Saxifragales 15 Čeledí

Trvalky Přehled druhů – Bazální krytosemenné, Superrosids, Fabids Vývojová linie Eudicots (dvouděložné)

apamorfie trikolpátní pyl

Obrázek © Marie Majaura, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/ca/Arabis_voch1-4.jpg/800px-Arabis_voch1-4.jpg PREZENTACE © JN Řád Ranunculales často byliny obsahující alkaloidy listy dlanitě dělené, střídavé květy oboupohlavné podle APG IV 7 čeledí* Čeleď Papaveraceae (makovité) jednoleté i vytrvalé byliny v pletivech jsou článkované mléčnice (latex obsahuje alkaloidy, bílkoviny, třísloviny, …) rozšíření: hlavně mírný pás severní polokoule 44/825, ČR 5/17

PREZENTACE © JN Papaveraceae (makovité) Papaver (mák)

Původ: bohatý rod hlavně S polokoule Popis: vytrvalé máky mají stejně jako jednoleté kůlovitý kořen, často ojíněné listy a velké 4 četné květy Pěstování: slunná stanoviště, sucho, škodí přemokření, propustný substrát Množení: semeny, některé druhy lze i řízkováním ale těžko Použití: velké druhy do výsadeb trvalek, malé na skalky Druhy: vyšší Papaver pseudo-orientale (mák zahradní), alpský drobný druh Papaver alpinum (mák alpínský) s bílými, žlutými, nebo oranžovými květy © JN

Glaucium flavum Dvouletka nebo trvalka © JN

Dicentra spectabilis Papaveraceae (makovité) Dicentra (srdcovka)

Původ: V Asie, S Amerika Popis: nízké i vyšší trvalky s ojíněnými dělenými listy a nápadným květenstvím květů připomínajícím z jedné strany srdce Pěstování: polostín, dostatečně vlhké stanoviště (ale na zamokřené), za dostatku vláhy mohou růst i na přímém slunci substrát: štěrkovitý, humózní, propustný Množení: dělením trsů Použití: vyšší druhy do podrostu polostinných partií zahrad, na stinné záhony, drobné druhy na vlahá místa ve skalkách Druhy: vyšším druhem je V Asijská Dicentra spectabilis, do skalek se používají americké druhy např. D. eximia a D. formosa © JN

Dicentra eximia Průhonice World of Plants Sources for Botanical Courses Řád Ranunculales Čeleď Berberidaceae (dřišťálovité) herbs or shrubs* distribution: mostly E. Asia and E. North America, also South America, a few species general N. temperate, scattered in Africa 14/701, ČR 1/1 plus nepůvodní okrasné keře (např. Mahonia)*

Berberis vulgaris (dřišťál obecný) – keř se svazečky listů na brachyblastech, v úžlabí 3-7 trnů. Výslunné křovinaté stráně a meze, mezihostitel rzi travní (Puccinia graminis), celá rostlina je jedovatá (krom plodů), ze dřeva se získávalo žluté barvivo

Obrázek © JN; World of Plants © JN

Epimedium x rubrum Berberidaceae (dřišťálovité) Epimedium (škornice)

Původ: hlavně asijské hory, několik druhů v Evropě a S Africe Stanoviště v přírodě: podrost listnatých lesů Popis: trvalky s podzemními oddenky, některé stálezelené, jiné opadavé, listy složené, květy 4 četné brzo z jara, okrasné i listy (na podzim se barví do červena) Pěstování: polostín, přiměřeně vlhké stanoviště substrát: humózní Množení: dělením trsů na jaře po odkvětu, semeny – hůř klíčí, někdy až po 2 letech Použití: hajní partie zahrad, jako náhrada trávníku pod keři a stromy Druhy: pěstuje se evropská E. alpinum s červeno žlutými květy a japonská E. grandiflorum s nápadně dlouhými ostruhami i jejich kříženec Epimedium x rubrum a další druhy i kříženci © JN

Epimedium x rubrum © JN

Epimedium x youngianum 'Roseum' Epimedium pinnatum subsp. colchicum

Epimedium x versicolor 'Neosulphureum' Epimedium x versicolor 'Cupreum'

© JN Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Řád Ranunculales Čeleď Ranunculaceae (pryskyřníkovité) suchozemské (vzácně vodní byliny), vzácně liány (i dřevité) listy střídavé, jednoduché – často dlanitě dělené tyčinek mnoho, gyneceum apokarpní obsahují alkaloidy – téměř všichni zástupci jsou jedovatí rozšíření: kosmopolitní, nejvíce mírné pásmo S polokoule cca 60/2300, ČR 25/65 v čeledi se vyskytují významné plevele, farmaceuticky významné druhy a druhy okrasné

PREZENTACE © JN © JN

Adonis vernalis (hlaváček jarní) Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Adonis (hlaváček)

Původ: Popis: jednoleté i vytrvalé rostliny (vytrvalé někdy řazeny do samostatného rodu Adonanthe), listy jemně dělené v niťovité úkrojky, květy velké lesklé Pěstování: slunná suchá místa, ale substrát by neměl úplně vysychat substrát: propustný, hluboký, písčito-hlinitý Množení: semeny, těžko se přesazuje, dělení trsů není vhodné Použití: slunná suchá místa i na skalce ale s hlubší půdou Druhy: Adonis vernalis (hlaváček jarní) pocházející ze stepí V Evropy až Sibiře (u nás vzácně J Morava, chráněný zákonem), V asijský A. amurensis vyžaduje hlubší vlhkou půdu a přímé slunce, kvete už koncem února © JN

Adonis amurensis V Asie © JN

Anemone sylvestris Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Anemone (sasanka)

Původ: mírný pás Popis: bohatý rod nízkých až středně vysokých trvalek s dlanitě dělenými listy a většinou bílími květy, na lodyze jsou palisty Pěstování: skalnička vyžadují slunná místa s propustným substrátem, hajní druhy vlhký humózní substrát a polostín Množení: dělením trsů Použití: skalničky, jiné druhy do hájových vlhčích partií zahrad (A. nemorosa, A. ranunculoides) Další druhy: Anemone sylvestris (sasanka lesní), Anemone apennina (sasanka apeninská) - skalničky © JN

Anemone sylvestris (sasanka lesní) © JN

Anemone nemorosa © JN

Anemone ranunculoides © JN

Anemone 'Bressingham Glow' © JN

Anemone 'Honorine Jobert' © JN

Aquilegia vulgaris (orlíček obecný) Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Aquilegia (orlíček)

Původ: cirkumboreální Popis: středně vysoké byliny na zimu zatahující do země, listy dělené, květy různých barev a tvarů podle druhu a kultivaru Pěstování: Evropské a Asijské druhy preferují vlhčí stanoviště a polostín, Americké sušší a dobře rostou i na plném slunci, kultivary snáší plné slunce i více sucha substrát: humózní, propustný, vlhký Množení: semeny, snadno se kříží, problém získat čistý druh (na jaře dělením trsů – ale málo jisté) Použití: slunné i polostinné výsadby na dostatečně vlhká místa Další druhy: kolem 60 cm vysoký evropský luční až světle lesní druh Aquilegia vulgaris (orlíček obecný), nižší ze Skalistých hor pocházející A. caerulea a velké množství kříženců a kultivarů © JN

Aquilegia caerulea (orlíček) © JN

Aquilegia x hybrida 'Origami Rose and White' © JN

Aquilegia x hybrida © JN

Pulsatila vulgaris (koniklec německý) Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Pulsatila (koniklec)

Původ: stepi a horské louky stř. Evropy až na Sibiř Popis: atraktivní rostliny s velkými časně na jaře tvořícími květy a dělenými listy Pěstování: slunná místa s dobrou drenáží v době vegetace dostatek vláhy substrát: propustný u stepních druhů sušší u horských nemá úplně vyschnout Množení: semeny – vysévat hned po uzrání Použití: skalničky pro slunná stanoviště Další druhy: Pulsatila vulgaris (koniklec německý) se pěstuje v e více barevných odrůdách – slunná stanoviště a sušší vápnitý substrát, podobná stanoviště vyžaduje evropský P. grandis, K horským druhů patří P. australis nebo P. albana © JN

Pulsatila vulgaris 'Red' © JN

Pulsatila grandis Pálava © JN

Pulsatila albana horské stepi a alpinské i subalpinské trávníky v Malé Asii, na severozápadě Íránu a na Kavkazu Trollius europaeus (upolín evropský)

Původ: S polokoule, největší diverzita Asie Popis: nízké až středně vysoké byliny s dlanitě dělenými listy a nápadnými téměř kulovitým žlutými květy Pěstování: vlhčí slunná místa substrát: humózní, vlhký Množení: semeny, dělením trsů po odkvětu Použití: vlhká slunná místa v zahradě Druhy: náš Trollius europaeus (upolín evropský), jemu podobný Trollius altissimus (upolín nejvyšší), Z himálajský Trollius acaulis (upolín bezlodyžný), himálajský T. pumilus © JN

Trollius pumilus Himálaj © JN

Heleborus cv. (asi H. niger x H. purpurascens…) Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Helleborus (čemeřice)

Původ: Evropa, Asie, centrum diverzity Balkán Popis: středně vysoké trvalky se znoženými listy, některé druhy kvetou v zimě, jiné brzo na jaře, květy 5 četné nápadné velkými kališními lístky, koruny přeměněné v medníky Pěstování: polostín, snášejí přísušky, vadí jim stagnující voda substrát: humózní neutrální až alkalická půda Množení: výsevem, ale kvetou až po několika letech, dělením trsů po odkvětu Použití: podrost keřů a stromů, i zimní ozdoba teras (v nádobách), také rychlení Druhy: Heleborus niger z JV Evropy má černý oddenek a bílé, nebo smetanové květy, H. foetidus z JZ Evropy nemá oddenek, jen podzemní ztlustlý stonek, kvete zeleně, pěstují se kultivary vzniké křížením H. niger, H. purpurascens, H. orientale, H. angustifolius a dalších druhů © JN

Helleborus niger © JN

Heleborus niger cv. © JN

Heleborus foetidus Helleborus lividus subsp. corsicus

Helleborus © JN

Hepatica nobilis (jaterník trojlaločný) Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Hepatica (jaterník)

Původ: S polokoule Popis: nízké rostliny s 3 laločnatými listy a na jaře velkými nejčastěji modrými kvítky Pěstování: polostín, vlhká ale nezamokřená stanoviště substrát: humózní, prodyšný Množení: semeny po uzrání, dělením rostlin po odkvětu Použití: do hájových partií zahrad do podrostu Další druhy: náš druh Hepatica nobilis (jaterník trojlaločný), H. transilvanica, v japonsku se intenzivně kříží a šlechtí © JN

Hepatica nobilis (jaterník trojlaločný) Aconitum firmum

Původ: S polokoule, horské rostliny Popis: středně vysoké až vysoké prudce jedovaté trvalky Pěstování: chladné, mírně vlhké polostinné místo substrát: humózní, živinami bohatý Množení: dělením trsů, semeny Použití: záhony v polostínu Druhy: Aconitum callibotryon (oměj šalamounek) © JN

Delphinium elatum (stračka vyvýšená) Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Delphinium (stračka)

Původ: většinou Asie a Evropa (1 druh J Afrika) Popis: vysoké trvalky (až 250 cm) s dlanitě dělenými listy a hrozny nejčastěji modrých květů Pěstování: polostninná nebo slunná ale dostatečně vlahká místa substrát: humozní, hluboký na živina bohatý vlhký Množení: dělením trsů, semeny Použití: vysoké trvalky na vlhčí místa Druhy: euroasijský druh horských niv Delphinium elatum (stračka vyvýšená), hybrid D. x cultorum (D. x hybridum) – D. elatum je jedním s rodičů © JN

Delphinium x cultorum Delphinium x cultorum

Clematis © JN

Clematis World of Plants Sources for Botanical Courses Řád Buxales** Family Buxaceae monoecious evergreen herbs to small trees distribution: very scattered, tropical as well as temperate, 7/100

some important ornamentals Buxus Pachysandra

Pachysandra terminalis

Obrázek © JN; World of Plants © JN

Pachysandra terminalis (pachysandra) Buxaceae Pachysandra (pachysandra)**

Původ: Japonsko Popis: rostlina okrasná hlavně kožovitými zelenými listy Pěstování: nenáročná rostlina pro vlhčí stanoviště a polostín substrát: propustný vlhký humózní Množení: dělením rostlin, sama se rozlézá výběžky Použití: půdokryvná rostlina do polostínu Druhy: Pachysandra terminalis (pachysandra) Vývojová linie „Superrosidy“ (Superrosids) Řád Saxifragales 15 čeledí . . . a vývojová linie „Rosidy“ (Rosids) geneticky monofyletická skupina rozsáhlá skupina bez společného morfologického apomorfního či identifikačního znaku Vývojová linie „Fabidy“ (Fabids) geneticky monofyletická skupina v rámci Rosid rozsáhlá skupina bez společného morfologického apomorfního či identifikačního znaku

PREZENTACE © JN Řád Saxifragales Čeleď Paeoniaceae (pivoňkovité) vytrvalé byliny, velké oboupohlavné květy u pěstovaných plnokvětých kultivarů mají petializované tyčinky distribution: N. temperate, especially East Asia, 1/33 Paeonia (pivoňka) – jako okrasné se pěstuje větší množství druhů v mnoha kultivarech

PREZENTACE © JN © JN

Paeonia officinalis Paeoniaceae (pivoňkovité) Paeonia (pivoňka)

Původ: Asie, Evropa, západ S Ameriky Popis: vytrvalé rostliny s hlízovitě ztloustlými kořeny, s dělenými kožovitými listy a velkými květy často se zmnoženými korunními lístky Pěstování: nenáročné rostliny, které nesnáší přesazování (pak často několik let nekvetou), preferují slunná stanoviště substrát: hluboká propustná půda, živinami bohatá Množení: dělením trsů, semeny Použití: trvalka pro slunné záhony, i skalničky (P. tenuifolia z V Evropy) Druhy: Paeonia officinalis (pivoňka lékařská) ze Středozemí, pěstovaná jako léčivka ( je mírně jedovatá) © JN

Paeonia officinalis cv. (pivoňka lékařská) Paeonia tenuifolia © JN

Paeonia suffruticosa Hybridní druh, na němž se podílí v přírodě zřejmě vyhynulý rodič (V Asie), který byl zkřížen s dalšími druhy skupiny moutan (P. rockii a P. ostii) Řád Saxifragales Čeleď Saxifragaceae (lomikamenovité) byliny i keře listy střídavé nebo vstřícné, někdy růžicovitě nahloučené, většinou jednoduché rozšíření: severní polokoule a Andy 33/600, ČR 2/10

Saxifraga paniculata

PREZENTACE © JN © JN

Saxifraga (lomikamen) Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen)

Původ: S polokoule Popis: velká variabilní skupina rostlin od nizoučkých až po metr (s květenstvím ) vysoké, listy v přízemní růžici, květy 5 četné Pěstování: variabilní skupin a s duhy vysýchavých slunných stanovišť i vlhkých pramenišť Množení: výsevem na podzim (většina druhů potřebuje prodělat zimu aby klíčila) Použití: většinou různé typy skalek © Bjoertvedt (CC BY-SA 3.0)

Saxifraga hirculus https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ca/Saxifraga_hirculus_IMG_6959_myrsil dre_longyearbyen.JPG Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen)

Rozdělení: sekce Hirculus původ vysoké polohy hor střední a V Asie vyžadují kyselou, vlhkou, ale drenážovanou chladnější polohu S. hirculus © JN

Saxifraga x arendsii Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen)

Rozdělení: sekce Dactyloides tzv. „mechovite“ lomikameny – rychle odnožují a rozrůstají se do plochy v kultuře nenáročné na světlé (ale ne přímé J slunce) místo nebo do polostínu, neustále mírně vlhou půdu a dostatek slunce množí se snadno řízkováním S. x arendsii (Arendsii–hybridy) – vznikly křížením S. exarata, S. rosacea a S. granulata © JN

Saxifraga x arendsii © JN

Saxifraga paniculata Moravský Krumlov Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen)

Rozdělení: sekce Ligulatae (Euaizoonia) slunné vápencové skály, dobře snášejí sucho atraktivní růžice stříbřešedých listů (vylučují CaCO3), tvoří kompaktní polštáře S. paniculata (syn. S. aizoon) - Evropa S. cotyledon - Evropa S. cochlearis- Alpy, Appeniny © JN

Saxifraga paniculata © JN

Saxifraga crustata © JN

Saxifraga paniculata badensis © JN

Saxifraga oppositifolia Bulharsko, Pyrin Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen)

Rozdělení: sekce Porphyrion (včetně bývalé sekce Porophyllum (Kabschia)) hory stř. a V Asie a Turecko, J Evropské hory rostou ve spárách na skalách vytváří kompaktní bochánky drobných listových růžic pěstují se těžko vyžadují dostatek světla ale ne přímý úpal (nesnáší teploty nad 30°C), dobrou drenáž a dostatek vlhkosti – nejlépe rostu na travertinu; vysokohorské druhy vyžadují značnou vzdušnou vlhkost – hodí se jen do alpinkových skleníků, J Evropské druhy lze pěstovat i venku S. ferdinandi-coburgi – Bulharsko S. burseriana – Pyreneje S. marginata – Appeniny S. sempervivum – vápence Balkánu S. oppositifolia – subarktický a subalpinský cirkumpolární © JN

Saxifraga granulata (lomikámen zrnatý) roste hojně na mezích a v mezofilních trávnících Sekce Saxifraga Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen)

Rozdělení: sekce Trachyphyllum, S. bronchialis - S Amerika S. bryoides – Evropa sekce Gymnopera (syn. Robertsonia) vlhké půdy y stinná místa S. spathularis S. umbrosa sekce Diptera teplá stanoviště, spíš pokojovka S. stolonifera sekce Xanthizoon S. aizoides vlhká místa Evropských hor sekce Saxifraga S. sibirica S. granulata – mezofilní louky © JN

Saxifraga cuneifolia hory J a stř. Evropy na silikátech sekce Gymnopera © JN

Heuchera Saxifragaceae (lomikamenovité) Heuchera (dlužicha)

Původ: S. Amerika Popis: vytrvalé rostliny s dlanitými celoročně zelenými (někdy s kresbou) listy a hroznem drobných květů Pěstování: polostín, vlhká místa substrát: humózní, vlhký Množení: řízkováním hlavně na podzim Použití: stálezelené okrasné rostliny do podrostu větších stomů a hájových partií zahrad Další druhy: druhy okrasné listem H. americana L. a H. micrantha, jako druhy okrasné květem se prodávají hlavně H. x brizoides (vzniklá křížením H. sanguinea s dalšími druhy), drobné horské druhy s malými listy do skalek © JN

Heuchera x brizoides (dlužicha) © JN

Heuchera Lime Marmalade © JN

Heuchera Cinabar Silver © JN

Bergenia ciliata Afghanistan, South Tibet, Bhutan Saxifragaceae (lomikamenovité) Bergenia (bergénie)

Původ: Stř. Asie Popis: vytrvalá rostlina s tlustým poléhavým plazivým oddenkem, tlustými okrouhlými listy na jaře kvetoucí většinou růžovobílými květy Pěstování: odolná rostlina pro slunná vlhká nebo polostinná stanoviště substrát: humózní, vlhký (sucho snáší relativně dobře) Množení: zimním výsevem semen, dělením oddenků Použití: větší do šířky se rozrůstající trvalka do podrostu vyšších stomů Další druhy: V sibiřská Bergenia crassifolia (bergénie tučnolistá), pěstují se i další druhy a jejich kříženci i množství kultivarů © JN

Bergenia crassifolia (bergénie tučnolistá) Altaj, Sajan © JN © JN

Darmera peltata Řád Saxifragales Čeleď Saxifragaceae (lomikamenovité)* Chrysosplenium alternifolium (mokrýš střídavolistý) lesní prameniště, lužní lesy a další stinná vlhká místa

PREZENTACE © JN Řád Saxifragales* Čeleď Crassulaceae (tlusticovité) sukulentní byliny, vzácně polokeře listy většinou jednoduché, dužnaté, sukulentní stavby květy ve vrcholičnatých květenstvích rozšíření: worldwide, esp. the Cape region and Mexico, 34/1400, ČR 6/12

množství okrasných a sbírkových druhů

Crassula schmidtii PREZENTACE © JN © JN

Crassula schmidtii není mrazuvzdorná u nás © JN

Sedum acre, S. sexangulare Foto © Josef Navrátil Crassulaceae (tlusticovité) Sedum (rozchodník)

Původ: hlavně S polokoule Popis: bohatý rod sukulentních rostlin ozdobných květy i olistěním Pěstování: skalky, slunná suchá místa substrát: propustný Množení: řízkování, dělení trsů, některé druhy výsevy předjaří Použití: skalky Druhy: Sedum acre (rozchodník ostrý), S. album, S. sexangulare, S. spurium preferuje vlhčí stanoviště ale přisušky snáší dobře, S. spectabile z V Asie je vysoké kolem 40 cm © JN

Sedum acre (rozchodník ostrý) celá Evropa, zapadní Asie a Severni Amerika © JN

Sedum sexangulare (rozchodník šestiřadý) Stř. Evropa © JN

Sedum album Horské oblasti Evropy, zapadni Asie a Severni Ameriky © JN

Sedum album 'Coral Carpet' © JN

Sedum spurium cv. Kavkaz © JN

Sedum kamtschaticum 'Variegatum' © JN

Sedum reflexum S, Stř. a JZ Evropa © JN

Sedum 'Firecracker' © JN

Sedum spathulifolium 'Purpureum' © JN

Sedum maximum © JN

Sedum spectabile Čína, Korea © JN

Sedum cv. © JN

Jovibarba globifera (netřesk výběžkatý) Crassulaceae (tlusticovité) Jovibarba (netřesk)

Původ: J, stř. a V Evropa Popis: netřesku rodu Sempervivum podobné rostliny lišící se stavbou květu - má 5-7 okvětních lístků, které zvonkovitě srůstají Pěstování: suché skalky substrát: chudá kamenitá zemina Množení: dělěním Použití: skalnička pro slunná stanoviště, na střechy a do koryt Druhy: J. sobolifera, J. hirta © JN

Sempervivum cv. Crassulaceae (tlusticovité) Sempervivum arachnoideum (netřesk pavučinatý) Původ: J, stř. a JV Evropa až JZ Asie Popis: sukulentní listové růžice, květy složené z 8-16 rozložených okvětních lístků, rostliny jsou monokarpní Pěstování: suché skalky substrát: propustný kamenitý Množení: dělením Použití: skalnička pro slunná stanoviště, na střechy a do koryt Druhy: Sempervivum arachnoideum (netřesk pavučinatý), nenáročný nejběžnější S. tectorum, S. wulfenii z Dolomitů má matně zelené listy s načervenalou bází © JN

Sempervivum (netřesk) Řád Fabales Čeleď Fabaceae (bobovité) dřeviny nebo byliny listy většinou složené s palisty, často zakončené úponkou významná je symbióza kořenů s nitrogenními hlízkovými bakteriemi rodu Rhizobium (obohacují půdu o dusík) plod většinou lusk, vzácně struk nebo nažka rozšíření: kosmopolitní 766/ 19580, ČR 28/120 obrovská čeleď obvykle dále členěna do podčeledí (někdy samostatných čeledí) Faboideae byliny, keře i stromy listy s palisty květy zygomorfní (rozlišené na pavézu, 2 křídla a člunek) plodem je lusk, který puká 2 chlopněmi rozšíření: kosmopolitní

Lathyrus vernuus Fabaceae (bobovité) Lathyrus (hrachor)

Původ: téměř kosmopolitní rod Popis: rostliny s dělenými listy a motýlokvětými květy, některé vzpřímené, jiné liány Pěstování: podle druhu, ozdobné jsou lesní druhy jako L. vernus, které vyžadují polostín, humózní vlhkou půdu Množení: semeny Použití: podrost stromů, hájové partie zahrad Druhy: Lathyrus vernus (hrachor jarní) © JN

Lupinus polyphyllus (vlčí bob mnoholistý) Fabaceae (bobovité) Lupinus (vlčí bob)

Původ: Amerika Popis: hlavně vyšší trvalky s kůlovitým kořenem, dlanitě dělenými listy a hroznem modrých (ale i bílých nebo růžových květů) Pěstování: snadné, místy samo zplaňuje, roste na slunci i v polostínu substrát: humózní, vlhčí Množení: semeny Použití: výsadby trvalek, drobné druhy i do skalek Druhy: Lupinus polyphyllus (vlčí bob mnoholistý)- vyšší trvalka, místy u nás invazivní, L. breweri je náchylná skalnička © JN

Anthyllis vulneraria Fabaceae (bobovité) Anthyllis (úročník)

Původ: Evropa, Střední Východ, S Afrika Popis: nízké až středně vysoké byliny s hlávkovitým květenstvím Pěstování: nenáročné rostliny pro suchá slunná stanoviště substrát: písčito-hlinitý Množení: semeny, dělením trsů Použití: nízké druhy na suché skalky, vyšší do trvalkových záhonů Druhy: náš původní A. vulneraria má květy žluté, jihoevropský A. montana má květy karmínově červené © JN

Anthyllis vulneraria var. coccinea Řád Fabales* Čeleď Polygalaceae (vítodovité) dřeviny nebo byliny listy jednoduché květy oboupohlavné, zygomorfní, květní obaly rozlišené, volné – často jsou 2 postranní kališní lístky zveličené – křídla, koruna zpravidla redukovaná na 3 lístky rozšíření: téměř kosmopolitní 21/965, ČR 1/7

PREZENTACE © JN Řád Fabales Čeleď Polygalaceae (vítodovité)* Polygala vulgaris (vítod obecný) roste v krátkostébelných loukách na kyselých podkladech

PREZENTACE © JN Řád Rosales Čeleď Rosaceae (růžovité) byliny, keře i stromy listy střídavé rozšíření: kosmopolitní, těžiště mírný pás S polokoule 90/3000, ČR 27/125

Acaena microphylla (acéna drobnolistá) Rosaceae (růžovité) Acaena microphylla (acéna drobnolistá) Původ: J polokoule, hlavně Nový Zéland Popis: nízké půdokryvné rostliny s dělenými listy s palisty, hlávkovitým květenstvím a ostnitými plodenstvími Pěstování: slunce nebo polostín, mírně vlhká až suší místa (v zimě nesnáší vlhko), lepší na zimu překrýt chvijím proti holomrazům substrát: propustný Množení: dělením trsů Použití: půdokryvná nízká trvalka na slunce a do polostínu Druhy: Acaena microphylla (acéna drobnolistá) © JN

Dryas octopetala (dryádka osmiplátečná) Rosaceae (růžovité)

Dryas (dryádka)

Původ: arkto-alpinský druh S polokoule Stanoviště v přírodě: alpinské louky a sutě Popis: nízké dřevnatějící plazivé kořenující skalničky tvořící rozsáhlé porosty se stálezelenými vroubkovanými listy a velkými bílými, nebo žlutými květy Pěstování: slunce, nebo polostín, dobře se pěstuje i v nížanách, snáší i letní horka a částečně sucho substrát: propustný s přídavkem humusu Množení: podzimní, nebo zimní výsevy, kříženci řízkováním Použití: skalnička pro slunná a polostinná stanoviště Druhy: evropská bělokvětá Dryas octopetala (dryádka osmiplátečná), S americká žlutokvětá D. drummondii © JN

Potentila arenaria agg. Rosaceae (růžovité)

Potentilla (mochna)

Původ: hlavně S polokoule Holarktis Popis: nízké až středně vysoké byliny, někdy dřevnatějící se složenými listy s palisty a žlutými, bílými, nebo červenými, růžovými… květy Pěstování: druhy používané jako skalničky hlavně slunná suší místa substrát: písčitý, propustný Množení: dělením trsů, semeny Použití: nízké druhy jako skalničky, vyšší do trvalkových výsadeb Druhy: Potentilla nitida (mochna triglavská) z vápencových Alp a Appenin, vyšší je např. himálajská P. nepalensis © JN

Geum 'Coccineum' Rosaceae (růžovité)

Rosa (růže)

Rosa (růže) ostny trichomového původu, listy lichozpeřené, palisty přirostlé k řapíku, velké vonné květy, češule se za zralosti mění v dužnatý šípek, mnoho zahradnicky cenných druhů, hybridů a kultivarů R. canina (růže šípková) nejrozšířenější druh častý podél cest, v lesních lemech, šípky mají vysoký obsah vit. C

Rosa rugosa Rosa (růže) © JN Řád Cucurbitales according to APG IV eight families Čeleď Cucurbitaceae (tykvovité) převážně popínavé byliny, štětinatě chlupaté listy jednoduché, střídavé plodem je bobule rozšíření: largely tropical and subtropical, especially drier parts of Africa 98/975, ČR 2/3

PREZENTACE © JN Řád Cucurbitales* Čeleď Begoniaceae (kysalovité) succulent, herbaceous habit asymetrické jednoduché listy distribution: largely tropical 2/1600

u nás se jako pokojové nebo kbelíkové rostliny pěstují různé druhy a kultivary begonií (Begonia)

PREZENTACE © JN Řád Oxalidales Čeleď Oxalidaceae (šťavelovité) byliny, v tropech i dřeviny s masitými hlízovitými kořeny nebo oddenky složené listy většinou střídavé rozšíření: hlavně tropy a subtropy jižní polokoule 6/770, ČR 1/4

Oxalis acetosella Oxalis (šťavel)

Původ: téměř celosvětově rozšířený rod, největší diverzita, Brazílie, Mexiko, J Afrika Popis: byliny s drobnými oddenky nebo hlízkami, s 4 četnými listy Pěstování: propustné písčité půdy, některé druhy slunná místa jiné spíše polostín až stín Množení: dělením hlíz, semeny Použití: některé druhy jsou vhodné jen pro alpínkové skleníky např. Oxalis adenophylla, nesnáší zimní přemokření, jiné se pěstují jako přenosné rostliny, jiné jako trvalky venku Druhy: u nás se vyskytující O. acetosella je vhodný pro přistíněná vhlčí místa, jako přenosné rostliny se pěstují např. Oxalis tetraphylla, O. triangularis © JN

Oxalis tetraphylla 'Iron Cross' Řád Malpighiales rozsáhlý řád zahrnující podle APG IV 36 čeledí mnoho z nich jsou čeledě tropických dřeviny z TDL s celokrajnými kožovitými listy a ± kulatými nevelkými plody (bobule, peckovice i tobolky) Čeleď Violaceae (violkovité) byliny, v tropech i dřeviny listy většinou jednoduché, většinou střídavé s palisty plodem je tobolka rozšíření: především mírné pásmo 34/985, ČR 1/25

Původ: hlavně mírný pás S polokoule a hory J Ameriky Popis: dvouleté i vytrvalé byliny Pěstování: vytrvalé violky preferují slunná, ale vlhká stanoviště, nesnášejí moc horko ani vlhko v zimě substrát: hlinitý, štěrkovitý, propustný, vlhký Množení: semeny na podzim, řízky (v létě rádi uhnívají když je moc horko) Použití: skalničky Druhy: horské skalkové druhy Viola biflora (violka dvoukvětá), V. alpina, náš druh Viola odorata (violka vonná) – je nenáročný druh, který může růst i v chodníku nebo při okraji trávníku © JN

Viola reichenbachiana lesní druh Řád Malpighiales Čeleď Hypericaceae (třezalkovité) keře nebo vytrvalé byliny listy jednoduché, vstřícné nebo v přeslenech v pletivech pryskyřičné siličné nebo kanálky rozšíření: převážně tropy, subtropy a méně mírný pás 9/700, ČR 1/6 teplomilné/oceánické velkokvěté třezalky se pěstují jako okrasné zahradní rostliny*

Hypericum 'Hidcote' až 7 cm široké květy, léčivka, na jaře je vhodné větve ostříhat na 10-20 cm loňských větví, kvete na novém dřevě Hypericum (třezalka)

Původ: bohatý rod, téměř celosvětově rozšířený (krom nížin v topech, polárních oblastí…) Popis: vytrvalé byliny, některé dřevnatějící polokeře nebo keře s 5 četnými často velkými žlutými květy s velkým množstvím nápadných tyčinek, kvetou většinou uprostřed léta Pěstování: velké druhy vyžadují úrodnou půdu a slunné stanoviště nebo polostín, nemají rády příliš suchou půdu. Drobné skalkové druhy chtějí propustnou zeminu, některé špatně zimují za vlhka Množení: letním řízkováním, botanické druhy i semeny Použití: nízké druhy na slunná suchá místa do skalek, vyšší jako solitéry, nebo do trvalkových záhonů Druhy: jako skalničky se pětují H. coris ze Z Alp, kvete v červenci až srpnu, H. olympicum z Balkánu, kvetoucí v červenci, z vyšších druhů se pěstují např. H. calycinum (Bulharsko, Turecko), H. kouytchense (Z Čína) a množství dalších druhů, kříženců a kultivarů, např. H. Hidcote. Jako mokřadní rostlina se pěstuje H. elodes (Z Evropa) © JN

Hypericum coris World of Plants Sources for Botanical Courses Řád Malpighiales Čeleď Salicaceae (vrbovité) dřeviny listy jednoduché, nedělené, střídavé s palisty květy v jehnědovitých květenstvích, drobné, s redukovanými obaly rozšíření: kosmopolitní, především mírný a chladný pás 54/1200, ČR 2/30 © JN

Salix © JN

Salix