DOCSLIB.ORG

Revize Vybraného Materiálu Svrchnokarbonských Tetrapodů Z Lokality Nýřany, Česká Republika

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Revize Vybraného Materiálu Svrchnokarbonských Tetrapodů Z Lokality Nýřany, Česká Republika \ MASARYKOVA UNIVERZITA f H I PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ? Ž ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD Revize vybraného materiálu svrchnokarbonských tetrapodů z lokality Nýřany, Česká republika Rešerše k bakalářské práci Pavel Barták Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Ivanov, Dr. Brno 2018 Obsah 1 Úvod 3 2 Paleogeografická situace v karbonu 4 3 Charakteristika limnických pánví 5 3.1 Limnické pánve na území České republiky 5 3.2 Geologie plzeňské pánve 6 3.2.1 Kladenské (= spodní šedé) souvrství 6 3.2.2 Týnecké (= spodní červené) souvrství 10 3.2.3 Slánské (= svrchní šedé) souvrství 10 3.2.4 Líňské (= svrchní červené) souvrství 12 4 Systematika tetrapodů z Nýřan 12 4.1 LEPOSPONDYLI Zittel, 1888 12 4.2 TEMNOSPONDYLI Zittel, 1888 14 5 Přehled tetrapodů z Nýřan a historie jejich výzkumů 16 5.1 Tetrapodi řazení ke skupině LEPOSPONDYLI Zittel, 1888 16 5.2 Tetrapodi řazení ke skupině TEMNOSPONDYLI Zittel, 1888 ....22 6 Status exemplářů popsaných Stehlíkem (1924) z Nýřan 27 7 Závěr 27 8 Literatura 28 1 Úvod Lokalita Nýřany, ležící 13 km j z. od Plzně v plzeňské pánvi (obr. 1), je světově unikátním na­ lezištěm fauny svrchnokarbonských bazálních tetrapodů, kteří zůstali díky unikátním pod­ mínkám během jezerní sedimentace, trvajícím v takto tafonomicky příhodném prostředí snad jen několik stovek let, zachováni do dnešní doby v často výjimečné kvalitě a kompletnosti (Milner 1980). Ve světovém měřítku je jediným podobným Lagerstätte ekvivalentního stáří důl Diamond v Lintonu, Ohiu, USA (Milner 1980; Hook & Baird 1986). Tato lokalita tak poskytuje vzácný náhled do faunistického složení, diverzity a anatomie terestrických tetrapodích komponent svrchního karbonu, v rámci kterých jsou zastoupeny ancestrální vývojové linie všech pozdějších hlavních skupin moderních čtvernožců. Mnoho exemplářů popsaných z této lokality již Antonínem Fricem v jeho monografické práci (Fritsch 1879b, 1880, 1881, 1883, 1885, 1901) i následnými autory z různých sbírek evropských muzeí na přelomu 19. a 20. století bylo pozdějšími autory revidováno ve světle kompletnějších znalostí, další materiál však moderní výzkum stále ještě vyžaduje. Obrázek 1. Limnické pánve z území České republiky. Zájmová lokalita leží v plzeňské pánvi 13 km jz. od Plzně. Zkratky: PB, plzeňská pánev; MB, manětínská pánev; RB, radnická pánev; ZB, žihelská pánev; KRB, kladensko- rakovnická pánev; MRB, mšensko-roudnická pánev; ČKB, českokamenická pánev; MHB, mnichovohradišťská pánev; KPB, podkrkonošská pánev; ISB, vnitrosudetská pánev. Upraveno z Opluštila etal. (2016). 3 2 Paleogeografická situace v karbonu Variské vrásnění bylo započato již v pozdním devonu jako důsledek konvergentních pohybů a následné kolize pevninských desek Gondwany, Laurussie a několika dalších menších dílčích biosférických desek, přičemž průběh orogeneze trval v různé míře až do období raného permu (např. Schulmann et al. 2014). Stratigrafické členění karbonu zde následuje publikaci Davydova etal. (2012). Během raného karbonu (tournai-visé) docházelo vlivem subdukce oceánské desky pod jižní okraj Laurussie k postupnému uzavírání Rheického oceánu (Scotese et al. 1979). Gondwana nacházející se ve vyšších zeměpisných šířkách jižní polokoule začala rotovat v pravotočivém směru a posouvat se severněji. Zhruba současně s ní začala migrovat sever­ ním směrem také Laurussie a rovněž u ní docházelo k rotaci (Ziegler 1989). Tato rotace Gondwany měla za následek postupné uzavírání západní části Rheického oceánu a formování Paleo-Tethydní oblasti na východě (Golonka & Ford 2000). Ke kolizi mezi Laurussií a zá­ padní částí Gondwany došlo v pozdním karbonu (namur-raný westphal), kdy zanikaly vlivem pokračující rotace Gondwany také poslední zbytky jihozápadního Rheického oceánu, zatímco nově vznikající Paleotethys na východě se stále rozšiřoval. V kolizních zónách docházelo k formování nového rozsáhlého pásemného pohoří, tvořícího centrální zónu vznikajícího super- kontinentu Pangey (obr. 2). Jedná se o dnešní Ouachita-Appalačské pohoří na západě Severní Ameriky, Mauritanidy v severozápadní Africe a dnešní zbytky variského pohoří v Evropě (Ziegler et al. 1979; Golonka & Ford 2000). Obrázek 2. Paleogeografická situace v raném pozdním karbonu (převzato ze Zieglera etal. 1979). Variská orogenní aktivita dosáhla svého vrcholu během namuru a raného westphalu, postupně doznívající na přechodu mezi bolsovem a asturem (Ziegler 1989). Po ukončení hlavní fáze variské orogenní činnosti od wesphalu začalo v nově vzniklém pohoří docházet k vyrovnávání dosud nerovnovážných teplotních a napěťových stavů, vedoucích 4 k postupnému gravitačnímu kolapsu orogénu. Nastala variská molasová fáze orogeneze, je­ jímž výsledkem bylo formování řady postorogenních tektonických poruch, vedoucích v Českém masivu ke vzniku mnoha příkopů a hrástí, které byly dále porušovány systémy ho­ rizontálních zlomů (Pešek et al. 2001). Tyto poruchy podmínily na území Českého masivu vznik různých vnitrohorských pánví. Výrazná eroze postihující varisky vzniklé obnažené plutony byla příčinou postupného vyplňování těchto pánví převážně siliciklastickým materiá­ lem. Došlo tak k formování výlučně terestrických (limnických) pánví. 3 Charakteristika limnických pánví Permokarbonské limnické pánve jsou charakteristické svou sedimentární výplní, ve které pře­ važují fluviální a lakustrinní typy sedimentů, jako jsou slepence, křemenné pískovce, arkózy, prachovce a jílovce. Tyto fluviální sedimenty bývají obvykle zřetelně cyklicky uspořádané, což dokládá periodické změny v přínosu klastického materiálu v závislosti na klimatických a tektonických podmínkách (Pešek & Skoček 1999). Charakteristické je střídání šedých sedimentárních komplexů, uvnitř kterých se obje­ vují místy hojné polohy uhelných slojí, s načervenale zbarvenými sedimentárními sledy, které mají sníženou či nulovou uhlonosnost (Pešek & Skoček 1998). Mocné polohy těchto načer- venalých sedimentů, převážně aleuropelitů, odráží klimaticky aridnější období s nedostatečným vegetačním pokryvem. Šedé komplexy naopak ukazují na klimaticky hu- midnější podmínky s výrazně vyšším zastoupením vegetace (Pešek & Skoček 1999). Kromě výše uvedených sedimentů se v permokarbonských limnických pánvích často vyskytují vul- kanoklastické polohy tvořené tufy a tufity, které j sou dokladem výrazné synsedimentární vul­ kanické aktivity, jež sedimentaci po celou dobu provázela (Pešek et al. 2001). 3.1 Limnické pánve na území České republiky Z regionálně-geologického hlediska lze podle Holuba & Peška (1992) svrchnopaleozoické limnické pánve na území Českého masivu dělit do následujících oblastí (obr. 1): sudetské mladší paleozoikum: jeho uloženiny se rozprostírají v severovýchodních, severních a východních Čechách. Z chronostratigrafického hlediska byly sedimentární komplexy v této oblasti ukládány od nejvyššího spodního karbonu (namur), přes svrchní perm až do triasu. Jedná se od Z směrem na V o pánve českokamenickou, mnichovohradišťskou, podkrkonošskou, českou část pánve vnitro sudetské a orlickou. středočeské a západočeské mladší paleozoikum: sedimentární výplň této oblasti začíná od spodního svrchního karbonu (duckmant) a pokračuje až do spodního permu (autun). Od Z směrem na V jde o pánve plzeňskou, manětínskou, radnickou, žihelskou, kladensko-rakov- nickou a mšensko-roudnickou. mladší paleozoikum brázd: brázdy sensu Holub & Pešek (1992) jsou úzké a podlouhlé, tekto­ nicky omezené sedimentární výplně, jež jsou protaženy ve směru SSV-JJZ. Sedimentace v nich probíhala od svrchního karbonu (stephan) do spodního permu (autun). Od Z směrem na V to jsou brázdy blanická, svrchnopaleozoické relikty z. od Hradce Králové a v Železných horách interpretované jako jihlavská brázda (Veselá 1976) a boskovická brázda. 5 Centrum depozice variské kontinentální molasy započalo na území Českého masivu při sv. okraji (oblast sudetského paleozoika) koncem namuru. Během westphalu vznikají nové sedimentační prostory také na území dnešních středních a západních Cech (plzeňská a kladen- sko-rakovnická pánev). Po dočasném přerušení sedimentace na hranici bolsovu a asturu (westphal C a D sensu Pešek et al. 2001) dochází k opětovnému usazování, při němž se te­ restrické vnitrohorské pánve rychle vyplňují a plošně rozšiřují. Tak dochází v nej svrchněj ším karbonu (stephan C), případně nej spodnej ším permu (autun), k propojení všech do té doby dílčích pánví v jednotný sedimentační prostor (Pešek et al. 1998). Od permu (autun či saxon) se sedimentační území postupně zmenšuje, jak dokazují chybějící usazeniny ve středočeských a západočeských pánvích, kdy sedimentace pokračuje pouze v sudetské oblasti přerušovaně až do triasu (Pešek etal. 1998, 2001). 3.2 Geologie plzeňské pánve Výzkum sedimentárních hornin plzeňské pánve i ostatních pánví středočeského a západočeského paleozoika má dlouholetou tradici, a to především díky početnému výskytu černouhelných ložisek, které jsou v těchto sedimentárních komplexech zastoupeny. Již od druhé poloviny 19. století probíhal v těchto pánvích poměrně intenzivní stratigrafický vý­ zkum. Historický přehled vývoje názorů na jejich stratigrafii podal Havlena (1955). Litostratigrafické členění plzeňské pánve do čtyř sedimentárních souvrství (obr. 3) poprvé rozpoznal již Weithofer (1896). Jejich nejbazálnější členy se začaly ukládat během svrchního karbonu (duckmant) na fundament neoproterozoického stáří. Z regionálně- geologického hlediska tvoří toto podloží převážně slabě metamorfované sedimenty a bazické vulkanity barrandienského proterozoika (Dudek & Pešek 1989). Chronostratigrafické členění v plzeňské pánvi zde následuje terminologii užitou Opluštilem etal. (2016),
Load more

Recommended publications
  • Limb Ossification in the Paleozoic Branchiosaurid Apateon (Temnospondyli) and the Early Evolution of Preaxial Dominance in Tetrapod Limb Development
    EVOLUTION & DEVELOPMENT 9:1, 69 –75 (2007) Limb ossification in the Paleozoic branchiosaurid Apateon (Temnospondyli) and the early evolution of preaxial dominance in tetrapod limb development Nadia B. Fro¨bisch,a,Ã Robert L. Carroll,a and Rainer R. Schochb aRedpath Museum, McGill University, 859 Sherbrooke Street West, Montreal H3A 2K6, Canada bStaatliches Museum fu¨r Naturkunde Stuttgart, Rosenstein 1, 70191 Stuttgart, Germany ÃAuthor for correspondence (email: [email protected]) SUMMARY Despite the wide range of shapes and sizes that divergent evolution of these two pathways and its causes are accompany a vast variety of functions, the development of still not understood. Based on an extensive ontogenetic series tetrapod limbs follows a conservative pattern of de novo we investigated the pattern of limb development of the 300 Ma condensation, branching, and segmentation. Development of old branchiosaurid amphibian Apateon. This revealed a the zeugopodium and digital arch typically occurs in a posterior preaxial dominance in limb development that was previously to anterior sequence, referred to as postaxial dominance, with believed to be unique and derived for modern salamanders. a digital sequence of 4–3–5–2–1. The only exception to this The Branchiosauridae are favored as close relatives of pattern in all of living Tetrapoda can be found in salamanders, extant salamanders in most phylogenetic hypotheses of the which display a preaxial dominance in limb development, a de highly controversial origins and relationships of extant novo condensation of a basale commune (distal carpal/tarsal amphibians. The findings provide new insights into the 112) and a precoccial development of digits I and II.
    [Show full text]
  • Downloaded from Brill.Com09/30/2021 07:16:35PM Via Free Access 278 H.-P
    Contributions to Zoology, 67 (4) 277-279 (1998) SPB Academic Publishing bv, Amsterdam Short notes and reviews The fossil fauna of Mazon Creek Hans-Peter Schultze Institutfür Paläontologie, Museum für Naturkunde, Invalidenstr. 43, D-10115 Berlin, Germany Keywords: Book review, Mazon Creek, fossil fauna Review of: Richardson’s Guide to the Fossil tematic collecting effort that tried to match that of Fauna of Mazon Creek, edited by Charles W. private collectors. Of great importance, however, & A. Illinois Shabica Andrew Hay. Northeastern was his connection to private collectors. This 308 University, Chicago, Illinois, 1997: XVIII + pp., connection enabled him to view all new finds and 385 4 1 faunal $75.00 figs., tables, list; (hard cover) photograph them. His access to these collections ISBN 0-925065-21-8. was of importance to specialists because it provided with them material for a description of the diverse Since the last the Mazon Creek fauna. century, area around Richardson was able to motivate his col- in northern 100 km in Illinois, about southwest of leagues to engage themselves the Mazon Creek has been known for its Chicago, Pennsylvanian fossils, but he himself compiled mostly raw data fossils. Mainly plant fossils were found along and photographs. He could not finish the project, Mazon Creek and in the coal of that and Charles Shabica open pits area Dr. W. took over the com- until the 1950s. Langford (1958, 1963) was the pilation of the book after Richardson’s death in first to give a compilation of the flora and fauna 1983. Shabica enlisted 24 authors to write short of Mazon Creek.
    [Show full text]
  • The Lower Permian Abo Formation in the Fra Cristobal and Caballo Mountains, Sierra County, New Mexico Spencer G
    New Mexico Geological Society Downloaded from: http://nmgs.nmt.edu/publications/guidebooks/63 The Lower Permian Abo Formation in the Fra Cristobal and Caballo Mountains, Sierra County, New Mexico Spencer G. Lucas, Karl Krainer, Dan S. Chaney, William A. DiMichele, Sebastian Voigt, David S. Berman, and Amy C. Henrici, 2012, pp. 345-376 in: Geology of the Warm Springs Region, Lucas, Spencer G.; McLemore, Virginia T.; Lueth, Virgil W.; Spielmann, Justin A.; Krainer, Karl, New Mexico Geological Society 63rd Annual Fall Field Conference Guidebook, 580 p. This is one of many related papers that were included in the 2012 NMGS Fall Field Conference Guidebook. Annual NMGS Fall Field Conference Guidebooks Every fall since 1950, the New Mexico Geological Society (NMGS) has held an annual Fall Field Conference that explores some region of New Mexico (or surrounding states). Always well attended, these conferences provide a guidebook to participants. Besides detailed road logs, the guidebooks contain many well written, edited, and peer-reviewed geoscience papers. These books have set the national standard for geologic guidebooks and are an essential geologic reference for anyone working in or around New Mexico. Free Downloads NMGS has decided to make peer-reviewed papers from our Fall Field Conference guidebooks available for free download. Non-members will have access to guidebook papers two years after publication. Members have access to all papers. This is in keeping with our mission of promoting interest, research, and cooperation regarding geology in New Mexico. However, guidebook sales represent a significant proportion of our operating budget. Therefore, only research papers are available for download.
    [Show full text]
  • Morphology, Phylogeny, and Evolution of Diadectidae (Cotylosauria: Diadectomorpha)
    Morphology, Phylogeny, and Evolution of Diadectidae (Cotylosauria: Diadectomorpha) by Richard Kissel A thesis submitted in conformity with the requirements for the degree of doctor of philosophy Graduate Department of Ecology & Evolutionary Biology University of Toronto © Copyright by Richard Kissel 2010 Morphology, Phylogeny, and Evolution of Diadectidae (Cotylosauria: Diadectomorpha) Richard Kissel Doctor of Philosophy Graduate Department of Ecology & Evolutionary Biology University of Toronto 2010 Abstract Based on dental, cranial, and postcranial anatomy, members of the Permo-Carboniferous clade Diadectidae are generally regarded as the earliest tetrapods capable of processing high-fiber plant material; presented here is a review of diadectid morphology, phylogeny, taxonomy, and paleozoogeography. Phylogenetic analyses support the monophyly of Diadectidae within Diadectomorpha, the sister-group to Amniota, with Limnoscelis as the sister-taxon to Tseajaia + Diadectidae. Analysis of diadectid interrelationships of all known taxa for which adequate specimens and information are known—the first of its kind conducted—positions Ambedus pusillus as the sister-taxon to all other forms, with Diadectes sanmiguelensis, Orobates pabsti, Desmatodon hesperis, Diadectes absitus, and (Diadectes sideropelicus + Diadectes tenuitectes + Diasparactus zenos) representing progressively more derived taxa in a series of nested clades. In light of these results, it is recommended herein that the species Diadectes sanmiguelensis be referred to the new genus
    [Show full text]
  • Early Tetrapod Relationships Revisited
    Biol. Rev. (2003), 78, pp. 251–345. f Cambridge Philosophical Society 251 DOI: 10.1017/S1464793102006103 Printed in the United Kingdom Early tetrapod relationships revisited MARCELLO RUTA1*, MICHAEL I. COATES1 and DONALD L. J. QUICKE2 1 The Department of Organismal Biology and Anatomy, The University of Chicago, 1027 East 57th Street, Chicago, IL 60637-1508, USA ([email protected]; [email protected]) 2 Department of Biology, Imperial College at Silwood Park, Ascot, Berkshire SL57PY, UK and Department of Entomology, The Natural History Museum, Cromwell Road, London SW75BD, UK ([email protected]) (Received 29 November 2001; revised 28 August 2002; accepted 2 September 2002) ABSTRACT In an attempt to investigate differences between the most widely discussed hypotheses of early tetrapod relation- ships, we assembled a new data matrix including 90 taxa coded for 319 cranial and postcranial characters. We have incorporated, where possible, original observations of numerous taxa spread throughout the major tetrapod clades. A stem-based (total-group) definition of Tetrapoda is preferred over apomorphy- and node-based (crown-group) definitions. This definition is operational, since it is based on a formal character analysis. A PAUP* search using a recently implemented version of the parsimony ratchet method yields 64 shortest trees. Differ- ences between these trees concern: (1) the internal relationships of aı¨stopods, the three selected species of which form a trichotomy; (2) the internal relationships of embolomeres, with Archeria
    [Show full text]
  • A Juvenile Skeleton of the Nectridean Amphibian
    Lucas, S.G. and Zeigler, K.E., eds., 2005, The Nonmarine Permian, New Mexico Museum of Natural Histoiy and Science Bulletin No. 30. 39 A JUVENILE SKELETON OF THE NECTRIDEAN AMPHIBIAN DIPLOCAULUS AND ASSOCIATED FLORA AND FAUNA FROM THE MITCHELL CREEK FLATS LOCALITY (UPPER WAGGONER RANCH FORMATION; EARLY PERMIAN), BAYLOR COUNTY, NORTH- CENTRAL TEXAS, USA DAN S. CHANEY, HANS-DIETER SUES AND WILLIAM A. DIMICHELE Department of Paleobiology MRC-121, National Museum of Natural History, PC Box 37012, Washington, D.C. 20013-7021 Abstract—A well-preserved skeleton of a tiny individual of the nectridean amphibian Diplocaulus was found in association with other Early Permian animal remains and a flora in a gray mudstone at a site called Mitchell Creek Flats in Baylor County, north-central Texas. The locality has the sedimentological attributes of a pond deposit. The skeleton of Diplocaulus sp. is noteworthy for its completeness and small size, and appears to represent a juvenile individual. The associated plant material is beautifully preserved and comprises the sphe- nopsids Annularia and Calamites, the conifer IBrachyphyllum, possible cycads represented by one or possibly two forms of Taeniopteris, three gigantopterids - Delnortea, Cathaysiopteris, and Gigantopteridium — and three unidentified callipterids. Several unidentified narrow trunks were found at the base of the deposit, appar- ently washed up against the northern margin of the pond. Other faunal material from the deposit comprises myalinid bivalves, conchostracans, a tooth of a xenacanthid shark, and a palaeonisciform fish. INTRODUCTION Wchita Rver T ^ Coinage i ^ 1 t Complete skeletons of Early Permian vertebrates are rare in north- FwmatJon Grcyp c central Texas, where much collecting has been done for about 150 years c c (Fig.
    [Show full text]
  • Phylogeny and Evolution of the Dissorophoid Temnospondyls
    Journal of Paleontology, 93(1), 2019, p. 137–156 Copyright © 2018, The Paleontological Society. This is an Open Access article, distributed under the terms of the Creative Commons Attribution licence (http://creativecommons.org/ licenses/by/4.0/), which permits unrestricted re-use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original work is properly cited. 0022-3360/15/0088-0906 doi: 10.1017/jpa.2018.67 The putative lissamphibian stem-group: phylogeny and evolution of the dissorophoid temnospondyls Rainer R. Schoch Staatliches Museum für Naturkunde, Rosenstein 1, D-70191 Stuttgart, Germany 〈[email protected]〉 Abstract.—Dissorophoid temnospondyls are widely considered to have given rise to some or all modern amphibians (Lissamphibia), but their ingroup relationships still bear major unresolved questions. An inclusive phylogenetic ana- lysis of dissorophoids gives new insights into the large-scale topology of relationships. Based on a TNT 1.5 analysis (33 taxa, 108 characters), the enigmatic taxon Perryella is found to nest just outside Dissorophoidea (phylogenetic defintion), but shares a range of synapomorphies with this clade. The dissorophoids proper are found to encompass a first dichotomy between the largely paedomorphic Micromelerpetidae and all other taxa (Xerodromes). Within the latter, there is a basal dichotomy between the large, heavily ossified Olsoniformes (Dissorophidae + Trematopidae) and the small salamander-like Amphibamiformes (new taxon), which include four clades: (1) Micropholidae (Tersomius, Pasawioops, Micropholis); (2) Amphibamidae sensu stricto (Doleserpeton, Amphibamus); (3) Branchiosaur- idae (Branchiosaurus, Apateon, Leptorophus, Schoenfelderpeton); and (4) Lissamphibia. The genera Platyrhinops and Eos- copus are here found to nest at the base of Amphibamiformes. Represented by their basal-most stem-taxa (Triadobatrachus, Karaurus, Eocaecilia), lissamphibians nest with Gerobatrachus rather than Amphibamidae, as repeatedly found by former analyses.
    [Show full text]
  • Curriculum Vitae
    CURRICULUM VITAE AMY C. HENRICI Collection Manager Section of Vertebrate Paleontology Carnegie Museum of Natural History 4400 Forbes Avenue Pittsburgh, Pennsylvania 15213-4080, USA Phone:(412)622-1915 Email: [email protected] BACKGROUND Birthdate: 24 September 1957. Birthplace: Pittsburgh. Citizenship: USA. EDUCATION B.A. 1979, Hiram College, Ohio (Biology) M.S. 1989, University of Pittsburgh, Pennsylvania (Geology) CAREER Carnegie Museum of Natural History (CMNH) Laboratory Technician, Section of Vertebrate Paleontology, 1979 Research Assistant, Section of Vertebrate Paleontology, 1980 Curatorial Assistant, Section of Vertebrate Paleontology, 1980-1984 Scientific Preparator, Section of Paleobotany, 1985-1986 Scientific Preparator, Section of Vertebrate Paleontology, 1985-2002 Acting Collection Manager/Scientific Preparator, 2003-2004 Collection Manager, 2005-present PALEONTOLOGICAL FIELD EXPERIENCE Late Pennsylvanian through Early Permian of Colorado, New Mexico and Utah (fish, amphibians and reptiles) Early Permian of Germany, Bromacker quarry (amphibians and reptiles) Triassic of New Mexico, Coelophysis quarry (Coelophysis and other reptiles) Upper Jurassic of Colorado (mammals and herps) Tertiary of Montana, Nevada, and Wyoming (mammals and herps) Pleistocene of West Virginia (mammals and herps) Lake sediment cores and lake sediment surface samples, Wyoming (pollen and seeds) PROFESSIONAL APPOINTMENTS Associate Editor, Society of Vertebrate Paleontology, 1998-2000. Research Associate in the Science Division, New Mexico Museum of Natural History and Science, 2007-present. PROFESSIONAL ASSOCIATIONS Society of Vertebrate Paleontology Paleontological Society LECTURES and TUTORIALS (Invited and public) 1994. Middle Eocene frogs from central Wyoming: ontogeny and taphonomy. California State University, San Bernardino 1994. Mechanical preparation of vertebrate fossils. California State University, San Bernardino 1994. Mechanical preparation of vertebrate fossils. University of Chicago 2001.
    [Show full text]
  • Physical and Environmental Drivers of Paleozoic Tetrapod Dispersal Across Pangaea
    ARTICLE https://doi.org/10.1038/s41467-018-07623-x OPEN Physical and environmental drivers of Paleozoic tetrapod dispersal across Pangaea Neil Brocklehurst1,2, Emma M. Dunne3, Daniel D. Cashmore3 &Jӧrg Frӧbisch2,4 The Carboniferous and Permian were crucial intervals in the establishment of terrestrial ecosystems, which occurred alongside substantial environmental and climate changes throughout the globe, as well as the final assembly of the supercontinent of Pangaea. The fl 1234567890():,; in uence of these changes on tetrapod biogeography is highly contentious, with some authors suggesting a cosmopolitan fauna resulting from a lack of barriers, and some iden- tifying provincialism. Here we carry out a detailed historical biogeographic analysis of late Paleozoic tetrapods to study the patterns of dispersal and vicariance. A likelihood-based approach to infer ancestral areas is combined with stochastic mapping to assess rates of vicariance and dispersal. Both the late Carboniferous and the end-Guadalupian are char- acterised by a decrease in dispersal and a vicariance peak in amniotes and amphibians. The first of these shifts is attributed to orogenic activity, the second to increasing climate heterogeneity. 1 Department of Earth Sciences, University of Oxford, South Parks Road, Oxford OX1 3AN, UK. 2 Museum für Naturkunde, Leibniz-Institut für Evolutions- und Biodiversitätsforschung, Invalidenstraße 43, 10115 Berlin, Germany. 3 School of Geography, Earth and Environmental Sciences, University of Birmingham, Birmingham B15 2TT, UK. 4 Institut
    [Show full text]
  • Apateon Dracyiensis Melanerpeton Sembachense Zone 99, 105
    Index Page numbers in italic denote figures. Page numbers in bold denote tables. A7 Rhyolite, Provence 190, 283,284 Artinskian Actinopterygii, Carboniferous-Permian 217-30 Permian tracksite correlations 188 Lower Permian 224-6 SGCS 2, 2 Stephanian 221-4 Asselian Westphalian 218 21 Permian tracksite correlations 188 aeolian sediments SGCS 2, 2 Perm~Carboniferous climates 127 Asterochlaena laxa 55 ventifacts/dreikanters 287, 288 Australia, Sakmarian transgressive systems 119 Africa Autun Basin 99 101 Early Triassic correlation chart 330 1,330 magnetic polarity time scale across PTB 23-4 general succession 100 Karoo Group 23-4 sedimentological development 99-101 Inter-Tropical Convergence (ITC) 124 Autunian Karoo Basin 117, 119 flora 250, 309 Karoo Group, magnetic polarity time scale across PTB Permian composite section, Lodrve Basin 244 23-4 sedimentary cycles, Iberian Ranges 263-4 ocean currents, climate effects 126 as a series 5 recent precipitation 124 tetrapod ichnofacies and ichnocoenoses 147, 148, 191-2 Balearic Islands 249, 270, 270-2 Albania, Early Triassic 22 biostratigraphical data 271 2 algae, Chemnitz and Tocantins 49 Buntsandstein 292 Alleghanian orogenic system 120-1,298 Permian-Triassic 270 Alpine orogeny 261 Bas-Argens basin amniotes, traces (footprints) 158-63 A7 Rhyolite 190, 283,284 amphibian biostratigraphy correlations 201 15 tetrapod ichnofacies 189 90, 189, 193 biostratigraphical potential of other tetrapods 211 12 Batrachichnus delicatulus 181 France, Bourbon l'Archambault Basin, Massif Central Batrachichnus ichnofacies
    [Show full text]
  • A Histological Study of a Femur of Plagiosuchus, a Middle Triassic Temnospondyl Amphibian from Southern Germany, Using Thin Sections and Micro-CT Scanning•
    Netherlands Journal of Geosciences — Geologie en Mijnbouw | 92 – 2/3 | 97-108 | 2013 A histological study of a femur of Plagiosuchus, a Middle Triassic temnospondyl amphibian from southern Germany, using thin sections and micro-CT scanning• D. Konietzko-Meier1,2,* & A. Schmitt2 1 Uniwersytet Opolski, Katedra Biosystematyki, ul. Oleska 22, 45-052 Opole, Poland 2 Steinmann Institut, Universität Bonn, Nussallee 8, 53115 Bonn, Germany * Corresponding author. Email: [email protected] Manuscript received: August 2012, accepted: April 2013 Abstract The histology of a femur of Plagiosuchus, a Middle Triassic temnospondyl amphibian, is described on the basis of two supplementary methods: classic thin sectioning and micro-CT scanning. In addition, the effectiveness of high-resolution micro-CT scanning for histological analysis is assessed. A classic, mid-shaft thin section of the femur was prepared, but prior to slicing two micro-CT scans were made. One of these has an image stack of a total of 1,024 images in the horizontal plane and a slice thickness of 87.8 μm, so that the entire bone could be captured, while the second was at mid-shaft region only, yet with a higher resolution of 28.3 μm and an image stack of 787 images in the horizontal plane. The classic thin section shows a very small medullary region which is surrounded by a layer of endosteal bone. The thick cortex is highly porous with numerous large, mainly longitudinal, vascular canals arranged in layers. In the deepest cortex woven bone occurs and primary osteons had locally started to form (incipient fibro-lamellar bone), which gradually passes into parallel-fibred bone and more lamellar bone close to the outer surface.
    [Show full text]
  • Inner Ear Morphology of Diadectomorphs And
    Palaeontology INNER EAR MORPHOLOGY OF DIADECTOMORPHS AND SEYMOURIAMORPHS (TETRAPODA) UNCOVERED BY HIGH- RESOLUTION X-RAY MICROCOMPUTED TOMOGRAPHY, AND THE ORIGIN OF THE AMNIOTE CROWN-GROUP Journal: Palaeontology Manuscript ID PALA-01-19-4428-OA.R1 Manuscript Type: Original Article Date Submitted by the 22-May-2019 Author: Complete List of Authors: Klembara, Jozef; Univerzita Komenskeho v Bratislave, Department of Ecology Hain, Miroslav; Slovak Academy of Sciences, Instutite of Measurement Science Ruta, Marcello; University of Lincoln School of Life Sciences, Vertebrate Zoology and Analytical Palaeobiology Berman, David; Carnegie Museum of Natural History Pierce, Stephanie; Harvard University Museum of Comparative Zoology Henrici, Amy; Carnegie Museum of Natural History Diadectomorpha, Seymouriamorpha, inner ear, fossa subarcuata, origin Key words: of amniotes, amniote phylogeny Palaeontology Page 1 of 68 Palaeontology 1 1 2 3 INNER EAR MORPHOLOGY OF DIADECTOMORPHS AND SEYMOURIAMORPHS 4 5 6 (TETRAPODA) UNCOVERED BY HIGH-RESOLUTION X-RAY MICROCOMPUTED 7 8 TOMOGRAPHY, AND THE ORIGIN OF THE AMNIOTE CROWN-GROUP 9 10 11 12 by JOZEF KLEMBARA1,*, MIROSLAV HAIN2, MARCELLO RUTA3,*, DAVID S 13 14 4 5 4 15 BERMAN , STEPHANIE E. PIERCE and AMY C. HENRICI 16 17 18 19 1 Comenius University in Bratislava, Faculty of Natural Sciences, Department of Ecology, 20 21 22 Ilkovičova 6, 84215 Bratislava, Slovakia; e-mail: [email protected] 23 24 2 Institute of Measurement Science, Slovak Academy of Sciences, Dúbravská cesta 9, 84104 25 26 Bratislava, Slovakia
    [Show full text]