MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav Jazykovědy a Baltistiky
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav jazykovědy a baltistiky Magisterská diplomová práce 2014 Bc. Marta Běťáková 1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav jazykovědy a baltistiky Baltistika Bc. Marta Běťáková Baltská mytologie v historiografických a folklorních zdrojích s přihlédnutím k lotyšským matkám Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: doc. RNDr. Tomáń Hoskovec, CSc. 2014 2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Marta Běťáková 3 Chtěla bych poděkovat doc. Tomáńi Hoskovcovi za pomoc s administrativními záleņitostmi ohledně nástupu ke studiu po dlouhém přeruńení, prof. Janīně Kursīte a Aldisi Pūtelisovi za odborné konzultace a laskavé poskytnutí svých článků a Indře Strīķe-Bozkuńe za pomoc s některými překlady z lotyńtiny. 4 Anotace Tato magisterská diplomová práce se zabývá obrazem litevské a lotyńské mytologie v historiografických a folklorních zdrojích. Těņińtě práce spočívá a) v chronologickém přehledu těchto zdrojů b) v analýze toho, co tyto zdroje vypovídají o jedné kategorie lotyńských mytických bytostí – matek (lot. Mātes). Annotation This master thesis deals with the historiographical and folklore sources that include information on Lithuanian and Latvian mythology. The thesis focuses on a) comprehensive list of these sources b) analysis of what these sources reveal about one category of Latvian mythical beings – mothers (Latv. Mātes). Klíčová slova Mytologie, baltská mytologie, Litva, Lotyńsko, lotyńská mytologie, historiografické zdroje, folklor, Matky (Mātes) Key Words Mythology, Baltic mythology, Lithuania, Latvia, Latvian mythology, historiographical sources, folklore, Mātes (mothers) 5 Obsah 1 Úvod 2 Historiografické zdroje 2.1 Charakteristika historiografických zdrojů 2.2 Chronologický přehled historiografických zdrojů 3 Folklorní zdroje 3.1 Charakteristika folklorních zdrojů 3.2 Přehled vybraných folklorních zdrojů 4 Matky – obecný úvod 4.1 Historiografické a folklorní zdroje k matkám 4.2 Obrazy vybraných matek v historiografických a folklorních zdrojích 4.2.1 Ceļa māte, Guļas māte – „Matka cesty“, „Matka leņení“ 4.2.2 Gaujas māte – „Matka řeky Gauji“ 4.2.3 Gausu māte – „Matka hojnosti“ 4.2.4 Mēslu māte – „Matka hnoje“ 4.2.5 Meţa māte – „Matka lesa“ 4.2.6 Naudas māte – „Matka peněz“ 4.2.7 Piena māte – „Matka mléka“ 4.2.8 Rīšu māte – matka se jménem nejasného původu 4.2.9 Rūšu māte – matka se jménem nejasného původu 4.2.10 Jūras māte, Ūdens māte – „Matka moře“, „Matka vody“ 4.2.11 Upes māte – „Matka řeky“ 4.2.12 Vēja māte – „Matka větru“ 4.2.13 Joda māte, Velna māte - „Matka joda (běsa)“, „Matka Velna (čerta)“ 4.2.14 Veļu māte – „Matka vélů“ 4.2.15 Zemes māte – „Matka země“ 4.2.16 Zirgu māte – „Matka koní“ 6 5 Závěr 6 Bibliografie 7 1 Úvod Baltská mytologie u nás dosud není příliń známá. Na toto téma vzniklo zatím jen několik překladů, článků a diplomových prací. Větńí průlom v této oblasti znamenala Encyklopedie baltské mytologie, kterou jsem napsala společně s panem prof. Blaņkem a která vyńla v nakladatelství Libri v roce 2012. Na ni tato diplomová práce navazuje. Na rozdíl od encyklopedie vńak tato práce nechává stranou etymologické výklady theonym i mytologické systémy, a naopak se zaměřuje pouze na jeden typ mytických bytostí, a to lotyńských matek (lot. mātes). Toto jsou právě bytosti, které mě při psaní Encyklopedie nejvíce zaujaly, a to nejen svou výlučností (tak vysoký počet bytostí zvaných „matky“ nenajdeme v mytologickém systému ņádného jiného národa – lotyńský jich má okolo sta), ale také tím, jak se informace, které o nich poskytují zdroje historiografické, překvapivě shodují s obrazem, který o nich vytvářejí zdroje folklorní. Také mě zaujala tím, jak nejasný je jejich charakter – u mnohých z nich mytologové vedou debaty o tom, zda se jednalo o bohyně, duchy či pouhé personifikované přírodní jevy či předměty. Tato diplomová práce si klade za cíl takříkajíc postoupit od obecného ke konkrétnímu: stručně představit historiografické i folklorní zdroje k baltské mytologii a následně předvést na konkrétním příkladě Matek, jak lze na základě těchto zdrojů sestavit obraz jedné kategorie mytických bytostí. Jak uvidíme, je to obraz značně nejasný a neúplný, coņ je zčásti způsobeno tím, ņe zdrojů není mnoho. Avńak pro začínající mytoloņku je to téma ideální, neboť není příliń „velké“ ani příliń „malé“ – jedná se o dobře známou a početnou kategorii mytických bytostí, která vńak není v lotyńské mytologii centrální. V přehledech lotyńské mytologie bývá obvykle uváděno aņ za hlavními boņstvy, ale před mytickými bytostmi niņńího řádu, jako jsou domácí duchové, vlkodlaci apod. Kromě toho – na rozdíl např. od boņstva Ūsiņš, kde se zdroje rozcházejí v tak základní charakteristice, jakou je jeho funkce – si zdroje v informacích o nich nikde neprotiřečí a nevznikají tak ņádné velké kontroverze. 2 Historiografické zdroje k baltské mytologii 2.1 Charakteristika historiografických zdrojů V této části uvádím seznam významnějńích historiografických zdrojů, ze kterých je moņno čerpat informace o mytologických systémech národů, které obývaly území dneńních států Litva a Lotyńsko. Neņ přijde na řadu samotný seznam, je vńak třeba si něco povědět o povaze těchto zdrojů. 8 Předně je moņno tyto historiografické zdroje zhruba rozdělit do kategorií podle doby vzniku a charakteru textu: a) útrņkovité zprávy v historiografických a geografických dílech, sepsaných ve starověkém Římě b) ņivotopisy misionářů, kteří hlásali křesťanství v Pobaltí, a kroniky a zprávy mnichů, kteří doprovázeli kříņové výpravy proti baltským kmenům a posléze osidlovali jejich území (10.-15. století) c) smlouvy, které podepsali vůdcové kříņových výprav a mistři rytířských řádů s baltskými kmeny (10.-15. století) d) díla misijního charakteru, tedy katechizmy a sbírky kázání, která varují před konkrétními pohanskými boņstvy (15.-17. století) e) dějiny jednotlivých zemí, sepsané kronikáři nebaltského původu (15.-18. století) f) církevní protokoly o vizitacích, misijních cestách a soudních procesech s lidmi obviněnými z čarodějnictví (16.-18. století) g) slovníky, encyklopedie a podobné práce zahrnující i téma baltské mytologie, vytvořené obrozenci z řad Litevců a Lotyńů a také jejich předchůdci, z nichņ někteří nebyli baltského původu (18.-19. století) Jiná kategorizace rozděluje historiografické zdroje podle autorova přístupu k tématu baltské mytologie. V tomto případě vznikají kategorie pouze čtyři: 1) díla, jejichņ hlavní téma bylo diametrálně odlińné a baltská mytologie je v nich zmíněna pouze okrajově. Takovéto dílo se zdrojem informací o baltské mytologii stalo vlastně náhodou, naprosto bez autorova úmyslu. Do této kategorie spadá naprostá větńina historiografických zdrojů, avńak jejich výpovědní hodnota není velká, jelikoņ se zmiňují převáņně jen o několika jménech baltských boņstev, která navíc přejímají jeden od druhého. Jedná se z velké části o politické či obchodní smlouvy, ņivotopisy svatých, administrativní zprávy o jednotlivých krajích, zprávy o křiņáckých taņeních apod. – tedy díla v předchozí kategorizaci zařazená pod písmena a), b), c) a f). 2) díla, jejichņ malá část se baltskou mytologií cíleně zabývá, ale pouze proto, aby ji kritizovala co pohanské náboņenství – jeńtě ji nenazývá baltskou mytologií. Jedná se převáņně o díla zmíněná pod písmenem d). Tato díla mají pro badatele v oblasti baltské mytologie velký význam, přestoņe podávají zprávy spíńe lakonické. Jejich autoři totiņ byli při své práci ve stálém kontaktu s místními obyvateli, a tak přesně 9 věděli, jaká boņstva uctívají a jaké rituály vykonávají. Nejslavnějńím zástupcem této kategorie je první tińtěná kniha psaná v litevńtině, a sice luteránský katechismus a slabikář nazvaný Catechismvsa prasty szadei, makslas skaitima raschta yr giesmes Martynase Maņvydase z roku 1547. 3) díla, jejichņ cílem je podat zprávu o tom kterém baltském kraji, případně národu, z pohledu geografického či historiografického. V takovýchto případech bývá téma baltské mytologie zahrnuto vědomě, jako zajímavý předmět studia či pro pobavení čtenářů. Těchto zdrojů je pouze několik, avńak pro badatele v oblasti baltské mytologie jsou nedocenitelné, jelikoņ podávají podrobnějńí informace neņ zdroje zahrnuté do kategorií a) a b) a zároveň vznikly v době, kdy část popisovaných jevů byla jeńtě ņivá (v 16. a 17. století). Jedinou jejich vadou bývá autorovo přílińné nadńení pro věc a neochota odlińovat zprávy ze spolehlivých zdrojů od vlastních spekulací a výplodů fantazie, která daná boņstva a mýty často obdařila chybnou etymologií, paralelami z mytologického systému starořeckého či římského, dramatickými zápletkami apod. Do této kategorie patří například v pracích o baltské mytologii často zmiňovaná díla Simona Grunaua Cronica und beschreibung allerlüstlichenn, nützlichsten und waren historien des namkundigenn landes zu Prewssen, Jana Łasického De Diis Samagitarum caeterorumque Sarmatorum a Matthaea Praetoria Deliciae Prussicae oder Preussische Schaubühne. 4) díla zaměřená na baltské jazyky a sekundárně na baltskou mytologii. Autory těchto děl byli větńinou národní obrozenci a jejich předchůdci – kněņí a spisovatelé, tato kategorie tedy víceméně odpovídá kategorii g) z předchozího členění. Jejich věrohodnost je zvýńena tím, ņe mnohdy čerpají z folklorních zdrojů, avńak zároveň umenńena nekritickým čerpáním informací ze zdrojů uvedených v předchozí kategorii. Nejedná se striktně vzato o historiografické zdroje, nejčastěji o slovníky a encyklopedie. Nejznámějńími příklady jsou zcela jistě Lettisches Lexikon a Lettische Grammatik