Masarykova Univerzita V Brně
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Patrik MAKOVNÍK KONODONTOVÁ FAUNA FAMENU VE VÝCHODNÍM LOMU CEMENTÁRNY V MOKRÉ Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. RNDr. Jiří Kalvoda, Csc. © 2007 Patrik Makovník Všechna práva vyhrazena Jméno a příjmení autora: Patrik Makovník Název bakalářské práce: Konodontová fauna famenu ve vychodním lomu cementárny v Mokré Název v angličtině: Conodont fauna of the Famennian in the eastern quarry of the Mokra Cement Plant Studijní program: Bakalářský Studijní obor (směr), kombinace oborů: Geologie, hydrogeologie, geochemie Vedoucí bakalářské práce: prof. RNDr. Jiří Kalvoda, CSc. Rok obhajoby: 2007 Tato práce řeší biostratigrafické poměry na vybraným profilu na lokalitě Mokrá u Brna na základě studia konodontové fauny. Studovaný profil zastihuje sled křtinských a hádsko- říčských vápenců. Bylo odebráno 8 vzorků z profilu, z nichž jich 4 bylo vyhodnoceno. Byly zjišteny následující zóny: Palamtolepis trachytera, Palamtolepis postera, Palmatolepis expansa. U dvou vzorků bylo provedeno na základě rodového složení přiřazení ke konodontovým biofaciím. Based on the study of conodont fauna the thesis outlines the biostratigraphy in the section in the Mokra quarry near Brno. In the studied section where Křtiny and Hády-Říčka limestones crop out 8 samples have been studied but only 4 contained conodont fauna. The following conodont zones have been distinguished: Palmatolepis trachytera, Palamtolepis postera , Palmatolepis expansa. In two samples based on generic composition, conodont biofacies have been determined. Klíčová slova v češtině: konodont, devon, famen, Palmatolepis, Polygnathus, zonace Klíčová slova v angličtině: conodont, Devonian, Famennian, Palmatolepis, Polygnathus, zonation Prohlašuji, že tuto práci jsem vypracoval samostatně. Veškerou literaturu a ostatní prameny, z nichž jsem při přípravě práce čerpal, řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury. Svoluji k zapůjčování práce v knihovně. …………………………………….. 1. ÚVOD ............................................................................................................................... 7 2. PŘEHLED GEOLOGICKÝCH POMĚRŮ MOKRÉ A ŠIRŠÍHO OKOLÍ ............. 7 3. SYSTEMATICKÉ POSTAVENÍ KONODONTŮ..................................................... 12 4. POZNÁMKY KE STUDIU KONODONTŮ............................................................... 14 4.1. STRATIGRAFICKÉ VYUŽITÍ KONODONTŮ.................................................... 14 4.2. OBECNÁ MORFOLOGIE KONODONTŮ............................................................. 16 4.3. MORFOLOGIE PLATFORMNÍCH KONODONTŮ.............................................. 18 5. KONODONTOVÁ BIOFACIE.................................................................................... 19 6. METODIKA PRÁCE.................................................................................................... 20 6.1. ETAPA TERÉNNÍ.................................................................................................... 20 6.2. ETAPA LABORATORNÍ ........................................................................................ 20 7. POPIS PROFILU A VÝSKYT KONODONTOVÉ FAUNY .................................... 21 8. DISKUZE ....................................................................................................................... 24 8. ZÁVĚR ........................................................................................................................... 26 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................... 27 PŘÍLOHY 1. ÚVOD Bakalářská práce „Konodontová fauna famenu ve vychodním lomu cementárny v Mokré“ mně byla zadána na podzim 2006. Hlavním úkolem bylo se seznámit s profilem, odebrat vzorky, provést jejich maceraci, z nerozpustného zbytku vybrat konodonty a určit je a na základě zjištěných konodontových společenstev vymezit konodontouvou zonaci a stanovit biofacie. V profilu vystupují vápence líšeňského souvrství reprezentované v převráceném vrstevním sledu vápenci hádsko-říčskými a vápence křtinskými. V úvodu bych chtěl poděkovat prof. Jiřímu Kalvodovi. Csc. za cenné připomínky, rady, vedení po celou dobu práce a hlavně za pevné nervy, že to se mnou vydržel. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Jiřímu Rezovi za ochotu a pomoc, kterou mi poskytl pokaždé, když jsem potřeboval. A také bych chtěl poděkovat konodontovému komondu v Badenu, jmenovitě Ladislav Dvořák, Monika Rutová, Jana Šebelová, Tomáš Kumpán. 7 2. PŘEHLED GEOLOGICKÝCH POMĚRŮ MOKRÉ A ŠIRŠÍHO OKOLÍ Lokalita Mokrá, kde se nachází studovaný profil, leží v jižní části Moravského krasu v katastrech Mokrá-Horákov a Hoštěnice přibližně 15 km sv. od Brna (obr.1). Lom Mokrá náleží z hlediska regionálně geologického do moravskoslezké oblasti, která je základní jednotkou Českýho masívu. Lom je otevřen třemi lomy (západním, středním a východním), kde se těží vápence a břidlice. Nejstarší sedimenty v bezprostředním okolí lomu jsou bazální klastika devonu, které bývají označovány jako „Old Red“ řazené na základě jejich pozice v podloží vápencových souvrství do spodního a středního devonu. Jsou většinou tvořena křemennými slepenci, pískovci, arkózami (Hladil et al., 1987). Po ukončení intenzivní eroze reliéfu se vytvořil relativně mělký sedimentační prostor, kde docházelo k ukládání karbonátových sedimentů macošského souvrství. Macošské souvrství je nejtypičtější jednotkou celého vývoje. Macošské souvrství je definováno jako tmavě nebo světle šedé karbonáty spočívající na bazálních klastikách, které reprezentují útesový komplex stáří givet – frasn (Zukalová, Chlupáč, 1982). Uvnitř macošského souvrství lze rozlišit několik facií. Josefovské vápence jsou prvním členem macošského souvrství. Jsou to tmavě šedé hrubě vrstevnaté vápence často s písčitou příměsí staří givet. Ve vápencích se nalézá fauna silnostěnných brachiopodů. Josefovské vápence reprezentují příběžní mělkovodní karbonátové sedimenty přímo nasedající na bazální klastika, s kterými se laterálně zastupují. Dosahují proměnlivé mocnosti, maximálně 80 m (Zuková, Chlupáč, 1982). Vrstevní sled pokračuje lažáneckými vápenci, stáří givet. Jsou šedé až tmavě šedé, hrubě vrstevnaté až lavicovité. Ve vápencích se vyskytují polohy na úlomky velmi bohatý na větevnatý stromatoporoid převážně rodu Amphipora. Dosahují mocnosti až několik set metrů, běžně 200–300 m. Reprezentují počáteční fáze tvorby útesů v mělce neritickém prostředí (Zukalová, Chlupáč, 1982). Posledním členem macošského souvrství jsou světle šedé vilémovické vápence, stáří givet–frasn. Jsou masivní nebo biodetritické, hrubě lavicovité, mocnosti desítky až stovky metrů. Jedná se o útesovou facii s velmi hojnými fosilními zbytky korálů, stromatopor, brachiopodů (Zukalová, Chlupáč, 1982). Vilémovické vápence vystupují na povrch v západní a jihozápadní části dobývacího prostoru, jsou zastiženy západním lomem a tvoří jihozápadní část lomu středního. Vápence josefovské, lažánecké a vilémovické se mohou vícekrát opakovat v několika cyklech. V cyklech čelechovickém, Byčí skály, ochozském a 8 mokerském (Hladil et al., 1987). Podle (Hladil, 1986) je čelechovický cyklus stáří eifel- givet. Na hranici frasn/famen došlo k poklesu dna pánve, což mělo za následek ukončení sedimentace na rozlehlých karbonátových plošinách. Útesové vápence macošského souvrství přecházejí do líšeňkého souvrství. Je charakteristické velkou faciální proměnlivostí i zánikem útesotvorné a stromatoporoidové fauny (Hladil, 1986). Líšeňské souvrství je v jižní části Moravského krasu zastoupeno vápenci křtinskými a hádsko- říčskými. Vápence křtinské jsou hlíznaté, velmi jemnozrnné (mikritové) vápence červenavých, růžových nebo šedých barev, s různým podílem jilových složek, tence deskovité, stáří svrchní frasn až tournai. Dosahují relativně malých mocností (Hladil et al., 1987). Vápence křtinské vytvářejí souvislý lem v podloží vápenců hádsko-říčských, a to jak ve středním lomu, tak i v lomu východním v Mokré. Nadložní hádsko-říčské vápence jsou deskovité bituminózní tmavě šedé, bioklastické a mikritové vápence s vložkami vápnitých břidlic a s tmavými rohovci. Běžné je gradační zvrstvení, což odráží neklidné podmínky sedimentace z kalciturbiditních proudů (Hladil et al.,1987). Stáří vápenců je famen až tournai, časté je laterální zastupování s křtinskými vápenci (Hladil et al., 1987). Vápence hádsko-říčské tvoří celou východní a severovýchodní část dobývacího území. Začátek ukládání ponikevského souvrství, které probíhalo ve svrchního devonu až ve spodním karbonu (frasn až tournai) reprezentuje sedimentaci kulmského charakteru (Hladil et al., 1987). Jde převážně o silicity, křemité břidlice a březinské břidlice. Březinské břidlice lemují v metrových až několika metrových mocných polohách úseky s vyvinutými vápencovými brekciemi. Zvětráváním bývají pestře zbarvené (šedozelený, červenofialový odstín). Březinské břidlice se tvořily pravděpodobně od spodního visé, zejména jsou však charakteristické pro střední visé (Hladil et al., 1987). Rozstáňské souvrství je vyvinuto jako tmavě šedé, zelenavě zvětrávající prachovité břidlice, místně s laminami pískovců a vložkami drob. Místy je zřetelné gradační zvrstvení centimetrových až decimetrových rytmů. Pro rozstáňské souvrství je charakteristické rytmické střídaní pískovců, prachovců a jílovitých břidlic. Vzácně se vyskytují polohy slepenců. Stáří rozstáňského souvrství je střední až báze svrchního visé. Tyto horniny jsou zachyceny v západní a severní stěně východního lomu (Hladil et al., 1987). V severozápadní části východního lomu se v