Západní Slované V Pravěku
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
' ZÁPADNÍ SLOVANÉ P R A V Ě K U . SEPSAL ALOIS VOJTECHJ^EMBEBA, PROFESOR ŘEČI A LITERATURY ČESKÉ NA C. K. YYSOKÝCH ŠKOLÁCH VÍDENSKÝCH, SEKRETÁŘ A REDAKTOR ČESKÝCH ZÁKONŮ ŘÍŠSKÝCH V MINISTERIUM ZÁLEŽITOSTÍ VNITŘNÍCH, RYTÍŘ CÍS. RUSKÉHO ŘÁDU SV. ANNY TŘÍDY DRUHÉ, DOPISUJÍCÍ ÚD KR. ČESKÉ SPOLEČNOSTI VĚDECKÉ V PRAZE, 0. K. SPOLEČNOSTI VĚDECKÉ V KRAKOVĚ, O. K. MOR. SL. SPOLEČNOSTI PRO ZVELEBENÍ ROLNICTVÍ, POZNÁNÍ PŘÍRODY A VLASTI V BRNĚ, CÍS. GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI V PETROHRADĚ, SKUTEČNÝ ÚD CÍS. GEOGRA FICKÉ SPOLEČNOSTI VE VÍDNI A ARCHEOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI V MOSKVĚ A ČINNÝ ÚD SPOLEČNOSTI ČESKÉHO MUSEUM. 8 MAPOU GERMANIE A ILLYRIE. Verum simplex. POMOCÍ SLAVNÉHO MORAVSKÉHO VÝBORU ZEMSKÉHO. -------- VE VÍDNI. SPISOYATET,OVÝ m . 1868. i J>m 7 5 4 Nesnadněji bývá, minulé věci vysvětlovat!, nežli budoucí předpovídat!. Einer neuen 'Wahrheit ist nichts scliadlicher ais ein alter Irrthum. CMthe. In rébus tam antiquis, si, quae similia veri sunt, pro veris habeantur, satis habeam. Ztlvlue. Z tiskárny Meohitharistské re Vfdni. PAMÁTCE CTIHODNÉHO KRONISTY KOSMY, NĚKDY DĚKANA KAPITULY HLAVNÍHO CHRÁMU SV. VÍTA NA HRADĚ PRAŽSKÉM, VĚRNÉM LIČITBLB BÁVNtVĚMSTI Č1SIĚ, VDĚČNĚ TUTO KNIHU ODDÁVÁ SPISOVATEL. Předmluva. Již toho času, když jsem spisoval rozpravu o Slovanech vDol- nich Rakousích, vytištěnou v Časopise Musejním na r. 1844? vzešla ve mně pochybnost, zdali Slované do Rakous a do zemí vedlejších přibyli skutečně teprv ku konci VI. století po Kr., jak vůbec za to se má, anebo zdali tu byli již dříve, a od kterého času; ale nemoha jistě urěiti, kdy by se tu byli jindy usadili, zůstavil jsem obecné mínění ve své váze, a psal jsem o tom, jako jiní psali přede mnou. Ohledávaje však r. 1850 za příčinou dalších studií topo- graficko-historických v centrálním archivě katastrálním ve Vídni zevrubné mapy dolnorakouské, nalezl jsem na nich tolik slo vanských jmen řek, potoků, hor, pahrbků, lesů , hájů, tratí a osad od největších až do nejmenších (výše jednoho tisíce), že jsem nemohl míti za jiné, nežli že Slované, co původcové tolika jmen dávnověkých, byli v Dolních Rakousích domovem od časů předhistorických, nepřibyvše do nich ani ve století VI., ani v kterém koli jiném století známém. Podobné jistoty došel jsem o starobylosti Slovanů v sou sedních Čechách, v Moravě, ve Slézsku a na Slovensku, ohledav diplomatáře a podrobné mapy těchto zemí a vyrozuměv z nich, že tam všechna jména místní až do konce XII. století byla slo vanská. Z čech a ze Slézska prodloužil jsem pouí svou, aí tak VI dím, krtkovou, do všech zemí ondy slovanských, na sever do Duřinek, do Míšně a do Lužice, do Branibor, Luneburska, Šle- svickáf a Holšteinska, do Meklenburska a do Pomořan až k moři Baltickému, a z Rakous na jih do Štýrska, do Korutan a Kraňska až k moři Jaderskému, pak na západ přes Bavory až k Rýnu a do Švýcar, a hle! všude nalezl jsem tytéž pravěké topické památky slovanské. Dokonav takto studie na mapách a v diplomatářích, jal jsem se ěísti staré dějepisce a zeměpisce římské a řecké, od JuliaCae- sara a Strabona počínajíc, až do Prokopa Caesarejského a Jor- nanda (r. 552), abych viděl, zdali v jejich spisech uhodím snad na nějaký odpor v bádání svém a zdali se mi tu snad neozve hlas, volající: „Ustaň od marné práce;u však nikde nic takového; žádný ze jmenovaných spisovatelů nedotýká ani slovem, že by Slované byli v době historické do které země od moře Balti ckého až k Jaderskému přibyli. Taktéž v národních pověstech nižádné vzpomínky není, že by v které této zemi byli před Slo vany bydleli jiní obyvatelé. Podlé toho pokládám mínění nyní téměř obecné, že Slo vané do čech a do jiných zemí germánských, též do zemí illyrských (Récie, Norikum a Pannonie) p řiby li te- prv v době od V. až do VII. století po Kr., za nejhrubší blud v staré historii střední Evropy, jejž vyvrátiti a všechen historický věk v řečených krajinách až do ěasů Julia Caesara i výše, Slovanůmpřiřknouti, vůbec pak starým dějinám jmenovaných zemí nový základ položití, jest úkolem tohoto spisu. v Žádný ze spisovatelů středověkých až do XV.století, jenž psali o Slovanech v Germanii, nepraví, že by tu byli před Slo vany jiní obyvatelé bývali, ani Dětmar Meziborský (f r. 1016), ani Adam Bremský (zemř. ok. r. 1076), ani Helmold (zemř. ok. r. 1170). Kronista ruský Nestor (zemř. r. 1116) klade do vý chodní Germanie za pradávné obyvatele Čechy, Moravany, Lu- VII tice a Pomořany, též poněkud Polaný a Lechy. Český kronista Kosmas (zemř. r. 1125) má Čechy za první a jediné obyvatele země české, a to od potopy světa, a taktéž nástupcové jeho, spi sovatel kroniky Boleslavské (Dalimil, r. 1314) a Přibík Pulkava (ok. r. 1375). Dějepisec dánský , slovutný Saxo Grammaticus (zemř. ok. r. 1180), znalý spisovatelů římských, jehož dějiny jdou až do ěasfi Kristových, jmenuje na Baltickém moři za oby vatele jediné Slovany, stálé protivníky Dánů, však Němcův tam nepřipomíná. Teprv když v Německu vešla v známost geografie Strabo- nova, nastalo jiné mínění o pravěku germánském, ježto spisova telé němečtí, svedeni podobností jména, vykládali jméno Suevi v tomto zeměpise přiváděné, za Šváby, a Germanii tamtéž jmenovanou za Německo, kterýžto mylnývýklad brzy se vlou dil také do historie ěeské a vůbec do historie Slovanů germán ských. Y dějiny ěeské uvedl jej nejprvé Aeneáš Sylvius r. 1458 a spůsobil tím zmatek podnes v nich trvající. Učiniv si posměch z kronisty Kosmy a jeho stoupenců, že mají čechy za obyvatele země české již od potopy světa, tvrdil z příčiny velmi nejapné, že Němci byli první obyvatelé v Čechách, doklá daje se v tom svědectví Strabonova, dle něhož za časů Kristo vých bydleli ve východní Germanii, a tudíž i v Čechách Suevi, t.j., dle výkladu Sylviova i jeho překladatele M. Konáěe, Švábi němečtí. K témuž mínění přiznal se potom domácí kronikář Martin Kuthen (r. 1539), ukazuje k tomu, že dle spisovatelů římských a řeckých země česká činila partem Germaniae, t. j., díl země Německé, *) kamž prý Němci pod praotcem svým Tviškem hned po obecné potopě dorazili. Kuthen, znaje již Ta- citovu Germanii (objevenou r. 1460), vmíchal do historie ěeské také Boje, národ prý německý, z nichž V. Hájek udělal tevton- *) Partem Germaniae ovsem země Česká činila, ale nikoli čásť Německa. Germania a Německo, Germani a Němci nejsou synonyma, jakž spisovatelé ně mečtí podnes hlásají. V Germanii bydleli a Germané byli Slované i Němci. v m ské Boemy a Zikmund z Puchová (r. 1554) Gally či Kelty. K těmto obyvatelům předšlo vanským přidal D. Adam z Vele slavína (r. 1585) ještě německé Markomany, kteří prý B o je z čech vypudili.Kromě toho vypočítali tito spisovatelé, každý dle svého rozumu, na rok, kdy Čechové po Němcích neb Gal- lech do čech přibyli; dle M.Kuthena stálo prý se to r.639., dle V. Hájka r, 644 a dle D. Adama z Veleslavína r. 495. Pozdější dějepisci připojili k historii o příchodu Keltů a Němců do ze mě České rozličné přídavky, zejména J. Bečkovský (r. 1700) a Fr. Pelcl (r. 1791), až konečně předvěké dějiny české nabyly té tvářnosti, kterou mají nyní. Podobným spůsobem vymyslili sobě spisovatelé XV a XVI. století pravěk německý v jiných zemích Germanie vý chodní. Majíce obyvatele těchto krajin, Svevy Strabonovy a Ta- citovy za Šváby, šli v té etymologii dále a vytáčeli všechna jména kmenů svevských z němčiny; Bugunty Ptoleméovy za Dolní Odrou proměnili v německé Burgundy, t. j., Burgwohner (r. 1554), Gytony na Visle v Goty švédské; z Tacitových Svar- donů na řece Travné udělali německé Schwertmánner, z Mar komanů německé Markmánner či Pomezní muže (r. 1554) a t. d. O Slovanech pak pravili, že přišli do těch zemí v IV .— VI. sto letí po vystěhování neb vypuzení Němců. V zemích illyrských zase přiřkli středověcí i novější spiso vatelé dobu pravěkou Keltům , t. j., obyvatelům toho jazyka, kterým se nyní mluví v Irsku, a Slovence, dávné majetníky těch zemí, prohlásili za pozdní příchozí, jenž prý se v ně uvázali zároveň s Avary teprv na konci VI. století. (Viz o tom všem Doklady). Takový zjevný blud v nejstarších dějinách germánských a illyrských, jak jsme jej tuto vyložili, nemohl se před bystrým zrakem soudných kritiků navždy tajiti. Již před sto léty (r. 1771) objevil jej slovutný August Schlozer, i vyřkl k užásnutí všech dějepisců tehdejších, že ne Němci a Kelti, ale Slované byli od ÍX pradávné doby obyvatelé všech zemí od moře Baltického až k Jaderskému. Po něm propověděl totéž (r. 1810) ředitel král. bibliotéky Berlínské, Jan E. Biester, a dovozoval zvláště, že Slo vané bydleli od nepamětných časů v Brambořích, Meklenbur- sku avPomořanech. KanovníkIngolštatskýDavidPopp(r.l821), dějepisec hanoverský August z Wersebe (r. 1826) a badatel polský W. Maciejowski (r. 1846), pronesli se, že Svevi Sttabo- novi a Tacitovi, které ještě nedávno před tím Adelung prohla šoval za Šváby, nebyli Švábi, ale Slované. Co jmenovitě Čech se týče, ukázal původce archeologie ěeské, Matěj Kalina z Játhenšteina (r. 1836), z povahy žarovišť pohanských a jiných památek pohrobních, že Slované obývali v Čechách již před narozením Kristovým; a k témuž mínění dospěl také E. Grégr zkoumáním lebek z doby pohanské, v Če chách nalezených. Kaselský archivář J. Landau dovodil (r. 1862) ze spůsobu založení osad a statků sedlských i z rozdělení polí, že Slované byli v Duřinkách domovem od paměti lidské, a Viktor Jacobi vysvědčil totéž z příěin podobných o Liine- bursku a Starohradsku.. Rovněž ozývali se u Slovanů jihozápadních hlasové, kteří, zavrhujíce matné zdání o Gallech ěi Keltech co dávných oby vatelích zemí tamějších, dávali přednost v zemi Slovanům. Vyslovili se v tom šíře neb kratčeji Slovenci V. Vodník (r. 1810), P. Hitzinger a M. Trstenjak a charvátský zpytatel starožitností M. Katancsich (r. 1824), jenž veškeré Illyrsko má za zemi prvotně slovanskou. Důkladně dovozoval také německý spisovatel Laube (r. 1825), že na pravém břehu Rýna vůbec a tudíž ani v Illyrii, nikdy Keltů nebylo.