Časopis Klubu Kaktusářů V Ostravě Číslo 382. Ročník 38. Září 2009
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Časopis Klubu kaktusá řů v Ostrav ě Číslo 382. Ro čník 38. Zá ří 2009 Gasteria croucheri Baker, J. Linn. Soc., Bot. 18: 196, 1880. Z literatury Kakteen und andere Sukkulenten č. 6 / 2006 Bohat ě kvetoucí rebucie s dlouhými, k řídov ě bílými trny, je vždy ozdobou sbírky, i když jí chybí jméno. Jedna z takových „anonymních“ rebucií, s věncem pom ěrn ě velkých, syt ě žlutých kv ětů natolik upoutala redaktora, že její snímek uve řejnil na titulní stran ě. Dev ět stran tohoto čísla je v ěnováno historii a p ěstování rodu Sempervivum . Net řesky jsou oblíbeny zejména mezi skalni čká ři, ale po shlédnutí 19 snímk ů, které ilustrují článek, nepochybn ě i řada kaktusá řů zatouží za řadit net řesky mezi kaktusy ve své sbírce. Jejich český název vychází z představy, že do míst a budov osázených net řesky blesk neuhodí. Latinský název znamená „stále žijící“ a sv ědčí o mimo řádné životaschopnosti a odolnosti t ěchto sukulent ů. P řes usilovné a dlouhé studium stále není jasné z kolika druh ů se tento rod skládá. Popsáno bylo asi 200 druh ů, botanicky uznaných je jen kolem 60, nabízí se však zhruba 3000 odr ůd. Na vin ě je p ředevším snadné k řížení net řesk ů jak v přírod ě, tak zám ěrné u šlechtitel ů. Net řesky pat řily mezi vyhledávané lé čivé rostliny. Š ťáva z rozma čkaných list ů sloužila k hojení ran, bolák ů, k odstra ňování bradavic, k potla čování sv ědění p ři svrabu, nebo po poštípání hmyzem. Doporu čovalo se p řiložení rozkousnutého listu na bolavý zub, p říprava čaje proti bolestem v krku, proti zažívacím potížím, p ři zán ětu mo čových cest ale i ke zvýšení potence a sexuálního apetýtu. Jen pozor, všeho moc škodí. Net řesky rostou na horách celé Evropy, západní Asie a Maroka. Up řednost ňují výsluní a propustný substrát, ve vlhku ztrácí typický vzhled, r ůžice vytáhlých list ů jsou široce rozev řené a snadno podléhají šk ůdc ům a hnilob ě. Vybarvení list ů se m ění v pr ůběhu roku a závisí na intenzit ě slune čních paprsk ů. Velký vliv p ři p ěstování má také dostatek živin a p řídavek perlitu, keramzitu, nebo hrubšího, propraného písku. Na povrchu substrátu je vhodná slabší vrstva kamenné drt ě, umož ňující rychlejší oschnutí kr čků r ůžic, na pH p ůdy p říliš nezáleží. Množí se nej čast ěji odd ělky dce řiných r ůžic a stolony s odnožemi. Zejména makrosnímky po četných kv ětenství odhalí krásu a barevnost kv ětů net řesků, která sahá od bílé, p řes žlutou (výjime čnou), r ůžovou (nej čast ější), až po syt ě karmínovou. Mnohem delší dobu než kv ěty zdobí net řesky r ůžice list ů r ůzných barev, tvar ů a složení. Seriál doporu čovaných rostlin pokra čuje snímky a pokyny o t ěchto druzích: Escobaria emskoetteriana (blízce p říbuzné jsou Escobaria bella a runyonii . Až 5 cm vysoké t ělo siln ě odnožuje, má nápadn ě dlouhé (3 cm) žlutobílé kv ěty s červeným proužkem na zevní stran ě petál ů. P ěstovat v čist ě minerálním substrátu, celoro čně na slunci, t ěsn ě pod sklem. V lét ě opakovat zálivku, ale nep řemok řit, v zim ě sucho a 8-10°C); Lobivia famatimensis (drobná, pomalu rostoucí, s hezkými p řiléhavými trny a relativn ě velkými zlatožlutými kv ěty. Pochází z argentinské Sierra de Famatima. Vhodný je minerální substrát s menší p řím ěsí humusu, v lét ě vydatn ější zálivka, p ři ochran ě p řed delšími dešti m ůže být i venku. Zimovat v suchu a velmi chladn ě, sta čí 5°C); Mammilaria albicans (roste na Baja California v Mexiku, vyniká hustými trny a velkými kv ěty, tvo řícími v ěnec v blízkosti temene. Mají nápadné syt ě purpurové laloky blizny, daleko p řesahující prašníky. Vyžaduje čist ě minerální substrát, hodn ě tepla a slunce, opatrnou zálivku v lét ě, zimování v suchu p ři 10°C); Tubinicarpus macrochele subsp. frailensis (vyzna čuje se bílým kv ětem s bílou bliznou, za číná kvést již v únoru-kv ětnu, pochází z vápencových poho ří u Matehuala, Mexiko. Dob ře roste v minerálním substrátu s přídavkem vápníku, vyžaduje výsluní a v lét ě opakovanou bohatší zálivku. V zim ě chladno /8-10°C/ a sucho); Aloe haworthioides (bylo popsáno 1886, p řesto je dnes p ěstováno jen vzácn ě. Pochází z Madagaskaru kde roste na št ěrkových plochách z ruly a k řemene. Nevelké t ělo tvo ří malý kmínek s hustou r ůžicí jemn ě ozubených list ů. Vyžaduje sv ětlo ale ochranu před poledním sluncem, opatrnou zálivku a zimování v chladu a tém ěř nasucho. Množí se výsevem a postraními odnožemi); Monadenium coccineum (snadno pěstitelný a bohat ě kvetoucí p ředstavitel čeledi pryšcovitých. Kv ětní cyanthia jsou rum ělkov ě červená, z řepovitého zásobního ko řene rostou válcovité stonky s přisedlými kopinatými masitými listy, které v zim ě v ětšinou opadají. Pís čitý substrát, v lét ě opakovaná bohatší zálivka, v zim ě sucho a chladno. Snadno se množí řízkováním stonku, vyron ěné mléko je t řeba opláchnout a ot řít, pak po týdnu zako řeňovat). Vtipný článek o chovu „lv ů“ ve skleníku s kaktusy p řesv ědčí čtená ře, že stojí za to všímat si všeho, co se ve sbírce d ěje. Popisuje své poznatky o chování larev mravkolv ů, živících se mravenci a vším živým, co sklouzne do jejich pasti – jamky v písku. Celý vývoj od vají čka do dosp ělce, kterým je hmyz z řádu sí ťok řídlých, podobající se znám ějším vážkám, trvá 3 roky. Článek provází 6 snímk ů. Coryphanta maiz-tablasensis byla popsána Backebergem v roce 1949. Má ploše kulovité t ělo o Ø až 7 cm, které je z větší části ukryto v zemi a p řechází do řepovitého ko řene o délce až 50 cm. V stá ří odnožuje za vzniku velkých skupin hlav. Pokožka je matn ě tmavozelená, temeno, mladé axily a areoly kryje bílá vlna. Z areol vyr ůstají 4-7 silné, k tělu p řiléhavé, až 1 cm dlouhé, hn ědo černé, pozd ěji šednoucí krajní trny, st řední nemá. Slab ě vonící kv ět v temeni o Ø 4 cm má trychtý řovitý tvar. Sepály zevn ě na červenale zelené se žlutozelenými okraji, jemn ě zoubkované petály jsou krémov ě bílé, čnělka a blizna bílé. Roste v mexickém státu San Luis Potosi na půdách s vyšším podílem vápence a zv ětralé sádry. Stanovišt ě je však ohroženo zem ědělci a stavbou silnic. Množí se výsevem dob ře vyzrálých semen, vyžaduje hluboké ko řená če, propustný substrát s přídavkem jílu. Od b řezna do zá ří zalévat s přestávkou v dob ě nejv ětších veder. Zimovat v chladnu a suchu (2 snímky). Rebutia jujuyana (název podle místa nálezu) byla popsána Rauschem roku 1973. Má kulovité, z řídka odnožující t ělo o Ø 4 cm, se sv ětle zelenou pokožkou. Spirálovit ě uspo řádaná žebra se skládají z bradavek, na nichž b ělo až žlutoplstnaté areoly nesou 18-20 št ětinatých, odstávajících, nažloutlých krajních trnů a 5-7 st ředních, až 15 mm dlouhých, jehlovitých trnů, žlutých s hn ědou špi čkou. Kv ět o Ø 35 mm má zevní okv ětní plátky fialov ě r ůžové s oranžovými okraji, vnit řní plátky jsou oranžové. Hojn ě roste v argentinské provincii Jujuy. Časn ě a bohat ě kvete i u za čáte čník ů, pokud jí poskytnou dob ře osv ětlené a vzdušné stanovišt ě, chrán ěné před vysokými teplotami. Vhodná pro pa řeništní kulturu, pozor ale na svilušky. Minerální substrát, zimování na sv ětle a v chladnu podporuje násadu poupat (snímek kvetoucí rostliny). Rod Sulcorebutia , dnes p řiřazený do velkorodu Rebutia , je pom ěrn ě mladá, stále se ješt ě vyvíjející skupina vysokohorských kaktus ů, která si získala srdce pěstitel ů svými v ětšinou hezky uspo řádanými trny a bohatstvím pom ěrn ě velkých kv ětů v různých odstínech žluté a červené barvy. Autor článku probírá historii rodu a na p říkladu Sulcorebutia breviflora dokládá variabilitu tohoto druhu. Platn ě či neplatn ě byly popsány čty ři variety ( breviflora WK32, laui L 314, haseltonii se 13 formami a sb ěratelskými čísly, subvar. viridior L 313). Liší se mezi sebou r ůzn ě postavenými trny, jejich hustotou, barvou, zabarvením pokožky, kv ětů, jejich velikostí i zbarvením poupat. Až na var. haseltonii L 980 s rum ělkovými kv ěty se sv ětlejším st ředem a na var. laui L 314 s oranžov ě žlutým, s růžovým kv ětem nebo s fialovým kv ětem, všechny ostatní mají kv ěty v různých odstínech žluté barvy. Rostou na strmých st ěnách dlouhého a hlubokého údolí řeky Caine (Bolívie). Za poznávací znak sulkorebucií byl kdysi považován plís ňový pach jejich kv ětů, kulovitý tvar t ěla a řepovitý ko řen. P ěstování sulkorebucií je jednoduché. V lét ě jim prospívá venkovní stanovišt ě, chrán ěné p řed déle trvajícím dešt ěm a dob ře prov ětrávané. Propustný substrát, hluboký ko řená č, vydatná zálivka, ale až po úplném vyschnutí substrátu. Autor doporu čuje p řidat do zálivky hnojivo ze zkvašených kop řiv, p řesli čkový extrakt a pro zvlášt ě bohaté kv ěty také tinkturu z kozlíku léka řského, tzv. baldriánské kapky. V zim ě snáší teploty kolem bodu mrazu, naopak teplejší zimování snižuje násadu kv ětů. Celkem 13 snímk ů r ůzných variet a forem Sulcorebutia breviflora ukazuje krásu a prom ěnlivost tohoto druhu. A. Mordhorst publikuje své poznatky ze sledování jarního p říjmu vody u Echinocereus reichenbachii subsp.