Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav filmu a audiovizuální kultury
Zuzana Mlčochová (Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury, bakalářské jednooborové studium, 3. ročník, 2009/2010)
Estetická krutost jako tichý vypravěč filmu Requiem za sen (bakalářská práce)
Vedoucí práce: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.
Brno 2010
Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů.
Datum: 20. 4. 2010 Zuzana Mlčochová
Děkuji vedoucí této práce, Mgr. Lucii Česálkové, Ph.D., za cenné připomínky, rady a především trpělivost během přípravy této práce. Obsah 1. Úvod ...... 6 1. 2 Teoreticko metodologická reflexe ...... 7 1. 2. 1 Neoformalismus a stylistická analýza ...... 7 1. 2. 2 Naratologická analýza ...... 9 1. 2. 3 Historický výzkum ...... 10 2. Ekonomický a kulturně historický kontext ...... 11 2. 1 Historie a kontext vzniku filmu ...... 11 2. 1. 1 Nezávislý film ...... 11 2. 1. 2 Knižní předloha ...... 12 2. 1. 3 Darren Aronofsky ...... 15 2. 1. 4 Obsazení a štáb ...... 17 2.2 Začlenění filmu a jeho atributy ...... 20 2. 2. 1 Produkce, příprava natáčení ...... 20 2. 2. 2 Distribuce, plakáty a trailery společnosti Artisan Entertainment ...... 21 2. 2. 3 Premiéra a rating ...... 23 2. 2. 4 Ohlasy a kritiky ...... 23 2. 2. 5 Tržby ...... 26 2. 2. 6 Nominace a ocenění ...... 27 2. 2. 7 „Život“ filmu po jeho uvedení do kin ...... 28 3. Neoformalistická analýza ...... 30 3. 1 Úvod k analýze ...... 30 3. 2 Naratologická analýza ...... 30 3. 2. 1 Žánr ...... 30 3. 2. 2 Vztah narace a stylu ...... 31 3. 2. 3 Jednotlivá období jako podpora vývoje syžetu ...... 33 3. 2. 4 Začátek, „předtitulková“ část a konec ...... 34 3. 2. 5 Vnitřní normy ...... 36 3. 2. 6 Vysoká míra sebevědomí jako oznámení narace, že chce být vyprávěna ...... 37 3. 2. 7 Vztah syžetu a fabule ...... 38 3. 2. 7. 1 Kauzalita ...... 38 3. 2. 7. 2 Čas ...... 39 3. 2. 7. 3 Omezení prostoru na postavy ...... 39 3. 2. 7. 4 Hloubka ...... 41 3. 3 Stylistická analýza ...... 41 3. 3. 1 Mizanscéna ...... 41 3. 3. 1. 1a) Scénická výprava – první část Léto ...... 41 3. 3. 1. 1b) Scénická výprava – druhá část Podzim...... 43 3. 3. 1. 1c) Scénická výprava – třetí část Zima ...... 44 3. 3. 1. 2 Rekvizity ...... 44
4 3. 3. 2 Filmový obraz a jeho vizuální vlastnosti ...... 45 3. 3. 3 Centralizace v rámování a statický obraz...... 47 3. 3. 4 Extrémní rychlost střihové skladby ...... 48 3. 3. 5 Osvětlení kopírující náladu příběhu ...... 49 3. 3. 6 Hudba a zvuk jako vypravěč ...... 50 3. 4 Téma ...... 52 3. 4. 1 Významy ...... 52 4. Závěr dominanta ...... 53 5. Zdroje ...... 57 5. 1 Literatura ...... 57 5. 2 Interneternetové zroje ...... 57 5. 3 Bibliografické a filmografické databáze ...... 59 5. 4 Internetové zdroje obrazových příloh ...... 59 5. 5 Citované filmy ...... 60 5. 5. 1 Analyzované filmy ...... 60 5. 5. 2 Citované filmy ...... 60 6. Anglické resumé/Summary ...... 61 7. Přílohy ...... 63
5 1. Úvod
Tématem této bakalářské práce je neoformalistická analýza snímku Darrena Aronofského Requiem za sen . Tento film byl zvolen, jako atypický příklad snímku s drogovou tematikou, který se, byť vznikl v nezávislé produkci, díky svému originálnímu provedení a vysoké popularitě zařadil na rovinu mainstreamu. Requiem za sen , příběh čtyř postav, jejichž osudy se prolínají a které se postupně, ať už vědomě či nevědomě, stávají závislé na drogách. Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Huberta Selbyho ml. Vyprávění postupuje chronologicky a je rozděleno do tří částí: léto, podzim a zima, z nichž každá je specifická jako období ve vývoji života postav a stádium jejich drogové závislosti. Snímek obsahuje pouze jeden flashback, a to v rámci halucinace, jež se ve snímku vyskytují poměrně často. Requiem za sen je film, který diváckou recepci aktivizuje mnohými způsoby. Každá postava má svůj účel, jak v příběhu, odehrávajícím se v prvním plánu, příběhu, kdy Harry je Harry a Sara je Sara, tak v příběhu, který útočí na podprahové vnímání a komunikuje s divákem spíše v náznacích. Jako příklad může sloužit scéna, kdy si Sara prohlíží zapůjčenou knihu o dietách. V ní je na straně s jídelníčkem napsáno „no sugar, no dressing“, což znamená „bez cukru, bez dresinku“. Následují tři střihy, které ukazují, že tyto nápisy jsou u všech jídel. V rámu kamery není ovšem nápis celý, ale lze vidět kupříkladu pouze „no su“ a další písmena jsou mimo rám. V centrální pozici je tedy slovo „no“, které znamená „ne“. Toto slovo jakoby třikrát zabliká jako předzvěst varování k následujícím situacím či varování pro Saru samotou. Dalším příkladem je postava Marion, která jako by vždy vnášela do příběhu pochyby. A hlavním specifikem snímku jsou stylové prvky, které vysoce podporují naraci. Zde nám totiž estetika skrze zvuk, kameru a dále kupříkladu osvětlení
6 ozvláštňuje určité složky, které diváka podvědomě vedou k tomu, aby se zaměřil právě na onen daný fakt. Těmto skrytým významům, poselstvím a především ozvláštněním stylových efektů se budeme věnovat také v samotné neoformalistické analýze. Requiem za sen můžeme z pohledu prvodiváka vnímat jako velice chaotický snímek, ovšem při podrobnějším rozboru se ukazuje jako pečlivě strukturovaný. Zdánlivou chaotičnost podporuje výrazná střihová skladba, jež spolu s rámováním, zvukem, osvětlením, popisnými sekvencemi nebo hudbou utváří specifický styl snímku, který diváku ukazuje ne li přímo vnucuje názor na hlavní téma snímku.
1. 2 Teoreticko metodologická reflexe 1. 2. 1 Neoformalismus a stylistická analýza
K filmu Requiem za sen budeme v této práci přistupovat z hlediska neoformalistické analýzy. Neoformalismus je přístup, jaký pro analýzu filmového díla navrhli američtí filmoví vědci Kristin Thompsonová a David Bordwell.1 Své kořeny má tento přístup v estetické analýze ruských literárních formalistů. Jak uvádí Kristin Thompsonová, je neoformalistický přístup na rozdíl od marxistických či psychoanalytických teorií, které uplatňovaly sebepotvrzující metodu, aplikovatelný na každý film.2 Neoformalismus je schopen položit nekonečné množství otázek, přičemž analytik si dle své vybrané metody určí, které otázky jsou pro jeho práci signifikantní. V tomto přístupu je také velice důležitý divák. Ten zde totiž není pouze pasivním pozorovatelem, nýbrž je u něj předpokládána kognitivní aktivita. Analytik může rekonstruovat, jak divák pravděpodobně
1 Nadále vycházím z díla Kristin Thompson a Davida Bordwella: Bordwell, David, Thomson, Kristin (2008): Film Art: An Introduction .New York: McGraw Hill., není li uvedeno jinak. 2 Thompson, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: jeden přístup, mnoho metod. Iluminace, 10, s. 10.
7 chápe a interpretuje konkrétní prostředky s ohledem na normy a odchylky oproti ustaveným konvencím. Neoformalismus se zajímá především o estetickou sféru díla. Má tendenci vyzdvihovat na uměleckém díle to, co je na něm zvláštní. Každé dílo obsahuje určitý soubor konvencí, jež jsou divákovi známy z předchozí zkušenosti. Způsob narušení těchto konvencí nazývá neoformalismus ozvláštněním. Pro analýzu jsou dále klíčové významy, a to konkrétně čtyři druhy významů: referenční význam , kdy divák rozeznává identitu reálného světa, to co sám zná ze svého okolí; explicitní význam , abstraktnější myšlenky dané filmem (je založen na předchozích zkušenostech s jinými uměleckými díly a se světem); implicitní význam je skrytý, je to jakési poselství, které je nutno odhalit; symptomatický význam skrývá souvislosti mezi filmem a sociální situací v době vzniku filmu. Rozbor významů určitého filmového díla je součástí stylistické analýzy. Styl přitom neoformalismus chápe jako soubor určitých filmových technik, související rovněž s estetickým aspektem filmu, a při jeho rozboru se proto zaměřuje na mizanscénu, svícení, pohyb kamery, rámování, střihovou skladbu, zvukovou složku, vztah mezi časem a prostorem, atd. Ospravedlnění k užití určitých prostředků v uměleckém díle se nazývá motivace. U ní rozlišujeme čtyři druhy: Kompoziční motivace je zahrnutí prostředku důležitého pro konstrukci narativní kauzality, prostoru nebo času. O realistické motivaci hovoříme, je li přítomnost nějakého prostředku ospravedlněna zkušeností z reálného světa. Transtextuální motivace odkazuje na konvence jiných uměleckých děl. Umělecká motivace , pro niž jsou zásadní estetické kvality díla, se převážně objevuje v abstraktních dílech. V narativních dílech bývá většinou potlačena na úkor dalších tří motivací, nicméně i ona může v určitých případech naraci podporovat.
8 1. 2. 2 Naratologická analýza
Další součástí neoformalistické analýzy je analýza naratologická, která se soustřeďuje na vyprávění. Jejím základem je rozlišení fabule a syžetu, kdy syžet je strukturovaným souborem všech kauzálních událostí, tak jak nám je tvůrci předkládají, a fabule je poskládání částí filmu tak, aby byly uspořádány chronologicky, abychom mohli příběhu porozumět. K tomuto přeuspořádání nám pomáhají zkušenosti s předchozími uměleckými díly. Právě konstrukci syžetu můžeme považovat za jednu z nejzajímavějších možností ozvláštnění narativního filmu. Vyprávění neboli narace nutí diváka být stále aktivním, podněcuje ho k neustálému vytváření hypotéz o fabulačních událostech. Filmové vyprávění, naraci, můžeme definovat pomocí tří jeho základních vlastností. První z nich je informovanost neboli vědění , jež charakterizuje fabulační informace, ke kterým má divák přístup. Ty se rozlišují dle své hloubky a rozsahu. Divák se může dozvědět nejen to, jak se určitá postava chová, jak jedná, ale například i to, co si myslí. Dále je to sebevědomí filmu. To poukazuje na to, do jaké míry si je vyprávění vědomo, že je příběh někomu vyprávěn. Nejčastějšími prostředky sebevědomé narace je vypravěč, který hovoří přímo k recipientovi, dále frontální záběry na postavu, nesubjektivní záběry, či přímé pohledy do kamery. Posledním aspektem vyprávění je komunikativnost , jejíž míra je určena „ochotou“ poskytovat divákovi informace. Narace si je vědoma toho, že má určité informace, které odpovídají danému stupni vědění a které může či nemusí předložit recipientovi. Ve vědění se objevují mezery , jichž rozlišujeme několik druhů. Časové, prostorové, trvalé, dočasné atd. Ty nás, z důvodu chybějící odpovědi na otázku, vedou k vytváření hypotéz. Dalšími důležitými prvky naratologické analýzy jsou vnitřní normy , specifické pro každý film. Vyprávění na ně může upozorňovat v celém průběhu filmu, nebo jen v některých částech. Tyto normy mohou být součástí ozvláštnění. Thompsonová říká, že ozvláštnění je spíše jen účinkem
9 samotného díla než jeho strukturou. Proto formuluje tzv. dominantu, jakožto hlavní formální princip: „Dominanta určuje, které prostředky a funkce vystupují do popředí jako důležité ozvláštňující rysy a které jsou méně důležité“.3 Dominanta spojuje všechny rysy filmu, všechny prvky stylistické, narativní a tematické roviny. Je indikátorem k nalezení specifické metody pro analýzu uměleckého díla. Dominantu nalezneme tak, že právě ona sama nám poukazuje na určité prvky, které staví do popředí. Nalezení dominanty je východiskem i cílem analýzy.
1. 2. 3 Historický výzkum
Neoformalismus používá pojem pozadí , který zahrnuje divácké zkušenosti, neboli soubor zkušenostmi získaných a prověřených norem, s jejichž pomocí můžeme další díla lépe analyzovat. K těmto zkušenostem patří zkušenost z každodenního světa, dále zkušenost s předešlými uměleckými díly, díky kterým začínáme poznávat konvence konkrétních žánrů, a jako poslední praktické využití filmu čili filmově divácká zkušenost. Neoformalismus se nesnaží rekonstruovat podmínky, které měl divák v době uvedení daného díla, jelikož dílo neexistuje jen v době svého prvního promítání, ale i dále, a je sledováno v různých podmínkách promítání. Toto se však může jevit jako problém při určování referenčního a symptomatického významu. Historický kontext také klade důraz na ozvláštnění. Uvědomuje si, že to, co přišlo divákovi v době uvedení filmu zvláštní, dnešnímu divákovi přijde naprosto běžné ne li zastaralé, mimo jiné díky imitaci či opakování v jiných
3 Thompson, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: jeden přístup, mnoho metod. Iluminace , 10, s. 35.
10 uměleckých dílech. Naopak, pokud je toto ozvláštnění ,zapomenuto‘, jeho ,znovu objevení‘ může být i pro dnešního diváka velice zajímavé.
2. Ekonomický a kulturně historický kontext
Ve druhé kapitole se budeme zabývat kontextem vzniku filmu, a sice charakteristikou nezávislého filmu a důvody, proč je možné Requiem za sen k tomuto proudu řadit. Bude nás zajímat také knižní předloha: poukážeme na život a díla autora knihy, který je významným undergroundovým spisovatelem a tematika, již zpracovává ve svých knihách, je velice blízká nezávislým projektům. Autor Hubert Selby mladší se také podílel na scénáři k filmu Requiem za sen , jejž napsal společně s režisérem Darrenem Aronofskym. Osobností režiséra samotného se pak zabýváme v další samostatné kapitole, jelikož se po tomto snímku stal velice uznávaným režisérem nezávislého filmu. Další podkapitola je zaměřena na obsazení a štáb filmu a na jejich práci na snímku. V čem vyniká apod. Další podkapitoly se věnují marketingu, čili trailerům a plakátům a jejich strategiím na upoutání či dezorientaci diváka. Dále pak tržbami, kritikami a oceněními.
2. 1 Historie a kontext vzniku filmu 2. 1 .1 Nezávislý film
S nezávislým filmem neboli s „indie“ se v dnešní době stále častěji setkáváme i v běžných mainstreamových kinech.4 Filmy jako Chicago či Gangy New Yorku apod. se objevují v nominacích na prestižní ceny, nezávislé filmy pak mívají i vyšší rozpočty, a velmi se tak přibližují mainstreamu. Pro mnoho kritiků a členů publika se nezávislý film vyznačuje tím, že tematizuje střet
4 Holmlund Chris, Wyatt, Justin (2005): Conteporary American Independent Film: from the Margins to the Mainstream. New York: Routledge, s. 2
11 jedince se společností a experimentuje s filmovou estetikou ať už ve smyslu výrazného vizuálního ztvárnění, neobvyklého narativního vzorce, sebereflexivního stylu atp. Definice nezávislého filmu z magazínu Filmmaker Magazine z roku 2003 vymezuje nezávislý film tak, že jej spojuje s „alternativními pohledy, ať už jsou vyjádřeny v experimentálních přístupech nebo skrze komedie ukojující masy“. 5 Osobní vize nebo alternativní perspektivy ostatně charakterizují nezávislý film obecně. Jako další příklad je možné uvést mnoho hororových snímků nebo jiných filmů, které pod označením „nezávislý“ jdou přímo na DVD. Podle Geoffa Kinga a jeho knihy American Independent Cinema6 americký nezávislý film také narušuje nebo opouští žánrové konvence, které jsou viditelné v mainstreamových hollywoodských filmech, a nabízí určitou vyzývavou perspektivu sociálních problémů. Darren Aronofsky má velice originální styl, který ho odděluje od mainstreamu. Jeho Requiem za sen je snímkem kreativně rozvíjejícím jak vizuální, tak zvukovou složku. Ostatně literární předloha, která je považována za jedno z důležitých undergoundrových děl dvacátého století, je již sama o sobě nezávislým dílem.
2. 1. 2 Knižní předloha
Darren Aronofsky si pro svůj filmový projekt vybral knihu Huberta Selbyho mladšího Requiem for a Dream (Rekviem za sen ). 7 Jak uvádí autor knihy Understanding Hubert Selby, Jr. , James Richard Giles, Hubert Selby mladší je významným undergroundovým autorem dvacátého století. Projevuje se už od počátku své kariéry jako rebel bojující proti
5 in Holmlund Chris, Wyatt, Justin (2005): Conteporary American Independent Film: from the Margins to the Mainstream. New York: Routledge, s. 2 6 King, Geoff (2005): American Independent Cinema . New York: I.B. Touris 7 Selby jr., Hubert (1978): Requiem for a Dream . U.S.: Playboy
12 konvencím a limitům americké mainstreamové literatury. Giles ho zařazuje mezi autory jako Jack London, James Jones, Nelso Algren či Rechy, kteří mohou být popisováni jako „sociální psanci“. 8 Americký spisovatel Hubert Selby mladší se narodil v Brooklynu ve státě New York 23. července 1928 a ve svých knihách se nejčastěji zabývá tematikou okraje společnosti. K jeho nejznámějším románům patří Poslední odbočka na Brooklyn a Rekviem za sen , které oba vyšly v českém vydání a oba byly zfilmovány. Selby prodělal v mládí těžkou tuberkulózu, která mu později znemožňovala najít si řádnou práci, a tak se na doporučení přátel stal spisovatelem, uvádí v minibiografii na Internet Movie Database Peter Brynmor Roberts.9 Jako první začal psát krátké povídky o lidech, jež potkal v barech v Brooklynu. Některé z nich byly publikovány v literárních časopisech. Jeho příběhy se mnohým jevily jako kontroverzní: například za povídku „Tralala“ o prostitutce, která byla znásilněna a zavražděna newyorským gangem, byl její vydavatel zatčen za vydávání pornografické literatury. Následoval první román s názvem Poslední odbočka na Brooklyn . Román je rozdělen do šesti částí, které jsou na sobě nezávislé a které každou uvozuje pasáž z Bible. Do této knihy byla také zahrnuta zmiňovaná povídka „Tralala“. Všechny povídky se zabývají příběhy lidí na pokraji společnosti, jako jsou prostitutky, homosexuálové, alkoholici, pouliční gangy, strojník v továrně bijící svou ženu apod. Román Poslední odbočka na Brooklyn se stal americkou klasikou a kultovním románem. Allen Ginsberg, jeden z hlavních představitelů beatnické generace, prohlásil, že tento román by měl explodovat jako rezavá bomba nad Amerikou. 10 Když měl být román publikován ve Velké Británii, strhl se kolem
8 Giles, James Richard (1998): Understanding Hubert Selby, Jr ., s. 6 8. 9 Biografie Huberta Selbyho mladšího
13 něj soudní proces ohledně možného cenzurování pro přílišnou obscenitu. Než soud skončil, prodalo se v samotné Americe 33 000 výtisků v pevné vazbě a 500 000 výtisků v měkké vazbě. Selby mladší psal také filmové scénáře pro Hollywood a televizní hry. Spolupracoval rovněž na scénářích k filmům Last Exit to Brooklyn (česky Poslední útěk do Brooklynu ) a Requiem za sen. Poslední útěk do Brooklynu byl zfilmován v roce 1989 a Requiem za sen v roce 2000. V rozhovoru pro server www.marionboyars.co.uk Selby popisuje, jak v roce 1978 začal psát knihu Rekviem za sen . Práci na ní předcházela jeho těžká plicní nemoc, konkrétně zápal plic. Samotný Selby vypráví příběh o tom, jak jeho ženu jednou v noci navštívili dva duchové, kteří jí řekli, že musí manžela probudit, jinak zemře. Selbyho žena se ho snažila probudit, ale když se jí to podařilo, Selby odmítal jít do nemocnice. Nakonec ho přesvědčila. Právě zkušenostmi z pobytu v nemocnici se Selby později při psaní knihy inspiroval. Podotýká také, že pro něj bylo těžké psát v Los Angeles, kde v té době žil, když se děj knihy odehrává v New York City. Selby se obával, že po dvanácti letech strávených mimo New York nebude již moci zachytit atmosféru, „[...] ale jakmile jsem začal psát, ti lidé oživli a já jsem zjistil, že jsem schopen jim ,naslouchat‘,“ řekl Selby o psaní Rekviem za sen .11 Kniha byla napsaná za šest týdnů, kdy se Selby nevěnoval téměř ničemu jinému, žil jen ve svém vnitřním světě a psal Rekviem . Ellen Burstyn, herečka, která v Requiem za sen hraje Saru, o přečtení knihy a jejím stylu říká: „Způsob psaní Huberta Selbyho mladšího je jako jeden blok, žádné odstavce a není tam žádné ,řekl‘ či ,řekla‘. On prostě lítá od jedné promluvy k druhé, aniž by identifikoval, kdo to říká. Ale ty hlasy jsou tak jasné,
11 Selby jr., Hubert (online): The night spirits told my wife I was dying.
14 že vždy víte, kdo v tu chvíli mluví“. 12 Specifický styl Selbyho psaní je až dráždivý pro samotného čtenáře. Jeho řeč postrádá znaménka přímé řeči a místo nich používá pouze čárky ve větě. Selby knihu záměrně začíná rozhovorem zhruba deseti lidí. Mate čtenáře hned na prvních stranách, ale zároveň jej tak nutí přivyknout specifikům mluvy hlavních postav a dále je rozpoznávat. Kniha neobsahuje popisné části (míst atp.) a má rychlý spád stejně jako její adaptace. Selby mladší zemřel v roce 2004 na plicní nemoc. Darren Aronofsky výběr Selbyho příběhu jako námětu pro film zdůvodnil slovy: „[...] Já vlastně nevím. Těžko říct. Musí to být něco, víte, co vás nenechá spát, něco, co vás opravdu vzruší. Je to ten pocit, kdy se opravdu nadchnete nad nápadem, ten plánující pocit, kdy prostě už vidíte všechny úhly a ono to prostě vypadá vážně skvěle,“ 13 uvedl v rozhovoru pro internetový server about.com. „Každý, kdo četl Selbyho dílo, chápe jak intenzivní je jeho svět. Píše ty nejpronikavější, nejzuřivější slova, která šimrají vzduch kolem nějakou sladkou hudbou“.14
2. 1. 3 Darren Aronofsky
Darren Aronofsky se narodil v Brooklynu 12. února 1969, kde stále žije. 15 Studoval na Harvardově univerzitě ve státě Massachusetts hraný a animovaný film. Již během svých studií byl nominován na několik studentských cen. V roce 1996 začal pracovat na přípravě celovečerního debutu Pi . Na natočení ovšem neměl dostatek finančních prostředků. Přidruženy producent Scott Franklin žádal každého, koho znal, o příspěvek sto dolarů na dokončení filmu. Celkový
12 Burstyn, Ellen (2000): Ellen Burstyn in an interview in the Guardian G2 November 10, 2000 talking about Requiem for a Dream.
15 rozpočet filmu nakonec činil přibližně 60 000 dolarů. Kritiky na film byly pozitivní a jeho premiéra se konala na Sundance Film Festival v lednu 1998. Uveden do několika městských kin byl až 10. července 1998. Jak Aronofsky uvádí v rozhovoru pro internetový server dailyradar.com, jeho oblíbenou knihou je Selbyho Poslední odbočka na Brooklyn . Během natáčení Pi byl Aronofsky přesvědčen Ericem Watsonem, producentem Pi , ať si přečte také další Selbyho knihu, Rekviem za sen . Ta ho okamžitě zaujala natolik, že se rozhodl pro její filmovou adaptaci. Ačkoli uvažoval o několika dalších projektech a dokonce podepsal smlouvu s Dimension Films na natočení sci fi thrilleru odehrávajícího se v ponorce během druhé světové války, rozhodl se Aronovsky nejdříve natočit Requiem za sen . Společně s autorem knižní předlohy Hubertem Selbym mladším začali rychle pracovat na scénáři. Po dokončení filmu, který měl premiéru v roce 2000 na Festivalu v Cannes (po skončení projekce následovaly 13minutové ovace ve stoje), se Aronofsky stal populárním mezi milovníky nezávislého filmu. Requiem za sen bývá označováno jako nezávislý film zejména pro své drogové téma, dočkalo se však i zájmu mainstreamového publika. Ellen Burstyn, která hrála ve filmu Saru, jednu z hlavních postav, byla nominována na mnoho cen včetně Oscara. Ústřední melodie k filmu, napsaná Clintem Mansellem, se stala jednou z nejrozpoznatelnějších skladeb desetiletí. Okolo roku 2003 se Aronofsky začal věnovat svému dalšímu projektu The Fountain (Fontána ) s Hughem Jackmanem a Rachel Weisz v titulních rolích. Toto sci fi fantasy nemělo tak velký úspěch jako Aronofského předchozí filmy. Kritiky byly rozporuplné. Vizuálně byl film silný, ale postrádal jistý zápal, vyvrcholení či napětí, které by diváka udrželo čilého. Kyle Smith, kritik z New York Post , o filmu napsal: „Fontána má gejzír ambicí ve vizualitě, která je ohromující, ale příběh o tisíciletém hledání Fontány mládí nakonec odezní. “16
16 Smith, Kyle (online): http://www.metacritic.com/film/titles/fountain?q=the%20fountain.
16 Ačkoli tedy Fontána vydělala více peněz než Requiem za sen , jeho kvalitativního úspěchu nedosáhla. Zatím posledním Aronofského filmem je snímek The Wrestler (2008) s Mickey Rourkem v hlavní roli , který by se dal považovat za zatím neúspěšnější Aronofského film. Aronofsky se z většiny sám podílel na výběru štábu pro film Requiem za sen a také na jeho obsazení.
2. 1. 4 Obsazení a štáb
Aronofsky při obsazování rolí nevsadil na neznámé, ani známé herce. Každý z hlavních herců obsazených do čtyř ústředních rolí jsou určitým způsobem známé tváře, nikoli ovšem z velkých mainstreamových snímků. Pro roli Harryho byl vybrán Jared Leto. Ten se před tím objevil ve vedlejších rolích nebo v malých snímcích, ale ve Spojených státech jej diváci znají jako frontmana kapely 30 Seconds to Mars . Roli Harryho se Leto plně věnoval. Společně s režisérem Darrenem Aronofskym a spoluhercem Marlonem Wayansem strávili několik týdnů mezi závislými narkomany v New York City. Kvůli roli Leto také zhubl 11,5 kilo, kdy trpěl hladem každý den a ke konci natáčení měl skutečné halucinace. Leto, který je původem z Loussiany, se naučil mluvit newyorským akcentem. Harryho přítelkyni Marion si zahrála Jennifer Connelly, zmámá především z dětských rolí, například z Labyrintu, kde hrála s Davidem Bowiem. Connelly dostala rok po Requiem Oscara za vedlejší ženský herecký výkon ve filmu Čistá duše. Marlon Wayans, představitel Tyrona C. Lova, byl znám z parodie Scary Movie , natočené téhož roku jako Requiem za sen .
17 Nejsilnějším tahákem filmu byla nyní osmasedmdesátiletá Ellen Burstyn. Ji můžeme znát například ze Scorseseho snímku Alice už tu nebydlí z roku 1974, za který byla oceněna Oscarem nebo také z kultovního Vymítače ďábla (1973). Burstyn byla po většinu filmu oblečená v šatech, které ji dělaly tlustší, a měla uměle vytvořený krk. To bylo značně nepříjemné už kvůli horku. Přesto byla Burstyn schopna opakovaně natáčet mnohé scény, jako například „uklízení“, což trvalo přes čtyřicet minut. Aronofsky podotýká, že herečky nemají rady detailní záběry na obličej apod., ale Burstyn i ve věku šedesáti sedmi let takové záběry bez problémů akceptovala. 17 Poslední důležitou roli, kterou byl Tappy Tibbons, televizní moderátor nabízející zázračnou dietu, sehrál Christopher McDonald. Veškeré jeho scény byly natočeny během jednoho dne, kdy byl v opravdovém studiu a přesvědčoval publikum, které celý den muselo jásat a zvolávat hesla, o dietě. „[...] TV scény jsme natáčeli celý den a on je opravdu přesvědčil, aby se na tu dietu dali.[...]“.18 Mezi důležité a zajímavé členy štábu patří mimo jiné také skladatel hudby k Requiem za sen Clint Mansell. Soundtrack z tohoto filmu se stal známým a jednotlivé skladby jsou dodnes používány v různých projektech. Hudba také v Requiem hraje velice důležitou roli ve vztahu k naraci. Clint Mansell s Aronofskym pracoval už na Pi a i v Requiem za sen využil mnoho zajímavých zvuků jako vzorky pro hudební doprovod. Jedním z nich je dokonce zvuk úderu ruky Bruce Leeho z jeho filmů. 19 Hudební soundtrack je totiž rozdělen na dva typy, první jsou skladby napsané Clintem Mansellem samotným, kde používá různě upravené zvuky, a další jsou hudební skladby, na kterých Mansell spolupracoval s „Kronos Quartet“, smyčcovým kvartetem, jež společně
17 Aronofsky, Darren (2000): On Nude Scenes In Requiem & On Batman.
18 s Philipem Glassem předělalo v roce 1999 hudbu k filmu Dracula z roku 1931. Kronos a Mansell společně pracovali na hudbě za velice málo peněz a v nepříznivých podmínkách. Režisér ovšem sám podotýká: „Bez nich by ten film rozhodně neměl takový dopad na lidi, jaký má. Ta hudba ho posunula do úplně jiné sféry“. 20 Na zvukové efekty byl Aronofskému doporučen baskytarista skupiny „Fetus“ Brian Emrich, kterého poznal již při práci na filmu Pi : „Zvuky pocházejí odevšad, od prdícího švába po údery šavlí“.21 Další velice důležitou složkou filmu je střih. Střih je vystavěn na rychlých montážích, v nichž se střetávají vždy pouze fragmenty obrazů naznačujících určitou akci. Příkladem může být jakákoli střihová sekvence braní drog. Aronofsky si ke střihu přizval střihače Jaye Rabinowitze a spolu vytvořili sérii obrazů, které nazývají „hip hop montáž“. Každou z postav spojili se specifickým stylem montáže, jímž zachytili jejich způsob braní drog a okolnosti jejich závislosti. „Ten nápad byl pouze v tom, udělat vzorky obrazů a zvuků, které by pomohly vyprávět příběh a posunout ho rychleji dopředu,“ vysvětluje Anorofsky „hip hop montáž“.22 Geoff King v knize American Independent Cinema tuto montáž popisuje jako „blink rapidly cut“ montáž, kdy prvky jako trhání sáčku s drogou, rolování jednodolarovky nebo nasáknutí chomáče vaty drogou mají spíše podprahově působit na publikum jako ukazatele jednotlivých událostí. Například záběr na ovladač a stisknutí tlačítka značí moment, kdy Sara sleduje svůj oblíbený pořad.23 „Blink rapidly cut“ montáž neboli „hip hop montáž“ se ve filmu neobjevuje jen v případě braní drog, ale například také v momentech, kdy Sara jí snídani. Scéna je zrychlená právě touto montáží, která zobrazuje pohled na grepfruit, vařené vejce a kávu. Následuje postupný střih na
20 Aronofsky, Darren (2000): Darren’s Dream.
19 již snědený grepfruit, i vejce a vypitou kávu, kdy každý tento obraz je doprovázen příslušným zvukem daného procesu. Aronofského střihový štáb pracoval s digitálním střihovým systémem Avid. Sám Aronofsky přiznává, že by tento film nemohl vzniknout bez digitální technologie. Za kameru se postavil Matthew Libatique. Ve filmu je použito mnoho druhů snímání jako například tzv. rybí oko, neboli fish eye, když Sara navštíví doktora a má halucinace. Aronofsky také použil, stejně jako v Pi , kameru připevněnou k pasu herce a kamera zabírá jeho vrchní část těla, takže herec je snímán frontálně a je jakoby ukotven vprostřed rámu obrazu. Například utíkající Tyron z místa vraždy nebo Marion odcházející od Arnolda. Tomuto zařízení Aronofsky a jeho tým říkají Snorri cam.24
2. 2 Začlenění filmu a jeho atributy 2. 2. 1 Produkce, příprava natáčení
Filmová práva ke knize Huberta Selbyho mladšího Rekviem za sen byla v roce 1997 poskytnuta Scottu Vogelovi 25 pro studio Truth and Soul Pictures, které s Aronofskym spolupracovalo i na Pi . Jako místo natáčení bylo vybráno originální místo z knihy – Brighton Beach Brooklyn na Coney Islandu v New York City ve státě New York ve Spojených státech (viz obr. 1). Ve filmu jsou použity záběry, které dávají značně najevo estetickou důležitost místa. Rozpočet filmu 4,5 milionů dolarů neumožňoval příliš dlouhé natáčení – to nakonec probíhalo jen čtyři týdny. Natáčení samotnému však předcházelo šest týdnů zkoušek.
24 Pojmenováno po dvou Aronofského přátelích (bratrech fotografech)., jejichž příjmení bylo Snorri. 25 Co producent Requiem za sen .
20 2. 2. 2 Distribuce, plakáty a trailery společnosti Artisan Entertainment
Společnost Artisan Entertainment, která byla hlavní distribuční společností filmu Requiem za sen , vydala čtyři hlavní plakáty pro Spojené státy (viz obr. 2 a, b, c, d). Jejich odkaz se víceméně nelišil. Jako dominantní na plakátech figuruje oko, které je na třech plakátech ze čtyř umístěno v horní polovině. V prostřední části se nachází název filmu a v dolní pak různá tematika. Ve dvou případech plakát v dolní polovině ukazuje všechny čtyři postavy. Na jednom a částečně i na dalším motiv na spodní části plakátu odkazuje na scénu natočenou na coneyislandském molu, ve které Harry (Jared Leto) běží za Marion (Jennifer Connelly). Jeden plakát zobrazuje stojícího Harryho na molu, druhý pak stojící Marion. Tato scéna z celého filmu evokuje pocit největšího klidu, ale zároveň působí jako zlom. Po ní se děj filmu přechyluje ke změně života postav k horšímu (viz obr 2 b, c). Můžeme si zde povšimnout strategie, která divákovi úmyslně zatajuje klíčové poselství i obsah filmu. Plakáty jako by diváka připravovaly na film klidný, pozitivně laděný. Především záběr na molo, kde stojí krásná žena. Oko znázorňuje určité vědomí toho, že příběh chce být vyprávěn, upozorňuje na vysoké sebevědomí filmu. Oko je zabráno čelně a dívá se přímo do objektivu. Stejně jako ve filmu samotném. Ten má velice vysoké sebevědomí. Hlavní postavy jsou po většinu snímku snímány právě z frontální strany. Na obaly DVD a VHS byly z větší části použity stejné motivy jako na hlavních plakátech. Ostatní vydání na území Spojených států použila ve většině případů motivy, které poukazovaly na hororovou stránku filmu nebo ji alespoň naznačovaly (viz obr. 2 e, f, g, h, i). Další obaly byly neutrální a zobrazovaly postavy filmu (viz obr. 2 j, k). Requiem za sen má dva oficiální trailery vydané společností Artisan Entertainment. První z nich ukazuje film takový jaký je, čili film o drogách, o lidské mizérii. Druhý je poněkud zavádějící. Jeho začátek uvádí tři citáty
21 Huberta Selbyho mladšího, autora předlohy: „Drželi se a políbili.“ „A zahnali temnotu toho druhého do kouta.“ a „Věřili ve své světlo ve své sny.“. Následně je pak pomocí sestřihů sestaven jakýsi dialog mezi všemi hlavními postavami, který naznačuje spíše dokonalý svět.
Marion (M): Miluju tě, Harry. Harry (H): Tohle je šance udělat něco velkého, tak to udělejme správně, chlape. Tyron (T): No tak, zlato, přirozeně. Sara (S): Ó Harry, ahoj. Harry je můj jediný syn, je vše co mám. M: Ty ji máš fakt rád, že jo. H: Jen chci, aby byla šťastná. S: Já ráda přemýšlím o červených šatech a o televizi. Teď když vidím slunce, tak se usměji. T: Přirozeně. Malý Tyron: Jadnou to dokážu, mami. Tyronova matka: Ty nemusíš nic dokazovat, zlatíčko, ty jen musíš mít rád svou maminku.
Po tomto úseku, doprovázeném pomalou melodickou uklidňující hudbou a prosloveném hlasy naplněnými štěstím a láskou, následuje Tyronův výkřik „Mami!“, kdy trailer pár vteřin ukazuje, že postavy ve skutečnosti trpí. Ukončení traileru je opět uklidňující. Končí scénou na molu, záběrem na Marion, která je jednou z nejklidnějších scén filmu (viz výše). Tento trailer má v prvních vteřinách záměrně evokovat klidný film o lásce, přátelství a rodině. Jeho vyznění je však zavádějící. Část před koncem má divákovi sdělit, že „nic není takové, jak se zdá“. Tato myšlenka by se také dala vztáhnout k celému filmu, kdy vše zprvu vypadá dobře (Tyron s Harrym vydělávají, Marion má svůj obchod s oblečením, Sara hubne), ale vše se nakonec obrátí k horšímu. Trailer tak můžeme považovat, vyjímaje poslední část
22 zabírající molo, za zhuštěnou, zkrácenou verzí celého filmu. První klidová část traileru ovšem narozdíl od druhé části, plakátů či samotného filmu neobsahuje stejné stylové prvky. Dalo by se říct, že sestříhané scény působí až dokumentárním dojmem. To se změní s částí druhou, která naopak v několika vteřinách představí styl snímku.
2. 2. 3 Premiéra a rating
Premiéra filmu se konala na festivalu v Cannes 14. února 2000. První promítání v běžných kinech proběhla 6. října 2000 v New York City a Los Angeles. Rating byl ve Spojených státech společností MPAA původně stanoven na NC 17 kvůli erotickým scénám. Aronofsky se však odvolal, že žádnou scénu nemůže vystřihnout, jelikož by bylo pozměněno, ne li zničeno poselství, které chce divákům předat. I když byla jeho stížnost zamítnuta, Artisan Entertainment uvedl film bez ratingu.
2. 2. 4 Ohlasy a kritiky
Kritiky na Requiem za sen byly z větší části pozitivní. Uvádím pár příkladů z amerických periodik:
„Ti, co je zajímá síla a magie filmu, by o tohle neměli přijít.“ Peter Travers, Rolling Stones
Travers zde zmiňuje „magii filmu“, která nás může odkázat právě k oné stylové stránce, která se nám snaží poukázat na negativnost drog.
„Aronofsky dal dohromady fantasmagorii o sebedestruktivní obsesi, která je tak vizuálně ohromující, že se stává sama sobě záchranným milosrdenstvím. Na
23 druhou stranu, nemusíme být schopni to snést.“ Bob Graham, San Francisco Cronicle
„Mějte se na pozoru: je to pijavičné a drtivé.“ A. O. Scott, The New York Times
„Umění, jehož krása má věčnou sílu vykoupení.“ Kevin Thomas, Los Angeles Times
„Ve většině případů je Requiem za sen tak technicky vynalézavý a troufalý jako skotský heroinový film Trainspotting , ale má víc rezonance a citu. A když je na scéně Burstyn, tak se to stává srdcervoucí.“ Michael Wilmington, Chicago Tribune
„Technicky je to úderný film, to je jisté, ale to, co prezentuje, není něco, na co by se mnoho lidí chtělo dívat.“ Todd McCarthy, Variety
Kritici poukazují na silnou „příběhovost“ filmu a jeho téma vůbec. Dále je vyzdvihován také styl Aronofského natáčení a především pak údernost a síla dojmu ze snímku samotného. Divák ani nemusí tušit odkud tyto dojmy konkrétně pochází, zdali z příběhu jako takového nebo z hudby. Ale faktem je, že všechny aspekty filmu ať už téma, konkrétní příběh, hudba či stylové prvky jsou s dokonalou precizností propojeny v souhru. Divákovi je dán přesný názor, který si z filmu má odnést. Na film byly samozřejmě také nepříznivé ohlasy, které se z větší části odkazovaly na násilnost a přílišnou otevřenost s detaily, které znázorňovaly utrpení spojené s drogami.
„Na konci ten film nikam nevede stejně jako stovky jiných filmů, které nám stále neříkají nic, co bychom už dávno nevěděli. Má to tak moc násilné energie,
24 že je to jak čtyři brutální roky na filmové škole nacpané do hodiny a půl.“ Stephen Hunter, Washington Post
„Příliš složité a provokativní.“ Paul Malcolm, LA Weekly
„Solidní herecké výkony pomáhají příběhu stát při zemi, zatímco Aronofského filmařina se stává závislá na vlastním bleskovém cynismu, ale snímek se někdy zdá tak obluzený a zmatený jako ta situace, kterou se snaží kritizovat.“ David Sterritt, Christian Science Monitor 26
Záporné kritiky si ve větší části stěžují na násilnost filmu a příliš obskurní scény. Dále pak na zmatenost příběhu, který diváku v podstatě nic neřekne, či špatné popsání problému, jejž představuje. Je zde poukázáno na fakt, že snímek opět lidem předkládá stejné téma, a sice negativní stránky užívání drog, které jsou zde mnohdy předloženy velice razantním a někdy až příliš brutálním způsobem, jakoby Aronofsky opravdu nechtěl dovolit diváku vzít si z filmu jiný dojem, než sám zamýšlel sdělit.
Ohlasy neboli divácké hodnocení na serveru Internet Movie Database dosáhly k dnešnímu dni 8,5 bodu z 10 možných. 27 Film byl tímto hodnocením zařazen na 61. místo z 250 nejlépe hodnocených snímků v databázi. Hodnotilo 169 910 uživatelů, z čehož zhruba 122 tisíc byli muži a pouhých cca 21 tisíc ženy. Ve 36,9 % převažovala nejvyšší známka 10, kterou hodnotilo 62 621 uživatelů. Procentuálně se potom známka snižovala (25,8 % hlasovalo známkou 9; 17,5 % známkou 8 atd.). Známkou 5 až 2 hodnotilo poměrně malé procento uživatelů, známkou 1 potom hodnotilo 2,6 % uživatelů. Film si oblíbili převážně mužští diváci, kteří nejenže zahrnují převážnou většinu hodnotících
26 Kritiky převzaty a přeloženy z americké stránky
25 uživatelů, ale také oproti ženským divákům hodnotí vyššími známkami. Muži pod 18 let hlasovali v průměru známkou 9, zatímco ženy pod 18 let známkou 7,7. Dále pak jak mužští, tak ženští diváci ve věku mezi 18 až 29 lety hlasovali známkou 8,7. Ve věkové skupině 30 až 44 let byl snímek oblíbenější opět spíše mezi muži (s průměrnou známkou 8,2), ženy hlasovaly v průměru známkou 8. Ve věku nad 45 let včetně pak oblíbenost poměrně rapidně klesá jak u mužů, tak u žen (se známkami 7,6 a 7,2). Z těchto statistik vyplývá, že film Requiem za sen je oblíben především diváctvem v mladším a středním produktivním věku. Dále pak muži v celkovém hledisku kromě mužů nad 45 let. Nejméně pozitivně na film reagovali diváci ve věku 45 let a více.
2. 2. 5 Tržby
Rozpočet filmu byl 4 500 000 amerických dolarů. Tržby domácí (3 635 482 dolarů) společně se zahraničními (3 754 626 dolarů) celkově činily 7 390 108 dolarů. Procentuální vyjádření viz graf.
Celkové tržby
49% USA 51% Zahraničí
26 Celkové tržby po dobu uvádění filmu Requiem za sen v kinech v USA byly nejsilnější 52. den promítání, tedy osmý týden, kdy byl snímek uváděn v 78 kinech po celých Spojených státech. Viz tabulka:28
Datum Tržba týdne Počet kin Celková tržba Počet dní 6. 10 2000 $64,770 2 $64,770 3 13. 10. 2000 $43,877 2 $143,028 10 20. 10. 2000 $83,137 5 $252,059 17 27. 10. 2000 $67,352 4 $357,150 24 3. 11. 2000 $251,313 25 $643,650 31 10. 11. 2000 $242,014 35 $1,002,532 38 17. 11. 2000 $224,188 46 $1,338,894 45 24. 11. 2000 $273,118 78 $1,748,854 52 1. 12. 2000 $214,077 78 $2,083,431 59 8. 12. 2000 $151,063 78 $2,334,215 66 15. 12. 2000 $140,088 93 $2,546,851 73 22. 12. 2000 $70,616 70 $2,752,965 80 29. 12. 2000 $67,218 72 $2,844,978 87 5. 1. 2001 $70,361 63 $2,965,175 94 12. 1. 2001 $70,180 53 $3,075,031 101 19. 1. 2001 $52,466 50 $3,151,440 108 26. 1. 2001 $41,283 50 $3,217,343 115 2. 2. 2001 $43,298 43 $3,284,476 122 9. 2. 2001 $30,602 35 $3,329,328 129 16. 2. 2001 $94,018 75 $3,441,461 136 23. 2. 2001 $60,388 62 $3,528,249 143 2. 3. 2001 $50,199 54 $3,609,278 150
Filmy se kterými bylo Requiem za sen do kin uvedeno 6. října 2000.
Název filmu Počet kin s prvním Tržby za víkend Celkové tržby uvedením Fotr je lotr 2 614 28 623 300 166 244 045 Sejměte Cartera 2 315 6 637 830 14 967 182 Digimon 1 823 4 233 304 9 631 153 Taxi Taxi 54 98 523 626 164 Cyberworld 3D (imax) 21 278 199 11 253 900 Shikari 20 40 712 40 712 Bamboozled 17 190 720 2 274 979 Tábor tygrů 5 26 715 139 692 Requiem za sen 2 64 770 3 635 482 Poslední samuraj (Gohatto) 2 9 947 114 425 Vše o Evě (obnovená premiéra) 1 10 117 63 463
28 Finanční informace jsem čerpala z