MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE

Velikost genomu a poměr bazí v genomu v čeledi

Diplomová práce

Lenka Kočková

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Petr Bureš, Ph. D. Brno 2012

Bibliografický záznam Autor: Bc. Lenka Kočková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Ústav botaniky a zoologie Název práce: Velikost genomu a poměr bazí v genomu v čeledi Ranunculaceae Studijní program: Biologie Studijní obor: Systematická biologie a ekologie (Botanika) Vedoucí práce: Doc. RNDr. Petr Bureš, Ph. D. Akademický rok: 2011/2012 Počet stran: 104 Klíčová slova: Ranunculaceae, průtoková cytometrie, PI/DAPI, DNA obsah, velikost genomu, GC obsah, zastoupení bazí, velikost průduchů, Pignattiho indikační hodnoty

Bibliographic Entry Author: Bc. Lenka Kočková Faculty of Science, Masaryk University, Department of Botany and Zoology Title of Thesis: Genome size and genomic base composition in Ranunculaceae Programme: Biology Field of Study: Systematic Biology and Ecology (Botany) Supervisor: Doc. RNDr. Petr Bureš, Ph. D. Academic Year: 2011/2012 Number of Pages: 104 Keywords: Ranunculaceae, flow cytometry, PI/DAPI, DNA content, genome size, GC content, base composition, stomatal size, Pignatti‘s indicator values

Abstrakt Pomocí průtokové cytometrie byla změřena velikost genomu a AT/GC genomový poměr u 135 druhů z čeledi Ranunculaceae. U druhů byla naměřena délka a šířka průduchů a z literatury byly získány údaje o počtu chromozomů a ekologii druhů. Velikost genomu se v rámci čeledi liší 63-krát. Nejmenší genom byl naměřen u canadensis (2C = 0,75 pg), největší u Ranunculus lingua (2C = 47,93 pg). Mezi dvěma hlavními podčeleděmi Ranunculoideae a Thalictroideae je ve velikosti genomu markantní rozdíl (2C = 2,48 – 47,94 pg a 0,75 – 4,04 pg). Velikost genomu u méně zastoupených podčeledí Glaucidioideae, Hydrastioideae a Coptidoideae je malá (2C = 2,73 pg, 2,69 pg or 1,37 pg); stejně tak sesterské čeledi Papaveraceae, Eupteleaceae, , Menispermaceae a Lardizabalaceae mají velikost genomu malou, což svědčí o zvětšování genomu v rámci čeledi. Předpokládaný vztah mezi genomovými parametry (velikostí genomu a zastoupení GC bazí) se za použití fylogenetických kontrastů nepotvrdil. Naopak vztah mezi velikostí genomu a velikostí průduchu potvrzen byl. Nejtěsnější korelace je mezi velikostí genomu a délkou průduchu, při použití délky na třetí nebo délky krát šířky na druhou není korelace tak těsná. Geofyty mají signifikantně větší genom než negeofytní druhy. Genom negativně koreluje s dobou kvetení. Z vlastností prostředí genom negativně ovlivňuje vlhkost. Tento vliv může být zprostředkovaný negativní korelací velikostí průduchů s vlhkostí. Na genomové vlastnosti mají také nemalý vliv klimatické podmínky. Velikost genomu je podmíněna pozitivně teplotou. GC obsah negativně koreluje s teplotou a srážkami.

Abstract The overall genomic parameters, somatic DNA content and base composition were analyzed in 135 taxa of Ranunculaceae by use flow cytometry method. The variation in DNA amount across the family is 63,9-fold. The smallest genome has been foun in Aquilegia canadensis (2C = 0,75 pg) while the largest in Ranunculus lingua (2C = 47,93 pg). Within the family there are two main most evolved clades represented by large subfamilies Ranunculoideae and Thalictroideae which exhibited strongly contrasting variation in genome size (2C = 2,48 – 47,94 pg a 0,75 – 4,04 pg, respectivelly). The DNA content in small sister subfamilies Glaucidioideae, Hydrastioideae and Coptidoideae was small (2C = 2,73 pg, 2,69 pg or 1,37 pg); similarly in outgroups of sister families Papaveraceae, Eupteleaceae, Berberidaceae, Menispermaceae and Lardizabalaceae the DNA content was lower, therefore that’s suggesting increasing trend in evolution of genome size in the family. Expected correlation between genomic parameters (genome size and GC content) was not confirmed if tested by independent phylogenetic contrasts. The correlation between DNA amount and stomatal size was confirmed. The better predictor of genome size was shown to be length while other tested variables width x width x width and width x width x length exhibited less closser correlation. Geophyts have significantly larger genomes than no-geophyts . Genome negatively correlated with flowering time. Moisture negatively affects genome size from the properties of the environment genome. This effect may be mediated by a negative correlation between stomatal size and moisture. Climatic conditions also have significant influence on genomic parameters. Genome size is positively affected by temp. GC content correlates negatively with temperature and precipitation.

Poděkování V první řadě bych chtěla poděkovat doc. RNDr. Petru Burešovi Ph.D. za trpělivost, kterou se mnou měl během doby, kdy vznikala tato diplomová práce. Dále mu děkuji za pomoc při sběru materiálu, časté odborné konzultace a za všechno, co mě naučil. Za cenné rady děkuji především Mgr. Petru Šmardovi Ph.D., doc. RNDr. Vítu Grulichovi CSc., Mgr. Pavlovi Veselému a Mgr. Ivaně Hralové. Za pomoc při cytometrickém měření děkuji Mgr. Lucii Horové a Ing. Alexandře Březinové. Dále děkuji Mgr. Ondřeji Hájkovi za poskytnutí klimatických dat. Také všem, kteří mi ze svých cest přivezli cytometrický materiál a botanickým zahradám, které mi daly své rostliny k dispozici, za to děkuji. Děkuji přátelům a rodině za pomoc, podporu, zázemí a lásku.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 7. května 2012 ...... Lenka Kočková

Obsah 1. Význam velikosti genomu a zastoupení GC bazí…………………………………… 1 1.1 Velikost genomu………………………………………………………………. 1 1.2 Variabilita velikosti genomu……………………………………………….…. 1 1.3 Adaptivita velikosti genomu………………………………………………….. 2 1.4 AT/GC genomový poměr……………………………………………………... 4 1.5 Chromozomy………………………………………………………………….. 5 2. Materiál a metodika…………………………………………………………………. 6 2.1 Sběr materiálu…………………………………………………………………. 6 2.2 Měření velikosti genomu……………………………………………………… 8 2.3 Stanovení chromozomových počtů a průměrné velikosti chromozomů……… 10 2.4 Měření velikosti průduchových buněk………………………………………... 13 2.5 Stanovení fenotypových a ekologických vlastností druhu……………………. 14 2.6 Sestavení fylogenetického stromu…………………………………………….. 15 2.7 Statistické zpracování dat……………………………………………………... 16 3. Čeleď Ranunculaceae jako model pro studium velikosti genomu …………………. 18 4. Cíle práce……………………………………………………………………………. 22 5. Výsledky…………………………………………………………………………….. 23 5.1 Fylogenetická analýza genomických znaků…………………………………... 23 5.2 Vztah genomických parametrů k fenotypu…………………………………… 32 5.3 Vztah ekologických parametrů ke genomovým vlastnostem………………..... 38 6. Diskuse……………………………………………………………………………… 41 6.1 Fylogenetická analýza genomických znaků…………………………………... 41 6.2 Vztah genomických parametrů k fenotypu…………………………………… 43 6.3 Vztah ekologických parametrů ke genomovým vlastnostem…………………. 45 7. Závěr………………………………………………………………………………… 48 8. Literatura……………………………………………………………………………. 49 9. Přílohy

1. Význam velikosti genomu a zastoupení AT/GC bazí 1.1 Velikost genomu Genom je veškerá genetická informace uložená v DNA buněčného jádra konkrétního organismu (druhu). V užším slova smyslu je to kompletní sekvence DNA obsažená v jedné gametě daného druhu. Termín genom poprvé použil Hans Winkler v roce 1920. Jaderný obsah DNA se dá popsat dvěma termíny a to „velikost genomu“ a „C-value“. Termín „velikost genomu“ začal používat pro množství DNA odpovídající monoploidnímu genomu (monoploidní velikost genomu = somatický obsah DNA / stupeň ploidie) pravděpodobně v 70. letech Ralph Hinegardner (1976). Pojem „C-value“ znamená poloviční somatický obsah DNA, bez ohledu na stupeň ploidie, tj. množství DNA odpovídající holoploidnímu genomu (holoploidní velikost genomu = somatický obsah DNA / 2 = gametický obsah DNA). Tuto zkratku zavedl v roce 1950 H. Swift. Z jeho práce ale nebylo zřejmé, co přesně písmeno „C“ vyjadřuje. To objasnil až v roce 1975 v dopise M. D. Bennettovi, v kterém stálo, že „C“ znamená „constant“ (Bennett & Leitch 2005). C-value se však běžně využívá a využívalo jako ekvivalent "velikosti genomu". Tím mohlo docházet ke konfúzi, kdy se pod stejným pojmem mohly chápat různé věci. Proto Greilhuber et al. (2005) nabízejí novou terminologii. Pro monoploidní obsah DNA doporučují termín „Cx-value“ (kde x je základní chromozomové číslo) a pro obsah DNA charakteristický pro konkrétní organismus termín „C-value“. Velikost genomu je vyjádřena v počtu párů bází, nebo jako její hmotnost v pikogramech. Pro přepočet se používají různé hodnoty – například 1 pg = 978 Mbp (Doležel et al. 2003). První měření velikosti genomu byla uskutečněna v 50. letech 20. století. Od roku 1976 se M. D. Bennett se svými kolegy snažili změřit co největší množství druhů (Gregory 2007). Současný počet zjištěných velikostí rostlinných genomů je přes 7000 (Bennett & Leitch 2010). Tento počet zahrnuje všech pět částí DNA C-values database (krytosemenné, nahosemenné, kapraďorosty, mechorosty a řasy). Zdaleka největší rozsah dat je přitom znám v případě krytosemenných, jichž bylo dosud analyzováno 6287 druhů (Bennett & Leitch 2010).

1.2 Variabilita velikosti genomu Rozdíly mezi velikostmi genomu jsou obrovské, často i mezi poměrně blízce příbuznými druhy, aniž by to souviselo s rozdíly ve složitosti jejich organismální struktury (Thomas 1971).

-1-

Rozsah velikosti genomu se u kvetoucích rostlin pohybuje mezi 2C = 0,13 pg, což je hmotnost zjištěná u Genlisea margaretae (Greilhuber et al. 2006) a 2C = 304,4 pg u Paris japonica (Pellicer et al. 2010). Napříč krytosemennými rostlinami se tedy druhy mohou lišit téměř 2400-krát. Avšak i na úrovni čeledí nebo rodů je rozsah často velký. Například u čeledi Asteraceae uvádí Plant DNA C-value database (Bennett & Leitch 2010) velikost genomu v rozsahu 2C = 0,8–52,3 pg. Rod Euphorbia má velikost genomu v rozsahu 2C = 0,69 – 28,7 pg (Bennett & Leitch 2010). Za změny ve velikosti genomu rostlin je zodpovědná především polyploidizace, podobně jako přítomnost akcesorických chromozomů (B-chromozomů), chromozomálních aberací, chromozomálních přestaveb, či dalších chromozomálních mutací. Víceméně spojité změny v obsahu DNA rostlinných druhů jsou podmíněny přestavbami ve vlastní molekulární struktuře DNA. Jeden z nejčastějších takových mechanismů je proliferace retrotransposonů, nebo jejich odstraňování například mechanismy ilegitimní rekombinace (Bureš 2003). Retrotransposony nebo satelitní repetice (repetice s kratšími motivy) představují nekódující DNA, která však může často tvořit i většinu DNA v buňce (SanMiguel Bennetzen 1998). O roli této nekódující DNA jsou často jen kusé znalosti: satelitní repetice najdeme často v centromerických oblastech, kde jejich lokalizace často vymezuje pozice centromericky specifických histonů, a tím velikostní rozsah centromery resp. kinetochoru, jehož vnitřní část tyto histony tvoří (Civáň et al. 2011). Rovněž telomerické oblasti chromozomů obsahují četné repetitivní motivy. Méně často najdeme v centromerické oblasti trasposony, které však také mohou svými skoky do určitých oblastí blokovat expresi genů. Přes tyto dílčí „funkce“ repetic v genomu, zůstává zatím do značné míry nejasná velká dynamika jejich celkového obsahu a tedy i velikosti genomu samotného.

1.3 Adaptivita velikosti genomu Faktory, které mohou souviset se změnami ve velikosti genomu, se vědci zabývají již dlouho a za tu dobu přišli s mnoha zajímavými vysvětleními. Již průkopníci cytologie na konci 19. století si na svých mikroskopických preparátech všimli, že velikost buněčných jader dobře odráží velikost buněk, v nichž se tato jádra nacházejí (Čížek & Fajkus 1983). Tento vztah může pak vyniknout v takových životních stádiích nebo orgánech, jejichž struktura je tvořena jedinou buňkou nebo omezeným počtem buněk, jinými slovy, když je funkčnost nebo funkce takového stádia nebo orgánu přímo závislá na velikosti buňky samotné. V takovém případě může velikost buňky představovat selekční mez pro rostoucí genom, jemuž se taková buňka má na principu jádroplazmové korelace přizpůsobovat. Tímto -2-

způsobem může vznikat poměrně těsný pozitivní korelační vztah, například mezi velikostí genomu a velikostí pylu, nebo mezi velikostí genomu a průduchů. To potvrdili například Beaulieu et al. (2008), Knight & Beaulieu (2008), Hodgson et al. (2010) nebo Franks et al. (2012). Podobná závislost byla zjištěna v případě kostních nebo krevních buněk u živočichů (Gregory 2001). U rostlin je zpravidla považována za dobrý prediktor velikosti genomu délka stomatární buňky. A to proto, že stomatární buňky jsou snadno preparovatelné a nedochází u nich k endopolyploidizaci, jak tomu může být u jiných epidermálních buněk nebo buněk jiných pletiv. Podle recentní studie (Franks et al. 2012) lze jako lepší prediktor objemu jádra a tím i velikosti genomu využít třetí mocninu šířky svěrací buňky. Kromě již zmíněné pozitivní korelace mezi velikostí genomu a velikostí průduchů, byla také prokázána negativní korelace mezi velikostí genomu a hustotou průduchů (Beaulieu et al. 2008). Přítomnost takového vztahu však může být zprostředkovaná fyziologicky podmíněnou negativní korelací mezi hustotou průduchů a jejich velikostí (Beaulieu et al. 2008). Na buněčné úrovni se vědci zabývají také vztahem velikosti genomu k trvání buněčného dělení (Bennett 1971, Francis et al. 2008) a k rychlosti metabolismu (Beaulieu et al. 2007a, Knight & Beaulieu 2008). Vzhledem k tomu, že čím větší genom je, tím více místa zaujímá v protoplastu, a proto je i náročnější připravit dělící aparát, čímž se prodlužuje celková doba potřebná k buněčnému dělení. Pomalejším buňečným dělením jsou takto rostliny s velkým genomem znevýhodněny oproti rostlinám s genomem malým (Bennett 1971). Naproti tomu metabolické dráhy a fyziologické procesy jsou spíše pod vlivem vnějšího prostředí, jejichž selekční tlak může být silnější, a tedy pro velikost buňky více limitující než velikost genomu (Knight & Beaulieu 2008). Logickým důsledkem poznání vztahu mezi velikostí genomu a buněk byla otázka, jestli se tento vztah přenáší i na znaky vyšší strukturní úrovně, například na velikost mnohobuněčných rostlinných orgánů (Knight & Beaulieu 2008, Hodgson et al. 2010), velikost semen (Bennett 1972, Grime et al. 1997) nebo výšku rostliny (Knight & Beaulieu 2008). Beaulieu et al. (2007a) porovnávali velikost genomu s množstvím listové sušiny vztáhnuté na plochu a Baulieu et al. (2007b) s velikostí semen. Mezi velikostí genomu a množstvím listové sušiny autoři zjistili negativní korelaci. Mezi velikostí genomu a semen byla zjištěna korelace pozitivní, ale pouze u druhů s velkými genomy. To znamená, že rostliny s malým genomem mohou mít semena velká i malá, zatímco rostliny s velkým genomem mohou mít semena pouze velká. Maximální výška rostlin s velikostí genomu klesá (Knight & Beaulieu 2008). Bennett (1972) zjistil pozitivní korelací mezi velikostí genomu a

-3-

objemem pylového zrna u větrem opylovaných trav. Meagher et al. (2005) došel k závěru, že u druhu Silene latifolia negativně koreluje velikost květu a množství DNA. Další vlastnost, která je často spojována s velikostí genomu, je růstová forma rostliny. Bennett (1972) uvádí, že jednoleté rostliny mají menší genomy než rostliny vytrvalé, s nimi příbuzné. Geofyty mají naopak genomy větší (Grime & Mowforth 1982). Jako posledním parametrem se tato podkapitola zabývá vztahem mezi velikostí genomu a faktory prostředí. V minulosti byla velikost genomu korelována například s nadmořskou výškou nebo zeměpisnou šířkou (přehled v Knight et al. 2005). Výsledky však byly rozporuplné, studie udávaly korelaci pozitivní, negativní i žádnou. To může znamenat, že vztah není jednoduše lineární nebo to že, na úrovni nadmořské výšky a šířky je vztah zamlžený, protože jde o příliš hrubou škálu podmínek. Tomu by mohlo předcházet použití například Ellenbergových indikačních hodnot, průměrných teplot nebo průměrných srážek. Bureš et al. (2004) uvádějí ve své práci, zabývající se rodem Cirsium, negativní korelaci velikosti genomu s hodnotami pro vlhkost a kontinentalitu. Knight & Ackerly (2002) uvádí pozitivní korelaci mezi velikostí genomu a srážkami.

1.4 AT/GC genomový poměr Nukleové báze jsou základní stavební součástí nukleových kyselin. Vytvářejí komplementární páry, v nichž se vždy jedna purinová a jedna pyrimidinová báze vzájemně váží vodíkovými vazbami. Guanin se váže s cytosinem a adenin s thyminem nebo s uracilem. GC páry jsou spojeny trojnou vodíkovou vazbou, zatímco AT páry mají vazbu dvojnou. GC páry jsou stabilnější a proto poměr AT a GC bazí ovlivňuje stabilitu celé molekuly. Bylo publikováno několik prací zabývajících se vztahem mezi AT/GC genomovým poměrem a velikostí genomu nebo podmínkami vnějšího prostředí. Na různé fylogenetické škále a s různě velkými studovanými skupinami autoři přišli s jinými závěry. Nejlépe je zatím tato oblast prozkoumána u mikroorganismů. Bylo například zjištěno, že některé skupiny prokaryot reagují poměrem bazí na přítomnost, nebo naopak nepřítomnost, určitých chemických prvků v okolí (Bolhuis et al. 2006). Vzhledem k relativní stabilitě AT/GC genomového poměru může být u mikroorganismů používáno zastoupení bazí jako taxonomický znak (Meier et al. 1999). Živočišnou říší se zabýval například Vinogradov (1994), který zjistil pozitivní korelaci mezi AT/GC genomovým poměrem a velikostí genomu u obratlovců.

-4-

Zastoupení a význam GC bazí u rostlin není zatím uspokojivě prozkoumán. Víme, že největší rozptyl v zastoupení GC bazí (39 – 64%) se nachází u zelených řas. Velký rozptyl je také v rámci kapradin (38 – 48%). Semenné rostliny mají zastoupení GC bazí v rozmezí 33 – 50%. To je ovšem způsobeno několika málo čeleděmi s extrémním zastoupením GC bazí například Poaceae nebo Araceae (Šmarda & Bureš 2012). Celkově se zdá, že jednoděložné rostliny mají vyšší zastoupení GC bazí než dvouděložné (Šmarda et al. 2010). Bureš et el. (2007) zjistili pozitivní vztah mezi zastoupením GC bazí a velikostí genomu u příbuzných druhů čeledí Bassicaceae, Cyperaceae, Poaceae a Salicaceae. Žádný vztah nebyl nalezen například u rodu Hydrangea (Cerbah et al. 2001). Zastoupení bazí je ovlivněno jednak pasivně důsledkem molekulárních mechanismů, jednak zde hraje roli selekce druhů v různých ekologických podmínkách (Veselý 2012). Přesto lze předpokládat, že bude platit, že čím jsou si druhy evolučně blíž, tím se budou méně lišit v zastoupení bazí (Barow Meister 2002).

1.5 Chromozomy U eukaryotických organizmů je genom uložený v jádře v několika organizačních strukturách – chromozomech. Jeden chromozom je tvořen jednou celistvou molekulou velmi dlouhé dvoušroubovice DNA, na které jsou tisíce genů. Chromozomy se vedle DNA skládají i z proteinů. Organizace DNA ve formě chromozomů má především usnadnit rovnoměrné rozdělení genetické informace do dceřiných buněk v průběhu mitozy, popř. meiozy, během nichž jsou chromozomy extrémně zkrácené (spiralizované) a tudíž mikroskopicky patrné. Počet a tvar chromozomů je druhově specifický. Chromozomy poprvé pozoroval a popsal v roce 1842 švýcarský biolog Karl Wilhelm von Nägeli. První detailní popis chování chromozomů při jaderném a buněčném dělení pochází od německého lékaře Walthera Flemminga (1882). Skutečnost, že chromozomy nesou genetickou informaci, dokázal svými pokusy souvisejícími s vazbou genů u octomilky americký genetik Thomas Morgan (1910). Nejmenší známý počet chromozomů u kvetoucích rostlin je 2n = 4; byl zjištěn například u druhů Haplopappus gracilis (Asteraceae; Tanaka & Terasaka 1972), Viola modesta (Violaceae; Erben 1996), Zingeria biebersteiniana (Poaceae; Bennett et al. 1986), nebo Rhynchospora tenuis (Cyperaceae; Vanzela et al. 2000). Největší počet chromozomů u kvetoucích rostlin je 2n = 640, zjištěný u Sedum suaveolens (Crassulaceae; Uhl 1978).

-5-

2. Materiál a metodika 2.1 Sběr materiálu Rostliny k této diplomové práci byly sbírány v letech 2007 až 2011. Sběr probíhal jak v terénu (Česká republika, Itálie, Turecko, Svalbard), tak v botanických zahradách. Kromě českých botanických zahrad (v Brně, Praze a Třeboni) byly navštíveny i některé zahrady německé (v Beyreuthu a Marburgu). Celkem bylo analyzováno 135 druhů čeledi Ranunculaceae (Tab. 1). Navíc bylo pro srovnání zpracováno i 8 druhů z čeledí příbuzných (Lardizabalaceae, Menispermaceae, Berberidaceae, Papaveraceae, Eupteleaceae). Z každé rostliny byly odebrány 1–2 listy k zpracování na průtokovém cytometru. Ze zbytku rostliny byla vytvořena herbářová položka, která slouží jako doklad správnosti určení druhu, a dále byla použita k odebrání mikroreliéfových otisků. Herbářové položky jsou uloženy v herbáři Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně (BRNU). Seznam lokalit je uveden v příloze (Tab. 14). V tabulce (Tab. 1.) je seznam jmen analyzovaných druhů. Nomenklatura pro evropské druhy je převzata z „Flora Europaea“, pro severoamerické druhy z „Flora of North America“ a pro většinu asijských druhů z „Flora of China“. U druhů, které se v těchto pracech nevyskytují, byla nomenklatura převzata ze serveru „“ (2010). S ohledem na recentní fylogenetické studie byl rod zahrnut pod rod a rod pod rod , proto nemohla být pro příslušné druhy použita jména uvedená ve výše zmíněných flórách, ale jména v příslušných rodech. Taxonomické pojetí rodu Ranunculus zahrnuje z podobných důvodů rod Batrachium, avšak s ohledem na současné fylogenetické studie nejsou do rodu Ranunculus zahrnuty rody Ficaria a Coptidium. Podobně rod Hepatica není zahrnut do rodu Anemone.

Tab. 1.: Seznam jmen druhů analyzovaných v diplomové práci Platná jména druhů alboviolaceum Kom.3 Aconitum plicatum Köhler ex Rchb. (= A. callibotryon Rchb. 1) Aconitum anthora L.1 Actaea cimicifuga L. (= Cimicifuga foetida L.3) Aconitum carmichaelii Debeaux3 Actaea dahurica (Turcz. ex Fisch. & C.A.Mey.) Franch. (= Cimicifuga dahurica Huth3) Aconitum episcopale H.Lév.3 Actaea elata (Nutt.) Prantl (= Cimicifuga ramosa (Maxim. ex Franch. & Sav.) Nakai4) Aconitum lycoctonum L. subsp. lycoctonum 1 Actaea europaea (Schipcz.) J.Compton (= Cimicifuga europaea Schipcz. in Koarov1) Aconitum lycoctonum subsp. moldavicum (Hacq.) Actaea japonica Thunb. (= Cimicifuga japonica Jalas1 Spreng.3)

-6-

Actaea pachypoda Elliott2 Aquilegia bertolonii Schott1 Actaea podocarpa DC. (= Cimicifuga americana Aquilegia canadensis L.2 Michx.2)

Actaea racemosa L. (= Cimicifuga racemosa (L.) Aquilegia dinarica Beck1 Nutt.2) Actaea rubra (Aiton) Willd.2 Aquilegia ecalcarata Maxim.3 Actaea simplex (DC.) Wormsk. ex Prantl (= Aquilegia chrysantha A.Gray2 Cimicifuga simplex (DC.) Wormsk. Ex Turcz.3) Actaea spicata L.1 Aquilegia scopulorum Tidestr.2 aestivalis L.1 Aquilegia vulgaris L.1 L.1 Asteropyrum peltatum (Franch.) J.R.Drumm & Hutch.3 Adonis distorta Ten.1 Beesia deltophylla C.Y.Wu3 Adonis flammea Jacq.1 Callianthemum anemonoides (Zahlbr.) Endl. ex Heynh.1 Adonis vernalis L.1 Callianthemum kernerianum Freyn ex A.Kern.1 Anemone alpina L. (= Pulsatilla alpina L.1) palustris L.1 Anemone blanda Schott & Kotschy1 Caltha sagittata Cav.4 Anemone cylindrica A.Gray2 alpina (L.) Mill.1 Anemone flavescens Zucc. (= Clematis apiifolia DC.3 subsp. flavescens (Zucc.) Zamels1) Anemone grandis (Wender.) A.Kern. (= Pulsatilla Clematis forsteri J.F.Gmel.4 vulgaris subsp. grandis (Wend.) Zamels1)

Anemone hupehensis (Lemoine) Lemoine3 Clematis heracleifolia DC.3 Anemone chinensis Bunge (= Pulsatilla chinensis L.1 (Bunge) Regel3) Anemone multifida Poir.2 Clematis marmoraria Sneddon4 Anemone nemorosa L.1 Clematis occidentalis (Hornem.) DC.2 Anemone nigricans (Störck) A.Kern. (= Pulsatilla Clematis recta L.1 pratensis subsp. bohemica Skalický4) Anemone pratensis L. (= Pulsatilla ucrainica Clematis vitalba L.1 (Ugrinsky) Wissjul.4) Anemone pulsatilla subsp. rubra (Delarbre) Rouy Clematis viticella L.1 & Fouc. (= Pulsatilla rubra (Lam.) Delarbre1) Anemone ranunculoides L.1 Consolida orientalis (J.Gay) Schrödinger1 Anemone rivularis Buch.-Ham. ex DC.3 Consolida regalis Gray1 Anemone slavica G. Reuss (= Pulsatilla halleri Coptidium × spitsbergense (Hadac) Luferov & subsp. slavica (G. Reuss) Zamels1) Prob. (= Ranunculus x spitsbergensis Hadac4, Coptidium lapponicum x C. pallasii) Anemone sylvestris L.1 Coptidium lapponicum (L.) Tzvelev (= Ranunculus lapponicus L.1) Anemone tomentosa (Maxim.) C.Pei3 Coptis japonica (Thunb.) Makino4 Anemone vesicatoria (Sims) Prantl (= Delphinium elatum L.1 vesicatoria Sims4) Anemonopsis macrophylla Siebold & Zucc.4 Delphinium exaltatum Aiton4 Aquilegia atrata Koch1 Eranthis cilicica Schott & Kotschy4

-7-

Eranthis hyemalis (L.) Salisb.1 Ranunculus lingua L. Ficaria verna subsp. bulbilifera Á.Löve & D.Löve Ranunculus millefoliatus Vahl4 (= Ranunculus ficaria L.1) Glaucidium palmatum Siebold & Zucc.4 Ranunculus muricatus L.1 Helleborus foetidus L.1 Ranunculus nivalis L.1 Helleborus lividus Aiton1 Ranunculus oreophilus M.Bieb.1 Helleborus lividus subsp. corsicus (Willd.) Tutin1 Ranunculus platanifolius L.1

Helleborus niger L.1 Ranunculus polyanthemos L.1 Helleborus orientalis Lam. Ranunculus pygmaeus Wahlenb.1 Helleborus purpurascens Waldst. & Kit.1 Ranunculus repens L.1 Helleborus thibetanus Franch.3 Ranunculus sardous Crantz1 Helleborus viridis L.1 Ranunculus sceleratus L.1 Helleborus viridis L.1 Ranunculus serpens subsp. nemorosus (DC.) G.López4 Hepatica maxima (Nakai) Nakai4 Ranunculus stevenii Andrz.3 Hydrastis canadensis L.2 Ranunculus sulphureus Sol.1 Isopyrum thalictroides L.1 Ranunculus thora L.1 Myosurus minimus L.1 Ranunculus trichophyllus Chaix ex Vill.1 (= Batrachium trichophyllum (Chaix) F.W.Schultz) Nigella arvensis L.1 aquilegiifolium L.1 Nigella damascena L.1 Thalictrum flavum L.1 Ranunculus aconitifolius L.1 Thalictrum foetidum L.1 Ranunculus acris L.1 Thalictrum lucidum L.1 Ranunculus apenninus (Chiov.) Pignatti1 Thalictrum minus L.1 Ranunculus aquatilis L.1 (= Batrachium aquatile Thalictrum occidentale A. Gray1 (L.) Dumort.) Ranunculus arvensis L.1 Thalictrum simplex L.1 Ranunculus auricomus L.1 Thalictrum sparsiflorum Turcz. ex Fisch. & C.A. Mey.2 Ranunculus bulbosus L.1 Thalictrum speciosissimum L.1 Ranunculus caucasicus M.Bieb.1 altaicus C.A. Mey.3 Ranunculus damascenus Boiss. & Gaill.4 Trollius altissimus Crantz (= T. europaeus p.p.1) Ranunculus flammula L.1 Trollius europaeus L.1 Ranunculus hyperboreus subsp. arnellii Scheutz1 Trollius yunnanensis (Franch.) Ulbr.3

Ranunculus illyricus L.1 Xanthorhiza simplicissima Marshall2 Ranunculus lanuginosus L.1 1„Flora Europaea“ (Tutin et al. 1993) 3 „Flora of China“ (Wu et al. 2001) 2 „Flora of North America“ (Alan et al. 1997) 4 The Plant List (2010)

2.2 Měření velikosti genomu a genomického poměru bází Průtoková cytometrie je technika umožňující efektivně analyzovat optické vlastnosti velkého množství částic v suspenzi. Veškerá měření se uskutečňují v pohybu a

-8-

zaznamenávány jsou vybrané optické vlastnosti jednotlivých částic. Slouží například ke stanovení obsahu jaderné DNA, určení ploidie, analýze buněčného cyklu, studiu genové exprese nebo počítání a určení typu krevních buněk. Optickou vlastností analyzovanou při měření obsahu jaderné DNA je intenzita fluorescence jader, obarvených specifickým nukleofilním fluorochromem. Původně byla průtoková cytometrie vyvinuta pro rychlé počítání a analýzu krevních buněk. Na konci 70. let 20. století zaujala pevné místo v lékařských oborech a dodnes zde nachází největší uplatnění. Postupně docházelo k pronikání cytometrie i do dalších oblastí biologie (Suda 2005). V biologii byla průtoková cytometrie poprvé použita v roce 1973 německým botanikem Friedrichem Otto Hellerem. Jeho práce ale nevzbudila velkou pozornost. Ke změně došlo až o 10 let později, kdy David Galbraith přišel s metodou rychlé izolace buněčných jader (Loureiro et al. 2008). Měření pro tuto diplomovou práci probíhalo v Laboratoři průtokové cytometrie Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Byla zde zjišťována jednak absolutní velikost genonomu za použití propidium jodidu na cytometru CyFlow ML; dále pak také genomický obsah bazí, kdy byl předchozí typ měření kombinován se simultánním použitím AT-specifického fluorochrom DAPI, aplikovaného na druhou část vzorku na cytometrech Ploidy Analyser PA-I a CyFlow ML. Cytometry pocházejí od firmy Partec a jsou vybaveny HBO lampou, resp. diodovým zdrojem budícího záření. Jako standardy byly používány čerstvé mladé listy Pisum sativum, Raphanus sativus,Glycine max, Bellis perennis, Carex acutiformis nebo listy již změřených druhů čeledi Ranunculaceae. O standardu bylo rozhodnuto s ohledem na velikost genomu měřené rostliny, a to tak, aby velikost mezi vzorkem a standardem byla menší než poloviční a větší než dvojnásobná, ale zároveň tak, aby si druhy nebyly ve velikosti natolik podobné, že by mohlo dojít k interferenci jejich peaků. Všechny výsledky byly následně vztaženy ke standardu Pisum sativum. Při zpracování materiálu pro měření bylo 0,5–1 cm2 listu standardu nasekáno žiletkou spolu s asi dvojnásobným kouskem vzorku v Petriho misce v 1 ml ledového pufru Otto I (Otto 1990). Poté byla suspenze přefiltrována přes 50 μm filtr a rovnoměrně rozdělena do dvou zkumavek. Do jedné z nich byl přidán 1 ml roztoku s barvivem propidium jodid, do druhé zkumavky 1ml roztoku s barvivem DAPI (4‘,6-diamidino-2-fenylindol; Bureš at al. 2004). V problematických případech byl vzorek 15 minut odstřeďován v laboratorní centrifuze. Pelet byl po slití supernatantu znovu resuspendován ve 2 ml Otto I za pomoci

-9-

třepačky. V některých případech bylo nutné s ohledem na požadovanou přesnost umístit misky během sekání na led. V jiných případech bylo vyšší přesnosti dosaženo pomocí pufru dodávaného přímo firmou Partec (Cystain PI Absolute P). Každý vzorek byl měřen postupně v nejméně třech různých dnech, na konci každé série byly změřeny použité standardy s Pisum sativum. Pro analýzy byly využity aritmetické průměry z těchto nejméně tří nezávislých měření. Pro výpočet zastoupení AT bazí byl použit postup vycházející z práce Barow & Meister (2002) a upravený a algoritmizovaný P. Šmardou do webové aplikace, dostupné na adrese http://www.sci.muni.cz/botany/systemgr/Data/Festuca/ATGCFlow.xls.

2.3 Stanovení chromozomových počtů a průměrné velikosti chromozomů Ke stanovení průměrné velikosti chromozomů je nutné znát velikost genomu a počet chromozomů. Zatímco velikost genomu byla změřena způsobem, který je popsán výše, počet chromozomů byl získán z literatury. Rešerše byla provedena v pracích Fedorov (1969), Moore (1973, 1974, 1977) a Goldblatt & Johnson (2010), které víceméně pokrývají většinu recentních i historických prací o chromozomových počtech rostlin. Přehled excerpovaných počtů chromozomů studovaných taxonů je uveden v příloze (Tab. 15). Pokud u jednoho druhu byly uváděny různé počty chromozomů, byla použita jedna z možností. S přihlédnutím na věrohodnost zdroje, zastoupení citací jednotlivých počtů, původ použité rostliny a počty udávané u zástupců stejného rodu. V případě, že se nebylo možné objektivně rozhodnout pro jednu z hodnot nebo dosud nebyl žádný počet publikován, byly druhy z příslušných analýz vyřazeny (Tab. 2). Průměrná velikost chromozomů se vypočítá podle vzorce: Vel. chr. = (2C [pg]/2n)*978 [Mbp/pg]. Kde 2C znamená obsah DNA, 2n je diploidní počet chromozomů a hodnota 978 je použita pro převod mezi pg a Mbp. 1pg = 978Mbp (Doležel et al. 2003).

Tab. 2: Odůvodnění k užitému počtu chromozomů u druhů s více publikovanými počty Aconitum carmichaelii Údaje s počtem 32, 48 a 64 nasvědčují o možné polyploidii v tomto rodě. Vzhledem k tomu, že naměřená velikost genomu je v rámci rodu průměrná a nesvědčí o vyšší ploidní úrovni rostliny, bylo v této práci pracováno s údajem 2n = 32. Aconitum plicatum U tohoto druhu byl počet stanoven arbitrárně metodou konzervativního odhadu na základě porovnání s velikostmi genomu a počty chromozomů u nejblíže příbuzných druhů (Šmarda et al. 2008) na 2n = 16. Actaea cimicifuga Až na 2 ojedinělé případy udáván počet 2n =16.

-10-

Actaea elata U tohoto druhu byl počet stanoven arbitrárně metodou konzervativního odhadu na základě porovnání s velikostmi genomu a počty chromozomů u nejblíže příbuzných druhů (Šmarda et al. 2008) na 2n = 16. Actaea podocarpa U tohoto druhu byl počet stanoven arbitrárně metodou konzervativního odhadu na základě porovnání s velikostmi genomu a počty chromozomů u nejblíže příbuzných druhů (Šmarda et al. 2008) na 2n = 16. Actaea spicata 1 autor udává počty 2n = 18, 26 a 30, 2 autoři napočítali chromozomů 32, 18 autorů se shoduje na údaji 2n =16, proto i v této práci bylo pracováno s tímto počtem. Adonis aestivalis Udávány počty 2n =16, 32 a 48. Za platný je brán převládající počet 2n =32. Adonis annua Chromozomy u tohoto druhu byly počítány pouze dvakrát s výsledkem 2n =16 a 32. Změřené genomické parametry porovnané s příbuznými druhy odkazují na počet 16. Aconis distorta U tohoto druhu byl počet stanoven arbitrárně metodou konzervativního odhadu na základě porovnání s velikostmi genomu a počty chromozomů u nejblíže příbuzných druhů (Šmarda et al. 2008) na 2n = 16. Anemone blanda Udávány počty 2n =14, 16 a 32. Za platný je brán převládající počet 2n =16. Anemone multifida Až na jeden případ se všichni autoři shodují na počtu 2n = 32. Proto se ho přidrží i tato práce. Anemone nemorosa Udáváno 2n = 16, 24, 30, 32, 37, 39, 45 a 46. Převažuje číslo 30, také v Květeně České republiky je uvedeno číslo 30. Proto je více než pravděpodobné, že analyzovaná rostlina má tento počet. Anemone pulsatilla subsp. rubra Druh byl změřen pouze jedenkrát, s výsledkem 2n =16 a 32. Vzhledem k tomu, že blízce příbuzné druhy mají chromozomů 2n = 32 pracuje s touto hodnotou i tato práce. Anemone ranunculoides V 11 případech je udáván počet 2n =32. Jiná hodnota je uvedena pouze ve dvou případech. Anemone rivularis Přítomny aneuploidní a polyploidní počty 2n =14, 16, 24, 28 a 48. Převládající je však počet 16 (u 14 autorů). Anemone sylvestris Až na 2 ojedinělé případy udáván počet 2n =16. Aquilegia dinarica U tohoto druhu byl počet stanoven arbitrárně metodou konzervativního odhadu na základě porovnání s velikostmi genomu a počty chromozomů u nejblíže příbuzných druhů (Šmarda et al. 2008) na 2n = 14. Aquilegia ecalcarata U tohoto druhu byl počet stanoven arbitrárně metodou konzervativního odhadu na základě porovnání s velikostmi genomu a počty chromozomů u nejblíže příbuzných druhů (Šmarda et al. 2008) na 2n = 14. Aquilegia scopulorum U tohoto druhu byl počet stanoven arbitrárně metodou konzervativního odhadu na základě porovnání s velikostmi genomu a počty chromozomů u nejblíže příbuzných druhů (Šmarda et al. 2008) na 2n = 14. Caltha palustris U tohoto druhu je známá polyploidie. Je udáváno 2n = 16, 24, 32, 44, 48, 52, 54, 56, 58, 60 a 64. Nejvíce autorů (45) včetně českých udává počet 32, proto se k němu přiklonila i tato práce. Caltha saggitata U tohoto druhu nelze objektivně rozhodnout o počtu chromozomů. Clematis occidentalis U tohoto druhu byl počet stanoven arbitrárně metodou konzervativního odhadu na základě porovnání s velikostmi genomu a počty chromozomů u nejblíže příbuzných druhů (Šmarda et al. 2008) na 2n = 16. Coptidium × spitsbergense

-11-

U tohoto druhu byl počet stanoven arbitrárně metodou konzervativního odhadu na základě porovnání s velikostmi genomu a počty chromozomů u nejblíže příbuzných druhů (Šmarda et al. 2008) na 2n = 32. Delphinium exaltatum U tohoto druhu nelze objektivně rozhodnout o počtu chromozomů. Ficaria verna subsp.bulbifera Až na 1 případ udáván počet 2n = 32. Helleborus foetidus Až na 1 případ udáván počet 2n= 32. Hepatica nobilis Až na 1 případ udáván počet 2n = 14. Ranunculus aconitifolius Udávány jsou počty 2n = 14 a 16. Ve více případech bylo napočítáno chromozomů 16, proto se k tomuto počtu přiklání i tato práce. Ranunculus acris Udávány počty 2n = 12, 14, 16, 28 a 56. Ve většině případů (53) je udáván počet 14 a to včetně údajů z České republiky. Proto i v této práci bylo pracováno s tímto počtem. Ranunculus aquatilis Udávány jsou počty 2n = 32 a 48. Rostlina se velikostí genomu neliší od druhé naměřené rostliny tohoto druhu a je nepravděpodobné, že by se lišily v ploidním počtu. Proto se tato práce přiklonila k číslu 48. Ranunculus auricomus Udávány počty 2n = 16, 24, 28, 32, 40, 48 a 56. Ve většině případů (26) je udáván počet 32 a to včetně údajů z ČR. Proto i v této práci bylo pracováno s tímto počtem. Ranunculus caucasicus Až na 1 případ udáván počet 2n = 16. Ranunculus damascenus U tohoto druhu nelze objektivně rozhodnout o počtu chromozomů. Ranunculus hyperboreus subsp. Arnellii Udávány jsou počty 2n = 24, 32 a 64. 24 a 64 jsou uvedeny pouze v jednom případě. Proto bylo pracováno s počtěm 32. Ranunculus illyricus Udávány dvě ploidní úrovně 2n = 16 a 32. V Květeně České republiky je uvedeno číslo 32. Proto se k němu přiklonila i tato práce. Ranunculus lanuginosus Udávány počty 2n = 14, 28 a 32. V 18 případech bylo napočítáno chromozomů 28 včetně českých údajů. Proto se k tomuto počtu přiklání i tato práce. Ranunculus lingua Udávány údaje 2n = 28, 56, 64, 112 a 128. U tohoto druhu je polyploidie známá. Nicméně nejčastěji se vyskytuje počet 128, proto se ho přidržela i tato práce. Ranunculus millefoliatus Až na 1 případ udáván počet 2n = 16. Ranunculus muricatus Udávány počty 2n = 40, 42,48 a 64. V 15 případech bylo napočítáno chromozomů 48, proto se k tomuto počtu přiklání i tato práce. Ranunculus nivalis Udáváno 2n = 40, 48 a 56. Nejčastěji naměřená hodnota byla 48 a to 7x. Proto práce počítá s 2n = 48. Ranunculus oreophilus Udávány počty 2n = 16, 24 a 32. 16 prací včetně české se schoduje na počtu 16, proto s tímto počtem pracuje i tato práe. Ranunculus platanifolius Až na 1 případ udáván počet 2n = 16. Ranunculus polyanthemos

-12-

Udávány počty 2n = 14, 16, 18 a 32. 36 prací včetně českých se schodují na počtu 16, proto s tímto počtem pracuje i tato práce. Ranunculus repens Udávány počty 2n = 14, 16, 18, 24, 28 a 32. 47 autorů, včetně českých se však shodují na počtu 32. Ranunculus sardous Udáváno 2n = 16, 18, 32, 47 a 48. Tato práce se přiklonila k počtu 16 proto, že je uváděn z České republiky.

Ranunculus sceleratus Udáváno 2n = 16, 32, 56 a 64. V 37 pracích, včetně těch z území České republiky udávají počet 32. Ranunculus stevenii Druh byl změřen pouze 4x, s výsledkem 2n = 14 a 28. Proto není možné objektivně rozhodnout o správném chromozomovém počtu pro danou rostlinu. Ranunculus sulphureus Udávány počty 2n = 42, 64 a 96. Většina autorů udává počet 96. Ranunculus trichophyllus Udávány jsou počty 2n = 32 a 48. V Květeně České republiky není uvedeno, že by se na našem území vyskytovali diploidi. Proto se tato práce přiklonila k číslu 48. Thalictrum flavum Až na 1 případ udáván počet 2n = 84. Thalictrum minus Údaje s počtem 14, 28, 40, 42, 48, 56, 70, 80 a 84 nasvědčují o polyploidii a aneuploidii v tomto rodě. Vzhledem k tomu, že na území České republiky bylo ve třech případech napočítáno chromozomů 42, přiklonila se k němu i tato práce. Thalictrum sparsiflorum Až na 2 případy udáván počet 2n =14. Xanthorhiza simplicissima U tohoto druhu nelze objektivně rozhodnout o počtu chromozomů.

2.4 Měření velikosti průduchových buněk K měření délky průduchů byla použita mikroreliéfová metoda. Metoda se používá k demonstraci nebo studiu stavby epidermis listu, k lokalizaci a uspořádání průduchů, dále k orientačnímu stanovení stupně ploidie, v taxonomii při hledání diakritických znaků ap. Využívá nerovností povrchu neprůhledných objektů. Principem je vytvořit otisk povrchové skulptury, kterou je pak na otisku možné pozorovat ve světelném mikroskopu. V našem případě jde o vnější povrch svěracích buňky průduchů. Výhodou této metody je rychlost a nízké náklady. Otisky byly získávány z herbářových položek, ve většině případů přímo z cytometricky analyzované rostliny. Na spodní stranu listu byla zhruba uprostřed čepele nanesena vrstva bezbarvého laku na nehty. Po zaschnutí byla přes lak nalepena izolepa, sloupnuta a spolu s lakovým otiskem přenesena na podložní sklíčko. U průduchů byla měřena jejich délka a šířka jedné ze svěracích buněk. Následně pak pro analýzy predikce velikosti genomu byly použity parametry: délka, šířka na třetí a délka krát druhá mocnina

-13-

šířky. K měření byl využíván mikroskop BX 70 firmy Olympus a počítačový program Cell B. U většiny vzorků bylo měřeno 50 průduchů a hodnoty pro potřeby analýz průměrovány.

2.5 Stanovení fenotypových a ekologických vlastností druhů Hodnoty pro výšku lodyhy (průměrná maximální výška a okrajová maximální výška), délku okvětního příp. korunního lístku (průměrná maximální délka a okrajová maximální délka) a délku plodu (měchýřky a nažky) byly převzaty z Květeny České republiky (Chrtková 1997a, b). Seznam konkrétních hodnot k dostupným druhům je v příloze (Tab. 16). Začátek a konec kvetení byl pro dostupné druhy převzat z díla „Flora d´Italia“ (Pignatti 1982); jejich seznam je v příloze (Tab. 17). Terofytní, geofytní a fanerofytní druhy z čeledi Ranunculaceae jsou taktéž uvedeny v příloze (Tab 18). Údaje byly převzaty z Květeny české republiky (Chrtková 1997a, b), Flora Europaea (Tutin et al. 1993), Flora of North America (Alan et al. 1997) a Flora of China (Wu et al. 2001). Pro zjištění ekologických nároků zkoumaných druhů byly použity indikační hodnoty ekologických parametrů uváděné Pignattim (Pignatti et al. 1982). Těmito ekologickými parametry jsou: světlo, teplo, vlhkost, kontinentalita, půdní reakce, živiny a salinita. Hodnoty jsou celá čísla v rozsahu 1–9 (u vlhkosti 1–12; Tab 3.). Seznam konkrétních hodnot k dostupným druhům je v příloze (Tab. 19).

Tab. 3: Legenda k Pignattiho indikačním hodnotám Indikační hodnota 1 9 Závislost na světle stínomilný druh světlomilný druh Závislost na teplotě chladnomilný druh teplomilný druh Kontinentalita druhu oceánický druh kontinentální druh Závislost na vlhkosti suchomilný druh vlhkomilný druh (10 až 12 pak pro vodní rostliny) Závislost na půdě kyselé půdy bazické a vápnité půdy Závislost na živinách = druhy preferující chudé půdy druhy preferující bohaté půdy zásobení dusíkem Závislost na salinitě druhy netolerující zasolení druhy tolerující zasolení

Ve snaze charakterizovat klimatické podmínky, ve kterých se zkoumané druhy vyskytují, byly ze serveru Global biodiverzity information facility (www.gbif.org) staženy všechny souřadnice výskytů pro jednotlivé druhy. Tyto souřadnice byly stratifikovány skriptem vypracovaným L. Tichým (Šmarda et al. in prep.). Ke každé souřadnici byly přiřazeny průměrné měsíční srážky a minimální, průměrné a maximální měsíční teploty. Na daném místě byly tedy ke každému měsíci v roce přiřazeny čtyři údaje o klimatu, navíc byla -14-

u každé souřadnice uvedena nadmořská výška. Tyto údaje byly získány ze serveru Global Climate data (www.worldclom.org). Ke každému druhu v každém měsíci byly pro účely testování tolerance k limitním hodnotám parametrů prostředí (= "mezím rozšíření") vypočítány 0,1 (10%) a 0,9 (90%) percentily stratifikovaných hodnot, k testování klimatického optima byl vypočítán průměr z hodnot parametrů prostředí.

2.6 Sestavení fylogenetického stromu Blízce příbuzné druhy se právě v důsledku příbuznosti často podobají svými znaky a vlastnostmi, proto s nimi nemůžeme pracovat jako s nezávislými proměnnými, ale při analýzách musíme právě fylogenetickou závislost znaků potřebným způsobem odfiltrovat s použitím fylogenetického stromu. Pro grafické znázornění vývojových stromů byl použit program Three Graph 2 (Stöver & Müller 2010), pomocí kterého byl strom také převeden do Newick formátu. To jest do formátu sloužícího k zápisu fylogenetických stromů do textového souboru. Program je k dispozici na adrese: http://treegraph.bioinfweb.info/. Základní topologie vývojového stromu byla převzata z článku „Phylogeny and classification of : Evidence from four molecular loci and morphological data“ (Wang 2009), kde autor ve fylogenezi čeledi pracuje jako s nejmenší jednotkou s rody. V případě rodů Coptidium a Ficaria byla jejich fylogenetická pozice výjimečně převzata od Emadzade et al. (2010) vzhledem k tomu, že Wang (2009) je do své práce nezahrnul. Vztahy uvnitř rodů pak bylo nutné získat z dalších zdrojů. Fylogeneze rodu Ranunculus byla převzata z článku Hörald & Emadzade (2011). Fylogeneze rodu Anemone byla získána kombinací stromů z prací Hoot et al. (1994) a Schuettpelz et al. (2002). Fylogeneze rodu Actaea (incl. Cimicifuga) vychází z práce Compton et al. (1998), Helleborus z Meiners et al. (2011), Aconitum z Luo (2005), Adonis z Johansson (1999), Trollius z Després et al. (2003) a Thalictrum z Soza et al. (2012). Pro druhy, pro které nebyla k dispozici moderní molekulárně fylogenetické studie, bylo postavení ve vývojovém stromě stanoveno na základě tradiční morfologické klasifikace vycházející z díla „Die natürlichen Pflanzanfamilien“ (Engler & Prantl 1891) nebo byly umístěny do blízkosti příbuzných druhů, jejichž postavení je známé. Druhy z blízce příbuzných čeledí jsou ve stromě umístěny podle serveru APG3 (Stevens 2001 onwards). Jelikož některá data nebyla dostupná pro všechny taxony (velikost chromozomů, doba kvetení apod.), byl pro jednotlivé analýzy vždy strom upraven a ořezán.

-15-

2.7 Statistické zpracování dat Dá se předpokládat, že druhy, které jsou si příbuznější, budou si zároveň také podobnější (v genomických, morfologických i ekologických znacích) než druhy příbuzné méňe. S druhy tedy nemůžeme ve statistických analýzách pracovat jako s nezávislými jednotkami. Z toho důvodu je v této práci použit program Phylocom 4.1. Ten testuje, zda jsou jednotlivé znaky fylogeneticky nezávislé, nebo jsou ovlivněny fylogenetickými vztahy. Tento program vytvořil Webb et al. (2008) a používá se k fylogenetickým a ekologickým analýzám. V této práci byl použit modul AOT (Ackerly 2006) a algoritmus aotf, který umožňuje testování fylogenetického signálu a počítá korelace fylogeneticky nezávislých kontrastů. Program pracuje s fylogenetickými stromy ve formátu Newick. Výhodou tohoto programu je, že není nutné znát délku větví stromu (ty jsou pak automaticky programem nastaveny na hodnotu 1). Další výhodou je, že program umí pracovat i s polytomiemi, pokud nelze přesně určit odštěpení některého z taxonů. Hodnoty se v takovém případě rozpočítají pro všechny větve z daného uzlu. U stromu sestaveného pro tuto práci není délka větví známa a rovněž je zde několik polytomických větvení. Nevýhodou programu je, že neumí pracovat s daty na ordinální škále a pracuje s nimi jako s daty kontinuálními, například při práci s indikačními hodnotami. Fylogenetické kontrasty se počítají jako rozdíly znaků mezi sesterskými taxony nebo uzly. Kontrasty se počítají směrem od koncových větví ke kořeni stromu. Takto získáme n-1 kontrastů (n = počet hodnot daného znaku), tyto kontrasty lze poté porovnat lineární regresí skrze počátek. Statistická významnost korelace fylogenetických kontrastů je vypočítána klasickým t-testem. Je třeba ověřit, zda stanovená délka větví nekoreluje s kontrasty a to i v případě, že jsou větve nastaveny na hodnotu 1. V takovém případě by korelace říkala pouze to, že znak měl více času se vyvíjet. V této práci žádná takováto korelace zjištěna nebyla, a proto nebylo nutné žádný ze znaků transformovat. Přítomnost fylogenetického signálu u určitého znaku říká, že evoluce tohoto znaku odpovídá fylogenezi studovaného stromu. Naopak pokud fylogenetický signál chybí, znamená to, že se znak vyvýjel náhodně, nezávisle na fylogenezi. Jeho přítomnost nebo nepřítomnost program zjišťuje tak, že vypočítá variabilitu mezi hodnotami standardizovaných kontrastů vzhledem k výsledkům permutačního testu (ve Phylocomu nastaveno arbitrárně na 999 permutací) vzhledem k náhodně zaměňováným hodnotám znaků u koncových taxonů. Statistická významnost testu se vypočítá jako podíl stromů se stejnou nebo nižší variabilitiu a celkovým počtem stromů.

-16-

Program Phylocom také udává, na kterých nodech došlo k významnému poklesu nebo naopak nárustu v hodnotách určitého znaku. To funguje na stejném principu jako výpočet fylogenetockého signálu. To znamená, že program provede 999 permutací a zjišťuje, kolikrát byly naměřené hodnoty nižší resp. vyšší než u nepermutovaného stromu. Statistická významná změna na určitém uzlu se tedy vypočítá jako podíl uzlů se stejnou nebo nižší variabilititou resp. stejnou nebo vyšší variabilitou a celkovým počtem stromů.

Výsledky měření byly zpracovávány v programu Microsoft Office Excel 2007, zde také byla vytrořena většina grafů. Zbývající grafy byly vytvořeny v programu Statistica 10, v tomto programu byly také testovány rozdíly mezi dvěma skupinami (Mann-Whitney U testem) a testována signifikance korelace fylogeneticky nezávislých kontrastů (t-testem). V ostatních případech byla použita aplikace na adrese http://department.obg.cuhk.edu.hk/researchsupport/Correlation_coeff.asp. Fylogenetické stromy byly zobrazeny a upravovány v programu TreeGraph 2 (Stöver & Müller 2010), tímto programem byly stromy také transformovány do Newick formátu.

-17-

3. Čeleď Ranunculaceae jako model pro studium velikosti genomu Jako samostatnou skupinu (v úrovni řádu) Ranunculeceae poprvé vymezil A. L. Jussieu v klasickém díle Genera plantarum v roce 1789 (Gregory 1941). V současném fylogenetickém členění APG3 (Stevens 2001 onwards) představují Ranunculaceae bazálně stojící skupinu sesterskou zbývajícím pravým dvouděložným rostlinám (). Čeleď zahrnuje asi 50–60 rodů s přibližně 2500 druhy (Tamura 1993). Ty jsou rozšířeny převážně v mírném pásmu severní polokoule (Stevens 2001 onwards). V České republice se volně vyskytuje 23 rodů s více než 80 druhy (Kubát et al. 2002). Čeleď Ranunculaceae se zpravidla dělí na 5 podčeledí, a to Glaucidioideae, Hydrastioideae, Coptidoideae Thalictroideae a Ranunculoideae (Wang 2009; Obr. 1.).

Obr. 1: Zjednodušený vývojový strom čeledi Ranunculaceae podle Wang (2009)

Glaucidiodeae má jediný rod Glaucidium a jediný druh Glaucidium palmatum, který roste v Asii. Podčeleď Hydrastioideae má jediný rod Hydrastis a ten obsahuje dva druhy vyskytující se v Severní Americe a Asii. Podčeleď Coptidoideae je zastoupena dvěma rody Coptis a Xanthorhiza. Ty se vyskytují v Severní Americe a Asii. Zbývající dvě skupiny Thalictroideae a Ranunculoideae jsou znatelně obsáhlejší a vyskytují se na téměř celé severní polokouli. Thalictroideae zahrnují 10 rodů, Ranunculoideae mají 10 tribů a 29 rodů. V České republice se vyskytují zástupci pouze dvou posledně jmenovaných podčeledí. Morfologické vlastnosti se vyznačují značnou proměnlivostí zejména částí generativních orgánů, což je dáno bazální fylogenetickou pozicí. Jde o jednoleté až vytrvalé byliny, někdy popínavé dřeviny. Jejich listy jsou vstřícné, střídavé nebo v přízemní růžici. Květenství mají hroznovitá nebo vrcholičnatá nebo mají květy jednotlivě. Jejich květy jsou zpravidla oboupohlavné, pravidelné nebo souměrné s květními obaly rozlišenými nebo nerozlišenými. Gyneceum apokarpní, plodolistů mnoho, vzácně jen několik. Plody u nich bývají nažky, měchýřky nebo vzácněji i bobule. Rostliny této čeledi obsahují alkaloidy protoanemonin (anemonol, ranunkulin, ranunkulol), které jsou jedovaté. Výše uvedená

-18-

charakteristika morfologických a a dalších vlastností vychází z prací Tamura (1993) a Chrtková (1997a, b). Čeleď Ranunculaceae mají dva typy chromozomů lišících se velikostí a tvarem. R-typ představuje dlouhé vícekrát zatočené chromozomy, zatímco T-typ chromozomy malé jednodušeji zatočené. U rodu Myosurus mají chromozomy přechodný charakter mezi typy R a T. U druhů s R chromozomy převládá monoploidní počet x = 8, zatímco u druhů s chromozomy typu T se nejčastěji setkáme s x = 7 (Tamura 1993). Některé rody jsou ploidně stabilní, například Helleborus, Nigella nebo Trollius, zatímco jiné, například Anemone, Ranunculus a Thalictrum, vykazují značnou ploidní variabilitu. Aneuploidní nepravidelnosti na vnitrodruhové úrovni jsou doložené například v agregátu Caltha palustris nebo u druhu Ranunculus acris (Fedorov 1969). Akcesorické B chromozomy byly zjištěny ojediněle, například u Ranunculus polyanthemos (Andersson in Fedorov 1969), Ranunculus acris (Bruun in Fedorov 1969) nebo Aconitum gigas (Kurita in Fedorov 1969). Dosud známé velikosti genomů v čeledi Ranunculaceae jsou registrovány v Plant DNA C-values database. Nejmenší velikost genomu, registrovaná v rámci čeledi v této databázi, byla zjištěna u Aquilegia vulgaris 2C = 0,55 pg; opačný extrém představuje 2C = 89,2 pg zjištěný u druhu Hepatica nobilis (Bennett & Leitch 2010). Nejmenší známý počet chromozomů v rámci čeledi je 2n = 12 dokumentovaný pro více druhů v rodu Nigella, naopak největší počet chromozomů je znám u Ranunculus lingua a to 2n = 128 (Fedorov 1969). Na základě dat registrovaných v Plant DNA C-value database v Kew lze konstatovat, že velikost genomu je u druhů čeledi Ranunculaceae signifikantně větší ve srovnání se zbytkem kvetoucích rostlin (Obr. 2a.) při p = 0,000 (Mann-Whitney U test). Pokud čeleď rozdělíme na podčeledi, je zjevné (Obr. 2b), že je tento rozdíl způsoben především nezvykle velkou velikostí genomu u podčeledi Ranunculoideae.

-19-

Velikost genomu u krytosemenných Velikost genomu u krytosemenných 500,0 500,0

50,0 50,0

5,0 5,0

Log (velikost genomu) (velikost Log genomu) (velikost Log

0,5 0,5

Medián Medián 25%-75% 25%-75% Rozsah neodleh. Rozsah neodleh. Odlehlé Odlehlé Zbytek krytosemenných Extrémy Zbytek krytosemenných Thalictroideae Extrémy Ranunculaceae Ranunculoideae Obr. 2a: Srovnání velikosti genomu (somatický (2C) Obr. 2b: Srovnání velikosti genomu (somatický (2C) obsah jaderné DNA (pg)) čeledi Ranunculaceae obsah jaderné DNA (pg)) podčeledí Ranunculoideae, s velikostí genomu zbytku známých velikostí genomů Thalictroideae a velikostí genomu zbytku známých krytosemenných rostlin registrovaných v Plant DNA velikostí genomů krytosemenných rostlin C-value database v Královské botanické zahradě v registrovaných v Plant DNA C-value database v Kew (Bennett & Leitch 2010) Královské botanické zahradě v Kew (Bennett & Leitch 2010)

Celkově se čeledí Ranunculaceae, některým z jejích rodů nebo druhů na genetické, karyologické, resp. genomické úrovni již v minulosti zabývalo několik autorů. Zkoumány byly hlavně druhy Ranunculus, Helleborus, Anemone a Hepatica. Rothfels et al. (1966) změřili Feulgenovou metodou 22 druhů z čeledi Ranunculaceae. Goepfert (1974) změřil Feulgenovou metodou 100 taxonů a cytotypů rodu Ranunculus. Kromě velikosti genomu analyzoval tento autor také pozici centromery v rámci jednotlivých chromozomových párů a další karyologické parametry. Analyzoval také velikost genomu v rámci vnitrorodových jednotek. Smith a Bennett (1975) změřili Feulgenovou metodou 19 druhů rodu Ranunculus. Došli k závěru, že velikost genomu u trvalek je více než dvakrát větší než u jednoletých druhů. V návaznosti na dřívější Goepfertovu studii zkoumali D’Ovidio a Marchi (1990) mikrodensitometrickou metodou také rod Ranunculus, porovnávali sekci Flammula a Micranthus. Zjistili určitý vztah mezi karyotypem a fylogenetickým postavením studovaných taxonů. Dále objasnili s pomocí karyologických parametrů některé taxonomické problémy, především na poddruhové úrovni. Hoot (1991) rozdělila Ranunculaceae do dvou skupin podle velikosti chromozomů (R-typ a T- typ). T-skupina je primitivnější a patří do ní Aquilegia a Thalictrum, R-skupina je odvozenější a patří do ní většina zbývajících druhů. Zonneveld (2001) zjistil u 49 druhů rodu Helleborus velikost genomu průtokovou cytometrií a pylovou viabilitu a na základě těchto výsledků potvrdil rozdělení rodu do šesti sekcí. Mabuchi et al. (2005) změřili pomocí průtokové cytometrie velikost genomu v rámci druhů rodu Hepatica. Zonneveld (2010) se také zabýval rodem Hepatica. Jeho polyploidií a rozdíly mezi asijskými a americkými

-20-

druhy. Hoot (2012) analyzovala 55 druhů ze skupiny Anemome s. l. ze severní i jižní polokoule, jejich fylogenezi se snažila objasnit pomocí ITS sekvencí. Topologie sekcí Pulsatilloides a Anemonidium naznačuje, že sasanky vznikly na severní polokouli a následně se rozšířily na polokouli jižní. Proto navrhuje, že by se druhy Hepatica, Pulsatilla, Knowltonia, Oreithales a Barneoudia měly zahrnout do jednoho rodu.

-21-

4. Cíle práce 1. Stanovit velikost genomu a AT/GC genomový poměr u druhů pokrývajících pokud možno reprezentativně fylogenezi čeledi Ranunculaceae doplněných o vhodné reprezentanty sesterských čeledí. 2. Zjištěné genomické parametry vztáhnout k excerpovaným dostupným počtům chromozomů spolehlivě doložených u analyzovaných druhů 3. Zhodnotit základní fylogenetické trendy a fylogenetický signál genomických parametrů ve fylogenezi čeledi. 4. Ověřit případnou souvislost mezi genomickými parametry navzájem. 5. Studovat vztah genomických znaků k faktorům prostředí a k morfologickým znakům.

Cíle obsahově vycházejí ze zadání práce, nicméně v průběhu zpracování doznaly mírných formálních úprav.

-22-

5. Výsledky 5.1 Fylogenetická analýza genomických znaků Velikost genomu (somatický obsah DNA, 2C) byl stanoven u 135 druhů čeledi Ranunculaceae; nejmenší hodnota byla naměřena u Aquilegia canadensis (2C = 0,75 pg), největší hodnota u Ranunculus lingua (2C = 47,93 pg; Tab. 4.). Rozsah variability velikosti genomu počítaný jako podíl maximální a minimální hodnoty je 63,9-krát. Průměrná velikost genomu u čeledi je 2C = 16,45 pg. V podčeledi Glaucidioideae byl měřen jediný druh Glaucidium palmatum s 2C = 2,73 pg. U podčeledi Hydrastidoideae byl také měřen jediný druh, a to Hydrastis canadensis s 2C = 2,69 pg. Průměr velikosti dvou změřených druhů Coptis japonica a Xanthorhiza simplicissima v podčeledi Coptidoideae je 2C = 1,37 pg. Podčeleď Thalictroideae je zastoupena rody Aquilegia, Isopyrum a Thalictrum; průměrná velikost genomu 18-ti změřených druhů je zde 2C = 1,61 pg. Z druhově nejbohatší podčeledi Ranunculoideae bylo v této práci změřeno 113 druhů; jejich průměrná velikost genomu je 2C = 19,32 pg. Nejmenší procentické zastoupení GC bazí bylo naměřeno u Actaea pachypoda (34,93%), největší u Anemone grandis (42,02%; Tab. 4.). V procentickém zastoupení je tedy na úrovni čeledi poměrně velký rozdíl, a to více než 7% GC. Průměrný obsah GC bazí je v rámci celé čeledi 38,99%. Podčeleď Thalictroideae má průměrné zastoupení GC 37,02%, podčeleď Ranunculoideae 39,22%. Z druhů zpracovaných pro tuto práci mají nejmenší počet chromozomů druhy rodu Nigella (2n = 12). Největší počet chromozomů má Ranunculus lingua (2n = 128; Tab 2.), což je zároveň druh s nejvyšší ploidní úrovní. Velikost chromozomů (průměrná velikost chromatidy) byla stanovena u 130 druhů. Nejmenší chromozomy má druh Thalictrum sparsiflorum (43,88 Mbp), největší chromozomy má Anemone blanda (2698,84 Mbp; Tab. 4.). Průměrná velikost chromozomů u čeledi je 2C = 809,30 Mbp. Maximální rozdíl velikosti chromozomů mezi druhy čeledi (= podíl maximální a minimální hodnoty) je tak velmi výrazný – 61,5-krát. Tento kontrast je výrazný také mezi oběma velkými podčeleděmi, kde je jejich průměrná velikost u Thalictriodeae – 79,96 Mbp a u Ranunculoideae – 887,97 Mbp.

-23-

Tab. 4: Genomické a morfologické parametry měřených druhů Název druhu 2C (pg) GC% 2n*) Velikost Průduchy- Průduchy- chr. délka(µm) šířka(µm) (Mbp) Aconitum alboviolaceum 16,54 39,62 16 1010,71 36,42 10,90 Aconitum anthora 10,95 39,55 32 334,54 27,89 9,56 Aconitum carmichaelli 16,04 40,52 32 490,20 34,40 11,15 Aconitum episcopale 13,21 40,12 16 807,76 33,87 11,72 Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum 16,91 39,33 16 1033,38 35,29 9,89 Aconitum lycoctonum subsp. moldavicum 17,41 39,83 16 1063,96 43,48 12,06 Aconitum plicatum 16,11 39,80 16 984,70 38,29 11,88 Actaea cimicifuga 24,12 36,42 16 1474,34 32,45 9,71 Actaea dahurica 24,80 35,57 16 1516,17 36,04 10,87 Actaea elata 19,04 35,25 16 1163,90 26,93 8,81 Actaea europaea 24,85 37,59 16 1518,78 33,96 8,02 Actaea japonica 17,49 36,44 16 1069,12 40,24 10,69 Actaea pachypoda 21,41 34,93 16 1308,68 35,06 9,21 Actaea podocarpa 20,30 36,55 16 1240,74 29,40 8,71 Actaea racemosa 16,65 35,67 16 1017,44 26,75 8,93 Actaea rubra 21,28 36,26 16 1300,50 30,60 9,67 Actaea simplex 25,04 36,29 16 1530,84 48,45 13,04 Actaea spicata 22,34 38,53 16 1365,44 34,92 8,82 Adonis aestivalis 31,54 40,08 32 963,80 40,70 9,59 Adonis annua 22,69 41,77 16 1386,83 ** ** Adonis distorta 19,66 37,09 16 1201,95 31,15 9,68 Adonis flammea 29,82 40,82 32 911,22 36,81 10,58 Adonis vernalis 20,75 38,04 16 1268,51 35,76 11,12 Anemone alpina 28,33 37,74 16 1731,60 44,06 13,07 Anemone blanda 44,15 36,40 16 2698,84 53,06 14,23 Anemone cylindrica 21,24 39,32 16 1298,57 40,03 9,71 Anemone flavescens 11,25 41,80 16 687,63 22,23 6,64 Anemone grandis 26,91 42,02 32 822,34 40,33 8,07 Anemone hupehensis 19,15 37,12 16 1170,55 41,28 8,83 Anemone chinensis 14,54 41,08 16 888,65 32,30 7,00 Anemone multifida 16,04 40,52 32 490,20 38,43 8,28 Anemone nemorosa 43,75 41,04 30 1426,40 40,63 8,77 Anemone nigricans 13,69 40,87 16 836,73 32,61 8,52 Anemone pratensis 25,06 40,29 32 765,85 39,02 9,87 Anemone pulsatilla subsp. rubra 27,03 41,23 32 825,99 34,52 7,79 Anemone ranunculoides 38,20 40,66 32 1167,36 35,98 9,68 Anemone rivularis 23,79 40,48 16 1454,15 46,45 ** Anemone slavica 27,04 40,88 32 826,33 34,04 7,79 Anemone sylvestris 18,31 40,46 16 1119,46 32,66 10,58 Anemone tomentosa 19,61 37,49 16 1198,59 37,69 11,50 Anemone vesicatoria 21,98 36,98 48 447,78 35,85 7,13 Anemonopsis macrophylla 20,18 37,72 16 1233,72 42,60 12,16 Aquilegia atrata 0,88 39,76 14 61,53 28,58 7,07 Aquilegia bertolonii 0,76 38,02 14 53,17 17,29 5,15 Aquilegia canadensis 0,75 37,23 14 52,65 18,60 6,12 Aquilegia dinarica 0,76 35,63 14 53,18 19,77 ** Aquilegia ecalcarata 0,82 37,56 14 57,59 23,22 6,37 Aquilegia chrisanthra 0,96 38,80 14 67,02 30,67 7,14 Aquilegia scopulorum 0,77 36,10 14 53,90 28,08 8,88 Aquilegia vulgaris 0,80 36,16 14 56,22 19,21 6,63

-24-

Název druhu 2C (pg) GC% 2n*) Velikost Průduchy- Průduchy- chr, délka(µm) šířka(µm) (Mbp) Asteropyrum peltatum 6,91 35,76 16 422,17 42,64 15,56 Beesia deltophylla 26,75 36,55 16 1634,96 36,45 7,94 Callianthemum anemonoides 19,23 39,03 32 587,87 40,19 ** Callianthemum kerneranum 19,23 39,03 32 587,63 ** ** Caltha palustris 18,10 40,42 32 553,25 39,68 13,55 Caltha saggitata 7,36 39,35 ** ** 31,52 11,86 Clematis alpina 19,06 39,76 16 1165,12 34,66 9,81 Clematis apiifolia 16,91 38,79 16 1033,32 36,35 8,79 Clematis forsteri 19,57 37,08 16 1196,07 26,21 6,97 Clematis heracleifolia 19,81 40,91 16 1210,61 26,58 8,95 Clematis integrifolia 19,77 40,50 16 1208,48 32,44 9,29 Clematis marmoria 21,72 37,96 16 1327,60 ** ** Clematis occidentalis 17,20 38,66 16 1051,63 33,59 8,55 Clematis recta 18,58 40,77 16 1135,78 26,23 7,70 Clematis vitalba 19,83 40,14 16 1211,83 25,28 7,14 Clematis viticella 20,78 39,26 16 1269,91 33,61 7,00 Consolida orientalis 10,39 39,79 16 634,92 22,66 8,87 Consolida regalis 7,89 38,39 16 481,97 40,06 11,74 Coptidium × spitsbergense 29,49 39,19 32 901,34 55,95 13,71 Coptidium lapponicum 17,67 40,72 16 1080,21 48,94 12,91 Coptis japonica 1,80 38,09 18 97,81 20,88 4,92 Delphinium elatum 19,18 40,89 32 586,29 22,55 5,33 Delphinium exaltatum 15,64 41,86 ** ** 43,76 14,10 Eranthis cilicica 25,67 39,72 16 1569,20 45,43 15,61 Eranthis hyemalis 25,54 39,57 16 1561,30 41,23 14,25 Ficaria verna subsp, bulbilifera 32,94 38,72 32 1006,73 49,14 13,35 Glaucidium palmatum 2,73 37,11 20 133,30 31,76 7,08 Helleborus foetidus 24,31 37,98 32 742,98 44,08 8,04 Helleborus lividus 19,28 35,76 16 1178,24 35,88 8,23 Helleborus lividus subsp. corsicus 19,49 37,03 16 1191,29 40,32 10,61 28,49 36,05 32 870,75 49,82 9,45 Helleborus orientalis 29,27 36,04 32 894,63 26,30 9,40 Helleborus purpurascens 31,58 36,29 32 965,10 20,21 8,00 Helleborus thibetanus 19,89 40,43 32 607,78 49,94 11,94 Helleborus viridis 28,56 35,59 32 872,72 32,10 8,28 Hepatica maxima 35,40 37,97 14 2472,64 37,17 11,63 Hepatica nobilis 35,96 40,00 14 2512,16 36,12 9,64 Hydrastis canadensis 2,69 39,27 26 101,19 26,64 6,98 Isopyrum thalictroides 1,04 37,53 14 72,72 15,39 4,95 Myosurus minimus 2,48 39,21 16 151,59 39,19 7,74 Nigella arvensis 16,19 39,29 12 1319,82 32,24 7,46 Nigella damascena 23,54 38,39 12 1918,50 38,63 9,22 Ranunculus aconitifolius 8,83 41,40 16 539,47 32,91 8,89 Ranunculus acris 13,30 41,75 14 928,98 32,65 14,05 Ranunculus apenninus 10,15 40,58 16 620,39 35,14 10,28 Ranunculus aquatilis 9,61 41,18 48 195,85 ** ** Ranunculus arvensis 10,63 40,63 32 324,85 46,36 ** Ranunculus auricomus 9,73 40,97 32 297,51 33,86 7,56 Ranunculus bulbosus 16,66 39,23 16 1018,33 30,18 9,81 Ranunculus caucasicus 17,47 40,14 16 1067,90 33,62 12,38 Ranunculus damascenus 22,41 40,65 ** ** 40,93 10,84 Ranunculus flammula 13,39 40,78 32 409,18 44,10 7,96

-25-

Název druhu 2C (pg) GC% 2n*) Velikost Průduchy- Průduchy- chr, délka(µm) šířka(µm) (Mbp) Ranunculus hyperboreus subsp. arnellii 10,07 41,29 32 307,91 ** ** Ranunculus illyricus 19,04 41,19 32 581,92 44,05 9,47 Ranunculus lanuginosus 19,61 41,08 28 684,89 48,19 10,89 Ranunculus lingua 47,94 39,50 128 366,27 71,82 15,31 Ranunculus millefoliatus 14,90 40,98 16 910,97 33,33 8,21 Ranunculus muricatus 21,61 40,84 48 440,22 56,26 ** Ranunculus nivalis 13,21 40,95 48 269,17 50,53 13,36 Ranunculus oreophilus 11,47 40,95 16 701,00 34,20 8,71 Ranunculus platanifolius 8,99 40,93 16 549,42 32,21 10,59 Ranunculus polyanthemos 12,98 41,33 16 793,11 43,51 14,16 Ranunculus pygmaeus 5,07 41,60 16 309,99 28,33 7,42 Ranunculus repens 20,50 41,34 32 626,44 49,19 12,20 Ranunculus sardous 16,73 39,43 16 1022,55 40,51 10,66 Ranunculus sceleratus 7,37 41,16 32 225,13 33,78 ** Ranunculus serpens subsp. nemorosus 12,59 41,50 16 769,46 31,40 8,09 Ranunculus stevenii 9,96 39,37 ** ** 49,33 13,38 Ranunculus sulphureus 25,47 39,13 96 259,46 63,00 11,77 Ranunculus thora 7,83 41,11 16 478,86 29,78 ** Ranunculus trichophyllus 7,42 41,22 48 151,12 ** ** Thalictrum aquilegiifolium 1,72 38,12 14 119,87 20,16 5,42 Thalictrum flavum 4,04 37,12 84 46,98 14,86 4,23 Thalictrum foetidum 1,24 37,19 14 86,33 15,73 5,22 Thalictrum lucidum 1,62 35,08 14 113,08 14,63 4,44 Thalictrum minus 1,40 35,30 14 97,89 32,41 7,40 Thalictrum occidentale 2,37 37,21 28 82,90 13,89 4,09 Thalictrum simplex 3,83 35,79 28 133,93 17,74 ** Thalictrum sparsiflorum 2,51 35,77 56 43,88 13,12 4,06 Thalictrum speciosissimum 2,67 37,95 14 186,42 13,92 4,19 Trollius altaicus 9,98 40,69 16 610,32 38,03 9,19 Trollius altissimus 9,45 39,82 16 577,47 34,00 9,94 Trollius europaeus 9,58 40,08 16 585,62 44,79 11,48 Trollius yunanensis 10,52 40,49 16 642,78 39,93 8,34 Xanthorrhiza simplicissima 0,94 35,98 ** ** 19,56 5,97

2C – velikost genomu Průduchy- délka – průměrná délka průduchů GC% – procentické zastoupení GC bazí v genomu Průduchy- šířka – průměrná šířka průduchů 2n – počet chromozomů Vel. chr. – průměrná velikost chromatidy *) Výběr chromozomových počtů je komentován v Tab. 2. a Tab. 15. ** U těchto druhů nebylo možné rozhodnout o počtu chromozomů a jejich velikosti nebo nebylo možné změřit velikost průduchů

Velikost genomu má silný fylogenetický signál (p = 0,000), to znamená, že příbuznější linie se v tomto znaku vzájemně více podobají. Také velikost chromozomů a procentické zastopení GC bazí vykazují silný fylogenetický signál (p = 0,000; p = 0,001). Mezi poměrem GC bazí a velikostí genomu nebyla nalezena žádná korelace, stejně tak ani poměr GC bazí a velikost chromozomů spolu nekorelují (Tab. 5.). U podčeledí a u

-26-

jednotlivých rodů není mezi velikostí genomu (stejně tak i velikostí chromozomů) a poměrem GC bazí žádný signifikantní vztah.

Tab. 5: Výsledky lineární regrese fylogenetických kontrastů (skrze počátek) genomických znaků

GC 2C Vel. chr. n p n p 135 0,147 130 0,245

2C – velikost genomu n – počet testovaných druhů GC – zastoupení GC bazí v genomu p – hladina významnosti Vel. chr. – průměrná velikost chromatidy

Fylogenetický trend studovaných genomických parametrů je zachycen jejich vymapováním na fylogenetickém stromě (Obr. 3., Obr 4.), který byl rovněž použit pro všechny fylogenetické analýzy. Barevně je na nich vyznačeno, jak se jednotlivé druhy liší ve velikosti genomu a velikosti chromozomů. Nejnápadnějším trendem je nárůst velikosti genomu a zejména velikosti chromozomů. Pro lepší srovnání jsou na fylogenetickém stromě uvedeny i druhy příbuzných čeledí (Tab. 6.).

Tab 6: Genomické a morfologické parametry měřených druhů Název druhu Název čeledi 2C (pg) GC% Průduchy- Průduchy- délka(µm) šířka(µm) Akebia quinata Lardizabalaceae 1,57 36,56 ** ** Cocculus laurifolius Menispermaceae 2,87 38,38 26,04 10,68 pinnatum Berberidaceae 8,71 36,87 24,31 5,70 Berberis vulgaris Berberidaceae 3,32 38,94 24,59 6,38 Mahonia aquifolium Berberidaceae 2,53 39,08 29,70 9,83 Papaver somniferum Papaveraceae 6,89 37,93 36,97 9,17 Euptelea polyandra Eupteleaceae 1,42 38,71 30,24 8,43 Fumaria officinalis subsp. wirtgenii Papaveraceae 1,10 37,53 26,68 7,09

2C – velikost genomu Průduchy- délka – průměrná délka průduchů GC% – procentické zastoupení GC bazí v genomu Průduchy- šířka – průměrná šířka průduchů ** U těchto druhů nebylo možné rozhodnout o počtu chromozomů a jejich velikosti nebo nebylo možné změřit velikost průduchu

-27-

Obr. 3: Fylogenetický strom sestrojený na základě rešerše s vyznačením velikosti genomu

-28-

Obr. 4: Fylogenetický strom sestrojený na základě rešerše s vyznačením velikosti chromozomů

-29-

Podčeleď Ranunculoideae se výrazně liší ve všech hodnotách genomických parametrů od ostatních podčeledí. Velikost genomu, chromozomů a zastoupení GC bazí je signifikantně větší u podčeledi Ranunculoideae než u podčeledi Thalictroideae (Mann- Whitney U test p = 0,000; Obr. 5.). Podčeledi i některé jednotlivé rody se podle genomických parametrů poměrně dobře separují (Obr. 6.).

Velikost genomu u podčeledí Velikost chromosomů u podčeledí Genomový obsah guaninu a cytosinu u podčeledí 60 2600 43

2400 42

2200 50

2000 41

1800 40 40

1600

39 1400

30 1200 38

Genomový obsah GC% obsah Genomový 1000

Somatický (2C) obsah jaderné DNA (pg) jaderné obsah (2C) Somatický 20 37 Průměrná (2C/2n) velikost chromosomu (Mbp) chromosomu velikost (2C/2n) Průměrná 800

600 36

10 400

35 200 Median Median Median 25% -75% 25% -75% 25%-75% Non-Outlier Range Non-Outlier Range Non-Outlier Range 0 0 34 Ranunculoideae Thalictroideae Outliers Ranunculoideae Thalictroideae Outliers Ranunculoideae Thalictroideae Outliers Extremes Extremes Extremes Obr. 5a: Velikost genomu u Obr. 5b: Velikost chromozomů u Obr. 5c: AT/GC genomový poměr podčeledi Ranunculoideae a podčeledi Ranunculoideae a u podčeledi Ranunculoideae a podčeledi Thalictroideae podčeledi Thalictroideae podčeledi Thalictroideae

Obr. 6a: Průměrná velikost chromatidy (Mbp) na Obr. 6b: Velikost chromozomů ve vztahu logaritmické škále ve vztahu k procentickému k procentickému obsahu GC bazí u vybraných rodů obsahu GC bazí u podčeledí Thalictroideae a Ranunculoideae

Na vývojovém stromě (Obr. 7.) jsou vyznačeny statisticky významné události v evoluci velikosti genomu a zastoupení bazí. Rozdílnost podčeledí Ranunculoideae a Thalictroideae potvrzuje, že jak v případě velikosti genomu, tak v případě procentického zastoupení bazí došlo k signifikantní změně právě při jejich odštěpení. Dále zde vidíme, že k větší divergenci ve velikosti genomu docházelo převážně v jiných nodech, než tomu bylo v případě zastupení GC bazí.

-30-

Obr. 7: Statisticky významné změny ve velikosti chromozomů a zastoupení bazí

-31-

5.2 Vztah genomických parametrů k fenotypu Jako fenotypová vlastnost, která by měla nejlépe odrážet velikost genomu, byla analyzovaná velikost buněk průduchů. Jako prediktory velikosti genomu byly testovány tři velikostní parametry: délka průduchů, třetí mocnina šířky průduchů, délka průduchů krát jejich šířka na druhou. Velikost genomu v rámci celé čeledi koreluje se všemi rozměrovými parametry, avšak nejtěsnější korelace byla zjištěna s délkou průduchů (Tab. 7., Obr. 8.). Proto lze délku průduchů považovat za nejlepší prediktor velikosti genomu. Velikost průduchů má stejně jako genomové vlastnosti silný fylogenetický signál (p = 0,000; Obr. 12.).

Tab. 7: Výsledky lineární regrese fylogenetických kontrastů (skrze počátek) velikosti genomu s velikostí průduchů

2C Délka Šířka3 Délka*šířka2 n p n p n p 130 0,000 121 0,003 121 0,000

2C – velikost genomu n – počet testovaných druhů Statisticky významné vztahy jsou vyznačeny tučně p – hladina významnosti

-32-

Obr. 8a: Velikost genomu ve vztahu k velikosti Obr 8b: Fylogenetické kontrasty velikosti genomu ve průduchů vztahu k velikosti průduchů

U podčeledi Ranunculoideae je taktéž pozitivní korelace mezi velikostí genomu a velikostí průduchů (p = 0,000), u podčeledi Thalictroideae korelace není (p = 0,440; Obr. 9.). To je s největší pravděpodobností způsobeno malým počtem testovaných druhů.

Obr. 9: Velikost genomu ve vztahu k velikosti průduchů u podčeledí Thalictroideae a Ranunculoideae

Průměrná délka průduchů u čeledi Ranunculaceae je 34,82 µm. Průduchy má nejkratší Thalictrum sparsiflorum (délka = 13,12 µm), to je také druh s nejužšími průduchy. Nejdelší průduchy pak má Ranunculus lingua (délka = 71,82 µm; Tab. 4., Obr. 10.), zatímco nejširší průduchy byly naměřeny u Eranthis cilicica. Druhy podčeledi Ranunculoideae mají signifikantně větší průduchy než druhy podčeledi Thalictroideae (Mann-Whitney U test p = 0,000, Obr. 11.). Průměrná délka průduchů u podčeledi Thalictroideae je 19,85 µm. Průměrná velikost průduchů u podčeledi Ranunculoideae je 37,55 µm.

-33-

Obr. 10: Fotografie lakových otisků epidermis s pozorovatelnými průduchy Thalictrum sparsiflorum, Ranunculus lingua

Délka průduchů u podčeledí 80

70

60

50

40

Délka průduchů (µm) 30

20 Medián 25%-75% Rozsah neodleh. 10 Odlehlé Ranunculoideae Extrémy Thalictroideae Obr. 11: Průměrná délka průduchů u podčeledí Thalictroideae a Ranunculoideae

-34-

Obr. 12: Fylogenetický strom sestrojený na základě rešerše s vyznačením velikosti průduchů

-35-

Mezi výškou lodyhy, délkou okvětního lístku ani délkou plodu a genomickými parametry nebyla nalezena žádná korelace (Tab. 8.). Jedinou výjimkou je negativní korelace mezi délkou měchýřku a zastoupením GC bazí, kde bylo ale studováno pouze 15 druhů, a proto tento výsledek nemá velkou váhu.

Tab. 8: Výsledky lineární regrese fylogenetických kontrastů (skrze počátek) genomických znaků s morfologickými znaky Výška rostliny Maximální výška rostliny n p n p

2C 55 0,306 55 0,222

GC% 55 0,387 55 0,176

Vel. chr. 55 0,802 55 0,730

Maximální délka okvětního Délka okvětního lístku lístku n p n p

2C 49 0,617 49 0,589

GC% 49 0,696 49 0,877

Vel. chr. 49 0,453 49 0,290

Délka měchýřku Délka nažky

n p n p

2C 15 0,631 36 0,549

GC% 15 0,030 36 0,172

Vel. chr. 15 0,836 36 0,293

2C – velikost genomu n – počet testovaných druhů GC – zastoupení GC bazí v genomu p – hladina významnosti Vel. chr. – průměrná velikost chromatidy Statisticky významné vztahy jsou vyznačeny tučně.

Další fenotypovou vlastností, která by mohla být velikostí genomu podmíněna, je životní forma. Mezi studovanými druhy jsou zastoupeny následující životní strategie: geofyty, terofyty, hemikryptofyty a fanerofyty. Vztah mezi velikostí genomu a životními strategiemi byl potvrzen jen v případě geofytů. Bylo potvrzeno, že geofyty mají signifikantně větší velikost genomu než zbytek čeledi Ranunculaceae (p = 0,032; Obr. 13.).

-36-

Velikost genomu u jarních geofytů ve srovnání se zbytkem čeledi 50

40

30

20

Somatický (2C) obsah jaderné DNA (pg) DNA jaderné obsah (2C) Somatický 10 Medián 25%-75% Rozsah neodleh. Odlehlé 0 Extrémy Zbytek čeledi Jarní geofyty Obr 13: Velikost genomu u jarních geofytů ve srovnání se zbytkem čeledi Ranunculaceae

Poslední skupinou fenotypových znaků, jejichž podmíněnost velikostí genomu byla studována, je fenologie. Na otázku, zda má velikost genomu vliv na fenologii rostlin, by mohla být odpověď v jejím vztahu k počátku, popř. konci kvetení. Začátek i konec kvetení mají signifikantně negativní závislost na velikosti genomu (Tab. 9., Obr. 14.). To znamená, že čím má rostlina větší genom tím dříve kvete.

Tab. 9: Výsledky lineární regrese fylogenetických kontrastů (skrze počátek) velikosti genomu s dobou kvetení 2C Začátek kvetení Konec kvetení n p n p 65 0,016 65 0,010

2C – velikost genomu n – počet testovaných druhů Statisticky významné vztahy jsou vyznačeny tučně. p – hladina významnosti

Začátek kvetení Konec kvetení 45 45

40 40

35 35

30 30

25 25

20 20

15 15

10 10

Somatický (2C)SomatickýDNAobsahjaderné(pg) (2C)SomatickýDNAobsahjaderné(pg)

5 5 Median Median 25%-75% 25%-75% 0 Non-Outlier Range 0 Non-Outlier Range Leden Březen Květen Červenec Outliers Březen Květen Červenec Září Outliers Únor Duben Červen Srpen Extremes Duben Červen Srpen Extremes Obr. 14a: Vztah mezi začátkem kvetení a velikostí Obr. 14b: Vztah mezi koncem kvetení a velikostí genomu genomu

-37-

5.3 Vztah ekologických parametrů ke genomovým vlastnostem Jako prediktory vlastností prostředí, v nichž se jednotlivé druhy vyskytují, byly zvoleny Pignattiho indikační hodnoty. Bylo testováno, zda velikost genomu, chromozomů, poměr bazí a délka průduchů korelují s Pignattiho indikačními hodnotami (Tab. 10.). Hodnoty nebyly korelovány se salinitou, protože žádný z druhů není k zasolení tolerantní. Byla nalezena pozitivní korelace mezi velikostí genomu a vlhkostí.

Tab. 10: Výsledky lineární regrese fylogenetických kontrastů (skrze počátek) genomických znaků s Pignattiho indikačními hodnotami Světlo Teplo Kontinentalita n p n p n p

2C 60 0,345 51 0,454 56 0,480

GC% 60 0,494 51 0,537 56 0,850

Vel. chr. 60 0,190 51 0,776 56 0,624

Vlhkost Půdní reakce Živiny

n p n p n p

2C 59 0,013 56 0,290 53 0,084

GC% 59 0,680 56 0,568 53 0,631

Vel. chr. 59 0,370 56 0,906 53 0,501

2C – velikost genomu n – počet testovaných druhů GC – zastoupení GC bazí v genomu p – hladina významnosti Vel. chr. – průměrná velikost chromatidy Statisticky významné vztahy jsou vyznačeny tučně.

Dalším prediktorem ekologických vlastností jednotlivých druhů byl soubor především klimatických vlastností získaných z modelu WorldClim, které byly identifikovány pomocí výskytů těchto druhů, excerpovaných z databáze GBIF a následně stratifikovaných. Tímto způsobem byl testován vztah genomických parametrů k nadmořské výšce, průměrným srážkám v jednotlivých měsících a dále také k minimální, průměrné a maximální teplotě v příslušném měsíci. Ke každému druhu v každém měsíci byly pro účely testování tolerance k limitním hodnotám parametrů prostředí (= "mezím rozšíření") vypočítány 0,1 (10%) a 0,9 (90%) percentily stratifikovaných hodnot, k testování klimatického optima byl vypočítán průměr z hodnot parametrů prostředí. Mezi jednotlivými měsíci byl v rámci studovaného parametru ke genomickým parametrům obdobný typ vztahu, což potvrzuje, že nejde o náhodu. Testy prokázaly, že velikost genomu je podmíněna především teplotou, a to pozitivně (Tab. 11).

-38-

Tab. 11: Výsledky lineární regrese fylogenetických kontrastů (skrze počátek) velikosti genomu s teplotou 2C Průměr min teplot 0,9 perc. min 0,1 perc. prům. Průměr prům. teplot teplot teplot n p n p n p n p Leden 88 0,020 88 0,076 88 0,063 88 0,049 Únor 88 0,027 88 0,090 88 0,109 88 0,057 Březen 88 0,039 88 0,097 88 0,122 88 0,054 Duben 88 0,101 88 0,172 88 0,081 88 0,083 Květen 88 0,152 88 0,224 88 0,024 88 0,090 Červen 88 0,242 88 0,274 88 0,006 88 0,099 Červenec 88 0,326 88 0,349 88 0,005 88 0,099 Srpen 88 0,250 88 0,286 88 0,008 88 0,092 Září 88 0,111 88 0,152 88 0,023 88 0,059 Říjen 88 0,041 88 0,069 88 0,025 88 0,049 Listopad 88 0,021 88 0,035 88 0,063 88 0,046 Prosinec 88 0,018 88 0,042 88 0,075 88 0,047 2C – velikost genomu n – počet testovaných druhů Statisticky významné vztahy jsou vyznačeny tučně p – hladina významnosti

V případě GC obsahu je vztah ke klimatickým faktorům poněkud komplexnější, neboť jak se srážkami, tak s teplotou koreluje tento parametr negativně (Tab. 12). Vztah k nadmořské výšce nebyl ani v případě velikosti genomu, ani v případě genomického poměru bází prokázán.

Tab. 12a: Výsledky lineární regrese fylogenetických kontrastů (skrze počátek) zastoupení GC bazí s teplotou GC 0,1 perc. min Průměr min 0,9 perc. min teplot teplot teplot n p n p n p Leden 88 0,122 88 0,021 88 0,031 Únor 88 0,172 88 0,023 88 0,031 Březen 88 0,109 88 0,018 88 0,045 Duben 88 0,045 88 0,020 88 0,137 Květen 88 0,139 88 0,046 88 0,160 Červen 88 0,295 88 0,101 88 0,075 Červenec 88 0,464 88 0,103 88 0,021 Srpen 88 0,349 88 0,057 88 0,021 Září 88 0,129 88 0,034 88 0,053 Říjen 88 0,038 88 0,016 88 0,118 Listopad 88 0,051 88 0,008 88 0,041 Prosinec 88 0,111 88 0,014 88 0,041

GC – zastoupení GC bazí v genomu n – počet testovaných druhů Statisticky významné vztahy jsou vyznačeny tučně p – hladina významnosti

-39-

Tab. 12b: Výsledky lineární regrese fylogenetických kontrastů (skrze počátek) zastoupení GC bazí se srážkami GC 0,1 perc. srážek Průměr srážek 0,9 perc. srážek n p n p n p Leden 88 0,001 88 0,016 88 0,007 Únor 88 0,001 88 0,009 88 0,006 Březen 88 0,002 88 0,007 88 0,003 Duben 88 0,012 88 0,004 88 0,005 Květen 88 0,081 88 0,006 88 0,001 Červen 88 0,282 88 0,063 88 0,031 Červenec 88 0,217 88 0,369 88 0,335 Srpen 88 0,238 88 0,107 88 0,047 Září 88 0,017 88 0,012 88 0,014 Říjen 88 0,001 88 0,003 88 0,002 Listopad 88 0,001 88 0,001 88 0,000 Prosinec 88 0,001 88 0,007 88 0,003

GC – zastoupení GC bazí v genomu n – počet testovaných druhů Statisticky významné vztahy jsou vyznačeny tučně p – hladina významnosti

-40-

6. Diskuse 6.1 Fylogenetická analýza genomických znaků V Plant DNA C-value database v královské botanické zahradě v Kew (Bennett & Leitch 2010) je u čeledi Ranunculaceae uvedeno 175 hodnot velikostí genomu patřících k 163 druhům. Z tohoto datového souboru je 46 druhů, jejichž velikost genomu byla měřena i v rámci mé diplomové práce. Seznam druhů, velikostí genomu, použitých metod a autorů článků, v nichž byly hodnoty publikovány, je uveden v příloze (Tab. 20). Ve 32 z těchto 51 případů nepřesáhl rozdíl mezi hodnotou uvedenou v této práci a hodnotou v databázi 15%. Tuto odchylku lze považovat za přijatelnou, vzhledem k tomu, že většina autorů použila jinou, ve své podstatě k chybám více náchylnou metodu mikrodensitometrického měření. Poměrně dobře se výsledky z diplomové práce shodují s autory, kteří pracovali jen s čeledí Ranunculaceae (např. Smith & Bennett 1975, Goepfert 1974, Zonneveld 2001, Mabuchi et al. 2005). Naopak, pokud data v databázi pocházejí ze studií mapujících extenzivně velikosti genomu napříč celými krytosemennými rostlinami (např. Bennett & Smith 1976, Zonneveld 2005), shodují se s výsledky diplomové práce již poněkud méně (asi z poloviny). V práci „Variation in the Ranunculus“ (Smith & Bennett 1975) jsou u sedmi z deseti měření podobné výsledky. Vzhledem k tomu, že u druhu Ranunculus auricomus se velikost liší dvojnásobně, jde s největší pravděpodobností o jinou ploidní úroveň měřených rostlin. Rothfels et al. (1966) má ve všech třech případech výsledky o něco menší než jsou hodnoty uvedené v této diplomové práci. V práci „Karyotypes and DNA content in species of Ranunculus L. and related genera“ (Goepfert 1974) jsou u osmi měření z jedenácti podobné výsledky. U druhu Ranunculus acris autor měřil dvě ploidní úrovně. Zonneveld (2001) studoval rod Helleborus. Díky tomu, že použil k měření velikosti metodu průtokové cytometrie, se jeho výsledky od výsledků v rámci této studie liší v průměru jen o 2%. Jedinou výjimkou je Helleborus thibetanus, kde je autorem uváděná velikost o polovinu menší. Mabuchi et al. (2005) měřil diploidní a tetraploidní rostlinu druhu Hepatica nobilis. Jeho velikost diploidní rostliny odpovídá velikosti rostliny měřené v této práci.

-41-

V rámci čeledi Ranunculaceae byly obsahy GC bazí dosud zjištovány jen u tří druhů Anemone ranunculoides (40,3%), Anemone sylvestris (39,9%) a Aquilega vulgaris (39,7%). Všechny tři údaje pochází od Barow & Meister (2002). S prvními dvěma údaji se naše výsledky v podstatě shodují, avšak u rodu Aquilegia vulgaris jsme naměřili 36,16%. Jiné údaje o čeledi nejsou k dispozici. Zjištěné počty chromozomů byly 2n = 12, 14, 16, 18, 20, 26, 28, 30, 32, 48, 56, 84, 96 a 128. Tímto rozsahem je pokryta celá dosud známá škála chromozomových počtů dokumentovaných v čeledi Ranunculaceae. Za povšimnutí stojí neobvyklá variabilita rodů ve stejných ploidních úrovních (Obr. 15.). Jak se ukázalo, mohou se rody v rámci jedné ploidní úrovně lišit i 5-krát.

Obr. 15a: Srovnání počtu chromozomů ve vztahu k Obr. 15b: Srovnání počtu chromozomů ve vztahu k velikosti genomu u rodu Ranunculus velikosti genomu u rodu Anemone a) u druhů registrovaných v Plant DNA C-value a) u druhů registrovaných v Plant DNA C-value database v Královské botanické zahradě v Kew database v Královské botanické zahradě v Kew (Bennett & Leitch 2010) (Bennett & Leitch 2010) b) u druhů naměřených pro tuto práci b) u druhů naměřených pro tuto práci

Mezi velikostí genomu a procentickým zastoupením GC bazí a stejně tak mezi velikostí chromozomů a procentickým zastoupením GC bazí nebyla na žádné taxonomické úrovni nalezena korelace. Přesto, že u všech tří genomických parametrů je silný fylogenetický signál, a jejich změny tedy těsně korelují se změnami vedoucími ke vzniku

-42-

jednotlivých druhů a fylogenetických linií, neprobíhaly nejspíš tyto změny na sobě závisle (tj. nebyly většinou stejným směrem nebo většinou opačným směrem). V minulosti již byl vztah velikost genomu k zastoupení bazí zjišťován několikrát. Barow & Meister (2002), kteří pracovali s heterogenní skupinou semenných rostlin, nenašli korelaci žádnou. Autoři, kteří pracovali na menší fylogenetické škále, například s jedním rodem, většinou zjišťují pozitivní korelaci (Mabuchi 2005, Šmarda et al. 2008). To ovšem nemusí být pravidlo, tento vztah je závislý na tom, jaké úseky DNA se v rámci zvětšení genomu namnožily. To potvrzuje i tato práce, kde v rámci čeledi ani jednotlivých druhů žádná korelace zjištěna nebyla. K zajímavému výsledku dospěla analýza vztahu velikosti genomu k obsahu bazí na velké reprezentativní fylogenetické škále, která však byla reprezentativní i po stránce variability velikosti genomu (Veselý et al. 2012). Tito autoři dokazují, že vztah ke GC obsahu k velikosti genomu je unimodální, tj. že u menších genomů (< 18,8 pg) je korelace pozitivní, u větších (18,8 pg <) naopak negativní. Ačkoli genomy u Ranunculaceae poměrně často přesahují tuto mez, nelze v žádném z rodů s většími genomy zaznamenat signifikantně negativní vztah. Lineární regrese však dává ve většině rodů trend negativní, naopak u druhů s genomy malými (Thalictrum a Aquilegia) trend pozitivní, nikdy však tento trend není průkazný. To můžeme vysvětlit tím, že Veselý et al. (2012) pracovali v případě geofytů přece jen na výrazně širších velikostních škálách genomu, než jaké najdeme v čeledi Ranunculaceae.

6.2 Vztah genomických parametrů k fenotypu U rostlin je za dobrý prediktor velikosti genomu zpravidla považována délka stomatární buňky. Recentní studie (Franks et al. 2012) ale přišla s názorem, že lepším prediktorem velikosti genomu je třetí mocnina šířky svěrací buňky. Tato práce chtěla prověřit, zda je možné fakt generalizovat. Velikost genomu byla korelována s délkou průduchů, s šířkou na třetí jako prediktorem objemu jádra a délka krát šířka na druhou jako prediktorem objemu celé buňky. V čeledi Ranunculaceae má s velikostí genomu nejtěsněji vztah délka průduchů. Na konkrétním parametru průduchu se tedy s prací Franks et al. (2012) tato práce neshodla. Může ovšem potvrdit, že mezi velikostí genomu a velikostí průduchu je silní vztah a proto je možné stanovit přibližnou velikost genou i u rostlin u nichž není k dispozici živý rostlinný materiál. To je důležité především pro stanovení velikosti genomu fosilních druhů. Vztah mezi velikostí genomu byl zpočátku prokázán k řadě morfologických znaků (Bennett 1972, 1987). Tyto studie však pracovaly s omezeným počtem druhů a výsledky

-43-

nebyly fylogeneticky testovány. V kritické studii později Knight & Beaulieu (2008) prokazují silnou pozitivní korelaci především ke znakům na buněčné úrovni, zatímco na větších morfologických škálách prediktivní hodnota znaků ve vztahu k velikosti genomu výrazně slábne. V případě čeledi Ranunculaceae sice výška rostliny (délka lodyhy), velikost květu i plodů vykazují fylogenetický signál a jsou to tedy vlastnosti odrážející dobře fylogenetický vývoj, avšak jiným způsobem než parametry genomické, s nimiž tyto morfologické znaky nevykazují signifikantní korelaci při fylogenetickém testu. Určitou výjimkou z hlediska vztahu celkových fenotypových vlastností k velikosti genomu však mohou představovat některé životní formy. Především terofyty a mezi nimi především efemerofyty musí mít zřejmě malý genom, aby mohly dokončit životní cyklus před koncem vegetační sezóny, která je např. u jarních efemerofytů časově limitovaná dostatkem jarní vláhy. Naproti tomu víceleté druhy, například dřeviny takto limitovány nejsou (Knight & Beaulieu 2008), a proto si mohou dovolit mít genom větší. U čeledi Ranunculaceae tento trend není patrný, např. v rodu Adonis mají jednoleté druhy A. annua, A. aestivalis resp. A. flammea genomy o velikosti 22,69 pg, 31,54 pg resp. 29,82 pg, zatímco vytrvalé polykarpické druhy A. distorta resp. A. vernalis mají genomy 19,66 pg resp. 20,75 pg. Zdá se tedy, že jde spíše o trend opačný, protože však jde o fylogeneticky spíše nepříbuzné nezávislé linie, nelze výsledek považovat za průkazný. Také druhy rodu Nigella nevykazují výrazně menší genomy vůči paralalením fylogenetickým liniím, obdobně jednoleté druhy rodu Ranunculus oproti ostatním pryskyřníkům žádný takový trend nenaznačují. Druhy rodu Consolida mají sice oproti sesterským druhům rodu Delphinium genomy menší, avšak proto, že jde jen o 2+2, druhy nelze takový vztah nijak testovat. Pouze v případě druhu Myosurus minimus je genom opravdu ve srovnání se zbytkem podčeledi Ranunculoideae poměrně malý. Naopak v případě geofytů je obecně tato skupina považována za rostliny s největšími genomy vůbec, přesto mnohé geofyty mohou mít genomy i docela malé, jak uvádí Veselý et al. (2012) a obecná představa, že geofyty mají genomy velké, může být podmíněna i tím, že tato životní forma je vázána na fylogenetické skupiny s velkými genomy (Veselý in litt.). Fylogenetické testy však nebyly pro malou dostupnost sesterských negeofytních linií dosud provedeny (Bureš in litt.). Proto je zajímavé, že v rámci čeledi Ranunculaceae se vztah potvrdil i při fylogenetickém testu. Poměrně zajímavá negativní korelace mezi dobou kvetení a velikostí genomu už byla jednou doložena, a to na širší evoluční škále, reprezentující celou diverzitu krytosemenných, především však geofytních rostlin (Veselý et al. 2012). Tato korelace může být způsobena adaptací druhů s velkými genomy na jarní nízké teploty, kdy tyto již v rámci podzemních

-44-

zásobních orgánů vytvoří potřebné buňky předem a během jarního obdobní již pouze zvětšují jejich objem.

6.3 Vztah ekologických parametrů ke genomovým vlastnostem Fylogenetický signál byl nalezen u závislosti na světle a na živinách, to znamená, že příbuzné druhy se v těchto parametrech vzájemně více podobají než druhy nepříbuzné. Tyto ekologické parametry však nekorelovaly s genomickými parametry, takže hlavní selekční tlaky na stanovišní vazbu a genomické parametry druhů vedly v průběhu jejich evoluce k jinak orientované změně. Velikost genomu pozitivně koreluje s velikostí průduchů, a to i přesto, že velikost průduchů nepodmiňuje pouze jaderný obsah DNA, ale je také pod selekčním tlakem prostředí. To ukázal test korelace fylogenetických kontrastů mezi velikostí průduchů a Pignattiho indikačními hodnotami pro vlhkost, který mezi nimi potvrdil pozitivní vztah (Tab. 13). Můžeme předpokládat, že vlhkostí je podmíněn spíše objem (velikost) průduchů (= druhy rostoucí na suchu nemohou mít velké průduchy), zatímco genom je pak tímto objemem limitován (= druhy s velkými genomy nemohou mít malé průduchy). Na primárně určující vliv vlhkosti můžeme usuzovat i z toho, že mezi velikostí průduchů a vlhkostí je korelace těsnější.

Tab. 13: Výsledky lineární regrese fylogenetických kontrastů (skrze počátek) genomických znaků a délky průduchů s vlhkostí Vlhkost n p 2C 59 0,013 GC% 59 0,680 Vel. chr. 59 0,370 Délka 57 0,000 průduchů

2C – velikost genomu n – počet testovaných druhů GC – zastoupení GC bazí v genomu p – hladina významnosti Vel. chr. – průměrná velikost chromatidy Statisticky významné vztahy jsou vyznačeny tučně.

Na základě výsledků testů můžeme konstatovat, že velikost genomu je podmíněna především teplotou, a to pozitivně. To znamená, že těžiště areálů druhů s větším genomem leží jižněji než těžiště areálů druhů s genomem menším (= pozitivní korelace s průměrem teplot) popř., že směrem do chladnějších oblastí mohou více zasahovat druhy s genomem

-45-

menším (= pozitivní korelace s 0,1 teplotním percentilem v případě průměrných měsíčních teplot). S poněkud menší jistotou lze tvrdit, že směrem do ještě teplejších oblastí mohou více zasahovat spíše druhy s genomem větším (= pozitivní korelace s 0,9 teplotním percentilem v případě minimálních měsíčních teplot). Komplexnější vztah GC obsahu ke klimatickým parametrům je dán negativní korelací jak k teplotním tak ke srážkovým parametrům. V 11 ze studovaných měsíců byla prokázána negativní korelace s 0,9 percentilem měsíčního úhrnu srážek, což lze interpretovat tak, že druhy s nižším GC obsahem snadněji pronikají do oblastí s vysokým srážkovým úhrnem. Směrem do oblastí s úhrnem nižším sice lépe pronikají druhy s obsahem GC vyšším, avšak tento trend není již tak silný jako v případě opačném. Těžiště areálů druhů s větším zastoupením GC bazí leží severněji než těžiště areálů druhů s menším zastoupením GC bazí (= negativní korelace s průměrem minimálních teplot) popř., že směrem do teplejších oblastí mohou více zasahovat druhy s menším zastoupením GC bazí (= negativní korelace s 0,9 teplotním percentilem v případě minimálních měsíčních teplot). S menší jistotou se dá říci, že směrem do ještě chladnějších oblastí mohou více zasahovat spíše druhy s větším zastoupením GC bazí (= negativní korelace s 0,1 teplotním percentilem v případě minimálních měsíčních teplot). Pro určité zjednodušené znázornění toho, jak testy mezi genomickými a klimatickými parametry můžeme interpretovat z hlediska geografického rozšíření jednotlivých druhů, byly vytvořeny dva obrázky (Obr. 16., Obr. 17.), na nichž podkladová mapa Evropy slouží k lepší představě o směrech, kterými probíhá hlavní teplotní a srážkový gradient.

. Obr. 16: Areály tří modelových druhů umístěných pro názornost na mapě Evropy. Velikost genomu pozitivně koreluje s teplotou -46-

. Obr. 17: Areály tří modelových druhů umístěných pro názornost na mapě Evropy. Zastoupení GC bazí negativně koreluje s teplou i srážkami

-47-

7. Závěr Práce se zabývá genomovými vlastnostmi čeledi Ranunculaceae. Asi u 90-ti druhů je zde poprvé publikovaná velikost genomu. Procentické zastoupení GC bazí, které bylo dosud zkoumáno jen u tří druhů, je v práci nově uvedeno pro 132 druhů. Nejmenší genom byl naměřen u Aquilegia canadensis (2C = 0,75 pg), největší u Ranunculus lingua (2C = 47,93 pg). Nejmenší procentické zastoupení GC bazí bylo naměřeno u Actaea pachypoda (34,93%), největší u Anemone grandis (42,02%). Dříve zjištěný výrazný rozdíl ve velikosti chromozomů (na základě mikroskopických pozorování mitotických chromozomů) mezi podčeleděmi Ranunculoideae a Thalictroideae byl potvrzen i při výpočtu průměrné velikosti chromatidy 2C/2n, která u těchto podčeledí nabývá hodnot 151,12 – 2698,83 Mbp, resp. 43,88 – 186,42 Mbp. Bylo zjištěno, že čeleď má signifikantně větší velikost genomu než ostatní krytosemenné rostliny. Genomickým poměrem bazí se čeleď oproti ostatním krytosemenným rostlinám nijak výrazně nevymyká, i když divergence v rámci čeledi dosahuje v tomto parametru více než 7% GC. V rámci diplomové práce nebyla zjištěna korelace mezi velikostí genomu a procentickým zastoupením bazí. I když potenciální zkreslení skrytou polyploidizací bylo korigováno tak, že pro testování vztahu byla namísto velikosti genomu použita velikost chromozomů, nebyla korelace signifikantní. Silná korelace byla však zjištěna mezi velikostí genomu a velikostí průduchů. Z testovaných prediktorů velikosti genomu, založených na rozměrových parametrech průduchů, se jako nejlepší jevila jejich délka. U dalších morfologických vlastností (délka lodyhy, velikost květu, velikost plodů) se vztah ke genomickým parametrům nepotvrdil, i když samy o sobě měly morfologické parametry silný fylogenetický signál. Geofyty mají signifikantně větší genom než druhy negeofytní. Velikost genomu negativně koreluje s dobou kvetení. Z ekologických vlastností s velikostí genomu pozitivně koreluje vlhkost, což je nejspíš důsledek korelace mezi velikostí průduchů a vlhkostí. Také klimatické podmínky mají na genomové vlastnosti vliv. Velikost genomu je podmíněna pozitivně teplotou. GC obsah negativně koreluje s teplotou a srážkami.

-48-

8. Literatura Ackerly D. D. (2006): Analysis pf traits (AOT): A module of phylocom. Version 3.1. http://www.phylodiversity.net/phylocom. Alan T. Whittemore & Bruce D. Parfitt (1997): Flora of North America Editorial Committee, eds. 1993+. Flora of North America North of Mexico. 16+ vols. and Oxford. Vol. 3. Barow M. & Meister A. (2002): Lack of correlation between AT frequency and genome size in higher and the effect of nonrandomness of base sequences on dye binding. Cytometry 47: 1–7. Barow M. & Meister A. (2003): Endopolyploidy in seed plants is differently correlated to systematics, organ, life strategy and genome size. Plant Cell and Environment 26: 571–584. Beaulieu J. M., Leitch I. J. & Knight C. A. (2007a): Genome size evolution in relation to strategy and metabolic rates revisited. Annals of Botany 99: 495–505. Beaulieu J. M., Moles A. T., Leitch I. J., Bennett M. D., Dickie J. B. & Knight C. A. (2007b): Correlated evolution of genome size and seed mass. New Phytologist 173: 422–437. Beaulieu J. M., Leitch I. J., Patel S., Pendharkar A. & Knight Ch. A. (2008): Genome size is a strong predictor of cell size and stomatal density in angiosperms. New

Phytologist 179: 975–986. Bennett M. D. (1971): The duration of meiosis. Proceedings of the Royal Society London, Series B, Biological Sciences 178: 277–299. Bennett M. D. (1972): Nuclear DNA content and minimum generation time in herbaceous plants. Proceedings of the Royal Society of London Series B-Biological Sciences 181: 109–135. Bennett M. D. (1987): Variation in genomic form in plants and its ecological implications. New Phytologist 106: 177–200. Bennett M. D. & Leitch I. J. (2005): Plant Genome Size Research: A Field In Focus. Annals of Botany 95: 1–6. Bennett M. D. & Leitch I. J. (2010): Plant DNA C-values Database (Release 5.0, Dec. 2010). http://www.kew.org/cvalues/ Bennett M. D. & Smith J. B. (1975): DNA Variation in the Genus Ranunculus. Heredity 35: 231–239.

-49-

Bennett M. D., Smith J. B. & Seal A. G. (1986): The karyotype of the grass Zingeria iebersteiniana (2n =4) by light and electron microscopy. Canadian Journal of Genetics and Cytology 28: 544–562. Bennett M. D. & Smith J. B. (1976): Nuclear DNA amounts in angiosperms. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. Series B - Biological Sciences 274: 227–274. Bolhuis H., Palm P., Wende A., Falb M., Rampp M., Valera F. R., Pfeiffer F. & Oesterhelt D. (2006): The genome of the square archaeon Haloquadratum walsbyi: life at the limits of water activity. BMC Genomics 7: 169. Bureš P. (2003): Taxonomie a chorologie vybraných taxonů evropské květeny. Ms. [Habilit. Pr., dep. Masarykova Univerzita, Brno]. Bureš P., Šmarda P., Hralová I., Helánová K., Fuentes-Soriano S. & Procházková J. (2007): Is GC-content correlated with genome size in plants. Plant Genome Horizons – Vistas & Visions, Royal Botanic Gardens Kew, London, p. 17. Bureš P., Wang Y., Horová L. & Suda J. (2004): Genome Size Variation in Central European Species of Cirsium (compositae) and their Natural Hybrids. Annals of Botany 94: 253–363. Cerbah M., Mortreau E., Brown S., Siljak-Yakovlev S., Bertrand H. & Lambert C. (2001): Genome size variation and species relationships in the genus Hydrangea. Theoretical and Applied Genetics 103: 45–51. Chrtková A. (1997a): Helleboraceae Loisel. – čemeřicovité. In: Slavík B. & Hejný S. (eds.), Květena České republiky, Vol. 1., Ed. 2. Academia, Praha, pp. 365–403. Chrtková A. (1997b): Ranunculaceae Loisel. – čemeřicovité. In: Slavík B. & Hejný S. (eds.), Květena České republiky, Vol. 1., Ed. 2. Academia, Praha, pp. 403–475. Civáň P., Švec M. & Hauptvogel P. (2011): On the Coevolution of Transposable Elements and Plant Genomes. Journal of Botany Article ID 893546. Compton J. A., Culham A. & Jury S. L. (1998): Reclassification of Actaea to include Cimicifuga and Souliea (Ranunculaceae): phylogeny inferred from morphology, nrDNA ITS, and cpDNA trnL-F sequence variation. Taxon 47: 593–634. Čížek F. & Fajkus B. (1983): Kapitoly z dějin biologie a chemie. SPN- ped. nakladatelství, Praha. Després L., Gielly L., Redoutet B. & Taberlet P. (2003): Using AFLP to resolve

-50-

phylogenetic relationships in a morphologically diversified plant species complex when nuclear and chloroplast sequences fail to reveal variability. Molecular Phylogenetics and Evolution 27: 185–196. Doležel J., Bartoš J., Voglmayr H. & Greilhuber J. (2003): Nuclear DNA content and genome size of trout and human (Part A). Cytometry 51: 127–128. D’Ovidio R. & Marchi P. (1990): DNA content, karyotype structure anylysis and karyotype symmetry in Ranunculus L. (Ranunculaceae). Italian species belonging to sections Flammula (Webb) Benson and Micranthus (Ovcz.) Nyarady. Caryologia 43: 99–115. Emadzade K., Lehnebach C., Lockhart P. & Hörandl E. (2010): A molecular phylogeny, morphology and classification of genera of Ranunculeae (Ranunculaceae). Taxon 59: 809–828. Engler A. & Prantl K. (1891): Die natürlichen Pflanzanfamilien. Verlag von Wilhelm Engelmann, Leipzig. Erben M. (1996): The significance of hybridization on the forming of species in the genus Viola. Bocconea, Monographiae Herbarii Mediterranei Panormitani 5: 113–118. Evans G. M., Rees H., Snell C. L. & Sun S. (1972): The relationship between nuclear DNA amount and the duration of the mitotic cycle. Chromosomes Today 3: 24–31. Fedorov S. ed. (1969): Chromosome numbers of flovering plants. Academy of sciences of the USSR, Leningrad. Flemming W. (1882): Zellsubstanz, Kern und Zellteilung. F. C. W. Vogel, Leipzig. Francis D., Davies M. S. & Barlow P. W. (2008): A strong nucleotypic effect on the cell cycle regardless of ploidy level. Annals of Botany 101: 747–757. Franks P. J., Freckleton R. P., Beaulieu J. M., Leitch I. J. & Beerling D. J. (2012): Megacycles of atmospheric carbon dioxide concentration correlate with fossil plant genome size. Philosophical Transaction of the Royal Society B 367: 556–564 Goepfert D. (1974): Karyotypes and DNA content in species of Ranunculus L. and related genera. Botaniska Notiser 127: 464–489. Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010): Index to Plant Chromosome Numbers 1979– 2003. Missouri Botanical Garden, St. Louis. http://mobot.mobot.org/W3T/Search/ipcn.html Greilhuber J. Borsch T., Mueller K., Worberg A, Porembsky S. & Barthlott W (2006): Smallest Angiosperm Genomes Found in Lentibulariaceae, with Chromosomes of Bacterial Size. Plant Biology 8: 770–777.

-51-

Greilhuber J., Doležel J., Lysak M. & Bennet M. D. (2005): The origin, evolution and proposed stabilization of the term „genome size“ and „C-value“ to describe nuclear DNA contents. Annals of Botany 95: 255–260. Gregory T. R. (2001): The Bigger the C-Value, the Larger the Cell: Genome Size and Red Blood Cell Size in Vertebrates. Blood Cells, Molecules, and Diseases 27: 830–843. Gregory T. R., Nicol J. A., Tamm H., Kullman B., Kullman K., Leitch I. J. Murray B. G., Kapraun D. F., Greilhuber J. & Bennett M. D. (2007): Eukaryotic genome size databases. Nucleic Acids Research 35: D332–D338. Gregory W. C. (1941): Phylogenetic and cytological studies in the Ranunculaceae. The American philosophical society 443–516. Grime J. P. & Mowforth M. A. (1982): Variation in genome size – an ecological interpretation. Nature 299: 151–153. Grime J. P., Shacklock J. M. L. & Band S. R. (1985): Nuclear DNA contents, shoot phenology and species co-existence in a limestone grassland community. New Phytologist 100: 435–445. Grime J. P., Thompsonk K., Hunt R., Hodgson J. G., Cornelissen J. H. C., Rorison I. H., Hendry G. A. F., Ashenden T. W., Askew A. P., Band S. R., Boothr R. E., Bossard C. C., Campbell B. D., Cooper J. E. L., Davison A. W., Gupta P. L., Hall W., Hand D. W., Hannah M. A., Hillier S. H., Hodkinson D. J., Jalili A., Liu Z., Mackey J. M. L., Matthews N., Mowrorth M. A., Neal A. M., Reader R. J., Reiling K., Ross-Fraser W., Spercer R. E., Sutton F., Tasker D. E., Thorpe P. C. & Whitehouse J. (1997): Integrated screening validates primary axes of specialization in plants. Oikos 79: 259–281. Hodgson J. G., Sharafi M., Jalili A., Díaz S., Montserrat–Martí G., Palmer C., Cerabolini B., Pierce S., Hamzehee B., Asri Y., Jamzad Z., Wilson P., Raven J. A., Band S. R., Basconcelo S., Bogard A., Carter G., Charles M., Castro–Díez P., Cornelissen J. H. C., Funes G., Jones G., Khoshnevis M., Pérez–Harguindeguy N., Pérez–Rontomé M. C., Shirvany F. A., Vendramini F., Yazdani S., Abbas–Azimi R., Boustani S., Dehghan M., Guerrero–Campo J., Hynd A., Kowsary E., Kazemi–Saeed F., Siavash B., Villar–Salvador P., Craigie R., Naqinezhad A., Romo–Díez A., de Torres Espuny L. & Simmons E. (2010): Stomatal vs. genome size in angiosperms: the somatic tail wagging the genomic dog? Annals of Botany 105: 573–584. Hoot S. B. (1991): Phylogeny of the Ranunculaceae Based on Epidermal Microcharacters

-52-

and Macromorphology. Systematic Botany 16: 741–755. Hoot S. B., Meyer K. M. & Manning J. C. (2012): Phylogeny and Reclassification of Anemone (Ranunculaceae), with an Emphasis on Austral Species. Systematic Botany 37: 139–152. Hoot S. B., Reznicek A. A. & Palmer J. D. (1994): Phylogenetic Relationships in Anemone (Ranunculaceae) Based on Morphology and Chloroplast DNA. Systematic botany 19: 169–200. Hörald E. & Emadzade K. (2011): The evolution and biogeography of alpine species in Ranunculus (Ranunculaceae): Global comparison. Taxon 60: 415–426. Ingle J., Timmis J. N. & Sinclair J. (1975): Relationship between satellite deoxyribonucleic acid, ribosomal ribonucleic acid gene redundancy, and genome size in plants. Plant Physiology 55: 496–501. Johansson J. T. (1999): There large inversions in the chloroplast genomes and one loss of the chloroplast gene rpsl6 suggest an early evolutionary split in the genus Adonis (Ranunculaceae). Plant Systematisc and Evolution 218: 133–143. Kenton A. Y. & Owens S. J. (pers. comm. 1988). Knight C. A., Molinari N. A. & Petrov D. A. (2005): The large genome constraint hypothesis:evolution, ecology and phenotype. Annals of Botany 95: 177–190. Knight C. A. & Ackerly D. D. (2002): Variation in nuclear DNA content Gross environmental gradients: a quantile regression analysis. Ecology Letters 5: 66–76. Knight C. A. & Beaulieu J. M. (2008): Genome size scaling through phenotype space. Annals of Botany 101: 759–766. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha. Loureiro J., Doležel J., Greilhuber J., Santos C. & Suda J. (2008): Plant flow cytometry – far beiond the stone age. Cytometry 73A: 579–580. Luo Y., Zhang F. & Yang Q. (2005): Phylogeny of Aconitum subgenus Aconitum (Ranunculaceae) inferred from ITS sequences. Plant Systematics and Evolution 252: 11–25. Mabuchi T., Kokubun H., Masahiro M. & Toshio A. (2005): Nuclear DNA content in the genus Hepatica (Ranunculaceae). The Botanical Society of Japan and Springer- Verlag 118: 37–41. Meagher T. R., Gillies A. C. M. & Costich D. E. (2005): Genome size, quantitative

-53-

genetics, and the genomic basic for size evolution in Silene latifolia. Annals of Botany 95: 119–125. Meier H., Amann R., Ludwig W. & Schleifer K. H. (1999): Specific oligonucleotide probes for in situ detection of a major group of gram-positive bacteria with low DNA G + C content. Systematic and Applied Microbiology 22: 186–196. Meiners J., Debener T., Schweizer G. & Winkelmann T. (2011): Analysis of the taxonomic subdivision within the genus Helleborus by nuclear DNA content and genome-wide DNA markers. Scientia Horticulturae 128: 38–47. Moore R. J. ed. (1973): Index to plant chromosome numbers 1967–1971. Regnum Vegetabile 90: 1–539. Moore R. J. ed. (1974): Index to plant chromosome numbers for 1972. Regnum Vegetabile 91: 1–108. Moore R. J. ed. (1977): Index to plant chromosome numbers for 1973/1974. Regnum Vegetabile 96: 1–257. Olszewska M. J. & Osiecka R. (1983): Relationship between 2C DNA content, life-cycle, systematic position of DNA endoreplication dynamics in parenchyma nuclei during growth & differentiation of roots in dicot herbaceous sp. Biochem Physiol Pflanzen 178: 581–599. Olszewska M. J. & Osiecka R. (1984): Relationship between 2C DNA content, systematic position & level of DNA endoreplication during differentiation of root parenchyma in dicot shrubs & trees-comparison with herbaceous sp. Biochem Physiol Pflanzen 179: 641–657. Otto F. (1990): DAPI staining of fixed cells for high–resolution flow cytometry of nuclear DNA. In: Crissman H. A. & Darzynkiewicz Z. (eds.), Methods in cell biology 33. Academic Press, New York. Pp. 105–110. Pellicer J., Fay M. F. & Leitch I. J. (2010): The largest eukaryotic genome of them all? Botanical Journal of the Linnean Society 164: 10–15. Pignatti S. (1982): Flora d’Italia. Edagricole, Bologna. Pignatti S., Menegoni P. & Pietrosanti P. (2005): Valori di bioindicazione delle piante vascolari della flora d'Italia. Braun–Blanquetia 39. Rothfels K., Sexsmith E., Heimburger M. & Krause M. O. (1966): Chromosome size and DNA content of species of Anemone L. and related genera (Ranunculaceae). Chromosoma 20: 54–74. SanMiguel P., Gaut B. S., Tikhonov A., Nakajima Y. & Bennetzen J. L. (1998): The

-54-

paleontology of intergene retrotransposons of maize. Nature Genetics 20: 43–45. Schuettpelz E., Hoot S. B., Samuel R. & Ehrendorfer F. (2002): Multiple orgins of Southern Hemisphere Anemone (Ranunculaceae) based on plastid and nuclear sequence data. Plant Systematisc and Evolution 231: 143–151. Soza V. L., Brunet J., Liston A., Smith P. S. & Di Stilio V. S. (2012): Phylogenetic insights into the correlates of dioecy in meadow-rues (Thalictrum, Ranunculaceae) Molecular Phylogenetics and Evolution 63: 180–192. Stevens P. F. (2001 onwards): Angiosperm Phylogeny Website. Version 9, June 2008. http://www.mobot.org/MOBOT/research/APweb/. Stöver B. C. & Müller K. F. (2010): TreeGraph 2: Combining and visualizing evidence from different phylogenetic analyses. BMC Bioinformatics 11: 7. Suda J. (2005): Co se skrývá za rostlinnou průtokovou cytometrií? Živa 53/1: 46–48. Šmarda P. & Bureš P. (2012): The variation of base composition in plant genomes. In Wendel J. et al. (eds.): Plant Genome Diversity, Volume I: Plant Genomes, their Residents, and their Evolutionary Dynamics. Springer, Wien; Heidelberg; New York et al., pp. 209–235. Šmarda P., Bureš P. & Horová L. (2010): The evolution of base composition in monocots. In: Proceedings of the international workshop on structural and functional diversity of the eukaryotic genome, Brno. Muni Press, Brno, p 69. Šmarda P., Bureš P., Horová L., Foggi B. & Rossi G. (2008): Genome Size and GC Content Evolution of Festuca: Ancestral Expansion and Subsequent Reduction. Annals of Botany 101: 421–433. Šmarda P., Bureš P., Horová L., Leitch I. J., Mucina L., Pacini E., Tichý L. & Grulich V. (in prep.): Nucleotide composition of plant genomes is linked to drought tolerance. Tamura M. (1993): Ranunculaceae. In: Kubitzki K., Rohwer J. G. & Bittrich V. The Families and Genera of Vascular Plants 2: 563–583. Tanaka R. & Terasaka O. (1972): Absence of the nucleolar constriction in the division of the generative nucleus of Haplopappus gracilis. Chromosoma 37: 95–100. The Plant List (2010): Version 1. Published on the Internet; http://www.theplantlist.org/ (accessed 1st January). Thomas C. A. jr. (1971): The genetic organization of chromosomes. Annual Review of Genetics 5: 237–256.

-55-

Tutin T. G., Burges N. A., Chater A. O., Edbondson J. R., Heywood V. H., Moore D. M., Valentine D. H. Walters S. M. & Webb D. A. eds. (1993): Flora Europaea. Vol. 1. (Psylotaceae to Platanaceae). Cambridge University Press. Cambridge. Uhl C. H. (1978): Chromosomes of Mexican Sedum II. Section Pachysedum. Rhodora 80: 491–512. Vanzela A. L. L., Luceño M. &. Guerra M. (2000): Karyotype evolution and cytotaxonomy in Brazilian species of Rhynchospora Vahl (Cyperaceae) Botanical Journal of the Linnean Society 134: 557–566. Veselý P., Bureš P., Šmarda P. & Pavlíček T. (2012): Genome size and DNA base composition of geophytes: the mirror of phenology and ecology? Annals of Botany 109: 65–75. Vinogradov A. E. (1994): Measurement by flow cytometry of genomic AT/GC ratio and genome size. Cytometry 16: 34–40. Wang W., Lu A., Ren Y., Endress M. E. & Chen Z. (2009): Phylogeny and classification of Ranunculales: Evidence from four molecular loci and morphological data: Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics 11: 81–110. Webb C. O., Ackerly D. D. & Kebles S. W. (2008): Phylocom: software for the analysis of phylogenetic community structure and character evolution. Bioinformatics 24: 2098–2100. Wu Z. Y., Raven P. H. & Hong D. Y. eds. (2001): Flora of China. Vol. 6 (Caryophyllaceae through Lardizabalaceae). Science Press, Beijing and Missouri Botanical Garden Press, St. Louis. Zonneveld B. J. M. (2001): Nuclear DNA content of all species of Helleborus (Ranunculaceae) discriminate between species and sectional divisions. Plant Systematics & Evolution 229: 125–130. Zonneveld B. J. M., Leitch I. J. & Bennett M. D. (2005): First nuclear DNA amounts in more than 300 angiosperms. Annals of Botany 96: 229–244. Zonneveld B. J. M. (2010): Genome Sizes in Hepatica Mill: (Ranunculaceae) Show a Loss of DNA, Not a Gain, in Polyploids. Journal of Botany ID 75826

-56-

9. Přílohy Tab. 14: Seznam lokalit Aconitum alboviolaceum: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Aconitum anthora: Bohemia, Čížkov, údolí Dyje, jižně od obce, leg. Petr Šmarda 21. 5. 2008. Aconitum carmichaelli: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Aconitum episcopale: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Aconitum lycoctonum: Bohemia, Český Krumlov, Mokrá, zarostlý lom SZ od osady Ořechovka 0,6 km JV od železniční stanice Hodňov, leg. Lenka Kočková 4. 6. 2010. Aconitum lycoctonum: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Aconitum lycoctonum subsp. moldavicum: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 13. 9. 2010. Aconitum plicatum: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Actea pachypoda: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Actea rubra: Bohemia, Praha Botanická zahrada Karlovy univerzity, Na Slupi 16, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Actea rubra: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Actaea spicata: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Adonis aestivalis: Moravia, Hostěradice, okraj pole 2 km SZZ obce, 290 m, leg. Z. Losos & Zdena Lososová 15. 5. 2008. Adonis annua: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Adonis distorta: Italia, prov. Abruzzo, montes Gran Sasso, in graminoso alpino ad pedem boreo-orientem montis M. della Scindarella ad viam publicam ad Campo Imperatore. leg. P. Bureš & I. Burešová 2. 5. 2010.

Adonis flammea: Moravia, Hostěradice, okraj pole 2 km SZZ obce, 290 m, leg. Z. Losos & Zdena Lososová 15. 5. 2008. Adonis vernalis: Moravia, Pouzdřany, J okraj lesa Kolby 1,2 km SV železniční stanice, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008. Akebia quanata: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 25. 7. 2011. Anemone blanda: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Anemone cylindrica: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Anemone hupehensis: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Anemone multifida: Bohemia, Praha Botanická zahrada Karlovy univerzity, Na Slupi 16, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Anemone nemorosa: Moravia, Vysoké Popovice, asi 1 km po červené turistické značce směrem na Příbram, na břehu potůčku, přes který značka vede, leg. Lenka Kočková 25. 3. 2008. Anemone ranunculoides: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 3. 2008. Anemone rivularis: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Anemone sylvestris: Moravia, Pouzdřany, J okraj lesa Kolby 1,2 km SV železniční stanice, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008. Anemone tomentosa: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Anemonopsis macrophilla: Moravia, Brno, Arboretum MZLU, třídě Kapitána Píky 1, leg. Lenka Kočková 25. 5. 2011. Aquilegia atrata: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Aquilegia bertolonii: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Aquilegia canadensis: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010.

Aquilegia dinarica: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Aquilegia excalcarata: Germania, Marburg, Botanická zahrada, Karl von Triech, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Aquilegia chrysantha: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Aquilegia scopulorum: Germania, Marburg, Botanická zahrada, Karl von Triech, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Aquilegia vulgaris: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Asteropyrum peltatum: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Batrachium aquatile: Bohemia, Třeboň, Sbírka vodních a mokřadních rostlin, Dukelská 135, leg. Lenka Kočková 18. 5. 2011. Batrachium trichophilium: Bohemia, Třeboň, Sbírka vodních a mokřadních rostlin, Dukelská 135, leg. Lenka Kočková 18. 5. 2011. Beesia deltophylla: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Bočková 30. 6. 2011. Berberis vulgaris: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 25. 7. 2011. Caltha palustris: Moravia, Hoštěnice, louka v nivě potoka při kraji lesa J středu obce, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008. Caltha sagittata: Germania, Marburg, Botanická zahrada, Karl von Triech, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Cimicifuga americana: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Cimicifuga dahurica: Germania, Marburg, Botanická zahrada, Karl von Triech, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Cimicifuga europaea: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Cimicifuga foetida: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Cimicifuga japonica: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011.

Cimicifuga racemosa: Germania, Marburg, Botanická zahrada, Karl von Triech, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Cimicifuga ramosa: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Cimicifuga simplex: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Clematis alpina: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 4. 2010. Clematis apiifolia: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Clematis forsteri: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Clematis heracleifolia: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 4. 2010. Clematis integrifolia: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 4. 2010. Clematis marmoraria: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Clematis occidentalis: Germania, Marburg, Botanická zahrada, Karl von Triech, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Clematis recta: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 4. 2010. Clematis vitalba: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Clematis viticella: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Coccolus laurifolius: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 25. 7. 2011. Consolida orientalis: Moravia, Ostopovice, při silnici do Starého Lískovce SV obce, leg. Petr Bureš 10. 6. 2008. Consolida regalis: Moravia, Pouzdřany, okraj pole 0,3 km SV železniční stanice, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008.

Coptidium x spitsbergense: Norway, Svalbard, Spitsbergen island, Isfjorden, Longyearbyen centre, between wei 230 and wei 232 streets, 400 m SSW of the UNIS buildings, leg. Petr Bureš & Petr Šmarda 8. 2011. Coptidium lapponicum: Norway, Svalbard, Spitsbergen island, Isfjorden, Longyearbyen- Nybyen, terrain depression/lagoon below Gruve 4, leg. Petr Bureš & Petr Šmarda 8. 2011. Coptis japonica: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Delphinium elatum: Germania, Marburg, Botanická zahrada, Karl von Triech, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Delphinium exaltatum: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Epimedium pinnatum: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 25. 7. 2011. Eranthis cilicica: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 3. 2008. Eranthis hyemalis: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 3. 2008. Euptelea polyandra: Moravia, Brno, Arboretum MZLU, třídě Kapitána Píky 1, leg. Lenka Kočková 27. 5. 2011. Ficaria verna subsp. bulbifera: Moravia, Vysoké Popovice, asi 1 km po červené turistické značce směrem na Příbram, na břehu potůčku, přes který značka vede, leg. Lenka Kočková 25. 3. 2008. Ficaria verna subsp. bulbifera: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 3. 2008. Ficaria verna subsp. bulbifera: Moravia, Hoštěnice, louka v nivě potoka při kraji lesa J středu obce, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008. Fumaria officinalis subsp. wirtgenii: Moravia, Brno, Řečkovice, Terezy Novákové 64, u cesty vedoucí z levé strany kolem budovy č. 10, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 9. 8. 2011. Glaucidium palmatum: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Helleborus foetidus: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010.

Helleborus lividus: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Helleborus lividus subsp. corsicus: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Helleborus niger: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 3. 3. 2011. Helleborus orientalis: Bohemia, Praha Botanická zahrada Karlovy univerzity, Na Slupi 16, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Helleborus purpurascens: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Helleborus thibetanus: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Helleborus viridis: Bohemia, Praha Botanická zahrada Karlovy univerzity, Na Slupi 16, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Hepatica maxima: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Hepatica nobilis: Moravia, Vysoké Popovice, před domem napravo od hasičské stanice, leg. Lenka Kočková 25. 3. 2008. Hydrastis canadensis: Moravia, Brno Zahrada léčivých rostlin LF MU, Údolní 74, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Isopyrum thalictroides: Moravia, Pouzdřany, J okraj lesa Kolby 1,3 km SV železniční stanice, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 15. 5. 2008. Knowltonia vesicatoria: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Mahonia aquifolium: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 25. 7. 2011. Myosurus minimus: Bohemia, Budějovická pánev, Čakov, terénní deprese na okraji pole mezi rybníky Beranov a Nechvíl, 1,2 km VJV obce, leg. Vít Grulich & Alena Vydrová 7. 5. 2008. Nigella arvensis: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Nigella damascena: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010.

Papaver somniferum: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 25. 7. 2011. Pulsatilla alpina: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Pulsatilla halleri subsp. slavica: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Pulsatilla chinensis: Bohemia, Praha Botanická zahrada, Nádvorní 134, leg. Lenka Kočková 30. 6. 2011. Pulsatilla patens subsp. flavescens: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity na ulici Kotlářské, č. 2 leg. Lenka Kočková 26. 4. 2010. Pulsatilla pratensis subsp. bohemica: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Pulsatilla rubra: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Pulsatilla slavica: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Pulsatilla ucrainica: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Pulsatilla vulgaris subsp. grandis: Moravia, Brno, rezervace Kamenný vrch, Nový Lískovec, leg. Lenka Kočková 26. 3. 2008. Ranunculus aconitifolius: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 4. 2010. Ranunculus aconitifolius: Bohemia, Prachatice, Nové Údolí, okraj podmáčené smrčiny u odbočky červené značky na Třísloločník, 4,8 km JJV od železniční stanice Nové Údolí, leg. Lenka Kočková 2. 6. 2010. Ranunculus acris: Moravia, Lelekovice, vlhká zrašelinělá louka v nivě potoka Ponávka 0,8 km J kostela, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008. Ranunculus apenninus: Italia, prov. Abruzzo, montes Gran Sasso, in graminoso alpino secundum viam publicam ad Campo Imperatore. leg. P. Bureš & I. Burešová 13. 3. 2010. Ranunculus arvensis: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Ranunculus auricomus: Moravia, Lelekovice, vlhká zrašelinělá louka v nivě potoka Ponávka 0,8 km J kostela, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008.

Ranunculus bulbosus: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Ranunculus caucasicus: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 26. 4. 2010. Ranculus flammula: Bohemia, Třeboň, Sbírka vodních a mokřadních rostlin, Dukelská 135, leg. Lenka Kočková 18. 5. 2011. Ranunculus hyperboreus subsp. arnelii: Norway, Svalbard, Longyearbyen, Spitsbergen island, Isfjorden, around road to Nybyen, ca 1.9 km SSW of the UNIS buildings, leg. Petr Bureš & Petr Šmarda 8. 2011. Ranunculus illyricus: Moravia, Pálava skalní step na Děvíně, leg Jiří Danihelka 14. 5. 2008. Ranunculus lanuginosus: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Ranunculus lingua: Bohemia, Praha Botanická zahrada Karlovy univerzity, Na Slupi 16, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Ranunculus milleifoliatus: Italia, prov. Abruzzo, montes Gran Sasso, in graminoso alpino ad pedem boreo-orientem montis M. della Scindarella ad viam publicam ad Campo Imperatore. leg. P. Bureš & I. Burešová 4. 3. 2010. Ranunculus nivalis: Norway, Svalbard, Spitsbergen island, Isfjorden, Longyearbyen, ca 3.8 km WSW of the airport hall leg. Petr Bureš & Petr Šmarda 8. 2011. Ranunculus oreophilus: Italia, prov. Abruzzo, montes Gran Sasso, in graminoso alpino ad pedem boreo-orientem montis M. della Scindarella ad viam publicam ad Campo Imperatore. leg. P. Bureš & I. Burešová 3. 3. 2010. Ranunculus platanifolius: Bohemia, Praha Botanická zahrada Karlovy univerzity, Na Slupi 16, leg. Lenka Kočková 18. 4. 2011. Ranunculus polyanthemos: Moravia, Bílé Karpaty lesní, Suchov (Distr. Hodonín), Přední louky asi 2.33 km VSV od rozcestí Nová Lhota – Vápenky – Suchov v Zámečnických Mlýnech, poblíž skupiny dubů na vysýchavé louce, leg. Karel Fajmon 26. 9. 2007. Ranunculus pygmeus: Norway, Svalbard, Spitsbergen island, Isfjorden, Longyearbyen- Sverdrupbyen, 2.9 km SSW of the UNIS buildings leg. Petr Bureš & Petr Šmarda 8. 2011. Ranunculus repens: Moravia, Hoštěnice, louka v nivě potoka při kraji lesa J středu obce, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008. Ranunculus sardous: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010.

Ranunculus sceleratus: Moravia, Rakvice, Trkmanský dvůr, 0,3 km ZJZ obce, leg. Petr Bureš 20. 5. 2008. Ranunculus serpens subsp. nemorosus: Bohemia, Staré Ransko (Distr. Havlíčkův Brod), vlhká lesní cesta poblíž rezervace Ranská jezírka, leg. P. Bureš & J. Bureš 14. 9. 2007. Ranunculus steveni: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Ranunculus sulphureus: Norway, Svalbard, Spitsbergen island, Billefjorden, W slopes of Skansen Mt., 1.0 km NWN of the southernmost tip of Skansen peninsula leg. Petr Bureš & Petr Šmarda 8. 2011. Ranunculus thora: Italia, prov. Veneto, dist. Verona, Ferrara di Monte Balbo, Monte Baldo, in caespitiis in clivo orientale sub cacumine montis Cima Valdritta leg. Vít Grulich 29. 5. 2008. Thalictrum aqulegifolium: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Thalictrum flavum: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Thalictrum flavum: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Thalictrum foetidum: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Thalictrum lucidum: Moravia, Bílé Karpaty lesní, Suchov (Distr. Hodonín), Přední louky asi 2.33 km VSV od rozcestí Nová Lhota – Vápenky – Suchov v Zámečnických Mlýnech, na bultu Carex paniculata v lučním mokřadu, leg. Karel Fajmon 26. 9. 2007. Thalictrum lucidum: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Thalictrum minus: Moravia, Pouzdřany, J okraj lesa Kolby 1,2 km SV železniční stanice, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008. Thalictrum occidentale: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Thalictrum simplex: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Thalictrum spasiflorum: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011.

Thalictrum speciosissimum: Moravia, Brno, Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 29. 9. 2007. Trollius altaicus: Germania, Marburg, Botanická zahrada, Karl von Triech, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Trollius altissimus: Moravia, Hoštěnice, louka v nivě potoka při kraji lesa J středu obce, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 14. 5. 2008. Trollius europeus: Moravia, Brno Botanická zahrada Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, leg. Lenka Kočková 29. 7. 2010. Trollius yuanensis: Germania, Bayreuth, Botanicka zahrada, Universitätsstraße 30, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011. Xantorhiza simplicissima: Germania, Marburg, Botanická zahrada, Karl von Triech, leg. Lenka Kočková & Petr Bureš 3. 5. 2011.

Tab. 15: Počty chromozomů

Druh; Počet chromozomů; Citace originálních chromozomových počtů podle excerpovaných chr. přehledů; Chr. přehledy Aconitum alboviolaceaum 16 Fedorov S. ed. (1969) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Aconitum anthora 32 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Aconitum carmichaelii 32 Yang Q. (1996) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 48 Shang X. & Lee C. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 64 Shang X. & Lee C. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yang Q. et al. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Aconitum episcopale 16 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum 16 Fedorov S. ed. (1969) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Aconitum lycoctonum subsp.moldavicum 16 Moore R. J. ed. (1973) Aconitum plicatum nepublikováno Actaea cimicifuga 16 Ijevitskij (1931) Fedorov S. ed. (1969) Nakajima (1933) Fedorov S. ed. (1969) Emura K. M. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Krogulevich R. E. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1978) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Kartashova N. N. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Friesen N. V. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yang Q. et al. (1993) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yang Q. (1999) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Belaeva V. A. & Siplivinsky V. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakhova L. A. et al. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Hasegawa K. M. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Koul A. K. &Gohil R. N. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Actaea dahurica 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Actaea elata nepublikováno Actaea europaea 16 Fedorov S. ed. (1969) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Actaea japonica 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Actaea pachypoda 16 Fedorov S. ed. (1969) Actaea podocarpa nepublikováno Actaea racemosa 16 Fedorov S. ed. (1969) Actaea rubra 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Actaea simplex 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Actaea spicata 16 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Rodriguez (1949) Fedorov S. ed. (1969) Pólya (1950) Fedorov S. ed. (1969) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1963) Fedorov S. ed. (1969) Sorsa V. (1963) Fedorov S. ed. (1969) Gardou C. (1979) Moore R. J. ed. (1973) Suskin F. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Lavrenko A. N. & Serditov N. P. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Buttler K. P. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Vir Jee D. U. & Kachroo P. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rossello E. et al. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Semerenko L. V. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Friesen N. V. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Jarolímová V. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Lövkvist B. & Hultgård U. M. (1999) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Strid A. & Franzen R. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Van Loon J. C. & Kieft B. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakhova L. A. et al. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 18 Rossello E. et al. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 26 Rossello E. et al. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 30 Rossello E. et al. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Mattick T. (1950) Fedorov S. ed. (1969) Kartashova N. N. et al. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Adonis aestivalis 16 Pogan E. H. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Kurita (1963) Fedorov S. ed. (1969) Pogan E. H. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 48 Heyn C. C. & Pazy B. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Adonis annua 16 Heyn C. C. & Pazy B. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Kurita (1963) Fedorov S. ed. (1969) Adonis distorta nepublikováno Adonis flammea 32 Fedorov S. ed. (1969) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Adonis vernalis 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone alpina 16 Fedorov S. ed. (1969) Anemone blanda 14 Sopova M. & Sekovski Z. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 16 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Jones A. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Baumberger H. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Sopova M. & Sekovski Z. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Marks G. E. & Schweizer D. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Marks G. E. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Moffett (1932) Fedorov S. ed. (1969) Anemone cylindrica 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone flavescens 16 Fedorov S. ed. (1969)

Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone grandis 32 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone hupehensis 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone chinensis 16 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone multifida 16 Baumberger H. (1970) Moore R. J. ed. (1973) 32 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Moffett (1932) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Gajewski (1947) Fedorov S. ed. (1969) Heimburger (1959) Fedorov S. ed. (1969) Heimburger (1962) Fedorov S. ed. (1969) Rahn (1960) Fedorov S. ed. (1969) Žukova (1961) Fedorov S. ed. (1969) Löve A. & Löve D. (1964) Fedorov S. ed. (1969) Taylor R. L. & Brockman (1966) Fedorov S. ed. (1969) Baumberger H. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Taylor R. L. & Mulligan G. A. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Zhukova P. G. (1967) Moore R. J. ed. (1973) Löve A. & Löve D. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Moore D. M. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone nemorosa 16 Guinochet (1935) Fedorov S. ed. (1969) Druskovic B. & Lovka M. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 24 Wingle (1917) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) 30 Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Trela (1958) Fedorov S. ed. (1969) Trela (1963) Fedorov S. ed. (1969) Satczek (1959) Fedorov S. ed. (1969) Reese (1961) Fedorov S. ed. (1969) Bernström (1946) Fedorov S. ed. (1969) Lamprecht (1962) Fedorov S. ed. (1969) Baumberger H. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Bochatzeva V. V. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Chupov V. S. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Von Borhmer et al. (1971) Moore R. J. ed. (1977) Yoffe M. D. (1971) Moore R. J. ed. (1977) Arohonka T. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Shirreffs D. A. (1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Lövkvist B. & Hultgård U. M. (1999) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Böcher (1932) Fedorov S. ed. (1969) Moffett (1932) Fedorov S. ed. (1969) Lövkvist B. & Hultgård U. M. (1999) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 37 Bernström (1946) Fedorov S. ed. (1969) 39 Moffett (1932) Fedorov S. ed. (1969) 45 Bernström (1946) Fedorov S. ed. (1969) Lamprecht (1962) Fedorov S. ed. (1969) 46 Bernström (1946) Fedorov S. ed. (1969) Pashuk K. T. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone nigricans 16 Fedorov S. ed. (1969) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone pulsatilla subsp. rubra 16 Baumberger H. (1970) Moore R. J. ed. (1973) 32 Baumberger H. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Anemone pratensis 32 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone ranunculoides 30 Baumberger H. (1970) Moore R. J. ed. (1973) 32 Böcher (1932) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Bernström (1946) Fedorov S. ed. (1969) Mattick (1950) Fedorov S. ed. (1969) Trela (1958) Fedorov S. ed. (1969) Lamprecht (1962) Fedorov S. ed. (1969) Bochatzeva V. V. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Zhukova P. G. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Magulaev A. V. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 48 Sopova M. & Sekovski Z. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone rivularis 14 Sharma A. & Sarkar A. K. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Chatterjee A. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 16 Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Moffett (1932) Fedorov S. ed. (1969) Guinochet (1935) Fedorov S. ed. (1969) Guinochet (1938) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Heimburger (1959) Fedorov S. ed. (1969) Bhattarai S. (1989) Fedorov S. ed. (1969) Baumberger H. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Markova M. & Robeva P. N. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Chatterjee A. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Bhattacharjee A. & Sharma A. K. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Malla S. B. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yang Q. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 24 Subramanian D. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 28 Markova M. & Robeva P. N. (1972) Moore R. J. ed. (1974) 48 Subramanian D. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone slavica 32 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone sylvestris 16 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Moffett (1932) Fedorov S. ed. (1969) Turesson (1938) Fedorov S. ed. (1969) Gajevsky (1946) Fedorov S. ed. (1969) Gajevsky (1947) Fedorov S. ed. (1969) Pólya (1949) Fedorov S. ed. (1969) Löve A. (1954) Fedorov S. ed. (1969) Trela (1958) Fedorov S. ed. (1969) Heimburger (1959) Fedorov S. ed. (1969) Heimburger (1962) Fedorov S. ed. (1969) Žukova (1961) Fedorov S. ed. (1969) Murín & Váchová (1969) Fedorov S. ed. (1969) Zhukova P. G. (1967) Moore R. J. ed. (1973) Chupov V. S. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Ma X. H. et al. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Starodubtsev V. N. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rubtsova V. V. & Rostovtseva T. S. (1975) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Starodubtzev V. N. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1978) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kartashova N. N. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakhova L. A. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Starodubtsev V. N. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Chupov V. S. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Anemone tomentosa 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemone vesicatoria 48 Fedorov S. ed. (1969) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Anemonopsis macrophylla 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Aquilegia atrata 14 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Aquilegia bertolonii 14 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Aquilegia canadensis 14 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Aquilegia dinarica nepublikováno Aquilegia ecalcarata nepublikováno Aquilegia chrysantha 14 Fedorov S. ed. (1969) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Aquilegia scopulorum nepublikováno Aquilegia vulgaris 14 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Asteropyrum peltatum 16 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus aquatilis 32 Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Rohweder (1937) Fedorov S. ed. (1969) Skalinská et al. (1959) Fedorov S. ed. (1969) Krahulcová A. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 48 Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus trichophyllus 32 Löve A. & Löve D. (1965) Fedorov S. ed. (1969) Lavrenko A. N. et al. (1988) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. et al. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakha E. V. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Briggs B. G. Et al. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 48 Sokoiovskaja (1963) Fedorov S. ed. (1969) Loeve A. et al. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Jarolímová V. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Beesia deltophylla 16 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Calianthemum anemonoides 32 Fedorov S. ed. (1969) Callianthemum kerneranum 32 Fedorov S. ed. (1969) Caltha palustris 16 Davlianidze M. T. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gvinianidze Z. I. & Avazneli A. A. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rostovtseva T. S. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 24 Löve A. & Löve D. (1948) Fedorov S. ed. (1969) Sorsa V. (1948) Fedorov S. ed. (1969)

32 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Ijevitskij (1931) Fedorov S. ed. (1969) Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Rohweder (1937) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Daley (1947) Fedorov S. ed. (1969) Felföldy (1947) Fedorov S. ed. (1969) Pólya (1950) Fedorov S. ed. (1969) Skalinská et al. (1959) Fedorov S. ed. (1969) Pacher (1964) Fedorov S. ed. (1969) Leoncini (1951) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1948) Fedorov S. ed. (1969) Reese (1952) Fedorov S. ed. (1969) Reese (1954) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1960) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1962) Fedorov S. ed. (1969) Wcislo (1964) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Johnson A. W. & Packer (1968) Moore R. J. ed. (1973) Smith P. G. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Smith P. G. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Kootin-Sanwu M. & Woodel S. R. J. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Lee Z. N. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Smith P. G. (1967) Moore R. J. ed. (1973) Long S. P. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Olorode O. (1972) Moore R. J. ed. (1977) Májovský J. at al. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Dmitrieva, S. A. & Parfenov V. I. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Lavrenko A. N. & Serditov N. P. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Parfenov V. I. & Dmitrieva S. A. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Arohonka T. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Löve A. & Löve D. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rostovtseva T. S. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1978) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1976) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kartashova N. N. et al. 1974 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Plante S. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Hill L. M. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakhova L. A. et al. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yang Q. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Murín A. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gadnidze R. I. et al. (1998) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2000) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yuan Q. (2006) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 44 Smith P. G. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Smith P. G. (1967) Moore R. J. ed. (1973)

48 Leoncini (1951) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1948) Fedorov S. ed. (1969) Reese (1954) Fedorov S. ed. (1969) Wcislo (1964) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1948) Fedorov S. ed. (1969) Roy S. C. & Sharma A. K. (1971) Moore R. J. ed. (1974) Parfenov V. I. & Dmitrieva S. A. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yang Q. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2000) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yuan Q. (2006) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 52 Kootin-Sanwu M. & Woodel S. R. J. (1970) Moore R. J. ed. (1973) 54 Long S. P. (1972) Moore R. J. ed. (1974) 56 Sokoiovskaja (1948) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1960) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1962) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1936) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1941) Fedorov S. ed. (1969) Borman & Beatty (1955) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1958) Fedorov S. ed. (1969) Kootin-Sanwu (1964) Fedorov S. ed. (1969) Maugini (1953) Fedorov S. ed. (1969) Leocini (1952) Fedorov S. ed. (1969) Johnson A. W. & Packer (1968) Moore R. J. ed. (1973) Smith P. G. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Smith P. G. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Smith P. G. (1967) Moore R. J. ed. (1973) Olorode O. (1972) Moore R. J. ed. (1977) Packer J. G. et al. (1972) Moore R. J. ed. (1977) Kootin-Sanwu M. & Woodel S. R. J. (1969) Moore R. J. ed. (1977) Dmitrieva, S. A. & Parfenov V. I. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Parfenov V. I. & Dmitrieva S. A. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Wcislo H. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Parfenov V. I. & Dmitrieva S. A. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Jarolímová V. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2000) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 58 Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) 60 Maugini (1953) Fedorov S. ed. (1969) Leocini (1952) Fedorov S. ed. (1969) Mosquin & Hayley (1966) Fedorov S. ed. (1969) Kootin-Sanwu M. & Woodel S. R. J. (1970) Moore R. J. ed. (1973) 64 Kootin-Sanwu M. & Woodel S. R. J. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Krogulevich R. E. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yang Q. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yang Q. (2006) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Caltha saggitata nepublikováno

Clematis alpina 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Clematis apiifolia 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Clematis forsteri 16 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Clematis heracleifolia 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Clematis integrifolia 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Clematis marmoraria 16 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Clematis occidentalis nepublikováno Clematis recta 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Clematis vitalba 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Clematis viticella 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Consolida orientalis 16 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Consolida regalis 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Coptidium × spitsbergense nepublikováno Coptidium lapponicum 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Coptis japonica 18 Fedorov S. ed. (1969)

Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Delphinium elatum 32 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Delphinium exaltatum nepublikováno Eranthis cilicica 16 Fedorov S. ed. (1969) Eranthis hyemalis 16 Fedorov S. ed. (1969) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ficaria verna subsp. bulbilifera 24 Winkler (1926) Fedorov S. ed. (1969) 32 Gadella W. J. & Kliphuis E. (1967) Fedorov S. ed. (1969) Lovka M. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Semerenko L. V. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Parfenov V. I. & Dmitrieva S. A. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Glaucidium palmatum 20 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Helleborus foetidus 24 Overton (1905) Fedorov S. ed. (1969) 32 Mottier (1897) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Ijevitskij (1931) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Daley (1947) Fedorov S. ed. (1969) Loeve A. & Kjellqvist E. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Queirós M. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) López Pacheco M. J. et al. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Castroviejo S. et al. (2003) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Helleborus lividus 16 Fedorov S. ed. (1969) Helleborus lividus subsp. corsicus 32 Fedorov S. ed. (1969) Helleborus niger 32 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Helleborus orientalis 32 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Helleborus purpurascens 32 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Helleborus thibetanus 32 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Helleborus viridis 32 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Hepatica nobilis 14 Löve A. (1954) Fedorov S. ed. (1969) Satczek (1959) Fedorov S. ed. (1969) Baumberger H. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Bochatzeva V. V. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Lovka M. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Lovka M. et al. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Susnik F. et al. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Espinar L. A. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Motzkus B. (1976) Moore R. J. ed. (1977) Arohonka T. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Opova M. & Sekovski Ž. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Semerenko L. V. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Druskovic B. & Lovka M. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Jarolímová V. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Mĕsíček J. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Mabuchi T. (1998) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Marks G. E. & Schweizer D. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 28 Kurita M. (1957) Moore R. J. ed. (1973) Hepatica maxima 14 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Hydrastis canadensis 26 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Isopyrum thalictroides 14 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Myosurus minimus 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Nigella arvensis 12 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Nigella damascena

12 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus aconitifolius 14 Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1954) Fedorov S. ed. (1969) Kurita M. (1957) Moore R. J. ed. (1973) 16 Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1954) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1927) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1953) Fedorov S. ed. (1969) Anufrienko T. B. & Rostovtseva T. S. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Baltisberger M. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Huber W. (1988) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Huber W. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Diosdado J. C. & Pastor J. (1993) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dobea C. et al. (1997) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Diosdado J. C. & Pastor J. E. (1996) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus acris 12 Sorokin (1924) Fedorov S. ed. (1969) 14 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Myiaii (1927) Fedorov S. ed. (1969) Sorokin (1927) Fedorov S. ed. (1969) Whyte (1929) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Matsuura & Suto (1935) Fedorov S. ed. (1969) Sakai K. (1935) Fedorov S. ed. (1969) Coonen (1939) Fedorov S. ed. (1969) Löve A. & Löve D. (1944) Fedorov S. ed. (1969) Löve A. & Löve D. (1956) Fedorov S. ed. (1969) Daley (1947) Fedorov S. ed. (1969) Böcher & Larsen (1950) Fedorov S. ed. (1969) Hara H. & Kurosowa (1956) Fedorov S. ed. (1969) Kurita (1956) Fedorov S. ed. (1969) Hjörgensen et al. (1958) Fedorov S. ed. (1969) Mulligen (1959) Fedorov S. ed. (1969) Sorsa V. (1962) Fedorov S. ed. (1969) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1963) Fedorov S. ed. (1969) Bruun (1931) Fedorov S. ed. (1969) Hara H. (1952) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Májovský et al. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Taylor R. L. & Mulligan G. A. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Kappor B. M. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Loeve A. & Kjellqvist E. (1974) Moore R. J. ed. (1977)

Lunquist A. et al. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Scott P. J. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Parfenov V. I. & Dmitrieva S. A. (1988) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Lavrenko A. N. & Serditov N. P. (1985), Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Marchi P. & Visona L. (1982), Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Löve A. & Löve D. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Buttler K. P. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. & Parfenov V. I. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Strid A. & Franzen R. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kapoor B. M. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. & Zemskova E. A. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Van Loon J. C. & Setten A. K. V. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Stepanov N. V. & Muratova E. N. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. & Baltisberger E. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Murín A. & Palcová L. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Van Loon J. C. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Engelskjon T. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gervais C. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Murín A. & Paclová L. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Trahan R. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2000) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger (2006) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 16 Hara H. (1952) Fedorov S. ed. (1969) Hocquette (1922) Fedorov S. ed. (1969) Roy S. C. & Sharma A. K. (1971) Moore R. J. ed. (1974) 28 Hara H. (1952) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Nygren (1948) Fedorov S. ed. (1969) Lavrenko A. N. & Serditov N. P. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malacha E. V. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakha E. V. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 56 Nygren (1948) Fedorov S. ed. (1969) Ranunculus apenninus 16 Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus arvensis 32 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus auricomus 16 Daley (1947) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Zhuravleva E. A. & Malakhova L. A. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 24 Vuillemin F. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 28 Kurita (1955) Fedorov S. ed. (1969)

32 Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Langret (1932) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Böcher (1938) Fedorov S. ed. (1969) Ijevitskij (1940) Fedorov S. ed. (1969) Häfliger (1943) Fedorov S. ed. (1969) Neves (1944) Fedorov S. ed. (1969) Pólya (1950) Fedorov S. ed. (1969) Rutishauser (1953) Fedorov S. ed. (1969) Löve A. & Löve D. (1956) Fedorov S. ed. (1969) Kleczowska (1961) Fedorov S. ed. (1969) Sorsa V. (1962) Fedorov S. ed. (1969) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1963) Fedorov S. ed. (1969) Rousi (1955) Fedorov S. ed. (1969) Rousi (1956) Fedorov S. ed. (1969) Bruun (1932) Fedorov S. ed. (1969) Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1968) Moore R. J. ed. (1973) De Lisle D. G. (1969) Moore R. J. ed. (1977) Jovet-Ast S. 1973 Moore R. J. ed. (1977) Vuillemin F. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Hollingsworth P. M. et al. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Montgomery L. M. (1997) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Jarolímová V. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger (2006) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 40 Rousi (1955) Fedorov S. ed. (1969) Rousi (1956) Fedorov S. ed. (1969) 48 Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Rousi (1955) Fedorov S. ed. (1969) Rousi (1956) Fedorov S. ed. (1969) Bruun (1932) Fedorov S. ed. (1969) Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) 56 Marchi P. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Ranunculus bulbosus 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus caucasicus 14 Kurita (1958) Fedorov S. ed. (1969) 16 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1948) Fedorov S. ed. (1969) Žukova (1961) Fedorov S. ed. (1969) Agapova N. D. & Zemskova E. A. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gagnidze R. & Churadze M. (1997) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Agapova N. D. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gadnidze R. I. Et al. (1998) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus damascenus nepublikováno Ranunculus flammula 32 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus hyperboreus subsp. arnellii 24 Sokolovskaya A. P. & Probotova N. S. (1968) Moore R. J. ed. (1973) 32 Flovik (1936) Fedorov S. ed. (1969) Flovik (1940) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1936) Fedorov S. ed. (1969) Sörensen & Westergaard (1948) Fedorov S. ed. (1969) Böcher & Larsen (1950) Fedorov S. ed. (1969) Löve A. & Löve D. (1956) Fedorov S. ed. (1969) Jörgensen et l. (1958) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1962) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1963) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1960) Fedorov S. ed. (1969) Knaben & Engelskjön (1967) Fedorov S. ed. (1969) Johnson A. V. & Packer J. G. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Knaben G. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Taylor R. L. & Brockman (1968) Moore R. J. ed. (1973) Mulligand G. A. & Porsild A. E. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Zhukova P. G. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Zhukova P. G. & Tikhonova A. D. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Scott P. G. (1974) Moore R. J. ed. (1977) 64 Mosquin & Hayley (1966) Fedorov S. ed. (1969) Ranunculus illyricus 16 Marchi P. & Visona L. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) D'Ovidio R. et al. (1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Agapova N. D. & Zemskova E. A. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus lanuginosus 14 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) 28 Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Bruun (1932) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1948) Fedorov S. ed. (1969) Hess (1955) Fedorov S. ed. (1969) Bakšay (1956) Fedorov S. ed. (1969) Tomaszewski (1959) Fedorov S. ed. (1969) Mattick (1950) Fedorov S. ed. (1969) Májovský et al. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Hruabska K. & Bellomaria B. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

D'Ovidio R. et al. (1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Hair J. B. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Valva V. L. & Caputo P. (1985-1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Mattick (1950) Fedorov S. ed. (1969) Marchi P. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Ranunculus lingua 28 Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 56 Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) 64 Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) 112 Pogan (1966) Fedorov S. ed. (1969) 128 Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Böcher (1938) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1958) Fedorov S. ed. (1969) Parfenov V. I. & Dmitrieva S. A. (1988) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Lövkvist B. & Hultgård U. M. (1999) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus millefoliatus 14 Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) 16 Garbary F. et al. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Marchi P. & Visona L. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus muricatus 40 Subramanian D. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 42 Roy S. C. & Sharma A. K. (1971) Moore R. J. ed. (1974) Sidhu M. & Bir S. S. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Sidhu M. K. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Bir S. S. & Sidhu M. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Bir S. S. & Thakur H. K. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 48 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Larsen K. & Laggard S. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Marchi P. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Colombo P. et al. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) D'Ovidio R. et al. (1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. & Zemskova E. A. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Queirós M. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Diosdado J. C. & Pastor J. E. (1993) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Diosdado J. C. & Pastor J. E. (1996) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Bir S. S. & Sidhu M. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Runemark H. (2000) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

64 Fujishima H. (1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Menadue Y. & Crowden R. K. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Xu L. L. et al. (2003) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus nivalis 40 Nygren (1948) Fedorov S. ed. (1969) 48 Nygren (1948) Fedorov S. ed. (1969) Flovik (1936) Fedorov S. ed. (1969) Jörgensen et al. (1958) Fedorov S. ed. (1969) Kneben & Engelskjön (1967) Fedorov S. ed. (1969) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Zhukova P. G. et al. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Packer J. G. & McPherson G. D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) 56 Nygren (1948) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1936) Fedorov S. ed. (1969) Ranunculus oreophilus 16 Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1948) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1962) Fedorov S. ed. (1969) Landolt (1954) Fedorov S. ed. (1969) Landolt (1956) Fedorov S. ed. (1969) Sokolowska-Kulczycka (1961) Fedorov S. ed. (1969) Aieksandrova T. B. (1967) Fedorov S. ed. (1969) Popova M. T. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Májovský et al. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Marchi P. & Visona L. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gagnidze R. I. & Churadze M. V. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Masci S. M. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Druskovic B. & Lovka M. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gagnidze R. & Churadze M. (1997) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gadnidze R. I. Et al. (1998) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 24 Gagnidze R. I. & Churadze M. V. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Masci S. M. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gadnidze R. I. Et al. (1998) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Thulin M. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Gagnidze R. & Churadze M. (1997) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gadnidze R. I. Et al. (1998) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus platanifolius 14 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) 16 Skalinska (1950) Fedorov S. ed. (1969) Bauer (1954) Fedorov S. ed. (1969) Lovka M. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Marchi P. & Visona L. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) D'Ovidio R. et al. (1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Huber W. (1988), Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Huber W. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Diosdado J. C. & Pastor J. (1993) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dobea C. (1997) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Jarolímová V. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus polyanthemos 14 Felföldy (1947) Fedorov S. ed. (1969) Parfenov V. I. & S. A. Dmitrieva (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 16 Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Rohweder (1937) Fedorov S. ed. (1969) Pólya (1949) Fedorov S. ed. (1969) Mattick (1950) Fedorov S. ed. (1969) Reese (1953) Fedorov S. ed. (1969) Baksay (1956) Fedorov S. ed. (1969) Skalinska (1961) Fedorov S. ed. (1969) Aieksandrova T. B. (1967) Fedorov S. ed. (1969) Andersson (1958) Fedorov S. ed. (1969) Böcher (1958) Fedorov S. ed. (1969) Májovský J. et al. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Holub J. et al. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Ferakova V. (1973) Moore R. J. ed. (1974) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Lavrenko A. N. & Serditov N. P. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. & Zemskova E. A. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rostovtseva T. S. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Zhuravleva E. A. & Malakhova L. A. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gagnidze R. I. & Churadze M. V. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kartashova N. N. et al. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. & Zemskova E. A. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malacha E. V. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. & Huber W. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rudyka E. G. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakha E. V. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krasnikov A. A. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Van Loon J. C. & Setten A. K. V. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rostovtseva T. S. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Strid A. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Jasinska T. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gadnidze R. I. et al. (1998) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 18 Lungeanu I. (1972) Moore R. J. ed. (1974) 32 Sorsa V. (1962) Fedorov S. ed. (1969) Ranunculus pygmaeus 16 Fedorov S. ed. (1969)

Moore R. J. ed. (1973) Ranunculus repens 14 Scott P. J. (1974) Moore R. J. ed. (1977) 16 Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Mattick (1950) Fedorov S. ed. (1969) Rohweder (1937) Fedorov S. ed. (1969) Kuzmanov B. & Kozuharov S. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Pervova Y. A. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Gagnidze R. I. & Churadze M. V. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 18 Pervova Y. A. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) 24 Marchel (1920) Fedorov S. ed. (1969) Pervova Y. A. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) 28 Pervova Y. A. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) 32 Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Mattick (1950) Fedorov S. ed. (1969) Rohweder (1937) Fedorov S. ed. (1969) Hocquette (1922) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Heiser & Whitaker (1948) Fedorov S. ed. (1969) Vaarama (1948) Fedorov S. ed. (1969) Pólya (1949) Fedorov S. ed. (1969) Neves (1950) Fedorov S. ed. (1969) Löve A. & Löve D. (1956) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1958) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1960) Fedorov S. ed. (1969) Tomaszwski (1959) Fedorov S. ed. (1969) Sorza V. (1962) Fedorov S. ed. (1969) Gadella & Kliphuis (1963) Fedorov S. ed. (1969) Gadella & Kliphuis (1966) Fedorov S. ed. (1969) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Sokolovskaya A. P. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Taylor R. L. & Mulligan G. A. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Tornadore N. & Garbari F. (1970) Moore R. J. ed. (1973) Lovka M. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Marchi P. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Kappor B. M. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Loeve A. & Kjellqvist E. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Májovský J. at al. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Lavrenko A. N. et al. (1988) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Lavrenko A. N. & Serditov N. P. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Arohonka T. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Chinnappa C. C. & Chmielewski J. G. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Zhuravleva E. A. & Malakhova L. A. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Pashuk K. T. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Kartashova N. N. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kapoor B. M. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. & Zemskova E. A. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Sokolovskaya A. P. et al. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Probatova N. S. et al. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Nishikawa T. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Queirós M. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. & Huber W. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1988) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gromadzka G. et al. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gromadzka G. et al. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakha E. V. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Parfenov V. I. & Dmitrieva S. A. (1987) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Wentworth J. E. et al. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Queirós M. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Lentini F. et al. (1988) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rudyka E. G. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Sha W. et al. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. & Baltisberger E. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Diosdado J. C. & Pastor J. E. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Diosdado J. C. & Pastor J. E. (1996) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Sha W. et al. (1997) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gagnidze R. & Churadze M. (1997) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Mĕsíček J. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Strid A. & Franzen R. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Van Loon J. C. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gervais C. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger M. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakhova L. A. et al. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Briggs B. G. et al. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Xu L. l. et al. (2003) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Gadnidze R. I. et al. (1998) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Baltisberger (2006) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus sardous 16 Langlet (1932) Fedorov S. ed. (1969) Hindáková M. & Činčura F. (1967) Fedorov S. ed. (1969) Larter (1932) Fedorov S. ed. (1969) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Van Loon J. C. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Dahlgren E. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1977) Diosdado J. C. & Pastor J. E. (1993) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Diosdado J. C. & Pastor J. E. (1996) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

18 Pólya (1948) Fedorov S. ed. (1969) 32 Roy S. C. & Sharma A. K. (1971) Moore R. J. ed. (1974) Pavone P. C. et al. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 47 Kurita (1959) Fedorov S. ed. (1969) 48 Neves (1944) Fedorov S. ed. (1969) Menadue Y. & Crowden R. K. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Fujishima H. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus sceleratus 16 Gadella W. J. & Kliphuis E. (1967) Fedorov S. ed. (1969) Krasnikova S. A. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Probatova (2003) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 32 Gadella W. J. & Kliphuis E. (1967) Fedorov S. ed. (1969) Langlet (1936) Fedorov S. ed. (1969) Coonen (1939) Fedorov S. ed. (1969) Gregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) Felföldy (1947) Fedorov S. ed. (1969) Kurita (1955) Fedorov S. ed. (1969) Sokolowska-Kulczycka (1961) Fedorov S. ed. (1969) Cook C. D. (1963) Fedorov S. ed. (1969) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Goepfert D. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Scott P. J. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Kapook B. M. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Amadei L. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Löve A. & Löve D. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) D'Ovidio R. et al. (1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kartashova N. N. et al. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kapoor B. M. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Queirós M. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Parfenov V. I. & Dmitrieva S. A. (1988) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krasnikov A. A. & Schaulo D. N. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Hollingsworth P. M. et al. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dempsey R. E. et al. (1994) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Wang F. et al. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Liao L. et al. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Diosdado J. C. & Pastor J. E. (1996) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Jarolímová V. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Lövkvist B. & Hultgård U. M. (1999) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Okada H. & Tamura M. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Strid A. & Franzen R. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Subramaniam B. & Chandra S. (1978) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Bir S. S. & Sidhu M. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Briggs B. G. et al. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Vaidya B. L. & Joshi K. K. (2003) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Yang Q. (2001) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Li D. (2003) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 56 Probatova N. S. & Sokolovskaya A. P. (1983) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Bir S. S. & Sidhu M. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Probatova N. S et al. (2001) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Probatova (2000) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Probatova (2004) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Probatova (2003) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Probatova (2006) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 64 Yurtsev B. A. & Zhukova P. G. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krasnikov A. A. & Schaulo D. N. (1986) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kartashova N. N. et al. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Sidhu M. K. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus serpens subsp. nemorosus 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus stevenii 14 Hess (1955) Fedorov S. ed. (1969) Agapova N. D. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 28 Kurita (1958) Fedorov S. ed. (1969) Sokolovskaya A. P. et al (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus sulphureus 42 Mosquin & Hayley (1966) Fedorov S. ed. (1969) 64 Krogulevich R. E. (1978) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Lavrenko A. N. et al. (1989) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakha E. V. (1990) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 96 Langlet (1936) Fedorov S. ed. (1969) Flovik (1940) Fedorov S. ed. (1969) Nygren (1948) Fedorov S. ed. (1969) Jörgenon et al. (1958) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1958) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1960) Fedorov S. ed. (1969) Sokoiovskaja (1962) Fedorov S. ed. (1969) Sokolovskaya A. P. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Zhukova P. G. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1976) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Petrovsky V. V. & Zhukova P. G. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Zhukova P. G. (1980) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Ranunculus thora 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Thalictrum aquilegiifolium 14 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Thalictrum flavum 28 Hregory W. C. (1941) Fedorov S. ed. (1969) 84 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Kuhn (1928) Fedorov S. ed. (1969) Kuhn (1930) Fedorov S. ed. (1969) Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Rohweder (1937) Fedorov S. ed. (1969) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1963) Fedorov S. ed. (1969) Gadella W. J. & Kliphuis E. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Boczantzava V. V. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Emura K. M. H. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Arohonka T. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Pogan E. et al. (1985) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Al-Bermani A. K. et al. (1993) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Hand R. (2000) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kuzmanova B. et al. (1993) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Dmitrieva S. A. (2002) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Thalictrum foetidum 14 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Thalictrum lucidum 28 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Thalictrum minus 14 Magulaev A. V. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 28 Overton (1909) Fedorov S. ed. (1969) Krogulevich R. E. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 40 Sokoiovskaja (1948) Fedorov S. ed. (1969) Rostovtseva T. S. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kartashova N. N. et al. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rostovtseva T. S. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 42 Langlet (1927) Fedorov S. ed. (1969) Tischler (1934) Fedorov S. ed. (1969) Rohweder (1937) Fedorov S. ed. (1969) Löve A. & Löve D. (1944) Fedorov S. ed. (1969) Bakšay (1956) Fedorov S. ed. (1969) Žukova (1956) Fedorov S. ed. (1969) Murín & Váchová (1967) Fedorov S. ed. (1969) Rostovtseva T. S. (1984) Fedorov S. ed. (1969) Zhukova P. G. (1967) Moore R. J. ed. (1973) Májovský J. et al. (1970) Moore R. J. ed. (1973) De Liste D. G. (1969) Moore R. J. ed. (1977) Magulaev A. V. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1978) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1976) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010)

Kartashova N. N. et al. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Friesen N. V. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Jarolímová V. (1992) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Robeva-davidova P. N. & Fileva-mihailova M. A. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakhova L. A. et al. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 48 Hocquette (1922) Fedorov S. ed. (1969) 56 Probatova N. S. & Sokolovskaya A. P. (1995) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 70 Sokoiovskaja (1962) Fedorov S. ed. (1969) Robeva-davidova P. N. & Fileva-mihailova M. A. (1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Kuzmanova B. et al. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Malakhova L. A. et al.(1979) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 80 Rostovtseva T. S. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rostovtseva T. S. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 84 Boczantzava V. V. (1972) Moore R. J. ed. (1974) Kupfer P. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Rostovtseva T. S. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rostovtseva T. S. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Thalictrum occidentale 28 Moore R. J. ed. (1977) Thalictrum simplex 56 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1974) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Thalictrum sparsiflorum 14 Sokolovskaya A. P. (1968) Moore R. J. ed. (1973) Crawford D. J. & Gardner R. C. (1974) Moore R. J. ed. (1977) Löve A. & Löve D. (1982) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Krogulevich R. E. (1984) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Rostovtseva T. S. & Nechayev A. A. (1981) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Friesen N. V. (1991) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) 42 Kuhn (1928) Fedorov S. ed. (1969) Loeve A. et al. (1971) Moore R. J. ed. (1973) Thalictrum speciosissimum 28 Fedorov S. ed. (1969) Trollius altaicus 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Trollius altissimus 16 Májovský J. ed. (1978) Trollius europaeus 16 Fedorov S. ed. (1969) Moore R. J. ed. (1973) Moore R. J. ed. (1977) Goldblatt P. & Johnson D. E. eds. (2010) Trollius yunnanensis 16 Fedorov S. ed. (1969)

Moore R. J. ed. (1973) Xanthorhiza simplicissima nepublikováno

Tab. 16: Morfologické vlastnosti (Chrtková 1997a, b) Druh Výška Maxi- Délka Maxim- Typ Délka rostliny mální okvět- ální plodu plodu výška ních délka rostliny lístků okvět- ních lístků Aconitum anthora 100 100 28 28 měchýřek ** Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum 120 120 30 30 měchýřek 15 Actaea spicata 70 70 5 5 bobule 13 Acteae europaea 200 200 4 4 měchýřek 20 Adonis aestivalis 45 60 6 8 nažka 6 Adonis annua 45 60 10 15 nažka 5.5 Adonis flammea 50 50 5.5 5.5 nažka 4 Adonis vernalis 40 50 35 35 nažka 5.5 Anemone flavescens 15 15 36 36 nažka 45 Anemone grandis 13 13 45 45 nažka 50 Anemone nemorosa 25 25 ** ** nažka 5 Anemone nigricans 15 15 30 30 nažka 45 Anemone ranunculoides 25 25 ** ** nažka 5 Anemone sylvestris 40 50 ** ** nažka 3.5 Aquilegia atrata 80 80 40 42 měchýřek 19 Aquilegia vulgaris 60 75 35 35 měchýřek 32 Caltha palustris 50 100 12 20 měchýřek 13 Clematis integrifolia ** ** 45 50 nažka 3 Clematis recta ** ** 14 16 nažka 5.6 Clematis vitalba ** ** 10 12 nažka 4 Clematis viticella ** ** 25 25 nažka 9 Consolida orientalis 60 100 25 30 měchýřek 24 Consolida regalis 120 120 16 18 měchýřek 20 Delphinium elatum 200 200 16 16 měchýřek 15 Eranthis hyemalis 15 25 ** ** měchýřek 25 Ficaria verna subsp. bulbifera 10 15 16 20 měchýřek 2.5 Helleborus foetidus 100 100 ** ** měchýřek 28 Helleborus niger 25 35 ** ** měchýřek 42 Helleborus purpurascens 30 45 ** ** měchýřek 25 Helleborus viridis 35 40 ** ** měchýřek 40 Hepatica nobilis 20 20 ** ** nažka 3 Isopyrum thalictroides 25 30 12 14 měchýřek 10 Myosurus minimus 16 18 3 3 nažka 1.2 Nigella arvensis 30 50 3.4 3.4 tobolka 25 Nigella damascena 40 40 ** ** tobolka 30 Ranunculus aconitifolius 70 90 1.3 1.3 nažka 4.5

Ranunculus acris 90 100 6.5 7.5 nažka 3.5 Ranunculus aquatilis 150 200 17 20 nažka 2.2 Ranunculus arvensis 20 50 5 7 nažka 3 Ranunculus auricomus 35 50 10 12.5 nažka 4.5 Ranunculus bulbosus 40 40 6 7 nažka 4 Ranunculus flammula 50 70 8 10 nažka 2 Ranunculus illyricus 45 60 8 8 nažka 3.5 Ranunculus lanuginosus 50 100 1.5 1.5 nažka 4.5 Ranunculus lingua 120 150 2 2.5 nažka 3 Ranunculus platanifolius 80 120 1.2 1.4 nažka 4 Ranunculus polyanthemos 30 60 7 8 nažka 5 Ranunculus repens 50 100 7 8 nažka 14 Ranunculus sardous 40 50 10 12 nažka 4 Ranunculus sceleratus 50 100 3 3.5 nažka 1 Ranunculus serpens subsp. nemorosus 60 80 7 7 nažka 4 Ranunculus trichophyllus 100 100 6 10 nažka 2 Thalictrum aquilegiifolium 100 100 5 5 nažka ** Thalictrum flavum 150 200 5 5 nažka 2.5 Thalictrum foetidum 50 50 4 4 nažka ** Thalictrum lucidum 120 150 5 5 nažka ** Thalictrum minus 120 200 5 5 nažka ** Thalictrum simplex 100 100 4 4 nažka 2 Trollius altissimus 60 100 15 15 měchýřek 12 ** neuvedené hodnoty

Tab. 17: Doba kvetení Druh Začátek Konec kvetení kvetení Aconitum anthora 8 9 Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum 6 8 Aconitum plicatum 7 8 Actaea spicata 5 7 Adonis aestivalis 5 8 Adonis annua 3 6 Adonis distorta 7 8 Adonis flammea 5 8 Adonis vernalis 5 6 Anemone alpina 6 7 Anemone nemorosa 2 5 Anemone ranunculoides 2 5 Anemone sylvestris 5 6 Aquilegia atrata 6 7 Aquilegia bertolonii 6 7 Aquilegia vulgaris 6 8 Callianthemum kerneranum 6 8 Caltha palustris 3 6 Clematis alpina 6 7 Clematis integrifolia 5 6 Clematis recta 5 6

Clematis vitalba 5 7 Clematis viticella 6 9 Consolida orientalis 5 8 Consolida regalis 5 9 Delphinium elatum 6 7 Eranthis hyemalis 2 3 Ficaria verna subsp. bulbifera 9 3 Helleborus foetidus 1 4 Helleborus lividus 1 4 Helleborus niger 3 4 Helleborus purpurascens 2 4 Helleborus viridis 2 4 Hepatica nobilis 3 5 Isopyrum thalictroides 3 4 Myosurus minimus 5 6 Nigella arvensis 5 6 Nigella damascena 4 5 Ranunculus aconitifolius 5 7 Ranunculus acris 5 8 Ranunculus apenninus 5 7 Ranunculus arvensis 4 6 Ranunculus auricomus 3 5 Ranunculus bulbosus 4 6 Ranunculus flammula 6 7 Ranunculus illyricus 5 7 Ranunculus lanuginosus 5 8 Ranunculus lingua 6 7 Ranunculus millefoliatus 4 5 Ranunculus muricatus 3 4 Ranunculus nemorosus 5 8 Ranunculus oreophilus 5 8 Ranunculus platanifolius 5 7 Ranunculus polyanthemos 5 8 Ranunculus pygmaeus 7 8 Ranunculus repens 3 8 Ranunculus sardous 2 9 Ranunculus thora 6 7 Thalictrum aquilegiifolium 5 7 Thalictrum flavum 6 8 Thalictrum foetidum 5 7 Thalictrum lucidum 6 8 Thalictrum minus 5 7 Thalictrum simplex 5 7 Trollius europaeus 6 8

Tab. 18: Životní strategie

Seznam terofytů Seznam geofytů Adonis aestivalis Adonis vernalis Adonis annua Anemone blanda Adonis flammea Anemone flavescens Consolida orientalis Anemone grandis Consolida regalis Anemone chinensis Myosurus minimus Anemone nemorosa

Nigella arvensis Anemone nigricans Nigella damascena Anemone pratensis Ranunculus arvensis Anemone pulsatilla subsp. rubra Ranunculus muricatus Anemone ranunculoides Ranunculus sardous Anemone slavica Seznam fanerofytů Callianthemum anemonoides Clematis alpina Callianthemum kerneranum Clematis apiifolia Caltha palustris Clematis forsteri Eranthis cilicica Clematis heracleifolia Eranthis hyemalis Clematis integrifolia Ficaria verna subsp. bulbifera Clematis marmoria Helleborus lividus Clematis occidentalis Hepatica nobilis Clematis recta Isopyrum thalictroides Clematis vitalba Myosurus minimus Clematis viticella Ranunculus bulbosus Xanthorrhiza simplicissima

Tab. 19: Pignattiho indikační hodnoty (Pignatti et al. 1982) Druh Světlo Teplo Kontinen- Vlhkost Půdní Živiny Salinita talita reakce Aconitum anthora 6 7 5 4 6 4 0 Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum 3 4 5 7 7 7 0 Aconitum lycoctonum subsp. moldavicum 4 4 6 6 6 6 0 Actaea europaea 5 5 4 5 8 7 0 Actaea spicata 2 5 5 5 6 7 0 Adonis aestivalis 6 6 7 3 8 3 0 Adonis annua 7 7 5 3 5 2 0 Adonis distorta 8 4 4 3 6 2 0 Adonis flammea 6 6 6 3 9 2 0 Adonis vernalis 7 6 7 3 7 1 0 Anemone alpina 8 3 4 5 8 3 0 Anemone flavescens 6 6 5 4 5 2 0 Anemone grandis 9 6 ** 3 9 1 0 Anemone nemorosa ** ** 4 ** 5 ** 0 Anemone ranunculoides 3 6 4 6 8 8 0 Anemone sylvestris 7 6 7 3 7 3 0 Aquilegia atrata 6 4 4 4 8 3 0 Aquilegia bertolonii 6 4 4 5 6 3 0 Aquilegia vulgaris 6 6 5 4 7 4 0 Callianthemum kerneranum 10 3 4 4 7 5 0 Caltha palustris 7 ** ** 8 ** ** 0 Clematis alpina 4 3 7 5 3 ** 0 Clematis integrifolia 7 7 7 4 6 3 0 Clematis recta 6 7 5 3 8 3 0 Clematis vitalba 7 7 4 5 7 7 0 Clematis viticella 7 7 7 4 6 3 0 Eranthis hyemalis 4 5 5 4 6 8 0

Ficaria verna subsp. bulbilifera 4 5 5 6 7 7 0 Helleborus foetidus 5 6 4 4 8 3 0 Helleborus lividus 5 6 4 4 4 6 0 Helleborus niger 6 5 6 4 8 4 0 Helleborus purpurascens 4 6 6 5 7 4 0 Helleborus viridis 3 6 4 5 8 5 0 Hepatica nobilis 4 6 4 4 7 ** 0 Isopyrum thalictroides 5 5 5 6 6 7 0 Nigella arvensis 8 7 5 3 9 3 0 Nigella damascena 8 9 5 3 4 2 0 Ranunculus aconitifolius 6 3 4 8 5 7 0 Ranunculus acris 7 ** 5 ** ** ** 0 Ranunculus apenninus 8 3 4 3 7 1 0 Ranunculus arvensis 6 6 5 4 8 ** 0 Ranunculus bulbosus 8 6 5 3 7 3 0 Ranunculus flammula 7 ** 5 9 3 2 0 Ranunculus illyricus 9 5 6 4 6 3 0 Ranunculus lingua 7 ** ** 10 6 7 0 Ranunculus millefoliatus 8 7 4 4 7 3 0 Ranunculus muricatus 9 8 5 3 6 4 0 Ranunculus nemorosus 6 ** 6 5 6 ** 0 Ranunculus platanifolius 5 4 5 6 ** 7 0 Ranunculus pygmaeus 8 1 7 5 2 1 0 Ranunculus repens 6 ** ** 7 ** 7 0 Ranunculus sardous 8 7 5 8 ** 7 0 Ranunculus sceleratus 9 ** ** 9 7 9 0 Ranunculus thora 8 3 5 3 7 3 0 Thalictrum aquilegiifolium 5 4 4 8 7 8 0 Thalictrum flavum 7 ** 5 8 8 ** 0 Thalictrum foetidum 9 3 5 2 6 2 0 Thalictrum lucidum 6 7 6 8 7 6 0 Thalictrum minus 6 ** 7 3 8 3 0 Thalictrum simplex 8 3 4 4 2 2 0 Trollius europaeus 9 3 5 7 7 6 0 ** značí, že druh je k danému faktoru indiferentní

Tab. 20: Údaje z C-value DNA database v Královské botanické zahradě v Kew (Bennett & Leitch 2010) Druh 2C (pg) Metoda Autor Adonis annua 33,70 FC:PI Zonneveld et al. 2005 Adonis vernalis 28,30 FC:PI Zonneveld et al. 2005 Anemone blanda 30,15 Fe Kenton & Owens 1988 Anemone cylindrica 18,60 Fe Rothfels et al. 1966 Anemone nemorosa 38,10 Fe Grime et al. 1985 Anemone ranunculoides 39,90 FC:PI Zonneveld et al. 2005 Anemone sylvestris 13,20 Fe Rothfels et al. 1966 Aquilegia vulgaris 1,01 FC:PI Barow & Meister 2003

Caltha palustris 33,00 Fe Bennett 1972 Clematis forsteri 31,60 FC:PI Zonneveld et al. 2005 Clematis vitalba 18,10 Fe Olszewska & Osiecka 1984 Eranthis cilicica 17,80 FC:PI Zonneveld et al. 2005 Eranthis hyemalis 18,60 Fe Bennett & Smith 1976 Helleborus foetidus 23,30 FC:PI Zonneveld 2001 Helleborus lividus 19,00 FC:PI Zonneveld 2001 Helleborus niger 22,75 Fe Bennett & Smith 1976 Helleborus niger 28,00 FC:PI Zonneveld 2001 Helleborus orientalis 29,70 FC:PI Zonneveld 2001 Helleborus purpurascens 30,50 FC:PI Zonneveld 2001 Helleborus thibetanus 35,70 FC:PI Zonneveld 2001 Helleborus viridis 30,40 FC:PI Zonneveld 2001 Hepatica maxima 41,70 FC:PI Mabuchi et al. 2005 Hepatica nobilis 38,30 FC:PI Mabuchi et al. 2005 Hepatica nobilis 89,20 FC:PI Mabuchi et al. 2005 Myosurus minimus 2,20 Fe Bennett & Smith 1976 Nigella damascena 21,10 Fe Evans et al. 1972 Pulsatilla grandis 26,60 Fe Olszewska & Osiecka 1983 Pulsatilla patens 9,20 Fe Rothfels et al. 1966 Ranunculus aconitifolius 8,35 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus acris 8,90 Fe Goepfert 1974 Ranunculus acris 15,60 Fe Goepfert 1974 Ranunculus arvensis 12,25 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus auricomus 18,00 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus bulbosus 11,25 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus flammula 12,70 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus flammula 14,65 Fe Goepfert 1974 Ranunculus illyricus 14,60 Fe Goepfert 1974 Ranunculus lanuginosus 18,80 Fe Goepfert 1974 Ranunculus lingua 50,20 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus millefoliatus 15,00 Fe Goepfert 1974 Ranunculus muricatus 23,20 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus nemorosus 12,20 Fe Goepfert 1974 Ranunculus nivalis 11,85 Fe Goepfert 1974 Ranunculus oreophilus 8,55 Fe Goepfert 1974 Ranunculus polyanthemos 12,45 Fe Goepfert 1974 Ranunculus repens 22,40 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus sardous 6,45 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus sceleratus 8,00 Fe Smith & Bennett 1975 Ranunculus thora 7,10 Fe Goepfert 1974 Thalictrum aquilegiifolium 2,60 Fe Ingle et al. 1975 Trollius europaeus 8,83 FC:PI Zonneveld et al. 2005