SLOVANÉ A NĚMCI V STARÉ DOBĚ, ZEJMÉNA CL. PTOLEM AIA VELKÁ GERMANIA. Dr. JAN SLAVÍK V komisi knihkupectví J. HOLČE v Jindř. Hradci. &M ■ S6 6 6 5 TISKEM KARLA BRANDEISA V TŘEBONI. 1903. upomínku na slavnost mikulálskou před třiceti roky připisuje spisovatel. Před dvaceti roky vzal jsem poprvé do ruky C. Ptolemaia zeměpis a tu probíraje se tímto spisem, zdálo se mi víře nepo­ dobné, že by nebylo možno zprávy tak určitě znějící, jež se velké Germanie týkají, rozlpštiti, zvláště když jsem seznal, že jsou sdě­ lení o zemích sousedních dost správně zaznamenána. ,To svedlo mne k tomu, bych se o to pokusil, jestli by přec nebylo cesty, která by k rozluštění Ptolemaiova místopisu v Ger­ manii vedla. Mnoho a mnohokráte jsem práci tu započal a po­ každé přišel jsem bud v tom či onom směru na neshody a teprv po nabytých zkušenostech v počítání na jiných místech Pt. spisu, došel jsem k resultátům, jež nyní uveřejňuji. Při této práci zabývaje se zejména místopisnými a histori­ ckými studiemi jednotlivých zemí a krajin dospěl jsem k tomu poznání, že jest třeba důkladně a pozorně dějepisná sdělení starých spisovatelův řeckých a římských, jakož i z dob věku středního pročítati a nijak se nevázati na dosavádní výklady dějepisců. Tak rostla pozvolna tato má práce. Nebylo z počátku mým úmyslem, přesvědčení, jehož jsem ze studia nabyl, s širší veřej­ ností sděliti, pracoval jsém, jen abych si sám utvořil příslušný názor o poměrech v Germanii v staré době a vývinu jejich, ale nabyv jasného obrazu o věci, rozhodl jsem se jinak. Resultáty, k, nimž jsem dospěl a důvody, jež mi cestu k nim naznačily, uvedl jsem co možno krátce, nezabývaje se přes příliš názory odchylnými a nepouštěje se také přes příliš často do jejich opravování neb vyvrácení. Jsouf mínění odchylná těm, již 6 se touto věcí zabývají, zúplna známy. Šlo mi především o to, naznačiti celkem a na příkladech v jednotlivých případech, jaké bylo osazení Germanie v dávném starověku a jaký byl jeho pozvolný vývin. Jest samozřejmé, že jsem byl nucen dotknouti se také otázky keltické, skythické a kimmerické, any s oním osa­ zením a vývinem souvisely. Při popisu Germanie dle Pt. resp. při překladu jeho Ger­ manie užil jsem co základního textu, textu řeckého jako textu původního a jmenoval města a místa, řeky a hory tak, jak je v textu řeckém nalézáme. Zvláště uváděl jsem jména ta vždy v prvém pádu, takže sluší tu vždy doplniti při dotýčném jménu větu slovem > nazvanou « neb podobně. Nechtěl jsem tu jména míst těch uvádět tak, jak my některé z nich nazýváme, ale snažil jsem se, aby označeny byly tak, jak je u Pt. nalézáme, což by při skloňování nebylo možno. Toto platí jen ale při překladu Germanie. V dalších pojednáních užívám i označení našeho i sklo- ňuju jména ta a také i řecké přípony vynechávám. Uvádějí-li staří spisovatelé řečtí i římští jména ať místní, ať osobní, jest třeba při překladu jejich spisů a zejména při výkladu jich rozeznávati, je-li jméno to řecké či latinské neb cizí a v po­ sledním případu, je-li uvedeno tak, jak znělo v jazyce cizém, či je-li zřečtěno či zlatinisováno. U Pt. nalézáme toto vše a proto zejména třeba dotýčná jména správně uvésti. Čteme-li na př. Munition, seznáváme, že jest slovo to latinské a sluší je tudíž psáti Munitium; Limios alsos jest zase slovo řecké. Při slovech ale Carrodunon, Lugidunon jest nám zřejmo, že přípony řecké »on« (lat. *um«) ku jménu nepatří; nebo bylo-li »dun« slovo kelt., značící tolik co naše *týn«, tož zřejmo, že třeba nám čisti Carodun, Lugidun a ne jinak. Proto také třeba nejprve zjistiti, jaké as bylo pravé jméno dotýčného místa a dle toho cizí příponu vynechati neb pozměniti. Podobně máme i při jménech rozličných osob neb národů. A to jest veliké důležitosti, ku které dosud nebylo plně při­ hlíženo, takže jména osob, kmenů a míst libovolně byla komo­ lena. Čteme-li: Vinitharius autem genuit Wandalarium, Wanda- larius Thiudemir, Walemir et Widemir, nemůže být dovoleno za 7 Thiudemira, Walemira a Widemira psát Thiudemer, Walemer, Widemer, jak na př. činí Dahn. Mámeť dost toho, kde prameny samy si odporují a kde dost obtížno hledat pravé jméno. Tak píše se Totila, Totilas, co na veškerých penězích jemu připisovaných čteme Baduila a j. Co se mne týká, vynasnaším se, pokud stačím, jména Pt. uvedená správně, jak asi zněla, uvésti a chybím-li, prosím za opravu. V JINDŘ. HRADCI, koncem r. 1902. X. O Ptolemaiovi a jeho pramenech. Jedním z nejdůležitějších pramenů jak pro známost země­ pisnou naší krajiny v prvních stoletích po nar. Kr., tak i co veledůležitou pomůckou dějepisnou a národopisnou této doby jest Ptolemaiova geografie. Málo jest starých spisovatelů, kteří by byli tak zneuznáváni, jejichž zprávy by byly tak v pochybnost brány a to v celku i v jednotlivostech, ba kterým bylo tak křivděno, jako se stalo P t A zvláště vynikají v tomto směru spisovatelé němečtí, kteří na Pt. geografii dobrého místa nenechávají. Tu tvrdí někteří, že Pt. dobře zprávám, jež obdržel, nerozuměl a následkem toho jména míst korrumpoval, měst žádných že v Germanii nebylo, tudíž asi si rozličná jména sám vymyslil, že ani latinsky správně číst ne- uměl, tak že z Tacitových slov »sua tutanda« učinil město »Sia- tutanda* a z »Marobuda« město »Marobuduon«, ba někteří jdou i dále a tvrdí, že snad jména kmenů a měst ani Pt. neuvedl, to že snad učinili někteří pozdější spisovatelé. Proto také že udání Pt. víry nezasluhuje a že jest to beznadějné chtít sídla národů a polohu míst Pt. uvedených určit. A ptámeli se pročř odpovídá Adelung: poněvač mezi všemi Pt. uvedenými jmény místními jsou sotva dvě neb tři, pro které by bylo možno n&meckou ana­ logii nalézt i. Proto tudíž, poněvač jména míst Pt. uvedených nejsou z největší části německá, ač Pt. je v Germanii uvádí, proto jsou udání Pt. nesprávná, falešná, vymyšlená ano podvržená. Již toto mělo by spisovatele Slovany povzbudit, aby se s Pt. Germanií zabývali.*) O Pt. samém dochovalo se nám málo zpráv. My víme jen tolik, že Pt. žil v druhém století po Kr., že byl Řek v Egyptě narozený, který zabýval se geografií, dějepisem a zejmena astro­ nomií, v kteréžto poslední příčině vynalezl přístroj, dle něhož prů- *) Jak si mnohý dovolí o Pt. psáti, toho důkazem jsou slova J. Kniese (Český lid II. str. 687), který mluví o nepříliš spolehlivých zprávách Pt. a ci­ tuje z Pt.: >&idonurchia ferrifondisse*. Kde jeu pro boha toho v Pt. vyčetl. To má být spolehlivý výpis z Pt.? 10 měr měsíce dosti správně vypočetl a že ustanovil planetový sy­ stém, dle něho Ptolemajským známý Sepsal několik spisů, zejmena Syntaxis, později Almagest zvaný ve 13 knihách a Geografii o 8 knihách, o níž chceme zde promluviti. Sepsání Almageslu klade se k r. 141. po Kr., soupis králův po r. 161. po Kr. a geografii asi v letech mezi 170— 180 po Kr. Vedle Olympiodora byl 87 let stár a žil po 40 let při chrámu Serapis. Astronomické spisy Pt. vynikají důmyslem a výpočty jeho správností, jimž se i nyní, zvláště přihlížíme-li k nedostatečnosti nástrojů, jichž Pt. užíval, musíme jen obdivovati. Uvedl jsem již, že Pt. správně určil velikost měsíce a chci jen poznamenati, že rovněž tak správně vypočetl i slkon ekliptiky 23° 50’ jakož i tr­ vání nejdelšího dne na tom kterém stupni. A o učenci takovém mohlo by se říci, že si jména národů a míst smýšlel, že tehda latinsky nerozuměl. Ovšem jest možno, že všecky zprávy, které 0 Germanii obdržel neb odjinud přijal nebyly správné a že tudíž mohl být a byl leckdys v omyl uveden a pak tudíž že i sdělení jeho byla chybná; však když se i na některých místech takovéto chyby nalézají, tož neopravňují tyto jednotlivé chyby nikoho, aby dílo celé zavrhoval. Z první knihy Pt. seznáváme, jak snažil se Pt. co nejlepších zpráv nabýti a jakou dal si práci, aby zprávy z roz­ ličných pramenů pocházející v jednotu uvedl. Ze se mu to vždy nezdařilo, kdož by proto hned chtěl celý spis jeho jako bezcenný zamítnouti? Pohlédněme jen na mapy ze 16. a 17. století; ukazují snad mapy ty pravou podobu*dotyčné země? Pohlédněme jen na př. na mapu Tavola nuova di Germania ve spise Geographia A. Ptolemaei od Josefa Moletia v Benátkách r. 1562 vydanou. Tu vi­ díme, že Rýn jest tentýž jak u Pt., vidíme, že na př. Labe prýští u Tábora a Vltava jest tam, kde ttče naše Ohře; my tu uvidíme, že jakási řeka pod Mikulovem prýští v horách Sarmatských (Kar­ patech) a teče kolem Olomouce a u Mišně se vlévá do Labe atd. A jaké pojmenování měst! Stíží rozluštíme, co by jména dotyčná znamenala. Anebo podívejme se na mapu Cech Mikuláše Klaudiana z r. 1518. Nejen že Čechy mají tu zcela jinou podobu, než jakou se vykazují ve skutečnosti, ale i udání jednotlivých míst s pravou jich polohou se nesrovnává. My najdem tu na př., že Zbraslav jest na levém břehu Berounky a Jílové na levém Vltavy; rovněž 1 Týn n. Vltavou. Uvidíme, že Třeboň jest jižněji položena než Budějovice a Krumlov že jest na západu Budějovic. Tábor jest mezi Soběslavou a Pelhřimovem atd. Jestliže ještě v 16. století takovéto chyby se staly, jak bychom mohli i jen čekat, že ve 2. století najdem mapy bez chyby? Jest-li v 16. století takovéto chy­ by v mapě Čech mohl domorodec Čech učinit, jak bychom mohli 11 i jen doufat, že bude mapa Germanie v 2. století v Egyptě pra­ covaná od člověka, který nikdy v Evropě nebyl, bezvadnou! A přece porovnávajíce udání Pt. o Germanii najdeme, že sdělení jeho neobsahují ani takových chyb, jako mapy ze 16. století Ostatně ti, kteří se horší, že Pt.