UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA T ĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2012 Bc. Petra Vymazalová

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA T ĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Historický vývoj potáp ění

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Vypracovala:

Ing. et Mgr. Miloš Fiala, Ph.D. Bc. Petra Vymazalová

Praha, březen 2012

Prohlašuji, že jsem záv ěre čnou diplomovou práci zpracovala samostatn ě a že jsem uvedla všechny použité informa ční zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla p ředložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze dne 31. března 2012

……………………………

Petra Vymazalová Eviden ční list

Souhlasím se zap ůjčením své diplomové práce ke studijním ú čel ům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a p říjmení: Fakulta / katedra: Datum vyp ůjčení: Podpis:

______

Pod ěkování

Děkuji panu Ing. et Mgr. Miloši Fialovi, Ph.D. a panu Mgr. Davidovi Vondráškovi za odborné vedení, za cenné rady, podporu a ú činnou pomoc při vypracování této záv ěre čné diplomové práce. Abstrakt

Název: Historický vývoj potáp ění

Cíle: Hlavním cílem diplomové práce je popsat historický vývoj potáp ění a freedivingu.

Metody: K dosažení cíle bylo využito analýzy odborné literatury, internetových zdroj ů, dostupné informace a materiály o potáp ění, deskripce, komparace, dopl ňujícího rozhovoru.

Výsledky: Tato práce podá zájemc ům o tento sport i široké laické ve řejnosti ucelený a přehledný historický popis a vývoj potáp ění od raných prvopo čátk ů až po sou časnost se zam ěř ením na freediving.

Klí čová slova: historie, sport, potáp ění, plavání, freediving.

Abstract

Title: History of scuba diving and freediving

Objectives : The main goal of the thesis is to gather available information and resources about scuba diving describe and analyze the historical development of diving and freediving.

Methods: In order to achieve the objective of the thesis, it has been analysed all available information including literature, internet software, materials about diving, description, comparison and interview.

Results: This thesis shall provide, to those interested in the sport and to general public, a comprehensive and clear description and historical development of diving and diving equipment from the early beginnings to the present, with main focus on freediving.

Keywords: history of diving, sport, diving, swimming, freediving.

OBSAH

1 ÚVOD ...... 11 2 SOU ČASNÝ STAV POTÁP ĚNÍ ...... 13 3 METODOLOGIE ...... 14 4 HLAVNÍ ČÁST ...... 16 4.1 Historie potáp ění ...... 16 4.1.1 První zmínky o potáp ění ...... 16 4.1.2 Potáp ěč ský zvon ...... 20 4.1.3 Ponorka a potáp ěč ský oblek ...... 22 4.1.4 Potáp ěč ský p řístroj ...... 26 4.1.5 Potáp ěč ská výstroj ...... 29 4.1.5.1 Maska ...... 29 4.1.5.2 Ploutve...... 30 4.1.5.3 Dýchací trubice ...... 31 4.2 Dělení potáp ění s ohledem na historii ...... 32 4.2.1 Pracovní potáp ění ...... 32 4.2.2 Rekrea ční potáp ění ...... 35 4.2.3 Speleopotáp ění ...... 37 4.2.4 Sport a potáp ění ...... 41 4.2.4.1 Plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění ...... 45 4.2.4.2 Orienta ční potáp ění ...... 47 4.2.4.3 Hry pod vodou...... 51 4.2.4.4 Spearfishing...... 55 4.2.4.5 Volné potáp ění - freediving ...... 57 4.3 Historie freedivingu ...... 58 4.3.1 Historie AIDA versus CMAS ...... 58 4.3.2 Disciplíny AIDA International ...... 60 4.3.3 Závody AIDA versus CMAS ...... 62 4.3.4 Rozdíly v pravidlech ...... 67 4.3.5 Bezpe čnost freedivingu ...... 68 4.3.6 Spolupráce ...... 69 4.4 Český freediving a jeho úsp ěchy z hlediska historie ...... 71 4.4.1 Martin Št ěpánek ...... 71 4.4.2 Alena Zabloudilová ...... 75 4.4.3 Zhodnocení ...... 76 5 ZÁV ĚR ...... 77 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJ Ů ...... 79 7 SEZNAM OBRÁZK Ů ...... 84

SEZNAM ZKRATEK

AIDA Association Internationale pour le Développement de l'Apnée CMAS Sv ětová potáp ěč ská konfederace ČR Česká republika ČSS Česká speleologická spole čnost IAFD Mezinárodní organizace volného potáp ěč e MČR mistrovství ČR př. n. l. před naším letopo čtem SP ČR Svaz potáp ěčů ČR SSSR Svaz sov ětských socialistických republik

1 ÚVOD

V posledních n ěkolika letech se potáp ění stalo pom ěrn ě dostupným sportem, kterému propadne každoro čně velké množství nových nadšenc ů. Kdo byl prvním člov ěkem, který se odvážil pono řit hlavu pod hladinu, se dnes již nedozvíme. Už nezjistíme, jak to všechno za čalo. Možná se ten první potáp ěč potopil jen ze zv ědavosti, nebo proto, že mu do vody n ěco upadlo. Z hlediska historie je t ěžké stanovit dobu, kdy se za čal formovat vztah člov ěka k vod ě.

Potáp ění, na rozdíl od jiných sport ů, nepodléhá žádnému kontrolnímu ú řadu a každý se tedy potápí na vlastní riziko. Situace se dá p řirovnat k řidi či, který práv ě dod ělal autoškolu. Má stejná práva, jako každý jiný. M ůže si po řídit silné auto a jezdit. Jenže silni ční provoz má jasn ě daná pravidla, za jejichž porušení p řichází řidi č o body i o peníze. I tak je však každou chvíli slyšet ve zprávách o nehodách, za jejichž vznikem stojí nedostatek zkušeností a p řílišné sebev ědomí. Podobn ě je tomu i u potáp ění. Ani tady nikdo nebude zapálenému nadšenci bránit v koupi technické výstroje a v cest ě za prvními ponory. Dokonce ani neriskuje, že by za porušení pravidel dostal pokutu nebo p řišel o potáp ěč skou licenci. Riskovat ale m ůže nakonec mnohem víc. Stejn ě jako ho v autoškole nenau čí, jak jezdit bezpe čně na sn ěhu, v mlze nebo v dešti, tak ani v kurzu potáp ění se nem ůže připravit na všechny možné komplikace.

Řada lidí absolvuje úvodní kurz potáp ění u mo ře. Teplá voda, zpravidla dobrá viditelnost a spousta zajímavostí všude kolem. Plni dojm ů, se pak vrací zpátky do Čech a s čerstv ě ud ělenou certifikací vyráží potáp ět se do lom ů a do temných vod přehrad. Tady je ale čeká p řekvapení, na které p řipraveni nejsou, jako tma, zima, snížená nebo v ůbec žádná viditelnost a po n ěkolika neopatrných pohybech mrak kalu, ve kterém rychle ztrácí orientaci a v ětšinou i nervy. K nehod ě v takovém p řípad ě zbývá už jen kr ůč ek. Nedá se srovnávat zkušenost ze 40 metrového ponoru v mo ři a ze stejn ě hlubokého ponoru nap říklad na Orlické p řehrad ě. Práv ě z tohoto d ůvodu je lepší absolvovat kurz v domácích vodách a zkušenosti potom uplatnit p ři výjezdech do zahrani čí. Potáp ění v chladných vodách by m ěla odpovídat i výstroj. Řada nehod je zp ůsobena nedostate čnou znalostí výstroje a jejího používání.

11

Jestliže potáp ěč i zaslechnou jméno Cousteau, každý z nich si okamžit ě vybaví opáleného muže s orlím nosem a červenou čapkou. Tento pr ůkopník potáp ění a vynálezce agualungu, brázdil na své lodi Calypso oceány a to čil zajímavé filmy a seriály z vodní říše. Jacques-Yves Cousteau, společně se svým týmem, stál po dlouhá léta v pop ředí zájmu sv ětových médií díky své vynikající popularizaci potápění a v ědeckých poznatk ů.

S rozvojem v ědy a techniky dochází i k vývoji potáp ění a potáp ěč ské techniky. Bezpe čnější potáp ěč ské výstroje a pot řeby motivují stále v ětší po čet zájemc ů o tento sport. I mně potáp ění zaujalo, a proto jsem si ho zvolila jako téma této práce.

Cílem diplomové práce je popsat historický vývoj potáp ění a freedivingu.

Hlavní část diplomové práce obsahuje čty ři kapitoly. První kapitola je zam ěř ena na stru čný historický vývoj potáp ění od starov ěku až po sou časnost, zabývá se vývojem potáp ěč ských zvon ů, ponorek, oblek ů, p řístroj ů a potáp ěč ské výstroje. Druhá kapitola poukazuje na d ělení potáp ění, které se v historii rozvinulo. T řetí kapitola v ěnuje pozornost freedivingu od po čátk ů až k sou časnosti. Zam ěř uje se na disciplíny freedivingu, na závody, pravidla, bezpe čnost a spolupráci. Čtvrtá kapitola p ředstavuje český freediving a jeho úsp ěchy.

K dosažení cíle bylo využito t ěchto metod: studium a analýza odborné literatury, internetových zdroj ů, dostupné informace a materiály o potáp ění, deskripce, komparace, dopl ňující rozhovor.

Touto prací chci podat ucelený a p řehledný historický popis a vývoj potáp ění a potáp ěč ské techniky od raných prvopo čátk ů až po sou časnost se zam ěř ením na freediving všem zájemc ům o tento sport i široké laické ve řejnosti.

12

2 SOU ČASNÝ STAV POTÁP ĚNÍ

Potáp ění je v naší republice již masovou záležitostí a stává se skute čným fenoménem. V sou časné dob ě je v České republice (dále jen ČR) organizováno tém ěř 9 000 potáp ěčů ve více než 200 klubech, které najdeme ve všech krajích. Kluby a jejich členové jsou registrováni v rámci Svazu českých potáp ěčů a Svazu potáp ěčů Moravy a Slezska. Většina klub ů, člen ů a sportovních činností je pak organizována a realizována v rámci

českého svazu. (URL 35)

Mnoho škol potáp ění a výukových center, ve kterých p ůsobí desítky instruktor ů, po řádají potáp ěč ské kurzy, a to jak v bazénech, tak i v nejr ůzn ějších lokalitách po celém sv ětě. Každoro čně tak významn ě p řibývají po čty certifikovaných potáp ěčů .

S vývojem potáp ění se vyvíjela i potáp ěč ská technika. Velký podíl na rozvoji m ěly, jako u jiných obor ů, i války. Dnes je na trhu mnoho firem, které se vývojem a výrobou potáp ěč ské techniky zabývají, a které již dosáhly množství patent ů, inovací i rekord ů, které zcela zm ěnily vývoj v tomto oboru.

Potáp ění ve své moderní form ě je v ČR staré n ěkolik desítek let a dostává se do fáze, kdy ti první pr ůkopníci a pam ětníci pomalu odcházejí. Jejich často nenahraditelné písemné, fotografické a filmové materiály se ztrácejí, stejn ě jako jejich soukromé sbírky staré a unikátní techniky. Proto se skupinka nadšenc ů, v čele s panem Silvestrem P ěkníkem, rozhodla oslovit potáp ěč skou ve řejnost k diskuzi o založení Spole čnosti p řátel historie potáp ění, která by sdružovala zájemce o vývoj potáp ění, potáp ěč ské techniky, potáp ěč ské činnosti a lidí, kte ří to vše vymýšleli a často s potáp ěním spojili celý sv ůj život. (URL 41)

Tak by mohly být tyto cenné informace zachovány pro další generace.

13

3 METODOLOGIE

Cílem diplomové práce je popsat historický vývoj potáp ění a freedivingu.

Při získání pot řebných informací a dat týkajících se historie potápění byly použity tyto metody výzkumu:

• studium a analýza literatury a internetových zdroj ů,

• studium a analýza dostupných informací a materiál ů,

• deskripce,

• komparace,

• rozhovor.

V prvé fázi bylo použito studium a analýza dostupné literatury, a to jak odborné, tak i nau čné, která se zabývala historií potáp ění. Ve v ědeckých knihovnách, ale i v městských knihovnách, jsem si zap ůjčila dostupné knihy, n ěkteré jsem si nechala zaslat z jiných knihoven. Využila jsem i osobních knihoven svých známých.

Nejv ětším zdrojem informací se stal internet. Pomocí studia a analýzy na jednotlivých stránkách organizací, klub ů, ale i soukromých web ů, které se potáp ěním zabývají, jsem získala cenné informace a tím i podklady pro tuto práci.

Sou časn ě byla použita i metoda studia a analýzy všech dostupných dokument ů a interních materiál ů poskytnutých oslovenými pracovníky muzeí, svaz ů a spole čností.

Další z řady metod byla použita metoda deskripce a komparace všech dostupných zdroj ů z literatury, internetu a materiál ů. Poslední použitou metodou byla metoda dopl ňujícího rozhovoru, který nebyl p ředem naplánován a jeho pr ůběh byl závislý na vývoji komunikace. Jednalo o rozhovor neformální, p ři kterém byl respondentovi vysv ětlen ú čel rozhovoru a poté kladeny otázky.

14

V pr ůběhu ro čního sbírání podklad ů pro tuto práci byly osloveny fyzické i právnické osoby. Všem byl vysv ětlen cíl práce a sou časn ě byly požádány o pomoc p ři sb ěru pot řebných dat.

Mezi oslovenými organizacemi byl Svaz potáp ěčů Moravy a Slezska na Máchov ě ulici v Brn ě, archív Národního technického muzea v Praze, archív odd ělení t ělesné výchovy a sportu Historického muzea Národního muzea v Praze a sekretariát Svazu potáp ěčů ČR. Bohužel tyto organizace neposkytly žádné relevantní materiály k historii potáp ění.

Na sch ůzce s jednatelem Spole čnosti pro historii potáp ění ČR panem Ing. Old řichem Lukšem, mi byl poskytnut kontakt na pana Ing. Josefa Dvo řáka, který již řadu let pracuje na shromážd ění veškerých informací a poklad ů o historii potáp ění na našem území. Ovšem ani u pana Ing. Dvo řáka jsem nebyla úsp ěšná v získání materiálu vzhledem k tomu, že p řipravuje vydání knihy o historii potáp ění, pro kterou sbíral podklady n ěkolik let a do jejího vydání nebude nikomu sd ělovat žádné informace.

Prost řednictví e-mailu byl osloven pan Jan Skružný, který se rovn ěž věnuje historii potáp ění. Je členem pražského klubu Modrá Hv ězda a je mistrem v orienta čním plavání. Při rozhovorech mi vypráv ěl své osobní zážitky z potáp ění. Ze soukromé sbírky mi pak zap ůjčil staré časopisy z potáp ěč ského prost ředí. Na čerpané informace z těchto časopis ů jsou obsaženy zejména v příloze této práce.

Písemn ě byl osloven i freediver Daniel Exner, který však na mou výzvu nereagoval.

Všechny získané informace a data jsou uvedeny v následující kapitole.

15

4 HLAVNÍ ČÁST

4.1 Historie potáp ění

Od nepam ěti závid ěl člov ěk pták ům jejich schopnost létat, a práv ě tak závid ěl i mo řským živo čich ům jejich schopnost potáp ět se. Co se asi skrývá v hlubinách? Jak do nich proniknout? (Dob řichovský, 1987)

Schopnost člov ěka plavat a potáp ět se je tak stará, jako jeho schopnost chodit. Již v minulosti se člov ěk všude tam, kde sídlil v blízkosti řek, jezer, mo ří a oceán ů, u čil s tímto prost ředím více sbližovat.

Vždy je trochu zvláštní zážitek pozorovat potáp ěč e sestupujícího pod vodu. Na b řeh přijde člov ěk, který na sebe navlékne výst řední oble čení, ov ěsí se desítkami kilogram ů železa a olova a plácne sebou do vody. Jen bubliny prozrazují, kde dýchá tam dole ve sv ětě, který ješt ě p řed n ěkolika generacemi pat řil do pohádek, pov ěstí a rybá řské latiny. (Novák, 1986, s. 5)

4.1.1 První zmínky o potáp ění

Jak to všechno za čalo? Podle Dob řichovského (1987, s. 16) za čal člov ěk s prvními pokusy poznat jejich tajemství již p řed mnoha tisíciletími. Nezachovaly se nám o tom sice žádné písemné památky, ale víme, že obyvatelé b řeh ů všech teplých mo ří se potáp ěli už p řed tisíci lety, dokonce s potáp ěč skou výstrojí. Soudíme tak nap říklad podle nást ěnných kreseb v Arnhemu, domov ě australských praobyvatel. Tyto kresby znázor ňují, jak „muži doby kamenné“ plavou s ošt ěpem a rybami navle čenými na š ňůř e, další zase zobrazuje lovce korál ů.

První dochovaná zpráva o existenci potáp ěčů , jak uvádí Novák (1986, s. 8) ve své knize, je hlin ěná tabulka z Mezopotámie stará 6 000 let. Podle n ěkterých v ědc ů se jedná o vyobrazení potáp ěč e dýchajícího z měchu sešitého ze zví řecích k ůží. Jiní tvrdí, že m ěch pouze nadnášel vojáky p ři p řeplouvání řeky. 16

Obrázek č. 1 - Hlin ěná tabulka z Mezopotámie s vlysem člov ěka pod vodou (URL 3)

Nejpádn ějším d ůkazem o potáp ění člov ěka již p řed tisíciletími je perlorodka. Tu nelze získat jinak než potáp ěním ke dnu. A práv ě perlorodka je zobrazena na reliéfech nalezených ve vykopávkách z doby šesté thébské dynastie, asi z roku 3 200 p řed naším letopo čtem (dále jen p ř. n. l.). (Dob řichovský, 1987, s. 16)

Perský král Xerxes, který vládl v letech 486 - 465 p ř. n. l. využíval dokonce potáp ěčů pro boj. O tom, že se lidé potáp ěli do mo ře již ve starov ěku, sv ědčí i výrobky starých Řek ů, používali pro n ě suroviny z mo ře, a to i živo čichy žijící pouze na mo řském dn ě hluboko pod hladinou. Potáp ění má dlouhou tradici a historii, a to nejen na březích St ředozemního mo ře, ale tak řka po celém sv ětě. Nap říklad p ůvodní obyvatelé Bahamských ostrov ů, byli dokonalými lovci ryb a perel. Na tichomo řských ostrovech se s pradávným zp ůsobem potáp ění p ři lovu perel setkáváme dodnes. (Dob řichovský, 1987, s. 16)

V roce 415 p ř. n. l. zni čili řečtí potáp ěč i opevn ění Syrakus. Kroniky zaznamenávají, že roku 332 p ř. n. l. sestoupil pod hladinu Alexandr Veliký , aby v sudu se sklen ěnými okny sledoval práci svých potáp ěčů p ři likvidaci opevn ění, bariér a zátaras ů v přístavu maloasijského Tyru. (URL 3)

17

Zmínky o potáp ění m ůžeme nalézt také v dílech r ůzných autor ů. Roger Bacon v díle Novum Organum psal o zásobnících vzduchu pro potáp ěč e. Tyto kožené vaky nepatrn ě prodlužovaly pobyt člov ěka pod vodou. Leonardo da Vinci, se zabýval konstrukcí za řízení pro potáp ěč e v knize Codex Atlanticus. Na své prkno narýsoval první ploutve a kožené kukly s p řívodem vzduchu z hladiny. (URL 3)

Obrázek č. 2 - Oblek Leonarda da Vinci (URL 3)

Ve srovnání s přímo řskými a ostrovními zem ěmi je historie potáp ění u nás daleko skromn ější, protože nebylo tém ěř nutné potáp ět se. (Dob řichovský, 1987, s. 236)

Dostupná literatura se však na první doložené zmínce o potáp ění u nás neshoduje. Podle Nováka (1986, s. 9) byl na našem území asi prvním potáp ěč em muž, o kterém se dochoval záznam z první poloviny 16. století, který se snažil prozkoumat tajemství Hranické propasti. To se mu však nepoda řilo a nepoda řilo se to do dnešní doby dosáhnout žádnému jinému potáp ěč i, a to ani za pomoci nejmodern ějších p řístroj ů.

18

Dob řichovský (1987, s. 236) pak uvádí, že první historicky doložená zpráva je z doby vlády Karla IV., kdy se dva italští potáp ěč i pokoušeli vylovit ze dna Vltavy poklad.

Další zmínku o potáp ěč ích najdeme také v díle Aloise Jiráska (Jirásek, 1957, s. 158, 159), a to ve Starých pov ěstech českých, konkrétn ě v pov ěsti Opatovský poklad. Dle pov ěsti byl poklad ve staré štole kláštera, která byla zatopená řekou Labe. Po bitv ě na Bílé ho ře povolal do Čech císa ř Ferdinand II. čty ři benátské potáp ěč e, kte ří m ěli poklad ze dna vyzvednout. Podle pov ěsti se potopili v místech, kde bylo vídati trosky kláštera. Dva z nich se už nikdy nevyno řili. Ostatní odjeli s nepo řízenou. V tisku se objevily názory, že smrt dvou potáp ěčů byla pouze fingovaná a že ve skute čnosti se jim poklad poda řilo vylovit. Novák (1986, s. 11) však toto tvrzení vyvrací. Podle n ěj bylo nemožné, aby potáp ěč i vydrželi pouze se zadrženým dechem cestu k pokladu a zp ět na hladinu.

Záznam o prvních skute čných potáp ěč ích na našem území se objevil až na za čátku 20. století, a to na Ostravsku, kde pomáhali p ři likvidaci havárie na dole Bed řich. Roku 1902 p ři hloubení jámy narazili d ělníci v šacht ě na vodu, smíšenou s pískem a oxidem uhli čitým. B ěhem n ěkolika hodin stoupla voda v jám ě o 147 metr ů a oxid uhli čitý zaplnil celou šachtu. Pokusem d ělník ů vy čerpat z dolu vodu bránila vodní pumpa, která byla zabudována v hloubce 332 metr ů pod zemí a která se po havárii ocitla 10 až 12 metr ů pod hladinou vody. O dva roky pozd ěji potáp ěč i berlínské spole čnosti Neusee pumpu odstranili a sestoupili až na dno zatopené jámy, aby prozkoumali stav jámového zdiva. Nalezli tam trosky vrtacího za řízení pokrytého pískem a jílem. Po dvou sestupech, kdy voda byla zkalená a ví řivá, odmítli v práci pokra čovat. V roce 1910 byly práce zastaveny a d ůl opušt ěn. (Novák, 1986, s. 11, 12)

Je t řeba si uv ědomit s jakým vybavením a za řízením se v té dob ě pracovalo. Potáp ěč i používali Seibeho skafandr. Práce byla velmi nebezpe čná a obtížná a až technický pokrok p řinesl n ěkterá zlepšení. (Novák, 1986, s. 13, 14)

19

4.1.2 Potáp ěč ský zvon

K nejstarším prost ředk ům, které umož ňovali člov ěku delší pobyt pod vodou a r ůzné druhy činností pat ří za řízení zvané potáp ěč ský zvon. Potáp ěč ský zvon je zespod otev řená nádoba napln ěná vzduchem, která umož ňuje pobyt a práci pod vodou. Toto za řízení znali již sta ří Řekové a Římané. (Dob řichovský, 1987, s. 25)

Jak již bylo výše uvedeno, první dochovaná zmínka o potáp ěč ském zvonu je z roku 322 p ř. n. l.

Obrázek č. 3 - Potáp ěč ský zvon z roku 322 p ř. n. l. (URL 3)

Za čátek 16. století za čal rozvojem techniky potáp ěč ských zvon ů. Poprvé potáp ěč ské zvony blíže popsal Gaspar Schott v díle „Technica curiosa“ v roce 1664. Zvon se spustil pod hladinu a vlivem tlaku v n ěm vzduch z ůstával v horní polovin ě a nemohl unikat. Potáp ěč pak pouze vplul do zvonu, nadechnul se a op ět plaval pry č. Tyto zvony byly použity při hledání římských lodí na jeze ře Nemi v Itálii. V roce 1538 p ředvedli řečtí

20

potáp ěč i císa ři Karlu V. potáp ěč ský zvon na řece Tajo ve Špan ělsku. Pozd ěji se používalo potáp ěč ských zvon ů, ve kterých mohlo sestoupit více lidí. (URL 3)

Zvon se začal používat čím dál více i na práce pod vodou, p ři stavb ě p řístav ů a pro záchranu náklad ů potopených lodí. Čím více se potáp ěč ské za řízení používalo, tím více se za čaly projevovat i jeho nedostatky (pom ěrn ě krátká doba pobytu potáp ěčů ve zvonu, malá hloubka a hlavn ě t ěžkopádné p řemis ťování zvonu). V roce 1690 se poda řilo Edmundu Halleymu sestoupit ve zvonu až do hloubky 18,29 metr ů a z ůstat tam 90 minut. To mu ale nedalo toto za řízení zdokonalit. Aby prodloužil pobyt pod vodou, připojil ke zvonu nádržky se vzduchem, z nichž se dopl ňoval vydýchaný vzduch. O další zdokonalení se postaral Smeaton z Anglie. Pomocí pumpy za čal do zvonu vhán ět hadicí vzduch z doprovodné lod ě. Zpo čátku unikal vydýchaný vzduch tlakem vhán ěného vzduchu kolem spodního okraje zvonu, pozd ěji byla ke zvonu p řipojena ješt ě jedna hadice s ventilem pro odvod vydýchaného vzduchu. Potáp ěč ské zvony prod ělaly řadu úprav. Dnes se v omezeném m ěř ítku ješt ě používají p ři stavebních pracích pod vodou. (Dob řichovský, 1987, s. 25, 26)

Obrázek č. 4 - Helley ův potáp ěč ský zvon (URL 3)

21

4.1.3 Ponorka a potáp ěč ský oblek

Další pokro čilejší techniku než zvon p ředstavuje ponorka. Prvním vynálezcem podvodního plavidla byl Cornelis Drebbelov z Holandska. Mezi lety 1620 - 1624 se s ponorkou n ěkolikrát úsp ěšn ě potopil do hloubky 4 až 5 metr ů v Temži a její rychlost byla asi 3,3 km/h. (URL 3)

V letech 1775 - 1783 došlo k prvnímu praktickému využití podvodního plavidla pro vále čné ú čely. Šlo o d řev ěnou ponorku nazvanou Turtle ( čili Želva). M ěla tvar lískového o řechu a pojala pouze jednoho člov ěka. Jejím konstruktérem byl David Bushnell, student Yaleské univerzity. Velký zájem o ponorky pak nastal na po čátku 19. století. Do roku 1827 bylo jen v Anglii patentováno 14 nových typ ů konstrukcí.

(URL 3)

Obrázek č. 5 - Ponorka Turtle (URL 3)

V roce 1660 vydal Robert Boyle knihu o fyzikálních vlastnostech vzduchu. V této knize popisuje chování zví řat v p řetlaku. Jako první popisuje barotrauma z podtlaku. (Dob řichovský, 1987, s. 29)

22

První oblek zkonstruoval v roce 1715 p ředch ůdce pozd ějších pancé řovaných skafandr ů Angli čan John Lethbridge. Byl to vyztužený d řev ěný válec (sud) s pr ůzory a se dv ěma koženými rukávy t ěsnými kolem manžet. Na svou dobu fungoval velmi dobře a byl ur čen do malých hloubek. (URL 3)

Obrázek č. 6 - První p ředstava potáp ěč ského obleku (URL 3)

V roce 1722 p ředvedl doktor Freminent potáp ěč ský oblek podobného typu. O 2 roky pozd ěji byl s tímto oblekem uskute čněn v Le Havru padesátiminutový sestup. Za Velké francouzské revoluce p ři dobývání Mayene, p řeřezávali potáp ěč i svým nep řátel ům kotevní lana. Ve st řední Evrop ě vyvinul N ěmec Kliner potáp ěč ský oblek, který také v roce 1797 předvedl na Od ře. Oblek byl zásobován vzduchem z hladiny pomocí pumpy. O rok pozd ěji demonstroval sv ůj skafandr trestanec Burlet . Při potáp ění zůstal pod vodou celou hodinu a provedl tytéž práce jako p řed 28 lety Freminent. Není známo, zda byl tento oblek zásobován vzduchem z nádrží nebo pumpou, ani zda byl dále používán. (URL 3)

23

Obrázek č. 7 - Potáp ěč ský oblek z roku 1797 (URL 3)

Doktor

William Forder navrhl v roce 1802 potáp ěč ský oblek, který znamenal zna čný krok vp řed. Skládal se z m ěděného kruný ře, zakrývajícího horní část t ěla a hlavu. Na tento kruný ř byly p řipojeny kožené rukávy a kalhoty. Vzduch byl do obleku vhán ěn měchem hadicí p řipojenou ve výši krku. Sv ůj první potáp ěč ský oblek otev řeného typu předvedl v roce 1819 August Siebe. Jeho p ůvodní skafandr byl otev řený, na principu vzduchové bubliny. Byl podobný potáp ěč skému zvonu. (Dob řichovský, 1987, s. 27)

Vzduch byl do obleku p řivád ěn hadicí a voln ě unikal kolem pasu. Potáp ěč musel pracovat ve vzp římené poloze, jinak se oblek zaplavil. P řelomem ve vývoji potáp ěč ských za řízení byl rok 1837 , kdy August Siebe p ředvedl sv ůj Siebe´s Improoved Diving Dress. Rozhodl se pro oblek z pevné nepropustné tkaniny s pružnými manžetami na rukávech. Na krku se oblek p řišrouboval k mosaznému náplecníku na který se nasazovala p řilba. Nejv ětší krok znamenal pérový výdechový ventil na p řilb ě, který mohl ovládat sám potáp ěč . Vzduch v obleku vytvo řil kolem potáp ěč e

24

polštá ř, který jej chránil proti chladu. Díky pérovému ventilu mohl potáp ěč pracovat v libovolné poloze. (URL 3)

Obrázek č. 8 - Vývoj potáp ěč ských oblek ů (Dob řichovský, 1987, s. 98)

S vývojem potáp ěč ské techniky se objevily i první poznatky o fyziologii potáp ěčů . Každý potáp ěč musí do ur čité míry znát fyziologii svého t ěla, rozum ět fyziologickým proces ům, které potáp ění ovliv ňuje a t ěmito znalostmi pak p ředcházet ohrožení svého zdraví i života. Pro potáp ěč e jsou významné p ředevším tyto systémy: kosterní, svalový, nervový, trávicí a vylu čovací a samoz řejm ě dýchací a ob ěhový. Na všechny tyto systémy lidského organismu má potáp ění menší či v ětší vliv. (URL 27 )

25

4.1.4 Potáp ěč ský p řístroj

Většina používaných za řízení byla závislá na hladin ě. Potáp ěč ské zvony byly zav ěšeny na pontonech a zásobovány z hladiny vzduchem, Siebeho skafandr byl závislý na hladin ě dodávkou vzduchu, proto další vývoj sm ěř oval k nezávislosti 1 na hladin ě.

(URL 3).

První p řístroj s částe čnou autonomií byl aerophore, který vynalezli roku 1863 Francouzi Benoita Rouquaryola a Augusta Denayrouze. Přístroj se skládal z obleku, masky s jedním zorníkem a regulátoru, který dodával množství vzduchu v závislosti na hloubce a pot řeb ě dýchání. Novák ve své knize popisuje Aérophore takto: „Potáp ěč nesl na zádech válec se stla čeným vzduchem, jehož tlak byl upravován regulátorem na tlak okolní vody a odtud gumovou hadi čkou veden do úst. Tehdejší technika ješt ě neumož ňovala uchovat v nádrži velké množství vzduchu pod vysokým tlakem, proto byl vzduch do zásobníku v ětšinou p řivád ěn hadicí z hladiny. Potáp ěč i však zůstávala možnost se od této hadice odpojit a ani její poškození pro n ěj neznamenalo nebezpe čí. Aérophore byl svým principem vlastn ě p ředch ůdcem dnešních moderních dýchacích p řístroj ů na stla čený vzduch“. (URL 20 )

Obrázek č. 9 - Aérophore (URL 3)

1 Nezávislý potáp ěč si svoji zásobu dýchací sm ěsi nese s sebou, není spojen s hladinou lanem, vyjma signálního. 26

V roce 1878 vyzkoušel Henry Fleuss přístroj s uzav řeným okruhem v bazén ě a vydržel tam celou hodinu. Potáp ěč dýchal kyslík, který nevydechoval do vody, ale vydechnutý vzduch vy čistila patrona s chemikálií od kysli čníku uhli čitého a potáp ěč ho znovu vdechnul, tak od potáp ěč e neunikal žádný vzduch. Fleus ův p řístroj byl předch ůdcem bezpe čnostních souprav pro požárníky, ale i špi čky moderní potáp ěč ské techniky

- rebreather ů. (URL 43)

Britské námo řnictvo najalo za čátkem 20. století renomovaného fyziologa J. S. Haldana, aby vypracoval pravidla pro bezpe čnou práci pod vodou. Haldane formuloval hypotézy, které testoval na zví řatech. Jeho model sycení a vysycování dusíku dal v roce 1908 vzniknout prvním dekompresním tabulkám. 2 Když dnes některý výrobce potáp ěč ského po číta če udává, že používá Haldan ův model, tak se samoz řejm ě nejedná o p ůvodní model z po čátku století. Jsou použity principy tohoto modelu, jeho vlastnosti ale zohled ňují vývoj následujících let. (URL 38)

V roce 1912 zkonstruoval Francouz Fernez nezávislý potáp ěč ský p řístroj na stla čený vzduch. Roku 1924 podstatn ě zjednodušil Fernez ův p řístroj francouzský námo řní důstojník Yves Le Prieur , který vybavil láhev se vzduchem ru čně ovládaným dávkova čem. V roce 1943 upravili Jacques-Yves Costeau a Emile Gagnan regulátor na plyn od auta. Vznikl první dýchací p řístroj s otev řeným okruhem AQUALUNG.

Výhodou byla snadná dostupnost dýchacího média, v jeho obsluze a údržb ě. (URL 3)

Technické řešení tohoto p řístroje prošlo četnými inovacemi, avšak jeho princip z ůstal nedot čen. Tlak vzduchu ze zásobníku je automaticky regulován na takovou hodnotu, která odpovídá tlaku okolí v dané hloubce. P ři nádechu proudí vzduch p řes náustek do plic potáp ěč e, každý výdech provázejí vystupující bubliny. Z hlediska obecného za řazení se jedná o otev řený dýchací okruh. Technika se od té doby neustále zlepšuje a vyvíjí. Postupn ě nastoupil kompenzátor vztlaku, který ješt ě více p řiblížil potáp ění široké ve řejnosti. Za čalo se rozvíjet technické potáp ění a nezadržiteln ě p řišly na řadu 3 i po číta če, které p řinesly ješt ě více bezpe čí i pohodlí do potáp ění. (URL 3)

2 Dekompresní tabulky (dnes již tém ěř výhradn ě po číta č), se používají k ur čení dekomprese, tedy k ur čení správné rychlosti výstupu pro dostate čné vysycení dusíku z t ěla potáp ěč e. Dekompresí se zabra ňuje vzniku dekompresní nemoci. 3 Potáp ěč ský po číta č m ěř í hloubku, čas ponoru a někdy i další parametry. Nam ěř ené hodnoty zobrazí potáp ěč i na displej a pomocí jejich matematického zpracování doporu čuje další postup. 27

Ve dvacátých letech 20. století se na evropských plážích objevili muži, kte ří m ěli k mo ři úpln ě jiný p řístup. Cht ěli se v mo ři pohybovat jako ryby, proplouvat modrým prostorem beztíže a objevovat tajemství hlubin. Jejich výstroj jim to ale neumož ňovala. Na o čích měli brýle vynalezené japonskými lovci perel, gumové ploutve na nohou, které vynalezl v roce 1920 kapitán de Corlieu. To jim dávali svobodu pohybu ve vod ě, jakou člov ěk do té doby neznal. Pozd ěji k jejich výstroji p řibyla krátká zahnutá trubka, tzv. šnorchl, umož ňující jim dýchat s obli čejem pod vodou. Plavali voln ě bez žádného závaží a pozorovali dno. Kdykoliv uvid ěli n ěco zajímavého, zadrželi dech a zmizeli pod hladinou. Poprvé se člov ěku splnil sen. Mnozí z nich novému sportu propadli a snaha poznávat víc a víc je hnala dál. N ěkte ří také za čali fotografovat a filmovat, ale brzy pochopili, že do svobody ryb mají daleko. (URL 20 )

Obrázek č. 10 - Aqualung (URL 3)

Od doby vývoje prvního AQUALUNGU, či dýchacímu p řístroji SCUBA (self contained underwater breathing apparatus) v roce 1943, p řibývalo čím dál více nadšenc ů, kte ří se cht ěli potáp ět, až se stalo potáp ění sportem pro milion lidí. (URL 3)

28

Ze sportovního potáp ění se vyvinuly i n ěkteré závodní disciplíny a reprezentanti z Československa se ocitli na prvních p říčkách mezinárodních žeb říčků. V roce 1964 vyšlo pro milovníky vodního sportu první vydání časopisu Potáp ěč. Sv ětová potáp ěč ská konfederace - Confédération Mondiale des Activités Subaquatiques, též World Diving Federation (dále jen CMAS), která koordinuje technickou, v ědeckou a sportovní činnost v celosv ětovém žeb říčku a jejímž dlouholetým p ředsedou byl i Jacques-Yves Cousteau, p řijala Československo v roce 1969 za svého 46. člena.

(URL 37)

4.1.5 Potáp ěč ská výstroj

Potáp ěč ská výstroj a technika m ěla od po čátku svého vývoje jediný cíl, a to umožnit člov ěku život a práci pod vodní hladinou za podmínek, které by se co nejvíce přibližovaly podmínkám na souši. V první fázi se člov ěk u čil rybníky, mo ře, oceány poznávat, pozd ěji je však za čal využívat a poznávat jejich zákonitosti života. To také umož ňovalo stále zdokonalovat potáp ěč skou techniku. Bohužel člov ěk začal také využívat mo ří a techniky k tomu, aby hubil p říslušníky svého druhu. Jak již bylo řečeno, i války měly velký podíl na rozvoji potáp ěč ské techniky. (Katz, 1979, s. 5)

Základní potáp ěč ská výstroj umož ňuje potáp ění na nádech ve vodách nevyžadujících ochranu proti chladu. Skládá se z potáp ěč ské masky, ploutví a dýchací trubice. N ěkdy bývá ozna čována zkratkou ABC. (Vrbovský, 1999, s. 62)

4.1.5.1 Maska

Maska se historicky vyvinula z potáp ěč ských brýlí, které zakrývaly pouze o či. Nevýhodou byla nemožnost vyrovnávat tlak v brýlích na tlak okolní vody. Lidské oko bez potáp ěč ské masky nevidí ve vod ě ost ře. Voda má totiž jiné optické vlastnosti než vzduch. (Ma ťák, 1994, s. 18)

Proto byla vynalezena maska, která kryje i nos, takže je možno do ní p ři sestupu přifukovat nosem pot řebné množství vzduchu k vyrovnání tlaku Potáp ěč i umož ňuje 29

potáp ěč ská maska pod vodou dobré a ostré vid ění, chrání o či a p řípadn ě obli čej před zran ěním a chladem. (Katz, 1979, s. 7)

Skládá se z lícnice, zorníku, upínacího pásku. Požadavky na kvalitní masku jsou: dokonalá vodot ěsnost, pohodlnost, velké zorné pole, malý vnit řní prostor, možnost stisknutí nosních dírek p řes lícnici masky k vyrovnání tlaku v uších, bezpe čnost použití a trvanlivost. (Piškula, F., Piškula, M., Št ětina, 1985, s. 174, 175)

4.1.5.2 Ploutve

V roce 1933 vynalezl ploutve Francouz de Corlieu. Ploutve potáp ěč i umož ňují plavání pod vodou i na hladin ě bez pomoci rukou. D říve ploutve m ěly jen pryžový list a prohlube ň pro špi čku nohy. P řipev ňovaly se páskem přes patu. Pozd ěji potáp ěč i za čali používat ploutve s prodlouženou plochou pod celým chodidlem s páskem p řes patu. Nov ější ploutve již mají list z tuhého plastu a boti čku z plastu měkčího. (Ma ťák, 1994, s. 23)

Typy ploutví se dají po čítat na stovky. V ětšina z nich však nemá zam ěř ení na n ěkterou speciální potáp ěč skou činnost. (Katz, 1979, s. 14)

Protože p ři závodech rozhoduje rychlost, používají se speciální ploutve - monoploutve, které umož ňuje rychlost i 12 km/h. S tímto vylepšením p řišli v roce 1972 Rusové, když si ze štípaného materiálu skelné desky zhotovili monoploutev, která už měla dobrou pevnost a pružnost. Je to velká ploutev tvaru ocasní ploutve ryb, do které se zasouvají ob ě nohy najednou. V posledních letech se m ění technologie výroby a konstrukce t ěchto ploutví, a to proto, aby se ješt ě více podpo řila rychlost sportovce a usnadnil se záb ěr ploutví ve vod ě. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 80)

30

4.1.5.3 Dýchací trubice

První typy dýchací trubice nebo také šnorchlu byly odpozorovány od slon ů, jak dýchají chobotem. Jsou dochovány kresby, na nichž je vid ět chodit potáp ěč e po dn ě, který využívá k dýchání dutý stvol rákosu. (URL 3)

Nejstarší d ůkaz pochází z Egypta. Jedná se o část kamenné desti čky, do které byl vyryt text, který se nedochoval celý a jeho část zní: „popojde do vody“, „silou vesluje rukama i nohama, až se dostane daleko“, „po hlav ě zmizí v řece“. „Po n ějaké dob ě se op ět vyno ří. N ěco drží v ruce“. Její stá ří se odhaduje na 4 500 let p řed n. l. Ze Sýrie pochází první dochovaná obrazová dokumentace, která znárod ňuje lidi pod vodou, kte ří dýchají ze zví řecích m ěchů. Jeden z reliéf ů byl datován rokem 880 p ř. n. l. (Käsinger, Munzinger, 2004, s. 10)

Také básník Plinius se zmi ňuje o bojových plavcích vybavených trubicemi s plovákem na konci. V 11. století n. l. používali slovanští bojovníci na území dnešního N ěmecka dýchacích trubic z rákosu, aby se mohli p řiblížit nepozorovan ě k nep říteli. (URL 3)

V časopisech Potáp ěč byla v letech 1983 - 1984 vydána v 10 dílech přehledná obrazová historie potáp ění, která je sou částí p říloh č. 1 - 10. Text a snímky dodal Pavel Katz.

31

4.2 Dělení potáp ění s ohledem na historii

Ve vývoji potáp ění došlo i na jeho d ělení. Až do 20. století sportovní potáp ění v našem pojetí neexistovalo. Tehdejší úrove ň rozvoje neumož ňovala provozovat potáp ění jako sport pro zábavu a rekreaci. Historie potáp ění je do tohoto století p řevážn ě historií potáp ění pracovního a vojenského. (Piškula, F., Piškula, M., Št ětina, 1985, s. 25)

4.2.1 Pracovní potáp ění

Pracovní potáp ění pat ří pravd ěpodobn ě mezi nejstarší odv ětví potáp ění. Pokud pomineme armádní využití, byla to práv ě touha dostat pracujícího člov ěka pod vodní hladinu, která táhla pokrok p ři vývoji potáp ěč ské techniky. Už ve starých kronikách a nákresech se můžeme setkat s odvážlivci, kte ří z d řev ěných zvon ů vyplouvali na stavbu mostních pilí řů nebo jiné činnosti. Postupem času se zdokonalovalo vybavení, za čala se používat kovová p řilba s p řívodem vzduchu a vše sm ěř ovalo až k dnešní technice, která ob čas p řipomíná vybavení astronaut ů. Není se čemu divit. Pracovní potáp ěč i se často pohybují v kontaminovaném prost ředí, p ři nulové viditelnosti a ne vždy se musí jednat o vodu. (URL 2)

Pro výzkum p ůsobení vzduchu pod tlakem m ěly velký význam kesony. Ty umož ňovaly přípravu základ ů most ů a op ěrných pilí řů ve zna čných hloubkách. Po hladin ě byly dopraveny na místo stavby a po zát ěžových komorách spušt ěny na dno. Ten se naplnil na dn ě vzduchem a vytvo řil pracovišt ě pro d ělníky, kte ří sestupovali do kesonu přes vzduchot ěsné p řepážky. D ělníci často po výstupu trp ěli bolestmi kloub ů, docházelo i k případným ochrnutím či smrti. Zprvu to bylo p řipisováno chladu a revmatismu. Při stavb ě Brooklynského mostu roku 1867 nabyly tyto p říznaky takového rozsahu, že bylo nutné zjistit p říčinu vzniku této nemoci. Dnes jí říkáme dekompresní nemoc. 4 Pracovní potáp ěním se rozvíjelo i v Sov ětském svazu (dále jen SSSR). V roce 1921 podepsal Lenin dekret „O práci na vyzdvižení potopených lodí v Černém a Azovském mo ři“. Na základ ě tohoto dekretu vznikly první skupiny pro vyzvedávání lodí. V roce

4 Dekompresní nemoc (též kesonová nemoc, nemoc potápěčů ) je ozna čení řady p říznak ů, které postihují osobu vystavenou snížení okolního tlaku. Je jedním z nebezpe čí p ři potáp ění a dalších aktivitách, spojených se zm ěnami tlaku. 32

1923 byly p řeorganizovány na Epron, který zabezpe čoval všechny práce pod vodou SSSR, cvi čil a p řipravoval potáp ěč e, zabýval se výrobou techniky. Velkého úsp ěchu dosáhlo potáp ění v letech 1936 - 1938. P ři experimentálních sestupech se stla čeným vzduchem byl p řekonán sv ětový hloubkový rekord. V roce 1938 potáp ěč Medv ěděv sestoupil do hloubky 132 metr ů a vynesl na hladinu vzorek p ůdy. Snaha o dobytí nejv ětších hloubek oceán ů se vynutila konstrukci speciálních za řízení. P řed druhou sv ětovou válkou navrhl profesor August Pickard batyskaf, speciální podmo řské plavidlo ur čené pro ponor do velkých hloubek. Skládal se z plováku napln ěného benzínem a ocelové gondoly s pozorovateli a p řístroji, ve kterém je atmosférický tlak. Batyskaf se ve vod ě vznáší, a aby se mohl pono řit, je zat ěžován ocelovými broky, které jsou uvol ňovány elektromagneticky. V roce 1960 dosáhl Batyskaf Trieste hloubky 10 916 metr ů, což je dosud nejv ětší hloubka dosažená člov ěkem. Dosáhnout velkých hloubek však nesta čí, člov ěk pot řebuje pod vodou pracovat. První pokusy s dlouhodobým pobytem pod vodou zahájil Edwin A. Link v roce 1962, který musel být přerušen. V roce 1966 se do pokus ů zapojuje i Československo. V rámci pokusu strávil Josef Mergl pod vodou 3 dny v hloubce 15 metr ů. Dalším pokrokem byl postup, kdy potáp ěč i žili na palub ě lodi v atmosfé ře odpovídající tlakem a složením sm ěsi hloubce vlastního pracovišt ě. Potáp ění od 20. století ud ělalo krok od Siebeho skafandru k naviga čním satelit ům. (Piškula, F., Piškula, M., Št ětina, 1985, s. 26, 27)

Za jejichž pomoci dosáhne potáp ěč maximáln ě možné p řesnosti kdekoliv na celém sv ětě. Příklad použití - možnost zam ěř ení zajímavých lokalit se zp ětnou navigací s p řesností na n ěkolik metr ů.

V malých hloubkách provád ějí práce profesionální potáp ěč i ve výstroji, která je podobná sportovnímu potáp ění. Často se používá potáp ěč ských p řileb, které chrání hlavu a usnad ňují komunikaci s hladinou. (Piškula, F., Piškula, M., Št ětina, 1985, s. 29)

V ČR má pln ě profesionální potáp ění asi čty řicetiletou tradici. Do té doby provád ěli práce pod vodou v ětšinou potáp ěč i dobrovolníci, zam ěstnanci z vodohospodá řských za řízení nebo potáp ěč i bá ňští záchraná ři. Rozdíl mezi profesionálními a ostatními potáp ěč i je v tom, že každý má jiný cíl. Pro profesionálního potáp ěč e je cílem spln ění svého pracovního úkolu. (URL 40 )

33

Pracovních činností pod vodou je mnoho a je možné je rozd ělit na n ěkolik základních skupin:

• stavební práce,

• práce strojn ě-mechanického charakteru, • záchraná řské práce,

• práce pr ůzkumné a kontrolní.

Potáp ěč i v ČR odpracují pod vodou za rok asi 5 000 hodin. Jelikož je profesionálních potáp ěčů málo, stráví každý z nich pod vodou 350 hodin za rok. Mezi nej čast ější činnosti pat ří opravy vodohospodá řských, opravy mechanism ů jez ů, sva řování prasklých konstrukcí, pálení ocelových št ětovnic, r ůzné montážní práce, kontroly a pr ůzkumné práce. V roce 1993 vznikla Asociace profesionálních potáp ěčů ve spolupráci se Svazarmem potáp ěčů ČR rozvíjet a propagovat profesionální potáp ěním a zájemc ům o tuto činnost umožnit získání Profesionálního pr ůkazu potáp ěč e. (URL 40 )

Obrázek č. 11 - Pracovní potáp ěč (URL 2)

Zvláštní kategorií pracovního potáp ění je potáp ění satura ční, kdy se lidský organismus při delším pobytu pod vodou, nebo p ři pobytu v extrémní hloubce, nasytí dusíkem

34

na maximální možnou hranici, p řičemž délka výstupu na hladinu (dekomprese) již dále neroste. Princip satura čního potáp ění tedy spo čívá ve vytvo ření základny p římo na dn ě, ve které je udržován stejný tlak jako v okolním prost ředí a potáp ěč i zde žijí jako na "ubytovn ě". Výrazn ě se tím šet ří čas i náklady na dýchací sm ěsi. Po ur čité dob ě se pak potáp ěč i v uzav řeném prostoru vrací na hladinu, kde je jim postupn ě snižován tlak a dod ělána potřebná dekomprese. (URL 2)

Obrázek č. 12 - Potáp ěč záchraná ř spoušt ěný do tubusu (URL 41)

4.2.2 Rekrea ční potáp ění

V ČR se rekrea ční potáp ění za čalo velmi rozmáhat. K dovolené u vody pat řilo vždy koupání. Člov ěk si odnese mnoho krásných zážitk ů na celý život. I zajímavé po řady v televizi, které ukazují krásy z podvodní říše, podn ěcují lidskou zv ědavost a touhu vid ět popisovanou nádheru na vlastní o či. Tohle všechno umož ňuje rekrea ční potáp ění. Rekrea ční nádechové potáp ění neboli šnorchlování, je asi nej čast ější aktivitou u lidí, kte ří tráví dovolenou u mo ře. Je oblíbeným relaxa čním sportem ve sv ětě i u nás. (URL 9)

35

Šnorchlování je jednou ze čty ř nádechovým kategorií, které jsou celosv ětov ě uznávané. Mezi další pat ří apneista, freediver a tech-freediving. (Schuster, 2009, s. 18,19)

Obrázek č. 13 - Šnorchlování (URL 32)

Jedná se o plavání na hladin ě vody, ke kterému je pot řeba pouze maska, šnorchl a ploutve, n ěkdy závaží, pro ty zmrzlé také neopren. Maska umož ňuje vid ět pod vodou ost ře, utvá ří vzduchovou kapsu kolem o čí. Je velice d ůležité, že má krytý i nos. Maska bez zakrytého nosu, není ur čená na potáp ění, mohla by zp ůsobit vážné zran ění, je vhodná pouze na plavání. Kvalitní potáp ěč ská maska se dá po řídit za cca 500 - 2000 K č. Šnorchl je trubice p řipevn ěná k masce, kterou se dá dýchat při pohybu na hladin ě. Umož ňuje potáp ěč i dýchat s hlavou pono řenou do vody a pozorovat tak prost ředí pod vodní hladinou. Správný šnorchl má anatomické náustek, který má vypo čítání speciální vnit řní objem. Používání šnorchlu s jiným pr ůměrem nebo délkou je velmi nebezpe čné. Dobrý šnorchl se koupí v obchod ě od cca 250 K č, s ventilem za cca 490 K č. Ploutve usnad ňují potáp ěč i pohyb na i pod vodní hladinou. Podobn ě jako p ři plavání, tak i p ři potáp ění se používají r ůzné kopy. Pro efektivní využití ploutví je d ůležité um ět správn ě kopat. Vyhovující ploutve se dají po řídit za cca 600 - 1500 K č. Jak již bylo d říve uvedeno, t ěmto t řem základním v ěcem, které potáp ěč pot řebuje pro potáp ění, se říká ABC. I když se dají p ůjčit, je vždy výhodou mít 36

vlastní. Potáp ěč má tak jistotu, že mu dob ře sednou a je o n ěj správn ě pe čováno.

(URL 11 )

Podle Dob řichovského (1987, s. 239) se rekrea čním potáp ěním v roce 1987 zabývalo již zhruba 50 000 lidí.

4.2.3 Speleopotáp ění

Speleopotáp ěním se rozumí potáp ění v jeskyních, ponorech, vyv ěra čkách a jiných krasových nebo nekrasových vodách, brání-li potáp ěč i v některém okamžiku potáp ění nějaká p řekážka p římému výstupu na hladinu vertikálním sm ěrem, nebo hrozí-li možnost vyno ření v nedýchatelném prost ředí. (URL 15 )

ČR na první pohled nepat ří mezi zem ě, kde by bylo možné n ěco objevovat, ale p řece se najdou místa, kde ješt ě nikdy nevkro čila lidská noha, která ješt ě nejsou zakreslena na žádných mapách a o jejichž dosažení se pokouší mnoho objevitel ů. Je to podzemní sv ět krasových oblastí, hluboké jeskyn ě zdobená krápníkovými útvary r ůzných tvar ů, strmé propasti, podzemní řeky a jezera. Jednou z nejv ětších p řekážek pro speleologa jsou sifony, chodby v celé výšce zapln ěné vodou, často vedoucí do zna čných hloubek a poté se op ět vyno řující v nezatopených prostorech. Práv ě tam jsou nové a dosud neprozkoumané jeskyn ě. Myšlenka využít pro pr ůnik t ěmito míst potáp ěč e se nabízí sama. (Novák, 1986, s. 102)

Potáp ění v jeskyních u nás za čalo na za čátku 20. století. V Moravském krasu v jeskyni Bý čí skála pracovala v té dob ě skupina jesky ňářů z brn ěnského spolku n ěmeckých turist ů. Snažili se n ěkolik let p řekonat Šenk ův sifon, který uzavíral cestu do nitra jeskyn ě. V roce 1912 se po pokusech p řekonat sifon sest řelováním strop ů dostali do místa, kde bylo pot řeba ur čit sm ěr dalšího postupu. Güntherovi Nouackhovi se poda řilo vyp ůjčit od firmy Westfalia st řední soupravu, jak se tehdy říkalo potáp ěč skému skafandru. Z této akce existuje velmi dobrá fotodokumentace, ze které je podrobn ě vid ět uspo řádání celého p řístroje. Potáp ěč si nesl zásobu dýchací sm ěsi s sebou, ve dvou vodorovn ě uložených lahvích na zádech. Lahve byly pln ěny sm ěsí 45 % kyslík a 55 % vzduch. Nouackh, bez p ředb ěžného výcviku a zkušeností 37

s potáp ěním, sestoupil n ěkolikrát pod hladinu sifonu, aby vyhledal pokra čování. To se mu skute čně poda řilo a výsledky jeho pozorování potvrdily pozd ější výzkumy. Další práce této skupiny na dlouhou dobu p řerušila 1. sv ětová válka. (URL 16 )

K nejp ředn ějším a ve sv ětě nejznám ějším zástupc ům p ředvále čné v ědy pat řil profesor Karel Absolon. Jeho v ědecké zájmy se utvá řely již v d ětství, protože jeho d ěde čkem nebyl nikdo jiný než známý krasový badatel a amatérský archeolog MUDr. Jind řich Wankel. Do roku 1908 prozkoumal a zdokumentoval v ětšinu jeskyní v severní části Moravského krasu a Rudického propadání. N ěkolikrát sestoupil do Macochy a po vzoru francouzského speleologa E. A. Martela se mu v mnohých známých jeskyních poda řilo proniknout do nových rozsáhlých prostor. V rámci P řírodov ědeckého klubu založil jeskynní sekci, jejíž členové se roku 1909 prokopali do prvních krápníkových dóm ů Punkevních jeskyní a do jeskyn ě Kate řinské. Své poznatky uložil Karel Absolon do monografie „Kras moravský“, která je dodnes cen ěnou ozdobou každé speleologické knihovny. (URL 30 )

Kolem roku 1920 provád ěl Absolon v okolí Macochy pr ůzkumy s využitím potáp ěč ské techniky. Rozhodl se tehdy pro potáp ěč ský systém firmy Dräger. Absolon využil zkušeností vysloužilce rakouské maríny Emila Buršíka, který sloužil za války jako potáp ěč v Pule. Tento zkušený potáp ěč sestoupil 09. 01. 1921 poprvé do Horního jezírka na dn ě propasti Macochy. Potáp ěl se i na dalších místech Punkevních jeskyní a p řinesl první poznatky o pr ůběhu jeskynních chodeb pod vodou. Od Buršíka p řevzal potáp ěč ské řemeslo Karel Divíšek, který pokra čoval v jeho práci. Jeho potáp ěč ská činnost sehrála významnou úlohu p ři rozsáhlých výzkumech podzemního toku Punkvy. Bez jeho pomoci by se nemohly uskute čnit čerpací pokusy, p ři kterých byla hladina Punkvy snížena o 25 metr ů. Kone čným výsledkem t ěchto prací bylo propojení dna Macochy s výv ěrem Punkvy vodní cestou a otev ření vodní plavby po Punkv ě pro návšt ěvníky jeskyní v roce 1936. Divíšek se v Moravském krasu potáp ěl až do za čátku 2. sv ětové války. (URL 16 )

38

Obrázek č. 14 - Mapa podzemního toku Punkvy a jejich p řítok ů (Novák, 1986, s. 110)

Po čátkem padesátých let 20. století za čala v Moravském krasu nová vlna potáp ění. V tomto období se v ěnovaly potáp ění v Moravském krasu p ředevším t ři skupiny. Skupina Neptun vedená Jaroslavem Fadrnou, skupina podniku Moravský kras a n ěkolik potáp ěčů z Plánivské speleologické výzkumné skupiny. Jádro skupiny Neptun tvo řili, krom ě Jaroslava Fadrny, i dva další významní potáp ěč i, a to František Plšek a Olda Matoušek. Za jejich nejv ětší úsp ěch je považována pr ůzkumné akce v roce 1958, kdy Fadrna spolu s Plškem objevili p řes 900 metr ů nových chodeb za Ob řím dómem

39

sm ěrem k Bý čí skále. P ři postupu p řekonali dva sifony v délce 7 metr ů, oba na nádech.

(URL13 )

V letech 1965 až 1970 za čal využívat služeb jeskynních potáp ěčů i podnik Moravský kras, v čele s potáp ěč em Zde ňkem Šereblem. Soust ředili svoji pozornost hlavn ě na jeskyni 13c, kde se poda řilo nalézt podzemní tok Bílé vody, jedné ze dvou hlavních zdrojnic podzemní říčky Punkvy. Potáp ěč i ur čovali sm ěr postupu a razi či sest řelovali stropy tak, aby se dalo postupovat uvoln ěnou chodbou sm ěrem k Macoše. Celkem se poda řilo postoupit do vzdálenosti 900 metr ů. P ři pokusu Zde ňka Šerebla a Ji řího Šlechty dne 05. 09. 1965 o p řekonání odtokového sifonu v této jeskyni. Ji ří Šlechta z nezjišt ěných d ůvod ů tragicky zahynul. (URL 13 )

Dne 16. 08. 1969 p řekonali v povod ňové chodb ě v Amatérské jeskyni t ři jesky ňáři M. Beníšek, M. Šlechta a J. Vít odtokový sifon a dostali se do prostor Nové amatérské jeskyn ě. Po prozkoumání a zdokumentování celého systému se stala tato jeskyn ě nejdelším jeskynním systémem celého tehdejšího Československa a nejv ětším objevem v povále čné historii naší speleologie. Dnes je jeho celková délka na 37 kilometr ů. I zde si však vybrala p říroda krutou da ň. P ři pr ůzkumech v prostorách za sifonem zahynuli p ři extrémní povodni 29. 08. 1970 dva speleologové Milan Šlechta a Marko

Zahradní ček. (URL 13 )

Koncem šedesátých let se jeskynním potáp ěním za čala zabývat skupina potáp ěčů ve svazarmovském klubu Delfín. Tato skupina se významnou m ěrou podílela na p říprav ě Mezinárodního speleopotáp ěč ského tábora v Moravském krasu při p říležitosti Sv ětového speleologického kongresu Mezinárodní speleologické unie, který se konal v roce 1973 v Olomouci. Tato událost se stala významným mezníkem vývoje našeho jeskynního potáp ění. (URL 13 )

V ČR se speleopotáp ěním v ěnuje Česká speleologická spole čnost (dále jen ČSS), která je sdružením zájemc ů o speleologii, krasové i pseudokrasové oblasti a jevy, p řirozené i um ělé podzemní prostory. Její členové se zabývají objevováním, studiem, dokumentací, pr ůzkumem a výzkumem t ěchto jev ů a prostor, jejich v ědeckým výzkumem, ochranou a historickým vyhodnocením. K jejím dalším cíl ům pat ří ochrana

40

přírody, shromaž ďování, uchovávání a využívání získaných poznatk ů, zve řej ňování a popularizace výsledk ů své práce, rozvoj technického vybavení. ČSS organizuje specializovanou složku pro poskytování pomoci v jeskyních, p řípadn ě jiných 5 podzemních prostorách - Speleologickou záchrannou službu. (URL 12 )

V sou časné dob ě má ČSS 63 základních organizací. Pat ří sem nap říklad Český Kras Praha 3, Zlatý k ůň Beroun, Krasová sekce Pr ůhonice, Speleoaquanaut Praha 4,

Šumavský kras P řeštice, Topas Brno, atd. (URL 14 )

4.2.4 Sport a potáp ění

Potáp ění vzniklo nejprve pro pot řeby vykonání práce pod vodou. Dlouho tedy nebylo považováno za sport, ale za povolání, práci. Teprve s rekrea čním potáp ěním se rozvíjí i sportovní disciplíny. Ty první jsou jasné, kdo dál, hloub ěji, delší dobu či za nejkratší čas. Spolu s rozvojem samotného potáp ění, pracovního i rekrea čního, se rozvíjí i sportovní disciplíny vyžadující trénink a p řípravu. Vzniklo tak potáp ění jako vrcholový sport. (URL 43)

Od doby, kdy v roce 1933 Francouz de Corlieu vynalezl ploutve, prošlo sportovní potáp ění složitou cestou vývoje disciplín, výstroje a výzbroje. I když bylo vynalezeno mnoho zp ůsob ů pohybu člov ěka pod vodou, základním a nejpoužívan ějším prost ředkem pohybu pod vodou z ůstaly ploutve. Nejvíc zm ěn v jejich konstrukci zaznamenalo práv ě sportovní potáp ění. Od prvního prodloužení ploutví laminátovými listy až po dnešní monoploutev, se kterou se plavou všechny potáp ěč ské disciplíny. Potáp ěč ský sport se za čal rozvíjet na p řelomu čty řicátých a padesátých 20. století. V této dob ě nebyly potáp ěč ské disciplíny sjednoceny a záleželo pouze na organizátorech jednotlivých sout ěží, jaké vyberou disciplíny a jaká vymyslí pravidla. Sout ěže se obvykle sestávaly z plavání pod vodou na nádech, obratnostních cvi čeních, plavání pod vodou s p řístrojem podle p ředem ur čeného schématu a obratnostních cvi čeních. Postupn ě se za čalo

5 Byla zřízena v roce 1982 jako dobrovolná specializovaná složka České speleologické spole čnosti. Působí v ní vybraní zkušení speleologové, kte ří procházejí lezeckým a zdravotnickým výcvikem a jsou schopni v p řípad ě pot řeby poskytnout kvalifikovanou pomoc.

41

na mezinárodní scén ě sout ěžit v orienta čním potáp ění, kde se první sout ěže konaly v roce 1961 v Itálii. Distan ční plavání s ploutvemi m ělo svoji první sout ěž v roce 1964 ve Francii. Plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění jsou nejmladší disciplínou potáp ěč ského sportu a vzniklo p ředevším odd ělováním sprinterských částí orienta čních a distan čních závod ů, které se za čaly p řesouvat do plaveckých bazén ů. (URL 26 )

Sportovní potáp ění se u nás za čalo rozvíjet až po 2. sv ětové válce, kolem padesátých let, kdy pod záštitou Revolu čního odborového hnutí, vznikají první kroužky sportovního potáp ění. Od roku 1959 i ve Svazarmu. 6 Za čalo období masového rozvoje tohoto sportu a vznikaly nové závodní disciplíny. Dob řichovský (1987, s. 239) píše, že v roce 1965 bylo ve Svazarmu organizováno p řes 3 600 sportovních potáp ěčů , v roce 1966 již 6 000 a v roce 1976 p řes 11 000 potáp ěčů .

Mezi základní disciplíny závodního potáp ění pat ří:

• plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění, • orienta ční potáp ění, • hry pod vodou, • spearfishing,

• volné potáp ění. (URL 43)

Každá činnost d říve nebo pozd ěji vede k tomu, že n ěkte ří z těch, jež se jí v ěnují, za čnou mezi sebou sout ěžit. Zpo čátku dostává neorganizované zápolení postupn ě svá pravidla, která dávají všem ú častník ům stejné šance na vít ězství. Vít ězové místních sout ěží cht ějí zm ěř it své síly s vít ězi odjinud a vzniká žeb říček výkon ů. Proto ani potáp ění není výjimkou, a tak za desítky let od vynálezu potáp ěč ských ploutví, masky a dýchacího přístroje vznikla celá řada disciplín. Od sport ů, jimž se v ěnuje pár nadšenc ů, až po sout ěže organizované mezinárodn ě na úrovni mistrovství kontinent ů nebo sv ěta. V mnohých z nich pat ří čeští sportovci mezi obávanou konkurenci. Velká část t ěchto sout ěží se odehrává v krytých bazénech a jsou to plavecké závody s použitím n ěkterých prvk ů potáp ěč ské výstroje. Pat ří sem nap říklad tzv. ploutvové plavání , kdy se plave

6 Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou) se 24. 03. 1990 přetransformoval ve Sdružení technických sport ů a činností, po n ějakém čase sdružení zm ěnilo název na Sdružení sportovních svaz ů České republiky ( ČSTV).

42

na hladin ě s ploutvemi, které se však zm ěnily b ěhem vývoje této disciplíny k nepoznání. (Novák, 1986, s. 136, 137)

Další disciplín ě se říká rychlostní potáp ění . Závodník plave pod vodou se zadrženým dechem nebo s dýchacím p řístrojem, který nemá na zádech, ale tla čí ho p řed sebou, aby tak snížil odpor vody. P ři plavání na nádech je tra ť v ětšinou dlouhá padesát metr ů, s přístrojem se plave nejvíc osm set metr ů. Disciplín je pochopiteln ě mnohem víc, krom ě závod ů jednotlivc ů jsou i sout ěže čty řč lenných štafet na hladin ě s ploutvemi, nebo pod vodou s dýchacím p řístrojem. Nesout ěží samoz řejm ě jen muži, naopak mnohé naše závodnice dosáhly vynikajících úsp ěch ů. (Novák, 1986, s. 137)

Nejen špi čkový závodníci, ale i řadoví potáp ěč i mají možnost na nejr ůzn ějších závodech porovnat své síly. N ěkdy se sout ěží i v netradi čních sout ěžích, které vymýšlejí po řadatelé a tak si mohou ú častnici vyzkoušet, jestli mohou spoléhat pouze a jen na své schopnosti, aniž by m ěli možnost disciplíny natrénovat. Mezi takové závody pat ří populární Zlatá ploutev Prahy.7 (Novák, 1986, s. 138)

Pod hladinou krytých bazénu je ale možné p ěstovat i kolektivní sporty, z nichž u nás nejpopulárn ější je podvodní ragby . První pravidla vypracovaná potáp ěč i z klubu pražské stavební fakulty ČVUT byla pozd ěji pozm ěněna podle obdobné disciplíny provozované pod záštitou CMAS. (Novák, 1986, s. 139)

Nesportuje se ale jenom v bazénech. Na rozdíl od nich jsou podmínky v přírod ě mén ě příznivé - nízká viditelnost, chlad, nedostatek orienta čních bod ů. Práv ě na tom je založen další sport, který u nás potáp ěč i provozovali dokonce s takovými výsledky, že na Se čské p řehrad ě bylo v roce 1979 uspo řádáno mistrovství Evropy. Tato disciplína se nazývá orienta ční potáp ění. Divák si p ři tomto sportu p říliš na své nep řijde. Potáp ěč i zmizí pod vodou a na hladin ě z nich jsou vid ět jen plastikové bójky, které za sebou táhnou na lan ě. (Novák, 1986, s. 139, 140)

Sout ěže v tomto sportu s mnoha brannými prvky se za čaly po řádat kolem roku 1960 v SSSR a naši potáp ěč i se poprvé zú častnili mezinárodního utkání socialistických stát ů

7 Poslední závod Zlaté ploutve se konal 06. 12. 2008 v trojboji, dvojboji a závodu dvou členných družstev. 43

v Berlín ě v roce 1963. Už za dva roky se na sout ěžích objevili sportovci z Itálie a Rakouska, a tak se v roce 1967 konalo první mistrovství Evropy v italské Ascon ě. Nechyb ěli p ři tom ani naši potáp ěč i. Teprve t řetí mistrovství Evropy nám p řineslo medaili. Na pátém mistrovství v Holandsku v roce 1972 zazá řila československá závodnice Hana Skružná. Stala se mistryní Evropy ve slalomu kolem pevných bójí, další zlato získala spole čně s Alenou Kal číkovou v disciplín ě zvané sjížd ění a st říbrnou medaily z dvojboje. Úsp ěchem bylo i mistrovství Evropy v roce 1978 v rakouském Ossiachu, odkud naši závodníci p řivezli t ři st říbrné a p ět bronzových medailí a umístili se tak na druhém míst ě v celkovém hodnocení. Od té doby pat ří orienta ční potáp ění mezi sporty, v nichž jsou čeští reprezentanti obávanými a pozorn ě sledovanými soupe ři. (Novák, 1986, s. 140, 141)

Filmování a fotografování pod vodou má také své sout ěže, na nichž se nebojuje silou sval ů, ale výsledky jsou sledovány stejn ě pozorn ě. N ěkteré tyto sout ěže a festivaly mají dlouholetou tradici a jsou pro filma ře a fotografy místem, kde mohou p ředvést nejen své práce, ale pod ělit se o vlastní zkušenosti s ostatními. Takovými místy se stal nap říklatachovský nebo t řebí čský festival potáp ěč ských film ů. „Karibská mušle“. (Novák, 1986, s. 142)

Tachovský mezinárodní potáp ěč ský festival PAF vznikl v roce 1979. Nejd říve mezi sebou sout ěžily jednotlivé kluby, od roku 1983 pak jednotliví auto ři. V roce 1990 se nesout ěžn ě objevily diapásma a diapozitivy, aby v následujícím ro čníku už byly oficiální. Pomalu se vytrácely filmy 16 mm, po nich i 8 mm. Nahradily je videosnímky s velkoplošnou videoprojekcí. Do roku 1994 práce hodnotili pouze diváci, dnes tak činí i dv ě odborné poroty. Cílem akce je dát možnost prezentovat výsledky práce potáp ěčů . V roce 2011 prob ěhl již 33. ro čník, jehož výsledky jsou zveřejn ěny na webových stránkách PAF TACHOV. (URL 33)

Někte ří naši potáp ěč i se zú čast ňovali zajímavé sout ěže na jeze ře Helenesee, které vzniklo ze starého povrchového dolu a je vyhlášeným potáp ěč ským rájem. Závod za čínal na b řehu p řehlídkou svého vybavení. Poté každý ú častník obdržel ur čitý po čet film ů a b ěhem stanovené doby je musel exponovat na libovolném míst ě jezera. Všechny filmy pak byly vyvolány a porota z nich vybrala vítězné snímky. (Novák, 1986, s. 142)

44

4.2.4.1 Plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění

Plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění pod vodou p ředstavují nejmladší disciplínu potáp ěč ského sout ěžního sportu. Jako samostatná disciplína vznikla ve sv ětě v roce 1967, kdy se spolu s orienta čními disciplínami konalo první mistrovství Evropy v italské Ange ře. Sout ěžilo se ve sprintu na 40 metr ů na nádech a vytrvalostním závod ě na 1 000 metr ů s přístrojem na volné vod ě podle nataženého lana. K faktickému rozd ělení disciplín na evropské úrovni došlo v roce 1968. První mistrovství sv ěta se konalo v roce 1976 v německém Hannoveru. Od roku 1982 jsou plavecké disciplíny sou částí Sv ětových her. Evropské juniorské šampionáty se konají od roku 1984 a sv ětové od roku 1989. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 64)

Jak uvádí časopis p řátel vody ( Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1969) z p ůvodn ě orienta čního víceboje se prosazovali velmi pomalu a pomohlo, že se v ětšinou sprinterské orienta ční disciplíny p řesunovali postupn ě z volných vod do bazén ů. Sportovní komise CMAS pak následn ě provedla rozd ělení na plavecké a orienta ční disciplíny hned od prvního spole čného mistrovství v roce 1967. V roce 1986 prosadila organizace CMAS, aby za řadil Mezinárodní olympijský výbor plavání s ploutvemi mezi olympijské sporty.

V ČR se neoficiální závody v bazénech za čaly po řádat už v roce 1960. Na volné vod ě se po řádají od roku 1967 závody v plavání s ploutvemi na st řední a dlouhé trat ě. Nejstarší závod, který se udržel až do sou časnosti, je sout ěž družstev Potáp ěč ská liga. Tento závod vznikl v roce 1968 a jeho po řadatelem je klub sportovních potáp ěčů v Olomouci. Od roku 1982 se stal tento závod mistrovstvím republiky v sout ěži družstev. V roce 2011 se konal již 44. ro čník, listina vít ězů dle jednotlivých let je sou částí p řílohy č. 11.8 Od roku 1971 se pravideln ě také po řádá mistrovství republiky v individuálních závodech. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 64)

Plavání s ploutvemi je velmi podobné klasickým plaveckým disciplínám. Rozdíl je v tom, že jsou plavci vybaveni ploutvemi. Závody v plavání s ploutvemi se konají nejen

8 Potáp ěč ská liga je jednou z vrcholných sportovních akcí v ČR. Od roku 2000 se Liga plave jako mistrovství ČR družstev a pat ří tak k nejkvalitn ěji obsazenému závodu v ůbec. V dubnu 2012 prob ěhne 45. ro čník. 45

na krytých pop ř. venkovních bazénech, ale i na otev řených vodách, kde se v ětšinou plavou vytrvalostní disciplíny. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 65, 66, 67)

Plavání s ploutvemi má tyto disciplíny: 50, 100, 200, 400, 800, 1 500 metr ů a štafety na 4 x 100 metr ů a 4 x 200 metr ů. Dýchání zde místo p řístroje zajiš ťuje dýchací trubice (šnorchl) vedená p řes čelo. P ři sout ěžích musí mít závodníci po celou dobu závodu jakoukoliv část t ěla či výstroje nad hladinou. Výjimkou je 15 metrové pásmo po startu a po obrátkách, kdy je povoleno závodník ům plavat pod hladinou. Každý závod v plávání s ploutvemi i rychlostním potáp ění za číná startovním skokem ze startovních blok ů po povelu „na místa“. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 67)

Tradi ční závody se po řádaly zejména v Ústí nad Labem (Štít vít ězství), v Žilin ě (Memoriál V. Jír ů), ve Vsetín ě (Memoriál J. Este řáka), v Brn ě (Zlatá ploutev brn ěnských mezinárodních veletrh ů) a v Praze (Zlatá ploutev Prahy).

Mezi nejznám ější mezinárodní závody pat řily:

• Pohár m ěst (tra ť 4 x 1 800 metr ů) na Máchov ě jeze ře,

• Maratón vít ězství na trati 24 km na řece Labi.

Od roku 1969 se po řádá mistrovství ČR v plavání s ploutvemi podle rozd ělení disciplín chválených CMAS. Sout ěže plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění se ve svých disciplínách a pravidlech velmi blíží plaveckým sout ěžím. Tyto sout ěže se konají v bazénech, kde jednotlivý závodníci plavou každý ve své dráze, v disciplínách od 50 až po 1 500 metr ů. Na rozdíl od plavání, kde známe čty ři plavecké zp ůsoby, zde rozlišujeme dva základní způsoby plavání s ploutvemi. (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1969)

Rychlostní potáp ění se plave s dýchacím p řístrojem, který závodník drží nej čast ěji před t ělem ve vzpažení, i když držení p řístroje je libovolné. P řístroj obsahuje stla čení vzduch, jehož maximální tlak je 200 jar ů. V základních pravidlech je uvedeno, že tvá ř závodníka musí být po celou dobu závodu pod vodou. S přístrojem se plavou disciplíny 100, 400 a 800 metr ů. Technika plavání je podobná jako u orienta čního

46

potáp ění a distan čního plavání s ploutvemi. Klí čovým místem p ředevším pro za čínající závodníky je provedení tzv. kotoulové obrátky. D ůležit ě je správné na časování postupného vyplavání k hladin ě a p řenesení horní části t ěla i s přístrojem do nového sm ěru plavání. Na každé obrátce i v cíli je povinný dotyk části t ěla nebo výstroje o st ěnu bazénu. Jedinou disciplínou, která se plave bez dýchacího p řístroje i bez trubice je 50 metr ů rychlostního potáp ění. Tuto vzdálenost plavou muži i ženy pouze na nádech a dosahují v ůbec nejv ětší rychlosti, jakou vyvine člov ěk vlastní silou ve vod ě. Nejlepší závodníci sv ěta plavou rychlostí p řesahující 3,3 metr ů za sekundu. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 66)

Plavání s ploutvemi ČR zaznamenalo n ěkolik sv ětových rekord ů. Ve sv ětovém poháru 2010 v Itálii v Lignanu se o n ě v druhém kole postaral člen KSP Olomouc, vynikající plavec ze Znojma a student UP Olomouc Michal Rubá ček. Poda řilo se zde zvít ězit v závodech v ětového poháru na 800PP Zuzan ě Svozilové , a to 1. kole v Ma ďarsku a ve 4. kole v Německu. Vrcholem roku 2010 se stalo mistrovství Evropy v ruské Kazani. Ond řej Broda (Rejnok T ěrlicko) získal titul "Mistra Evropy" na 50BF ve sv ětovém rekordu v čase 19,38. Michal Rubá ček z KSP Olomouc získal stejný titul ve sv ětovém rekordu na 200BF v čase 1:36,18. (URL 26 )

Velkým vývojem v plavání s ploutvemi a v rychlostním potáp ění prošli ploutve - od klasických ploutví, které se postupn ě prodlužovaly, až po dnešní monoploutev, bez které je prakticky nemožné dosáhnout lepších čas ů v disciplínách v plavání s ploutvemi a v rychlostním potáp ění. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 64)

4.2.4.2 Orienta ční potáp ění

První pokusy o závod ění s kompasem byly zaznamenány již z let 1961 v Itálii (Lago Maggiore) a Rakousku (Wörther-See). Základ disciplíny, p ři nichž rozhodovala nejen kompasová rutina, ale také rychlost, položil tehdejší SSSR, odkud byly pozd ěji už pod mezinárodní federací CMAS p řevzaty tak, jak je po řad ě zm ěn známe dodnes. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 76)

47

První no ční orienta ční závod u nás, dokonce i v Evrop ě a kdo ví, zda ne na sv ětě, byl skute čně odvážným krokem. Chyb ěli zkušenosti, nikdo nev ěděl, jak budou reagovat závodníci a jaké nástrahy p řipraví samotný závod v no ční tm ě. Myšlenka se zrodila na historickém sjezdu potáp ěčů v Brn ě v roce 1968. Tra ť byla dlouhá asi 650 metr ů s hloubkami od 1 do 20 metr ů. Každý startující si vedle normální pot řebné výzbroje pro kompasový závod musel p řivézt i osv ětlenou bóji, viditelnou ve všech sm ěrech do 50 metr ů. Zhasnutí bóje znamenalo diskvalifikaci. Časový limit byl 15 minut. Samotný pr ůběh No čního orientu Brno pak potvrdil, že takovýto závod má budoucnost. (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1975)

Orienta ční potáp ění se provozuje na volné, p ředevším sladké vod ě, tedy v jezerech, přehradách, pískovnách atd. Poslední závody, konkrétně finále sv ětového poháru ve slané vod ě se konaly v roce 1990 na tehdy ješt ě Jugoslávském Krku. Závodníci mezi sebou nesoupe ří p římo, jak tomu je t řeba p ři bazénových závodech, ale vyplouvají na tra ť po jednom, v předem vylosovaném a daném po řadí, které je známo ve čer před závodem, na startovní listin ě. Je dán i startovní interval mezi jednotlivými závodníky od 4 do 10 minut, podle druhu disciplíny. To ale neznamená, že mají všichni závodníci stejné podmínky. P ři závod ě, který trvá až 4 hodiny, m ůže nastat zm ěna po časí, zm ění se síla v ětru, velikost vln a proud ění vody. To vše má vliv na výkon závodníka. Záleží pak na zkušenostech závodníka a trenéra, jak tyto nep říznivé vn ější podmínky dokáží eliminovat.

Sout ěže v orienta čním potáp ění :

• Orientace bez pevných orienta čních bod ů - M kurz - tra ť závodu je vyty čena startovní bójí, t řemi oto čnými bójemi zakotvených na málo viditelných lanech a cílovým pásmem širokým 64 metr ů, ve kterém je 4 metrové „nulové pásmo“ (podoba trat ě tvo ří písmeno M). Celková délka trat ě je 550 metr ů. Hodnotí se výsledný čas a úchylka v cílovém pásmu.

• Orienta ční potáp ění s pevnými orienta čními body - Ty če - závodní tra ť je vyzna čena startovací bójí a p ěti orienta čními ty čemi. Dálka trati je 650 metr ů. Úkolem závodníka je postupn ě najít všech p ět ty čí, což deklaruje viditelným zataháním za ty č, nebo jejím oto čením. Závod kon čí u páté bóje. Bodové 48

vyhodnocení se ur čí z tabulek kde je zahrnuto po čet dosažených ty čí a celkový čas. Dosažení ty čí v nesprávném po řadí znamená diskvalifikaci.

• Orienta ční potáp ění kombinované - Hv ězda - na trati dlouhé 600 metr ů je startovní bóje a p ět oto čných bójí a čty ři pevné ty če a nakonec cílové pásmo široké 30 metr ů s desetimetrovým „nulovým pásmem“ (krajní pásma jsou trestná). Tato disciplína tedy slu čuje orientaci bez pevných orienta čních bod ů s pevnými. Tra ť závodu se podobá p ěticípé hv ězd ě, v jejíchž cípech jsou ty če (pevné orienta ční body) a start s cílem. Bodový zisk je vypo čítán z tabulek kde se hodnotí celkový čas, obeplutí oto čných bójí, dosažení ty čí a za proplavání nulovým pásmem.

• Orienta ční potáp ění podle mapy - MONK - tento závod je vlastn ě kombinací tradi čního orienta čního závodu a potáp ění. Tra ť závodu je tajná a mapu závodu dostanou závodníci teprve po startovním signálu a musí se okamžit ě zano řit. Závodníci ode čítají veškeré zam ěř ení azimut ů a vzdáleností teprve pod vodou. Úkolem závodník ů je v co nekratším čase v libovolném po řadí nalézt p ět ty čí a zaznamenat jejich dosažení p řeštípnutím kontrolní karti čky. Od poslední kontrolní ty če se závodníci vyno ří a plavou po hladin ě k cílové bóji. MONK se plave jako závod dvojic i jednotlivc ů.

• Závod družstev - sjížd ění - v této disciplín ě závodí u muž ů 4 závodníci a u žen 2 závodnice. Závodní tra ť tvo ří čty ři startovní bóje, dv ě sjížd ěcí ty če pro dvojice a jedna sjížd ěcí ty č pro celé družstvo a nakonec cílové pásmo, které musí závodníci dosáhnout spole čně (rozdíl mezi prvním a posledním není v ětší než 20 sekund). Celková délka trat ě je 550 metr ů a u žen 350 metr ů. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 83, 84, 85, 86, 87, 88)

Nákresy jednotlivých tratí závod ů v orienta čním potáp ění tvo ří p řílohu č. 12.

49

České úsp ěchy Již řadu let se česká reprezentace soust ředí v Liberci. Dalšími centry toho sportu jsou Pardubice, Praha, Olomouc, T ěrlicko a Karlovy Vary. V celosv ětové konkurenci byli a jsou výborní členové reprezentací z Ruska, Ukrajiny, Ma ďarska, Kazachstánu. Po řádání mistrovství ČR se ustálilo ve čty řech lokalitách, kde se každoro čně konají závody. Jsou to Harcovská p řehrada v Liberci, Se č u Chrudimi, T ěrlická p řehrada u Haví řova a Jesenice u Chebu. (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1975)

První mistrovství ČR v orienta čním potáp ění se konalo v zá ří roku 1962 na přehrad ě u Ch řibské. (Šuhájek, 1993, s. 1)

Česká reprezentace se pravideln ě ú častní evropských i sv ětových šampionát ů. Za tu řadu let byly vynechány pouze šampionáty v letech 1968 a 1970. Naše reprezentace vyšla naprázdno pouze v prvním ro čníku mistrovství Evropy v Itálii v roce 1967. Ze všech ostatních se vždy vrátila s cenným kovem. Orienta ční potáp ění se stává naší „parádní“ disciplínou potáp ěč ského sportu. (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1975)

Celkem jsme nasbírali 34 medailí z mistrovství sv ěta (9 zlatých, 9 st říbrných a 16 bronzových) a 58 cenných kov ů z mistrovství Evropy (11 zlatých, 18 st říbrných a 29 bronzových). Mezi nejúsp ěšn ější sportovce tohoto odv ětví pat ří Lubomír Silný ml., Radovan Silný, Jan Skružný, Jarmila Silná, Dana Perni čková, Zuzana Št ěpánková, Zuzana Dvo řáková. V roce 2008 se konalo mistrovství Evropy v Estonsku, kde poprvé na sv ětové sout ěži sout ěžili i junio ři do 18 rok ů. Mistryní Evropy se stala Zuzana Dvo řáková v disciplín ě M kurz senior ů. Senio ři získali další tituly mistra sv ěta i v roce 2009 díky Zuzan ě Št ěpánkové (2x) a Jakuba N ěme čka (1x). V roce 2009 se plavalo poprvé i mistrovství Evropy junior ů do 23 let, které se konalo v Německu na jeze ře Störitzsee. 9 Potáp ěč i zde získali 5 medailí. Junio ři plavou, na rozdíl od senior ů, kte ří mají 6 disciplin, jen 4 discipliny - Ty če (5P), M kurz, Hvězda a Paralelní slalom. (URL 25 )

9 10. až 17. 09. 2011 se konalo 15. mistrovství sv ěta a 4. otev řené mistrovství Evropy. Naše duo žen ve složení Zuzana Dvo řáková a Zuzana Št ěpánková získalo kov nejcenn ější - l. místo. Naši muži, Jan Skružný a Jakub N ěme ček, obsadili 5. místo.

50

V roce 2010 se konalo 22. otev řené mistrovství Evropy v orienta čním potáp ění pod hladinou liberecké p řehrady Harcov. Pod vodou se utkalo 120 nejlepších potáp ěčů z dvanácti zemí. Jednotlivé závody se uskute čnily v šesti různých disciplínách, M kurz,

5P-kurz, Ty če, Hv ězda, Monk a Paralelní kurz. (URL 28 )

Zlaté medaile získala Zuzana Št ěpánková v M kurzu, v juniorech to byl Martin Šmejkal a Na ďa Tylová v ty čích a ob ě seniorská družstva žen i muž ů ve sjížd ění. St říbrné medaile p řidala 2x Zuzana Dvo řáková v Tyčích a Paralel, Zuzana Št ěpánková pak ve Hvězd ě. Ob ě tyto závodnice sv ůj další kov vyt ěžily v MONKu. V juniorech další st říbro přinesli Ond řej Kašpar v M kurzu a Paralel a Na ďa Tylová ve hv ězd ě. Bronz vybojovali Zuzana Dvo řáková v M kurzu, Jakub N ěme ček v ty čích a t řikrát v juniorech, Eliška

Vilímová ve Hvězd ě, Tyčích a M kurzu. (URL 19 )

4.2.4.3 Hry pod vodou

Mezi hry pod vodou pat ří:

• podvodní ragby,

• podvodní hokej.

Podvodní ragby má tu nejkratší historii. P ři zrodu tohoto sportu v roce 1961 byla snaha jednoho n ěmeckého potáp ěč ského klubu vytvo řit mí čovou hru pod vodou. Podn ětem bylo kondi ční cvi čení užívané pro zah řátí organismu p řed tréninkem provád ěné pod vodu v bazénu s láhví napln ěnou pískem. První oficiální p ředstavení se konalo v roce 1963 na národních n ěmeckých sportovních hrách. V listopadu roku 1965 v Německu prob ěhl první turnaj v podvodním ragby s názvem „Bitva o zlatý mí č“, který se hraje dodnes. V pr ůběhu dalších let se ut řídila pravidla a následovala propagace i v jiných zemích. Nejv ětší zájem krom ě N ěmecka a st řední Evropy byl i ve skandinávských zemích, které dnes p ředstavují sv ětovou špi čku. První mistrovství Evropy se konalo v roce 1978 ve švédském Molmo a o dva roky pozd ěji se konalo první mistrovství sv ěta v německém Muellheimu. České reprezenta ční družstvo se šampionát ů pravideln ě ú častní od roku 1991 a umís ťuje se na 6. až 8. míst ě. Česká liga se hraje 51

od konce 70. let. V sou časné dob ě mezi nejlepší družstva pat ří družstva z Českých Bud ějovic a družstvo z Pardubic. M ěsta, kde se pravideln ě hraje podvodní ragby, jsou Praha, Most, Chomutov, Ústí nad Labem a Brno. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 96)

V kv ětnu 2010 získalo národní mužstvo podvodního rugby na mistrovství Evropy ve Florencii svou historickou první bronzovou medaili. Hrá či byli z klub ů v Praze, Beroun ě, Českých Bud ějovicích, Pardubicích a v Brn ě. Tento výsledek znamenal další růst zájmu o tento sport v klubech S ČP. (URL 19 ).

Dalšímu rozší ření tohoto sportu u nás brání nedostatek vhodných bazén ů. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 96, 97)

Obrázek č. 15 - Podvodní ragby (URL 34)

Po řadatelem a organizátorem 1. turnaje v podvodním ragby , této u nás neobvyklé sout ěže, byli studenti 17. základní organizace Svazarmu stavební fakulty ČVUT. Turnaj uspo řádali jako p řísp ěvek k oslavám 30. výro čí osvobození naší vlasti. V bazénu VŠZ 52

v Praze - Suchdole prob ěhlo utkání mezi sedmi družstvy. Jednotlivá družstva hrála se čty řmi hrá či a dv ěma náhradníky. Pe čliv ě p řipravená pravidla a organizace sout ěže umožnila velmi vzrušující pr ůběh. Podstatou hry bylo dopravení gumového mí če napln ěného vodou do plovoucího kruhu upevn ěného u st ěny bazénu. Hrá či se sm ěli pohybovat s mí čem pouze pod hladinou. Sout ěž si získala u divák ů zna čný ohlas. (Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1975)

Podvodní hokej - octo-push má celkem dlouholetou historii. Podvodní hokej (Underwater Hockey, Octopush) vznikl v roce 1954 ve Velké Británii. Vynalezl ho Alan Blake se svou ženou a p řáteli. Byli členy potáp ěč ského klubu a velmi aktivn ě se potáp ěli. Problém vznikl tehdy, když za čala zima a nedalo se potáp ět v mo ři. Tenkrát ješt ě nebyly ani potáp ěč ské obleky. Alana napadlo zkusit vymyslet n ějaký sport. Jednoho ve čera se sešel se svou ženou a p řáteli a řekl jim své nápady a vize o zimním sportu, který by mohli vymyslet. Osm hrá čů v týmu, olovn ěné kruhové závaží a pálku na posouvání olov ěného disku. Název Octo-push vznikl z názv ů jmen Octopus (osm hrá čů ), Squid (n ěco jako klouzat) pro ten disk, Cuttle (protože se rýmuje se slovem scuttle - otvor se záklopkou, ošatka) pro bránu a Pusher (z anglického jazyka tla čit, posouvat). Stále se objevovaly pochybnosti, zda to vše v ůbec m ůže fungovat a jediným zp ůsobem jak to ov ěř it bylo jít do bazénu. Od té doby se za čal tento sport hrát pravideln ě. Nyní je registrován u CMAS. Ve sv ětě pat ří k dynamicky se rozvíjejícím sport ům. V sou časné dob ě tvo ří špi čku tohoto sportu týmy Jižní Afriky, Austrálie, Kanady, Nizozemí, Velké Británie a Francie. Podvodní hokej je jedním z úžasných sport ů, který se u nás m ůže v republice praktikovat. (URL 39)

53

Obrázek č. 16 - Podvodní hokej (URL 31)

Mezi nejvyšší sout ěže pat ří mistrovství sv ěta, které se koná od roku 1980 a mistrovství Evropy konané od roku 1985. Mimo to se po řádá řada mezinárodních sout ěží v Evrop ě, zejména ve Velké Británii, Slovinsku, Francii a Holandsku. Jednou z takových evropských sout ěží je nap říklad Alpská liga, které se ú častní nejlepší družstva z každé zú častn ěné evropské zem ě. Pravidelnými ú častníky této sout ěže jsou Slovinsko, Chorvatsko, Německo, Ma ďarsko, Itálie, Francie, Belgie, Holandsko, Velká Británie a ČR, která v letech 2005 až 2007 úsp ěšn ě organizovala vždy jeden z turnaj ů této sout ěže. (URL 21 )

V ČR se tomuto sportu v ěnuje Klub podvodního hokeje Serrasalmus České Bud ějovice, který je registrovaným klubem pod Svazem Českých potáp ěčů . Myšlenka zrození podvodního hokeje u nás pochází od člen ů z Klubu sportovních potáp ěčů Jiho české univerzity. První snahyk vytvo ření klubu podvodního hokeje sahají u nás až do roku 1997. Klub sportovních potáp ěčů se tehdy vrátil ze zahrani ční sout ěže a p řivezl pravidla podvodního hokeje. To se zalíbilo člen ům klubu Serrasalmus. Vyrobili si hokejky a puk a za čali hrát podvodní hokej pro zpest ření potáp ěč ských trénink ů. Postupem času je tento sport zaujal natolik, že si zajistili branky a další nezbytnou výstroj a za čali se podvodnímu hokeji v ěnovat více. V sou časné dob ě mají kolem 20 člen ů a již n ěkolik let se v ěnují pouze podvodnímu hokeji. (URL 22 )

54

4.2.4.4 Spearfishing

Spearfishing je sportovní lov ryb na nádech, definován jako lov ryb pod vodou bez pomoci dýchacích p řístroj ů, s použitím vybavení, jehož funkce spo čívá výhradn ě na fyzické síle závodníka. (Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1969)

Je ur čit ě nejstarší potáp ěč skou disciplínou, z které se s postupem času stala sportovní disciplína. (URL 10 )

Již na velmi starých malbách jsou zachycení lovci, kte ří loví ryby. Dodnes existuje mnoho zemí, kde podmo řský lov harpunou je hlavním zdrojem obživy domorodců. Jako sportovní disciplína je lov ryb znám p řibližně od roku 1945. Obrovský rozmach se datuje od roku 1957, kdy na ostrov ě Mali Lošinj v Jugoslávii bylo uskute čněno první mistrovství sv ěta v podmo řském lovu ryb. Touto disciplínou se za čali zabývat nejen Evropané, zem ě Latinské Ameriky, řada afrických stát ů, Austrálie, Japonsko a řada zemí Oceánie. Řídící centrum CMAS v Pa říži podchytilo tento zájem a vydalo návrh jednotných pravidel a soustavnou propagací dosáhlo toho, že po čty startujících rok od roku stoupaly. Mistrovství sv ěta na Kub ě v roce 1967 pak shromáždilo na startu zástupce 29 zemích celého sv ěta. Stejný po čet ú častník ů byl i v roce 1969 na mistrovství sv ěta v Itálii. Velmi populární bylo Euro-africké mistrovství, šampionáty s otev řenou ú častí v Anglii a Japonsku. Jinde to byly sout ěže, které p řinášely v ětší a v ětší popularizaci. (Kolektiv autor ů, 1972, s. 154, 155)

St řílení ryb pod vodou je v ČR zákonem 10 zakázáno. P říslušný krajský ú řad m ůže ud ělit vyhláškou 11 k provedení zákonu o rybá řství výjimku, a to dle § 9, odst. 1 této vyhlášky. I p řes zákaz se řada sportovních potáp ěčů pravideln ě zú čast ňovala v zahrani čí významných závod ů v podmo řském rybolovu. Výkonní závodníci v podmo řském rybolovu byli organizováni v ČR v Prvním klubu podmo řského lovu (First Spearfishing Club). Čeští potáp ěč i se za čali ú častnit sout ěží v lovu ryb od roku 1963 a pak už nechyb ěli ve v ětšin ě sout ěží, které se konaly v Jugoslávii, Franci, na Kub ě, v Polsku, ve Špan ělsku a v Anglii. (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1975)

10 Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníká řství, výkonu rybá řského práva, rybá řské stráži, ochran ě mo řských rybolovných zdroj ů a o zm ěně n ěkterých zákon ů (zákon o rybá řství), ve zn ění pozd ějších p ředpis ů. 11 Vyhláška č. 197/2004 Sb. k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníká řství, výkonu rybá řského práva, rybá řské stráži, ochran ě mo řských rybolovných zdroj ů a o zm ěně n ěkterých zákon ů (zákon o rybá řství), ve zn ění pozd ějších p ředpis ů. 55

Obrázek č. 17 - Lov ryb na nádech (URL 10 )

Tento sport je ur čitou částí potáp ěčů oblíbený a obhajovaný a jinými zase zavrhovaný, ke kterým se také p řidávají hlasy ekolog ů. Sportovní lov ryb harpunou je striktn ě omezen pravidly - některé druhy ryb se v oblastech nesmí lovit, lovit se smí jen na nádech a s pomocí ru čně ovládané a nabíjené harpuny. P ři sv ětových šampionátech, které trvají dva dny, je doba lovu harpunou stanovena zpravidla na 6 hodin. O výsledku se rozhoduje na b řehu, kde se se čtou body za kusy a váhu. (URL 43)

V ČR se spearfishing provozuje jen p ři závodech a jen v soukromých zatopených lomech. Loví se um ěle vysazené ryby, kterými jsou kap ři zakoupení za startovné. Jednotlivé závody a mistrovství ČR se konají pravideln ě dvakrát do roka, a to na ja ře a na podzim. Každý závod se skládá ze t ří kol a doba pobytu ve vod ě je 40 minut. V p řípad ě, že se ryby nevyst řílí, z ůstávají v lomu. Ryby, které jsou st řeleny, zváženy a zapsány se ve čer upraví ke konzumaci. Je to sport, který nedokáže provozovat každý, protože p ředpokládá trénovanost a um ění lovit ryby v jejich p řirozeném prost ředí, a to vše na nádech. (URL 36)

Každoro čně se u nás koná mistrovství republiky, které se skládá ze t ří závod ů. První závod se bývá první víkend v kv ětnu na zatopeném lomu v Blatné. Druhý pak v červenci na zatopeném lomu v Holetín ě a t řetí závod, na kterém se také vyhlašují 56

výsledky celého seriálu mistrovství republiky, na zatopeném lomu v Trhové Kamenici.

(URL 23 )

4.2.4.5 Volné potáp ění - freediving

Volné potáp ění či také apneismus (v angli čtin ě “freediving”, “skindiving” nebo také

“apnea diving”) je pom ěrn ě mladý sport. (URL 43)

Slovo apnoe pochází z řeckého slova- apnoia a doslova znamená "bez dechu". P ůvod tohoto slova nemá p řipojení na vodu, ale v moderní sportovní terminologie "Apnea" se stal výrazem pro freediving, tedy potáp ění na jeden nádech bez p řístroje, který by umož ňoval dýchat pod vodou. (URL 7)

Podrobn ě se touto činností zabývá následující kapitola.

57

4.3 Historie freedivingu

Naši p ředci již od nepam ěti hledali obživu v mo ři. Potáp ěli se do hloubek bez jakékoliv výstroje jako sb ěra či nebo lovci. V Asii, na Blízkém východ ě, Indickém a Tichém oceánu, byla touha po perlách tak velká, že se freediving podporoval už po celá staletí. Nejslavn ější z těchto tradic freedivingu jsou Amas. Dnes ješt ě tyto japonské a korejské ženy používají potáp ěč skou techniku, které je přinejmenším 2 000 let stará. Nahé ženy, mezi 17 a 50 let věku, se snaží 8 až 10 hodin denn ě dostat na dno a vyzvednou mušle a mo řské řasy z vody, která má sotva 10°C. (URL 7)

Mohlo by se zdát, že dnes krom ě domorodc ů nemá nikdo zapot řebí se potáp ět tímto zp ůsobem, ale opak je pravdou. Dnes o tento sport za číná být veliký zájem širokou ve řejností, zažívá boom. Lidé v něm nalézají odreagování od všedního života, od stresu. Pro n ěkoho je to zp ůsob relaxace pro jiného je to sportovní a vrcholová disciplína, která odhalí, co se v člov ěku vše skrývá. Každý, kdo spat řil krásu mo řské hlubiny, freediving už nev ědomky n ěkdy zkusil, a to jak již bylo uvedeno pomocí vybavení ABC, tzn. masky, ploutví, šnorchlu.

4.3.1 Historie AIDA versus CMAS

Freediving je starov ěká činnost jako lidstvo samo. Více než jakýkoliv jiný sport je založený na reflexu v podv ědomí, který je zakódováno v genomu Homo Sapiens. Již od po čátku zrození existuje lidský život ve vodním prost ředí, tedy od prvních 9 m ěsících svého života. Tato voda je hodn ě podobná mo řské vod ě. Pokud je dít ě pono řeno pod vodou, instinktivn ě zatají dech až na 40 sekund p ři plavání, ale jakmile za čne chodit, tuto schopnost ztratí. Probuzení těchto reflex ů je jedním z nejd ůležit ějších prvk ů při freedivingu a tento reflex dává lidem lepší schopnosti se chránit ve velkých hloubkách. V roce 1960 publikoval sir Alister Hardy v ědeckou teorii ozna čovanou jako hypotéza Vodního lidoopí. Už od roku 1930 měl podez ření, že lidé m ěli p ředky z řad vodních primát ů více, než se p ředpokládalo. Založil to na studiu, že nedostatek srsti je nahrazen vrstvou izolace podkožního tuku, jak je tomu u mo řských savc ů, nikoliv

58

u moderních lidoop ů. Tato teorie ukazuje na to, že plavání a potáp ění bylo klí čovým prvkem ve vývoji Homo Sapiens až do dnešní moderní doby. (URL 7)

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století byly rekordy novodobé freediving éry pr ůkopník ů tohoto sportu, jako je Jaques Mayol a Enzo Maiorca, homologovány CMAS. Ta je však, kv ůli obavám o bezpe čnost a neznámým vliv ům výkonnostního freedivingu na zdraví, kolem roku 1970 opustila a přestala rekordy zaznamenávat. Bazénové disciplíny freedivingu v té dob ě neexistovaly v organizované form ě. Freedive ři pokra čovali dál v poko řování rekord ů, avšak bez n ějakých standard ů. To vedlo k pot řeb ě vytvo řit jednotná pravidla a organizaci, dohlížející na jejich dodržování a na bezpe čnost. (URL 4)

Z t ěchto d ůvod ů byla v roce 1992, Francouzi Rolandem Speckerem a Claudem Chapouisem, založena Asociace Internationale pour le Développement de l'Apnée (dále jen AIDA). Specker byl jeho prvním p ředsedou. (URL 7)

Během následujících let nejen organizovala pokusy o rekordy v hloubkových disciplínách, ale ud ělala z freedivingu sport s širokou členskou základnou, s hloubkovými i bazénovými disciplínami, zorganizovala stovky závod ů a pravidelná mistrovství sv ěta. CMAS od sedmdesátých let, kdy opustila freediving, na n ěj pohlížela jako na extrémní a velmi hazardní aktivitu, se kterou nechce mít nic do čin ění. Vztah k federaci AIDA byl velmi chladný. V n ěkterých zemích freedivery nadále zast řešovaly národní potáp ěč ské asociace pat řící k CMAS, v jiných zemích národní pobo čky CMAS a AIDA spolupracovaly a organizovaly spole čné sout ěže. (URL 4)

Kolem roku 2008 za čalo docházet k jistému sbližování t ěchto dvou organizací. Objevily se spole čné sout ěže AIDA a CMAS, jako nap říkla Europe Evolution Cup v Itálii, nebo Marseille Indoors ve Francii. V srpnu roku 2009 vyvrcholilo jejich sbližování spole čným dvou-mistrovstvím sv ěta CMAS a AIDA v dánském Aarhusu. Zna čná zásluha za toto sbližování se nedá odep řít tehdejšímu prezidentovi AIDA, Billu Strömbergovi. I p řes tento pozitivní vývoj, v roce 2009 členské zem ě CMAS při hlasování velkou v ětšinou odmítly zrušit zákaz ú časti závodník ů AIDA na závodech

CMAS. (URL 4)

59

V roce 2010 se však stal novým prezidentem divize apnoe CMAS mladý a aktivní freediver Levent Ucuzal. Nemohl sice sám rozhodnutí generálního zasedání o tomto zákazu zrušit, ale oficiáln ě prohlásil, že rozhodnutí o závodnících je v pravomoci národních federací, a že mezinárodní CMAS nebude do výb ěru zasahovat. Záleží tedy na národní organizaci, zda na mezinárodní sout ěže CMAS vyšle závodníky AIDA a CMAS jasn ě prohlásila, že je již diskvalifikovat nebude. V ětšina komisí apnoe národních organizací CMAS to p řijala s úlevou, a zrovna tak freedive ři v mnoha zemích. CMAS má totiž v mnoha zemích daleko v ětší váhu a lepší podporu státu než AIDA, a tím pádem často i lepší podporu pro reprezentanty. Takže doposud závodníci museli takticky volit mezi závody jedné či druhé organizace. (URL 4)

CMAS má dnes přes 100 členských zemí a v p ředstavenstvu naprosté v ětšiny z nich sedí jen p řístrojoví potáp ěč i, kte ří o freedivingu v ůbec nic nev ědí. V ČR tento problém neexistuje. Svaz potáp ěčů ČR (dále jen SP ČR) nikdy žádné freediverské závody nepo řádal, ani neorganizoval žádný výcvik nádechového potáp ění. Po zm ěnách v komisi apnoe na mezinárodní úrovni, po zrušení zákazu a po zavedení desítky nových freediverských sout ěžních disciplín, se v ČR otev řela p říležitost ke spolupráci mezi

AIDA ČR (zástupce AIDA International) a SP ČR (zástupce CMAS). (URL 4)

4.3.2 Disciplíny AIDA International

V sou časnosti má AIDA International šest závodních disciplín, z toho t ři bazénové: STA, DYN, DNF (Statická apnoe, Dynamická apnoe a Dynamická apnoe bez ploutví) a t ři hloubkové: CWT, CNF, FIM (Konstantní zát ěž, Konstantní zát ěž bez ploutví, a Free immersion). Podrobn ěji se jim v ěnuje následující kapitola.

Mimo to homologuje také rekordy ve dvou nesout ěžních disciplínách: VWT, NLT (Variabilní zát ěž a No Limits).

Celkový vý čet disciplín:

1. STA - Static Apnea 2. DYN - Dynamic Apnea 3. DNF - Dynamic Apnea without Fins

60

4. CWT - Constant Weight 5. CNF - Constant Weight without Fins 6. FIM - Free Immersion 7. VWT - Variable Weight 8. NLT - No Limits

CMAS International měla doposud jen dv ě freediverské disciplíny Dynamickou apnoe a tzv. Jump Blue, což je dynamika v hloubce 10 metrů, kolem čtverce s délkou hrany 15 metr ů. Původn ě se jednalo o krychli o hran ě 15 metr ů, tedy v hloubce 15 metr ů, ale kv ůli vysoké četnosti ztrát v ědomí, tzv. blackout ů, byla hloubka pozd ěji zmenšena. Tato disciplína je velmi náro čná a kv ůli zna čným bezpe čnostním rizik ům je mnohými národními federacemi bojkotována, nap říklad francouzskou filiálkou CMAS - FFESSM. Takže freedive ři CMAS na mezinárodní úrovni sout ěžili více mén ě jen v dynamické apnoe. (URL 4)

CMAS oznámila na konci roku 2010 zavedení 9 nových freediverských sout ěžních disciplín a rozší řila repertoár na celkových 11 disciplín. Až na kontroverzní No Limits. CMAS integruje všechny disciplíny AIDA, navíc krom ě Jump Blue, zavádí disciplíny Variabilní zát ěž bez ploutví, Speed Endurance Apnea a Skandalopetra, které se u AIDA nepraktikují.

Celkový sou časný seznam disciplín CMAS: 1. STA - Static Apnea 2. DYN - Dynamic Apnea 3. DNF - Dynamic Apnea without Fins 4. Jump Blue 5. CWT - Constant Weight 6. CNF - Constant Weight without Fins 7. VWT - Variable Weight 8. Variable Weight without Fins 9. FIM - Free Immersion 10. Speed Endurance Apnea

11. Skandalopetra. (URL 4)

61

Jednotlivé disciplíny jsou podrobn ěji popsány v příloze č. 13.

4.3.3 Závody AIDA versus CMAS

Během své existence AIDA International zorganizovala tém ěř tisíc bazénových a hloubkových závod ů v šesti závodních disciplínách, a stovky pokus ů o rekordy ve všech osmi disciplínách. Mezinárodních sout ěží CMAS v dynamice a v Jump Blue bylo doposud jen velmi málo. Jen t ři mistrovství sv ěta, dv ě mistrovství Evropy a n ěkolik málo mezinárodních setkání ve st řední a jižní Americe. Národní pobo čky CMAS organizovaly sout ěže ve freedivingu ješt ě p řed tím, než s tím za čala nadnárodní centrála, a to i v disciplínách, které úst řední CMAS dosud neuznávala. Tak nap říklad francouzská FFESSM uspo řádala stovky sout ěží nejen v dynamice, ale i v dynamice bez ploutví, ve statice a v rychlostní apnoe 16 x 50 metr ů. Podobn ě je tomu u FIPSAS (Itálie), FEDAS (Špan ělsko), BIOS ( Řecko), v Turecku, v post-sov ětských zemích, v Jižní a St řední Americe a n ěkterých asijských zemích. N ěkteré národní federace CMAS organizují i hloubkové sout ěže (nap říklad FEDAS), jiné sout ěže nepo řádají, ale organizují hloubkový výcvik (nap říklad FFFESSM). V databázi je tém ěř tisíc freediverských závod ů po řádaných od roku 1999, ale jejich skute čný po čet je výrazn ě vyšší. P ředevším v zemích, kde je aktivní jak CMAS, tak AIDA, nap říklad ve Francii. Tam mají freedive ři každoro čně možnost ú častnit se zna čného po čtu závod ů. Mezinárodní organizace CMAS sice p řidala nové disciplíny již v prosinci roku 2010, ale v roce 2011 ješt ě žádné závody v nových disciplínách neplánovala. Mistrovství sv ěta na Kanárských ostrovech se tak tradi čně konalo v Dynamické apnoe a v Jump

Blue. (URL 4)

Historie nejd ůležit ějších AIDA sout ěží:

• Za čátkem devadesátých let 20. století zorganizoval Claude Chapuis malou sout ěž mezi freeedivers. Myšlenka na zorganizování sv ětového šampionátu se rychle rýsovala. • V říjnu 1996 se konalo v Nice první AIDA mistrovství sv ěta. Šlo o sout ěž národních tým ů v konstantní váze a statické apnoe.

62

• Rok 1997 byl rokem p řechodu a n ěkolik freedivers si vytvo řili skupiny v jejich zemích. AIDA pokra čovala v certifikaci výsledk ů ve 12 zemích. Požadovala, aby si každá z nich vytvo řila vlastní asociaci AIDA. • V roce 1998 uspo řádal Umberto Pelizzari druhé AIDA mistrovství sv ěta na Sardinii. Zú častnilo se 28 zemí a bylo organiza čně velmi dob ře vyda řené. Zlato získal Pellizzari. Již tehdy bylo navrženo potáp ěč i mnoho nových disciplín, kte ří toužili po nových rekordech. Většina z nich byla zamítnuta, některé se testovaly. • V polovin ě devadesátých let statické a dynamické disciplíny vzbuzovaly v ětší pozornost kv ůli Francouzovi Andy Le Sause. Jeho rekordy byly v obou disciplínách nep řekonatelné po dobu 5 let. • V roce 1999 se AIDA snažila držet krok s pokra čujícím vývojem. V zá ří toho roku Roland Specker předal předsednictví Švýcarovi Sébastien Nagel. Ten se stal proslulým díky svým logistickým dovednostem. Během jeho předsednictví za čala exploze v po čtu registrovaných sportovc ů a sout ěží. • V roce 2000 experimentovala AIDA s novým formátovým uspo řádáním sv ětového poháru. T ři sout ěže probíhaly po celé Evrop ě, ale neměly moc šancí na úsp ěch, stále se závodilo jen mezi národními týmy. A tak n ěkte ří navrhli, že sv ětový šampionát dozrál na reformu. • V roce 2001 se stal Umberto Pelizzari prvním, kdo dosáhnul 150 metr ů v No-Limit, a první kdo dosáhl 80 metr ů v disciplín ě Konstantní váha. Od té doby si tímto získal respekt u freediver ů po celém sv ětě, dalo by se říci, že ho ozna čili za nejlepšího freedivera všech dob. • V roce 2001 prob ěhlo třetí AIDA mistrovství sv ěta družstev na Ibize. Italská reprezentace muž ů pod vedením Umberta Pelizzari skon čila na zlatém stupínku vít ězů, druzí byli Francouzi a na Švédsko zbylo třetí místo. V ženské kategorii se na prvním míst ě umístili Kana ďanky s Mandy Rae Cruickshank, Ameri čanky s Tanya Streeter braly st říbro a Italky se Silvií Da se umístily na t řetím míst ě. Herbert Nitsch pozd ěji velká osobnost freedivingu, dosáhl 86 metr ů v Konstantní váze a dosáhl tak na nový sv ětový rekord. Krátce po tomto šampionátu, Pelizzari oznámil po posledním pokusu p řekonat sv ětový rekord jeho sportovní důchod, kde doplaval ve Variabilní váze do hloubky 131 metr ů.

63

• V roce 2002 AIDA a USA reprezentant Glenon Gingo uspo řádali velké mezinárodní závody Memoriál Pacifik Cup - Jacques Mail v Koni na Havaji. Původn ě se zamýšlelo, že by tento memoriál m ěl být sou částí Sv ětového poháru. Účastníci a držitelé rekord ů se kone čně pravideln ě ú častnili sout ěží, nap říklad Martin Št ěpánek (ČR), Carlos Coste (Venezuela), Guillaume Nery a Stéphane Mifsud (Francie), Stig Aavall Severinsen (Dánsko), Bill Stromberg (Švédsko) a mnoho dalších. Přítomnost Boba Crofta zap říčinila, že si tuto sout ěž účastníci opravdu pamatovali. Sout ěže se ú častnilo 27 tým ů. Druhé místo získalo družstvo Švéd ů se ženou v týmu, vít ězství vybojovali členové venezuelského týmu s Carlosem Costeou. Organizaci AIDA se kone čně poda řilo sjednocení nejlepších závodník ů sv ěta. • Rok 2003 byl rokem, kdy se zavedla Konstantní váha bez ploutví. Tato disciplína byla původn ě vyvinuta a podporován organizací ZDARMA (FREE) předtím, než je slavnostn ě převzala AIDA. CMAS tento rok zahájil novou iniciativu: „The Jump Blue“. Pravidla byla taková, že freediver musí doplavat v otev řeném mo ři podél obdélníkového hřišt ě v hloubce 15 metr ů co nejdál. Tato sout ěž byla některými kritizována a za čala s malým úsp ěchem. • V roce 2004 se konalo ve Vancouveru v Kanad ě čtvrté AIDA mistrovství sv ěta. Německo zazá řilo a odvezlo si dom ů zlatý pohár, zárove ň to byla první zem ě, která vyhrála a nepocházela ze st ředomo ří. Druhé a třetí místo pat řilo Velké Británii a Kanad ě. V sout ěži žen se stala nejlepší Kana ďanka, za ní následovalo USA a Německo. Někte ří, jinak dob ře organizovanou sout ěž kritizovali za to, že se konala v Kanad ě, kde jsou studené severní vody s 10°C. To kladlo za vinu, že se zú častnilo závod ů pouze 10 zemí. Jednou z dalších důležitých událostí toho roku byla BIOS Otev řená sout ěž, kdy freediver Carlos Coste oficiáln ě zdolal 100 metr ů hloubky v Konstantní váze. • Roku 2004 dosáhl Tom Sietas (N ěmecko) statický sv ětový rekord v čase 8 minut 58 sekund, který byl nep řekonatelný tém ěř dva roky. Stal se dominantní postavou ve všech bazénových disciplínách. Je považován za prvního, který použil závaží v Dynamické apnoe, což byla na tu dobu revolu ční technika. Patrick Musimu zp ůsobil drobné kontroverze, když oznámil, že se pokusí prolomit hranici 200 metr ů v No-Limits disciplín ě, ale bez dozoru jakékoliv

64

potáp ěč ské federace. V červnu, se na posledním tréninku pokusil dosáhnout 209 metr ů hloubky, kdy se opravdu úsp ěšn ě vrátil nad hladinu. Pár minut co se vyno řil nad hladinu, trp ěl příznaky dekompresní nemoci a musel podstoupit hyperbarickou lé čbu, díky které musel zrušit pokus na ve řejnosti, který byl plánovaný pár dní po té. • V roce 2005 po řádal Sébastien Nagel první Individuální AIDA mistrovství sv ěta ve švýcarském Lausenne. Mezi sout ěžními disciplínami byla Statická apnoe, Dynamická Apnoe s ploutvemi a bez ploutví. Ruska Natalie Molchanova překonala 200 metr ů v Dynamické apnoe, 8 minut v Statické apnoe a pokořila 3 nové sv ětové rekordy. O pouhý týden pozd ěji se konalo druhé Individuální AIDA mistrovství sv ěta v Nice v Konstantní váze, kde znovu získala zlato Molchanová. Sébastien Nagel odešel po 6 letech z prezidentské pozice AIDA a nahradil ho zkušený freediver Bill Stromberg. • V tomto roce také vznikly nové webové stránky, včetn ě oficiálních seznam ů sv ětového žeb říčku. Můžeme tam najít jména jako nap říklad Alexej Molchanov (Rusko), Ryuzo Shinomiya (Japonsko), Peter Pedersen (Dánsko), Juraj Karpis (Slovensko), Patrick Musimu (Belgie), Johanna Nordblad (Finsko) a také Toma Sietase (N ěmecko). • V roce 2005 byla hlavní mediální událostí IWC Sv ětová Statická Apnoe Sout ěž, která se konala v Monaku a byla organizována Pierrem Frollou. Jednalo se o zatím nejv ětší událost freedivingu, pokud jde o expozici a o pen ěžitou cenu. Tento závod byl vysílán živ ě prost řednictvím internetu a měl 500 divák ů sedících na míst ě, včetn ě monackého prince Alberta, který vid ěl, jak Stéphane Mifsud přebírá 1. cenu. • CMAS rozvíjel dále i jiné formy sout ěžních disciplín a po řádal svoje pravidelné mistrovství sv ěta. Jump Blue byla stále jeho jediná kategorie spole čně s Dynamickou apnoe, které byly totožná s programem AIDY. Většina sv ětových freediver ů hledala závody po řádané organizací AIDA, události po řádané CMAS brali za druho řadou příležitost. • V roce 2006 se stal freediving předm ětem zvláštního mediálního zájmu. Kouzelník a um ělec David Blaine se stal sou částí senzace, když se pono řil do napln ěné koule na sedm dní s cílem zlomit rekord Toma Sietase, přestože to AIDA neuznala jako oficiáln ě nový sv ětový rekord. Před miliony televizních

65

divák ů a tisíce divák ů v New Yorku, dne 1. kv ětna, se pod vodou se zadrženým dechem snažil dostat z pout. Organizáto ři akce Kirk Krack, Mandy-Rae Cruickshank a Martin Št ěpánek byli nuceni zasáhnout, když Blain při zadržení dechu po 7 minutách a 8 sekundách upadl do bezv ědomí. • V prosinci 2006 se páté AIDA mistrovství sv ěta konalo v Hurghad ě v Egypt ě, kde zlatou medaili v mužské disciplín ě získalo Dánsko a zlatou medaili v ženské disciplín ě získalo Rusko. • V roce 2007 AIDA zavedla nová pravidla ve sledovém potáp ění. V lét ě Herbert Nitsch, který se rozhodl ovládnout hloubkový freediving, vyrazil znovu získat rekord v No-Limit, kterého dobyl již dvakrát předtím. Cht ěl p řed čít Musim ův neoficiální rekord 209 metr ů v této nebezpe čné disciplín ě. Během čty ř a půl minut dosáhl hloubky 214 metr ů. Na hladinu stoupal velmi pomalu, aby zabránil obavám z dekomprese. Na hladinu se vyno řil nezran ěný a dožadoval se, aby bylo uznáno, že dosáhl nejhlubší hloubky ve freedivingu. • Třetí Individuální AIDA mistrovství sv ěta se konalo ve slovinském Mariboru. Tento tém ěř dokonale provedený bazén zažil zavedení nového sout ěžního složení, které mají A a B finále pro 16 nejlepších freediver ů přes eliminaci jízd. Stig Severinsen získal ve finále dv ě zlaté medaile z tří možných a Natalia Molchanova se dokonce stala trojnásobou zlatou vít ězkou. Molchanova vzala všechny dostupné ženské zlaté medaile na jednotlivých mistrovstvích sv ěta, kdy pokaždé překonala sv ětový rekord a je bezprecedentní v dominanci mezi ženami. • Na konci roku 2007 se pro zm ěnu konalo čtvrté Individuální AIDA mistrovství sv ěta v Sharm el-Sheikh v Egypt ě. Na každoro čně se opakující sout ěži Triple Depth, které se konalo v nedalekém Dahabu pouhé dva týdny po mistrovství sv ěta, vysvitlo nové sv ětlo ve sv ětě freedivingu, zcela neznámý britský freediver Sara Campbell, který poko řil tři hloubkové sv ětové rekordy za 48 hodin. V následujícím mistrovství sv ěta Molchanova utrp ěla vážný výpadek v sout ěži a byla diskvalifikována. Herbert Nitsch získal ob ě možné zlaté medaile včetn ě Konstantní váhy bez ploutví, která byla nyní sou částí sv ětového poháru. Na freediving v roce 2007 po dlouhé dob ě přišly velké rány. Rozhod čí a instruktor AIDy, populární Dimitris Vassilakis (Řecko) se utopil při ryba ření. Pozd ěji mistr Loïc Leferme přišel o život při tréninku. Během výstupu se zapletl

66

do sít ě a nestihl dosáhnout povrchu v čas. Podivnou hříčkou osudu bylo, že až na stejnou hloubku, přišel o život stejn ě Audrey Mestre před 5 lety. • V roce 2008 se páté AIDA mistrovství sv ěta vrátilo na Sharm el-Sheikh v Egypt ě. Rusky op ět triumfovaly, kde porazily USA a Japonsko. V sout ěži muž ů získali zlato Francouzi s rozdílem 10 bod ů před ČR a Finskem. V tomto roce AIDA oficiáln ě zaznamenala 204 sv ětových rekord ů a rozdala 156 medailí na mistrovství sv ěta. Byli také odhalení talentovaní freedive ři jako William Winram (Kanada), Dave Mullins, Ant Williams a William Trubridge (Nový Zéland), a také Elisabeth Kristoffersen (Norsko), Annelie Pompeho (Švédsko), 12 Jarmila Sloven číková (ČR) a Karla Fabrio (Chorvatsko). (URL 7)

Sout ěžení ve freedivingu se stále vyvíjí dál a AIDA dohlíží na její vývoj. Dnes dokážou na jeden nádech udržet dech na více jak 10 minut, uplavat přes 250 metr ů na délku a 200 metr ů do hlouby. Záznamy ukazují, že překonávání rekord ů se zda být bez konce.

Freedivingu se zú čast ňuje celkem 65 zemí po celém sv ětě. (URL 7)

4.3.4 Rozdíly v pravidlech

Jak bylo výše uvedeno, dosud CMAS a AIDA m ěly jen jedinou spole čnou disciplínu, kterou byla Dynamická apnoe. Princip disciplíny je stejný - uplavat co nejdelší vzdálenost na jediný nádech, ale pravidla upravující start, samotný výkon, hladinový protokol, d ůvody diskvalifikace a penalizace, se zna čně liší v detailech.

Ur čité sbližování mezi standardy AIDA a CMAS je v budoucnosti možné, ale ne zcela jisté. V mnohých p řípadech národní federace CMAS používají pravidla shodná s pravidly AIDA, nebo jim blízká a to v četn ě hladinového protokolu, který je jinak u CMAS International velmi odlišný. Je tomu tak napíklad u francouzské FFESSM nebo u n ěkterých organizací východního bloku. U statiky a u dalších disciplín, které CMAS zavedla až nyní, pravidla národních organizací byla rovn ěž často podobná pravidl ům AIDA. Výrazným rozdílem v pravidlech dynamiky AIDA a CMAS je m ěř ení

12 Freediverka Jarmila Sloven číková se jako škola čka se v letech 1989 - 1993 v ěnovala klasickému plavání, s p řechodem na st řední školu navázala ploutvovým plaváním a rychlostním potáp ěním v KSP NEMO Zlín, od podzimu roku 2004 se v ěnuje freedivingu.

67

délky a hladinový protokol. AIDA m ěř í vzdálenost vyno ření na hladin ě na celé metry odhadem sudího. Oproti tomu u CMAS závodník p řed vyno řením musí na dno položit malé 250 gram ů t ěžké závaží, jehož vzdálenost se m ěř í na centimetry. Dalším d ůležitým rozdílem je hladinový protokol - surface protocol. Slouží k p ředevším k omezení výkon ů se ztrátou motoriky (samba), nebo s krátkými výpadky v ědomí (blackout). Podle pravidel AIDA je zapot řebí b ěhem 15 sekund po vyno ření odložit masku a svorku nosu (pokud je použita), ukázat rukou znamení OK a poté potvrdit verbáln ě slovy „I am OK“, p řesn ě v tomto po řadí. U CMAS závodník musí krom ě odložení závaží po vyno ření ude řit rukou do kruhového žlutého ter če, který je p řed n ěj p ředložen p řesn ě mezi 5. a 10. sekundou po vyno ření. U obou federací, pot řeba asistence, ztráta v ědomí, znovu zano ření dýchacích cest nebo nespln ění protokolu vede k diskvalifikaci. Menší rozdíly jsou i v diskvalifikacích p ři startu, oto čkách, vyno řování, a p ři penalizaci za drobn ější p řestupky. (URL 4)

4.3.5 Bezpe čnost freedivingu

Hlavním d ůvodem, pro č CMAS p řestala ratifikovat freediverské rekordy v sedmdesátých letech, a pro č freediving opustila, až do p řelomu tisíciletí byly bezpe čnostní rizika. Tak nap říklad i film Magická Hlubina ( Le Grand bleu) , který m ěl sv ětovou premiéru v roce 1988, poukazuje na bezpe čnostní rizika potáp ěčů . Hlavní hrdina Jaques (potáp ěč ), který dosáhl bez dýchacího p řístroje hloubek jako žádný jiný člov ěk. Enzo, Jaques ův p řítel a soupe ř, který se mu chce vyrovnat a p řekonat ho. Joanne, která Jaquesa miluje, ale ví, že jeho srdce pat ří mo ři. Mo ři, které je všechny tři spojilo dohromady a které se stalo jejich osudem. (URL 4)

Naproti tomu AIDA vznikla kv ůli tomu, že freedive ři nadále lámali rekordy, ale každý podle vlastních pravidel a často ve velmi riskantních podmínkách. Vznikla tedy, aby zavedla sjednocující podmínky a bezpe čnostní pravidla. A jak se zdá, povedlo se jí to. Není znám jediný p řípad smrtelné nehody na závodech nebo p ři rekordech AIDA. Mediáln ě jsou známé smrtelné nehody Audrey Mestre a Loica Leferma. Audrey Mestre zahynula při pokusu o rekord organizovaný federací IAFD Pipina Ferrerase (Mezinárodní organizace volného potáp ěč e), takže ji nelze p řisuzovat k organizaci AIDA. Cht ěla poko řit sv ětový rekord v No-Limits v obou pohlavích a zárove ň poko řit 68

hloubku 171 metr ů, ale už se nedokázala vrátit zp ět. Bezpe čnostní m ěř ítka byla hodn ě kritizována. Nejv ětší selhání na tomto incidentu se dávala Rodriguezovi, který následn ě frediving opustil. Naproti tomu Loic Leferme skute čně byl freediverem AIDA. K jeho nehod ě došlo však p ři tréninkovém pokusu v disciplín ě No-Limits, nikoli při organizované akci. P řesto jeho p řípad z ůstává nejhorším záznamem v AIDA International. P ři tréninku ob čas dochází ke smrtelným nehodám, 13 ale vždy je tomu tak při závažném porušení pravidel, p ředevším trénink bez zkušeného dohledu. Po čet t ěchto nehod je zanedbatelný a srovnatelný s jakýmkoli jiným sportem. Naproti tomu, při neorganizovaném rekrea čním freedivingu a podvodním lovu dochází každoro čně k velikému množství úmrtí, p ředevším protože tito lidé nejsou obeznámeni s riziky a s bezpe čnostními pravidly. Hyperventilace je jednou z velmi častých chyb, které vedou k nehodám. A potáp ění bez p římého dohledu je samoz řejm ě hlavním problémem u rekrea čního freedivingu. Jak AIDA, tak i národní pobo čky CMAS se v ěnují nejen výkonnostnímu freedivingu, p říprav ě freediver ů na závody, ale i výuce freedivingu pro zájemce bez závodních ambicí. V obou p řípadech jsou bezpe čnostní zásady nejd ůležit ějším tématem výuky. AIDA International má ve svých výukových materiálech pro instruktory k dispozici sm ěrnice. CMAS International zatím toto centráln ě ne řídí a je tedy na národních organizacích zajistit správné školení svých instruktor ů a jejich sv ěř enc ů. (URL 4)

4.3.6 Spolupráce

Možnosti spolupráce na mezinárodní úrovni mezi AIDA a CMAS jsou zna čné, ale protože se jedná o veliké organizace, jakékoli zm ěny procházejí komplikovaným procesem. Změny nelze tedy v nejbližší dob ě o čekávat. Naproti tomu, na národní úrovni jde o jednodušší úkol, zájem o spolupráci je na obou stranách. AIDA m ůže nabídnout know-how, vzd ělávací systém, m ůže proškolit potáp ěč ské instruktory i b ěžné zájemce z potáp ěč ských klub ů, pomoci s vytvo řením bezpe čnostních a vzd ělávacích sm ěrnic i s organizováním závod ů CMAS v ČR. Čeští freedive ři, kte ří pat ří mezi sv ětovou špi čku, mohou reprezentovat ČR na mezinárodních závodech CMAS a zvednout

13 Z množství naléhavých situací, které mohou nastat u tohoto druhu sportu, se jedná zejména o stavy blízké tonutí, dekompresní nemoc, ušní barotrauma (prasklý ušní bubínek), plicní barotrauma (prasklá plíce), a stav nazývaný dusíková narkóza ("hloubková extáze" nebo "narkóza"). 69

tak prestiž Svazu potáp ěčů ČR. 14 Svaz potáp ěčů naproti tomu m ůže freediver ům pomoci získat lepší tréninkové podmínky v hodinách klub ů p řístrojového potáp ění, pomoci rozší řit základnu aktivních freediver ů. M ůže také pomoci s organizací, podporou a s napl ňováním závod ů AIDA. A hlavn ě m ůže pomoci s osv ětou správných a bezpe čných zásad volného potáp ění a s propagací freedivingu v ůbec. (URL 4)

14 Svaz potáp ěčů ČR je od roku 1968 členem CMAS a podle závazných norem a sportovních pravidel CMAS organizuje potáp ěč ský výcvik a disciplíny závodního potáp ění. 70

4.4 Český freediving a jeho úsp ěchy z hlediska historie

Mezi pr ůkopníky českého freedivingu pat ří Daniel Exner a i když nepat ří mezi úplnou špi čku, přesto ho zdobí velké úsp ěchy. Vydrží pod vodou 7 minut a potopí se do hloubky 60 metr ů. Pat ří k n ěkolika málo lidem na sv ětě, kte ří se bez kyslíkového přístroje a jakékoliv ochrany potáp ěli v Jihoafrické Republice mezi nebezpe čnými tyg řími žraloky. Vrcholná ukázka freedivingu, kterou Exner zachytil v unikátním dokumentu jménem Interactions, ukazuje dosud málo prozkoumanou v ěc - mentální kondici. 15 Ta velmi úzce souvisí s tou fyzickou, p řesto je opomíjena, a to i ve vrcholovém sportu. (Sport: Dech: klí č k extrému . Praha, 2010)

4.4.1 Martin Št ěpánek

Našim nejlepším českým freediverem je Martin Št ěpánek. Potáp ění se za čal v ěnovat již v útlém v ěku 8 let. Intenzivní zájem o tento sport ho zavedly do místního klubu Scuba, kde se poprvé setkal s freedivingem. Odmaturoval na St řední lesnické škole v Trutnov ě, pak vystudoval sportovní biologii na Karlov ě univerzit ě v Praze. Po emigraci do Spojených stát ů Martin studoval na Divers Academy of the Eastern Seaboard a kvalifikoval se jako hlubinný komer ční potáp ěč . Získal tak rozsáhlé zkušenosti s potáp ěním s plynovými sm ěsmi, zacházením s dekompresní komorou a se satura čním potáp ěním. Jeho nadšení pro sportovní biologii a fyziologii ho zavedlo k dalšímu výzkumu toho, co lidské t ělo zažívá p ři potáp ění na jeden nádech. Za čal spolupracovat se špi čkovými badateli z prestižních univerzit jako Harvard a švédský Karolynski Institutet, aby rozkryl n ěkteré fyziologické záhady v pozadí tohoto sportu. Jeho ú čast v tomto pokra čujícím výzkumu pomohla v ědc ům lépe porozum ět tomu, jak freedivery ovliv ňují hloubka a tlak. Martin Št ěpánek dokáže zadržet dech na více než osm minut a potopit se na jedno nadechnutí do hloubky až 112 metr ů. Za 6 let překonal jedenáct sv ětových rekord ů v různých disciplínách nádechového potáp ění. Št ěpánek není jen sout ěžící, ale i certifikovaný rozhod čí nádechového potáp ění na mezinárodní úrovni B pro Mezinárodní asociaci sportovního potáp ění na nádech

15 Účelem je kontrola dechu, který slouží jako brána do sv ěta extrému. Podstatou je okysli čování organismu, kdy je člov ěk schopný dostat se vizualizací, stre činkem, dechovými cvi čeními a koncentrací do stavu, kdy se mu zm ění vnímání času. Tím odhaluje vlastní rezervy. 71

(AIDA). Jako instruktor pro agenturu Performance Freediving International napsal na základ ě zkušeností se školením dvou tisíc lidí po celém světě výukové materiály pro kliniky. Je rovn ěž instruktor/školitel p ři Mezinárodní asociaci potáp ěčů používajících Nitrox a technických potáp ěčů (IANTD). Nadále trénuje a p řekonává sv ětové rekordy v různých disciplínách. Št ěpánek je v sou časné dob ě ředitelem pro školení a rozvoj spole čnosti Freediving Instructors International (FII), jejímž prost řednictvím hodlá ší řit osv ětu o svém sportu a získávat mu další p říznivce. (URL 44)

Na sv ětové špi čce se drží již n ěkolik let a diktuje tempo nové generaci freedivingu.

(URL 5)

Je držitelem řady sv ětových rekord ů v různých freedivingových disciplínách.

Mezi světové rekordy a úsp ěchy Martina Št ěpánka pat ří:

• rok 2009 - světový rekord v konstantní váze - 122 metr ů, Sharm El Sheikh, Egypt,

• rok 2009 - světový rekord ve volném pono ření - 110 metr ů, Sharm El Shiekh, Egypt,

• rok 2008 - 2. místo v týmu AIDA mistrovství sv ěta - nejhlubší potáp ěč sout ěže, zá ří,

• rok 2007 - konstantní váha bez ploutví - 83 metr ů, Egypt, srpen,

• rok 2006 - 2. místo v AIDA tým mistrovství sv ěta, Egypt, prosinec,

• rok 2006 - světový rekord v konstantní váze - 108 metr ů, Kajmanské ostrovy, duben,

• rok 2006 - světový rekord ve volném pono ření - 106 metr ů, Kajmanské ostrovy, duben,

• rok 2005 - je jmenován Sportovcem roku, ČR, prosinec,

• rok 2005 - světový rekord v konstantní zát ěži bez ploutví - 80 metr ů, Kajmanské ostrovy,

• rok 2004 - ICARE Trophy 2004 "Nejlepší muž Freediver roku", prosinec,

72

• rok 2004 - světový rekord v konstantní váze - 103 metr ů, Řecko, zá ří,

• rok 2004 - 1. místo v celkovém po řadí na 2. Czech Open National Championship, červen,

• rok 2004 - 1. místo v BIOS Freediver Classic Open na Kypru, červen,

• rok 2004 - světový rekord ve volném pono ření - 102 metr ů, Kajmanské ostrovy, březen,

• rok 2003 - mezinárodní rozhod čí AIDA - Mezinárodní asociace pro rozvoj Apnea,

• rok 2003 - světový rekord v konstantní váze - 93 metr ů, SONY Freediver Classic Open na Kypru, kv ěten,

• rok 2003 - 1. místo na SONY Freediver Classic Open na Kypru, kv ěten,

• rok 2002 - 1. místo v každé disciplín ě na Pacific Cup na Havaji, říjen,

• rok 2002 - kapitán českého národního týmu v Pacific Cup na Havajských ostrovech, říjen,

• rok 2002 - sv ětový rekord v dynamické apnoe - 181 metr ů, Kanada, kv ěten,

• rok 2001 - kapitán české národní týmu ve freedivingu na mistrovství sv ěta, Ibiza, říjen,

• rok 2001 - světový rekord ve volném pono ření - 90 metr ů, Kajmanské ostrovy, zá ří,

• rok 2001 - světový rekord ve statické apnoe na 8 minut 6 sekund na Florid ě, červenec,

• rok 1999 - USA certifikát Deep Sea a Saturation Commercial, kv ěten,

• rok 1984 - 1997 - plavec monoploutve - 50 metr ů a 100 metr ů. (URL 28)

Martin Št ěpánek cht ěl v říjnu 2011 získat v egyptském Sharm El Sheikhu sv ětové prvenství hned v n ěkolika hloubkových disciplínách. První disciplínou m ěla být konstantní váha s ploutvemi. Na jeden nádech se chtěl pokusit pono řit minimáln ě do hloubky 125 metr ů pouze za pomoci vlastních sil a monoploutve. (URL 5)

73

Musel by se tedy potopit do takové hloubky, kde by jiný tlak byl t řináctkrát vyšší než u hladiny. (Právo: Pokusím se p řekonat hloubkový rekord . Praha, 2011)

Sou časným držitelem rekordu v této disciplín ě je rakouský závodník Herbert Nitsch s výkonem 124 metr ů. Další disciplíny, ve kterých se Martin Štepánek snažil získat sv ětové prvenství, byla konstantní váha bez ploutví a free immersion. Sou časné hodnoty těchto sv ětových rekord ů jsou: konstantní váha bez ploutví 101 metr ů a Free Immersion 120 metr ů, oba William Trubridge z Nového Zélandu. P řípravy a trénink probíhaly v Rudém mo ři již koncem zá ří 2011. (URL 5)

Martin Št ěpánek pozd ěji ve své zpráv ě uvedl, že se prvním rekordním pokusem XTB World Rekord Challenge pokusil vytvo řit nový sv ětový rekord v disciplín ě konstantní zát ěž s ploutvemi ponorem do 125 metr ů. Ponor bohužel ukon čil v 91 metrech, kde se mu už neda řilo vyrovnat tlak v pravém uchu. Aby p ředešel poškození nebo poran ění ucha, které by ho mohlo diskvalifikovat z dalších možných pokus ů, okamžit ě se oto čil a vrátil na hladinu. Po chvíli však za čal poci ťovat silné závrat ě, provázené nep říjemným zvracením po dobu tém ěř jedné hodiny. Byl to pro n ěho velmi nezvyklý a vy čerpávající zážitek. Pozd ější vyšet ření vn ějšího ucha a bubínk ů neprokázalo žádné poškození ani zhmožd ění. Ani v dutinách necítím žádné poškození, p řesto symptomy nehody nazna čují potenciální problém s vnit řním uchem. Po konzultaci s léka řem se rozhodl odvolat všechny další pokusy o rekord. Bylo to pro n ěho nejsmutn ější rozhodnutí v život ě, ale v ěř í, že zdraví by m ělo být vždy na prvním míst ě v tomto sportu. (URL 45)

Martin Št ěpánek poskytl noviná řů m řadu rozhovor ů. Část jednoho z nich je sou částí přílohy č. 14.

74

4.4.2 Alena Zabloudilová

Z žen lze mezi naše nejlepší české freedivery za řadit Alenu Zabloudilovou z klubu Apneaman, držitelku n ěkolika národních rekord ů.

V kv ětnu 2011 se konalo ve Zlín ě 8. mistrovství ČR (dále jen M ČR) ve freedivingu, které p řineslo nový národní rekord a mnoho dalších skv ělých výkon ů na sv ětové úrovni. Výkony v potáp ění na nádech se v posledních letech posunují neuv ěř itelným tempem a čeští závodníci drží se sv ětovými výsledky krok. Závody byly pro mnoho závodník ů také kvalifika čním závodem, jak na bazénové mistrovství sv ěta v Lignanu, tak pro bazénové disciplíny na mistrovství sv ěta v potáp ění na nádech jednotlivc ů 2011, které prob ěhlo v zá ří v Řecku. Závodilo se dva dny ve standardních bazénových disciplínách - statické apnoi, dynamické apnoi s ploutvemi a v dynamické apnoi bez ploutví. Každá disciplína se hodnotila a vyhlašovala zvláš ť, ale celkovým vít ězem a mistrem republiky se mohl stát vždy jen freediver či freediverka s nejvyšším bodovým sou čtem ze všech t ří disciplín. V ženské kategorii získala prvenství Alena Zabloudilová. Na otázku, co pro ni znamenalo vít ězství, odpov ěděla: „Každé vít ězství znamená díl čí úsp ěch, za který jsem vd ěč ná. Znamená to pro m ě velmi d ůležitý krok k vytý čenému cíli na cest ě za reprezentací ČR na letošní mistrovství sv ěta. Také ov ěř ení si kondice a rezerv, na kterých je t řeba ješt ě zapracovat pro dosažení dobrého umíst ění na mistrovství sv ěta v Řecku.“ (URL 1)

Mezi její další úsp ěchy pat ří:

• 1. místo - absolutní vít ěz M ČR - Zlín 2011, • 1. místo DNF na M ČR - Zlín 2011, • 1. místo STA na M ČR - Zlín 2011, • 2. místo DYN na M ČR - Zlín 2011, • 1. místo STA/DYN - Bělehrad 2009, • 1. místo STA na M ČR - Praha 2009, • 1. místo DYN na M ČR - Praha 2009, • 2. místo absolutní M ČR - Praha 2009, • 1. místo FEB Cup - Pardubice 2009, • 1. místo M ČR 2007, 75

• 2. místo DNF - MS ve freedivingu - Slovinsko 2007, • 3. místo MČR 2006, • 1. místo Mistrovství Slovinska 2005, • 1. místo M ČR 2005, • 3. místo Cressi Cup 2005, • 1. místo Austria Cup 2005, • 1. místo Mistrovství Ma ďarska 2004, • 1. místo MČR - Brno 2004, • 1. místo Čanis Cup - Ostrava 2004, • 3. místo MSR 2003,

• 2. místo Cressi Cup 2003. (URL 8)

4.4.3 Zhodnocení

Je t ěžké stát se sv ětovým rekordmanem ve freedivingu, protože dnes se tomuto sportu věnuje už mnoho lidí na celém sv ětě. Nejlepší výkony jsou na samé hranici lidských možností a léka ři i tak často kroutí nev ěř ícn ě hlavami nad tím, co všechno jejich organismus snese. V nejextrémn ější disciplin ě No limits je nejv ětší dosažená hloubka více než 200 metr ů a obecn ě se dá říci, že freedive ři se potáp ějí hloub ěji než potáp ěč i s p řístrojem. Sv ětovým rekordmanem se m ůže stát jen málo lidí, ovšem freediverem může být každý, i ten, kdo nechce v ůbec sout ěžit, protože rekrea ční freediving je jedním z nejkrásn ějších a nejbezpe čnějších sport ů v ůbec. Pro č? Pom ůže poznat zcela nové prost ředí, které bylo do té doby zcela cizí, člov ěk si zlepší své mentální schopnosti a na rozdíl od mnoha suchozemských sport ů si p ři n ěm zcela jist ě nezni čí klouby ani nenam ůže svaly. Freediving je sport nebo rekrea ční aktivita vhodná pro každého. (URL 17 )

V příloze č. 15 jsou uvedeny sv ětové rekordy ve freedivingu muž ů a žen dle jednotlivých let, v příloze č. 16 potáp ěč ské pozice dle jednotlivých disciplín v letech 1999 až 2011.

76

5 ZÁV ĚR

Potáp ění a jeho snaha o dobytí vodní říše má velmi dlouhou historii. Dnes už se asi nikdy nedovíme, kdo byl prvním člov ěkem, který se odvážil pono řit pod hladinu vody. Neexistuje však žádná kniha, která by se podrobn ě zabývala touto širokou problematikou od historie až po sou časnost. Pro zájemce o tento sport jsou každé dostupné informace cenné, přibližují skute čnost za jakých podmínek a s jakou technikou docházelo k pokroku ve vývoji v potáp ěč ské oblasti.

I dnes nás mo ře nadále p řitahuje svou nevyzpytatelnou silou. Je mnoho sv ětových objev ů a poznatk ů, z nichž alespo ň část se postupn ě dostává do b ěžného civilního života. I v nejv ětších hloubkách existuje život, mo ře a oceány jsou mnohem důležit ější pro zachování života na Zemi, než se p ředpokládalo. Zkoumají se nap říklad možnosti získávání potravy z mo řských hlubin. Výstroj se neustále zdokonaluje a stává se bezpe čnější, kvalitn ější a dostupn ější. Potáp ěč i se tak mohou pono řit do v ětší hloubky, mohou z ůstávat stále delší dobu na dn ě při sou časném zachování bezpe čnosti potáp ění. Moře má pro lidstvo stále v ětší význam, a to jak p ředevším z hlediska obživy, tak i t ěžby nerostných surovin, které se stávají na pevnin ě nedostatkovými. Pomineme-li potáp ěč skou techniku jako prost ředek k rekreaci, zábav ě, archeologie, sportu, vojenství a podobn ě, bude se v budoucnu vyvíjet p ředevším tímto sm ěrem, tj. k využívání těžby nerostného bohatství mo ří a oceán ů.

Cílem diplomové práce bylo popsat historický vývoj potáp ění a freedivingu.

V hlavní části diplomové práce byla první kapitola zam ěř ena na stru čný historický vývoj potáp ění od starov ěku až po sou časnost, zabývala se vývojem potáp ěč ských zvon ů, ponorek, oblek ů, p řístroj ů a potáp ěč ské výstroje. Druhá kapitola poukazovala na d ělení potáp ění, které se v historii rozvinulo. T řetí kapitola v ěnovala pozornost freedivingu od jeho historie k sou časnosti. Zam ěř ovala se na disciplíny freedivingu, na závody, pravidla, bezpe čnost a spolupráci. Čtvrtá kapitola p ředstavila naše sou časné nejlepší freedevery, a to Martina Št ěpánka a Alenu Zabloudilovou. Uvedla jejich nejlepší dosažené úsp ěchy a další kroky v reprezentaci České republiky ve freedivingu.

77

V souvislosti se stanoveným cílem lze konstatovat, že daného cíle bylo dosaženo tím, že tato práce poskytuje zájemc ům o tento obor, stejn ě jako i široké laické ve řejnosti, ucelený a p řehledný historický popis a vývoj potáp ění od raných prvopo čátk ů až po sou časnost se zam ěř ením na freediving.

Historie potáp ění a freedivingu je však velmi rozsáhlé téma, které by si zasloužilo podrobn ější studium analýzu, než umož ňuje obsah této práce.

Zpracované téma diplomové práce by mohlo být rovn ěž využito p ři získávání informací o historickém vývoji potáp ění a možností využití jako pom ůcky p ři výuce zabývajícím se rekrea čním, sportovním a pracovním potáp ění.

78

6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJ Ů

Seznam použité literatury:

1. ABSOLON, K. Moravský kras . Praha: Academia, 1970. 2. BOUZEK, J. Objevy ve St ředomo ří. Praha: Odeon, 1979. 3. CARRINGTON, R. Život mo ří a oceán ů. Praha: Orbis, 1975. 4. COUSTENAU, J., Y. Dech mo ře. Praha: Mladá fronta, 1966. ISBN 23-075-66. 5. COUSTENAU, J., Y. Sv ět ticha. Praha: Mladá fronta, 1959. 6. DOBEŠ, D. Přístrojové potáp ění. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0700-0. 7. DOB ŘICHOVSKÝ, Z. Člov ěk dobývá mo řské hlubiny. Praha: ROH, 1987. ISBN 24-072-87. 8. DVO ŘÁKOVÁ, Z., SVOZIL, Z. Potáp ění. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247- 1100-1. 9. DUGAN, J. Tajemství mo řských hlubin. Praha: Orbis, 1973. ISBN 11-049-73. 10. GROBICKI, A. Poklady na dn ě mo ří. Praha: Mladá fronta, 1980. 11. EISENMANN, J. Potáp ění . Praha: GNÓM, 1997. ISBN 80-85460-05-X. 12. HASS, H. Výprava do neznáma. Praha: Orbis, 1967. 13. HASS, H. Dobytí podmo řské říše : Výzkumy a dobrodružství s lodí Xarifa . Praha: SNDK, 1961. 14. HOLZAPFEL, R. Potáp ění . České Bud ějovice: Kopp, 2004. ISBN 80-7232- 231-1. 15. HRN ČÍŘ, E., ČERNOCH, O. Zdravotnická problematika potáp ění . Praha: SPN, 1990. 16. JAHNS, J. Vedení malého plavidla na mo ři pro potáp ěč e. Ostrava: SP ČR, 1991. 17. JIRÁSEK, A. Staré pov ěsti české. Praha: SNDK, 1957. 18. KATZ, P. Potáp ěč ská technika . Praha: Naše vojsko, 1979. ISBN 28-095-79. 19. KÄSINGER, H., MUNZINGER, P., W. Šnorchlování. České Bud ějovice: Kopp, 2004. ISBN 80-73-232-230-3. 20. Kolektiv autor ů. Sportovní potáp ění . Praha: Naše vojsko, 1972. ISBN 28-056- 72. 21. KU ČERA, B., HROMAS, J., SK ŘIVÁNEK, F. Jeskyn ě a propasti v Československu. Praha: Academia, 1981.

79

22. KUKLETA, M. Kapitoly z fyziologie potáp ěč e. Praha: ÚV Svazarmu, 1980. 23. MA ŤÁK, J. Malá škola potáp ění . Praha: GNÓM, 1994. ISBN 80-85460-04-1. 24. MA ŤÁK, J. a kol. Malá škola potáp ění . Praha: ÚV Svazarm, 1977. 25. MOUNTAIN, A. Potáp ění. Praha: Svotka & CO, 1998. ISBN 80-7237-134-7. 26. NOVÁK, J. Potáp ěč i bez mo ře. Praha: Albatros, 1986. ISBN 13-823-86. 27. OYHENART, M. Potáp ění, váše ň a profese . Prešov: Polygraf print, 2004. ISBN 80-242-1168-8. 28. PECOLD, L. Cesty do podzemí . Ostrava: Blesk, 1992. ISBN 80-85606-09-7. 29. PIŠKULA, F., PIŠKULA, M., ŠT ĚTINA, J. Sportovní potáp ění. Praha: Naše vojsko, 1985. ISBN 28-105-85. 30. PICCARD, A. V batyskafu na dno mo ří. Praha: Mladá fronta, 1965. 31. SILBERNAGL, S., DESPOPOULOS, A. Atlas fyziologie člov ěka Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0630-X. 32. SCHINCKOVI, A., D. Potáp ění . Zlín: Graspo CZ, 2007. ISBN-978-80-7234- 704-9. 33. STÁRKA, V. Český kras. Praha: St ředo české nakladatelství a knihkupectví, 1984. 34. ŠIMEK, Z. Pod hladinou řek a rybník ů. Praha: Orbis, 1965. 35. ŠT ĚTINA, J. a kol. Fyzika pro potáp ěč e. Praha: ÚV Svazarmu, 1980. 36. ŠUHÁJEK, M. 30 let s ploutvemi a kompasem. Praha: Svaz potáp ěčů Československa, 1993. 37. THROCKMORTON, P. Ztracené lod ě. Praha: Olympia, 1970. 38. VÁLKA, K. Hv ězdy pod mo řem . Brno: CENTA, 2004. ISBN 80-7341-154-7. 39. VERNE, J. 20 000 mil pod mo řem. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3388- 3. 40. VRBOVSKÝ, V. a kol. Potáp ění s přístrojem . Praha, 1999. 41. WILLIS, T. Kde kon čí zem ě. Praha: Albatros, 1982. 42. ZAHRÁDKA, M. Potáp ění . Praha: Svojka a Vašut, 1997. ISBN 80-7180-287-5.

80

Další použité texty:

1. SCHUSTER, Z. Metodický postup p ři potáp ění na nádech. Praha, 2009. Diplomová práce na UK FTVS. Vedoucí práce Miloš Fiala. 2. ŠUHÁJEK, M. Rychlé ploutve . Praha, 1995.

Tišt ěná periodika:

1. Muscle&Fitness: Magické hlubiny. Praha, 2007, ro č. 3. 2. Právo: Pokusím se p řekonat hloubkový rekord . Praha, 06. 08. 2011, s. 12. 3. Sport: Dech: klí č k extrému . Praha, 30. 10. 2010, s. V. 4. Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1969, ro č. 6. 5. Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1975, ro č. 12. 6. Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1983, ro č. 20. 7. Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1984, ro č. 21.

Právní p ředpisy:

1. Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníká řství, výkonu rybá řského práva, rybá řské stráži, ochraně mo řských rybolovných zdroj ů a o zm ěně n ěkterých zákon ů (zákon o rybá řství), ve zn ění pozd ějších p ředpis ů. 2. Vyhláška č. 197/2004 Sb. k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníká řství, výkonu rybá řského práva, rybá řské stráži, ochran ě mo řských rybolovných zdroj ů a o zm ěně n ěkterých zákon ů (zákon o rybá řství), ve zn ění pozd ějších předpis ů.

Internetové zdroje:

URL 1 [cit. 2011-06-18]

URL 2 [cit. 2011-04-18]

URL 3 [cit. 2011-01-15] 81

URL 4 [cit. 2011-06-18]

URL 5

URL 6 [cit. 2011-06-18]

URL 7 [cit. 2011-04-18]

URL 8 ˂http://www.apneaman.cz/index.php?option=com_content&view=article&id =103:alenazabloudilova&catid=8:team&Itemid=14> [cit. 2011-06-18]

URL 9 [cit. 2011-04-18]

URL 10 [cit. 2011-04-18]

URL 11 [cit. 2011-04-18]

URL 12 [cit. 2011-04-18]

URL 13 [cit. 2011-04-18]

URL 14 [cit. 2011-04-18]

URL 15 [cit. 2011-04-18]

URL 16 [cit. 2011-04-18]

URL 17 [cit. 2011-06-18]

URL 18 [cit. 2011-06-18]

URL 19 [cit. 2011-10-21]

URL 20 [cit. 2011-01-15]

URL 21 [cit. 2011-04-18]

URL 22 [cit. 2011-04-18]

URL 23 [cit. 2011-04-18]

URL 24 [cit. 2011-10-21]

URL 25 ˂http://www.potapeci-olomouc.cz/index.php/plavani-s-ploutvemi/40- orientani-potapni/48-orientani-potapni.html [cit. 2011-10-21]

URL 26 [cit. 2011-01-15]

82

URL 27 ˂http://manta.wz.cz/teorie.php?vyber=fyziologie ˃ [cit. 2011-01-15]

URL 28 [cit. 2011-06-18]

URL 29 [cit. 2011-10-21]

URL 30 [cit. 2011-04-18]

URL 31 [cit. 2011-04-18]

URL 32 [cit. 2011-04-18]

URL 33 [cit. 2011-01-15]

URL 34 [cit. 2011-04-18]

URL 35 < http://www.sporty-cz.cz/cs/svaz-potapecu-ceske-republiky/> [cit. 2012-01-18]

URL 36 [cit. 2011-04-18]

URL 37 [cit. 2011-01-15]

URL 38 [cit. 2011-04-18]

URL 39 [cit. 2011-04-18]

URL 40 [cit. 2011-04-18]

URL 41

URL 42 [cit. 2011-04-18]

URL 43 [cit. 2011-01-15]

URL 44 [cit. 2011-06-18]

URL 45 [cit. 2011-10-06]

83

7 SEZNAM OBRÁZK Ů

Obrázek č. 1 - Hlin ěná tabulka z Mezopotámie s vlysem člov ěka pod vodou Obrázek č. 2 - Oblek Leonarda da Vinci Obrázek č. 3 - Potáp ěč ský zvon z roku 322 p ř. n. l. Obrázek č. 4 - Helley ův potáp ěč ský zvon Obrázek č. 5 - Ponorka Turtle Obrázek č. 6 - První p ředstava potáp ěč ského obleku Obrázek č. 7 - Potáp ěč ský oblek z roku 1797 Obrázek č. 8 - Vývoj potáp ěč ských oblek ů Obrázek č. 9 - Aérophore Obrázek č. 10 - Aqualung Obrázek č. 11 - Pracovní potáp ěč Obrázek č. 12 - Potáp ěč záchraná ř spoušt ěný do tubusu Obrázek č. 13 - Šnorchlování Obrázek č. 14 - Mapa podzemního toku Punkvy a jejich p řítok ů Obrázek č. 15 - Podvodní ragby Obrázek č. 16 - Podvodní hokej Obrázek č. 17 - Lov ryb na nádech

84