Slované a Němci
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
SLOVANÉ A NĚMCI V STARÉ DOBĚ, ZEJMÉNA CL. PTOLEM AIA VELKÁ GERMANIA. Dr. JAN SLAVÍK V komisi knihkupectví J. HOLČE v Jindř. Hradci. &M ■ S6 6 6 5 TISKEM KARLA BRANDEISA V TŘEBONI. 1903. upomínku na slavnost mikulálskou před třiceti roky připisuje spisovatel. Před dvaceti roky vzal jsem poprvé do ruky C. Ptolemaia zeměpis a tu probíraje se tímto spisem, zdálo se mi víře nepo dobné, že by nebylo možno zprávy tak určitě znějící, jež se velké Germanie týkají, rozlpštiti, zvláště když jsem seznal, že jsou sdě lení o zemích sousedních dost správně zaznamenána. ,To svedlo mne k tomu, bych se o to pokusil, jestli by přec nebylo cesty, která by k rozluštění Ptolemaiova místopisu v Ger manii vedla. Mnoho a mnohokráte jsem práci tu započal a po každé přišel jsem bud v tom či onom směru na neshody a teprv po nabytých zkušenostech v počítání na jiných místech Pt. spisu, došel jsem k resultátům, jež nyní uveřejňuji. Při této práci zabývaje se zejména místopisnými a histori ckými studiemi jednotlivých zemí a krajin dospěl jsem k tomu poznání, že jest třeba důkladně a pozorně dějepisná sdělení starých spisovatelův řeckých a římských, jakož i z dob věku středního pročítati a nijak se nevázati na dosavádní výklady dějepisců. Tak rostla pozvolna tato má práce. Nebylo z počátku mým úmyslem, přesvědčení, jehož jsem ze studia nabyl, s širší veřej ností sděliti, pracoval jsém, jen abych si sám utvořil příslušný názor o poměrech v Germanii v staré době a vývinu jejich, ale nabyv jasného obrazu o věci, rozhodl jsem se jinak. Resultáty, k, nimž jsem dospěl a důvody, jež mi cestu k nim naznačily, uvedl jsem co možno krátce, nezabývaje se přes příliš názory odchylnými a nepouštěje se také přes příliš často do jejich opravování neb vyvrácení. Jsouf mínění odchylná těm, již 6 se touto věcí zabývají, zúplna známy. Šlo mi především o to, naznačiti celkem a na příkladech v jednotlivých případech, jaké bylo osazení Germanie v dávném starověku a jaký byl jeho pozvolný vývin. Jest samozřejmé, že jsem byl nucen dotknouti se také otázky keltické, skythické a kimmerické, any s oním osa zením a vývinem souvisely. Při popisu Germanie dle Pt. resp. při překladu jeho Ger manie užil jsem co základního textu, textu řeckého jako textu původního a jmenoval města a místa, řeky a hory tak, jak je v textu řeckém nalézáme. Zvláště uváděl jsem jména ta vždy v prvém pádu, takže sluší tu vždy doplniti při dotýčném jménu větu slovem > nazvanou « neb podobně. Nechtěl jsem tu jména míst těch uvádět tak, jak my některé z nich nazýváme, ale snažil jsem se, aby označeny byly tak, jak je u Pt. nalézáme, což by při skloňování nebylo možno. Toto platí jen ale při překladu Germanie. V dalších pojednáních užívám i označení našeho i sklo- ňuju jména ta a také i řecké přípony vynechávám. Uvádějí-li staří spisovatelé řečtí i římští jména ať místní, ať osobní, jest třeba při překladu jejich spisů a zejména při výkladu jich rozeznávati, je-li jméno to řecké či latinské neb cizí a v po sledním případu, je-li uvedeno tak, jak znělo v jazyce cizém, či je-li zřečtěno či zlatinisováno. U Pt. nalézáme toto vše a proto zejména třeba dotýčná jména správně uvésti. Čteme-li na př. Munition, seznáváme, že jest slovo to latinské a sluší je tudíž psáti Munitium; Limios alsos jest zase slovo řecké. Při slovech ale Carrodunon, Lugidunon jest nám zřejmo, že přípony řecké »on« (lat. *um«) ku jménu nepatří; nebo bylo-li »dun« slovo kelt., značící tolik co naše *týn«, tož zřejmo, že třeba nám čisti Carodun, Lugidun a ne jinak. Proto také třeba nejprve zjistiti, jaké as bylo pravé jméno dotýčného místa a dle toho cizí příponu vynechati neb pozměniti. Podobně máme i při jménech rozličných osob neb národů. A to jest veliké důležitosti, ku které dosud nebylo plně při hlíženo, takže jména osob, kmenů a míst libovolně byla komo lena. Čteme-li: Vinitharius autem genuit Wandalarium, Wanda- larius Thiudemir, Walemir et Widemir, nemůže být dovoleno za 7 Thiudemira, Walemira a Widemira psát Thiudemer, Walemer, Widemer, jak na př. činí Dahn. Mámeť dost toho, kde prameny samy si odporují a kde dost obtížno hledat pravé jméno. Tak píše se Totila, Totilas, co na veškerých penězích jemu připisovaných čteme Baduila a j. Co se mne týká, vynasnaším se, pokud stačím, jména Pt. uvedená správně, jak asi zněla, uvésti a chybím-li, prosím za opravu. V JINDŘ. HRADCI, koncem r. 1902. X. O Ptolemaiovi a jeho pramenech. Jedním z nejdůležitějších pramenů jak pro známost země pisnou naší krajiny v prvních stoletích po nar. Kr., tak i co veledůležitou pomůckou dějepisnou a národopisnou této doby jest Ptolemaiova geografie. Málo jest starých spisovatelů, kteří by byli tak zneuznáváni, jejichž zprávy by byly tak v pochybnost brány a to v celku i v jednotlivostech, ba kterým bylo tak křivděno, jako se stalo P t A zvláště vynikají v tomto směru spisovatelé němečtí, kteří na Pt. geografii dobrého místa nenechávají. Tu tvrdí někteří, že Pt. dobře zprávám, jež obdržel, nerozuměl a následkem toho jména míst korrumpoval, měst žádných že v Germanii nebylo, tudíž asi si rozličná jména sám vymyslil, že ani latinsky správně číst ne- uměl, tak že z Tacitových slov »sua tutanda« učinil město »Sia- tutanda* a z »Marobuda« město »Marobuduon«, ba někteří jdou i dále a tvrdí, že snad jména kmenů a měst ani Pt. neuvedl, to že snad učinili někteří pozdější spisovatelé. Proto také že udání Pt. víry nezasluhuje a že jest to beznadějné chtít sídla národů a polohu míst Pt. uvedených určit. A ptámeli se pročř odpovídá Adelung: poněvač mezi všemi Pt. uvedenými jmény místními jsou sotva dvě neb tři, pro které by bylo možno n&meckou ana logii nalézt i. Proto tudíž, poněvač jména míst Pt. uvedených nejsou z největší části německá, ač Pt. je v Germanii uvádí, proto jsou udání Pt. nesprávná, falešná, vymyšlená ano podvržená. Již toto mělo by spisovatele Slovany povzbudit, aby se s Pt. Germanií zabývali.*) O Pt. samém dochovalo se nám málo zpráv. My víme jen tolik, že Pt. žil v druhém století po Kr., že byl Řek v Egyptě narozený, který zabýval se geografií, dějepisem a zejmena astro nomií, v kteréžto poslední příčině vynalezl přístroj, dle něhož prů- *) Jak si mnohý dovolí o Pt. psáti, toho důkazem jsou slova J. Kniese (Český lid II. str. 687), který mluví o nepříliš spolehlivých zprávách Pt. a ci tuje z Pt.: >&idonurchia ferrifondisse*. Kde jeu pro boha toho v Pt. vyčetl. To má být spolehlivý výpis z Pt.? 10 měr měsíce dosti správně vypočetl a že ustanovil planetový sy stém, dle něho Ptolemajským známý Sepsal několik spisů, zejmena Syntaxis, později Almagest zvaný ve 13 knihách a Geografii o 8 knihách, o níž chceme zde promluviti. Sepsání Almageslu klade se k r. 141. po Kr., soupis králův po r. 161. po Kr. a geografii asi v letech mezi 170— 180 po Kr. Vedle Olympiodora byl 87 let stár a žil po 40 let při chrámu Serapis. Astronomické spisy Pt. vynikají důmyslem a výpočty jeho správností, jimž se i nyní, zvláště přihlížíme-li k nedostatečnosti nástrojů, jichž Pt. užíval, musíme jen obdivovati. Uvedl jsem již, že Pt. správně určil velikost měsíce a chci jen poznamenati, že rovněž tak správně vypočetl i slkon ekliptiky 23° 50’ jakož i tr vání nejdelšího dne na tom kterém stupni. A o učenci takovém mohlo by se říci, že si jména národů a míst smýšlel, že tehda latinsky nerozuměl. Ovšem jest možno, že všecky zprávy, které 0 Germanii obdržel neb odjinud přijal nebyly správné a že tudíž mohl být a byl leckdys v omyl uveden a pak tudíž že i sdělení jeho byla chybná; však když se i na některých místech takovéto chyby nalézají, tož neopravňují tyto jednotlivé chyby nikoho, aby dílo celé zavrhoval. Z první knihy Pt. seznáváme, jak snažil se Pt. co nejlepších zpráv nabýti a jakou dal si práci, aby zprávy z roz ličných pramenů pocházející v jednotu uvedl. Ze se mu to vždy nezdařilo, kdož by proto hned chtěl celý spis jeho jako bezcenný zamítnouti? Pohlédněme jen na mapy ze 16. a 17. století; ukazují snad mapy ty pravou podobu*dotyčné země? Pohlédněme jen na př. na mapu Tavola nuova di Germania ve spise Geographia A. Ptolemaei od Josefa Moletia v Benátkách r. 1562 vydanou. Tu vi díme, že Rýn jest tentýž jak u Pt., vidíme, že na př. Labe prýští u Tábora a Vltava jest tam, kde ttče naše Ohře; my tu uvidíme, že jakási řeka pod Mikulovem prýští v horách Sarmatských (Kar patech) a teče kolem Olomouce a u Mišně se vlévá do Labe atd. A jaké pojmenování měst! Stíží rozluštíme, co by jména dotyčná znamenala. Anebo podívejme se na mapu Cech Mikuláše Klaudiana z r. 1518. Nejen že Čechy mají tu zcela jinou podobu, než jakou se vykazují ve skutečnosti, ale i udání jednotlivých míst s pravou jich polohou se nesrovnává. My najdem tu na př., že Zbraslav jest na levém břehu Berounky a Jílové na levém Vltavy; rovněž 1 Týn n. Vltavou. Uvidíme, že Třeboň jest jižněji položena než Budějovice a Krumlov že jest na západu Budějovic. Tábor jest mezi Soběslavou a Pelhřimovem atd. Jestliže ještě v 16. století takovéto chyby se staly, jak bychom mohli i jen čekat, že ve 2. století najdem mapy bez chyby? Jest-li v 16. století takovéto chy by v mapě Čech mohl domorodec Čech učinit, jak bychom mohli 11 i jen doufat, že bude mapa Germanie v 2. století v Egyptě pra covaná od člověka, který nikdy v Evropě nebyl, bezvadnou! A přece porovnávajíce udání Pt. o Germanii najdeme, že sdělení jeho neobsahují ani takových chyb, jako mapy ze 16. století Ostatně ti, kteří se horší, že Pt.