Osobní Přínos George Bensona V Oblasti Jazzu

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra jazzové interpretace Studijní obor hra na kytaru

Osobní přínos George Bensona v oblasti jazzu

Bakalářská práce

Autor práce: Dis. art. Erik Kováč Vedoucí práce/školitel: doc MgA. Vilém Spílka Konzultant práce doc MgA. Vilém Spílka Oponent práce: MgA. Jan Dalecký

Brno 2018

Bibliografický záznam

Kováč,Erik. Osobní přínos Georga Bensona v oblasti jazzu. [George Benson´s personal contribution to jazz ]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra jazzové interpretace, 2018. 36 stran. Vedoucí diplomové práce doc MgA. Vilém Spílka. Anotace

Diplomová práce „Osobní přínos George Bensona v oblasti jazzu“ se zaměřuje v první části na vokální techniky a projev George Bensona. Pojednává stručně o živote a uměleckém působení George Bensona. V druhé části se zabývá podrobní analýzou instrumentálního projevu a technik hry George Bensona. Detailně se zabývá analýzou dvou transrikpcí sól skladby Ready And Able z alba Cookbook(1966) a skladby Breezin s alba Breezin(1976). Annotation

Diploma thesis „Benson´s personal contribution to jazz“ focuses on vocal techniques and George Benso n's expression. Dealth with George Benson's life and artistic work. The second part deals with a detailed analysis of instrumental expression and techniques of George Benson's play. It deals in detail with the analysis of two solo transcriptions Ready And Able with albums Cookbook (1966) and Breezin with Breezin (1976).

Klíčová slová George Benson, vokální projev, instrumentální projev, improvizace, sketování

Keywords George Benson, vocal expression, instrumental expression, improvisation, scat

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 12. 5. 2018 Erik Kováč

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval Vilémovi Spilkovi za strávený čas, trpělivost a jeho konzultace při psaní této práce.

Obsah

ÚVOD ...... 5 1. OSOBNOST A ŽIVOT GEORGA BENSONA...... 7 2. OSOBITÝ VOKÁLNÍ PROJEV GEORGA BENSONA ...... 9 2.1 VOKÁLNÍ SPEKTRUM ...... 9 2.2HISTORICKÝ PRAMEN ČERPÁNÍ A INSPIRACE VOKÁLNÍHO PROJEVU ...... 9 2.3 TECHNIKY VOKÁLNÍHO PROJEVU ...... 11 2.4 VLIV NA DALŠÍ GENERACE HUDEBNÍKŮ ...... 14 3. OSOBITÝ INSTRUMENTÁLNÍ PROJEV GEORGA BENSONA ...... 17 3.1HUDEBNÍ VLIV NA HRU A INSTRUMENTÁLNÍ PROJEV ...... 17 3.2 OSOBITÝ PŘÍSTUP HRY A TECHNIKY HRY ...... 18 3.4 UMĚLECKÉ PŮSOBENÍ A SPOLUPRÁCE ...... 38 4. ZÁVĚR ...... 41 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE...... 42 INTERNETOVÉ ZDROJE ...... 42 NOTOVÉ PŘÍLOHY ...... 44

Úvod

J iž o d rané ho dětství byla so učá st í mé ho života jazzová hudba, která mě provází do d ne s. Počátky mého hudební ho s měřo vá n í zač a ly st udiem na ZUŠ, které podpořilo mů j z á je m pokračovat a ro zvíjet se dále jako hude bn ík. Směrodatným byl pro mne mů j otec, který mě podporoval a díky němu jsem vyst udo va l klasickou hudbu na konzervatoři. V ed l mě k po z ná ní ja zzo vé hudby a postupně ve mně vz nik la vnit řní t o uha o ddat se t o mut o hu de bn ímu ž á nru. Největší vliv na mě mě la hu d ba G eo rge Bensona a vš ec hn y aspekty, které souvisejí s jeho jedinečným umě leckým projeve m. Prot o jsem se rozhodl v t ét o pr áci uvést a představit v á m osobnost a život žijící, ja zzo vé, k yt aro vé legendy Geo rg e Be nso na. Úvodní kapitolou v ás provedu v krátkosti jeho ž ivotem a vůbec začát k y jeho uměleckého působení. V první č ásti budu dále navazovat na vokální projev George Bensona a z jist íme, kde br a l ins p ir ac i. Tak é si objasníme jakým způsobem a v ja k ýc h po lo hách svůj hlas dovede používat. V druhé části se zaměřím na osobitý instrumentální projev Geo rge B e nso na. Budu se věnovat podrobné analýze je ho hr y Geo rge Bensona, kde popíšu art iku la c i, frá zo vá n í a způsoby hry ve spojení se zpě ve m. Budu dále pokračovat komparační metodou, kde budu porovnávat posun ve stylo vo st i je ho kapely, způsoby hry a projevu Georga Be nso na na a lbe c h The George Benson Co o kbo o k (1966) a Bree z in ´ (1976).

1. Osobnost a život Georga Bensona

V krát ko st nyní přiblížím ž ivo t s vět o zn ámého multitalentovaného u mě lc e - kytaristu a zpě váka Georga Bensona, který je na scéně už padesát let. Bě he m své kariéry prodal George Benson miliony nahrávek, kt eré před stavil stovkám miliónů fanoušků a natočil celou řadu nejoblíbenějších ja zzových a sou lových skladeb, ja ko např. „T his Ma squ erade“, „On Broadway“, Turn Your Love Around“, a „Give Me the Night“. Geo rge Be n son se narodil 22. bř ez na 1 943 ve městě Pittsburgh ve st át ě Pens ylvá nie . U prvopočátku jeho hudebního talentu st á la jeho matka Erma Be nso n, která mu jako malému klukovi z pívala fragmenty me lo d ií. Pro Geo rge Bensona to by l imp u lz k pro buzení zájmu o hu d bu. B e nso nů v o t ec hrál na bicí, trombon a piano. V sed mi letech začal G eo rge hrát na ukulele a v o s mi na k yt aru. V út lém dětství se Benson zabýval hlavně zpěvem a během za mě st ná ní, kdy pracoval jako pro davač no vin , s i př iv yd ě lá va l v místních podnicích z pě ve m. V úplných začátcích poslouchal nahrávky 1Charlieho Chr ist ia n a se sextetem Bennyho Goodmana. Později se set ka l s kytarovými velikány jako je Wes Montgomery (1932 – 19 68) , Kenny Burrel l (*1931), Grant Green(19 35- 19 79 ) a Tal Farlow (1921 – 1998). Pro Be nsona to byla velmi inspirativní, motivující a formující set ká ni. V devatenácti hrál svůj první koncert s J ack e m M cD u ffe m(192 6 – 2001) v New Yorku. Be nso no vo první album, k de vystupoval na po z ic i lídr a, na hr á l ve spolupráci s J ack e m M cDu ffe m v ro ce 196 4.

1 Charlie Christian byl americkým jazzovým a swingovým kytaristou. Narodil se 29. července 1916 a zemřel 2. březne 1942. Byl prvním bebopovým kytaristou v historii jazzu . Účinkoval například v orchestru Bennyho Goodmana, ale také s Teloniem |Monkem. Zdroj: Lubomir Dorůžka Panoráma Jazzu ISBN: 80-204-0092-3 7

Albu m The New Boss Guitar of Georg e Ben son na la be lu Prestige, mě lo hard bo po vý a so u l jazzový charakt er, který měl uznání i u kritiků . V čele produkc e stál John Hammond, který praco va l pro společnost Columbia v letech 1965 až 1966. George Benson nebyl nikdy jazzovým puritánem a je ho lá sk a k R&B, rocku, popu a soulu se př etavila ve spolupráci s producentem Creedem Taylo re m ve vydavatelství CTI, v letech 1971 a ž 1975. O rok později, prostřednictví m platinového alba Breezin , vstupuje do světa jako superstar R&B a popu. Album se dostalo na pr vní míst a že bř íčku popu a obsahovalo hit oceněný Grammy Award, „This Masque rad e “, nahraný Leonem Russe lle m. Koncem sedmdesátých a osmdesátých let pokračoval v duc h u R&B a nahrál skladby „The Greatest Love Of All“, „On Broadway“, „Give Me The Night“, „Turn Your Love Around“ a da lš í. V roce 1990 vzdává hold Count u Ba s ie mu (1904 - 1984), kd e s e navrací ke klasickým standardů m a akusticky orientovanému jazzu a nahrává „ Big Boss Band“. V de vadesátých letech 20. s toletí Benson začal spolupracovat s Tommym LiP u mo u - který produkoval Bensonovy na hrá vk y u Warner Bros. Společně nabízeli mo d e rní vize současného jazzu na albu That´s R ig ht z ro ku 1996. Spolupracovali také v roce 1998 na Standing Together, které p ř ines lo pr vk y hip ho pu a karibské rytmy. Během své kariéry George Benson p ro po jo va l vš e o d st ra ig ht a he ad ja zz u, so uč as né ho ja zzu až po R &B, a přes to všechno ukázal, že tvořivost a komerční úspěch se vzájemně nevylučují.

2. Osobitý vokální projev Georga Bensona

2.1 Vokální spektrum

George Benson je klíčovou součá st í ja z zo vé ho žá nru a inspirativní osobností pro další vývoj a směř o vá n í so uča s né ho ja zz u. Stalo se tak na zá k lad ě je ho profesionální hudební kar iéry, jeho chariz matu, smyslu pro humor, showmanství a c e lé řad y multižánrových hitů . Získal titul světového průkopníka . Jeho triumfální m úspěchem bylo př e kro če ní hra nic tradičního ja zz u a úspěšný průnik na popový trh . V jeho vokálním projevu mů že me po st řehnout estetické c ít ě ní, e mo c e, lehkost, eleganci, nadhled, int elekt, jemnost a profesionalitu . Spe kt ru m je ho vokálního projevu je předmětem otevření mnoha tváří . St řet ne me se s polohami jemných vokálů R&B, taktéž s vo ká ly ráznějšího c hara kt eru , s funkovými g roovy, hladkými půvabnými vokálními ba la da mi a s a mo zř e jmě s ja z zo vým s k et ováním spojeným s hro u na k yt ar u. Tím s e nám odhaluje sofistikovanost a unikátnost ve spojení dvo u a sp ekt ů uměleckého projevu Georga Bensona.

2.2Historický pramen čerpání a inspirace vokálního projevu

Pevný základ uměleckého rozvíjení a směř ování pro George Be nso na t vo ř ila jeho blízká ro d ina. Hlavním zdrojem inspirace, s měř ování a impulzu v ž ivo t ě Geo rge Be nso na př edstavovala jeho matka Erma Benson. Od útlého dětství byl o bk lo p e n zp ě ve m matky, která mu pořád zpívala p ís ně, které mu utkvěly v p a mět i. Byla to duchovně založená žena, která hledala odp o věd i na otázky života v bib li. Pra vid e lně chodila na bohoslu ž by a br a la s se bo u vžd y malého Bensona, který spolu s matkou, pastorem a ostatními zpíval. Matčina duchovní tradice, o vlivn ila osobnost a hudební život Geo rge Be nso na.

Umělecká aktivita se u B ensona postupně rozvíjela a posou va la. Jako sed milet ý kluk, kromě toho, že pracoval jako prodavač novin začal hrát na ukulele a zpívat. Postupně mu občasné zp íva n í zajistilo veřejné vystupování v místním podniku v Pittsburghu, který později zavřeli. Na všt ě vo va l z ák la d ní ško lu Let sc he , kde si časem učitelka hu de bn í výchovy všimla potenciálu G e o rge Be nso na. Tím s e je ho popularita rozrůstala a při každé příležitosti ve škole zpíval. Bensonova matka na š la z pů so b jak podpořit mladého talentovaného Georga Bensona a v roce 1953 vyhrál pěveckou so ut ěž v jeho rodním Pitssburgu. Cenu zahrnovala práce ve st ud iu největší nahrávací společnosti RCA Victor v New Yo rku . Jako o s m iletý poprvé vst oupil do nahrávacího studia , kde na hrá l oblíbenou píseň „ Mona Lisa“. Os milet ý George působil ve lm i zra le svým interpretováním hud b y, s čistým výrazem a lidskou upř ímno st í malého kluka. Da lš í inspirace byla pěvecká, kterou následně zrealizoval ve studiu pro RCA Victor v ro ce 1953 a ta vyplynula z pianisty a zpě váka, Ra ye C har le se (19 30 – 200 4) . Byl to jeho hit s názvem „ It Should Have Been Me“. Pro o né společnost v deseti letech nahrál svůj první single nahrávku, „ She Makes Me Mad“s, pod jménem „ Little Georgie“. Leroy Kirkland měl na svědomí produkci i aranž má na hr á vk y. K je ho oblíbeným jazzovým bebopovým zpěváků m patřil Eddie Je fer so n(1918 – 1979). S velkou oblibou zpíval od ně j skladbu, „ I Got Blues“. Byl jedním ze zdrojů a inspirací pro Georga jako zpě vák. Ostatními vlivy, které fo r mo va ly o so bno st , nad á ní, schopnosti a uměle c k ý rů st byli zpěváci - Frank Sinatra (1 915 – 1998), zpě vač ka Ela Fitzgerald (1917 – 1996) a zpě vák Do nn y Hat hawa y ( 1945 – 19 79) . O vlivně n í jmé n y jako Nat King Cole, Ray Charles a Donny Hathaway je ne jv íc e citelné na albech z devadesátých let .

V ro ce 2000 vzdal hold Donny mu Hat hawa yo vi na a lbu Abso lut e Benson a nahrál cover ver z i, je ho méně známe skladby, „ The G het o “. Ne jvětší osobní vliv na Bensona měl Nat King Cole, c o ž s e pro je vilo i v ro ce 2013, kdy zrealizoval album Inspiration Tribute to Nat King Co le. Hudba Nat King Cole a se hluboce dotkla jeho n it ra a po mohlo mu to pochopit sebe samého . S ledo vá ní m hudebního nadání Nat King Colea , Benson dospěl k osobnímu hudebnímu vyzrání. V dětství se snažil př i po s le chu jeho nahrávek napo do bo vat t aké mimiku tváře při z pě vu. „Ja ko dítě bylo pro mě vzrušujíc í poslouchat hudbu Nat King Cola “.2 Př i ná hledu vývoje kariéry obou umělců zjistíme, že na začátku své kariéry dosáhli stejného pro filu mimo řád n í ja z zo v í instrumentalisté. Be nso n se po zd ě ji st a l t éž mecenášem jazzové a popové hud b y. Be nso n řek l. „ Velký rozdíl j e v tom, že on měl skutečný bary ton a měl jemný hlas plný elegance a velkou dikci.“ 3

2.3 Techniky vokálního projevu

Postupy, způsoby a t echniky vokálního projevu George Be nso na se vyvíjely od prvo počátku, když začínal se z p ě ve m n a bohoslužbách v kostele . Do větší míry měly podíl na vývoji schopností, technik a zručnosti jeho vokálního projevu, především je ho hudební vzory. Posluchem nahrávek svých vzorů se snažil napodobit a osvojit si kvalitu hlasu. To znamená intenzitu, barvu hlasu, polohu hlasu, dynamiku hlasu, způsoby artikulace a prožívání.

2 Dostupné na: https://www.allaboutjazz.com/george-benson-finding-his-groove-in-inspiration- george-benson-by-belinda-ware.php?pg=1 3 Dostupné na: https://www.npr.org/2013/07/06/199075230/george-benson-follows-the-path-of-his- unforgettable-idol 11

Později musel jako zpěvák dospět k pochopení lyriky a o bsa hu textu, aby mohl zachytit okamžitý sentiment skla dby a tomu př izpůsobit svůj umělecký projev. D lo u ho do bým působením veškerých asociací, vlastností a charakteru daných vlivů se u Bensona vyvinul jeho vlastní o so bit ý vo ká ln í projev, kterým udává další směr pro no vé generace umě lců. J emnost kontury, zabarvení hlasového fundamentu, sk ut eč ná barytonová po loha hlasu, elegance , emocionální spojení a prožití Nat King Colea, s e odrazili na jeho osobnosti. George Benson se vyjádřil: „ Chci do všeho vložit sr dc e a dělat to naplno, tak jak to dělal Nat King Co le“. 4 Be nso nů v zpěv má několik poloh a podob interpretace. Zá vis í o d stylového zaměření a prostoru dění. V jazzové baladě má volné frázování, nevyu žívá akcentování , vyu ž ívá le hké dobarvení vibratem, hla vně na místech kde je to vho d né. Většinou na konci mo t ivů a ne bo me lo d ick ých frá z í. Jeho hlas je obdařený sytostí bar e v, je mno st í, kulatostí a schopností napodobit v jeden moment tón a bar e vno u c lo n u melodických linek kyt ar y. Tím je osobnost George Be nso na fenoménem a ino vat ivn í m přínosem pro hudební svět. Ve swingové skladbě s t aneč ním charakterem, v rychlém tempu , frá zo vá ní m ko p ír uje rytmickou složku skladby. V e vět š í míř e využívá akcentování, a objevují se staccatové p lo c h y s r yc h lým i kytarovými só lovými pasážemi, které zároveň z p ívá . Ve skladbách které mají popové žánrové zaměřen í, frázuje rovně, t akt éž využívá na zabarvení vibra t o . V rá mc i ar tikulace používá legato ve vět ším ro zs a hu a s vo u barvu hlasu přizpůsobuje charakteru skladby. Ča st ě ji se vyskytují v rep ert o áru George Bensona s k lad b y s romantickým charakterem, kd e výpovědná hodnota odráží e mo c e.

4 Dostupné na: https://www.allaboutjazz.com/george-benson-finding-his-groove-in-inspiration- george-benson-by-belinda-ware.php?pg=2 12

Jeho práce s hlasem zobrazuje hu de bn í intelekt, nadhled, mult i- žá nro vé zaměření, pozoruhodný potenciál, flexibilitu, unikát a nakonec uplatněni a zhmotnění ve vla s t ní interpretaci. V jeho hudebním směrování se začátkem osmdesátých a devadesátých let , o bje vu je je ho vo ká ln í pro je v v po pu lár níc h žánrech jako funk a R&B. Ve všeobecnosti má hudba žánrového zaměření na funk taneč ní charakter, je velmi energický a má dynamický spád. V ro li zpěváka R&B je jeho projev umírněnější a v je ho interpretaci je větší klid a prostor pro jemné, pronikavé me lo d ie v duchu baladického charakteru. Širokospektrální m interpretačn ím žánrovým zaměřením jeho hudba tvoří celek s inovativním, unikátní m, o sobitým projevem, kt er ým s i po d ma ňu je tak publikum po celé m s vět e. Os md e sát procent jeho příznivců a fanoušků je orientováno na jeho interpretace pop u, R &B, a fu nku. Minorita lidí je orientovaná tradiční m směrem na interpretace ja zz u. Výraznou a osobitou ka p it o lu tvoří způsob vokální interpretace Be nso no vo s ket o vá ní. Sketování má hlubokou historii . U ž v polovině dvacátých let s tím jako první začal americký trumpetista Louis A r mstrong(1901 – 1 971). Hlavním proudem zdro jů, inspirace a směru G eo rge B e nso na byla ja zzová zpěvačka, Ella Fitzgerald ( 25. 4. 1917) Ella byla první umělkyní, která dovedla po nástupu ér y bebo p u v ja zz u, bebopový skat k technické dokonalosti. Svým způsobem byla Ella Fitzgerald průkopnická ve vokálním projevu v hist o r i i ce lé ho ja zzu. Svů j h la s používala jako nástroj k imit o vá n í só lo výc h, harmonických, ale h la vně melodických hudebních nást ro jů. Její dlouhá sóla v p ís n i How High The Moon jso u dokonalou ukázkou sólistky a obrazem unikátního zacházení s hlasem jako hudebním nástrojem. Mala výraznou zvonivou průraznost ve vyšších polohách a sametově zabarvení a plnost v nižších. Dovedla ohýbat svůj hlas tak, že v jedné chvíli zpívala

13 chraplákem jako Lou is Ar mstrong a na druhé straně měla i sladce kulatí zabarvení hlasu. Nyní George Benso n po už ívá svůj hlas jako hudební nástroj. Je ho s ketování je při jeho uměleckém působení napro sto totožné s jeho kytarovými sóly. Rozsah Bensonova hlasu je při ske t o vá n í a zpívaní v rozsahu přes dvě oktávy. Be nso n př i koncertování ko mbinuje zpívání se samo statným sketováním a ske továním ve spo je ní s hrou na kytaru. Do vede na jednou svůj hlas dokonale př izpůsobit barevně k svému nástroji, př ič e mž hr a je a zpívá s lo ž it é licky, především charakteristické pro blu es a bebo p. Samozřejmě jso u za st o upena i ostatní odvětví žánru hudby. Be nso n je ikonou, přínose m, inspirací, odkazem a součástí ja zzo vé sc é ny.

2.4 Vliv na další generace hudebníků

George Benson ov livnil svou hudbou a celkovým uměleckým projevem mnoho umělců dnešní jazzové a vůbec hudební scé n y. Benson vystihuje univerzáln ost ve svém spojení hry na kytaru s bebopovým sketováním a z pě ve m. Inspirace čerpala diva po po vé a R&B hudby, a merická zpěvačka, herečka a modelka Whitney Houston (1963 – 2012). Whitney nahrála cover skladby „ The Greatest Love Of All“. Původní verze skladby „ The Greatest Love Of All“nahrál Be nso n v roce 1977 p ro biografický film o Muhamadu Alim. Dalším umělcem, který se inspirova l hudbou George B e nso na , byl a mer ic k ý s mo o t h – jazzový kytarista, Norman Brown (*1963) . V je ho hudbě a interpretaci je s lyš et vliv We se Montgomeryho, J imi He ndr ixe (1 940 – 1970) a le přede vš ím hudební jazyk Geo rge Be nso na. Také ve své hře a vůbec projevu po už ívá bebopové ske t o vá ní.

25. srpna 2009 spolupracovali spolu na a lbu Songs and Stories, kt eré je souborem skladeb od ne jp ro dukt ivně jš íc h skladatelů druhé poloviny 20. st o let í, jako jsou James Taylor, Smokey Robinson, Lamont Dozier, Bill Withers, Donny Hathaway a da lš í. Nahráli spolu skladbu „Nuthin ´ But a Party“, je jímiž aut o ř i jsou bratři Rogers a Larry Troutman, včetně Marlon Mclain a Robert Harris z kapely Dezz Band. Norman Brown se ne jv íc a nejjasnějš í přibližuje stylově hře George Bensona. Z první skladb y alba Just Between Us, kterou na hr á l v roce 1992, s titulem „ Stormin“, je cítit hluboké ovlivnění osobností George Bensona, taktéž jiných soul – jazzových hráčů z minulosti jako Billy Butler a George Freeman. Bro wn více používá při svém projevu hru na kytaru , než Benson, kt er ý z a své doby ve větší míře používal vokální projev. Americký smooth - jazzový kytarista Earl Klugh (*1 953) , t ak é čerpal hudební inspirace od Georga Bensona. V ro ce 197 2 spolupracoval s Bensonem na albu White Rabbit a o rok později absolvovali spolu turné. 16. června 1987 spolupracovali na albu Collaboration. Fra nco uzk ý kytarista Bire li Lagr é ne (*1966), též t ěž il z jazykových stylů George Be nso na. Vzpomenu jméno původem ze Slovenska kytaristu Andrease Várad iho (* 1997) , který teď p atří pod produkci legendárního a merického pr o duc e nt a, Q u inc yho Jo nes e. Andreas se zabýval intenzívně technikami, jazykovými st yly, artikulací, a projevem Geo rge Be nso na. Je zjevné, že Andreas už během útlého dětství absorboval jazykové styly a estetické cítění Georga Bensona. Hře na kytaru se začal věnovat ve čtyřech letech pod vedením s vé ho o t ce Ba nd iho . Naro d il se v Ma ďar sko – Romské rodině v Rimavské Sobote . V ro ce 2011, ve třinácti let ec h, si zahrál v jazzovém klubu Ronnie´s Scot t v Lo nd ýně.

Švéd sk ý jazzový kytarista Andreas Öberg (*1978) se inspiroval hla vně osobitou technikou hry George B e nso na. J e ho at r ibut y jako čistota, virtuozita a zároveň originalita př i hř e.

3. Osobitý instrumentální projev Georga Bensona

3.1Hudební vliv na hru a instrumentální projev

V hudbě George Bensona je citeln ý vliv mnoha umělců, kteří b yl i důležitou a potřebnou součás tí pro jeho další hudební vývoj . Kro mě rodinného hudebního zázemí, které t vořilo pevný základ pro da lš í hudební rozvíjení, na počátku jeho hudebního působení , stálo několik význa mných umělců, se kterými přišel do kontaktu. M la dý Benson se zabýval stylistikou a fo r mo u hu d by jaz zu , z če ho ž p lyno u z dro je je ho ins p ir ace. Hlavní zdroj inspirace u Bensona byl a mer ic k ý k yt ar ist a C har lie C hr ist ia n (29.7. 1 916 - 2.3. 194 2). Byl významným mezníkem ve vývoji jazzo vé kytary a zastupoval důležitou úlohu v re vo lu c i hudebního směru od éry swingu až po začátek čtyř ic át ýc h le t dvacátého století, zvaného b e bo p. Významný vliv na hru Georga Bensona m ěl kytarista John Leslie „ Wes“ Montgomery ( 6.3. 1923 - 15.6.1968). V historii jazzu je je d ním z největších kytaristů a jazzovou ikonou. Wes změnil svým způsobem pohled na jazzovou kytaru. Byl inovativní s vý m harmonickým, melodickým myšlení m a technickým přístupem při hř e. Svou jedinečnou idiomatickou ko ncep c í nástroje a osobitou improvizací ovlivnil generace dalších hráčů. Americký kytarista Kenneth Earl Burre ll ( *3 1.7. 1931) je jeden z před ních jazzových umělců, kt er ý je hude bně zakotvený v b lue s u a be bo pu. Pat ří též mezi hudební vlivy George Be nso na. Grant Green (6. 6.1935 - 3 1. 1.1979), a merický kytarista , s e po d ílel na evoluci jazzové kytary v pozici vedoucího nástro je a ovlivnil generace kytaristů , včetně Georga Bensona. Ve své zásobě hudebního jazyka mn ěl širokou škálu hudebních st ylů, které mohl servírovat svému obecenstvu. Bebop, soul, gospel, Latin, country – western, a funk. Jeho kořeny hudebn ík a jsou obsáhnuty v blu e su.

Dů ležitou součásti ovlivnění George Bensona je také a mer ick ý kytarista Johnny Smit h (25.6. 19 22 - 11.6.2013) , který je zařazen do kategorie mainstreamu a cool jazzu.

Př íloh a č. 1 Charlie Christian Zdro j: https://gypsyjazzuk.wordpress.com/gypsy - ja z z-uk- home/djangos- birt h-a nd-e ar ly-childhood/django -st imer - pickup/charlie - c hr ist ia n/

3.2 Osobitý přístup hry a techniky hry

Osobitý přístup hry George Bensona se vyvíjel od prvé chvíle, kdy se seznámil s hudbou jazzu. Můžeme říct, že na hře George Bensona se podepsala postupná evoluce jazzové kytary. V historii jazzové kytary je rozhodujícím momentem příchod amplifikované kytary, kterou jako revolucionář poprvé použil jazzo vý kytarista Charlie Christian s Benny Goodman Orchestra v letech 1939 – 1942. Jazzoví kytaristé generálně vycházeli z hráčů, kteří hráli na dechové plechové nástroje. Středobodem jejich zájmů bylo dosáhnout jednotu ve zvuku jednohlasých, melodických, znějících linek. Dovolím se zmínit o francouzském jazzovém kytaristovi Djangovi Reinhardtovi 5, který čerpal ve své hře inspiraci od Louise Armstronga.

5 Django Reinhardt (23.1.1910 -16.5. 1953) byl belgický jazzový kytarista romského původu, který vytvořil žánr jazzu tzv. romský jazz zvaný též gypsy swing anebo francouzsky manouché jazz. Zdroj: Lubomír Dorůžka Panoráma Jazzu ISBN: 80-204-0092-3 18

Charlie Christian poslouchal jazzového saxofonistu Lestera Younga a právě to se přetavilo i do hry George Bensona, který hodně využívá ve své hře jednohlasé melodické linie. Tím kytara získala v historii jazzu postavení vedoucího nástroje ve smyslu obsazení v kapele. Výrazným způsobem je hra George Bensona ovlivněna kytaristou Wesem Mongomerym. Unikátem ve stylovosti a technickém přístupu zapojením hraní palce pravé ruky melodické linky v oktávách a akordech, který vytváří Wes, se zrodil úplně jiný rozměr v sólově jazzové kytaře. Jednak tím vzniká specifická jemná kulatá barva při hře palcem ale také originální zvuk. George Benson je schopen hrát palcem v klidném tempu i virtuózním způsobem kde využívá hraní buďto oktáv, akordů, nebo sólové hrání melodie i akordů současně. Kromě oktáv používá i intervaly jako jsou tercie, sexty, kvarty, sekundy a specialitou je zmiňovaná oktáva s přidáním intervalu kvinty nebo kvarty. Při hraní sóla je schopen opakovat několik chorusů oktáv s přidáním daných intervalu. Sofistikovanost a sílu jeho projevu dotváří jeho osobitá scho pnost spojit svůj instrumentální projev se zpěvem. Úžasným způsobem najednou zapojí do dění svůj vokální projev, který dokonale imituje to, co právě hraje. Významně se ve hře George Bensona objevuje i vliv kytaristy Granta Greena, a to při hraní sól v akordech, konkrétně v blocích. V ohromně v rychlých tempech a zároveň jasným melodickým hraním. George Benson je se svým instrumentálním projeve m charakteristický intonační čistotou, hrou zpěvných melodických linek a používáním plektra. Dynamická škála plektra umožňuje využití spektra různých registrů intenzity, barvy a délky tónu. Dovoluje nám též hraní virtuózních pasáží, což George Benson bravurně ovládá. První článek palce by měl být uzamknutý a v úplně otevřené poloze. První a druhý článek ukazováčku musí být zakřivený a uzamknutý. Palec Georga Bensona je tak opřený o první kloub, že se může pohybovat mezi plochou palce a plochou ukazová čku. Je to velmi vzácné a ojedinělé.

U hraní jednohlasých melodických linek artikuluje George Benson staccatově. Vychází ze svých vzorů jako je Hank Garland 6. Důvodem staccatového frázování je výraznější hlasitost zvuku a swingově taneční charakter daných frází. Rytmické frázování je založeno v otevřenosti způsobu volby rytmického modelu. Místo standardního hraní čtvrtek a osminek, při jednohlasých melodických linkách, si George Benson zvolí trioly a vznikne mu tak na místo čtyř not dvanáctitónová fráze. Je to obohacení stereotypu ve frázování kde stále zůstává i tahle alternativa způsobu techniky. Nejde jen o demonstrace dovedností jeho instrumentálního a vokálního projevu, ale i o schopnost slyšení a imaginace toho co bude hrát po tom, co uchopí svůj nástro j. Při improvizaci si je vědom toho, co chce zahrát. Bensonova hra obsahuje jednoduché tvary, t rojzvuky, triolové trojzvuky v osminách i šestnáctinkách založené na arpeggiu. Hlavně pro rytmickou funkci kytary používá středně tvrdé plektrum. V mladosti George Benson vyhrával při hraní sól jednohlasých melodických linek každou notu. Postupem času zjistil, že to není potřebné. Hudební jazyk Georga Bensona hodně vychází z blues. S hudebním stylem blues se George Benson seznámil ve spolupráci s Jackem McDuffem. Hudebně inklinoval k Johnu Coltraneovi a Milesi Davisovi. Zabýval se poslechem nahrávek těchto velikánů. Jack ho však vedl ke kořenům bluesu. Doslova nenáviděl hrát nějaký blues. Řekl: „ Každá skladba musí být blues?“, „Proč každá skladba musí mít blues? Co se stalo s veškerou krásnou hudbou?“ Jack řekl: „Georgi, blues je akceptováno kdekoliv na celém světe.“ „Můžeš být v Číně a hrát tam blues a lidé to budou mít rádi.“ Později Benson

6 Walter Louis „Hank“ Garland(11.11.1930 – 27.4. 2004) , americký kytarista narozen ve Cowpens, Jižní Kalifornie. Především působil jako studiový hráč ve spolupráci s řadou hráčů jako Johnny Cash, Elwis Prasley, Patsy Cline, Moon Mullican, Brenda Lee, Roy Orbison a Patti Page. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Hank_Garland 20 zjistil, že měl pravdu. Řekl: „ Nechci hrát blues nikdy.“ Jack řekl: „Oscar Peterson hraje blues ve všem.“, „Vše co hraje má blues.“ 7 George následoval Jacka McDuffa, který ho přivedl do světa blues. Poslouchal jeho hudební rady a tím si osvojil nový hudební slovník. Jack McDuff měl ve své hudbě tendence vložit do charakteru různých skladeb bluesové cítění. Pokud to byla balada, musela mít bluesovou náladu. V improvizaci George Benson používá koncept obsahující komunikační aspekty a paterny blues. Častokrát se v Bensonově hře objevuje ohýbání not, které vystihuje plačtivý charakter blues a také využívá glissando. Kombinuje krásu a popularitu blues s mistrovstvím improvizace. Tu je několik ukázek jeho bluesových licků.

Příloha č. 2 Příklad na bluesové paterny Zdroj: https://terencewrightguitar.com/style-george-benson-blues/

Lick představuje chromatický průchod z G is do A (III. st upe ň akordu F7), pokračuje do VII. st upně Eb akordu F7 a násle d ně klesá přes VI. s t upe ň D, snížený VI. st upe ň De s do V. st up ně C ako rdu F7. Nejzajímavější je rytmické frá zo vá ní, kde lick začíná na o ff – be at u, na druhé době a k o nč í třemi synkopova n ými t ó n y ve druhém taktu.

Příloha č. 3 Ukázka bluesového paternu.

7 Dostupné na: http://amhistory.si.edu/jazz/Benson-George/Benson_George_Transcript.pdf s.37 21

Zdro j: https://terencewrightguitar.com/style - geor ge- ben son- b lue s/ Podobně začíná rytmicky na of f – beatu. Postupuje ze IV. stupně Bb přes III. stupeň A do I. stupně F a pokračuje k VII. stupni Eb potem do I. stupně F a končí na V. s tupni. Objevují se tu tó n y Dis a B, které sou převzaté z pentatoniky B, což je na tritonové su bst it uc i.

Příloha č. 4 Notový příklad na bluesový patern.

Zdro j: https://terencewrightguitar.com/style - geor ge- ben son- b lue s/ Har mo nic k ý prů běh licku je postaven na kadenci II. V. I. Gm7, C7 a F7. VII. stupeň akordu Gm7 leží na druhé době a postupuj e chromatickou linkou do V. s tupně akordu F7, do C.

Příloha č. 5 Notová ukázka ze sóla na bluesové téma Billie´s Bounce

Zdro j: https://jenslarsen.nl/tag/george - be nso n-so lo / Jde o úryvek ze sóla Geo rge Bensona na blues Charlieho Parkera B illie ´s Bounce. H ar mo nic k ý postup začne na III. s tupni (Am7) a sekundární dominantě (D7). Triolou na druhé době potvrdí akordickými tón y a ko rd Am7, které přes III. stupeň (D7) Fis směruje do III. s t up ně akordu (Gm7) Bb násle dujícího taktu. Pokračuje VII. ma j stupněm Fis, X I. stupněm A, I. s t up ně m G , VII. Přirozeným stupněm F akordu (Gm7), chromaticky přes VI.

Stupeň D a zvýšený V I. stupeň akordu (Gm7) do III. st upně akordu C7. Na druhé době opět použije bebopový chromatizmus přes I. stupeň C, VII. maj stupeň B, VII. s níž e n ý stupeň Bb (C7) do XI. stupně (C7) D. Ve čtvrtém taktu ne jso u o ff – beaty a sólo končí bluesovým charakterem, chromatickým tónem Gis do XI. st upně (G m7 ) A, který směruje do I . St upně ( F7) F. Be nso nů v styl je unikátní ve spojení s jeho schopností zpívání hr a nýc h kytarových melodických linek, přičemž vzniká naprosté bare vné sjednocení obou atributů jeho projevu. Předností jeho hry je obsáhnutí hudebního jazyka jazzového mainstreamu , v ko mbina c i s bluesovými a lyricky zpěvný mi improvizačními pasážemi. Svůj brilantní styl s obsahem virtuozity, jedinečným vokálním talentem a z pů so bem improvizace si zachovává i multižánrově obsazení v hudbě , včetně RnB.

3.3 Srovnání zvuku alba The George Benson Cookbook 1966 s albem Breezin´ 1976

Albu m The George Benson Co o kbo o k nahrál pro Columbia Records po uzavření kontraktu s a merickým pr oducentem Johnem Ha mmo nde m. Zvu k alba je definován směrem jazzového stylu hard bop. Produkce je daná ve spolupráci s varhaníkem Lionn ie m Smithem a barytonovým saxofonistou Ronniem Cuberem. Formace s varhanami je speciální v c e lé kariéře Georga Bensona. Album je stylisticky koncipován o ve stylu hard bop i díky spolupráce s trombonistou Bennie m Greenem, bubeníkem Jim e m Lo ve le ce m a kontrabasistou Albertem Winsto ne m. Jako dvacetipětiletý Ronnie Cuber absolvoval dvouleté působení v kapele Marshalla Browna 8 Newport Youth Band, co ž o vliv n ilo

8 Marshall Brown (1920 – 1983) byl americký trombonista, pedagog a líder kapely New Port Youth Band. V letech 1951 – 1957 organizoval big band na Farmingdale High School v Long Islande. Tato kapela New Port Youth Band mala debut v Carnegie Hall v obsazení mladými muzikanty, kteří se stali později známými jazzovými osobnostmi, jako kontrabasista Eddie Gomez, saxofonisté Eddie Daniels a Ronnie Cuber, trumpetista Jimmy Owens, aranžér Larry Wilcox a pianista Mike Abene. 23 jeho agresívní přístup při hraní a jeho rytmické frázování. Ta hle složka vystihovala právě duši tyhle hudební formace. Osahuje skladby jako Cooker, Benny´s Back, Bossa Rocka, All of Me, Big Fat Lady, Benson´s Rider, Ready A nd Able, The Borgia Stick, Return Of The Prodigal Son a Jumpin With Symphony Sid. Ú vodní skladba má velmi energický charakter a vypovídá o značném vlivu blues na hudbu Georga Bensona. Kompoziční práce Georga Bensona se projevila v druhé skladbě s ná z ve m B e nny´s Back v duchu blues. Téma skladby pozůstává z jednoho motivu na ploše osmi taktů, který obsahují bluesové tó ny. Poslední čtyři takty kopírují danou harmonii. Oslnivým způsobem se podepsal na výrazu skladby zmíněný trombonista Benn ie Green svým swingov ým rázem v improvizaci . V ýz namně to povzneslo úroveň alba v kvalitě zvuku. Jumpin With Symphony Sid je nejdelší kompozici , která má také c hara kt er blues. Samozřejmě jim to společně swinguje a vytváří vzájemné interakce a d ia lo g y v improvizaci. Bensonovo úža s n é rytmické frázování v do pro vo du prokazuje jeho schopnost vn ímá n í o st at ních spoluhráčů a to je d ů lež it á složka pro společné kooperace. Obsahuje i jiné Bensonovy originály jako jemnou bossa novu s názvem Bossa Rocka, nebo Big Fat Lady. Ta hle ko mp o z ic e má kromě bluesových črt i nádech stylu soul. The Borgia Stick vyc há z í z tematiky mafiánských seriálů. Da lš í sk la dbou Ready And Able je rukopis Jimmyho Smitha. J so u to t yp ick é rh ythm changes s velmi jasnou a živou rytmicko - me lodickou linkou. Svou improvi zací tu zasvítí talentovaný bar yt o nsaxofonista Ronnie Cuber. Objevuje se tu i nazpívaná verze skladby All Of Me ve sw ingu . Za jíma vá je jedinečnost ve znění rytmické složky , kde basová linka zní z nejnižšího registru pedálu varhan. Vzniká jemn ý sametový od stín barvy basové link y, nad kterou jsou postaveny

Zdroj: https://www.nytimes.com/1983/12/15/obituaries/marshall-brown-62-is-dead-started-newport- youth-band.html 24 další hlasy. Spolu vytvářejí neopakovatelný akusticky ucelený, je mn ý z vuk občas podbarvený barytonovými ostřejšími linkami. Koncem sedmdesátých let Benson opustil nahrávací společnost CTI a přeorientoval se na společnost Warner Bros. George Benson se tu cítil svobodněji , což mu umožnilo ve s vé prác i využit své muzikantské schopnosti a kreativitu. V ro ce 1976 zrealizoval svůj platinový t it u l Bre ez in ´. Album vzniklo s po leč ným úsilím ne jkvalitnějších muz ika nt ů, po d vedením legendárního producenta Tommyho Lipumy a aranžéra C lau s e Ogermana. Spolupodíleli se hudebníci jako S tanley Banks na basu, Harvey Ma son na bicí, Phil Upchurch na kytaru , Ro nnie Scot na tenor saxofon, Jorge Dalto na akustické p ia no a c la v inet , Ronnie Foster na elektrické piano a syntetizátor, a perku s e za st upo val Ralph MacDonald z kapely Grovera Washingtona. 9 Spo le č nými silami vytvořili díla , kt erá o bs a hu jí smooth jazzové a RnB skladby jako This Masquerade, Affirmation a Breezin ´. Ne jvětší váhu úspěchu album nesla jediná v okální skladba This Masquerade. Př i na hrá vá ní producent Tommy Lipuma nebyl zpočátku pro vložení vokálního projevu na album. Výsledkem byl jeden take který zajistil v kariéře Georga Bensona významný pokrok. Do sá hl t ím nový způsob komunikace s širším publikem. Vo ká ln í projev používal jako jiný druh komunikačního aparátu. Hlasový projev v populární hudbě je důležitým elementem, pro to že na z ák la dě textu zobrazuje emoce a epický význam textu. Vokální komunikace posluchačovi na bíz í mno žst v í interpretačních možností poslechu. Může se soustředit na barvu hlasu, na hlasový fond, na intenzitu zvuku, na metaforický význam textu a jiné elementy vokálního výrazu. Negarantuje to však úspěch, kt eré ho dosáhl Benson se svou vokál n í na hr á vko u.

9 Grover Washington Jr. ( 12.12. 1943 – 17.12.1999) byl významným jazz – funkovým a soul – funkovým saxofonistou, který je považován za jednoho ze zakladatelů žánru smooth jazz. Spolupracoval s mnoha umělci jako George Benson, John Klemmer, David Sanborn, Bob James, Chuck Mangione, Dave Grusin, Herp Alpert a Spyro Gyra. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Grover_Washington_Jr. 25

This Masquer ade byla úspěšnou díky kombinaci něko lik a fakt o rů a pr vků. P řed e vš ím je jedinou obohacující vokální skladbou. Za dru hé, Bensonovo sketování během jeho sólování je nezapomenutelným prvkem a za třetí, je to vhodná skladba pro Be nso nů v hla s napsaná Leone m Ru s se lle m. Ostatní skladby sou instrumentální . This Is Love? je Bensonova skladba ladě ná do funku v pokojné náladě. V só le s i v yhr a je hla vně s rychlými pasážemi pentatonik. V ce lé míře toto album obsahuje lehké svěží instrumentální sk la d by v r yt mu fu nk u, RnB, které předznamenaly styl smooth ja zz. Součástí tohoto pokroku a úspěchu v kariéře Bensona je použit í aranžérských schopností C la u se Ogermana, který má na svědomí uplatnění možnosti syntetizéru a aplikování tak smyčcových sekcí do nahrá ve k. Album Breezin je chara kterem tak úplně zvukově odlišné o prot i a lbu The George Benson Co o kbo o k, i kvů li t o muto aspektu . Byla to éra sedmdesátých let, kdy mnoho umělců využívalo zvukové možnosti syntetizéru a s měř ovalo právě k žánru funky, R nB. Př ík la de m toho je i jazzový pianista Herbie Hancock , kt er ý v roce 1973 vydává album Head Hunters. Hned první skladba má groove funky s názvem Chameleon, která je velmi o blíbená mezi muzikanty. Zmíním zde s vět o vo u a merickou jazz fusion k ap e lu Weather Report v če le s r akouským pianistou Jo em Zawinulem, kt er ý t o u do bo u objevil roli syntetizérů v ja zz u. Pro Bensona to byl ve stylovosti a objevení možností instrumentace značný pro gres v jeho hudbě. Oslovil tí m mno ho po s luc hačů , č ímž s i ro z š íř il množství přívrženců v pu b liku. Dovolím si použit analýzu sóla skladby Ready And Able s a lb a The George Benson Co o kbo o k a skladby Breezin ´ s a lb a Bree z in ´.

Př íloh a č. 6 Portrét George Bensona Zdro j: http://projects.latimes.com/hollywood/star -walk/george- be nso n/

Příloha č. 7 Transkripce sóla Georga Bensona na Ready And Able. Zdroj: Vlastní transkripce

Příloha č. 8 Pokračování sóla George Bensona na téma Ready and Able Zdroj: Vlastní transkripce Sólo začne předtaktím na o ff be at u třetí doby, které cituje motiv z t é mat u v rozsahu po třetí dobu prvníh o t akt u. Schéma motivu pozůstává z I. II. III. a V. stupně akordu F7, (V.7), který pokrač uje přes III. stupeň F7 do jiného sc hé matu akordu Bmaj7( I. ma j7). Čtvrtou dobou prvního taktu už opisuje III. a I. st upe ň a ko rdu C m7( II.-7), nás le du jíc II. a VII. stupněm. Od druhé doby druhého taktu znějí I. a II. stupeň akordu F7( V.7), až do konce taktu synkopickým rytmem. Ve třetím taktu se objevuje melodický průchod z VII. st up n ě akordu Dm7(II. -7), přes zvýšený VII. stupeň do I. stupně D m7(II.-7). Pokračuje V. VI. a I. stupněm akord u B bma j7( I. ma j7), kterou předem předví dá. Fráze končí ve čtvrtém taktu , kde na první době je synkopa na III. stupně Bbmaj7 (I. ma j7 ) a končí VII. a II . st upně m směrujícím do I. stupně Bbmaj7.

Ce lé só lo je v osminových hodnotách. Občas se vyskytnou čt vrt k y s t ečko u, což vytváří synkopický rytmus. Nová fráze chromaticky sestupuje od VII. stupně akordu B bma j7( I. ma j7) do V. stupně, což je příznačné pro be bo po v ý styl. Sestupným způsobem se dostaneme do III. stupně akordu G7(V./II. ). Pohyb hudebního toku se změní a vzestupem fráze po kraču je přes melodickou stupnici Cm7(II. -7) chromaticky od V. stupně Bb7( V./IV) do VII. stupně a navrací se st e jno u ce st o u, kde opět chroma ticky projde od VII. stupně F7( V.7) do V. stupně a přes zmenšenou stupnici F7( V.7) fráze končí na III. stupni Bbmaj7( I. ma j7). Je obdivuhodné sledovat schopnost B ensona vystihnout vždy ve spr á vný čas střídání napětí a uvolnění. Na o ff beat u t řetí doby devátého taktu začíná třetí fráze, kde s e obalem okolo I. stupně Bbmaj7 (I. ma j7 ) dostane do V. stupně. Na druhé a třetí době zní ten t ýž mat er iá l B bma j7( I. ma j7 ). S ynkopickým rytmem prochází přes mi xolydickou stupnici B b7(V./IV) , chromaticky od VII. stupně do V.stupně G7(V./I I), do zmenšené stupnice F7( I. ma j7) a přes VII. stupeň F7( V.7) projde chromaticky do V. stupně Bb7(V. /IV) a vyhrává celý septakord i s t e nze mi nónou a undecimou. Dostaneme se do III. stupně Ebmaj7( I V. ma j7) a fráze vyústí do blu e sového motivu n a I. stupni, přes zvýšený I. stupeň do V. st up ně E bma j7( IV. ma j7). Fráze je ukončená v šestnáctém taktu bluesovým lickem. Úvodní sedmnáctý takt je častí B dílu formy R hythm Changes. Benson se od V. stupně D7(III.7 ) dostane přes všechny tenz e nónu, undecimu, a tercdecimu do III. stupně G 7(VI.7). Na třetí době sedmnáctého taktu pokračuje od V. stupně G7(VI.7) do IV. stupně, který posune o malou tercii výš a obalem dospěje opět do III. stupně G7(VI.7). Ve d vacátém prvním taktu na of f beat u třetí doby o p isu je harmonicky akord C7(II.7) i s t e nz í nóny, kde chromaticky přes snížený III. stupeň F7(V.7) projde do III. stupně a pokračuje

30 vze st up ným způsobem zmenšenou stupnici F7(V.7) , kde se objeví i šestnáctinové hodnoty. Na ko nc i d va cát é ho čt vrt é ho t akt u zaz n í od I. stupně Bbmaj7(Tonika) obal do V. stupně, který skončí na III. st upni Bbmaj7(Tonika) v rámci durové pentatoniky Bb. Za jíma vo st í je, že Benson si vezme motiv z durové pentatoniky B b se schématem ve tvaru (V.) , (VI.) , (I.) a (III.), kt er ý na p lo š e čt yř t akt ů posouvá rytmicky tak, ž e zač ne v e dvacátém šestém t akt u na o ff beatu první doby, pak na čtvrté, na třetí, na druhé a nakonec na první době. V třicátém taktu zní mollová pentatonika Bb, která uzavírá čt vrt o u frázi ve třicátém druhém t ak t u na čtvrťové hodnotě I. stupně Bbmaj7( I. ma j7). Jsme na začátku druhého chorusů , který začíná už předešlým taktem na třetí době t ó ny mo l lové pentatoniky Bb. Synkopou pokračuje materiálem durové pe ntatoniky Bb a v dalším taktu hraje na Cm7(II. -7) a ko rd ické tóny C7(II.7). V druhé polovině taktu používá typický bebopový chromatický krok z II. sníženého stupně C7(II.7) do III. stupně směrující do III. stupně Dm7(III. - 7), kde končí pátá fráze. V třicátém šestém taktu na of f beat u t řet í doby zazní dvě krátké osminy a to I. stupeň F7(V.7) a alterovaný I I. st up e ň, kt er ý pokračuje tóny z alterované stupn ice F7(V.7) v rozsahu dvou t akt ů, kde se objeví synkopický rytmus a šestnáctinové hodnoty. Od V. stupně Bbmaj7(I.maj7) následuje chromatický postup do III. st upně Bbmaj7(I.maj7). Čt vrt o u do bo u čt yř ic át é ho t akt u začne kopírovat akord C7(II.7) , včetně tenzí nóny a tercdecimy. Mimochodem uzavírá š est ou frázi a zahajuje nástup sedmé frá ze . Postupuje přes zmenšenou stupnici F7(V. 7) do mi xo lyd ick é Bb7(V.7/IV) a po nást upu chromatického postupu do V. stupně Bbmaj(I.maj7) ukončuje sedmou frázi. Benson využívá svůj bluesový jazyk , který nasál na začátku své kariéry a objevují se zde t ó ny z blu e so vé durové stupnice Bb. Pas áž s bluesovým obsahem směruje do I II. stupně

B bma j7(I. ma j7) , kde v synkopách zazní i tóny mixolydické stupnice Bb7(V.7/IV). V dalším taktu je III. stupeň Ebmaj7(IV.maj7) v s ynko pě, po které zaznívá druhá a třetí osmina z trioly. Obsahuje kvintakord Bb dur a v čtyřicátém sedmém taktu ko nč í o s má fráze na of f beatu druhé, třetí a čtvrté doby na I. a II. stupni Bbmaj7(I.maj7). O dva takty dále můžeme sledovat frázi vedenou rytmicky v osminových t r io lác h v rozsahu čtyř t akt u. Frázování v rytmických hodnotách jako jsou trioly je typickým r yse m při hře osobnosti Georga Bensona. Fráze je začátkem B dílu formy R h ythm Changes. Na prvních dvou dobách hraje zvýšenou nónu a sníženou tercdecimu z akordu D7(III.7). Tónový materiál je součástí alterované stupnice D7(III.7). Do konce taktu s pokračováním do první doby následujícího taktu hraje velkou nónu přes III. stupeň do V. s tupně D7(III.7), což jsou tóny z mixolydické stupnice D7(III.7). Nastává půltónový sestup , kde na akordu D7(III.7) znějí tenze z a lt ero va né stupnice D7(III.7) , a to snížená nóna a zmenšení kvinta. Motiv zní další dvě doby na ako rdu G7(VI.7) , což v t o mt o případe představuje t ó ny z alterované stupnice G7(III.7). Opět se motiv posouvá o půltónový krok, kde do konce deváté fráze znějí tóny vč etně tenze velké tercdecimy z mixo lyd ick é stupnice G7(III.7). Poslední osminou z padesátého čtvrtého taktu začíná další fráze. Obsahuje tetrachord VII. stupně C7(II.7), který obsahuje všechny tenze akordu C7(II.7). Pokračuje postavením tetrachordu od III. stupně, který je složený z akordických tónu a tenze velké nó n y akordu C7(II.7). Dále se dostaneme chromaticky přes snížený III. stupeň F7(V.7) do III. stupně, který směruje do prvého stupně chromatickým sestupem přes snížený II. stupeň F7(V.7). Obalem od VII. stupně F7(V.7) se dostaneme do III. st up ně Bbmaj7(I.maj7), který postupuje do durové pentatoniky s náznakem bluesové stupnice Bb.

Objevuje se synkopický rytmus a rozklad kvartsextakordu Bb sestupným způ sobem přes melodický průchod, z IV. stupně na III. stupeň Bb. Směruje do VII. stupně F7(V.7 ), který leží na of f beatu druhé doby. V pade s át é m devátém takt u je začátek poslední fráze s dé lko u trvání po šedesátý třetí takt. Začíná na off beatu první doby, kde od V. stupně zní zmenšená stupnice akordu C7(II.V). Následuje chromatický postup od sníže ného VI. stupně F7(V.7) do I. st up ně, kde osminovou triolou sestoupíme do I. stup ně F7(V.7). V následujícím taktu první dvě doby zní zmenšená stupnice F7(V.7) a fráze končí na z menšené stupnici I. stupně Bb.

Příloh a č. 9 George Benson z poloviny osmdesátých let dvacátého století. Zdro j: https://fineartamerica.com/profiles/jussta.html?tab=artwor kgalleries&artworkgalleryid=390794

Příloha č. 10 Transkripce sóla na Breezin Zdroj: Vlastní transk r ipc e

Příloha č. 11 Druhá strana z transkripce sóla George Bensona na Breezin Zdroj: Vlastní transkripce

Ce lé só lo je harmonicky postavené na tó nice a dominantě , co ž představuje akordy ležící v tónině D dur a to Dmaj7(I.maj7) a A7sus(V.7). Koncepce sóla je postavená značně na motivické práci a vedení melodické linky. Můžeme to pozorovat od začátku , kde zní motiv s použitím přírazu na VI. stupni A7sus(V.7) v osminových hodnotách, smě rující do I. stupně A7sus(V.7) ve čtvrťových hodnotách. V synkopě rozvíjí motiv a na of f be at u druhé doby ve třetím taktu zní V. a VI. stupeň Dmaj7(I.maj7). Uzavírá tím prvn í čt yř taktovou frázi. Poslední osminou ze čtvrtého taktu vstupujeme do další fráze , která sestupuje legátovým způsobem od V.stupně Dmaj7(I.maj7 ) k V. stupni. S přírazem se dostaneme do III. stupně Dmaj7(I.maj7), který za použití l igatury zní v následujícím taktu dvě a půl doby. Následně přes IV. a V. stupeň Dmaj7(I.maj7) opět zazní akordický tón na III. stupni Dmaj7(I.maj7).

Pod ligaturou v s ynko pě zní VI. stupeň Dmaj7(I.maj7) nad kterým zaznamenáváme pohyb intervalu na poslední osminové ho d no t ě v šestém taktu . S přírazem se tu objeví oktáva pod lig at uro u po první dobu následujícího taktu za použití synkopy v ostinatu na druhé době. Přes intervalo vý skok decimy dospějeme do III. stupně Dmaj7(I.maj7) s použitím přírazu a lig at ur y s délkou dvou dob. V desátém takte na o ff beatu třetí do by zní IV. a III. stupeň A7sus(V.7). V rozmezí dvanáctého a čtrnáctého taktu zní motiv ve stejné rytmické figuře jak o v prvním taktu posunutý o jednu dobu . Benson používá ohýbání tónu , což je charakteristick é pro blues. Na ploše osmi taktů od dvanáctého po devatenáctý probíh á da lš í frá ze. V patnáctém taktu na čtvrté době projde bluesovým krokem do V. stupně Dmaj7(I.maj7 ), kde zazní ostinato na I. stupni Dmaj7(I.maj7). Čtvrtou dobou se dostaneme do tónového materiálu A7sus(V.7), který obsahuje rozklad náležitého akordu s tenzemi nóny, undecimy a tercdecimy. Fráze vyústí do rozvinutého bluesového motivu na II. stupni a III. sníženém stupni Dmaj7(I.maj7) s ukončením na III. stupni Dmaj7(I.maj7). Ú vo d do nové fráze pokračuje v blueso vé m duchu, kde opět Be nson používá přírazy na akordické m tónu na III. stupni Dmaj7(I.maj7 ). Rozvíjení melodické linky pokračuje od třetí do by dalšího taktu na pentatonice Dmaj7(I.maj7). Průběh následujícího dění připravuje nástup rozkladu akordu A7sus(V.7), který směruje do VII. stupně Dmaj7(I.maj7) v s ynko pě s uzavřením na V. stupni Dmaj7(I.maj7). Zároveň nastupuje další fráze. Na třetí době off beat u ve dvacátém sedmé m t akt u z n í mo t iv, po st ave n ý ze d vo u t ó nů na V. a VI. stupni Dmaj7(I.maj7) , který se modifikuje o takt dále na šestnáctinové hodnoty s osminou na lehkých dobách. Sedmá fráze začíná stupnicovým během v šestnáctinovýc h hodnotách s obsahem tónu z mixo lyd ic ké stupnice A7sus(V.7). Stupnicová struktura směruje do V. stupně A7sus(V.7), ve

čtvrťové hodnotě s tečkou, která se zopakuje s ligaturou. Pokračujeme melodickým sestupem po iónské stup n ic i Dmaj7(I.maj7), kde jsou použité ligatury a t r io la v šestnáctinové ho d no t ě. Lyricky zpěvná část se zajímavým rytmickým útvarem zní v další části, k de jsou použité osminky s t ečko u ve s pekt ru mixolydické stupnice A7sus(V.7). V druhé polovině třicátého pátého taktu nastupuje rozklad akordu A7( V.7) repeticemi akordických tónů v po st upu od VII. V. a III. stupně A7(V.7) . Dostaneme se do VI. a I. stupně A7sus(V.7) v s ynko pě, kt er á uzavírá sedmou frázi. Ve třicátém devátém taktu začíná nová fráze , která začne s přírazem na VI. stupni Dmaj7(I.maj7) a pokračuje ostinatem na V. st up ni Dmaj7(I.maj7). Fráze postupuje po pentatonické stupnici Dmaj7(I.maj7) a bluesovým ohýbáním tónu na III. stupni Dmaj7(I.maj7) frázi u ko nč í. Ve čtyřicátém třetím taktu z ač íná fráze založena na ostinatu , na d kterém se odehrává pohyb intervalu oktávy, kvinty a sexty. Ukončení fráze je v mo llové bluesové stupnici D v šestnáctinových hodnotách. Na druhé době padesátého taktu zní začátek další fráze na III. stupni Dmaj7(I.maj7) a postupuje rytmicky v t r io lá c h v int er va lu kvarty mezi V. a I. stupněm Dmaj7(I.maj7). B lu eso vo u melodickou figurou s durové bluesové stupnice D fráze doznívá. Na druhé době padesátého šestého taktu nastupuje fráze rytmicky postavená na šestnáctinových hod notách. Třetí dobou začíná stupnicový běh na myxolydické stupnice A7sus(V.7). Následně se dostaneme vzestupem na VII. stupeň Dmaj7(I.maj7) . Sestupem z V. stupně Dmaj7(I.maj7) klesneme na VII. stupeň a fráze končí na VII. stupně A7sus(V.7). Na dvou taktech zazní bluesový motiv, který připravuje nástup mo t ivu z t é mat u. Motiv je zpracován variaci. Na začátku zazní jednohlasně, pak využije oktávy se vsunutým intervalem kvinty a nakonec motiv dozní ve kvartách.

V hraní a instrumentálním projevu George Be nso na lz e s le do vat výrazný progres. První sólo je stylizováno v íc s měr e m k be bo pu. Ve velké míře se vyskytuje lineární vyhrávání akordů a stupnic, což je charakteristickým pr vke m v éře bebopu. Ve druhém sóle mě zaujalo hlavně melodické vedení jednohlasu a mo t iv ická práce. V improvizaci je víc prostoru a nádechů a tí m je melodie výraznější. Benson si ve své hře zachovává i vlivy svých vzorů . Oso bně mě těší výskyt bluesových motivů a pa sáž e s o kt áva mi s přidaným intervalem kvinty a kvarty. George Benso n s i zachovává svou identitu i v jeho éře RnB a Fu nku. Jeho široko spektrální žánrové z a měř e ní ho č in í jedinečným na jazzové scéně.

3.4 Umělecké působení a spolupráce

V roce 1962 byl George Benson najatý na hudební spolupráci soul jazzovým varhaníkem, Jackem McDuffem. Působili spolu do roku 1965. Rok 1964 znamenal pro Bensona vydání prvního sólo alba pro nahrávací společnost Prestige s názvem The New Boss Guitar. Během tohoto období se Benson seznamuje s Timmym Rogerem (harlemský komik), který ho představuje Johnu Hammondovi 10 se kterým podepsal kontrakt na nahrávání pro Columbia Records. Benson vydává ve spolupráci s Columbia Records dvě alba. V roce 1965 album It´s Uptown s jeho kvartetem a The George Benson Cookbook v roce 1966, kde spolupracuje s varhaníkem Lonniem Smithem a barytonsaxofonistou Ronniem Cuberem. V roce 1967 byl hostujícím muzikantem na albu Milese Davise s názvem Miles in the Sky, kde nahrával elektrickou kytaru na skladbu Wayna Shortera „ Paraphernalia“.

10 John Henry Hammond II (15.12.1910 – 10.7.1987) byl to americký producent , který pracoval s mnoho osobnostmi. Bob Dylan, Bruce Springsteen, Benny Goodman, Charlie Christian, Billie Holiday, Count Basie, George Benson, Fredie Green a jiný. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/John_Hammond_(producer) 38

V roce 1969 začal praco vat pro jazzovou nahrávací společnost CTI, kterou založil v roce 1967 manažer a producent Creed Taylor. Produkoval hudbu, která představovala repertoár populární ho žánru. V roce 1970 nahrává album The Other Side of Abbey Road, které bylo cover verzi alba Beatles z roku 1969 s titulem Abbey Road. V roce 1972 vydává album White Rabbit, kde titulní sklad ba (White Rabbit) je cover verzí skladby Grace Slick. 11 Obě alba zaznamenali produkci populární hudby. Pro značku CTI nahrál několik alb a nejznámější sou kromě předcházejíc ích dvou alb Body Talk (1973) a Good King Bad (1975). V polovici sedmdesátých let dvacátého století byl Benson součástí vícerých nahrávacích společností. George Benson se p řeorientoval na nahrávací společnost Warner Bros, kde v roce 1976 vydal platinové album Breezin´. Po albu Breezin´ Benson dosáhl ještě větší úspěch s albem In Flight (1977), Weekend In L.A. (1978) a albem Give Me The Night (1980). Každé z těchto alb obsahuje vokální hity, které Bensona posouvaly na vrchol popových a jazzových řebříčků. Mezi nejznámější Bensonovy vokální skladby můžeme zařadit Everything Must Change (In Flight), On Broadway (Weekend In L.A.), a titulní skladbu Give Me The Night. V roce 1983 vydává album In Your Eyes pod produkci Arifa Mardina. 12 Album Give Me The Nigth a In Your Eyes mají vokální základ. V roce 1987 nahrává album Collaboration, kde spolupracuje s americkým jazzovým kytaristou a skladatelem Earlem Klughem a známým americkým baskytaristou Marcusem Millerem. Album bylo pod produkci Tommyho Lipumy. O rok později vychází album Tenderly, pod vedením producenta Tommyho Lipumy.

11 Grace Barnett Slick (30.10.1939) je americká zpěváčka, textařka. Je celosvětově známa na scéne Rock and Roll a psychadelické scéně se šedesátých let. Působila s The Great Society, Jefferson Airplane, Jefferson Starship a Starship. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Grace_Slick 12 Arif Mardin (15.3.1932 – 25.6.2006) byl to turecko americký hudebný producent, který pracoval s mnohými umělci v různých hudebních stylech zahrnujíc jazz, rock, soul, disco a country. Spolupracoval z Queen, Bee Gees, Anita Baker, Aretha Franklin, Roberta Flack, Bette Midler, Chaka Khan, Norah Jones a jiný. Arif Mardin by oceněn jedenácti Grammy Awards. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Arif_Mardin 39

V 1990 vydává album Big Boss Band v spoluprácí s Count Basie Orchestra. Album That´s Right vydává v nahrávací společnosti GRP v roce 1996 opět v spolupráci s producentem Tommym Lipummem. Na albu Absolute Benson (2000) pracovali tři producenty. Kenny „Dope“ Gonzalez, Louie Vega a To mmy Lipuma. Spolupracoval tu s americkým pianistou Joem Samplem (1.2.1939 - 12.9.2014) Irreplaceable (2003) je soul funkové album, na kterém spolupracoval s africkým baskytaristou Richardem Bonem. Na a lbu pracovalo několik producentů. Hakim Bell, Joe Thomas, Joshua Paul Thomson a William Irving. Givin´ It Up (2006) vydal v nahrávací společnosti Concord Records. Pracoval na něm americký producent John Burk. Na albu se podílel americký zpěvák a muzikant Al Jarreau (12.3.1940 - 12.2.2017). Následující alba Guitar Man (2011) a Inspiration – A Tribute To Nat King Cole (2013), byla produkovaná rovněž v nahrávací společnosti Concord Records. Na albu Guitar Man pracovali dva američtí producenti John Burk a Noel Lee. Druhým zmíněným albem Benson uctil památku Nat King Cola a vzdal mu hold. Proto album obsahuje vícero skladeb Nat Ki ng Cola. Spolupracuje tu s ním americký trumpetista Wynton Marsalis, který si zahraje sólo na skladbě Unforgattable a symfonický orchester institutu Henryho Manciniho. 13Bensonova láska k hudbě Nat King Cola se projevila v celém albu.

13 Enrico Nicola „Henry“ Mancini (16.4.1924 – 14.6.1994) byl americký skladatel , dirigent, a aranžér . Komponoval filmovou hudbu nejznámější je téma k filmu Růžový panter. Čtyřikrát vyhrál cenu Academy Awards, zlatý glóbus, dvacet násobně byl oceněn Grammy Awards a v roce 1995 po smrti Grammy Lifetime Achievement Award. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Mancini

4. Závěr

Na dané téma jsem se zaměřil z osobního zájmu prozkoumat osobnost amerického jazzového kytaristy a průkopníka Georga Bensona. Jazykové styly, osobní přistup k improvizaci ve spojení se zpěvem a techniky hry Georga Bensona jsou přínosem v oblasti jazzu. Práce z osobního hlediska je obohacením mých dosavadních dovedností a znalostí, které jsem absorboval během studia na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Věřím, že práce inspiruje a obohatí další generace jazzových kytaristu a přinese jim nový pohled na interpretace při jejich dalším uměleckém růstu.

Použité informační zdroje

Internetové zdroje https://books.google.cz/books?id=nNZQCgAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=The +jazz+Sipper+group+1257544489,+9781257544486&hl=sk&sa=X&ved=0ahUKEw i- 6qzCpIHbAhUGDiwKHSuCB1sQ6AEIKDAA#v=onepage&q=The%20jazz%20Sip per%20group%201257544489%2C%209781257544486&f=false. https://www.guitarplayer.com/players/george-benson-january-1974 http://daily.redbullmusicacademy.com/2014/12/george-benson-interview https://www.npr.org/2013/07/06/199075230/george-benson-follows-the-path-of-his- unforgettable-idol http://www.rhino.com/article/10-songs-featuring-george-benson-that-you-might-not- have-heard https://books.google.cz/books?id=9M1CDwAAQBAJ&pg=RA23- PA2002&lpg=RA23- PA2002&dq=george+benson+singer+ba&source=bl&ots=gYzf_HWSFF&sig=x0ay QDoTfhcIQNQq3bud4_w48w4&hl=sk&sa=X&ved=0ahUKEwiw5o- H_P_YAhWRjqQKHWA2BW0Q6AEIXzAG#v=onepage&q=george%20benson%2 0singer%20ba&f=false https://www.arts.gov/honors/jazz/george-benson http://www.pbs.org/wnet/tavissmiley/interviews/george-benson/ https://www.allaboutjazz.com/george-benson-finding-his-groove-in-inspiration- george-benson-by-belinda-ware.php?pg=1 https://www.amazon.com/Benson-Autobiography-George/dp/0306822296 https://en.wikipedia.org/wiki/Norman_Brown_(guitarist) http://www.nga.ch/bios/George%20Benson%20Biography.pdf http://www.nga.ch/bios/George%20Benson%20Biography.pdf https://www.google.cz/search?client=opera&dcr=0&ei=HO1wWpKtNYaQsgG6vJH YCw&q=infuences+of+george+benson+on+next+generation+art&oq=infuences+of+ george+benson+on+next+generation+art&gs_l=psy- ab.3...7621.43704.0.44208.39.38.0.0.0.0.745.6635.0j15j7j4j1j0j1.28.0....0...1c.1.64.p sy-

42 ab..11.17.4020...0i7i30k1j0i7i5i30k1j0i8i7i30k1j0i8i7i10i30k1j0i8i13i30k1j33i160k 1j33i21k1.0.ms1OxAOKgpw http://flophousemagazine.com/2018/02/11/the-george-benson-quartet-cookbook- columbia-1966/ https://www.nytimes.com/1983/12/15/obituaries/marshall-brown-62-is-dead-started- newport-youth-band.html

file:///C:/Users/stewo/Desktop/dissertation.pdf https://www.discogs.com/George-Benson-Inspiration-A-Tribute-To-Nat-King- Cole/release/4970710 http://biography.jrank.org/pages/2963/Green-Grant.html http://www.wesmontgomery.com/about/ https://www.encyclopedia.com/people/literature-and-arts/music-popular-and-jazz- biographies/charlie-christian

Notové přílohy

Příloha č. 1 Charlie Christian Příloha č. 2 Příklad na bluesové paterny Příloha č. 3 Ukázka bluesového paternu Příloha č. 4 Notový příklad na bluesový patern Příloha č. 5 Notová ukázka ze sóla na bluesové téma Billie´s Bounce Příloha č. 6 Portrét George Bensona Příloha č. 7 Transkripce sóla Georga Bensona na Ready And Able Příloha č. 8 Pokračování sóla George Bensona na téma Ready and Able Příloha č. 9 George Benson z poloviny osmdesátých let dvacátého století. Příloha č. 10 Transkripce sóla na Breezin Příloha č. 11 Druhá strana z transkripce sóla George Bensona na Breezin