Schlossbibliothek Radenin Kat
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
TEATRALIA ZÁMECKÉ KNIHOVNY Z RADENÍNA Zpracoval kolektiv pracovnikù oddëleni zámeckych knihoven knihovny Národního muzea v Praze za veden i PRAVOSLAVA KNEIDLA NÁRODNÍ MUZEUM V PRAZE 1962 RADENÍNSKA ZÄMECKÄ KNIHOVNA A FILIP KOLOVRAT KRAKOVSKY Z historick^ch knihoven minulych dob se právem ríká o kláSter- ních knihovnách, ze jsou tematicky obdobné, zpravidla vyhranëné jen do oborü, které byly denním klásterním chlebem. O zámeckych knihovnách lo zdaleka neplatí. I ve velkych polytematick^ch cel- cích najdeme mensí skupiny specificky vyhranëné, historicky uzavfe- né, material pro odborného badatele takrka pf ipraveny. Jedním tako- vym celkem je zámecká knihovna z Radenína na Táborsku. Obsahuje témëf v^luènë literaturu divadelní. V knihovnë, cítající celkem 9059 bibliograiickych jednotek, je 7307 divadelnch her a ñeco divadelní literatury v 1685 konvolutech, dale pekná periodika literární a di vadelní, vse z období zhruba 1730—1830. Zbyvající cást knihovny z teto doby není jiz tak vyznamná, i kdyz obsahovë odpovídá charak- teristické osobé sbëratele. Prírustek z druhé poloviny 19. století je Jiz" zcela bezvyznamny. Soupis, jehoz prvou cást predkíádáme, zahrnuje jen divadelní cást teto knihovny. Zmínili jsme se o osobë sbëratelovë. Jeho iniciály P.-K. nebo celé jméno najdeme v kazdé knízce. Je jím Filip Frantisek Kolovrat Kra- kovsky, josefinista, osvícenec, divadelník a muzikant, trochu enfant terrible radenínské vëtve rodu. Narodil se 17. dubna 1756 na radenín- ském zámku.1) Jeho otee Leopold byl po mnoho let nejvyssím kanclé- rem a tësil se uprímné pfízni panovnice, ackoli dëd Filipüv (také Filip) byl po léta v nemilosti, nebot v dobë bavorské vlády v Praze pïijal od vzdorokrále Karla Albrechta vysoky ufad. Matkou Filipa Ko^ lovrata byla hrabënka Terezie roz. Millesimo. Z úrednické kariéry Filipovy bylo vyznamné jeho jmenování — i kdy2 pozdëji pro nëho osudné — krajskym hejtmanem rakovnické- ho kraje v roce 1780.2) Stalo se tak na prímluvu jeho otee, tehdy presidenta dvorské komory. Mlady hrabë vstupuje tedy do vyznamné politické funkee ve svych ëtyfiadvaceti letech, v témz roce, kdy na trun nastoupil císar Josef IL, jehoz osvícenské názory, politickou i ná- bozenskou svobodomyslnost prijal Filip Kolovrat za svüj program. Tu to stránku jeho osobnosti nám prozrazuje jak ona zmínená neteatrální cást jeho knihovny, tak i ein, pro ktery jej Oesterreichische Bieder manns-Chronik zafadila mezi zastánce a trpitele josefinimu.3J ') Podle vypiskü z matriky (Hroby, far. ufad matr. II., pag. Radenln, fol. 2) v archívu rychnovském. 2) Rkp. Weibel, F.: Zusamenstellung aller im k. k. Hofkammer-Archive vor handenen die Herrn u. Grafen von Kollowrath betrefenden Verhandlungen, 1842, f. 233 (dale Weibel). 3) Oesterreichische Biedermanns-Chronik I. (a jediny) dil; Freiheitsburg (Wien) 1784, úvod a str. 120—122. I Událost je zajímavá a Charakteristika pro dobu zápasu osvícen- ského statu s reakcí, reprezentovanou církví a jejími íetnymi stou- penci na místech úfedních i vládních, takáe ponëkud podrobnëjsi zmínka bude oprávnená. I kdyz k reformám Josefovym smëfovala ji2 doba tereziánská a fadu v^znamnych funkcí zastávali uprímní pfívrzenci císarov^ch snah a cílü, bylo tu stále jestë i hodnë reakc- ních, konservativních názorü a nábozenské tmy. S touto reakcí se stfetl i mlad£ rakovnick? krajsky hejtman, kdyz z císarova príkazu a z titulu své funkce byl jako komisaf povëren zrusením klástera pre- monstrátek v Doksanech. Stalo se tak v bfeznu roku 1782. K sekula- rizaci byly vydány podrobné pfedpisy — o propustení jeptisek, které dosud neslozily slib, o soupisu veskerého jmení klástera, zvláste ru- kopisü a knih, zkrátka o celém provedení úkolu. Sotva vsak bylo s prací v Doksanech zapocato, odjel tajnë opat klástera ryt. z Vinkel- burku do Prahy a s pomocí opata strahovského klástera podal zalobu na vykonavatele císarské vûle.4) Kolovrat byl obvinën z fady prestup- kû nesrovnávajících se s jednáním úrední osoby. Pry navstëvoval jeptisky v jejích celách, urázel jejich cudnost oskliv^mi v^razy, vy- házel z ciboria hostie, strhl prelátovi zlaty kríz, mluvil oplzle o torn, ze Je v klástefe 49 jeptisek a jen 6 duchovních, radil propustënym jeptiskám, jak by si mëly v budoucnosti privydelávat atd. Ze spisü a tiStënych obran, o nichz se zmíníme dale, je vidët, ie vskutku na- rídil prohlédnout záchody a kanály, nejsou-li tam kosti novorozeñat. O tom mu totiz doslo udánr z klásterního okolí a hrabë pokládal za svou povinnost se jím zabyvat, i kdyz v nejvetsí tajnosti. Jak pisi Schlözerovy Stats-Anzeigen byla ve chvíli cela Praha aféry plná. Jedni Kolovrata hájili, druzí odsuzovali, tiskárny a knihkupci dëlali obcho- dy; skuteëné ci fingované dopisy jeptisek sly na dracku. Akce, v níz nemuáeme nevidët zámer, prinesla záhy v^sledek: 3. dubna byl Ko lovrat guberniálním dekretem zprostën svého úfadu. Do Doksan byl vyslán kourimsky krajsk^ hejtman ryt. Bienenberk, skalní konzerva tivec, ktery neoslysel zaloby klásterníkü, Kolovratovi jestë pritízil, takáe byl zbaven i úradu krajského hejtmana. Marná byla jeho obrana: usili o dosazení nestranné komise; ke sporu politickému se pridalo i zástí osobní, Kolovrat nebyl vyslysen. V tomto okamZiku vsak do zálezitosti zasáhlo zasvëcené pero 2ur- nalisty a pro vëc pokroku nadseného spisovatele a dramatika Karla Guolfingera von Steinsberga. Steinsberg mël v té dobë za sebou jiz dvoudilnou tragédii o Pugacevovi, jeho Libuse byla dávána ji2 v Kot cích. Dramatická cinnost Steinsbergova byla prave v období, o nema vyprávíme, prerusena nov^m zájmem tohoto mladého autora, milují- *) O události jsme podrobnë informovani z tlsku i literatury; napf. A. Schlü- zer: Stats-Anzeigen, I. B. Heft II. 1782, str. 228—234. Nove událost zpraooval Josef Volf, Bibliografické zvlástnosti, II. Obrana hr. Filipa Kolovrata Krnkov- ského, Panorama roe. IV., 1927, str. 144—148. II cího dobrodruZství. Jakznámo, byla r. 1781 uvolnëna censura, bylo zaká- záno tisknout jen to, co odporuje dobrym mravûm, nábozenství, vnitfní- mu pokoji a rádu a dobrému jménu nëkteré osoby. Steinsbergu2il teto CásteCné svobody k prudké kritické cinnosti. Jeho tydeník „Geissel der Prediger" a pozdëji „Predigten-Kritik" bezohlednë tepal prazské kazatele a získal si rychle velké obliby. Vydání prvého íísla jeho „Metly" spada do jedné doby s událostmi doksanskymi (vy§lo 19. dub- na 1782). Zurnalista tohoto zamëfeni byl zajisté povolanou osobou k sepsání Kolovratovy obhajoby. Spisek vysel anonymnë u norimber- ského nakladatele Lochnera, ktery jezdíval na pra2ské trhy.5) Josef Volf v citované práci podrobnë liei jaky rozruch spisek v Praze zpû- sobil, jak jeho nakladatel byl uvrzen do vëzeni a autor varován uprchl do Bavorska. Tyto zprávy jsou cerpány vesmës z dodatku druhého vydání spisku. Toto druhé vydání vyslo se siluetovym por- trétem Kolovratovym s názvem: Vollständiger Process und Verteidi gung des Grafen Philipp von Kolowrat Krakowsky. Als ein Beitrag zu den mächtigen Prälatenkniffen in Oesterreich. Nebst einem wahren dramatischen Scharmützel. Bischoff, Prälaten und Nonnen. Nach der ersten Ausgabe des Herrn von Steinsberg. Amsterdam, 1783.6) Zde nebylo jiz tfeba zakryvat autorstvi Steinsbergovo, Lochner jej pfed úfady jiz prozradil. Amsterdam je ovsem Norimberk a nakladatel je opët Lochner.7) Tato dvë vydání jsou tedy protestem josefinistü proti bezpráví re- akee, kusem bouflivé historie zaslych casü. Kolovrat nedosáhl nikdy pine rehabilitace. Jestë v srpnu roku 1782 byl sice pfidëlen apelaC- nimu soudu v Praze,8), a zálezitost pak pomalu utichla. Dalsí úrední kariéra Filipova není zdaleka tak blystivá jako karié- ra otcova. V roce 1791 byl jmenován guberniálním radou9) se zvlást- ním pfíplatkem 500 zi. roenë. V roce 1796 je povëren jako zvlástní zemsk^ komisaf péci o zajaté a nemoené ve válce s Francií.10) Jak se 5) Toto prvé vydání, o nëmZ se Volf v citované práci zmiñuje, ale které patrnë neznal, jsme nasli v rychnovské zámecké knihovnë (sign. 10.451). Spi sek má název: Process des kais. kön. Kommissarius Philipp Grafen v. Kolo wrat Krackowsky, bey Gelegenheit der Nonnen-Aufhebung zu Doxan. Nebst Vertheidigung, 1782 (Pfiloha 6is. 2). Totéz vydání má i prazská Universitni knihovna na sign. 21 H 373. 6) Viz príloha ais. 3, podle exempláfe v knihovnë Národního musea (sign. Obrození 5 D 85). Druhy exemplar v téze knihovnë (sign. ObrozenI 56 D 86) má na titulním liste misto siluetového portrétu jakousi fontánu v dïevofezu. Tato bibliografická zvlástnost dala podnët k citovanému Volfovu ciánku. 7) Weller, Die falschen und fingirten Druckorte, I. B. na str. 123 uvádl jako vydavatele Maurera v Berline. Podle Volfa (str. 148) a typologíckého srovnání püjde spia o tisk Lochnerûv. 8) Weibel, f. 233b. 9) Weibel, f. 234a. 10) Weibel, f. 235a. III pravi, osvëdëil se v této funkci ji2 v pfedchozí válce s Pruskem. Jeho úkolem bylo zaji§fovat v^Zivu a pfístresí válecn^m i civilním osobám v zázemí; jmenována jsou mesta Bamberk, Loket a Cheb, kde pfe- devsím jej cekají úrední úkoly.11) V roce 1798 dosáhl jestë titulu pod- komorího vënnych mëst.12) Dvaapadesátilety odchází v roce 1808 do vysluzby, aby se ujal rok na to správy statkû zdëdenych po otci. Z doby stari Filipa Kolovrata pochází portrét od Antonina Machka, nyní uloáeny ve státním zámku Cervená Lhola.13) Prozrazuje nám tváf energického sedmdesátníka, inteligentního zjevu, s trochu unavenym a skeptickym pohledem. Na stolku, o nëjz se opírá, lezi svazek not, vedle kniha. Tím je vyznamné vyjadren jeho kulturní zájem, tak jed- noznacnë naznaceny obsahem knihovny. O jeho lásce k hudbë, o níz najdeme zmínku i v literature,1'1), mluví i bohatá sbírka not, ulozená nyní jako celek v hudebním oddëleni Národního musea. Sám byl na- danym houslistou a hrával na amatérskych vecírcích. Vzneseny svët dvora a vysokych úfadu mu züstal uzavren. Josefi- nisté v dobë Frantiska I. a Metternicha nebyli oblíbeni. Züstal samo- rostlou osobou i uvnitf kolovratského rodu, avsak jeho sbëratelsky zájem o divadlo pfinesl nám hodnoty trvalejsí. Filip Kolovrat zemfel osmdesátilety 26. kvëtna 1836 v Radeníne a je pochován v nedale- k^ch Hrobech.15) Chceme-li se nyní seznámit s radenínskou knihovnou, musíme se nutnë omezit jen na urcitá díla a pfenechat odbornému badateli, aby vytëzll z dosud zahalenych pokladü teto knihovny.