Tesinsko 3 2012 Web.Indd
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
2012 ročník LV číslo 3 2012 ročník LV vlastivědný časopis číslo 3 Obsah Články v tomto periodiku jsou recenzovány nezávislými recenzenty. 1 Ze života evangelických elit na Těšínsku Vydává Muzeum Těšínska v tolerančním období Adresa redakce: K nálezu pozoruhodného náhrobníku v Gutech Muzeum Těšínska, p. o., Hlavní tř. 15, 737 01 Český Těšín tel.: 558 761 216, fax: 558 761 223 David Pindur e-mail: [email protected] Redakce: Bruzovská beseda 10 Odpovědný redaktor: PaedDr. Zbyšek Ondřeka Výkonný redaktor: prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr. Příspěvek k dějinám českého národního hnutí na Těšínsku Tajemník redakce: PhDr. Radim Jež Redaktor: PhDr. David Pindur, Ph.D. Pavla Karbanová Redakční rada: PhDr. Karel Bogar; prof. PhDr. Mečislav Borák, CSc.; prof. PhDr. Dan Gawrecki, CSc.; doc. PhDr. Blažena Gracová, CSc.; Spor o výstavbu mostu mezi Frýdkem a Místkem ve světle 24 doc. PhDr. Dušan Janák, Ph.D.; prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc.; PhDr. Jaromír Kalus; prof. PhDr. Irena Korbelářová, Dr.; dokumentů z roku 1639 doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc.; PhDr. Karel Müller; doc. PhDr. Pavel Šopák, Ph.D.; Mgr. Jiřina Veselská Jan Al Saheb Jazyková editace: Mgr. Lenka Ježová Bichlerová Překlad resumé do anglického jazyka: Mgr. Lenka Mandryszová Demografické stárnutí v okresech Frýdek-Místek a Karviná 27 Grafický návrh: Petr Tesař, UPGRADE CZ s. r. o., Ostrava Odevzdáno do tisku: 12. 10. 2012 Iva Tichá – David W. Novák Vyšlo: 30. 10. 2012 Tisk: Printo, spol. s r. o., Ostrava Osmdesátiny Stanisława Zahradnika 31 Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí. Za obsahy článků zodpovídají autoři. Jerzy Czap Při úpravě rukopisu je nutno řídit se pravidly zveřejněnými na adrese: http://www.muzeumct.cz/pokyny_pro_autory/ Kurucké války a jejich ohlas v historii, kultuře a umění 33 Časopis lze zakoupit v Muzeu Těšínska v Českém Těšíně, Pražská 3/14 nebo v jeho pobočkách: ve Výstavní síni Musaion Zpráva o sborníku v Havířově, v Památníku životické tragédie v Havířově-Životicích, v Kotulově dřevěnce v Havířově-Bludovicích, Veronika Chmelařová v Archeoparku v Chotěbuzi-Podoboře, ve Výstavní síni Muzea Těšínska v Jablunkově, ve Výstavní síni Muzea Těšínska v Karviné-Fryštátě, K publikaci Varhany v kostelích Slezské církve evangelické a. v. 35 ve Výstavní síni Muzea Těšínska v Orlové-Lutyni, v Technickém muzeu v Petřvaldě a v Klubu Muzea Těšínska. Jiří Krátký K dostání i v Gorolském turistickém informačním centru v Mostech u Jablunkova. Z nové literatury (nejen) o Těšínsku 36 Rozšiřuje vydavatel. Předplatné nebo jednotlivá čísla si lze objednat na výše uvedené adrese či tel. č. 558 761 224. Radim Jež – David Pindur Vychází čtvrtletně, cena jednoho výtisku je 40 Kč, celoroční předplatné činí 160 Kč + poštovné. Členové Klubu Muzea Těšínska Města a obce Těšínska se představují 37 získávají časopis v rámci ročního předplatného 250 Kč. Dětmarovice Identifikační číslo: ISSN 0139-7605 Evidenční číslo MK ČR: E 11319 Kateřina Stenchlá Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní poštou v Ostravě č. j. 2726/92-P/1 ze dne 30. 11. 1992. Obsah 03_2012.indd 1 24.10.12 14:14 Ze života evangelických elit na Těšínsku v tolerančním období K nálezu pozoruhodného náhrobníku v Gutech David Pindur Když před 20 lety publikoval odborný pra- Tu odpocziwajidze zasluzo- / ny a godny szkol- covník Muzea Těšínska Jindřich Benatzky do- ny Nauczyciel / Jonek Hetschko z Bystrzice / kumentaci o nálezu tří zajímavých náhrobků Narodzil sie w Bystrzicy w Ro / ku 1799 dnia na hřbitově u filiálního kostela Božího těla 6tego Decembra / sluzil zwelką pilnością skole / v Gutech v roce 1954,1 existovala jen malá prav- na Rzece i w Guttach blisko 7lat / a w Bogu za- děpodobnost, že tento hřbitov vydá další neméně snąl 15 tego / Augusta w roku 1824 / iest po- zajímavé svědectví. Tato skutečnost nastala v zá- chowany w tym grobie / Jezu bądz snami / Ten věru loňského roku v průběhu generální rekon- Kamień pamiętnie / zostawa lezić!4 strukce této mimořádně cenné sakrální památky Těšínska.2 Při demontáži dlažby v prostoru pod Z nejstarších zmínek dřevěnou zvonicí došlo po otočení dvou nej- o hřbitově v Gutech větších pískovcových bloků ke zjištění, že se jedná o náhrobníky3 s textem. Zatímco na prv- Podívejme se nyní na Hečkův hrob v širších ním z nich můžeme pozorovat pouze plastickou souvislostech. Gutský kostel sloužil luteránům výzdobu v podobě křížku a dochované první až do poloviny 17. století. Dne 23. března 1654 slovo Jezus, druhý náhrobník má dochován text byl náboženskou komisí ustanovenou císařem v celistvosti. Kryl hrob Jana Hečka (Hetschka, Ferdinandem III. uzavřen a poté předán kato- Kostel Božího těla v třinecké Hetzka, Heczka), předčasně zemřelého správce líkům.5 Nejstarší písemná zmínka o hřbitově městské části Guty náležel evangelické školy v Gutech. Nápis polokurzívou v sousedství gutského kostela, fi liálního chrámu až do r. 1654 evangelíkům, je následujícího znění: Jezus rzekl kto wmie / střítežské farnosti, je z vizitačního protokolu 20. léta 20. století, archiv wierzy nieumrze na wieky / Jana s. r. XI. v. 25 / z roku 1679. Tehdy je o něm konstatováno, že Henryka Wawreczky 1 je opatřen uzamykatelným plotem, avšak schá- těla.13 Teprve ve středu 8. listopadu 1882 posvětil zel na něm centrální kříž a márnice.6 Stejný stav samostatný evangelický hřbitov v Gutech Jerzy byl shledán i při vizitacích v letech 1688 a 1697.7 Heczko, pastor z Komorní Lhotky.14 Je pravděpo- Podle dochovaného záznamu z roku 1719 byl dobné, že dvojice vloni nalezených evangelických gutský hřbitov poměrně těsný. Stále zde nebyl náhrobníků se ocitla jako součást dláždění pod centrální kříž. Dřevěné oplocení již vyžadovalo věží gutského kostela při generální rekonstrukci nutnou opravu. Místo posledního odpočinku chrámu buď v roce 1863, nebo 1877.15 sloužilo bez rozdílu katolíkům i evangelíkům z několika obcí patřících k rozlehlé střítežské Toleranční období farnosti. Vedle samotných Gutů to byly Nebory, a evangelické školství Oldřichovice, Rakovec a Tyra.8 O prvních jme- na Těšínsku novitě zde pohřbených jedincích se dozvídáme z nejstarší dochované úmrtní matriky, vedené Evangelický učitel Jan Hečko, jehož hrob v letech 1720–1768 společně pro farnosti Střítež na gutském hřbitově kryl nalezený náhrobník, a Ropice. Dne 12. července 1720 byl u gutského prožil celý svůj krátký život v tzv. tolerančním kostela pohřben 60letý evangelík Jan Šavel z Tyry období. Tato doba, zasazená ve své první fázi a o šest dní později devítiletá Zuzana Galušková do let 1781–1849, se vyznačuje pouze „tolero- z Oldřichovic. Není bez zajímavosti, že mimo po- váním“ evangelíků augsburského (luterského) či svěcenou půdu hřbitova v Gutech byl 14. srpna helvétského (reformovaného) vyznání. Až do roku téhož roku pohřben odpadlík Adam Sládek, 1849 byli evangelíci ofi ciálně nazýváni „neka- 50letý vdovec z Oldřichovic.9 tolíky“. Sbory a jejich kazatelé nebyli v žádném Toleranční patent císaře Josefa II. vydaný pro případě zrovnoprávněni s katolickou církví, která rakouské země 13. října 1781 otevřel význam- si v habsburské monarchii i nadále uchovala vý- nou epizodu života evangelíků na Těšínsku. Záhy sadní postavení. Zájemci o přestup k tolerovaným po jeho vyhlášení bylo založeno několik luter- církvím museli u svých katolických duchovních ských sborů na těšínském venkově.10 Nábožensky správců absolvovat povinné šestitýdenní cvičení, téměř homogenní luterské Guty11 se přičle- jehož účelem bylo jejich záměr zviklat. V nábo- nily k nově konstituovanému sboru v nedaleké žensky smíšených manželstvích se muselo vy- Komorní Lhotce.12 Na samostatný evangelický znání potomků řídit pravidlem, podle něhož byly hřbitov si však gutští evangelíci počkali ještě celé všechny děti katolického otce pokřtěny v kato- jedno století. Do té doby se museli spokojit s do- lické církvi. U potomků otce, jenž byl přísluš- savadním hřbitovem u katolického kostela Božího níkem některé z „tolerovaných“ církví, byl brán zřetel na pohlaví – zatímco synové následovali Pískovcový náhrobník Jana ve vyznání otce, dcery musely být vždy katolič- Hečka, evangelického učitele kami. Katoličtí faráři dále vedli matriční agendu v Gutech, foto David Pindur i pro evangelíky. Přijímali rovněž štólové poplatky za náboženské úkony, které svým souvěrcům fak- ticky poskytovali evangeličtí pastoři. Evangelické sbory se nesměly vnějšími znaky podobat kato- lickým chrámům (neměly mít věže, zvony, hlavní vchod směrem od přístupové komunikace a mu- sely být situovány většinou na okrajích obcí). Stísněné poměry byly odstraněny výnosem mi- nisterstva vnitra ze 30. ledna 1849, avšak plného zrovnoprávnění dosáhli evangelíci v Rakousku až roku 1861 na základě tzv. dubnového patentu.16 Již od roku 1709 působil na Těšínsku pouze sbor při milostivém Ježíšově kostele v Těšíně. Bezprostředně po vydání tolerančního patentu vznikly první sbory mimo Těšín (s ohledem na tradici na Těšínsku pouze luterské), jmeno- vitě v Bílsku (dnes součást města Bielsko-Biała), Bystřici, Dolních Bludovicích, Javoří (Jaworze), Komorní Lhotce a Visle (Wisła). Až do poloviny 19. století je následovaly další sbory se sídly v Drahomyšli (Drogomyśl), Holešově (Goleszów), Návsí, Starém Bílsku (Stare Bielsko) a Ustroni (Ustroń). Ustanovení jednotlivých sborů stálo 2 rovněž za vznikem evangelických škol v těchto lokalitách,17 v souladu se zněním tolerančního pa- tentu, který povoloval dosadit své vlastní učitele, kteříž od sborů vydržováni býti mají, na které však naše tamější školní ředitelství má dohlížet, co se vyučovacího způsobu týče.18 Záhy však došlo k jejich zřizování i v obcích mimo sídla sborů. Až na výjimky byl jejich vznik