v zásadě jedlé) a jiné skupině slunéčka červenooranžových, bez teček (obr. 10). účinný. Ve skutečnosti rovněž nacházíme sedmitečná s ustřiženými krovkami, takže Takové zbarvení vzniká při vývoji kukly u polymorfních druhů značnou variabilitu byl vidět černooranžový zadeček krytý za vyšších teplot. Kromě těchto dvou fo - ve vzoru, ale malou v odstínu barev. blanitými křídly. Zatímco na normální slu- rem jsme sýkorám předkládali slunéčka Nakonec jedna dobrá zpráva pro ty, kdo néčka sedmitečná zaútočili jen dva ptáci, východní natřená nahnědo temperami vlezlé invazní slunéčko východní velmi na hnědé slunéčko zaútočilo 7 ptáků z 15. (obr. 11). Navíc jsme ale otestovali účin- neradi vidí. Ačkoli koňadry je nezobou, Zbarvení tedy hraje důležitou roli, ale i ne - nost hnědého zbarvení s černými tečka- vrabci polní (Passer montanus, obr. 13) výrazně zbarvená slunéčka vyvolávají jisté mi (obr. 12), opět vytvořeného temperami. velmi často napadají a požírají nahnědo pochybnosti o své chutnosti. Naproti tomu A pro kontrolu vlivu nátěru jsme přidali natřené i přírodní formy tohoto slunéčka. slunéčka bez krovek, která vypadala spíše pátou skupinu, natřenou temperami na Naše stále ještě probíhající experimenty jako moucha, byla chráněna jen nepatrně. červeno s černými tečkami. ukazují, že přes 75 % vrabců (z více než Ochutnalo je 12 sýkor z 15. Varovný cha- Přirozeně zbarvených slunéček se sýko- 65 testovaných jedinců) sezoblo předlože- rakter vzhledu slunéček tedy zčásti tkví ry ani nedotkly. Zrovna tak červenočerně né slunéčko a navíc vrabci po pozření ne - v polokulovitém tvaru těla s krovkami. natřená (matná, na rozdíl od lesklých přiro - vykazovali žádné nechutenství. Podrobnější analýzu signálů, které tito zených) byla dobře chráněna. Čistě hnědých brouci poskytují potenciálním predáto- napadly sýkory nejvíce, ale žádné z nich Pokusy byly podpořeny granty Akademie rům, umožnilo rozšíření invazního slunéč - nespolkly. A černě tečkovaná hnědě natře- věd ČR (IAA601410803), Jihočeské univer - ka východního. V přírodě u nás lze nyní ná slunéčka byla napadána středně často. zity v Českých Budějovicích (159/2013/P) najít asi 80 % jedinců červenooranžové Vyvozujeme z toho, že červená barva má a Ministerstva zemědělství (QH-82047). formy succinea se spoustou černých teček hlavní význam v aposematismu slunéček, (obr. 9) a asi 5 % jedinců téže formy čistě tečkovaný vzor je méně důležitý, ale také Použitá literatura uvedena na webu Živy.

nebo zavlečení jedinci, nebo zda proběhla Zdeněk Laštůvka, Aleš Laštůvka krátkodobá irupce (hromadné vystěhování jedinců druhu z určitého místa) daleko za hranice areálů např. v důsledku přemno- žení, či se projevila tendence některých druhů k šíření nebo první signály skuteč- Můrovití – motýlí cestovatelé ného posunu hranic areálů. Pravděpodobně o náhodně zalétlé nebo zavlečené exempláře mohlo jít např. u blýs- kavky ostrožkové (Aegle kaekeritziana; Lešná u Zlína r. 1965, nalezl – lgt. V.Elsner), b. menší (Amphipyra tetra; Rožďalovice 1990, Lekeš 1999), pestroskvrnky severní (Blepharita amica; Nižbor 1994, Procház- Můrovití (Noctuidae) jsou za obalečovitými (Tortricidae) motýlí čeledí s dru- ka 1995) a osenice menší (Agrotis puta; hým nejvyšším počtem druhů na našem území. Po nedávných systematických Všetaty u Mělníka 2004, Jirgl 2005). Nálezy změnách a přesunech čítá v České republice tato čeleď zhruba 430 známých dvou druhů – kukléřky radykové (Cucul- druhů (Laštůvka a Liška 2011). Ale považujeme některé z nich za příslušníky naší lia balsamitae; Břeclav 1954, Starý a Kuras fauny oprávněně? Více druhů u nás bylo totiž zaregistrováno pouze v jediném 2000) a blýskavky popelavé (Caradrina montana; Poštorná u Břeclavi 1974, O. Ja - exempláři nebo v omezeném počtu jedinců, další jsou nepravidelnými migranty, keš lgt.) byly učiněny nedaleko míst jejich hranice areálů jiných se neustále mění a jejich výskyt u nás nemusí být trvalý. rozšíření v Záhorské nížině na Slovensku a není vyloučeno, že se v době pozorování Jednotliví zatoulanci viny 20. stol., ale většinou až v posledních vyskytovaly i v okolí Břeclavi. Krátkodobé Můry jsou velmi dobří a pohybliví letci, desetiletích, bylo u nás poprvé zazname- irupce se mohly týkat např. travařky sibiř- zjevně schopní urazit značné vzdálenos- náno téměř 20 zde do té doby neznámých ské (Fabula zollikoferi; tři jednotlivé nále- ti. Svědčí o tom např. nálezy rašeliništních druhů můr –vjednom, výjimečně dvou zy, možné irupce ze západní Sibiře jsou druhů desítky kilometrů od rašelinišť nebo nebo více jedincích –análezy nebyly v literatuře diskutovány), můry stračkové horských druhů daleko v nížině (viz např. později opakovány. Většinou šlo o druhy (Hecatera cappa, obr. 1; Klentnice 1950, Živa 2010, 6: 274–275). To se ovšem může žijící v jižních částech Evropy, ale také Wichra 1965), osenice panonské (Euxoa pořád týkat jen našeho území. Faunisticky o druhy atlantské, alpské nebo východo- temera; Uherský Brod 1989, F. Kopeček i zoogeograficky mnohem zajímavější jsou evropské. V konkrétních případech se lgt.), o. odlišné (E. distinguenda; Lednice nálezy druhů značně vzdálené od zná- můžeme pokusit analyzovat nebo alespoň 1969, Krušek 1977) a osenice A. desertorum mých hranic jejich areálů. Zhruba od polo- spekulovat, zda to byli náhodně zatoulaní (Frýdek-Místek 1991, Sitek a Janovský 2006,

1 2 3 ziva.avcr.cz 236 živa 5/2014

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2014. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. 4 5 6

7 8

1 Jediný exemplář dekorativní můry na irupci spíše než zalétnutí ukazuje v tom- Starší literární údaje o výskytu tohoto dru- stračkové (Hecatera cappa) na území to případě několik současně chycených hu u nás naznačují, že k expanzi na vý - České republiky zachytil Jaroslav Wichra jedinců). Osenice šedopásná (Dichagyris chod mohlo v minulosti dojít opakovaně. v Klentnici r. 1950. Na obr. z lokality flammatra, obr. 2) byla odchycena v něko- Podobná expanze proběhla u plavokřídlce Beziers v jižní Francii lika exemplářích v rozdílné době a na růz- západního (Mythimna sicula). Poprvé byl 2 Ojedinělé nálezy osenice šedopásné ných místech. Není jasné, zda jde o zalétlé odchycen v západních Čechách v r. 1983 (Dichagyris flammatra) z našeho území jedince tohoto velmi pohyblivého druhu (Beránková a Novák 1986) a na Moravě pocházejí většinou z vyšších poloh. či jejich potomky, nebo se u nás velmi vzác- v r. 1993 hned na více místech (M. Dvořák, Snímek byl pořízen v Pyrenejích. ně trvale vyskytuje. Nález šedavky alpské J. Marek lgt.). Dnes se patrně oba druhy 3 Atlantomediteránní šedavka západní (Apamea aquila; okolí Hodonína 2008, vyskytují v celé ČR. V r. 2005 chytil J. Váv- (Oligia fasciuncula) osídlila severo - P. Potocký lgt.) by mohl být počátkem mír- ra nedaleko Hřenska atlantomediteránní západní Čechy až v 70. letech 20. stol., né expanze druhu východním směrem. (centrum areálu v jihozápadní Evropě) v r. 1992 pronikla dokonce na Moravu. Ukazuje na to i následný záznam dalšího osenici Xestia agathina a nálezy v dalších Severní Španělsko jedince v sousední Záhorské nížině. letech potvrdily její trvalou přítomnost 4 Osenice západní (Noctua interjecta) a mírné šíření na východ. byla poprvé zaregistrována u Chebu Šířící se druhy Pět druhů k nám proniklo z jihu až jiho- v r. 1984, dnes obývá celé území České Od poloviny 20. stol. se k nám rozšířilo asi východu. Kukléřka mramorovaná (Cucul- republiky. Znojemsko, Hrabětice 10 druhů můr. Na rozdíl od předcházející lia fraudatrix) osídlila jižní a střední Mo - 5 Po r. 2007 se blýskavka žlutokřídlá skupiny začalo po jejich prvním zjištění ravu v polovině 50. let 20. stol. (Kudla (Polyphaenis sericata) začíná vyskytovat nálezů přibývat, případně ze situace v okol- 1965, Starý a Marek 1966) a dodnes se na jižní a jihovýchodní Moravě stále ních zemích jsme mohli šíření na naše v oblasti vyskytuje, i když poměrně vzác- častěji. Jižní Morava, Boří les u Valtic území očekávat. Uveďme si několik pří- ně. Blýskavka plavá (Caradrina gilva) byla 6 Šíření blýskavky mrkvové (Eucarta kladů seřazených podle směrů postupu. zjištěna poprvé v Mikulově v r. 1962 (Ma - amethystina) je v posledních letech V r. 1974 byla nedaleko Ústí nad Labem rek a Starý 1967), nálezů přibývá a dnes ji pozorováno i v okolních zemích. poprvé zjištěna šedavka západní (Oligia známe i z nejsevernějších částí území. U nás ji poprvé chytil Jan Šumpich fasciuncula, obr. 3; Novák 1977), v následu- Ojedinělý záznam blýskavky žlutokřídlé v oblasti Soutoku v r. 2011. jících letech osídlila západní a severo - (Polyphaenis sericata, obr. 5) sice pochá- Slovenský kras, Plešivec západní Čechy, kde se vyskytuje trvale. zí z Luhačovic již z r. 1960 (V. Vala lgt.), ale 7 Kovolesklec totenový (Diachrysia Krátkodobě pronikla i na Moravu – tam teprve od r. 2007 lze registrovat výrazné zosimi) – vzácný obyvatel luk s krvav- byla pozorována na více místech v jedi- šíření a početný výskyt na některých mís- cem totenem (Sanguisorba officinalis). ném roce 1992 (J. Marek, J. Sitek lgt.). Od tech jižní a jihovýchodní Moravy. V r. 2009 Na naše území, na střední a jižní západu se rozšířila rovněž osenice západ- byla na Pouzdřanské stepi chycena kuk- Moravu, se rozšířil v 50. letech 20. stol. ní (Noctua interjecta, obr. 4). První záznam léřka zlatovlásková (C. xeranthemi; Sitek Slovensko, Záhorská nížina, Závod pochází z Chebu v r. 1984 (Beránková a No - a Vacula 2010), do té doby nejblíže známá 8 Tažná blýskavka mramorovaná (Phlo- vák 1986) a v dalších letech bylo doku- z nejjižnějšího Slovenska. Nálezy v dal- gophora meticulosa) je schopna přečkat mentováno její šíření na východ. Na Mora- ších letech (J. Šafář, M. Králíček lgt.) uka- místní zimu ve stadiu housenky, příleži- vě se ji podařilo zaregistrovat na několika zují, že se vytvořila místní populace, na - tostně i jako kukla nebo dospělec. Brno místech v r. 2008 (Šumpich a kol. 2009). víc na stanovišti, které přesně odpovídá živa 5/2014 237 ziva.avcr.cz

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2014. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. 9 10 ekologickým nárokům druhu. Aktuální ná - ních stanovištích poměrně běžná. Počát- 9 Plavokřídlec žloutkový (Mythimna lez blýskavky mrkvové (Eucarta amethys- kem 80. let se stala vzácnější a aktuální vitellina) se na našem území objevuje tina, obr. 6) v oblasti Soutoku u Lanžhota výskyt není doložen. Příčiny krátkodobé v posledních 20 letech poměrně často. dokládá šíření druhu ve střední Evropě, expanze druhu neznáme. Můra Leinerova Ve Středozemí je běžný. Břeclav zaznamenané i v okolních zemích (Šum- (Conisania leineri) obývala stepní stano- 10 Téměř kosmopolitní, tažná osenice pich a kol. 2014). viště a písčiny jižní Moravy. Ještě do 80. let cizokrajná (Peridroma saucia) – ve střední Z východu k nám pronikli kovolesklec byla místy poměrně hojná. Později rychle Evropě spíše vzácný host. Jižní Francie, totenový (Diachrysia zosimi, obr. 7), blýs- vymizela a její současný výskyt opět ne - Montpellier. Snímky Z. Laštůvky kavka panenská (E. virgo) a můra východní máme doložen. Housenka se vyvíjí na pe - (Hyssia cavernosa), zmíněná dále. První lyňku ladním (Artemisia campestris) a pří- na zelenině a okrasných rostlinách (na druh byl zachycen na více místech jižní činy ústupu bychom snad mohli hledat ve mnoha místech v různých částech ČR), a střední Moravy počátkem 50. let (Mou- změně struktury vegetace stepních stano- v zimě např. na kosatcích (Iris). Zimu pře- cha a Šmelhaus 1954), druhý v 60. letech. višť. Také nenápadná osenice skrytá (Epi - čká ve stadiu kukly rovněž černopáska Kovolesklec totenový je vázán na vlhké psilia latens) preferující skalnaté biotopy bavlníková, pokud její housenky na pod- louky s krvavcem totenem (Sanguisorba nebyla pozorována více než 20 let. Podle zim stihnou dokončit vývoj. Zajímavé je officinalis) v teplých polohách a s jejich poznatků o ekologických nárocích těchto např. i to, že početnost určitých migrantů mizením se stává ohroženým. Blýskavka druhů může mít ve dvou až třech přípa- nepodléhá jen nepravidelnému kolísání, panenská bývá někdy považována za mi - dech jejich mizení antropogenní příčiny. ale pozorujeme zjevné dlouhodobé trendy. granta, případně druh s občasnými irupce- Např. ve 40. až 60. letech 20. stol. byla mi z východní Evropy, a jednotlivě se s ní Migranti – tažné druhy poměrně častým migrantem černopáska setkáme v otevřené krajině nižších poloh. Asi 13 druhů můr patří mezi skutečné mi - černobýlová, zatímco dnes představuje Šíření a růst početnosti byly zazname- granty. Do střední Evropy přilétají každo- velkou vzácnost. Naopak její příbuznou nány i v rámci ČR, např. u dříve velmi vzác- ročně v různých počtech ze Středozemí černopásku bavlníkovou zaregistrovali né blýskavky hasivkové (Callopistria ju - nebo severní Afriky. U nás zakládají jed- jako migranta na našem území poprvé až ventina) – dnes se na biotopech s hasivkou nu, výjimečně více generací a jedinci po - v r. 1965, ale s výrazným nárůstem počet- orličí (Pteridium aquilinum) vyskytuje slední generace se na podzim obvykle opět nosti teprve kolem r. 1990. pravidelně; nebo u zlatokřídlce jasanového stahují na jih. Přes značné kolísání po - Můry jsou schopny díky své dobré po - (Atethmia centrago) známého dlouho jen četnosti v jednotlivých letech lze některé hyblivosti překonávat nehostinná místa z jižní Moravy, po r. 1995 byl zjištěn na více z nich označit za běžné, jiné za vzácné až v současné krajině a najít v ní odpovídající, místech v Čechách (Marek a kol. 2000). zcela výjimečné. Běžnými tažnými druhy již osídlené nebo nové biotopy. Tím mohou jsou kovolesklec gama (Autographa gam- rychle znovu obsadit místa nebo oblasti, Vymizelé druhy ma), k. řebříčkový (Macdunnoughia con- kde vymizely, zakládat nové populace a za Podle existujících poznatků vymizelo z na - fusa), blýskavka mramorovaná (Phlogopho - vhodných podmínek dokonce zvětšovat šeho území 5–6 druhů můr (asi 1 % celko - ra meticulosa, obr. 8), v posledních dvou svůj areál. Proto patří můrovití k nemnoha vého počtu druhů). Odhalit příčiny není desetiletích také černopáska bavlníková skupinám hmyzu, kde za posledních ně - snadné. Kukléřka kozalcová (C. scopariae) (Helicoverpa armigera), plavokřídlec žlout- kolik desetiletí počet nově příchozích dru- byla naposled zaznamenána v Brně r. 1924. kový (M. vitellina, obr. 9) avněkterých hů převyšuje počet vymizelých. Nepočítá- I předtím šlo o velmi vzácný druh a příči- letech černopáska polní (Heliothis adauc- me-li zmíněné jednotlivé nálezy přibližně ny ústupu zůstávají nejasné. Černopáska ta, dříve uváděná jako H. maritima). Jako 20 druhů, ztratilo se od nás asi o polovinu stračková (Periphanes delphinii) nebyla vzácné migranty můžeme označit černo- méně druhů, než se k nám rozšířilo. Čili v Čechách pozorována od počátku 20. stol., pásku černobýlovou (Protoschinia scutosa), faktická bilance posledních 50 let je zhru- na Moravě po r. 1990 a pravděpodobně č. stěhovavou (Heliothis peltigera), blýskav - ba 1% zvýšení počtu druhů díky přistěho- z našeho území vymizela. Housenky se vy - ku červivcovou (Spodoptera exigua) a také valcům (o něco větší nárůst působí nálezy víjejí na ostrožce stračce (Consolida rega- osenici cizokrajnou (Peridroma saucia, dříve neodlišovaných nebo přehlížených lis) v agrocenózách a ústup druhu by mohl obr. 10). Zcela výjimečně k nám zaletí druhů, kolem 4 %). Totéž ale neplatí pro mít příčiny v intenzifikaci zemědělství kovolesklec cizokrajný (Trichoplusia ni), abundanci většiny druhů. Patrně především a změnách struktury krajiny. Atlantomedi - plavokřídlec jižní (M. unipuncta) a černo - zátěž prostředí toxickými látkami a změ- teránní pestroskvrnku čekankovou (Poly- páska jižní (Heliothis nubigera). Některé ny druhového složení fytocenóz a celkové - mixis flavicincta) se nepodařilo zachytit z tažných druhů mohou trvale nebo pouze ho charakteru přírodních biotopů v důsled- více než 20 let, ale žije nenápadně a je za příznivých podmínek přečkat naši zimu ku eutrofizace můry zjevně kompenzovat schopna přežívat ve velmi řídkých popu- a různě dlouhou dobu udržovat místní nedokážou. Početnost mnoha, zvláště roz- lacích. Proto je její výskyt na vhodných populace. To platí pro kovolesklce gama, šířených druhů zemědělské krajiny v po - biotopech (sušší rašeliniště, vřesoviště, k. řebříčkového a blýskavku mramorova- sledních 20 letech výrazně poklesla. Dříve skalnatá stanoviště) stále možný. Již uve- nou. Velmi mírnou zimu 2013/14 přečka- masově se vyskytující druhy, někdy dokon- dená můra východní osídlila teplé oblasti ly housenky blýskavky mramorované ve ce zemědělští škůdci, se stávají vzácnými. jihu Moravy po druhé světové válce, v 60. značných počtech a počátkem jara a při a 70. letech byla v agrocenózách a na step- oteplení i v průběhu zimy působily škody Seznam literatury najdete na webu Živy. ziva.avcr.cz 238 živa 5/2014

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2014. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.