Můrovití – Motýlí Cestovatelé Ného Posunu Hranic Areálů
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
v zásadě jedlé) a jiné skupině slunéčka červenooranžových, bez teček (obr. 10). účinný. Ve skutečnosti rovněž nacházíme sedmitečná s ustřiženými krovkami, takže Takové zbarvení vzniká při vývoji kukly u polymorfních druhů značnou variabilitu byl vidět černooranžový zadeček krytý za vyšších teplot. Kromě těchto dvou fo - ve vzoru, ale malou v odstínu barev. blanitými křídly. Zatímco na normální slu- rem jsme sýkorám předkládali slunéčka Nakonec jedna dobrá zpráva pro ty, kdo néčka sedmitečná zaútočili jen dva ptáci, východní natřená nahnědo temperami vlezlé invazní slunéčko východní velmi na hnědé slunéčko zaútočilo 7 ptáků z 15. (obr. 11). Navíc jsme ale otestovali účin- neradi vidí. Ačkoli koňadry je nezobou, Zbarvení tedy hraje důležitou roli, ale i ne - nost hnědého zbarvení s černými tečka- vrabci polní (Passer montanus, obr. 13) výrazně zbarvená slunéčka vyvolávají jisté mi (obr. 12), opět vytvořeného temperami. velmi často napadají a požírají nahnědo pochybnosti o své chutnosti. Naproti tomu A pro kontrolu vlivu nátěru jsme přidali natřené i přírodní formy tohoto slunéčka. slunéčka bez krovek, která vypadala spíše pátou skupinu, natřenou temperami na Naše stále ještě probíhající experimenty jako moucha, byla chráněna jen nepatrně. červeno s černými tečkami. ukazují, že přes 75 % vrabců (z více než Ochutnalo je 12 sýkor z 15. Varovný cha- Přirozeně zbarvených slunéček se sýko- 65 testovaných jedinců) sezoblo předlože- rakter vzhledu slunéček tedy zčásti tkví ry ani nedotkly. Zrovna tak červenočerně né slunéčko a navíc vrabci po pozření ne - v polokulovitém tvaru těla s krovkami. natřená (matná, na rozdíl od lesklých přiro - vykazovali žádné nechutenství. Podrobnější analýzu signálů, které tito zených) byla dobře chráněna. Čistě hnědých brouci poskytují potenciálním predáto- napadly sýkory nejvíce, ale žádné z nich Pokusy byly podpořeny granty Akademie rům, umožnilo rozšíření invazního slunéč - nespolkly. A černě tečkovaná hnědě natře- věd ČR (IAA601410803), Jihočeské univer - ka východního. V přírodě u nás lze nyní ná slunéčka byla napadána středně často. zity v Českých Budějovicích (159/2013/P) najít asi 80 % jedinců červenooranžové Vyvozujeme z toho, že červená barva má a Ministerstva zemědělství (QH-82047). formy succinea se spoustou černých teček hlavní význam v aposematismu slunéček, (obr. 9) a asi 5 % jedinců téže formy čistě tečkovaný vzor je méně důležitý, ale také Použitá literatura uvedena na webu Živy. nebo zavlečení jedinci, nebo zda proběhla Zdeněk Laštůvka, Aleš Laštůvka krátkodobá irupce (hromadné vystěhování jedinců druhu z určitého místa) daleko za hranice areálů např. v důsledku přemno- žení, či se projevila tendence některých druhů k šíření nebo první signály skuteč- Můrovití – motýlí cestovatelé ného posunu hranic areálů. Pravděpodobně o náhodně zalétlé nebo zavlečené exempláře mohlo jít např. u blýs- kavky ostrožkové (Aegle kaekeritziana; Lešná u Zlína r. 1965, nalezl – lgt. V.Elsner), b. menší (Amphipyra tetra; Rožďalovice 1990, Lekeš 1999), pestroskvrnky severní (Blepharita amica; Nižbor 1994, Procház- Můrovití (Noctuidae) jsou za obalečovitými (Tortricidae) motýlí čeledí s dru- ka 1995) a osenice menší (Agrotis puta; hým nejvyšším počtem druhů na našem území. Po nedávných systematických Všetaty u Mělníka 2004, Jirgl 2005). Nálezy změnách a přesunech čítá v České republice tato čeleď zhruba 430 známých dvou druhů – kukléřky radykové (Cucul- druhů (Laštůvka a Liška 2011). Ale považujeme některé z nich za příslušníky naší lia balsamitae; Břeclav 1954, Starý a Kuras fauny oprávněně? Více druhů u nás bylo totiž zaregistrováno pouze v jediném 2000) a blýskavky popelavé (Caradrina montana; Poštorná u Břeclavi 1974, O. Ja - exempláři nebo v omezeném počtu jedinců, další jsou nepravidelnými migranty, keš lgt.) byly učiněny nedaleko míst jejich hranice areálů jiných se neustále mění a jejich výskyt u nás nemusí být trvalý. rozšíření v Záhorské nížině na Slovensku a není vyloučeno, že se v době pozorování Jednotliví zatoulanci viny 20. stol., ale většinou až v posledních vyskytovaly i v okolí Břeclavi. Krátkodobé Můry jsou velmi dobří a pohybliví letci, desetiletích, bylo u nás poprvé zazname- irupce se mohly týkat např. travařky sibiř- zjevně schopní urazit značné vzdálenos- náno téměř 20 zde do té doby neznámých ské (Fabula zollikoferi; tři jednotlivé nále- ti. Svědčí o tom např. nálezy rašeliništních druhů můr –vjednom, výjimečně dvou zy, možné irupce ze západní Sibiře jsou druhů desítky kilometrů od rašelinišť nebo nebo více jedincích –análezy nebyly v literatuře diskutovány), můry stračkové horských druhů daleko v nížině (viz např. později opakovány. Většinou šlo o druhy (Hecatera cappa, obr. 1; Klentnice 1950, Živa 2010, 6: 274–275). To se ovšem může žijící v jižních částech Evropy, ale také Wichra 1965), osenice panonské (Euxoa pořád týkat jen našeho území. Faunisticky o druhy atlantské, alpské nebo východo- temera; Uherský Brod 1989, F. Kopeček i zoogeograficky mnohem zajímavější jsou evropské. V konkrétních případech se lgt.), o. odlišné (E. distinguenda; Lednice nálezy druhů značně vzdálené od zná- můžeme pokusit analyzovat nebo alespoň 1969, Krušek 1977) a osenice A. desertorum mých hranic jejich areálů. Zhruba od polo- spekulovat, zda to byli náhodně zatoulaní (Frýdek-Místek 1991, Sitek a Janovský 2006, 1 2 3 ziva.avcr.cz 236 živa 5/2014 © Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2014. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. 4 5 6 7 8 1 Jediný exemplář dekorativní můry na irupci spíše než zalétnutí ukazuje v tom- Starší literární údaje o výskytu tohoto dru- stračkové (Hecatera cappa) na území to případě několik současně chycených hu u nás naznačují, že k expanzi na vý - České republiky zachytil Jaroslav Wichra jedinců). Osenice šedopásná (Dichagyris chod mohlo v minulosti dojít opakovaně. v Klentnici r. 1950. Na obr. z lokality flammatra, obr. 2) byla odchycena v něko- Podobná expanze proběhla u plavokřídlce Beziers v jižní Francii lika exemplářích v rozdílné době a na růz- západního (Mythimna sicula). Poprvé byl 2 Ojedinělé nálezy osenice šedopásné ných místech. Není jasné, zda jde o zalétlé odchycen v západních Čechách v r. 1983 (Dichagyris flammatra) z našeho území jedince tohoto velmi pohyblivého druhu (Beránková a Novák 1986) a na Moravě pocházejí většinou z vyšších poloh. či jejich potomky, nebo se u nás velmi vzác- v r. 1993 hned na více místech (M. Dvořák, Snímek byl pořízen v Pyrenejích. ně trvale vyskytuje. Nález šedavky alpské J. Marek lgt.). Dnes se patrně oba druhy 3 Atlantomediteránní šedavka západní (Apamea aquila; okolí Hodonína 2008, vyskytují v celé ČR. V r. 2005 chytil J. Váv- (Oligia fasciuncula) osídlila severo - P. Potocký lgt.) by mohl být počátkem mír- ra nedaleko Hřenska atlantomediteránní západní Čechy až v 70. letech 20. stol., né expanze druhu východním směrem. (centrum areálu v jihozápadní Evropě) v r. 1992 pronikla dokonce na Moravu. Ukazuje na to i následný záznam dalšího osenici Xestia agathina a nálezy v dalších Severní Španělsko jedince v sousední Záhorské nížině. letech potvrdily její trvalou přítomnost 4 Osenice západní (Noctua interjecta) a mírné šíření na východ. byla poprvé zaregistrována u Chebu Šířící se druhy Pět druhů k nám proniklo z jihu až jiho- v r. 1984, dnes obývá celé území České Od poloviny 20. stol. se k nám rozšířilo asi východu. Kukléřka mramorovaná (Cucul- republiky. Znojemsko, Hrabětice 10 druhů můr. Na rozdíl od předcházející lia fraudatrix) osídlila jižní a střední Mo - 5 Po r. 2007 se blýskavka žlutokřídlá skupiny začalo po jejich prvním zjištění ravu v polovině 50. let 20. stol. (Kudla (Polyphaenis sericata) začíná vyskytovat nálezů přibývat, případně ze situace v okol- 1965, Starý a Marek 1966) a dodnes se na jižní a jihovýchodní Moravě stále ních zemích jsme mohli šíření na naše v oblasti vyskytuje, i když poměrně vzác- častěji. Jižní Morava, Boří les u Valtic území očekávat. Uveďme si několik pří- ně. Blýskavka plavá (Caradrina gilva) byla 6 Šíření blýskavky mrkvové (Eucarta kladů seřazených podle směrů postupu. zjištěna poprvé v Mikulově v r. 1962 (Ma - amethystina) je v posledních letech V r. 1974 byla nedaleko Ústí nad Labem rek a Starý 1967), nálezů přibývá a dnes ji pozorováno i v okolních zemích. poprvé zjištěna šedavka západní (Oligia známe i z nejsevernějších částí území. U nás ji poprvé chytil Jan Šumpich fasciuncula, obr. 3; Novák 1977), v následu - Ojedinělý záznam blýskavky žlutokřídlé v oblasti Soutoku v r. 2011. jících letech osídlila západní a severo - (Polyphaenis sericata, obr. 5) sice pochá- Slovenský kras, Plešivec západní Čechy, kde se vyskytuje trvale. zí z Luhačovic již z r. 1960 (V. Vala lgt.), ale 7 Kovolesklec totenový (Diachrysia Krátkodobě pronikla i na Moravu – tam teprve od r. 2007 lze registrovat výrazné zosimi) – vzácný obyvatel luk s krvav- byla pozorována na více místech v jedi- šíření a početný výskyt na některých mís- cem totenem (Sanguisorba officinalis). ném roce 1992 (J. Marek, J. Sitek lgt.). Od tech jižní a jihovýchodní Moravy. V r. 2009 Na naše území, na střední a jižní západu se rozšířila rovněž osenice západ- byla na Pouzdřanské stepi chycena kuk- Moravu, se rozšířil v 50. letech 20. stol. ní (Noctua interjecta, obr. 4). První záznam léřka zlatovlásková (C. xeranthemi; Sitek Slovensko, Záhorská nížina, Závod pochází z Chebu v r. 1984 (Beránková a No - a Vacula 2010), do té doby nejblíže známá 8 Tažná blýskavka mramorovaná (Phlo- vák 1986) a v dalších letech bylo doku- z nejjižnějšího Slovenska. Nálezy v dal- gophora