Severozápadní Dráhy Der Nordwestbahn
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Jihomoravské muzeum ve Znojmě – Südmährisches Museum in Znaim Stadtmuseum Hollabrunn – Městské muzeum v Holabrunu 140 SEVEROZÁPADNÍ DRÁHY LET – JAHRE DER NORDWESTBAHN WIEN – HOLLABRUNN – ZNOJMO – JIHLAVA – KOLÍN – LITOMĚŘICE – ÚSTÍ NAD LABEM – DĚČÍN Minulost a budoucnost nejkratšího dopravního spojení Vídně a Berlína Vergangenheit und Zukunft der kürzesten Verkehrsverbindung Wien – Berlin Jiří Kacetl 140 let severozápadní dráhy 140 jahre der nordwestbahn 1 PŘÍBĚH DRÁHY DIE GESCHICHTE EINER EISENBAHN Císařská silnice Vídeň – Praha Hlavní dopravní spojnice mezi Dolním Rakouskem a cen- do Saska. Trasování silnice se ukázalo vskutku nadčasové, trem Čech vedla přes Vinnou čtvrť a hvozdy západní dodnes tvoří část mezinárodní silnice E59. Moravy již od dob prehistorických. Hůře sjízdnou stře- Od roku 1750 byla na této silnici provozována c. k. Pošta, dověkou obchodní stezku a „královskou cestu“ nahradila která kromě zásilek zajišťovala i přepravu osob. Po roce v letech 1739–1760 moderní císařská silnice Vídeň – Što- 1823 přibyla možnost cestovat spěšným dostavníkem, krava – Horní Holabrun – Znojmo – Moravské Budějovice který urazil více než 300 kilometrovou vzdálenost Vídeň – Jihlava – Německý Brod – Čáslav – Kolín – Praha a dále – Praha za zhruba 33 hodin. Kaiserstraße Wien – Prag Die wichtigste Verkehrsverbindung zwischen Niederösterreich und dem Zentrum Böhmens führte schon seit prähistorischen Zeiten durch das Weinviertel und die Wälder Westmährens. Den schwer befahrbaren mittelalterlichen Handelspfad und „Königsweg“ ersetzte in den Jahren 1739–1760 die moderne Kaiserstraße Wien – Stockerau – Oberhollabrunn – Znaim – Mährisch Budwitz – Iglau – Deutschbrod – Tschaslau – Kolin – Prag und weiter nach Sachsen. Die Trassierung der Straße stellte sich als wirklich zeitlos heraus, sie bildet bis heute einen Teil der internationalen Straße E59. Ab dem Jahr 1750 wurde auf dieser Straße die k. k. Post betrie- ben, die neben Sendungen auch Personen transportierte. Nach dem Jahr 1823 kam die Möglichkeit dazu, mit einer Eilkutsche zu reisen, die die mehr als 300 km lange Entfernung Wien–Prag in rund 33 Stunden zurücklegte. C. k. privilegovaná Severní dráha Ferdinandova (KFNB) Zcela nové možnosti přepravy zboží a osob nabídla želez- vystavěná v letech 1837-1856 z Vídně přes Břeclav a vý- nice, jejímž průkopníkem byla od konce 18. století Velká chodní Moravu do uhelných revírů Halíče. Odbočkami Británie. Vídeňská vláda si její význam pro rychlejší prů- z trati byla také napojena města Brno (1839) a Štokrava myslový rozvoj začala uvědomovat brzy po napoleonských (1841). Dráhu vystavěla soukromá společnost, které stát válkách. První dálkovou parostrojní železnicí v Rakous- udělil koncesi a garantoval minimální zúročení investice. kém císařství byla Severní dráha Ferdinandova (KFNB), K. k. privilegierte Kaiser Ferdinands-Nordbahn (KFNB) Gänzlich neue Möglichkeiten des Waren- und Personentrans- Bereich war ab dem Ende des 18. Jahrhunderts Großbritannien. ports brachte die Eisenbahn und der größte Pionier in diesem Die Wiener Regierung begann sich bald nach den napoleoni- 140 let severozápadní dráhy 140 jahre der nordwestbahn 1 schen Kriegen ihrer Bedeutung für eine schnellere Entwicklung aufkaufte. Aus dieser Firma wurde bald ein sehr starker StEG richtete sich auf den Ausbau einer eigenen Verbindung der Industrie bewusst zu werden. Die erste dampfbetriebene Spieler auf dem Markt, der der älteren Kaiser Ferdinands- der ungarischen Eisenbahnen mit denen in Mähren und Böh- Ferneisenbahn im Kaisertum Österreich war die Kaiser Fer- Nordbahn (KFNB) konkurrierte. Das größte Interesse der men. dinands-Nordbahn (KFNB), die in den Jahren 1837–1856 er- baut wurde und aus Wien über Lundenburg und Ostmähren bis in die Kohlenreviere in Galizien führte. Durch Abzweigungen Bezvýsledný boj o severozápadní dráhu mezi KFNB wurden auch die Städte Brünn (1839) und Stockerau (1841) an a StEG (1861–1863) die Strecke angeschlossen. Die Bahn wurde von einer privaten Gesellschaft erbaut, welcher der Staat eine Konzession erteilte První brněnské nádraží KFNB pod Petrovem / Společnost KFNB v té době spolupracovala se staviteli bra- řešila rakouská vláda v září 1863 kompromisem. Ferdinan- und eine Mindestverzinsung der Investition garantierte. Der erste Brünner KFNB Bahnhof unterm Petersberg try Kleinovými, kteří roku 1861 přišli s projektem seve- dově dráze udělila předběžný souhlas s výstavbou tratě ze rozápadní páteřní tratě ze Štokravy přes Cmunt a České Štokravy přes Platt, Cmunt a České Budějovice do Plzně Budějovice do Plzně s napojením Znojma. V lednu 1862 s povinností vybudovat odbočku Platt – Znojmo a Cmunt První myšlenka Severozápadní dráhy v režii státu (1842) byla v tomto směru podána žádost o koncesi. Reakce nové – Tábor – Praha. Firma StEG směla postavit trať přes Lávu konkurenční firmy StEG byla velmi rychlá: v září 1862 a Znojmo do Kolína s propojkou Znojmo – Tetčice – Brno. V prosinci 1841 se rozhodl stavět další hlavní trati sám z hlediska terénu nejnáročnější. Jen přemostění údolí Dyje požádala o koncesi na svoji vysněnou propojovací dráhu Vláda však budoucím tratím nepřiznala státní garanci, stát ve vlastní režii. Pro spojení Vídně a Prahy bylo na jaře u Znojma, projektované výše proti proudu, počítalo s ob- v trase přes Mistelbach, Lávu nad Dyjí, Znojmo a Jihlavu čímž obě konkureční společnosti od jejich plánů odradila. 1842 navrženo sedm variant, z nichž tři vycházely z právě řím 530 metrů dlouhým a 150 metrů vysokým mostem! do Kolína. Velké napětí mezi železničními konkurenty vy- zprovozněné štokravské odbočky. První dvě byly traso- Nakonec zvítězila ekonomičtější, nicméně o 50 km delší vány v linii pozdější Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) trasa dnešního mezinárodního koridoru z Brna přes Čes- na Cmunt a jižní Čechy (jednak přes Třeboň a Tábor, jed- kou Třebovou. Tak vznikla v letech 1842–1851 c. k. Se- Ergebnisloser Kampf um die Nordwestbahn zwischen KFNB nak přes České Budějovice a Písek), třetí, nejkratší varianta verní státní dráha, která z Prahy pokračovala do Ústí nad přes Znojmo, Jihlavu a Kolín představovala první zárodek Labem a dále na saské Drážďany. und StEG (1861–1863) myšlenky Severozápadní dráhy. Ta však byla shledána Die Gesellschaft KFNB arbeitete zu dieser Zeit mit den Ge- brüdern Klein zusammen, die Baumeister waren und im Jahr 1861 ein Projekt einer Rückgrat-Strecke aus Stockerau über Die ersten Gedanken zu einer Nordwestbahn in staatlicher Regie (1842) Gmünd und Budweis nach Pilsen mit Anknüpfung der Stadt Im Dezember 1841 beschloss der Staat, eine weitere Haupt- Znaim vorlegten. Im Januar 1862 wurde in diesem Zusammen- strecke in Eigenregie zu erbauen. Im Frühling 1842 wurden hang ein Konzessionsantrag gestellt. Die Reaktion der neuen sieben Varianten einer Verbindung zwischen Wien und Prag Konkurrenzfirma StEG war sehr schnell: im September 1862 entworfen, wobei drei davon aus der soeben in Betrieb genom- beantragte sie eine Konzession zu ihrer erträumten Verbin- menen Abzweigung nach Stockerau ausgingen. Die ersten zwei dungsstrecke über Mistelbach, Laa an der Thaya, Znaim und wurden deckungsgleich mit der späteren Kaiser Franz-Josephs- Iglau nach Kolin. Die große Spannung zwischen den Konkur- Bahn (KFJB) trassiert, über Gmünd und Südböhmen (die eine renten löste die österreichische Regierung im September 1863 über Wittingau und Tabor, die andere über Budweis und Pisek). durch einen Kompromiss. Der Ferdinand-Bahn erteilte sie eine Die dritte und kürzeste Variante über Znaim, Iglau und Kolin vorläufige Genehmigung für den Bau der Strecke aus Stockerau war der erste gedankliche Ansatz der Nordwestbahn. Sie wurde über Platt, Gmünd und Budweis nach Pilsen, mit der Verpflich- aber für als geländemäßig schwierigste befunden. Alleine für tung, die Abzweigungen Platt–Znaim und Gmünd–Tabor–Prag die Überbrückung des Thayatales stromaufwärts von Znaim zu erbauen. Die StEG durfte die Strecke über Laa und Znaim rechnete man mit einer riesigen, 530 m langen und 150 m ho- nach Kolin mit der Verbindungsstrecke Znaim–Tetčice–Brünn hen Brücke! erbauen. Die Regierung räumte den zukünftigen Strecken al- Letztendlich siegte die wirtschaftlichere, aber um 50 km län- lerdings keine staatliche Garantie ein, was beide Konkurrenten KFNB (zelená / grün), StEG (modrá / blau), SNDVB (žlutá / gelb) gere Strecke des heutigen internationalen Korridors aus Brünn, von ihren Plänen abbrachte. die über Böhmisch Trübau führt. So entstand in den Jahren KFNB (zelená / grün), Státní dráha / Staatsbahn 1842–1851 die k.k. Nördliche Staatsbahn, die von Prag aus (modrá / blau), SNDVB (žlutá/gelb) nach Aussig und in das sächsische Dresden weiterführte. Další hráč na trhu: Dráha císaře Františka Josefa (KFJB) O projekt bratří Kleinů dráhy do jižních Čech projevilo trasování navázáno na štokravské křídlo KFNB, nýbrž roku 1864 zájem konsorcium v čele s Janem Adolfem kní- zvolena nová, leč delší paralela přes Tulln a pravý břeh Du- C. k. privilegovaná rakouská Společnost státní dráhy (StEG) žetem Švarcenberkem. Tak byl položen základ pro státem naje. Udělení koncese však bylo několikrát odkládáno až V době finanční krize v roce 1854 se vláda císaře Františka Z této firmy se brzy stal velmi silný hráč na trhu, konku- garantovanou Dráhu císaře Františka Josefa – KFJB. Kvůli do listopadu 1866. Josefa I. rozhodla vzdát se dalšího budování státních želez- rující starší Severní dráze Ferdinandově (KFNB). Hlavním potřebě vlastního nádraží ve Vídni nebylo při detailním nic. Z iniciativy několika francouzských velkoprůmyslníků zájmem StEG bylo vybudovat vlastní propojení