Pražské Jaro ’68 Bibliografi E
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Pražské jaro ’68 Bibliografi e ÚSTAV PRO SOUDOBÉ DĚJINY AV ČR, v. v. i. Praha 2013 The Institute of Contemporary History Vlašská 9, 118 00 Praha 1 The Prague Spring ’68: A Bibliography Věra Břeňová, Slavěna Rohlíková, Jiří Hoppe Publikace vychází s podporou grantového projektu Grantové agentury České republiky „O nový československý model socialismu.“ Interdisciplinární týmy při Československé akademii věd v 60. letech, registrační číslo GA13-31490S. © Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., 2013 ISBN 978-80-7285-170-6 Obsah Jak se psalo a píše o Pražském jaru 1968? (Jiří Hoppe) ..................................... s. 5 Úvod k bibliografi i (Věra Břeňová – Slavěna Rohlíková) .................................. s. 16 Bibliografi e I. Publikace vydané do roku 1989 I.1 Prameny .................................................................................................... s. 18 I.1.1 Dokumenty, edice dokumentů ........................................................... s. 18 I.1.2 Obrazové publikace, katalogy výstav ................................................... s. 35 I.1.3 Memoáry, svědectví, deníky, rozhovory, korespondence ...................... s. 36 I.1.4 Bibliografi e ......................................................................................... s. 43 I.2 Monografi e a sborníky ................................................................................ s. 44 I.3 Články z periodik a sborníků ....................................................................... s. 71 II. Publikace vydané od roku 1990 II.1 Prameny .................................................................................................... s. 77 II.1.1 Dokumenty, edice dokumentů ............................................................ s. 77 II.1.2 Obrazové publikace, katalogy výstav .................................................. s. 89 II.1.3 Memoáry, svědectví, deníky, rozhovory, korespondence ....................... s. 94 II.1.4 Bibliografi e, soupisy archivních dokumentů ........................................ s. 116 II.2 Monografi e a sborníky ............................................................................... s. 117 II.3 Články z periodik a sborníků ...................................................................... s. 177 Jmenný rejstřík .............................................................................................. s. 229 Názvový rejstřík ............................................................................................ s. 261 Soupis excerpovaných periodik ..................................................................... s. 341 Jak se psalo a píše o Pražském jaru 1968? Jiří Hoppe Motto: „Co by se bylo stalo, kdyby bratrská pomoc neotevřela cestu k naší dnešní liberální svobodě? To nikdo neví. Mně však po letech, stejně jako tenkrát, pořád při- padá mimo diskusi, že svoboda slova, svoboda shromažďování, politický pluralismus, skutečné odbory atd. – to všechno bylo, byť s různými závorkami a uvozovkami, v Čes- koslovenském jaru zapsáno – znamenají konec komunismu, jsou s ním neslučitelné. Že si někteří mysleli a dodnes myslí, že s ním slučitelné jsou, je jejich věc a podle mého omyl. Daleko správněji to pochopil Brežněv, když pravil, že tohle je konec socialismu. A. J. Liehm: Minulost v přítomnosti (Brno: Host 2002, s. 58) Historička Jitka Vondrová před pěti lety v pořadu České televize Historie.cs řek- la, že se rok 1968 nesmírně politizuje. Osmašedesátý se podle ní politizoval už ve své době a politizoval se i těsně po roce 1989, kdy se tím chtělo zabránit nástu- pu (domnělých či skutečných? – pozn. J. H.) osmašedesátníků k moci, takže „se tam nanášely mýty a mýty“.1 Je to vlastně pochopitelné, neboť kolotavý a vnitřně i zahraničněpoliticky rozporuplný osmiměsíční proces, který záhy v zahraničí po- jmenovali „pražské jaro“, násilně přerušila invaze vojsk Varšavské smlouvy. Aktéři pražského jara, a myslím tím všechny tehdejší dospělé Čechy a Slováky, nebyli a ani nemohli být na takový vývoj připraveni, neboť skoro všechno, co se v Československu událo, přišlo neočekávaně. Nikdo také nemohl počítat s faktorem krátkého času, s pouhými osmi měsíci intenzivního a náhle ukončeného prožívání pocitu, že Češi a Slováci „pádlují ve vlastní kanoi“.2 I po pětačtyřiceti letech leží na stole (po- někud ahistorická) otázka, kam a jak bychom v tehdejším prudkém a klikatém proudu událostí dopádlovali. Jakkoli dnes každý historik pokoušející se promýšlet 1 Historie.cs, vysíláno 3. ledna 2008, dostupné on-line na: http://www.ceskatelevize.cz/po- rady/10150778447-historie-cs/208452801400001-osmasedesaty/video/. Podobně se vy- jádřil i historik Jan Pauer. Viz PAUER, Jan: Der Streit um das Erbe des „Prager Frühlings“. In: KARNER, Stefan – TOMILINA, Natalja – TSCHUBARJAN, Alexander a kol. (eds.): Prager Frühling. Das internationale Krisenjahr 1968. Sonderband 9/1, Beiträge. Köln, Böhlau Ver- lag 2008, s. 1206. 2 Citovaný obrat použil britský velvyslanec v Praze William Barker v jednom ze svých rapor- tů. Blíže viz HOPPE, Jiří: Britský pohled na „pražské jaro“. In: Soudobé dějiny, roč. 7, č. 3 (2000), s. 347. 5 Pražské jaro ’68. Bibliografi e a interpretovat pražské jaro může zajít do více či méně (ale spíš více) otevřených archivů nebo sáhnout po vynikajících edicích pramenů,3 nakonec je s touto otázkou konfrontován. Stejně jako už v roce 1976 kanadský historik Harold Gordon Skil- ling, který závěr své rozsáhlé devítisetstránkové práce nazval Reform, Revolution, or Counterrevolution?4 Skilling přitom odpovídal záměrně nejednoznačně, neboť různé úhly pohledu na pražské jaro 1968 vykazují znaky všech tří uvedených sys- témových změn či dokonce jejich kombinace. Jelikož se pražské jaro 1968 stalo hned po své porážce objektem mimořádného zájmu humanitně orientovaných vědců a objektem politizace, jak o tom mluví Jitka Vondrová, je odborná literatura o jeho dějinách nesmírně rozsáhlá. Pro ilustraci uvádím, že po zadání klíčového sousloví „Prague Spring 1968“ do fulltextové data- báze vědecké literatury ProQuest se zájemci zobrazí více než jedenáct a půl tisíce záznamů. Protože takové kvantum literatury nemůže jeden člověk prostudovat, zpřehlednit ji pomáhaly a pomáhají některé specializované bibliografi e5, včetně té, kterou právě držíte v ruce. Je také zřejmé, že při jakémkoli pokusu o rekapitulaci tak bohaté odborné produkce se badatel neobejde bez cílené a ostře zjednodušu- jící selekce. Náš dnešní pohled na pražské jaro nemůže nebýt ovlivněn současnou realitou, která by se dala označit jako „demokratická“ a jež v zásadě vychází ze zastupitelské demokracie a konstitucionalismu, z trhu se soukromým vlastnictvím, z oddělení státní správy a samosprávy, z odlišení veřejného a soukromého práva, z autonomie sociálních věd, z kulturní postmoderny a z individuální sociální od- povědnosti. Naopak komunistický režim defi novaly konstanty dané v hospodářství plánováním a společenským vlastnictvím, v politické oblasti tzv. demokratickým centralismem a vedoucí úlohou strany, v právní oblasti třídním pojetím justice, v oblasti vědy marxismem-leninismem jako základem společenských věd, v kulturní 3 Ediční řada Prameny k dějinám československé krize v letech 1967–1970 vydávaná péčí Ústavu pro soudobé dějiny čítá ke dnešnímu dni přes dvacet svazků. Před pěti lety byla publikována reprezentativní edice dokumentů v němčině a v ruštině. Viz KARNER, Stefan – TOMILINA, Natalja – TSCHUBARJAN, Alexander a kol. (eds.): Prager Frühling. Das inter- nationale Krisenjahr. Sonderband 9/2, Dokumente. Köln, Böhlau Verlag 2008. A konečně v roce 2010 vyšla edice dokumentů Ústředního výboru KSSS. Viz TOMILINA, N.– KAZA- RINA, I. a kol. (eds.): Čechoslovackij krizis 196–1969 gg. v dokumentach CK KPSS. Moskva, Rosspen 2010. 4 SKILLING, Harold Gordon: Czechoslovakia’s Interrupted Revolution. Princeton, Princeton University Press 1976, s. 824–852. 5 Např. URIANEK, Karel: Československo 1968. Západní a exilová literatura 1968–1988. Ne- publikovaný rukopis, Praha 1989; HORČÁKOVÁ, Václava – REXOVÁ, Kristina – ŠPŮROVÁ, Markéta: Bibliografi e dějin Českých zemí 2001. Praha, Historický ústav 2009, s. 379–381; BŘE- ŇOVÁ, Věra – ROHLÍKOVÁ, Slavěna: Bibliografi e českých/československých dějin 1918–2004. Výběr knih, sborníků a článků vydaných v letech 2000–2004 a doplňky za roky 1996–1999. Svazek 2., chronologická část IV. E. Praha, ÚSD 2005, s. 208–216; BŘEŇOVÁ, Věra: Pražské jaro 1968 – bibliografi e. 1. Dokumenty, edice dokumentů, fotografi cké a obrazové publikace vydané v letech 1990–2006, 2. Monografi e, sborníky a články vydané v letech 1967–1989, 3. Monografi e a sborníky vydané v letech 1990–2006, 4. Články z odborných časopisů a sbor- níků vydané v letech 1990–2006, 5. Články z deníků a týdeníků vydané v letech 1990–2006. Viz www.68.usd.cas.cz. 6 Jak se psalo a píše o Pražském jaru 1968? oblasti jednak (především) socialistickým realismem, jednak centralizovaným insti- tucionálním dohledem včetně cenzury a v etické oblasti státně nebo kolektivisticky defi novanou společenskou solidaritou.6 Pokud za hlavní typologické měřítko zvolí- me hodnotovou perspektivu autorů k těmto dvěma krajním pólům, pak lze v lite- ratuře o pražském jaru 1968 nalézt zhruba čtyři hlavní interpretační rámce (nebo narativy), které se pracovně dají nazvat: a) normalizační; b) reformněkomunistický; c) liberálnědemokratický; d) radikálněkritický.7 a) Normalizační interpretační rámec se dá celkem jasně odvodit z notoricky známého Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ.8 Poučení bylo přijato na zasedání ÚV KSČ 10.–11. prosince 1970 a stalo