Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Obor Veřejná správa
Katedra dějin státu a práva
Bakalářská práce
Veřejná správa v Protektorátu Čechy a Morava
Radek Příhoda
Akademický rok 2016/2017
„Prohlašuji tímto, že jsem bakalářskou práci na téma „Veřejná správa v Protektorátu Čechy a Morava“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.
Ve Žďáru nad Sázavou / Svratce, březen 2016
………………………………
Radek Příhoda
2
Na tomto místě chci vyjádřit dík panu JUDr. Bc. Jaromíru Tauchenovi, Ph.D., LL.M. Eur.Int., vedoucímu této bakalářské práce, za jeho vstřícný přístup, cenné rady, odborné vedení a poskytnutí odborné literatury.
Tuto práci věnuji svým prarodičům.
3
„Ti, co si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby ji znovu prožili.“ George Santayana
„Právo se tolikrát zmenšuje, kolikrát se zvětšuje moc.“ Publius Cornelius Tacitus
4
Abstrakt
Bakalářská práce se zabývá problematikou veřejné správy v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 – 1945. Zaměřuje se na autonomní a okupační linii veřejné správy existujících paralelně v prvních letech Protektorátu. Podrobně je pojednáno o tzv. Heydrichově správní reformě, která tento dualismus veřejné moci odstranila a odbourala tak poslední fragmenty autonomie. Práce ukazuje, jak se veřejná správa stala nástrojem nacistické okupační politiky, jejímž cílem byla integrace českomoravského prostoru do Velkoněmecké říše.
Klíčová slova
Protektorát Čechy a Morava, okupační správa, autonomní správa, Úřad říšského protektora, vláda, státní prezident, Heydrichova správní reforma.
Abstract
This thesis deals with the problems of public administration in the Protectorate of Bohemia and Moravia in 1939 - 1945. It focuses on autonomous and occupying a line parallel to the existing public administration in the early years of the Protectorate. It is discussed in detail called Heydrich's administrative reform which the dualism of public power removed and thus eliminating the last fragments of the autonomy. This work shows how the public administration has become an instrument of nazi occupation policy aimed at the integration of the czech-moravian area in the Third Reich.
Keywords
Protectorate of Bohemia and Moravia, occupying administration, autonomous administration, the Office of the Reich Protector, state president, Heydrich's administrative reform.
5
Obsah 1. Úvodem ……………………………………………………………………………………………..……….. 7 2. Vznik Protektorátu Čechy a Morava …………………………………………………………… 9 2.1. Předehra Protektorátu Čechy a Morava ………………………………………………… 9 2.2. Vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava ……………………………………………….. 10 3. Okupační správa …………………………………………………………………………………………. 13 3.1. Nacistické pojetí správy okupovaných území ………………………………………….13 3.2. Charakteristika okupační správy v Protektorátu Čechy a Morava …………….. 14 3.3. Vojenská správa na počátku Protektorátu Čechy a Morava …………………….. 15 3.4. Říšský protektor v Čechách a na Moravě ………………………………………………. 16 3.4.1. Úřad říšského protektora …………………………………………………… 16 3.5. Oberlandráty ……………………………………………………………………………………… 20 3.5.1. Charakteristika oberlandrátů ………………………………………………. 20 3.6. Správní reforma R. Heydricha ……………………………………………………………… 27 3.6.1. Charakteristika reformy ……………………………………………………… 27 3.6.2. Realizace reformy ……………………………………………………………… 28 3.6.3. Reforma Úřadu říšského protektora …………………………………….. 29 3.6.4. Reforma oberlandrátů ……………………………………………………….. 30 3.6.5. Výsledek reformy ………………………………………………………………. 31 3.7. Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu …………………………………. 32 3.8. Bezpečnostní aparát …………………………………………………………………………… 35 3.8.1. Bezpečnostní aparát v Protektorátu Čechy a Morava …………….. 35 4. Autonomní správa ………………………………………………………………………………………. 41 4.1. Charakteristika autonomní správy v Protektorátu Čechy a Morava ………….. 41 4.2. Státní prezident …………………………………………………………………………………. 42 4.2.1. Postavení prezidenta dle Ústavy …………………………………………. 42 4.2.2. Postavení státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava ….. 43 4.2.3. Kancelář státního prezidenta ………………………………………………. 44 4.3. Vláda ………………………………………………………………………………………………… 46 4.3.1. Postavení vlády dle Ústavy …………………………………………………. 46 4.3.2. Postavení vlády Protektorátu Čechy a Morava ………………………. 47 4.3.3. Předsednictvo ministerské rady …………………………………………… 50 4.4. Další úřady Protektorátu Čechy a Morava ………………………………………………51 5. Závěrem ……………………………………………………………………………………………………… 56 6. Seznam použitých pramenů a literatury ……………………………………………………. 58
6
1. Úvodem
Práce se zabývá problematikou veřejné správy v Protektorátu Čechy a Morava v období let 1939 – 1945 s důrazem na centrální úřady autonomní a okupační větve veřejné moci. Veřejná správa byla nástrojem nacistické okupační politiky, jejíž cíl představovalo splynutí českomoravského prostoru s Velkoněmeckou říší, jež by se tak stal její integrální součástí. Předložená práce má ukázat, jak se postupné změny v protektorátním správním aparátu staly prostředky k dosažení výše uvedených cílů. V těchto změnách se odrážel vývoj Velkoněmecké říše v průběhu války, zásadní vliv měla situace na frontě. V rámci okupační správy je popsán vývoj od vojenské správy v prvním měsíci Protektorátu, přes zřízení Úřadu říšského protektora a oberlandrátů, Heydrichovu správní reformu po zřízení Německého státního ministerstva pro Čechy a Moravu. Správní reforma představuje důležitý mezník, protože sledovala odstranění dosavadní dvoukolejnosti veřejné správy (okupační a autonomní). Cílem bylo podkopání protektorátní autonomie při zachování její vnější „fasády“. Dalším krokem směřujícím k definitivnímu odbourání autonomie bylo zřízení Německého státního ministerstva pro Čechy a Moravu, v jehož čele stál K. H. Frank. Důležitou roli v protektorátní správě sehrál bezpečností aparát. Ten měl svou předlohu v říšských bezpečnostních složkách. Ozbrojený sbor sui generis představovalo tzv. vládní vojsko. Autonomní správa fungovala bez výrazných změn v rámci prvorepublikového modelu do Heydrichovy správní reformy. Síť autonomních úřadů zůstala v podstatě zachována i po realizaci reformy, ovšem ve skutečnosti byla důsledně řízena infiltrovanými německými úředníky. Podrobně je zachycen i vývoj postavení vlády a státního prezidenta. Krom dalších protektorátních úřadů je pojednáno o úřadech práce, které fungovaly jako efektivní nástroj využití pracovních sil pro potřeby válečného hospodářství. Z hlediska státoprávního uspořádání Protektorátu jsou hodnotné zejm. práce z pera autorů: J. Tauchena, K. Schelleho, E. Janečkové, S. Bimana, S. Šislera, J. Milotové, P. Maršálka. Zajímavé dobové svědectví představují nedávno vydané paměti J. Havelky a letitá Zpověď K. H. Franka založená na Frankově výpovědi v době vazby u krajského soudu trestního na Pankráci. K tématu Protektorátu Čechy a Morava celkově vyšla celá řada dalších publikací, které jsou podkladem této práce. Jedná se o díla: P. Maršálka, T. Pasáka, D. Brandese, J. Kuklíka, E. Soboty, R. Kvačka, C. Moravčíka a řady dalších. Významným pramenem informací jsou rovněž disertační práce P. Saláka a J. Milotové. Neocenitelným zdrojem informací byl i denní tisk (Lidové noviny). Zde je nutno při interpretaci informací brát v úvahu cenzuru tisku. Sbírky zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava 1939 – 1945
7 byly jedním z pramenů. Další materiály poskytují archivy. Archivní materiály laskavě zapůjčil vedoucí práce.
8
2. Vznik Protektorátu Čechy a Morava
2.1. Předehra Protektorátu Čechy a Morava
Ve třicátých letech vzrůstal vliv fašismu a nacismu, jež zapříčinil rozklad versailleského systému. Nacistické Německo si nárokovalo nové rozdělení světa. Úměrně vzrůstající německé agresivitě se zvyšovalo mezinárodní napětí. Vyvrcholením byla „mírová konference“ konaná dne 29. září 1938 v Mnichově. V časných ranních hodinách 30. září podepsali zástupci států: Velká Británie, Francie, Německo a Itálie bez účasti zástupců Československa dohodu, která akceptovala Hitlerovy požadavky. Mnichovská dohoda vytvořila platformu pro anexi příhraničních oblastí Československa Německem. 1 Zábor pohraničí proběhl v pěti etapách počínaje 1. říjnem 1938. 2 Územní okleštění republiky, vzdání se nepříteli bez jediného výstřelu zapříčinily hlubokou mravní a politickou krizi celého národa. Období tzv. „Druhé republiky“ však nemělo dlouhého trvání. 14. března 1939 odjel do Berlína státní prezident E. Hácha v doprovodu ministra zahraničních věcí F. Chvalkovského za účelem jednání s A. Hitlerem. Předmětem jednání mělo být osamostatnění Slovenska. 3 Na programu ovšem byla bezpodmínečná kapitulace Československa. Pod hrozbou zlomení odporu všemi prostředky s nedozírnými následky měl být obsazen i zbytek územně okleštěné republiky. H. Göring vyhrožoval leteckým bombardováním Prahy. 4 Hácha a Chvalkovský byli nuceni ustoupit brutálnímu nátlaku a podepsat protokol, jež vešel do dějin pod názvem „Berlínský protokol“. Obsahem dokumentu bylo vložení osudu národa do rukou vůdce a kapitulační podmínky. 5 Háchovi bylo vytýkáno předání země do Hitlerových rukou, ale pravdou je, že neměl na výběr – chtěl zabránit strašlivému krveprolití. Podrobný rozbor berlínských jednání podal T. Pasák ve svých monografiích.
1 Tauchen, Jaromír et al. Velké dějiny zemí koruny české, tematická řada Stát. 1. vyd. Litomyšl: Nakladatelství Paseka, 2015, s. 425 – 429 . ISBN 978-80-7432-652-3. 2 Lakosil, Jan et al. Sudety 1938 - obsazení pohraničních oblastní Československa pohledem důstojníků německé armády. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 2013, s. 10 a násl. ISBN 978- 80-204-2894-3. 3 Pasák, Tomáš. Pod ochranou říše. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Práh, 1998, s. 18. ISBN 80-85809- 88-5. 4 Pasák, Tomáš. Pod ochranou říše. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Práh, 1998, s. 19. ISBN 80-85809- 88-5. 5 Pasák, Tomáš. Emil Hácha. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Rybka publishers, 2007, s. 75 a násl. ISBN 978-80-87067-04-8. 9
2.2. Vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava
V ranních hodinách 15. března 1939 začala Wehrmacht obsazovat České země. Téhož dne večer, dříve než-li se E. Hácha vrátil z Berlína, za přísného utajení přicestoval na Pražský hrad A. Hitler s doprovodem. V průběhu noci z 15. na 16. března vznikl dokument „Výnos vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava“, dále pouze „Výnos“. Podepsán byl 16. března odpoledne, bez přizvání českých reprezentantů. Výnos představoval právní rámec státoprávního uspořádání okupované země. 6 Publikován byl nejprve prostřednictvím rozhlasu, následně jeho úplné znění přinesl denní tisk. 7 Náležitá publikace proběhla rovněž ve Sbírce zákonů a nařízení. Tento dokument byl a je považován za neplatný. A to hned z několika objektivních důvodů. Výnos byl bezesporu německým vnitrostátním aktem, jehož užití bylo důsledkem německé ryze účelové interpretace Berlínské „dohody“ představující vzdání se státní suverenity ve prospěch Německa. 8 Na další skutečnost dokládající neplatnost upozornil po skončení války profesor F. Weyr. Totiž E. Hácha ani prezidentem nebyl pro neústavnost prezidentské volby (zbavení řady členů Národního shromáždění mandátu v souvislosti s odstoupením pohraničí v říjnu 1938 a nedodržení předepsané lhůty, ve které se měla konat). Výnos tedy naplnil znaky nicotného právního aktu, tzv. paaktu. 9 V následujících pasážích přistoupíme k hlubší analýze Výnosu. 10 V úvodní části Výnosu nalezneme preambuli, která nemá normativní povahu. Jedná se o popis vztahů českého a německého národa, ovšem z historického hlediska je značně zkreslený. Autoři vycházeli z tvrzení, že česká území byla odedávna součástí německého životního prostoru tzv. Lebensraumu. Rovněž náznaky o domnělém útlaku německého obyvatelstva jsou pouhou účelovou a lživou konstrukcí. Pseudohistorická argumentace byla propagandistickým nástrojem, který měl sloužit jako ospravedlnění aktu agrese před světem, co by podmínky pro zajištění míru. A. Hitler se tak stylizoval do role „mírotvůrce“.
6 Maršálek, Pavel. Pod ochranou hákového kříže. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Auditorium, 2012, s. 16. ISBN 978-80-87284-20-9. 7 ČTK. České země pod protektorátem Německa. In: Lidové noviny, 16. 3. 1939, roč. 47, č. zvláštní vydání, s. 1. 8 Maršálek, Pavel. Protektorát Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002, s. 207, pozn. č. 31. ISBN 80-246-0302-0. 9 Maršálek, Pavel. Protektorát Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002, s. 206, pozn. č. 18. ISBN 80-246-0302-0. 10 Zákon č. 75/1939 Sb., Výnos vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava. In: Beck on-line [právní informační systém] © 2015, Nakladatelství C. H. Beck [cit. 30. 10. 2015]. 10
Ve Výnosu je vymezen územní prostor, hranice kopírují území Druhé republiky. Protektorát Čechy a Morava vstoupil pod „ochranu“ Říše. Dochází ke změně státní příslušnosti Němců žijících na území Protektorátu – stávají se německými státními příslušníky a jsou na ně aplikovány německé právní předpisy a rovněž podléhají německé jurisdikci. Ostatní obyvatelé obdrželi protektorátní státní příslušnost. Protektorát měl autonomní statut. Z věty o podřízení německých státních příslušníků německé soudní pravomoci (ustanovení čl. 2) lze dovodit myšlenku o existenci protektorátní soudní pravomoci a zákonodárné moci. 11 Jedná se o proklamaci podstatných znaků autonomie. Autonomní správa je vykonávána prostřednictvím vlastních ústředních orgánů. Ovšem výhradně v souladu s potřebami Říše. V čele Protektorátu stojí prezident. Postavení osoby Říšského protektora lze charakterizovat jako vůdčí a politické. Je dozorčím orgánem aplikace říšských politických směrnic v Protektorátu. Za žádných okolností se neměl stát pouhým prostředníkem mezi vrcholnými autonomními úřady a centrálními úřady Říše. Požíval výlučné postavení v rámci Protektorátu. Protektorátu byla odňata správa zahraničních záležitostí. Pro tuto oblast obdrží protektorátní vláda vyslance. Ruší se branná moc a její správa. Příslušníkům Protektorátu bylo rovněž zapovězeno konat brannou moc v Říši. Pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku mohl Protektorát zřídit vlastní sbory. Říší byl převzat dohled nad poštami, telekomunikacemi a dopravnictvím. Protektorátu byla odebrána celní výsost a správa. Citelný zásah představovalo zavedení dualismu platidel – říšská marka v prvé řadě a koruna v druhé. Říše si vytváří téměř neomezený prostor pro autoritativní zásah do autonomních výsostných práv. Právní řád zůstával platný a účinný i nadále, ovšem za předpokladu absence rozporu s převzetím „ochrany“ Říší. Např. Ústava platila nadále vyjma §§ 1 – 3. 12 V textu Výnosu byly nadužívány formulace abstraktní, až vágní. Smyslem a účelem bylo umožnění značně extenzivního výkladu jednotlivých ustanovení. Na straně jedné byl Protektorát konstruován jako autonomní útvar (čl. 3), na straně druhé mohla být míra jeho autonomie omezena vrchnostenským zásahem říšských úřadů na minimum (čl. 5 a 11). Celkově Výnos vytvořil rámec, který musel být vyplněn nařízeními říšského protektora, příp. předpisy centrálních říšských úřadů. Jednalo se o tři základní dokumenty: Výnos vůdce
11 Janečková, Eva. Státoprávní uspořádání Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945). 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 23. ISBN 978-80-7380-419-0. 12 Zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky. In: Beck on-line [právní informační systém] © 2015, Nakladatelství C. H. Beck [cit. 31. 10. 2015]. 11 a říšského kancléře ze dne o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 22. března 1939, tzv. aufbauverordnung z 1. září 1939 a projev W. Stuckarta (viz dále). 13 Obsah Výnosu právně nepřiznával českým zemím postavení protektorátu jakožto institutu, který popisovala soudobá státověda a mezinárodní právo. Protektorát vznikal svobodně smlouvou, kterou se dobrovolně stát slabý dával pod ochranu státu silného, který mu na oplátku poskytl všestrannou pomoc. Zároveň tím na svého ochránce přenesl správu zahraničních záležitostí výměnou za část své suverenity, či jejího výkonu. V případě Protektorátu Čechy a Morava byla realita odlišná. 14 Byl tedy Protektorát suverénním státem? Státověda považuje za nutnou přítomnost čtyř prvků: území, státní příslušníci, stání moc (organizovaná), státní suverenita. 15 Dle ustanovení Výnosu měl Protektorát území (čl. 1), měl organizovanou státní moc v čele s prezidentem, měl obyvatelstvo (čl. 2 odst. 2, čl. 6 odst. 1). Ovšem prvek v podobě suverenity zůstává diskutabilní. Na základě volného uvážení říšských úřadů mohlo totiž dojít k omezení autonomie, viz výše. Odpovědí na otázku týkající se suverenity představuje projev přednesený na poradě státních sekretářů ve věci organizace Protektorátu dne 25. března 1939 – říšského ministra vnitra a šéfa Ústředny pro Protektorát Čechy a Morava W. Stuckarta: „Státoprávně se stal Protektorát součástí říše. Veškerá vládní moc vychází z Říše. Poslední a nejvyšší rozhodovací moc proto náleží vůdci a jeho zástupci pro Protektorát – protektorovi. Nařízení protektora předchází nařízením služeben protektorátu a jsou odejmuty každému přezkoušení správními úřady a soudy protektorátu. Tento stav bude ještě vyjasněn nařízeními. V rámci Říše zůstal Protektorát státoprávně samostatný. Jeho státní moc podléhá ovšem omezením …“ Z uvedených faktů jasně vyplývá, že Protektorát nebyl suverénním státem. Bráno německou optikou jednalo se o územní část Říše s jistými privilegii, která ovšem mohla být kdykoliv odejmuta. Autonomní úřady byly nadány pravomocí pouze k provádění nařízení protektora a správě oblastí jež jim protektor ponechal.
13 Janečková, Eva. Státoprávní uspořádání Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945). 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 25. ISBN 978-80-7380-419-0. 14 Maršálek, Pavel. Pod ochranou hákového kříže. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Auditorium, 2012, s. 21 a násl. ISBN 978-80-87284-20-9. 15 Filip, Jan et al. Státověda. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 9 a násl. 978-80-210-5978- 0. 12
3. Okupační správa
3.1. Nacistické pojetí správy okupovaných území
Obecně lze veřejnou správu charakterizovat jako soustavnou, metodickou činnost mající za cíl řízení záležitostí na svěřených úsecích. Funkční (materiální) pojetí veřejné správy lze charakterizovat jako činnost orgánů státních, nebo veřejných, která není vymezena moci zákonodárné, nebo soudní. Organizační (formální) pojetí představují orgány veřejné moci s vymezenou pravomocí a působností. 16 V demokratické společnosti veřejná správa představuje tedy soubor státních, nebo veřejných orgánů, které v rámci přidělené kompetence zajišťují chod společnosti a je odlišná od moci zákonodárné. Právní rámec chodu veřejné správy dávají normativní akty zákonodárných orgánů. Pro totalitní státní zřízení nacistického Německa je typická hierarchická organizace státního aparátu. Tento systém byl zřízen za účelem umožnění maximální kontroly veřejného a soukromého života obyvatel státu. Na rozdíl od demokratického pojetí státního zřízení nacismus vyznával víru v jediné vedení a jediného Vůdce. Moci zákonodárná a soudní by jej pouze omezovaly. Značná část moci zákonodárné proto přešla na správní orgány. Moc soudní byla rovněž ovládnuta nacisty. V důsledku výše uvedených skutečností došlo ke sjednocení vedení státu. Nacistická správní teorie zahrnuje tři sféry činnosti, které se vzájemně prolínají v rámci jednotné státní moci. Jedná se o vedení (náležející NSDAP), obranu (náležející branné moci – Wehrmacht a bezpečnostním složkám – SD, SS, Gestapo atd.), správu (instituce veřejné správy náležející státu). 17 Tento model veřejné správy byl aplikován v okupovaných zemích, Československo, resp. Protektorát nevyjímaje. Sloužil jako nástroj k prosazování cílů hitlerovského Německa. Aby veřejná správa spolehlivě zajistila svěřené úkoly byla nadána značnými kompetencemi.
16 Průcha, Petr. Správní právo obecná část. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 162 a násl. ISBN 978-80-7380-381-0. 17 Janečková, Eva. Státoprávní uspořádání Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945). 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 53. ISBN 978-80-7380-419-0. 13
3.2. Charakteristika okupační správy v Protektorátu Čechy a Morava
Protektorát Čechy a Morava představoval útvar sui generis z hlediska státoprávního uspořádání. Příčinou bylo početné obyvatelstvo cizí „neněmecké“ národnosti. Ačkoliv dle nacistické doktríny tzv. Lebensraumu jednoznačně náležely do životního prostoru Říše, nemohlo s nimi být nakládáno obdobně jako např. se Sudety nebo Rakouskem. V Rakousku a Sudetech byla bez komplikací zavedena jednotná říšská správa, protože se staly integrální součástí Říše od samého počátku. Ovšem české země disponovaly statutem protektorátu, proto bylo nutno zřídit správu zcela odlišnou od říšské – smyslem bylo vytvořit iluzi relativní samostatnosti českých zemí pod protektorátem hitlerovského Německa. Protektorát se nacházel v samém „srdci“ Říše a od počátku byl zřízen jako důležité hospodářské centrum s největším výrobním potenciálem zejm. zbrojního průmyslu. To ale nic neměnilo na tom, že Protektorát měl co nejdříve a co nejspolehlivěji podléhat německé kontrole. Jedině tak bylo možno využít potenciálu českých zemí a celý prostor hospodářsky vytěžit. Hitler si nemohl dovolit ohnisko neklidu v samém týlu Říše, která se připravovala na válku. 18 Tomu také nasvědčovala řada říšských zákonů, nařízení politické, hospodářské a vojenské povahy vedoucí k „zglajchšaltování“ v oboru zákonů na pokyn A. Hitlera. 19 Důsledkem zabrání českých zemí byl vznik nových institucí v rámci správní struktury. Ovšem nebyl čas na zavádění zcela nového správního systému, proto byly s drobnými změnami ponechány správní úřady z období před březnovou okupací, s tím, že budou podřízeny správě okupační. Typickým pro tento systém byl dohled okupačních úřadů, nebo přímé řízení dosazenými osobami německé národnosti. Výnosem byla zřízena nová instituce říšského protektora, který se stal jediným zástupcem Říše. Ještě za vojenské správy vznikly tzv. oberlandráty fungující jako územně-správní jednotky. Tímto byl de facto položen základ dvoukolejnosti protektorátní správy – české a německé trvající až do Heydrichovy správní reformy (podrobněji v kap. 3.6.). 20 Ze strany říšských ústředních orgánů byly zdůrazňovány dva aspekty německé správy: bezprostředně spravovat zájmy německých obyvatel protektorátu a dozorovat a řídit autonomní správu. 21
18 Vykusa, Karel. Zpověď K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Tiskařské a nakladatelské podniky, 1946, s. 58. 19 Vykusa, Karel. Zpověď K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Tiskařské a nakladatelské podniky, 1946, s. 57. 20 Janečková, Eva. Státoprávní uspořádání Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945). 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 55. ISBN 978-80-7380-419-0. 21 Šisler, Stanislav. Příspěvek k vývoji a organizaci okupační správy v českých zemích v letech 1939- 1945. In: Sborník archvních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1963, roč. 13, č. 2., s. 54.
14
3.3. Vojenská správa na počátku Protektorátu Čechy a Morava
V rámci v předstihu připravené anexe pohraničí 22 v říjnových dnech roku 1938 si Wehrmacht sestavila scénář ustavení vojenské správy obsazených území, který použila při březnové okupaci roku 1939. Stalo se tak na základě Hitlerova rozkazu, kterým byl do čela výkonné moci jmenován velitel zasahujících jednotek gen. von Brauchitsch. Ten přenesl výkon moci na své dva podřízené – gen. Blaskowitze, velitele armádní skupiny 3 obsazující Čechy a gen. Lista, velitele armádní skupiny 5 operující na Moravě. Cílem okupantů bylo zajistit klidný přechod získaných území pod vlastní správu. Byl vydán příkaz, že pokyny okupačních sil musí být bezpodmínečně uposlechnuty. V opačném případě mělo být k potlačení odporu bezohledně využito jakýchkoli prostředků. Smyslem bylo vrátit život do standardních kolejích, vyvarovat se zmatku a zajistit chod hospodářské sféry. Toho mělo být dosaženo vyhrazením bezprostředního dohledu německých orgánů nad chodem Protektorátu. Aby velitelé okupačních sil vykonávali svou výkonnou moc odborně, byly jim přiděleny civilní správní složky. Orgány této tzv. civilní správy tvořily třístupňovou soustavu: na úrovni velitelů obou armádních skupin se jednalo o šéfy civilní správy, středním článkem byli ustaveni šéfové při velitelství armádních sborů. Nejnižší stupeň byl představován oberlandráty (podrobněji v kapitole Oberlandráty). 23 Dle účelu, který sledovala, můžeme opatření správy rozdělit do několika kategorií. První je pacifikační – např. cenzura tisku, zákaz nočního vycházení, odvod zbraní a střeliva, kroky směřující k odzbrojení a likvidaci branné moci. Součástí byla i první vlna zatýkání nepřítel říše, tzv. akce Gitter. Druhou kategorii tvořila opatření stabilizační povahy – např. neoprávněné zásahy do správy a hospodářství. Třetí kategorii představovala opatření unifikační – např. zavedení jízdy vpravo, němčiny a češtiny jakožto úředních jazyků. Poslední v řadě, čtvrtou byla kategorie systematického vykořisťování českého prostoru – stanovení kurzu marky ke koruně (1:10), arizace židovského majetku. 24 Nejvýraznějším výsledkem období přímé vojenské správy Protektorátu bylo položení základů dvoukolejnosti systému veřejné správy. Paralelně s autonomními orgány, které
22 Lakosil, Jan et al. Sudety 1938 - obsazení pohraničních oblastní Československa pohledem důstojníků německé armády. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 2013, s. 10 a násl. ISBN 978- 80-204-2894-3. 23 Šisler, Stanislav. Studie o organizaci a působnosti nacistické okupační správy v českých zemích v letech 1939 – 1945 . In: Sborník archvních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1., s. 183 – 184. 24 Maršálek, Pavel. Vojenská správa na počátku nacistické okupace českých zemí v roce 1939 . In: Pocta Vladimíru Mikule k 65. narozeninám . Praha: ASPI Publishing, 2002, s. 399 – 416. ISBN 80- 86395-47-2. 15 kopírovaly takřka nezměněnou organizaci druhorepublikových státních orgánů, zde byla vytvořena soustava okupačních orgánů. Zároveň byla v tomto období vyjasněna kompetence okupačních orgánů – obstarávání zájmů německého obyvatelstva a dozorování výkonu autonomních orgánů. Vojenská správa představovala v protektorátní historii poměrně krátký časový úsek – měsíc do 15. dubna 1939. Výkonná moc pod velením německé branné moci přešla po půlnoci zčásti na Úřad říšského protektora a z části na autonomní úřady. 25 Podrobněji se období vojenské správy ve svých pracech věnuje P. Maršálek.
3.4. Říšský protektor v Čechách a na Moravě
3.4.1. Úřad říšského protektora
Do čela Úřadu říšského protektora byl jmenován Konstantin von Neurath, stalo se tak dne 18. března 1939. 26 Zajímavost představuje jeho šlechtický titul „Freiherr“, který dobová periodika překládala jako „svobodný pán“. Ve skutečnosti byl ženatý a jeho choť jej doprovázela téměř na všech oficiálních akcích. Do Prahy dorazil za slavnostního uvítání na Václavském náměstí 5. dubna 1939. 27 Neurath byl jmenován především kvůli své pověsti v cizině. Byl považován diplomata s umírněnou povahou. Hitler tím sledoval posílení dojmu „mírotvůrce“ své osoby a Říše v rozkolísaných politických vodách Evropy. Vytvoření Protektorátu mělo představovat vykročení směrem k evropskému míru. Neurathovým posláním jakožto přímého vykonavatele Vůdcovy politické vůle bylo začlenění českého prostoru do Velkoněmecké říše. Podle Hitlerova pokynu mělo být tento proces promptní. Protektor se měl v prvé řadě postarat o zrušení recipovaného československého práva, pokud by odporovalo zájmům Říše. Rovněž měly být odstraněny symboly československé státnosti (sochy, pomníky apod.). Poté měly následovat přípravy přizpůsobení veřejného života a hospodářství na plánovanou válku. 28 Neurath byl hlavou nejen okupační správy, ale vykonával dohled i nad správou autonomní. Vůči ní disponoval Výnosem garantovanými rozsáhlými pravomocemi. Členové protektorátní vlády byli do svých funkcí potvrzováni protektorem, který své stanovisko mohl
25 Tauchen, Jaromír et al. Protektorát Čechy a Morava – jedna z nejtragičtějších kapitol novodobých českých dějin. 1. vyd. Brno: The Europan Society for History of Law, 2010, s. 39 a násl. ISBN 978-80- 904522-0-6. 26 ČTK. Šl. Neurath říšským protektorem. In: Lidové noviny, 19. 3. 1939, roč. 47, č. 143, s. 1. 27 Khás, Ladislav. K příjezdu protektorovu. In: Lidové noviny, 5. 4. 1939, roč. 47, č. 174, s. 1. 28 Vykusa, Karel. Zpověď K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Tiskařské a nakladatelské podniky, 1946, s. 53 - 54. 16 kdykoliv změnit. Praxe byla tedy taková, že jednotliví resortní ministři byli jmenováni výhradně s jeho souhlasem, ačkoliv k tomu, dle ústavní listiny, měl de iure právo pouze prezident. 29 Neurath byl oprávněn se v souladu s ustanovením čl. 5 odst. 4 Výnosu nechat informovat o všech opatřeních vlády. Využíval jej takřka beze zbytku. Dále podával námitky, udílel rady, vydával nařízení a sistoval zákony. Nebyl ochoten akceptovat jakékoli kroky vlády bez jeho vědomí a předchozího souhlasu. Klíčovými právními předpisy byly: nařízení o vybudování správy a o německé bezpečnostní policii z 1. září 1939 tzv. aufbauverordnung a Výnos vůdce a říšského kancléře ze dne o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 22. března 1939. Upevnily tak protektorovu pozici ve třech liniích: v první ve vztahu k centrálním říšským úřadům (tzn. říšská ministerstva a ostatní nejvyšší úřady), ve druhé proti vlastním orgánům a služebnám uvnitř Protektorátu, ve třetí se jednalo o vyjasnění vztahů s autonomní vládou a správou. 30 Protektor dostal k dispozici štáb, který si organizačně členil dle vlastního uvážení. Členy byly: adjutant, osobní referent, zmocněnec Wehrmachtu a vyslanec přidělený ministerstvem zahraničí. Neurathovi byl podřízen čerstvě jmenovaný státní tajemník K. H. Frank 31 , který byl zároveň vyšším vedoucím SS a policie v Protektorátu. Za účelem výkonu pravomocí si protektor zřídil centrální instituci – Úřad říšského protektora. Organizačně jej upravovalo nařízení protektora z 18. září 1940. V souladu nařízením se Úřad členil vertikálně na: čtyři oddělení, ta dále na skupiny a referáty. K příslušným oddělením byl přidělen velitel pořádkové a bezpečnostní policie – ti podléhali státnímu tajemníkovi a podtajemníkovi. Tito dva vysocí představitelé Úřadu byli zároveň protektorovými zástupci. Za sídlo Úřadu protektora byl zvolen Černínský palác, úřední byt se nacházel v prostorách Pražského hradu. 32 V počátcích Protektorátu měla vyšší místa okupační správy v úmyslu vytvořit další dvě pobočky v Praze a v Brně. K tomu nakonec nedošlo. Dne 16. dubna 1939 byla v Brně zřízena služebna (expozitura) Úřadu protektora pro Moravu, na kterou byla přenesena značná část administrativní agendy úřadu šéfa civilní správy. Zemský úřad a další instituce byly povinny expozituře předkládat všechny podstatné normativní právní akty. Vykonávala funkci
29 § 70 zákona č. 121/1921 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky. In: Beck on-line [právní informační systém] © 2015, Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 11. 2015]. 30 Maršálek, Pavel. Protektorát Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002, s. 48. ISBN 80-246-0302-0. 31 Vykusa, Karel. Zpověď K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Tiskařské a nakladatelské podniky, 1946, s. 51. 32 ČTK. Sídlo Říšského protektora. Byt Říšského protektora. In: Lidové noviny, 18. 4. 1939, roč. 47, č. 197, s. 1. 17 zprostředkovatelskou mezi moravskými oberlandráty a Úřadem protektora v Praze. V důsledku potlačování kompetencí byla expozitura nakonec 15. prosince 1941 zrušena. 33
Vlastní organizační struktura Úřadu říšského protektora vypadala následovně: 1. oddělení – správa, justice, vyúčtování Skupiny: • státní právo, všeobecné politické záležitosti, Volkssturm, právo úředníků, organizace, všeobecná zemská správa, personální otázky protektorátní správy • dohled nad obcemi, péče a obživa rodin, náprava, péče o mládež, způsob oznámení, soudnictví, spolupůsobení u policejní správy a policejních právních otázek • státní svrchovanost, státní příslušnost, ochrana rasy a krve, osobní stavy, sport, archivy, statistika, vyměřování • říšská pracovní služba • státní mládež • záležitosti lékařství • záležitosti veterinárního lékařství • územní uspořádání • soudnictví • vyučování a kultura (obecné školy, střední školy, vyšší školy, odborné školy) • vysoké školy Vedoucímu prvního oddělení byl podřízen referát branné moci a pověřenec pro správu letecké dopravy a vedoucí žup říšského válečného stavu.
2. oddělení – hospodářství, finance Skupiny: • hospodářství • výživa a zemské hospodářství • lesní hospodářství, dřevohospodářství a lovectví • pracovní a sociální záležitosti • tvorba cen • říšská banka • finance
33 Tauchen, Jaromír et al. Protektorát Čechy a Morava – jedna z nejtragičtějších kapitol novodobých českých dějin. 1. vyd. Brno: The Europan Society for History of Law, 2010, s. 41. ISBN 978-80- 904522-0-6. 18
3. oddělení – doprava Skupiny: • všeobecná doprava • železnice • pouliční provoz (součástí skupiny je zplnomocněnec pro místí dopravu) • vodní cesty a lodní doprava • pošta • tramvaje
4. oddělení – kulturní politika Skupiny: • všeobecná kulturní politika, cizinecký ruch • rozhlas a tisk • propaganda, literatura, film • hudba, výtvarné umění, divadlo
Další organizační útvar Úřadu říšského protektora představovala centrální správa, která obstarávala personální a správní záležitosti, hospodaření úřadu, stavební práva a hlavní úřad. Centrální správě byla podřízena vrchní pokladna a vrchní účetní kontrola. Ústřední správa podléhala státnímu podtajemníkovi. Zástupce zahraničního úřadu byl podřízen přímo protektorovi. Velitelé bezpečností a pořádkové policie podléhali velení státního tajemníka K. H. Franka, který byl zároveň vyšším velitelem SS. V úřadu mimo výše jmenované působili i tzv. pověřenci a zmocněnci. Tyto osoby byly pověřeny vyřízením úkolů zpravidla hospodářského charakteru. Výše uvedené organizační členění bylo čistě interní. Navenek úřad vystupoval jako kompaktní celek. Celková organizační struktura úřadu, zejm. prvního oddělení již na první pohled působí značně rozkolísaným dojmem. Jednotlivé skupiny spravují širokou škálu oborů. Zajímavostí je důraz na výchovu mládeže, kterou v prvním oddělení zajišťovaly čtyři skupiny. Smyslem byla ideologická výchova jednotlivce v duchu politiky Říše již od útlého věku. Předlohou se stala výchova mládeže v nacistickém Německu. Jelikož se Protektorát stal strategickým hospodářským centrem Říše, bylo nutno tuto oblast náležitě ošetřit. Proto se jí systematicky věnovalo celé druhé oddělení. Předpokladem pro řádně fungující hospodářství je logistika. Suroviny se musí dopravit do výrobních závodů
19 a následně je nutné zajistit rozvoz výrobků k odběratelům. Pošty představovaly potenciální zdroj informací odboje, protože jejich zaměstnanci měli poměrně snadný přístup ke korespondenci oficiálních německých míst. Veškerá dopravní infrastruktura vč. pošt proto spadala pod bedlivý dozor okupantů. Přísné regulaci podléhala kultura spravovaná čtvrtým oddělením. Široké spektrum spravovaných oblastí koresponduje s velikostí Úřadu říšského protektora. Níže je uveden přehled počtů zaměsntanců zpracovaným samotným úřadem. 34
Období let 1939 - 1940 1941 Úřednictvo 246 355 Kancelářští zaměstnanci 408 550 Pomocný personál 126 150 Celkem 780 1055
3.5. Oberlandráty
3.5.1. Charakteristika oberlandrátů
Překlad termínu „Der Oberlandrat“ zní vrchní zemský rada. V období nacistické okupace se jím rozuměl úřad a zároveň i osoba vedoucího tohoto úřadu. Jednotná německá terminologie zdůrazňovala vůdcovský princip veškeré veřejné správy tzv. Führerprinzip. 35 Oberlandráty byly nejnižším článkem třístupňové soustavy civilní správy ustanovené na počátku období vojenské správy Protektorátu. Jako jediný článek nebyly spojeny s velitelstvím branné moci. Po měsíčním trvání vojenské správy přešla výkonná moc počínaje půlnocí 16. dubna 1939 na Úřad říšského protektora, z části na autonomní úřady. Výstavba Úřadu říšského protektora však nebyla ještě zcela hotova, nebyla přesně stanovena pracovní náplň jednotlivých oddělení a skupin, úředníci teprve postupně přicházeli. Bylo nutné nastalou situaci promptně konsolidovat, bezvládí na okupovaném území bylo nepřípustné. Za tímto účelem Němci nadále ponechali v činnosti třístupňovou správní soustavu. Počínaje 16. dubnem 1939 vykonávaly štáby šéfů civilní správy působnost jako pobočky říšského protektora pro Čechy a Moravu. Říšské ministerstvo vnitra v Berlíně vydalo Výnos, jež obsahoval rozhodnutí o ponechání dosavadních funkcí oberlandrátů. Úkoly, které byly
34 Státní ústřední archiv v Praze. Úřad říšského protektora 1939 – 1945. Inventární soupis, 1962, ÚŘP 211. 35 Görner, Josef. Německá terminologie z doby nacistické okupace.In: Sborník archvních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1965, roč. 15, č. 1., s. 198. 20 doposud uloženy na jejich „bedra“ měly nadále vykonávat jako pobočky Úřadu říšského protektora. O přidělení jiných povinností mělo být rozhodováno ad hoc. 36 Právní norma, která nejprecizněji formulovala postavení a základní úkoly oberlandrátů a zároveň kodifikovala existující skutečný stav, byla vydána 1. září 1939. Jednalo se o nařízení ministerské rady pro obranu Říše „O vybudování správy a německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava“. V šestém paragrafu bylo stanoveno, že „oberlandrát je podřízen Úřadu říšského protektora pro všechna správní odvětví převzatá do říšské správy s vyjímkou branné moci, justice atd.“ Oberlandráty nepřevzaly vlastní výkon autonomní správy, ale vykonávaly nad ní dohled. Plnily dva základní úkoly: byly dohlédacími úřady nad českými nižšími úřady v jejich oblasti působnosti (všeobecnou správou) – tedy nad českými okresními vedoucími a za druhé jako říšská správa první instance bezprostřední správu německého obyvatelstva v Protektorátu. Oberlandráty, jakožto prvoinstanční úřady spravovaly některé záležitosti českého obyvatelstva (např. rodinné přídavky, pasové záležitosti). 37 Oberlandráti bez skrupulí využívali svého vrchnostenského postavení vůči nižším autonomním úřadům analogicky s Úřadem říšského protektora. Okresní vedoucí byli povinni předkládat veškeré normativní správní akty ještě před jejich uveřejněním. Usnesení okresních zastupitelstev nemohla být rovněž provedena před jejich schválením. Oberlandráti byli oprávněni vysílat za účelem výkonu pravomocí k autonomním úřadům styčné úředníky. Veškerá korespondence mezi okresními a zemskými úřady musela být realizována prostřednictvím oberlandrátů. Proti normativním správním aktům byli oberlandráti oprávněni podávat námitky u správních šéfů a v naléhavých případech je mohli zrušit a nahradit vlastními. V pravomoci oberlandrátů byl také dohled nad oblastí hospodářství, zemědělství a cenzury tisku. Zároveň museli dbát na to, aby jejich činnost navenek působila jako výsledky práce českých úřadů. Oberlandráti museli spolupracovat s ostatními bezpečnostními složkami (např. Gestapo a SD). Každému oberlandrátu byl přidělen jeden oddíl četnictva. Postupem času byly dále přidělovány jednotky německé pořádkové policie. 38
36 Šisler, Stanislav. Studie o organizaci a působnosti nacistické okupační správy v českých zemích v letech 1939 – 1941. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1., s. 189 – 190. 37 Šisler, Stanislav. Studie o organizaci a působnosti nacistické okupační správy v českých zemích v letech 1939 – 1941. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1., s. 196. 38 Šisler, Stanislav. Studie o organizaci a působnosti nacistické okupační správy v českých zemích v letech 1939 – 1941. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1., s. 186 – 187. 21
Personálního složení úřadu vyžadovalo přinejmenším: vedoucí úřadu, zástupce vedoucího úřadu, tlumočníka, expidienta, inspektora, úředníka – technika, úředního lékaře. 39 Úřad říšského protektora od jara 1939 organizoval pravidelné porady oberlandrátů. Úředníci byli dosazováni na svá funkční místa z různých částí Říše, kde byly platné poněkud odlišné právní systémy. Smyslem porad byla jednotnost a racionalizace výkonu správy. Porady byly svolávány nepravidelně, teprve 12. prosince 1940 stanovil říšský protektor autoritativně termíny porad na každý první čtvrtek v měsíci. Oberlandráti rovněž vyhotovovali písemné zprávy, jejichž obsahem byl popis hospodářské, kulturní situace a popis správní činnosti. Po skončení vojenské správy byly zprávy po několika změnách zasílány pravidelně jednou měsíčně Úřadu říšského protektora. O mimořádných událostech měli oberlandráti informovat Úřad neprodleně. Vnitřní struktura zpráv obsahovala dvě části: politické zaměření a část hospodářskou. 40 V důsledku postupem času stupňujících se zásahů do autonomní správy zatížení oberlandrátů narůstalo. Nastalou situaci bylo nutno řešit především s ohledem na zachování dohlížecí funkce oberlandrátů. Oberlandráty tedy byly od listopadu 1940 nadány novou pravomocí – v případě potřeby přenést část úkolů na okresy. Odpovědnost vůči Úřadu říšského protektora i za výkon správy přenesený na české okresy, zůstával stále na oberlandrátech. Byl to jeden z prvních kroků tzv. správní reformy. 41 V období vojenské správy územní členění kopírovalo hranice českých okresů, ovšem jejich počet byl podstatně nižší. Jeden oberlandrát zahrnoval 1 – 6 obvodů českých okresních úřadů. Na jeden obvod oberlandrátu mělo připadnout cca 300 000 obyvatel. Územní organizace oberlandrátů prošla několika vývojovými etapami. Ke konsolidaci došlo k 1. říjnu 1940.
39 Šisler, Stanislav. Příspěvek k vývoji a organizaci okupační správy v českých zemích v letech 1939- 1945. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1963, roč. 13, č. 2., s. 72. 40 Šisler, Stanislav. Studie o organizaci a působnosti nacistické okupační správy v českých zemích v letech 1939 – 1941. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1., s. 206 – 207. 41 Milotová, Jaroslava. Heydrichova správní reforma v kontextu správněpolitického vývoje českých zemí v letech nacistické okupace. Praha: Disertační práce, 1988, s. 182. 22
I. ČECHY Sídlo úřadu oberlandráta Politické okresy v jeho obvodu Počet obyvatel 1. České Budějovice České Budějovice 139 100 Týn nad Vlatavou 16 400 Vodňany 48 000 Třeboň 53 500 Σ 257 000
2. Jičín Brandýs nad Labem 59 200 Jičín 67 300 Mladá Boleslav 91 100 Mělník 50 300 Mnichovo Hradiště 38 400 Nová Paka 24 200 Semily 56 800 Jilemnice 21 600 Turnov 42 100 Σ 451 000
3. Kladno Beroun 41 800 Kladno 91 900 Kralupy nad Vltavou 39 200 Louny 50 200 Roudnice nad Labem 76 000 Rakovník 58 400 Slaný 92 100 Σ 449 600
4. Klatovy Blatná 42 600 Klatovy 57 000 Písek 53 500 Přeštice 45 500 Slušice 28 200 Strakonice 84 300 Domažlice 44 600 Σ 353 700
5. Kolín Český Brod 57 400 Humpolec 55 050 Kolín 80 200 Kutná Hora 59 800 Ledeč nad Sázavou 46 850 Nový Bydžov 53 950 Nymburk 36 500 Poděbrady 57 700 Čáslav 61 300 Σ 508 750
23
6. Hradec Králové Hořice 25 300 Hradec Králové 98 500 Dvůr Králové 57 200 Náchod 87 500 Nové Město nad Metují 40 300 Rychnov nad Kněžnou 55 200 Žamberk 35 200 Σ 399 200
7. Pardubice Chotěboř 27 800 Chrudim 92 600 Vysoké Mýto 68 600 Litomyšl 77 200 Pardubice 120 300 Σ 386 500
8. Plzeň Hořovice 39 500 Kralovice 31 100 Plzeň 206 600 Rokycany 62 900 Σ 340 100
9. Praha Jílové 25 200 Praha - město 990 500 Praha - venkov 165 500 Říčany 54 400 1 235 600
10. Tábor Benešov 45 900 Kamenice nad Lipou 34 050 Milevsko 36 000 Příbram 59 300 Pelhřimov 47 500 Sedlčany 48 900 Tábor 81 400 Vlašim 27 300 Σ 380 350
24
II. MORAVA Sídlo úřadu oberlandráta Politické okresy v jeho obvodu Počet obyvatel 1. Brno Boskovice 119 200 Brno - město 295 500 Brno - venkov 187 400 Tišnov 41 700 Vyškov 107 600 Σ 751 400
2. Jihalava Velké Meziříčí 42 600 Jihlava 82 800 Moravské Budějovice 83 700 Nové Město na Moravě 73 050 Telč 72 850 Třebíč 64 500 Σ 418 900
3. Moravská Ostrava Místek 65 250 Frýdek 120 600 Moravská Ostrava 142 500 Valašské Meziříčí 66 500 Vsetín 51 900 Σ 446 750
4. Olomouc Kroměříž 69 200 Litovel 55 600 Hranice 54 450 Olomouc - město 64 900 Olomouc - venkov 68 000 Přerov 88 700 Prostějov 92 200 Σ 493 050
5. Zlín Kyjov 57 000 Hodonín 95 700 Holešov 55 900 Uherský Brod 89 100 Uherské Hradiště 114 900 Zlín 97 500 Σ 510 100
25
Celkově působilo na území Protektorátu 15 oberlandrátů s 93 okresními úřady. Celkový počet obyvatelstva na spravovaném dosahoval 7 380 000. 42 Níže je uvedeno personální obsazení oberlandrátů. Nárost počtu zaměstnanců nebyl zdaleka tak značný jako v případě Úřadu říšského protektora (viz kap. 3.4.1.). 43
Období let 1939 - 1940 1941 Úřednictvo 280 290 Kancelářští zaměstnanci 688 690 Pomocný personál 156 156 Celkem 1126 1128
42 Šisler, Stanislav. Studie o organizaci a působnosti nacistické okupační správy v českých zemích v letech 1939 – 1941. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1., příloha č. 2 a 3. 43 Milotová, Jaroslava. Personální aspekty tzv. Heydrichovy správní reformy . In: Praginae historiae . Sborník Ústředního archivu v Praze, 1993, s. 196. ISSN 1211-9768. 26
3.6. Správní reforma R. Heydricha
3.6.1. Charakteristika reformy
Základy správní reformy byly položeny již před příchodem zastupujícího říšského protektora R. Heydricha 29. září 1941, 44 Úřadem říšského protektora za vlády K. von Neuratha, který nastoupil zdravotní dovolenou a umožnil tak Heydrichův nástup. Správní reforma sledovala odstranění autonomie protektorátní správy vč. stávající dvoukolejnosti, úsporu německého úřednictva za účelem uspokojení personálních potřeb válečné mašinérie. Zejména po započetí války se Sovětským svazem Německo potřebovalo ušetřit co nejvíce lidí v zázemí, aby je v zápětí mohlo nasadit do bojů na frontě. Prvním oborem, kam se obrátily zraky Němců, byla správa Protektorátu . Reforma zároveň musela být provedena tak, aby při odstraňování protektorátní autonomie byla zachována její vnější „fasáda“. Musela být prováděna citlivě, aby nebyla dána záminka k odstoupení prezidentu Háchovi a současně protektorátní vládě. Podmínkou úspěšně provedené reformy bylo metodické pronikání Němců do autonomní správy, která by přestala být česká, resp. byla česká jenom navenek. V praxi se mělo jednat o včlenění adekvátního množství Němců do všech stupňů autonomní správy. V úřadech měli plnit funkce řídící a kontrolní, zatímco čeští úředníci by pod jejich soustavným dohledem vykonávali pouze správní činnost bez jakékoli rozhodovací pravomoci. Takto účelně vytvořená správní struktura by okupantům umožňovala efektivní řízení a kontrolu života v Protektorátu. Nemuseli by se tak zdržovat vlastní správou, jež by opticky vykonávaly autonomní úřady, ovšem pod vedením Němců infiltrovaných přímo v úřadech. V důsledku přenesení rozhodovacích pravomocí oberlandrátů na autonomní úřady měla reforma postihnout i oberlandráty. Úřad říšského protektora se měl stát relativně malým řídícím štábem. Vedoucí osoby Úřadu by vykonávaly řídící funkce v protektorátních ministerstvech. Tím mělo dojít k úplnému podkopání protektorátní autonomie. 45 Provedeme-li shrnutí německých záměrů, jejichž prostředkem byla správní reforma, dojdeme k závěru, že mělo dojít k posílení dozorčí a kontrolní funkce okupačních úřadů, personálním úsporám na německé straně a odstranění dosavadní dvoukolejnosti veřejné správy. Oberlandráty měly vykonávat funkci kontrolního aparátu v prvním stupni. Úřad říšského protektora by představoval centrální řídící štáb. České úřady měly být pověřeny
44 ČTK. SS Obergruppenführer a generál Heydrich převzal výkon funkce říšského protektora. In: Lidové noviny, 29. 9. 1941, roč. 49, č. 496, s. 1. 45 Milotová, Jaroslava. Personální aspekty tzv. Heydrichovy správní reformy . In: Praginae historiae . Sborník Ústředního archivu v Praze, 1993, s. 196. ISSN 1211-9768. 27 výhradně výkonem správy, ovšem za bedlivého dozoru infiltrovaných Němců. V souvislosti s touto skutečností byl od r. 1942 zaveden termín „správa z pověření Říše“. Finálním smyslem správní reformy bylo zintenzivnění germanizace českomoravského prostoru, jež se v budoucnu měl stát integrální součástí Říše. 46
3.6.2. Realizace reformy
Právní rámec provedení správní reformy představoval Hitlerův výnos o správě protektorátu Čechy a Morava ze dne 7. května 1942. Obsahem výnosu bylo pověření říšského protektora, aby po dohodě s říšským ministrem provedl reorganizaci veřejné správy v Protektorátu Čechy a Morava. Správní reformu je možné rozdělit do dvou fází: přípravné a realizační. V duchu příprav na jaře 1941 proběhly první analýzy struktury říšských úřadů po stránce personální a organizační. Přípravy probíhaly za vlády K. von Neuratha, vyhodnocování a projednávání po příchodu R. Heydricha. Reforma byla připravena a Heydrich se energicky chopil jejího provedení. V prvních krocích bylo přistoupeno ke zrušení služebny říšského protektora v Brně dne 15. prosince 1941. 47 V harmonogramu bylo stanoveno, že 13. března 1942 přenesou oberlandráty svou správní agendu na okresní a zemské úřady. 19. ledna 1942 byla ustavena nová vláda a 13. března měl být dán pokyn protektorátnímu ministerstvu vnitra k provedení přípravných prací pro reorganizaci ústředních úřadů s termínem do 1. dubna. K datu 1. dubna měl být zároveň dán pokyn k územní reorganizaci politických okresů. Do 10. dubna měla být dokončena koordinace činnosti Úřadu říšského protektora s ústředními úřady. Dále měl být vydán metodický pokyn (služební instrukce) pro německé úředníky převedené do protektorátní správy. Oberlandráti měli obdržet příkaz k nástupu do jim přidělených obvodů vč. pokynů týkajících se personální organizace. S ukončením celé akce bylo počítáno k 1. květnu 1942. Tento harmonogram však dodržen nebyl a celá reforma byla prodloužena. 48
46 Milotová, Jaroslava. Heydrichova správní reforma v kontextu správněpolitického vývoje českých zemí v letech nacistické okupace. Praha: Disertační práce, 1988. 47 Tauchen, Jaromír et al. Protektorát Čechy a Morava – jedna z nejtragičtějších kapitol novodobých českých dějin. 1. vyd. Brno: The Europan Society for History of Law, 2010, s. 41. ISBN 978-80- 904522-0-6. 48 Milotová, Jaroslava. Výsledky Heydrichovy správní reformy z pohledu okupačního aparátu . In: Praginae historiae . Sborník Ústředního archivu v Praze, 1994, s. 161. ISSN 1211-9768.
28
Průběh vlastní realizace byl narušen atentátem 27. května 1942 49 a následnou smrtí R. Heydricha 4. června 1942. 50 Reforma tedy nebyla zcela dokončena (nebyly dokončeny změny v Úřadu říšského protektora). Reformu měl dokončit K. Daluege, ovšem nebyl příliš úspěšný. Politická situace počátkem r. 1943 nebyla dokončení správní reformy příliš nakloněna. 51
3.6.3. Reforma Úřadu říšského protektora
V důsledku plnění širokého spektra správních úkolů nabobtnala agenta Úřadu do obrovských rozměrů. Nemohl tak plnit své hlavní poslání – dohled nad centrálními úřady Protektorátu a reprezentaci Říše. Na základě personální analýzy na jaře 1941 bylo zjištěno, že došlo k nárůstu pracovníků oproti letům 1939 – 40 a to ze 780 na 1055 (viz kap. 3.4.1.). Není bez zajímavosti uvést celkový počet zaměstnanců obou instancí okupační správy (Úřad říšského protektora a oberlandráty) – dostaneme se k hodnotě 2183. Porovnáme-li počty zaměstnanců okupační správy v Protektorátu s ostatními nacisty okupovanými zeměmi, získáme tato čísla: Nizozemí – 1596, Norsko – 746, Francie – 531 zaměstnanců. 52 Správní úkoly Úřadu přešly na zemské úřady v Praze a Brně. Autonomní úřady byly povinovány pří plnění svěřených úkolů (správy z pověření Říše) řídit se příkazy příslušných říšských služeben. Byly oprávněny používat tzv. malé říšské razítko. Úřady obdržely i nové názvy, které byly uvedeny na razítku.
Restrukturalizovaný Úřad říšského protektora vypadal následovně: I. Hlavní oddělení – ústřední správa a všeobecná vnitřní správa • II. Oddělení – soudní správa • III. Oddělení – školská správa • IV. Oddělení – kulturní politika
49 ČTK. Výnos říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního vyjímečného stavu. In: Lidové noviny, 28. 5. 1942, roč. 50, č. 267, s. 1. 50 ČTK. SS Obergruppenführer Heydrich zemřel na následky vražedného útoku. In: Lidové noviny, 5. 6. 1942, roč. 50, č. 281, s. 1. 51 Milotová, Jaroslava. Heydrichova správní reforma v kontextu správněpolitického vývoje českých zemí v letech nacistické okupace. Praha: Disertační práce, 1988, s. 100. 52 Milotová, Jaroslava. Personální aspekty tzv. Heydrichovy správní reformy . In: Praginae historiae . Sborník Ústředního archivu v Praze, 1993, s. 196. ISSN 1211-9768. 29
V. Hlavní oddělení – hospodářství a práce • VI. oddělení – zemědělství • VII. oddělení – finance VIII. Hlavní oddělení – doprava a technika • IX. Oddělení – spoje a pošty
Kromě těchto oddělení existovala ještě nejvyšší účetní kontrola, zmocněnec pořádkové policie tzv. Orpo – tito byli podřízeni státnímu sekretáři. Zástupce zahraničního úřadu spadal pod říšského protektora. Názvy jednotlivých oddělení korespondovaly s názvy protektorátních ministerstev, vyjma pošt a spojů. Toto ministerstvo bylo zrušeno. 53 Podle prováděcího návrhu reorganizace Úřadu z října 1941 byl celkový počet zaměstnanců snížen na 738. 54 Navíc došlo ke změně osoby říšského protektora – 29. září 1941 přijel do Prahy zastupující říšský protektor R. Heydrich.
3.6.4. Reforma oberlandrátů
Jak již bylo řečeno, personální potřeby válečné mašinérie se stále zvyšovaly. Zejména v rámci oberlandrátů bylo možné po aplikaci náležitých opatření uspořit pracovní síly, aniž by byla paralyzována funkce správního aparátu. Jelikož od listopadu 1940 byly oberlandráty nově nadány novou pravomocí – v případě potřeby přenést část úkolů na okresy (viz kap. 3.5.1.), došlo již do značné míry k syntéze okupační a autonomní správy. Díky této skutečnosti mohlo být bez obav přistoupeno k odstranění dosavadní dvoukolejnosti. Na klíčových místech již nefigurovaly dvě osoby – český a německý úředník, ale pouze německý. Tento záměr potvrdil ve svém projevu 15. června 1942 K. Daluege slovy: „Vzhledem k dalšímu vývoji budou mnohá klíčová postavení v autonomní správě obsazena právě Němci. Nutnost toho vyplynula ze skutečnosti, že chyběl dostatečný vnitřní dohled v úřadech a přímý vliv na denní práci autonomních služeben.“ 55
53 Janečková, Eva. Státoprávní uspořádání Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945). 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 158. ISBN 978-80-7380-419-0. 54 Milotová, Jaroslava. Personální aspekty tzv. Heydrichovy správní reformy . In: Praginae historiae . Sborník Ústředního archivu v Praze, 1993, s. 201. ISSN 1211-9768. 55 Janečková, Eva. Státoprávní uspořádání Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945). 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 162. ISBN 978-80-7380-419-0. 30
Vznikla celá řada návrhů jako přenesení věcné příslušnosti zčásti na zemské a zčásti na okresní úřady, nebo jejich úplné zrušení. Ke zrušení však nakonec nedošlo. Oberlandráty již nebyly konstruovány jako správní úřady, ale jednotlivé osoby se zvláštním pověřením. Personální obsazení představovali: oberlandrát – inspektor, jeho zástupce s titulem vládní rada, inspektor či sekretář a dvě písařské síly. Jejich poslání byly činnosti koordinační, inspekční a dozorové. Z titulu své funkce mohl oberlandrát neomezeně zasahovat do oblasti veřejné a hospodářské sféry. 56 Veškeré správní úkoly oberlandrátů přešly na zemské a okresní úřady. Tím se z nich definitivně staly dozorové úřady nižších českých správních úřadů. Byly provedeny územní změny, počet oberlandrátů byl snížena na 7 oproti původním 15 (viz kap. 3.5.1.). Jednalo se o úřady se sídly v: Praze, Hradci Králové, Plzni, Českých Budějovicích, Brně, Moravské Ostravě a Jihlavě. Oberlandráti dále bezprostředně podléhali Úřadu říšského protektora.
3.6.5. Výsledek reformy
Po dokončení reformy se začaly objevovat četné kritiky samotných úředníků. Kritizovali nejasnosti v kompetencích jednotlivých správních úřadů, nekoncepční realizaci správní činnosti. Cílem kritiky byla i nedostatečná komunikace a přenos informací mezi vedením jednotlivých německých úřadů. Toto všechno mělo důsledek v podobě nízké kvality správní činnosti. Za účelem nápravy byly předloženy analýzy vč. návrhů na zlepšení funkce celého správního systému. Ovšem konkrétní kroky v této věci již nikdy nebyly podniknuty. K reformě bylo přistoupeno v době, kdy Wehrmacht vedla svá vítězná tažení proti zbytku Evropy. Ovšem počátkem r. 1943 byla situace zcela odlišná. Německo utrpělo první drtivé porážky na východní frontě. V důsledku příprav na totální válku měly být plněny jenom základní funkce správy. Myšlenka inkorporace a germanizace českomoravského prostoru byla odložena na dobu po skončení války. 57
56 Milotová, Jaroslava. Heydrichova správní reforma v kontextu správněpolitického vývoje českých zemí v letech nacistické okupace. Praha: Disertační práce, 1988, s. 100. 57 Milotová, Jaroslava. Výsledky Heydrichovy správní reformy z pohledu okupačního aparátu . In: Praginae historiae . Sborník Ústředního archivu v Praze, 1994, s. 164 – 167. ISSN 1211-9768. 31
3.7. Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu
Atentátem a následnou Heydrichovou smrtí bylo zaskočeno celé nacistické Německo. Situace si ovšem žádala okamžitý zákrok. V tomto příhodném čase se snažil chopit moci v Protektorátu ambiciózní K. H. Frank, tou dobou zastávající pozici státního tajemníka. Všemožně se snažil osvědčit jako „znalec českého prostoru“, jak jej osobně označil A. Hitler. Konkrétní „znalcovy“ činy představují zejm. represe vůči českému obyvatelstvu po Heydrichově smrti. Jeho snaha zpočátku vyšla naprázdno. 27. května 1942 byl na post říšského protektora jmenován K. Daluege, bývalý šéf německé pořádkové policie. Daluegovo jmenování představovalo pouze improvizaci, která měla za cíl získat čas potřebný pro nalezení řešení týkající se řízení protektorátního okupačního aparátu. Rovněž nebyly vyjasněny vzájemné kompetence a odpovědnost K. H. Franka a K. Daluega. Navíc mezi oběma vysokými říšskými činiteli vládla vzájemná rivalita. 58 K. H. Frank pozici druhého muže v Protektorátu těžce nesl a stěžoval si u A. Hitlera. Ten však na svém rozhodnutí trval. Nakonec do celé situace vnesl světlo sám Vůdce, když stanovil, že funkce říšského protektora bude mít pouze reprezentační charakter a politika bude v rukou státního tajemníka. Napříště měli být do této funkce jmenováni pouze zasloužilí „političtí penzisté“. Tím z funkce říšského protektora učinil „trafiku“ pro přebytečné činitele Říše a skutečnou moc vložil do rukou státního tajemníka. 59 V říjnu 1942 proběhlo jednání ve Vůdcově hlavním stanu, ze kterého vzešel úkol vypracování projektu ve věci nového uspořádání správy vč. vymezení pravomoci říšského protektora. Hlavními zpracovateli A. Hitler určil H. Lammerse a K. H. Franka. Frank se energicky chopil úkolu. Důraz kladl především na posílení vlastních pravomocí. Svou pravomoc vymezil takto: měl být nositelem říšské moci, osobně podřízen Vůdci, od něhož dostával příkazy a byl jedině jemu odpovědný. Dále komplexní řízení okupační správy, dozor nad autonomní správou, řízení zákonodárství. Tento elaborát Frank zaslal některým význačným německým funkcionářům v Protektorátu. Vedoucímu SD v Praze W. Jacobimu se zdál příliš radikální a poukazoval na možné kompetenční střety s centrálními říšskými úřady. Velitel bezpečnostní policie a bezpečnostní služby pro Čechy a Moravu Dr. Weinmann měl k návrhu rovněž výhrady, protože z osoby říšského protektora by se stala figurka bez pravomocí.
58 Vykusa, Karel. Zpověď K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Tiskařské a nakladatelské podniky, 1946, s. 135 - 138. 59 Biman, Stanislav. Vznik tzv. Státního ministerstva pro Čechy a Moravu. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1968, roč. 18, č. 1, s. 243 – 244. 32
Frankovými pravomocemi by byli oslabeni čelní představitelé Říše, kteří nehodlali přenechat veškerou moc nad Protektorátem cílevědomému Frankovi. Z toho důvodu s vydáním jednoznačného stanoviska k zaslanému dokumentu otáleli. 60 Ambiciózní Frank se nakonec své „hvězdné chvilky“ přeci jen dočkal. Dne 9. září 1943 je ve Věstníku německého státního ministerstva otištěn výnos o zřízení „Německého státního ministerstva pro Čechy a Moravu“. Výnos lakonicky konstatoval: „Státní tajemník při říšském protektorovi nese do budoucna označení Německý státní ministr pro Čechy a Moravu“. Vymezení funkce bylo stanoveno až v tajném oběžníku říšského kancléřství. K. Daluege byl odvolán a K. von Neurath zbaven úřadu. V srpnu 1943 byl do čela Úřadu říšského protektora jmenován W. Frick a K. H. Frank německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. Osoba říšského protektora měla reprezentativní funkci, veškerá moc byla vložena do rukou německého státního ministra. Tím se Frank stal skutečným pánem Protektorátu. 61 Organizační členění ministerstva bylo strukturováno tak, aby jeho jednotlivá oddělení byla v souladu s kompetencí protektorátních ministerstev. Novinkou byly generální referáty, které vycházely ze vzoru protektorátních ministerstev. Jednotlivá protektorátní ministerstva byla prostřednictvím generálních referátů napojena na Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu. To představovalo další významný krok vedoucí k definitivnímu odbourání autonomní správy Protektorátu.
Státní ministerstvo bylo tedy členěno následovně: Ministerský úřad a centrální správa: 1. Ministerský úřad 2. Centrální správa a) Všeobecný provoz úřadu b) Domácí rozpočet c) Personální záležitosti d) Vrchní pokladna e) Zkušebna
60 Biman, Stanislav. Vznik tzv. Státního ministerstva pro Čechy a Moravu. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1968, roč. 18, č. 1, s. 249. 61 Biman, Stanislav. Vznik tzv. Státního ministerstva pro Čechy a Moravu. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1968, roč. 18, č. 1, s. 252.
33
3. Nejvyšší účetní kontrola Oddělení 1. – všeobecná vnitřní správa • Říšský dohled nad veškerou říšskou správou protektorátu vč. Správy z pověření • Záležitosti říšské obrany • Státní mládež a sport • Vysoké školy, záležitost státní příslušnosti • Územní uspořádání Oddělení 2. – justice • Říšský dohled na protektorátní justicí a záležitosti správy říšské justice • Říšský dohled na protektorátním trestním právem a záležitostmi německého trestního práva • Říšský dohled na protektorátním občanským právem a záležitostmi německého občanského práva Oddělení 3. – správa školství • Říšský dohled nad správou škol v Protektorátu
Německému státnímu ministerstvu náležel i zmocněnec pořádkové policie, bezpečnostní policie a SD. 62
62 Janečková, Eva. Státoprávní uspořádání Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945). 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 183 – 184. ISBN 978-80-7380-419-0. 34
3.8. Bezpečnostní aparát
3.8.1. Bezpečnostní aparát v Protektorátu Čechy a Morava
Bezpečnostní orgány operujících na území Protektorátu mají své kořeny ve 20. – 30. letech 20. století v nacistickém Německu. Na základě říšského vzoru byla vytvořena síť jejich služeben pokrývající celé protektorátním území. Po převzetí moci v NSDAP A. Hitlerem v červenci 1921 byly rychle vytvářeny první stranické úderné oddíly tzv. Sturmabteilung (dále pouze „SA“). Oddíly byly koncipovány jako tajná armáda, neboť branná moc byla v Německu na základě Versaillské smlouvy rozpuštěna. Cílem byla likvidace politických odpůrců. V roce 1925 ze začaly formovat první gardy tzv. Schutzsataffel (dále pouze „SS“). SS představoval elitu v rámci NSDAP. Jejich posláním byla ochrana Vůdce, zabezpečení nacionálněsocialistického režimu, ochrana státu. Členové SS přísahali osobně věrnost Vůdci. V rámci SS byla od roku 1932 zřizována zpravodajské služba s centrálním řízením budovaná po vzoru britské Inteligence service. 63 Jednalo se o tzv. Sicherheitsdienst (dále pouze „SD“). V roce 1934 byl vytvořen centralizovaný aparát tajné státní policie s působností pro celou Říši – Geheime staatspolizei (dále pouze „Gestapo“). Vedením byl pověřen H. Göring, zástupcem H. Himmler. SS tím získala kontrolu nad celým policejním aparátem. Konsolidaci organizace nacistických bezpečnostních složek představovalo zřízení Hlavního říšského bezpečnostního úřadu tzv. Reichssicherheitshauptamt (dále pouze „RSHA“) 27. září 1939. Tímto SS de facto získala velení nad všemi bezpečnostními složkami Říše. Jednalo se o pořádkovou policii, pod níž spadaly úřadovny: ochranné policie, četnictva, obecní výkonné policie, požární policie. Další byla bezpečnostní policie s podřízenými úřadovnami: Gestapa, tzv. Kriminalpolizei (dále pouze „Kripo“) a SD. V čele úřadu stál do r. 1942 R. Heydrich. 64 Při obsazování okleštěného českomoravského prostoru byly postupující zbraně Wehrmachtu následovány nacistickými bezpečnostními složkami tzv. Einsatzgruppen. Dalším krokem bylo vytvoření tzv. Einsatzkommand s velitelstvím v Praze, Brně, Olomouci, Zlíně, Moravské Ostravě, Českých Budějovicích, Plzni, Kolíně a Pardubicích. 65
63 Biman, Stanislav. Nacistická bezpečnostní služba v Protektorátu Čechy a Morava. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1, s. 299. 64 Moravčík, Ctibor. Organizace bezpečnostního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava . 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 4 – 10. ISBN 80-210-0713-3. 65 Moravčík, Ctibor. Organizace bezpečnostního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava . 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 12. ISBN 80-210-0713-3. 35
Souběžně s okupačními jednotkami postupovaly i zvláštní oddělení bezpečnostní policie (jednalo se o Kripo a Gestapo) a zvláštní oddělení SD. Koordinační činnost mezi nimi zajišťoval zvláštní oddíl SS se sídlem v Praze. V létě 1939 byla vybudována bezpečnostní policie tzv. Sicherpolizei (dále pouze „Sipo“). Sipo se skládala z Gestapa a Kripa. Úřadovny Gestapa byly zřízeny v Praze a Brně. Jejich organizačními složkami byly skupiny tzv. Einsatzgruppen, které vstoupily na území Protektorátu spolu s Wehrmacht a v rámci akce Gitter organizovaly zatýkání potenciálních odpůrců okupačního režimu. Pražské a brněnské centrále byly přímo podřízeny venkovní služebny Gestapa tzv. Aussendienstelle a komisariáty pohraniční policie tzv. Grenzpolizeikomissariat, které působily v sídlech oberlandrátů. V Čechách bylo zřízeno jedenáct venkovních služeben, na Moravě šest a tři komisariáty. Příslušníky Gestapa byly zkušení policisté převelení z Říše. Jazykovou bariéru mezi nimi a obyvatelstvem prolomili čeští Němci, jejichž další cennou devizou byla znalost místních poměrů. Hlavní pracovní náplní jednotlivých referátů bylo potírání odbojového hnutí. V rámci vyšetřování používaly klasické kriminalistické metody – operativně pátrací činnost, sítě důvěrníků a donašečů a brutální vyšetřovací metody. 66 Kripo byla v Protektorátu reprezentována řídící úřadovnou kriminální policie v Praze. V Brně sídlila podřízená úřadovna. Síť venkovních služeben byla rozprostřena po celém území Protektorátu. Úkolem Kripa bylo vyšetřování kriminální trestné činnosti jak českého obyvatelstva, tak protektorátních Němců. Dále potíralo hospodářskou kriminalitu. 67 V létě 1939 vznikla ústředna SD pro Čechy a Moravu se sídlem v Praze. Do jejího čela byl jmenován H. Böhme, osobní známý R. Heydricha. 68 SD vypracovávala odborné expertízy na určitá témata (např. společenské klima v Potektorátu) a posudky na konkrétní osoby. Působila proti odboji a poznatky předávala Gestapu. Síť SD pokrývala celé protektorátní území, celkově se jednalo o patnáct služeben sídlících v: Praze, Českých Budějovicích, Ostravě, Plzni, Hradci Králové, Jihlavě, Brně, Mor. Ostravě, Jičíně, Klatovech, Kladně, Kolíně, Olomouci, Pardubicích, Táboře a Zlíně. Výše jmenované složky nacistického bezpečnostního aparátu podléhaly centrálnímu velení RSHA, jemuž velel R. Heydrich, resp. v rámci Protektorátu jeho zástupci K. H. Frankovi.
66 Vajskebr, Jan et al. Německá bezpečnostní opatření v Protektorátu Čechy a Moravana na začátku války. In: Paměť a dějiny – čtvtletník . Ústav pro studium totalitních režimů ČR, 2009, roč. 3, č. 3, s. 92. ISSN 1802-8241. 67 Sládek, Oldřich. Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartizánský aparát v letech 1944 - 45 . 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1991, s. 23. ISBN 80-206-0145-7. 68 Berton, Stanislav (eds.). Heinz Pannwitz. Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha. Praha: Nakladatelství BVD, 2011, s. 80. ISBN 978-80-87090-48-0. 36
Samostatnou kapitolu představovala vojenská zpravodajská služba tzv. Abwehr. Na rozdíl od výše uvedených nepodléhala RSHA, ale kontrašpionážnímu oddělení Wehrmachtu. Teprve v r. 1944 byla inkorporována do SD. V Protektorátu bylo velení Abwehru organizačně přičleněno k Úřadu říšského protektora formou osoby zmocněnce. Podřízené služebny byly dále územně členěny na sídla v Brně a Moravské Ostravě. Stěžejní činnost spočívala v ochraně vojenských útvarů před infiltrací nepřítele a sabotážemi. Na nerušený chod zbrojní výroby dohlížela zbrojní inspekce tzv. Rüstungsinspektion Prag. 69 Pro strážní službu, pohotovostní zásahy a pochůzkovou službu sloužila pořádková policie, tzv. Ordnungpolizei, ve zkratce Orpo. Její struktura se dále dělila na ochrannou policii a četnictvo. Orpo poskytovalo součinnost zejm. Gestapu. 70 Přestože byla česká, resp. protektorátní policie bezprostředně po okupaci odzbrojena, zejm. německá správa volala po jejím intenzivním využití ve prospěch okupantů. Protektorátní policie tedy začala zajišťovat širokou škálu činností od pochůzkové služby až po součinnost s Gestapem. Organizačně byla členěna na uniformovanou policii (četnictvo, vládní a uniformovaná policie) a neuniformovanou (vládní a obecní kriminální policie). Dozor nad její činností prováděl velitel německé pořádkové policie Orpo. 71 Z dalších ozbrojených protektorátních útvarů je možné jmenovat finanční stráž zrušenou k 1. říjnu 1940. Ta pozbyla smyslu v důsledku zavedení celní unie s Říší. Ozbrojený útvar sui generis představovalo vládní vojsko. Vzniku vládního vojska předcházela likvidace stávající československé armády. Právním podkladem pro likvidaci armády byl Výnos ve svém článku 7, odst. 1 a 2 – převzetí vojenské „ochrany“ nad Protektorátem Říší. A. Hitler nehodlal riskovat přítomnost profesionální armády v týlu Německa. V případě povstání by vzniklo nebezpečí destabilizace strategického hospodářského centra Říše. Veškerý majetek stávající armády byl převzat říšskou brannou mocí. Ministerstvo národní obrany muselo urychleně nalézt náhradní zaměstnání pro již bývalé vojáky z povolání. Problematiku řešilo nařízení vlády č. 139/1939 Sb. Většina vojáků nalezlo nové zaměstnání u pošt. Týž Výnos v čl. 7, odst. 3, připouštěl vznik protektorátního ozbrojeného sboru, pod podmínkou schválení říšskou vládou. Souhlas s vytvořením vládního vojska A. Hitler vyslovil 18. dubna 1939 při jednání s K. H. Frankem a K. von Neurathem na ve Vídni. Vládní vojsko
69 Vajskebr, Jan et al. Německá bezpečnostní opatření v Protektorátu Čechy a Moravana na začátku války. Ïn: Paměť a dějiny – čtvtletník . Ústav pro studium totalitních režimů ČR, 2009, roč. 3, č. 3, s. 92 – 94. ISSN 1802-8241. 70 Vajskebr, Jan. Organizace německé pořádkové policie při okupaci českých zemí. In: Historie a vojenství , časopis Vojenského historického ústavu, 2008, roč. 57, č. 2, s. 63 – 73. ISSN 0018-2583. 71 Macek, Pavel et al. Dějiny policie a četnictva III. Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939 – 1945). 1. vyd. Praha: Police history, 2001, s. 55 – 91. ISBN 80-86477-01-0. 37 mělo disponovat silou osmi tisíc mužů. Nakonec byl jejich počet o tisíc snížen na sedm tisíc. Německé zásahy do podoby vládního vojska se projevily i v jeho názvu. Původně měl ozbrojený sbor nést název „české vládní vojsko“, nakonec byl zkrácen na „vládní vojsko“. Smyslem bylo potlačení jakýchkoli náznaků české autonomie. 72 Po právní stránce byl vznik vládního vojska ošetřen nařízením vlády č. 216/1939 se zpětnou účinností k 1. červenci 1939. Jako maximální hranice byl stanoven počet sedmi tisíc mužů. Na tento počet připadalo 280 důstojníků, 357 civilních zaměstnanců a 2000 vojínů, které bylo možno „přidržeti k pracem nižšího druhu“. V červnu 1939 bylo ze zaniklé československé armády převedeno 5940 vojáků. Základ vládního vojska tvořili tedy důstojníci, poddůstojníci a rotmistři bývalé československé armády. Na nátlak Němců měli při obsazování důstojnických míst přednost příslušníci bývalé rakousko-uherské armády před legionáři. Velitelem vládního vojska byl státní prezident E. Hácha. Správní záležitosti spadaly do kompetence předsedy vlády, resp. Předsednictva ministerské rady. 73 Nejvyšším řídícím orgánem byl generální inspektorát v čele s gen. J. Emingerem. Generálnímu inspektorátu byly podřízeny tři inspektoráty se sídly v: Praze, Hradci Králové a Brně. Vládní vojsko samotné bylo členěno na: dvanáct praporů, každý prapor měl čtyři roty, každá rota měla tři čety. Posádky vládního vojska pokrývaly celé území Protektorátu se sídly v předchozích posádkových městech. Všichni vojáci vládního vojska, stejně jako zaměstnanci veřejné správy, museli složit slib věrnosti A. Hitlerovi. 74 S vládním vojskem nebylo počítáno při obraně Protektorátu, ani s jeho nasazením na frontu po boku zbraní Wehrmacht. A. Hitler sledoval jediný cíl – aby „žádný Čech nebojoval proti nepřátelům Říše se zbraní v ruce“. 75 Hitler Čechům nedůvěřoval a obával se jejich dezerce. Hlavní činnosti vládního vojska představovalo především spolupůsobení při udržování veřejného pořádku a bezpečnosti, zásahy při živelných pohromách ohrožující život a majetek 76 a vojenské úkoly reprezentační. Vládní vojsko bylo vyzbrojeno pouze lehkou výzbrojí (šavle, bodáky, pět tisíc pistolí a tři sta kulometů). Jelikož se válečný materiál prvorepublikové armády stal válečnou kořistí, dostala se do rukou vládního vojska výzbroj rakouské provenience dřívějšího data výroby.
72 Kalousek, Miroslav. Vládní vojsko 1939 – 1945. Vlastenci či zrádci?. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 12 a násl. ISBN 80-7277-063-2. 73 [Autor neznámý]. Mnichov a druhá světová válka 1938 – 1945. Vláda České republiky. [online]. Vláda České republiky, © 2016 [cit. 17. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/Mnichov-a- druha-svetova-valka-1938.pdf 74 Salák, Pavel. Vládní vojsko – ozbrojený vojenský sbor Protektorátu Čechy a Morava . In: Protektorát Čechy a Morava – jedna z nejtragičtějších kapitol novodobých českých dějin . 1. vyd. Brno: The Europan Society for History of Law, 2010, s. 49 a násl. ISBN 978-80-904522-0-6. 75 Vykusa, Karel. Zpověď K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Tiskařské a nakladatelské podniky, 1946, s. 141. 76 Salák, Pavel. Nebojová činnost armády (pol. 19. stol. – r. 1989). Brno: 2007. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s. 119. 38
Ozbrojené asistence vládního vojska lze charakterizovat zejm. jako posílení četnických stanic, strážní službu podél železničních stanic – kontrola významných železničních staveb (mostů). Tato služba byla fyzicky náročná a nebezpečná. Došlo i k několika úmrtím příslušníků, nikoliv při střetech s partyzány, ale v důsledku nehod, kdy skončili pod projíždějícími vlaky. 77 V rámci pomocných asistencí se jedná o odstraňování ledů na řekách a boj proti povodním. 78 V důsledku obav z povstání bylo v květnu 1944 přesunuto 11 praporů vládního vojska do Itálie. V Itálii mělo vojsko plnit úkoly strážní služby dopravních uzlů a důležitých budov. Organizačně byly začleněny pod velení SS a policie Horní Itálie západ a Horní Itálie střed. Vojáci dezertovali na stranu partyzánů. Tato skutečnost vedla k odzbrojení a přesunutí vládního vojska na stavební práce na opevnění v údolí řeky Pád. Vládní vojsko bylo zrušeno z rozkazu gen. Ingra 11. května 1945, oficiálně vládním výnosem č. 1/1945. Vojáci vládního vojska neměli jednoduchý život ani po válce, bylo na ně neprávem nahlíženo jako na zrádce. Podrobný rozbor činnosti a postavení vládního vojska po celou dobu jeho existence v letech 1939 – 1945 podal ve svých pracech P. Salák. Období nasazení v Itálii se věnuje J. Marek. Nejpočetnější ozbrojenou složku na území Protektorátu představovala Wehrmacht. V létě 1939 vyčkávaly na své válečné nasazení prvoliniové jednotky. Do represivních akcí nasazovány nebyly. 79 Pokud by bylo zapotřebí, mohla okupační správa povolat paravojenské jednotky SS, které v Protektorátu vytvářely obdobné organizační struktury jako v Německu. Za zmínku stojí přítomnost motorizovaného sboru SA. Mezníkem v organizaci nacistického bezpečnostního aparátu, jak již bylo řečeno, je zřízení RSHA 27. září 1939. Pro území Protektorátu byla zřízena pobočka RSHA a jejím velitelem jmenován K. H. Frank. Došlo tím k spojení hlavních bezpečnostních složek působícím na okupovaném území. K. H. Frank jako velitel bezpečnostní policie Sipo a bezpečnostní služby SD představoval nejvyšší policejní úřad v Protektorátu podléhající přímo centrále RSHA v Berlíně. Z titulu této funkce však plynula pouze pravomoc dozorčí a koordinační. 80
77 Marek, Jindřich. Háchovi Melody boys. Kronika českého vládního vojska v Itálii 1944 – 1945. 1. vyd. Cheb: Nakladatelství Svět křídel, 2003, s. 16. ISBN 80-85280-95-7. 78 Salák, Pavel. Nebojová činnost armády (pol. 19. stol. – r. 1989). Brno: 2007. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s. 118 a násl. 79 Tvarůžek, Břetislav. Wehrmacht v protektorátě Čechy a Morava do roku 1941 (od dubna 1939 do podzimu 1941). In: Historie a vojenství, časopis Vojenského historického ústavu , 1992, s. 66 – 100. ISSN 0018-2583. 80 Moravčík, Ctibor. Organizace bezpečnostního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava . 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 12 – 13. ISBN 80-210-0713-3. 39
K 31. květnu 1941 personální obsazení nacistického bezpečnostního aparátu činilo 2130 – 2140 příslušníků (vyjma zbraní Wehrmacht). 81
81 Biman, Stanislav. Nacistická bezpečnostní služba v Protektorátu Čechy a Morava. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1, s. 319. 40
4. Autonomní správa
4.1. Charakteristika autonomní správy v Protektorátu Čechy a Morava
Vedle okupační správy existovala paralelně druhá větev veřejné moci reprezentovaná soustavou autonomních orgánů. De facto až do začátku realizace Heydrichovy správní reformy kopírovala síť nižších autonomních úřadů organizaci fungující v předválečném Československu. V rámci nižších úřadů okupanti přistoupili k menším změnám organizačního charakteru. Významný krok představovala infiltrace úředníků německé národnosti do českých správních úřadů. Smyslem těchto opatření bylo zachování „české slupky“ veřejné moci v Protektorátu. Ve skutečnosti však byla důsledně řízena Němci (podrobně pojednáno v kap. 3.6.). Na základě Výnosu o Protektorátu se hlavou autonomní správy stal stávající prezident E. Hácha. Ve své funkci měl požívat čestných práv hlavy státu, ovšem s výhradou důvěry A. Hitlera. Vůči Říšskému protektorovi měl státní prezident slabé postavení, ovšem vnitropoliticky byla jeho situace upevněna. Příčinou byla skutečnost, že v očích Němců představoval činitele lépe zajišťující klid v Protektorátu ve srovnání fašistickými bojůvkami usilujícími o moc (jednalo se zejm. o Vlajku). 82 Markantní změny postihly centrální správní úřady. Vláda stále fungovala, avšak došlo ke zrušení ministerstva národní obrany a ministerstva zahraničních věcí. K nejzásadnější změně došlo zrušením parlamentu. Národní shromáždění bylo rozpuštěno státním prezidentem E. Háchou dne 21. března 1939 83 v důsledku obav ze schválení nového státoprávního uspořádání. A to navzdory skutečnosti, že okupační správa bezprostředně po obsazení českomoravského prostoru parlamentní systém nevylučovala. 84 Bráno optikou ústavněprávní stojí za zmínku návrh na změnu Ústavní listiny, který vypracoval koncem dubna 1939 již bývalý předseda poslanecké sněmovny Národního shromáždění J. Malypetr. Návrh měnil jenom ustanovení, jež byla v rozporu s Výnosem a ponechal strukturu dělby moci po vzoru Ústavy z r. 1920. Zákonodárnou moc mělo na území Protektorátu vykonávat jednokomorové Národní shromáždění čítající 120 členů. Ve věci výkonu pravomoci člena parlamentu a jeho ustavení do funkce není blíže pojednáno, autor odkazuje na zvláštní zákon. Malypetr vůbec nepočítal s účastní okupačních orgánů na zákonodárném procesu, navzdory skutečnosti, že Výnos byl v době podání návrhu účinný a
82 Maršálek, Pavel. Hácha a „Háchovština“ v protektorátní politice . In: Pocta Jánu Grónskému . Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 74. ISBN 978-80-7380-094-9. 83 [Autor neznámý]. Konec parlamentu. In: Lidové noviny, 22. 3. 1939, roč. 47, č. 149, s. 1. 84 Sobota, Emil. Co to byl Protektorát. 1. vyd. Praha: Kvasnička a Hampl, 1946, s. 60. 41 okupanti již činili první zásahy do zákonodárství. Moc výkonnou navrhovatel svěřil do rukou prezidenta a vlády. Návrh výslovně upravoval následující zásady: rovnost, osobní a majetkovou svobodu, svobodu tisku, svobodu shromažďování, svobodu učení a svědomí, svobodu projevu. 85 Na tomto místě je nutno znovu poznamenat, že se psal konec dubna r. 1939, Protektorát vyhlášený 16. března téhož roku byl pod vojenskou správou a teprve pozvolna přecházel do rukou říšského protektora a zásahy do protektorátní autonomie byly takřka na denním pořádku. Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že J. Malypetr nebyl dobrým prognostikem. Stěží si lze představit souhlas okupantů s tímto návrhem. E. Hácha se jím nikdy nezabýval, neboť si byl dobře vědom situace panující v Protektorátu. 86 Vývoji konstitucionalismu v českých zemích se podrobně věnují J. Tauchen a K. Schelle ve svých pracech.
4.2. Státní prezident
4.2.1. Postavení prezidenta dle Ústavy
Postavení hlavy státu bylo Výnosem z 15. března 1939 upraveno vágně, je omezeno pouze na výslovně stanovené požívání čestných práv hlavy státu. Jelikož Ústava z r. 1920 byla doposud platná výjimkou případů, kdy odporovala převzetí „ochrany“ Říší, je nutné vycházet z ní. Postavení prezidenta upravovala hlava III., §§ 56 – 59. Volbu prezidenta provádělo Národní shromáždění. Volba E. Háchy byla legální, jelikož byl zvolen 30. listopadu 1938, kdy zákonodárný sbor stále ještě pracoval. Kandidovat mohl občan Československé republiky, který byl volitelný do poslanecké sněmovny a dovršil třicátý pátý rok věku. Volba byla platná, pokud byla přítomna nadpoloviční většina všech členů Národního shromáždění (obou komor – poslanecké sněmovny i senátu). V čase volby se musela na kandidátovi shodnou třípětinová většina přítomných. Volební období počínalo složením slibu v souladu s § 65. Volební období bylo sedmileté. Volba se konala poslední čtyři neděle před koncem volebního období úřadujícího prezidenta. Prezident zvolený dvě po sobě jdoucí období nemohl být opět zvolen dokud po skončení posledního období neuplynulo sedm let. Vyjímku tvořil první prezident T. G.
85 Tauchen, Jaromír et al. Velké dějiny zemí koruny české, tematická řada Stát. 1. vyd. Litomyšl: Nakladatelství Paseka, 2015, s. 455 – 457 . ISBN 978-80-7432-652-3. 86 Tauchen, Jaromír et al. Vývoj konstitucionalismu v českých zemích. 1. díl. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Linde, 2013, s. 1035. ISBN 978-80-7201-922-9. 42
Masaryk. V případě prezidentova úmrtí, či vzdání se funkce ve volebním období, provedla se nová volba na sedm let. Prezident nemohl být zároveň členem Národního shromáždění. Hlavním sídlem úřady prezidenta republiky byla Praha. Mezi hlavní úkoly prezidenta republiky patřilo zastupování státu navenek, sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv, příjímání a pověřování vyslanců, vyhlášení válečního stavu, svolávat a rozpouštět Národní shromáždění, vracet s připomínkami zákony Národnímu shromáždění, jmenovat a propouštět ministry, jmenovat profesory, soudce a státní úředníky, udělovat amnestii dle § 103. Byl vrchním velitelem branné moci. Prezident nebyl odpovědný z výkonu svého úřadu. Odpovědnost související s jeho úřadem nesla na svých bedrech vláda, resp. příslušný ministr, který prezidentovy akty spolusignoval. Trestní stíhání připadalo v úvahu pouze v případě velezrady. Morální autorita prezidenta republiky v podmínkách předválečného Československa měla být zárukou nezávislosti moci výkonné, zákonodárné a soudní a jejich ochrana před politickými vlivy. Dále představoval „brzdu“ mezi mocí zákonodárnou a výkonnou.
4.2.2. Postavení státního prezidenta v Protektorátu Čechy a Morava
Ve Výnosu bylo postavení prezidenta upraveno ve článcích 4 (přímo) a 3 (nepřímo). Obsahem třetího článku je proklamace autonomie (podrobně pojednáno v kap. 2.2.). Čtvrtý článek předpokládá existenci prezidenta republiky za podmínky naprostého podřízení se říšskému protektorovi. Za daných okolností měl E. Hácha velmi malý prostor pro jednání. Přesto se snažil prostřednictvím intervencí u Říšského protektora o prosazení vlastního úřadu, stěžoval si na porušování autonomie, snažil se dosáhnout propuštění zatčených osob. Němci Háchu využívali za účelem vzbuzení dojmu vnější legality Protektorátu a také proto, že pro české obyvatelstvo představoval osobnost vysokého morálního kreditu. Jakožto elitní právník – penzionovaný předseda Nejvyššího správního soudu požíval značné úcty i v zahraničí. Hácha neváhal zajít do krajnosti a své požadavky prosazovat tak, že hrozil svou demisí. Jednalo se o strategii protislužeb, kdy výměnou za veřejné projevy a korespondenci adresovanou čelným představitelům Říše vyjadřující loajální postoje prezidenta a vlády dosahoval propouštění internovaných osob. 87
87 Pasák, Tomáš. Emil Hácha. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Rybka publishers, 2007, s. 172 a násl. ISBN 978-80-87067-04-8. 43
Po svém zvolení si E. Hácha přivedl do úřadu i několik bývalých spolupracovníků z Nejvyššího správního soudu. Nejsilnějšími osobnostmi byli Jiří Havelka a Josef Kliment. Jejich názory ve věci politiky Protektorátu byly zcela opačné. Havelka byl zastáncem retardační politiky v rámci jednání s okupanty a podpory odbojového hnutí s cílem zachování národa na dobu po skončení války. Kliment byl zastáncem aktivistického proudu, tedy aktivní spolupráce s okupanty. Stěžejní činností Háchovou byla jednání s Říšským protektorem K. von Neurathem. Hácha chodil na schůzky vždy precizně připraven, zejm. díky J. Havelkovi, který byl pověřen přípravou podkladů. Háchův zdravotní stav se začal rapidně zhoršovat po zatčení dvou nejbližších spolupracovníků J. Havelky a gen. A. Eliáše v září r. 1941. V pozadí této akce stál R. Heydrich. Další úpadek duševních a fyzických sil nastal po atentátu na Heydricha, v období heydrichiády. Postupující mozková arterioskleróza si vybírala krutou daň. Zhruba od začátku r. 1943 byl Hácha takřka nepříčetný. 88 Háchovy duševní nezpůsobilosti okupanti počali obratně využívat ve vlastní prospěch. 89
4.2.3. Kancelář státního prezidenta
Stejně jako v období svobodného Československa měl státní prezident k dispozici rozsáhlý úřednický aparát sestávající se z erudovaných úředníků. Posláním Kanceláře byla příprava podkladů pro správu protektorátních záležitostí, správa prezidentského domu a správa samotné Kanceláře. Počínaje 1. prosincem 1938 se přednostou Kanceláře stal Jiří Havelka. Němci si byli dobře vědomi vlivu, jež měl Havelka na prezidenta. Ve známost vešly neshody s K. H. Frankem, kterého Havelka při vzájemných jednáních vždy argumentačně převyšoval. 90 Celá záležitost vyvrcholila 26. dubna 1941, kdy byl Havelka odvolán z funkce přednosty Kanceláře státního prezidenta. 91
88 Pasák, Tomáš. Emil Hácha. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Rybka publishers, 2007, s. 329 a násl. ISBN 978-80-87067-04-8. 89 Vykusa, Karel. Zpověď K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Tiskařské a nakladatelské podniky, 1946, s. 152. 90 Kvaček, Robert et al. (eds.). Jiří Havelka – Dvojí život. Vzpomínky protektorátního ministra. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015, s. 70. ISBN 978-80-7422-357-0. 91 Kvaček, Robert et al. (eds.). Jiří Havelka – Dvojí život. Vzpomínky protektorátního ministra. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015, s. 137. ISBN 978-80-7422-357-0. 44
Vlastní organizační struktura Kanceláře státního prezidenta vypadala následovně: Odbor I – odborový rada A. Popelka • referát 1 sekretariát – osobní služba u st. prezidenta a přednosty kanceláře, správa domu prezidenta, obřadnictví, žádosti o slyšení, vyznamenání • referát 6 osobní – osobní a organizační záležitosti kanceláře, záležitosti protektorátních zaměstnanců, jmenování, dary, penze z milosti, čestné tituly • referát 7 správa Pražského hradu – správa Pražského hradu a jeho příslušenství, obory Hvězda, zámku v Lánech • referát 8 správní – správa statku Lány, správa hradního archivu a muzea, záležitosti veřejné správy, záležitosti finanční
Odbor II – odborový přednosta R. Křovák • referát 2 právní a sociální – soudnictví, amnestie, abolice, sociální záležitosti zaměstnanců • referát 3 hospodářský – záležitosti národohospodářské a technické • referát 4 politický – věci politicko-administrativní a tiskové, věci Národního souručenství
Odbor III – odborový přednosta J. Říha Tento odbor spravoval záležitosti spolků a institucí, školství a národní osvěty, tělesné výchovy, správu knihovny prezidentské kanceláře. Nedílnou součástí Kanceláře by osobní tajemník přednosty kanceláře J. Milde a osobní tajemník státního prezidenta F. Škarvan.
Reforma se nevyhnula ani Kanceláři. V souvislosti s odvoláním J. Havelky byl do čela kanceláře 1. června 1941 jmenován A. Popelka.
Odbor I – odborový přednosta J. Čihař • referát 1 sekretariát – osobní služba u st. prezidenta a přednosty kanceláře, správa domu prezidenta, obřadnictví, žádosti o slyšení, vyznamenání • referát 7 osvětový – záležitosti národní osvěty, tělesné výchovy, správu knihovny prezidentské kanceláře
45
Odbor II – odborový přednosta F. Rigl • referát 2 všeobecná správa – věci veřejné správy, sociální péče, národohospodářské • referát 3 politicko-správní – záležitosti politicko-správní, tisku, rozhlasu a filmu, organizace veřejného života • referát 4 právní – zákonodárství, věci právně-administrativní • referát 5 justiční – návrhy na udělení milosti ve věcech trestních, ostatní záležitosti soudnictví
Odbor III – ministerský rada A. Schroubek • referát 6 osobní - osobní a organizační záležitosti kanceláře, záležitosti protektorátních zaměstnanců, jmenování, dary, penze z milosti, čestné tituly • referát 8 ústřední správa Hradu – rozpočet Kanceláře, správa Pražského hradu vč. příslušenství, správa obory Hvězda • referát 9 ústřední správa statku Lány – správa statku a zámku Lány
Tajemník přednosty kanceláře J. Milde a osobní tajemník státního prezidenta F. Škarvan zůstali na svých místech. 92
4.3. Vláda
4.3.1. Postavení vlády dle Ústavy
Postavení vlády upravovala Ústava z r. 1920, hlava III., §§ 70 – 84. Členy vlády (jednotlivé ministry) a předsedu jmenoval a zprošťoval funkce prezident. Sídlem byla Praha. Vláda si ze svých členů volila náměstka předsedy, jehož posláním bylo zastupování předsedy. Nejstarší člen vlády zastupoval předsedu, pokud tak nemohl učinit náměstek. Jednotlivé resorty rozděloval mezi vládní členy prezident. Členové vlády skládali slib do rukou prezidenta. Člen vlády nemohl být zároveň členem orgánů kapitálových obchodních společností.
92 Pasák, Tomáš. Emil Hácha. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Rybka publishers, 2007, s. 166 a násl., s. 255. ISBN 978-80-87067-04-8. Kvaček, Robert et al. (eds.). Jiří Havelka – Dvojí život. Vzpomínky protektorátního ministra. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015, s. 133 a násl. ISBN 978-80-7422-357-0. 46
Vláda byla odpovědná poslanecké sněmovně. Ta ji mohla vyslovit nedůvěru. Pokud vláda demisionovala v době, kdy nebyl zvolen prezident ani jeho náměstek, rozhodoval o dalším postupu zvláštní výbor. Člen vlády byl trestně odpovědný. Jednalo se o případy, kdy při výkonu úřední činnosti porušil úmyslně, či z nedbalosti ústavní nebo jiné zákony. Obžaloba příslušela poslanecké sněmovně. Trestním řízením byl pověřen senát. Vláda byla usnášeníschopná, pokud byla přítomna nadpoloviční většina ministrů vč. předsedy. Vláda rozhodovala o vládních předlohách pro národní shromáždění, vládních nařízeních, návrzích, aby prezident využil svého práva o vrácení jím připomínkovaného zákona Národnímu shromáždění. Další rozhodovací činnost spočívala ve věcech politické povahy, jmenování soudců, státních úředníků a důstojníků, pokud příslušela ústředním úřadům, nebo o návrzích na jmenování funkcionářů, které jmenoval prezident. Prezident republiky byl oprávněn být přítomen a předsedat schůzím vlády, měl právo vyžádat si písemné zprávy o věcech spadající do oblasti působnsoti jednotlivých ministrů. Vládní nařízení parafoval předseda vlády, příp. jeho náměstek (či zástupce) a ministři pověření jeho provedením, minimálně však polovina ministrů. Nařízení mohla být vydávána pouze na provedení určitého zákona a v jeho intencích.
4.3.2. Postavení vlády Protektorátu Čechy a Morava
Na základě Hitlerova Výnosu byla vláda ve svých pravomocech značně omezena a de facto závislá na libovůli Říšského protektora (podrobněji viz kap. 3.4.1.). Váda musela upustit od vyhlášení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jakož i od výkonu správních opatření a právoplatných soudních rozsudků, podá-li Říšský protektor námitky. 93 1. prosince 1938 vláda Národní jednoty nahradila Syrového vládu. 15. března 1939 vládu opustil ministr bez portfeje K. Sidor. K personální změně došlo na ministerstvu obchodu – Vl. Šádek nahradil J. Krejčího. Vláda pracovala ve složení: předseda vlády Rudolf Beran, ministr zahraničí F. Chvalkovský, ministr vnitra O. Fischer, ministr financí J. Kalfus, minstr školství J. Kapras, ministr národní obrany J. Syrový, ministr spravedlnosti J. Krejčí, ministr průmyslu obchodu a živností Vl. Šádek, minstr dopravy A. Eliáš, ministr veřejných prací D. Čipera, ministr zemědělství L. K. Feierabend, ministr sociální a zdravotní správy Vl. Klumpar, ministr bez portfeje J. Havelka.
93 Čl. 5 odst. 5 zákona č. 75/1939 Sb., Výnos vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava. In: Beck on-line [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství C. H. Beck [cit. 15. 2. 2016]. 47
Po příchodu Říšského protektora K. von Neuratha bylo přistoupeno k restrukturalizaci vlády. Došlo k personální změně v osobě předsedy vlády. R. Beran byl nahrazen A. Eliášem. 27. dubna 1939 státní prezident E. Hácha s protektorovým souhlasem 94 jmenoval novou vládu v následujícím personální složení: předseda vlády A. Eliáš, ministr vnitra J. Ježek (jmenován dodatečně 1. července 1939), ministr financí J. Kalfus, ministr školství a národní osvěty J. Kapras, ministr průmyslu obchodu a živností Vl. Šádek, ministr dopravy J. Havelka, ministr veřejných prací D. Čipera, ministr zemědělství L. K. Feierabend, ministr sociální a zdravotní správy Vl. Klumpar. 95 Zrušeno bylo ministerstvo národní obrany a ministerstvo zahraničí. V důsledku vojenské „ochrany“, jež poskytovala Říše Protektorátu se stala existence československé branné moci, resp. nyní české, zcela nežádoucí. 96 Nařízení protektorátní vlády č. 216/1939 Sb. dalo vzniknout vládnímu vojsku (podrobněji viz. kap. 3.8.). Ministerstvo zahraničních věcí bylo definitivně zrušeno teprve 23. ledna 1941 na základě vládního nařízení z téhož data. V § 6 byla stanovena zpětná účinnost k 15. lednu 1941. A co tedy zbylo vládě z jejich kompetencí ve srovnání s obdobím samostatného Československa? V souladu s Ústavou z r. 1920 i s Výnosem o Protektorátu byla vládě vymezena pravomoc a působnost ve věcech zákonodárných a správních. V případě správních záležitostí byli věcně příslušní jednotliví resortní ministři. Ve věcech zákonodárných byla vláda oprávněna vydávat dva druhy nařízení. Prvním jsou vládní nařízení s právní mocí zákona – jednalo se o situace k jejichž právní regulaci by bylo jinak zapotřebí zákona. K této kategorii vládních nařízení byl nutný souhlas a podpis prezidenta. Vydání vládních nařízení s mocí zákona bylo omezeno na dva roky a mělo zaniknout 16. prosince 1940. Tato vládní nařízení mohla měnit, nebo rušit platné autonomní právo vč. případů změny Ústavy, či jiného ústavního zákona. 97 Nařízením Říšského protektora ze dne 12. prosince 1940 bylo zmocnění prodlouženo bez časového omezení. Druhá v pořadí představují prostá vládní nařízení. Vládní nařízení parafoval předseda vlády, příp. jeho náměstek (či zástupce) a ministři pověření jeho provedením, minimálně
94 [Autor neznámý]. První vláda protektorátu, Alois Eliáš jejím předsedou – Dr. Havelka ministrem dopravy. In: Lidové noviny, 28. 4. 1939, roč. 47, č. 213, s. 1. 95 Kvaček, Robert et al. (eds.). Jiří Havelka – Dvojí život. Vzpomínky protektorátního ministra. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015, pozn. č. 206. ISBN 978-80-7422-357-0. 96 Čl. 7 zákona č. 75/1939 Sb., Výnos vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava. In: Beck on-line [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství C. H. Beck [cit. 15. 2. 2016]. 97 Čl. 2 odst. 1 zákona č. 330/1938 Sb., o zmocnení ku zmenám ústavnej listiny a ústavných zákonov republiky Česko - Slovenskej a o mimoriadnej moci nariaďovacej. In: Beck on-line [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství C. H. Beck [cit. 15. 2. 2016]. 48 však polovina ministrů. Členové vlády se při jejich podepisování mohli nechat zastoupit jinými členy vlády. Dále bylo nutno, aby proti nim nepodal námitky říšský protektor. 19. ledna 1942 98 byla provedena personální změna vládního kabinetu. V pozadí této akce stál R. Heydrich. Taktika pasivní rezistence praktikována dosavadní vládou byla pro okupanty nepřípustná. Nový kabinet „pozitivistických a aktivistických sil“ byl E. Háchou jmenován ve složení: Předseda J. Krejčí, ministr vnitra J. Ježek, ministr hospodářství a práce W. Bertsch, ministr školství E. Moravec, ministr zemědělství A. Hrubý, ministr spravedlnosti J. Krejčí. Nová vláda měla sedm členů, tedy o dva méně oproti předchozí. Došlo ke změně názvu některých ministerstev – zemědělství na zemědělství a lesnictví, dopravy na dopravy a techniky. Zrušeno bylo ministerstvo průmyslu, obchodu a živností a ministerstvo sociální a zdravotní správy. Jejich agenda byla delegována na nově vzniklé ministerstvo hospodářství a práce, do jehož čela byl ustaven Němec W. Bertsch. V očích Němců představovalo strategický centrální úřad, proto mělo být v německých rukou. W. Bertsch byl prodlouženou rukou okupantů s přímým dohledem na vládu, potažmo na prezidenta. Na ministerských poradách byla komunikace vedena výhradně v němčině.99 Po rozpuštění všech politických stran, bylo jako náhrada vytvořeno dne 21. března 1939 100 Národní souručenství. Jeho předsedou byl A. Hrubý. Měly v něm být zastoupeny všechny vrstvy českého národa, vyjma vedoucích politických představitelů Druhé republiky. E. Hácha vyslovil názor, že Národní souručenství musí navenek vytvářet dojem totalitního, autoritativního hnutí, avšak jeho řídící výbor musí být ve své většině vytvořen z demokratických politiků. 101 Iniciátorem Háchova rozhodnutí byl J. Havelka. Smyslem bylo vytvoření masové legální platformy odporu proti okupantům, o kterou by se mohla opřít protektorátní vláda, bránící české národní zájmy. 102 Vládním usnesením ze dne 6. dubna 1939 bylo Národní souručenství prohlášeno za jediné politické sdružení českého národa na území protektorátu. Výbor této instituce nenahrazoval parlament. Nepříslušela mu zákonodárná moc, nemohlo vládu kontrolovat, členové neměli právo interpelovat, nebo jednat o důvěře vládě. 103
98 ČTK. Nová vláda Protektorátu sleduje zvýšení výkonnosti vedoucího a správního aparátu. In: Lidové noviny, 20. 1. 1942, roč. 50, č. 35, s. 1. 99 Kvaček, Robert et al. Obžalována je vláda. 1. vyd. Praha: nakladatelství Themis, 1998, s. 51 – 52. ISBN 80-85821-68-0. 100 [Autor neznámý]. Konec parlamentu. Výbor Národního souručenství jmenován presidentem. In: Lidové noviny, 22. 3. 1939, roč. 47, č. 149, s. 1. 101 Pasák, Tomáš. Pod ochranou říše. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Práh, 1998, s. 58. ISBN 80-85809- 88-5. 102 Kvaček, Robert et al. (eds.). Jiří Havelka – Dvojí život. Vzpomínky protektorátního ministra. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015, s. 265. ISBN 978-80-7422-357-0. 103 Pasák, Tomáš. Emil Hácha. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Rybka publishers, 2007, s. 123. ISBN 978- 80-87067-04-8. 49
Zpočátku bylo Němci Národní souručenství považováno za legitimního partnera. Později se gestapu podařilo rozkrýt odbojovou síť uvnitř samotné organizace. V roce 1940 došlo k první reorganizaci. Dosavadní výbor byl rozpuštěn a nahrazen novým. V srpnu 1941 R. Heydrich nátlakem na E. Háchu dosáhl zrušení instituce výboru Národního souručenství. Namísto výboru bylo vytvořeno ústřední vedení Národního souručenství. 104 V důsledku postupné pacifikace ze strany okupantů do konce války již výrazněji do protektorátní politiky nezasáhlo.
4.3.3. Předsednictvo ministerské rady
Po abdikaci E. Beneše v říjnu 1938 vykonávala pravomoci prezidenta podle Ústavy z r. 1920 vláda. Předsednictvo ministerské rady administrativně zajišťovalo reprezentační, jmenovací a zahraničněpolitické záležitosti. V r. 1938 vlastní organizační struktura Předsednictva vypadala následovně: v čele byl přednosta úřadu. První odbor nesl název administrativní, jeho tři oddělení měla na starosti agendu předsednictva, administrativní zajištění schůzí vlády a mezinárodní smlouvy. Druhý odbor se nazýval politický, jeho součástí byl sekretariát ministerského předsedy a tři oddělení pro styk s Národním shromážděním, interpelace a národní otázky. Třetí odbor byl legislativní, jeho první oddělení se zabývalo přípravou zákonů, vládních nařízeních a vyhlášek. Druhé oddělení tvořilo sekretariát právní rady. Čtvrtý odbor byl personální, rozčleněn do třech oddělení zabývající se záležitostmi personálními státních úředníků. Pátý odbor obstarával hospodářské záležitosti Předsednictva. Šestý odbor byl odborem tiskovým. Jelikož vláda byla oprávněna vydávat vládní nařízení s právní mocí zákona na základě zákona č. 330/1938 Sb., stalo se předsednictvo hlavním orgánem pro přípravu těchto právních norem. Po zřízení Protektorátu se významně nezměnila organizační struktura Předsednictva ve srovnání s obdobím Druhé republiky. Administrativní styk mezi vládou a Národním shromážděním, v důsledku jeho rozpuštění dne 21. března 1939, zanikl. V r. 1939 bylo zřízeno koordinační oddělení zajišťující styk zejm. mezi vládou a Úřadem říšského protektora. Počínaje r. 1940 se na Předsednictvu centralizovala agenda související s protektorátními protižidovskými opatřeními. Do sféry administrativních záležitostí spadala i agenda vládního
104 Pasák, Tomáš. Emil Hácha. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Rybka publishers, 2007, s. 277. ISBN 978- 80-87067-04-8. 50 vojska. K předsednictvu byly administrativně přičleněn Ústřední statistický úřad a Nejvyšší úřad cenový. V první polovině r. 1941 došlo k restrukturalizaci Předsednictva. I. odbor byl označován jako presidiální, II. odbor administrativní. Předsednictvo ministerské rady bylo definitivně zrušeno v lednu 1942 na základě vládního nařízení č. 14/1942 Sb. 105
4.4. Další úřady Protektorátu Čechy a Morava
Již v období Druhé republiky byl postupně opouštěn model tržního hospodářství, založený na principu nabídky a poptávky, docházelo k jeho nahrazování řízenou ekonomikou. Protektorát představoval strategické industriální centrum zbrojní výroby a jeho výrobní kapacity byly zcela podřízeny potřebám německé válečné mašinérie. Protektorát navíc disponoval kvalifikovanou pracovní silou. V rámci personální politiky byla významná úloha úřadů práce – zajištění pracovních sil pro nacistické válečné hospodářství. Úřady práce byly zřizovány na základě nařízení vlády č. 193/1939 Sb. 106 Nahradily veřejné zprostředkovatelny práce. Vládní nařízení připouštělo vznik zemský úřadů práce se sídly v Praze a v Brně, k čemuž však nikdy nedošlo. V první fázi byly úřady práce podřízeny III. odboru pro sociální politiku, pracovní právo a ochranu spotřebitelů při ministerstvu zdravotní a sociální správy. Heydrichova správní reforma dala v lednu 1942 vzniknout ministerstvu hospodářství a práce. Záležitosti úřadů práce přešly pod gesci sekce A1 pro pracovní nasazení nově vzniklého ministerstva. Všechny autonomní úřady, úřady práce nevyjímaje, byly pod dohledem okupačních úřadů. Na nižší úrovni byly dohlédacími úřady oberlandráty. Na nejvyšší nejprve Úřad říšského protektora, v srpnu 1943 nově zřízené Německé státního ministerstva pro Čechy a Moravu. V rámci zajištění efektivního chodu úřadů práce byl postupně tvořen právní rámec skládající se z četných vládních nařízení. V souladu s nařízením vlády č. 193/1939 Sb. přejímaly úřady agendu zanikajících veřejných zprostředkovatelen práce. Předmětem činnosti úřadů práce bylo: obsazování volných pracovních a učňovských míst, poradenství pro volbu povolání, kontrolu nezaměstnaných podporovaných z veřejných prostředků. Z dalších úkolů jsou významné: spolupůsobnost při zprostředkování práce do Říše, vedení evidence
105 [Autor neznámý]. Mnichov a druhá světová válka 1938 – 1945. Vláda České republiky. [online]. Vláda České republiky, © 2016 [cit. 17. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/Mnichov-a- druha-svetova-valka-1938.pdf 106 Vládní nařízení č. 193/1939 Sb., o úřadech práce. In: ASPI [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství Wolters Kluwer [cit. 6. 3. 2016]. 51 pracovních sil a vypracování statistických přehledů. V důsledku nařízení vlády č. 190/1939 Sb. 107 a č. 195/1939 Sb. 108 došlo k zavedení všeobecné pracovní povinnosti pro muže ve věku od 16 do 25 let. Na základě povolávacího výměru mohly úřady práce přidělit práci v délce trvání jeden rok, v nutných případech až dva roky. Závažné právní důsledky mělo nařízení vlády č. 323/1939 Sb. 109 Na jeho základě bylo ministerstvo sociální a zdravotní správy zmocněno pro určitá hospodářská odvětví, závody, kategorie zaměstnanců, formou vyhlášek a nařízení, na základě kterých bylo možno pracovní (nebo učňovský) poměr sjednat pouze se souhlasem úřadu práce. Vládním nařízením č. 46/1941 Sb. 110 mohli být protektorátní občané ve věku od 18 do 50 let úřadem práce přikázáni na práci v rámci území Protektorátu. Ministerstvo sociální a zdravotní správy mohlo přenést základě vládního nařízení č. 192/1941 Sb. 111 na úřady práce, jakožto prvoinstanční orgány, úkoly v oboru řízení mzdové politiky. Koncem r. 1941 byla úřadům práce přiřknuta rozsáhlá agenda spojená s poradenstvím ve věci volby povolání a pracovního nasazení mladistvých. Příčinou legislativních opatření byla potřeba zajištění pracovních sil pro nacistické válečné hospodářství. V počátcích války byla práce v Říši dobrovolná. V průběhu času však dobrovolníků ubývalo. Pro udržení válečného hospodářství musely být mobilizovány pracovní síly v Protektorátu. Na základě nařízení vlády č. 10/1942 Sb. 112 mohly úřady práce vysílat svobodné, ovdovělé a rozvedené muže a ženy na práci do Německa. Předpoklady pro masové nasazení českého obyvatelstva pro potřeby německého válečného průmyslu podrobně upravuje nařízení vlády č. 154/1942 Sb. 113 Při efektivním zajišťování personálního základu pro potřeby válečného hospodářství koordinovaly svou činnost úřady práce s autonomními správními orgány, zejm. s okresními úřady, kterým dávaly podněty k trestnímu stíhání osob, jež se provinili proti pracovní povinnosti. Spolupracovaly i s bezpečnostním aparátem. Trestněprávních pravomocí se
107 Vládní nařízení č. 190/1939 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti. In: ASPI [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství Wolters Kluwer [cit. 6. 3. 2016]. 108 Vládní nařízení č. 195/1939 Sb., jímž se provádí vládní nařízení ze dne 25. července 1939, č. 190 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti. In: ASPI [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství Wolters Kluwer [cit. 6. 3. 2016]. 109 Vládní nařízení č. 323/1939 Sb., jímž se obmezuje zrušování pracovních poměrů a přijímání pracovních sil. In: ASPI [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství Wolters Kluwer [cit. 6. 3. 2016]. 110 Vládní nařízení č. 46/1941 Sb., jímž se činí některá opatření o řízení práce. In: ASPI [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství Wolters Kluwer [cit. 6. 3. 2016]. 111 Vládní nařízení č. 192/1941 Sb., o výstavbě úřadů práce. In: ASPI [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství Wolters Kluwer [cit. 6. 3. 2016]. 112 Vládní nařízení č. 10/1942 Sb., kterým se doplňuje a mění vládní nařízení ze dne 23. ledna 1941, č. 46 Sb., jímž se činí některá opatření o řízení práce. In: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava : Protektorát Čechy a Morava. Praha, 1942, částka 5, s. 56 – 58. 113 Vládní nařízení č. 154/1942 Sb., jímž se činí některá opatření o řízení práce. In: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava : Protektorát Čechy a Morava. Praha, 1942, částka 66, s. 821 – 836. 52
úřadům dostalo na základě nařízení vlády č. 13/1942 Sb. 114 Jednalo se o ukládání peněžitých pokut, vyjímečně trest odnětí svobody v délce trvání do jednoho roku, jak zaměstnavatelům, tak zaměstnancům při porušení pracovní kázně. Na základě nařízení vlády č. 404/1942 Sb. 115 vznikaly pracovní tábory, kde byli internováni ti, kdo opakovaně porušovali pracovní kázeň. Jelikož úřady práci nepatřily do kategorie politických úřadů, neplatil pro ně správní řád z r. 1928 (nařízení vlády č. 8/1928 Sb. 116 ). Proto dlouhou dobu nebyl upraven procedurální postup pro řízení před úřady práce, v důsledku čehož byla jejich rozhodnutí prakticky nezvratná. Opravný prostředek představovalo odvolání k Nejvyššímu správnímu soudu a dozorčí stížnost k ministerstvu sociální a zdravotní správy. Ovšem podání opravných prostředků by, díky naléhavé potřebě pracovní síly pro zajištění průmyslové výroby, nemělo žádný smysl. Teprve nařízení vlády č. 128/1942 Sb. 117 stanovilo postup pro správní řízení před úřady práce v souvislosti s jejich pravomocí udělit pořádkovou pokutu. Územní působnost a organizační struktura úřadů práce prošla v průběhu války několika modifikacemi. Teprve vyhláška ministra hospodářství a práce č. 206/1942 Sb. 118 kodifikovala strukturu těchto správních úřadů vymezením jejich sídel a obvodů. Síť úřadů práce se konsolidovala na úřady se sídly: Benešově, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Jičíně, Kladně, Klatovech, Kolíně, Mladé Boleslavi, Pardubicích, Plzni, Praze, Strakonicích, Táboře, Brně, Jihlavě, Kroměříži, Mor. Ostravě, Olomouci, Prostějově a ve Zlíně. Již v r. 1940 byly vytvořeny pobočky úřadů práce, které vykonávaly působnost úřadů práce v přidělených obvodech. Interní organizační struktura úřadů práce byla kodifikována nařízením ministerstva hospodářství a práce z května r. 1943. Úřady práce se skládaly s osmi oddělení, resp. věcných oblastí, v jejichž čele stály vedoucí. Celý úřad práce řídil jeho vedoucí. Služebně nejstarší vedoucí se stal zástupcem vedoucího úřadu, pokud ministerstvo hospodářství a práce nestanovilo jinak.
114 Vládní nařízení č. 13/1942 Sb., o zajištění stability mezd a platů a pracovní morálky. In: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava : Protektorát Čechy a Morava. Praha, 1942, částka 7, s. 67 – 74. 115 Vládní nařízení č. 404/1942 Sb., o zajištění stability mezd a platů a pracovní morálky. In: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava : Protektorát Čechy a Morava. Praha, 1942, částka 194, s. 2035 – 2048. 116 Vládní nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení). In: ASPI [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství Wolters Kluwer [cit. 6. 3. 2016]. 117 Vládní nařízení č. 128/1942 Sb., o řízení o uložení pořádkové pokuty před úřady práce. In: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava : Protektorát Čechy a Morava. Praha, 1942, částka 53, s. 745 – 748. 118 Vyhláška ministra hospodářství a práce č. 206/1942 Sb., o nové úpravě obvodů a sídel úřadů práce a jejich poboček.. In: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava : Protektorát Čechy a Morava. Praha, 1942, částka 93, s. 961 – 972. 53
Pracovní náplní oddělení pro správu byla personální a správní činnost (rozpočet, majetek). Oddělení pro pracovní nasazení mělo v kompetenci pracovní nasazení občanů k práci na území Protektorátu a Říše. Oddělení pro pracovní nasazení mládeže mělo na starosti agendu vyplývající z jeho názvu a byly v něm začleněny poradny pro volbu povolání. Čtvrté oddělení vykonávalo činnosti spojené s organizováním a financováním pomoci v nezaměstnanosti apod. Páté oddělení vedlo statistiku o pracovním nasazení a podávalo zprávy nadřízeným orgánům. Šesté oddělení dozorovalo platové a pracovní podmínky. Sedmé oddělení zahrnovalo živnostenské inspektoráty, jejich úkolem byl dozor nad dodržováním právních předpisů týkajících se ochrany života a zdraví pracujících. Osmé oddělení se zabývalo zajišťováním lékařských prohlídek a spoluprací ve věcech sociálního pojištění. Personálnímu obsazení úřadů práce byla věnována náležitá péče. Seskládaly se pouze ze „spolehlivých“ osob. Zaměstnání bývalých legionářů, osob židovského původu a členů zednářských lóží nepřipadalo v úvahu. Většinu vedoucích míst v úřadech práce zastávali Němci. Mezi řadovými zaměstnanci převažovali Češi. V září 1943 bylo na úřadech práce zaměstnáno 2871 osob. Úřady práce po celou dobu Protektorátu fungovaly jako jeden z efektivních nástrojů pro využití pracovních sil pro potřeby válečného hospodářství. 119 Podrobnou analýzu organizace a působnosti protektorátních úřadů práce podal ve své práci J. Pažout. Pozemkový úřad byl znovuzřízen (po zrušení v r. 1935) v r. 1942. Právní rámec představovalo vládní nařízení č. 241/1942 Sb. ve znění č. 255/1942 Sb. Vedoucí Pozemkového úřadu byl postaven prakticky na roveň protektorátním ministrům, předsedovi vlády podléhal formálně. 120 Sídlem byla Praha. Působnost příslušející dle vládního nařízení č. 22/1935 Sb. ministerstvu zemědělství a lesnictví přešla na Pozemkový úřad. Jednalo se zejm. o obchodování s pozemky. Vedoucí pozemkového úřadu byl oprávněn vydávat právní předpisy. 121 Úřad se významně podílel na přípravě germanizace českomoravského prostoru. 122
119 Pažout, Jaroslav. Úřady práce v protektorátu. In: Museli pracovat pro Říši : Nucené pracovní nasazení českého obyvatelstva v letech 2. světové války. Sborník ze semináře konaného ve Státním ústředním archivu v Praze dne 2. dubna 2004. Státní ústřední archiv v Praze, 2004, s. 51 – 62. ISBN:80-86712-15-X. 120 Maršálek, Pavel. Protektorát Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002, s. 69. ISBN 80-246-0302-0. 121 Vládní nařízení č. 241/1942 Sb., o pozemkovém úřadu pro Čechy a Moravu. In: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava : Protektorát Čechy a Morava. Praha, 1942, částka 36, s. 1091 – 1092. 122 Durmanová, Marie. Řízené hospodářství a správa Ústředního svazu průmyslu za nacistické okupace. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1966, roč. 16, č. 2, s. 372 – 373. 54
Ústřední úřad statistický byl zřízen na základě ustanovení vládního nařízení č. 186/1940 Sb. Formálně byl podřízen předsedovi vlády, administrativně přičleněn k Předsednictvu ministerské rady. Nejvyšší účetní kontrolní úřad vykonával dozor nad hospodařením správních úřadů a fondů. Byl zřízen v červenci 1939 vládním nařízením č. 230/1939 Sb. 123 Předlohou mu byl německý Úřad říšského komisaře pro tvoření cen. V jeho čele stál předseda podléhající přímo předsedovi vlády. Úřad spolupracoval se zvláštní skupinou pro tvorbu cen při Úřadu říšského protektora. Posláním Nejvyššího cenového úřadu bylo vrchnostenské stanovení cen komodit vyskytujících se na protektorátním trhu. Správu záležitostí regionální povahy Úřad delegoval na zemské a okresní úřady. Při okresních úřadech byly zřízeny orgány tzv. dozorčí skupiny cenové. Jejich úkolem byl dozor na cenami zboží určených centrálně Nejvyšším cenovým úřadem. Úředníci dozorčích skupin byli oprávněni vstupovat do prostor obchodních a výrobních provozoven a ukládat pokuty v případě zjištění nesouladu. 124 Úřad lidové osvěty byl zřízen na základě vládního nařízení č. 14/1942 Sb. 125 za účelem obstarávání kulturněpolitických záležitostí. Podřízen byl předsedovi vlády. Vedením byl pověřen E. Moravec. 126 Ze zrušených ministerstev a Předsednictva ministerské rady byly na Úřad delegovány záležitosti zahrnující pojem „národní osvěta“, tj. tisku, divadelnictví a umění, živností a filmu. Později se přetransformoval v ministerstvo národní osvěty. 127
123 Vládní nařízení č. 230/1939 Sb., o složení, organisaci a způsobu činnosti nejvyššího úřadu cenového. In: ASPI [právní informační systém] © 2016, Nakladatelství Wolters Kluwer [cit. 1. 3. 2016]. 124 Čech, Antonín. Organizace veřejné správy, soudů a řízení před nimi. 1. vyd. Brno: Knihtiskárny Typos, 1943, s. 12 –13. 125 Vládní nařízení č. 14/1942 Sb., o nové organisaci některých ústředních úřadů. In: Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava : Protektorát Čechy a Morava. Praha, 1942, částka 8, s. 75 – 80. 126 Kvaček, Robert et al. Obžalována je vláda. 1. vyd. Praha: nakladatelství Themis, 1998, s. 51. ISBN 80-85821-68-0. 127 Čech, Antonín. Organizace veřejné správy, soudů a řízení před nimi. 1. vyd. Brno: Knihtiskárny Typos, 1943, s. 11 – 12. 55
5. Závěrem
Vývoj úřadů veřejné správy v Protektorátu Čechy a Morava reflektoval vnitropolitické a zahraničněpolitické události a v pozdějších letech vývoj války. Dosavadní suverénní stát byl dehonestován na pouhé samosprávné území a to ještě s četnými výhradami. Na základě Hitlerova Výnosu měl být Protektorát autonomním útvarem a spravovat se sám. Realita ovšem byla zcela odlišná. Němci od samého počátku bezohledně do protektorátní autonomie zasahovali. Protektorát v očích okupantů představoval pouze přechodnou formu uspořádání českomoravského prostoru. Další plány počítaly s inkorporací českých zemí do Velkoněmecké říše. Okupační správa byla v prvním měsíci po zřízení Protektorátu reprezentována správou vojenskou. V tomto období byly položeny základy dvoukolejnosti veřejné správy – autonomní české a okupační německé. Po skončení vojenské správy stál v čele okupační správy říšský protektor K. von Neurath. Říšský protektor byl výlučným zástupcem Vůdce a říšského kancléře a říšské vlády. Jeho stěžejním posláním byl dohled nad centrálními autonomními úřady a udávání směru celkové orientace Protektorátu. Jeho zástupcem byl státní tajemník v osobě K. H. Franka. Prostřednictvím taktiky „hodného a zlého muže“ se této dvojici dařilo dosáhnout žádoucí nejistoty a obav představitelů autonomní správy. Oberlandráty zaujímaly místo na nižším stupni okupačním správy. Kořeny těchto institucí sahají do období vojenské správy. Byly zřízeny za účelem dohledu nad činností nižších autonomních správních úřadů a současně fungovaly jako správní úřady pro záležitosti německých protektorátních obyvatel. V důsledku usurpace moci a přejímání administrativní agendy od nižších správních autonomních úřadů docházelo k přehlcení oberlandrátů. Ty již nebyly schopny plnit svou hlavní úlohu – dozor nad autonomními úřady. Po nástupu zastupujícího říšského protektora R. Heydricha bylo přistoupeno k realizaci tzv. Heydrichovy správní reformy na přelomu let 1941 – 1942. Bylo zamezeno přetěžování oberlandrátů a snížen jejich počet. Dalším přínosem reformy, bráno německou optikou, bylo odstranění stávající dvoukolejnosti veřejné správy. Na klíčových místech již nefigurovaly dvě osoby – český a německý úředník, ale pouze německý. Dochází tak k odbourání protektorátní autonomie. Po atentátu na Heydricha došlo k další personální obměně v osobě představitele Úřadu říšského protektora. Prvním v řadě byl K. Daluege. Od této chvíle se tento úřad stal penzí pro „odložené“ říšské hodnostáře. Prvním penzistou byl W. Frick. Na podzim r. 1943 bylo zřízeno Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, do jeho čela byl jmenován K. H. Frank.
56
V rámci autonomní správy přistoupili okupanti brzy po vyhlášení Protektorátu ke zrušení dvou ministerstev důležitých pro chod samostatného státu – ministerstva zahraničních věcí a ministerstva národní obrany. Bez fungujícího ministerstva národní obrany byl skutečně Protektorát vydán do rukou Říše a fakticky musel spoléhat na její „ochranu“ deklarovanou ve Výroku. Absence ministerstva zahraničních věcí zamezila prezentaci v mezinárodních vztazích a v možnosti tyto vztahy vytvářet. Vláda byla v pozici sboru, jehož úkolem bylo provádění nařízení říšského protektora. Navzdory těmto skutečnostem se vláda pokoušela alespoň o pasivní odpor. Další degradaci postavení vlády způsobila Heydrichova správní reforma. Členové vlády se definitivně staly pouhými protektorovými úředníky. Činnost vlády byla ochromena přítomností Němce W. Bertsche, zastávající post ministra hospodářství a práce a kolaboranta E. Moravce, zastávající post ministra školství. Státní prezident E. Hácha byl v obdobné pozici. Jakožto elitní právník – penzionovaný předseda Nejvyššího správního soudu si uvědomoval, že jeho podpis na Berlínském protokolu nemá z právního hlediska žádný význam. Přesto jej stíny berlínského jednání pronásledovaly do konce života. K Háchovu traumatu navíc přispíval jeho špatný zdravotní stav. Další úpadek duševních a fyzických sil u něho nastal v důsledku atentátu na Heydricha a následných represí. Hácha se naprosto zhroutil a stal se bezmocnou figurkou v rukou nacistů. Zejména německá okupační správa vytvořila na území Protektorátu soubor správních a bezpečnostních úřadů s ne zcela jasně vymezenou kompetencí. Často docházelo ke kompetenčním sporům mezi šéfy jednotlivých úřadů. Je zřejmé, že se spíše jednalo o konglomerát samostatných jedinců, než-li o jednotnou říšskou správu. Každý usiloval o uhájení svého místa a případně o rozšíření pravomocí. Veškeré jednání bylo zaobaleno do ideologické argumentace, což zvyšovalo pravděpodobnost uhájení vlastní pozice. Tyto skutečnosti odporují proklamované jednotě Velkoněmecké říše.
57
6. Seznam použitých pramenů a literatury
Monografie
Berton, Stanislav (eds.). Heinz Pannwitz. Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha. Praha: Nakladatelství BVD, 2011, 124 s. ISBN 978-80-87090-48-0.
Brandes, Detlef. Germanizovat a vysídlit. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Prostor, 2015, 357 s. ISBN 978-80-7260-310-7.
Čech, Antonín. Organizace veřejné správy, soudů a řízení před nimi. 1. vyd. Brno: Knihtiskárny Typos, 1943, 46 s.
Drápal, Jakub. Poslušen zákonů své země a svého stavu: Kamill Resler - obhájce K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Auditorium, 2014, 254 s. ISBN 978-80-87284-49-0.
Janečková, Eva. Státoprávní uspořádání Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945). 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 242 s. ISBN 978-80-7380-419-0.
Kalousek, Miroslav. Vládní vojsko 1939 – 1945. Vlastenci či zrádci?. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, 151 s. ISBN 80-7277-063-2.
Kárný, Miroslav et al. Anatomie okupační politiky hitlerovského Německa v Protektorátu Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, 1987, 347 s. LXX
Knapp, Viktor. Problém nacistické právní filosofie. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2002, 239 s. ISBN 80-86473-21-X.
Král, Václav. Chtěli nás vyhubit. 1. vyd. Praha: Svaz protifašistických bojovníků, 1961, 188 s. Kuklík, Jan et al. Velké dějiny zemí koruny české. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Paseka, 2006, 623 s. ISBN 80-7185-582-0
Kvaček, Robert et al. (eds.). Jiří Havelka – Dvojí život. Vzpomínky protektorátního ministra. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015, 295 s. ISBN 978-80-7422-357-0.
58
Kvaček, Robert et al. Obžalována je vláda. 1. vyd. Praha: nakladatelství Themis, 1998, 236 s. ISBN 80-85821-68-0.
Lakosil, Jan et al. Sudety 1938 - obsazení pohraničních oblastní Československa pohledem důstojníků německé armády. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 2013, 244 s. ISBN 978-80-204-2894-3.
Macek, Pavel et al. Dějiny policie a četnictva III. Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939 – 1945). 1. vyd. Praha: Police history, 2001, 230 s. ISBN 80-86477-01-0.
Marek, Jindřich. Háchovi Melody boys. Kronika českého vládního vojska v Itálii 1944 – 1945. 1. vyd. Cheb: Nakladatelství Svět křídel, 2003, 361 s. ISBN 80-85280-95-7.
Maršálek, Pavel. Pod ochranou hákového kříže. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Auditorium, 2012, 302 s. ISBN 978-80-87284-20-9.
Maršálek, Pavel. Protektorát Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002, 347 s. ISBN 80-246-0302-0.
Maršálek, Pavel. Veřejná správa Protektorátu Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Vodnář, 1999, 107 s. ISBN 80-85889-26-9.
Moravčík, Ctibor. Organizace bezpečnostního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, 16 s. ISBN 80-210-0713-3.
Moravčík, Ctibor. Organizace soudnictví v Protektorátu Čechy a Morava. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, 42 s. ISBN 80-210-0714-1.
Pasák, Tomáš. Emil Hácha (1938 – 1945). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Rybka publishers, 2007, 445 s. ISBN 978-80-87067-04-8.
Pasák, Tomáš. Pod ochranou říše. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Práh, 1998, 429 s. ISBN 80- 85809-88-5.
59
Schelle, Karel. Vývoj veřejné správy v letech 1848-1990. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Eurolex Bohemia, 2005, 429 s. 80-86861-66-X.
Sládek, Oldřich. Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartizánský aparát v letech 1944 - 45. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1991, 395 s. ISBN 80-206-0145-7.
Sobota, Emil. Co to byl Protektorát. 1. vyd. Praha: Kvasnička a Hampl, 1946, 164 s. Tauchen, Jaromír et al. Období nesvobody. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Key publishing, 358 s. ISBN 978-80-7418-211-2.
Tauchen, Jaromír et al. Protektorát Čechy a Morava – jedna z nejtragičtějších kapitol novodobých českých dějin. 1. vyd. Brno: The Europan Society for History of Law, 2010, 139 s. ISBN 978-80-904522-0-6.
Tauchen, Jaromír et al. Velké dějiny zemí koruny české, tematická řada Stát. 1. vyd. Litomyšl: Nakladatelství Paseka, 2015, 652 s. ISBN 978-80-7432-652-3.
Tauchen, Jaromír et al. Vývoj konstitucionalismu v českých zemích. 1. díl. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Linde, 2013, 1300 s. ISBN 978-80-7201-922-9.
Vykusa, Karel. Zpověď K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Tiskařské a nakladatelské podniky, 1946, 196 s.
Zajíček, Karel (eds.). Český národ soudí K. H. Franka. 1. vyd. Praha: Ministerstvo informací, 1947, 237 s.
60
Odborné články, příspěvky v odborných publikacích
Biman, Stanislav. Nacistická bezpečnostní služba v Protektorátu Čechy a Morava. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1, s. 297 – 355.
Biman, Stanislav. Vznik tzv. Státního ministerstva pro Čechy a Moravu. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1968, roč. 18, č. 1, s. 237 – 304.
Fremund, Karel. Z činnosti poradců nacistické okupační moci. In: Sborník archvních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1966, roč. 16, č. 1., s. 3 – 49.
Görner, Josef. Německá terminologie z doby nacistické okupace. In: Sborník archvních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1965, roč. 15, č. 1., s. 173 – 228.
Kokošková Zdeňka et al. Museli pracovat pro Říši : Nucené pracovní nasazení českého obyvatelstva v letech 2. světové války. Sborník ze semináře konaného ve Státním ústředním archivu v Praze dne 2. dubna 2004. Státní ústřední archiv v Praze, 2004, 175 s. ISBN:80- 86712-15-X.
Macek, Jan et al. Spisová manipulace nacistické okupační správy - zásady a vývoj. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1965, roč. 15, č. 1., s. 229 – 276.
Maršálek, Pavel. Existovala předloha Hitlerova výnosu o protektorátu Čechy a Morava? . In: Právněhistorické studie . Praha: Libri, 2003, s. 143 – 150. ISBN 80-246-0579-1.
Maršálek, Pavel. Hácha a „Háchovština“ v protektorátní politice . In: Pocta Jánu Grónskému . Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 69 - 78. ISBN 978-80-7380-094-9.
Maršálek, Pavel. O zradě, nacismu a evropanství Emanuela Moravce . In: Pocta prof. JUDr. Václavu Pavlíčkovi, CSc . Praha: Linde, 2004, s. 97 - 107. ISBN 80-7201-487.
Milotová, Jaroslava. Personální aspekty tzv. Heydrichovy správní reformy . In: Praginae historiae . Sborník Ústředního archivu v Praze, 1993, s. 196 - 218. ISSN 1211-9768.
61
Milotová, Jaroslava. Výsledky Heydrichovy správní reformy z pohledu okupačního aparátu . In: Praginae historiae . Sborník Ústředního archivu v Praze, 1994, s. 161. ISSN 1211-9768.
Pažout, Jaroslav. Úřady práce v protektorátu. In: Museli pracovat pro Říši : Nucené pracovní nasazení českého obyvatelstva v letech 2. světové války. Sborník ze semináře konaného ve Státním ústředním archivu v Praze dne 2. dubna 2004. Státní ústřední archiv v Praze, 2004, s. 51 – 62. ISBN:80-86712-15-X.
Pažout, Stanislav et al. Zpřístupnění fondu Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu. In: Praginae historiae . Sborník Ústředního archivu v Praze, 2006, s. 199 – 256. ISSN:1211- 9768.
Šisler, Stanislav. Příspěvek k vývoji a organizaci okupační správy v českých zemích v letech 1939-1945. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1963, roč. 13, č. 2., s. 46 – 95.
Šisler, Stanislav. Studie o organizaci a působnosti nacistické okupační správy v českých zemích v letech 1939 – 1941. In: Sborník archivních prací . Archivní správa ministerstva vnitra ČR, 1972, roč. 22, č. 1., s. 183 – 219.
Tvarůžek, Břetislav. Wehrmacht v protektorátě Čechy a Morava do roku 1941 (od dubna 1939 do podzimu 1941). In: Historie a vojenství, časopis Vojenského historického ústavu , 1992, s. 66 – 100. ISSN 0018-2583.
Vajskebr, Jan et al. Německá bezpečnostní opatření v Protektorátu Čechy a Moravana na začátku války. Ïn: Paměť a dějiny – čtvtletník . Ústav pro studium totalitních režimů ČR, 2009, roč. 3, č. 3, s. 90 – 108. ISSN 1802-8241.
Vajskebr, Jan. Organizace německé pořádkové policie při okupaci českých zemí. In: Historie a vojenství , časopis Vojenského historického ústavu, 2008, roč. 57, č. 2, s. 63 – 73. ISSN 0018-2583.
62
Archivní prameny
Archiv bezpečnostních složek v Praze, fond 2 M, sign. 2M 10592
Státní ústřední archiv v Brně, oberlandrát Brno, okresní hejtman - správa z říšského příkazu
Státní ústřední archiv v Praze, sign. Úřad říšského protektora, i.č. 211
Disertační práce
Milotová, Jaroslava. Heydrichova správní reforma v kontextu správněpolitického vývoje českých zemí v letech nacistické okupace. Praha, 1988. s. Disertační práce.
Salák, Pavel. Nebojová činnost armády (pol. 19. stol. – r. 1989). Brno, 2007. 243 s. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.
Dobový denní tisk
Lidové noviny r. 1938 – 1945
Sbírky zákonů
Sbírky zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava 1939 – 1945
Elektronické prameny
[Autor neznámý]. Mnichov a druhá světová válka 1938 – 1945. Vláda České republiky. [online]. Vláda České republiky, © 2016 [cit. 17. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/Mnichov-a-druha-svetova-valka-1938.pdf
ASPI © 2016, nakladatelství Wolters Kluwer – právní informační systém
Beck - online © 2016, nakladatelství C. H. Beck – právní informační systém
63