním smyslem života, a odmítat jakékoliv schéma a jakékoliv pravidla, která jim byla uložena od vnějšího světa. Každý malíř, od nejslavnějšího po toho méně slavného, zanechal v Montmartre nějakou stopu svého života a umění. Na úpatí kopce ("butte Montmartre") je Place Blanche, které je dominováno dlouhými rameny větrného mlýna Moulin Rouge, který byl založen v roce
15 1889 a poznal umění malířů jako byli Valentin le Désossé, Jane Avril a La Goulue. Tento kabaret, na jehož jevišti se zrodil známý tanec zvaný "can-can", je přímo vázán na vzpomínku malíře Toulouse- Lautrece, který zde trávil noci se svým štětcem v ruce a tak ve svých dílech zastihl nejzvláštnější a nejcharakterističtější zjevy a momenty, ty nejlidštější a nejpravdivější nočního života kabaretů a divadel. Ty osobnosti, které žili uměním, ale kteří byli z umění vyloučeni, najdou právě zde jejich oficiální "zasvěcení" a jejich umění bude konečně uznáno. Navždy zvěčněni na plakátech Toulouse- Lautrece, kde úspěšně dosáhnou sláv a proslulosti, které na jevišti MoulinRouge bohužel nikdy nenašli. Ovšem pak přišla nejlepší pasáž z Montmartru a to Boulevard de Clichy a Boulevard de Rochechouart, přes známé náměstí Place Pigalle. Na těchhle bulvárech není snad nic jiného než sex-shopy. Sex se na vás valí doslova ze všech stran. Neóny svítí celý den, pohybující se nápisy a různé sexy obrazy v nadživotní velikosti vás dráždí na každém kroku. No ne že by se to snad nedalo vydržet, ale takovou koncentraci jsem ještě v životě neviděl. S Jurou jsme se pak ještě dlouho smáli nápisům jako Il Sexo, Sexodrome, Cabinés automatique á 15 F, o nápisech Sex shop ani nemluvím, ty už vyloženě zanikaly. Nejvíce vás udiví, že to nejsou žádné malé obchůdky, ale spíš obrovské obchoďáky se všemi možnými poutači, jaké si umíte představit. Kupodivu, žádný živý "objekt" jsme neviděli. Snad jednu ženu, ale ta byla oblečená na Paříž vcelku normálně a vypadala spíš, že na někoho čeká. The Sacred-Heart Basilica of Montmartre
The basilica is built on a vast scale to take full advantage of its commanding site. The architect Abadie was inspired by the Romano-Byzantine style. The domes, elongated into ovoid forms, the 80-metre bell- tower from which the 19-tons Savoyarde bell can be heard, the whiteness of this monument which overlooks the whole of Paris, henceforth makes it one of the major landmarks of the Paris scenery. The building's extraordinary whiteness is a result of the material used in its construction: Chateau-Landon stone bleaches with age. The impressive façade with its triple-arched portico is surmounted by two bronze equestrian statues of St. Joan of Arc and St. Louis by H. Lefebvre, and the climax of the overall design is the statue of Christ, his hand raised in blessing. In contrast to the exterior, the interior is extensively decorated with mosaics: those in the apse over the high altar were designed by Luc-Olivier Merson and show Christ adored by the Virgin, St. Joan of Arc and St Michael.
History Built on the Montmartre hill the Roman-Byzantine basilica of the Sacred Heart dominates Paris. It has been constructed in devotion to the Sacred Heart of Jesus after the 1870 disaster, the capture of Paris by the Prussians, and the civil war which steeped the capital in blood. The archbishop of Paris in 1872 approved the wish of a Parisian, Mr. Legentil, to build a sanctuary dedicated to the heart of Jesus-Christ, "true God and true man", present in the Holy Sacrament exposed day and night. Therefore he chose the site where Saint Denis was beheaded because of his faith in late IIIrd century. In 1873 the Assemblee Nationale voted a law declaring the building of public interest. The basilica's construction was financed by every parish in France. In 1875, work began. Unfortunately, with the breakout of the First World War, the consecration planned for 1914 had to be postponed until after the war.
16 Spirituality Since 1885, the prayer of perpetual adoration has been the most important part of the life and activities of this worldwide famous sanctuary. The Basilica of the "Sacré Coeur" is a place of pilgrimage where the chaplains and the Benedictine nuns of the Sacred Heart welcome pilgrims, faithful worshippers and all those who seek God. Adjacent to the basilica, the Ephrem Hostel is opened to the pilgrims who have previously booked their room Tel : 33 (0)1 53 41 89 09. For details on events at the Basilica or to have times of the services : Tel : 33 (0)1 53 41 89 00.
How to get there Metro line 2 or 12 : Abbesses (then take hill tram), Anvers (then take hill tram), Barbes-Rochechouart, Chateau-Rouge, Lamarck- Caulaincourt. Bus: 30, 31, 80, 85 and Montmartrobus (from Métro Jules Joffrin or Pigalle)
Opening hours Basilica open from 6am to 11pm Dôme : open from 9ham to 5h30pm (7pm in summer)
Fees Free for the basilica. Dome: 5 euros Crypt: Free
Čtvrť Le Marais plno peknych palacu...
ČTVRŤ LA DÉFENSE
Za své jméno vděčí Défense (obrana) památníku Obrany Paříže z r. 1871 od sochaře Barraise. Výstavba této oživené obchodní čtvrti podle zcela nové koncepce byla nejpozoruhodnějším a nejodvážnějším počinem poválečné francouzské architektury. Výstavba začala v r. 1958 na ploše přibližně 800 ha. Aby se zabránilo přetěžování dopravy, je La Défense obrovskou pěší zónou na betonové desce o délce 1200 metrů, která terasovitě vede až k Seině. Nejvyšší z mrakodrapů v Défense má 45 podlaží. Je zde 47 budov, ve kterých sídlí více než 400 společností. V roce 1988 zde pracovalo přes 70 tisíc zaměstnanců.
Archa obrany - L'Arche de la Défense
Nejnovější pamětihodnost Paříže, dokončená v roce 1989. Tato otevřená kostka pokrytá sklem a bílým carrarským mramorem působí svými jasnými tvary i svými rozměry. Jejím architektem je Otto von Spreckelsen z Dánska. Svou výškou 110 metrů je dvakrát tak vysoká jako Vítězný oblouk (50 m) na Etoile a její váha se odhaduje na 30 tisíc tun. Spočívá na 12 pilířích zakotvených pod zemí. Katedrála Notre-Dame by se pod ní celá vešla. Pod klenbou jsou zajímavým způsobem zavěšeny panoramatické
17 výtahy. Toto jedinečné stavební dílo je věží a současně závěrem ústřední osy od Bastilly, Louvre, náměstí Svornosti, Champs-Elysées a Vítězného oblouku na Etoile. Již z náměstí na úpatí monumentu se naskýtá fantastický pohled, směřující ve směru pyramidy v Louvru. Archa však není jen vyhlídkovým místem, jsou v ní umístěny kanceláře - v jižním pilíři se nachází francouzské ministerstvo výstavby a dopravy, v severním sídlí několik mezinárodních společností a na vrcholu sídlí Mezinárodní nadace pro lidská práva, která byla, stejně jako Archa, zřízena u příležitosti dvoustého výročí Velké francouzské revoluce.
GÉODE
Géode je panoramatické kino ve středisku Cité des Sciences et le l´Industrie (Město vědy a průmyslu) ve čtvrti La Villette. Obrovská koule o průměru 36 metrů stojí v bazénu, v jehož vodě se odráží a svítí do dálky svou hladkou ocelovou plochou. Plášť tvoří 6433 trojúhelníků z nerezavějící oceli. Promítací sál pojme 357 diváků, kteří spíše leží než sedí v křeslech a program sledují na hemisférickém (půlkulovitém) plátně o ploše 1000 m2, jež tvoří perforovaný hliník, kudy vychází zvuk. Obraz je devětkrát větší než u obyčejného 35 mm filmu. Ozvučení je samozřejmě kvadrofonní.
CENTRE NATIONAL D´ART ET DE CULTURE GEORGES POMPIDOU
(Národní středisko pro umění a kulturu George Pompidoua) Projekt byl přijat v r. 1969 na přímou iniciativu tehdejšího francouzského prezidenta George Pompidoua. Stavba je 166 metrů dlouhá, 60 m široká a 42 m vysoká. Hlavní průčelí protíná eskalátor, který vedle přístupů do jednotlivých pater umožňuje pohled na Paříž z nejvyššího bodu budovy. Centrum George Pompidoua je sídlem institucí, které si kladou za cíl umožnit návštěvníkovi lepší pochopení nejrůznějších současných uměleckých činností a jejich vliv na každodenní život. The Pompidou Center is divided into five floors : Temporary exhibitions in the Grande Galerie on the fifth floor; Museum of Modern Art from 1905 to present time on third and fourth floors.
The huge public library covers three floors with books, video-discs, microfilms, videos.. A movie-theater celebrating the 7th art with festivals according to special themes on 1st floor
Don't leave before taking a ride on the escalators. As you go up, you will discover Paris as a horizontal skyline appears: the Sacré-Coeur, St-Eustache, the Eiffel Tower, Notre-Dame, the Panthéon, the Tour St- Jacques, and La Défense. From the platform at the top you can look down on the château-style chimneys of the Hôtel de Ville, with their flowerpot offspring sprouting au over the lower rooftops.
Designed for 6000 visitors a day, it has had more like 25,000 - proof of its outstanding success as an enduringly popular building. But the overload of visitors and corrosion in the exterior steel has taken its toll and the Center is now under repair to re open at the turn of the millenium.
Outside the Center In front of the center, there are always the street performers, jugglers, musicians, fire-eaters and the like, capturing the attention of the crowds milling along the pavement. There is also the clanking gold Défenseur du Temps clock in the Quartier de l'Horloge; a trompe- I'oeil, as you look along rue Aubry-le- Boucher from Beaubourg; a nine-digit timepiece counting down by milliseconds to the year 2000 on the south face of the centre; and colourful sculptures and fountains by Tinguely and Nicky de St-Phalle in the pool in front of Église St-Merri. This waterwork pays homage to Stravinsky and shows scant respect for passers-by; it is the ceiling for IRCAM, the centre for contemporary music founded and directed by the composer and conductor Pierre Boulez.. A new, overground extension to IRCAM has appeared, squeezed beside the old public baths on rue St-Merri.
18 The centre is open, free (with admission charges for the exhibitions and art museum), every weekday except Tuesday from noon to lOpm, and at weekends from lOam to lOpm.
How to get there Metro line 1 or 11 : Rambuteau, Hotel de Ville, Chatelet RER A, B or D : Châtelet-les Halles Bus : 38, 47, 72, 76, 85, 21, 29, 58, 69, 70, 74, 75, 81, 96.
Opening Centre Pompidou: from 11AM to 12PM except on tuesdays and on the 1st May Library: from 11AM to 22PM everyday except on the week-ends: from 11AM to 22PM Museum and special exhibitions: from 11AM to 21PM
Fees One day in Center 10€ Reduced tariff: 8€ Valid Ticket the very same day for all the exposures in progress
The Museum and the Workshop Brancusi Exhibitions: 8,5€ or 6,5€ Reduced tariff: 6,5€ or 4,5€ National Museum of art moderne/Atelier Brancusi/Expositions of the Museum: 5,5€ Reduced tariff: 3,5€
The tickets Exposures and Museum the very same day give access to the Gallery of the children and the panoramic Point of view on Paris (level 6)
EIFFEL TOUR
Geniální inženýr Gustave Eiffel (1832-1923), který myšlenku na stavbu kovové věže v sobě nosil od dob studií, zvolal nadšeně: "Francie bude jedinou zemí na světě, jejíž vlajka bude vlát 300 metrů vysoko!" Věž byla otevřena 6. května 1889 po stavbě trvající dva roky. Zpočátku však Eiffelovka budila spíše nelibost Pařížanů než obdiv. Do akce "300" za odstranění monstra, které Paříž hyzdí, se zapojilo mnoho slavných architektů, spisovatelů a dalších umělců. Počátkem 20. stol. ji však naopak mnozí básníci začali oslavovat. Objevovala se na obrazech později slavných malířů a stávala se stále slavnější. V r. 1909 prošla koncese a věž měla být zbourána. V té době však již poskytovala dobré služby telegrafii, protože na ní byla umístěna anténa. Věž byla tedy zachována a později začala sloužit bezdrátovému spojení, rádiovému vysílání a v r. 1957 přibyla také televizní anténa. Poslední patro Eiffelovky (ve výšce 320 m) patří meteorologickému pracovišti a letecké navigaci. Věž ze železa váží 7000 tun, zatížení představuje pouhé 4 kg na 1 cm2, tedy tolik, jako člověk sedící na
19 židli. Na nátěr obnovovaný každých 7 let se spotřebuje přes 50 tun barvy. Vychýlení vrcholu ani při největších větrech nepřesahuje 12 cm. Výška se v závislosti na teplotě může lišit o 15 cm. Do nejvyššího místa vede 1652 schodů. Věž má 3 plošiny: první ve výšce 57 m, druhou v 115 m a třetí v 276 m. V prvním patře je audiovizuální muzeum přibližující stavbu. Na třetí plošině je umístěna pamětní místnost vážící se k historii věže. Každoročně věž navštíví čtyři miliony návštěvníků. Gustave Eiffel je rovněž architektem sochy Svobody, kterou věnovali Francouzi Spojeným státům americkým k výročí dne nezávislosti. Jestliže symbolem Říma je Koloseum, Eiffelova věž je bezpochyby symbolem Paříže: obě dvě stavby jsou jedinečné, jak v jeho nevšedním návrhu, tak i v jejich konstrukci; vyznačují se a proslavily se i svojí nevšední velikostí a nakonec nám dokazují vnitřní vůli člověka, který tvoří něco, co by odpovídalo stupni jeho geniality. Věž byla vztyčena u příležitosti Světové výstavy v roce 1889, právě v letech průmyslové revoluce, progresu a vědeckých objevů. Hledal se způsob přizpůsobení každého druhu umění novému běhu, který vzal život tak, aby každá lidská činnost odpovídala nové citlivosti, kterou doba tak rychle přeměnila. I architektura utrpěla radikální přeměny: sklo, železo a ocel se staly novými stavebními materiály, vhodnější pro odlehčení všech budov, které byly stále dynamičtější a modernější. Osobnost inženýra definitivně nahradila architekta. V tomto případě se jednalo o inženýra Gustava Eiffela, který navrhl (ne však na papíře, ale na obloze) tuto mimořádnou a neobyčejnou kovovou stavbu, která se vítězně tyčí nad pařížským horizontem a nad všemi jinými monumenty. Jestliže ty symbolizují minulost, Eiffelova věž představuje předstih budoucnosti a příští objevy člověka. Eiffelova věž, celkově vysoká 320 metrů, je lehké propletení patnáctitisíců kovových kusů svářených dohromady. Její neobyčejná tíha, 7.000 tun, je podepřena čtyřmi pilíři s betonovými základy. Věž je rozdělena na tři poschodí: první v 57 metrech, druhé ve 115 metrech a třetí ve 274 metrech. Restaurace a bary na každém poschodí nabízí turistům možnost odpočinku a jedinečného výhledu na krajinu: v jasných dnech s dobrou viditelností můžeme dohlédnout až do dálky 70ti kilometrů. Pod Eiffelovou věží se rozprostírá zeleň Champs-de-Mars, která byla minulosti vojenskou oblastí a po té byla přebudována na zahradu. Během Ancien Régime a během Velké Francouzské revoluce zde proběhlo mnoho oslav: právě zde 8. června 1794 proběhla oslava Nejvyšší bytosti, uvedena Rebespierrem. V moderní době byla tato plocha sídlem mnoha Světových výstav. Dnes tuto zahradu, jejíž návrh provedl Formigé v letech 1908 až 1928, dělí široké áleje, které byly obohaceny jezírky, kvetoucími záhonky a malými vodními toky.
Built for the 1889 Exposition Universelle (World Fair), held to commemorate the centennial of the Revolution, the Tour Eiffel was the world's tallest structure at 320m (1050ft) until Manhattan's Chrysler Building was completed. Initially opposed by the city's artistic and literary elite - who were only affirming their right to disagree with everything - the tower was almost torn down in 1909. Salvation came when it proved an ideal platform for the antennas needed for the new science of radiotelegraphy. Just southeast of the tower is a grassy expanse that was once the site of the world's first balloon flights and is now used by teens as a skateboarding arena or by activists bad-mouthing Chirac. When you're done peering upward through the girders, three levels are open to the public. There are elevators to the top but they have long queues. You can avoid the queues by walking up the stairs in the south pillar to the 1st or 2nd platforms. Guided visits are also available.
In 1889, when the Tour Eiffel was completed, it was the tallest building in the world at 300m. The Tour Eiffel was originally built as a tempory structure to commemorate the centenary of the Revolution. And since, the Eiffel Tower has become an enduring symbol of the city of Paris.
The Tour was originally built for the 1889 Exposition. This steel construction defied all traditional rules in architecture. It is now the television transmitter for the greater Paris region.
The Tour selected by a competition which was won by Gustave Eiffel, an engineer who had experience of constructing high level railway viaducts. In the public eye, the tower had many mixed opinions, celebrated and loathed in equal measure. Throughout its construction, the residents became convinced
20 that it would collapse, and Eiffel had to reassure them personally. The author Guy de Maupassant left Paris permanently to avoid looking at its 'metallic carcass' but others who espoused more self-consciously modern views championed the tower: Seurat and Douanier Rousseau were among the first to paint it, in 1889 and 1890 respectively. On a clear day, it is possible to see Chartres Cathedral from the high level viewing platform.
There are three floors. The first is at 57 m., the second at 115m., and the third at 276 m. The top of the aerial is 320 m. above the ground. And on a nice day, you an see from the top of the platform, the whole of Paris and even the distant suburbs. The 12,000 steel girders are held together by 2,500,000 rivets to produce a smooth, curving profile. Its functional elegance heralded the dawn of Industrial Art, and has met with much sarcastic comment from more conservative observers ever since it was finished in 1889. And in 1986 the external night-time floodlighting was replaced by a system of illumination from within the tower's superstructure, so that it now looks at its magical best after dark.
How to get there METRO : Bir-Hakeim, Trocadéro, Ecole Militaire RER : Ligne C - Station Champ de Mars-Tour Eiffel BUS : 42,69,72,82,87 TAXI : Station Quai Branly, Pilier Ouest
Opening From January 1 to June 18: 9:30 am - 18:30 pm (11:00pm via lift) From June 19 to August 29: 9:00 am - midnight From August 30 to December 31: 9:30 am - 18:30 pm (11:00pm via lift) Last admitance 1 hour before closing.
Fees: Stairs - all visitors: 3,50€ Adults Lift to 1st platform 4€ Lift to 2nd platform 7,30€ Lift to 3rd platform 10,40€ Children Lift to 1st platform 2,20€ Lift to 2nd platform 4€ Lift to 3rd platform 5,70€
VERSAILLES - ZÁMEK A PARK
Město a zámek jsou od Paříže vzdáleny 24 km. Král Slunce Ludvík XIV. celý život nechal stavět zámek, zahrady a zahradní zámečky. Věnoval na to velkou část státních financí. Francouzské království bylo tenkrát na vrcholu své moci a Versailles bylo její skvělé vyjádření. Práce na stavbě trvaly více než 50 let a většinu času na ně dohlížel sám král Ludvík XIV. V r. 1685 tu například podle dochovaných údajů pracovalo 36 tisíc dělníků a šest tisíc koní. Úrazovost na stavbě byla tak veliká, že tu byl zřízen špitál. V době svého největšího lesku bylo Versailles hlavním městem království, důležitým administrativním centrem, kde žilo 50 tisíc obyvatel. Život byl zpestřován mnohými zábavami za účasti krále, které byly buď pravidelné (ohňostroje, vojenské přehlídky, hostiny atd.) nebo náhodné. Takovým překvapením byl let balónu bratří Montgolfierů v r. 1783. Co se týká dvořanů, přes den tu bylo až 20 tisíc osob, z toho 9 tisíc vojáků, kteří byli ubytováni ve městě
21 a 5 tisíc sloužících, kteří byli na zámku i ubytováni v přilehlých budovách. Na dvůr se sjížděli četní šlechtici a jiné návštěvy, jednak proto, aby si jich král "všiml", a jednak si tu příjemně a bezplatně užívali. Rozloha Versailleských zahrad je okolo 100 hektarů a délka promenády od zámku do jejich nejzápadněj- šího okraje je 950 metrů. Jsou typem francouzské zahrady esteticky a účelně členité mnohými terasami a fontánami, ozdobené množstvím soch a sousoší.
PASTIS - NÁRODNÍ PITÍ
Pastis je velmi zvláštní nápoj. Procento alkoholu se pohybuje mezi 35 - 45%. Kvůli tak vysokému procentu si jej Francouzi ředí vodou, která je s ním stejně jako miska s oříšky nebo olivami standartně dodávána, přičemž poměr ředění je asi 4:1 (voda : pastis). Jeho chuť by se dala přirovnat k anýzu nebo možná i mentolu. Nejvíce oblíbený je na jihu Francie.
Defense
La Defense", whose lines can be followed to the Arc de Triomphe, along the Champs-Élysées to the obelisk on Place de la Concorde, over the Tuileries gardens to the Louvre's Cour Carrée, assuming that the weather is clear and the air free of polluting tumes. This new business district is in the form of a group of towers more than 30 storeys high, which can be seen for several miles. A kiosk on the ground floor provides information on each of these Defense's ultra-modern architectural gems. From every last minute detail, the designers have paid attention to the surtace decoration, and have not ignored modern artists either. Sculptures, mosaics and fountains keep the eyes busy and break up the monotony.
"Financial District"
This business district is like a futuristic universe where form and content meet in beauty : Active and lively during the day, deathly silent at night. Not just office buildings, but a variety of things to see. Besides the different international trade fairs, exhibitions, concerts or theatrical performances that take place in the CNIT or on the roof of the Arche, you can find a wide variety of restaurants, stores, and outdoor shows. And, for several years, on June 21st, the official Holiday of Music "Fête de la Musique", La Défense hosts a great music festival that includes all sorts of side shows using light and water. "La Grande Arche"
Six kilometres out from the Arc de Triomphe at the far end of the Voie Triomphale, has put La Défense high on the list of places to which Paris visitors must pay homage. Created by a Danish architect, Johan- Otto von Spreckelson who won a competition called by the President Mitterrand, this hollowed-out cube, weighing 300,000 tons, 110m (352 ft) high and 70 meters (225 ft) wide (The whole of Notre-Dame cathedral would fit in its frame), was entitled "La Grande Arche". This monument, dedicated to Fraternity, is built of concrete with a facing of Carrara marble and grey granite. On the esplanade are works by Takis, fountains, luminous signals and statues by Mirò. Various ministries have their offices in the massive supporting pillars, the human rights commission (Fondation des Droits de l'Homme) and major corporations have their office there. The Arche also includes a large exhibition hall. Seated up above on the terrace one can admire the impeccable success of its perspective, whose lines can be followed to the Arc de Triomphe, along the Champs-Élysées to the obelisk on Place de la Concorde, over the Tuileries gardens to the Louvre's Cour Carrée, assuming that the weather is clear and the air free of polluting fumes.
22 BASTILA
Projíždíme pod budovou ministerstva hospodářství, na levé straně od nás je vidět komplex národní knihovny (čtyři výškové samostatné budovy v rozích vyhlížející jako rozevřené knihy) a prakticky míříme na náměstí Bastily (Plaza de la Bastille). Tady se nachází stejnojmenná opera (mimochodem, za dobu naší návštěvy Paříže jsme se již do těchto míst nepodívali), ale hlavně co tady nenajdete, je věznice. Ta samozřejmě byla za Velké francouzské revoluce vypálena a zničena. Samozřejmě neobnovena... The Bastille has alot of importance to the French history. By crossing the Seine and following the Boulevard de la Bastille, you will find the site of the Bastille Saint-Antoine, which was a major part of the defences ordered by Charles V, built from 1370 onwards. Louis XIV had the ramparts demolished but kept the Bastille as a luxury prison for people of quality. Promoted to the rank of a symbol of the arbitrariness of the old monarchy, the Bastille was stormed by the Parisians on 14th July 1789, and later razed. To remember not the surrender of the prison with its last seven occupants in 1789, but the July Revolution of 1830, which replaced the autocratic Charles X with the "Citizen King" Louis-Philippe, a column surmounted by the "Spirit of Liberty" on place de la Bastille was erected. months after the birth of the Second Republic in that year, the workers took to the streets. All of eastern Paris was barricaded, with the fiercest fighting on rue du Faubourg-St-Antoine. The rebellion was quelled with the usual massacres and deportation of survivors, but it is still the less contentious 1789 Bastille Day that France celebrates. Political protestors have always, however, used place de la Bastille as a rallying point, and still do.
The Opera Built by the well-known architect Carlos Ott, the Bastille was inaugurated on July 14th 1989. This modern building was designed both to integrate it into the town of the suburb beginning just beside it, and the old faubourg Saint-Antoine, known for its working-class and the bustling. The bastille Opera was built with the mission to drag the people in and make them at home and make the lyric spectacle speak to them directly. The Bastille Opera is a product of the latest technology. A sign of the Bastille Opera's vocation is that the metro exit is in the hall where shopping area have also been planned.
The neighborhood This area was filled with low-rent housing for long but is now one of the most trendy areas of Paris. You can find anything from old tool shops and ironmongers alongside cocktail haunts and sushi bars; laundries and cobblers flank electronic notebooks outlets.
Today You'll find art galleries clustered around rues Keller, Tamandiers and the adjoining stretch of rue de Charonne. And, on rue de Lappe, a very Parisian tradition : the "bals musettes", or dance halls of the1930s "gai Paris", frequented between the wars by Piaf, Jean Gabin and Rita Hayworth.
Night life The most famous bals musette,"The Balajo", rue de Lappe was founded by Jo de France, who introduced glitter and spectacle into what were then seedy gangster dives, and brought Parisians from the other side of the city to savour the rue de Lappe lowlife. The rue de Lappe can still be as dodgy a place to be at night as it was in prewar days. The bouncers at clubs like the Chapelle des Lombards, and at Balajo itself, the heavy drug scene and the uneasy mix of local residents have taken the soul away from a street that ten years
23 ago deserved the special affection that Parisians of all sorts gave it.
How to get there Metro line 1,5 or 8 : Bastille
Opening Closed for visits during summer
Fees Full fare: 10? Conncessions: 5-8?
Le Marais Bastille Republique
Host to the most visited museum the Pompidou Centre with all its fringe attractions and the Notre Dame Cathedral. This was the old heart of Paris. It now houses the trendy clubs and bars.
Latinska ctvrt -Montparnasse, the Latin Quarter The Rive Gauche is the Paris of romantic memories. Narrow streets leading of the St Germain-des-Pres square, the Latin quarter is home to the Sorbonne's student population.
Musée d'Orsay
The spectacular Musée d'Orsay displays France's national collection of paintings, sculptures, objets d'art and other works produced 1848-1914, including the fruits of the impressionist, postimpressionist and art nouveau movements. It thus fills the chronological gap between the Louvre and the Musée National d'Art Moderne at the Centre Pompidou. The museum is austerely housed along the Seine in a former railway station built in 1900 and reinaugurated in its present form in 1986.
24 Orsay
Home for the Eiffel Tower, Napoleon's tomb and Rodin Museum. Ze čtvrtka mi totiž ještě zbylo Musée d´Orsay, které nebylo možno vynechat. Tohle byla jedna z hlavních atrakcí, na které jsem se v Paříži těšil. Muzeum, které proslulo svou sbírkou umění začátku 20. století, tedy hlavně mě táhli impresionisté. Vystoupil jsem na stanici RER Musée d´Orsay, těsně vedle muzea. I když se z východu stanice přijde prakticky hned ke vstupu do muzea, nejdřív jsem si obešel celou budovu, abych viděl, jak vypadá a teprve pak zamířil dovnitř. U informací jsem hned ukořistil brožurku v angličtině s plánkem muzea a po zaplacení slevněného vstupného za 24 F jsem vstoupil přímo mezi umění. Vždycky mě ze věeho nejvíc zajímaly obrazy. Sochy, architektura a dekorativní umění bylo tak trochu v pozadí. A protože mě tlačil čas, řekl jsem si, že se nejdříve podívám na obrazy a pak teprve, pokud nějaký čas zbyde, si prohlédnu i ostatní.Vstoupil jsem tedy do přízemí a hned mi bylo jasné, že tato budova opravdu sloužila dříve jako nádraží. Obrovská hala, která byla až v poslední době rozčleněna na samostatné oddíly. V centrální části byly umístěny sochy, na tuto část pak kolmo na stranách navazovaly jednotlivé místnůstky s obrazy, galerie a obrazárny. Super! Nádhera! Bylo by zbytečné jmenovat všechny malíře, jejichž obrazy tady byly vystaveny. Všichni ani nejsou vyjmenováni v informační brožuře, ale aspoň některé, kteří se mi líbili nejvíc - Ingres, Delacroix, Corot, Degas, Manet, Fantin-Latour, Monet, Renoir, všichni ovšem před rokem 1870, tedy ještě v době, kdy tvořili "normální" obrazy, žádný impresionismus. Ovšem absolutně nejlepší v této části byly pastely, a to zvláště od Degase. No prostě super! A to jsem ještě netušil, co na mě čeká nahoře, ve vyšších poschodích. Ještě v přízemí jsem si prohlédl taky části věnované architektuře a nábytku, dál taky " Opera room ", který je celý věnovaný Opeře v Paříži i s její věrnou maketou, průřezem atd. Taky jsem se podíval na sochy, které byly v některých částech míchány s obrazy a na dekorativní umění 1850 - 1880. V Musée d´Orsay je to uděláno tak, že z přízemí se nejprve vyjede do druhého patra a teprve pak se sjede do prvního. Francouzi tomu ovšem říkají horní patro a mezipatro. Takže hurá do horního patra. Mě osobně to vůbec nevadilo, spíše naopak, protože impresionisté byli umístěni právě v tomto horním patře. Po eskalátorech jsem tedy vyjel nahoru a začal částí s architekturou. Pro mě, který jsem se celý třásl na obrazy, to nebylo nic moc. Ovšem pak to přišlo. Jeden obraz hezčí než druhý. Opět se začaly rojit jména jako Degas, Manet, Monet, Renoir, Pissaro, Sisley, Cézanne, Van Gogh, který mě mimochodem dost zklamal. Z impresionistů se mi nejvíce líbil kupodivu Pissaro. Takové vcelku neznámé jméno, ale opravdu, co obraz od něho, to skvost. Aspoň podle mých očí. Velice dobrý byl taky Sisley. Tím ovšem nechci říct, že by ostatní byli špatní. Opět jsem si potvrdil, že se mi impresionismus líbí ze všech výtvarných směrů nejvíc. Ovšem to jsem ještě netušil, že uvidím ještě krásnější obrazy. A přišel neoimpresionismus. Nejdřív tam ovšem bylo ještě něco mezi tím jako celník Rousseau, Pont-Avenská škola fauvistů v čele s Gauginem, ti byli taky dobří, ale pak, pak to přišlo - neoimpresionismus ve složení Seurat, Signac a Cross. Tak tyhle obrazy, to byl přesně můj styl. Kdybych někdy maloval, tak bych chtěl malovat jako tihle pánové. Celý obraz byl vytvořen třeba z barevných teček, nebo čárek. To se vůbec nedá popsat, to se musí vidět. Z dalších malířů je nutno vzpomenout taky na Toulouse-Lautreca, ovšem jeho obrazy mě více méně zklamaly. Pak jsem po schodech sešel o kousek níže, kde následoval novinový a tiskový koridor a za ním pak Kaganovičova kolekce obrazů, opět převážně impresionistů. Některé byly dokonce hezčí, než obrazy v normální části prohlídky. No, a pak jsem po schodech zase sestoupil do mezipatra. Tady byly vystaveny obrazy a sochy jiných směrů jako naturalismus, symbolismus atd., ale také obrazy pozdějšího data. Nejhezčí na tomto patře byly kupodivu sochy, a to sochy od Rodina. Poctivě jsem prošel všechny místnosti s obrazy a některé i se sochami a dekorativním uměním, ovšem čas mě začal dost tlačit. Zjistil jsem totiž, že je půl čtvrté odpoledne! Ach, to umění! Při první prohlídce jsem vůbec nevnímal čas a pak to takhle dopadá. A to jsem měl mít před sebou ještě celé okolí Eiffelovy věže a celou čtvrť La Défense!!!. Nemožné! Musím se přiznat, že v tu chvíli jsem na La Défense úplně zapoměl a vůbec mě nenapadlo, že bych ji měl dneska ještě vidět, takže jsem se soustředil na okolí Eiffelovky.
25 Etoile
The Champs Elysees possibly the most famous avenue in the whole of France. Go to the world famous Fouquets and sit and watch the world go by.
Arc de Triomphe
Na konci Champs-Elysées, na vrcholku kopce Chaillot se nachází prostorné náměstí Place de Gaulle, odkud vychází, jakoby paprsky, dvanáct hlavních tepen. Mocný a vznešený Vítězný oblouk stojí téměř izolovaný ve středu tohoto náměstí. Jeho stavba byla započata v roce 1806 Chalgrinem na přání Napoleona, který ho dal postavit na památku Velké Armády. Byl dokončen v roce 1836 a má pouze jeden průchod. Je vysoký 50 metrů a široký 45 metrů, už z tohoto můžeme vidět, že je větší než Konstantinův oblouk v Římě. Na průčelí oblouku byly provedeny obrovské basreliéfy, z kterých ten nejznámější a nejkrásnější je ten vpravo, na průčelí dívající se na Champs-Elysées, který provedl Francois Rude a představuje odjezd dobrovolníků v roce 1792, znám jako "Marseillaise". Hlavní napoleonská vítězství jsou oslavena v horních basreliéfech, zatímco štíty vytesané v atice nosí vyryté názvy velkých bitev. Pod obloukem v roce 1920 byl umístěn hrob Milite Ignota (Neznámého Vojáka), jehož plamen se zapálí každý večer; historii této monumentální stavby můžeme vidět v malém muzeu, nacházejícím se uvnitř oblouku. Zde můžeme číst 558 jmen generálů, z nichž některá jsou podtržena, což znamená, že zemřeli na čestném bojišti.
The Arc de Triomphe is the world's largest traffic roundabout and the meeting point of 12 avenues. It was commissioned in 1806 by Napoleon to commemorate his imperial victories, but remained unfinished until 1836. Since 1920, the body of an unknown soldier from WWI taken from Verdun in Lorraine has lain beneath the arch, his fate and that of countless others like him commemorated by a memorial flame rekindled each evening around 6:30pm. France's national remembrance service is held here annually on Nov 11th. From the viewing platform on top of the arch (284 steps), you can see the 12 avenues - many of them named after illustrious generals - radiating toward every part of Paris. Tickets are sold in the underground passageway - the only sane way to reach the base of the arch - that surfaces on the even-numbered side of Ave des Champs-Élysées. From the Place de la Concorde all the way to the top of the Champs-Elysees, you will discover the Place de l'Etoile which is known today as the Place Charles de Gaulle. And, at this busy Place lies the Arc de Triomphe.
History It was not until the year 1730, when five streets radiated out from this "Etoile de Chaillot". And in 1758, after several plans were drawn up, such as a bizarre one in the midst of the square - a gigantic elephant housing ballrooms and a theater. However, the plans appeared a bit too ambitious. And, Napoleon Bonaparte had other ideas, he built a monument for the glorification of his Grande Arm? a triumphal arch in classical style - the Arc de Triomphe. The Arch was finished for the inauguration in 1836, during the reign of Louis Philippe. However, the rest of the "Place de L'Etoile" was not finished until 1854. Haussman, responsible for redesigning Paris (1853-1870), added another seven avenuesto the existing five ones of them stretching up to the boulevard called after him. The Arc de Triomphe and its massive piers are decorated with bas reliefs depicting scenes trom the revolutionary era (including the First Empire). To the right on the side facing the Champs-Elysees is the Marseillaise by Rude (the departure of the volunteers to the front in 1792); to the left is Napoleon's Triumph of 1810 by Cortot. The resistance of 1814 and the Peace of 1815 are on the other side, modestly facing away from the city.
26 To get a closer look at the Arc de Triomphe, you can take an underpass on the Champs-Elysees or Avenue de la Grande Armee that leads you to the center of the plaza. Cultural centers, deluxe hotels and other activities that participate in the tradition and prestige of the Champs-Elysees are encouraged to return by the municipality.
How to get there Metro : lines 1, 2 et 6 station Charles-de Gaulle-Etoile. RER : line A station Charles-de Gaulle-Etoile. Bus : lines 22, 30, 31, 52, 73, 92 and Balabus.
Opening hours From 1er april to 30 september from 9h30am to 11pm From 1er october to 31 march from 10am ?0h30pm Closed on 1st january, 1st may, 8 may (morning), 14 july (morning), 11 november (morning) and on 25 d?mber.
Fees Free visit (45mn) : Full fee : 7 ? Reduce fee : 4,50 ? Group : 5,50 ? per person from 20 persons by group Scholastic : 15 ? from 01/10 to 15/03 by group of 30 students 30,50 ? from 16/03 to 30/09 by group of 30 students
Conference-visit (1h30) : Language : DE, EN, ES, FR, RU Maximum number of persons by visit : 30 Full fee : full fee + 8 ? Reduce fee : reduce fee + 6 ? Group : Group fee + 115 ? per group of 30 adults Scholastic : scholastic fee + 60 ? per group of 30 students Palais Royal
The main courtyard, with access via a vaulted passage, displays a noble main facade and two wings, bordered by colonnaded galleries.
The space of this beautiful courtyard is now decorated with a set of 260 unequal sections of columns, striped black and white.
This exhibit created a lot of controversy. The Orleans gallery, which dates from the Restoration, separates the courtyard from the gardens. Paul Bury created the fountains. The simple, calm gardens provide an
27 unexpected heaven of peace just a few minutes from the great boulevards and the Place de l'Opera.
The ingenious lighting of the gardens can be best seen at dusk. Lampposts and hanging lanterns illuminate the galeries and entrances. In the Galerie de Beaujolais is the luxury restaurant Le Grand Vefour, which not only has delicious cuisine, but also exquisite interior decoration.
History The Palais Royal is in two distinct parts : the palace itself and the galleries that surround the park on three sides. The Palais Royal was built in 1629 for Cardinal Richelieu by Le Mercier, who was also responsible for the Pavillion de l'Horloge in the Louvre and the Sorbonne. The Palais is made of two parts. One, being the palace and the other the galleries that surround the palace. The park was put in the care of the court gardener back when it was called the Palais-Cardinal. When Louis Xlll died, his wife, Anne d'Autriche moved into the palace with her three sons and the Duc of Orléans.
In the 1840's the Palais was very popular. With its gardens, shopping galleries and cafés, people came from all over.Today, this area is alot quieter. It houses the Council of the state, the Constitutional Council, the ministry of Culture, the Comedie Française, where the classics of French theatre are performed and various departments of the Beaux-Arts.
How to get there Metro line 1 or 7 : Palais Royal Place Charles de Gaulle je mezi sanzelize a arcem , uprostřed kterého se oblouk tyčí. Když se chce turista, ale samozřejmě i Pařížan, dostat k oblouku, nemůže přecházet přes náměstí. Náměstí je přesně kruhové a proudí na něm šílené pruhy aut. Nikde není přechod. Pro pěší je jediná možnost, jak si "šáhnout" na oblouk - vejít na konci Champs-Élysées do podchodu vedoucímu až pod oblouk a po schodech vylézt zase nahoru na úroveň ulice. Ze zdola se zdá oblouk obrovský. Ze Champs-Élysées tak velký není, ale přímo z pod oblouku si myslíte, že končí aspoň dvěstě metrů nad vámi. A přitom je to padesát metrů. Na vnitřních stěnách oblouku jsou vyryta jména míst, kde Francouzi svedli vítězné bitvy a taky jména generálů. Na vnějších stěnách jsou různá sochařská díla. Na straně obrácené k Champs-Élysées se pod obloukem připravovala nějaká státní oslava. Moc lidí tam nebylo, více méně všichni turisté, ale francouzští vojáci ve slavnostních uniformách přecházeli kolem ohně v železné míse, která byla obklopena spoustou květin. Něco jako když se u nás oficiálně pokládají květiny na hrob neznámého vojína. Taky jsem se chtěl podívat, co se z toho vyklube a chvíli jsem čekal, ale pak se jeden Němec zeptal, kdy to začne a dostal odpověď, že asi za hodinu. Takže to jsem teda vzdal.Teď jsem stál před dilematem, jít nahoru na oblouk či nejít. To go or not to go. Tuhle otázku jsem si kladl proto, že cena ( samozřejmě slevněná, všechny ceny, které tady
Trocadera
Věřte mi, že na ten pohled z Trocadera na osvětlenou Eiffelovku se zářícím nápisem „420 dní do roku 2000“ a s vrcholkem ztrácejícím se v mraku nikdy nezapomenu. Moc jsem na Vás myslela, doufám, že aspoň někdo škytal. ěřte mi, že na ten pohled z Trocadera na osvětlenou Eiffelovku se zářícím nápisem „420 dní do roku 2000“ a s vrcholkem ztrácejícím se v mraku nikdy nezapomenu. Moc jsem na Vás myslela, doufám, že aspoň někdo škytal.
28 Bois de Boulogne
The modestly sized Bois de Boulogne, on the western edge of the city, is endowed with forested areas, meandering paths, belle époque cafes and little wells of naughtiness. Each night, pockets of the Bois de Boulogne are taken over by prostitutes and lurkers with predacious sexual tastes. In recent years, the police have cracked down on the area's sex trade, but locals still advise against walking through the area alone at night. The Bois de Boulogne was damaged in the storms of December 1999; its renovation is due to be completed in 2004. Catacombes
In 1785, Paris decided to solve the problem of its overflowing cemeteries by exhuming the bones of the buried and relocate them in the tunnels of several disused quarries, leading to the creation of the Catacombes. Visitors to this disturbing 'attraction' will find themselves 20m (65ft) underground, working their way along corridors stacked with bones. People over 60 can get in for free, which says a lot about the French sense of humour. The tunnels, which were used by the Résistance during WWII as a headquarters, are south of the Seine.
Centre Pompidou
The Pompidou Centre, also known simply as Beaubourg, is all about modern and contemporary 20th- century art. Thanks in part to its vigorous schedule of temporary exhibitions, it has become the most visited cultural sight in Paris. The design of the Pompidou has drawn critical comment since construction began in 1972. To keep the exhibition halls uncluttered, the architects put the building's 'insides' on the outside, with each duct, pipe and vent painted its own telltale colour: elevators and escalators are red, electrical circuitry yellow, plumbing green and air-conditioning blue. After a massive renovation during 1998-99 the center has a stunning reworked facade on the west side, an expanded exhibition space, and a new cinema, restaurant and cybercafé - plus new facilities for dance, theatre, CD and video. Two floors are dedicated to exhibiting some of the 40,000-plus works of the Musée Nationale d'Art Moderne, France's national collection of 20th-century art. The top floors have a magnificent view of Paris, and place George Pompidou below attracts street performers, musicians and artists.
Cimetière du Père Lachaise
Founded in 1804, Père Lachaise's 70,000 ornate tombs form a verdant, open-air sculpture garden. Among its resting residents are famous composers, writers, artists, actors, singers, dancers and even the immortal 12th-century lovers Abélard and Héloïse. One of the most popular graves is that of rock star Jim Morrison of The Doors, who died in an apartment on Rue Beautreillis (4e) in the Marais in 1971. The cemetery has four entrances, two of them on Blvd de Ménilmontant. Newsstands and kiosks in the area sell a detailed map, 'Plan Illustré du Père Lachaise'. Two-hour, English-language tours are run on Saturday at 3pm Jun-Sep. French-language tours, are run most Saturdays at 2:30pm.
29 Sainte Chapelle
The most exquisite of Paris' Gothic gems, Sainte Chapelle is tucked away within the walls of the Palais de Justice. The chapel is illuminated by a veritable curtain of luminous 13th-century stained glass (the oldest and finest in Paris). Consecrated in 1248, Sainte Chapelle was built to house what was believed to be Jesus' crown of thorns and other relics purchased by King Louis IX. The chapel's exterior can be viewed from across the street, from the law courts' magnificently gilded 18th-century gate, which faces Rue de Lutèce. No, ale zpět k Sainte-Chapelle. Takže jsme se tam i přes kontroly dostali ( i s bombou - časovanou biologickou = salám ). Vstupné 18 F pro mladé lidi do 26 let nám udělalo mírnou čáru přes rozpočet, protože v průvodci byla cena 13 F. Nemohli jsme jít do La Conciergerie, i když jsme stejně nakonec uznali, že by to asi nemělo cenu.Zaplatili jsme a vstoupili dovnitř. Ve spodní části byla prostora s malovanými zdmi, myslím, že byla sytě modrá se zlatými liliemi, všechny sloupy a strop byly zlacené. Už tak byla dost pěkná, ale pak jsme se dozvěděli, že tahle část sloužila jenom služebnictvu. Pro královskou rodinu byla určena horní kaple, kam se šlo po úzkých točitých schodech. Ovšem ta stála za to. Také všechno honosné, nádherné, zlacené, ale především překrásné, pestré vitráže, které propouštěly tolik světla, že Jura mohl fotit. Všechny strany, kromě oltářní, jako by zářily krásnou směsí barev. Jako kdyby vás někdo dal dovnitř kaleidoskopu. Dojem ještě umocňovala tichá církevní hudba, která se linula prostorem. Nebylo možné nic jiného, než se s otevřenou pusou dívat a dívat. Jura pak prohlásil, že tohle rozhodně stálo za těch 18 F, a měl pravdu. Byl unešen, já taky.
The Basilica of the Sacred Heart
This Basilica, in Romano-Byzantine style, was build, as the mosaic above the choir reminds us, to accomplish a vow made in consequence of the extreme need of France and of the Church in 1870. Despite the obstacles encountered by the builders, work was brought to asuccessful conclusion thanks to a law passed by the National Assembly and above all to the countless humble offerings sent from all over France. Saint Theresa of the Infant Jesus, Father de Foucauld, the poet Max Jacob, the painter Utrillo, Pius XII, John XXIII often prayed here, as well as the ordinary people, in times of distress : 1914, 1940, Budapest, Algeria. John Paul II came in 1980. Chartres Cathedral
This witness of civilization, objective of pilgrimage, rises as a landmark on the skyline. With its proud spire this vessel anchored on an ocean of wheat overhangs the town and reveals its architecture, one of the most famous in the middle-age. Etablished on a well known pre-christian site, today's edifice has absorbed the previous ones : most part of the foundation of bishop Fulbert roman cathedral, from 1020, has been re-used to support the present cathedral built on casement of ribbed vaults after the 1194 fire. During the XVI th century Jehan de Beauce launched the finely wrought second bell-tower next to the XII th century magnificent roman spire celebrated by the poet Charles Péguy
30 Next to the architecture let's not forget the high quality of the cathedral's sculptures : the statues of porches and portals, the Royal portal's column-statues. One can note that it took almost two centuries to create the figures of the choir circuit. But above all the cathedral of Chartres is famous for its extraordinary collection of stain-glasses of the XIII th century and among the XII th century's ones the internationally praised "Notre Dame de la Belle Verrière.
Chartres leaves an imperishable souvenir to every visitor.
Muzeum
Jinak jsme si docela užili, byli jsme v Louvru, v Notre Dame, na zámku ve Versailles, v Muzeu vědy, v Pantheonu, na Eiffelovce (to byl snad jediný půlden, kdy bylo opravdu krásně), na Sacre-Coeur (Honza byl zejména nadšen rejem v přilehlých ulicích Montmarteru, to víte, on je na ty větrný mlejny...), v panoramatickém kině (sférické plátno) v La Défense, no a dál si už nemůžu vzpomenout.
Invalidovna
V neděli odpoledne jsme šli s Jardou a mým šéfem Pepou do Invalidovny, kde je mj. Napoleonova hrobka. Trochu mě rozlítilo, že ho oslavujou s neuvěřitelnou pompézností, když uvážím, kolik lidských životů má na svědomí. Taky tam je vojenské muzeum, což bylo dost zajímavé (je tam vystavené všechno od obrazů, přes zbraně až po vycpané koně) nicméně mírně depresivní. Například tam byl hrudní plát nějakého vojáka z bitvy u Waterloo prostřelený skrz naskrz (dvě díry) koulí o průměru aspoň 10 cm. Pak jsme se šli projít po městě a skončili jsme v latinské čtvrti (to je jedna z nejstarších částí Paříže ještě z doby Římské slávy) v útulné hospůdce na supr přejídací večeři – opékali jsme si maso přímo u stolu na lávovém kameni, přičemž nám nosili, dokud jsme mohli, všechny omáčky, salát a plátky masa, no prostě paráda. In 1670, founded a hospital for his invalid soldiers, the King Louis XIV adopted plans by Liberal Bruant and the work started in 1671 and was finished in 1676. This hospital could house up to 4000 patients.
Design The principal facade, which stretches on both sides of the immense semicircular-arched doorway, whose pilasters lie on statues of Mars and Minerva, Warring Valour and Armed Wisdom, by Guillaume Coustou. On the pediment there is a statue of Louis XIV on horseback, by the same Coustou a story with three large bay windows surmounts the main entrance. All of these openings are in the form of semicircular
31 arches. The entrance is flanked by two doors under bulls'-eyes. The arch of the pediment, the tops of windows, and the bulls'-eyes are adorned with garlands and cable moulding. The sober blocks of buildings are given rhythm by the openings, the higher ones smaller than the lower arched bays on the ground floor and rectangular bays on the three higher floors. A cornice emphasizes the third, and gable windows adorned with sculpted weapons border the roof. Two pavilions frame the facade. In front of it lies a garden enclosed by ramparts a la Vauban, lined with 17th and 18th century cannon. Created by Robert de Cotte between 1704 and 1720, beyond the garden extends the large esplanade.
The Invalides Beneath the dome lies two churches : One for the soldiers, and the other intended as a mausoleum for the king but now containing the mortal remains of Napoleon. The Esplanade leads from the Quai d'Orsay through a formal garden to the the majestic facade of Les Invalides. In an arch above the large central portal is an eques- trian portrait of the Sun King supported by Prudence and Justice. Behind this is the splendid cour d'honneur which now houses the Army Museum in its north-west wing. Today, Les Invalides is a museum, monument and is used for military purposes.
How to get there Metro line 8 : Latour-Maubourg, RER C : Invalides Buses : 32, 63, 93
Opening The museum is open every day of the year except on January 1, May 1, November 1, and December 25- as well as the first monday of every month. October to March 31 included : from 10 AM to 4 :45 PM, April to September 30 included : from 10 AM to 5 :45 PM June 15 to September 15 included: the Dome church including the Tomb of Napoleon I are open from 10 AM to 6 :45 PM
Fees : Rates as of January 1st 2001
The ticket of the musée de l?Armée offers to the visitor free entrance to the museum and all temporary exhibitions, the Dome Church and the Tomb of Napoleon I, the museum of Relief Maps and the museum of the Order of the Liberation, also located in the Hotel national des Invalides.
Full rate : 40 F 6 ? Concessions : 30 F 4,5 ? (for children between 12 and 17 included) Free for children under 12
Pantheon = u yastavky metra cluny la sorbonne o je ten barák s řeckejma sloupama co má v kupoli zavěšený Faucaultovo kyvadlo). přesunuli k Sorbonně, metrem, a chtěli uvidět taky Panthéon. Poděkoval jsem mu a asi byl značně zmaten, když jsem se otočil a vyšel ven. Šel jsem to totiž říct Jurovi, že může jít taky. Jura napřed nevěřil, ale pak samozřejmě šel. Juru Panthéon vyloženě zklamal, ale nutno dodat, že neviděl snad to nejdůležitější a to kryptu. Já jsem nebyl zase tak zklamán, ale po pravdě jsem také čekal více, zvláště když nám Peťa Vašíček vykládal, že sem máme určitě jít, že je to tady perfektní.Vnitřek Panthéonu byl udělán jako historie Paříže nebo snad celé Francie v nástěnných malbách. Nikde žádný nábytek, ani jedna židle, stůl nebo něco takového. Asi dvě sousoší naproti sobě, ale nejhezčí a nejmonumentálnější byla obrovská kopule. Škoda jen, že jsme ji nemohli vidět z prostředka, protože se
32 mohlo chodit jen po okrajích, kolem maleb. Když jsme si prohlédli vnitřek Panthéonu, vyšli jsme ven a já si uvědomil, že jsme vlastně neviděli kryptu. Jura už odmítl jít, znechucen interiérem, ale já jsem šel. Nakonec jsem zase po dlouhém hledání kryptu objevil a ta stála za to. Šero bylo prosvíceno reflektory posazenými na zdi a svítícími kolmo vzhůru, takže bylo vidět kužely světla. V kryptěrdebyly v jednotlivých celách uloženy pozůstatky nejslavnějších Francouzů, od Rousseaua, přes Soufflota až po Zolu a Huga. Zajímavá byla hlavně atmosféra, jakou dovedli aranžéři vyvolat kombinováním světla a tmy. Úplně vzadu byla prudce osvětlena francouzská trikolóra. A k zahození taky nebyl labyrint chodeb, ve kterých byly umístěny cely. Když jsem vyšel ven, Jura už na mě zřejmě netrpělivě čekal, protože jsem tam byl dlouho. Popsal jsem mu, že vlastně ta krypta byla nejlepší z celého Panthéonu, ale Jura se zatvářil tak nějaj jako " Celý to za nic nestojí ". The most spectacular aspect is the size of the Pantheon. On the ground floor, in the form of a cross, it has a length of 110 m (352 ft) and a breadth of 85 m (272 ft.). The dome with its height of 85m (272 ft) inspired the physicist Leon Foucault to carry out his first experiments with the pendulum in the middle of the 19th century. He wanted to demonstrated the rotation of the earth on its axis.
History While Louis XV was taking care of his health, he promised that if he recovered, he would build a church to replace the half-ruined Abbey of St. Genevieve. However, due to the lack of funds, the project did not begin until 1755. And the architect Soufflot designed a building based on the Classical prototypes. This being a dome with a Latin cross which is fronted by a Greek temple facade. During the construction, Soufflet passed away and the church which is known today as the Pantheon, was finally completed in 1789 - the year of the French Revolution. This is a spectacular product of classical design surmounted by a huge dome.
This church was built to be a vast mausoleum to "receive the bodies of great men who died in the period of French liberty". The windows were closed, thus enforcing the solemnity of the interior. The building alternated between being a church and mausoleum throughout the last century. In 1985, following the collapse of stone work in the vaults, it has had to be closed for an indefinite period. Yet, you can still visit the crypt.
In the crypt lies the mortal remains of Frances honored deads : Mirabeau, Voltaire, Rousseau, Hugo and Zola joined recently by humanist novelist André Malraux.
Just a little note : When Francois Mitterrand came into office and being the first Socialist president of the Fifth Republic, the first official visit was to the Pantheon. There, he laid down a rose which is the symbol of the Socialist Party, in memory of Jean Jaures, the Socialist leader who was murdered in 1914.
Saint-Etienne du Mont In the neighbourhood of the Pantheon on the corner of rue Clovis, lies the sixteenth-century church of St.-Etienne-du-Mont.
This church combines Gothic, Renaissance and Baroque elements. Here, contains the shrine of Saint Genevieve. This contains the shrine of Ste.Genevieve. The space is divided into three aisles by free- standing pillars connected by a narrow catwalk, and flooded with light by an exceptionally tall clerestory. The only rood screen in Paris is also in this Renaissance-style building.The clock tower Tour Clovis is in the Henri IV Iycee at the side of the church. This is the last surviving part of the Abbaye Sainte Genevieve. You reach the Sorbonne along the Rue Cujas. Founded by the canon Robert de Sorbon, confessor to Saint Louis, this building still contains a section of the Arts Faculty, and some of the offices of the Paris Academy.
33
Access Metro line 10: Cardinal Lemoine Bus : 21, 27, 38, 84, 85, 89 RER B : Luxembourg
Opening April to September: 9.30am to 6.30pm October to March: 10am to 6.30pm
Jardin des Tuileries mě tak trochu zklamala tím, že byla prakticky všude oplocená dřevěným plotem, který vypadal dost příšerně. Taky mě zklamala tím, že byla strašně pravidelná, chtělo to aspoň trošku asymetrie. Ale mohla by klidně být i pravidelná, ale byla nevýrazná. Ta zahrada mi prostě připadala taková nějaká zašlá, zaprášená. Propracoval jsem se až k velkému jezírku a po stranách stojícím Musée de l´Orangerie a Jeu de Paume, oranžerii a míčovně. Uvnitř jsou v jedné pořádány současné umělecké výstavy, tam jsem nechtěl, a v druhé je kolekce obrazů impresionistů. Tam bych aji šel, ale odradilo mě jednak vysoké vstupné, okolo 20 F, ale taky to, že ještě před sebou mám hodně památek. A to už bylo něco přes poledne. Assemblée Nationale - Palais Bourbon
The frontage of the French Assembly, built by Poyet in 1804 and completed in 1807, matches the Madeleine church. The frontage of the courtyard opening on the other side is typically 19th century, with its vast colonnade framing high windows. Interior: the Royal Drawing room and the Library are decorated in the Romantic style, and hung with paintings by Delacroix. The aristocratic quarter built at the end of the "Ancien Regime" runs into Boulevard St.Germain .
History The National Assembly or Congress known as the Bourbon Palace, was built by 4 different architects. Ordered by the Duchess of Bourbon daughter of Louis the XIVth and Madame de Montespan the first work began in 1722, by Giraldini, and was completed in 1728 by Lassurance, Gabriel and Aubert. Bought by Louis the XVth to ornate the Place de la Concorde it will later be joined by the Hotel de Lassay next door. Confiscated under the revolution it will be used as the meeting place of the Council of the Five Hundreds then to host the brand new Ecole Polytechnique from 1794 to 1804.
The Surrondings Do not leave until you have taken a look at some of the buildings, such as the number 78, rue de Lille, the Hotel de Beauharnais, with its Egyptian-style portico added in 1803, has beautiful Empire style interior decoration. Number 64, rue de Lille, the Hotel de Salm (1784), headquarter- of the Legion
34 d'Honneur, shows the return to the Classical style towards the end of the 18th century - in its triumphal archway, and ionic porticoes. At the far end of the courtyard is a semi-circular pavillion with simple window decorations which make you forget the austerity of the neo-classical frontage.
If you would like further information, you are welcome to contact the help desk at 01 39 67 07 73
How to get there Metro : line 12, Assemblée Nationale RER C : Musée d'Orsay
Opening hours Visits o Saturdays 10H00, 14H00, 15H00. No visit allowed when the assembly sits.
Fees Free. Identity papers required Auguste Rodin Museum
Formerly the Hotel Biron, today, this is now the home for the Rodin Museum. Inside, many of the rooms have preserved their original woodwork. And with the large windows and doors, you will see that the rooms are well lit and offer vistas of the surrounding garden. It was not until 1916, when Auguste Rodin suffered a stroke, that he gave his work to the nation on the condition that it remains in the Hotel Biron. For over 10 years, the Hotel Biron which was state owned as of 1901 was rented by Rodin from 1908 until his death in 1917. Rodin used the two rooms on the ground floor as his studio and the rooms above for his living quarters. Between I908 and I909 they were also those of the poet Rilke who was, for a period, Rodin's secretary. The CollectionThe museum houses the world's greatest collection of Rodin's sculpture and drawings like Les Bourgeois de Calais, Le Penseur, Balzac, La Porte de l'Enfer, Ugolini et fils are exhibited in the garden. Indoors are works in marble like Le Baiser, La Main de Dieu, La Cathédrale - those two perfectly poised. There is something particularly fascinating about those works, such as Romeo and Juliet and La Centauresse, which are only, as it were, half-created, not totally liberated from the raw block of stone. There are also paintings by Renoir, Monet and Van Gogh.
How to get there Metro line 13 : Varenne RER C : Invalides Bus : 69, 82, 87, 92
Opening Opening Days: Every day except Mondays The museum will be closed on 12 October 2003.
Summer Opening Hours (April to September): Museum and Boutique: 9. 30 a.m. to 5. 45 p.m. Hôtel Biron at 5h45 p.m. Garden closes at 6. 45 p.m. Last entry at 5. 15 p.m.
35 Winter Opening Hours (October to March): Museum and Boutique: 9. 30 a.m. to 4. 45 p.m. Hôtel Biron at 4h45 p.m. Garden closes at 5 p.m. Last entry at 4. 15 p.m.
Fees Full rate: 5 euros Reduced rate: 3 euros Garden only: 1 euro Free for visitors under 18 years. Garnier Opera
Built in 1860 by the young architect Charles Garnier with his vision of a new opera, he designed the "Opera Garnier" in the style of the Second Empire. It was completed in 1875 in the early days of the Third Republic. It is the largest opera theatre in the world staging enough for 450 players.
It is of interest to note that the massive opera house was constructed above a subterranean river that still teeds an underground artificial lake to this day. The Phantom of the Opera, created by Gaston Leroux, is said to continue his sinister doings down below.
Design The theatre is richly decorated. The grand escalier, the pompous staircase at the entrance, leads to the grand foyer, through which one proceeds to the floridly ornamented loges of the auditorium. A grand flight of ten steps leads up to the entrance hall with seven vaulted arcades separated by groups of sculpture. On the landing, the foyer opens on to a loggia with sixteen double columns flanking the french windows topped by busts of composers. Lastly a great carved pediment surmounted by two large bronze groups allows one to see the green roof of the low dome covering the great hall and the Apollo holding up his Iyre above the proscenium arch between the audience and the stage. Interior as well as exterior, you can notice the play of white stone, marble of all colours and gilded bronze. This heightens the majesty of the proportions. The new ceiling frescoes of the Opera were conceived and painted in lively colors by Marc Chagall in 1964. Hanging in the center is an immense crystal chandelier weighing more than eight tons.
The Opera The Opera is a Music and Dance Academy and a place of enchantment and marvels, impregnated with the passions which have found expression. Famous composers and choreographers, instrumentalists, singers and dance stars, have given the best of themselves, reaching the sublime and sometimes reaching despair. Here the most spectacular intrigues of a romantic world were formed and dissolved, on the stage, in the stalls and boxes, and in the wings of this mythological palace. Tickets for ballet performances at the Opera are hard to come by. However, if you are unable to obtain some, you must try to experience the gold and velvet ambiance of the building itself (the main entrance hall is open trom 11 a.m. to 4.30 p.m.).
How to get there Metro line 3,7 or 8 : Opera RER A : Auber
36 ZAPISKY ZE STOPU - carte orange dražší než jsme původně čekali, ale nedalo se nic dělat. Prostě něco z Paříže, kvůli těmto 20 F navíc, budeme muset oželet. Koupili jsme si teda Carte Orange a dostali týdenní kupón platný od 21. srpna, teda až od PONDĚLKA! To jsme věděli už předem, že kupón platí vždy od pondělí do neděle. Tím, že jsme si koupili tuhle týdenní kartu, jsme udělali dosti závažný krok, protože už nás to jaksi vázalo, že bychom měli v Paříži zůstat, ať se děje, co se děje, a pořádně Carte Orange využít. Teď jsem si taky vzpomněl, že se ke Carte Orange váže ještě jedna příhoda. A to příhoda s fotkou. Na parkovišti za Metz jsem si totiž vzpomněl, že jsem si nevzal fotky, které jsem si nechal udělat speciálně pro Carte Orange. Já blbec! To snad není pravda! Pořád jsem na to myslel, že si je musím vzít s sebou. No, takhle to dopadlo. Už jsem začal uvažovat, že se budu muset v Paříži vyfotit za nějakých 30 F a obětovat tomu nějakou památku. Ale jak jsem tak hořekoval, vzpomněl jsem si, že mám u sebe průkazky na slevu do Brna na vlak a taky průkazku do menzy. Heuréka! Já tu fotku prostě urvu z nějaké průkazky! Tenhle nápad mi určitě pár franků ušetřil. Takže jsem pak v metru na Gare de Lyon použil fotku z průkazky do menzy. A bylo to v pohodě. Třetí zónu jsme zvolili proto, že když jsme na mapě Paříže a okolí hledali, kde bychom mohli spát, padla nám první volba na Meudon, jihozápadně od Paříže, konkrétně na zelenou plochu, lesík Bois de Meudon. A stanice Meudon - Val Fleury byla právě v téhle třetí zóně. Jak se ukázalo později, měli jsme při téhle volbě zatracený štěstí, protože "náš" Meudon byl to nejskvělejší místo pro přežití v Paříži.
Po mostě Pont d´Austerlitz jsme se dostali na Place Valhubert před brány botanické zahrady Jardin des Plantes, kde jsme to původně chtěli zapíchnout a zůstat tam až do půlnoci. Ale chyba lávky, zahrada se zavírala asi ve 20:00 nebo 21:00. Ono je to jedno, protože jsme stejně odešli dřív. Uvítala nás krásná zlacená brána s hroty, vysoká asi 3 až 4 metry. Následovala zahrada ve francouzském stylu lemovaná po obou stranách alejemi kaštanů. Mezi kaštany byly umístěny lavičky, samozřejmě všechny plné. Někteří lidé seděli i na kamenných podezdívkách železného plotu. Tak jsme si tam sedli taky. Zatímco jsme odpočívali, přišel jakýsi pán s taškou v ruce a začal házet holubům zrní. No to jste neviděli. Najednou se celá obloha potáhla mračnem holubů a všechno se to sneslo na nás. Jako v hororu Ptáci. A milý pán nedbaje, že holubi víří obrovská mračna prachu, krmil ptáky dál. A tak jsme poznali vlastnost pařížských holubů, že tam, kde se rozdává krmení, nesmí chybět ani jeden z nich.
Dohodli jsme se, že tady přece nebudeme jen tak trčet. Tak jsme se zvedli a šli se podívat na nejbližší památku, a to mešitu La Mosquée. Ze zahrady jsme vyšli na západním konci a dostali se na ulici Rue Geoffroy-Saint-Hilaire. Tam jsme uviděli mešitu. Čekal jsem nějaký vysoký minaret, ale nic takového. Typická arabská budova krémové barvy, s málo okny, v orientálním stylu. Nemohli jsme najít vchod, tak jsme ji obešli přes Rue Daubenton a Rue G. Desplas. Konečně vchod, ale na vstupu nápis 15 F. Podle průvodce zadarmo. Ale když už jsme tady, tak se tam aspoň podíváme. Nic víc než vyhodit nás nemůžou. Když jsme tam vlezli, tak jsme před sebou uviděli úplně jiný svět než venku. Rostly tam nádherné palmy, cvrlikali tropičtí ptáci a my cítili vlhkost vzduchu jako v tropech. Snad sekundu jsme se takhle dívali, než k nám přišel jakýsi muž v turbanu a začal cosi geglat francouzsky. Protože jsme se s ním nechtěli dohadovat, otočili jsme se a vyšli ven. Jura pak jenom poznamenal: " Sakra, jak jsem tam vlezl, měl jsem hned fotit... " Fotka by to asi byla fakt pěkná.
Pak jsme zamířili k další památce, tentokrát hodně starší, Arenes de Lutece, aréně z římských dob. Aréna to byla opravdu starobylá, nejvíc na ní rušilo to, že hned za ní byly vidět normální domy a jejich šedivé dvory. Uvnitř arény si hráli kluci všech barev pleti fotbal nebo pétanque.
V pařížském metru se orientuje vždy podle konečné stanice, která je směrem vaší jízdy. My jsme tedy našli směr na Boulogne-Pont de St. Cloud a počkali na metro. Nástupiště působí daleko starším dojmem než pražská, vždyť taky první metro vyjelo v Paříži roku 1900, ale například nástupiště v Grand Arche de La Défense je zase supermoderní. Soupravy metra jsou skoro stejné jako v Praze, ale většinou zelenobílé s jakýmisi gumovými tlumiči nárazů na kolech, které vypadají jako pneumatiky. Takže to vypadá, že přijíždí spíš podzemní autobus než metro. A ještě jeden zásadní rozdíl tady je. Dveře se neotevírají samy, ale musíte zvednout kličku na dveřích a teprve pak se hydraulicky otevřou. Samoobsluha. Když nikdo
37 nechce nastoupit ani vystoupit, dveře zůstanou zavřené. Place des Vosge
Henry IV developped this marshy land on the right bank opposite the Ile Saint Louis, into what is known today as the Place des Vosges. Parcelled out under Louis Xlll, he had a fine square built here. Undertaken Henry IV ordered this square designed after Catherine de Médicis vision combining cut stones. In 1612, it was officially inaugurated for the wedding of Louis XIII and Anne of Austria. Covered by a steep roof pierced by dormer windows, the center of the southern facade stood the King's House facing and the Queen's on the northern side.
A number of other popular faces lived on Place des Vosges, notably Richelieu, Madame de Sevigné, Bossuet (Nr. 17), Alphonse Daudet, who was in Nr. 21, two-storey after, the nephews of Richelieu lived there. Victor Hugo had his apartments in house Nr. 6 from 1832 to 1848. The city of Paris eventually bought his house and turned it into the Musée Victor Hugo of which can be visited. Hugo wrote a large part of Les Misérables here. It is also there that Victor Hugo was named a member of the Academie Francaise, and was elected deputy and became a peer. He received many visitors such as famous writers Merimée, Dumas, Balzac, Lamartine, and many more.
Nowadays Many Parisians consider Place des Vosges as one of the most beautiful plazas in the city. In the center of the Place, there is a statue of Louis XIII which dates back to 1825. This replaces the original that was a reminder of the anti-aristocratic fury of the revolution. At the Place des Vosges, you will find many shops, cafés and restaurants. And for the window shoppers, don't forget to take a look at the fine antique store, and the book and record shops. Ever since it was thoroughly renovated, with restaurants in all categories offering lunch and dinner or simply drinks. Window shoppers will find the antique stores, the book and record shops, or the boutiques nested in the arcade to be most inviting. Weather permitting, one can take a nap in the public gardens.
How to get there Metro line 1, 5 or 8 : Bastille, St-Paul or Breguet Sabin
Opening 10 am à 5.40 pm Closed on mondays and bank holidays
38 Náměstí Svornosti – concorde
Between the Champs Elysées and the Tuileries Gardens, there lies the Place de la Concorde. With traffic roaring and careening about seemingly in all directions, it is easy to feel lost on its 84,000 square meters.
History It was designed by Gabriel begun in 1748 and completed in 1763. It was first called Place Louis XV, and planned as a worthy setting for the royal statue. Place de la Concorde is often associated with the bloody events that took place on its pavement. In 1770, for example, 133 spectators were trampled to death at a huge fireworks display on the occasion of Marie-Antoinette's wedding to the Dauphin.
A few decades later, the revolutionaries, who were intent on eliminating all royalist monuments trom the face of the earth, removed Louis XlV's statue, dubbed the plaza Place de la Révolution, and set up their guillotine on it. Louis XVI, Marie-Antoinette and 1119 other people lost their lives here, among them Charlotte Corday (the murderess of Marat), Danton, Philippe Égalité and Robespierre. In order to help these bloody events on their way to oblivion, the Directory renamed the square Place de la Concorde in 1795. And, officially, the 1830 Revolution renamed it Place de la Concorde.
What to see Two commanding edifices, whose colonnades are copies of the Perrault wings of the Louvre, rise up over the north side of the plaza. And, currently situated in the right-hand building is the Naval Ministry. Just on the Place de la Concorde sits the famous "palace" the Hôtel Crillon, which is amongst the citadels of Parisian snobbery. Formerly, its elegant salons served as the winter quarters for the famous Chateaubriand family. Today it houses the French automobile club. These are just two examples of Louis XV style, by Gabriel.
Just at the entrance to the Place de la Concorde, on either side of the Champs-Élysées, are the Chevaux
39 de Marly.
There are eight statues representing the eight major cities of France: Brest and Rouen (in the northwest), Lille and Strasbourg (to the northeast), Lyon and Marseille (on the Quai des Tuileries) and Bordeaux and Nantes (in the southwest). The statue representing Strasbourg was modelled by the actress Juliette Drouet, who was a muse of Victor Hugo. You can find these statues on the four corners of the square.
The Obelisk In the center of the plaza is the Obelisk of Luxor, a pink granite monolith 23 m (73 tt) high and weighing 220 tons. It is 3,300 years old and decorated with hieroglyphics exalting the reign of the pharaon Ramses II. The obelisk was presented as a gift to Charles X by the Egyptian viceroy Méhémet Ali in 1829. The monument was installed here under Louis Philippe who, bearing in mind the death and destruction witnessed by Place de la Concorde, was pleased to have found a non-political monument to replace the unpopular Bourbon Louis the XVth statue. So that future generations would be reminded of the effort it required to erect this colossus here, the procedure, including the mechanical devices that were used, are portrayed on the pedestal. After three years of travelling from the Nile riverbanks one anecdote reminds the suspens of this enterprise of erection before a crowd of 200,000 people.The obelisk wasn't upright yet when the huge winches reached their mechanical limits probably due to their location. From the silent crowd holding its breath a man's voice shouted "moisten the ropes!" A sailorman of the old days knew that hemp ropes would shrink while drying...
How to get there Metro line 1, 8 or 12 : Concorde
The glamour of the Champs-Élysées, particularly its upper end, may not be quite what it was, dominated as it is by airline offices, car showrooms, and bright, light shopping arcades. But there's still the Lido cabaret, Fouquet's high-class bar and restaurant, and plenty of cinemas and outrageously priced cafes to bring the punters in. At Christmas this is where the fairy lights go, and on December 31 everyone happily jams in, in their cars, to hoot in the New Year.
The new landscaping project has removed the avenue's side lanes where cars used to prowl in search of parking spaces, and now pedestrians have an equal share of the avenue's width, with shade from more trees. cultural centers, deluxe hotels and other activities that participate in the tradition and prestige of the Champs-Elysees are encouraged to return by the municipality.
The stretch between the Rond-Point roundabout - whose Lalique glass fountains disappeared during the German occupation -and Concorde is bordered by chestnut trees and municipal flower beds, pleasant enough to stroll among, but not sufficiently dense to muffle the squeal of accelerating tyres. The two massive buildings rising above the greenery to the south are the Grand and Petit Palais, with their overloaded Neoclassical exteriors, rail station roofs and exuberant flying statuary. They house a number of museums and the Grand Palais is the address for major cultural exhibitions, curtailed at the moment due to major restoration works.
On the north side, combat police guard the high walls round the presidential Elysee palace and the line of ministries and embassies ending with the US in prime position on the corner of place de la Concorde. On Thursdays and at weekends you can see a stranger manifestation of the self-images of states in the postage stamp market at the corner of avenues Gabriel and Marigny.
How to get there Metro line 1, 2, 6, 8, 9, 12 or 13: Charles-de-Gaulle-Étoile, GeorgeV, Champs-Elysées Clemenceau, Concorde RER A : Charles-de-Gaulle-Étoile
Pak jsem přišel na Place de la Concorde. Tak tohle je pro změnu asi zase nejslavnější náměstí v Paříži.
40 Uprostřed se tyčí nepřehlédnutelný Obélisque pocházející z Egypta, celý popsaný egyptským písmem. Jinak je to ovšem náměstí, na kterém převládá šedá barva. Jsou zde i zlacené ploty a lampy, ale je tu také přímo hektický provoz aut. Zase musím říct, čekal jsem od něj víc, spíš něco jako obrovskou pěší zónu, ale je to obrovská zóna pro auta. Pak jsem totiž vstoupil na Avenue Champs-Élysées. Snad nejslavnější ulice v Paříži. Když jsem o ní četl v dílech Balzaca, tak se mi ani nesnilo, že po ní taky jednou půjdu. Byla pro mě nedosažitelná tak, jako kdybych chtěl, aby celý román obživl. Úplně jsem slyšel, jak po dlažbě hrčí kola kočárů a mezi stromořadími se procházejí pánové ve fracích a cylindrech podzimních barev a dámy v překrásných vycházkových šatech z 19. století. Champs-Élysées mě nezklamala. Byla taková, jakou jsem si ji představoval. Široká ulice s dvěmi alejemi stromů na každé straně, takže vždy dvě aleje stromů vymezovaly chodník pro pěší. V první polovině, až k Rond-Point-des-Champs-Élysées se mi nejvíce líbil park, který byl po pravé straně. To byl asi nejhezčí park vůbec, který jsem v Paříži viděl. Čistý, upravený, s klikatými cestičkami, krásnými květinami a skupinkami stromů. Tady v tomhle parku jsem zatoužil aspoň na chvilku si sednout. A protože jsem už měl velký hlad, nebylo nic snadnějšího než najít volnou lavičku, vytáhnout jídlo a vodu a najíst se a přitom vychutnávat krásu parku.
Radnice = Hôtel de Ville
41 Lucemburské zahrady = latinska ctrvt
Saint-Denis Basilica
The old Royal Abbey of St Denis has been for centuries the headlight of artistic, political and spiritual history of the Frank world. Its abbey-church, christened as a basilica from the origin, rises on the very site of a Gallo-roman cemeterry, burial place of Denis martyrized around 250. His own history was embellished by legends from Vth until XIVth century.The most famous being the one presenting him carrying his severed head, from Montmartre, place of his martyrdom, to Saint Denis his burial place, at the very spot where several edifices were dedicated to him from Vth until XIIIth century.
Beyond a carolingian crypt remnant of the edifice consecrated by Carolus Magnus in 775, the Basilica keeps the memory of two major buildings determining for the evolution of religious architecture. The Abott Suger, early humanist, tireless traveller, kings counselor and fine politician rebuilt the two ends of the building from 1135 to 1144,. The choir creates a true hymn to light, as a manifesto of new gothic art. The double deambulatory and his surrounding chapels create an uninterrupted crown of light thanks specially to the split of the bays in each chapel.
In 1231, Saint Louis orders the edifice's largest part to the famous architect Pierre de Montreuil. Nicknamed because of its brightness, the "Lucerna", the lantern, the XIIIth century basilica is a novelty
42 notably by the new use of fasciculated pillars (pillars made of bundles of small columns), by the openwork triforium and the immensity of the roses illuminating a transept of exceptionnal width intended to receive the royal tombs.
Place of memory, since high Middle-Age, the Dyonisian monastery linked its destiny to the monarchy asserting itself little by little as the privileged burial place of the royal dynasties under cover of Saint Denis cult. Dagobert is the first king to be buried there. Several Carolingians will be interred there amoung the Charles Martel, Pepin le bref and Charles the Bold. It is only after Hugues Capet that almost all the Capetians will be buried at St Denis. 42 kings, 32 queens, 63 princes and princess, 10 great men of the kingdom were laid there to rest. With more than 70 Renaissance monumental tombs, the royal necropolis of the Basilica asserts itself today as the most important group of funerary sculptures from XIIth until XVIth century.
The One hundred years war, (against England), the religions wars (Protestants U.S., Catholics), political troubles contribute to the decline of the Royal Abbey of St Denis long before the Revolution.
In 1793, revolutionnaries attack the symbol of monarchy. The tombs are disurontled, some destroyed. Exhumed bodies are thrown into common graves. The Basilica escapes total destruction.
In 1806, Napoléon Ist commanded the rehabilitation of the edifice. Then Louis XVIII handed back its necropolis function to the Abbey church.
The rehabilitation works go on all along the XIXth century directed by the architects Debret then Viollet- le-Duc from 1846.The outrage of centuries didn't affect the evocative power of memory in this original landmark of French nation, remaining as a jewel case for light.
How to get there Railways / RER : RER D, station : Saint-Denis Motorway : A1 - A86, exit : centre-ville, la Plaine Stade de France Road : Nationales : 1, 14, 186, 214 Public transport : Subway line 13, stop : basilique de Saint-Denis
Opening hours summer : 10h00 / 12h00 on sundays to 17h15 winter : 10h00 / 12h00 on sundays to 18h15 closed on sunday morning
Fees : adult: 6,10€ reduce: 4,10€ groups: 5,10€
Saint Michel
Minulou neděli jsme zas byli na výletě, tentokrát na Mont Saint-Michel, což je nádherný klášter a městečko kolem něj na jedné hoře trčící z moře (když je příliv, tak ho s pevninou spojuje jen silnice) či z bahna (když je odliv). My jsme tam pochopitelně byli za odlivu. Je to na kraji Normandie, skoro u Bretagne (asi 4 hodiny cesty autem z Paříže). Užili jsme si suprově. Kromě prohlídky skoro bludišťového hradu jsme blbli na břehu moře (teda bahna) a čas od času jsme zapadli do nějaké několikametrové trhliny v zemi.
43 44 socha Svobody na pařížském mostě
45