UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA T ĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2012 Bc. Petra Vymazalová

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA T ĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Historický vývoj volného potáp ění

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Vypracovala:

Ing. et Mgr. Miloš Fiala, Ph.D. Bc. Petra Vymazalová

Praha, srpen 2012

Prohlašuji, že jsem záv ěre čnou diplomovou práci zpracovala samostatn ě a že jsem uvedla všechny použité informa ční zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla p ředložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze dne 30. srpna 2012

……………………………

Petra Vymazalová Eviden ční list

Souhlasím se zap ůjčením své diplomové práce ke studijním ú čel ům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a p říjmení: Fakulta / katedra: Datum vyp ůjčení: Podpis:

______

Pod ěkování

Děkuji panu Ing. et Mgr. Miloši Fialovi, Ph.D. a panu Mgr. Davidovi Vondráškovi za odborné vedení, za cenné rady, podporu a ú činnou pomoc při vypracování této záv ěre čné diplomové práce. Abstrakt

Název: Historický vývoj volného potáp ění.

Cíle: Hlavním cílem diplomové práce je popsat historický vývoj volného potáp ění.

Metody: K dosažení cíle bylo využito studia a analýzy odborné literatury, internetových zdroj ů, informací a materiál ů o potáp ění, deskripce, komparace, dopl ňujícího rozhovoru.

Výsledky: Tato práce podá zájemc ům o tento sport i široké laické ve řejnosti přehledný historický popis a vývoj volného potáp ění od raných prvopo čátk ů až po sou časnost.

Klí čová slova: historie, sport, potáp ění, plavání, freediving

Abstract

Title: Historical development of freediving.

Objectives : The goal of this thesis is to describe the historical development of freediving.

Methods: To achieve the goal, it has been analysed all available information including literature, internet software, materials about diving, descriptions, comparisons and an interview.

Results: This thesis shall provide, to those interested in the sport and to general public, a comprehensive and clear description of historical development of freediving from the early beginnings to the present.

Keywords: history, sport, diving, swimming, freediving

OBSAH

1 ÚVOD ...... 11 2 METODOLOGIE ...... 13 3 HISTORIE POTÁP ĚNÍ ...... 15 3.1 Historie a vývoj potáp ění ...... 15 3.1.1 Historie potáp ění v datech a obrazech ...... 16 3.1.2 Historie potáp ění v České republice ...... 40 3.2 Dělení potáp ění s ohledem na historii ...... 45 3.2.1 Potáp ění jako zdroj obživy ...... 45 3.2.2 Vojenské potáp ění ...... 47 3.2.3 Pracovní potáp ění ...... 48 3.2.4 Rekrea ční potáp ění ...... 51 3.2.5 Speleopotáp ění ...... 53 3.2.6 Sport a potáp ění ...... 57 3.2.6.1 Plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění ...... 59 3.2.6.2 Orienta ční potáp ění ...... 61 3.2.6.3 Hry pod vodou ...... 64 3.2.6.4 Spearfishing ...... 67 3.2.6.5 Volné potáp ění - freediving ...... 69 3.3 Historie freedivingu ...... 71 3.3.1 Historie AIDA versus CMAS ...... 71 3.3.2 Disciplíny AIDA International ...... 73 3.3.3 Závody AIDA versus CMAS ...... 75 3.3.4 Rozdíly v pravidlech ...... 80 3.3.5 Bezpe čnost freedivingu ...... 81 3.3.6 Spolupráce ...... 83 3.4 Český freediving a jeho úsp ěchy z hlediska historie ...... 84 3.4.1 Martin Št ěpánek ...... 84 3.4.2 Alena Zabloudilová ...... 87 3.4.3 Zhodnocení ...... 89 4 SOU ČASNÝ STAV POTÁP ĚNÍ ...... 90 5 ZÁV ĚR ...... 91 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJ Ů ...... 93 SEZNAM OBRÁZK Ů ...... 100 PŘÍLOHY

SEZNAM ZKRATEK

AIDA Association Internationale pour le Développement de l'Apnée CMAS Sv ětová potáp ěč ská konfederace ČR Česká republika ČSS Česká speleologická spole čnost IAFD Mezinárodní organizace volného potáp ěč e MČR mistrovství ČR n. l. našeho letopo čtu př. n. l. před naším letopo čtem SP ČR Svaz potáp ěčů ČR SSS ČR Sdružení sportovních svaz ů České republiky SSSR Svaz sov ětských socialistických republik

1 ÚVOD

V posledních n ěkolika letech se potáp ění stalo pom ěrn ě dostupným sportem, kterému propadne každoro čně velké množství nových nadšenc ů. Kdo byl prvním člov ěkem, který se odvážil pono řit hlavu pod hladinu, se dnes již nedozvíme. Už nezjistíme, jak to všechno za čalo. Možná se ten první potáp ěč potopil jen ze zv ědavosti, nebo proto, že mu do vody n ěco upadlo. Z hlediska historie je t ěžké stanovit dobu, kdy se za čal formovat vztah člov ěka k vod ě.

Potáp ění, na rozdíl od jiných sport ů, nepodléhá žádnému kontrolnímu ú řadu a každý se tedy potápí na vlastní riziko. Situace se dá p řirovnat k řidi či, který práv ě dod ělal autoškolu. Má stejná práva, jako každý jiný. M ůže si po řídit silné auto a jezdit. Jenže silni ční provoz má jasn ě daná pravidla, za jejichž porušení p řichází řidi č o body i o peníze. I tak je však každou chvíli slyšet ve zprávách o nehodách, za jejichž vznikem stojí nedostatek zkušeností a p řílišné sebev ědomí. Podobn ě je tomu i u potáp ění. Ani tady nikdo nebude zapálenému nadšenci bránit v koupi technické výstroje a v cest ě za prvními ponory. Dokonce ani neriskuje, že by za porušení pravidel dostal pokutu nebo p řišel o potáp ěč skou licenci. Riskovat ale m ůže nakonec mnohem víc. Stejn ě jako ho v autoškole nenau čí, jak jezdit bezpe čně na sn ěhu, v mlze nebo v dešti, tak ani v kurzu potáp ění se nem ůže připravit na všechny možné komplikace.

Řada lidí absolvuje úvodní kurz potáp ění u mo ře. Teplá voda, zpravidla dobrá viditelnost a spousta zajímavostí všude kolem. Plni dojm ů, se pak vrací zpátky do Čech a s čerstv ě ud ělenou certifikací vyráží potáp ět se do lom ů a do temných vod přehrad. Tady je ale čeká p řekvapení, na které p řipraveni nejsou, jako tma, zima, snížená nebo v ůbec žádná viditelnost a po n ěkolika neopatrných pohybech mrak kalu, ve kterém rychle ztrácí orientaci a v ětšinou i nervy. K nehod ě v takovém p řípad ě zbývá už jen kr ůč ek. Nedá se srovnávat zkušenost ze 40 metrového ponoru v mo ři a ze stejn ě hlubokého ponoru nap říklad na Orlické p řehrad ě. Práv ě z tohoto d ůvodu je lepší absolvovat kurz v domácích vodách a zkušenosti potom uplatnit p ři výjezdech do zahrani čí. Potáp ění v chladných vodách by m ěla odpovídat i výstroj. Řada nehod je zp ůsobena nedostate čnou znalostí výstroje a jejího používání.

11

Jestliže potáp ěč i zaslechnou jméno Cousteau, každý z nich si okamžit ě vybaví opáleného muže s orlím nosem a červenou čapkou. Tento pr ůkopník potáp ění a vynálezce aqualungu, brázdil na své lodi Calypso oceány a to čil zajímavé filmy a seriály z vodní říše. Jacques-Yves Cousteau, společně se svým týmem, stál po dlouhá léta v pop ředí zájmu sv ětových médií díky své vynikající popularizaci potápění a v ědeckých poznatk ů.

S rozvojem v ědy a techniky dochází i k vývoji potáp ění a potáp ěč ské techniky. Bezpe čnější potáp ěč ské výstroje a pot řeby motivují stále v ětší po čet zájemc ů o tento sport. I mně potáp ění zaujalo, a proto jsem si ho zvolila jako téma této práce.

Cílem diplomové práce je popsat historický vývoj volného potáp ění.

K dosažení cíle bylo využito t ěchto metod: studium a analýza odborné literatury, internetových zdroj ů, informací a materiál ů o potáp ění, deskripce, komparace, dopl ňující rozhovor.

Touto prací chci podat všem zájemc ům o tento sport i široké laické ve řejnosti přehledný historický popis a vývoj volného potáp ění od raných prvopo čátk ů až po sou časnost.

12

2 METODOLOGIE

Při získání pot řebných informací a dat týkajících se historie potápění byly použity tyto metody výzkumu:

• studium a analýza literatury a internetových zdroj ů,

• studium a analýza aktuálních informací a materiál ů,

• deskripce,

• komparace,

• rozhovor.

V prvé fázi bylo použito studium a analýza dostupné literatury, a to jak odborné, tak i nau čné, která se zabývala historií potáp ění. Ve v ědeckých knihovnách, ale i v městských knihovnách, jsem si zap ůjčila dostupné knihy, n ěkteré jsem si nechala zaslat z jiných knihoven. Využila jsem i osobních knihoven svých známých.

Nejv ětším zdrojem informací se stal internet. Pomocí studia a analýzy na jednotlivých stránkách organizací, klub ů, ale i soukromých web ů, které se potáp ěním zabývají, jsem získala cenné informace a tím i podklady pro tuto práci.

Sou časn ě byla použita i metoda studia a analýzy všech dostupných dokument ů a interních materiál ů poskytnutých oslovenými pracovníky muzeí, svaz ů a spole čností.

Další z řady metod byla použita metoda deskripce a komparace všech dostupných zdroj ů z literatury, internetu a materiál ů. Poslední použitou metodou byla metoda dopl ňujícího rozhovoru, který nebyl p ředem naplánován a jeho pr ůběh byl závislý na vývoji komunikace. Jednalo o rozhovor neformální, p ři kterém byl respondentovi vysv ětlen ú čel rozhovoru a poté kladeny otázky.

V pr ůběhu ro čního sbírání podklad ů pro tuto práci byly osloveny fyzické i právnické osoby. Všem byl vysv ětlen cíl práce a sou časn ě byly požádány o pomoc p ři sb ěru pot řebných dat. 13

Mezi oslovenými organizacemi byl Svaz potáp ěčů Moravy a Slezska na Máchov ě ulici v Brn ě, archív Národního technického muzea v Praze, archív odd ělení t ělesné výchovy a sportu Historického muzea Národního muzea v Praze a sekretariát Svazu potáp ěčů České republiky. Bohužel tyto organizace neposkytly žádné relevantní materiály k historii potáp ění.

Na sch ůzce s jednatelem Spole čnosti pro historii potáp ění České republiky panem Ing. Old řichem Lukšem, mi byl poskytnut kontakt na pana Ing. Josefa Dvo řáka, který již řadu let pracuje na shromážd ění veškerých informací a poklad ů o historii potáp ění na našem území. Ovšem ani u pana Ing. Dvo řáka jsem nebyla úsp ěšná v získání materiálu vzhledem k tomu, že p řipravuje vydání knihy o historii potáp ění, pro kterou sbíral podklady n ěkolik let a do jejího vydání nebude nikomu sd ělovat žádné informace.

Prost řednictví e-mailu byl osloven pan Jan Skružný, který se rovn ěž věnuje historii potáp ění. Je členem pražského klubu Modrá Hv ězda a je mistrem v orienta čním plavání. Při rozhovorech mi vypráv ěl své osobní zážitky z potáp ění. Ze soukromé sbírky mi pak zap ůjčil staré časopisy z potáp ěč ského prost ředí. Na čerpané informace z těchto časopis ů jsou obsaženy zejména v příloze této práce.

Písemn ě byl osloven i freediver Daniel Exner, který však na mou výzvu nereagoval.

Všechny získané informace a data jsou uvedeny v následujících kapitolách, které jsou člen ěny postupn ě tak, aby postupovaly k naplnění cíle.

14

3 HISTORIE POTÁP ĚNÍ

Od nepam ěti závid ěl člov ěk pták ům jejich schopnost létat, a práv ě tak závid ěl i mo řským živo čich ům jejich schopnost potáp ět se. Co se asi skrývá v hlubinách a jak do nich proniknout? (Dob řichovský, 1987, s. 16)

Schopnost člov ěka plavat a potáp ět se je tak stará, jako jeho schopnost chodit. Již v minulosti se člov ěk všude tam, kde sídlil v blízkosti řek, jezer, mo ří a oceán ů, u čil s tímto prost ředím více sbližovat.

Vždy je trochu zvláštní zážitek pozorovat potáp ěč e sestupujícího pod vodu. Na b řeh přijde člov ěk, na sebe navlékne gumové oble čení, ov ěsí se desítkami kilogram ů železa a olova a plácne sebou do vody. Jen bubliny prozrazují, kde dýchá tam dole ve sv ětě, který ješt ě p řed n ěkolika generacemi pat řil do pohádek, pov ěstí a rybá řské latiny. (Novák, 1986, s. 5)

3.1 Historie a vývoj potáp ění

Podle Dob řichovského (1987, s. 16) za čal člov ěk s prvními pokusy poznat jejich tajemství již p řed mnoha tisíciletími. Nezachovaly se nám o tom sice žádné písemné památky, ale víme, že obyvatelé b řeh ů všech teplých mo ří se potáp ěli už p řed tisíci lety, dokonce s potáp ěč skou výstrojí. Soudíme tak nap říklad podle nást ěnných kreseb v Arnhemu, domov ě australských praobyvatel. Tyto kresby znázor ňují, jak „muži doby kamenné“ plavou s ošt ěpem a rybami navle čenými na š ňůř e, další zase zobrazuje lovce korál ů.

Kapitola uvádí vybraná data historie celého potáp ění, jehož sou částí je i historie volného potáp ění.

Jak to tedy všechno za čalo?

15

3.1.1 Historie potáp ění v datech a obrazech

4 500 před naším letopo čtem (dále jen p ř. n. l.) - Přímo řské kultury, nap říklad Řekové, Číňané a Babylo ňané, používají potáp ění jako zp ůsob obstarávání potravy, získávání obchodního zboží a také k vále čným ú čel ům (URL 54 ).

4 000 př. n. l. - První dochovaná zpráva o existenci potáp ěčů - hlin ěná tabulka z Mezopotámie se zachovalým vlysem. Podle n ěkterých v ědc ů se jedná o vyobrazení potáp ěč e dýchajícího z měchu sešitého ze zví řecích k ůží. Jiní tvrdí, že m ěch pouze nadnášel vojáky p ři p řeplouvání řeky. (Novák, 1986, s. 5)

Obrázek č. 1 - Hlin ěná tabulka z Mezopotámie s vlysem člov ěka pod vodou (URL 4)

3 200 př. n. l. - Nejpádn ějším d ůkazem o potáp ění člov ěka již p řed tisíciletími je perlorodka. Tu nelze získat jinak než potáp ěním ke dnu. A právě perlorodka je zobrazena na reliéfech nalezených ve vykopávkách z doby šesté thébské dynastie. (Dob řichovský, 1987, s. 16)

1 000 př. n. l - Homérovy spisy se zmi ňují o rybá řích, kte ří byli zatíženi t ěžkým kamenem a dosáhli hloubky necelých 30 metr ů (URL54 ).

16

900 p ř. n. l. - Nejstarší dochované zobrazení člov ěka potáp ějícího se pod vodou - obraz potáp ěč e na Asyrském vlysu (URL 22 ).

500 př. n. l. - Potáp ěč Scyllias a jeho dcera Cyana byli perským králem Xerxem pov ěř eni jako lovci poklad ů b ěhem jedné z Řecko-Perských válek (URL 54 ).

486 - 465 př. n. l. - Perský král Xerxes využíval potáp ěčů pro boj (Dob řichovský, 1987, s. 16).

415 př. n. l. - Řečtí potáp ěči zni čili podmo řské opevn ění Syrakus (URL 4).

414 p ř. n. l . - Historik Thucydides popsal potáp ěč e, kte ří plavali na dn ě oceánu a odstra ňovali p řekážky pod vodou, aby jejich lod ě mohly bezpe čně do p řístav ů

(URL 23 ).

360 p ř. n. l. - Ve svém spisu Problematu se zmi ňuje Aristoteles o používání jakéhosi vzduchem zásobovaného sudu: „aby hleda či hub mohli pokra čovat v dýchání, je jim zav ěšen kotel, který je vypln ěn vzduchem, který neustále pomáhá pono řenému muži: je stále držen ve svislé poloze ve sm ěru sestupu, tak aby mohl být spušt ěn dol ů ve stejné rovin ě a znemožnil únik vzduchu a zárove ň vnik vody“ (URL 54 ).

350 p ř. n. l. - Aristoteles popisuje potáp ěč e, který dýchá pod vodou dutým stvolem rákosu (URL 4).

332 př. n. l. - Sestoupil pod hladinu Alexandr Veliký , aby v sudu se sklen ěnými okny sledoval práci svých potáp ěčů p ři likvidaci opevn ění, bariér a zátaras ů v p řístavu maloasijského Tyru (URL 4).

17

Obrázek č. 2 - Potáp ěč ský zvon z roku 322 p ř. n. l. (URL 4)

100 p ř. n. l. - V přístavech kolem St ředozemního mo ře platil zákon o odm ěně potáp ěč e v závislosti na hloubce potopeného nákladu (URL 54 ).

77 p ř. n. l. - O používání vzduchové hadice potáp ěč i se zmi ňuje Plinius starší (URL 23 ).

100 n. l. - Potáp ěč i za čali pravd ěpodobn ě používat první dýchací trubice vyrobené z rákosí (Bažant, 2009, s. 10).

196 - Potáp ěč i p řeřezali lodní lana p ři dobývání Byzance (URL 9).

200 - Na peruánské váze zobrazen potáp ěč s potáp ěč skými brýlemi s rybou v ruce

(URL 23 ).

375 - Vegetius popsal potáp ěč ské kukly se vzduchovými hadicemi (URL 9).

11 stol. n. l. - Slovanští bojovníci používali na území dnešního N ěmecka dýchacích trubic z rákosu, aby se mohli p řiblížit nepozorovan ě k nep říteli (URL 4).

1203 - Potáp ěč i p řeřezali lodní lana p ři dobývání Andelys ve Francii (URL 9).

1250 - Zásobárny vzduchu pro potáp ěč e p ři záchranných pracích popsal sir Roger

Bacon v díle Novum Organum (URL 9). 18

1300 - Perští potáp ěč i používali podvodní brýle vyrobené z mušlí a želv (URL 23 ).

1472 - Dřev ěná ponorka na ru ční pohon použita v Benátkách (URL 9).

1500 - Kožené dýchací vaky s hadicemi, popis ponorky, Leonardo da Vinci se zabýval konstrukcí za řízení pro potáp ěč e v knize Codex Atlanticus. Na své prkno narýsoval první ploutve a kožené kukly s p řívodem vzduchu z hladiny. (URL 53 )

Obrázek č. 3 - Oblek Leonarda da Vinci (URL 4)

1531 - První zmínka o jakémsi potáp ěč ském zvonu, od té doby se již záznamy o podobných zvonech pro potáp ěč e za čínají objevovat pravideln ě (URL 4).

1535 - Muž jménem Guglielmo de Loreno vynalezl potáp ěč ský zvon, který byl použit při hledání římských lodí na jeze ře Nemi v Itálii (URL 53 ).

1538 - Řečtí potáp ěč i předvedli potáp ěč ský zvon Karlu V. na řece Tajo ve Španělsku

(URL 9).

19

1559 - Samuel Chaplain popsal západoindické potáp ěč e, potáp ěli se do hloubky

21 metr ů (URL 9).

1565 - Ture čtí potáp ěč i úto čí na Maltu, boj s domorodými potáp ěč i (URL 9).

1578 - Anglický matematik Wiliam Bourne pomýšlel na kompletn ě uzav řenou lo ď pohybující se pod vodou, jejíž d řev ěná konstrukce by byla potažena k ůží nepropoušt ějící vodu. Myšlenku nezrealizoval, prvenství náleží Cornelisu Drebbelovi z Holanska. (URL 51 )

1620 - Cornelius Drebbel p ředvád ěl na Temži první ponorku (URL 4).

1622 - Flotila špan ělského námo řnictva s cenným nákladem je nedaleko poloostrova Florida Keys rozprášena a také zni čena hurikánem. Špan ělům se poda ří za použití potáp ěč ského zvonu vyprostit pouze malou část pokladu. V ětšina cenností však z ůstává na dn ě oceánu. (URL 22 )

1640 - Potáp ěč ský zvon použit p ři záchranných pracích ve m ěst ě Dieppe ve Francii

(URL 9).

1643 - Kozáci použili při útoku na turecké lod ě v Černém mo ři ponorky z hov ězí k ůže

(URL 9).

1644 - Pére Marin Mersenne navrhl kovovou ponorku ve tvaru ryby se vzduchovými hadicemi (URL 9).

1650 - Otto von Guericke vynalezl první vzduchovou pumpu - výv ěvu. S její pomocí mohl dosahovat velmi nízkých tlak ů. Výv ěva mohla od čerpat vzduch pod pístem, který byl umíst ěn ve válci o pr ůměru 50,8 cm. Píst byl p řipojen k lanu na kladce. (URL 14 ,

URL 53 )

20

1660 - Robert Boyle vydal knihu o fyzikálních vlastnostech vzduchu. V této knize popisuje chování zví řat v p řetlaku. Jako první popisuje barotrauma z podtlaku. (Dob řichovský, 1987, s. 29)

1664 - Poprvé potáp ěč ské zvony blíže popsal Gaspar Schott v díle „Technica curiosa“. Zvon se spustil pod hladinu a vlivem tlaku v n ěm vzduch z ůstával v horní polovin ě a nemohl unikat. Potáp ěč pak pouze vplul do zvonu, nadechnul se a op ět plaval pry č.

Tyto zvony byly použity p ři hledání římských lodí na jeze ře Nemi v Itálii. (URL 4)

1665 - Potáp ěč ský zvon použit p ři potáp ěč ských pracích u Tobermory ve Skotsku

(URL 9).

1667 - Robert Boyle si v očích zmije všiml bubliny. Ta byla podrobena kompresi a dekompresi. Jednalo se o první zmínky tzv. dekompresní nemoci. Tento Boyl ův zákon se stal jedním ze základních pravidel bezpe čného potáp ění. (URL 23, URL 53)

1669 - Profesor Glasgoeské univerzity George Sinclair napsal odbornou publikaci na téma teorie a technika používání potáp ěč ských zvon ů (URL 53 ).

1677 - Arabové použili potáp ěč ský zvon p ři záchranných pracích u Cadaqués ve Špan ělsku (URL 9).

1679 - Italský fyzik Giovanni Borelli podává návrh na skafandr (URL 9).

1680 - Ameri čan William Phipps použil systém „Matka a dcera“, potáp ěč ský zvon, který umožnil potáp ěčů m p řístup k většímu množství zásoby vzduchu (URL 76 ).

1680 - O uzav řené cirkulaci vzduchu hovo ří Giovanni Borelli. Jeho nákresy zobrazují velkou nádobu, která za pomocí chemických komponentů umož ňuje regenerovat vydechnutý vzduch. Zastával názor, že tento p řístroj by umožnil potáp ěčů m dýchat stejný vzduch opakovan ě. (URL 22 )

21

1681 - V díle Um ění dýchat pod vodou francouzský kn ěz Abbe Jean de Hautefeuille poprvé vysv ětluje, pro č člov ěk pod vodou p ři normálním atmosférickém tlaku nem ůže dýchat, pokud se sám nachází pod vodou (URL 54 ).

1685 - Sir William Phipps použil na základ ě Sinclairových teorií potáp ěč ský zvon, aby vyprostil poklad v hodnot ě jednoho milionu dolaru z vraku špan ělské galéry

La Nuestra Senora de Almiranta v Karibském mo ři (URL 54 ).

1690 - Anglický astronom Edmund Halley zkonstruoval a p ředvedl sestup v potáp ěč ském zvonu do hloubky 19 metr ů a z ůstat tam 90 minut (Dob řichovský, 1987, s. 288).

1691 - Edmund Halley si nechal patentovat potáp ěč ský zvon, ten byl p řipojen trubicí na sudy plné vzduchu, které mohly být dopl ňovány z hladiny (URL 23 ).

Obrázek č. 4 - Halley ův potáp ěč ský zvon (URL 4)

1715 - Angli čan John Lethbridge zkonstruoval první oblek, předch ůdce pozd ějších pancé řovaných skafandr ů, který byl použit v hloubce 18 metr ů při záchranných pracích. Byl to vyztužený d řev ěný válec (sud) s pr ůzory a se dv ěma koženými rukávy t ěsnými

22

kolem manžet. Na svou dobu fungoval velmi dob ře a byl ur čen do malých hloubek.

(URL 4)

Obrázek č. 5 - První p ředstava potáp ěč ského obleku (URL 4)

1728 - Potáp ěč ský zvon s p řívodem vzduchu byl použit mnohokrát p ři záchranných pracích ve Švédsku (URL 9).

1754 - Potáp ěč ský oblek s p řívodem vzduchu použit p ři záchranných pracích v Yarmouthu v Anglii (URL 9).

1771 - Francouz Freminent vyrobil mosaznou potáp ěč skou helmu s očními otvory. Do malé vzduchové nádoby byl vzduch dodáván m ěchy a poté p řečerpán potáp ěč i.

(URL 54 )

1772 - Doktor Freminent p ředvedl francouzské Akademii v ěd potáp ěč ský skafandr

(URL 9).

1773 - Dřev ěná ponorka Maria se potopila v hloubce 40 metr ů i se svým vynálezcem

Johnem Dayem , v Plymuthu v Anglii (URL 9).

23

1774 - Doktor Freminent provedl v Le Havru hodinový pobyt v hloubce 15 metr ů ve skafandru s přívodem vzduchu z pono řené nádrže se stla čeným vzduchem (URL 9).

1776 - První vojenský útok ponorky. Šlo o d řev ěnou ponorku nazvanou Turtle ( čili Želva). M ěla tvar lískového o řechu a pojala pouze jednoho člov ěka. Jejím konstruktérem byl David Bushnell, student Yaleské univerzity. (URL 4)

Obrázek č. 6 - Ponorka Turtle (URL 4)

1786 - John a William Brahwaitovi vyrobili zdokonalenou verzi Freminetovy helmy, na kterou o rok pozd ěji navázal N ěmec Klingert (URL 54 ).

1788 - Ameri čan John Smeaton úpravami zdokonalil potáp ěč ský zvon (URL 54 ).

1790 - V Anglii byl p ři práci v přístavu použit první moderní potáp ěč ský zvon (URL 9).

1793 - Potáp ěč i p řeřezali lodní lana p ři dobývání Mayenne ve Francii (URL 9).

1797 - Ve st řední Evrop ě vyvinul N ěmec Karl Heinrich Klingert potáp ěč ský oblek, který také p ředvedl na Od ře. Oblek byl zásobován vzduchem z hladiny pomocí pumpy.

(URL 4)

24

Obrázek č. 7 - Potáp ěč ský oblek z roku 1797 (URL 4)

1798 - Trestanec Burlet s věze ňským dozorcem Sardou p ředvedl hodinový pobyt pod hladinou ve skafandru v přístavu Toulon ve Francii. Provedl tytéž práce jako před 28 lety Freminent. Není známo, zda byl tento oblek zásobován vzduchem z nádrží nebo pumpou, ani zda byl dále používán. (URL 4)

1800 - Ameri čan Robert Fulton p ředvádí ve Francii ponorku Nautilus s vrtulovým pohonem (URL 54 ).

1802 - William Forder navrhl potáp ěč ský oblek, který znamenal zna čný krok vp řed. Skládal se z m ěděného kruný ře, zakrývajícího horní část t ěla a hlavu. Na tento kruný ř byly p řipojeny kožené rukávy a kalhoty. Vzduch byl do obleku vhán ěn měchem hadicí p řipojenou ve výši krku. (Dob řichovský, 1987, s. 27)

1803 - Elginovy mramory vyloveny z potopené lodi v Řecku (URL 9).

25

1808 - Aparát zvaný Triton sestavil Friedrich von Drieberg. Tento systém využíval zásobník vzduchu p řipevn ěného k potáp ěč i, který vzduch z hladiny získával pomocí hadice p řipevn ěné k plováku. Potáp ěč dopl ňoval vzduch ze zadního zásobníku za pomocí ventilu, který ovládal kýváním hlavy. (URL 22 )

1815 - Americký inženýr Robert Fulton postavil ponorku Mute pro sto lidí. Fulton v ěř il, že ponorka pom ůže skoncovat s námo řními boji a pirátstvím, ale ani jedno z jeho plavidel ve válce nepoužili. (URL 9)

1819 - V Anglii August Siebe p ředvedl sv ůj první potáp ěč ský oblek otev řeného typu, vzduch byl do obleku p řivád ěn hadicí a voln ě unikal kolem pasu. Potáp ěč musel pracovat ve vzp římené poloze, jinak se oblek zaplavil. (Dob řichovský, 1987, s. 27)

1825 - Angli čan William James vynalezl z hlediska historie systém, který je považován za první pravý samostatný potáp ěč ský p řístroj - scuba (URL 22 ).

1826 - John a Charles Deane si nechali patentovat dýchací helmu pro hasi če, která našla využití i v potáp ění (URL 1).

1827 - Ve Francii byla ponorka Le Dauphin 44 minut pod hladinou (URL 9).

1828 - John a Charles Deane vyvinuli na základ ě hasi čské helmy obdobnou helmu s potáp ěč skou kombinézou (URL 54 ).

1835 - John Bethel získal patent pro uzav řený potáp ěč ský oblek (Bažant, 2009 s. 13).

1837 - August Siebe p ředvedl prototyp moderního skafandru, krok vp řed znamenal pérový výdechový ventil na p řilb ě, který mohl ovládat potáp ěč sám (Dob řichovský, 1987, s. 288).

26

Obrázek č. 8 - Vývoj potáp ěč ských oblek ů (Dob řichovský, 1987, s. 98)

1839 - Za čátek záchranných prací na lodi Royal George, důstojník Pasley se rozhodl použit různé typy oblek ů (URL 9).

1840 - Při práci na lodi Royal George se poprvé vyskytly p říznaky dekompresní nemoci. Sieb ův potáp ěč ský oblek vylepšen zp ětným ventilem p řívodu vzduchu na p řilb ě (v principu používán dodnes). (URL 4, URL 54 )

1841 - Kesony se stla čeným vzduchem použity p ři stavb ě mostu přes řeku Loiru ve Francii (URL 9).

1843 - Britské královské námo řnictvo zakládá první školu potáp ění (URL 53 ).

1844 - Francouzský zoolog Henri Milne Edwads byl prvním vědcem, který p římo zkoumal mo řské dno. Sestoupil do mo ře p ři pob řeží Sicílie a nabíral mnoho vzork ů mo řských živo čich ů žijících ve St ředozemním mo ři. Svoje odvážné pokusy opakoval

27

několikrát a p řesto, že se potáp ěč ství rychle ší řilo, jeho p říkladu následovalo jen málo vědc ů. (URL 28)

1845 - Bylo použito ve Francii ponorné komory Hydrostat v hloubce 30 metr ů při zvedání bronzových d ěl z potopené lodi Républicain (URL 9).

1850 - Inženýrem Wilhelmem Bauerem byla zkonstruována ponorka Brandtaucher za ú čelem prolomení dánské námo řní blokády Kielu (URL 9).

1851 - Došlo k první úniku z potopené ponorky Brandtaucher v Kielu. Posádka se zachránila ve vzduchové bublin ě. Bauerovi se v potopeném plavidle zatopením poda řilo zvýšit tlak, který nakonec vyrazil poklopy. Tento zp ůsob záchrany se používá dodnes u ponorek potopených v malé hloubce. (URL 9)

1855 - Alexandr II. postavil pro ruského cara ponorku Mo řský ďábel. Francouzské námo řnictvo použilo skafandr k sestupu do hloubky 40 metr ů. (URL 9)

1862 - Ponorka El Actineo se zásobou kyslíku se potopila 54 krát (URL 9).

1863 - Francouzi Benoit Rouquaryol a August Denayrouze vynalezli první p řístroj s částe čnou autonomií - aérophore. Přístroj se skládal z obleku, masky s jedním zorníkem a regulátoru, který dodával množství vzduchu v závislosti na hloubce a pot řeb ě dýchání. (URL 26 )

28

Obrázek č. 9 - Aérophore (URL 4)

1864 - Ponorka Huntley, pat řící jižním americkým stát ům, poprvé potopila lo ď. V americké ob čanské válce Jihu proti Severu potopila d ělový trojst ěžník severních stát ů Housatonic, který blokoval p řístav v Charlestonu (Jižní Karolina) a pat řil federální vlád ě. Jako všechny ponorky i Huntley byla na ru ční pohon. (URL 28 )

1865 - Francouzský bá ňský inženýr Benoit Rouquayrol a námo řní d ůstojník Auguste Denayrouze sestrojili p řístroj, který umož ňoval potáp ěč i pohybovat se v mo ři nezávisle. Základem p řístroje byla kovová nádoba napln ěná stla čeným vzduchem, který musel potáp ěč nést na zádech. Vzduch se uvol ňoval regula čním ventilem, zatím co druhý ventil vypoušt ěl vzduch vydechovaný potáp ěč em. (URL 28 )

1866 - Aérophore p ředveden řeckým lovc ům hub. Léka ř Aslphonze Gal se potápí, aby studoval fyziologii. Whitehead, který pracoval ve službách Rakouska-Uherska, sestrojil první moderní torpédo. (URL 9)

1868 - Ponorky a motory na stla čený vzduch postavené v Rusku (URL 9).

1869 - Jules Verne napsal knihu Dvacet tisíc mil pod mo řem. Česky román vyšel v roce 1877. Hlavní postava kapitán Nemo odkazuje na Rouquayrol-Denayrouz ův dýchací 29

systém a spekuluje nad dalším nevyhnutelným krokem, a to zbavit závislosti potáp ěč e na p řívod vzduchu z povrchu. (URL 9, URL 22 )

1870 - Pokus o vyzvednutí potopeného nákladu z galeon ve Vigu ve Špan ělsku (URL 9).

1870 - 1883 - Stavba Brooklynského mostu v New Yorku. P ři vybudování základ ů v ěží pod úrovní hladiny vody byly použity kesony. Velký zvon se spustil do vody tak, aby se jeho spodní hrana za řízla do dna a jeho vrchní část vy čnívala nad hladinu. Pak se z n ěj od čerpala voda za pomocí vzduchu, který byl vtla čen do zvonu a vodu vytla čil. Tato náro čná práce p řivodila mnoha d ělník ům Kesonovu nemoc. (URL 22 )

1873 - Pevný potáp ěč ský oblek se zásobníkem vzduchu, s celkovou hmotností 85 kilogram ů, sestavili Benoit Rouquayrol a Auguste Denayrouze (Bažant, 2009, s. 15).

1878 - Henry Fleuss vyzkoušel p řístroj s uzav řeným okruhem v bazén ě a vydržel tam celou hodinu. Potáp ěč dýchal kyslík, který nevydechoval do vody, ale vydechnutý vzduch vy čistila patrona s chemikálií od kysli čníku uhli čitého a potáp ěč ho znovu vdechnul, tak od potáp ěč e neunikal žádný vzduch. Fleus ův p řístroj byl p ředch ůdcem bezpe čnostních souprav pro požárníky, ale i špi čky moderní potáp ěč ské techniky

- rebreather ů. (URL 21 )

1878 - Paul Bert publikuje práci La Pression Barometrique, která se zabývá fyziologickými studiemi p ři zm ěnách tlaku (URL 54 ).

1881 - Podobný p řístroj jako Fleuss zkonstruoval Rus Kothynski, ale p říliš se nerozší řil

(URL 4).

1882 - V Kronštadtu byla založena první námo řní škola, kde se vyu čovalo i potáp ění

(URL 4).

1892 - Francouz Louis Boutan vynalez dýchací p řístroj s uzav řeným okruhem (URL 22 ).

30

1893 - V Chicagu se dostalo velkého uznání vynálezu léka ře Šidlovského, který propracoval princip zp ětného ventilu (URL 4).

1895 - Vojenští potáp ěč i vyzvedli z hloubky 50 metr ů lo ď Ruslaku (URL 4).

1898 - John O. Holland, irský p řist ěhovalec z New Jersey, postavil ponorku Holland.

Na vod ě ji pohán ěl benzínový motor, pod vodou elekt řina. (URL 28 )

1908 - Britské námo řnictvo najalo renomovaného fyziologa J. S. Haldana, aby vypracoval pravidla pro bezpe čnou práci pod vodou. Haldane formuloval hypotézy, které testoval na zví řatech. Jeho model sycení a vysycování dusíku dal vzniknout prvním dekompresním tabulkám. Dekompresní tabulky (dnes již tém ěř výhradn ě po číta č), se používají k ur čení dekomprese, tedy k ur čení správné rychlosti výstupu pro dostate čné vysycení dusíku z t ěla potáp ěč e. Dekompresí se zabra ňuje vzniku dekompresní nemoci. (URL 30, URL 63 )

1910 - J. S. Haldane vymyslel proceduru jak p ředejít kesonov ě nemoci, publikuje své první tabulky (URL 63 ).

1911 - Němec Dräger p ředstavil dýchací p řístroj s uzav řeným dýchacím okruhem

(URL 1).

1912 - Francouz Fernez zkonstruoval nezávislý potáp ěč ský p řístroj na stla čený vzduch

(URL 4).

1912 - Americké námo řnictvo vyzkoušelo Haldanovy, Boycottovy a Damantovy tabulky (URL 1).

1913 - Pancé řový skafandr vyvinuli Neufeldt a Kuhnke. Pohyb potáp ěč e byl pod vodou zna čně ztížen omezenou pohyblivostí kloub ů a vahou skafandru. Potáp ěč v ětšinou jen telefonem řídil pohyb lan a hák ů. (URL 4)

31

1917 - Němec Dräger vytvá ří potáp ěč ský p řístroj, který je ur čen do hloubky 40 metr ů. Tento p řístroj kombinuje nádrže se sm ěsí stla čeného vzduchu a vzduchem obohaceného kyslíku s uzav řeným okruhem. (URL 22 )

1917 - Armáda Spojených stát ů p ředstavila potáp ěč skou helmu Mark V., tyto helmy byly úsp ěšn ě používány po dlouhé roky US Navy (URL 1).

1918 - Respirátor Ogushi prošel v 99 metrech zkušebními testy. Tento japonský p řístroj kombinuje uzav řený okruh se zálohou stla čeného vzduchu, ten se dodává potáp ěč i pomocí ru čně ovládaného ventilu. (URL 22 )

1919 - C. J. Cooke vynalezl sm ěs helia a kyslíku (heliox) jako dýchací sm ěs pro potáp ěč e. Řed ěním kyslíku sm ěs zamezuje opojení dusíkem. Tato sm ěs umožnila potáp ěčů m proniknout do v ětších hloubek a p řesáhnout tak dosavadní limity. (URL 22 )

1923 - William Harding Longley po řídil první barevné fotografie pod vodou (URL 53 ).

1924 - Francouzský námo řní d ůstojník Yves Le Prieur podstatn ě zjednodušil Fernez ův přístroj, který vybavil láhví se vzduchem ru čně ovládaným dávkova čem (URL 4).

1924 - Bá ňský ú řad USA a Námo řnictvo USA podnikly první cvi čné ponory se sm ěsí helia a kyslíku (URL 1).

1926 - Yves Le Prieur vykonstruoval potáp ěč ský p řístroj na stla čený vzduch se stálým zásobováním (URL 22 ).

1930 - William Beebe dosáhl v batysfé ře, které byla p řipojena lanem k mate řské lodi, hloubky 435 metr ů (URL 1).

1930 - Založen Oceánografický institut Wood Hole na mysu Cod v USA. Woods Hole se stane p ředním oceánografickým výzkumným institutem. (Bažant, 2009, s. 17)

32

1930 - Guy Gilpatric je pr ůkopníkem v užívání gumových brýlích se sklen ěnými sklí čky p ři potáp ění bez dýchacího p řístroje. V polovin ě t řicátých let se tak ploutve,

šnorchl a maska staly b ěžn ě používanou výbavou. (URL 1)

1933 - Francouz de Corlieu vynalezl ploutve. M ěly pryžový list a prohlube ň pro špi čku nohy. P řipev ňovaly se páskem p řes patu. (Ma ťák, 1994, s. 23)

1933 - Yves Le Prieur modifikoval Rouquayrol-Denayrouz ův vynález spojením funk čního ventilu s vysokotlakou vzduchovou nádobou a osvobodil potáp ěč e od trubic a r ůzných p řívod ů (URL 1).

1934 - Le Prieur založil s filmovým producentem Jeanem Painlevé klub sportovního potáp ění Club se Sous-l´Eau (URL 4).

1935 - Louis de Corlieu navrhl k nošení na nohách plavců široko blanné ploutve. Zp ůsobily obrovskou senzaci mezi nádechovými potáp ěč i. S jejich pomocí dochází k obrovskému nár ůstu potáp ění bez dýchacích p řístroj ů a rozvoji jejich sportovních disciplín. (URL 22 )

1937 - Americká spole čnost Diving Equipment and Salvage Company (DESCO), zabývající se potáp ěč ským vybavením a podvodními prácemi, vyvinula samostatný přístroj s uzav řeným okruhem s plynovou sm ěsí. Používá sm ěs stla čeného helia a kyslíku v kombinaci s pln ě uzav řenou potáp ěč skou soupravou. S použitím tohoto nového systému stanovil potáp ěč Max Nohl hloubkou 128 metr ů nový sv ětový rekord.

(URL 22 )

1937 - Georges Comheines sestrojil, spojením Rouquayrol-Denayrouzovým ventilem s Le Prieurovým systémem stla čených vzduchových nádob, potáp ěč skou výstroj. Tento zlom kone čně realizoval p ředstavy Julese Verna z roku 1869 o potáp ěč ském za řízení. Comheines p ředstavil se svými p řáteli tento p řístroj v „lidském akváriu“ na mezinárodní expozici v Pa říži. (URL 22 )

1939 - 1940 - Owen Churchill zpopularizoval potáp ění bez dýchacího p řístroje (URL 22 ).

33

1940 - Owen Churchill jako první vyrábí potáp ěč ské ploutve (Bažant, 2009, s. 18).

1941 - 1944 - Během druhé sv ětové války použili italští potáp ěč i dýchací p řístroje s uzav řeným okruhem, aby položili nálože pod obchodní a vále čné lod ě britského námo řnictva (Bažant, 2009, s. 19).

1943 - Nedaleko Marselle sestoupil Georges Comheines za pomoci poloautomatického regulátoru do hloubky 53 metr ů. Jacques-Yves Costeau a Emile Gagnan upravili regulátor na plyn od auta. Vznikl první dýchací p řístroj s otev řeným okruhem Aqualung. Výhodou byla snadná dostupnost dýchacího média, v jeho obsluze a údržb ě. Tímto objevem byl umožn ěn rozvoj p řístrojového potáp ění ve druhé polovin ě

20. století. (URL 4)

Obrázek č. 10 - Aqualung (URL 4)

1946 - Ve Francii Coust ův Aqualung vstoupil do komer čního prodeje. Ve Velké

Británii to bylo v roce 1950, v Kanad ě 1951 a v USA 1952. (URL 53 )

1946 - Byla založena spole čnost Mar-Vel Underwater Equipment, zdroj potáp ěč ské výbavy pro komer ční ú čely (URL 53 ).

34

1947 - Frédéric Dumas dosáhl rekordní hloubky 94 metr ů ve St ředozemním mo ři za použití Aqualungu (URL 42 ).

1948 - U pob řeží Kalifornie dosáhl Otis Barton v modifikované batysfé ře hloubky 1 372 metr ů (URL 1).

1949 - Byl zaznamenán první rekord ve volném potáp ění, kdy Ital Raimundo Bucher dosáhl hloubky 30 metr ů za použití kluzkého závaží (URL 71 ).

1950 - August Picard použil se svým synem Jacquesem nový typ plavidla, batyskaf. Jedná se o zcela samostatné plavidlo, které dosáhlo v ětších hloubek nežli jakákoli batysféra. (URL 1)

1951 - Byl vyroben zp ětný ventil, známý jako J-ventil (URL 1).

1952 - Slavnostní položení kýlu první ponorky na jaderný ponor USS Nautilus v lod ěnicích v Grotonu ve stát ě Connecticut (Bažant, 2009, s. 20).

1952 - Jacques-Yves Cousteau, Frédéric Dumas a James Dugan vydávají knihu Tichý sv ět. Kniha vypráví skute čný p říb ěh o vynálezu a prvních dobrodružstvích s přístrojem Aqualung. Stává se jednou z nejvlivn ějších knih a p řivádí mnoho nová čků, ale i nádechových potáp ěčů k přístroji Aqualung. (URL 1)

1953 - V USA založen první potáp ěč ský klub, druhý na sv ětě (Bažant, 2009, s. 20).

1953 - E. R. Croos publikuje knihu Bezpe čnost pod vodou, kde pojednává o základech bezpe čného ponoru (URL 53 ).

1953 - Dr. Hung Bradner p ředstavil potáp ěč ský neopren (Bažant, 2009, s. 20).

1954 - Na oceán vyplula první americká ponorka USS Nautilus na jaderný pohon. Mohla z ůstat celé měsíce pono řená pod vodou a nemusela se vyno řit na hladinu. Jméno

Nautilus dostala podle ponorky z románu Julese Verna. (URL 37 )

35

1954 - Al Tilman a Bev Morgan zakládají první certifikační program, který se stává vzorem pro další výukové programy (URL 53 ).

1956 - Vědci na Kalifornské Univerzit ě p ředstavili první neoprenovou kombinézu

(URL 22 ).

1958 - USS Nautilus je první ponorkou, která proplula Severním pólem (Bažant, 2009, s. 21).

1959 - Ennie Falco prohlásil, že dosáhl hloubky 133 metr ů, ale nem ěl žádný d ůkaz

(URL 42 ).

1960 - Jacques Picard a Don Walsh v batyskafu Trieste dosáhli rekordní hloubky

10 921 metr ů (URL 1).

1960 - Založení nejstarší americké potáp ěč ské organizace National Association of Underwater Instructors (NAUI), která se zabývá výcvikem, centrálu má v Kalifornii

(URL 1, URL 54 ).

1961 - Maurice Fenzy si nechal patentovat p řístroj, který byl p ůvodn ě vynálezem francouzského námo řnictva. Jeho sou částí je nafukovací vak, ke kterému je p řipojena nádoba se stla čeným vzduchem. Patent se stává prvním komer čně úsp ěšným vztlakovým kompenzátorem. Do n ěkolika let nosí potáp ěč i po celé Evrop ě tzv. „Fenzys“. (URL 22 )

1961 - Ed Replogle vynalezl akustické výstražné za řízení, které automaticky upozorní uživatele a ostatní v blízkosti, o nízkém tlaku vzduchu. Tento vynález dokazuje, že se potáp ěč ský pr ůmysl zam ěř uje p ředevším na bezpe čnost samotných potáp ěčů . (URL 22 )

1963 - Ed Link strávil v rámci projektu Muž v mo ři 24 hodin v hloubce 61 metr ů

(URL 1).

1963 - Zna čku Scubapro založili Gustav dalla Valle a Dick Bonin (URL 53 ).

36

1964 - Obytné stanovišt ě Sealab I zahájilo sv ůj provoz. V hloubce 69 metr ů m ěli strávit čty ři potáp ěč i t ři týdny. Pokus byl ukon čen po 11 dnech z důvodu nep říznivého po časí.

(URL 22 )

1965 - Frank Martz a Tom Mount dosáhli hloubky 110 metr ů (URL 42 ).

1965 - Obytné stanovišt ě Sealab II zahájilo sv ůj provoz. T ři týmy po t řech potáp ěč ích strávily 10 až 16 dn ů v hloubce 65 metr ů. (URL 22 )

1965 - Scott Carpenter, pracující v hloubce 62 metr ů, mluví s astronautem Gordonem Cooperem ve vesmírné lodi Gemini 200 mil nad zemským povrchem. Od tohoto momentu lidstvo již nebude vnímat vesmír, oceán a zemi jako nezávislé jednotky.

(URL 53 )

1966 - John Cronin a Ralph Ericon založili Professional Association of Diving

Instructors (PADI - Profesionální sdružení instruktor ů potáp ění) (URL 53 ).

1967 - Hal Watts a AJ Muns dosáhli hloubky 120 metr ů (URL 42 ).

1968 - John J. Gruener a R. Neal Watson se na Bahamách potopili do hloubky

133 metr ů za použití stla čeného vzduchu (URL 42 ).

1969 - Vzniká Sv ětová potáp ěč ská konfederace - Confédération Mondiale des Activités Subaquatiques, též World Diving Federation (dále jen CMAS), která koordinuje technickou, v ědeckou a sportovní činnost v celosv ětovém žeb říčku a jejímž dlouholetým p ředsedou byl i Jacques-Yves Cousteau (URL 24 ).

1970 - Mezinárodní školu potáp ění (Scuba Schools International – SSI) založil Bob

Clark (URL 53 ).

1971 - Scubapro p ředstavilo Stabilization Jaket - kompenzátor vztlaku (žaket) (URL 22 ).

37

1972 - Rusové přišli s vylepšením ploutví, když si ze štípaného materiálu skelné desky zhotovili monoploutev, která už m ěla dobrou pevnost a pružnost (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 80).

1979 - Sylvia Earle se prošla bez jakékoliv pomoci po mo řském dn ě v rekordní hloubce

381 metr ů (URL 54 ).

1983 - Byl p ředstaven první komer čně dostupný dekompresní po číta č Orca Edge

(URL 1).

1985 - Doktor Ballard nalezl trosky Titaniku (URL 54 ).

1988 - Sheck Exley vykoná v jeskynním prost ředí do té doby nejhlubší sportovní ponor a dosáhne hloubky 239,5 metr ů (URL 17 ).

1988 - Měl sv ětovou premiéru film Magická Hlubina ( Le Grand bleu) , který poukazuje na bezpe čnostní rizika potáp ěčů (URL 5).

1990 - Bret Gilliam provádí ponory do hloubky 138 metr ů (URL 42 ).

1990 - Vzniká Woodvelle Karst Plain Project (WKPP), jejímž úkolem je mapování zatopeného jeskynního systému na severní Florid ě (URL 27 ).

1992 - Francouzem Rolandem Speckerem a Claudem Chapouisem byla založena

Asociace Internationale pour le Développement de l'Apnée (dále jen AIDA) (URL 8).

1993 - Bret Gilliam rozši řuje sv ůj vlastní sv ětový rekord na 145 metr ů (URL 42 ).

1993 - Sheck Exley za pomoci svého týmu dosáhl v pr ůzkumu hlubokých jeskyní a pramen ů hloubky 267 metr ů (URL 17 ).

1993 - Ann Kristovich dosáhla v Mexiku ženského rekordu potáp ěním na trimix do hloubky 169 metr ů (URL 25 ).

38

1994 - Dan Manion stanovuje aktuální rekord pro hluboký ponor se vzduchem na 155 metr ů (URL 42 ).

1994 - Jim Bowden, pr ůkopník technického potáp ění, zkoumal systém podvodních jesky ň v Mexiku a spustil se do hloubky 282 metr ů na trimix (URL 25 ).

1994 - Bred Gilliam a Mitch Skaggs založili výcvikovou agenturu Technical Diving International (TDI). Zabývala se potáp ěč skými výcvikovými programy mimo rámec běžného rekrea čního potáp ění. (URL 1)

1998 - Založena výcviková a certifika ční agentura Scuba Diving International (SDI), zam ěř ena na rekrea ční potáp ění s dýchacím p řístrojem (URL 1).

1999 - Chuck Driver a John Bennett provedli nejhlubší oceánský ponor a dosáhli

200 metr ů. O celých 25 metr ů poko řil tuto hranici ve stejném roce Barte Vestor. (URL 1)

2001 - Britský potáp ěč John Bennett se pono řil na Filipínách do hloubky 308 metr ů

(URL 1).

2002 - FBI vydalo celostátní varování, zakládající se na získaných informacích, ohledn ě možné hrozby teroristických útok ů od podvodních potáp ěčů (URL 53 ).

2002 - Audrey Mester, jedna z nejlepších freediver ů všech dob, p řišla o život b ěhem oficiálního pokusu o sv ětový rekord u pob řeží Dominikánské republiky. Cht ěla poko řit sv ětový rekord v No Limits v obou pohlavích a zárove ň poko řit hloubku 171 metr ů, ale už se nedokázala vrátit zp ět. Bezpe čnostní m ěř ítka byla hodn ě kritizována v debat ě na internetu. (URL 8)

2003 - Britský technický potáp ěč Mark Ellyatt absolvoval v Thajsku ponor do hloubky 311 metr ů. Pomáhal mu tým 12 podp ůrných potáp ěčů . Rekord prob ěhl bez jakýchkoliv potíží s dekompresní nemocí. (URL 69 )

2003 - Zem řel spoluzakladatel PADI John Cronin (URL 53 ).

39

2003 - Tanya Streeter p řekonala jak ženský, tak i mužský sv ětový rekord, když se potopila do hlouby 122 metr ů (URL 53 ).

2004 - David Shaw se v Jižní Africe pono řil do hloubky 271 metr ů (URL 45 ).

2004 - John Bennett se utopil v hloubce 40 metr ů, při práci na vraku u Korejských břeh ů (URL 17 ).

2005 - Pascal Bernabe dosáhl ve St ředomo ří hloubky 330 metr ů, Nuno Gomes v Rudém mo ři hloubky 318 metr ů a Don Shirley v Jižní Africe 250 metr ů (URL 42 ).

2007 - Při tréninkovém pokusu v disciplín ě No Limits v zálivu Villefranche sur Mer u m ěsta Nice ve Francii zem řel sv ětový šampion ve freedivingu Loïc Leferme (URL 8).

3.1.2 Historie potáp ění v České republice

Ve srovnání s přímořskými a ostrovními zem ěmi je historie potáp ění v České republice (dále jen ČR) daleko skromn ější, protože nebylo tém ěř nutné potáp ět se. Dostupná literatura se však na první doložené zmínce o potápění u nás neshoduje.

V 6. století - Je v Knize o strategii Pseudo Maurikia zmínka o potáp ění u Slovan ů, kte ří dokážou setrvat pod vodou díky dutým stébl ům, s jejichž pomocí dýchají (Bažant, 2009, s. 23).

1346 - 1378 - První historicky doložená zpráva je z doby vlády Karla IV., kdy se dva italští potáp ěč i pokoušeli vylovit ze dna Vltavy poklad (Dob řichovský, 1987, s. 293).

1430 - Nejstarší kresby potáp ěč ského koženého obleku pochází z doby husitských válek. Znázor ňuje potáp ěč e v helmici se dv ěma zorníky a dýchací trubicí, která vede ke dv ěma plovák ům na hladin ě. (Dob řichovský, 1987, s. 293)

1540 - Pochází zpráva o potáp ěč ích v Čechách od Tomáše Jordána z Klauzenburku (Dob řichovský, 1987, s. 293). 40

Kolem roku 1620 - Další zmínku o potáp ěč ích najdeme také v díle Aloise Jiráska (1957, s. 158, 159), a to ve Starých pov ěstech českých, konkrétn ě v pov ěsti Opatovský poklad. Dle pov ěsti byl poklad ve staré štole kláštera, která byla zatopená řekou Labe. Po bitv ě na Bílé ho ře povolal do Čech císa ř Ferdinand II. čty ři benátské potáp ěč e, kte ří měli poklad ze dna vyzvednout. Podle pov ěsti se potopili v místech, kde bylo vídati trosky kláštera. Dva z nich se už nikdy nevyno řili. Ostatní odjeli s nepo řízenou. V tisku se objevily názory, že smrt dvou potáp ěčů byla pouze fingovaná a že ve skute čnosti se jim poklad poda řilo vylovit.

První polovina 16. století - Podle Nováka (1986, s. 9) byl na našem území asi prvním potáp ěč em muž, o kterém se dochoval záznam z této doby, který se snažil prozkoumat tajemství Hranické propasti. To se mu však nepoda řilo a nepoda řilo se to do dnešní doby dosáhnout žádnému jinému potáp ěč i, a to ani za pomoci nejmodern ějších přístroj ů.

1757 - Zvěd rakouského vojska, Mára z Hrdlo řez, nepozorovan ě proplul pomocí nafouknutých hov ězích m ěch ů po Vltav ě do obležené Prahy, aby p ředal zprávu o blížící se pomoci (Novák, 1986, s. 11).

Za čátek 20. století - Objevil se záznam o prvních skute čných potáp ěč ích na našem území, a to na Ostravsku, kde pomáhali p ři likvidaci havárie na dole Bed řich. Roku 1902 p ři hloubení jámy narazili d ělníci v šacht ě na vodu, smíšenou s pískem a oxidem uhli čitým. B ěhem n ěkolika hodin stoupla voda v jám ě o 147 metr ů a oxid uhli čitý zaplnil celou šachtu. Pokusem d ělník ů vy čerpat z dolu vodu bránila vodní pumpa, která byla zabudována v hloubce 332 metr ů pod zemí a která se po havárii ocitla 10 až 12 metr ů pod hladinou vody. O dva roky pozd ěji potáp ěč i berlínské spole čnosti Neusee pumpu odstranili a sestoupili až na dno zatopené jámy, aby prozkoumali stav jámového zdiva. Nalezli tam trosky vrtacího za řízení pokrytého pískem a jílem. Po dvou sestupech, kdy voda byla zkalená a ví řivá, odmítli v práci pokra čovat. V roce 1910 byly práce zastaveny a d ůl opušt ěn. (Novák, 1986, s. 11, 12)

1907 - V depozitá ři Národního technického muzea v Praze jsou z toho roku uloženy v češtin ě ru čně psané instrukce, které uvádí, jak pracovat se skafandry a p řístroji typu

41

Rouquayrol-Denayrouze. Ze stejného roku se také dochovala fotografie potáp ěč e ve skafandru, který pracoval na výstavb ě Čechova mostu. (Dob řichovský, 1987, s. 293)

1912 - Za první, sportovní potáp ění u nás, lze považovat sestupy brn ěnského studenta

Gűntnera Nouackha (URL 13 ).

Období 1. sv ětové války - O českých potáp ěč ích se zmi ňují i dokumenty rakouského námo řnictva. Mezi n ě pat řil i Emil Buršík, který sloužil za války jako potápěč v Pule. S profesorem Absolonem zahájil pr ůzkum zatopených prostor v oblasti propasti

Macocha v Moravském krasu. (URL 13 )

1920 - Z plav číků na plovárnách se stali potáp ěč i. Vytahovali utopené p ředm ěty, často i lidi. Potáp ěli se s primitivní výstrojí. Teprve v letech 1924 až 1927 byli vybaveni skafandry. (Dob řichovský, 1987, s. 293)

1923 - Byla vydána ve v ětším nákladu v češtin ě potáp ěč ské kniha Mezi perlolovci a lidojedy od C. W. Monektona (Dob řichovský, 1987, s. 293).

30. léta - Brn ěnský automobilový závodník T. K. Divíšek, který patřil mezi první amatérské potáp ěč e, se zabýval pr ůzkumem Moravského krasu (URL 13 ).

1948 - Dobrovolníky jako profesionální potáp ěč e hledá Zemský národní výbor v Brn ě (Dob řichovský, 1987, s. 294).

1954 - Chot ěbo řské strojírny začaly vyráb ět potáp ěč ské soupravy PL 40 (Dob řichovský, 1987, s. 294).

1954 - 1956 - Při Revolu čním odborovém hnutí vznikají kroužky sportovního potáp ění (Dob řichovský, 1987, s. 294).

1957 - Vznikly první bezpe čnostní sm ěrnice pro sportovní potáp ění (Bažant, 2009, s. 24).

42

1961 - Na trh je uvedena první automatika AV 1 Rekord konstruktéra Ing. Slaví čka (Dob řichovský, 1987, s. 294).

1964 - Pro milovníky vodního sportu vyšlo první vydání časopisu Potáp ěč , od roku 1968 pod názvem Vodní revue (Dob řichovský, 1987, s. 294).

1965 - Groos strávil v Xenii v Porotroži v Jugoslávii pod vodou 72 hodin a 30 minut (Dob řichovský, 1987, s. 294).

1965 - Jan Dan ěk a Miroslav K říž dosáhli při potáp ění v Jaderském mo ři hloubky 96 metr ů (Dob řichovský, 1987, s. 294).

1966 - První československo-kubánská profesionální v ědecká výprava Caribe I do hlubin Karibského mo ře. Vedoucím expedice byl Vladimír Náprstek z Univerzity Karlovy. (Dob řichovský, 1987, s. 295)

1966 - V Praze byla ustanovena Státní zkušebna 212, která se zabývala potáp ěč skou technikou (Dob řichovský, 1987, s. 295).

1967 - Vilém Kocián a Ivan Gregor p ři potáp ění do Hranické propasti dosáhli nejv ětší hloubky p ři potáp ění v Československu, sestoupili do 82 metr ů (Dob řichovský, 1987, s. 295).

1968 - Pavel Katz dosáhl nejv ětší absolutní hloubky v přetlakové komo ře Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze, a to 100 metr ů, kde setrval 11 minut. Sestup a následný výstup trval 5 hodin a 26 minut. (Dob řichovský, 1987, s. 295)

1969 - Vznikla firma Sportklimex, která za čala na trh dodávat potáp ěč skou výstroj, v roce 1972 byla přejmenována na Aquacentrum Praha (Dob řichovský, 1987, s. 295).

1969 - Československo přijato za 46. člena Sv ětové potáp ěč ské konfederace (URL 24 ).

43

1970 - První mobilní p řetlakovou komoru vyrobil podnik Chepos (Dob řichovský, 1987, s. 295).

1971 - Pavel Katz uskute čnil první potáp ěčský sestup s héliovou atmosférou (Dob řichovský, 1987, s. 295).

1975 - Ostravští potáp ěč i uskute čnili první ponory na dno nejvýše položeného jezera, Hincova plesa ve Vysokých Tatrách (Dob řichovský, 1987, s. 295).

1976 - Na Morav ě vznikla organizace profesionálních potáp ěčů Povodí Moravy (Dob řichovský, 1987, s. 295).

1978 - Vzniká Česká speleologická spole čnost (URL 13 ).

1982 - Byla z řízena Speleologická záchranná služba (URL 56 ).

Po roce 1989 - Svazarm se za číná rozpadat a vzniká samostatný Svaz potáp ěčů Československa, který se po rozpadu Československé republiky na dva samostatné státy v roce 1993 rozd ělil a vznikl Svaz potáp ěčů ČR (URL 21 ).

1997 - Jiho česká asociace potáp ěčů byla zaregistrována Ministerstvem vnitra ČR, v dubnu 1999 byla pro zájem potáp ěčů i z jiných kraj ů republiky přejmenována na Českou asociaci potáp ěčů - ČAP (Filip, 2009, s. 24).

Uvedený p řehled dat je orienta ční, o n ěkterých dalších se budou zmi ňovat následující kapitoly.

V časopisech Potáp ěč byla v letech 1983 - 1984 vydána v 10 dílech přehledná obrazová historie potáp ění, která je sou částí p říloh č. 1 - 10. Text a snímky dodal Pavel Katz.

44

3.2 Dělení potáp ění s ohledem na historii

Potáp ění se s postupem času za čalo d ělit na r ůzné oblasti. Až do 20. století sportovní potáp ění v našem pojetí neexistovalo. Tehdejší úrove ň rozvoje neumož ňovala provozovat potáp ění jako sport pro zábavu a rekreaci. Historie potápění je do tohoto století p řevážně historií potáp ění pracovního a vojenského. (Piškula, F., Piškula, M., Št ětina, 1985, s. 25)

Kapitola je zam ěř ena na náhledy do jednotlivých oblastí tak, jak se v historii utvá řely. Za číná potáp ěním, které obstarávalo zp ůsob obživy, dále přes vojenské účely, pracovní využití, rekreaci, speleopotáp ění až po sportovní potáp ění, jehož disciplínou je i volné potáp ění - freediving.

3.2.1 Potáp ění jako zdroj obživy

Pot řeba člov ěka sestoupit pod hladinu mo ře za ú čelem lovu sahá hluboko do starov ěku (URL 76 ).

První známky o potáp ění se dochovaly z doby kamenné, a to z nást ěnných kreseb v Arnhemu, které znázor ňují muže, jak plavou s ošt ěpy a rybami navle čenými na š ňůř e (Dob řichovský, 1987, s. 16).

Skandinávský kmen doby kamenné zvaný Ertebølle, který žil na pob řeží Dánska a jižního Švédska 5 400 p řed Kristem, se zabýval sb ěrem m ěkkýš ů z mo řského dna

(URL 8).

Jak již bylo uvedeno, přímo řské kultury používaly potáp ění jako zp ůsob obstarávání potravy a získávání obchodního zboží. Sv ědčí o tom nap říklad výrobky starých Řek ů, pro které používali suroviny z mo ře, a to i živo čichy žijící pouze hluboko pod hladinou na mo řském dn ě. Z mlž ů-nachovek vyráb ěli korálový purpur. Nasáklé mo řské houby, Řekové, ale i římští vojáci, nosili s sebou místo polní láhve. Do Číny pak vyváželi červený korál, kterému byla p řisuzována čaromoc a který nosili mandaríni jako odznak své hodnosti. Také p ůvodní obyvatelé Bahamských ostrov ů, národ Lucayan ů, byli dokonalými lovci ryb a perel. S pradávným zp ůsobem potáp ění p ři lovu perel se 45

setkáváme na tichomo řských ostrovech dodnes, a to nejen u ostrovních domorodc ů. (Dob řichovský, 1987, s. 16, 17)

Potáp ěč i pod vodou lovili ryby, perly, sbírali mo řské houby. Jejich výstroj a výzbroj byla velmi primitivní, jednoduchá. Ješt ě dnes ale musíme obdivovat odvahu a d ůmysl těchto potáp ěčů , kte ří dokázali pracovat pod vodou s tak prostými pom ůckami. Potáp ěč e, který dýchá pod vodou dutým stvolem rákosu, popisuje filozof Aristoteles.

(URL 4)

Obrázek č. 11 - Jeden z nákres ů Leonarda da Vinciho (URL 38 )

S rozvojem mo řeplavby vznikla pot řeba získávat z mo ře nejen suroviny a potravu, ale i ztracené náklady z potopených lodí a také důvody vojenské (URL 4).

46

3.2.2 Vojenské potáp ění

Potáp ění se za čalo používat i k vojenským účel ům. Nap říklad Alexandr Veliký používal v roce 332 p ř. n. l. potáp ěč e k odstran ění zátaras pono řených v přístavu Tyre. (URL 76 )

V Římské říši existovaly vojenské jednotky Urniatores. M ěly za úkol nalezení a uvázání ztracené kotvy, odstran ění podvodní barikády a podobn ě. (URL 8)

Koncem st ředov ěku byl sestrojen skute čný potáp ěč ský zvon, který umož ňoval delší pobyt pod vodou a své uplatn ění nalezl p ři vyzvedávání náklad ů a výzbroje potopených lodí. V roce 1620 Cornelius van Drebbel p ředvád ěl na Temži svou první ponorku. Tento učenec p ůsobil v Praze na dvo ře Rudolfa II., kde byla celá řada dalších konstruktér ů ponorek, kte ří se snažili vymyslet, jak by tento vynález šlo co nejlépe využít k potáp ění lodí protivníka. Robert Fulton konstruoval své ponorky v dob ě napoleonských válek pro ob ě strany. Nejv ětšího úsp ěchu se do čkal ve Spojených státech. (Novák, 1986, s. 8)

Jeden z prvních potáp ěč ských p řístroj ů s uzav řeným okruhem, vyrobený v roce 1878 Fleussem, byl s malými úpravami používán ješt ě v první sv ětové válce jako únikové za řízení z potopených ponorek. V tomto období se požívaly i první nezávislé dýchací přístroje vybavené tlakovou lahví se stla čeným vzduchem. Potáp ěč i za čali používat i první potáp ěč ské masky a ploutve. (URL 38 )

Vojenští potáp ěč i v roce 1895 vyzvedli z hloubky 50 metr ů lo ď Ruslaku. Ruské flotily byly za čátkem tohoto století vybaveny dob ře vycvi čenými potáp ěč i a kvalitní potáp ěč skou technikou. (URL 4)

První sv ětová válka p řivedla také mnohé suchozemce i pod vodu. Mnoho Čech ů, zejména jako strojník ů, bylo mezi mužstvem a d ůstojníky rakousko-uherských ponorek. Ve válce bylo pot řeba i potáp ěčů . Češi, kte ří sloužili v jadranských p řístavech c. k. monarchie, byli vyškoleni na mistry potáp ěč ské, jak tehdy zn ěl název jejich kvalifikace. (Novák, 1986, s. 18)

Jedním z nich byl Emil Buršík, o kterém se zmi ňuje i kapitola speleopotáp ění.

47

V dob ě druhé sv ětové války používali potáp ěč i výhradn ě p řístroj ů s uzav řeným okruhem. Svými akcemi zp ůsobili zna čné ztráty na lodní technice v dob ře chrán ěných přístavech. (URL 4)

Dnešní vojenští potáp ěč i používají nejmodern ější výzbroj a výstroj, na jejichž rozvoji měly vliv i války.

3.2.3 Pracovní potáp ění

Pracovní potáp ění pat ří pravd ěpodobn ě mezi nejstarší odv ětví potáp ění. Pokud pomineme vojenské využití, byla to práv ě touha dostat pracujícího člov ěka pod vodní hladinu, která táhla pokrok p ři vývoji potáp ěč ské techniky. Už ve starých kronikách a nákresech se m ůžeme setkat s odvážlivci, kte ří z d řev ěných zvon ů vyplouvali na stavbu mostních pilí řů nebo jiné činnosti. Postupem času se zdokonalovalo vybavení, za čala se používat kovová p řilba s p řívodem vzduchu a vše sm ěř ovalo až k dnešní technice, která ob čas p řipomíná vybavení astronaut ů. Není se čemu divit. Pracovní potáp ěč i se často pohybují v kontaminovaném prost ředí, p ři nulové viditelnosti a ne vždy se musí jednat o vodu. (URL 3)

Pro výzkum p ůsobení vzduchu pod tlakem m ěly velký význam kesony. Ty umož ňovaly přípravu základ ů most ů a op ěrných pilí řů ve zna čných hloubkách. Po hladin ě byly dopraveny na místo stavby a po zát ěžových komorách spušt ěny na dno. Ten se naplnil na dn ě vzduchem a vytvo řil pracovišt ě pro d ělníky, kte ří sestupovali do kesonu přes vzduchot ěsné p řepážky. D ělníci často po výstupu trp ěli bolestmi kloub ů, docházelo i k případným ochrnutím či smrti. Zprvu to bylo p řipisováno chladu a revmatismu. Při stavb ě Brooklynského mostu roku (1870 - 1883) nabyly tyto p říznaky takového rozsahu, že bylo nutné zjistit p říčinu vzniku této nemoci. Dnes jí říkáme dekompresní nemoc. (Piškula, F., Piškula, M., Št ětina, 1985, s. 26, 27)

Dekompresní nemoc (též kesonová nemoc, nemoc potáp ěčů ) je ozna čení řady p říznak ů, které postihují osobu vystavenou snížení okolního tlaku. Je jedním z nebezpe čí při potáp ění a dalších aktivitách, spojených se zm ěnami tlaku. (URL 55)

48

Pracovní potáp ěním se rozvíjelo i v Sov ětském svazu (dále jen SSSR). V roce 1921 podepsal Lenin dekret „O práci na vyzdvižení potopených lodí v Černém a Azovském mo ři“. Na základ ě tohoto dekretu vznikly první skupiny pro vyzvedávání lodí. V roce 1923 byly p řeorganizovány na Epron, který zabezpe čoval všechny práce pod vodou SSSR, cvi čil a p řipravoval potáp ěč e, zabýval se výrobou techniky. Velkého úsp ěchu dosáhlo potáp ění v letech 1936 - 1938. P ři experimentálních sestupech se stla čeným vzduchem byl p řekonán sv ětový hloubkový rekord. V roce 1938 potáp ěč Medv ěděv sestoupil do hloubky 132 metr ů a vynesl na hladinu vzorek p ůdy. Snaha o dobytí nejv ětších hloubek oceán ů se vynutila konstrukci speciálních za řízení. P řed druhou sv ětovou válkou navrhl profesor August Pickard batyskaf, speciální podmo řské plavidlo ur čené pro ponor do velkých hloubek. Skládal se z plováku napln ěného benzínem a ocelové gondoly s pozorovateli a p řístroji, ve kterém je atmosférický tlak. Batyskaf se ve vod ě vznáší, a aby se mohl pono řit, je zat ěžován ocelovými broky, které jsou uvol ňovány elektromagneticky. V roce 1960 dosáhl Batyskaf Trieste hloubky 10 916 metr ů, což je dosud nejv ětší hloubka dosažená člov ěkem. Dosáhnout velkých hloubek však nesta čí, člov ěk pot řebuje pod vodou pracovat. První pokusy s dlouhodobým pobytem pod vodou zahájil Edwin A. Link v roce 1962, který musel být přerušen. V roce 1966 se do pokus ů zapojuje i Československo. V rámci pokusu strávil Josef Mergl pod vodou 3 dny v hloubce 15 metr ů. Dalším pokrokem byl postup, kdy potáp ěč i žili na palub ě lodi v atmosfé ře odpovídající tlakem a složením sm ěsi hloubce vlastního pracovišt ě. (Piškula, F., Piškula, M., Št ětina, 1985, s. 26, 27)

V malých hloubkách provád ějí práce profesionální potáp ěč i ve výstroji, která je podobná sportovnímu potáp ění. Často se používá potáp ěč ských p řileb, které chrání hlavu a usnad ňují komunikaci s hladinou. (Piškula, F., Piškula, M., Št ětina, 1985, s. 29)

Potáp ění od 20. století ud ělalo krok od Siebeho skafandru k naviga čním satelit ům, za jejichž pomoci dosáhne potáp ěč maximáln ě možné p řesnosti kdekoliv na celém sv ětě.

Rozdíl mezi profesionálními a ostatními potáp ěč i je v tom, že každý má jiný cíl.

Pro profesionálního potáp ěč e je cílem spln ění svého pracovního úkolu. (URL 65 )

49

Pracovních činností pod vodou je mnoho a je možné je rozd ělit na n ěkolik základních skupin:

• stavební práce,

• práce strojn ě-mechanického charakteru,

• záchraná řské práce,

• práce pr ůzkumné a kontrolní.

Potáp ěč i v ČR odpracují pod vodou za rok asi 5 000 hodin. Jelikož je profesionálních potáp ěčů málo, stráví každý z nich pod vodou 350 hodin za rok. Mezi nej čast ější činnosti pat ří opravy vodohospodá řských, opravy mechanism ů jez ů, sva řování prasklých konstrukcí, pálení ocelových št ětovnic, r ůzné montážní práce, kontroly a pr ůzkumné práce. V roce 1993 vznikla Asociace profesionálních potáp ěčů a jejím ú čelem je ve spolupráci se Svazarmem potáp ěčů ČR rozvíjet a propagovat profesionální potáp ěním a zájemc ům o tuto činnost umožnit získání Profesionálního pr ůkazu potáp ěč e. (URL 65 )

Obrázek č. 12 - Pracovní potáp ěč (URL 3)

Zvláštní kategorií pracovního potáp ění je potáp ění satura ční, kdy se lidský organismus při delším pobytu pod vodou, nebo p ři pobytu v extrémní hloubce, nasytí dusíkem na maximální možnou hranici, p řičemž délka výstupu na hladinu (dekomprese) již dále neroste. Princip satura čního potáp ění tedy spo čívá ve vytvo ření základny p římo na dn ě,

50

ve které je udržován stejný tlak jako v okolním prost ředí a potáp ěč i zde žijí jako na „ubytovn ě“. Výrazn ě se tím šet ří čas i náklady na dýchací sm ěsi. Po ur čité dob ě se pak potáp ěč i v uzav řeném prostoru vrací na hladinu, kde je jim postupn ě snižován tlak a dod ělána pot řebná dekomprese. (URL 3)

Obrázek č. 13 - Potáp ěč záchraná ř spoušt ěný do tubusu (URL 67 )

Každý potáp ěč musí do ur čité míry znát i fyziologii svého t ěla, rozum ět fyziologickým proces ům, které potáp ění ovliv ňuje, jen tak mohou p ředcházet ohrožení svého zdraví i života (URL 30 ).

3.2.4 Rekrea ční potáp ění

V ČR se rekrea ční potáp ění za čalo velmi rozmáhat. K dovolené u vody pat řilo vždy koupání. Člov ěk si odnese mnoho krásných zážitk ů na celý život. I zajímavé po řady v televizi, které ukazují krásy z podvodní říše, podn ěcují lidskou zv ědavost a touhu vid ět popisovanou nádheru na vlastní o či. Tohle všechno umož ňuje rekrea ční potáp ění. Rekrea ční nádechové potáp ění neboli šnorchlování, je asi nej čast ější aktivitou u lidí,

51

kte ří tráví dovolenou u mo ře. Je oblíbeným relaxa čním sportem ve sv ětě i u nás.

(URL 44 )

Šnorchlování je jednou ze čty ř nádechovým kategorií, které jsou celosv ětov ě uznávané. Mezi další pat ří apneismus, freediving a tech-freediving (Schuster, 2009, s. 18, 19).

Obrázek č. 14 - Šnorchlování (URL 36)

Jedná se o plavání na hladin ě vody, ke kterému je pot řeba pouze maska, šnorchl a ploutve, n ěkdy závaží, pro některé také neopren. Maska umož ňuje vid ět pod vodou ost ře, utvá ří vzduchovou kapsu kolem o čí. Je velice d ůležité, že má krytý i nos. Maska bez zakrytého nosu, není ur čená na potáp ění, mohla by zp ůsobit vážné zran ění, je vhodná pouze na plavání. Kvalitní potáp ěč ská maska se dá po řídit za cca 500 - 2 000 K č. Šnorchl je trubice p řipevn ěná k masce, kterou se dá dýchat při pohybu na hladin ě. Umož ňuje potáp ěč i dýchat s hlavou pono řenou do vody a pozorovat tak prost ředí pod vodní hladinou. Správný šnorchl má anatomický náustek, který má vypo čítaný speciální vnit řní objem. Používání šnorchlu s jiným pr ůměrem nebo délkou je velmi nebezpe čné. Dobrý šnorchl se koupí v obchod ě od cca 250 K č, s ventilem za cca 490 K č. Ploutve usnad ňují potáp ěč i pohyb na i pod vodní hladinou. Podobn ě jako p ři plavání, tak i p ři potáp ění se používají r ůzné kopy. Pro efektivní využití ploutví je d ůležité um ět správn ě kopat. Vyhovující ploutve se dají po řídit za cca 600 - 1 500 K č. (URL 70 )

52

Jak již bylo d říve uvedeno, t ěmto t řem základním v ěcem, které potáp ěč pot řebuje pro potáp ění, se říká ABC. I když se dají p ůjčit, je vždy výhodou mít vlastní. Potáp ěč má tak jistotu, že mu dob ře sednou a je o n ěj správn ě pe čováno.

Podle Dob řichovského (1987, s. 239) se rekrea čním potáp ěním v roce 1987 zabývalo již zhruba 50 000 lidí. Somers (2006, s. 13) pak uvádí, že potáp ění pat ří k nejrychleji se rozvíjejícím druh ům rekrea čních aktivit na celém sv ětě s tém ěř p ůl milionem nových potáp ěčů ro čně.

3.2.5 Speleopotáp ění

Speleopotáp ěním se rozumí potáp ění v jeskyních, ponorech, vyv ěra čkách a jiných krasových nebo nekrasových vodách, brání-li potáp ěč i v některém okamžiku potáp ění nějaká p řekážka p římému výstupu na hladinu vertikálním sm ěrem, nebo hrozí-li možnost vyno ření v nedýchatelném prost ředí (URL 58 ).

Jak píše Novák (1986, s. 102) ČR na první pohled nepat ří mezi zem ě, kde by bylo možné n ěco objevovat, ale p řece se najdou místa, kam ješt ě nikdy nevkro čila lidská noha, která ješt ě nejsou zakreslena na žádných mapách a o jejichž dosažení se pokouší mnoho objevitel ů. Je to podzemní sv ět krasových oblastí, hluboké jeskyn ě zdobené krápníkovými útvary r ůzných tvar ů, strmé propasti, podzemní řeky a jezera. Jednou z nejv ětších p řekážek pro speleologa jsou sifony, chodby v celé výšce zapln ěné vodou, často vedoucí do zna čných hloubek a poté se op ět vyno řující v nezatopených prostorech. Práv ě tam jsou nové a dosud neprozkoumané jeskyn ě. Myšlenka využít pro pr ůnik t ěmito místy potáp ěč e se nabízí sama.

Potáp ění v jeskyních u nás za čalo na za čátku 20. století. V Moravském krasu, v jeskyni Bý čí skála, pracovala v té dob ě skupina jesky ňářů z brn ěnského spolku n ěmeckých turist ů. Snažili se n ěkolik let p řekonat Šenk ův sifon, který uzavíral cestu do nitra jeskyn ě. V roce 1912 se po pokusech p řekonat sifon sest řelováním strop ů dostali do místa, kde bylo pot řeba ur čit sm ěr dalšího postupu. Güntherovi Nouackhovi se poda řilo vyp ůjčit od firmy Westfalia st řední soupravu, jak se tehdy říkalo potáp ěč skému skafandru. Z této akce existuje velmi dobrá fotodokumentace, ze které je podrobn ě vid ět uspo řádání celého p řístroje. Potáp ěč si nesl zásobu dýchací sm ěsi 53

s sebou, ve dvou vodorovn ě uložených lahvích na zádech. Lahve byly pln ěny sm ěsí 45 % kyslíku a 55 % dusíku. Nouackh, bez p ředb ěžného výcviku a zkušeností s potáp ěním, sestoupil n ěkolikrát pod hladinu sifonu, aby vyhledal pokra čování. To se mu skute čně poda řilo a výsledky jeho pozorování potvrdily pozd ější výzkumy. Další práce této skupiny na dlouhou dobu p řerušila první sv ětová válka. (URL 13)

K nejp ředn ějším a ve sv ětě nejznám ějším zástupc ům p ředvále čné v ědy pat řil profesor Karel Absolon. Jeho v ědecké zájmy se utvá řely již v dětství. Jeho d ěde čkem nebyl nikdo jiný než známý krasový badatel a amatérský archeolog MUDr. Jind řich Wankel. Do roku 1908 prozkoumal a zdokumentoval v ětšinu jeskyní v severní části Moravského krasu a Rudického propadání. N ěkolikrát sestoupil do Macochy a po vzoru francouzského speleologa E. A. Martela se mu v mnohých známých jeskyních poda řilo proniknout do nových rozsáhlých prostor. V rámci P řírodov ědeckého klubu založil jeskynní sekci, jejíž členové se roku 1909 prokopali do prvních krápníkových dóm ů Punkevních jeskyní a do jeskyn ě Kate řinské. Své poznatky uložil Karel Absolon do monografie „Kras moravský“, která je dodnes cen ěnou ozdobou každé speleologické knihovny. (URL 33)

Kolem roku 1920 provád ěl Absolon v okolí Macochy pr ůzkumy s využitím potáp ěč ské techniky. Rozhodl se tehdy pro potáp ěč ský systém firmy Dräger. Absolon využil zkušeností vysloužilce rakouské maríny Emila Buršíka, který sloužil za války jako potáp ěč v Pule. Tento zkušený potáp ěč sestoupil 09. 01. 1921 poprvé do Horního jezírka na dn ě propasti Macochy. Potáp ěl se i na dalších místech Punkevních jeskyní a p řinesl první poznatky o pr ůběhu jeskynních chodeb pod vodou. Od Buršíka p řevzal potáp ěč ské řemeslo Karel Divíšek, který pokra čoval v jeho práci. Jeho potáp ěč ská činnost sehrála významnou úlohu p ři rozsáhlých výzkumech podzemního toku Punkvy. Bez jeho pomoci by se nemohly uskute čnit čerpací pokusy, p ři kterých byla hladina Punkvy snížena o 25 metr ů. Kone čným výsledkem t ěchto prací bylo propojení dna Macochy s výv ěrem Punkvy vodní cestou a otev ření vodní plavby po Punkv ě pro návšt ěvníky jeskyní v roce 1936. Divíšek se v Moravském krasu potáp ěl až do za čátku druhé sv ětové války. (URL 13)

54

Obrázek č. 15 - Mapa podzemního toku Punkvy a jejich p řítok ů (Novák, 1986, s. 110)

Po čátkem padesátých let 20. století za čala v Moravském krasu nová vlna potáp ění. V tomto období se v ěnovaly potáp ění v Moravském krasu p ředevším t ři skupiny. Skupina Neptun vedená Jaroslavem Fadrnou, skupina podniku Moravský kras a n ěkolik potáp ěčů z Plánivské speleologické výzkumné skupiny. Jádro skupiny Neptun tvo řili, krom ě Jaroslava Fadrny, i dva další významní potáp ěč i, a to František Plšek a Olda Matoušek. Za jejich nejv ětší úsp ěch je považována pr ůzkumná akce v roce 1958, kdy Fadrna spolu s Plškem objevili p řes 900 metr ů nových chodeb za Ob řím dómem sm ěrem k Bý čí skále. P ři postupu p řekonali dva sifony v délce 7 metr ů, oba na nádech.

(URL 13 )

V letech 1965 až 1970 za čal využívat služeb jeskynních potáp ěčů i podnik Moravský kras, v čele s potáp ěč em Zde ňkem Šereblem. Soust ředili svoji pozornost hlavn ě na jeskyni 13c, kde se poda řilo nalézt podzemní tok Bílé vody, jedné ze dvou hlavních 55

zdrojnic podzemní říčky Punkvy. Potáp ěč i ur čovali sm ěr postupu a razi či sest řelovali stropy tak, aby se dalo postupovat uvoln ěnou chodbou sm ěrem k Macoše. Celkem se poda řilo postoupit do vzdálenosti 900 metr ů. P ři pokusu o p řekonání odtokového sifonu v této jeskyni dne 05. 09. 1965 Ji ří Šlechta z nezjišt ěných d ůvod ů tragicky zahynul.

(URL 13 )

Dne 16. 08. 1969 p řekonali v povod ňové chodb ě v Amatérské jeskyni t ři jesky ňáři M. Beníšek, M. Šlechta a J. Vít odtokový sifon a dostali se do prostor Nové amatérské jeskyn ě. Po prozkoumání a zdokumentování celého systému se stala tato jeskyn ě nejdelším jeskynním systémem celého tehdejšího Československa a nejv ětším objevem v povále čné historii naší speleologie. Dnes je jeho celková délka na 37 kilometr ů. I zde si však vybrala p říroda krutou da ň. P ři pr ůzkumech v prostorách za sifonem zahynuli p ři extrémní povodni 29. 08. 1970 dva speleologové Milan Šlechta a Marko

Zahradní ček. (URL 13 )

Koncem šedesátých let se jeskynním potáp ěním za čala zabývat skupina potáp ěčů ve svazarmovském klubu Delfín. Tato skupina se významnou m ěrou podílela na p říprav ě Mezinárodního speleopotáp ěč ského tábora v Moravském krasu při p říležitosti Sv ětového speleologického kongresu Mezinárodní speleologické unie, který se konal v roce 1973 v Olomouci. Tato událost se stala významným mezníkem vývoje našeho jeskynního potáp ění. (URL 13 )

Mezinárodní speleologický kongres se koná vždy jednou za čty ři roky v některé z členských zemí Mezinárodní speleologické unie. V ČR se v roce 2013 bude konat již

šestnáctý kongres. (URL 59 )

V ČR se speleopotáp ěním v ěnuje Česká speleologická spole čnost (dále jen ČSS), která je sdružením zájemc ů o speleologii, krasové i pseudokrasové oblasti a jevy, p řirozené i um ělé podzemní prostory. Její členové se zabývají objevováním, studiem, dokumentací, pr ůzkumem a výzkumem t ěchto jev ů a prostor, jejich v ědeckým výzkumem, ochranou a historickým vyhodnocením. K jejím dalším cíl ům pat ří ochrana přírody, shromaž ďování, uchovávání a využívání získaných poznatk ů, zve řej ňování a popularizace výsledk ů své práce, rozvoj technického vybavení. ČSS organizuje

56

specializovanou složku pro poskytování pomoci v jeskyních, p řípadn ě jiných podzemních prostorách - Speleologickou záchrannou službu. (URL 56 )

Speleologická záchranná služba byla z řízena v roce 1982 jako dobrovolná specializovaná složka České speleologické spole čnosti. P ůsobí v ní vybraní zkušení speleologové, kte ří procházejí lezeckým a zdravotnickým výcvikem a jsou schopni v p řípad ě pot řeby poskytnout kvalifikovanou pomoc. (URL 56 )

V sou časné dob ě má ČSS 63 základních organizací. Pat ří sem nap říklad Český Kras Praha 3, Zlatý k ůň Beroun, Krasová sekce Pr ůhonice, Speleoaquanaut Praha 4,

Šumavský kras P řeštice, Topas Brno, atd. (URL 57 )

3.2.6 Sport a potáp ění

Potáp ění vzniklo nejprve pro pot řeby vykonání práce pod vodou. Dlouho tedy nebylo považováno za sport, ale za povolání, práci. Teprve s rekrea čním potáp ěním se rozvíjí i sportovní disciplíny. Ty první jsou jasné, kdo dál, hloub ěji, delší dobu či za nejkratší čas. Spolu s rozvojem samotného potáp ění, pracovního i rekrea čního, se rozvíjí i sportovní disciplíny vyžadující trénink a p řípravu. Vzniklo tak potáp ění jako vrcholový sport. (URL 21 )

I když bylo vynalezeno mnoho zp ůsob ů pohybu člov ěka pod vodou, základním a nejpoužívan ějším prost ředkem pohybu pod vodou z ůstaly ploutve. Nejvíc zm ěn v jejich konstrukci zaznamenalo práv ě sportovní potáp ění. Od prvního prodloužení ploutví laminátovými listy až po dnešní monoploutev, se kterou se plavou všechny potáp ěč ské disciplíny. V této dob ě nebyly potáp ěč ské disciplíny sjednoceny a záleželo pouze na organizátorech jednotlivých sout ěží, jaké vyberou disciplíny a jaká vymyslí pravidla. Sout ěže se obvykle sestávaly z plavání pod vodou na nádech, obratnostních cvi čeních, plavání pod vodou s p řístrojem podle p ředem ur čeného schématu a obratnostních cvi čeních. (URL 48 )

57

Sportovní potáp ění se u nás za čalo rozvíjet až po druhé sv ětové válce, kolem padesátých let, kdy pod záštitou Revolu čního odborového hnutí, vznikají první kroužky sportovního potáp ění. (URL 21 )

Od roku 1959 i ve Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou), který se 24. 03. 1990 přetransformoval ve Sdružení technických sport ů a činností. Po n ějakém čase sdružení zm ěnilo název na Sdružení sportovních svaz ů České republiky (dále jen SSS ČR).

(URL 50 )

Dob řichovský (1987, s. 239) píše, že v roce 1965 bylo ve Svazarmu organizováno přes 3 600 sportovních potáp ěčů , v roce 1966 již 6 000 a v roce 1976 p řes 11 000 potáp ěčů .

Každá činnost d říve nebo pozd ěji vede k tomu, že n ěkte ří z těch, jež se jí v ěnují, za čnou mezi sebou sout ěžit. Zpo čátku dostává neorganizované zápolení postupn ě svá pravidla, která dávají všem ú častník ům stejné šance na vít ězství. Vít ězové místních sout ěží cht ějí zm ěř it své síly s vít ězi odjinud a vzniká žeb říček výkon ů. Proto ani potáp ění není výjimkou, a tak za desítky let od vynálezu potáp ěč ských ploutví, masky a dýchacího přístroje vznikla celá řada disciplín. (Novák, 1986, s. 136, 137)

Mezi základní disciplíny závodního potáp ění pat ří:

• plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění, • orienta ční potáp ění, • hry pod vodou, • spearfishing,

• volné potáp ění. (URL 21 )

Podrobn ěji se jednotlivými disciplínami zabývají následující kapitoly.

Své sout ěže má také filmování a fotografování pod vodou, na nichž se nebojuje silou sval ů, ale výsledky jsou sledovány stejn ě pozorn ě. N ěkteré tyto sout ěže a festivaly mají dlouholetou tradici a jsou pro filma ře a fotografy místem, kde mohou p ředvést nejen své práce, ale pod ělit se o vlastní zkušenosti s ostatními. Takovými místy se stal 58

nap říklad tachovský nebo t řebí čský festival potáp ěč ských filmů. „Karibská mušle“. (Novák, 1986, s. 142)

Tachovský mezinárodní potáp ěč ský festival PAF vznikl v roce 1979. Nejd říve mezi sebou sout ěžily jednotlivé kluby, od roku 1983 pak jednotliví auto ři. V roce 1990 se nesout ěžn ě objevily diapásma a diapozitivy, aby v následujícím ro čníku už byly oficiální. Do roku 1994 práce hodnotili pouze diváci, dnes tak činí i dv ě odborné poroty. Cílem akce je dát možnost prezentovat výsledky práce potáp ěčů . V roce 2011 prob ěhl již 33. ro čník, jehož výsledky jsou zveřejn ěny na webových stránkách PAF TACHOV.

(URL 40 )

3.2.6.1 Plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění

Plavání s ploutvemi a rychlostní potáp ění pod vodou p ředstavují nejmladší disciplínu potáp ěč ského sout ěžního sportu. Jako samostatná disciplína vznikla ve sv ětě v roce 1967, kdy se spolu s orienta čními disciplínami konalo první mistrovství Evropy v italské Ange ře. Sout ěžilo se ve sprintu na 40 metr ů na nádech a vytrvalostním závod ě na 1 000 metr ů s přístrojem na volné vod ě podle nataženého lana. K faktickému rozd ělení disciplín na evropské úrovni došlo v roce 1968. První mistrovství sv ěta se konalo v roce 1976 v německém Hannoveru. Od roku 1982 jsou plavecké disciplíny sou částí Sv ětových her. Evropské juniorské šampionáty se konají od roku 1984 a sv ětové od roku 1989. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 64)

Plavání s ploutvemi má tyto disciplíny: 50, 100, 200, 400, 800, 1 500 metr ů a štafety na 4 x 100 metr ů a 4 x 200 metr ů. Dýchání zde místo p řístroje zajiš ťuje dýchací trubice (šnorchl) vedená p řes čelo. P ři sout ěžích musí mít závodníci po celou dobu závodu jakoukoliv část t ěla či výstroje nad hladinou. Výjimkou je 15 metrové pásmo po startu a po obrátkách, kdy je povoleno závodník ům plavat pod hladinou. Každý závod v plávání s ploutvemi i rychlostním potáp ění za číná startovním skokem ze startovních blok ů po povelu „na místa“. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 67)

V ČR se neoficiální závody v bazénech za čaly po řádat už v roce 1960. Na volné vod ě se po řádají od roku 1967 závody v plavání s ploutvemi na st řední a dlouhé trat ě. Nejstarší 59

závod, který se udržel až do sou časnosti, je sout ěž družstev Potáp ěč ská liga. Závod vznikl v roce 1968 a jeho po řadatelem je klub sportovních potáp ěčů v Olomouci. Od roku 1982 se stal tento závod mistrovstvím republiky v sout ěži družstev. Od roku 1971 se pravideln ě také po řádá mistrovství republiky v individuálních závodech.

(Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 64, URL 46 )

V dubnu 2012 se konal již 45. ročník Potáp ěč ské ligy, listina vít ězů dle jednotlivých let je sou částí p řílohy č. 11.

Tradi ční závody se po řádaly zejména v Ústí nad Labem (Štít vít ězství), v Žilin ě (Memoriál V. Jír ů), ve Vsetín ě (Memoriál J. Este řáka), v Brn ě (Zlatá ploutev brn ěnských mezinárodních veletrh ů) a v Praze (Zlatá ploutev Prahy). (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1969)

Plavání s ploutvemi ČR zaznamenalo n ěkolik sv ětových rekord ů. Ve sv ětovém poháru 2010 v Itálii v Lignanu se o n ě v druhém kole postaral člen KSP Olomouc, vynikající plavec ze Znojma a student UP Olomouc Michal Rubá ček. Poda řilo se zde zvít ězit v závodech světového poháru na 800PP Zuzan ě Svozilové , a to v 1. kole v Ma ďarsku a ve 4. kole v Německu. Vrcholem roku 2010 se stalo mistrovství Evropy v ruské Kazani. Ond řej Broda (Rejnok T ěrlicko) získal titul „Mistra Evropy“ na 50BF ve sv ětovém rekordu v čase 19,38. Michal Rubá ček z KSP Olomouc získal stejný titul ve sv ětovém rekordu na 200BF v čase 1:36,18. (URL 48 )

Rychlostní potáp ění se plave s dýchacím p řístrojem, který závodník drží nej čast ěji před t ělem ve vzpažení, i když držení p řístroje je libovolné. P řístroj obsahuje stla čení vzduch, jehož maximální tlak je 200 jar ů. V základních pravidlech je uvedeno, že tvá ř závodníka musí být po celou dobu závodu pod vodou. S přístrojem se plavou disciplíny 100, 400 a 800 metr ů. Technika plavání je podobná jako u orienta čního potáp ění a distan čního plavání s ploutvemi. Klí čovým místem p ředevším pro za čínající závodníky je provedení tzv. kotoulové obrátky. D ůležit ě je správné na časování postupného vyplavání k hladin ě a p řenesení horní části t ěla i s přístrojem do nového sm ěru plavání. Na každé obrátce i v cíli je povinný dotyk části t ěla nebo výstroje o st ěnu bazénu. Jedinou disciplínou, která se plave bez dýchacího p řístroje i bez trubice

60

je 50 metr ů rychlostního potáp ění. Tuto vzdálenost plavou muži i ženy pouze na nádech a dosahují vůbec nejv ětší rychlosti, jakou vyvine člov ěk vlastní silou ve vod ě. Nejlepší závodníci sv ěta plavou rychlostí p řesahující 3,3 metr ů za sekundu. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 66)

Nejen špi čkový závodníci, ale i řadoví potáp ěč i mají možnost na nejr ůzn ějších závodech porovnat své síly. N ěkdy se sout ěží i v netradi čních sout ěžích, které vymýšlejí po řadatelé a tak si mohou ú častnici vyzkoušet, jestli mohou spoléhat pouze a jen na své schopnosti, aniž by m ěli možnost disciplíny natrénovat. Mezi takové závody patří populární Zlatá ploutev Prahy. (Novák, 1986, s. 138)

Poslední závod Zlaté ploutve se konal 06. 12. 2008 v trojboji, dvojboji a závodu dvou členných družstev (URL 43 ).

3.2.6.2 Orienta ční potáp ění

Nesportuje se ale jenom v bazénech. Na rozdíl od nich jsou podmínky v přírod ě mén ě příznivé - nízká viditelnost, chlad, nedostatek orienta čních bod ů. Práv ě na tom je založeno orienta ční potáp ění, které u nás potáp ěč i provozovali dokonce s takovými výsledky, že na Se čské p řehrad ě bylo v roce 1979 uspo řádáno mistrovství Evropy. Divák si p ři tomto sportu p říliš na své nep řijde. Potáp ěč i zmizí pod vodou a na hladin ě z nich jsou vid ět jen plastikové bójky, které za sebou táhnou na lan ě. (Novák, 1986, s. 139, 140)

Základ disciplíny, p ři nichž rozhodovala nejen kompasová rutina, ale také rychlost, položil tehdejší SSSR kolem roku 1960, odkud byly pozd ěji už pod mezinárodní federací CMAS p řevzaty tak, jak je po řad ě zm ěn známe dodnes. První pokusy o závod ění s kompasem byly zaznamenány již z let 1961 v Itálii (Lago Maggiore) a Rakousku (Wörther-See). (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 76)

Sout ěže v orienta čním potáp ění se konají v těchto disciplínách: • orientace bez pevných orienta čních bod ů - M kurz, • orienta ční potáp ění s pevnými orienta čními body - Ty če,

61

• orienta ční potáp ění kombinované - Hv ězda, • orienta ční potáp ění podle mapy - Monk, • závod družstev - sjížd ění. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 83, 84, 85, 86, 87, 88)

Nákresy jednotlivých tratí závod ů v orienta čním potáp ění tvo ří p řílohu č. 12.

První mistrovství ČR v orienta čním potáp ění se konalo v zá ří roku 1962 na přehrad ě u Ch řibské (Šuhájek, 1993, s. 1).

Naši potáp ěč i se poprvé zú častnili mezinárodního utkání socialistických stát ů v Berlín ě v roce 1963. Už za dva roky se na sout ěžích objevili sportovci z Itálie a Rakouska, a tak se v roce 1967 konalo první mistrovství Evropy v italské Ascon ě. Nechyb ěli p ři tom ani potáp ěč i z Československa. Teprve t řetí mistrovství Evropy nám přineslo medaili. Na pátém mistrovství v Holandsku v roce 1972 zazá řila československá závodnice Hana Skružná. Stala se mistryní Evropy ve slalomu kolem pevných bójí, další zlato získala spole čně s Alenou Kal číkovou v disciplín ě zvané sjížd ění a st říbrnou medaili z dvojboje. Úsp ěchem bylo i mistrovství Evropy v roce 1978 v rakouském Ossiachu, odkud naši závodníci p řivezli t ři st říbrné a p ět bronzových medailí a umístili se tak na druhém míst ě v celkovém hodnocení. Od té doby pat ří orienta ční potáp ění mezi sporty, v nichž jsou čeští reprezentanti obávanými a pozorn ě sledovanými soupe ři. (Novák, 1986, s. 140, 141)

První no ční orienta ční závod u nás, dokonce i v Evrop ě a kdo ví, zda ne na sv ětě, byl skute čně odvážným krokem. Chyb ěly zkušenosti, nikdo nev ěděl, jak budou reagovat závodníci a jaké nástrahy p řipraví samotný závod v no ční tm ě. Myšlenka se zrodila na historickém sjezdu potáp ěčů v Brn ě v roce 1968. Tra ť byla dlouhá asi 650 metr ů s hloubkami od 1 do 20 metr ů. Každý startující si vedle normální pot řebné výzbroje pro kompasový závod musel p řivézt i osv ětlenou bóji, viditelnou ve všech sm ěrech do 50 metr ů. Zhasnutí bóje znamenalo diskvalifikaci. Časový limit byl 15 minut. Samotný pr ůběh No čního orientu Brno pak potvrdil, že takovýto závod má budoucnost. (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1975)

Již řadu let se česká reprezentace soust ředí v Liberci. Dalšími centry toho sportu jsou Pardubice, Praha, Olomouc, T ěrlicko a Karlovy Vary. V celosv ětové konkurenci byli 62

a jsou výborní členové reprezentací z Ruska, Ukrajiny, Ma ďarska, Kazachstánu. Po řádání mistrovství ČR se ustálilo ve čty řech lokalitách, kde se každoro čně konají závody. Jsou to Harcovská p řehrada v Liberci, Se č u Chrudimi, T ěrlická p řehrada u Haví řova a Jesenice u Chebu. (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1975)

Česká reprezentace se pravideln ě ú častní evropských i sv ětových šampionát ů. Za tu řadu let byly vynechány pouze šampionáty v letech 1968 a 1970. Naše reprezentace vyšla naprázdno pouze v prvním ro čníku mistrovství Evropy v Itálii v roce 1967. Ze všech ostatních se vždy vrátila s cenným kovem. Orienta ční potáp ění se stává naší „parádní“ disciplínou potáp ěč ského sportu. (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1975)

Celkem jsme nasbírali 34 medailí z mistrovství sv ěta (9 zlatých, 9 st říbrných a 16 bronzových) a 58 cenných kov ů z mistrovství Evropy (11 zlatých, 18 st říbrných a 29 bronzových). Mezi nejúsp ěšn ější sportovce tohoto odv ětví pat ří Lubomír Silný ml., Radovan Silný, Jan Skružný, Jarmila Silná, Dana Perni čková, Zuzana Št ěpánková a Zuzana Dvo řáková. V roce 2008 se konalo mistrovství Evropy v Estonsku, kde poprvé na sv ětové sout ěži sout ěžili i junio ři do 18 rok ů. Mistryní Evropy se stala Zuzana Dvo řáková v disciplín ě M kurz senior ů. Senio ři získali další tituly mistra sv ěta i v roce 2009 díky Zuzan ě Št ěpánkové (2x) a Jakuba N ěme čka (1x). V roce 2009 se plavalo poprvé i mistrovství Evropy junior ů do 23 let, které se konalo v Německu na jeze ře Störitzsee. Potáp ěč i zde získali 5 medailí. Junio ři plavou, na rozdíl od senior ů, kte ří mají 6 disciplin, jen 4 discipliny - Ty če (5P), M kurz, Hv ězdu a Paralelní slalom. (URL 49 )

V roce 2010 se konalo 22. otev řené mistrovství Evropy v orienta čním potáp ění pod hladinou liberecké p řehrady Harcov. Pod vodou se utkalo 120 nejlepších potáp ěčů z dvanácti zemí. Jednotlivé závody se uskute čnily v šesti r ůzných disciplínách, M kurz,

5P-kurz, Ty če, Hv ězda, Monk a Paralelní kurz. (URL 32 )

Zlaté medaile získala Zuzana Št ěpánková v M kurzu, v juniorech to byl Martin Šmejkal a Na ďa Tylová v Tyčích a ob ě seniorská družstva žen i muž ů ve sjížd ění. St říbrné medaile p řidala 2x Zuzana Dvo řáková v Tyčích a Paralel, Zuzana Št ěpánková pak ve Hvězd ě. Ob ě tyto závodnice sv ůj další kov vyt ěžily v Monku. V juniorech další

63

st říbro p řinesli Ond řej Kašpar v M kurzu a Paralel a Na ďa Tylová ve Hvězd ě. Bronz vybojovali Zuzana Dvo řáková v M kurzu, Jakub N ěme ček v Tyčích a t řikrát v juniorech

Eliška Vilímová ve Hv ězd ě, Ty čích a M kurzu. (URL 24 )

V zá ří 2011 se nedaleko Berlína na jeze ře Störitzsee konalo 15. mistrovství sv ěta a 4. otev řené mistrovství Evropy. Naše duo žen ve složení Zuzana Dvo řáková a Zuzana Št ěpánková získalo kov nejcenn ější - l. místo. Muži, Jan Skružný a Jakub N ěme ček, obsadili 5. místo. Orienta ční potáp ěč i celkem získali 10 medailí. (URL 34 )

3.2.6.3 Hry pod vodou

Mezi hry pod vodou pat ří: • podvodní ragby, • podvodní hokej.

Podvodní ragby má tu nejkratší historii. P ři zrodu tohoto sportu v roce 1961 byla snaha jednoho n ěmeckého potáp ěč ského klubu vytvo řit mí čovou hru pod vodou. Podn ětem bylo kondi ční cvi čení užívané pro zah řátí organismu p řed tréninkem provád ěné pod vodu v bazénu s láhví napln ěnou pískem. První oficiální p ředstavení se konalo v roce 1963 na národních n ěmeckých sportovních hrách. V listopadu roku 1965 v Německu prob ěhl první turnaj v podvodním ragby s názvem „Bitva o zlatý mí č“, který se hraje dodnes. V pr ůběhu dalších let se ut řídila pravidla a následovala propagace i v jiných zemích. Nejv ětší zájem krom ě N ěmecka a st řední Evropy byl i ve skandinávských zemích, které dnes p ředstavují sv ětovou špi čku. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 96)

Po řadatelem a organizátorem 1. turnaje v podvodním ragby, této u nás neobvyklé sout ěže, byli studenti 17. základní organizace Svazarmu stavební fakulty ČVUT. Turnaj uspo řádali jako p řísp ěvek k oslavám 30. výro čí osvobození naší vlasti. V bazénu VŠZ v Praze - Suchdole prob ěhlo utkání mezi sedmi družstvy. Jednotlivá družstva hrála se čty řmi hrá či a dv ěma náhradníky. Pe čliv ě p řipravená pravidla a organizace sout ěže umožnila velmi vzrušující pr ůběh. Podstatou hry bylo dopravení gumového mí če

64

napln ěného vodou do plovoucího kruhu upevn ěného u st ěny bazénu. Hrá či se sm ěli pohybovat s mí čem pouze pod hladinou. Sout ěž si získala u divák ů zna čný ohlas. (Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1975)

První mistrovství Evropy se konalo v roce 1978 ve švédském Molmo a o dva roky pozd ěji se konalo první mistrovství sv ěta v německém Muellheimu. České reprezenta ční družstvo se šampionát ů pravideln ě ú častní od roku 1991 a umís ťuje se na 6. až 8. míst ě. Česká liga se hraje od konce 70. let. V sou časné dob ě mezi nejlepší družstva pat ří družstva z Českých Bud ějovic a družstvo z Pardubic. M ěsta, kde se pravideln ě hraje podvodní ragby, jsou Praha, Most, Chomutov, Ústí nad Labem a Brno. (Dvo řáková, Svozil, 2005, s. 96)

V kv ětnu 2010 získalo národní mužstvo podvodního ragby na mistrovství Evropy ve Florencii svou historickou první bronzovou medaili. Hrá či byli z klub ů v Praze, Beroun ě, Českých Bud ějovicích, Pardubicích a v Brn ě. Tento výsledek znamenal další růst zájmu o tento sport v klubech S ČP. (URL 24 ).

Dalšímu rozší ření tohoto sportu u nás ovšem brání nedostatek vhodných bazén ů.

Obrázek č. 16 - Podvodní ragby (URL 75 )

65

Podvodní hokej - octo-push má celkem dlouholetou historii. Podvodní hokej (Underwater Hockey, Octopush) vznikl v roce 1954 ve Velké Británii. Vynalezl ho Alan Blake se svou ženou a p řáteli. Byli členy potáp ěč ského klubu a velmi aktivn ě se potáp ěli. Problém vznikl tehdy, když za čala zima a nedalo se potáp ět v mo ři. Tenkrát ješt ě nebyly ani potáp ěč ské obleky. Alana napadlo zkusit vymyslet n ějaký sport. Jednoho ve čera se sešel se svou ženou a p řáteli a řekl jim své nápady a vize o zimním sportu, který by mohli vymyslet. Osm hrá čů v týmu, olovn ěné kruhové závaží a pálku na posouvání olov ěného disku. Název Octo-push vznikl z názv ů jmen Octopus (osm hrá čů ), Squid (n ěco jako klouzat) pro ten disk, Cuttle (protože se rýmuje se slovem scuttle - otvor se záklopkou, ošatka) pro bránu a Pusher (z anglického jazyka tla čit, posouvat). Stále se objevovaly pochybnosti, zda to vše v ůbec m ůže fungovat a jediným zp ůsobem jak to ov ěř it bylo jít do bazénu. Od té doby se za čal tento sport hrát pravideln ě. Nyní je registrován u CMAS. Ve sv ětě pat ří k dynamicky se rozvíjejícím sport ům. V sou časné dob ě tvo ří špi čku tohoto sportu týmy Jižní Afriky, Austrálie, Kanady, Nizozemí, Velké Británie a Francie. Podvodní hokej je jedním z úžasných sport ů, který se u nás m ůže v republice praktikovat. (URL 64 )

Obrázek č. 17 - Podvodní hokej (URL 35)

Mezi nejvyšší sout ěže pat ří mistrovství sv ěta, které se koná od roku 1980 a mistrovství Evropy konané od roku 1985. Mimo to se po řádá řada mezinárodních sout ěží v Evrop ě, zejména ve Velké Británii, Slovinsku, Francii a Holandsku. Jednou z takových evropských sout ěží je nap říklad Alpská liga, které se ú častní nejlepší družstva z každé zú častn ěné evropské zem ě. Pravidelnými ú častníky této sout ěže jsou Slovinsko, 66

Chorvatsko, N ěmecko, Ma ďarsko, Itálie, Francie, Belgie, Holandsko, Velká Británie a ČR, která v letech 2005 až 2007 úsp ěšn ě organizovala vždy jeden z turnaj ů této sout ěže. (URL 72 )

V ČR se tomuto sportu v ěnuje Klub podvodního hokeje Serrasalmus České Bud ějovice, který je registrovaným klubem pod Svazem českých potáp ěčů . Myšlenka zrození podvodního hokeje u nás pochází od člen ů z Klubu sportovních potáp ěčů Jiho české univerzity. První snahy k vytvo ření klubu podvodního hokeje sahají u nás až do roku 1997. Klub sportovních potáp ěčů se tehdy vrátil ze zahrani ční sout ěže a p řivezl pravidla podvodního hokeje. To se zalíbilo člen ům klubu Serrasalmus. Vyrobili si hokejky a puk a za čali hrát podvodní hokej pro zpest ření potáp ěč ských trénink ů. Postupem času je tento sport zaujal natolik, že si zajistili branky a další nezbytnou výstroj a za čali se podvodnímu hokeji v ěnovat více. V sou časné dob ě mají kolem 20 člen ů a již n ěkolik let se v ěnují pouze podvodnímu hokeji. (URL 73 )

3.2.6.4 Spearfishing

Spearfishing je sportovní lov ryb na nádech, definován jako lov ryb pod vodou bez pomoci dýchacích p řístroj ů, s použitím vybavení, jehož funkce spo čívá výhradn ě na fyzické síle závodníka (Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1969).

Je ur čit ě nejstarší potáp ěč skou disciplínou, z které se s postupem času stala sportovní disciplína (URL 12).

Již na velmi starých malbách jsou zachyceni lovci, kte ří loví ryby. Dodnes existuje mnoho zemí, kde podmo řský lov harpunou je hlavním zdrojem obživy domorodců. Jako sportovní disciplína je lov ryb znám p řibližn ě od roku 1945. Obrovský rozmach se datuje od roku 1957, kdy na ostrov ě Mali Lošinj v Jugoslávii bylo uskute čněno první mistrovství sv ěta v podmo řském lovu ryb. Touto disciplínou se za čali zabývat nejen Evropané, zem ě Latinské Ameriky, řada afrických stát ů, Austrálie, Japonsko a řada zemí Oceánie. Řídící centrum CMAS v Pa říži podchytilo tento zájem a vydalo návrh jednotných pravidel a soustavnou propagací dosáhlo toho, že po čty startujících rok od roku stoupaly. Mistrovství sv ěta na Kub ě v roce 1967 pak shromáždilo na startu 67

zástupce 29 zemích celého sv ěta. Stejný po čet ú častník ů byl i v roce 1969 na mistrovství sv ěta v Itálii. Velmi populární bylo Euro-africké mistrovství a šampionáty s otev řenou ú častí v Anglii a Japonsku. Jinde to byly sout ěže, které přinášely v ětší a v ětší popularizaci. (Kolektiv autor ů, 1972, s. 154, 155)

St řílení ryb pod vodou je v ČR zákonem 1 zakázáno. P říslušný krajský ú řad m ůže ud ělit vyhláškou 2 k provedení zákonu o rybá řství výjimku, a to dle § 9, odst. 1 této vyhlášky.

I p řes zákaz se řada sportovních potáp ěčů pravideln ě zú čast ňovala v zahrani čí významných závod ů v podmo řském rybolovu. Výkonní závodníci v podmo řském rybolovu byli organizováni v ČR v Prvním klubu podmo řského lovu (First Spearfishing Club). Účastnit sout ěží v lovu ryb se za čali od roku 1963 a pak už nechyb ěli ve v ětšin ě sout ěží, které se konaly v Jugoslávii, Franci, na Kub ě, v Polsku, ve Špan ělsku a v Anglii. (Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1975)

Obrázek č. 18 - Lov ryb na nádech (URL 12)

1 Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníká řství, výkonu rybá řského práva, rybá řské stráži, ochran ě mo řských rybolovných zdroj ů a o zm ěně n ěkterých zákon ů (zákon o rybá řství), ve zn ění pozd ějších p ředpis ů. 2 Vyhláška č. 197/2004 Sb. k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníká řství, výkonu rybá řského práva, rybá řské stráži, ochran ě mo řských rybolovných zdroj ů a o zm ěně n ěkterých zákon ů (zákon o rybá řství), ve zn ění pozd ějších p ředpis ů. 68

Tento sport je ur čitou částí potáp ěčů oblíbený a obhajovaný a jinými zase zavrhovaný, ke kterým se také p řidávají hlasy ekolog ů. Sportovní lov ryb harpunou je striktn ě omezen pravidly - některé druhy ryb se v oblastech nesmí lovit, lovit se smí jen na nádech a s pomocí ru čně ovládané a nabíjené harpuny. P ři sv ětových šampionátech, které trvají dva dny, je doba lovu harpunou stanovena zpravidla na 6 hodin. O výsledku se rozhoduje na b řehu, kde se se čtou body za kusy a váhu. (URL 21 )

V ČR se spearfishing provozuje jen p ři závodech a jen v soukromých zatopených lomech. Loví se um ěle vysazené ryby, kterými jsou kap ři zakoupení za startovné. Jednotlivé závody a mistrovství ČR se konají pravideln ě dvakrát do roka, a to na ja ře a na podzim. Každý závod se skládá ze t ří kol a doba pobytu ve vod ě je 40 minut. V p řípad ě, že se ryby nevyst řílí, z ůstávají v lomu. Ryby, které jsou st řeleny, zváženy a zapsány, se ve čer upraví ke konzumaci. Je to sport, který nedokáže provozovat každý, protože p ředpokládá trénovanost a um ění lovit ryby v jejich p řirozeném prost ředí, a to vše na nádech. (URL 74 )

Každoro čně se u nás koná mistrovství republiky, které se skládá ze t ří závod ů. První závod se bývá první víkend v kv ětnu na zatopeném lomu v Blatné. Druhý pak v červenci na zatopeném lomu v Holetín ě a t řetí závod, na kterém se také vyhlašují výsledky celého seriálu mistrovství republiky, na zatopeném lomu v Trhové Kamenici.

(URL 29)

3.2.6.5 Volné potáp ění - freediving

Volné potáp ění či také apneismus (v angli čtin ě „freediving”, „skindiving” nebo také

„apnea diving”) je pom ěrn ě mladý sport (URL 21 ).

Slovo apnoe pochází z řeckého slova - apnoia a doslova znamená „bez dechu“. P ůvod tohoto slova nemá p řipojení na vodu, ale v moderní sportovní terminologie „Apnea“ se stal výrazem pro freediving, tedy potáp ění na jeden nádech bez p řístroje, který by umož ňoval dýchat pod vodou. (URL 8)

69

Je to krásný sport, který m ůže člov ěku p řinést neobvyklé zážitky. Pro svoji dostupnost a jednoduchost se stal masovou záležitostí, která je p řístupná široké ve řejnosti.

Podrobn ě se touto činností zabývá následující kapitola.

70

3.3 Historie freedivingu

Naši p ředci již od nepam ěti hledali obživu v mo ři. Bez jakékoliv výstroje se potáp ěli do hloubek jako sb ěra či nebo lovci. V Asii, na Blízkém východ ě, Indickém a Tichém oceánu, byla touha po perlách tak velká, že se freediving podporoval už po celá staletí. Nejslavn ější z těchto tradic freedivingu jsou Amas. Dnes ješt ě tyto japonské a korejské ženy používají potáp ěč skou techniku, která je přinejmenším 2 000 let stará. Nahé ženy, mezi 17 a 50 let věku, se snaží 8 až 10 hodin denn ě dostat na dno a vyzvednou mušle a mo řské řasy z vody, která má sotva 10°C. (URL 8)

Mohlo by se zdát, že dnes krom ě domorodc ů nemá nikdo zapot řebí se potáp ět tímto zp ůsobem, ale opak je pravdou. Dnes o tento sport za číná být veliký zájem širokou ve řejností, zažívá boom. Lidé v něm nalézají odreagování od všedního života, od stresu. Pro n ěkoho je to zp ůsob relaxace, pro jiného je to sportovní a vrcholová disciplína, která odhalí, co se v člov ěku vše skrývá. Každý, kdo spat řil krásu mo řské hlubiny, freediving už nev ědomky n ěkdy zkusil, a to jak již bylo uvedeno pomocí vybavení ABC, tzn. masky, ploutví, šnorchlu.

Kapitola v ěnuje pozornost historii freedivingu, zam ěř ila se na freediverské disciplíny, na nejd ůležit ější sout ěže, rozdíly v pravidlech, na bezpe čnost a spolupráci na mezinárodní úrovni mezi AIDA a CMAS.

3.3.1 Historie AIDA versus CMAS

Freediving je starov ěká činnost jako lidstvo samo. Více než jakýkoliv jiný sport je založený na reflexu v podv ědomí, který je zakódován v genomu Homo Sapiens. Již od po čátku zrození existuje lidský život ve vodním prost ředí, tedy v prvních 9 m ěsících svého života. Tato voda je hodn ě podobná mo řské vod ě. Pokud je dít ě pono řeno pod vodou, instinktivn ě zatají dech až na 40 sekund p ři plavání, ale jakmile za čne chodit, tuto schopnost ztratí. Probuzení těchto reflex ů je jedním z nejd ůležit ějších prvk ů při freedivingu a tento reflex dává lidem lepší schopnosti se chránit ve velkých hloubkách. V roce 1960 publikoval sir Alister Hardy v ědeckou teorii ozna čovanou jako hypotéza Vodního lidoopí. Už od roku 1930 m ěl podez ření, že lidé m ěli p ředky z řad

71

vodních primát ů více, než se p ředpokládalo. Založil to na studiu, že nedostatek srsti je nahrazen vrstvou izolace podkožního tuku, jak je tomu u mo řských savc ů, nikoliv u moderních lidoop ů. Tato teorie ukazuje na to, že plavání a potáp ění bylo klí čovým prvkem ve vývoji Homo Sapiens až do dnešní moderní doby. (URL 8)

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století byly rekordy novodobé freediving éry pr ůkopník ů tohoto sportu, jako je Jaques Mayol a Enzo Maiorca, homologovány CMAS. Ta je však, kv ůli obavám o bezpe čnost a neznámým vliv ům výkonnostního freedivingu na zdraví, kolem roku 1970 opustila a přestala rekordy zaznamenávat. Bazénové disciplíny freedivingu v té dob ě neexistovaly v organizované form ě. Freedive ři pokra čovali dál v poko řování rekord ů, avšak bez n ějakých standard ů. To vedlo k pot řeb ě vytvo řit jednotná pravidla a organizaci, dohlížející na jejich dodržování a na bezpe čnost. (URL 5)

Z t ěchto d ůvod ů byla v roce 1992, Francouzi Rolandem Speckerem a Claudem Chapouisem, založena Asociace Internationale pour le Développement de l'Apnée

(AIDA). Specker byl jejím prvním p ředsedou. (URL8)

AIDA b ěhem následujících let nejen organizovala pokusy o rekordy v hloubkových disciplínách, ale ud ělala z freedivingu sport s širokou členskou základnou, s hloubkovými i bazénovými disciplínami, zorganizovala stovky závod ů a pravidelná mistrovství světa. CMAS od sedmdesátých let, kdy opustila freediving, na n ěj pohlížela jako na extrémní a velmi hazardní aktivitu, se kterou nechce mít nic do čin ění. Vztah k federaci AIDA byl velmi chladný. V n ěkterých zemích freedivery nadále zast řešovaly národní potáp ěč ské asociace pat řící k CMAS, v jiných zemích národní pobo čky CMAS a AIDA spolupracovaly a organizovaly spole čné sout ěže. (URL 5)

Kolem roku 2008 za čalo docházet k jistému sbližování t ěchto dvou organizací. Objevily se spole čné sout ěže AIDA a CMAS, jako nap říklad Europe Evolution Cup v Itálii, nebo Marseille Indoors ve Francii. V srpnu roku 2009 vyvrcholilo jejich sbližování spole čným mistrovstvím sv ěta CMAS a AIDA v dánském Aarhusu. Zna čná zásluha za toto sbližování se nedá odep řít tehdejšímu prezidentovi AIDA, Billu Strömbergovi. V roce 2009, i přes tento pozitivní vývoj, členské zem ě CMAS

72

při hlasování velkou v ětšinou odmítly zrušit zákaz ú časti závodník ů AIDA na závodech

CMAS. (URL 5)

V roce 2010 se však stal novým prezidentem divize apnoe CMAS mladý a aktivní freediver Levent Ucuzal. Nemohl sice sám rozhodnutí generálního zasedání o tomto zákazu zrušit, ale oficiáln ě prohlásil, že rozhodnutí o závodnících je v pravomoci národních federací, a že mezinárodní CMAS nebude do výb ěru zasahovat. Záleží tedy na národní organizaci, zda na mezinárodní sout ěže CMAS vyšle závodníky AIDA a CMAS jasn ě prohlásila, že je již diskvalifikovat nebude. V ětšina komisí apnoe národních organizací CMAS to p řijala s úlevou, zrovna tak freedive ři v mnoha zemích. CMAS má totiž v mnoha zemích daleko v ětší váhu a lepší podporu státu než AIDA, a tím pádem často i lepší podporu pro reprezentanty. Doposud závodníci museli takticky volit mezi závody jedné či druhé organizace. (URL 5)

CMAS má dnes přes 100 členských zemí a v p ředstavenstvu naprosté v ětšiny z nich sedí jen p řístrojoví potáp ěč i, kte ří o freedivingu v ůbec nic nev ědí. V ČR tento problém neexistuje. Svaz potáp ěčů ČR (dále jen SP ČR) nikdy žádné freediverské závody nepo řádal, ani neorganizoval žádný výcvik nádechového potáp ění. Po zm ěnách v komisi apnoe na mezinárodní úrovni, po zrušení zákazu a po zavedení desítky nových freediverských sout ěžních disciplín, se v ČR otev řela p říležitost ke spolupráci mezi

AIDA ČR (zástupce AIDA International) a SP ČR (zástupce CMAS). (URL 5)

3.3.2 Disciplíny AIDA International

V sou časnosti má AIDA International šest závodních disciplín, z toho t ři bazénové: STA, DYN, DNF (Statická apnoe, Dynamická apnoe a Dynamická apnoe bez ploutví) a t ři hloubkové: CWT, CNF, FIM (Konstantní zát ěž, Konstantní zát ěž bez ploutví, a Free immersion). Mimo to homologuje také rekordy ve dvou nesout ěžních disciplínách: VWT, NLT (Variabilní zát ěž a No Limits).

73

Celkový vý čet disciplín:

1. STA - Static Apnea 2. DYN - Dynamic Apnea 3. DNF - Dynamic Apnea without Fins 4. CWT - Constant Weight 5. CNF - Constant Weight without Fins 6. FIM - Free Immersion 7. VWT - Variable Weight 8. NLT - No Limits

CMAS International měla doposud jen dv ě freediverské disciplíny Dynamickou apnoe a tzv. Jump Blue, což je dynamika v hloubce 10 metrů, kolem čtverce s délkou hrany 15 metr ů. Původn ě se jednalo o krychli o hran ě 15 metr ů, tedy v hloubce 15 metr ů, ale kv ůli vysoké četnosti ztrát v ědomí, tzv. blackout ů, byla hloubka pozd ěji zmenšena. Tato disciplína je velmi náro čná a kv ůli zna čným bezpe čnostním rizik ům je mnohými národními federacemi bojkotována, nap říklad francouzskou filiálkou CMAS - FFESSM. Takže freedive ři CMAS na mezinárodní úrovni sout ěžili více mén ě jen v Dynamické apnoe. (URL 5)

Na konci roku 2010 CMAS oznámila zavedení 9 nových freediverských sout ěžních disciplín a rozší řila repertoár na celkových 11 disciplín. Až na kontroverzní No Limits. CMAS integruje všechny disciplíny AIDA, navíc krom ě Jump Blue, zavádí disciplíny Variabilní zát ěž bez ploutví, Speed Endurance Apnea a Skandalopetra, které se u AIDA nepraktikují.

Celkový sou časný seznam disciplín CMAS: 1. STA - Static Apnea 2. DYN - Dynamic Apnea 3. DNF - Dynamic Apnea without Fins 4. Jump Blue 5. CWT - Constant Weight 6. CNF - Constant Weight without Fins 7. VWT - Variable Weight 74

8. Variable Weight without Fins 9. FIM - Free Immersion 10. Speed Endurance Apnea

11. Skandalopetra. (URL 5)

Jednotlivé disciplíny jsou podrobn ěji popsány v příloze č. 13.

3.3.3 Závody AIDA versus CMAS

Během své existence AIDA International zorganizovala tém ěř tisíc bazénových a hloubkových závod ů v šesti závodních disciplínách, a stovky pokus ů o rekordy ve všech osmi disciplínách. Mezinárodních sout ěží CMAS v dynamice a v Jump Blue bylo doposud jen velmi málo. Jen t ři mistrovství sv ěta, dv ě mistrovství Evropy a n ěkolik málo mezinárodních setkání ve st řední a jižní Americe. Národní pobo čky CMAS organizovaly sout ěže ve freedivingu ješt ě p řed tím, než s tím za čala nadnárodní centrála, a to i v disciplínách, které úst řední CMAS dosud neuznávala. Tak nap říklad francouzská FFESSM uspo řádala stovky sout ěží nejen v dynamice, ale i v dynamice bez ploutví, ve statice a v rychlostní apnoe 16 x 50 metr ů. Podobn ě je tomu u FIPSAS (Itálie), FEDAS (Špan ělsko), BIOS ( Řecko), v Turecku, v post-sov ětských zemích, v Jižní a St řední Americe a n ěkterých asijských zemích. N ěkteré národní federace CMAS organizují i hloubkové sout ěže (nap říklad FEDAS), jiné sout ěže nepo řádají, ale organizují hloubkový výcvik (nap říklad FFFESSM). V databázi je tém ěř tisíc freediverských závod ů po řádaných od roku 1999, ale jejich skute čný po čet je výrazn ě vyšší. P ředevším v zemích, kde je aktivní jak CMAS, tak AIDA, nap říklad ve Francii. Tam mají freedive ři každoro čně možnost ú častnit se zna čného po čtu závod ů. Mezinárodní organizace CMAS sice p řidala nové disciplíny již v prosinci roku 2010, ale v roce 2011 ješt ě žádné závody v nových disciplínách neplánovala. Mistrovství sv ěta na Kanárských ostrovech se tak tradi čně konalo v Dynamické apnoe a v Jump

Blue. (URL 5)

75

Historie nejd ůležit ějších AIDA sout ěží:

• Za čátkem devadesátých let 20. století zorganizoval Claude Chapuis malou sout ěž mezi freeedivers. Myšlenka na zorganizování sv ětového šampionátu se rychle rýsovala. • V říjnu 1996 se konalo v Nice první AIDA mistrovství sv ěta. Šlo o sout ěž národních tým ů v Konstantní váze a Statické apnoe. • Rok 1997 byl rokem p řechodu a n ěkolik freedivers si vytvo řili skupiny v jejich zemích. AIDA pokra čovala v certifikaci výsledk ů ve 12 zemích. Požadovala, aby si každá z nich vytvo řila vlastní asociaci AIDA. • V roce 1998 uspo řádal Umberto Pelizzari druhé AIDA mistrovství sv ěta na Sardinii. Zú častnilo se 28 zemí a bylo organiza čně velmi dob ře vyda řené. Zlato získal Pellizzari. Již tehdy bylo navrženo potáp ěč i mnoho nových disciplín, kte ří toužili po nových rekordech. Většina z nich byla zamítnuta, některé se testovaly. • V polovin ě devadesátých let statické a dynamické disciplíny vzbuzovaly v ětší pozornost kv ůli Francouzovi Andy Le Sause. Jeho rekordy byly v obou disciplínách nep řekonatelné po dobu 5 let. • V roce 1999 se AIDA snažila držet krok s pokra čujícím vývojem. V zá ří toho roku Roland Specker předal předsednictví Švýcarovi Sébastien Nagel. Ten se stal proslulým díky svým logistickým dovednostem. Během jeho předsednictví za čala exploze v po čtu registrovaných sportovc ů a sout ěží. • V roce 2000 experimentovala AIDA s novým formátovým uspo řádáním sv ětového poháru. T ři sout ěže probíhaly po celé Evrop ě, ale neměly moc šancí na úsp ěch, stále se závodilo jen mezi národními týmy. A tak n ěkte ří navrhli, že sv ětový šampionát dozrál na reformu. • V roce 2001 se stal Umberto Pelizzari prvním, kdo dosáhnul 150 metr ů v No Limits a 80 metr ů v disciplín ě Konstantní váha. Od té doby si tímto získal respekt u freediver ů po celém sv ětě, dalo by se říci, že ho ozna čili za nejlepšího freedivera všech dob. • V roce 2001 prob ěhlo třetí AIDA mistrovství sv ěta družstev na Ibize. Italská reprezentace muž ů, pod vedením Umberta Pelizzari, skon čila na zlatém stupínku vít ězů. Druzí byli Francouzi a na Švédsko zbylo třetí místo. V ženské kategorii se na prvním míst ě umístily Kana ďanky s Mandy Rae 76

Cruickshank, Ameri čanky s Tanya Streeter braly st říbro a Italky se Silvií Da se umístily na t řetím míst ě. Herbert Nitsch, pozd ěji velká osobnost freedivingu, dosáhl 86 metr ů v Konstantní váze a dosáhl tak na nový sv ětový rekord. Krátce po tomto šampionátu, oznámil Pelizzari sv ůj sportovní důchod, kdy po posledním pokusu p řekonat sv ětový rekord doplaval ve Variabilní váze do hloubky 131 metr ů. • V roce 2002 Glennon Ging, zastupující AIDu, zorganizoval významnou mezinárodní sout ěž v potáp ění tzv. Pacifik Cup - Jacques Mayol ve m ěst ě Kona na Havaji. Původn ě se zamýšlelo, že by měla být sou částí Sv ětového poháru. Od té doby se držitelé sv ětových rekord ů pravideln ě ú častnili této sout ěže, nap říklad Martin Št ěpánek (ČR), Carlos Coste (Venezuela), Guillaume Nery a Stéphane Mifsud (Francie), Stig Aavall Severinsen (Dánsko), Bill Stromberg (Švédsko) a mnoho dalších. Organizaci AIDA se kone čně poda řilo sjednocení nejlepších závodník ů sv ěta. • Rok 2003 byl rokem, kdy se zavedla Konstantní váha bez ploutví. Tato disciplína byla původn ě vyvinuta a podporována organizací ZDARMA (FREE) předtím, než je slavnostn ě převzala AIDA. CMAS tento rok zahájila novou iniciativu: „The Jump Blue“. Pravidla byla taková, že freediver musí doplavat v otev řeném mo ři podél obdélníkového hřišt ě v hloubce 15 metr ů co nejdál. Tato sout ěž byla některými kritizována a za čala s malým úsp ěchem. • V roce 2004 se konalo ve Vancouveru v Kanad ě čtvrté AIDA mistrovství sv ěta. Německo zazá řilo a odvezlo si dom ů zlatý pohár, zárove ň to byla první zem ě, která vyhrála a nepocházela ze st ředomo ří. Druhé a třetí místo pat řilo Velké Británii a Kanad ě. V sout ěži žen se stala nejlepší Kana ďanka, za ní následovalo USA a Německo. Někte ří, jinak dob ře organizovanou sout ěž, kritizovali za to, že se konala v Kanad ě, kde jsou studené severní vody s 10°C. To kladlo za vinu, že se závod ů zú častnilo pouze 10 zemí. Jednou z dalších důležitých událostí toho roku byla BIOS Otev řená sout ěž, kdy freediver Carlos Coste oficiáln ě zdolal 100 metr ů hloubky v Konstantní váze. • Roku 2004 dosáhl Tom Sietas (N ěmecko) statický sv ětový rekord v čase 8 minut 58 sekund, který byl nep řekonatelný tém ěř dva roky. Stal se dominantní postavou ve všech bazénových disciplínách. Je považován za prvního, který použil závaží v Dynamické apnoi, což byla na tu dobu revolu ční technika.

77

Patrick Musimu zp ůsobil drobné kontroverze, když oznámil, že se pokusí prolomit hranici 200 metr ů v No Limits disciplín ě, ale bez dozoru jakékoliv potáp ěč ské federace. Na posledním tréninku v červnu dosáhl hloubky 209 metr ů a úsp ěšn ě se vrátil na hladinu. Po pár minutách již trp ěl příznaky dekompresní nemoci a musel podstoupit hyperbarickou lé čbu, díky které musel zrušit pokus na ve řejnosti, který byl plánovaný pár dní po té. • V roce 2005 po řádal Sébastien Nagel první Individuální AIDA mistrovství sv ěta ve švýcarském Lausenne. Mezi sout ěžními disciplínami byla Statická apnoe, Dynamická apnoe s ploutvemi a bez ploutví. Ruska Natalie Molchanova překonala 200 metr ů v Dynamické apnoe, 8 minut v Statické apnoe a pokořila 3 nové sv ětové rekordy. O pouhý týden pozd ěji se konalo druhé Individuální AIDA mistrovství sv ěta v Nice v Konstantní váze, kde znovu získala zlato Molchanova. Sébastien Nagel odešel po 6 letech z prezidentské pozice AIDA a nahradil ho zkušený freediver Bill Stromberg. • V tomto roce také vznikly nové webové stránky, včetn ě oficiálních seznam ů sv ětového žeb říčku. Lze tam najít jména jako nap říklad Alexej Molchanov (Rusko), Ryuzo Shinomiya (Japonsko), Peter Pedersen (Dánsko), Juraj Karpis (Slovensko), Patrick Musimu (Belgie), Johanna Nordblad (Finsko) a také Toma Sietase (N ěmecko). • V roce 2005 byla hlavní mediální událostí IWC Sv ětová Statická Apnoe Sout ěž, která se konala v Monaku a byla organizována Pierrem Frollou. Jednalo se o zatím nejv ětší událost freedivingu, pokud jde o expozici a o pen ěžitou cenu. Tento závod byl vysílán živ ě prost řednictvím internetu a měl 500 divák ů sedících na míst ě, včetn ě monackého prince Alberta, který vid ěl, jak Stéphane Mifsud přebírá 1. cenu. • CMAS rozvíjel dále i jiné formy sout ěžních disciplín a po řádal svoje pravidelné mistrovství sv ěta. Jump Blue byla stále jeho jediná kategorie spole čně s Dynamickou apnoe, které byly totožné s programem AIDY. Většina sv ětových freediver ů hledala závody po řádané organizací AIDA, události po řádané CMAS brali za druho řadou příležitost. • V roce 2006 se stal freediving předm ětem zvláštního mediálního zájmu. Kouzelník a um ělec David Blaine se stal sou částí senzace, když se pono řil do napln ěné koule na sedm dní s cílem zlomit rekord Toma Sietase, přestože

78

ten AIDA neuznala jako oficiáln ě nový sv ětový rekord. Před miliony televizních divák ů a tisíce divák ů v New Yorku, dne 1. kv ětna, se pod vodou se zadrženým dechem snažil dostat z pout. Organizáto ři akce Kirk Krack, Mandy-Rae Cruickshank a Martin Št ěpánek byli nuceni zasáhnout, když Blain při zadržení dechu po 7 minutách a 8 sekundách upadl do bezv ědomí. • V prosinci 2006 se páté AIDA mistrovství sv ěta konalo v Hurghad ě v Egypt ě, kde zlatou medaili v mužské disciplín ě získalo Dánsko a zlatou medaili v ženské disciplín ě získalo Rusko. • V roce 2007 AIDA zavedla nová pravidla ve sledovém potáp ění. V lét ě Herbert Nitsch, který se rozhodl ovládnout hloubkový freediving, vyrazil znovu získat rekord v No Limits, kterého dobyl již dvakrát předtím. Cht ěl p řed čít Musim ův neoficiální rekord 209 metr ů v této nebezpe čné disciplín ě. Během čty ř a půl minut dosáhl hloubky 214 metr ů. Na hladinu stoupal velmi pomalu, aby zabránil obavám z dekomprese. Vyno řil se nezran ěný a dožadoval se, aby bylo uznáno, že dosáhl nejhlubší hloubky ve freedivingu. • Třetí Individuální AIDA mistrovství sv ěta se konalo ve slovinském Mariboru. Tento tém ěř dokonale provedený bazén zažil zavedení nového sout ěžního složení, které mají A a B finále pro 16 nejlepších freediver ů přes eliminaci jízd. Stig Severinsen získal ve finále dv ě zlaté medaile z tří možných a Natalia Molchanova se dokonce stala trojnásobou zlatou vít ězkou. Molchanova vzala všechny dostupné ženské zlaté medaile na jednotlivých mistrovstvích sv ěta, kdy pokaždé překonala sv ětový rekord a je bezprecedentní v dominanci mezi ženami. • Na konci roku 2007 se pro zm ěnu konalo čtvrté Individuální AIDA mistrovství sv ěta v Sharm el-Sheikh v Egypt ě. Na každoro čně se opakující sout ěži Triple Depth, které se konalo v nedalekém Dahabu pouhé dva týdny po mistrovství sv ěta, vysvitlo nové sv ětlo ve sv ětě freedivingu, zcela neznámý britský freediver Sara Campbell, který poko řil tři hloubkové sv ětové rekordy za 48 hodin. V následujícím mistrovství sv ěta Molchanova utrp ěla vážný výpadek v sout ěži a byla diskvalifikována. Herbert Nitsch získal ob ě možné zlaté medaile včetn ě Konstantní váhy bez ploutví, která byla nyní sou částí sv ětového poháru. V roce 2007 přišly na freediving po dlouhé dob ě velké rány. Rozhod čí a instruktor AIDy, populární Dimitris Vassilakis (Řecko) se utopil při ryba ření.

79

Pozd ěji mistr Loïc Leferme přišel o život při tréninku. Během výstupu se zapletl do sít ě a nestihl dosáhnout povrchu včas. Podivnou hříčkou osudu bylo, až na stejnou hloubku, že přišel o život stejn ě Audrey Mestre před 5 lety. • V roce 2008 se páté AIDA mistrovství sv ěta vrátilo na Sharm el-Sheikh v Egypt ě. Rusky op ět triumfovaly, kde porazily USA a Japonsko. V sout ěži muž ů získali zlato Francouzi s rozdílem 10 bod ů před ČR a Finskem. V tomto roce AIDA oficiáln ě zaznamenala 204 sv ětových rekord ů a rozdala 156 medailí na mistrovství sv ěta. Byli také odhalení talentovaní freedive ři jako William Winram (Kanada), Dave Mullins, Ant Williams a William Trubridge (Nový Zéland), a také Elisabeth Kristoffersen (Norsko), Annelie Pompeho (Švédsko),

Karla Fabrio (Chorvatsko) a Jarmila Sloven číková (ČR). (URL 8)

Freediverka Jarmila Sloven číková se jako škola čka se v letech 1989 - 1993 v ěnovala klasickému plavání, s p řechodem na st řední školu navázala ploutvovým plaváním a rychlostním potáp ěním v KSP NEMO Zlín. Od podzimu roku 2004 se v ěnuje freedivingu. (URL 68)

Sout ěžení ve freedivingu se stále vyvíjí dál a AIDA dohlíží na její vývoj. Dnes freedive ři dokážou na jeden nádech udržet dech na více jak 10 minut, uplavat přes 250 metr ů na délku a 200 metr ů do hlouby. Záznamy ukazují, že překonávání rekord ů se zdá být bez konce. Freedivingu se zú čast ňuje celkem 65 zemí po celém sv ětě. (URL 8)

3.3.4 Rozdíly v pravidlech

Jak bylo výše uvedeno, dosud CMAS a AIDA m ěly jen jedinou spole čnou disciplínu, kterou byla Dynamická apnoe. Princip disciplíny je stejný - uplavat co nejdelší vzdálenost na jediný nádech, ale pravidla upravující start, samotný výkon, hladinový protokol, d ůvody diskvalifikace a penalizace, se zna čně liší v detailech.

Ur čité sbližování mezi standardy AIDA a CMAS je v budoucnosti možné, ale ne zcela jisté. V mnohých p řípadech národní federace CMAS používají pravidla shodná s pravidly AIDA, nebo jim blízká, a to v četn ě hladinového protokolu, který je jinak u CMAS International velmi odlišný. Je tomu tak například u francouzské FFESSM 80

nebo u n ěkterých organizací východního bloku. U statiky a u dalších disciplín, které CMAS zavedla až nyní, pravidla národních organizací byla rovn ěž často podobná pravidl ům AIDA. Výrazným rozdílem v pravidlech dynamiky AIDA a CMAS je m ěř ení délky a hladinový protokol. AIDA m ěř í vzdálenost vyno ření na hladin ě na celé metry odhadem sudího. Oproti tomu u CMAS závodník p řed vyno řením musí na dno položit malé 250 gram ů t ěžké závaží, jehož vzdálenost se m ěř í na centimetry. Dalším d ůležitým rozdílem je hladinový protokol - surface protocol. Slouží k p ředevším k omezení výkon ů se ztrátou motoriky (samba), nebo s krátkými výpadky v ědomí (blackout). Podle pravidel AIDA je zapot řebí b ěhem 15 sekund po vyno ření odložit masku a svorku nosu (pokud je použita), ukázat rukou znamení OK a poté potvrdit verbáln ě slovy „I am OK“, a to přesn ě v tomto po řadí. U CMAS závodník musí, krom ě odložení závaží, po vyno ření ude řit rukou do kruhového žlutého ter če, který je p řed n ěj p ředložen přesn ě mezi 5. a 10. sekundou po vyno ření. U obou federací, pot řeba asistence, ztráta vědomí, znovu zano ření dýchacích cest nebo nespln ění protokolu vede k diskvalifikaci. Menší rozdíly jsou i v diskvalifikacích p ři startu, oto čkách, vyno řování, a p ři penalizaci za drobn ější p řestupky. (URL 5)

3.3.5 Bezpe čnost freedivingu

Hlavním d ůvodem, pro č CMAS p řestala ratifikovat freediverské rekordy v sedmdesátých letech a pro č freediving opustila až do p řelomu tisíciletí, byly bezpe čnostní rizika. Tak nap říklad i film Magická Hlubina ( Le Grand bleu) , který m ěl sv ětovou premiéru v roce 1988, poukazuje na bezpe čnostní rizika potáp ěčů . Jeho hlavní hrdina Jaques (potáp ěč ) dosáhl bez dýchacího p řístroje hloubek jako žádný jiný člov ěk. Enzo, Jaques ův p řítel a soupe ř, se mu chce vyrovnat a p řekonat ho. Joanne, která Jaquesa miluje, ale ví, že jeho srdce pat ří mo ři. Mo ři, které je všechny tři spojilo dohromady a které se stalo jejich osudem. (URL 5)

Naproti tomu AIDA vznikla kv ůli tomu, že freedive ři nadále lámali rekordy, ale každý podle vlastních pravidel a často ve velmi riskantních podmínkách. Vznikla tedy, aby zavedla sjednocující podmínky a bezpe čnostní pravidla. A jak se zdá, povedlo se jí to. Není znám jediný p řípad smrtelné nehody na závodech nebo p ři rekordech AIDA. Mediáln ě jsou známé smrtelné nehody Audrey Mestre a Loica Leferma. Audrey Mestre 81

zahynula při pokusu o rekord organizovaný federací IAFD Pipina Ferrerase (Mezinárodní organizace volného potáp ěč e), takže ji nelze p řisuzovat k organizaci AIDA. Cht ěla poko řit sv ětový rekord v No Limits v obou pohlavích a zárove ň poko řit hloubku 171 metr ů, ale už se nedokázala vrátit zp ět. Bezpe čnostní m ěř ítka byla hodn ě kritizována. Nejv ětší selhání na tomto incidentu se dávala Rodriguezovi, který následn ě freediving opustil. Naproti tomu Loic Leferme skute čně byl freediverem AIDA. K jeho nehod ě došlo však p ři tréninkovém pokusu v disciplín ě No Limits, nikoli při organizované akci. P řesto jeho p řípad z ůstává nejhorším záznamem v AIDA International. P ři tréninku ob čas dochází ke smrtelným nehodám, ale vždy je tomu tak při závažném porušení pravidel, p ředevším při tréninku bez zkušeného dohledu. (URL 5)

Z množství naléhavých situací, které mohou nastat u tohoto druhu sportu, se jedná zejména o stavy blízké tonutí, dekompresní nemoc, ušní barotrauma (prasklý ušní bubínek), plicní barotrauma (prasklá plíce) a stav nazývaný dusíková narkóza

(„hloubková extáze“ nebo „narkóza“) (URL 39).

Po čet t ěchto nehod je zanedbatelný a srovnatelný s jakýmkoli jiným sportem. Naproti tomu, p ři neorganizovaném rekrea čním freedivingu a podvodním lovu dochází každoro čně k velikému množství úmrtí, p ředevším protože tito lidé nejsou obeznámeni s riziky a s bezpe čnostními pravidly. Hyperventilace je jednou z velmi častých chyb, které vedou k nehodám. A potáp ění bez p římého dohledu je samoz řejm ě hlavním problémem u rekrea čního freedivingu. Jak AIDA, tak i národní pobo čky CMAS, se věnují nejen výkonnostnímu freedivingu a příprav ě freediver ů na závody, ale i výuce freedivingu pro zájemce bez závodních ambicí. V obou p řípadech jsou bezpe čnostní zásady nejd ůležit ějším tématem výuky. AIDA International má ve svých výukových materiálech pro instruktory k dispozici sm ěrnice. CMAS International zatím toto centráln ě ne řídí a je tedy jen na národních organizacích zajistit správné školení svých instruktor ů a jejich sv ěř enc ů. (URL 5)

82

3.3.6 Spolupráce

Možnosti spolupráce na mezinárodní úrovni mezi AIDA a CMAS jsou zna čné, ale protože se jedná o veliké organizace, jakékoli zm ěny procházejí komplikovaným procesem. Změny nelze tedy v nejbližší dob ě o čekávat. Naproti tomu, na národní úrovni jde o jednodušší úkol, zájem o spolupráci je na obou stranách. AIDA m ůže nabídnout know-how, vzd ělávací systém, m ůže proškolit potáp ěč ské instruktory i b ěžné zájemce z potáp ěč ských klub ů, pomoci s vytvo řením bezpe čnostních a vzd ělávacích sm ěrnic i s organizováním závod ů CMAS v ČR. Čeští freedive ři, kte ří pat ří mezi sv ětovou špi čku, mohou reprezentovat ČR na mezinárodních závodech CMAS a zvednout tak prestiž SPČR. Ten naproti tomu m ůže freediver ům pomoci získat lepší tréninkové podmínky v hodinách klub ů p řístrojového potáp ění a pomoci rozší řit základnu aktivních freediver ů. M ůže také pomoci s organizací, podporou a s napl ňováním závod ů AIDA. A hlavn ě m ůže pomoci s osv ětou správných a bezpe čných zásad volného potáp ění a s propagací freedivingu v ůbec. (URL 5)

SP ČR je od roku 1968 členem CMAS a podle závazných norem a sportovních pravidel

CMAS organizuje potáp ěč ský výcvik a disciplíny závodního potáp ění (URL 50 ).

83

3.4 Český freediving a jeho úsp ěchy z hlediska historie

Mezi pr ůkopníky českého freedivingu pat ří Daniel Exner a i když nepat ří mezi úplnou špi čku, přesto ho zdobí velké úsp ěchy. Vydrží pod vodou 7 minut a potopí se do hloubky 60 metr ů. Pat ří k n ěkolika málo lidem na sv ětě, kte ří se bez kyslíkového přístroje a jakékoliv ochrany, potáp ěli v Jihoafrické Republice mezi nebezpe čnými tyg řími žraloky. Vrcholná ukázka freedivingu, kterou Exner zachytil v unikátním dokumentu jménem Interactions, ukazuje dosud málo prozkoumanou v ěc - mentální kondici. Ta velmi úzce souvisí s tou fyzickou, p řesto je opomíjena, a to i ve vrcholovém sportu. Účelem mentální kondice je kontrola dechu, který slouží jako brána do sv ěta extrému. Podstatou je okysli čování organismu, kdy je člov ěk schopný dostat se vizualizací, stre činkem, dechovými cvi čeními a koncentrací do stavu, kdy se mu zm ění vnímání času. Tím odhaluje vlastní rezervy. (Sport: Dech: klí č k extrému . Praha, 2010, URL 18 )

Kapitola p ředstavuje naše sou časné nejlepší freedevery a z hlediska historie uvádí jejich dosažené úsp ěchy.

3.4.1 Martin Št ěpánek

Našim nejlepším českým freediverem je Martin Št ěpánek. Potáp ění se za čal v ěnovat již v útlém v ěku 8 let. Intenzivní zájem o tento sport ho zavedl do místního klubu Scuba, kde se poprvé setkal s freedivingem. Odmaturoval na St řední lesnické škole v Trutnov ě, pak vystudoval sportovní biologii na Karlov ě univerzit ě v Praze. Po emigraci do Spojených stát ů Martin studoval na Divers Academy of the Eastern Seaboard a kvalifikoval se jako hlubinný komer ční potáp ěč . Získal tak rozsáhlé zkušenosti s potáp ěním s plynovými sm ěsmi, zacházením s dekompresní komorou a se satura čním potáp ěním. Jeho nadšení pro sportovní biologii a fyziologii ho zavedlo k dalšímu výzkumu toho, co lidské t ělo zažívá p ři potáp ění na jeden nádech. Za čal spolupracovat se špi čkovými badateli z prestižních univerzit, jako Harvard a švédský Karolynski Institutet, aby rozkryl n ěkteré fyziologické záhady v pozadí tohoto sportu. Jeho ú čast v tomto pokra čujícím výzkumu pomohla v ědc ům lépe porozum ět tomu, jak freedivery ovliv ňují hloubka a tlak. Martin Št ěpánek dokáže zadržet dech na více než 8 minut a potopit se na jedno nadechnutí do hloubky až 112 metr ů. Za šest let

84

překonal jedenáct sv ětových rekord ů v různých disciplínách nádechového potáp ění. Št ěpánek není jen sout ěžící, ale i certifikovaný rozhod čí nádechového potáp ění na mezinárodní úrovni B pro Mezinárodní asociaci sportovního potáp ění na nádech (AIDA). Jako instruktor pro agenturu Performance Freediving International napsal, na základ ě zkušeností se školením dvou tisíc lidí po celém světě, výukové materiály pro kliniky. Je rovn ěž instruktor/školitel p ři Mezinárodní asociaci potáp ěčů používajících Nitrox a technických potáp ěčů (IANTD). Nadále trénuje a p řekonává sv ětové rekordy v různých disciplínách. (URL 61 )

Již několik let se drží na sv ětové špi čce a diktuje tempo nové generaci freedivingu. Je držitelem řady sv ětových rekord ů v různých freedivingových disciplínách.

Mezi světové rekordy a úsp ěchy Martina Št ěpánka pat ří:

• rok 2009 - světový rekord v Konstantní váze - 122 metr ů, Sharm El Sheikh, Egypt,

• rok 2009 - světový rekord ve volném pono ření - 110 metr ů, Sharm El Sheikh, Egypt,

• rok 2008 - 2. místo v týmu AIDA mistrovství sv ěta - nejhlubší potáp ěč sout ěže, zá ří,

• rok 2007 - Konstantní váha bez ploutví - 83 metr ů, Egypt, srpen,

• rok 2006 - 2. místo v AIDA tým mistrovství sv ěta, Egypt, prosinec,

• rok 2006 - světový rekord v Konstantní váze - 108 metr ů, Kajmanské ostrovy, duben,

• rok 2006 - světový rekord ve volném pono ření - 106 metr ů, Kajmanské ostrovy, duben,

• rok 2005 - je jmenován Sportovcem roku, ČR, prosinec,

• rok 2005 - světový rekord v Konstantní zát ěži bez ploutví - 80 metr ů, Kajmanské ostrovy,

• rok 2004 - ICARE Trophy 2004 „Nejlepší muž Freediver roku“, prosinec,

• rok 2004 - světový rekord v Konstantní váze - 103 metr ů, Řecko, zá ří, 85

• rok 2004 - 1. místo v celkovém po řadí na 2. Czech Open National Championship, červen,

• rok 2004 - 1. místo v BIOS Freediver Classic Open na Kypru, červen,

• rok 2004 - světový rekord ve volném pono ření - 102 metr ů, Kajmanské ostrovy, březen,

• rok 2003 - mezinárodní rozhod čí AIDA - Mezinárodní asociace pro rozvoj Apnea,

• rok 2003 - světový rekord v Konstantní váze - 93 metr ů, SONY Freediver Classic Open na Kypru, kv ěten,

• rok 2003 - 1. místo na SONY Freediver Classic Open na Kypru, kv ěten,

• rok 2002 - 1. místo v každé disciplín ě na Pacific Cup na Havaji, říjen,

• rok 2002 - kapitán českého národního týmu v Pacific Cup na Havajských ostrovech, říjen,

• rok 2002 - sv ětový rekord v Dynamické apnoe - 181 metr ů, Kanada, kv ěten,

• rok 2001 - kapitán české národní týmu ve freedivingu na mistrovství sv ěta, Ibiza, říjen,

• rok 2001 - světový rekord ve volném pono ření - 90 metr ů, Kajmanské ostrovy, zá ří,

• rok 2001 - světový rekord ve Statické apnoe na 8 minut 6 sekund na Florid ě, červenec,

• rok 1999 - USA certifikát Deep Sea a Saturation Commercial, kv ěten,

• rok 1984 - 1997 - plavec monoploutve - 50 metr ů a 100 metr ů. (URL 31 )

Martin Št ěpánek cht ěl v říjnu 2011 získat v egyptském Sharm El Sheikhu sv ětové prvenství hned v n ěkolika hloubkových disciplínách. První disciplínou m ěla být Konstantní váha s ploutvemi. Na jeden nádech se chtěl pokusit pono řit minimáln ě do hloubky 125 metr ů, a to pouze za pomoci vlastních sil a monoploutve. Přípravy a trénink probíhaly v Rudém mo ři již koncem zá ří 2011. (URL 6)

86

Musel by se tedy potopit do takové hloubky, kde by jiný tlak byl t řináctkrát vyšší než u hladiny (Právo: Pokusím se p řekonat hloubkový rekord . Praha, 2011).

Sou časným držitelem rekordu v této disciplín ě je rakouský závodník Herbert Nitsch s výkonem 124 metr ů. Další disciplíny, ve kterých se Martin Štepánek snažil získat sv ětové prvenství, byla Konstantní váha bez ploutví a Free Immersion. Sou časné hodnoty t ěchto sv ětových rekord ů jsou: Konstantní váha bez ploutví 101 metr ů a Free

Immersion 120 metr ů, oba William Trubridge z Nového Zélandu. (URL 6)

Pozd ěji ve své zpráv ě Martin Št ěpánek uvedl, že se prvním rekordním pokusem XTB World Rekord Challenge pokusil vytvo řit nový sv ětový rekord v disciplín ě Konstantní zát ěž s ploutvemi ponorem do 125 metr ů. Ponor bohužel ukon čil v 91 metrech, kde se mu už neda řilo vyrovnat tlak v pravém uchu. Aby p ředešel poškození nebo poran ění ucha, které by ho mohlo diskvalifikovat z dalších možných pokus ů, okamžit ě se oto čil a vrátil na hladinu. Po chvíli však za čal poci ťovat silné závrat ě, provázené nep říjemným zvracením po dobu tém ěř jedné hodiny. Byl to pro n ěho velmi nezvyklý a vy čerpávající zážitek. Pozd ější vyšet ření vn ějšího ucha a bubínk ů neprokázalo žádné poškození ani zhmožd ění. Ani v dutinách necítil žádné poškození, p řesto symptomy nehody nazna čovaly potenciální problém s vnit řním uchem. Po konzultaci s léka řem se rozhodl odvolat všechny další pokusy o rekord. Bylo to pro n ěho nejsmutn ější rozhodnutí v život ě, ale v ěř í, že zdraví by m ělo být vždy na prvním míst ě v tomto sportu. (URL 62 )

Martin Št ěpánek poskytl noviná řů m řadu rozhovor ů. Část jednoho z nich je sou částí přílohy č. 14.

3.4.2 Alena Zabloudilová

Z žen lze mezi naše nejlepší české freedivery za řadit Alenu Zabloudilovou z klubu Apneaman, držitelku n ěkolika národních rekord ů.

V kv ětnu 2011 se konalo ve Zlín ě 8. mistrovství ČR (dále jen M ČR) ve freedivingu, které p řineslo nový národní rekord a mnoho dalších skv ělých výkon ů na sv ětové úrovni.

87

Výkony v potáp ění na nádech se v posledních letech posunují neuv ěř itelným tempem a čeští závodníci drží se sv ětovými výsledky krok. Závody byly pro mnoho závodník ů také kvalifika čním závodem, jak na bazénové mistrovství sv ěta v Lignanu, tak pro bazénové disciplíny na mistrovství sv ěta v potáp ění na nádech jednotlivc ů 2011, které prob ěhlo v zá ří v Řecku. Závodilo se dva dny ve standardních bazénových disciplínách - Statické apnoi, Dynamické apnoi s ploutvemi a v Dynamické apnoi bez ploutví. Každá disciplína se hodnotila a vyhlašovala zvláš ť, ale celkovým vít ězem a mistrem republiky se mohl stát vždy jen freediver či freediverka s nejvyšším bodovým sou čtem ze všech t ří disciplín. V ženské kategorii získala práv ě prvenství Alena Zabloudilová. Na otázku, co pro ni toto vít ězství znamenalo, odpov ěděla: „Každé vít ězství znamená díl čí úsp ěch, za který jsem vd ěč ná. Znamená to pro m ě velmi d ůležitý krok k vytý čenému cíli na cest ě za reprezentací ČR na letošní mistrovství sv ěta. Také ov ěř ení si kondice a rezerv, na kterých je t řeba ješt ě zapracovat pro dosažení dobrého umíst ění na mistrovství sv ěta v Řecku.“ (URL 2)

MČR v Mělníku v dubnu 2012 se zú častnilo 31 závodník ů ze zemí ČR, Slovenska, Polska, Izraele a Rakouska. Sout ěžilo se, tak jako v předešlých letech, ve všech bazénových disciplínách (DYN, STA, DNF). Každá byla pak hodnocena zvláš ť, ale celkovým vít ězem a mistrem republiky se stal jen freediver s nejvyšším bodovým sou čtem ze všech t řech disciplín. Alena Zabloudilová op ět obsadila 1. místo. (URL 11 )

Mezi její úsp ěchy pat ří: 1. místo - absolutní vít ěz M ČR - Mělník 2012, 1. místo CNF - MS ve freedivingu - Řecko 2011, 2. místo FIM - MS ve freedivingu - Řecko 2011, 1. místo - absolutní vít ěz MED CUP - Řecko 2011, 1. místo - absolutní vít ěz M ČR - Zlín 2011, 1. místo DNF na M ČR - Zlín 2011, 1. místo STA na M ČR - Zlín 2011, 2. místo DYN na M ČR - Zlín 2011, 1. místo STA/DYN - Bělehrad 2009, 1. místo STA na M ČR - Praha 2009, 1. místo DYN na M ČR - Praha 2009,

88

2. místo absolutní M ČR - Praha 2009, 1. místo FEB Cup - Pardubice 2009, 1. místo M ČR 2007, 2. místo DNF - MS ve freedivingu - Slovinsko 2007, 3. místo MČR 2006, 1. místo mistrovství Slovinska 2005, 1. místo M ČR 2005, 3. místo Cressi Cup 2005, 1. místo Austria Cup 2005, 1. místo mistrovství Ma ďarska 2004, 1. místo MČR - Brno 2004, 1. místo Čanis Cup - Ostrava 2004, 3. místo MSR 2003,

2. místo Cressi Cup 2003. (URL 10, URL 11 )

3.4.3 Zhodnocení

Je t ěžké stát se sv ětovým rekordmanem ve freedivingu, protože dnes se tomuto sportu věnuje už mnoho lidí na celém sv ětě. Nejlepší výkony jsou na samé hranici lidských možností a léka ři i tak často kroutí nev ěř ícn ě hlavami nad tím, co všechno organismus snese. V nejextrémn ější disciplin ě No Limits je nejv ětší dosažená hloubka více než 200 metr ů a obecn ě se dá říci, že freedive ři se potáp ějí hloub ěji než potáp ěč i s p řístrojem. Sv ětovým rekordmanem se m ůže stát jen málo lidí, ovšem freediverem může být každý, i ten, kdo nechce v ůbec sout ěžit, protože rekrea ční freediving je jedním z nejkrásn ějších a nejbezpe čnějších sport ů v ůbec. Pro č? Pom ůže poznat nové prost ředí, které bylo do té doby zcela cizí, člov ěk si zlepší své mentální schopnosti a na rozdíl od mnoha suchozemských sport ů si p ři n ěm zcela jist ě nezni čí klouby ani nenam ůže svaly. Freediving je sport, nebo také rekrea ční aktivita, vhodná pro každého. (URL 19)

V příloze č. 15 jsou uvedeny sv ětové rekordy ve freedivingu muž ů a žen dle jednotlivých let, v příloze č. 16 potáp ěč ské pozice dle jednotlivých disciplín v letech 1999 až 2012.

89

4 SOU ČASNÝ STAV POTÁP ĚNÍ

Potáp ění je v naší republice již masovou záležitostí a stává se skute čným fenoménem. V ČR je v ětšina potáp ěčů , kte ří se potáp ěním v ěnují rekrea čně a nejsou nikde registrováni, ale jsou zde také ti, které registruje svaz.

V sou časné dob ě je organizováno tém ěř 9 000 potáp ěčů ve více než 200 klubech, které najdeme ve všech krajích. Kluby a jejich členové jsou registrováni v rámci Svazu českých potáp ěčů a Svazu potáp ěčů Moravy a Slezska. V ětšina klub ů, člen ů a sportovních činností je pak organizována a realizována v rámci českého svazu.

(URL 60 )

Mnoho škol potáp ění a výukových center, ve kterých p ůsobí desítky instruktor ů, po řádají potáp ěč ské kurzy, a to jak v bazénech, tak i v nejr ůzn ějších lokalitách po celém sv ětě. Každoro čně tak významn ě p řibývají po čty certifikovaných potáp ěčů .

S vývojem potáp ění se vyvíjela i potáp ěč ská technika. Velký podíl na rozvoji m ěly, jako u jiných obor ů, i války. Dnes je na trhu mnoho firem, které se vývojem a výrobou potáp ěč ské techniky zabývají, a které již dosáhly množství patent ů, inovací i rekord ů, které zcela zm ěnily vývoj v tomto oboru.

Potáp ění ve své moderní form ě je v ČR staré n ěkolik desítek let a dostává se do fáze, kdy pam ětníci tohoto sportu pomalu odcházejí. Jejich často nenahraditelné písemné, fotografické a filmové materiály se ztrácejí, stejn ě jako jejich soukromé sbírky staré a unikátní techniky. Proto se skupinka nadšenc ů, v čele s panem Silvestrem Pěkníkem, rozhodla oslovit potáp ěč skou ve řejnost k diskuzi o založení Spole čnosti přátel historie potáp ění, která by sdružovala zájemce o vývoj potáp ění, potáp ěč ské techniky, potáp ěč ské činnosti a lidí, kte ří to vše vymýšleli a často s potáp ěním spojili celý sv ůj život. (URL 66 )

Tak by mohly být tyto cenné informace zachovány pro další generace.

90

5 ZÁV ĚR

Potáp ění a jeho snaha o dobytí vodní říše má velmi dlouhou historii. Dnes už se asi nikdy nedovíme, kdo byl prvním člov ěkem, který se odvážil pono řit pod hladinu vody. Neexistuje však žádná kniha, která by se podrobn ě zabývala touto širokou problematikou od historie až po sou časnost. Pro zájemce o tento sport jsou každé dostupné informace cenné, přibližují skute čnost za jakých podmínek a s jakou technikou docházelo k pokroku ve vývoji v potáp ěč ské oblasti.

I dnes nás mo ře nadále p řitahuje svou nevyzpytatelnou silou. Je mnoho sv ětových objev ů a poznatk ů, z nichž alespo ň část se postupn ě dostává do b ěžného civilního života. Moře a oceány jsou mnohem důležit ější pro zachování existence života na Zemi, než se p ředpokládalo. Zkoumají se nap říklad možnosti získávání potravy z mo řských hlubin. Výstroj se neustále zdokonaluje a stává se bezpe čnější, kvalitn ější a dostupn ější. Potáp ěč i se tak mohou pono řit do v ětší hloubky, mohou z ůstávat stále delší dobu na dn ě při sou časném zachování bezpe čnosti potáp ění. Moře má pro lidstvo stále v ětší význam, a to jak p ředevším z hlediska obživy, tak i t ěžby nerostných surovin, které se stávají na pevnin ě nedostatkovými. Pomineme-li potáp ěč skou techniku jako prost ředek k rekreaci, zábav ě, archeologie, sportu, vojenství a podobn ě, bude se v budoucnu vyvíjet p ředevším tímto sm ěrem, tj. k využívání těžby nerostného bohatství mo ří a oceán ů.

Cílem diplomové práce bylo popsat historický vývoj volného potáp ění.

V hlavní části diplomové práce byla první kapitola zam ěř ena na historii a vývoj potáp ění od starov ěku až po sou časnost ve sv ětě i u nás. Kapitola uvedla vybraná data historie celého potáp ění, jehož sou částí je i historie volného potáp ění. Druhá kapitola poukazovala na d ělení potáp ění, které se v historii rozvinulo do jednotlivých oblastí. Za číná potáp ěním jako zdrojem obživy, p řes vojenské ú čely, pracovní využití, rekreaci, speleopotáp ění až po sportovní potáp ění, mezi jehož disciplíny pat ří i volné potáp ění, tedy freediving. Třetí kapitola v ěnovala pozornost historii freedivingu, zam ěř ila se na jeho disciplíny, na nejd ůležit ější sout ěže, rozdíly v pravidlech, na bezpe čnost a spolupráci při freedivingu. Čtvrtá kapitola p ředstavila naše sou časné nejlepší

91

freedevery, a to Martina Št ěpánka a Alenu Zabloudilovou. Z hlediska historie uvedla jejich nejlepší dosažené úsp ěchy.

V souvislosti se stanoveným cílem lze konstatovat, že daného cíle bylo dosaženo tím, že tato práce poskytuje zájemc ům o tento obor, stejn ě jako i široké laické ve řejnosti, přehledný historický popis a vývoj volného potáp ění od raných prvopo čátk ů až po sou časnost.

Zpracované téma diplomové práce bude využito i dalšími zájemci o tento sport při získávání informací a dat o historickém vývoji volného potáp ění.

92

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJ Ů

Seznam použité literatury:

1. ABSOLON, K. Moravský kras . Praha: Academia, 1970. 2. BOUZEK, J. Objevy ve St ředomo ří. Praha: Odeon, 1979. 3. CARRINGTON, R. Život mo ří a oceán ů. Praha: Orbis, 1975. 4. COUSTENAU, J., Y. Dech mo ře. Praha: Mladá fronta, 1966. ISBN 23-075-66. 5. COUSTENAU, J., Y. Sv ět ticha. Praha: Mladá fronta, 1959. 6. DOBEŠ, D. Přístrojové potáp ění. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0700-0. 7. DOB ŘICHOVSKÝ, Z. Člov ěk dobývá mo řské hlubiny. Praha: ROH, 1987. ISBN 24-072-87. 8. DVO ŘÁKOVÁ, Z., SVOZIL, Z. Potáp ění. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247- 1100-1. 9. DUGAN, J. Tajemství mo řských hlubin. Praha: Orbis, 1973. ISBN 11-049-73. 10. GROBICKI, A. Poklady na dn ě mo ří. Praha: Mladá fronta, 1980. 11. EISENMANN, J. Potáp ění . Praha: GNÓM, 1997. ISBN 80-85460-05-X. 12. HASS, H. Výprava do neznáma. Praha: Orbis, 1967. 13. HASS, H. Dobytí podmo řské říše : Výzkumy a dobrodružství s lodí Xarifa . Praha: SNDK, 1961. 14. HOLZAPFEL, R. Potáp ění . České Bud ějovice: Kopp, 2004. ISBN 80-7232- 231-1. 15. HRN ČÍŘ, E., ČERNOCH, O. Zdravotnická problematika potáp ění . Praha: SPN, 1990. 16. JAHNS, J. Vedení malého plavidla na mo ři pro potáp ěč e. Ostrava: SP ČR, 1991. 17. JIRÁSEK, A. Staré pov ěsti české. Praha: SNDK, 1957. 18. KATZ, P. Potáp ěč ská technika . Praha: Naše vojsko, 1979. ISBN 28-095-79. 19. KÄSINGER, H., MUNZINGER, P., W. Šnorchlování. České Bud ějovice: Kopp, 2004. ISBN 80-73-232-230-3. 20. Kolektiv autor ů. Sportovní potáp ění . Praha: Naše vojsko, 1972. ISBN 28-056- 72. 21. KU ČERA, B., HROMAS, J., SK ŘIVÁNEK, F. Jeskyn ě a propasti v Československu. Praha: Academia, 1981.

93

22. KUKLETA, M. Kapitoly z fyziologie potáp ěč e. Praha: ÚV Svazarmu, 1980. 23. MA ŤÁK, J. Malá škola potáp ění . Praha: GNÓM, 1994. ISBN 80-85460-04-1. 24. MA ŤÁK, J. a kol. Malá škola potáp ění . Praha: ÚV Svazarm, 1977. 25. MOUNTAIN, A. Potáp ění. Praha: Svotka & CO, 1998. ISBN 80-7237-134-7. 26. NOVÁK, J. Potáp ěč i bez mo ře. Praha: Albatros, 1986. ISBN 13-823-86. 27. OYHENART, M. Potáp ění, váše ň a profese . Prešov: Polygraf print, 2004. ISBN 80-242-1168-8. 28. PECOLD, L. Cesty do podzemí . Ostrava: Blesk, 1992. ISBN 80-85606-09-7. 29. PIŠKULA, M. Potáp ění. Brno: UJEP, 1979. ISBN 55-998-79. 30. PIŠKULA, F., PIŠKULA, M., ŠT ĚTINA, J. Sportovní potáp ění. Praha: Naše vojsko, 1985. ISBN 28-105-85. 31. PICCARD, A. V batyskafu na dno mo ří. Praha: Mladá fronta, 1965. 32. SILBERNAGL, S., DESPOPOULOS, A. Atlas fyziologie člov ěka Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0630-X. 33. SCHINCKOVI, A., D. Potáp ění . Zlín: Graspo CZ, 2007. ISBN-978-80-7234- 704-9. 34. SOMERS, L., H. Open Water Scuba Diver. IANTD Central Europe, 2006. 35. STÁRKA, V. Český kras. Praha: St ředo české nakladatelství a knihkupectví, 1984. 36. ŠIMEK, Z. Pod hladinou řek a rybník ů. Praha: Orbis, 1965. 37. ŠT ĚTINA, J. a kol. Fyzika pro potáp ěč e. Praha: ÚV Svazarmu, 1980. 38. ŠUHÁJEK, M. 30 let s ploutvemi a kompasem. Praha: Svaz potáp ěčů Československa, 1993. 39. THROCKMORTON, P. Ztracené lod ě. Praha: Olympia, 1970. 40. VÁLKA, K. Hv ězdy pod mo řem . Brno: CENTA, 2004. ISBN 80-7341-154-7. 41. VERNE, J. 20 000 mil pod mo řem. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3388- 3. 42. VRBOVSKÝ, V. a kol. Potáp ění s přístrojem . Praha, 1999. 43. WILLIS, T. Kde kon čí zem ě. Praha: Albatros, 1982. 44. ZAHRÁDKA, M. Potáp ění . Praha: Svojka a Vašut, 1997. ISBN 80-7180-287-5.

94

Další použité texty:

1. BAŽANT, F. Analýza indoorových výcvikových potáp ěč ských center. Praha, 2009. Diplomová práce na UK FTVS. Vedoucí práce Miloš Fiala. 2. SCHUSTER, Z. Metodický postup p ři potáp ění na nádech. Praha, 2009. Diplomová práce na UK FTVS. Vedoucí práce Miloš Fiala. 3. ŠUHÁJEK, M. Rychlé ploutve . Praha, 1995.

Tišt ěná periodika:

1. Muscle&Fitness: Magické hlubiny. Praha, 2007, ro č. 3. 2. Právo: Pokusím se p řekonat hloubkový rekord . Praha, 06. 08. 2011, s. 12. 3. Sport: Dech: klí č k extrému . Praha, 30. 10. 2010, s. V. 4. Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1969, ro č. 6. 5. Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1975, ro č. 12. 6. Vodní revue: Potáp ěč . Praha, 1983, ro č. 20. 7. Vodní revue : Potáp ěč . Praha, 1984, ro č. 21.

Právní p ředpisy:

1. Zákon č. 99/2004 Sb. o rybníká řství, výkonu rybá řského práva, rybá řské stráži, ochran ě mo řských rybolovných zdroj ů a o zm ěně n ěkterých zákon ů (zákon o rybá řství), ve zn ění pozd ějších p ředpis ů. 2. Vyhláška č. 197/2004 Sb. k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníká řství, výkonu rybá řského práva, rybá řské stráži, ochran ě mo řských rybolovných zdroj ů a o zm ěně n ěkterých zákon ů (zákon o rybá řství), ve znění pozd ějších předpis ů.

Internetové zdroje:

URL 1 [cit. 2012-06-04]

URL 2 [cit. 2011-06-18] 95

URL 3 [cit. 2011-04-18]

URL 4 [cit. 2011-01-15]

URL 5 [cit. 2011-06-18]

URL 6

URL 7 [cit. 2012-06-04]

URL 8 [cit. 2011-04-18]

URL 9 [cit. 2012-06-04]

URL 10 ˂http://www.apneaman.cz/index.php?option=com_content&view=article&id =103:alenazabloudilova&catid=8:team&Itemid=14> [cit. 2011-06-18]

URL 11 [cit. 2012-06-04]

URL 12 [cit. 2011-04-18]

URL 13 [cit. 2011-04-18]

URL 14 [cit. 2012-06-04]

URL 15 [cit. 2012-06-04]

URL 16 [cit. 2012-06-04]

URL 17 [cit. 2012-06-04]

URL 18 [cit. 2012-06-04]

URL 19 [cit. 2011-06-18]

URL 20 [cit. 2011-06-18]

URL 21 [cit. 2011-01-15]

URL 22 [cit. 2012- 06-04]

URL 23 [cit. 2012-06-04]

URL 24 [cit. 2011-10-21]

URL 25 [cit. 2012-06-04]

96

URL 26 [cit. 2011-01-15]

URL 27 [cit. 2012-06-04]

URL 28 [cit. 2012-06-04]

URL 29 [cit. 2011-04-18]

URL 30 ˂http://manta.wz.cz/teorie.php?vyber=fyziologie ˃ [cit. 2011-01-15]

URL 31 [cit. 2011-06-18]

URL 32 [cit. 2011-10-21]

URL 33 [cit. 2011-04-18]

URL 34 [cit. 2012-06-04]

URL 35 [cit. 2011-04-18]

URL 36 [cit. 2011-04-18]

URL 37 [cit. 2012-06-04]

URL 38 [cit. 2012-06-04]

URL 39 [cit. 2012-06-04]

URL 40 [cit. 2011-01-15]

URL 41 [cit. 2012-06-04]

URL 42 [cit. 2012-06-04]

URL 43 [cit. 2012-06-04]

URL 44 [cit. 2011-04-18]

URL 45 [cit. 2012-06-04]

URL 46 [cit. 2012-06-04]

URL 47 [cit. 2012-06-04]

97

URL 48 [cit. 2011-01-15]

URL 49 ˂http://www.potapeci-olomouc.cz/index.php/plavani-s-ploutvemi/40- orientani-potapni/48-orientani-potapni.html> [cit. 2011-10-21]

URL 50 ˂http://www.potapeci-olomouc.cz/index.php/plavani-s-ploutvemi/42-jak-to- cele-vzniklo/50-jak-to-cele-zaalo.html> [cit. 2012-06-04]

URL 51 [cit. 2012-06- 04]

URL 52 [cit. 2012-06-04]

URL 53 [cit. 2012-06-04]

URL 54 [cit. 2012-06-04]

URL 55 [cit. 2012-06-04]

URL 56 [cit. 2011-04-18]

URL 57 [cit. 2011-04-18]

URL 58 [cit. 2011-04-18]

URL 59 [cit. 2012-06-04]

URL 60 < http://www.sporty-cz.cz/cs/svaz-potapecu-ceske-republiky/> [cit. 2012-01-18]

URL 61 [cit. 2011-06-18]

URL 62 [cit. 2011-10-06]

URL 63 [cit. 2011-04-18]

URL 64 [cit. 2011-04-18]

URL 65 [cit. 2011-04-18]

98

URL 66

URL 67 [cit. 2011-04-18]

URL 68

URL 69 [cit. 2012-06-04]

URL 70 [cit. 2011-04-18]

URL 71 [cit. 2012-06-04]

URL 72 [cit. 2011-04-18]

URL 73 [cit. 2011-04-18]

URL 74 [cit. 2011-04-18]

URL 75 [cit. 2011-04-18]

URL 76 [cit. 2012-06-04]

99

SEZNAM OBRÁZK Ů

Obrázek č. 1 - Hlin ěná tabulka z Mezopotámie s vlysem člov ěka pod vodou Obrázek č. 2 - Potáp ěč ský zvon z roku 322 p ř. n. l. Obrázek č. 3 - Oblek Leonarda da Vinci Obrázek č. 4 - Halley ův potáp ěč ský zvon Obrázek č. 5 - První p ředstava potáp ěč ského obleku Obrázek č. 6 - Ponorka Turtle Obrázek č. 7 - Potáp ěč ský oblek z roku 1797 Obrázek č. 8 - Vývoj potáp ěč ských oblek ů Obrázek č. 9 - Aérophore Obrázek č. 10 - Aqualung Obrázek č. 11 - Jeden z nákres ů Leonarda da Vinciho Obrázek č. 12 - Pracovní potáp ěč Obrázek č. 13 - Potáp ěč záchraná ř spoušt ěný do tubusu Obrázek č. 14 - Šnorchlování Obrázek č. 15 - Mapa podzemního toku Punkvy a jejich p řítok ů Obrázek č. 16 - Podvodní ragby Obrázek č. 17 - Podvodní hokej Obrázek č. 18 - Lov ryb na nádech

100