Výuka Regionálních Dějin Ve Školním Dějepisu Pracovní Listy Pro Výuku Regionálních Dějin Olomouce Na Střední Škole Bakalářská Diplomová Práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta

Historický ústav

Geografie a kartografie se zaměřením na vzdělávání - Historie

Vyslouţilová Barbora

Výuka regionálních dějin ve školním dějepisu Pracovní listy pro výuku regionálních dějin Olomouce na střední škole Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D.

Brno 2012

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu pouţitou literaturu a prameny. datum vlastnoruční podpis

2 OBSAH

1. Úvod ...... 4 2. Vyučovací formy ...... 8 3. Vyučovací metody ...... 10 4. Vyučovací strategie ...... 12 5. Kulturní dědictví ve výuce ...... 13 6. Regionální dějiny ...... 17 6.1. Společné regionální učebnice ...... 19 7. Regionální dějiny města Olomouce ...... 22 7.1. Pravěk a starověk ...... 22 7.2. Středověk ...... 30 7.3. Novověká Olomouc ...... 37 7.4. Pevnost Olomouc ...... 41 7.5. 19. a počátek 20. století ...... 50 7.6. I. světová válka ...... 55 7.7. Olomouc pod hákovým kříţem ...... 59 7.8. Město po válce ...... 68 8. Bibliografie ...... 73

3 1. ÚVOD

V poslední době se do módy dostávají různé moderní výukové metody, které mají nějak osvěţit a zatraktivnit v současnosti kritizovanou formu vyučovací hodiny. Kritikové by raději viděli konstruktivistické vyučování1 namísto frontální výuky, ve větší míře vyuţívání mimotřídních vyučovacích metod, jiţ zmíněných novátorských výukových metod a různé druhy pomůcek. Je nutno říct, ţe dějepis se dlouhodobě netěší velké oblibě mezi ţáky. Občas mi přijde, ţe někteří učitelé školního dějepisu jakoby vyučovali v duchu svého předmětu. Na druhou stranu, v dějepise je víc jak kde jinde nutné zapamatovat si data, coţ je nejrychlejší právě formou transmisivní výuky.2 Jiná situace pak ale panuje při pochopení důvodů, příčin, záminek, podmínek a důsledků lidského chování v průběhu věků. Zde se jiţ učiteli otevírá široký prostor moţností, jak dětem přiblíţit právě tyto aspekty ţivota našich předků. Takovým prvním malým krůčkem ve zpestření výuky mohou být pracovní listy. V poslední době se stávají nezbytnou součástí učebnic dějepisu. Navazují na jejich učební texty a rozvíjejí je často za doprovodu různých ilustračních obrázků a kříţovek. Podle autorek publikace Příručka ke studiu didaktiky dějepisu3 se však české pracovní sešity nedají s těmi zahraničními srovnat.4 Tuzemské jsou vyvedeny pouze černobíle, obrázky najdeme pouze u představení architektonických slohů, historických osobností a jako slepé mapy, dále to jsou úryvky z didakticky upravených historicky významných písemných pramenů, jiţ zmíněné rébusy a zajímavosti z historie. Zkrátka jsou zaměřeny na testování znalostí a ne jako ty zahraniční pracovní listy, které navíc rozšiřují a objasňují výklad učitele v hodině, mimo to se zabývají všemi sloţkami lidské společnosti – od dob Annales5 populární dějiny kaţdodennosti, ale i kulturní a sociální atd. S prameny se pracuje skrze soubor otázek, jeţ ţáky mohou detailně rozebrat daný zdroj nebo na jeho základě odvodit obecné závěry. Já osobně si určitě nemyslím, ţe se mé návrhy budou podobat spíše pracovním listům zpoza

1 Konstruktivistické vyučování – opak transmisivního pojetí výuky; poznání jako konstrukci, budování vlastního poznání, kdy ţák vstupuje do učebního procesu jiţ s tzv. prekoncepty a učitel jako garant metody vytváří takové prostředí, aby ţáci mohli získat co nejvyšší stupeň rozvoje. 2 Transmisivní pojetí výuky – poznání jako předávání od garanta pravdy, tj. učitele, k ţákovi, který neví a představuje „prázdnou nádobu“, tedy ţe nemá ţádné předchozí vstupní znalosti. 3 LABISCHOVÁ, Denisa – GRACOVÁ, Blaţena: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostravská univerzita v Ostravě. Ostrava 2008, str. 47. 4 srov. LABISCHOVÁ, Denisa – GRACOVÁ, Blaţena: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostravská univerzita v Ostravě. Ostrava 2008, str. 202 – 276. 5 Annales – vlivná francouzská historiografická škola, která vyuţívá poznatků z mnoha oborů humanitních a přírodních věd, a obrátila tak pozornost od do té doby převaţujících politických dějin k dějinám hospodářským, sociálním, dějinám kaţdodennosti a mentalit.

4 našich hranic, mým přínosem by spíše mělo být zaměření, a to na regionální dějiny města Olomouc a okolí. Na našem trhu se však většinou objevují „jen“ pracovní sešity pro ţáky základních škol a niţších stupňů víceletých gymnázií. Já jsem si přesto vybrala jako cílovou skupinu ţáky střední školy, nejlépe čtyřletého gymnázia. V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia (RVP G), který je určen pro vyšší stupeň víceletých gymnázií a čtyřletá gymnázia, jsou mezi cíli vzdělávání uvedeny zisk klíčových kompetencí a všeobecného rozhledu. Konkrétně si máme například představit, ţe ţák si osvojí schopnost sebereflexe a vlastního úsudku, posuzuje události a vývoj veřejného ţivota, sleduje, co se děje v jeho bydlišti, rozšiřuje své poznání a chápaní kulturních a duchovních hodnot, spoluvytváří je a chrání atd.6 Toho má být docíleno za pouţití „postupů a metod podporujících tvořivé myšlení, pohotovost a samostatnost žáků, využití způsobů diferencované výuky, nových organizačních forem a zařazení integrovaných předmětů apod.“7 Vyučovací hodina se dá vést i v mimotřídním prostředí, například formou exkurze do mimoškolních institucí (muzea, archivu atd.) nebo jako odborná exkurze, kdy studenti mají šanci (nejen) pozorovat předměty a jevy historické skutečnosti. V obou případech se jedná o náročnou vyučovací formu pro učitele, a to především z hlediska přípravy. Navíc poté by měla následovat ve třídě fáze zopakování, shrnutí, diskuze a zhodnocení. Je jasné, ţe se tyto netradiční formy výuky nemohou a ani nebudou vyskytovat ve školním roce častěji, a to především z důvodů časových. Vţdyť nejpočetnější odpovědí ve výzkumu mezi učiteli ohledně překáţek ve vyučování byla hodinová dotace daného předmětu. Metody, které se dají uplatnit přímo ve třídě a typičtější pro konstruktivistický styl výuk, odborná literatura nazývá jako aktivizující, alternativní či moderní. Prvně zmiňované staví na faktu, ţe ţák si nejefektivněji osvojí a pochopí vědomosti svou vlastní aktivitou. Učitel by měl navodit takové prostředí, jeţ by snadněji ţákům přiblíţilo události a situace a pomohlo tak „lépe se vcítit do historických dějů a problematiky a tím je motivovat k dalšímu přemýšlení o získaných poznatcích.“8 Alternativní metody jsou jiţ podle názvu ty pedagogické přístupy, které se liší od běţné školní praxe. Vidí ţáka v jiném světle a snaţí se o rozvoj jeho osobnosti

6 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Výzkumný ústav pedagogický. Praha 2007, str. 10. 7 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Výzkumný ústav pedagogický. Praha 2007, str. 8. 8 STEJSKALÍKOVÁ, Jana: Vliv aktivizujících výukových metod na vzdělávací výsledky žáků a jejich vztah k vyučovacímu předmětu. In: ŠTĚPÁNEK, Kamil (ed.): Vybrané problémy oborové didaktiky dějepisu 2. Masarykova univerzita. Brno 2009, str. 42.

5 a schopností formou vlastních proţitků.9 S trochou nadsázky by se daly oba druhy výukových metod zastřešit názvem moderní. Jako výhodné pro všechny strany se mi zdá vytvoření tzv. vzdělávacích oblastí, tedy tematických okruhů tvořených jedním nebo i více vzájemně si blízkými vzdělávacími obory. Ne ţe by se dříve v jednom předmětu nenarazilo i na téma, které by spadalo do jiného, ale nyní se takové situace dokonce vyhledávají. Dějepis je explicitně uveden ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost, kde se setkává i s Občanským a společenskovědním základem a Geografií, ale zabrousí svým záběrem i například do vzdělávací oblasti Umění a kultura, Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a příroda a jiné. V charakteristice vzdělávací oblasti, kam spadá dějepis, je uvedeno, ţe se pracuje s jiţ nabytými společenskovědními poznatky, které se dále budou rozvíjet a snaţit se je lépe pochopit, a to skrze rozvinutější myšlenkovou činnost a praktickou zkušenost ţáka. Mělo by se tak v ţákovi vytvořit historické vědomí a princip uchování kontinuity tradičních hodnot současné civilizace. Také má vést k uvědomění si významu lidské důstojnosti a úcty k výtvorům lidského ducha minulých generací i současnosti.10 Témata z regionálních dějin se v běţné praxi výuky dějepisu objevují jen zřídka, především pokud v blízkosti proběhla nějaká významná událost, nachází se zde známá stavba a podobně. Jen málokdy se ţáci učí o lokální historii jako odrazu dějin národních nebo naopak neznají místní historii jako výchozí látku pro další výklad o věcech ve větších územních celcích. Přitom uţ učitel národů Jan Amos Komenský tvrdil, ţe je vhodné, aby se postupovalo od blízkého ke vzdálenému a od zvláštního k obecnému. Zájem o dějiny rodného regionu vede k prohloubení vztahu k historii jako takové a k úctě ke kulturnímu dědictví. S takzvanými „malými dějinami“, jak se někdy lokální historii přezdívá, se spíše, neţ v běţné hodině setkáváme v dějepisných a společenskovědných seminářích na gymnáziích. Přitom se dá regionální historie vyuţít pro lepší motivaci všech ţáků a umoţní jim lépe pochopit látku. Zpočátku je dobré odkázat ţáky na historickou událost či postavu, která nějak s probíraným tématem souvisí, na místní architektuře popsat znaky uměleckých slohů či osvětlit osudy budov, významných míst a památných stromů nebo zmínit proměny názvů ulic v průběhu věků. Je však nutné začít systematicky a programově vyučovat i dějiny rodného okolí nebo se stane pravidlem, ţe ţáci budou lépe rozumět obecným a popřípadě i národním dějinám neţ historii města, ve kterém celý svůj ţivot ţijí. Výuka regionálních dějin v sobě skýtá výhody

9 Proţitek – vzniká při aktivitě, během které člověk proţívá určitou zkušenost. Záţitek – proţitek v minulosti, ke kterému se posléze vracíme. 10 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Výzkumný ústav pedagogický. Praha 2007, str. 38.

6 konkrétnosti a blízkosti. Dá se vyuţít jako téma projektu nebo pro historickou prohlídku města. A o to se pokusím i já.

7 2. VYUČOVACÍ FORMY

Pod pojmem vyučovací forma by si člověk měl představit „organizační uspořádání podmínek k realizaci obsahu výuky.“11 Jedná se tedy především o „byrokratickou“ stránku vyučovací hodiny – pouţité metody, časové rozvrţení, prostředí, ve kterém bude výuka probíhat, a definice spolupráce učitele a ţáků. Učitel nemusí a ani by neměl lpět pouze na jedné formě vyučování, ale měl by přizpůsobit cíli, charakteru látce, moţnostem a potřebám ţáků a také záleţí na tom, čeho můţe vyuţít ve škole. Existuje několik hledisek, podle kterých se vyučovací formy dají klasifikovat, jsou to například dle vztahu k osobnosti ţáka, podle typu prostředí a organizace práce, podle vyhrazeného času, podle míry povinnosti a mnohé další. Příkladem prvně jmenované třídy klasifikace je výuka hromadná, tedy nejběţnější formy, kdy učitel pracuje s celou třídou najednou. Dále je to výuka skupinová – třídní kolektiv je rozdělen do několika skupin, často tak aby se ve skupině sešli ţáci různých stupňů schopností a znalostí. Následuje výuka individuální, kde kaţdý ţák má svého učitele, a výuka individualizovaná, kdy je kaţdému ţákovi vypracován plán přímo na tělo. Nejčastějším výukovým prostředím je školní třída, na školách se ale můţeme setkat i s odbornými učebnami, především určenými pro výuku předmětů z řad přírodních věd. Někteří se také setkali na vyšším stupni základní školy s dílnami a pozemky. Na poli středního školství jsou takovým příkladem praxe kupříkladu na odborných učilištích. Další ne tak běţnou formou vyučování jsou vycházky a exkurze, buď do přírody, nebo do rozličných institucí. Nebo mohou ţáci pracovat samostatně, čímţ mám na mysli domácí úkoly, projekty, seminární práce a studentské soutěţe. Dalším kritériem můţe být, kolik času má učitel k dispozici. Výuka je rozdělena v drtivé většině do klasických vyučovacích hodin, trvajících čtyřicet pět minut. Ale můţou nastat situace, kdy je vhodnější delší výuková jednotka (seminář volitelných předmětů, práce v terénu nebo v případě jiţ zmiňované exkurze). A podle faktoru povinnosti rozlišujeme předměty povinné, nepovinné a volitelné. Pro potřebu této práce se budeme blíţe zabývat druze jmenovanou kategorií vyučovacích forem, respektive pouze těmi mimotřídními. Jedná se o „takové formy práce, které tvoří

11 Organizační formy vyučování. Dostupné na: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1312 [cit. 31. května 2012].

8 součást povinné výuky, jež však probíhají ve specifickém prostředí.“12 Autorky Příručky ke studiu didaktiky dějepisu Labischová a Gracová sem řadí domácí úkol, exkurzní vyučování, kulturně osvětový vzdělávací program a odbornou exkurzi.13 Odborná exkurze se od exkurze liší v tom, ţe v jejím rámci proběhne pouze prezentace nového učiva, zatímco exkurznímu vyučování předchází a po něm následuje několik fází vyučovací hodiny14. Společným prvkem je, ţe probíhají mimo školní třídu v kulturně-historických institucích typu muzea, archivu či historické památky. Exkurze jako taková probíhá zpravidla v mimotřídním prostředí a přímo souvisí s obsahem probírané látky. Ţákům je jev názorně předveden, takţe mohou přímo pozorovat skutečnosti a procesy, často za dohledu odborníků a praktiků určitého oboru. Lépe a rychleji tak porozumí odpřednášené teorii a motivuje jej. Nebo se naopak můţe stát taková exkurze odrazovým můstkem pro další výklad. Kaţdopádně by se s exkurzí mělo počítat v tematickém plánu a objekt by měl odpovídat obsahu učiva a stanovenému cíli. Jak uţ jsem zmínila, před i po exkurzi je určena hodina pro uvedení do problematiky a zadání úkolů, ale i poučení o bezpečnosti, chování a organizaci exkurze. Poté následuje hodina zhodnocení.

12 LABISCHOVÁ, Denisa – GRACOVÁ, Blaţena: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostravská univerzita v Ostravě. Ostrava 2008, str. 60. 13 Tamtéţ. 14 Fáze výuky – motivace (ať uţ vnitřní nebo vnější), expozice (způsoby a postupy učitele, skrze které si ţák osvojí látku), fixace učiva, diagnóza (dlouhodobější a soustavné opakování) a aplikace získaných dovedností a znalostí v praxi.

9 3. VYUČOVACÍ METODY

V didaktické literatuře se setkáme s několika definicemi vyučovacích metod. Existuje výklad vyučovacích metod jako postupu usnadňující ţákovi učení nebo pod tento pojem zahrnují i formy (viz výše) a způsoby práce i to jak byly vyučovací prostředky pouţity. Podle pedagogických odborníků na slovo vzatých, Josefa Maňáka a Vlastimila Švece, si máme výukové metody představit jako „cesty žáků podporovaných a vedených učitelem k osvojení příslušných výchovně vzdělávacích obsahů.“15Neměli bychom se zároveň omezit pouze na školní prostředí, ale uvědomit si, ţe ţáci mohou nabýt zkušeností i mimo školu. Pro kaţdou část výuky i pro jednotlivé ţáky existuje na výběr několik metod, je jen na učiteli, kterou z nich zvolí. Výsledkem by mělo být pestré vyučování. Moţností, jak dělit vyučovací metody, je opět nepřeberné mnoţství. Například klasifikace I. J Lernera, který rozlišoval metody dle charakteru poznávacích činností ţáků, obsahuje kategorii metod informačně receptivních, tedy situaci kdy dochází k předávání hotových informací ţákům výkladem, ilustrací, pokusem, a dále pak záleţí jen na schopnostech ţáků, jak si daný poznatek osvojí. Dále to jsou metody reproduktivní – ţáci řeší typové úkoly, které vytvoří učitel, který na ně dohlíţí. Ţáci se snaţí aplikovat teoretická pravidla či známé mechanismy. Metoda problémového výkladu představuje zadání úkolu učitelem, jeţ zná správné řešení a postupně jej sám řeší a zároveň vysvětluje svým ţákům, jak a proč udělal zrovna tento krok. Pod heuristickou metodou se skrývá taková metoda, kdy učitel vytváří zadání úloh, které jsou jiţ obtíţnější. Na jejich řešení se téměř nepodílí, a tak je aktivita ve výuce rovnoměrně rozdělena mezi učitele a ţáky. A metody výzkumná představuje vrchol – učitel připraví úkoly, na jejichţ průběh řešení dohlíţí, ale jinak se nijak nezapojuje. Je na ţácích, aby si stanovili postup, vhodné metody a zpracování výsledků. Jiţ zmínění pánové Maňák a Švec zase rozlišují tři základní kategorie vyučovacích metod z hlediska stupňující se sloţitosti edukačních vazeb, a to klasické, kam patří metody slovní (vyprávění, vysvětlování, práce s textem a jiné), názorně-demonstrační (předvádění a pozorování, instruktáţ) a dovednostně-praktické (napodobování, experimentování a mnohé další). Další skupinou jsou pak metody aktivizující s podkategoriemi v podobě metod diskuzních, situačních a didaktických her. A poslední jsou komplexní výukové metody, tedy ať uţ frontální, skupinová a kooperativní výuka, tak také brainstorming, projektová výuka či učení v ţivotních situacích.

15 MAŇÁK, Josef – ŠVEC, Vlastimil: Výukové metody. Paido. Brno 2003. str. 7.

10 Nebo můţeme vyučovací metody dělit na aktivizující, alternativní a moderní. První typ metod vychází z faktu, ţe ţák si nejefektivněji osvojí vědomosti vlastní aktivitou. Má také více a dále motivovat ţáky a přiblíţit jim událost a situaci. Jiţ podle názvu – alternativní – odvodíme, ţe to jsou takové metody, se kterými se v běţné školní praxi nesetkáme. „Důraz je kladen na tvořivost, rozvoj celistvé osobnosti, jejích kognitivních, emocionálních a praktických zkušeností.“16 Mělo by dojít nejen k verbálnímu poznání, ale i vlastnímu proţitku a zapojení emocí, čímţ je formována osobnost jedince. A moderní výukovou metodu představuje exkurzní vyučování. Jak uţ jsem řekla, v komunitě odborníků na didaktiku se vyskytuje několikeré dělení vyučovacích metod. Ačkoli o nich teď mluvím odděleně od cílů, prostředků, forem a obsahů, ale ve v reálném vyučování se s nimi vţdy setkáme v jednotě.

16 SKALKOVÁ, Jarmila: Obecná didaktika. Grada. Praha 2007. str. 185.

11 4. VYUČOVACÍ STRATEGIE

Dalším pojmem, se kterým se v poslední době můţeme často setkat, je vyučovací strategie, nebo chcete-li výchovné a vzdělávací strategie. Tento termín se v pedagogické praxi začal pravidelně objevovat se zavedením školních a rámcových vzdělávacích programů. „Jedná se o promyšleně volené a řazené postupy, jejichž prostřednictvím chce škola cíleně směřovat k naplňování klíčových kompetencí.“17 Pod tento pojem nespadají jen konkrétní metody a formy práce, důleţité je zároveň předmět jako takový, a proto kaţdý vyţaduje jiný strategický přístup. Za výukovou strategii povaţujeme činné neboli autentické učení, kdy dochází k zisku poznatků skrze vlastní praktickou zkušenost či proţitek, čímţ si ţáci danou informaci dokáţí zapamatovat aţ s 80% úspěšností. Na stejném principu staví i objevné učení, kdy je navozena situace, ve které ţáci samostatně a aktivně jednají, čímţ si efektivněji osvojují poznatky. Dalším zástupcem je multiperspektivní přístup, který se uplatňuje převáţně ve výuce nejnovějších dějin. Snaţí se ţáky donutit dívat se na historickou událost optikou několika, často velmi odlišných, skupin. Například v dějepise je jako klíčové kompetence a cíle oborového vzdělávání vytyčeno nabýt znalostí vybraných historických faktů a dovedností s nimi pracovat, tedy mít nejen informace, ale i schopnost s nimi pracovat a přemýšlet o nich. Ţáci by se měli vidět historické události nejen v chronologickém, ale i synchronním sledu, to znamená promýšlet příčiny, následky, důsledky i výsledky, generalizovat, hodnotit, vytvářet další moţné varianty řešení historických problémů a řídit se okřídleným latinským rčením (historia magistra vitae), tedy aplikovat závěry a získané poznatky v současnosti.18 Výhodou těchto moderních přístupů je efektivita, rozvoj samostatnosti ţáků, moţnost postupovat vlastním tempem, kooperativní forma práce, uvědomění si sloţitosti situace a lépe tak pochopit vnitřní a vnější vztahy, které ovlivňovaly pozici jednajících. Problémem pro učitele je určitě větší náročnost na přípravu a časové omezení, ze strany ţáků je to pak neschopnost vcítit se, ţáci se mohou jen s obtíţemi přizpůsobit novému stylu výuky a mohou se objevit i případy skepse a frustrace při zjištění, ţe ţádná verze události není ta správná.

17 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Výzkumný ústav pedagogický. Praha 2007, str. 126. 18 HUDECOVÁ, Dagmar: Jak modernizovat výuku dějepisu. Výchovné a vzdělávací strategie v dějepisném vyučování. Úvaly. Praha 2007. str. 24.

12 5. KULTURNÍ DĚDICTVÍ VE VÝUCE

Za široký pojem kulturně-historické dědictví se schovávají „archeologické a stavební památky, historická místa, sbírkové předměty, zvyky, tradice a řemesla, jazykové a literární dědictví, umělecká díla, státní hymna a vlajka.“19 Stručně řečeno jsou památky, které jsou pro svou kulturní identitu, tradici, kvalitu a národní hrdost ceněny v dané společnosti, a proto stojí za to je chránit a zachovávat pro budoucí generace. Ideálním výsledkem výuky, do které jsou zapojeny jistou měrou i lokální kulturně historické památky, je porozumění místní jedinečnosti v dějinném vývoji a uvědomění si odlišností například od perspektivy národní. Téma můţe a mělo by ţáka natolik zaujmout svou „blízkostí“, ţe se rozhodne zapojit se do ţivota daného místa, začne se na sebe dívat jako na součást toho všeho, čímţ je vyvolán pocit zodpovědnosti za ochranu, uchování a rozvoj. Dokonce můţe na základě této zkušenosti spojit svoji budoucnost s tímto místem, a to ať uţ co se týče osobního ţivota nebo i profese. Inspirací budiţ pro nás školský systém Velké Británie, jeţ zapojuje historicky či kulturně cenné předměty do učebních osnov s ohledem na věk ţáků. Památky nejsou vyuţívány pouze dětmi školou povinnými, ale slouţí procesu celoţivotního učení v rámci takzvaného „heritage learning“. Instituce, která má za úkol „chránit a zhodnocovat kulturně historické prostředí, zpřístupnit ho široké veřejnosti a zvyšovat všeobecné porozumění minulosti“20, se nazývá English Heritage a vznikla v roce 1983. Jedná se o státní příspěvkovou organizaci, kterou z 80% dotuje stát, a zbylé peníze získává z členských příspěvků, vstupného, pronájmů objektů a od sponzorů. Ve svém portfoliu má přes 400 objektů národního dědictví – historické budovy, hrady a zámky, parky, archivní dokumenty a sbírkové předměty muzeí. Všechny tyto objekty a předměty jsou vyuţívány ve všech školních předmětech napříč osnovami. Na počátku své existence English Heritage vypracovalo metodické příručky, manuály a organizovalo kurzy pro učitele, v roce 1995 navíc vydal Úřad pro školní osnovy a inspekce Velké Británie speciálního průvodce pro zaměstnance muzeí, galerií, historických památníků a areálů, kde vysvětluje, jak se dají tyto objekty vyuţít ve školní výuce. V 90. letech se organizace přeorientovala na vzdělávání neformální – pořádají prohlídky v dobových kostýmech, rekonstruují bitvy a jiné význačné historické události nebo připravují soutěţe pro

19 BRABCOVÁ, Alexandra: Výchova ke vztahu ke kulturně-historickému dědictví. Dostupné na: http://www.msmt.cz/vzdelavani/program-seminare-historie-a-skola-iv [cit. 30. května 2012]. 20 HAVLŮJOVÁ, Hana: Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví: pohled do Velké Británie. Dostupné na: http://kariera.ihned.cz/c1-30314270-vychova-ke-vztahu-ke-kulturne-historickemu-dedictvi-pohled- do-velke-britanie [cit. 31. května 2012].

13 rodiny, které navštíví danou památku, a točí dokumentární pořady. Snaha o vzdělávání veřejnosti je vidět ve všech činnostech této společnosti.

Obr. 1 Schéma dlouhodobého záměru English Heritage. Vysvětlivky: Na základě porozumění si lidé historického prostředí váţí. Pokud si lidé historického prostředí váţí, chtějí se o něj starat. Péče o historické prostředí napomáhá potěšení z něj. Pokud se lidem v historickém prostředí líbí, chtějí mu porozumět.21

Podobný projekt, tedy alespoň co se týče spolupráce škol a muzeí, probíhal v České republice v letech 1997 – 2002 pod názvem Brána muzea otevřená. Byl realizovaný a financovaný Nadací Open Society Fund Praha, zaloţenou v naší krajině v roce 1992 americkým obchodníkem a filantropem Georgem Sorosem. Zaměřuje se mimo jiné na oblasti vzdělávání, rozvoje občanské společnosti, podpory menšin a znevýhodněných skupin, umění a kultury. Rok po skončení této akce byla vydána stejnojmenná publikace22, která obsahuje jak doporučený metodický materiál pro muzea, tak pro učitele. Ke vzdělanosti nestačí pouze to, co se ţáci naučí ve škole, ale je nutné zapojení i dalších institucí. Zdrojem vzdělání je kultura, tedy „souhrn všech materiálních a duchovních hodnot vytvořených za celou dobu existence lidstva“23, které se předávají z generace na generaci. A právě o jejich zachování i pro budoucí společnosti vznikají různá muzea. Škola naproti tomu pomáhá správně si osvojit poznatky, vědomosti a návyky vycházející právě z jiţ zmiňované

21 Tamtéţ. 22 BRABCOVÁ, Alexandra (ed.): Brána muzea otevřená: Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. Juko. Náchod 2003, 583 str. 23 ŢALMAN, Jiří: Muzeum a škola Dostupné na: http://www.msmt.cz/vzdelavani/telc-iii-historie-a-skola- clovek-spolecnost-dejiny-seminar-ke-koncepci-vyuky-dejepisu-a-obcanske-vychovy-na-zakladni-a-stredni- skole-jak-ucit-dejiny-20-stoleti [cit. 31. května 2012].

14 kultury. To znamená, ţe jak muzeum, tak škola se podílí na zprostředkování vzdělání a tudíţ by měly spolupracovat a vzájemně se doplňovat. Jejich role při zprostředkování vzdělání není totoţná a zároveň je nanejvýš vhodné, aby se ţáci seznámili s oběma institucemi, protoţe ani jedna sama o sobě nedokáţe garantovat optimální výsledek. Muzeum jako místo soustředění poznatků získaných ze svých sbírek můţe škola nabídnout místo zafixování, ověření a rozšíření vědomostí získaných ve škole formou vlastního proţitku. Z tohoto popisu funkcí vyplývá, ţe muzeum se obrací na jiţ vzdělané jedince, kteří přicházejí do této instituce o své vlastní vůli. Pro školy jsou jiţ dnes připraveny specializované výstavy nebo programy v muzeích, například formou pracovních listů kontrolují a doplňují školní vědomosti. Důleţitou roli hraje v tomto osobnost učitele – připraví ţáky předem, v průběhu exhibice je pak upozorňuje na to, co je důleţité a posléze shrne a zopakuje vše zapamatování hodné. Jiţ výše zmíněný výstup z projektu Brána muzea otevřená je rozdělen do dvou oblastí – na teoretickou a praktickou část. V první části se kolektiv autorů zabývá rolí a funkcí muzea – rozšíření působnosti existujících muzeí, fungování vzdělávací role, vztah muzea k místní komunitě, smysl a význam památek, podíl muzea na místním kulturním ţivotě a vybudování lokálního patriotismu či vztah škola – muzeum. V praktické části pak nalezneme jednotlivé aktivity v rámci projektu rozdělené do kategorií Výchova uměním, Oţivená historie, Objektové učení a Komunitní projekty. Zvláště první tři zmiňované jsou svým zaměřením pedagogické, poslední je určen spíše pro širší místní společnost. Podrobněji teď rozeberu kategorii Oţivená historie v programu Brána muzea otevřená. Z výzkumu srovnávající historické povědomí u dospívajících v rámci Evropy24 vyšli čeští ţáci jako podprůměrní, a to hned v několika ohledech, např. nedokáţou dostatečně pochopit chování lidí v minulosti na základě rekonstrukce situací a myšlenek té doby, neuspokojivě se učí chápat tradice a hodnoty svého národa a společnosti, dále pak naši učitelé nevyuţívají dějiny k vysvětlení současné světové situace a máme naprosto lhostejný vztah k ochraně historických památek. Právě zde můţe pomoci muzeum. Díky svým sbírkovým exponátům můţe ţákům zprostředkovat historické souvislosti (v nejlepším případě synchronizovat cíle a úkoly muzea s výukou dějepisu), umoţnit vstup do myšlenek a pocitů lidí, kteří se na historické události podíleli, a tak pochopit a vysvětlit postoje a jednání těchto aktérů, rozvíjet kritické myšlení, schopnost klást si otázky a vytvořit si vlastní názor. Jako specifický druh vzdělávacího historického programu je zde uveden nápad ţivé historie, pocházející původně z britských ostrovů. Ţáci vyplní půl dne nebo dokonce celý den

24 HUDECOVÁ, Dagmar: Analýza dějepisných vzdělávacích programů ve vybraných státech Evropy a její výsledky. Pedagogická fakulta UK v Praze. Praha 2003, 133 str.

15 návštěvou historické památky, kde vyuţijí veškerou vzdělávací zkušenost, ať uţ formou hraní her, dramatizací nebo pracovní výchovou. Kromě zisku vědomostí dochází také k rozvoji jazyka, motorických dovedností a spolupráce s ostatními dětmi i dospělými, přináší podněty. Jedná se o formu záţitkového učení. Další moţností je experimentální archeologie, kdy se v muzeu nebo v archeologickém skanzenu ţáci seznámí s náplní činností archeologa, je jim představena archeologie jako taková a také i konkrétní zkoumané období. Nakonec si ţáci sami mohou vyzkoušet, co to všechno obnáší, stát se archeologem. Na podobném principu funguje i zveřejňující, někdy také komunitní archeologie, jejímţ cílem je vtáhnout širokou neodbornou veřejnost do „tajů“ archeologického bádání a nadchnout ji tak pro záchranu kulturního dědictví a dostat se tak z izolace akademické disciplíny. I ona nabízí moţnost laikům zúčastnit se pod odborným dohledem profesionálů vykopávek. Orální historie se vyuţívá pouze ke studiu nejnovějších dějin, protoţe se jedná o rozhovory s pamětníky historických událostí. Nemusí se vţdy jednat o velké příleţitosti, stačí si popovídat s rodinnými příslušníky o vlastní historii rodiny. Posléze můţe zasadit tyto skutečnosti do širších dějinných souvislostí místní historie.

16 6. REGIONÁLNÍ DĚJINY

Problémem hned na začátku by mohla neexistence přesné definice regionu. Navíc si můţeme pod tímto pojmem představit region buď jako oblast větší neţ stát (např. středoevropský region), nebo jako areál menší neţ stát. A toto pojetí lokální historie jako dějin menších územních celků. Regionální dějiny se dají ve výuce dějepisu vyuţít jako induktivní a deduktivní metoda. V prvně jmenovaném případě slouţí místní historie jako vysvětlení dějin větších územních celků, tedy usuzuje se na základě konkrétních případů na obecnosti. Druhý případ představuje opačný proces – regionální dějiny jsou odrazem národní či evropské historie. V případě induktivního přístupu se zároveň ctí didaktické principy a názory „učitele národů“ Komenského – „od bližšího ke vzdálenějšímu, od známého k neznámému, od bezprostředního, názorného a konkrétního k obecnějšímu a abstraktivnějšímu, od spontánního zájmu k hlubší a širšímu poznání a pochopení.“25 Vědní disciplínou, respektive spíše naukou zabývající se regionálními dějinami, je historická vlastivěda, která popisuje a zkoumá nejen společnost a přírodu obklopující nás, ale také i tu část, jeţ je pro nás citově důleţitá a blízká, která je pro nás domovem a vlastí. „Ve výkladech se vychází od základních poznatků ţáka, od rodiny, domu, obce, regionu.“26 Povětšinou převládá právě historická sloţka. Ve školském systému se setkáváme s vlastivědou na niţším stupni základní školy, dále ale chybí. Vlastivědné prvky i ve výuce dalších předmětů na vyšším stupni mají ohromný potenciál a účelnost. Mají však zároveň v dětech probouzet pocit vlastenectví a přiměřenou hrdost na rodný kraj. Z didaktického hlediska jsou regionální dějiny vítány ve výuce dějepisu, protoţe zde existuje moţnost vyuţít tzv. místa paměti, tedy lokality koncentrace dějinné paměti. Jsou to pro nás jiţ samozřejmá místa, kupříkladu pomníky, ale i panelová sídliště, takţe se stala v jistém smyslu neviditelná – procházíme kolem nich kaţdý den, takţe je jiţ příliš nevnímáme. Dále se mezi zdroje řadí další hmotné památky, písemné prameny, ústní tradice, dějinné osobnosti nejen celého regionu, ale i z řad vlastní rodiny nebo těch, jejichţ jména se

25 BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Regionální dějiny. Pojetí, poslání, metodika. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2004, str. 17. 26 KOCOUREK, Lubomír: Historická vlastivěda, regionální dějiny a občanská výchova. In: NAVRÁTIL, Ivo (red.): J. V. Šimák a poslání regionální historiografie v dnešní době. Sborník referátů z vědecké konference, konané ve dnech 10. – 11. května 1996 v Turnově a na Hrubé Skále. Státní okresní archiv Semily. Semily 1996, str. 150.

17 v oficiálních dokumentech určité doby neobjevují – viz projekt Zmizelí sousedé27 nebo politicky pronásledovaní. Z důvodu nedostatečné hodinové dotace předmětu učitelé upřednostňují z logických důvodů výuku obecných a národních dějin, coţ má ve většině případů za následek fakt, ţe děti lépe rozumí dějinám celého kontinentu neţ dějinám města, ve kterém celý ţivot ţijí. Mezi učiteli panuje často představa, ţe pokud ţák bude chtít, tak si informace z regionálních dějin zjistí sám, a posléze na základě vyučované látky si získaná fakta zařadí do širšího kontextu. Přitom místní historie má výhodu konkrétnosti a blízkosti. Dá se jí vyuţít i pro historickou prohlídku města, ale i jako méně náročná aktivita přímo ve třídě. Pro lepší motivaci ţáků stačí představit umělecké slohy na místních architektonických památkách, začít nové téma odkazem na místní osobnost nebo událost, která se dotýká regionu. V průběhu výuky se pak k ní vracet, doplňovat informace a další souvislosti. V názvech ulic se často zrcadlí historie města, stejně jako budovy mají svou historii. Dějepis se tak pro ţáky stane záţivným a oblíbeným předmětem a oni začnou chápat minulost v širších vztazích. Důleţitým faktorem je role učitele. Neexistuje ţádná norma, která by upravovala či omezovala vyuţití regionálních dějin v hodinách. Zkrátka, výuka regionálních dějin pomáhá utvářet v dětech vztah k rodnému regionu a vlasti. Zároveň je učí dívat se kriticky na historii a vybudovat v nich úctu ke kulturnímu dědictví a potřebu chránit historické a přírodní památky. Ţáci si lépe uvědomí a efektivněji osvojí pojmy a události, pokud je vysvětlíme či ilustrujeme na konkrétních případech, které znají z kaţdodenního ţivota.

27 Projekt Zmizelí sousedé. Dostupné na: http://zmizeli-sousede.cz/ [cit. 20. června 2012].

18 6.1. SPOLEČNÉ REGIONÁLNÍ UČEBNICE

V tomto případě se budeme pohybovat v územním celku větším neţ jeden stát. „Pak jde o dějiny takříkajíc evropských celků, ctících rozdílný a nerovnoměrný, stejně jako se snaţících překonávat mnohdy kontroversní dějinný vývoj např. Pobaltí či Balkán.“28 První vlaštovkou a vzorem se stala společná učebnice dějin Francie a Německa (Dějiny. Evropa a svět po roce 194529), popisující události počínaje koncem II. světové války aţ do roku 2006, kdy byla zavedena ve školách. Nápad vzešel o tři roky dříve z německo- francouzského Parlamentu mládeţe, který následně podpořili prezident Jacques Chirac a kancléř Gerhard Schröder, takţe se 10 historiků, po pěti z kaţdé země, mohlo pustit do práce. Zlí jazykové tvrdí, ţe si vybrali to nejméně konfliktní období, přesto se na všem zcela neshodli. Odlišný pohled měli na komunismus, roli USA v poválečné Evropě nebo rozpad Jugoslávie, proto se v knize objeví dvojí perspektiva vnímání věci. Výhodou této učebnice je, ţe se ţáci z obou zemí dozvědí i něco, co v jejich školních osnovách není dostatečně atraktivní – německé děti zjistí, jak probíhala dekolonizace ve francouzských koloniích a Francouzi jak vypadal ţivot za socialismu. Nevýhodou je pak přílišné zaměření se události, které souvisí pouze s dějinami Německa či Francie – například Československo se v učebnici objeví jenom „díky“ odsunu Němců po válce a roku 1968. Kritiku nejen od našeho historika Zdeňka Beneše si autoři uvědomují a na svou obranu říkají, ţe berou tuto bilaterální učebnici jako první krok, který by měl vést k celoevropské učebnici dějepisu. S nápadem jednotné učebnice pro všechny země Evropské unie přišla v roce 2007 německá ministryně školství Anette Schavanová, která jej předloţila na únorovém zasedání Rady EU.30 Takováto reforma školství by měla pomoci překonat staleté konflikty a najít společné historické vědomí. Učebnice by měla být rozdělena do dvou částí – v první by se objevila holá a čistá fakta, jako jsou letopočty, proti nimţ by neměl nikdo ţádných námitek. Naopak ve druhé části by se ţák mohl seznámit s často rozdílnými názory na věc zainteresovaných stran. Proti mluví číslo 27, tedy počet členských zemí EU, navíc v kaţdém státě probíhá výuka dějepisu jiným způsobem, zároveň kaţdá země přikládá jinou váhu té samé události. O faktu, ţe stále existují citlivá témata, nemusím uţ vůbec mluvit. Výsledkem

28 BENEŠ, Zdeněk: Regionální historie a školní dějepis. In: VESELÝ, Martin – HRUBÁ, Michaela: Regionální dějiny v dějepisném vyučování. Sborník příspěvků z konference konané ve dnech 23. – 24. listopadu 2005 v Ústí nad Labem. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 2006, str. 10. 29 HISTOIRE/GESCHICHTE Europa und die Welt seit 1945 Herausgegeben von Guillaume Le Quintrec und Peter Geis. Ernst Klett Schulbuchverlage, Stuttgart, Leipzig 2006, 336 stran. 30 ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina: Němci chtějí jednotnou učebnici dějepisu. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/ln_zahranici.asp?c=A070224_104543_ln_eu_svo [cit. 21. června 2012].

19 by tak mohla být učebnice s textem politicky korektním za kaţdou cenu. Nepřátelský postoj zaujal i britský konzervativec a euroskeptik Graham Brady, který prohlásil, ţe „za ţádných okolností bychom neměli přijít o plný dohled nad vzděláváním“31, k čemuţ by po vzniku společné učebnice došlo, protoţe se podle něj jedná o „další plíţivou invazi evropské byrokracie.“32 Dalo by se říct, ţe mít společnou dějepisnou učebnici se svým sousedem se stalo módou v současné Evropě. Komisi pro tvorbu výukové literatury má totiţ Polsko spolu s Německem, i kdyţ Poláci v minulosti několikrát obvinili Němce, ţe se pokoušeli přepsat historii.33 Od spolupráce si slibují oba národy zboření historických stereotypů a bod zlomu ve vzájemných vztazích. Navzdory slovům polského vicepremiéra, ţe historikům to půjde rychleji od ruky, protoţe déle spolupracují, tak učebnice, která měla někdy v těchto dnech vyjít, zatím nikde. Nicméně jiţ dávno před rokem 2008, kdy byl oznámen záměr o společné učebnici, vznikly komise v Polsku a Německu, které si posuzují učebnice dějepisu. O podobný čin, který uskutečnila Francie s Německem, se pokoušelo i Slovensko a Maďarsko, ale tento projekt byl podle mého názoru jiţ od začátku odsouzen k zániku. Na sporné historické okamţiky měl být v učebnici vymezen prostor pro oba pohledy, coţ se nelíbilo slovenskému ministru školství Jánu Mikolajovi, jeţ tvrdil, ţe má vzniknout učebnice s jednou perspektivou, nebo nic, na coţ zareagoval vicepremiér Čaplovič, ţe učebnicí s jediným názorem byla i ta o marxismu-leninismu.34 Posléze se na stranu kritiků postavil i předseda konzervativních nacionalistů Ján Slota, který tvrdil, ţe vytvoření společné učebnici není moţné. Co se týká českých snah o spolupráci se sousedy, tak Poláci z projektu s nezájmem odešli a raději vytvořili jiţ zmíněnou komisi s Německem nebo i Ukrajinou či Polskem. V práci s Rakouskem nám brání nepodepsaná kulturní dohoda, i přesto existuje sdruţení Česko- rakouský dialog, které usiluje o vydání učebnice mapující vzájemné vztahy. Potenciálně nejsilnější se zdá spolupráce České republiky s Německem, na kterém se včetně mnohých odborníků z oblasti historie podílí zejména Georg-Eckert Institut v čele s Andreasem Helmedachem a skupina při Ministerstvu školství, kterou vede jiţ několikrát zmiňovaný

31 Jedna unie, jedna učebnice dějepisu? Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=363746 [cit. 21. června 2012]. 32 Tamtéţ. 33 ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina: Němci chtějí jednotnou učebnici dějepisu. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/ln_zahranici.asp?c=A070224_104543_ln_eu_svo [cit. 21. června 2012]. 34 PROCHÁZKA, Tomáš: Dějepis po maďarsku na Slovensku. Dostupné na: http://www.denik.cz/ze_sveta/slov20080201.html [cit. 21. června 2012].

20 Zdeněk Beneš, aby spolu vytvořili Česko-německou komisi historiků.35 Pracovní skupina se snaţí představit historii tří národů (spolu s česko-německou skupinou vznikla i slovensko- německá z důvodu společné historie obou slovanských národů aţ do roku 1993) nastupující generaci, jak rozdílně zapůsobily ústřední historické události na Němce, Čechy a Slováky, jak moc rozdílně bylo toto interpretováno, jaké společné zájmy a konflikty jsme spolu měli, coţ ovlivnilo dnešní vzájemné vnímání se i úroveň mezinárodních vztahů. Projekt koordinuje i financuje německá strana a učebnice by měla spatřit světlo světa v roce 2014.

35 Česko-německá a Slovensko-německá komise historiků. Dostupné na: http://www.dt-ds- historikerkommission.de/ [cit. 21. června 2012].

21 7. REGIONÁLNÍ DĚJINY MĚSTA OLOMOUCE 7.1. PRAVĚK a STAROVĚK v OLOMOUCI

Olomouc byla jiţ od počátku starou sídelní oblastí, a to z důvodu příznivých přírodních podmínek. Úrodná údolní niva řeky Moravy, ale i vyvýšeniny nad ní, kde nejdůleţitější roli hrál Olomoucký kopec (232 m n. m.) se dvěma vrcholy – Michalské a Václavské návrší. K Olomouckému kopci ještě náleţely prostory dnešního Dolního a Horního náměstí a Mořický hřbet, v současnosti ulice Pekařská a 8. května. Na severovýchodu byla vyvýšenina ohraničena řekou Moravou.

1. Zakreslete si na mapu přibliţné hranice Olomouckého kopce.

Obr. 2 Mapa Olomouce.36 Červeně jsou zhruba vyznačeny dřívější hranice města.

36 Vítejte v Olomouci. Dostupné na: http://tourism.olomouc.eu/tourism/promotional-materials/ [cit. 24. června 2012].

22 V místě dnešního mostu přes řeku u Klášterního Hradiska vznikl díky jistým faktorům jeden z mála brodů, coţ bylo důleţitým prvkem v dějinách Olomouce.

2. V následujícím textu si přečtete něco o nejstarší historii Olomouce. Ke kaţdému období pak napište, co důleţitého se stalo ve „světě“. Existovaly rozdíly či zpoţdění mez i světem a naším územím? paleolit (starší doba kamenná) - První nálezy z Olomouce spadají do období mladšího paleolitu (asi ______- ______let př. n. l.). Jedná se o 2 kamenné nástroje štípané industrie. Tyto a další archeologické nálezy pochází z lokalit Univerzitní ulice, Hejčína, Černovíra, Povlu, Nemilan a Slavonína. - K čemu došlo v tomto období ve světě? Jaký druh člověka se vyvinul? Jak vypadala jeho kultura a myšlení? ______

neolit (mladší doba kamenná, zhruba ______- ______let př. n. l.) - Přicházejí první zemědělské kultury, konkrétně v Olomouci se usídlili v letech 5 700 – 4 300 př. n. l. lid s lineární a lid s vypíchanou keramikou. Po prvně jmenované kultuře nacházíme stopy na Horním náměstí a především pak v Nemilanech, Slavoníně a Neředíně, kde jsou doloţena celá sídliště. Lid s vypíchanou keramikou si vybudoval velkou osadu na Horním lánu – důkazem jsou půdorysy několik obytných domů, zásobní jámy a pece.

Obr. 3 Ukázky keramiky s volutovou/ lineární a vypíchanou keramikou.37

37 Ousteckej Swet. Dostupné na: http://www.ousteckejswjet.cz/clanky/kronika/jak-bylo-ustecko-postupne- osidlovano.html [cit. 24. června 2012]. Opava. Dostupné na: http://www.opava.biz/info/index.php?text=9 [cit. 24. června 2012].

23 - K jakému důleţitému zlomu ve způsobu ţivota došlo ve světě? Které oblasti hrály prim? Jaké byly důsledky této změny? ______

eneolit (pozdní doba kamenná, cca ______- ______let př. n. l.) - „Nejstarší řádně doložené pravěké sídliště v prostoru olomouckého historického městského jádra spadá až do počátku pozdní doby kamenné, do mladších období lengyelské kultury (4 200 – 3 800 let př. n.)“.38 Jedná se o lokalitu u kostela svatého Mořice a svatého Michala. Další samostatná osídlení se pravděpodobně nacházela na Dolním a Václavském náměstí. Na hejčínském Mrštíkově náměstí byl v roce 2003 objeven lengyelský hliněný trůn, coţ byl rozměrný kus nábytku určený sedící lidské plastice. Olomouc byla v této době důleţitým regionálním centrem spíše zemědělského charakteru bez opevnění. Území bylo intenzivně osidlováno a nacházíme doklady obchodních a kulturních styků s dalšími oblastmi. Tato doba byla bohatá na archeologické kultury. Další v pořadí byl lid nálevkovitých pohárů, který se zde usídlil v době středního eneolitu. Stopy pak nalézáme na místě dnešního hypermarketu Globus na Nové Ulici, na Horním lánu, Nových Sadech, ale i v Předhradí (zhruba dnešní Kříţkovského ulice). V konečné fázi pozdní doby kamenné přichází lid se šňůrovou keramikou do Nemilan, Nedvězí a Slavonína, později zde nacházíme velké nekropole. Později je na podobném území vystřídán lidem se zvoncovitými poháry. - Jaké období předcházelo pozdní době kamenné v oblasti Blízkého východu? Co za útvary v této době vzniká po celém pobřeţí Atlantického oceánu? Co se událo kolem 3 100 př. n. l. v Egyptě? A k jaké změně dochází ve společenské struktuře? ______

38 SCHULZ, Jindřich (red.): Olomouc. Malé dějiny města. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002, str. 11.

Obr. 4 Rekonstrukce lengyelského hliněného trůnu s části lidské plastiky.39

Obr. 5 Ukázky nálevkovitého a zvoncovitého poháru (1. a 3. obrázek) a šňůrové keramiky.40

doba bronzová (přibliţně ______- ______let př. n.) - Tato doba dostala svůj název podle nového materiálu, který se začal masivně pouţívat, a tím byl bronz (slitina ______a ______). Prestiţ Olomouce stoupá. Ve starší fázi tohoto období zde působí únětická kultura – konkrétně na Horním lánu a v Pavlovičkách. Poté nastupuje větéřovská skupina, která podle různých dokladů vybudovala v oblasti Předhradí a Václavském návrší významné sídliště obehnané fortifikací. Ve střední době bronzové zde sídlila středodunajská mohylová kultury a nová osada také vzniká na Horním lánu, která si osvojila nové typy řemesel – kovolitectví, tkalcovství a hrčířství. Dochází ke změně pohřebního ritu – kostrový pohřeb nahradil ţárový; první zpopelnění jsou doloţena na místě u Dómu, Envelopy a Šemberovy ulice. Spolu s významnými objevy, jako jsou jantarové perly a honosně zdobený sekeromlat, svědčí o vlivu maďarské kultury.

39 Hejčín. Dostupné na: http://www.hejcin.cz/trun.html [cit. 24. června 2012]. 40 Stop. Dostupné na: http://stop.p13.cz/clanek.php?id=3732 [cit. 24. června 2012]. Archeologický ústav AV ČR. Dostupné na: http://www.arup.cas.cz/?p=655 [cit. 24. června 2012]. Centrální evidence sbírek muzejní povahy ČR. Dostupné na: http://ces.mkcr.cz/cz/img.php?imgid=2727 [cit. 24. června 2012].

25 Lid luţických popelnicových polí přesahuje aţ do starší doby ţelezné (= ______). V této době nastává jeden z vrcholů našich pravěkých dějin, v jejichţ centru stojí i Olomouc. Společnost se začíná diferencovat, území zaţívá mohutný sídelní a kulturní rozvoj. Střediskem je především Olomoucký kopec, v jehoţ okolí vznikají další samostatná sídliště – Hradisko, Hejčín, Lazce, Nová Ulice, Pavlovičky, Řepčín a Slavonín.

Obr. 6 Inventář středodunajské mohylové kultury a kresba sekeromlatu nalezeného v Olomouci.41

- Co znamená společenská dělba práce? Podle čeho je společnost rozdělena? Který český literát se věnoval tomuto období? Jaké významné město je (podle legendy) zaloţeno na jihu Evropy v 8. století př. n. l.? ______

mladší doba ţelezná (= ______, asi ______př. n. l. - _____ let po n. l.) - Lid luţických polí se musel o území dělit s Kelty, kteří postupně získali navrch. Ti dokáţí vyrábět keramiku na hrnčířském kruhu, pouţívají ve velkém ţelezo, sklo a bronz, obilí melou pomocí ţernovů, 2 velkých mlecích kamenů, a jako první u nás razí mince, tzv. duhovky. Významné keltské sídliště se v Olomouci nachází v Neředíně na Mýlině, další náznaky osídlení máme i z Olomouckého kopce, Předhradí, Slavonína či Hejčína. V Nemilanech byl odkryt výjimečný hrob bojovníka s kompletní výzbrojí.

41 Pedagogická fakulta Univerzita E. J. Purkyně. Dostupné na: https://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/06d_bronzova/db43.jpg [cit. 24. června 2012]. SCHULZ, Jindřich (red.): Olomouc. Malé dějiny města. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002, str. 14.

Obr. 7 Keltské zlaté mince – duhovky.42

- Jak se nazýval keltský kmen na našem území? Znáte nějaké další? Co nalezl Jindřich Wankel v Moravském krasu? Co významného z této doby se nachází v Ludéřově (u Drahanovic)? Víš, kdo ve 4. století ovládal půlku světa díky svým vojenským výbojům? ______

doba římská (asi ____. - _____. století n. l.) - Keltové jsou postupně vytlačováni migrujícími Germány aţ se 50 let př. n. l. ztrácí z našeho území. Olomouc díky své strategické poloze na křiţovatce obchodních cest hrála důleţitou roli. Nejvýznamnější je nález římského vojenského pochodového tábora z roku 2001, který zde zaloţili Římané při taţení v rámci markomanských válek (_____ - _____) pod vedením „filozofa na trůně“, císaře ______. Tento tábor je tak nejseverněji poloţeným svého druhu v celé Evropě.

Obr. 8 Práce na neředínském odkryvu římského vojenského tábora a nalezená bronzová spona.43

42 Historie České republiky. Dostupné na: http://cr.ic.cz/index.php?clanek=duhovky&dir=pravek&menu=pravek [cit. 24. června 2012]. 43 ŠVERDÍK, Michal – VACULOVÁ, Helena: Objev římského tábora upravuje historii. Dostupné na: http://cestovani.idnes.cz/objev-rimskeho-tabora-upravuje-historii-ffq- /igcechy.aspx?c=A010622_104621_olom_volnycas_kot [cit. 24. června 2012].

27 - Jaké germánské kmeny operovali na našem území? Podle legendy měl město zaloţit a pojmenovat jako Juliimons jeden římský vojevůdce – víš, kdo to byl? ______

doba stěhování národů (zhruba ___. - ___. století n. l.) - Za vlnou Germánů, po kterých nemáme zatím ţádné pozůstatky, přicházejí na naše území Slované. Nejprve se usídlili v nejúrodnějších oblastech středního Pomoraví, aby se pak rozšířili i na jiţní Moravu, poté co z ní odešel germánský kmen Langobardů, a také do České kotliny. Nejstarší nálezy z Olomouce ze slovanské doby pocházejí z ulice Pekařská, kde se našla keramika tzv. praţského typu. Tyto doklady o přítomnosti Slovanů jsou zároveň i nejstarší na českém území. Pekařská ulice byla kontinuálně osídlena aţ do současnosti, coţ je naprostý unikát u nás. Michalský kopec představoval aţ do poloviny 13. století zvláštní místo. Bylo to předkřesťanské kultovní místo s dlouhou tradicí – postupně si jej předávali Keltové, Germáni a Slované. To na Povlu a Nových Sadech vzniklo chráněné hradiště, které se od konce 7. století stalo sídlem místních kníţat, obklopených šlechtou a vojenskou druţinou. O této skutečnosti svědčí početné nálezy drobných, ale zato luxusních předmětů – tepané kování ze zlatého plechu, zlaté náušnice s očkem, které jsou také nejstaršími nálezy a výrobky z tohoto materiálu na našem území. Dále to jsou součásti jezdecké výzbroje a zbraně a nezpracovaný jantar a skleněná perla se zatavenou zlatou fólií, tedy zboţí dálkového obchodu a také doklad politických styků olomouckých kníţat. Byly nalezeny i zvířecí kosti exotických zvířat (osel africký) nebo velké mnoţství domácí zvěře – selata, divoká zvěř, medvěd, bobr, rys, hranostaj, liška, jezevec a křeček. To, ţe hradiště bylo i ekonomickou základnou, která představovala zdroj moci, svědčí i nálezy po řemeslnících – kováři, zbrojíři, kovolitci a klenotníci. Ţeleznou rudu těţili v okolí – Úsov, Rýmařov, Malá Morávka a Vrbno pod Pradědem. Sídliště však na počátku 9. století zaniklo pravděpodobně v důsledku válečné události a centrum se přesunulo na Olomoucký kopec.

Obr. 9 Keramika praţského typu.44

- Co donutilo národy se stěhovat? Jaké byly důsledky pro Řím? Jak se mění společnost? ______

44 Archeologický ústav AV ČR. Dostupné na: http://www.arup.cas.cz/?p=5618 [cit. 24. června 2012].

29 7.2. STŘEDOVĚK

První doklady z doby Velké Moravy máme z 1. třetiny 9. století, kdy na Předhradí a Dómském návrší vzniká nové osídlení a kam se přesouvá mocenské centrum z povelského hradiště. Koncentruje se zde aristokracie, těţce vyzbrojení jezdci, pěšáci, ale i administrativa a ekonomický aparát, jak dokazuje nález ţelezného pisátka. Celá hradištní aglomerace je obehnána lehčí hradbou, kterou významně doplňuje vodní tok. Olomouc je důleţitým správním centrem, s kontakty na jihomoravská centra – Mikulčice a Pohansko. Kdyţ pravděpodobně v roce 906 Velká Morava zaniká po nájezdech Maďarů, tak Olomouc díky své poloze na severu odolává a zaţívá ekonomický, kulturní a politický vzestup, coţ láká obyvatele z okolních osad. Zároveň díky vpádu nájezdníků se posouvá dálkový obchod a přes Olomouc nyní vede důleţitá východozápadní transevropská magistrála spojující západní Evropu s Kyjevskou Rusí, vedla z Řezna do Prahy, dále do Libice, právě Olomouci, Krakova a Kyjeva.

1. Zakresli na mapu sítě obchodních cest polohu Olomouce. - Proč právě tato města byla centry obchody?

Obr. 10 Mapa obchodních cest a center v Evropě.45

45 Historický vývoj v Evropě ve středověku. Dostupné na: http://zstrebivlice.blog.cz/0603/referat-7-trida- historicky-vyvoj-v-evrope-ve-stredoveku [cit. 28. června 2012].

Olomouc sice není pod přímou správou Uher, ale vládnoucí mocenské elity jsou ovlivněny blízkostí Maďarů. Teprve po společném taţení Boleslava I. a Oty I. proti Maďarům a jejich vítězství na řece Lechu roku 955, ovládl český panovník severní Moravu i s Olomoucí. Nicméně na přelomu století postihla přemyslovský stát krize, čehoţ vyuţil polský kníţe a král Boleslav I. Chrabrý, dobyl Krakovsko a vtrhl do Čech a na Moravu. Z Prahy byl vypuzen, ale udrţel si vliv na personální obsazení českého stolce. Moravu zpět získal aţ v roce 1019 Oldřich, tak pozdě právě pro boj o trůn. Správcovstvím Moravy pověřil svého syna Břetislava, který si za své sídlo zvolil Olomouc. Po smrti svého otce se stal českým kníţetem, který se velmi zapsal do našich dějin. Na Moravě zavedl po vzoru z Čech hradskou správu, kde kníţe se svojí druţinou objíţděl jednotlivé hrady a během jeho nepřítomnosti jej vedl kastelán, tedy velitel části vojenské druţiny kníţete, dále měl k ruce sudí pro řešení soudních sporů, arcipryšta, který měl na starosti hradní kostel a jeho velkofarní obvod, správce kníţecího velkostatku v obvodu hradu neboli vilikuse či lovčího. V roce 1054 zavedl tzv. seniorát, tedy ţe na český trůn vţdycky usedne nejstarší člen přemyslovského rodu. Další jeho nejbliţší příbuzní by měli obdrţet nějaké území do správy jako formu apanáţe. Proto Břetislav I. rozdělil Moravu na 2 části – na východě to byl olomoucký úděl a na západě brněnský a znojemský.

2. Která historická událost vztahující se k Břetislavovi I. je vylíčena na středověké iluminaci z Dalimilovy kroniky?

Obr. 11 Iluminace z Dalimilovy kroniky.46

46 Břetislav I. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99etislav_I. [cit. 28. června 2012].

31 To se však nelíbilo nejstaršímu synovi Břetislava, Spytihněvovi, a úděly zabírá pro sebe. Aţ pod hrozbou zásahu německého císaře Jindřicha IV. a uherského krále Ondřeje I. vrací olomoucký úděl bratrovi Vratislavovi, ten jej po svém nástupu na český trůn postupuje svému bratru Otu I. Sličnému. Ten spolu se svým dalším bratrem Konrádem I. Brněnským zakládá dynastii moravských Přemyslovců, kteří budou bojovat se svými příbuznými v Praze svádět boj o zajištění dědičnosti v údělech nebo o dodrţování seniorátu. Vratislavův spor s jeho nejmladším bratrem Jaromírem, který se stal praţským biskupem, vyvrcholí přesunem dvora na Vyšehrad, ale především pro nás důleţitým zaloţením biskupství v Olomouci v roce 1063, které je podle některých biskupstvím obnoveným, neboť navazuje na moravsko-panonské arcibiskupství biskupa Metoděje.

3. Zrekapituluj, jak se jmenovalo všech 5 Břetislavových synů a jaké byly jejich pozice v českém státě.

Olomoucké biskupství díky tomuto bylo přímo podřízeno panovníkovi, takţe nebylo závislé na moravských údělných kníţatech a zároveň tak mohl panovník dosazovat své lidi na území moravských Přemyslovců. Velkou osobností této doby se stává olomoucký biskup Jindřich Zdík. Někteří odborníci o něm dokonce mluví jako o synovi kronikáře Kosmy. Vzdělání získal při praţské svatovítské kapituly, coţ nahrává této teorii, a po dalším studiu v zahraničí se dostává do sluţeb kníţecího rodu a přebírá politickou ideologii panující větve přemyslovského rodu. V roce 1126 je jmenován biskupem a začíná upevňovat majetkovou základnu a organizační strukturu uvnitř církve, tak aby se postupem času stala i politicky nezávislou na světské moci. Významným počinem je zaloţení skriptoria, tedy písařské dílny, kde mniši opisovali díla, která biskup přiváţel ze svých cest. Roku 1130 získává do svých rukou rozestavěnou románskou baziliku sv. Václava, kterou dokončí o 11 let později a přenáší k ní biskupství a zřizuje při ní novou kapitulu.

32 4. V jakém uměleckém slohu je katedrála sv. Václava přestavěna nyní?

Obr. 12 Katedrála svatého Václava neboli Dóm v Olomouci.47

Jindřich Zdík byl v neustálém sporu s údělníky, dokonce vyhlásil nad vlastní diecézí interdikt, kníţata uvrhl do klatby a sám odchází z Olomouce. Později je dokonce on a jeho druţina přepadena. Spory jsou definitivně vyřešeny aţ v roce 1146. Všichni si pamatují datum 1212 a Zlatou bulu sicilskou, která udělovala královský titul českého krále dědičně. Ale je nutné říct, ţe tento dokument nikoho aţ do našich dob nezajímal. Nestal se hlavním argumentačním důkazem v období chaosu po vymření Přemyslovců po meči. Mnohem důleţitější byla jeho druhá část nazvaná „Mocran et Mocran“, coţ pletlo hlavu odborníků, kde to území Mocran leţí. Nakonec převáţila teorie, ţe se jedná o zkomoleninu latinského názvu pro Moravu. V té době totiţ existovala 2 Moravy – „první“ byla jihozápadní Morava, tj. oblast markrabství do r. 1212 a „druhé“ Mocran – to bylo Vladislavem Jindřichem (bratr Přemysla Otakara I.) nově nabyté Olomoucko, jeţ získal od německého císaře, za to ţe stál na jeho straně v boji o trůn. O zaloţení města neexistuje ţádná písemná zakládací listina, k určení přibliţného roku se musí pouţít důkazy v písemnostech, kde se v roce 1248 jiţ mluví o Olomouci jako o městě, takţe město muselo být zaloţeno někdy před tím. Sídelní aglomerace vznikla spojením hradu, církevních institucí a městem jako střediskem řemeslné výroby a trhu. Samotné město začalo existovat po propojení několik menších sídelních útvarů – na Předhradí se soustřeďovala hospodářská činnost pro potřeby sousedního kníţecího a biskupského dvora, dále to byly osady Michalská, Blaţejská a Mořická. Město se řídilo magdeburským právem, takţe v jeho čele stál panovníkem jmenovaný fojt, který mimo správy města, ještě vybíral dávky a byl předsedou městského soudu. Samosprávu představovala městská rada, kterou tvořilo 11

47 Zvony katedrály svatého Václava v Olomouci. Dostupné na: http://zvony.chlup.net/ [cit. 28. června 2012].

33 zpravidla těch nejbohatších měšťanů a fojt. Pro její potřebu se začalo v roce 1378 se stavbou radnice, která byla slavnostně ukončena v roce 1444.

5. Kde byste našli nejstarší zachovanou část radnice? V jakém stylu je vyvedena?

Obr. 13 Olomoucká radnice.48

Uţ odedávna důleţitou součástí hospodářství města bylo zemědělství, na nějţ navazovala řemesla a obchod. Řemeslníci se sdruţovali do tzv. cechů, tedy spolků řemeslníků stejného druhu, které postupně získávaly i na politické moci. Olomouc byla stále střediskem dálkového obchodu, na místních trzích jste mohli nakoupit od kupců z Benátek, Vídně, Uher a Polska.

6. Jaká znáte středověká městská práva? - várečné:______- mílové:______- nuceného skladu:______- hrdelní:______- trhové:______- a další:______V Olomouci se 4. srpna 1306 stala zlomová událost v našich dějinách spojených do té doby s rodem Přemyslovců. Král Václav III. táhl do Polska zlomit odpor Vladislava Lokýtka,

48 Radnice. Dostupné na: http://tourism.olomouc.eu/sights/townhall-astronomical-clock/town-hall/ [cit. 28. června 2012].

34 který se postavil proti jeho vládě, a v Olomouci se mělo sešikovat vojsko, které mělo později vyrazit do Polska. Najatý vrah však zabitím krále vše vyřešil. Smrtí Václava III. vymírá rod Přemyslovců po meči a v českých zemích nastává doba zmatků, kde se rozhoduje, kdo nastoupí na uvolněný trůn. 7. Kde v Olomouci odpočíval Václav III. před vojenským taţením do Polska? Jaký bylo sídlo nazýváno v minulosti a jak nyní? Které označení je správné?

Obr. 14 Zavraţdění krále Václava III.49

Nakonec zvítězil rod Lucemburků a moravským markrabětem se stává syn českého krále Jana Lucemburského Karel, který však nesídlí trvale v Olomouci, kterou poctí jen občasnými krátkými návštěvami. Pro svou výhodnější polohu bylo za dob Lucemburků spíše upřednostňováno Brno, kde sídlil i poslední moravský markrabě Jošt, bratranec Karla IV. Prestiţ Olomouce jako správního střediska upadá a velkou moc získává na úkor panovníka, jehoţ na zemské úrovni zastupuje purkrabí, místní šlechta. Následující období se dá rozdělit do 3 fází – v první je celá země zasaţena husitskou revolucí, kterou zakončuje vláda Jiřího z Poděbrad. V další fázi ovládá Moravu Matyáš Korvín, zatímco v hlavních zemích Koruny české vládne Vladislav Jagellonský. České země jsou sjednoceny aţ v roce 1490 po Korvínově smrti. Město stálo v době husitských válek na straně krále Zikmunda. Ten se za to odvděčil listinou pro olomouckého biskupa, která mu dávala rozsáhlé pravomoci nad královskými městy Olomouc, Uničov a Litovel, čímţ měl zabránit dalšímu šíření husitství. Zbytek střední Moravy je však kališnický, a tak kdyţ husité dobudou Kroměříţ, obsadí nedaleké tvrze Kartouzku a Hluboký a navíc hrozí další útoky ze strany zemského hejtmana Petra z Kravař, Ctibora a Jana Tovačovského z Cimburka či z měst Prostějova a Lipníku, dojde k jednání

49 ŠTĚPÁN, Marek: Kalendárium: 4. srpna 1306 – zavraţdění krále Václava III., vymření Přemyslovců po meči. Dostupné na: http://www.svornost.com/2011/08/kalendarium-4-srpna-1306-zavrazdeni-krale-vaclava-iii- vymreni-premyslovcu-po-meci/ [cit. 28. června 2012].

35 katolické a husitské strany. Kartouzka je navrácena městu za výpalné a před odchodem vojsk ještě srovnána se zemí. Moravští kališníci však neustále podnikají výpady – v rozmezí dvou let získávají Přerov, Odry, Fulnek, Hranice, Nový Jičín a olomoucká předměstí. Pak následuje Šternberk a v roce 1432 dokonce Hradisko, které je po jejich odchodu pobořeno, aby se nemohlo stát opěrným bodem nepřítele. Moravě s výjimkou olomouckého biskupství a opavského vévodství vládne Albrecht Rakouský, zeť Zikmunda Lucemburského, jenţ získal markraběcí titul na základě rodinných dynastických smluv, a v roce 1434 je přijat za pána celé země. Po jeho smrti nastává období bezvládí, které je ukončeno aţ v roce 1453, kdy na trůn usedl jeho syn Ladislav Pohrobek. Moravským hejtmanem je Ctibor Tovačovský z Cimburka a správcem českých zemí Jiří z Poděbrad, který je pak v roce 1458 zvolen českým králem. S touto volbou se však nesmířila katolická opozice představovaná Jednotou zelenohorskou v čele s Oldřichem z Roţmberka, ta soudí Jiřího u římské kurie a český král je uvalen do klatby a exkomunikován z církve. Toho vyuţívá Matyáš Korvín, který postupně získává na Moravě vojenskou převahu, ale jen do bitvy u Vilémova, po které je donucen uzavřít mír a stáhnout se. Obratem se však nechává korunovat v Olomouci českým králem, kterého podporuje katolická opozice a některá města. Díky politice a jednání Jiřího z Poděbrad s polsko-litevským rodem Jagellonců připadá právě jim český trůn. Olomouc si zachovává statut katolického města, navíc zde sídlí v té době jediné funkční biskupství. Naopak Čechy jsou v izolaci a upadají. Díky své přízni k Matyáši Korvínovi i po zvolení Vladislava Jagellonského získává město větší politickou moc a také kontakty na významná mocenská a obchodní centra ve střední Evropě, takţe se město neustále rozvíjí a bohatne. Olomouc je v roce 1479 svědkem historického setkání obou panovníků, kteří zde uzavírají tzv. olomoucké dohody, tedy uzavření míru a vyjednání rozdělení zemí Koruny české. Oba smí pouţívat titul českého krále, ale Korvín vládne ve vedlejších zemích – na Moravě, ve Slezsku a obojí Luţice. Po jeho smrti se Morava dostává pod vládu Vladislava Jagellonského. město si po dobu husitských válek a dvojvládí udrţelo kontinuitu. Neustále hospodářsky, správně a kulturně rostlo, město navíc nebylo nikdy dobyto, takţe představuje rozsáhlou městskou aglomeraci na Moravě. Olomouc díky své poloze zprostředkovává obchodní styky mezi Pobaltím, Slezskem a Uhrami s Rakouskem. V 15. – 16. století město utrácelo své finance za zpevnění hradeb, dokončení kostela svatého Mořice či pořízení orloje, který se stal symbolem změny v myšlení lidí. Nyní je lidská existence měřitelnou veličinou. Dalším důsledkem hospodářského a politického vzestupu města je vytvoření prostoru pro působení zahraničních kulturních podnětů – renesance a humanismu.

36 7.3. NOVOVĚKÁ OLOMOUC

Za začátek novověku je v českých zemích povaţována výměna vládnoucí dynastie na českém trůně roku 1526, kdyţ moravské stavy uznávají dědické nároky Anny Jagellonské na český trůn na základě vídeňských smluv, zatímco české stavy si krále zvolí. Olomouc je předním městem jako královské hlavní město Moravy. Dynamicky se rozvíjí, má přes 10 tisíc obyvatel, je nejen politickým, ale i kulturním a vzdělanostním centrem – sídlí zde biskup a od roku 1573 i první univerzita na Moravě, která vznikla přeměnou jezuitské školy. Své sídlo zde má také zemský soud a sněm. Městu se daří také po hospodářské stránce – leţí na křiţovatce dálkových obchodních cest. Nejvíce Olomouc obchoduje s německými městy Norimberk a Augšpurk, dále s Vídní, Vratislaví, Ulmem, Salzburkem a Kremţí. Z Polska dováţí suroviny, zatímco z Uher je to především dobytek. Ve městě existuje 26 řemeslnických sdruţení a vandrovní tovaryši, kteří se snaţili uchytit u mistra svého řemesla, přinášejí do města reformní myšlenky a stávají se tedy přirozenými šiřiteli různých náboţenských směrů. Město utěšeně roste díky dobré hospodářské situaci, má tedy dostatek peněz na stavební činnost. Posíleny jsou hradby, radnice je přestavěna v renesančním stylu a orloj je opraven. Dostavěn je také gotický kostel svatého Mořice a úpravou svých domů neváhají ani olomoučtí měšťané. Například obchodník Edelmann má jako bohatý měšťan svůj palác na náměstí, přímo naproti radnici a zároveň si nechává pro sebe a svou rodinu vybudovat hrobku u sv. Mořice.

Obr. 15 Renesanční schodiště s lodţií se zachovalo dodnes.50

50 Radnice. Dostupné na: http://tourism.olomouc.eu/sights/townhall-astronomical-clock/town-hall/ [cit. 27. června 2012].

Obr. 16 Edelmannův palác a rodinná hrobka.51 Můţeme se všimnout typických znaků renesanční architektury – rovné linie, polokruhové oblouky, římsy a pilastry (částečně zabudované sloupy).

Co tak ideální nebylo, byly náboţenské poměry. Olomouc byla odjakţiva katolickým městem, uţ z důvodu sídla biskupa, takţe špatné náboţenské klima nevyřešil ani tridentský koncil, který povolil přijímání pod obojí. Nastává éra humanisticky orientovaných biskupů, kteří však ve vztahu k protestantům vţdy tvrdě zakročili. Stanislav Thurzo (1497 – 1540) byl velkým mecenášem humanismu (nechal zbudovat biskupskou rezidenci v Olomouci, zasadil se o podobu kroměříţského zámku), ale také byl hlubokého katolického přesvědčení, a proto netoleroval luterány nebo biskupy, kteří se o reformaci zajímali. Podobný postoj zaujímal i Stanislav II. Pavlovský (1579 – 1599), jenţ byl všestranně nadaný a také mecenášem umění a kultury, ale za jeho episkopátu došlo k rekatolizaci, coţ znamenalo prakticky konec svobody víry. Dalším posílením katolické víry byl příchod jezuitů do města v roce 1566, kteří okamţitě začali s protireformační činností i skrze vzdělání – vzniká jezuitská kolej a vysoké učení (1573). Významnou postavou nejen na poli církevním, ale i politickém byl biskup František kníţe z Ditrichštejna (1599 – 1636), který byl pro moc nazýván i moravským králem. Také on podporoval rekatolizaci a stál u redakce Obnoveného zřízení zemského.

51 Edelmannův palác. Dostupné na: http://tourism.olomouc.eu/sights/buildings-and-palaces/edelmanns-palace/ [cit. 27. června 2012]. Václav Edelmann z Brosdorfu. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Edelmann_z_Brosdorfu [cit. 27. června 2012].

38 Z počátku povstání českých stavů stojí moravské stavy vedené Karel starším ze Ţerotína mimo dění, to se ale změní po vojenské intervenci vojsk českých stavů v roce 1619, které vede Jindřich Matyáš hrabě Thun, a Morava se přidává na stranu povstání. Okamţitě je zabaven majetek olomouckým biskupům, kapitule a klášterům, veškeré katolické kostely jsou uzavřeny a ve městě se usídlila stálá vojenská posádka. Po Bílé hoře se město kajícně vrací do rukou císaře Ferdinanda II. a skládá mu slavnostně přísahu. Tím končí období prosperity, město je nuceno si neustále půjčovat, musí ţivit císařskou armádu a platit dávky a kontribuce. Navíc město zasáhly morové rány a poţár. Situace se vrací k předcházejícím poměrům – do města se vrací jezuité, je ustanovena komise v čele s biskupem Ditrichštejnem, která má potrestat vzbouřence a zkonfiskovat jejich majetek. Probíhá vlna rekatolizace, která je podpořena vydáním Obnoveného zřízení zemského. Město ztrácí svou pozici moravské metropole – správní autonomie je omezena na pouhé plnění císařských rozkazů, nejvyšší zemské úřady se nastálo přestěhovaly do Brna, včetně zemských desek, které se spojily s těmi brněnskými v jeden celek. Vše je dokonáno v roce 1642, kdy město lehce získají Švédové.

1. Doplňující otázky: - K jaké změně na českém trůně došlo v roce 1526? Co tomu předcházelo? ______

- Co to jsou „vídeňské smlouvy“ Kdo s kým je kdy uzavřel? Jaké měly důsledky? ______

- Jak se nazývala středověká a novověká řemeslnická sdruţení, která bránila svá práva? Kdy byla v českých zemích zrušena? ______

- V jakém vztahu byla (a v následujících staletích bude) Kroměříţ k Olomouci? ______

39 - Jaký celoevropský konflikt začal povstáním českých vztahů? Kdy to bylo? A proč k tomu došlo? Uspěly stavy? ______

- Co to bylo Obnovené zřízení zemské? Kdy bylo vydáno? ______

40 7.4. PEVNOST OLOMOUC

1. Vysvětlení několika pojmů na začátek… - bastion = část opevnění vystupující mimo samotnou hradbu, na níţ se koncentrují střelci a děla

Obr. 17 Bastion.52

- kurtina = část hradby mezi střeleckými stanovišti, například mezi bastiony - kasematy = chodby v pevnostním opevnění, slouţily pro přístup na střelecké pozice, později jako skladiště zbraní a jiného vojenského materiálu, také jej vyuţívalo vojsko pro ubytování nebo i ţalář

Obr. 18 Ukázky kasemat v České republice – vlevo ty špilberské, vpravo příklad z Olomouce.53

- eskarpa = vnější stěna opevnění (bastion, kurtina), vytváří tak zároveň svah příkopu - kontreskarpa = vnější stěna příkopu sledující půdorys komplexu, často vybavená galerií k palbě do příkopu54

52 Bastion. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bastion [cit. 23. června 2012]. 53 Kasematy. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kasematy [cit. 23. června 2012]. 54 Kontreskarpa. Dostupné na: http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=47410 [cit. 23. června 2012].

Obr. 19 Řez hradebním opevněním.55 - reduta = předsunutá, samostatně stojící hradba uzavřeného půdorysu různého tvaru, součást vnějšího opevnění pevnosti - ravelin = další ze samostatně stojících pevnůstek v pevnostním příkopu, tvar trojúhelníku či pětiúhelníku, chrání za sebou stojící kurtiny

Obr. 20 Ravelin (na obrázku pod číslem 4).56

- krytá cesta = komunikační spojnice na povrchu kontreskarpy chráněna palisádou před zrakem nepřítele - envelopa = plášťová hradba obklopující jinou hradbu

Obr. 21 Podoba olomoucké envelopy (na obrázku vyznačena červeným útvarem), která tak dala název i dnešní lokalitě.57

55 Bastionová pevnost. Dostupné na: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/title/Bastionova-pevnost/t/18989 [cit. 23. června 2012]. 56 San Sebestian. Dostupné na: http://bertan.gipuzkoakultura.net/es/18/en/12.php [cit. 23. června 2012]. 57 Envelopa. Dostupné na: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC1ZETY [cit. 23. června 2012].

42 2. Krátká historie Olomouce jako pevnosti Pevnostní součásti Olomouce se budovaly jiţ od samotného vzniku města, ale nejvíce se vyvíjely od 16. do 19. století. V roce 1642 dobyli město Švédové, ale nemuseli pro to příliš udělat, protoţe městské opevnění bylo v hrozném stavu, neboť město vkládalo peníze spíše do reprezentačních budov – kupříkladu radnice, a město také hájila nepatrná vojenská posádka. V noci ze dne 13. na 14. června byla dohodnuta s velitelem města Antonínem Miniatim akord, tedy ve vojenském ţargonu kapitulace. Avšak tímto realistickým zhodnocením nastalé situace klesla Olomouc v očích Vídně, neboť se vzdala téměř bez boje. Švédové okamţitě zahájili opravu z velké části gotických městských hradeb a výstavbu pásu vnějších šancí a plánovali tak z Olomouce vytvořit nejvýznamnější opěrný bod a výchozí místo pro další taţení. Tento záměr postřehla i rakouské velení a zahájilo vojenské akce, které zmenšilo švédské pole působnosti. Po vestfálském míru odcházeli Švédové z Moravy jen neradi, a kdyţ, tak s mnoha cennými věcmi. Někteří vojenští velitelé navrhovali po válce, aby bylo město srovnáno se zemí a jiţ neobnoveno a na místo toho se zaměřit na vhodnější města, která je nutno opevnit, ale naštěstí si to nemyslel císař Ferdinand III., který prohlásil Olomouc v roce 1655 za císařsko- královskou pevnost. Město v rozsahu středověkých hradeb bylo obnoveno a začalo se se stavbou fortifikací nové pevnosti. Jako první se tohoto úkolu zhostil pevnostní velitel de Locatelli, podle kterého se jmenuje i dodnes zachovaný bastion, a francouzský ţenijní inţenýr de Souches. Poloţili tak základ barokní podoby pevnosti – zalomená hradba, pětihranné bastiony, rohové pevnůstky a obnovení městských bran. V roce 1699 však převládl názor, ţe tento systém je nedostatečný a byl proto vypracován nový návrh, který počítal s výstavbou trojúhelníkových ravelinů, nicméně aţ ten třetí v pořadí pod taktovkou de Rochetze se realizoval. Neustále se ale opoţďovalo uskutečnění plánů na rýsovacím papíře, coţ se monarchii vymstilo na konci roku 1740, kdy do Slezska a posléze i do Čech a na Moravu zaútočil pruský král Fridrich II. řečený Veliký. Olomoucká pevnost byla opět lehce získána nepřítelem. Po vyřešení situace v roce 1742, kdy se z Olomouce stalo pohraniční město, naznala Marie Terezie, ţe nutné vybudovat novou obrannou soustavu monarchie. Projektant de Rochepine se nechal inspirovat fortifikační teorií francouzského maršála de Vaubana a do roku 1757 vystavěl na Hané tereziánskou pevnost, která vyuţila nejen starého městského opevnění, ale především řeky Moravy a jejích ramen. Navíc kolem města vznikl prstenec 13 bastionů s kasematy a zhruba kilometrové pásmo před hradbami, kde byla kvůli strategickým

43 poţadavkům zničena dosavadní předměstí a jejich obyvatelé se přestěhovali do nových osad projektovaných vojenskými inţenýry. Pevnost Olomouce vyzkoušel hned následující rok nový útok Pruska. Město úspěšně přestálo tento atak i díky faktu, ţe rakouský generál Laudon odřízl oblehatele od potravin a munice po přepadu transportu u Domašova nad Bystřicí.

Obr. 22 Plán olomoucké pevnosti z roku 1757.58

Postupem doby se ale změnila taktika vedení válek. Pevnosti, které byly opěrnými body vojsk, skladištěm potravin a výzbroje, útočištěm pro znavené vojáky nebo úkrytem přes zimu, se staly pouhými místy soustředění materiálu a pluky vojsk kolem nich nevšímavě pochodovaly vstříc nepříteli. Kvůli stálé vojenské posádce trápily město sociální problémy s tím spojené – hazard, alkoholismus a prostituce, systém vodní ochrany města znamenal špatné hygienické podmínky a hradby navíc limitovaly územní růst a rozvoj průmyslu a obchodu. V roce 1868 byl teda podán návrh na zrušení pevnostního statutu města a v roce 1876 se začalo s bouráním hradeb. Ještě jednu funkci měly pevnosti, a tou byl ţaláře. V olomouckých kasematech strávil nějaký ten čas „v chládku“ francouzský generál La Fayette, Karlové Sabina a Sladkovský nebo ruský revolucionář Bakunin.

3. Otázky k podtrţeným částím v textu. - V rámci jakého celoevropského konfliktu se k nám v roce 1642 dostali Švédové? ______

58 Pevnost Olomouc. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pevnost_Olomouc#Br.C3.A1ny.2C_v.C4.9B.C5.BEe_a_hradebn.C3.AD_prvky [cit. 23. června 2012].

- Ve kterém roce byl podepsán vestfálský mír a co bylo jeho důsledkem, např. v oblasti náboţenství, území nebo hospodářství? ______

- Jaké konkrétní cenné věci si Švédové s sebou odvezli? ______- Dokáţeš vyjmenovat, jací panovníci předcházeli Ferdinanda III. od roku 1618? (nápověda – byli 3). Jak se dostali na český trůn? ______

- Proč zaútočil na Slezsko pruský král Fridrich II.? ______

- Dokáţeš jmenovat některé nově vybudovaná olomoucká předměstí? (nápověda – obsahují slovo „nový“) ______

- V rámci jakého konfliktu, který zasáhl i americký kontinent, se spolu opět střetli Prusko a Rakousko v roce 1758? ______

- Čím se provinil generál La Fayette a čím zas Sabina a Sladkovský, ţe byli zatčeni? ______

45 4. Ukázky pozůstatků pevnosti v současné Olomouci. Kde by si je našel?

Obr. 23 Plán současného města s vyznačenými zbytky opevnění.59

59 Tamtéţ.

Obr. 24 Středověké hradby s baštou.60 Vysvětlivka: bašta = středověký předchůdce bastionu, vţdy jen o něco vyšší neţ hradby, slouţila k obraně kurtin a přilehlých pevnostních staveb

Obr. 25 Další ukázka středověkých hradeb.61

Obr. 26 Vlevo nejzachovalejší a také nejznámější brána pevnosti – Terezská, vpravo pak brána Litovelská přenesená sem z Náměstí Hrdinů.62

60 Pevnost Olomouc – část první. Dostupné na: http://www.valka.cz/clanek_10520.html [cit. 23. června 2012]. 61 Tamtéţ. 62 Pevnost Olomouc. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pevnost_Olomouc#Br.C3.A1ny.2C_v.C4.9B.C5.BEe_a_hradebn.C3.AD_prvky [cit. 23. června 2012].

Obr. 27 Budova zbrojnice vzniklé v roce 1796.63 Traduje se, ţe ji zde nechala Marie Terezie vybudovat schválně, aby naštvala arcibiskupa, který má své sídlo vedle. Jeho kočár pak úzkou ulicí mezi budovami neprojel.

Obr. 28 Vodní kasárna.64

Obr. 29 Locatelliho bastion.65 Vlevo nahoře Přemyslovský palác, na vrcholu bastionu letní kino.

63 Tamtéţ. 64 Pevnost Olomouc – část druhá. Dostupné na: http://www.valka.cz/clanek_10546.html [cit. 23. června 2012]. 65 Tamtéţ.

Obr. 30 Fort XVII – Křelov.66

Obr. 31 Vstup do kasáren – korunní pevnůstka.67 Areál pevnůstky byl rekonstruován od roku 2008 díky občanskému sdruţení „Muzeum Olomoucké pevnosti“ a v současnosti slouţí jako místo konání kulturních akcí.

66 BITSUN: Fort XVII. Křelov. Dostupné na: http://bitsun.rajce.idnes.cz/Fort_XVII._Krelov#Aerial_view_2.jpg [cit. 23. června]. 67 Pevnost Olomouc. Dostupné na: http://www.pevnostolomouc.cz/_fotogalerie.html [cit. 23. června 2012].

49 8. 19. a POČÁTEK 20. STOLETÍ

Olomouc byl od nepaměti převáţně městem německým a navíc sídlem arcibiskupa, takţe představovala výbornou volbu pro císařský dvůr, který prchal z rozvášněné Vídně v revolučním roce 1848. Ten na Moravu dorazil v polovině října, navíc v nedaleké Kroměříţi zasedal říšský sněm, coţ vlilo do ţil energii reakčním silám. Po zvolení nové vlády a jejího předsedy Felixe kníţete ze Schwarzenbergu, byl vybrán i následovník Ferdinanda V. na rakouském trůně, a to jeho synovec ______dne 2. 12. 1848 v Arcibiskupském paláci v Olomouci. Tato budova pak ještě sehrála roli v roce 1850, kde zde byla uzavřena smlouva mezi Pruskem a Rakouskem (za dohledu Ruska) o hegemonii habsburského státu v Německém spolku. Podle místa podepsání se nazývá Olomoucká smlouva (někdy také punktace).

Obr. 32 Intronizace mladého panovníka na dobové rytině.68

Město mělo aţ do roku 1886 statut státní pevnosti, takţe se v roce 1866 stalo hlavním stanem rakouské armády v blíţící se válce. Právě odtud a poté sem se sdruţovala rakouská armáda. Město bylo zásobeno potravinami i municí, veřejné budovy byly uzavřeny pro potřeby armády a za oběť padla i zeleň. Ta naštěstí pro město byla po válce obnovena podle návrhu olomouckého radního a architekta Maxe Machanka. Vysázena byla i tzv. Rudolfova alej, která dostala své jméno po svém zakladateli, olomouckém arcibiskupovi Rudolfu Janu Habsburskému. Postupně do C. k. Stadtparku (dnešních Smetanových sadů) přibyla novorenesanční budova s fontánou a vodotryskem, dále dodnes fungující skleník a hudební pavilon.

68 SCHULZ, Jindřich (red.): Olomouc. Malé dějiny města. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002, str. 172.

50 I do Olomouce dorazila průmyslová revoluce v podobě ţeleznice. V roce 1841 přijel do města 1. vlak po odbočce Severní dráhy císaře Ferdinanda, která spojovala Vídeň – Přerov – Krakov. V roce 1866 pak navíc byla zbudovaná další trať, a to Brno – Uherské Hradiště – Olomouc, coţ podnítilo rozvoj městské dopravy. Prvním dopravním prostředkem byl omnibus, tedy nekolejové potahové vozidlo taţené koňmi. Tlak veřejnosti na vybudování pouliční dráhy rostl, takţe hned po zbourání hradeb se začalo se stavbou a první tramvaj vyjela do ulic na začátku dubna 1899. Nejprve spojila nádraţí s centrem, kde se později rozvětvila do dvou směrů – k neředínskému hřbitovu a k zemské nemocnici. Nejen dopravní síť se rozrostla po roce 1886. Ale také padly hradby růstu města a jeho rozvoji. Pro vyřešení zástavby na zakoupených pozemcích, napojení okolních obcí a vybudování nových čtvrtí byl pozván věhlasný rakouský architekt Camillo Sitto, který vypracoval regulační plán, který však byl pouţit jen zčásti. Hranicí mezi historickým centrem, kterému zůstaly zachovány centrální funkce, se stala nově vybudovaná lokální trať Olomouc – Čelechovice. V centru tak stály veřejné budovy, zatímco obytné čtvrtě se nacházely v jeho blízkosti, ale zároveň jiţ přesahovaly na pozemky okolních obcí a stáavěly se v klidných, do té doby okrajových oblastech. Na místě hradeb a kasemat s kasárny vznikl olomoucký „Ring“, promenáda podél ramena řeky Moravy. Řeka vůbec byla regulována a jezy na ní byly odstraněny, aby tak mohlo dojít ke stavbě městské kanalizace. Nutno ale říct, ţe ve výsledku se nepodařilo propojit vnitřní město s připojenými obcemi, které si často zachovaly svůj zemědělský ráz.

Obr. 33 Třída Josefa z enolů, později třída Svobody na dobové fotografii.69

V roce 1919 se město rozšířilo o 2 města a 11 osad a vzniklo tak město jak jej známe nyní (z větší části). Důvodem byla neatraktivita města pro velké průmyslové podniky a také převaha německých obyvatel. Byly to města Hodolany a Nová Ulice a obce Bělkovice,

69 Týţ, str. 191.

51 Černovír s osadou Klášterní Hradisko, Hejčín, Chválkovice, Lazce, Nové Sady, Nový Svět, Neředín, Pavlovičky, Povel a Řepčín. Zatímco obce na jih od města byla převáţně německy hovořící a připojit k městu se nechtěla, tak obce na severu byla pro plán jako obce s českou většinou vhodná. Nejprve tedy muselo dojít k ovládnutí radnic v německých obcích a aţ poté ke schválení vládou a parlamentem ČSR.

Obr. 34 Velký Olomouc.70

Díky své poloze v úrodných níţinách Hané se v Olomouci rozvinul na přelomu 19. a 20. století především potravinářský průmysl. Z velké části jej drţeli ţidovští obchodníci – ať uţ to byl hejčínský cukrovar bratří Mayů, nebo sladovny velkopodnikatelské rodiny Briessových, bratři Brachové, Hamburger, Winter a Zweig. Postupem doby přešel na výnosný průmysl s jedlými tuky a oleji jiný ţidovský ochodník Heikorn. Dále to byly čokoládovny Zora, Union nebo Mikšovského. Ale dařilo se i stavebnímu průmyslu – cementárna Hrůza a Rosenberg, kamenoprůmyslový závod Urbanův a stavební firmy Beywl či Sychrana a Winter a bělidelská pila A. Číhala. Průmyslové podniky se soustřeďovaly podél kolejí, ale je nutné podotknout, ţe ve městě nevznikly velké periferie nebo průmyslové nehygienické čtvrtě. Díky vývoji průmyslu a dopravy, které ušetřily lidem čas, tak vznikl prostor pro zájmy a vzdělání. V roce 1854 je zaloţeno německé reálné gymnázium (dnešní ZŠ Komenského), které představovalo přípravu pro průmysl a obchod nebo další studium na technické vysoké škole. To Slovanské gymnázium (1866) bylo zaměřené spíše na společenské vědy.

70 TICHÁK, Milan: Velký Olomouc slaví 90 let. Jak a proč vznikl? Dostupné na: http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/velky-olomouc--jak-a-proc-vznikl-slavi-20090329.html [cit. 26. června 2012].

52 Vyučovacím jazykem je němčina, na niţším stupni se slovanskému jazyku začne učit od roku 1867, o dva roky později pak i vyšším gymnáziu. V roce 1876 vzniká na Hradisku rolnická škola pro muţský dorost hanáckých sedláků. Na druhou stranu v důsledku angaţování profesorů a studentů místní C. k. univerzity v revoluci, dochází k postupnému rušení této vysoké školy, aţ zbude jen teologická fakulta jako samostatná vysoká škola. Díky soukromé sbírce Ignáta Wurma je zaloţeno v roce 1883 muzeum, kde působí například i slavný moravský archeolog Jindřich Wankel. V divadle, konkrétně jako vedoucí operního orchestru působí Gustav Mahler. Vznikají české protiváhy k německým spolkům – např. pěvecko-hudební spolek Ţerotín nebo tělovýchovný Sokol. Hudební scéna v Olomouci se můţe pochlubit slavnými jmény, jako jsou Pavel Kříţkovský nebo Josef Nešvára. Antonín Dvořák věnuje Olomouci oratorium Svatá Ludmila. Ze sportu se jako první uchytí cyklistika a Klub českých velocipedistů je průkopníkem na Hané. Postupně vznikají specializovaná hřiště, stadion a plovárna.

Otázky k podtrhnutým informacím: - V jakém roce je olomoucké biskupství povýšeno na arcibiskupství? ______

- Kdy byl kroměříţský říšský sněm rozehnán? Dokázal něco za svou existenci? ______

- Proč se rakousko-pruského sporu vloţilo Rusko? Na základě čeho? ______

- O jaký konflikt se jedná? Jak dopadne pro Rakousko? ______

- Charakterizuj průmyslovou revoluci, ať uţ z hlediska hospodářství, tak i společnosti. ______

- Kde v Evropě nalezneme Ringstrasse? Co to je? Podařilo něco podobného i v Olomouci? ______

53 - Jaké závody existují dodnes v Olomouci? ______

- Čím se proslavil Jindřich Wankel? ______

54 9. I. SVĚTOVÁ VÁLKA

V Olomouci se nachází naprosto unikátní památka, která je spojena svým osudem právě s dobou I. světové války. Jedná se o vojenský hřbitov v Černovíře, kam byli pohřbíváni vojáci, kteří podlehli svým válečným zraněním z východní fronty ve vojenské nemocnici na nedalekém Hradisku. Jedinečnost tohoto hřbitova tkví ve způsobu pohřbívání. Během postupujících bojů na východní frontě přestal vyhrazený prostor stačit, a tak byli vojáci pohřbíváni do jednoho hrobu po dvou (toto pravidlo neplatilo pro vyšší důstojníky), „a to bez ohledu na národnost, vojenskou hodnost a státní příslušnost, tedy bez ohledu na to, na které straně ve válce museli bojovat a padli“.71 Ohled se bral pouze na náboţenské vyznání, takţe na tom stejném hřbitově jsou pohřbeni jak křesťané římskokatolického, evangelického nebo pravoslavného vyznání, ţidé, ale i mohamedáni. Tento hřbitov je tak tímto faktem výjimečným místem. Mrtví byli pohřbíváni do hrobů při dodrţování zvláštností jednotlivých vyznání a jejich hroby byly také označeny, tak aby bylo jasné, jaké byli víry. Katolíci a evangelíci měli na hrobech černé latinské kříţe se stříbrnými okraji. „Kříže měli liliovité zakončení, jež na dřevěných křížích původně představovalo pučící dřevo jakožto symbol nového života a tudíž i zmrtvýchvstání“.72 Stejně upravené byly i kříţe nad hroby pravoslavných, kříţ však byl dvouramenný (patriarchální). Ve skutečnosti je však převaţujícím typem v konzervativní ruské církvi kříţ se třemi břevny. Zřejmě z důvodu neznalosti a nezájmu o hroby nepřátel zde byly umístěny kříţe dvouramenné. Muslimský hrob byl pak označen pomníčkem s půlměsícem a Hebrejci měli šesticípou hvězdu. Na kaţdém hrobě byla zároveň tabulka se jmény a přesnými údaji o pohřbených.

71 ŠVÁB, Josef: Vojenský hřbitov v Černovíře – památkově chráněný objekt? Dostupné na: http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/vojensky-hrbitov-v-cernovire-pamatkove-chraneny- objekt.html [cit. 26. června 2012]. 72 Vojenský hřbitov Černovír. Dostupné na: http://www.vojenskyhrbitov- cernovir.estranky.cz/clanky/historie/typy-valecnych-nahrobku-v-cernovire.html [cit. 26. června 2012].

Obr. 35 Srovnání dvouramenného a kříţe se třemi břevny.73

Na hřbitově byly také vystavěny z dobrovolnických příspěvků dvě otevřené kaple – ta s kopulí pro křesťany, ta druhá s naznačenou malou mešitou pak pro muslimy. Jejich posvěcení se 16. prosince 1917 zúčastnil sám císař Karel I. Na plánu z roku 1928 jsou zachycené také další dva kříţe – na východní hranici pravoslavného sektoru to byl velký dřevěný kříţ na kamenném soklu a také centrální kříţ, nejspíše z černé leštěné ţuly, zasazený do betonového podstavce a obklopený pyramidou z lomového kamene. Dnes zde nalezneme pouze sokl a pyramidu, kříţ zmizel.

Obr. 36 Návštěva císaře Karla I. vojenského hřbitova v Černovíře v roce 1917.74 Vpravo na obrázku jedna z otevřených kaplí.

73 Kříţ. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BE [cit. 26. června 2012]. 74 Vojenský hřbitov Olomouc – Černovír. Dostupné na: http://www.vojenskyhrbitov- cernovir.estranky.cz/fotoalbum/hrbitov-1917/karel-i_-na-hrbitove---1917/ [cit. 26. června 2012].

56 Během války, resp. aţ do roku 1920 bylo na hřbitově pohřbeno přes tři tisíce vojáků 13 národností. Vojáci ţidovského vyznání však byli také pohřbíváni na olomouckém ţidovském hřbitově. V letech 1926 – 1936 zase bylo 173 jihoslovanských hrobů exhumováno a přeneseno do mauzolea v Bezručových sadech. Sem bylo soustředěno dalších asi tisíc pozůstatků z okolních hřbitovů z doby I. světové války a představovalo výsostné jugoslávské území v rámci československého státu. Mauzoleum si poté převzala pod svou ochranu Jugoslávie, ale v současnosti kvůli jejímu rozpadu na několik států a nevyjasněným vztahům se o něj nikdo nestará a mauzoleum chátrá pod nájezdy sprejerů.

Obr. 37 Mauzoleum jugoslávských vojínů v olomouckých Bezručových sadech.75

Podobný osud však potkal i vojenský hřbitov. Postupem času zchátral do takového stavu, ţe z původních více jak 3 910 hrobů lze rozpoznat a učit méně neţ deset. Nejvíce na dnešním stavu podepsala asi „obnova“ hřbitova z let 1981 – 1984, kdy kříţe byly vytrhány ze země a plocha srovnána se zemí buldozerem. To znamenalo téměř nemoţnou identifikaci jednotlivých hrobů. Hřbitovu také určitě nepřidaly nájezdy místních na kovy kříţů a kameny z náhrobků, ale i plot. Hřbitov není jiţ od roku 1939 pod správou armády, takţe nemohl čerpat státní dotace na obnovu vojenských hřbitovů, které vyhlásil stát v roce 1993.

75 Mauzoleum jugoslávských vojínů. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mauzoleum_jugosl%C3%A1vsk%C3%BDch_voj%C3%ADn%C5%AF [cit. 26. června 2012].

Obr. 38 Stav hřbitova v roce 2006.76

Město uvolnilo v roce 2008 80 tisíc korun na opravu hřbitova, resp. na nové oplocení, které mělo odradit vandaly a zloděje. V roce 2009 pak oznámilo, ţe za 2 miliony korun opraví chodníky, vstupní bránu s plotem a otevřené kaple, ale potřeba je minimálně dalších 8 milionů.77

Jaké evropské národy mohli být (teoreticky, fakticky to uţ nikdo neověří) pohřbeny v jednotlivých sekcích vojenského hřbitova? Tedy, jaké náboţenské vyznání převaţuje v jednotlivých zemích (či částech země), které se zúčastnily bojů v I. světové válce.

76 Vojenský hřbitov Olomouc – Černovír. Dostupné na: http://www.vojenskyhrbitov- cernovir.estranky.cz/fotoalbum/soucasny-stav/soucasny-stav/ [cit. 26. června 2012]. 77 MAREŠOVÁ, Stanislava: O historii i nové budoucnosti vojenského hřbitova Černovír. Dostupné na: http://olomoucky.rej.cz/clanky/o-historii-i-nove-budoucnosti-vojenskeho-hrbitova-cernovir/ [cit. 26. června 2012].

58 10. OLOMOUC POD HÁKOVÝM KŘÍŢEM78 Mnichov – Protektorát – II. světová válka

NĚMECKÁ OTÁZKA

Obr. 39 Sudety – příhraniční oblast osídlená převáţně německy mluvícím obyvatelstvem (upraveno).79

1. Doplň chybějící údaje. Po vzniku Československé republiky ______1918 vytvořila početná německá menšina (asi ____ %) na našem území 4 německé provincie v pohraničí a ţádala po státu, aby uznal jejich nezávislost, a tak se stát součástí Německa či ______. Kromě těchto souvislých oblastí existovaly ještě jazykové ostrovy několika moravských měst, kde převaţovala jako úřední řeč němčina. Byly to Jihlava, ______, Vyškov a ______.

78 Název jsem si vypůjčila od Zbyňka Války, který napsal stejnojmennou knihu (VÁLKA, Zbyněk: Olomouc pod hákovým kříţem. Temná léta okupace 1939 – 1945. Votobia. Olomouc, 2001. 160 str.). 79 Die Geschichte des Sudentenlandes. Dostupné na: http://www.sudeten- bayreuth.de/Oberfranken/geschichte_des_sudetenlandes.htm [cit. 23. června 2012].

59 2. Přiřaď: 1. Böhmerwaldgau (Šumavská ţupa) 1. a 2. Deutschböhmen (Německé Čechy) 3. a 4. Sudetenland (Sudety) 5. Deutschsüdmähren (Německá jiţní Morava) a. oblast jiţní Moravy s centrem ve městě Znojmo b. německá provincie v jiţních Čechách, Prachatice c. severovýchod a sever Čech, Liberec d. SV Čechy a S Morava, Opava

3. Doplň: Po podpisu mnichovské dohody dne ______1938 zástupci 4 evropských mocností (Německo – Hitler, Itálie - ______, Velká Británie - ______a Francie - ______) nastává období tzv. Druhé republiky. Ta končí vynuceným podpisem prezidenta Česko-Slovenska ______v Berlíně v noci na 15. března 1939 a vznikem Protektorátu Čechy a Morava.

Obr. 40 Hranice Protektorátu Čechy a Morava probíhající v okolí Olomouce.80

4. Dokáţeš určit z mapy na obrázku č. 2, která města leţela v Protektorátu a která jiţ mimo jeho území?

80 Staré mapy Českých zemí. Dostupné na: http://www.oahshb.cz/staremapy/full/1941-22.jpg [cit. 23. června 2012].

60 ŢIDÉ Jedním z charakteristických znaků nacismu byla i nenávist vůči ţidům (anti______), který se projevil okamţitě po příjezdu německých jednotek do Olomouce, kdy byla vypálena místní synagoga, následně zbořili i obecní dům ţidovské obce v přilehlé Lafayettově ulici a zrušili ţidovský hřbitov.

5. Poznáte podle obrázku a výše uvedeného popisu, kde synagoga stávala?

Obr. 41 Dobová pohlednice synagogy v Olomouci z roku 1900.81 Podle olomoucké ţidovské obce zemřelo kvůli řádění nacistů celkem 2202 místních ţidů. Některé z nich připomínají tzv. Kameny zmizelých, dlaţební kostky s mosaznou tabulkou umístěné na chodník před dům, ze kterého byli ţidé odvedeni do koncentračních táborů či rovnou na místě zavraţděni. V Olomouci jich je v současnosti jednatřicet. Seznam s adresami, GPS souřadnicemi a dalšími informacemi naleznete na: http://www.stolpersteine.cz/cs/nase- kameny/stolpersteine-v-cr/olomouc.

81 Synagoga v Olomouci. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Synagoga_v_Olomouci [cit. 23. června 2012].

Obr. 42 Takto vypadá „Stolperstein“, u nás také nazýván Kámen zmizelých.82

Mnozí z nich vlastnili velký majetek, který byl trnem v oku fašistům. V Olomouci existovala na počátku Protektorátu největší ţidovská obec na Moravě, stejně tak ţidovský kapitál stál na mimořádné pozici. V roce 1939 tak byl vyvlastněn cukrovar, lihovar a droţďárna bratří A. a H. Mayů, dále tukový závod MILO rodiny Heikornů a sladovny rodiny Briessových. O mladém Ottu Wolfovi se mluví jako o „hanácké Anně Frankové“. 15letý se hoch se schovával spolu se svou rodinou v lesích u Tršic, později bydleli u obětavých lidí ve vesnici Tršice a poté Zákřově. Po celou dobu skrývání se, tedy od roku 1942 do 1945 si psal Otta deník, po jeho smrti na následky mučení vlasovců pak pokračovala v deníkovém záznamu jeho sestra Lici. O ţidovské rodině, která nenastoupila do transportu, věděla celá vesnice, nikdo však nic neprozradil. Jen pár dní před koncem války však na Zákřov pod záminkou zátahu na partyzány zaútočili ukrajinští kozáci ve sluţbách Třetí říše a chytili i Ottu. Ten i přes strašné mučení nic neprozradil, takţe zbytek rodiny se doţil konce války.83 3. dubna 2012 byl odhalen památník, který financovali američtí učitelé a studenti z programu The Holocaust Study Tour. O příběhu rodiny Wolfů se dozvěděli na hodině o holocaustu. Na jaře

82 Stadtgemeinde Mödling online. Dostupné na: http://moedling.riskommunal.net/grafiken/stolpersteine.jpg [cit. 23. června 2012]. 83 HELCL, Roman: Hoch se roky skrýval a psal si deník. Umučili ho Rusové. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/hoch-se-roky-skryval-pred-nacisty-a-psal-si-denik-umucili-ho-vlasovci-1iv- /domaci.aspx?c=A110609_1600123_olomouc-zpravy_sot [cit. 23. června 2012].

62 2008 pak navštívili i nedaleký Zákřov, a protoţe je tato událost velice zaujala, vybrali mezi sebou peníze na pamětní kámen.84

NĚMECKÁ SPRÁVA Protektorát byl oficiálně řízen českou a německou správou, ale německá měla samozřejmě navrch a tu českou ovládala i za pomoci konfidentů a kolaborantů z řad Čechů. Největší moc měl v Protektorátu osoba přímo zodpovědná Vůdci, pověřenec nacistické správy v českém státě neboli říšský ______. Prvním byl Konstantin von Neurath, který byl pro svou měkkost vůči Čechům odvolán, a namísto něj přijel „kat českého národa ______. Pro svou chladnokrevnost a vládu teroru se stal terčem atentátníků ______a ______vyslaných exilovou vládou z Velké Británie. Spolu s tímto výsadkem byly naplánovány i další akce namířené proti nacistům – například operace TIN, které se zúčastnil i rodák z Velkého Újezda Jaroslav Švarc. Hlavním cílem Švarce a Ludvíka Cupala byl Emanuel Moravec, protektorátní ministr - ______a symbol kolaboranta v Protektorátu. Tento úkol nebyl nikdy splněn, protoţe jiţ od výsadku u Padrtě u Roţmitálu provázela oba odbojáře smůla. Švarc se přidává v Praze k ostatním a ukrývá se v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje před Němci. Jejich úkryt však Němcům prozradil ______, jejich spolubojovník a kamarád. Nikdo z československých vojáků nepadl Němcům do rukou ţivý – buď zemřeli v boji proti několikanásobné přesile, nebo si zvolili dobrovolnou smrt.

Obr. 43 Jaroslav Švarc.85 Dalším velkoújezdským rodákem ve sluţbách československého odboje, tentokrát moskevského, byl Alois Fröhlich. Na podzim 1944 se stává velitelem dělostřeleckého pluku

84 HELCL, Roman: Hanácká obdoba Anny Frankové, umučený chlapec Otto Wolf, má pomník. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/v-trsicich-odhalili-pomnik-otto-wolfovi-fd1- /domaci.aspx?c=A120403_1758706_olomouc-zpravy_stk [cit. 23. června 2012]. 85 Spolek pro vojenská pietní místa. Dostupné na: http://www.vets.estranky.cz/clanky/galerie-hrdinu/rotny- jaroslav-svarc.html [cit. 23. června 2012].

63 volyňských Čechů, se kterým se zapojil do Karpatsko-dukelské operace. Bohuţel zde 6. října 1944 padl, kdyţ v jeho těsné blízkosti dopadla německá mina. Původně byl pohřben na místě, kde zemřel, poté bylo jeho tělo přeneseno do hrobu v Dukelském památníku, který byl zbudován pro všechny padlé v této bitvě.

Obr. 44 Alois Fröhlich.86 Josef Bryks se narodil v Lašťanech a za války působil jako letec Královského letectva v Anglii. Ale jiţ v roce 1941 byl jeho letoun sestřelen nad Francií a jeho zajali Němci. Bryks se proslavil především svými útěky, který se mu podařil i tehdy. Dostal se do Polska a uţ byla domluvena jeho evakuace do Británie, kdyţ byl opět chycen gestapem a při následném výslechu mu Němci probodli břicho a zničili ušní bubínek – aţ do konce ţivota na jedno ucho neslyšel. Po dalších peripetiích je poslán do lágru, který osvobodí Američané a Bryks se stává hrdinou. On, jeho manţelka Angličanka a dcerou se stěhují do Československa, kde je však po únoru 1948 Bryks odsouzen za pokus o útěk ze země a později i za pokus o útěk z věznice na Borech. Ve věznici v Leopoldově neúnavně bojoval s dozorci, drţel protestní hladovky, aţ byl nakonec poslán do Jáchymova, kde také po masivním infarktu umírá 12. srpna 1957. Jeho tělo nebylo rodině vydáno a jeho ţena mohla poloţit kytice na jeho hrob aţ po 52 letech, v roce 2009.87 V roce 2008 byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádní generál prezidentem Klausem.88

86 Památce Aloise Fröhlicha. Dostupné na: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=aba6f77b- 830d-424d-b85c-fca74565f502 [cit. 23. června 2012]. 87 NAVARA, Luděk – GAZDÍK, Jan: Hrob válečného hrdiny Brykse našla jeho ţena po 52 letech. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/hrob-valecneho-hrdiny-brykse-nasla-jeho-zena-po-52-letech-piy- /domaci.aspx?c=A091010_093220_domaci_adb [cit. 23. června 2012]. 88 Klaus povýšil stíhače RAF Brykse, který před 50 lety zemřel v lágru. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/klaus-povysil-stihace-raf-brykse-ktery-pred-50-lety-zemrel-v-lagru-pyo- /domaci.aspx?c=A081114_082543_domaci_jan [cit. 23. června 2012].

Obr. 45 Josef Bryks a jemu věnovaná pamětní deska v Olomouci pod Hanáckým kopcem.89

Jedním z prvních kroků německých úředníků, kteří se usídlili na všech významných místech, ze kterých vytlačili Čechy, bylo přejmenování důleţitých ulic a náměstí jmény svých hrdinů, která tak nahradila názvy československých.

6. Zkuste uhádnout, jak se změnily názvy ulic během Protektorátu, kdo byly osobnosti, podle kterých se tak jmenovali, a co měly na starost úřady, které zde sídlily. - der Platz = náměstí/die Straße = ulice - Horst Wessel Platz (sídlo gestapa):______- třída Karla IV.: ______- Josef von Engel Strasse (sluţebna SD a Oberlandrat):______- náměstí Adolfa Hitlera:______- náměstí Hermanna Göringa:______- ulice Hanse Knirsche:______- Polnische Straße:______Všichni dobře známe osudy vesnic Lidice a Leţáky, ale podobný tragický osud postihl i obce na Hané, konkrétně Javoříčko a Zákřov. Obci Javoříčko se dokonce přezdívá moravské Lidice. 5. května 1945 zde zavraţdily jednotky SS, které sídlily na hradě Bouzov, 38 muţů starší 15 let. Ţeny a děti byly donuceny z vesnice odejít. Poté byly všechny domy vypáleny. Důvodem takové reakce nacistů byly podle všeho styky obyvatel Javoříčka s místní partyzánskou skupinou Jermak.90 „Dne 23. 9. 1945 bylo na národní pouti v Javoříčku za účasti přibližně 25 tisíc návštěvníků rozhodnuto o obnovení vesnice. Vesnice byla skutečně obnovena, ale poněkud výše nad údolím potoka na

89 Josef Bryks. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Bryks [cit. 23. června 2012]. 90 Pietní místo Javoříčko. Dostupné na: http://www.javoricko.wz.cz/piet.html [cit. 23. června 2012].

65 stránipod lesem Habří. Dřevěný kříž nad hrobem obětí byl v roce 1951 nahrazen pomníkem akademického sochaře Jana Třísky z Prostějova“.91 To v Tršicích – Zákřově řádili vlasovci – ruští zajatci (ne)dobrovolně bojující na straně nacistického Německa. Jako záminka jim poslouţil smyšlený fakt, ţe Zákřov je centrem partyzánů. 18. dubna 1945 začal útok na vesnici, doprovázený drancováním, loupením a zatýkáním muţů. Starší 50 let byli příští den propuštěni, zbylých 23 občanů odvedli vlasovci do Velkého Újezda, kde je podrobili brutálnímu týrání. 20. dubna pak odvezli 19 muţů s přelámanými všemi kostmi v těle do lesa samotě Kyjanice, kde je zavřeli do dřevěné boudy, tu polili dehtem a benzínem a obloţili dřívím a zapálili. Co se stalo se zákřovskými, se zjistilo aţ po válce, 12. května 1945 byly zbytky ohořelých těl vykopány, uloţeny do rakve a slavnostně pohřbeny na tršickém hřbitově. Na místě tragédie byl 31. října 1949 odhalen památník Zákřovský ţalov, jehoţ podstavec má rozměry oné boudy. Kolem pak bylo vysázeno 19 lip, kaţdá za jednu oběť tohoto hrůzného činu.92

LETECKÉ BITVY nad OLOMOUCÍ 17. prosince 1944 proběhla na hanáckém nebi největší letecká bitva 2. světové války na Moravě. Americké velení plánovalo nálet na italské a polské rafinerie a další důleţité závody. K prvnímu střetu amerických bombardérů s německými stíhačkami dochází jiţně od Přerova. Trosky zasaţených letadel pak dopadají postupně na vesnice Troubky, Kokory, Libinu a Olomouc-Neředín. Na americké straně je sestřeleno 29 bombardérů, 6 stíhaček a celkem zahynulo 45 lidí. Zbytek byl zajat, kromě jednoho, serţanta Fredericka Hughse, kterého ukrývali aţ do konce války v Brodku u Přerova. Mrtví letci jsou nejprve pohřbeni do společného hrobu na černovírském hřbitově, v roce 1946 převezeni na hřbitov v Neředíně a nakonec si jejich ostatky převezla americká vojenská komise do USA. V červenci 2011 byl na neředínském hřbitově slavnostně odhalen památník americkým letcům, kteří zde zahynuli.93 Jen o den později byl nad Olomoucí sestřelen další americký bombardér, tentokrát na řekou Bystřičkou u Bystrovan. 6 členů posádky zahynulo na místě, jeden zemřel v nemocnici a tři byli zajati. Ostatky letců Slip Streamu byli spolu s posádkou neředínského Arsenic&Lace

91 … a poslední bylo Javoříčko. Dostupné na: http://www.valka.cz/clanek_11106.html [cit. 23. června 2012]. 92 HELCL, Roman: Pozapomenutý Zákřov: nepochopitelný masakr na konci války. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/pozapomenuty-zakrov-nepochopitelny-masakr-na-konci-valky-pam- /domaci.aspx?c=A110801_191014_domaci_brm [cit. 23. června 2012]. 93 Oheň na hřbitově – příběh amerického bombardéru v Olomouci. Dostupné na: http://letecka- historie.cz/Neredin-Smith.html [cit. 23. června 2012].

66 uloţeny na vojenském hřbitově v Černovíře, nyní jsou pohřbeny na vojenském hřbitově americké armády v Paříţi.94

KONEC VÁLKY a OSVOBOZENÍ MĚSTA 1. května 1945 se rozšířila zpráva, ţe Vůdce padl, coţ si přerovští vysvětlili jako kapitulaci Německa a konec války. Povstání, které vedli zejména ţelezničáři, však záhy potlačily německé jednotky SS, bylo vyhlášeno stanné právo a vzbouřenci byli zatčeni. 21 z nich pak bylo v noci převezeno do Olomouce, na lazeckou střelnici, kde byli večer 2. května popraveni. Památník naleznete nejen přímo na místě, ale pamětní deska je i na přerovském nádraţí a hřbitově.95 Olomouc měla být původně bráněna jako hájená pevnost, ale nakonec se pro náročnost přešlo na plán „hájené město“. Obyvatelé byli donuceni vykopat 3 linie zákopů nejen v okolí města, ale zákopy se táhly i středem Olomouce. Ve skále Michalského výpadu byly vylámány prostrory pro kryty muniční sklad, kterým se stal od roku 1940 nově stojící Andrův stadion, který se však konce války nedoţil. Město bylo po několika dnech náletů a bojů německých vojsk a Rudé armády osvobozeno 8. května 1945.

Obr. 46 Protiletecký kryt v Michalském výpadu se skrývá za zídkou a také v hradební věţi.96

7. Z vděčnosti a posléze i kvůli diktatuře komunistů se opět přejmenovávaly názvy ulic. Znáte v Olomouci nějakou takto pojmenovanou ulici? Podle koho/čeho dostala svůj název?

94 Slip Stream. Dostupné na: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC14YPW [cit. 23. června 2012]. 95 Přerovské povstání 1.5. 1945. Dostupné na: http://www.valka.cz/clanek_11102.html [cit. 23. června 2012]. 96 Dějiny Olomouce. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Olomouce#20._stolet.C3.AD [cit. 23. června 2012].

67 11. MĚSTO po VÁLCE

Město bylo 8. května osvobozeno Rudou armádou pod vedením generála Jeremenka. Po válce se zdvihla vlna nenávisti vůči Němcům, bylo zřízeno internační středisko, kde si bohuţel lidé vybíjeli zlost i na nevinných a bezbranných civilistech. Celkem bylo z převáţně německého Olomouce odsunuto kolem 18 tisíc Němců. V prvních volbách po válce vítězí se 30% komunisté, následují je národní socialisté (29%) a sociální demokracie (21%). KSČ tedy získává nejdůleţitější posty ve vládě a postupně si připravuje půdu k uchopení moci. Velkou měrou jí pomůţe i nejednost ostatních stran a jejich nerozhodnost, zatímco sloţky komunistické moci jsou dokonale organizované. Po tzv. Vítězném únoru vznikají akční výbory, zvláštní mocensko-politické orgány, jejichţ hlavním úkolem byla personální očista od nepřátel lidově demokratického zřízení. Mimo organizace, státní instituce, masové sloţky, spolky, školy a obce se zaměřily především na finanční úřad, Sokol, advokacii a učitelské sbory. Pokud někdo neprošel, pak mohl být předčasně penzionován, nebo přeřazen na méně důleţité a hůře placené místo či veřejně pokárán. Buď jak buď – takto ocejchovaný člověk utrpěl společenskou újmu. Církev byla v první fázi loajální vůči prezidentovi, vládě a jejímu budovatelskému programu, ale jiţ po roce přišly první spory, na coţ zareagovala komunistická strana snahou o vytvoření vlastní národní církve tvořenou přeběhlíky, která by následně vypověděla poslušnost papeţi. Vysocí duchovní hodnostáři, ale i řadoví kněţí začali být vězněni, byly rušeny a násilně vystěhovány řehole, zabavován církevní majetek a konkrétně v Olomouci byla v roce 1950 zrušena Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta. Komunisté se po převzetí moci snaţili zničit moţný odpor hned v zárodku, a tak byli zatýkáni a vězněni bývalí vojáci zahraničního odboje (viz Josef Bryks), političtí protivníci, kněţí, ale postupem doby hledali nepřítele i ve vlastních řadách. Monstrprocesem tohoto typu v Olomouci bylo soudní stíhání krajského státního tajemníka Josefa Stavinohy, který byl odsouzen nejen za protistranickou činnost, ale i kriminální delikty a válečnou spolupráci s gestapem. Naštěstí pro něj dostal „jen“ 18letý nepodmíněný trest. Po roce 1948 je veškeré hospodářství znárodněno a začíná se orientovat především na těţební průmysl a těţké strojírenství. Takovýmito zástupci v Olomouci jsou Moravské ţelezárny, Strojírny potravinářského průmyslu a nově vzniklý chemicko-farmaceutický podnik Farmakon, který se specializoval na chemické lučebniny a vitamíny. Dokonce se vedení města snaţilo sem přenést farmaceutickou fakultu z Brna, aby tak zde vzniklo centrum farmaceutické technologie a výroby spojené s výzkumem. Další průmyslové podniky vznikaly

68 i v okolí města, kam dojíţděli stovky Olomoučanů – Hlubočky, Mariánské Údolí, Holice, Lutín, Senice, Přerov, Prostějov, Litovel, Šternberk a Uničov. Důleţitým pro město je však hlavně průmysl potravinářský. Na jiţ existující firmy s tradicí (Milo, Zora) navazují další – Severomoravské lihovary a konzervárny (SELIKO) či Olma. Díky špatnému dopravnímu spojení do Brna a Prahy po válce, došlo k zaloţení (podle některých k znovuobnovení) vysoké školy v Olomouci. Nová univerzita si dala název Univerzita Palackého a jejím prvním rektorem se stal Josef Ludvík Fischer. O vznik univerzity se zaloţili nejen odborné kapacity, jako byl Karel Amerling, František Léd, František Cinek nebo František Ritter – Podhajský, ale i samotní studenti – Zdeněk Šprinc, Stáňa Kavanová a další. Oficiálně schváleným a uznávaným uměleckým stylem této doby byl socialistický realismus, který má oslavovat reţim a jeho úspěchy ve skutečném ţivotě lidí. Asi nejznámější památkou vyvedenou v tomto slohu je orloj, který byl po válce tak poničen, ţe bylo rozhodnuto o jeho opravě. Podobu mu vtiskl Karel Svolinský se svojí ţenou.

Obr. 47 Olomoucký orloj.97 Celosvětové proslulým se město stalo díky Celostátní výstavě okrasného zahradnictví, která byla pravidelně co 2 roky pořádána v olomouckých parcích a sklenících, nebo jiţ přes 40 let trvající tradicí promítání populárně naučných a didaktických filmů Academia Film Olomouc. Také na divadelní scéně bylo ţivo. Olomoucké Národní divadlo Oldřicha Stibora, Radionka, DEX klub – Divadlo experimentu, kde poprvé na veřejnosti vystoupili písničkáři Jaroslav Hutka a Karel Kryl, nebo studentský kabaret HEJ RUP neboli Hejčínští rušitelé přeţitků se jmény Hana Maciuchová, Jan Kanyza a Petr Novotný. V polovině 50. let vzniká

97 Orloj. Dostupné na: http://tourism.olomouc.eu/sights/townhall-astronomical-clock/astronomical-clock/ [cit. 27. června 2012].

69 hvězdárna ve Slavoníně, ZOO na Svatém Kopečku, spartakiádní stadion na Envelopě nebo přírodní koupaliště Poděbrady. Umělci měli velký vliv na dění v listopadu 1989, kdy po vzoru praţských studentů DAMU odmítli hrát a vstoupili do stávky. K nim se přidali vysokoškolští studenti a profesoři a 24. listopadu uţ stávkovala celá veřejnost. O dva později vzniká olomoucké Občanské fórum a 13. prosince je provedena rekonstrukce národního výboru, kdy jsou 3 místa udělena komunistům, 3 křesla získali lidovci, další 3 pak socialisté a po 6 mandátech dostali nezařazení, bez partaje. Po roce 1990 nastává období chaosu – mění se řízení města, řeší se odchod sovětských jednotek, nastává změna ve vlastnických vztazích a začíná se s majetkovou restitucí, především církevního majetku.

Obr. 48 Generální stávka 27. listopadu 1989 na tehdejším náměstí Míru (dnes Horní náměstí).98 V pozadí Sloup Nejsvětější Trojice a budova radnice.

V roce 1995 navštíví Olomouc papeţ Jan Pavel II., který prohlásí Jana Sarkandera, jenţ byl v Olomouci v roce 1620 umučen k smrti, kdyţ odmítl prozradit zpovědní tajemství, za svatého a Svatý Kopeček se můţe honosit označením „basilica minor“. Také společenský ţivot je obnoven. Univerzita postupně získává 7 fakult, vznikají nové vyšší odborné školy, je zaloţeno 3. gymnázium ve městě a jako houby po dešti rostou soukromé (jazykové) školy. Dříve zestátněné společnosti jsou privatizovány a přichází do nich zahraniční investoři nebo se stávají součásti nadnárodních koncernů. Velkou slávu zaţívá Olomouc v roce 2001, kdy je na seznam světových památek UNESCO zapsán Sloup Nejsvětější Trojice.

98 SCHULZ, Jindřich (red.): Olomouc. Malé dějiny města. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002, str. 323.

70 Otázky: - Jak probíhal obecně odsun Němců z českého území? Na základě čeho byl uskutečněn? ______

- Vyjmenuj některá jména jednotlivých politických stran: ______

- Vláda Národní fronty: vysvětli pojem, jaké politické strany v ní byly a co opozice. ______

- Proč se akční výbory zaměřily hlavně na tato uskupení a profese? ______

- Proč měli komunisté takový strach z církve? ______

- Jaké znáš další soudní procesy s komunistickými činiteli? ______

- Které konkrétní podniky či průmyslové zaměření v jednotlivých obcích to bylo? ______

Obr. 49 Ukázky log firem v okolí Olomouce.99

99 Agentura 24. Dostupné na: http://www.agentura-24.cz/portfolio-praci/precheza.htm [cit. 27. června 2012]. Sigma. Dostupné na: http://www.sigma.sk/program/kdfu.htm [cit. 27. června 2012]. Seeek Logo. Dostupné na: http://www.seeklogo.com/tag.html?q=Mora [cit. 27. června 2012]. Moje značka. Dostupné na: http://www.mojeznacka.cz/op-prostejov-profashion [cit. 27. června 2012].

71 - Kdy vzniká předchůdce dnešní Univerzity Palackého? ______

- Typickým literárním útvarem je budovatelský román, často zfilmovaný. Jací jsou jeho hrdinové, znáš nějaké příklady třeba i filmů a seriálů s touto tématikou? ______

- Pod jakým názvem známe tuto výstavu květin dnes, resp. jiţ od roku 1969? ______

- Znáš tato jména nebo názvy jejich písniček? Jaký byl jejich osud? ______

- Od jakého roku byly natrvalo umístěny sovětské jednotky? Co se tehdy stalo? ______

- Jaké bylo civilní jméno tehdejšího papeţe a jaké byl národnosti? Jaký ohlas mělo jeho zvolení v domovině? ______

- Které olomoucké gymnázium vzniká jako třetí v pořadí? ______

72 8. BIBLIOGRAFIE

Seznam literatury

BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Regionální dějiny. Pojetí, poslání, metodika. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2004, str. 17.

BENEŠ, Zdeněk: Regionální historie a školní dějepis. In: VESELÝ, Martin – HRUBÁ, Michaela: Regionální dějiny v dějepisném vyučování. Sborník příspěvků z konference konané ve dnech 23. – 24. listopadu 2005 v Ústí nad Labem. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 2006, str. 10.

BRABCOVÁ, Alexandra (ed.): Brána muzea otevřená: Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. Juko. Náchod 2003, 583 str.

HUDECOVÁ, Dagmar: Analýza dějepisných vzdělávacích programů ve vybraných státech Evropy a její výsledky. Pedagogická fakulta UK v Praze. Praha 2003, 133 str.

HUDECOVÁ, Dagmar: Jak modernizovat výuku dějepisu. Výchovné a vzdělávací strategie v dějepisném vyučování. Úvaly. Praha 2007, str. 24.

KOCOUREK, Lubomír: Historická vlastivěda, regionální dějiny a občanská výchova. In: NAVRÁTIL, Ivo (red.): J. V. Šimák a poslání regionální historiografie v dnešní době. Sborník referátů z vědecké konference, konané ve dnech 10. – 11. května 1996 v Turnově a na Hrubé Skále. Státní okresní archiv Semily. Semily 1996, str. 150.

LABISCHOVÁ, Denisa – GRACOVÁ, Blaţena: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostravská univerzita v Ostravě. Ostrava 2008, 278 str.

MAŇÁK, Josef – ŠVEC, Vlastimil: Výukové metody. Paido. Brno 2003. str. 7.

MICHNA, Pavel: Pevnost Olomouc. Průvodce dějinami olomoucké pevnosti do konce 18. století. Vlastivědné muzeum. Olomouc 1996, 52 str.

73 SCHULZ, Jindřich (red.): Olomouc. Malé dějiny města. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002, 389 str.

SKALKOVÁ, Jarmila: Obecná didaktika. Grada. Praha 2007, str. 185.

STEJSKALÍKOVÁ, Jana: Vliv aktivizujících výukových metod na vzdělávací výsledky žáků a jejich vztah k vyučovacímu předmětu. In: ŠTĚPÁNEK, Kamil (ed.): Vybrané problémy oborové didaktiky dějepisu 2. Masarykova univerzita. Brno 2009, str. 42.

VÁLKA, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Temná léta okupace 1939 – 1945. Votobia. Olomouc, 2001, 160 str.

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Výzkumný ústav pedagogický. Praha 2007, 100 str.

Elektronické zdroje:

BRABCOVÁ, Alexandra: Výchova ke vztahu ke kulturně-historickému dědictví. 2005 Dostupné na: http://www.msmt.cz/vzdelavani/program-seminare-historie-a-skola-iv [cit. 30. května 2012].

HAVLŮJOVÁ, Hana: Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví: pohled do Velké Británie. 2008 Dostupné na: http://kariera.ihned.cz/c1-30314270-vychova-ke-vztahu-ke- kulturne-historickemu-dedictvi-pohled-do-velke-britanie [cit. 31. května 2012].

HELCL, Roman: Hanácká obdoba Anny Frankové, umučený chlapec Otto Wolf, má pomník. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/v-trsicich-odhalili-pomnik-otto-wolfovi-fd1- /domaci.aspx?c=A120403_1758706_olomouc-zpravy_stk [cit. 23. června 2012].

HELCL, Roman: Hoch se roky skrýval a psal si deník. Umučili ho Rusové. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/hoch-se-roky-skryval-pred-nacisty-a-psal-si-denik-umucili-ho-vlasovci- 1iv-/domaci.aspx?c=A110609_1600123_olomouc-zpravy_sot [cit. 23. června 2012].

74 HELCL, Roman: Pozapomenutý Zákřov: nepochopitelný masakr na konci války. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/pozapomenuty-zakrov-nepochopitelny-masakr-na-konci-valky-pam- /domaci.aspx?c=A110801_191014_domaci_brm [cit. 23. června 2012].

MAREŠOVÁ, Stanislava: O historii i nové budoucnosti vojenského hřbitova Černovír. Dostupné na: http://olomoucky.rej.cz/clanky/o-historii-i-nove-budoucnosti-vojenskeho- hrbitova-cernovir/ [cit. 26. června 2012].

NAVARA, Luděk – GAZDÍK, Jan: Hrob válečného hrdiny Brykse našla jeho ţena po 52 letech. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/hrob-valecneho-hrdiny-brykse-nasla-jeho-zena-po- 52-letech-piy-/domaci.aspx?c=A091010_093220_domaci_adb [cit. 23. června 2012].

PROCHÁZKA, Tomáš: Dějepis po maďarsku na Slovensku. Dostupné na: http://www.denik.cz/ze_sveta/slov20080201.html [cit. 21. června 2012].

ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina: Němci chtějí jednotnou učebnici dějepisu. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/ln_zahranici.asp?c=A070224_104543_ln_eu_svo [cit. 21. června 2012].

ŠVÁB, Josef: Vojenský hřbitov v Černovíře – památkově chráněný objekt? Dostupné na: http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/vojensky-hrbitov-v-cernovire-pamatkove- chraneny-objekt.html [cit. 26. června 2012].

ŢALMAN, Jiří: Muzeum a škola. 2004 Dostupné na: http://www.msmt.cz/vzdelavani/telc-iii- historie-a-skola-clovek-spolecnost-dejiny-seminar-ke-koncepci-vyuky-dejepisu-a-obcanske- vychovy-na-zakladni-a-stredni-skole-jak-ucit-dejiny-20-stoleti [cit. 31. května 2012].

… a poslední bylo Javoříčko. Dostupné na: http://www.valka.cz/clanek_11106.html [cit. 23. června 2012].

Jedna unie, jedna učebnice dějepisu? Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=363746 [cit. 21. června 2012].

75 Klaus povýšil stíhače RAF Brykse, který před 50 lety zemřel v lágru. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/klaus-povysil-stihace-raf-brykse-ktery-pred-50-lety-zemrel-v-lagru- pyo-/domaci.aspx?c=A081114_082543_domaci_jan [cit. 23. června 2012].

Kontreskarpa. Dostupné na: http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=47410 [cit. 23. června 2012].

Oheň na hřbitově – příběh amerického bombardéru v Olomouci. Dostupné na: http://letecka- historie.cz/Neredin-Smith.html [cit. 23. června 2012].

Organizační formy vyučování. Dostupné na: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1312 [cit. 31. května 2012].

Pietní místo Javoříčko. Dostupné na: http://www.javoricko.wz.cz/piet.html [cit. 23. června 2012].

Projekt Zmizelí sousedé. Dostupné na: http://zmizeli-sousede.cz/ [cit. 20. června 2012].

Přerovské povstání 1.5. 1945. Dostupné na: http://www.valka.cz/clanek_11102.html [cit. 23. června 2012].

Slip Stream. Dostupné na: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC14YPW [cit. 23. června 2012].

Vojenský hřbitov Černovír. Dostupné na: http://www.vojenskyhrbitov- cernovir.estranky.cz/clanky/historie/typy-valecnych-nahrobku-v-cernovire.html [cit. 26. června 2012].