MASARYKOVA UNIVERZITA

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA

GEOGRAFICKÝ ÚSTAV

Spádovost za sluţbami na příkladu Hodonínska

Diplomová práce

Michaela Krábková

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D. Brno 2014

Bibliografický záznam

Autor: Bc. Michaela Krábková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav Název práce: Spádovost za sluţbami na příkladu Hodonínska

Studijní program: Matematika

Učitelství geografie a kartografie pro střední školy Studijní obor: Učitelství matematiky pro střední školy

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D.

Akademický rok: 2013/2014

Počet stran: 89 Klíčová slova: region, spádovost, zdravotnictví, školství, maloobchod, sluţby, dotazníkové šetření

2

Bibliographic Entry

Author Bc. Michaela Krábková Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography Title of Thesis: Shopping and services commuting in Hodonín

Degree programme: Mathematics

Geography and Cartography with a view to Education Field of Study: Mathematics with a view to Education

Supervisor: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D.

Academic Year: 2013/2014

Number of Pages: 89 Keywords: region, commuting, healthcare, education, retail, services, questionnaire survey

3

Abstrakt

V této diplomové práci se věnujeme určení spádovosti za sluţbami na příkladu Hodonínska. Do zkoumaného území patří 82 obcí, které současně vytváří okres Hodonín. Výzkum se zaobírá obsluţnými procesy dojíţďky do zdravotnických zařízení, dojíţďky do školských institucí a dojíţďky za maloobchodem a sluţbami. Údaje potřebné pro vypracování této práce byly získány pomocí dotazníkového šetření. Na základě získaných informací byly vymezeny obsluţné regiony zdravotnictví, školství a maloobchodu a sluţeb. Součástí práce jsou také výukové materiály věnované regionální politice a regionálnímu rozvoji.

Abstract

In this thesis we study to determine the shopping and services commuting in Hodonín region. The examinated area includes 82 municipalities, which the district Hodonín is composed. The research deals with service processes comuting to medical facilities, commuting to educational institutions and commuting to retailing and services. The data required for the elaboration of this thesis were obtained by questionnaire survey. Based on the information service regions of healthcare, education and retail and services were defined. Part of this thesis is also educational materials devoted to regional policy and regional development.

4

5

6

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Ondřeji Mulíčkovi, Ph.D. za odbornou pomoc a rady, které mi při zpracování diplomové práce vstřícně poskytl a dále mojí rodině a přátelům za podporu.

Prohlášení

Prohlašuji tímto, ţe jsem zadanou diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Ondřeje Mulíčka, Ph.D. a uvedla jsem v seznamu literatury veškerou pouţitou literaturu a další zdroje.

Brno 9. května 2014 ______Michaela Krábková

7

OBSAH

ÚVOD ...... 9 1 REŠERŠE LITERATURY ...... 11 1.1 Region ...... 11 1.2 Dělení regionů ...... 12 1.3 Hiearchie regionů………………………………………………………………….. 14 1.4 Metodiky výběru středisek..……………………………………………………….. 18 1.4.1 Výběr středisek na základě statických charakteristik...…………………… 19 1.4.2 Výběr středisek na základě dynamických charakteristik…..……………… 22 1.4.3 Výběr středisek podle regionální působnosti…..…………….…………… 23 1.5 Vymezení sfér vlivu obsluţných středisek..………………………………………..24 1.5.1 Vymezení sfér vlivu středisek pomocí interakčních modelů……………… 24 1.5.2 Vymezení sfér vlivu středisek pomocí anketárního šetření..……………… 26 1.6 Faktory ovlivňující spotřebitelské chování.………………………………………. 29

2 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ...... 31 2.1 Návrh a tvorba dotazníku ...... 31 2.2 Metody sběru dat ...... 32

3 POUŢITÁ DATA…………………………………………………………………...… 37Chyba! Záloţka není definována. 3.1 Tvorba vlastního dotazníku ...... 37 3.2 Postup při dotazování ...... 40 3.3 Vymezení regionu ...... 41

4 VYMEZENÍ REGIONŮ V JEDNOTLIVÝCH OBLASTECH SLUŢEB ...... 45 4.1 Region zdravotnictví ...... 45 4.1.1 Nadlokální zdravotnický region…………………………...……………….. 47 4.1.2 Mikroregionální zdravotnický region……………………...………………...51 4.2 Region školství……………………………………………………………………...54 4.2.1 Nadlokální školský region……………….………………...……………….. 55 4.2.2 Mikroregionální školský region…………………………...……………….. 58 4.3 Region maloobchodu a sluţeb…………………………………………………….. 61 4.3.1 Nadlokální region maloobchodu a sluţeb………………...………………....65 4.3.2 Mikroregionální region maloobchodu a sluţeb…………...………………....68

5 PŘÍPADOVÁ STUDIE – POROVNÁNÍ ODPOVĚDÍ OBCÍ A OBYVATEL…….71

6 VÝUKOVÉ MATERIÁLY ...... 77 6.1 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia ...... 77 6.2 Výuková prezentace ...... 79 6.3 Zpětná vazba k výukovým materiálům ...... 79 6.4 Rozvíjení klíčových kompetencí……………………………………………………80

7 ZÁVĚR ...... 82

8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...... 84

8 9 PŘÍLOHY ……………………………………………………………………………. 87

9 ÚVOD

Přirozenou součástí kaţdé společnosti je uspokojování lidských potřeb, které s růstem ţivotní úrovně kladou stále větší poţadavky na kvalitu poskytovaných sluţeb. Dnešní spotřebitel chce uspokojovat své potřeby na co moţná nejvyšší úrovni a je ochoten za nimi cestovat. Protoţe se různé druhy sluţeb nenachází jen na jednom místě, stala se dojíţďka za sluţbami nedílnou součástí kaţdodenního ţivota. Dostupnost jednotlivých sluţeb je pak důleţitým faktorem rozvoje dané oblasti. Dojíţďka za sluţbami tedy představuje prostředek, který zmírňuje nerovnoměrné rozmístění obyvatel a zařízení občanské vybavenosti.

Tato diplomová práce se zabývá problematikou spádovosti za různými typy spotřebitelských a osobních sluţeb v regionu Hodonínska. Zkoumané území se skládá z celkem 82 obcí, které tvoří okres Hodonín. Předmětem výzkumu je dojíţďka za sluţbami, která je rozdělena na tři oblasti, zdravotnictví, školství a oblast maloobchodu a sluţeb. Na základě dotazníkového šetření, které bylo uskutečněno náhradní formou prostřednictvím starostů jednotlivých obcí, případně jiných pověřených pracovníků na obecních úřadech, byly získány potřebné informace o dojíţďce obyvatel za danými sluţbami. Další data byla získána z osobního anketárního šetření provedeného na dvouprocentním vzorku obyvatel mikroregionu Horňácko.

Jedním z hlavních cílů této práce je odhalení hierarchie jednotlivých typů vyuţívaných sluţeb. Na základě dat získaných z dotazníkového šetření byla určena spádová střediska jednotlivých obsluţných procesů, a to na nadlokální a mikroregionální úrovni. Dále byly vymezeny sféry vlivu těchto středisek ve třech oblastech, tedy zdravotnictví, školství, maloobchodu a sluţbách. Jednotlivé regiony jsou popsány v kapitole čtvrté, jejíţ součástí jsou také kartogramy, které graficky vyjadřují nadlokální a mikroregionální úroveň jednotlivých oblastí zkoumaných sluţeb.

Dalším cílem je porovnání dat získaných z dotazníkového šetření prováděného na obecních úřadech jednotlivých obcí zkoumaného regionu s přímým dotazníkovým šetřením uskutečněným na dvouprocentním vzorku obyvatel zvolené oblasti. Toto srovnání by mělo podpořit ilustraci individuálních prostorových aktivit obyvatel zkoumaného území.

10 Poslední část práce je věnována výukovým materiálům, které jsou zaměřeny na téma regionální politika a regionální rozvoj. Cílem je vytvořit výukový materiál určený pro výuku zeměpisu na gymnáziu.

11 1 REŠERŠE LITERATURY

První kapitola je věnována vymezení teoretických pojmů, které jsou základem pro pochopení a aplikaci v jednotlivých částech práce. Jedná se o definování pojmu region a s ním spojené regionalizace, dělení regionů a jejich hierarchii. Dále bude objasněna metodika výběru středisek a vymezení sfér jejich vlivu.

1.1 Region

Vymezení pojmu region je velmi problematické, protoţe na něj můţeme pohlíţet z více hledisek, a proto nemá jednu konkrétní definici. Například Anděl (1996, s. 5) uvádí, ţe „region je jeden z nejvíce frekventovaných pojmů v geografii a má široké uplatnění i v jiných oborech.“ Objevuje se také ve vědních disciplínách jako je ekonomie, urbanistika, sociologie, historie apod. Obecně je definice regionu chápána jako sloţitý dynamický prostorový systém, který se formuje na zemském povrchu na základě určitých znaků, které jej odlišují od okolí (ANDĚL, 1996, s. 5).

Dále například Český statistický úřad vymezuje region jako území s více či méně přesně vyznačenými hranicemi, které často slouţí jako správní jednotka niţší, neţ je úroveň národního státu. Regiony mají svou identitu, tvořenou specifickými rysy, jako je jejich krajina, podnebí, jazyk, etnický původ či společně sdílená historie. [1]

Výše uvedené charakteristiky regionů se však často prolínají, takţe mnohdy není moţné na první pohled jasně odlišit jeden region od druhého. Jinými slovy, hranice mezi nimi jsou „mlhavé“. Pokud je však region vyuţíván k nějakému administrativnímu (nebo statistickému) účelu, je nutné jeho hranice stanovit přesně. Hranice regionu vznikly jako přírodní neboli fyzické bariéry (řeky, hory, pobřeţí, atd.), historické, které převáţně vznikaly při formování národů, a v neposlední řadě správní hranice vyţadované pro výkon funkcí státu (ŢÍTEK, 2008, s. 7).

Podíváme-li se na region z hlediska vykonávání správní funkce státu, můţeme regionem rozumět územní celek vymezený pomocí administrativních hranic krajů, okresů, správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem, správních obvodů obcí s rozšířenou působností obcí nebo sdruţení obcí, jehoţ rozvoj je podporován podle zákona o podpoře regionálního rozvoje (Zákon č. 248/200 Sb. v platném znění (§2)).

12 Z výše uvedených definic lze tedy odvodit tři základní charakteristiky, které lze s pojmem region spojit, a to:

jedná se o určenou (ohraničenou) část území

jeho vymezení je vţdy účelové (tomu jsou přizpůsobena kritéria vymezení) jedná se o územní jednotku mezi národním státem a obcí (ŢÍTEK, 2008, s. 8).

1.2 Dělení regionů

Regionální geografie je vědní disciplína, která vyuţívá pojmy region a regionalizace jako jedny z hlavních. Jejím úkolem je zkoumat regionální systémy, vztahy mezi přírodním prostředím a společností v určitém regionu. Další činností je porovnávání vzájemných vazeb sloţek přírodní a sociální sféry a v neposlední řadě také regionální prostorové uspořádání, tedy struktura (ANDĚL, 1996, s. 9, 21).

Různá dělení regionů odpovídají danému kontextu pouţívání nebo kontextu zájmu. Za zmínku proto stojí dělení na regiony:

přirozené

administrativní

Přirozené regiony

Za přirozený region je označován vztahově uzavřený územní celek, v něm se nachází územní dělba funkcí, a proto i vztah mezi jádrem a zázemím. Vztahovou uzavřenost územního celku je nutné brát jako relativní pojem. Ţádný územní celek (region) logicky není vztahově plně uzavřen, tzn. bez vztahu k jinému regionu či k dalším regionům (STEJSKAL, 2009, s. 17).

Administrativní regiony

Jsou vymezovány pro výkon veřejné správy, která poţaduje podobnou velikost regionů. Proto se často jedná o regiony umělé, neodpovídající skutečným procesům a vztahům probíhajícím v území. Okresy, kraje, regiony soudrţnosti - na všech těchto

13 úrovních jde o administrativní (statisticky účelové) členění s různou mírou odlišnosti od přirozených regionů (STEJSKAL, 2009, s. 17).

Podle vnitřní struktury rozlišujeme regiony na dva základní typy:

homogenní (formální)

nodální (funkční)

Homogenní regiony

Primárním znakem těchto regionů je jejich vnitřní homogenita, coţ znamená, ţe jsou vnitřně stejnorodé, mají stejný charakter v celém území. Vyznačují se také řadou podobných vlastností a jsou vymezené na základě prioritní koncentrace jedné nebo více z nich. Takové regiony můţeme najít jak ve fyzické, tak i socioekonomické geografii. Oblasti se stejnou teplotou vzduchu nebo oblasti nacházející se v povodí jedné řeky jsou názorným příkladem formálního regionu z fyzicko-geografického hlediska. V rámci sociogeografické sféry si je můţeme představit jako rekreační, průmyslové či zemědělské, tedy odvětvové regiony. Pro tento typ regionu jsou tedy příznačné dvě charakteristiky. Zaprvé jiţ zmíněná homogenita tedy vnitřní vzájemný vztah a dále i určitá diferenciace ke svému okolí (ŢÍTEK, 2008, s. 9).

Nodální regiony

Základní odlišností od formálních regionů je jejich dynamičnost a moţnost budoucí změny vyplívající z jejich prostorového uspořádání mezi jádrem a jeho zázemím. Vymezují se na základě síly (intenzity) vazeb mezi centrem a prvky v zázemí a jsou zaloţeny na protikladu koncentrace určitých sociálních, ekonomických a jiných jevů v regionálním jádru a v okolí střediska. Nodální regiony jsou tedy vnitřně heterogenní a je pro ně charakteristické nerovnoměrné uspořádání jevů. Typickým příkladem těchto regionů jsou regiony dojíţďky do škol, za prací či za sluţbami (ŢÍTEK, 2008, s. 9).

Sociálněgeografický region

Výše uvedené příklady nodálních regionů, ve kterých je dojíţďka obyvatel za určitou oblastí sluţeb (např. běţné sluţby, zdravotnictví, školství atd.) směřována do jiného cílového střediska, jsou zvláštním druhem komplexního regionu. V rámci studia

14 sociálněgeografických systémů byl vymezen tzv. sociálněgeografický region. Podle Hampla (1987) se jedná o vymezení relativně autonomních, objektivně existujících komplexů sociálněgeografických prvků a jejich vztahů. Hlavní význam má zdůraznění vztahů mezi příslušnými prvky i dílčími funkčními systémy (bydliště, pracoviště, sluţby atd.), neboť právě vztahy, resp. odpovídající procesy mají rozhodující integrační úlohu. Prostřednictvím hodnocení těchto vztahů lze relativně objektivně a přesně určovat komplexní sounáleţitost jednotlivých sídel. Vymezení rozsahu a určení stupně jejich autonomie umoţňuje dále základním způsobem charakterizovat význam samotných středisek osídlení.

„Z obecného pojetí sociálněgeografických regionů vyplývá, ţe rozhodujícím hlediskem při jejich určování a vymezování je hledisko funkční, resp. vztahové. Obecně představuje sociálněgeografický region komplex rozmanitých sociálněgeografických jevů integrovaných jejich vzájemnými vztahy. Organizace těchto vztahů odráţí současně formu příslušné územní dělby práce, vnitřní diferenciaci relativně komplexního celku do základních funkčních (specializovaných) částí. V sociálně geografické realitě můţeme ovšem rozlišovat mnoţství různých vztahů, resp. regionálních procesů, přičemţ často zjišťujeme jejich vzájemnou nesouladnost, stejně jako jejich významovou nerovnocennost.“ (HAMPL, 1987, s. 130)

1.3 Hierarchie regionů

Cílem sociálněgeografické regionalizace je rozdělení regionů dle různých řádů a následné vyhodnocení jejich hierarchické organizace. Za nejpodstatnější jsou povaţovány dvě kategorie vztahů/procesů, které podmiňují integritu dvou hlavních typů sociogeografických jednotek, tj. regionů a metropolitních areálů. „Regiony jsou pokládány za komplexní celky, v jejichţ rámci je rozvíjena nejpodstatnější forma územní dělby práce, resp. funkcí spojená primárně s polaritou jádra a zázemím i s hierarchickým uspořádáním soustav polarit tohoto druhu. Hierarchický aspekt při hodnocení regionálních procesů je zde rozhodující, neboť integrita regionů je podmíněna nerovnocenností jejich částí a formováním vztahů podřízenosti a nadřízenosti. Naopak metropolitní areály jsou nekomplexní celky. Hierarchické vazby se však pochopitelně uplatňují i u nich a to především prostřednictvím vztahu k hlavnímu středisku. Pro utváření těchto areálů jsou však nejdůleţitější oboustranné vztahy mezi jednotlivými sídly.“ (HAMPL, 2005, s. 77)

15 Vymezováním sociálněgeografických regionů a jejich hierarchickým rozlišováním na území České republiky se zabývá Hampl. Jeho regionalizace navazuje na dřívější práce tohoto druhu a vychází ze dvou nejfrekventovanějších regionálních procesů – dojíţďky za prací a dojíţďky do škol. Ve své práci vychází z těchto třech zásad sociogeografické regionalizace: (HAMPL, 2005, s. 79)

Za první úkol si stanovil vymezení elementárních funkčních regionů – mikroregionů 1. stupně, které představují základní stavební jednotku celého regionálního systému. Kritériem pro jejich vymezení je převládající směr pracovní vyjíţďky z jednotlivých obcí do vybraných středisek. Intenzita pracovní dojíţďky výrazně převyšuje intenzitu ostatních forem prostorové mobility obyvatelstva. Proto, je její relativní uzavřenost v rámci mikroregionů základním kritériem stanovení nejniţších funkčních sociogeografických jednotek. Z důvodu smíšenosti vztahů k různým stupňům škol zde není školská vyjíţďka sledována.

Seskupování základních funkčních regionálních jednotek do vyšších hierarchických úrovní se uskutečňuje na základě pracovní i školní dojíţďky. Nejvýznamnější jsou zde vztahy mezi samotnými středisky. Hodnocení podle celkové vyjíţďky zvyšuje komplexní reprezentativnost hierarchizačního kritéria a zachovává vyšší významové ocenění pracovní dojíţďky vzhledem k převýšenému rozsahu dojíţďky studentů.

Pro regionalizaci platí také dvě obecnější zásady, které byly jiţ dříve uplatněny při členění našeho území. „Za prvé je to poţadavek územní celistvosti vymezovaných regionů, a tedy vyloučení enkláv. Za druhé je to poţadavek dostatečné velikosti jednak celého regionu, jednak samotného zázemí střediska. Tím je zohledněna alespoň základním způsobem relativní autonomie regionu a zároveň je tak definován výběr středisek: střediskem můţe být pouze město, které si vytváří zázemí, resp. celý region. (HAMPL, 2005, s. 79–80)

16 Podle těchto výchozích zásad regionalizace lze specifikovat 4 základní hierarchické úrovně:

subregiony

mikroregiony

mezoregiony

makroregiony

Subregiony

Subregiony můţeme charakterizovat jako relativně nekomplexní územní celky, v nichţ nejsou uzavřeny nejdůleţitější a nejčastější potřeby individuálních obyvatel. Relativní uzavřenost v rámci subregionů vykazují pouze vztahy mezi bydlištěm a některými základními sluţbami. Jiné elementární obsluţné vztahy jsou v nich uzavřeny jen částečně, a tedy nedostatečně. Nejhůře s uzavřeností na tom jsou pracovní vztahy, u kterých se uzavřenost v rámci subregionu objevuje jen výjimečně. Tyto územní celky představují budoucí a v některých případech jiţ současné administrativní jednotky (HAMPL, 1987, s. 131).

V rámci subregionů existují dva přechodné typy mikroregionů prvního stupně, které nesplňují velikostní předpoklady a jejich mikroregionální funkce je pouze částečná. Subregion typu A má sice pracovní obvod s potřebnými 15 000 obyvateli, avšak v jeho zázemí ţije pouze 2 500 – 4 999 obyvatel. Subregion typu B naopak splňuje velikostní podmínku svého zázemí, avšak počet obyvatel v jeho pracovním obvodu se pohybuje v rozmezí 10 000 – 14 999. „Jedná se tedy o dva polohové typy – větší města v relativně exponované poloze nebo malá města v relativně periferní poloze.“ (HAMPL, 2005, s. 81)

Mikroregiony 1. stupně

Mikroregiony se vyznačují relativní uzavřeností nejintenzivnějších regionálních procesů, především dojíţďkou za prací a za základními druhy sluţeb. V tomto smyslu mají nejvyšší integritu v rámci regionální diferenciace, avšak míra uzavřenosti hlavních procesů i rozsahy mikroregionů se značně různí (HAMPL, 1987, s. 131).

17 Mikroregiony 1. stupně byly vymezeny primárně jako regiony pracovní dojíţďky a v některých případech sekundárně upraveny především podle pravděpodobného obsluţného spádu obcí a dojíţďky do škol. Při jejich výběru byla pouţita velikostní kritéria, a to minimální velikost celého regionu 15 tisíc obyvatel a jeho zázemí 5 tisíc obyvatel (HAMPL, 2005, s. 81).

Mikroregiony 2. stupně

Stejně jako u předešlého typy mikroregionu byl výběr středisek mikroregionů 2. stupně ovlivněn populační velikostí. Ta byla stanovena na minimální hodnotu 40 tisíc obyvatel ve středisku s nejširší působností. Tato podmínka pro stanovení je pouze orientační. V některých případech bylo určeno další kritérium, kdy si určité středisko podřídilo jiný mikroregion 1. stupně a spolu pak dosahovali velikosti nad 40 000 obyvatel. Bylo však učiněno několik výjimek – byla vyloučena střediska s dostatečně velkými regiony, ale se silnými dojíţďkovými vztahy k významnějším centrům a v opačném případě byl hodnocený jako mikroregion druhého stupně region s menším neţ potřebným počtem obyvatel, který byl izolovaný díky své poloze a slabým vnějším vztahů (HAMPL, 2005, s. 81–82).

Mezoregiony

Mezoregiony odpovídají územně rozsáhlým jednotkám, jejichţ integrita je jiţ jen částečně vázána na prostorové vztahy obyvatelstva. Jedná se například o dojíţďku za prací či do vyšších školských zařízená, která se neuskutečňuje kaţdodenně, ale jen několikrát do týdně či měsíce. Tento typ dojíţďky můţeme kvalifikovat jako přechodnou migraci. „Velký význam na této úrovni diferenciace mají vztahy mezi podniky a institucemi, tj. vztahy k výrobním sluţbám, k převáţné části tzv. kvartérních činností, výrobní kooperace apod.“ (HAMPL, 1987, s. 132)

Makroregiony

Poslední hierarchickou úrovní je makroregion, který je představován celou Českou republikou s výjimečnou pozicí Prahy z hlediska kvantity i kvality. „Pozice Prahy ve střediskové soustavě umoţňuje jednoznačně specifikovat makroregionální centrum, a to i z hlediska nodální formy organizace.“ (HAMPL, 1987, s. 132)

18 1.4 Metodiky výběru středisek

V této kapitole se budeme zabývat metodikou výběru středisek v regionu. Středisko obecně představuje místo, které má podstatný vliv na své okolí. Nejčastěji se jedná o město, jeţ významně ovlivňuje okolní obce. Má tedy velkou spádovou oblast a na základě toho můţeme dané město označit za středisko. Platí však, ţe čím dále se obec od střediska nachází, tím je vliv střediska na ni slabší. A naopak, čím blíţe ke středisku se obec nachází, tím se síla ovlivnit obec střediskem zintenzivňuje (ANDĚL, 1996, s. 7–47).

Pro výběr středisek obsluţné sféry a hodnocení jejich hierarchické úrovně můţeme podle Maryáše (1983, roč. 20, č. 3, s. 61) pouţít následující metodické přístupy:

vymezení středisek na základě údajů o funkci, kapacitě a vyuţití zařízení maloobchodu a sluţeb v sídlech

vymezení středisek na základě velikosti obsluhovaného území, tedy na základě obsluţných procesů mezi sídly.

První metoda je také nazývaná jako statická charakteristika, která vyuţívá dat běţně zjišťovaných statistickými úřady nebo resortními soupisy. Ve druhém případě můţeme pouţít označení dynamická charakteristika, která pouţívá data z dotazníkového šetření spádovosti obyvatelstva za obsluţným vybavením sídel (TOUŠEK et al., 2008, s. 285).

Nejvhodnější pro výběr obsluţných středisek uvádí Maryáš (1988) metody pouţívající dynamické ukazatele, případně kombinace metod zaloţených na statických a dynamických ukazatelích. Stanovení obsluţných středisek pouze na základě dynamických charakteristik nelze aplikovat beze zbytku. Údaje získané z dotazníkového šetření mohou být totiţ v konkrétních případech, vzhledem ke způsobu jejich pořizování, zatíţeny určitou subjektivitou. To především při hodnocení obsluţného významu místa bydliště respondentů, kde můţe docházet k nadhodnocování, případně i nedocenění.

Nyní se budeme podrobněji zabývat jednotlivými metodami výběru obsluţných středisek.

19 1.4.1 Výběr středisek na základě statických charakteristik

Tato metoda vychází z Christallerovy teorie centrálních míst. V ní jsou střediska popisována jako sídla obsluhující určité území prostřednictvím tzv. centrálního zboţí a sluţeb, které jsou definovány jako zboţí a sluţby vytvářené a poskytované ve střediscích a vyuţívané jednak obyvateli středisek, ale i obyvateli ze sídel v zázemí středisek. Střediska mají různý význam a v důsledku toho je můţeme rozdělit do několika hierarchických stupňů. Přičemţ střediska vyššího řádu mají větší výběr centrálního zboţí a sluţeb neţ střediska niţšího řádu (MARYÁŠ, 1983, s. 61–62).

Střediskovost sídla vymezujeme podle:

druhů funkcí sídla

přebytku významnosti sídla a) Střediska určená na základě druhů funkcí sídla

Střediskovost sídel je většinou určována na základě koncentrace druhů zařízení sluţeb v sídlech nebo podle výskytu specializovaných druhů zařízení. Z empirického hlediska byla prokázána vazba mezi počtem obyvatel a počtem druhů zařízení obsluţné sféry v sídle. Jako příklad můţeme uvést klasifikaci středisek v Bavorsku, díky níţ se zjistilo, ţe obce do 2 tis. obyvatel jsou středisky jen výjimečně, zatímco obce s více neţ 10 tisíci obyvateli jsou téměř všechny střediska. Tento systém výběru středisek má jistá omezení. V úvahu se bere pouze potenciální moţnost sídla být střediskem, nezjistí se, zda je sídlo střediskem i pro své zázemí, protoţe obsluţná vybavenost sídla odpovídá v první řadě jeho populační velikosti, teprve aţ poté velikosti obsluhovaného zázemí. Pouţití metody je spíše orientační a slouţí pouze jako doplňková charakteristika střediskovosti sídla (TOUŠEK et al., 2008, s. 285).

Výše zmíněnou klasifikaci střediskových sídel v Bavorsku provedl O. Boustedt. „Boustedtova ukazatele disperse upraveného se zřetelem na tzv. metodu bodové bonitace A. Schwartze pouţil pro měření střediskovosti sídel Kaminski ve tvaru:

20

Wc – centralita střediska

wj – bodová hodnota j-tého druhu sluţeb n – počet všech druhů sluţeb vyskytujících se v analýze k – počet druhů sluţeb vyskytujících se v daném středisku, přičemţ platí 0 < k ≤ n

Hodnota koeficientu centrality středisek se pohybuje v rozmezí od 0 do 1 a je tím vyšší, čím vyššího řádu je středisko.“ (MARYÁŠ, 1983, s. 62–63). b) Střediska určená na základě přebytku významu

Jednou z nejvíce pouţívaných charakteristik pro vymezování střediskovosti sídel je tzv. přebytek významnosti. Je definován jako „rozdíl mezi poskytovanými sluţbami v sídle a potřebami obyvatel sídla:“

C – střediskovost sídla

B – sluţby poskytované v sídle

Bz – sluţby poskytované v sídle a spotřebované obyvateli

Metodický přístup je zaloţen na kvantifikaci přebytku významu sídla, kterým zjišťujeme, zda sídlo dosahuje vyšší ukazatele, neţ by podle průměrných ukazatelů na jednoho obyvatele ve zkoumaném území a vzhledem k počtu obyvatel v sídle mělo dosahovat.“ (TOUŠEK et al., 2008, s. 285–286).

Určení střediskovosti tímto způsobem se opírá především o ukazatele:

počtu obsluţných zařízení

kapacity obsluţných zařízení

21 vyuţití obsluţných zařízení

Určení střediskovosti sídel podle počtu obsluţných zařízení

Metoda zaloţená na datech o počtu obsluţných zařízení byla pouţita na území Nové Anglie R. J. Johnstonem (MARYÁŠ, 1983, s. 64). Nejprve se vypočítá obsluţná funkce sídla, tu zjistíme podle procentního zastoupení vybraných druhů zařízení sluţeb v sídle oproti všem zařízením sluţeb v tomto místě. Od této hodnoty odečteme procentní zastoupení počtu obyvatel sídla na celkovém počtu obyvatel zkoumaného území. Je-li výsledná hodnota indexu kladná, sídlo povaţujeme za středisko (TOUŠEK et al., 2008, s. 286).

Určení střediskovosti sídel podle kapacity obsluţných zařízení

V této metodě se porovnávají dva ukazatele zaměstnanosti v obsluţné sféře resp. v maloobchodě, a to podíl zaměstnaných ve sluţbách v sídle s průměrným podílem zaměstnaných v obsluţné sféře na zkoumaném území (TOUŠEK et al., 2008, s. 286).

Určení střediskovosti sídel podle vyuţití obsluţných zařízení

Metodika hodnocení středisek zaloţená na údajích o vyuţití obsluţné sféry sídla pouţívá data o realizovaném obratu. Ta jsou povaţována za nejvýhodnější, protoţe komplexněji vyjadřují obsluţnou vybavenost sídel na rozdíl od méně vhodných dat o počtu obsluţných zařízení. Tato metoda byla hojně pouţívána v anglické odborné literatuře (MARYÁŠ, 1983, s. 64–65).

Určení střediskovosti sídla podle komplexnějších ukazatelů

Výše uvedené metodické přístupy pro výběr středisek s sebou nesou jistá omezení týkající se kvantifikace tzv. přebytku významu sídla. Hlavním problémem je stanovení průměru. Většinou je totiţ pouţíván průměr zkoumaného území, a to celostátní nebo regionální. Proto se při výběru středisek často volí kombinace ukazatelů nebo se vyuţívají komplexnější matematické indexy, jako je například tzv. index centrality. Rozdíl oproti metodickým přístupům zaloţeným na kvantifikaci tzv. přebytku významu je především ten, ţe uvedený index se snaţí určitým způsobem zhodnotit i počet obyvatel střediska, tj. hodnota indexu sídel se stejným přebytkem významu roste s počtem obyvatel sídla.

22 Všeobecně můţeme říci, ţe určení střediskovosti sídla na základě komplexnějších ukazatelů je nejvýhodnější z metod zaloţených na statických charakteristikách, pokud není zaloţeno jen na údajích o počtu zařízení (TOUŠEK et al., 2008, s. 286–287).

Index centrality

C – index centrality

Bt – počet obsluţných zařízení v sídle

Pt – počet obyvatel v sídle

mr – průměrný počet obyvatel připadajících na počet obsluţných zařízení podle celostátního průměru

kr – průměrný počet obsluţných zařízení připadajících na počet obyvatel podle celostátního průměru

1.4.2 Výběr středisek na základě dynamických charakteristik

Určení středisek na základě dynamických charakteristik vychází hlavně z údajů o spádovosti obyvatel za sluţbami. Pouţívá se nejen pro výběr a hierarchické členění středisek, ale především pro určení rozsahu spádových území jednotlivých středisek a zjištění intenzity vztahu střediska a jeho zázemí. K vymezování sfér vlivu obsluţných středisek pouţíváme dvě základní techniky: (TOUŠEK et al., 2008, s. 287)

interakční modely

anketární šetření

Údaje o pohybu obyvatelstva za nákupy zboţí a sluţeb nejsou běţně statisticky zjišťovány, proto je nutné si najít jinou cestu k jejich získání a to nejlépe prostřednictvím anketárního šetření. Z metodologického pohledu můţeme za nejvýhodnější povaţovat anketární šetření prováděná v domácnostech formou rozesílání dotazníků poštou nebo osobním interview, nebo prostřednictvím soustavy základních škol, kde mají moţnost odpovídat rodiče ţáků.

23 Zpracování rozsáhlejšího území touto formou však není proveditelné. Pouţívá se proto náhradní dotazníkové šetření prováděné přes starosty a jiné odpovědné pracovníky jednotlivých obecních úřadů.

1.4.3 Výběr středisek podle regionální působnosti

Mezi dynamické metodické postupy se řadí také výběr středisek za pouţití regionální působnosti. Tato metoda je vyuţita při zpracování dotazníkového šetření a pro její pouţití je nutné nejprve stanovit úroveň, od které bude obec vystupovat jako základní stupeň obsluhy. Pod pojmem základní obsluţná úroveň chápeme úroveň, která obsahuje nejpodstatnější a nejvíce frekventované obsluţné procesy projevující se na vyšší neţ lokální hierarchické úrovni. Těmito procesy jsou pak dojíţďka za komunálními sluţbami a dojíţďka za nákupy průmyslového zboţí. Pro jednotlivé procesy je dále nutné stanovit jejich hierarchickou úroveň, kterou získáme pomocí stanovení vzdušné vzdálenosti do hlavních cílů a do všech uváděných cílů. Celková uzavřenost procesů se hodnotí podle vzdálenosti, do které se realizovalo 90 % cest (MARYÁŠ, 1988, s. 17–19).

Maryáš ve své práci na základě rozdílů ve vzdálenosti cest do hlavních cílů nákupů a sluţeb vyčlenil u obsluţných procesů nadlokální úrovně tři subúrovně:

dojíţďka za nákupy běţného textilu a obuvi, leků, běţného průmyslového zboţí a běţných sluţeb

dojíţďka za nákupy knih, nábytku a speciálních sluţeb

dojíţďka za nákupy speciálního výběrového zboţí

Za dostačující podmínku bylo stanoveno, ţe obec musí být minimálně jednou další obcí uvedena jako jednoznačný cíl dojíţďky v daných nadlokálních procesech. Znamená to tedy, ţe obec je obsluţným střediskem, jestliţe ji alespoň jedno nestřediskové sídlo trvalého významu označilo jako jasný cíl dojíţďky. U velkých měst ovšem platí přísnější postup, kdy obec jako obsluţné středisko je označena pouze v případě, kdy jako jednoznačný cíl byla označena minimálně třemi obcemi trvalého významu (MARYÁŠ, 1988, s. 23–25).

24 1.5 Vymezení sfér vlivu obsluţných středisek

Jedním z klíčových problémů geografie sluţeb a maloobchodu je vymezení sfér vlivu obsluţných středisek, neboť dojíţďka za občanským vybavením je hned po dojíţďce do zaměstnání nejdůleţitějším regiontvorným procesem. Metodické přístupy pro vymezování zázemí středisek maloobchodu, resp. celé obsluţné sféry jsou zaloţené buď na vyuţití interakčních modelů, nebo na vyuţití údajů z anketárního šetření.

1.5.1 Vymezení sfér vlivu středisek pomocí interakčních modelů

Pro vymezení sfér vlivu středisek maloobchodu, resp. obsluţné sféry, jsou za nejpouţívanější prostorové interakční modely povaţovány gravitační modely, Reillyho zákon maloobchodní gravitace a modely intervenujících příleţitostí.

Gravitační modely

Gravitační modely jsou nejdříve pouţívaným typem prostorových modelů. Tato skupina modelů vychází z Newtonova gravitačního zákona. Jejich pouţití bylo zpočátku omezeno jen na demografické výzkumy, teprve aţ od 30. let 20. století byly vyuţívány i pro vymezení spádových území obchodně obsluţných středisek. Původní interpretace gravitačního modelu zněla následovně: „Interakce mezi dvěma středisky (zónami) koncentrace obyvatelstva se mění přímo úměrně s počtem obyvatel těchto středisek (zón) a nepřímo úměrně se vzdáleností mezi nimi.“ Postupným vývojem modelu došlo k zevšeobecnění proměnných. Například místo počtu obyvatel sídla se zavedla tzv. produkční proměnná, coţ je v podstatě úroveň poptávky v sídle, a tzv. proměnná atraktivity, coţ je úroveň nabídky v jiném sídle. Rovněţ vzdálenost byla nahrazena tzv. generalizovanou dopravní funkcí (GREGORY et al., 2009, s. 316–317).

Nastane-li případ, ţe některá z proměnných není dána, musí se nahradit zástupnou proměnnou. Tímto typem gravitačních modelů jsou modely zabývající se měřením celkové interakce mezi dvěma sídly a modely měřící přitaţlivost středisek pro sídlo leţící mezi nimi. V geografii maloobchodu a sluţeb se více prosadila druhá podskupina. Nejznámějším modelem tohoto typu je Reillyho zákon maloobchodní gravitace. Podstatou tohoto zákona je skutečnost, ţe v normálních podmínkách dvě města, která jsou

25 středisky maloobchodu, přitahují nakupující z okolních sídel přímo úměrně síle počtu obyvatel těchto měst a nepřímo úměrně síle vzdálenosti kaţdého z těchto měst k okolním sídlům (REILLY, 1929).

Reillyho zákon maloobchodní gravitace

Bi, Bj – síla atraktivity měst i, j přitahující nakupující ze sídla k

Pi, Pj – počet obyvatel města i a j

Dik, Djk – vzdálenost měst i a j od sídla k

N – exponent počtu obyvatel (N=1) n – exponent vzdálenosti (n=2)

Je však nutné uvést, ţe tento model nezahrnuje všechny aspekty, které působí na rozdělení výdajů obyvatel menšího sídla mezi střediska. V úvahu není bráno například dopravní spojení, kvalita komunikační sítě, hustota zalidnění, obchodní a společenská atraktivita střediskových sídel, geografické podmínky a sociální a příjmové rozdíly spotřebitelů.

Modely intervenujících příleţitostí

Modely intervenujících příleţitostí se od gravitačních modelů liší v tom, ţe neměří rozdělení prostoru v pojmech času nebo vzdálenosti, nýbrţ pojmy intervenujících (moţných) příleţitostí. Na tomto základě je pak počet cest do cílového sídla přímo úměrný počtu příleţitostí v tomto sídle a nepřímo úměrný počtu intervenujících ostatních příleţitostí. Model předpokládá, ţe vyjíţdějící vezme v úvahu postupně kaţdou příleţitost, které dosáhne, pokud má určitou pravděpodobnost, ţe jeho potřeby budou uspokojeny. Model se pouţívá především při vymezování nákupních zón ve velkoměstech a aglomeracích, kde faktor dostupnosti nemá takovou důleţitost. Pouţití interakčních modelů pro vymezení spádových území má i svá omezení, která spočívají v tom, ţe modely:

26 poţadují rovnováţný stav zkoumaného území

povaţují prostorový systém za uzavřený

jsou zaloţeny na bydlišti obyvatelstva, neuvaţují spádovost zaloţenou na pracovišti

jsou omezeny výběrem ukazatelů, kterými určujeme střediskovost sídla a dopravní funkci

předpokládají pokles výdajů se vzdáleností (GREGORY et al., 2009, s. 392–393).

1.5.2 Vymezení sfér vlivu středisek pomocí anketárního šetření

Pro zjišťování spádovosti za sluţbami pomocí anketárního šetření uvádí Toušek et al. (2008) tyto dva nejčastěji pouţívané způsoby:

anketa ve vybraných zařízeních obsluţné sféry určitého střediska

anketa ve všech sídlech zkoumané oblasti.

První typ šetření je pouţitelný jen v omezené míře, neboť u něj bývá problematické stanovení kritérií. Jedná se o kritéria, která určují jednak samotný rozsah spádové oblasti a také intenzitu vztahu mezi střediskem a zázemím. Této ankety se vyuţívá především pro zjištění struktury spotřebitelů, tedy důvodu samotné spádovosti. Za vhodnější se povaţuje pouţití anketárního šetření ve všech daných sídlech zkoumané oblasti.

Ani to se však neobejde bez určitých komplikací. Obecně při provádění anketárního šetření je nutné získat určitý počet vyplněných dotazníků a zajistit tak reprezentativní vzorek od dotazovaných. Tento vzorek obvykle činí alespoň 2 % domácností zkoumané oblasti. I přes toto relativně malé procento nelze tento poţadavek splnit při výzkumech rozsáhlejších území zejména z technických důvodů. Proto se pouţívá náhradního šetření, které spočívá ve vyplnění dotazníků přes soustavu obecních úřadů, které jsou součástí zkoumaného území (TOUŠEK et al., 2008, s. 287).

27 Tuto metodu pouţil J. Maryáš při zjišťování stavu a hierarchické organizace územně obsluţných procesů na území Československa a vysvětluje ji následujícím způsobem. „Pro vymezení sféry vlivu obsluţných středisek byly odpovědi z anketárního šetření hodnocené následovně: vykazované směry spádu byly kategorizované podle intenzity spádu do tří typů – převáţný spád 10 bodů, částečný spád 5 bodů a výjimečný spád 1 bod. Pro jednotlivé obce byla kaţdému cíli i, který byl obcí vykazován v daném obsluţném procesu j, přiřazena hodnota vij. Tato hodnota určuje relativní význam cíle i pro vykazující obec v tomto obsluţném procesu a je dána vzorcem:“ (MARYÁŠ, 1988, s. 33)

Tij – bodová hodnota typu spádu do cíle i v obsluţném procesu j

PCij – počet cílů v tomto typu

PTj – součet bodových hodnot všech typů intenzity spádu uváděných obcí v obsluţném procesu j

V kaţdé obci byl součet vypočítaných hodnot vij u jednotlivých obsluţných procesů j vţdy roven 100 %. Kaţdému obsluţnému procesu byl následně přiřazen koeficient kj podle významu resp. frekvence vyuţívání. Celkový relativní význam cvi cíle i pro danou obec za všechny hodnocené obsluţné procesy je potom rovný:

je i zde roven 100 %, coţ znamená, ţe součet všech relativních významů cvi všech cílů i v dané obci je roven 100 % (MARYÁŠ, 1988, s. 33–34).

Při vymezování sfér vlivu obsluţných středisek bylo největším problémem ohodnocení frekvence vyuţívání jednotlivých obsluţných procesů nadmístní úrovně a tím i vyjádření důleţitosti procesu pro uspokojování potřeb obyvatelstva. Maryáš (1988) vycházel z dat získaných z výzkumu na území ČSSR, tedy z počtu uvedených cílů na tomto území.

28 Předpokládal, ţe nejvíce cílových obcí je vykazováno u nečastěji vyuţívaných zařízení občanské vybavenosti, a tedy u nejvýznamnější resp. současně nejfrekventovanějších obsluţných procesů. Na základě analýzy hlavních cílů (tj. cílů uváděných jako cíle převáţných nákupů) byly rozděleny základní obsluţné procesy na čtyři podskupiny. Pro další potřeby hodnocení byl těmto podskupinám přiřazen náleţející koeficient.

Tento koeficient byl stanovený podle poměru počtu hlavních cílů v jednotlivých obsluţných procesech a počtu hlavních cílů v dojíţďce za speciálními sluţbami, tam kde byl nejmenší počet hlavních cílů ze zjišťovaných základních obsluţných procesů nelokální úrovně. Poměry pak vypadaly následovně: (MARYÁŠ, 1988, s. 34) speciální sluţby : nákupy nábytku : nákupy knih : nákupy léků : nákupy běţného průmyslového zboţí : běţné sluţby : nákupy běţného textilu a obuvi

= 1 : 1,2 : 1,3 : 2,0 : 3,3 : 4,0 : 4,0

Koeficienty pak byly stanoveny takto:

koeficient 1 – nákupy knih, nábytku, speciální sluţby, nákupy speciálního výběrového zboţí

koeficient 2 – nákupy léků

koeficient 3 – nákupy běţného průmyslového zboţí

koeficient 4 – nákupy běţného textilu a obuvi, běţné sluţby.

K vybraným střediskům byly ostatní obce přiřazeny na základě převaţujícího spádu, kdy celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více neţ dvě třetiny hodnoty celkového relativního významu prvního nejsilnějšího střediska. Ostatní obce, které nevykazovaly dostatečnou spádovost k jednomu středisku, byly povaţovány za oscilační. Při výpočtu populační velikosti základních obsluţných regionů resp. sfér vlivu obsluţných středisek byl počet jejich obyvatel rozdělen mezi příslušná konkurenční střediska (MARYÁŠ, 1988, s. 35–36).

29 1.6 Faktory ovlivňující spotřebitelské chování

Jedním z tradičních témat sledovaných socioekonomickou geografií je spotřebitelská aktivita a její prostorové vyjádření, které mají vztah k organizaci maloobchodního systému a lokalizaci sluţeb. Motivace a zvyky ve výběru určitého maloobchodního zařízení či sluţby se odlišují podle jednotlivých zákazníků. Závisí například na jejich sociálním postavení, věku, fázi v rodinném cyklu či ekonomických moţnostech. Spotřebitelské chování je také stále více podřizováno subjektivním faktorům, jako je kvalita obsluhy, poskytované sluţby, důvěryhodnost či přátelské prostředí. Můţeme ho tedy označit za vysoce komplexní činnost, která uspokojuje jak fyziologické potřeby, tak potřebu někam patřit, seberealizovat se a klást si a dosahovat stanovených cílů (SPILKOVÁ, 2012, s. 107– 108).

Mezi hlavní faktory ovlivňující rozhodovací procesy spotřebitelů při volbě nákupního místa se řadí příhodná poloha, tedy dobrá dostupnost pro spotřebitele, příznivé ceny, široký sortiment a případné akční slevy. Z hlediska polohy nákupního místa dnešní spotřebitel jiţ neklade primární důraz na vzdálenost, ale na dobrou dostupnost osobním automobilem. Více jak 60 % populace totiţ vyuţívá ke svým nákupům automobil. Co se týče ceny, mnozí lidé rádi stráví čas nad výběrem prodejny či provozovny jisté sluţby, aby docílili co nejvyšší kvality za co nejniţší cenu. Tuto aktivitu lze označit jako „nákupní IQ“, coţ znamená, ţe lidé jsou šetrní a jsou schopni získat si informace o zboţí či sluţbě ještě před nákupem. Široký sortiment a různé akce jsou v dnešní době doménou velkých nákupních center, která jsou koncentrována hlavně na okrajích velkých měst (SPILKOVÁ, 2008, s. 15–17).

Výhodou periferních nákupních center je dostatek místa pro rozvoj obchodních i neobchodních ploch, a proto mnoho z nich funguje jako společenské a zábavní centrum nabízející například multikino, fitness či kluziště. Velká nákupní centra nyní představují oblíbený cíl víkendových výletů a nakupování se tak stalo jakýmsi novým druhem odreagování a relaxace a novým způsobem trávení volného času (KUNC a kol., 2013, s. 20–21).

Výběr hlavního nákupního místa je ovlivněn strukturou a charakteristikou maloobchodní sítě v daném regionu. Hypermarkety jsou nejvíce oblíbeny ve velkých

30 městech, nakupují v nich především mobilní zákazníci a často je nákup v nich spojen s vyuţitím nějaké další sluţby. Naopak diskonty a samoobsluhy jsou nejvíce navštěvované obyvateli středně velkých a malých obcí, kteří jsou spíše šetřiví a často nemobilní, proto nakupují v prodejně, která se nachází v jejich docházkové vzdálenosti (SPILKOVÁ, 2012, s. 110).

Faktorů ovlivňujících spotřebitelské chování je velká řada. Výše byly uvedeny alespoň ty z nich, které ovlivňují nákupní chování lidí nejčastěji a v největší míře. Důleţitým faktem se také stává to, ţe nakupování je stále častěji kombinováno s dalšími aktivitami a velká část populace si chce nakupování zpříjemňovat různými doprovodnými sluţbami a akcemi.

Sluţby obecného zájmu

Jelikoţ se jistá část této práce věnuje také sluţbám, je vhodné zmínit se o tzv. „sluţbách obecného zájmu“ („Services of general interest“). Sluţby obecného zájmu pokrývají širokou škálu činností, od rozsáhlých síťových odvětví, jako je energetika, telekomunikace či doprava, přes nakládání s odpady, vzdělání či zdravotní a sociální sluţby. Evropská unie se snaţí zajistit poskytování kvalitních a dostupných sluţeb obecného zájmu pro všechny občany a podniky a jejím cílem je také právní zakotvení těchto sluţeb na evropské úrovni [3].

Sluţby obecného zájmu zahrnují obchodní a neobchodní sluţby, které podléhají jistým povinnostem veřejné sluţby, zvláště vzhledem k obecnému zájmu, kterému slouţí. V Unii mají klíčový význam pro sociální a územní soudrţnost a pro konkurenceschopnost evropského hospodářství. Jejich poskytování je moţné organizovat ve spolupráci se soukromým sektorem nebo jím pověřit soukromé nebo veřejné podniky. Stanovení povinností a cílů veřejných sluţeb je pak úkolem veřejných orgánů na příslušné úrovni. Ty by měly zároveň dohlédnout na to, zda provozovatelé plní cíle, kterými byli pověřeni [2].

Sluţby obecného zájmu se dělí do několika kategorií podle odvětví, kterému mají slouţit. Jedná se například o sluţby obecného hospodářského zájmu (SOHZ), pod které spadají sluţby v oblasti energetiky, dopravy a telekomunikací. Další jsou to sociální sluţby obecného zájmu, které hrají klíčovou roli při zlepšování kvality ţivota a zajištění sociální ochrany. V neposlední řadě také sluţby pro vzdělání a ţivotní prostředí [3].

31 2 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ

K vypracování této práce bylo nutné nashromáţdit potřebné informace o zkoumané oblasti, na základě kterých mohla být následně analyzována obsluţná spádovost daného regionu. Tato kapitola je proto věnována teoretickému základu a dále i konkrétnímu návrhu dotazníku a jeho tvorby, jakoţto technice zvolené pro sběr potřebných dat z obcí spádové oblasti.

2.1 Návrh a tvorba dotazníku

Dotazník je jedním ze dvou typů písemného dotazování pouţívaného při výzkumech různého druhu. Má obvykle podobu strukturované série otázek, které jsou navrţeny za účelem zjištění názorů a faktů a jejich následného zaznamenání. Hlavní úlohou dotazníků je tedy získání přesných informací od vybraných respondentů a zajištění tak jisté úrovně reprezentativnosti následných výsledků (SURÝNEK et al., 2001, s. 116).

Výzkumy zaloţené na dotaznících vyplňovaných respondenty spočívají v tom, ţe se shromaţďují data od určité skupiny lidí (nebo vzorku lidí), aby bylo moţné zodpovědět výzkumné otázky. Způsob řešení problematiky výběru respondentů se odvíjí hlavně od časových a finančních moţností výzkumníka. Na počátku kaţdého šetření je proto nutné dobře zváţit velikost skupiny respondentů a způsob distribuce dotazníku (PUNCH, 2008, s. 52–53).

Kaţdý empirický výzkum má usilovat o co nejvyšší moţnou kvalitu dat. Tu lze sledovat z tzv. technické perspektivy, přičemţ jsou vyuţívány koncepty reliability a validity a pak z netechnické perspektivy zaměřené na návratnost či způsob myšlení respondenta. Obecně reliabilita znamená stabilitu odpovědi. Tedy odpoví-li stejný respondent na stejnou otázku stejným způsobem, pak naše otázky poskytují data s vysokou reliabilitou. Oproti tomu validita dat se obecně zaměřuje na to, zda data reprezentují skutečně to, co reprezentovat mají. U obou těchto konceptů závisí na náladě a postojích respondenta v době vyplňování dotazníku, coţ zahrnuje také problém, zda je respondent schopen odpovědět na poloţené otázky. Co se týče návratnosti vyplněných dotazníků, pohybuje se obvykle v rozmezí 30–40 % u písemných dotazníků zasílaných poštou.

32 V případě nízké návratnosti je třeba si poloţit otázku, zda jsou odpovědi reprezentativní pro vybraný vzorek, nebo jsou nějakým způsobem zkreslující (PUNCH, 2008, s. 58–59).

Případný úspěch a potřebná vysoká vypovídací schopnost závisí jak na kvalitě dotazníku, tak na dostatečném promyšlení jeho tvorby. Nyní zde uvedeme několik základních pravidel, která se musí dodrţovat při tvorbě dotazníku (SURÝNEK et al., 2001, s. 117–119):

hned na začátku samotného výzkumu si musíme určit, co a jak chceme zjistit a stanovit si cíle studie

dále správně zvolit typ otázek, tak abychom získaly potřebné informace; otázky nemusí být jednoduché, ale spíše jednoznačně výstiţné

dotazník musí být nesloţitý a srozumitelný, musí poskytovat dostatek místa pro odpovědi a po technické stránce z něj musí být patrná pečlivá pozornost věnovaná ze strany tazatele

k dotazníku by měl být přiloţen jak průvodní dopis se zdvořilou výzvou k jeho vyplnění a stručným vysvětlením smyslu výzkumu, tak i pokyny pro správné vyplnění dotazníku

v neposlední řadě musí dotazník obsahovat jméno a kontakt na výzkumníka, nejlépe telefonický i emailový, pro případné dotazy respondentů

2.2 Metody sběru dat

Základem kaţdého úspěšného výzkumu jsou data. Nejcitlivější a nejdůleţitější operace empirického zkoumaní tedy závisí na volbě formy sběru dat. Od ní se dále odvíjí objektivita, jakou získaná data budou mít, a zdárné získání jejich potřebného počtu. Proto výzkumník při sběru primárních dat musí dobře zváţit, kterou z technik a metod pro získání poţadovaných dat od respondentů zvolí.

33 Metody empirického výzkumu se většinou člení do čtyř základních kategorií, které se odvíjí od zdrojů informací: (SURÝNEK et al., 2001, s. 79)

dotazování

pozorování

experiment

analýza věcných skutečností

První, a zároveň nejčastěji vyuţívanou metodou, je dotazování. Tato metoda je zaloţena na dotazování lidí (respondentů) a zaznamenávání jejich odpovědí. Oproti tomu pozorování zachycuje hlavně chování lidí v různých situacích a jejich reakce na odlišné podněty. Zajímavé pro tuto metodu je také zkoumání vzájemného ovlivňování lidí navzájem i s okolním prostředím. Aktivní vstupování výzkumníka do zkoumaných skutečností je typické pro experiment. Nedochází při něm pouze k pozorování, ale výzkumník záměrně podněcuje a ovlivňuje situace, které následně hodnotí. Všechny tyto aktivity probíhají ve dvou prostředích, buď to jako tzv. přirozený experiment v přirozených podmínkách, nebo za přísně kontrolovaných laboratorních podmínek. A nakonec metoda zvaná analýza věcných skutečností, která zahrnuje jak skutečnosti, které vznikly spontánně, tak ty, které byly zadány jako úkol (SURÝNEK et al., 2001, s. 79).

Neţ přejdeme k jednotlivým dotazovacím technikám, je vhodné uvést kritéria, na jejichţ základě je lze od sebe odlišit:

stupeň standardizace – rozlišuje se standardizace pevně daná a nezměnitelná pro celý průběh dotazování a volná, u níţ je dáno pouze téma a zbytek je nezávislý

počet respondentů – toto kritérium dělí dotazování na dvě skupiny, a to individuální a skupinové

forma dotazování – lze zvolit dvojí forma dotazování, osobní nebo neosobní, která je zprostředkována přes média či elektronické dotazování

výběr skupiny respondentů a zaměření dotazování – například mediální výzkum u respondentů do 30 let

34 počet témat – zde se setkáváme s monotematickými neboli speciálními výzkumy a tzv. omnibusovými šetřeními, které jsou vyuţívány u výzkumů, kde je spojeno několik vzájemně nesouvisejících témat

frekvence dotazování – členění dotazování podle toho, zda se výzkumy u souboru respondentů provádí jednorázově či opakovaně (SURÝNEK et al., 2001, s. 80–81)

V následující části se zaměříme na ty druhy dotazovacích technik, které byly pouţity v této práci. Jak uţ bylo zmíněno v předešlé podkapitole, za metodu sběru dat byla zvolena forma dotazníků, které byly po teoretické stránce podrobně popsány výše.

Sběr dat v rámci dotazníkového šetření lze uskutečnit například těmito technikami:

individuální osobní rozhovor

dotazování na ulici

písemné dotazování

telefonické dotazování

elektronické dotazování

Individuální osobní rozhovor

Jedná se o osobní setkání tazatele s dotazovaným, kdy cílem tazatele je získat od dotazovaného odpovědi na předem připravené otázky. Tyto otázky by měly nasměrovat dotazovaného k odpovídání podle jeho vlastních zkušeností, vzpomínek, znalostí, proţitků či pocitů. Tato technika patří mezi nejpouţívanější při sběru informací hlavně z důvodu moţnosti lepšího vysvětlení dané problematiky a moţnosti větší kontroly a tím i vyšší důvěryhodnosti získaných informací. Osobní dotazování má však i své nevýhody. Je drahé a časově náročné na distribuci a jeho častým problémem je nedostatek respondentů, kteří jsou často těţko k zastiţení a nemají na rozhovor čas. K dalším nevýhodám patří, ţe tazatelé svou přítomností více či méně ovlivňují odpovědi respondentů (SURÝNEK et al., 2001, s. 82–84). Pro účely této práce bylo však podstatnější dotazování na ulici, které se doporučuje při krátkých a jednoduchých otázkách.

35 Dotazování na ulici

Dotazování na ulici je velmi podobné individuálnímu osobnímu rozhovoru, avšak má své odlišnosti. Zatímco osobní rozhovor probíhá v prostředí s vhodnými podmínkami, tedy například dům, byt či kancelář dotazovaného, dotazování na ulici se často koná v ruchu. Lidé také obvykle spěchají, proto je nezbytné, aby rozhovor proběhl co moţná nejrychleji a otázky byly jednoduché, snadno a rychle zodpověditelné. Při dotazování na ulici je nutné počítat s vysokým procentem odmítnutí rozhovoru.

Pro úspěšné získání potřebných informací od respondentů je dobré dodrţet těchto pár zásad. Správně si vybrat respondenty podle předem stanovených kritérií, délka rozhovoru by neměla přesáhnout 5 minut, volit uzavřené otázky, aby se odpovědi na ně snadno zaznamenávaly a zpracovávaly. Tazatel by měl také ponechat respondentovi kontakt na sebe v případě jakýchkoliv pochybností ze strany dotazovaného (SURÝNEK et al., 2001, s. 111–112).

Písemné dotazování

Přímo písemná forma dotazování v této práci pouţita nebyla, je však vhodné ji připomenout, protoţe dotazníky rozposlané prostřednictví emailu měly samovyplňovací charakter. Písemné dotazování spočívá v tom, ţe respondent sám písemně odpovídá na otázky v dotazníku. Jeho hlavní výhody se nachází v tom, ţe respondent si sám určí čas, který mu vyhovuje pro zodpovězení otázek a také, ţe nedochází k ovlivnění respondenta působením osoby tazatele. Hlavním faktorem u této metody je zájem respondenta o daný výzkum či projekt, který velmi ovlivní návratnost dotazníků. Ta se pohybuje v průměru kolem 30 %. Dále je důleţitý průvodní dopis, který obsahuje nejen zdvořilou výzvu k zodpovězení otázek, ale také stručné a jasné vysvětlení smyslu celého výzkumu (SURÝNEK et al., 2001, s. 115 - 117).

Telefonické dotazování

Největší výhodou tohoto způsobu dotazování oproti osobnímu rozhovoru je jeho rychlost a nízké náklady. Pro telefonické rozhovory v podnicích či institucích jsou vhodné spíše dopolední neţ odpolední hodiny, zatímco v domácnostech je nejvyšší pravděpodobnost dovolat se mezi 17. a 20. hodinou. Tato forma dotazování se nehodí pro

36 dotazníky obsahující otázky s větší škálou moţných odpovědí. Telefonické dotazování se nejčastěji uskutečňuje v rámci průmyslových výzkumů, které nekladou nároky na reprezentativnost, ale spíše na rychlé a aktuální informace (SURÝNEK et al., 2001, s. 121).

Elektronické dotazování

Díky výraznému rozšíření Internetu v posledních letech se velmi oblíbenou metodou dotazování stala elektronická forma písemného výzkumu prováděná prostřednictvím emailu či uveřejněním dotazníku na internetové stránce. Výhodami elektronického dotazování jsou jeho rychlost při distribuování, snadnější a rychlejší vyhodnocování a moţnost zpětné vazby, která umoţňuje při nejasnostech komunikaci mezi tazatelem a respondentem. Do dotazníku mohou být také připojeny obrázky, animace či zvuk. Nevýhody jsou podobné jako při ostatních formách dotazování. Jedná se zejména o nedostatečnou odezvu ze strany respondentů a nemoţnost kontroly, kdo skutečně dotazník vyplnil (SURÝNEK et al., 2001, s. 122).

37 3 POUŢITÁ DATA

V této kapitole bude nejprve vysvětlený postup tvorby dotazníku, který slouţil k získání informací potřebných pro tuto práci. Dále budou uvedeny zdroje, ze kterých byly daty získány, a přesný postup pouţitý při dotazování. Nakonec dojde k vymezení regionu, ve kterém se průzkum uskutečnil.

3.1 Tvorba vlastního dotazníku

Hlavním nástrojem pro získání potřebných informací k vypracování této diplomové práce bylo dotazníkové šetření zaměřené na zjištění spádovosti za sluţbami. Jelikoţ není moţné získat pouţitelná data od všech obyvatel zkoumaného území, bylo toto šetření uskutečněné náhradní formou prostřednictví starostů jednotlivých obcí, případně jiných pověřených pracovníků na obecních úřadech. Další data byla získána z osobního anketárního šetření na 2% vzorku obyvatel mikroregionu Horňácko.

Dotazník byl vytvořen pomocí internetové sluţby Survio.com, která poskytuje nástroj pro snadnou tvorbu online dotazníků. Struktura dotazníku byla koncipována do čtyř přehledných tabulek, kde se v řádcích nacházejí jednotlivé otázky a ve sloupcích 3 moţnosti odpovědí. Předmětem dotazníkového šetření byla oblast zdravotnictví, školství a maloobchodu a sluţeb. Celkem se dotazník skládal z 27 otázek, jejichţ podstatná část byla přeformulována z dotazníku, který byl pouţitý v šetření o spádovosti obyvatelstva za občanskou vybaveností uskutečněném J. Maryášem v 70. letech pod záštitou Geografického ústavu ČSAV.

Jednotlivé otázky byly upraveny a doplněny na základě dnešních potřeb. První oblast zaměřená na zdravotnictví zahrnovala těchto 7 poloţek:

Návštěva praktického lékaře pro dospělé

Návštěva praktického lékaře pro děti

Návštěva stomatologa

Návštěva gynekologa

Návštěva speciálního lékaře, poliklinik

38 Návštěva pohotovosti

Návštěva nemocnice

V části věnované školství bylo poloţeno 6 otázek:

Návštěva mateřské školy

Návštěva základní školy

Návštěva středních škol a učilišť

Návštěva gymnázia

Návštěva vyšší odborné školy

Návštěva vysoké školy

Poslední a zároveň nejrozsáhlejší zkoumanou oblastí, pracovně nazvanou „Ostatní sluţby“, byla oblast maloobchodu a sluţeb sestávající celkem ze 14 poloţek rozdělených pouze z estetického důvodu do dvou částí. První tabulka obsahovala 8 poloţek, a to:

Běţné denní nákupy (potraviny, drogerie)

Nákupy textilu a obuvi

Běţné sluţby (kadeřnictví, holičství, čistírny, opravny)

Nákup běţného průmyslového zboţí (elektronika, sportovní potřeby)

Speciální sluţby (fotograf, pedikúra, šití oděvů)

Nákupy speciálního výběrového zboţí (šperky, auta)

Nákupy knih, hudebních a filmových nosičů

Nákupy nábytku a bytových doplňků

39 Druhá tabulka pokládala těchto 6 otázek:

Návštěva lékárny

Návštěva pošty

Návštěva finančních institucí (banka, pojišťovna)

Návštěva kulturních zařízení (kino, divadlo, muzeum)

Návštěva zábavních zařízení (diskotéka, bowling)

Návštěva sportovních zařízení (tělocvična, bazén)

Ke kaţdé otázce měl respondent moţnost odpovědět názvem obce, do které obyvatelé směřují uspokojování své potřeby. Odpovědi byly rozděleny do třech sloupců podle četnosti návštěvy dané sluţby na sloupec „převáţně“, „částečně“ a „výjimečně“. Pokud lidé z obce směřovali za danou sluţbou převáţně do jedné obce, byl vyplněn sloupec „převáţně“ a zároveň mohla být vyplněna i zbývající políčka, tedy „částečně“ a „výjimečně“. Pokud nešlo jednoznačně určit převaţující směr, byly vyplněny jen sloupce „částečně“ a „výjimečně“, kde bylo však podmínkou uvést alespoň dvě obce s přibliţně stejnou četností návštěvy za určitou sluţbou.

Dotazník byl posílaný na emailové adresy příslušných obecních úřadů spolu s průvodním dopisem, ve kterém byly uvedeny základní údaje o mojí osobě, důvod proč byla oslovena právě jejich obec a ţádost o spolupráci. Dále byli respondenti ujištěni, ţe získaná data z tohoto dotazníkového šetření budou slouţit jako podklad pro tuto práci a budou pouţita výhradně pro její účel. V závěru byl uveden internetový odkaz na online dotazník a můj emailový kontakt pro případné dotazy.

Před samotným dotazníkovým šetřením byla provedena kontrola jeho funkčnosti v podobě rozeslání dotazníků členům rodiny a přátelům. Tím byla odzkoušena srozumitelnost a pochopitelnost dotazníku i instrukcí v něm. Celkem jsem se setkala se dvěma dotazy ohledně způsobu vyplňování, na jejichţ základě byly instrukce k vyplnění poupraveny. Po této úpravě jiţ pochopení a vyplnění samotného dotazníku probíhalo bez problémů.

40 3.2 Postup při dotazování

Jak jiţ bylo uvedeno výše, není moţné získat informace od všech obyvatel zkoumané oblasti, a proto bylo vyuţito náhradního dotazníkového šetření prostřednictvím obecních úřadů. Dotazníky byly distribuovány elektronickou formou v podobě emailů obsahujících internetový odkaz na online dotazník. Proběhly dvě kola rozposílání. Po prvním kole, ve kterém byly dotazníky poslány do všech zkoumaných obcí, byla návratnost téměř 40 %. V druhém pokusu byly dotazníky rozesílány na obecní úřady, které neodpověděly v prvním kole. Jejich návratnost činila necelých 20 %. Jeden starosta odpověděl i negativním způsobem a to ve smyslu, ţe daný dotazník nemůţe vyplnit, protoţe na některé otázky neumí odpovědět. U této obce bylo provedeno anketární šetření na 2% vzorku obyvatelstva obce a nejčastější odpovědi nahradily chybějící data. Největší návratnost dotazníků byla v obou kolech v 1. aţ 3. dnu po rozeslání. V několika případech přicházely odpovědi i 2 aţ 3 týdny poté.

Starostové, kteří neodpověděli v prvním ani druhém kole rozesílání dotazníků, byli kontaktováni telefonicky s prosbou, zda by si mohli přečíst zaslaný email a vyplnit dotazník. Pokud však jejich neochota k vyplnění přetrvávala, byl s nimi dotazník vyplněn přímo přes telefon. Telefonické dotazování probíhalo vţdy v úředních hodinách daného obecního úřadu. Shromaţďování dat v rámci dotazníkového šetření se uskutečnilo během prvního čtvrtletí tohoto roku.

Vyuţití náhradního dotazníkového šetření prostřednictvím obecních úřadů by mohlo být z hlediska dostatečnosti diskutabilní, a proto bylo potřeba ověřit pravdivost a srovnatelnost vyplněných dotazníků se skutečností. K tomu srovnání byla pouţita data z vyplněných dotazníků od 2% vzorku obyvatel dané obce. Jednalo se o 9 obcí mikroregionu Horňácko, a sice o obce Hrubá Vrbka, Javorník, Kuţelov, Lipov, Louka, Malá Vrbka, Nová Lhota, Suchov a Velká nad Veličkou.

Anketární šetření bylo prováděno vţdy v odpoledních hodinách, kdy se v obcích pohyboval vyšší počet obyvatel často vracejících se z práce. Dotazování tedy probíhalo na veřejných místech, např. na náměstí, před obchodem či u autobusové zastávky. Ochota odpovídat byla u většiny dotazovaných kladná, pouze několik málo jedinců odmítlo odpovídat vůbec. U některých respondentů byl problém s nedostatkem času. Těm byla

41 navrhnuta moţnost odpovědět na online dotazník z pohodlí svého domova po sdělení své emailové adresy, na kterou jim byl poslán odkaz na dotazník s pokyny pro jeho vyplnění. Návratnost dotazníků rozposlaných na sdělené adresy byla více jak 50 %. Oslovení respondenti byli vybíráni z obou pohlaví vyváţeně, věková kategorie dotazovaných se pohybovala v rozmezí 25–50 let s menším počtem mladších i starších obyvatel. Z dotazníkového šetření byly vyloučeny osoby mladší 18 let.

3.3 Vymezení regionu

Zkoumaný region se skládá z 82 obcí, které tvoří okres Hodonín. Na tomto území má být prozkoumána spádovost za sluţbami, konkrétně zdravotnictví, školství a maloobchod a sluţby. V rámci dotazníkového šetření byly zmíněny i jiné obce mimo okres Hodonín, do kterých obyvatelé obcí ze zkoumaného území mohou dojíţdět za určitými sluţbami. Jednalo se o obce nacházející se v sousedních okresech respektive kraji.

Okres Hodonín se nachází v jihovýchodní části Jihomoravského kraje a jeho území sousedí celkem se čtyřmi českými a dvěma slovenskými okresy. Z jihomoravských okresů sousedí na západě s okresem Břeclav a na severozápadě s okresem Vyškov, na severu a severovýchodě pak s okresy Zlínského kraje Kroměříţ a Uherské Hradiště. Z jihu je okres vymezen státní hranicí se Slovenskou republikou, při níţ sousedí s okresy Myjava a Skalica. S rozlohou 1 099 km2 patří mezi největší okresy Jihomoravského kraje. Terén tohoto okresu je převáţně členitý, severní část tvoří listnaté lesy Ţdánického lesa a Chřibů, jiţní část je lemována hřebeny Bílých Karpat. Středem území prochází úrodný Dolnomoravský úval. Území okresu náleţí do povodí řeky Moravy, v jejíţ nivě se nacházejí nejúrodnější půdy. Z celkové plochy okresu tvoří zemědělská půda přibliţně 63% [4].

Administrativně se okres Hodonín člení na 82 obcí, z nichţ je 8 měst Bzenec, Dubňany, Hodonín, Kyjov, Stráţnice, Veselí nad Moravou, Vracov a Ţdánice a 12 městysů Archlebov, Blatnice pod Svatým Antonínkem, Čejč, Čejkovice, Dambořice, Hroznová Lhota, Lipov, Mutěnice, Velká nad Veličkou, Vnorovy, Ţarošice a Ţeravice. Podle územně správního uspořádání se v okrese nachází tři obce s rozšířenou působností Hodonín, Kyjov a Veselí nad Moravou. Území je tedy rozdělené na tři správní obvody

42 obce s rozšířenou působností (dále SO ORP), přičemţ severní část o rozloze 470 km2 se 42 obcemi má pod správou město Kyjov, jihozápadní část o rozloze 286 km2 s 18 obcemi město Hodonín a jihovýchodní část o rozloze 343 km2 se 22 obcemi město Veselí nad Moravou. Geografické znázornění daného dělení je na následujícím obrázku viz Obr. 1. Nachází se zde také celkem 6 pověřených obecních úřadů, a sice v rámci SO ORP Kyjov jsou to obce Bzenec, Ţdánice a Kyjov a v rámci SO ORP Veselí nad Moravou obce Stráţnice, Velká nad Veličkou a Veselí nad Moravou [5], [4]. Počet obyvatel v okrese Hodonín je třetí nejvyšší v Jihomoravském kraji a podle Českého statistického úřadu k 31. prosinci 2013 byl 155 742, z toho bylo 79 060 ţen a 77 682 muţů [6].

Zkoumanou spádovou oblast v této práci tvoří 82 obcí. Jmenovitě to jsou: Archlebov, Blatnice pod Svatým Antonínkem, Blatnička, Bukovany, Bzenec, Čejč, Čejkovice, Čeloţnice, Dambořice, Dolní Bojanovice, Domanín, Draţůvky, Dubňany, Hodonín, Hovorany, Hroznová Lhota, Hrubá Vrbka, Hýsly, Javorník, Jeţov, Josefov, Karlín, Kelčany, Kněţdub, Kostelec, Kozojídky, Kuţelov, Kyjov, Labuty, Lipov, Louka, Lovčice, Luţice, Malá Vrbka, Mikulčice, Milotice, Moravany, Moravský Písek, Mouchnice, Mutěnice, Násedlovice, Nechvalín, Nenkovice, Nová Lhota, Nový Poddvorov, Ostrovánky, Petrov, Prušánky, Radějov, Ratíškovice, Rohatec, Skalka, Skoronice, Sobůlky, Starý Poddvorov, Stavěšice, Stráţnice, Stráţovice, Sudoměřice, Suchov, Svatobořice-Mistřín, Syrovín, Šardice, Tasov, Těmice, Terezín, Tvaroţná Lhota, Uhřice, Vacenovice, Velká nad Veličkou, Veselí nad Moravou, Věteřov, Vlkoš, Vnorovy, Vracov, Vřesovice, Ţádovice, Ţarošice, Ţdánice, Ţeletice, Ţeravice, Ţeraviny.

Následující tabulky (Tab. 1., Tab. 2.) uvádí několik základních informací z oblasti zdravotnictví a školství v okresu Hodonín.

43 Tab. 1. Informace o počtu lékařů a zdravotnických zařízení v okresu Hodonín Počet Počet obcí s daným Typ zdravotnické péče lékařů/zařízení typem zdr. péče Praktický lékař pro dospělé 92 38 Praktický lékař pro děti 52 33 Stomatolog 87 28 Gynekolog 29 12 Lékař specialista 114 11 Poliklinika 3 3 Pohotovost 2 2 Nemocnice 3 3 Zdroj: Vytvořeno autorem z informací získaných na www.snzr.uzis.cz [7]

Tab. 2. Informace o počtu škol a ţáků v okresu Hodonín Počet Typ školy Počet ţáků škol Mateřské školy 79 5 053 Základní školy 66 11 985 Střední školy a učiliště 11 7 519 Gymnázia 3 1 761 Vyšší odborné školy 0 0 Vysoké školy 1 758 Zdroj: Vytvořeno autorem z informací získaných na www.rejskol.msmt.cz [8]

44

Obr. 1: Vymezení zkoumaného území (Zdroj: www.czso.cz [9])

45 4 VYMEZENÍ REGIONŮ V JEDNOTLIVÝCH OBLASTECH SLUŢEB

Stěţejní částí této práce je rozčlenění zkoumaného území na regiony podle jednotlivých oblastí sluţeb. Hlavním cílem je vymezení nadlokálních a mikroregionálních středisek a jejich sfér vlivu ve třech oblastech, tedy zdravotnictví, školství a maloobchodu a sluţbách. Pro vyčlenění parciálních regionů bylo pouţito metody popsané v teoretické části práce v kapitole 1.5.2 Vymezení sfér vlivu středisek pomocí anketárního šetření. Na základě dat zjištěných pomocí dotazníkového šetření došlo k vymezení středisek podle jejich vybavenosti konkrétními zařízeními. Součástí této kapitoly jsou také kartogramy, které graficky vyjadřují nadlokální a mikroregionální úrovně jednotlivých oblastí.

Pro následující části je velmi důleţité zvolit správnou metodiku, podle které se bude postupovat při zpracovávání dat z dotazníkového šetření. Za primární je povaţováno rozdělení procesů zdravotnictví, školství, maloobchodu a sluţeb do jednotlivých hierarchických úrovní.

4.1 Region zdravotnictví

Pro určení parciálního regionu zdravotnictví byla předmětem výzkumu dojíţďka za různými typy zdravotnické péče a dojíţďka do zdravotnických zařízení. Tyto obsluţné procesy byly zkoumány na dvou hierarchických úrovních, nadlokální a mikroregionální. Na základě prací a výzkumů vytvořených J. Maryášem byly procesy rozděleny následovně:

nadlokální úroveň – návštěva praktického lékaře pro dospělé, návštěva praktického lékaře pro děti, návštěva stomatologa a návštěva gynekologa

mikroregionální úroveň – návštěva speciálního lékaře nebo polikliniky a návštěva pohotovosti

V dotaznících byly zjišťovány také informace ohledně návštěvy nemocnice, nicméně tento proces jiţ přesahuje nadlokální i mikroregionální úroveň, a proto nebyl hodnocen.

Pro kategorii zdravotnictví se střediska určují podle typu a počtu zdravotnického zařízení. To znamená, ţe pokud se v obci nachází poţadované zdravotnické sluţby, jedná

46 se o středisko i v případě, ţe nebylo v dotazníkovém šetření uvedeno jinou obcí. Taková střediska jsou v příslušných kartogramech označena jako „samospádová“. Protoţe se ve střediscích ne vţdy nacházejí všechny typy zdravotnických zařízení, byla pro potřeby této práce zvolena doplňující podmínka. Za středisko nadlokálního významu se označuje obec s alespoň třemi ze čtyř uvedených typů lékařů a na mikroregionální úrovni se za středisko povaţuje obec, která splňuje kritéria pro střediska nadlokální úrovně, tedy musí se v ní nacházet všechny čtyři typy lékařů, a jedna z dvojice poloţek speciální lékař, poliklinika a pohotovost.

Z 82 obcí okresu Hodonín se ordinace nějakého typu lékaře nachází ve 38 obcích. Ordinace praktického lékaře pro dospělé najdeme v 38 obcích okresu Hodonín, praktického lékaře pro děti ve 33 obcích, zubního lékaře ve 28 obcích a gynekologa ve 12 obcích. Specializovaní lékaři mají své ordinace v 11 obcích. Nemocnice a polikliniky najdeme v Hodoníně, Kyjově a Veselí nad Moravou, přičemţ nemocnice včetně pohotovosti jsou pouze ve dvou z nich, a to Hodoníně a Kyjově.

Stanovené alespoň tři typy lékařů pro určení obce jako střediska nadlokálního významu se nacházejí ve 25 obcích na území zkoumaného regionu a ve čtyřech obcích nacházejících se mimo toto území. Z uvedeného počtu 25 obcí nadlokální úrovně je však 14 obcí tzv. „samospádových“, tedy jedná se o obce, které splňují podmínky nadlokálního střediska, ale nebyly v dotaznících označeny jinou obcí. Lze tedy říci, ţe obyvatelé těchto obcí nedojíţdí za danými zdravotnickými sluţbami do jiných středisek a navštěvují je pouze v místě svého bydliště. Úrovně mikroregionálního střediska dosahuje celkem 5 obcí, z toho 3 z okresu Hodonín a 2 mimo něj.

Výpočty potřebné k určení spádovosti za zdravotnickými sluţbami jednotlivých obcí byly prováděny metodou uvedenou v podkapitole 1.5.2, kdy byl pro tuto oblast sluţeb pouţit pouze první vzorec, tedy relativní význam všech cílů v daném procesu. Po sečtení těchto relativních významů jednotlivých cílů byly obce přiřazovány ke svým střediskům. Významnost procesů ve zdravotnictví je dána hierarchií zdravotnických zařízení, a proto byly tyto výpočty dostačující a nebylo potřeba počítat koeficienty určující významnost daného procesu.

47 4.1.1 Nadlokální zdravotnický region

Hlavními hodnotícími ukazateli pro určování spádovosti středisek na nadlokální úrovni byly stanoveny návštěva praktického lékaře pro dospělé, návštěva praktického lékaře pro děti, návštěva stomatologa a návštěva gynekologa. Jelikoţ obcí, ve kterých se nachází všechny čtyři typy lékařů, je nízký počet, byla stanovena doplňující podmínka, která za středisko nadlokálního významu určuje také ty obce, které mají alespoň tři ze čtyř uvedených sluţeb. Na základě dat získaných z dotazníkového šetření se nejedná pouze o obce ze zkoumaného území, ale i další obce uvedené v dotaznících.

Za střediska nadlokálního významu bylo z 82 obcí okresu Hodonín označeno 25 obcí a čtyři obce, Brno, Koryčany, Osvětimany a Uherské Hradiště, leţící mimo toto území. 14 z uvedených 25 obcí sice splňuje podmínky nadlokálního střediska, ale nebylo označeno jinou obcí za cíl daného procesu. Pro tato střediska byla vytvořena vlastní kategorie nazvaná jako tzv. „samospádová“ střediska. Jsou jimi Archlebov, Čejkovice, Dolní Bojanovice, Dubňany, Luţice, Mikulčice, Milotice, Moravský Písek, Prušánky, Ratíškovice, Rohatec, Svatobořice-Mistřín, Šardice a Vracov. Středisky nadlokálního významu v oblasti zdravotnictví byly v dotaznících určeny tyto obce: Bzenec, Čejč, Hodonín, Hovorany, Hroznová Lhota, Jeţov, Kyjov, Stráţnice, Velká nad Veličkou, Veselí nad Moravou a Ţdánice.

Ke zjištění těchto obcí a následnému získání sfér vlivu obsluţných středisek byl pouţit tento postup. Kaţdá obec uvedla v dotazníku různé cíle pro jednotlivé procesy. U všech těchto cílů byly vypočítány jejich relativní významy a následně pro kaţdý cíl sečteny. Cíl, který měl největší relativní význam, byl povaţován za spádové středisko dané obce. V případě, ţe byl ke sledovanému obsluţnému procesu přiřazen pouze jeden cíl, byla tato obec k tomuto středisku připojena automaticky. V ostatních případech se přiřazování uskutečňovalo na základě převaţujícího spádu. To znamená, ţe pokud druhý nejsilnější cíl přesáhl dvě třetiny hodnoty nejsilnějšího cíle, nebylo moţné jednoznačně přiřadit obec k jednomu cíli, a proto byla označena za oscilační mezi dvěma středisky.

Na kartogramu, viz Obr. 2., jsou znázorněny jednotlivé obce a jejich spádové obvody. Nejvíce obcí má v oblasti zdravotnictví spádovost do města Kyjov. Jedná se o Bukovany, Čeloţnice, Hýsly, Kelčany, Násedlovice, Nenkovice, Ostrovánky, Skoronice, Sobůlky,

48 Stavěšice, Stráţovice, Uhřice, Vacenovice, Vlkoš, Ţádovice, Ţarošice, Ţeletice a Ţeravice. Součet obyvatel v těchto obcích je 23 501, coţ znamená, ţe 15 % obyvatel okresu Hodonín dojíţdí do Kyjova. Spádový obvod Veselí nad Moravou má 6 obcí, Blatnice pod Svatým Antonínkem, Blatnička, Lipov, Suchov a Vnorovy, s celkovým počtem obyvatel 19 170. Do Veselí nad Moravou dojíţdí za zdravotnickými sluţbami 10 % obyvatel z regionu. Okresní město Hodonín je střediskem pro obce Josefov, Mutěnice a Nový Poddvorov. Počet obyvatel tohoto spádového obvodu činí 29 517 a zahrnuje tak 18 % obyvatel regionu.

Bzenec je střediskem pro Domanín, Syrovín a Těmice, Hroznová Lhota pro Kněţdub, Kozojídky, Tasov a Ţeraviny, Stráţnice pro Petrov, Radějov a Tvaroţnou Lhotu. Do zázemí Velké nad Veličkou patří obce Hrubá Vrbka, Javorník a Nová Lhota a do zázemí Ţdánic Dambořice, Draţůvky a Lovčice. Pod nadlokální středisko Jeţov patří Labuty a Skalka, pod Hovorany zařazujeme Starý Poddvorov a Terezín. Ve spádové oblasti Čejč je jen jediná obec Karlín. Střediska, které nevytvářejí spádovou oblast, jsou Archlebov, Čejkovice, Dolní Bojanovice, Dubňany, Luţice, Mikulčice, Milotice, Moravský Písek, Prušánky, Ratíškovice, Rohatec, Svatobořice-Mistřín, Šardice a Vracov. Střediska leţící mimo zkoumané území jsou Koryčany, pod které řadíme obec Mouchnice, a Osvětimany, pod které patří obec Vřesovice. V nadlokálním zdravotnickém regionu se nachází také 8 oscilujících obcí. A sice Kostelec a Moravany, které oscilují mezi Brnem a Kyjovem, Kuţelov mezi Velkou nad Veličkou a Uherským Hradištěm. Mezi Velkou nad Veličkou a Veselím nad Moravou oscilují obce Louka a Malá Vrbka, mezi Kyjovem a Ţdánicemi obce Nechvalín a Věteřov a nakonec Sudoměřice mezi Hodonínem a Stráţnicí.

Nejsilnějšími spádovými obvody jsou první tři zmiňované, tedy Kyjov, Veselí nad Moravou a Hodonín. Součet obyvatel v jejich spádovosti tvoří celkem 43 % obyvatel okresu a činí 72 188 obyvatel. Tato tři střediska jsou zároveň obcemi, mezi kterými jiné oscilují, a tím se celkový počet obyvatel těchto spádovým oblastí ještě navyšuje. Tato skutečnost platí u všech parciálních regionů nadlokální i mikroregionální úrovně.

Zajímavé je, ţe obsluţný region Kyjova zahrnuje mnohem více obcí neţ spádový obvod města Hodonín, avšak co do počtu obyvatel podstatně niţší počet. Tato skutečnost je dána hlavně tím, ţe v blízkosti města Kyjov se nachází mnoho malých obcí s nízkým počtem obyvatel, které směřují svou spádovost převáţně do Kyjova. Dále jistě stojí za

49 zmínění to, ţe spádový region zdravotnictví města Hodonín je značně ovlivněn vysokým počtem tzv. samospádových obcí, které se nacházejí v jeho okolí. Tyto obce poskytují svým obyvatelům dostatečnou zdravotnickou péči, a proto za těmito sluţbami nemusí dojíţdět do jiných středisek a navštěvují je pouze v místě svého bydliště.

50

Obr. 2. Sféry vlivu nadlokálních středisek ve zdravotnictví (Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření)

51 4.1.2 Mikroregionální zdravotnický region

Určujícími faktory pro stanovení obce za středisko mikroregionálního významu byly návštěva speciálního lékaře nebo polikliniky a návštěva pohotovosti. Jak uţ bylo vzpomenuto výše, obce, které jsme určili za střediska mikroregionální úrovně, musely splňovat všechny čtyři podmínky střediska nadlokální úrovně a současně se v této obci musely nacházet ordinace specializovaných lékařů nebo poliklinika či pohotovost. Tato kritéria splňují 3 obce v okresu Hodonín, a to město Hodonín, Kyjov a Veselí nad Moravou, a dvě města mimo zkoumané území, Brno a Uherské Hradiště.

Při vyhodnocování odpovědí uvedených v dotaznících se postupovalo stejně jako u nadlokální úrovně pouze s tím rozdílem, ţe údaje byly počítány pro procesy na mikroregionální úrovni. Nejprve byl vţdy spočítán relativní význam kaţdého uvedeného cíle, který se odvíjel od počtu uvedených cílů v daném procesu. Na základě této významnosti pak byla daná obec přiřazena k nejsilnějšímu středisku. Pokud však relativní význam druhého nejsilnějšího střediska přesahoval dvě třetiny hodnoty prvního nejsilnějšího střediska, byla taková obec označena za oscilační. U obce, která uvedla u všech mikroregionálních procesů jen jeden cíl, nebylo zapotřebí výpočtu relativního významu cíle a daná obec byla k tomuto cíli přiřazena okamţitě.

Na následujícím obrázku Obr. 3. jsou barevně rozlišeny spádové oblasti zdravotnictví jednotlivých středisek na mikroregionální úrovni. V kartogramu lze dobře rozeznat jednu velkou spádovou oblast v okolí města Kyjov. Pod toto mikroregionální středisko patří těchto 44 obcí: Archlebov, Blatnice pod Svatým Antonínkem, Bukovany, Bzenec, Čeloţnice, Dambořice, Draţůvky, Hovorany, Hroznová Lhota, Hýsly, Jeţov, Kelčany, Kostelec, Labuty, Lovčice, Milotice, Moravany, Mouchnice, Násedlovice, Nechvalín, Nenkovice Ostrovánky, Radějov, Skalka, Skoronice, Sobůlky, Stavěšice, Stráţovice, Svatobořice-Mistřín, Syrovín, Šardice, Těmice, Uhřice, Vacenovice, Věteřov, Vlkoš, Vracov, Vřesovice, Ţádovice, Ţarošice, Ţdánice, Ţeletice a Ţeravice. Součet obyvatel v těchto obcích je 59 158, coţ znamená, ţe 38 % obyvatel okresu Hodonín dojíţdí do Kyjova.

Dále lze rozlišit dvě menší spádové oblasti se středisky v Hodoníně a Veselí nad Moravou. Větším z nich je spádový obvod města Hodonín, pod který náleţí 15 obcí, a sice

52 Čejč, Čejkovice, Dubňany, Josefov, Luţice, Mikulčice, Mutěnice, Nový Poddvorov, Petrov, Prušánky, Rohatec, Starý Poddvorov, Stráţnice, Sudoměřice a Terezín. Přesto, ţe počet obcí v této spádové oblasti je třetinový oproti oblasti náleţící pod město Kyjov, ţije v tomto regionu více obyvatel, a to 59 922. V procentuálním vyjádření to činí 38,5 % obyvatel zkoumaného území. Pod Veselí nad Moravou spadají obce Blatnička, Kněţdub, Kozojídky, Lipov, Moravský Písek, Tasov, Tvaroţná Lhota, Velká nad Veličkou, Vnorovy a Ţeraviny. Zbývajících 11 obcí nemá jasný spádový obvod, a proto je označeno za oscilační. Mezi Kyjovem a Brnem osciluje obec Dolní Bojanovice, mezi Kyjovem a Hodonínem obce Karlín a Ratíškovice a Javorník mezi Kyjovem a Uherským Hradištěm. Poměrně větší skupiny tvoří obce oscilující mezi Kyjovem a Veselím nad Moravou, jde o Domanín, Hrubou Vrbku, Kuţelov, Louku, Malou Vrbku, Novou Lhotu a Suchov.

Nejsilnějšími spádovými obvody jsou bezesporu Kyjov a Hodonín. Součet obyvatel v jejich spádovosti tvoří celkem 76,5 % obyvatel okresu, coţ činí 119 080 obyvatel. Tato dvě střediska jsou zároveň obcemi, mezi kterými jiné oscilují, a tím se celkový počet obyvatel těchto spádovým oblastí ještě navyšuje. O to markantnější je tato skutečnost u obsluţného regionu Kyjova, který tvoří u všech oscilujících obcí jeden ze dvou cílů. I zde na mikroregionální úrovni se opakuje nepřímá úměra mezi počtem obcí a počtem obyvatel u spádových obvodů Hodonína a Kyjova, jejíţ příčina byla vysvětlena v předcházející podkapitole.

53

Obr. 3. Sféry vlivu mikroregionálních středisek ve zdravotnictví (Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření)

54 4.2 Region školství

Parciální region školství byl vymezený na základě analýzy dat o dojíţďce do školních zařízení. V dotazníkovém šetření byly zjišťovány informace o návštěvě školních zařízení z okolních obcí. Podobně jako u regionu zdravotnictví byly nejprve určeny nadlokální a mikroregionální střediska podle výskytu školních zařízení v jednotlivých obcích.

Pro nadlokální střediska v oblasti školství byl hodnocen výskyt mateřské školy a úplné základní školy, tedy školy s 1. – 9. třídou. Tato podmínka značně sníţila počet nadlokálních středisek, protoţe se v těchto obcích nachází základní školy pouze s tzv. 1. stupněm. Na mikroregionální úrovni v oblasti školství jsou ta střediska, která jsou nadlokálními středisky a zároveň musí splňovat podmínku výskytu alespoň dvou různých druhů středních škol na svém území.

V dotaznících byly zjišťovány také informace ohledně návštěvy vyšší odborné školy a vysoké školy, nicméně tyto procesy jiţ přesahují nadlokální i mikroregionální úroveň, a proto nebyly hodnoceny.

Ze všech 82 obcí zkoumaných na území okresu Hodonín se ve 14 z nich nenachází ţádná ze vzdělávacích institucí. Ve zbytku obcí nalezneme alespoň jednu ze škol, ať uţ se jedná o mateřskou, základní, střední či vyšší odbornou školu. Mateřská škola se nachází v 68 obcích, základní škola v 54 obcích, z toho je 21 základních škol pouze s 1. stupněm základního vzdělání. Jakoukoliv střední školu či střední odborné učiliště nalezneme v 6 obcích, gymnázium ve třech. Vyšší odborná škola na území okresu Hodonín nesídlí, avšak v jednom městě najdeme školu vysokou. Dvě podmínky, výskyt mateřské školy a úplné základní školy, pro označení obce za středisko nadlokálního významu splňuje 33 obcí zkoumaného regionu a 2 obce mimo toto území. Z uvedeného počtu 33 obcí splňují navíc i kritérium pro středisko mikroregionální úrovně 4 obce.

Výpočty potřebné k určení spádovosti v oblasti školství byly prováděny metodou uvedenou v podkapitole 1.5.2, kdy byl pro tuto oblast sluţeb pouţit pouze první vzorec, tedy relativní význam všech cílů v daném procesu. Po sečtení těchto relativních významů jednotlivých cílů byly obce přiřazovány ke svým střediskům. Významnost procesů ve školství je dána hierarchií školských zařízení, a proto byly tyto výpočty dostačující a nebylo potřeba počítat koeficienty určující významnost daného procesu.

55 4.2.1 Nadlokální školský region

Pro určení nadlokálních středisek v oblasti školství bylo zjišťováno, zda se v obci nachází mateřská školy a úplná základní škola, tedy škola s 1. i 2. stupněm. Tato podmínka značně sníţila počet nadlokálních středisek, protoţe se v obcích často nachází jen základní škola s 1. stupněm. Na základě dat získaných z dotazníkového šetření byla nadlokální střediska určena a nejednalo se pouze o obce ze zkoumaného území, ale i další obce uvedené v dotaznících.

Za nadlokální středisko v oblasti školství bylo určeno těchto 33 obcí zkoumaného regionu: Archlebov, Blatnice pod Svatým Antonínkem, Bzenec, Čejkovice, Dambořice, Dolní Bojanovice, Dubňany, Hodonín, Hovorany, Hroznová Lhota, Jeţov, Kuţelov, Kyjov, Lipov, Louka, Luţice, Mikulčice, Milotice, Moravský Písek, Mutěnice, Nenkovice, Prušánky, Ratíškovice, Rohatec, Stráţnice, Svatobořice-Mistřín, Šardice, Velká nad Veličkou, Veselí nad Moravou, Vnorovy, Vracov, Ţarošice, Ţdánice a Ţeravice. Za střediska nacházející se mimo zkoumané území byly označeny dvě obce Koryčany a Osvětimany.

Stejně jako ve zdravotnickém regionu byly za střediska určeny i obce, které sice splňovaly podmínky nadlokální úrovně, ale nebyly označeny jinou obcí za cíl daného procesu. Hlavní důvod je ten, ţe dojíţďka do mateřských a základních škol je uskutečňována pouze v místě bydliště. Tato střediska byla označena jako tzv. „samospádová“ a jedná se o Dambořice, Dubňany, Hovorany, Kuţelov, Luţice, Mikulčice, Milotice, Mutěnice, Ratíškovice, Rohatec, Svatobořice-Mistřín, Šardice, Veselí nad Moravou, Vnorovy, Vracov a Ţeravice.

Ke zjištění nadlokálních středisek a následnému získání sfér vlivu obsluţných středisek byl pouţit stejný postup jako u oblasti zdravotnictví postup. Kaţdá obec uvedla v dotazníku různé cíle pro jednotlivé procesy. U všech těchto cílů byly vypočítány jejich relativní významy a následně pro kaţdý cíl sečteny. Cíl, který měl největší relativní význam, byl povaţován za spádové středisko dané obce. V případě, ţe obec uvedla u všech nadlokálních procesů pouze jeden cíl, byla tato obec k tomuto středisku připojena automaticky. V ostatních případech se přiřazování uskutečňovalo na základě převaţujícího spádu. To znamená, ţe pokud druhý nejsilnější cíl přesáhl dvě třetiny hodnoty nejsilnějšího

56 cíle, nebylo moţné jednoznačně přiřadit obec k jednomu cíli, a proto byla označena za oscilační mezi dvěma středisky.

Z průzkumu vyplynulo, ţe největší oblastí, co do počtu spádových obcí, je Kyjov. Tuto spádovou oblast tvoří Bukovany, Čeloţnice, Kostelec, Moravany, Nechvalín, Ostrovánky, Skoronice, Sobůlky, Stráţovice, Vacenovice, Vlkoš a Ţádovice. Celkově pod tuto oblast spadá 20 910 obyvatel, coţ je přibliţně 13,5 % obyvatel celého okresu. Největší, co do počtu obyvatel, spádový obvod má nadlokální středisko Hodonín, pod které spadají pouze 3 obce pro Čejč, Karlín a Terezín. Celkem tento obsluţný region čítá 27 163 obyvatel, tedy zhruba 17,5 %. Stráţnice je nadlokálním střediskem pro Petrov, Radějov, Sudoměřice a Tvaroţnou Lhotu a vytváří tak spádový obvod pro 6,5 % obyvatel zkoumaného území. Pod Velkou nad Veličkou můţeme zařadit tyto 4 obce: Hrubá Vrbka, Javorník, Malá Vrbka a Nová Lhota. Dále pod Bzenec spadají obce Domanín, Syrovín a Těmice. Jeţov je střediskem pro Kelčany, Labuty a Skalku. Pod Hroznovou Lhotu můţeme přiřadit Kozojídky, Tasov a Ţeraviny.

Dále bylo vytvořeno několik malých spádových obvodů skládajících se ze střediskové obce a jedné či dvou spádových obcí. Kaţdý z nich obsluhuje méně neţ jedno procento obyvatel okresu. Jedná se o obce Draţůvky a Věteřov se spádem do Archlebova, Blatnička a Suchov spadající pod Blatnici pod Svatým Antonínkem, Stavěšice a Ţeletice patřící pod Nenkovice a Násedlovice a Uhřice směřující do Ţarošic. Střediska určená pouze jednou obcí za cíl jsou Dolní Bojanovice pro Starý Poddvorov, Lipov pro Louku, Prušánky pro Josefov a Ţdánice pro Lovčice.

Střediska, která nevytváří ţádnou spádovou oblast, byla pojmenována jako „samospádová“ střediska a jsou jimi Dambořice, Dubňany, Hovorany, Kuţelov, Luţice, Mikulčice, Milotice, Mutěnice, Ratíškovice, Rohatec, Svatobořice-Mistřín, Šardice, Vnorovy, Vracov, Ţeravice a překvapivě i Veselí nad Moravou. Obce, které leţí mimo zkoumané území, ale slouţí jako nadlokální školské středisko pro obce z okresu Hodonín jsou: Koryčany pro obec Mouchnice a Osvětimany pro Vřesovice. Oscilujícími obcemi jsou Domanín mezi Bzencem a Moravským Pískem, Hrubá Vrbka mezi Kuţelovem a Velkou nad Veličkou a Kněţdub mezi Hroznovou Lhotou a Stráţnicí. Výše uvedené je znázorněno na následujícím kartogramu Obr. 4.

57

Obr. 4. Sféry vlivu nadlokálních středisek ve školství (Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření)

58 4.2.2 Mikroregionální školský region

Určujícím faktorem pro stanovení obce za středisko mikroregionálního významu byla návštěva střední školy. Byla zkoumána dojíţďka do středních škol a učilišť a dojíţďka do gymnázií. Jak bylo uvedeno výše, za mikroregionální středisko v oblasti školství byla povaţována ta obec, která disponovala alespoň dvěma typy středních škol a současně byla nadlokálním střediskem. Z dat získaných z dotazníkového šetření tato kritéria splňují 4 města v okresu Hodonín, a to město Hodonín, Kyjov, Stráţnice a Veselí nad Moravou.

Při vyhodnocování odpovědí uvedených v dotaznících se postupovalo stejně jako u nadlokální úrovně pouze s tím rozdílem, ţe údaje byly počítány pro procesy na mikroregionální úrovni. Nejprve byl vţdy spočítán relativní význam kaţdého uvedeného cíle, který se odvíjel od počtu uvedených cílů v daném procesu. Na základě této významnosti pak byla daná obec přiřazena k nejsilnějšímu středisku. Pokud však relativní význam druhého nejsilnějšího střediska přesahoval dvě třetiny hodnoty prvního nejsilnějšího střediska, byla taková obec označena za oscilační. U obce, která uvedla u všech mikroregionálních procesů jen jeden cíl, nebylo zapotřebí výpočtu relativního významu cíle a daná obec byla k tomuto cíli přiřazena okamţitě.

Na následujícím obrázku Obr. 5. jsou barevně rozlišeny spádové oblasti školství jednotlivých středisek na mikroregionální úrovni. V kartogramu lze dobře rozeznat jednu velkou spádovou oblast v okolí města Kyjov. Pod toto mikroregionální středisko patří těchto 33 obcí: Bukovany, Bzenec, Čejč, Čeloţnice, Draţůvky, Hýsly, Jeţov, Kostelec, Labuty, Lovčice, Milotice, Moravany, Mouchnice, Násedlovice, Nechvalín, Nenkovice Ostrovánky, Skalka, Skoronice, Sobůlky, Stavěšice, Stráţovice, Syrovín, Těmice, Uhřice, Věteřov, Vlkoš, Vracov, Ţádovice, Ţarošice, Ţdánice, Ţeletice a Ţeravice. Součet obyvatel v těchto obcích je 31 504, coţ znamená, ţe tento spádový obvod pokrývá 20 % obyvatel okresu Hodonín.

Dále lze rozlišit dvě menší spádové oblasti se středisky v Hodoníně a Stráţnici. Z hlediska počtu obcí jsou obě oblasti stejně velké, pod kaţdou spadá 10 obcí. Liší se však v počtu obyvatel vyuţívajících dané sluţby na jejich území. Spádový obvod města Hodonín, pod který náleţí obce Archlebov, Čejkovice, Dubňany, Josefov, Kelčany, Luţice, Mikulčice, Nový Poddvorov, Rohatec a Starý Poddvorov, je vyuţíván necelými 13 procenty obyvatel. Pod středisko Stráţnici byly přiřazeny tyto obce: Blatnice pod Svatým

59 Antonínkem, Hroznová Lhota, Javorník, Kněţdub, Radějov, Sudoměřice, Suchov, Tasov, Tvaroţná Lhota a Ţeraviny. Celý tento spádový obvod tvoří pouze 6 % obyvatel okresu.

Ve zkoumaném území se vyskytuje celkem 25 oscilujících obcí, z čehoţ Blatnička, Hrubá Vrbka, Kozojídky, Kuţelov, Lipov, Louka, Malá Vrbka, Nová Lhota, Velká nad Veličkou, Veselí nad Moravou a Vnorovy oscilují mezi Veselím nad Moravou a Stráţnicí. Obce Hovorany, Karlín, Mutěnice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Terezín a Vacenovice mezi Kyjovem a Hodonínem, Domanín a Šardice mezi Kyjovem a Stráţnicí, Moravský Písek mezi Kyjovem a Veselím nad Moravou. Za mikroregionální střediska byly v dotaznících označeny také obce mimo zkoumaný okres. Jednalo se o Břeclav, Klobouky u Brna a Uherské Hradiště. Tyto obce tvořily vţdy s jinou obcí okresu Hodonín dvojici, mezi niţ byly dané procesy jednotlivých obcí rozděleny. Dolní Bojanovice a Prušánky tedy oscilují mezi Hodonínem a Břeclaví, Dambořice mezi Kyjovem a Klobouky u Brna a Vřesovice mezi Kyjovem a Uherským Hradištěm.

60

Obr. 5. Sféry vlivu mikroregionálních středisek ve školství (Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření)

61 4. 3 Region maloobchodu a sluţeb

Předmětem zkoumání pro vymezení parciálního regionu maloobchodu a sluţeb byla dojíţďka obyvatelstva za nákupy v maloobchodu a různými typy sluţeb. Stejně jako u předešlých dvou regionů zdravotnictví a školství bylo potřeba rozdělit jednotlivé obsluţné procesy do úrovně nadlokální a úrovně mikroregionální.

V dotaznících byla zjišťována dojíţďka za těmito typy nákupů a sluţeb: běţné denní nákupy (potraviny a drogerie), nákupy textilu a obuvi, běţné sluţby (kadeřnictví, holičství, čistírny, opravny), nákup běţného průmyslového zboţí (elektronika, sportovní potřeby), speciální sluţby (fotograf, pedikúra, šití oděvů), nákupy speciálního výběrového zboţí (šperky, auta), nákupy knih, hudebních a filmových nosičů, nákupy nábytku a bytových doplňků a dále návštěva lékárny, pošty, finančních institucí, kulturních zařízení, zábavních zařízení a sportovních zařízení.

Rozdělení na nadlokální a mikroregionální hierarchickou úroveň bylo provedeno podle postupu uvedeného v teoretické části. Z výše zmíněných obsluţných procesů byly do nadlokální hierarchické úrovně zařazeny běţné denní nákupy (potraviny, drogerie), nákupy textilu a obuvi, běţné sluţby (kadeřnictví, čistírny, opravny) a návštěva lékárny. Za středisko nadlokální úrovně byla povaţována ta obec, která splňovala podmínku vybavenosti tří ze čtyř uvedených sluţeb a nejméně jedna další obec ji označila za svůj hlavní resp. „převáţný“ cíl.

Po bliţším prozkoumání dotazníků se ukázalo, ţe obchody pro denní nákup se nacházejí v přibliţně 97 % zkoumaných obcí, a proto byla poloţka zjišťující dojíţďku za denními nákupy přesunuta do niţší tedy lokální hierarchické úrovně. Protoţe byl daný obsluţný proces z dalšího výzkumu vyřazen, musely být pozměněny podmínky pro zařazení obce mezi nadlokální střediska maloobchodu a sluţeb. Aby obec mohla získat statut nadlokálního střediska, stačilo jí splnit podmínku výskytu alespoň dvou ze tří uvedených sluţeb a současně podmínku, aby ji nejméně jedna další obec označila za svůj hlavní resp. „převáţný“ cíl.

Mezi střediska mikroregionální úrovně byly zařazeny ty obce, které splňovaly podmínky pro nadlokální střediska a ve kterých se nacházely minimálně čtyři z pěti těchto obsluţných procesů maloobchodu a sluţeb: nákupy běţného průmyslového zboţí

62 (elektronika, sportovní potřeby), speciální sluţby (fotograf, pedikúra, šití oděvů), nákupy speciálního výběrového zboţí (šperky, auta), nákupy knih, hudebních a filmových nosičů a nákupy nábytku a bytových doplňků.

Uvedené hierarchické rozdělení jednotlivých obsluţných procesů bylo podle metody popsané v teoretické části ověřeno prostřednictvím zhodnocení nejkratší silniční trasy do hlavních i všech cílů na zkoumaném území.

Z 82 obcí okresu Hodonín nenalezneme obchod se základními potravinami a drogerií pouze ve dvou z nich, proto byl tento obsluţný proces hodnocen jako lokální a do výpočtů pro nadlokální střediska se nezapočítával. Jedná se o obce Karlín a Labuty, které mají do 250 obyvatel. Po zpracování dat z dotazníkového šetření bylo zjištěno, ţe mezi střediska nadlokálního významu v rámci zkoumaného území patří 7 obcí, Čejkovice, Hodonín, Kyjov, Lipov, Stráţnice, Velká nad Veličkou a Veselí nad Moravou, a mimo toto území 2 obce, Brno a Uherské Hradiště. Mikroregionálními středisky maloobchodu a sluţeb v okresu Hodonín jsou Hodonín, Kyjov a Veselí nad Moravou. Dalšími mikroregionálními středisky, která však leţí mimo území okresu, jsou Brno a Uherské Hradiště.

Výpočty potřebné k určení spádovosti jednotlivých obcí v oblasti maloobchodu a sluţeb byly provedeny podle metody popsané v teoretické části, konkrétně v podkapitole 1.5.2. Na rozdíl od zdravotnického a školského regionu byla tato metoda pouţita kompletně, protoţe v oblasti maloobchodu a sluţeb není předem stanovená ţádná hierarchie, jak tomu bylo u předešlých dvou regionů. Postup zpracovávání dat byl následující. Nejprve byly vypočítány relativní významy jednotlivých cílů uvedených obcemi v dotaznících, dále byl ke kaţdému procesu přiřazen koeficient významnosti obsluţného procesu a nakonec byl spočítán celkový relativní význam uvedených cílů, na jehoţ základě byla obec přiřazena ke spádovému obvodu.

Na základě analýzy cílů dojíţďky byly vypočítány potřebné koeficienty pro výpočet významnosti jednotlivých obsluţných procesů. Cíle byly rozděleny do dvou skupin. První skupinu tvořily hlavní cíle, tedy střediska uvedená v dotaznících v kolonce „převáţně“, druhou skupinu všechny cíle představoval součet středisek ze všech tří stupňů dojíţďky, tedy z „převáţně“, „částečně“ i „výjimečně“. Následně byly stanoveny koeficienty významnosti podle poměru sečtených hlavních cílů jednotlivých obsluţných procesů k počtu hlavních cílů, které vykazovaly nejniţší hodnotu. V tomto případě to byly nákupy

63 speciálního výběrového zboţí a nákupy knih, hudebních a filmových nosičů. V níţe uvedené tabulce jsou zaznamenány počty středisek podle hlavních cílů a příslušné koeficienty významnosti.

Tab. 3. Počet cílů v jednotlivých obsluţných procesech a hodnoty koeficientů Hlavní Všechny Koeficient cíle cíle Běţné denní nákupy 74 78 10,6 Nákupy textilu a obuvi 21 46 3 Běţné sluţby 45 67 6,4 Nákupy běţného průmyslového zboţí 22 47 3,1 Speciální sluţby 20 37 2,9 Nákupy speciálního výběrového zboţí 7 21 1 Nákupy knih, hudebních a filmových nosičů 7 18 1 Nákupy nábytku a bytových doplňků 9 24 1,3 Návštěva lékárny 31 49 4,4 Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření

Poměry jednotlivých obsluţných procesů vypadaly následovně: nákupy speciálního výběrového zboţí : nákupy knih, hudebních a filmových nosičů : nákupy nábytku a bytových doplňků : speciální sluţby : nákupy textilu a obuvi : nákupy běţného průmyslového zboţí : návštěva lékárny : běţné sluţby : běţné denní nákupy = 1 : 1 : 1,3 : 2,9 : 3 : 3,1 : 4,4 : 6,4 : 10,6.

Koeficienty pak byly stanoveny takto: koeficient 1 – nákupy speciálního výběrového zboţí, nákupy knih, hudebních a filmových nosičů, nákupy nábytku a bytových doplňků koeficient 3 – speciální sluţby, nákupy textilu a obuvi, nákupy běţného průmyslového zboţí koeficient 4 – návštěva lékárny koeficient 6 – běţné sluţby

V oblasti maloobchodu a sluţeb neexistují předem stanovené hierarchie, jak tomu bylo u předešlých dvou oblastí, a proto byla provedena analýza nejkratší silniční vzdálenosti z jednotlivých obcí do uvedených hlavních i všech cílů dojíţďky. Tato analýza měla pomoci stanovit, na jaké hierarchické úrovni jsou dané obsluţné procesy relativně

64 uzavřeny, coţ představuje vzdálenost, do které bylo uskutečněno 90 % dojíţďky. Měření silniční vzdálenosti mezi obcí a cílem bylo uskutečňováno pomocí internetového portálu maps.google.cz. Byla zjišťována pouze dojíţďka v rámci zkoumané oblasti, tedy v úvahu nebyly brány cíle, které se nacházeli mimo okres Hodonín. Po vyhledání všech vzdáleností, byly hodnoty u jednotlivých obsluţných procesů sečteny. Následně bylo od těchto součtů odečteno 10 % ze zjištěné hodnoty, a to proto, aby se získalo poţadovaných 90 % cest, kam se prováděly jednotlivé dojíţďky.

Tab. 4. Vzdálenost do cílů dojíţďky v maloobchodě a sluţbách (90 % cest, v km) Hlavní cíle Všechny cíle Běţné denní nákupy 0,17 5,26 Nákupy textilu a obuvi 7,32 13,4 Běţné sluţby 3,45 7,21 Nákupy běţného průmyslového zboţí 6,82 12,58 Speciální sluţby 7,91 11,9 Nákupy speciálního výběrového zboţí 13,56 17,24 Nákupy knih, hudebních a filmových nosičů 13,2 14,7 Nákupy nábytku a bytových doplňků 12,33 15,24 Návštěva lékárny 3,97 9,48 Zdroj: Vytvořeno autorem na základě vlastních výpočtů

Z výše uvedené tabulky je zřejmé, proč byly z dalšího výzkumu vyloučena data o dojíţďce za běţnými denními nákupy a tedy proč byla zařazena do niţší lokální úrovně. Dojíţďka za tímto typem sluţby činí ve většině obcí nula kilometrů, protoţe se v nich nachází alespoň jedna prodejna potravin a drogerie. Na území okresu Hodonín se nacházejí pouze dvě obce, které danou sluţbu neposkytují. Jedná se o obce Karlín a Labuty, které mají do 250 obyvatel. Nejdále dojíţdí za potraviny obyvatelé obce Labuty, a to do 10 kilometrů vzdáleného Kyjova.

Z výsledků měření u zbývajících obsluţných procesů byla ověřena jejich hierarchické rozdělení na nadlokální a mikroregionální úroveň. Do nadlokální úrovně byly přiřazeny běţné sluţby a nákupy v lékárně, které vykazovaly nejkratší vzdálenost do hlavních cílů. Dále byly do této skupiny obsluţných procesů zařazeny nákupy textilu a obuvi, v rámci nichţ se se však uskutečňovalo 90 % cest vzdáleněji neţ za nákupy běţného průmyslového zboţí. Tento rozdíl byl ale minimální, a proto nákupy oblečení ponechány na nadlokální úrovni. Na mikroregionální úrovni bylo hodnoceno pět obsluţných procesů s nejvyššími

65 hodnotami vzdáleností do cílů. Jednalo se o nákupy speciálního výběrového zboţí, nákupy knih, hudebních a filmových nosičů, nákupy nábytku a bytových doplňků, speciální sluţby a jiţ zmiňované nákupy běţného průmyslového zboţí, které se z hlediska přiřazení k úrovni nachází na hranici mezi oběma. To můţe být způsobeno tím, ţe lidé se často rozhodují na základě vzdálenosti a tím za svůj hlavní cíl daného obsluţného procesu volí nejbliţší prodejnu.

4.3.1 Nadlokální region maloobchodu a sluţeb

Hlavními hodnotícími ukazateli pro určení nadlokálních středisek v oblasti maloobchodu a sluţeb byly stanoveny nákupy textilu a obuvi, běţné sluţby (kadeřnictví, čistírny, opravny) a návštěva lékárny. Za nadlokální středisko byla zvolena obec, které poskytovala alespoň dva z výše uvedených procesů. Postup, podle kterého se postupovalo, je podrobně popsaný v kapitole 1.5.2 a dílčí výpočty jsou uvedeny v předcházející kapitole. Po zpracování dat z dotazníkového šetření bylo zjištěno, ţe podmínky pro nadlokální středisko v maloobchodě a sluţbách splňují v rámci zkoumaného území tyto obce: Čejkovice, Hodonín, Kyjov, Lipov, Stráţnice, Velká nad Veličkou a Veselí nad Moravou, a mimo toto území 2 obce, Brno a Uherské Hradiště.

Pro vymezení sfér vlivu obsluţných středisek v oblasti maloobchodu a sluţeb byl pouţit stejný postup jako u oblastí školství a zdravotnictví, pouze s tím rozdílem, ţe tato metoda byla pouţita kompletně, protoţe v oblasti maloobchodu a sluţeb není předem stanovená ţádná hierarchie, jak tomu bylo u předešlých regionů. Kaţdá obec uvedla v dotazníku různé cíle pro jednotlivé procesy. U všech těchto cílů byly vypočítány jejich relativní významy a dále byl ke kaţdému procesu přiřazen koeficient významnosti obsluţného procesu a nakonec byl spočítán celkový relativní význam uvedených cílů. Na jeho základě mohla být obec přiřazena ke spádovému obvodu. V případě, ţe obec uvedla u všech nadlokálních procesů pouze jeden cíl, byla tato obec k tomuto středisku připojena automaticky. V ostatních případech se přiřazování uskutečňovalo na základě převaţujícího spádu. To znamená, ţe pokud druhý nejsilnější cíl přesáhl dvě třetiny hodnoty prvního nejsilnějšího cíle, nebylo moţné jednoznačně přiřadit obec k jednomu cíli, a proto byla označena za oscilační mezi dvěma středisky.

Z průzkumu vyplynulo, ţe střediskem s největší spádovou oblastí je Kyjov. Tuto spádovou oblast tvoří 34 obcí: Bukovany, Bzenec, Čeloţnice, Draţůvky, Hýsly, Jeţov,

66 Kelčany, Kostelec, Labuty, Lovčice, Milotice, Moravany, Mouchnice, Násedlovice, Nechvalín, Nenkovice, Ostrovánky, Skalka, Skoronice, Sobůlky, Stavěšice, Stráţovice, Svatobořice-Mistřín, Syrovín, Šardice, Těmice, Uhřice, Věteřov, Vlkoš, Vracov, Ţarošice, Ţdánice, Ţeletice a Ţeravice. Celkově v tomto spádovém obvodu ţije 47 055 obyvatel, coţ je přibliţně 30 % obyvatel celého okresu. Dále jsou na kartogramu, viz Obr. 6, patrná dvě menší spádová území. Prvním je spádový obvod města Hodonín, ve kterém se nachází 10 obcí, a to Čejč, Dolní Bojanovice, Dubňany, Josefov, Luţice, Mikulčice, Mutěnice, Prušánky, Rohatec, Starý Poddvorov. Druhým spádovým územím je území střediska Veselí nad Moravou. Sem spadají obce Blatnice pod Svatým Antonínkem, Blatnička, Hroznová Lhota, Kněţdub, Kozojídky, Kuţelov, Moravský Písek, Vnorovy a Ţeraviny. Dále vznikly dva malé spádové obvody skládajících se ze střediskové obce a jedné či dvou spádových obcí. Jedná se o obce Radějov a Tvaroţná Lhota se spádem do Stráţnice a obec Hrubou Vrbku spadající pod Velkou nad Veličkou.

Ve zkoumané oblasti se nachází 21 oscilujících obcí, z nichţ u některých byla za středisko označena města mimo okres Hodonín. Jednalo se o Brno a Uherské Hradiště. Obec Čejkovice a Nový Poddvorov oscilují mezi Čejkovicemi a Hodonínem, Lipov, Louka a Tasov mezi Lipovem a Veselím nad Moravou, obce Karlín, Ratíškovice, Vacenovice a Ţádovice mezi Hodonínem a Kyjovem, Petrov a Sudoměřice mezi Hodonínem a Stráţnicí a Hovorany mezi Hodonínem a Veselím nad Moravou. Mezi Hodonínem a Brnem osciluje Terezín, mezi Kyjovem a Veselím nad Moravou Domanín a mezi Kyjovem a Brnem oscilují Archlebov a Dambořice. Obec Vřesovice rozděluje svoji spádovost mezi Kyjov a Uherské Hradiště, obce Javorník, Malá Vrbka a Nová Lhota mezi Velkou nad Veličkou a Veselí nad Moravou a Suchov mezi Veselí nad Moravou a Uherské Hradiště.

67

Obr. 6. Sféry vlivu nadlokálních středisek v maloobchodu a sluţbách (Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření)

68 4.3.2 Mikroregionální region maloobchodu a sluţeb

Pro stanovení obce za středisko mikroregionálního významu v oblasti maloobchodu a sluţeb byly hodnoceny tyto obsluţné procesy: nákupy běţného průmyslového zboţí (elektronika, sportovní potřeby), speciální sluţby (fotograf, pedikúra, šití oděvů), nákupy speciálního výběrového zboţí (šperky, auta), nákupy knih, hudebních a filmových nosičů a nákupy nábytku a bytových doplňků. Jak uţ bylo vzpomenuto výše, obce, které jsme určili za střediska mikroregionální úrovně, musely poskytovat alespoň čtyři z uvedených pěti podmínek a současně musely být nadlokálním střediskem. Tato kritéria splňují 3 obce v okresu Hodonín, a to město Hodonín, Kyjov a Veselí nad Moravou, a dvě města mimo zkoumané území, Brno a Uherské Hradiště.

Při vyhodnocování odpovědí uvedených v dotaznících se postupovalo stejně jako u nadlokální úrovně oblasti maloobchodu a sluţeb pouze s tím rozdílem, ţe údaje byly počítány pro procesy na mikroregionální úrovni. Nejprve byl vţdy spočítán relativní význam kaţdého uvedeného cíle, který se odvíjel od počtu uvedených cílů v daném procesu. Dále byl ke kaţdému procesu přiřazen koeficient významnosti obsluţného procesu a nakonec byl spočítán celkový relativní význam uvedených cílů. Na jeho základě mohla být obec přiřazena k nejsilnějšímu středisku. Pokud však celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska přesahoval dvě třetiny hodnoty prvního nejsilnějšího střediska, byla taková obec označena za oscilační. U obce, která uvedla u všech mikroregionálních procesů jen jeden cíl, nebylo zapotřebí výpočtů a daná obec byla k tomuto cíli přiřazena okamţitě.

Na následujícím obrázku Obr. 7. jsou barevně rozlišeny spádové oblasti maloobchodu a sluţeb pro jednotlivá střediska na mikroregionální úrovni. Z kartogramu lze dobře rozeznat dvě větší spádové oblasti v okolí měst Hodonín a Kyjov. Pod mikroregionální středisko Hodonín patří těchto 19 obcí: Čejč, Čejkovice, Dubňany, Josefov, Luţice, Mikulčice, Mutěnice, Nový Poddvorov, Petrov, Prušánky, Radějov, Ratíškovice, Rohatec, Starý Poddvorov, Stráţnice, Sudoměřice, Terezín, Tvaroţná Lhota a Vacenovice. Součet obyvatel činí 67 939, coţ znamená, ţe 44 % obyvatel okresu dojíţdí do Hodonína. Druhý největší spádový obvod má město Kyjov, pod které patří 24 obcí: Bukovany, Čeloţnice, Draţůvky, Hýsly, Jeţov, Labuty, Lovčice, Moravany, Nechvalín, Nenkovice Ostrovánky, Skalka, Skoronice, Sobůlky, Stavěšice, Stráţovice, Syrovín, Šardice, Těmice, Věteřov,

69 Vlkoš, Ţádovice, Ţarošice a Ţeravice. V této spádové oblasti ţije celkem 27 365 obyvatel a tvoří tak 17,5 % obyvatel celého zkoumaného území.

Dále lze rozlišit jednu menší spádovou oblast se střediskem ve Veselí nad Moravou, pod kterou náleţí 11 obcí, a sice Blatnice pod Svatým Antonínkem, Hroznová Lhota, Hrubá Vrbka, Kozojídky, Kněţdub, Lipov, Louka, Malá Vrbka, Moravský Písek, Tasov a Ţeraviny. Jedna obec označila za hlavní cíle hodnocených obsluţných procesů město Brno. Jedná se o obec Dambořice a vytváří tak samotnou spádovou oblast. Zbývajících 24 obcí nemá jasný spádový obvod, a proto je označeno za oscilační. Mezi Hodonínem a Brnem osciluje obec Dolní Bojanovice, mezi Hodonínem a Kyjovem obce Karlín, Kelčany, Milotice, Násedlovice, Svatobořice-Mistřín a Vracov a mezi Hodonínem a Veselím nad Moravou Hovorany, Javorník, Kuţelov a Vnorovy. Dále mezi Kyjovem a Brnem oscilují obce Archlebov, Bzenec, Kostelec, Mouchnice, Uhřice, Ţdánice a Ţeletice, mezi Kyjovem a Veselím nad Moravou Domanín, Kyjovem a Uherským Hradištěm Vřesovice a Veselím nad Moravou a Uherským Hradištěm Blatnička, Nová Lhota, Suchov a Velká nad Veličkou.

Nejsilnějšími spádovými obvody jsou bezesporu Kyjov a Hodonín. Součet obyvatel v jejich spádovosti tvoří celkem 61,5 % obyvatel okresu, coţ činí 95 304 obyvatel. Tato dvě střediska jsou zároveň obcemi, mezi kterými jiné oscilují, a tím se celkový počet obyvatel těchto spádovým oblastí ještě navyšuje. I zde na mikroregionální úrovni se opakuje nepřímá úměra mezi počtem obcí a počtem obyvatel u spádových obvodů Hodonína a Kyjova, jejíţ příčina byla vysvětlena v předcházející podkapitole.

70

Obr. 7. Sféry vlivu mikroregionálních středisek v maloobchodu a sluţbách (Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření)

71 5 PŘÍPADOVÁ STUDIE – POROVNÁNÍ ODPOVĚDÍ OBCÍ A OBYVATEL

V poslední kapitole věnované provedenému výzkumu bylo uskutečněno porovnání dat z dotazníkového šetření. Odpovědi získané od starostů či jiných pověřených úředníků na obecních úřadech představují pouze náhradní šetření, proto bylo potřebné zjistit, do jaké míry jsou získaná data věrohodná a jestli je moţné náhradní šetření vůbec pouţít. Z tohoto důvodu bylo provedeno osobní anketární šetření na 2% vzorku obyvatel vybraných obcí.

Pro osobní anketární šetření byla zvolena oblast mikroregionu Horňácko. Jednalo se o těchto 9 obcí Hrubá Vrbka, Javorník, Kuţelov, Lipov, Louka, Malá Vrbka, Nová Lhota, Suchov a Velká nad Veličkou. Na stránkách Českého statistického úřadu věnovaných okresu Hodonín byly zjištěny počty obyvatel v jednotlivých obcích. Poté byly vypočítány dvě procenta z daného počtu obyvatel kaţdé obce, coţ vyjadřovalo velikost zkoumaného vzorku obyvatel. Jak uţ bylo uvedeno v kapitole věnované dotazníkovému šetření, nebylo by finančně ani časově realizovatelné provést šetření u většího vzorku obyvatel, a proto byla zvolena dvouprocentní hranice počtu obyvatel. Data získaná z osobního dotazníkového šetření by měla alespoň z části potvrdit či vyvrátit správnost dat získaných z obecních úřadů.

V tabulce Tab. 5. jsou uvedeny počty obyvatel v jednotlivých zkoumaných obcích, dále 2 % z tohoto počtu obyvatel a počet potřebných dotazníků. Celkem ţije ve vybrané lokalitě 8 653 obyvatel, a tedy poţadovaný 2% vzorek představuje 179 vyplněných dotazníků. Aby bylo moţné porovnat výpovědi obdrţené z obecních úřadů a od občanů zvolených obcí, byl při osobním dotazování pouţit stejný dotazník. Pokud lidé odpovídali přímo na ulici, odpovědi byly zaznamenávány do vytištěného dotazníku přímo výzkumníkem. Jestliţe někteří obyvatelé zvolili moţnost odpovědět na dotazník online, byla data z dotazníků zpracována stejně jako data získaná z obecních úřadů.

72 Tab. 5. Informace o obcích zvolených pro osobní dotazníkové šetření Počet 2 % z počtu Počet Název obce obyvatel obyvatel dotazníků Hrubá Vrbka 651 13,02 14 Javorník 720 14,4 15 Kuţelov 412 8,24 9 Lipov 1513 30,26 31 Louka 993 19,86 20 Malá Vrbka 201 4,02 5 Nová Lhota 687 13,74 14 Suchov 510 10,2 11 Velká nad Veličkou 2966 59,32 60 Zdroj: Vytvořeno autorem na základě údajů z ČSÚ

Anketární šetření bylo prováděno v měsíci březnu vţdy v odpoledních hodinách, kdy se v obcích pohyboval vyšší počet obyvatel často vracejících se z práce. Dotazování tedy probíhalo na veřejných místech, např. na náměstí, před obchodem či u autobusové zastávky. Ochota odpovídat byla u většiny dotazovaných kladná, pouze několik málo jedinců odmítlo odpovídat vůbec. U některých respondentů byl problém s nedostatkem času. Těm byla navrhnuta moţnost odpovědět na online dotazník z pohodlí svého domova po sdělení své emailové adresy, na kterou jim byl poslán odkaz na dotazník s pokyny pro jeho vyplnění. Návratnost dotazníků rozposlaných na sdělené adresy byla více jak 50 %. S neúplnou návratností se předem počítalo, proto mnoţství emailových adres získaných od občanů bylo dvojnásobné v porovnání s původně zamýšleným počtem. Oslovení respondenti byli vybíráni z obou pohlaví vyváţeně, věková kategorie dotazovaných se pohybovala v rozmezí 25–50 let s menším počtem mladších i starších obyvatel. Z dotazníkového šetření byly vyloučeny osoby mladší 18 let.

Pro vyhodnocování získaných dat byla pouţita stejná metoda jako u dat získaných z obecních úřadů. Nejprve byla určena nadlokální a mikroregionální střediska v jednotlivých oblastech obsluţných procesů, tedy ve zdravotnictví, školství a maloobchodu a sluţbách. V případě, ţe byl obcí ke sledovanému obsluţnému procesu přiřazen pouze jeden cíl, byla tato obec k tomuto středisku připojena automaticky. V ostatních případech se přiřazování uskutečňovalo na základě převaţujícího spádu. To znamená, ţe pokud druhý nejsilnější cíl přesáhl dvě třetiny hodnoty prvního nejsilnějšího

73 cíle, nebylo moţné jednoznačně přiřadit obec k jednomu cíli, a proto byla označena za oscilační mezi dvěma středisky. Následující tabulky uvádí výsledky z šetření prováděného skrze obecní úřady ve srovnání s výsledky šetření skrze občany.

V tabulce č. 6 je uvedeno srovnání odpovědí ze zdravotnického regionu. Shodné údaje v nadlokální sféře uvedli občané obcí Hrubá Vrbka, Javorník, Lipov, Louka, Malá Vrbka, Nová Lhota a Suchov. Malé rozdíly v odpovědích se vyskytly u dvou obcí. Zatímco obecní úřad v Kuţelově označil svoji obec za oscilační mezi Uherským Hradištěm a Velkou nad Veličkou, občané této obce shledávali spádovost za zdravotnickými sluţbami spíše do Velké nad Veličkou a Veselí nad Moravou. Obyvatelé Velké nad Veličkou určili za nadlokální střediska svou obec a Veselí nad Moravou, zatímco v předešlém výzkumu to byla pouze Velká nad Veličkou. Na mikroregionální úrovni nalezneme neshodu pouze u obce Velká nad Veličkou, kdy její vedení stanovilo za mikroregionální středisko svou obec, ale respondenti uvedli dojíţďku jak do Velké tak do Kyjova.

74 Tab. 6. Zdravotnický region Nadlokální Mikroregionální Název obce obecní úřad občané obecní úřad občané Kyjov - Kyjov - Hrubá Vrbka Velká n. Vel. Velká n. Vel. Veselí n. Veselí n. Mor. Mor. Kyjov - Uh. Kyjov - Uh. Javorník Velká n. Vel. Velká n. Vel. Hradiště Hradiště Velká n. Vel. Kyjov - Kyjov - Uh. Hradiště - Kuţelov - Veselí n. Veselí n. Veselí n. Velká n. Vel. Mor. Mor. Mor. Veselí n. Veselí n. Lipov Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Mor. Mor. Velká n. Vel. Velká n. Vel. Kyjov - Kyjov - Louka - Veselí n. - Veselí n. Veselí n. Veselí n. Mor. Mor. Mor. Mor. Velká n. Vel. Velká n. Vel. Kyjov - Kyjov - Malá Vrbka - Veselí n. - Veselí n. Veselí n. Veselí n. Mor. Mor. Mor. Mor. Kyjov - Kyjov - Nová Lhota Velká n. Vel. Velká n. Vel. Veselí n. Veselí n. Mor. Mor. Kyjov - Kyjov - Suchov Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Veselí n. Veselí n. Mor. Mor. Velká n. Vel. Kyjov - Velká nad Velká n. Velká n. Vel. - Veselí n. Velká n. Veličkou Vel. Mor. Vel. Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření

Další tabulka č. 7 porovnává výsledky z dotazníkového šetření pro oblast školského regionu. V případě nadlokální sféry se odpovědi shodovaly zcela. Na úrovni mikroregionální vykazuje tabulka pouze jednu odlišnost, která se nachází u obce Louka, kde v dotazníkovém šetření uvedla obec spádovost do Veselí nad Moravou i Stráţnice a občané volili za středisko pouze Veselí nad Moravou.

75 Tab. 7. Školský region

Nadlokální Mikroregionální Název obce obecní úřad občané obecní úřad občané Kuţelov - Kuţelov - Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Hrubá Vrbka Velká n. Velká n. Vel. - Stráţnice - Stráţnice Vel. Velká n. Javorník Velká n. Vel. Stráţnice Stráţnice Vel. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Kuţelov Kuţelov Kuţelov - Stráţnice - Stráţnice Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Lipov Lipov Lipov - Stráţnice - Stráţnice Veselí n. Mor. Veselí n. Louka Lipov Lipov - Stráţnice Mor. Velká n. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Malá Vrbka Velká n. Vel. Vel. - Stráţnice - Stráţnice Velká n. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Nová Lhota Velká n. Vel. Vel. - Stráţnice - Stráţnice Blatnice pod Blatnice pod Suchov Stráţnice Stráţnice Sv. Ant. Sv. Ant. Velká nad Velká n. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Velká n. Vel. Veličkou Vel. - Stráţnice - Stráţnice Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření

Následující tabulka č. 8 zachycuje střediska v oblasti maloobchodu a sluţeb a opět porovnává ta data, která byla získána přímo od občanů s daty získanými v náhradním dotazníkovém šetření přes obecní úřady. Na nadlokální úrovni se odpovědi opět stoprocentně shodovaly. Co se týče určení mikroregionálních středisek, vyskytla se pouze jedna odlišnost. Obec Lipov byla na základě informací od obecních úřadů přiřazena ke středisku Veselí nad Moravou, přičemţ z dat získaných od občanů byla označena za oscilační mezi Hodonínem a Veselím nad Moravou.

76 Tab. 8. Region maloobchodu a sluţeb

Nadlokální Mikroregionální Název obce obecní úřad občané obecní úřad občané Hrubá Vrbka Velká n. Vel. Velká n. Vel. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. - Hodonín - Hodonín - Javorník - Velká n. Velká n. Vel. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Vel. Hodonín - Hodonín - Kuţelov Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Hodonín - Lipov - Veselí Lipov - Veselí Lipov Veselí n. Mor. Veselí n. n. Mor. n. Mor. Mor. Lipov - Veselí Lipov - Veselí Louka Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. n. Mor. n. Mor. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. - Malá Vrbka - Velká n. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Velká n. Vel. Vel. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. - Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Nová Lhota - Velká n. Velká n. Vel. - Uh. Hradiště - Uh. Hradiště Vel. Veselí n. Mor. - Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Suchov Uh. Hradiště - Uh. Hradiště - Uh. Hradiště - Uh. Hradiště Velká nad Veselí n. Mor. Veselí n. Mor. Velká n. Vel. Velká n. Vel. Veličkou - Uh. Hradiště - Uh. Hradiště Zdroj: Vytvořeno autorem na základě dat získaných z dotazníkového šetření

Na základě výše provedených porovnání odpovědí z obecních úřadů i od občanů zvolených obcí lze povaţovat uskutečněné dotazníkové šetření za dostatečně spolehlivé a pouţitelné pro zpracování výzkumu tohoto typu.

77 6 VÝUKOVÉ MATERIÁLY

V této kapitole budou nejprve popsány jednotlivé body Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia (RVP G, 2007, [10]), které se týkají tématu region, regionální politika a regionální rozvoj. Dále bude představen výukový materiál, který je součástí této práce, a bude vysvětlen cíl jeho vyuţití ve výuce. Nakonec bude prostřednictvím zpětné vazby zhodnocena vyučovací hodina, v níţ byl výukový materiál pouţit.

6.1 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia

Témata region, regionální politika i regionální rozvoj jsou součástí výuky geografie na gymnáziích. Vzdělávací obsah předmětu geografie je podle Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia (dále pouze RVP G, 2007, [10]) rozdělen do dvou vzdělávacích oblastí:

člověk a příroda člověk a společnost

V rámci první vzdělávací oblasti „Člověk a příroda“, je přímo jeden z pěti vzdělávacích oborů vymezen pro studium regionů. Učivem tohoto podcelku „Regiony“ je místní region, Česká republika a makroregiony světa. Jedním z očekávaných výstupů, které by měl ţák ovládat po zvládnutí tohoto učiva, je vymezení místního regionu podle zvolených kritérií a zhodnocení přírodních, hospodářských a kulturních poměrů mikroregionu a jeho vazeb k vyšším územním celkům a regionům (RVP G, 2007, [10]).

Ve druhé vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“, nalezneme zvolené téma výukového materiálu ve vzdělávacím oboru nazvaném „Občan ve státě“. Mezi očekávané výstupy této části patří uvedení příkladů, jak můţe občan ovlivňovat společenské dění v obci a ve státě a jakým způsobem můţe přispívat k řešení záleţitostí týkajících se veřejného zájmu. Současně se vybrané téma objevuje ve vzdělávacím oboru „Mezinárodní vztahy, globální svět“, které se z velké části věnuje učivu o evropské integraci a mezinárodní spolupráci. Z osvojených dovedností v této oblasti zmíníme posouzení

78 významu evropské integrace pro vývoj Evropy a rozlišení funkcí orgánů EU s uvedením příkladů jejich činností (RVP G, 2007, [10]).

Důleţitou součástí RVP G (2007) jsou i průřezová témata, která vstupují do vzdělávání jako témata, která jsou v současnosti vnímána jako aktuální. Tato témata procházejí jako důleţitý formativní prvek celým vzděláváním a jejich úkolem je především ovlivňovat postoje, hodnotový systém a jednání ţáků. Téma regionální politiky a regionálního rozvoje je moţné zařadit mezi tato dvě průřezová témata, „Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech“ a „Environmentální výchova“. První průřezové téma představuje kritický pohled na aktuálně chápané globalizační a rozvojové procesy současného světa a druhé téma reprezentuje nezastupitelný významný předpoklad udrţitelného rozvoje, jenţ patří i mezi prvořadé zájmy Evropské unie. Z celkového přínosu těchto průřezových témat k rozvoji osobnosti ţáka je ve spojitosti s tématem regionální politiky a rozvoje nejpodstatnější následující:

přijímat zodpovědnost za sebe a za svět, ve kterém ţije aktivně se podílet na řešení místních problémů, přispívat k řešení problémů na regionální, národní i mezinárodní úrovni, a to i v situacích vyţadujících dlouhodobé společné úsilí vnímat, respektovat a ochraňovat hodnoty světového a evropského kulturního dědictví vnímat dopady a důsledky globalizačních a rozvojových procesů, rozlišovat mezi nimi příznivé i nepříznivé prvky a jevy, učit se hledat kompromisy uvědomovat si specifické postavení člověka v přírodním systému a jeho odpovědnost za další vývoj na planetě pochopit, ţe člověk z hlediska své existence potřebuje vyuţívat přírodní zdroje ve svůj prospěch, ale vţdy tak, aby nedošlo k nevratnému poškození ţivotního prostředí vnímat místo, ve kterém ţije, a změny, které v něm probíhají, a cítit zodpovědnost za jeho další vývoj, a to nejen z hlediska ţivotního prostředí (RVP G, 2007, [10]).

79 6.2 Výuková prezentace

Součástí diplomové práce je výuková prezentace věnovaná tématu „Regionální politika a regionální rozvoj“. Jak bylo uvedeno výše, toto téma je obsaţeno v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia (RVP G, 2007, [10]) a najdeme ho tedy i ve Školních vzdělávacích programech (ŠVP) jednotlivých škol.

Pro vytvoření výukové prezentace je nutné si nejprve zvolit cíl, který má výukový materiál splnit a na základě stanoveného cíle vytvořit osnovu, podle které bude prezentace postupovat. Cílem výukové prezentace „Regionální politika a regionální rozvoj“ bylo vytvořit podpůrný materiál pro základní seznámení se s tímto tématem. Výuková prezentace je rozčleněna do několika částí, jejichţ text je přehledný a stručný a pouze v odráţkách vyznačuje nejpodstatnější body, kterými se učitel při výkladu podrobněji zabývá.

Prvních pět stran prezentace se zabývá regionální politikou jako takovou, její historií, způsoby pojetí a typy problémových regionů. Další strana se věnuje vztahu mezi regionální politikou a regionálním rozvojem. Následující část slouţí k seznámení s historií a vývojem regionální politiky v České republice a představení regionů se soustřednou podporou státu. Dále představena regionální politika na nadnárodní úrovni, tedy na úrovni Evropské unie. Následně jsou dvě části věnovány vymezení pojmů region soudrţnosti a euroregion, důvodům jejich vzniku a jejich funkcím. Na předposlední straně jsou uvedeny otázky slouţící k rozvinutí diskuze a ověření pochopení učiva. Poslední strana uvádí zdroje informací a obrázků uvedených v prezentaci.

6.3 Zpětná vazba k výukovým materiálům

Předloţený výukový materiál byl vyuţit při výuce na Gymnáziu Uherské Hradiště v rámci pedagogické praxe ze zeměpisu. Výuka proběhla ve dvouhodinovém volitelném semináři ze zeměpisu v posledním ročníku čtyřletého a osmiletého studia. V rámci první hodiny došlo k seznámení s tématem za vyuţití výukové prezentace a v druhé hodině proběhla diskuze nad otázkami uvedenými na jejím konci. V posledních pěti minutách vyučovací hodiny byli ţáci poţádáni o napsání zpětné vazby k tomuto výukovému materiálu. Body, na které se měli zaměřit, se týkaly obsahu prezentace, struktury,

80 textového a grafického vyjádření. Zároveň mohli doplnit, čím by se dala tato prezentace vylepšit, co by v ní uvítali.

Z obdrţených zpětných vazeb byla čitelná spokojenost s obsahem a strukturou výukového materiálu. Některým ţákům se nelíbilo grafické zpracování prezentace, coţ mohlo být zapříčiněno tím, ţe ve třídě, ve které probíhala výuka, nebyla moţnost většího zatemnění, coţ ovlivnilo projekci prezentace. Dále se v hodnocení od ţáků často objevovalo, ţe by uvítali ještě více praktických příkladů, coţ je pro opětovné pouţití prezentace moţný krok k jejímu vylepšení. V několika zpětných vazbách byly uvedeny reakce i k samotným didaktickým schopnostem praktikantky, které byly praktikantkou velmi kladně přijaty a byl si z nich vzat příklad pro budoucí praxi učitele nejen na gymnázium, ale v jakékoliv vzdělávací instituci.

6.4 Rozvíjení klíčových kompetencí

Předloţený výukový materiál můţe napomáhat k rozvíjení klíčových kompetencí ţáka. V rámci RVP G (2007) klíčové kompetence představují soubor vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které jsou důleţité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a budoucí uplatnění v ţivotě.

Podle RVP G (2007) by si ţák měl na čtyřletých gymnáziích a na vyšším stupni víceletých gymnázií osvojit: kompetenci k učení kompetenci k řešení problémů kompetenci komunikativní kompetenci sociální a personální kompetenci občanskou kompetenci k podnikavosti.

Výukový materiál podporuje hlavně rozvoj kompetencí občanských a kompetencí k podnikavosti. Téma vede ţáka k posuzování událostí a vývoje veřejného ţivota, ke sledování, co se děje v jeho bydlišti a okolí, k zaujímání a obhajování informovaných stanovisek a k jednání v obecném prospěchu podle nejlepšího uváţení a dále také

81 k uplatňování proaktivního přístupu, vlastní iniciativy a tvořivosti a k podpoře inovací (RVP G, 2007, [10]).

82 7 ZÁVĚR

Předkládaná diplomová práce je zaměřena na výzkum spádovosti za různými typy spotřebitelských a osobních sluţeb ve vybraném regionu. Zkoumanou oblastí je okres Hodonín skládající se z 82 obcí, které jsou dále rozděleny do tří správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Jedná se o ORP Hodonín, ORP Kyjov a ORP Veselí nad Moravou. Na základě průzkumu dojíţďky do zdravotnických zařízení, dojíţďky do školských zařízení a dojíţďky za maloobchodem a sluţbami byly vymezeny jednotlivé obsluţné regiony.

Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou objasněny důleţité pojmy, které jsou základem pro pochopení a aplikaci v jednotlivých částech práce. Dále je vysvětlena metodika výběru středisek a vymezení sfér jejich vlivu. Na konci této části jsou uvedeny faktory ovlivňující spotřebitelské chování.

Praktická část je věnována vymezení regionu zdravotnictví, školství a maloobchodu a sluţeb a jejich sfér vlivu na dvou úrovních, nadlokální a mikroregionální. Zjištěná spádovost k jednotlivým střediskům je v kaţdé oblasti graficky znázorněna. Součástí praktické části je také zpracování případové studie zaměřené na porovnání dat získaných v náhradním dotazníkovém šetření skrze zástupce obecních úřadů jednotlivých obcí zkoumaného území s daty získanými od dvouprocentního vzorku obyvatel devíti obcí Horňácka.

Hlavním cílem práce bylo odhalení hierarchie jednotlivých typů vyuţívaných sluţeb a vymezení regionu zdravotnictví, školství, maloobchodu a sluţeb. Regiony byly stanoveny pomocí dat získaných z dotazníkového šetření. Nejprve byly určeny nadlokální a mikroregionální střediska a následně vymezeny jejich sféry vlivu. Zdravotnický region vykazoval ve zkoumaném území 11 nadlokálních středisek, Bzenec, Čejč, Hodonín, Hovorany, Hroznová Lhota, Jeţov, Kyjov, Stráţnice, Velká nad Veličkou, Veselí nad Moravou a Ţdánice, a 3 mikroregionální střediska, Hodonín, Kyjov a Veselí nad Moravou. V oblasti školství bylo vymezeno 16 nadlokálních středisek Archlebov, Blatnice pod Svatým Antonínkem, Bzenec, Čejkovice, Dolní Bojanovice, Hodonín, Hroznová Lhota, Jeţov, Kyjov, Lipov, Nenkovice, Prušánky, Stráţnice, Velká nad Veličkou, Ţarošice a Ţdánice. Jako mikroregionální střediska pak Hodonín, Kyjov a Stráţnice. Pro oblast

83 maloobchodu a sluţeb byla jako nadlokální střediska stanoveny Čejkovice, Hodonín, Kyjov, Lipov, Stráţnice, Velká nad Veličkou a Veselí nad Moravou. Jako mikroregionální střediska byly vymezeny Hodonín, Kyjov a Veselí nad Moravou. Začleněním obcí do spádových obvodů stanovených nadlokálních a mikroregionálních středisek bylo hlavního cíle práce dosaţeno.

Z výzkumu vyplývá zajímavá skutečnost a to ta, ţe obsluţný region Kyjova zahrnuje mnohem více obcí neţ spádový obvod města Hodonín, avšak co do počtu obyvatel je situace přesně opačná. Tato skutečnost je dána hlavně tím, ţe v blízkosti města Kyjov se nachází mnoho malých obcí s nízkým počtem obyvatel, které směřují svou spádovost převáţně do Kyjova. Oproti tomu spádový region města Hodonín je značně ovlivněn vysokým počtem tzv. samospádových obcí, které se nacházejí v jeho okolí. Tyto obce poskytují svým obyvatelům dostatečné mnoţství sluţeb, a proto za nimi nemusí dojíţdět do jiných středisek a navštěvují je pouze v místě svého bydliště. Další omezení pro spádovost do města Hodonín plynou z jeho geografické polohy. Nachází se totiţ v blízkosti státní hranice a nedaleko od něj leţí jiné, jemu podobné město, Břeclav, které taktéţ ovlivňuje jeho obsluţný region.

Dalším cílem bylo porovnat výpovědní hodnotu náhradního dotazníkového šetření uskutečněného prostřednictvím zaměstnanců obecních úřadů s přímým dotazníkovým šetřením uskutečněným na dvouprocentním vzorku obyvatel zvolené oblasti. Na základě zjištěných údajů lze odvodit, ţe porovnávané hodnoty se lišily jen minimálně a náhradní šetření lze povaţovat za dostatečně spolehlivé a pouţitelné pro zpracování výzkumu tohoto typu.

Posledním cílem bylo vytvořit výukový materiál pro výuku geografie na gymnáziu. Přiloţená výuková prezentace se věnuje tématu regionální politika a regionální rozvoj a její aplikovatelnost při výuce byla ověřena v praxi.

Závěrem lze říci, ţe výsledky plynoucí z této práce poskytují ucelený pohled na spádovost za sluţbami v okresu Hodonín v oblastech zdravotnictví, školství, maloobchodu a sluţbách.

84 8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

LITERATURA

ANDĚL, J. 1996. Sociogeografická regionalizace. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 1996. 85 s. ISBN 80-7044-112-7

GREGORY, D. 2009. The dictionary of human geography. 5th ed. Malden, MA: Wiley- Blackwell, 2009, xvi, 1052 s. ISBN 9781405132879

HAMPL, M. 2005. nosti v C --transformac , Praha pro Univerzitu Karlovu, Pr deckou fakultu, 2005, 147 s. ISBN 978-808-6746-029

HAMPL, M. et al. 1987. Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1987, 255 s. ISBN 80-902-1542-4

KUNC, J. 2013. Časoprostorové modely nákupního chování české populace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, 194 s. ISBN 9788021060203

MARYÁŠ, J. 1983. K metodám výběru středisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. In Zprávy Geografického ústavu ČSAV. 1. vyd. Brno: Československá akademie věd Geografický stav, 1983, roč. 20, č. 3, s. 61-80. ISSN 0375-6122

MARYÁŠ, J. 1988. Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu [Výzkumná zpráva.], Brno 1988, Geografický ústav ČSAV, 96 s.

PUNCH, K. 2008. Základy kvantitativního šetření. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 150 s. ISBN 9788073673819

REILLY, W. J. 1929. Methods for the study of retail relationships. In: University of Texas Bulletin, 2944, Austin, University of Texas, 1929.

SPILKOVÁ, J. 2012. Geografie maloobchodu a spotřeby: věda o nakupování. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012, 245 s. ISBN 9788024619514

85 SPILKOVÁ, J. 2008. Nákupní řetězce - nové výzvy: geografie - územní plánování - ekologie - lidská práva - lokální ekonomika - účast veřejnosti - samospráva - média - občanská společnost : sborník textů. Brno: Nesehnutí, 2008, 67 s. ISBN 9788087217009

STEJSKAL, J. 2009. Regionální politika a její nástroje. 1. vyd. Praha: Portál, 2009, 212 s. ISBN 978-80-7367-588-2

SURYNEK, A., KOMÁRKOVÁ, R., KAŠPAROVÁ, E. 2001. Základy sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha: Management Press, 2001. 160 s. ISBN 80-7261-038-4

TOUŠEK, V., et al. 2008. Ekonomická a sociální geografie. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 411 s. ISBN 978-80-7380-114-4.

ŢÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V. 2008. Regionální politika. 1. vydání Brno: Masarykova univerzita, 2008, 107 s., ISBN 978-80-210-4761-7

ELEKTRONICKÉ ZDROJE

[1] ČSÚ Český statistický úřad: Specifikace regionů [online]. 2014, aktualizováno dne: 19.1.2012 [cit. 20. dubna 2014]. Dostupný z WWW:

[2] Bílá kniha o službách obecného zájmu [online]. 2014, aktualizováno dne: 6.7.2017 [cit. 30. dubna 2014]. Dostupný z WWW:

[3] EUROPA.EU: Služby obecného zájmu [online]. 2014, [cit. 30. dubna 2014]. Dostupný z WWW:

[4] ČSÚ Český statistický úřad: Charakteristika okresu Hodonín [online]. 2014, aktualizováno dne: 1.2.2013 [cit. 26. března 2014]. Dostupný z WWW:

86 [5] ÚÚR Ústav územního rozvoje: Obce s rozšířenou působností 2010 [online]. 2014, aktualizováno dne: 30.11.2011 [cit. 26. března 2014]. Dostupný z WWW:

[6] ČSÚ Český statistický úřad: Aktuálně - okres Hodonín [online]. 2014, aktualizováno dne: 24.3.2014 [cit. 26. března 2014]. Dostupný z WWW:

[7] ÚZIS ČR Registr zdravotnických zařízení [online]. 2014, aktualizováno dne: 15.4.2014 [cit. 20. března 2014]. Dostupný z WWW: < https://snzr.uzis.cz/viewzz/rzz.htm>

[8] MŠMT: Rejstřík škol a školských zařízení [online]. 2014, [cit. 20. března 2014]. Dostupný z WWW:

[9] ČSÚ Český statistický úřad: Okres Hodonín [online]. 2014, [cit. 26. března 2014]. Dostupný z WWW:

[10] Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G [online]. 2014, [cit. 20. dubna 2014]. Dostupný z WWW:

87 9 PŘÍLOHY

Příl. 1. Vzor dotazníku

Dotazník – dojíţďka za sluţbami

Váţený pane starosto, váţená paní starostko,

jmenuji se Michaela Krábková, jsem studentka Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity v Brně a obracím se na Vás s ţádostí o vyplnění následujícího jednoduchého dotazníku. Zpracovávám diplomovou práci na téma „Spádovost za sluţbami na příkladu Hodonínska“. Vaše obec se nachází ve zkoumaném území. Přiloţený dotazník je součástí mé práce a údaje v něm poskytnuté budou pouţity výhradně pro potřeby této diplomové práce.

Byla bych Vám velmi vděčná za jeho vyplnění a předem děkuji za Vaši spolupráci.

Pro zobrazení dotazníku přejděte na odkaz: http://www.survio.com/survey/d/P4E5R7B6J7P4J8W3S

V případě dotazů mě můţete kontaktovat na adrese: [email protected]

S přáním hezkého dne

Michaela Krábková

88

Název vaší obce Dotazník vyplnil

Název navštěvované obce

Druh potřeby Převáţně Částečně Výjimečně

(pravidelně) (méně často) (velmi zřídka)

Denní nákupy (např. potraviny, drogérie, běţné domácí potřeby, apod.)

Nákupy běţného textilu a obuvi

Běţné sluţby (např. kadeřník, čistírna, oprava obuvi, apod.)

Nákupy speciálního průmyslového zboţí

(např. elektro, kola, sportovní potřeby, apod.)

Návštěva pošty

Návštěva banky

Návštěva lékárny

Návštěva praktického lékaře pro dospělé

Návštěva gynekologa

Návštěva polikliniky, jiných lékařů specialistů

Návštěva praktického lékaře pro děti

Návštěva stomatologa

Návštěva nemocnice

89 Nákupy nábytku a bytových doplňků

Nákupy knih, hudebních a filmových nosičů

Speciální sluţby (např. fotograf, oprava hodinek, šití oděvů, apod.)

Nákupy speciálního výběrového zboţí (např. klenoty, výběrový textil a obuv, motoristické zboţí, apod.)

Návštěvy kina

Mateřská škola

Základní škola

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště (např. SOU, OA, apod.)

Gymnázium

Návštěvy knihovny

Návštěva kulturních akcí (např. divadla, koncerty, apod.)

Návštěvy restaurací a vináren

90