Společenstvo Členovců (Arthropoda) Zimujících Na Jedli Bělokoré (Abies Alba) Na Valašsku (Okr. Vsetín, Česká Republi

Total Page:16

File Type:pdf, Size:1020Kb

Společenstvo Členovců (Arthropoda) Zimujících Na Jedli Bělokoré (Abies Alba) Na Valašsku (Okr. Vsetín, Česká Republi ISSN 1211-3026 Čas. Slez. Muz. Opava (A), 59: 217-232, 2010 Spole čenstvo členovc ů (Arthropoda) zimujících na jedli b ělokoré (Abies alba ) na Valašsku (okr. Vsetín, Česká republika) Lukáš Spitzer, Ond řej Konvi čka, Robert Tropek, Magdaléna Rohá čová, Ivan H. Tuf & Old řich Nedv ěd Assemblage of overwintering arthropods on white fir ( Abies alba ) in the Moravian Wallachia region (West Carpathians, Czech Republic). – Čas. Slez. Muz. Opava (A), 59: 217-232, 2010. Abstract: Assemblage of arthropods overwintering under bark scales of the white fir in the Moravian Wallachia region (West Carpathians, Moravia, Czech Republic) is described. We monitored altogether 77 full grown tree individuals in 12 localities and altogether collected 2079 individuals of arthropods. Part of them, 1923 individuals were belonging to 61 species of arthropods, remaining 156 individuals were not identified to the species level. The most represented groups were beetles, namely the fungus weevil Brachytarsus nebulosus and the ladybird Aphidecta obliterata . Ground beetles of the genus Dromius were also abundant. Findings of locally distributed ground beetles Dromius angustus , D. quadraticollis , longhorn beetle Pogonocherus ovatus and Sphaeriestes aeratus were interesting from the faunistic point of view. Dominant species among true bugs were Gastrodes abietum and G. grossipes . Dominant spider species were Segestria senoculata and Diaea dorsata ; findings of Centromerus brevivulvatus and Moebelia penicillata were remarkable. Exceptional was also centipede fauna including relict species Lithobius borealis and L. pelidnus and snakefly Inocellia crassicornis . Arthropod assemblages were surprisingly rich and show common use of fir bark for living and overwintering. The proportion of white fir should thus be increased in natural and semi- natural woodland. This could be done by replacement of clear cutting by selective cutting methods whit accent to natural rejuvenation of white fir seedlings. Keywords: faunistics, endangered species, Abies alba, Araneae, Coleoptera, Heteroptera, Chilopoda, Raphidioptera, eastern Moravia. Úvod Přezimování bezobratlých živo čich ů pat ří mezi často studovaná témata. Strategií, jak p řežít nep říznivé podmínky mimo vegeta ční sezónu, je celá řada (cf. Nedv ěd 2000). Mezi často zmi ňované strategie pat ří migrace na v ětší (nap ř. u motýla Danaus plexippus (Linnaeus, 1758) (Gibo 1981)) či menší vzdálenost (nap ř. u sluné čka Harmonia axyridis (Pallas, 1773) (Nalepa et al. 2000)). Další variantou je vyhledání úkrytu p římo v míst ě nebo poblíž biotopu vývoje druhu. Zimující živo čich je zde nucen bránit se nebezpe čí úhynu vystavením kriticky nízkým teplotám, které nedokáže pokrýt zvýšeným zastoupením protimrazových substancí v hemolymf ě (Nedv ěd 2000; Prinzing 2001). Pokud je pokles teploty pod letální hladinu nepravd ěpodobný, je obvyklou strategií zimování na otev řených, vn ějším klimatickým podmínkám exponovaných místech, p říkladem mohou být sluné čka (Coleoptera: Coccinellidae). V podhorských podmínkách však hrozí náhodné extrémní výkyvy teplot, často bez p řítomnosti ochranné sn ěhové pokrývky. Bezobratlí pak často volí strategii zimování v úkrytech, nap ř. v půdě, v listovém a trouchniv ějícím opadu či pod k ůrou živých strom ů (cf. Starý et al. 1987). Strategiemi p řezimujících brouk ů a jejich preferencemi pro typ úkrytu se zabýval Pavel (2009). Podle studie spole čenstev hmyzu zimujícího pod k ůrou různých druh ů strom ů jsou pro zimující bezobratlé ideální stromy s rozpukanou borkou odhalující p řístup k vnit řním vrstvám borky (Pavel 2007), kde se dá p ředpokládat nejvyšší a nejstabiln ější teplota a vlhkost (Prinzing 2003a). Toto je typické nap ř. pro starší jedince jilmu horského ( Ulmus glabra ), jedle b ělokoré ( Abies alba ) nebo javoru klenu ( Acer pseudoplatanus ). Naopak buk lesní ( Fagus sylvatica ) charakterem své borky nenabízí dostate čné množství vhodných úkryt ů. Zimující jedinci mohou pat řit k fytofág ům 217 specializovaným na daný druh stromu či k indiferentním druh ům, které vyhledávají úkryt pouze podle jeho kvality a vhodnosti (Prinzing 2003b), ne podle druhové p říslušnosti stromu. Úkryty nemusí být obsazeny pouze zimujícími bezobratlými ve stavu hibernace, ale mohou být vzhledem ke stabilní teplot ě využívány i jako lovišt ě pro živo čichy, kte ří jsou schopní aktivity i za teplot blízkých bodu mrazu, nap ř. larvy dlouhošíjek (Raphidioptera) či páte říčků (Coleoptera: Cantharidae) (H ůrka & Čepická 1978). V přirozených lesích st ředních poloh Valašska v minulosti p řevládaly jedlobu činy s přím ěsí smrku, javoru a dalších d řevin (Vrška 1998; Pavelka & Trezner 2001; Vrška et al. 2001). Vzhledem k tomu, že javor klen i jilm horský dosahují v podhorských oblastech obvykle marginálního zastoupení v porostech (Zlatník & Zvorykin 1935), koncentrují se zimující jedinci na zbývajících druzích strom ů, zejména na jehli čnanech. Borka smrk ů zůstává po celý dosp ělý život stromu v zásad ě podobná a nabízí jen velmi malé úkryty bez možnosti proniknout do jejích hlubších vrstev. Borka jedlí je charakteristická lehce se odlupujícími nejsvrchn ějšími v ětšími šupinami k ůry, které umož ňují bezobratlým sledovat p ři hledání zimovišt ě hloub ěji uložené praskliny až k nepromrzající vrstv ě t ěsn ě p řiléhající k sekundárním meristém ům (K řístek & Urban 2004). Borka jedlí se však s rostoucím v ěkem a pozicí stromu v porostu a v souvislosti s holose čným hospoda řením výrazn ě m ění (P říhoda 1959). Pokud je strom ponechán solitérn ě jako tzv. výstavek či na hranici porostu, bývá pravideln ě vystaven výrazným zm ěnám vn ějších klimatických podmínek a často trpí tzv. korní spálou (velikost odlupujících se šupin borky se zv ětšuje, snižuje se i jejich p řilnavost k hlubším vrstvám borky). Toto vede k porušení stabilního vlhkostn ě-teplotního prost ředí v hlubších vrstvách borky (cf. Jan čařík 2004). Jedle b ělokorá ( Abies alba ) patří mezi nejvýrazn ěji ubývající d řeviny v lesích st řední Evropy (Chmela ř 1958). V porovnání s přirozeným stavem došlo k řádovému poklesu jejího zastoupení v komer čních lesích (Tka číková & Tka čík 2005; Vrška et al. 2009). V minulosti došlo k výrazným zm ěnám v propor čním zastoupení jednotlivých d řevin. V polovin ě 18. století došlo v d ůsledku lesní pastvy ke snížení podílu buku lesního (z p řirozeného podílu 66 % na 25 %) a k výraznému nár ůstu zastoupení jedle b ělokoré (z p řirozeného podílu 15 % až na 63 %). Ostatní vzácn ější d řeviny si udržely stabilní podíly v jednotkách procent. Smrk se stále vyskytoval jen v nejvyšších polohách. Jednotné hospoda ření vedoucí k monokulturním smr činám na konci 20. století vedlo naopak k silnému potla čení zastoupení jedle až k nepatrným 3 % (Pavelka & Trezner 2001). Kolísání zastoupení jednotlivých druh ů strom ů v porostech ponechaných p řirozenému vývoji je také známé, dáno je to i tak řka dvojnásobnou dobou dožití jedle v porovnání s bukem. V dlouhodobém horizontu vede i vzhledem k nedostate čným rozlohám p řirozených les ů k poklesu zastoupení jedlí (Leibundgut 1990; Scherzinger 1996). Jedle d říve pravd ěpodobn ě nejlépe zmlazovala p ři pomístních větrných polomech či sesuvech, kdy došlo k částe čnému otev ření porostu (Šamonil et al. 2009). Dnešní nízké zastoupení jedle je zp ůsobeno jednak absencí t ěchto p řirozených sv ětlin, které jsou záhy zalesn ěny, jednak faktem, že jedle nepat ří mezi žádané d řeviny z hlediska pot řeb d řeva řského pr ůmyslu a není tak často vysazována a z řejm ě i absencí lesní pastvy skotu a prasat. Negativn ě se na zastoupení jedle vzhledem k její nižší rezistenci na zne čišt ění ovzduší projevil i rozmach t ěžkého pr ůmyslu na velkém území České republiky, v podmínkách Valašska zejména na Ostravsku (cf. Tkačíková & Tka čík 2005). V kombinaci s dalšími faktory, s potla čeným p řirozeným zmlazením jedle tlakem zv ěř e a nevhodným sv ětelným podmínkám v ke řovém patru lesa zp ůsobenými lesnickou preferencí stejnov ěkých porost ů došlo v mnoha oblastech až k vymizení jedle z lesních porost ů. Proces snižování zastoupení prob ěhl intenzivn ěji v komer čních lesích, nevyhnul se však ani p řírod ě blízkým les ům v rezervacích (Vyskot 1968; Batelka 1979; Vrška et al. 2001). 218 V tomto p řísp ěvku p řinášíme poznatky o druzích členovc ů zjišt ěných pod borkou jedle bělokoré a zhodnocení jejího významu pro zimující spole čenstva. Materiál a Metodika Studovaná oblast Materiál byl sbírán ve st ředních nadmo řských výškách (350–700 m n. m.) bývalého okresu Vsetín. Jde o navzájem propojený komplex lesnaté pahorkatiny v povodí řeky Vsetínské Be čvy tvo řený h řebeny Javorník ů, Hostýnsko-Vizovických a Vsetínských vrch ů. Pahorkatina je tvo řena bohatou mozaikou luk, pastvin a les ů. Podíl les ů dosahuje cca 55 % území. V lesních porostech dominuje smrk ( Picea abies ), cca 25 % zaujímají listnaté lesy s p řevládajícím bukem lesním ( Fagus sylvatica ), který je doprovázen minoritním javorem klenem (Acer pseudoplatanus ) dosahujícím zastoupení kolem 1 % a jedlí b ělokorou ( Abies alba ) s cca 3% zastoupením (Pavelka & Trezner 2001). Geomorfologicky oblast spadá do Hostýnsko-vsetínské hornatiny a severního výb ěžku Vizovické vrchoviny (Czudek 1972). Nejvyšší horou je Ve ľký Javorník (1071 m n. m.), jehož vrchol leží na slovenské stran ě poho ří. Geologický podklad tvo ří komplexy slepence, jílovitých pískovc ů magurského flyše a dalších p řevážn ě kvartérních usazenin zlínského souvrství ra čanské jednotky (Pavelka & Trezner 2001). Dle Quitta (1971) leží vyšší polohy Vsetínského bioregionu v chladných klimatických regionech CH6 a CH7. Podnebí je teplejší a sušší než v severn ěji položených částech Moravskoslezských Beskyd (oblast leží v částe čném srážkovém stínu Hostýnské vrchoviny, má tak kontinentáln ější charakter). Pr ůměrná teplota klesá s nar ůstající nadmo řskou výškou z 8,0 °C (Vsetín) na 5,0 °C na horských h řbetech. Pr ůměrný ro ční úhrn srážek nar ůstá na výškovém gradientu od 768 mm (Byst řička) po 1100 mm (horské h řbety) (Culek 1996). Sb ěr dat Zimující členovci byli sbíráni od prosince 2007 do b řezna 2008.
Recommended publications
  • Woher Kommen Die Namen?
    Entomologica Austriaca 20 9-155 Linz, 15.3.2013 Woher kommen die Namen? Die validen rezenten Taxa der Kamelhalsfliegen der Erde: Systematisches Verzeichnis und Etymologie (Insecta: Endopterygota: Neuropterida: Raphidioptera) Horst ASPÖCK & Ulrike ASPÖCK Abstract: Where do the names come from? The valid extant taxa of the snakeflies of the world: Systematic list and etymology (Insecta: Endopterygota: Neuropterida: Raphidioptera). The core of this paper concerns the etymological explanations of all valid and recent genus- and species-group names of snakeflies. In total, 309 names are treated of both families of the order: Raphidiidae (26 genera and 25 subgenera, 201 species and 9 subspecies) and Inocelliidae (7 genera and 1 subgenus, 38 species and 1 subspecies). Recent studies on the molecular phylogeny of the Raphidioptera have generated new phylogenetic trees, which differ in part considerably from previous hypotheses. This article presents for the first time a catalog of all recent species of Raphidioptera and lists them according to a new arrangement. In addition, more than 220 illustrations showing persons, imagines and pre-imaginal stages of Raphidioptera, and characteristic habitats (including many type localities) are presented. K e y w o r d s : Raphidioptera, Raphidiidae, Inocelliidae, classification, phylogeny, list of genera, list of species, etymology. 1. Einleitung Die Raphidioptera (deutsch: Kamelhalsfliegen) sind eine der drei Ordnungen der Neuropterida und die Schwestergruppe der Megaloptera+Neuroptera (U. ASPÖCK et al. 2012b). Sie umfassen zwei Familien – Raphidiidae (Abb. 1 und 2) und Inocelliidae (Abb. 3) – mit insgesamt 239 bisher (Dezember 2012) beschriebenen validen Spezies (plus 10 Subspezies). Davon entfallen 201 Spezies (plus 9 Subspezies) in insgesamt 26 Genera (plus 25 Subgenera) auf die Familie Raphidiidae und 38 Spezies (plus 1 Subspezies) in 7 Genera (plus 1 Subgenus) auf die Familie Inocelliidae.
    [Show full text]
  • Ed2007(Neurop)
    Published November 10, 2009 Klapalekiana, 45: 138–144, 2009 ISSN 1210-6100 Neuropterida a Mecoptera Jizerských hor a Lužických hor Výsledky Entomologických dnů 2007 a výzkumu v roce 2003 Neuropterida and Mecoptera of the Jizerské hory Mts. and Lužické hory Mts. Results of ��EntomologicalEntomological ���������ays 2007 �������������������������and other surveys in 2003 Jiří ZELENÝ Biologické centrum AV ČR, Entomologický ústav, Branišovská 31, CZ-370 05 České Budějovice; e-mail: [email protected] Faunistics, Megaloptera, Raphidioptera, Neuroptera, Mecoptera, Czech Republic, Central Europe Abstract. The study summarizes the results of research of the Neuropterida and Mecoptera in North Bohemia. One species of Megaloptera, two species of Raphidioptera, 32 species of Neuroptera (Coniopterygidae 6, Sisyridae 1, Hemerobiidae 14, Chrysopidae 10, Myrmeleontidae 1) and three species of Mecoptera are recorded from the regi- on. Interesting records include Puncha ratzeburgi (Brauer, 1876), Sisyra nigra (Retzius, 1783), Micromus lanosus (Zelený, 1962), Chrysoperla lucasina (Lacroix, 1912) and Euroleon nostras (Fourcroy, 1785). ÚVOD Česká společnost entomologická pořádá každý rok Entomologické dny zaměřené na studium různých skupin hmyzu. Výzkum je zaměřen jak na oblasti zajímavé z hlediska entomologického, tak na oblasti entomologicky třeba méně zajímavé, ale z míst, kde dosud nebyl prováděn soustavnější výzkum hmyzu. Jde také o to získat poznatky významné z hlediska ochrany přírody, a proto je výzkum prováděn i ve zvláště chráněných územích ve spolupráci s pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. V roce 2007 byl výzkum zaměřen na severní Čechy, a to na CHKO Jizerské hory. V jiné části severních Čech, v NP České Švýcarsko, CHKO Lužické hory a CHKO Labské pískovce, byl v roce 2003 prováděn individuální výzkum síťokřídlých (Neuroptera).
    [Show full text]
  • Neuropterida of the Lower Cretaceous of Southern England, with a Study on Fossil and Extant Raphidioptera
    NEUROPTERIDA OF THE LOWER CRETACEOUS OF SOUTHERN ENGLAND, WITH A STUDY ON FOSSIL AND EXTANT RAPHIDIOPTERA A thesis submitted to The University of Manchester for the degree of PhD in the Faculty of Engineering and Physical Sciences 2010 JAMES EDWARD JEPSON SCHOOL OF EARTH, ATMOSPHERIC AND ENVIRONMENTAL SCIENCES TABLE OF CONTENTS FIGURES.......................................................................................................................8 TABLES......................................................................................................................13 ABSTRACT.................................................................................................................14 LAY ABSTRACT.........................................................................................................15 DECLARATION...........................................................................................................16 COPYRIGHT STATEMENT...........................................................................................17 ABOUT THE AUTHOR.................................................................................................18 ACKNOWLEDGEMENTS..............................................................................................19 FRONTISPIECE............................................................................................................20 1. INTRODUCTION......................................................................................................21 1.1. The Project.......................................................................................................21
    [Show full text]
  • Bibliog. Dei Neur. Italiani•
    Repertorio dei lavori, comunicazioni, etc. con citazioni di Neuropterida per il territorio italiano o limitrofo aggiornato al 30 agosto 2021 2084 riferimenti A.A.V.V., 2005. L’actualisation de l’inventaire des Zones Naturelles d’Intérêt Ecologique, Faunistique et Floristique de Provence Alpes Côte d’Azur : ANNEXE 1 : Listes des espèces et habitats déterminants et remarquables. DIREN PACA, juillet 2005, 55 pp. A.A.V.V. 2009. Piano di Gestione ZPSIT3210040 Monti Lessini - Pasubio Piccole Dolomiti Vicentine. Prima stesura preliminare. Rev. 0.02: 216 pp. A.A.V.V., 2014a. Note faunistiche italiche 2014a. Fonti internet varie, 111 pp. A.A.V.V., 2014b. Note faunistiche italiche 2014b. Fonti internet varie, 209 pp. A.A.V.V., 2015a. Note faunistiche italiche 2015a. Fonti internet varie, 77 pp. A.A.V.V., 2015b. Note faunistiche italiche 2015b. Fonti internet varie, 81 pp. A.A.V.V., 2016a. Note faunistiche italiche 2016a. Fonti internet varie, 86 pp. A.A.V.V., 2016a. Note faunistiche italiche 2016a. Fonti internet varie, 114 pp. A.A.V.V., 2017a. Note faunistiche italiche 2017a. Fonti internet varie, 69 pp. A.A.V.V., 2017b. Note faunistiche italiche 2017b. Fonti internet varie, 30 pp. A.A.V.V., 2018a. Note faunistiche italiche 2018a. Fonti internet varie, 38 pp. A.A.V.V., 2018b. Note faunistiche italiche 2018b. Fonti internet varie, 106 pp. A.A.V.V., 2019a. Note faunistiche italiche 2019a. Fonti internet varie, 73 pp. A.A.V.V., 2019b. Note faunistiche italiche 2019b. Fonti internet varie, 36 pp. A.A.V.V., 2020a. Note faunistiche italiche 2020a.
    [Show full text]
  • Historia Naturalis Bulgarica
    QH178 .9 58 V. 10 1999 HISTORIA NATURALIS BULGARICA & 10 fflSTORIA NATURALIS BULGARICA Volume 10, Sofia, 1999 Bulgarian Academy of Sciences - National Museum of Natural History cm.H.c. ) (cm.H.c. () cm.H.c. cm.H.c. cm.H.c. - . ^1 1000 © - ,^1999 EDITORIAL BOARD U Petar BERON (Editor-in-CMef) cm.H.c. : Alexi POPOV (Secretary) Krassimir KUMANSKI Stoitse ANDREEV 31.12.1999 Zlatozar BOEV 70x100/16 350 Address 10.25 National Museum of Natureil History 6 „" 1, Tsar Osvoboditel Blvd 1000 Sofia ISSN 0205-3640 Historia naturalis bulgarica 10, , 1999 - 60 (.) 6 - 6 (., . .) 13 - (Insecta: Heteroptera) 6 (., pes. .) 35 - - (Coleoptera: Carabidae) .-HI (., . .) 67 - Egira tibori Hreblay, 1994 - (Lepidoptera: Noctuidae: Hadeninae) (., . .) 77 - Tetrao partium (Kretzoi, 1962) (Aves: Tetraonidae) (., . .) 85 - (Aves: Otitidae) (., . .) 97 - Regulus bulgaricus sp. - (Aves: Sylviidae) (., . .) 109 , - ,Pogonu (., . .) 117 , - „ - " (., pes. .) 125 , , , - 1 6 pes. (., .) 133 - (., pes. .) 147 - gecem (.) ^ 34 - (Coleoptera: Chrysomelidae) (.) 84 - 60 - , 116 (.) , - ,- 124 (1967 1994) (.) - (.) 132 CONTENTS Alexi POPOV - KraSsimir Kumanski at sixty years of age (In Bulgarian) Scientific publications Petar BERON - Biodiversity of the high mountain terrestrial fauna in Bxilgaria (In English, summary in Bulgarian) 13 Michail JOSIFOV - Heteropterous insects in the SandansM-Petrich Kettle, Southwestern Bulgaria (In English, simimary in Bulgeirian) 35 Borislav GUEORGUIEV - Contribution to the study of the ground-beetle fauna (Coleoptera: Carabidae) of the Osogovo
    [Show full text]
  • Alexi Popov1 & Agostino Letardi2 the Balkan and Apennine Peninsulas
    _____________________________________________________ Proceedings of the Tenth International Symposium on Neuropterology. Piran, Slovenia, 2008. Devetak, D., Lipovšek, S. & Arnett, A.E. (eds). Maribor, Slovenia, 2010. Pp. 239–256. ___________________________________________________________________________ Comparative zoogeographical analysis of Neuropterida of the Apennine and Balkan peninsulas Alexi Popov1 & Agostino Letardi2 1 National Museum of Natural History, Bulgarian Academy of Sciences, Tsar Osvoboditel Blvd. 1, BG-1000 Sofia, Bulgaria; E-mail: [email protected] 2 ENEA - C.R. CASACCIA, BIOTEC SIC, S.P. 046, Via Anguillarese 301, I-00123 S. Maria di Galeria, Roma, Italy; E-mail: [email protected] Abstract. The Apennine Peninsula (AP) proper with Sicily and the Balkan Peninsula (BP) proper harbour 255 taxa of Neuropterida (155 taxa in AP and Sicily; 223 taxa in BP). The fauna of BP is richer than that of AP by one family, 6 genera and 68 species and subspecies. The Balkan taxa not occurring in AP are 3 times more in genera and 3.1 times more in species than the Apennine taxa not occurring in BP. The share of the southern species is higher in AP than in BP in all groups except Chrysopidae. The number of expansive northern species entered in BP is 1.5 times higher than their number in AP. The Holomediterranean species are better represented in AP (33 %) than in BP (23 %). Pontomediterranean taxa in BP are 3.5 times more than the Adriatomediterranean taxa in AP. The species of all secondary Mediterranean centres of dispersion are more in the Balkan fauna (38 %) than those in the Apennine fauna (30 %). Routes of dispersal (13 types) in main categories of origin are outlined.
    [Show full text]
  • Molecular Phylogeny of the Raphidiidae (Raphidioptera)∗
    Systematic Entomology (2011), 36, 16–30 DOI: 10.1111/j.1365-3113.2010.00542.x Molecular phylogeny of the Raphidiidae (Raphidioptera)∗ ELISABETH HARING1,4, HORST ASPOCK¨ 2, DANIELA BARTEL1,4 and U L R I K E A S P OCK¨ 3,4 1Laboratory of Molecular Systematics, Museum of Natural History, Vienna, Austria, 2Department of Medical Parasitology, Institute of Specific Prophylaxis and Tropical Medicine, Medical University of Vienna (MUW), Vienna, Austria, 3Department of Entomology, Museum of Natural History, Vienna, Austria and 4Department of Evolutionary Biology, University of Vienna, Vienna, Austria Abstract. We present a molecular phylogeny of the family Raphidiidae including representatives of 21 of the 26 genera. Sequences from the nuclear gene for the large subunit ribosomal RNA (28S rRNA) and the mitochondrial cytochrome c oxidase subunit 3 gene (cox3 ) were used. For the phylogenetic reconstructions we applied automated and manual approaches for sequence alignment and different evolutionary models and tree building algorithms. The trees based on the two alignment approaches were rather similar in their overall topology. A combination of both marker sequences increased the resolution of the trees. The six clades within the raphidiid family that emerged represent either single genera or groups of genera, namely: (i) the Nearctic genus Agulla Navas,´ (ii) the Nearctic/Central American genus Alena Navas,´ (iii) the Central Asiatic and Eastern Palaearctic genus Mongoloraphidia H. Aspock¨ & U. Aspock,¨ (iv) the Palaearctic Puncha clade, (v) the western Mediterranean Ohmella clade, and (vi) the Palaearctic Phaeostigma clade. The New World taxa Agulla and Alena are placed as successive out-groups to a monophyletic Palaearctic clade.
    [Show full text]
  • Checklist and Identification Key Vf Tt.E Belgian Snakeflies
    --- , ----- ----------------------- ------------------ Bulletin S.R.B.E.IK.B. V. E., 146 (2010) : 25-29 Checklist and identification key vf tt. e Belgian snakeflies (Raphidi op t ~ra ) by K. LOCK Merelstraat 27, B-9000 Gent (e-mail : [email protected]). Abstract Five species of Raphidioptera have been reported for Belgium: Atlantoraphidia maculicollis (Step hens 1836), Phaeostigma (Phaeostigma) notata (Fabric ius, 1781 ), Raphidia (Raphidia) ophiopsis ophiopsis Linnaeus 1758, Subilla confinis (Stephens, 1836) and Xanthostigma xanthostigma (Schummel, 1832). In the present study, one additional species is reported for the first time in Belgium: Inocellia crassicornis (Schummel, 1832). A checklist of the Belgian species is given and an identification key is presented containing all the species occurring in Belgium and the adjacent regions. Keywords : Belgium, Ino_cellia crassicornis, species list. Samenvatting Vijf soorten Raphidioptera werden reeds gemeld voor Belgie: Atlantoraphidia maculicollis (Stephens 1836), Phaeostigma (Phaeostigma) notata (Fabricius, 1781), Raphidia (Raphidia) ophiopsis ophiopsis Linnaeus, 1758, Subilla confinis (Stephens 1836) en Xanthostigma xanthostigma (Schummel, 1832). In deze studie wordt een bijkomende soort voor het eerst gemeld voor Belgie: Inocellia crassicornis (Schummel, 1832). Een soortenlijst met de Belgische kameelhalsvliegen wordt gegeven en een determinatiesleutel wordt voorgesteld die alle soorten bevat die voorkomen in Belgie en de omliggende gebieden. Resume Cinq especes de Raphidiopteres etaient deja rapportees pour la Belgique : Atlantoraphidia maculicollis (Stephens, 1836), Phaeostigma (Phaeostigma) notata (Fabricius, 1781 ), Raphidia (Raphidia) ophiopsis ophiopsis Linnaeus, 1758, Subilla confinis (Stephens, 1836) et Xanthostigma xanthostigma (Schummel, 1832). Inocellia crassicornis (Schummel, 1832) est rapportee pour la premiere fois de Belgique. Une liste des especes beiges est donnee et une cle d'identification est presentee pour toutes les especes de Belgique et des regions limitrophes.
    [Show full text]
  • Neuropteroidea: Megaloptera, Raphidioptera, Neuroptera)
    A MAGYARORSZÁGI NEUROPTEROIDEA FAUNA KUTATÁSÁNAK TÖRTÉNETE (Neuropteroidea: Megaloptera, Raphidioptera, Neuroptera) ÁBRAHÁM LEVENTE*-PAPP ZOLTÁN Ábrahám L-Papp Z: The story of researching the A Systema Naturae-tól az első hazai gyűjtemény Hungarian Neuropteroidea fauna (Megaloptera, Ra­ létrehozásáig (1758-1850) phidioptera, Neuroptera) Abstract: The authors survey the examinotisus of Az élőlények rendszerezésének diszciplinája a ta­ the Hungarian Neuropteroidea fauna in their paper xonómia tudományos alapossággal segít megismerni until 1992. The activities of Hungarian research wor­ a növények és állatok világát. kers, the described species, and the synonyms are A svéd Carl Linné 1758-ban a nSystema Naturae" summe ri sed from Hungary. A list of Neuropteroidea (10. kiadás) című munkájában fektette le a mai rend­ species with their literary references is given. szerezés és tudományos fajleírás alapjait. Kortársai körében rendszere gyorsan elterjedt és Bevezetés megalapozta a fajleírások és az egységes faunaku­ tatások alapját. Linné nevéhez fűződik a Neuroptera rend megal­ Az első hazai Neuropteroidea gyűjtemény felállítá• sa óta közel 150 év telt el. A magyarországi recés­ kotása is, melyben rendkívül heterogén fejlődésű és szárnyú faunával foglalkozó tanulmányok száma is származású rovarok együttesét csoportosította. A meghaladja a százat. így a gyűjteményekben és a Systema Naturae-ban hét fajt említ: Hemerobius lu­ szakirodalomban felhalmozódott tudománytörténeti tarius (= Sialis lutaria), Raphidia ophiopsis, Hemero­ információkat hasznosnak véltük kronológiailag bius phalaenoides (= Drepanepteryx phalaenoides), összegezni. Hemerobius hirtus (= Megalomus hirtus), Hemerobius humulinus, Hemerobius perla (= Chrysopa per/a), Pa­ Dolgozatunkban végigkövettük a hazai szakiro­ norpa coa (= Nemoptera coa), melyeket napjaink dalomban használt neveken és adatokon keresztül a rendszertana is a Neuropteroideákhoz (Megaloptera, neuropterológiai nevezéktan fejlődésének főbb pont­ Raphidioptera, Neuroptera) sorol.
    [Show full text]
  • The Raphidioptera of the World: a Review of Present Knowledge
    Recent Research in Neuropterologv. - Gepp J., H. Aspiick & H. Hoke1 ed., 1986, Graz. The Raphidioptera of the World: A Review of Present Knowledge By or st ASP&& Wien Hygiene-Institut der Universitat A monograph of the Raphidioptera of the world, which we (H. ASPOCK, U. ASPOCK and H. RAUSCH) intend to publish in the near future, facilitates a summary of the present knowledge of the taxonomy, systematics, ecology, biology and zoogeography of the order. This revision is based upon: 1.20 years of intensive field work in all biogeographically significant parts of the western Palaearctic, in Europe, Africa and Asia, and the collection of about 30.000 adults and 15.000 larvae. 2.Rearing of most western palaearctic species from larvae collected in the field on one hand, and from eggs on the other. 3. Taxonomic and systematic study and evaluation of all available Raphidioptera from any part of the world, including all important collections and all type specimens. Results of preceding and precursory studies and of basic research for this monograph have already been published in many other papers, and a complete list of all our papers on Raphidioptera can be found in H. ASPOCK (1984). The lists of references in these publications also include references to all important papers on Raphidioptera by other authors. Figure 1 shows the chronological documentation of the Raphidioptera of the world, as indicated by the number of known valid species at certain times. Today, after the revision of all described taxa, these figures can be determined very easily; until recently the validity of many described species was, however, entirely unknown.
    [Show full text]
  • Of the Canopy in Montane, Upland and Lowland Fir Forests of Abies Alba Mill
    MUSEUM AND INSTITUTE OF ZOOLOGY POLISH ACADEMY OF SCIENCES FRAGMENTA FAUNISTICA Fragm. faun. W arszawa, 30.06.2002 45 31-56 W ie s ła w a C z e c h o w s k a Raphidioptera and N europtern (N curopterida) of the canopy in montane, upland and lowland fir forests of A bies alba M ill, in Poland1 Abstract: The paper presents an analysis of Raphidioptera and Neuroptern material collected during 1993 and 1994 in fir canopies in the following forest types: montane (Beskid Sądecki), upland (Góry Świętokrzyskie) and lowland (Wysoczyzna Łódzka). The species composition, abundance, dominance structure and ecologi­ cal traits of the communities, and their phenology are discussed. The fauna was compared with that of other forests (moist pine, mixed and linden-oak-hornbeam) occurring in lowland and upland regions of the coun­ try. Of the 44 species recorded, Coniopteryx pygmaea End. (=C. parthenia N avA s et MARCET) and Conwentzia pineticoln (END.) were the most abundant. The presence of the montane species Puncha ratzeburgi B r a u ., Hemerobius contumnx TjED., Symphcrobius pellucidus (W A L K .), Nollwchrysa capitata (F a b r .), Ninetn pallida (SCHN.) and Peyeriuihoffina gracilis (SCHN.) was a characteristic feature of the fir forest fauna when compared with that of the other woodlands. Two of these species, H. contumax and S. pellucidus, were the most con­ stant and abundant. Dichochrysa abdominalis (B r a u .), was a species new to the fauna of Poland. Key words: Raphidioptera a n d Neuroptera, fir forest, Abies alba M i l l ., canopy, fauna, ecology, Poland Author's address: Museum and Institute of Zoology PAS, Wilcza 64, 00-679 Warszawa, POLAND; e-mail: [email protected].
    [Show full text]
  • Lacewings and Snakeflies (Neuroptera, Raphidioptera) As Prey for Bird Nestlings in Slovakian Forest Habitats
    Acta Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae 48 (Suppl. 2), pp. 329–340, 2002 LACEWINGS AND SNAKEFLIES (NEUROPTERA, RAPHIDIOPTERA) AS PREY FOR BIRD NESTLINGS IN SLOVAKIAN FOREST HABITATS SZENTKIRÁLYI, F. and A. KRIŠTÍN Department of Zoology, Plant Protection Institute, Hungarian Academy of Sciences H-1525, Budapest, P.O.Box 102, Hungary; E-mail: [email protected] *Institute of Forest Ecology, Slovak Academy of Sciences SK-96053, Zvolen, Štúrova 2, Slovakia; E-mail: [email protected] Songbirds in their breeding period are among the most important predators of neuropteroid in- sects. The second author has conducted a long-term study on diet of 40 species of songbirds in the nestling period (May–July) since 1978 in mountainous oak-hornbeam, beech-oak, and beech-coniferous forests in Central Slovakia. More than 60,000 food items were collected pre- dominantly by the neck-ring method and to a lesser extent by pellet, stomach, and dropping content analysis. The proportion of Neuroptera and Raphidioptera in food of nestlings of 17 bird species ranged between 0.1–3.9% and 0.1–4.4%, respectively. Among the 4 raphidiid, 7 chrysopid, and 5 hemerobiid species recorded in diets, the most abundant were Dichrostigma flavipes (adults), Nineta pallida (larvae), and Hemerobius mi- cans (adults). The chrysopids were present with the greatest dominance (59%) in the food composition of foliage gleaners, while hemerobiids were captured in higher proportions (50%) by bark foragers. The raphidiids were collected mainly by the generalist Ficedula albi- collis (61%), and by bark foragers (36%). In the diet composition of ground foragers only a low number of neuropteroids were present.
    [Show full text]