MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sport ů v p řírod ě

Freediving Bakalá řská práce

Vedoucí bakalá řské práce: Vypracoval: PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D Martin Homa RVS

Brno, 2014

Prohlašuji, že jsem bakalá řskou práci vypracoval samostatn ě a na základě literatury a pramen ů uvedených v použitých zdrojích.

V Brn ě dne 24. Dubna 2014 Podpis:

2

Pod ěkování

Tímto chci pod ěkovat mému vedoucímu práce PaedDr. Miloši Lukáškovi, Ph.D, za podn ětné rady b ěhem sestavování této práce. Dále pak všem zú častn ěným freediver ům z Brn ěnského týmu, kte ří podstoupili m ěř ení a dovolili mi použít jejich výsledky v práci. V neposlední řad ě MUDr. Radce Adámkové, Ph.D. za asistenci během m ěř ení vitální kapacity plic v laborato ři.

Děkuji

3

Obsah Úvod ...... 6

1. Historie potáp ění ...... 8

2. Rozd ělení potáp ění ...... 10

2.1. Přístrojové potáp ění ...... 10

2.2. Potáp ění na nádech ...... 10

2.2.1. Potáp ění na nádech do malých hloubek ...... 10

2.2.2. Potáp ění na nádech do st řeních hloubek ...... 11

2.2.3. Potáp ění na nádech do velkých hloubek () ...... 11

3. Freediving ...... 12

3.1. Základní charakteristika ...... 12

3.2. AIDA ...... 12

3.3. Historie novodobého freedivingu ...... 13

3.4. Rozhod čí ...... 16

3.5. Obecná pravidla ...... 17

3.6. Disciplíny a jejich pravidla ...... 19

3.6.1. Bazénové disciplíny ...... 20

3.6.2. Hloubkové disciplíny ...... 21

3.7. Aktuální sv ětové rekordy ...... 25

3.8. Vybavení ...... 26

3.8.1. Neoprenový oblek ...... 26

3.8.2. Ploutve ...... 28

3.8.3. Maska ...... 28

3.8.4. Šnorchl ...... 29

4

3.8.5. Hloubkom ěr, po číta če ...... 29

3.8.6. Nůž ...... 29

3.8.7. Opasek a závaží ...... 30

3.8.8. Ostatní vybavení ...... 31

4. Fyziologické aspekty nádechového potáp ění ...... 32

4.1. Mechanika dýchání ...... 32

4.2. Zadržení dechu ...... 33

4.3. Potáp ěcí reflex (diving response) ...... 34

4.4. Předponorové respira ční manévry ...... 35

4.5. Plicní objemy ...... 36

4.6. Komprese hrudníku ...... 39

4.7. Typy dýchání ...... 39

5. Patofyziologické aspekty nádechového potáp ění...... 41

5.1. Zdravotní rizika ...... 41

5.2. Hypoxická synkopa p ři vyno řování ...... 41

5.3. Ztráta motorické kontroly ...... 42

5.4. Dusíková narkóza ...... 42

5.5. Syndrom ...... 43

Diskuse ...... 44

Záv ěr ...... 45

Seznam použitých zdroj ů ...... 46

5

Úvod Potáp ění a jeho odnože se postupem času dostaly z pozice, kdy jsme jej využívali p ředevším za ú čely objevnými či pracovními, na pozici sportu. Sportu, který je v dnešní dob ě dostupný pro širokou ve řejnost a nabízí nám poznání krásy mo řského dna, mo řských útes ů a všeho, co mo ře ukrývá ve svých temných hlubinách. V této práci se budu zabývat jednou z odnoží potáp ění, konkrétn ě freedivingem, který je také známý jako potáp ění na nádech či potáp ění v apnoe.

Freediving je velmi mladým sportem, který se v dnešní dob ě stává mnohem populárn ějším, než tomu bylo v minulých letech. Jedná se o sport, který m ůžeme vykonávat nejen u mo ře, ale freedving má také své bazénové disciplíny o kterých si povíme pozd ěji. U v ětšiny novodobých sport ů často vyhledáváme adrenalinové zážitky, pokoušíme se posunout hranice lidských možností a přiblížit se co nejvíce p řírod ě. Freediving je sport, který nám krom ě všeho výše zmín ěného také nabízí poznání svého vlastního t ěla, u čí nás jak t ělo vnímat a pom ůže nám pochopit jak jej ovládat nejen po stránce fyziologické, ale také psychické. Freediving má dv ě odlišné stránky pojetí a to jako vrcholový sport, kde se snažíme p řekonávat rekordy a popíráme fyziologické limity člov ěka, či pouze freediving rekrea ční, který provozujeme b ěžn ě u mo ře nap říklad ve form ě šnorcholování a potáp ění se do malých hloubek.

Téma freediving jsem si zvolil hned z n ěkolika d ůvod ů. Jedním z t ěchto d ůvod ů je skute čnost, že jsem již od mali čka závodn ě plaval, mám tedy k vod ě a pobytu v ní velice kladný vztah a hodn ě zkušeností. Po ukon čení období závodního plavání jsem se za čal zabývat práv ě freedivingem. Ve svých 15 letech jsem se stal členem Ostravského freediving klubu a za čal jsem sout ěžit. Dalším d ůvodem je skute čnost, že je velice málo ucelených zdroj ů, které tento sport popisují.

Cílem této práce bude prostudovat veškerou dostupnou literaturu o tomto sportu a problematiku, která s tímto sportem souvisí. Zjišt ěné informace uspo řádat a sepsat do celku, který bude srozumitelný, dokáže tento sport charakterizovat a p řiblížit široké ve řejnosti. V úvodu se zmíním o historii, rozd ělení freedivingu a disciplínách. Další

6

část bude v ěnována pravidl ům, bezpe čnosti, vybavení a fyziologii, v rámci které provedu m ěř ení vitální kapacity plic u šesti freediver ů.

7

1. Historie potáp ění Jedny z prvních známek, kde se lidé pokusili potopit do hloubky, za pomocí zásobníku s kyslíkem se objevují cca 900let p ř. Kr. Kde je na hlin ěné desti čce zobrazen plavec, který má na svém t ěle upevn ěn jakýsi vak. Jedny z dalších zmínek o potáp ění jsou známy od Arisotela, který ve svém spise Problemata popisuje potáp ěč e dýchajícího pod vodou ze vzduchem napln ěné nádrže připomínající obrácený kotel . (Novomeský, 2013, p. 21) Potáp ění se také využívalo pro vojenské ú čely, kdy m ůžeme najít zmínky o potáp ěč ích nap říklad b ěhem trojských válek v roce 1194-1184 p ř. Kr. I významné historické osobnosti jako nap říklad Alexandr Veliký (356-323 p ř. Kr.) sestoupil pod hladinu ve sklen ěném zvonu. (Novomeský, 2013, p. 29)

Prvním historicky použitelným technickým za řízením k dlouhodobému pobytu člov ěka pod vodou byl potáp ěč ský zvon. V roce 1961 jej zhotovil anglický astronom Edmund Halley (1656-1742) (Novomeský, 2013, p. 22)

První zmínky o hloubkovém potáp ění na nádech jsou datovány již v dobách 4500let.p ř.kr, kdy se datují archeologické nálezy mušlí a perel, které nebylo možno z mo řských hlubin získat jiným zp ůsobem, nežli sesbíráním z mo řského dna lidskou rukou. Další historické zmínky pocházejí ze starov ěkého Řecka, kde se potáp ění na nádech využívalo pro získávání mo řských hub, které m ěly mnoho využití p ředevším však ve zdravotnictví. Ponory byly provád ěny 4-6hodin n ěkolikrát denn ě, jelikož sb ěr mo řských hub v ne malé mí ře ovliv ňoval r ůst ekonomiky na ostrovech, jako jsou nap říklad Kálymnos, Symé či Chalki. (Novomeský, 2013, p. 39)

Sb ěr mo řských hub byl v historii vykonáván potáp ěním na nádech až do hloubek 30metr ů. Kdy se sb ěra či do dané hloubky dostali za pomocí t ěžkého kamene známý též jako scandalonpetra , ve kterém byl vytesán k říž a následn ě byl uvázán k lanu. Jelikož byly všechny ty pracovní ponory značně fyzicky a psychicky náro čné, vzali si také mnoho život ů.

Nejen Řecko bylo známé pro své časté pronikání do hlubin mo ře, také v Korei či Japonsku využívali potáp ění na nádech p řevážn ě pro sb ěr perlorodek, krab ů či mušlí,

8 které jim zajištovali obživu. Tento zp ůsob obživy p řetrvává v některých částech Asie dodnes.

Nádechové potáp ění se zna čně rozmohlo hlavn ě díky své finan ční nenáro čnosti, jelikož pro jeho provozování pot řebuje pouze základní vybavení. V padesátých létech 20. století m ůžeme zaznamenat jedny z prvních ponor ů, které se pokoušely poko řit větší hloubku. O koho konkrétn ě se jednalo, zmíním v další části mé práce. (Novomeský, 2013, p. 39)

V sedmdesátých létech 19. století byla norským vynálezcem vyvinuta první tlaková harpuna, která inspirovala dnešní technologie. Na za čátku dvacátých let minulého století byly ve Francii vynalezeny potáp ěčské brýle. Jednalo se o za čátek dnes známého spearfishingu, který se v dnešní dob ě řadí spíše mezi sporty, jelikož jeho využití v rybolovu jako takovém, již nemá tak významné uplatn ění. Historie toho odv ětví nádechového potáp ění se datuje podobn ě jako freediving samotný, kde lovci používali k lovení jednoduché ošt ěpy ze d řeva. (The History of , 2012)

9

2. Rozd ělení potáp ění Obecné schéma, které jednotn ě rozd ěluje potáp ění, zatím není popsáno. Avšak z literatury, kterou jsem m ěl možnost prostudovat, jsem došel k osobnímu záv ěru. Potáp ění m ůžeme rozd ělit na dv ě hlavní skupiny, které jsou potáp ění s přístrojem a potáp ění na nádech. Ob ě tyto skupiny m ůžeme dále rozd ělit na n ěkolik dalších podskupin.

2.1. Přístrojové potáp ění Přístrojové potáp ění je velmi široká problematika, která je rozd ělena do mnoha různých odv ětví. Každá literatura rozd ěluje p řístrojové potáp ění jinak a zatím neexistuje žádné obecné rozd ělení p řístrojového potáp ění. Jelikož má práce je spojena primárn ě s potáp ěním na nádech tudíž má jiné cíle nežli specifikovat blíže p řístrojové potápění nebudu tuto kapitolu dále rozvád ět a specifikovat.

2.2. Potáp ění na nádech Dle Novomeského (2013) lze nádechové potáp ění rozd ělit na dv ě základní skupiny. První skupina je nádechové potáp ění do malých a st ředních hloubek a do druhé skupiny řadíme hloubkové nádechové potáp ění (freediving)

Novomenský (2013) do potáp ění na nádech za řazuje také spearfishing, který spadá do skupiny potáp ění na nádech do st ředních hloubek.

2.2.1. Potáp ění na nádech do malých hloubek Pono řit se do malé hloubky si snad již vyzkoušel každý z nás. Potáp ění do malých hloubek či pouze šnorchlování je velmi atraktivní a populární aktivitou především b ěhem letních dovolených u mo ře. Sta čí nám pouze základní vybavení, jako jsou brýle, šnorchl či p řípadn ě ploutve. Jedná o ponory v rozmezí 5-10metr ů, kdy

10 zadržujeme dech zhruba na 1minutu. Pokud se dodržují základní bezpe čnostní pravidla, která si zmíníme v jedné z dalších kapitol této práce, není tato aktivita nijak riziková. Bohužel velmi mnoho amatérských nádechových potáp ěčů tyto základní pravidla, následkem je široká škála úraz ů a nehod, vyplývající z nerespektování zásad tohoto sportu. (Novomeský, 2013, p. 40)

2.2.2. Potáp ění na nádech do st řeních hloubek Tato skupina již trénovaných nádechovým potáp ěčů se potápí do hloubek v rozmezí 20-40m. Pro výkon jsou vybavení modern ějším vybavením, které je vyvinuto p římo pro hloubkové nádechové potáp ění. Do této skupiny pat ří lovci ryb s harpunou. Tento sport m ůžeme znát také jako tzv. spearfishing, kde jsou potáp ěč i krom ě standartního vybavení ješt ě dovybavení harpunou. (Novomeský, 2013, p. 42)

Kompletní výbavu si specifikujeme ve t řetí kapitole této práce.

2.2.3. Potáp ění na nádech do velkých hloubek (freediving) Potáp ěč i, kte ří spadají do této skupiny, jsou zpravidla trénovaní jedinci, kte ří jsou na takovou zát ěž organismu adaptováni. B ěhem takto hlubokých ponor ů pod mo řskou hladinu, které se pohybují v závislosti na disciplín ě od 50-250 metr ů, potáp ěč i dalece p řesahují fyziologické tolerance organismu. Novomestský (2013) ozna čuje až tuto skupinu za freediving.

11

3. Freediving

3.1. Základní charakteristika Freediving je v podstat ě sportovn ě-výkonnostní forma nám známého šnorchlování. Jedná se o sport, kde je základním principem b ěhem jednoho nádechu překonat co nejv ětší vzdálenost či zadržet dech po co nejdelší bodu. Závodní freediving provozujeme bu ď to formou závod ů či individuálních pokus ů o p řekonání rekord ů. (Vrba, 2008, p.90)

Freediving je často spojovám s adrenalinem, a čkoli se o adrenalinový sport nejedná. Adrenalin je pro freediving nežádoucím faktorem a má na psychiku člov ěka neblahý vliv. Práv ě proto se jej snažíme p řed a v pr ůběhu výkonu co nejvíce eliminovat a spíše podpo řit pocit absolutního uvoln ění, pohody t ěla i mysli.

V dnešní dob ě je freediving stále více vyhledávaným sportem. Nejv ětší nár ůst zaznamenává p ředevším v přímo řských evropských státech jako nap říklad Itálie či Francie. Díky stále v ětšímu zájmu freediving p řitahuje pozornost široké ve řejnosti a stává se pro ní stále dostupn ější. Nejen díky modern ějšímu, dostupn ějšímu a lepšímu technickému vybavení, ale také díky možnosti absolvování r ůzných školících kurz ů, které nás nau čí jak a co d ělat či ned ělat pro bezpe čné provozování tohoto nádherného sportu. (Co je freediving, 2014)

3.2. AIDA AIDA (Association Internationale pour le Développement de l'Apnée) je sv ětová asociace freediver ů, která vznikla v roce 1990. U jejího založení byl v čele francouzký freediver Roland Specker spolu s Claude Chapuisem z Nice. Jeden z důvod ů pro č byla tato asociace založena bylo zviditeln ění freedivingu a rozší ření jeho základny. Další cíl byl vytvo řit nové standarty a pravidla pro vytvá ření nových sv ětových rekord ů, zajistit objektivnost všech nových pokus ů o rekordy a také stanovit bezpe čnostní opat ření. (The History of Freediving, 2014)

12

AIDA se stala jednou z hlavních sv ětových organizací pro freedivery a jako jediná organizovala mistrovství sv ěta a v pr ůběhu roku sv ětové šampionáty ve freedivingu. První šampionát Aida konal v Nice v roce 1996, kterého se zú častnilo na 35 závodník ů v celkov ě 5týmech. V roce 1997 za čaly vznikat první mezinárodní organizace AIDA, během prvního roku jich bylo na seznam p řipsáno 12 zemí. Každá z těchto zemí žádala o povolení k vytvo ření své vlastní národní organizace AIDA. (Historie, 2012)

Organizaci AIDA má také Česká Republika a po řádá závody jako je mistrovství České Republiky či Zlín Cup

3.3. Historie novodobého freedivingu

První významn ější událost novodobé historie freedivingu se stala v roce 1913. V lét ě tohoto roku ztratila svou kotvu italská lo ď u řeckého ostrova Karpathos. Za nalezení ztracené kotvy vyhlásili kapitáni lod ě pro nálezce odm ěnu a tímto se naskytla příležitost pro tehdejšího lovce mo řských hub 35letého Chatzistathise. Ten se údajn ě za pomocí t ěžkého kamene dostal až do hloubky 88metr ů a kotvu našel, p řivázal jí zpátky na lano a po t ří minutovém ponoru se vyno řil zpátky na mo řskou hladinu.

Jako oficiální za čátek novodobého freedivingu je považován rok 1949, také znám jako „rok nula“. Raimondo Bucher narozený v Maďarsku roku 1912 byl vášnivým lovcem s harpunou. V roce 1949 se potopil na jeden nádech do hloubky 29metr ů a ve stejném roce založil sport, o kterém tato práce pojednává. (Historie, 2012)

Roky 1960 až 1980 byly pro freediving velmi p řínosné. Od roku 1960 za čala oficiáln ě uznávat sv ětové rekordy organizace CMAS (Confédération Mondiale pour les Activitités Subaquatiques) a pokra čovala s touto činností až do roku 1970, byla jeji činnost pozastavena z bezpe čnostních a zdravotních rizik v sout ěžním freedivingu. Tato skute čnost však nezastavila freedivery v jejich činnosti a nadále pokra čovali v poko řování maximálních hloubek a stanovování nových rekord ů, a čkoli nebyly stanoveny pevné normy. (Historie, 2012)

13

V roce 1960 se na freediving scén ě objevil jeden z nejv ětších osobností novodobého freedivingu , který tomuto sportu vládl dalších tém ěř 25let. Enzo Maiorca stanovil v tomto roce sv ětový rekord na hranici 50metr ů, které poko řil třetím pokusem. Dva pokusy p ředtím m ěly hodnoty 46metr ů a 49metr ů. Jeho sv ětový rekord následn ě sám překonal v roce 1965 a to ponorem hlubokým 59metr ů. Mezi roky 1966-1969 byly Enzovy výkony p řekonány hned n ěkolika freedivery, jako první se o překonání zasloužil (60metr ů), který do freedivingu jako první muž zapojil jogu a meditaci. Jacquese Mayola následoval Robert Croft výkony (63 a 73 metr ů). (The History of Freediving, 2014)

I p řesto se Enzo Maiorca pokusil o p řekonání dosavadního výkon ů a v roce 1969 stanovil nový sv ětový rekord 74metr ů, který pouze o m ěsíc pozd ěji navýšil v Japonsku o t ři metry na 77metr ů. Dalším velmi významným rokem se stal rok 1976, kdy Jacques Mayol poprvé v historii prolomil hloubku 100metr ů.

Další p řekonání sv ětového maxima p řišlo v roce 1983, postaral se o něj 105metry op ět Jacques Mayol, který v roce 1989 ukon čil svou aktivní sout ěžní kariéru, stejn ě tak jako jeho konkurent Enzo Maiorca. Po t řiceti letech studování a vyvíjení freedivingu, jak po stránce bezpe čnosti tak technického vybavení pro sout ěžící, přinesly osmdesátá léta n ěkolik dalších významných jmen. Byl to spole čně s Franciscem Rodriguezem, známý také jako Pipin Ferreras. (Engelbrecht, 2009)

Oba tito freedive ři nastoupili na scénu kolem roku 1990 a n ěkolik následujících let se doslova „p řetahovali“ o rekordy v disciplín ě NO limits, kde postupn ě poko řili 110metr ů, 118metr ů, 120metr ů a 123metr ů. Až v roce 2000 p ředvedl Pipinin Ferreras ponor do hloubky 160metr ů. (The History of Freediving, 2014)

Sv ětová freeding asociace s názvem AIDA vznikla v toce 1990, této organizaci budu v ěnovat celou další kapitolu mé práce.

14

V říjnu roku 2002 postihla závodní freediving velká tragédie, kdy p ři pokusu o sv ětový rekord p řišla o život manželka Pipina Ferrerase . Celý incident se stal u b řeh ů dominikánské republiky, b ěhem disciplíny NO limits, kde se pokoušela poko řit hloubku 171 metr ů a b ěhem pokusu selhal podvodní sled „výtah“ a Audrey se bohužel nestihla vyno řit na hladinu v čas. Několik m ěsíc ů p řed touto tragédii utrp ěl německý freediver Benjamin Frank t ěžkou dekompresní nemoc b ěhem tréninku NO limits v rudém mo ři a od té doby byl upoután na invalidní vozík. Tehdy za čínající velmi aktivní freedivngová spole čnost za čala tento incident vyšet řovat a kompletn ě přehodnotila bezpe čnost u hloubkových disciplín. To vedlo k rozhodnutí AIDY pro zavedení povinných bezpe čnostních úvazk ů a záložního vyno řovacího systému. (Engelbrecht, 2009)

Postupem času za čaly kluby po řádat stále čast ěji závody v bazénových disciplínách pro jednotlivce. V roce 2005 byl ve Švýcarsku uspo řádán první sv ětový pohár jednotlivc ů. Nejlepší závodníci p řekvapili svými výkony, které dosahovaly až 200metr ů u dynamické apnoe a až 8mi minut u statické apnoe. (Engelbrecht, 2009)

Tom Sietas byl jednou z hlavních ikon bazénových disciplín té doby. Stanovil na 19 sv ětových rekord ů, jeden z nich byl také sv ětový rekord ve statické apnoe a to 8minut 58sekund. Byl prvním závodníkem, který využil u dynamické apnoe zát ěž na krk v podob ě jakéhosi „obojku“ (The History of Freediving, 2014)

Od svého vzniku do roku 2008 zaznamenala AIDA 204 oficiálních sv ětových rekord ů a ud ělila na 154 medailí. Se stálicemi vrcholového freedivingu jako je nap říklad český freediver Martin Št ěpánek či Jarmila Sloven číkova p řicházejí na scénu stále noví nad ějní sportovci, kte ří se cht ějí pom ěř it s absolutní sv ětovou špi čkou. Dnešní freedive ři dokáží zadržet dech až po dobu 10 minut, uplavat až 250 metr ů do dálky a potopit se do 200 metrové hloubky, to vše pouze na jeden jediný nádech. Celý freediving se stále vyvíjí a stává se stále atraktivn ějším, bezpe čnějším a krásn ějším sportem. (The History of Freediving, 2014)

15

3.4. Rozhod čí

Jako v každém sportu i freediving má své pevné pravidla, které musí být pro úsp ěšné dokon čení výkonu spln ěny. V opa čném p řípad ě je výkon neuznaný a závodník diskvalifikován ze závodu. Zp ůsob rozhodcování se mírn ě liší v závislosti, zda se jedná o disciplínu bazénovou či hloubkovou.

O správné vyhodnocení a posouzení výkon ů se b ěhem mezinárodních závod ů stará komise, která má minimáln ě p ět mezinárodních rozhod čích. Všichni tito rozhod čí musí být certifikovanými rozhod čími AIDA international. Komise m ůže být dopln ěna o dva pomocné rozhod čí, které navrhne organizace AIDA v zemi, kde závod probíhá. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 21)

Rozhod čí m ůže varovat, penalizovat nebo diskvalifikovat všechny závodníky, nebo členy teamu, kte ří se chovají následujícím zp ůsobem:

• Nedodržování sm ěrnic a pravidel. • Nevhodné chování v ůč i rozhod čím, po řadatel ům, týmovým kapitán ům, ostatním závodník ům, ve řejnosti nebo médiím. • Narušení pr ůběhu sout ěže nebo její bezpe čnosti • Tři varování vedou k automatické diskvalifikaci závodníka z celých závod ů.

(AIDA Czech Republic, 2007, p. 3)

V p řípad ě blackoutu m ůže být závodník nejen diskvalifikován, ale m ůže mu být ud ělena sankce. O které vždy rozhoduje rozhod čí spolu s léka řem, který je na závodech vždy p řítomen.

Všechny z následujících symptom ů jsou považovány za Blackout

• Zástava srdce • Zástava dechu • Ztráta v ědomí (blackout) • Křečovité pohyby

16

• Vědomí, ale s neschopností udržet dýchací cesty nad hladinou, kdy je t řeba • asistence

(AIDA Czech Republic, 2007, p. 4)

Vyjád ření o platnosti pokusu se závodník dozvídá nejd říve 30s. po ukon čení výkonu, tuto informaci dostává v podob ě ud ělené karty s p říslušnou barvou.

• bíla karta znamená úsp ěšn ě zda řilý pokus, • žlutá karta znamená uznaný pokus s penalizaci • červená karta znamená diskvalifikaci.

V p řípad ě stanovování nových národních p řípadn ě sv ětových rekord ů, musí u výkonu být vždy minimáln ě dva rozhod čí. V p řípad ě úsp ěšného vytvo ření nového rekordu, musí závodník podstoupit dopingový test a jeho výkon musí být ozna čen bílou kartou. Celý výkon musí mít sv ůj videozáznam, který zajistí po řadatel daného závodu. Spolu s videozáznamem má po řadatel povinnost, také zajistit vybavení, které je pot řebné pro provedení dopingových test ů. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 5)

3.5. Obecná pravidla Jak jsem zmínil, pravidla se pro jednotlivé disciplíny lehce liší, ale základ je stále pro všechny disciplíny stejný.

Závodišt ě je vždy rozd ěleno pomocí drah či lan na dané zóny, které rozd ělí po řadatel závodu. Závodišt ě je rozd ěleno v ětšinou na dv ě až tři zóny:

• warm up zone (zóna pro rozcvi čení) • transition zone (p řemis ťovací zóna) • performance zone (závodní zóna)

17

Druhá p řemis ťovací zóna není u dynamických disciplín. Závodník má možnost vstoupit do rozcvi čovací zóny 45 minut p řed oficiálním startem. Každý závodník má právo na svého pomocníka tzv. „buddy“, který mu m ůže dopomáhat v pr ůběhu rozcvi čení, p řesunu do závodní zóny či jinak závodníkovi asistovat v případ ě, že to dovolují pravidla. Již v závodní zón ě m ůže být p řítomen pouze závodník, buddy, rozhod čí a dva jistící potáp ěč i. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 7)

Jeden den p řed sout ěží musí kapitán týmu nahlásit výkony jednotlivých závodník ů. Závodník má pouze jeden platný oficiální pokus a v případ ě, že nedosáhne na čas nahlášený p ředchozí den, bude v následném hodnocení penalizován.

Za čátek zano ření se za číná signalizovat vždy 2 minuty p řes samotným zano řením a je provád ěno v anglickém jazyce v následující frekvenci:

• Pro hloubkové disciplíny: 2‘00, 1‘30,1‘00,30,20,10,5,4,3,2,1 následuje „official top“ 10,20,30 start zrušen. Pokud se závodník nepono ří do 30sec od official top výkon je zastaven a závodník diskvalifikován. Na zano ření má závodník pouze jeden platný pokus. V případ ě p řed časného ponoru (p řed official top) je závodník penalizován. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 12) • Pro bazénové disciplíny: 2‘00, 1‘30,1‘00,30,20,10,5,4,3,2,1 následuje „official top“ 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10,20,30 start zrušen (AIDA Czech Republic, 2007, p. 15)

Po vyno ření následuje povinná část tzv. Hladinová procedura, kterou musí závodník provést do 15 sekund od vyno ření a nesmí být provedena za nápov ědy boddyho, rozhod čího či organizátor ů. V opa čném p řípad ě je závodník automaticky diskvalifikován. (8/4)

Přesný postup pro hladinovou proceduru je následující:

1) Sundání veškeré výbavy, kterou závodník má na obli čeji (maska či brýle a nosní sk řipec) 2) Zřeteln ě ukázat symbol signálu OK a to sm ěrem k rozhod čímu.

18

3) Pouze jednou říci „ I am OK“ či zkrácenou verzi „Im OK“. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 4)

Veškeré verbální i neverbální signály nejsou b ěhem 15 sekundového intervalu hladinové procedury žádoucí a mohou být provád ěny až po ukon čení procedury verbálním projevem „I am OK“. V případ ě nedodržení tohoto pravidla je závodník diskvalifikován. Celá tato procedura je natá čená, pro p řípadné stížnosti o platnosti pokusu.

Dalším faktory, které mohou závodníka diskvalifikovat je kontakt jeho úst či nosu s hladinou nebo jakýkoli dotyk buddyho a to minimáln ě po dobu 30sekund po vyno ření, případn ě až po ukon čení výkonu ze strany rozhod čího ud ělením p říslušné karty. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 4)

3.6. Disciplíny a jejich pravidla

Už víme, jaké jsou základní a obecná pravidla freedivingu. Podle R ůži čky (2006) lze freediving rozd ělit do dvou disciplín, které se naprosto liší v prost ředí a také pravidlech. Jsou to hloubkové a bazénové disciplíny, které se dále rozd ělují.

V následujících odstavcích si tedy rozd ělíme freediving z pohledu hloubkových a bazénových disciplín. Řekneme si pravidla a základní požadavky, které platí pro dané disciplíny a čím jsou specifické

Před každou disciplínou provádí každý závodník sv ůj vlastní postup pro celkové rozcvi čení a p řípravu na výkon. Rozcvi čení v ětšinou obsahuje protahovací a uvol ňovací prvky. Většina závodník ů do p řípravné části za řazuje také prvky jógy. Pro navození maximální koncentrace, uklidn ění t ěla a snížení metabolismu. Tyto přípravné procedury jsou provád ěny všechny na suchu, poté již následuje p říprava ve vod ě. Ta je vždy odlišná a závisí práv ě na konkrétní disciplín ě, která závodníka čeká.

19

3.6.1. Bazénové disciplíny • „Statická apnoe (STA)“, cílem této disciplíny je zadržet dech po co nejdelší dobu. Základní a obvyklá poloha je leh na hladin ě s obli čejem ve vod ě. Závodník pouze nehybn ě leží na hladin ě a p řípadn ě čeká signály, které p řichází po ur čitých časových úsecích od buddyho. Platný a oficiální pokus p ředchází několik cvi čných pokus ů, které jsou provád ěny v přípravné zón ě. Z tohoto důvodu je vhodné mít b ěhem všech pokus ů neoprenový oblek, který naše t ělo izoluje od chladu a pomáhá nám udržet t ělo v maximální fyzické a psychické stránce. Neoprén a ostatní vybavení jako jsou brýle a nosní kliper, jsou čist ě dobrovolné a závodník jej pro úsp ěšné vykonání výkonu mít nemusí. STA m ůžeme probíhat jak v bazén ě, kde je stanovena minimální hloubka bazénu 0,5metru a maximální 2m, p řípadn ě také m ůže prob ěhnout ve volné vod ě. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 15)

Obr. 1 freediver b ěhem STA a jeho buddy

• „Dynamická apnoe (DYF)“ se dále d ělí na dv ě podskupiny a to DYF s ploutví (DYN) a DYF bez ploutví (DNF). V případ ě DYN m ůžeme zvolit dva typy ploutví, bu ď to dv ě speciální dlouhé ploutve, nebo jednu monoploutev. U t ěchto disciplín cílem již není pod vodou vydržet co nejdelší dobu, jako tomu je u STA, ale uplavat pod vodou co nejv ětší vzdálenost. Jeden z hlavních faktor ů, které může DYF ovlivnit je celková délka bazénu, která m ůže být 25metr ů p řípadn ě 50metr ů. A následný po čet obrat ů, které b ěhem výkonu provedeme. V případ ě

20

DYN m ůže být kratší bazén pro n ěkteré závodníky jistou nevýhodou, jelikož je výkon často p řerušen obrátkou na konci bazénu a nelze provést odraz. Naopak u DNF m ůžeme využít obrátky k odrazu od st ěny bazénu a tím získat op ět ztracenou rychlost.

Jelikož je DYF také bazénová disciplína a minimální hloubka pro bazén je 1,2metru a závodník nesmí b ěhem výkonu „pro říznout“ hladinu ploutvemi. Toto pravidlo neplatí pouze v případ ě, že bylo „pro říznutí“ hladiny p ět metr ů po každé obrátce na konci bazénu. Závodník má stejně jako v STA jeden platný pokus pro sv ůj výkon, b ěhem kterého je hlídán alespo ň jedním jistícím potáp ěč em pro p řípad blackoutu či jiných komplikací b ěhem výkonu závodníka. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 13)

Obr. 2 freediverka b ěhem DYN a jistící potáp ěč

3.6.2. Hloubkové disciplíny Pro všechny hloubkové disciplíny platí, že je závodník vybaven hloubkom ěrem, dodaným organizací AIDA. Tento hloubkom ěr musí být kalibrovaný a otestovanými rozhod čími. Výkony mohou být provád ěny ve sladké i slané vod ě a na hladin ě musí být umíst ěno op ěrné stanovišt ě, které závodník využívá mezi jednotlivými rozcvi čovacími pokusy. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 7)

21

Pro uznání výkonu musí závodník po návratu na hladinu odevzdat rozhod čímu cedulku, na které je napsán hloubkový údaj. Tabulka je umíst ěna v příslušné hloubce na cílové desce. (AIDA Czech Republic, 2007, p.8)

Obr. 3 cílová deska s cedulkou

Z bezpe čnostních d ůvod ů jsou po celé délce závodního lana bu ď to jistící potáp ěč , nebo potáp ěč i na nádech čekající na hladin ě. V případ ě pot řeby jsou v závodní zón ě p řipraveni léka ři. (AIDA Czech Republic, 2007, p. 7)

• „Konstantní zát ěž (CWT)“ tato disciplína je mezi freedivery uznávaná jako jeden z opravdových ukazatel ů výkonnosti závodníka. Dělíme jí na kategorii s ploutví (CWT) a bez ploutve (CNF). Závodník má během výkonu pouze závaží p řípadn ě ploutve, pokud se jedná o CWT a do cílové hloubky se musí dostat pouze za pomocí vlastních sil. Jak již napovídá název této disciplíny, musí mít závodník p řípadné závaží mít po celou dobu výkonu na sob ě. Není možné jej b ěhem výkonu uvolnit, v opa čném p řípad ě by se jednalo o neplatný pokus. Toto pravidlo však také platí i u zbývajících disciplín. Po úsp ěšném dosažení dané hloubky, závodník musí uvolnit cedulku s ozna čením hloubky a za pomocí jednoho p řitáhnutí za lano, zahájit návrat na hladinu.

22

Obr. 4 hloubková disciplína CNF • „Free immersion (FIM)“ během této disciplíny závodník nemá ploutve ani jiné pom ůcky. Do cílové hloubky se dostává za pomocí dvou možných zp ůsob ů. Jednou z možností je ru čkování po závodním lan ě tam i zp ět. Druhá možnost je do cílové hloubky plavat. • „Variabilní váha (VWT)“ závodník se b ěhem této disciplíny dostává do cílové hloubky za pomocí speciálního za řízení nazývaný „sled“, jedná se o jakýsi zatížený výtah. Ve sledu je závodník hlavou vzh ůru a po dosažení cílové hloubky se již musí na hladinu dostat za pomocí svých vlastních sil. Jeden zp ůsob je ru čkování po závodním lan ě a druhý zp ůsob je využít pro výstup na hladinu ploutve.

23

Obr. 5 VWT a sled za pomocí, kterého se závodník dostane do nahlášené hloubky • „NO limits (NLT)“ stejn ě jako v předchozí disciplín ě se i v NLT využívá pro sestup do hloubky sled. Závodník je b ěhem celého ponoru nehybn ě ve sledu. Návrat na hladinu zajiš ťuje tažný balón, který je po dosažení cílové hloubky napln ěn vzduchem a vztlakovou silou vyveze závodníka ve sledu na hladinu. Již z názvu je poznat, že se jedná o disciplínu, b ěhem které závodníci dosahují nejv ětších hloubek, které mohou p řesahovat i 150m.

Obr. 6 disciplína NOlimits

24

3.7. Aktuální sv ětové rekordy

Constant Apnea Without Fins (CNF)

101 m 69 m Name: William TRUBRIDGE (NZL) Name: Natalia MOLCHANOVA (RUS) Date: 2010-12-16 Date: 2013-09-16 Place: Long Island, Bahamas Place: Kalamata, Greece

Constant Weight Apnea (CWT)

128 m 101 m Name: Alexey MOLCHANOV (RUS) Name: Natalia MOLCHANOVA (RUS) Date: 2013-09-19 Date: 2011-09-23 Place: Kalamata, Greece Place: Kalamata, Greece

Dynamic Apnea Without Fins (DNF)

225 m 182 m Name: Goran ČOLAK (CRO) Name: Natalia MOLCHANOVA (RUS) Date: 2013-11-21 Date: 2013-06-27 Place: Pancevo, Belgrad Place: Belgrade, Serbia

Dynamic Apnea (DYN)

281 m 234 m Name: Goran ČOLAK (CRO) Name: Natalia MOLCHANOVA (RUS) Date: 2013-06-28 Date: 2013-06-28 Place: Belgrade, Serbia Place: Belgrade, serbia

Static Apnea (STA)

11 min 35 sec 9 min 02 sec Name: Stéphane MIFSUD (FRA) Name: Natalia MOLCHANOVA (RUS) Date: 2009-06-08 Date: 2013-06-29 Place: Hyères, France Place: Belgrade, Serbia

Free Immersion Apnea (FIM)

121 m 91 m Name: William TRUBRIDGE (NZL) Name: Natalia MOLCHANOVA (RUS) Date: 2011-04-10 Date: 2013-09-21 Place: Long Island, Bahamas Place: Kalamata, Greece

Variable Weight Apnea (VWT)

145 m 127 m Name: William WINRAM (CAN) Name: Natalia MOLCHANOVA (RUS) Date: 2013-09-03 Date: 2012-06-06 Place: Sharm el Sheik, Egypt Place: Sharm el-Sheikh, Egypt

25

No Limits Apnea (NLT)

214 m 160 m Name: (AUT) Name: (USA) Date: 2007-06-14 Date: 2002-08-17 Place: Spetses, Greece Place: Turks & Caicos (Aida International, 2010, world records)

3.8. Vybavení Nádechové potáp ění do malých hloubek či šnorchlování jsou svými požadavky na vybavení nenáro čné. Sta čí nám pouze plavky, brýle, šnorchl p řípadn ě ploutve. Avšak u závodního freedivingu, kde se závodníci pokouší o p řekonání rekord ů a cht ějí stále vylepšovat své výkony je kladen na vybavení mnohem v ětší d ůraz. Správné vybavení m ůže pozitivn ě ovlivnit výkon freedivera a také m ůže p ředejít úraz ům a tím zvýšit bezpe čnost závodníka b ěhem výkonu. V dnešní dob ě je na trhu dostupná široká škála vybavení od r ůzných výrobc ů, záleží tedy vybrat si to správné. Podle internetového zdroje (Yachtmeni, 2014) m ůžeme vybavení rozd ělit na:

• Šnorchl • Masku • Ploutve • Závaží, Opasek • Neoprén • Nůž • Počítač, hloubkoměr • Bóje

3.8.1. Neoprenový oblek Jedná se o jedno ze základních vybavení každého závodního freedivera. Pomáhá nám izolovat t ělo od chladu a tím závodníkovi zajiš ťuje pocit komfortu.

26

U výb ěru je d ůležité zvolit správný materiál, velikost a tlouš ťku. Jelikož má neopren plnit funkci tz. „druhé k ůže“ je pot řeba aby maximáln ě sed ěl na t ěle danému závodníkovi. Z tohoto d ůvodu se velmi často volí zakázková výroba obleku p římo na míru. Oblek se skládá ze dvou částí. Kalhot s vysokým pasem a vrchní část s kuklou.

U obleku volíme použitý materiál jak pro vn ější tak vnit řní stranu. Pro vnit řní stranu je ideální zvolit hladký povrch, který je obtížn ější na oble čení, ale lépe p řilne na kůži a tím nám zajištuje vyšší tepelný komfort a tém ěř jej na t ěle necítíme. Vn ější povrch volíme spíše ze strategického a ekonomického hlediska, jelikož obleky s hladkým povrchem sice vod ě kladou nižší odpor a poskytují lepší tepelnou izolaci než obleky s textilním povrchem, ale na druhou stranu jsou dražší a více náchyln ější na poškození či protržení obleku.

Standartní tlouš ťka pro freedivingové obleky je 3-5mm v závislosti na míst ě využití. Čili pro chladn ější vody zvolíme tlouš ťku 5mm.

V ne poslední řad ě volíme zp ůsob, kterým jsou ob ě části obleku spojeny. Možností je op ět více, nap říklad klasickým suchým zipem, cvoky či kolíkem. Snažíme se vyhnout variantám se zipem.

Obr. 7 dvoudílný neoprenový oblek, 5mm

27

3.8.2. Ploutve Dalším ze základních vybavení každého freedivera jsou ploutve p řípadn ě monoploutev. Zajištuje nám maximální možný p řenos síly do každého kopu a tím zefektiv ňuje a usnad ňuje každý kop. Nejedná se o b ěžné ploutve, které všichni známe. Tyto ploutve mají délku kolem 90cm a jsou vyrobeny z různých materiál ů, nap říklad z plastu, laminátu či karbonu. Použité materiály p ředevším ovliv ňují tuhost ploutve. Obecn ě platí, že tvrdé ploutve jsou vhodné spíše pro hloubkové disciplíny či robustní a silné freedivery. Pokud jsou použity m ěkké materiály, je ploutev naopak vhodn ější pro bazénové disciplíny. V případ ě nutnosti lze použít do ploutve boti čky neoprenovou ponožku. Ideální tlouš ťka je 2-3mm.

Monoploutve jsou náro čnější na techniku a proto nejsou vhodné pro každého. Pokud, ale zvládneme techniku, odm ění se nám velice vysokou výkonností.

Obr. 8 laminátová monoploutev

3.8.3. Maska U výb ěru masky je hlavním faktorem je p ředevším komfort masky pro daného freedivera. Maska musí p řesn ě sed ět na obli čeji a kopírovat jej. U freedivingu využíváme tzv. nízkoobjemové masky, z důvodu úspory vzduchu b ěhem vyrovnáváni tlaku. Standartn ě jsou masky vyrobeny ze silikonu.

28

3.8.4. Šnorchl K výb ěru šnorchlu se nevztahuje žádné doporu čení či zásady. Sta čí zvolit známého výrobce, abychom p ředešli p řípadným nekvalitním či závadným materiál ům. Šnorchl by nem ěl v žádném sm ěru freedivera omezovat či n ějakým zp ůsobem vadit.

3.8.5. Hloubkom ěr, po číta če Jedná se o praktického pomocníka každého freedivera. Neslouží freediverovi pouze k ur čení aktuální hloubky b ěhem ponoru, ale má své uplatn ění také jako tréninková pom ůcka. Pokud nevlastníme opravdu základní typ hloubkom ěru, poskytuje nám velké množství hodnot a informací. Hodnoty, které nám dražší přístroje dokáží poskytnout, jsou nap říklad aktuální teplota vody i vzduchu, výstupová rychlost, deník ponor ů, čas ponoru, tlak vzduchu a vody či nastavení alarm ů.

3.8.6. Nůž Jedná se spíše o bezpe čtnostní výbavu v případ ě, že provádíme ponory ve vodách, které dostate čně neznáme a hrozí možnost zapletení se do rybá řské sít ě či vlasce. Umis ťuje se bu ď to na opasek se závažím, nebo jej m ůžeme umístit na vn ější stranu bérce.

obr. 9 n ůž v ochranném pouzd ře

29

3.8.7. Opasek a závaží Závaží je nezbytnou sou částí tém ěř všech dynamických disciplín. Pokud se jedná o hloubkové disciplíny, používáme p ředevším opasek se závažím, které se doporu čuje dávat spíše po menších vahách a rovnom ěrn ě jej rozmístit po celém obvodu opasku. Další závaží je možnost p řipevnit kolem kotník ů. Opasek by m ěl mít bezpe čností p řezku, kterou m ůžeme v případ ě akutní pot řeby rychle odjistit a tím veškeré závaží uvolnit.

Obr. 10 opasek s bezpe čnostní p řezkou a závažím

U bazénových disciplín je krom ě opasku často využíváno závaží kolem krku v podob ě „obojku“. Tento typ závaží nám napomáhá u udržení konstantní vertikální polohy t ěla b ěhem dynamických bazénových disciplín.

Obr. 11 zát ěžový obojek

30

3.8.8. Ostatní vybavení Do ostatního vybavení jsem za řadil nosní klipr, úvazek QR a bojku.

Klip se m ůže jevit jako docela nepot řebná pom ůcka, ale mnoho freediver ů jej považuje za nepostradatelné vybavení hlavn ě u bazénových disciplín. A to v případ ě, že máme pouze klasické plavecké brýle.

Úvazek QR (Apneautic, 2014) jak jsem již zmínil, AIDA zavedla tuto pom ůcku do povinného vybavení u hloubkových disciplín (CWT, FIM či CNF).

Obr.12 úvazek

Bójky slouží p ředevším pro ozna čení místa ponor ů, ale m ůžeme je také využít jako místo pro odpo činek či skladování lahví s vodou či ostatního vybavení. (Yachtmeni, 2014)

31

4. Fyziologické aspekty nádechového potáp ění Dle Novomeského (2013) je pot řeba, aby si potáp ěč k hloubkovému potáp ění osvojil čty ři základní faktory, které determinují úsp ěšný hloubkový ponor v apnoe. Konkrétn ě se jedná o techniku dýchání, kompenzaci tlakových zm ěn, psychologii nádechového potáp ění a zvládnutí optimálního pohybu . (Novomeský, 2013, p. 46)

4.1. Mechanika dýchání

Zevní dýchání je v podstat ě vým ěna plyn ů mezi zevním prost ředím a organismem. Hlavním činitelem b ěhem ventilace a vým ěny plyn ů mezi alveoly a zevním prost ředím, jsou rozdílné tlaky mezi t ěmito oddíly. B ěhem vdechnutí musí alveolární tlak klesnout pod hodnotu barometrického tlaku v prost ředí. B ěhem vydechnutí jsou rozdíly tlak ů opa čné. Pro vytvo ření rozdílných tlak ů je pot řeba, aby byly b ěhem nádechu a výdechu zapojeny pohyby hrudního koše a bránice. Zjednodušen ě popíšu, jak probíhá nádech a výdech. (Silbernagl & Despopoulos, 2004, p. 108)

Nádech 1) Stah bránice 2) Zdvih žeber (zv ětšení hrudníku) a stah mezižeberních sval ů 3) Zapojují se také ostatní pomocné dýchací svaly

Výdech 1) Pasivní zmenšení hrudníku a plic v důsledku jejich tíhy 2) Svaly b řišní st ěny, které tla čí bránici nahoru 3) Kontrakce vnit řních mezižeberních sval ů

32

4.2. Zadržení dechu

Neboli voluntární apnoe, jedná se o dobu, po kterou je freediver schopen zadržet sv ůj dech. Tento časový interval je ovlivn ěn n ěkolika faktory z nich si uvedeme tři základní. (Novomeský, 2013, p. 47)

• Adaptace organismu na zm ěny parciálních tlak ů O2 a CO2, které se projevují zm ěnami v krvi a tkáních. • Rychlost metabolických d ějů, které v organismu probíhají b ěhem výkonu. • Třetím faktorem je psychická odolnost a p řipravenost čelit nap říklad asfyxii (nucení k nádechu). (Novomeský, 2013, p. 47)

Každý ponor, který vykoná nejen freediver, ale také rekrea ční potáp ěč na nádech provází n ěkolik fází. Tyto fáze jsou pro všechny stejné, liší se pouze v závislosti na mí ře adaptace organismu

• První fáze ozna čována také jako iniciální fáze apnoe, následuje po nádechu potáp ěč e a dochází u ní k uzav ření dýchacích cest za pomocí hrtanové příklopky (epiglettos). B ěhem této fáze z ůstává nitrohrudní tlak nem ěnný. (Novomeský, 2013, p. 47) • Druhá fáze přichází po n ěkolika minutách, podle míry adaptace jednotlivého potáp ěč e. Po dosažení tohoto časového úseku nastává tzv. „bod zlomu“ během které dochází k fyziologické a psychologické zm ěně situace a potáp ěč se dostává do další fáze. (Novomeský, 2013, p. 47) • Třetí fáze „Boj o nádech“ je fáze, během které je potáp ěč v apnoii. Dýchací cesty jsou stále uzav řeny za pomocí hrtanové p říklopky, ale jelikož vliv hypoxie a hyperkapnie (nedostatek p řísunu O2 a odsunu CO2) na organismus je stále vzr ůstající, dochází k involuntárním kontrakcím hrudních dýchacích sval ů. Sou časn ě vznikají mohutné kontrakce bránice, které vznikají p ři zm ěnách tlaku krve ve vnitrohrudních orgánech a podílejí se na rázovém kolísání krevního

33

tlaku v kapilárním řečišti plic. Tuto fázi apnoe jsme schopni ovlivnit dlouhodobým tréninkem a adaptací na hypoxii a hyperkapnii. Jedná se však o velmi individuální proces. (Novomeský, 2013, p. 47)

Další a poslední fází volního zadržení dechu (voluntární apnoe) říkáme op ět „bod zlomu“, ale jedná se již o terminální bod. Znamená to, že jej již nedokážeme v ůlí ovlivnit. Tudíž již nejsme schopni tuto řízenou apnoii svou vlastní vůli ovlivnit a dýchací cesty dostanou podn ět k jejich otev ření. Pokud tato fáze nastane v dob ě, kdy se nacházíme stále pod vodou, potáp ěč za čne nadechovat vodu. Voda začne prostupovat dýchacími cestami stále dále, až nakonec vnikne do plic, což zap říčiní utonutí potáp ěč e. (Novomeský, 2013, p. 47)

4.3. Potáp ěcí reflex (diving response) Jedná se v podstat ě o adapta ční mechanizmy CNS, které vznikají v důsledku hypoxii a asfyxie a t ělo za číná využívat své anaerobní zásoby. Jedná se o obranný reflex, který chrání naše dýchací cesty p řed vniknutím cizorodého p ředm ětu či vody do dýchacích cest. Samotný potáp ěcí reflex se u člov ěka vyvíjí již v období intrauternního vývoje. Pozd ěji se r ůznými tréninkovými metodami snažíme tento reflex co nejvíce posílit. Hlavním podn ětem pro aktivaci potáp ěcího reflexu je podrážd ění nervových drah v kůži a na hlav ě, konkrétn ě ve st ření části čela a v okolí ko řene nosu. B ěhem navození potáp ěcího reflexu za normálních podmínek člov ěk automaticky zadrží dech a uzav ře tím dýchací cesty. U potáp ěčů na nádech je tento reflex vyvolán v ědom ě ve v ětšin ě p řípad ů po nadechnutí. (Novomeský, 2013, p. 48)

Během potáp ěcího reflexu je aktivován parasympatikus, který zapříčiní vasokonstrikci na periferiích a krev je redistribuována pouze do částí t ěla, kde se nacházejí životn ě d ůležité orgány. Dle Martina Št ěpánka (12) dochází k centralizaci krevního ob ěhu, kde se v ětšina distribuce soust ředí na mozek a srdce. Jelikož se tímto procesem zmenšuje krevní řečišt ě, nar ůstá také krevní tlak a tělo na to reaguje sníženou

34 tepovou frekvencí, která se m ůže b ěhem výkonu pohybovat kolem 10-25 tep ů/minut. (R ůži čka, 2006, p. 43)

Další fyziologické zm ěny m ůžeme zaznamenat zvýšeným intrapulmonálním tlakem v hrudníku což spole čně s nádechem p řed výkonem vyvolá krátkodobou tachykardii, která se však rychle snižuje až na hodnoty, které jsem zmínil výše, čili zhruba na 15-25 tep ů/minutu. (Novomeský, 2013, p. 48)

Důležitý adapta ční mechanismus nastává také ve slezin ě, která je kontrahována a jelikož se jedná o zásobárnou červených krvinek, dochází tak, asi po 20-30 minutách, k uvoln ění zvýšeného po čtu červených krvinek do ob ěhu a to má za následek zvýšení objemu kyslíku v krvi.

4.4. Předponorové respira ční manévry

Samotný hloubkový ponor p ředchází mnoho speciálních p říprav, které mají potáp ěč i vždy trochu odlišné. Nijak diametráln ě se neodlišují, jelikož cíl je vždy stejný. Většina p řípravy je soust řed ěna na maximální možné zklidn ění t ěla a mysli. Další důležitým prvkem pro p řípravu na výkon v hypoxii jsou dechová cvi čení. Ty nám umožní zásobit plíce kyslíkem v maximální možné mí ře. Z tohoto pohledu je freedivery jsou využívány velmi často prvky jógy a jiných podobných cvi čení, která pracují nejen s tělem jako fyzi čnem, ale napom ůžou nám také udržet koncentraci a mít kontrolu nad myslí.

Jednou z technik je nap říklad využití tzv. pránajámy, která je prvkem jógy a jejím cílem je dokonalé ovládnutí dýchacích sval ů, p ředevším bránice. (Novomeský, 2013, p. 46)

Lung packing (pakování plic) freedive ři často využívají p řed ponorem. Jedná se o pom ěrn ě nebezpe čnou proceduru, kdy si freediver po maximálním nádechu, plíce ješt ě „dopakuje“ vzduchem a tím je schopen do plic dostat až 2litry vzduchu navíc a tím zvýšit TLC. Zvýšení tlaku v dýchacích cestách zp ůsobí p řep ětí alveolárních st ěn,

35 což m ůže vést k drobným rupturám alveol. Tyto ruptury následn ě mohou krvácet a dochází ke vzniku hemoragického edému plic. (Novomeský, 2013, p. 46)

„Pakování“ plic tedy slouží k navýšení plicního objemu. Další techniku, která je freedivery využívána je tzv. reverzed packing (odsátí vzduchu z plic), jedná se o opa čný proces pakování plic. Tato metoda je využívána spíše jako tréninková a cílem je po maximálním vydechnutí z plic dostat zbytkový vzduch za pomocí bránice a b řišních sval ů. (Novomeský, 2013, p. 46)

4.5. Plicní objemy Velké plicní objemy se na první pohled mohou jevit jako st ěžejní předpoklad pro nádechového potáp ěč e. Ano, vyšší plicní objemy mohou výkon zlepšit a do jisté míry usnadnit, ale jsou zde d ůležit ější faktory, které samotný výkon ovliv ňují více. Jak jsme si již zmínili výše, jedná se p ředevším o míru adaptace na hypoxii organismu a schopnost ovlivnit mysl a navodit absolutní relaxaci a zklidn ění organismu.

Dle Rokyty (2006) můžeme plicní objemy rozd ělit do n ěkolika skupin a to do statických plicních objem ů, statických kapacit a dynamických plicních objem ů.

• Statické plicní objemy o Vt (dechový objem) , jedná se objem nádechu či výdechu b ěhem klidového dýchání. U dosp ělých muž ů se pohybuje kolem 500ml o IRV(inspira ční rezervní objem) tento objem nám ur čuje objem, který můžeme ješt ě vdechnout po klidovém nádechu (2500ml). o ERV(expira ční rezervní objem) ur čuje objem, které jsme schopni dodate čně vydechnout po klidovém výdechu (1500ml). o RV (reziduální objem) tento objem v plicích z ůstane i po maximálním výdechu (1500ml)

36

• Statické plicní kapacity o VC (vitální kapacita) je sou čtem Vt + IRV + ERV a její hodnoty se pohybují v závislosti na pohlaví od 3-6l o IC (inspira ční kapacita) je maximální objem, který jsme schopni se po výdechu na jeden nádech nadechnout. Je sou čtem Vt + IRV o Celková kapacita plic je sou čtem VC + RV • Dynamické plicní objemy o DF (dechová frekvence) 12-16 vdech ů za minutu v klidu o Minutová ventilace plic je objem prodýchaného vzduchu za 1minutu . Vypo čteme jej sou čtem DF + Vt o FEV (jednosekundová vitální kapacita) objem, který vydechneme za jednu sekundu po p ředchozím maximálním nádechu.

V důsledku adaptace na zatížení mají nádechoví potáp ěč i v ětšinou tyto plicní objemy zvýšené a různými technikami, p ředevším pakováním o kterém se zmíním v následující kapitole (4.4) je jsou schopni ješt ě navýšit.

Plicní objemy máme možnost zjistit za pomocí spirometru, který nám dle typu nabídne mnoho výsledk ů jako nap říklad VC. Jelikož jsem nikde v literatu ře nenarazil na konkrétní hodnoty práv ě u freediver ů, rozhodli jsme se pro zajímavost VC zm ěř it a porovnat výsledné hodnoty. M ěř ení prob ěhlo v laborato řích Univerzitního kampusu Bohunice na spirometru. Testování se zú častnilo šest více či mén ě aktivních freediver ů. (tab. č.1) TO= testovaná osoba

Tab. č.1 tab. č.1 TO1 TO2 TO3 TO4 TO5 TO6 pohlaví muž muž muž muž žena žena věk 23 39 30 45 35 31 výška 175cm 170cm 190cm 180cm 164cm 169cm hmotnost 77kg 60kg 90kg 78kg 57kg 59kg

spec. Trénink 2006/2009 2007/nyní 2010/nyní 2005/nyní 2011/2013 2013/nyní

37

Prob ěhly celkov ě t ři m ěř ení, kde jsem se zam ěř il na vitální kapacitu plic za různých okolností a porovnal je v tabulce č.2. Tabulka také obsahuje procentuální vyjád ření k norm ě, která je ur čena v závislosti na věku, pohlaví, výšce a hmotnosti testovaného.

• Měř ení 1: Klidová vitální kapacita plic • Měř ení 2: Vitální kapacita plic po rozdýchání a protažení dýchacích sval ů • Měř ení 3: Vitální kapacita plic s „napakováním" Tab. č.2 Tab č.2 měření 1 % norm1 měření2 % norm 2 měření 3 % norm3 TO 1 7,86l 153 8,1l 158 8,81l 172 TO 2 5,72l 129 5,75l 130 6,69l 151 TO 3 6,01l 103 6,35l 109 8,22l 141 TO 4 6,12l 126 6,23l 128 8,79l 181 TO 5 5,26l 152 4,67l 135 5,61l 162 TO 6 5,09 134 5,17l 136 6,27l 165

Z měř ení m ůžeme jednoduchým výpo čtem zjistit objem vzduchu, který je freediver schopen p řidat ke své VC „pakováním“, tuto hodnotu ukazuje tabulka č. 4. Z výsledk ů je možno pozorovat jistou závislost na velikosti objemu napakovaného vzduchu k tréninkovému zatížení a adaptaci. U testovaných, kte ří aktivn ě trénují je schopnost napakování vzduchu efektivn ější než u testovaných, kte ří tréninkový proces přerušili či ukon čili.

Tab. č.3 Tab č.3 rozdíl TO 1 0,95l TO 2 0,97l TO 3 2,21l TO 4 2,67l TO 5 0,35l TO 6 1,18l

38

4.6. Komprese hrudníku

Nádechového potáp ěč e k uskute čnění maximálního ponoru limituje moment, kdy může dojít k prolapsu plic či kdy se za čne hromadit krev v plicích.

Atmosférický tlak má hodnotu 100kPa což je 1bar. Před ponorem se freediver maximáln ě nadechne a napakuje své plíce vzduchem. Po pono ření pod hladinu na t ělo za číná okamžit ě p ůsobit vn ější hydrostatický tlak. S nar ůstající hloubkou na t ělo působí stále v ětší hydrostatický tlak, který se s každými deseti metry zvyšuje o 100kPa/1bar. Platí tedy, že pokud se potáp ěč s maximálním objemem plic (TLC) 6 litr ů a reziduálním objemem (RV) 1,5litru pono ří do hloubky 30metr ů, bude na n ěj působit tlak 400kPa/4bary a jeho plíce v této hloubce budou stla čeny na jejich reziduální objem, což je 1,5l. (Novomeský, 2013, p. 49)

Jednoduchými výpo čty jsme tedy schopni ur čit, jak obrovských tlak ům jsou vrcholoví freedive ři vystavování. Pokud se budeme nap říklad bavit o disciplín ě NO limits, kdy výkony dosahují hloubky až 250metr ů, bude tlak vystavený na freedivera neuv ěř itelných 2 600kPa/26bar ů. B ěhem takto extrémních výkon ů se všechna krev soust ředí pouze do srdce a kapilárního řečišt ě plic. Plíce jsou tedy vypln ěný pouze ur čitým množstvím vtla čené krve z periferií. Tento častý jev je známý jako kapilární erekce plic a dochází p ři n ěm k velkému p řetížení st ěn plicních vláse čnic. Dalším rizikem u hloubkového potáp ění je podtlakový plicní edém. U hloubkových potáp ěčů na nádech má menší dopad na organismus, než je tomu u potáp ěčů s přístrojem, ale potáp ěč na nádech je tomuto riziku vystaven také. Po vyno ření na hladinu z velkých hloubek zp ůsobuje vykašlávání zp ěněné edémové tekutiny spole čně s krví (Novomeský, 2013, p. 50)

4.7. Typy dýchání

Jak jsem již zmínil freedive ři využívají pro udržení koncentrace, uvoln ění a uv ědom ění si svého t ěla ve velké mí ře prvku jógy či podobných harmoniza čních

39 cvi čení. Typy dýchání tedy popíši práv ě z pohledu jógy, která je rozd ěluje na t ři základní typy, které spole čně tvo ří plný jógový dech. Všechny t ři typy t ěchto dech ů můžeme dále rozd ělit na p řední, bo ční (levá/pravá strana) a zadní.

• Dech b řišní Známý také jako abdominální či bráni ční. Ideální poloha na provedení toho dechu je v sed ě na patách, kdy s nádechem vzpažíme, s výdechem provedeme předklon. Soust ředíme se na tlak b řišní st ěny na stehna p ři nádechu a b ěhem výdechu na uvoln ění. Během toho typu dechu se nejvíce zapojuje bránice a b řišní svaly. B řišní dech je uvol ňující a zklid ňující. (Picková, 2012) • Dech hrudní Neboli mezižeberní dech. Soust ředíme se na rozpínání hrudníku během nádechu v jeho horní části a b ěhem výdechu na uvoln ění. O rozpínání hrudníku se starají mezižeberní svaly. Dech se soust řeďuje do st řední části hrudníku a p ůsobí p ředevším na krevní ob ěh a činnost srdce. Tento dech je aktivující. (Picková, 2012) • Dech podklí čkový Jako dopomoc p ři podklí čkovém dechu nám slouží dlan ě, které p řiložíme na hrudník tak, aby se špi čky prst ů dotýkali klí čních kostí. Dech soust řeďujeme op ět do horní části hrudníku. Přestože se jedná o povrchové dýchání, které samo o sob ě nezajistí dostate čné okysli čení, jedná se o velmi t ěžký typ dýchání, který vyžaduje cvik. Tímto typem dechu dýcháme ve stresu či strachu. (Picková, 2012)

40

5. Patofyziologické aspekty nádechového potáp ění

5.1. Zdravotní rizika Potáp ění na nádech do velkých hloubek vyžaduje komplexní dlouhodobou přípravu pod odborným vedením a velmi dobrou orientaci ve fyziologii nádechového potáp ění (Novomeský, 2013)

Tělo je vystaveno extrémním podmínkám a každá drobná chyba m ůže být potrestána cenou nejvyšší. Je tedy nutné řídit se podle všech pravidel a doporu čení a být na výkon p řipraven jak po stránce fyzické tak psychické. I p řesto je p ředevším hloubkový freediving zna čně nebezpe čným sportem, kde hrozí mnoho rizik.

Jednotlivá rizika, která u hloubkového freedivingu hrozí, shrnul Novomeský (2013) n ěkteré z nich v následujících bodech vypíši a pozd ěji n ěkteré podrobn ěji popíši.

• Podtlakové • Přetlakové barotrauma • Dusíková narkóza • BlackOut (hloubkový) • Útlum mentálních aktivit • Hypoxická synkopa • Laryngospazmus (obranný mechanismus zabra ňující vniknutí vody do plic) • Ztráta motorických funkcí • Léze tkání CNS • Plicní hypertenze

5.2. Hypoxická synkopa p ři vyno řování Synkopa je v podstat ě krátkodobá ztráta v ědomí, která je zp ůsobená hypoxií mozkové tkán ě. Tento patofyziologický freedivery ohrožuje p ředevším b ěhem vyno řování. Během sestupu freedivera dochází vlivem v ětšího parciálního tlaku

41 k pronikání O2 do krve v plicní síti kapilár. Ve chvíli, kdy se freediver za čne vracen na hladinu je již spot řebováno ur čité množství O2, b ěhem výstupu se tlak op ět snižuje, což zp ůsobuje rozpínání plic do p ůvodního objemu a m ůže dojít až k reverznímu přesunu O2 z krve do alveolárního vzduchu (vzduch v plicních sklípcích). Pokud dojde k reverznímu p řesunu O2, dochází k rychlému rozvoji hyperkapnie a následné hypoxie CNS, což zp ůsobí ztrátu v ědomí. Nejrizikov ějšími jsou menší hloubky kolem 10- 20metr ů. (Novomeský, 2013, p. 51)

5.3. Ztráta motorické kontroly

Jedná se o riziko, které postihuje freedivery p ředevším b ěhem bazénových disciplín, které nejsou ovlivn ěny okolním tlakem. Ztrátu motorické kontroly zp ůsobuje extrémní hypoxie organismu, kterou se freediver b ěhem výkonu snaží potla čit po co nejdelší dobu. Pokud se freediver vyno ří p řed ztrátou v ědomí je zmatený, má špatnou koordinaci. Tento stav je díky ztráty motoriky a zmatenosti ve freedivingu ozna čován jako „Samba“. (Novomeský, 2013, p. 51)

V případ ě, že se potáp ěč snaží p řekonat hypoxii i po p říznacích Samby, vznikají u freedivera lokální spazmy a následuje ztráta v ědomí, která je doprovázená k řečemi a trhavými pohyby, které mohou p řipomínat epileptický záchvat. Tento stav se ve freedivingu ozna čuje jako „BlackOut“. Jedná se o nebezpe čný stav, kde hrozí stejná rizika jako u epileptického záchvatu, čili m ůže dojít k prokousnutí jazyka či úniku mo či. V případ ě, že závodník není okamžit ě vynesen z vody, hrozí utonutí. (Novomeský, 2013, p. 51)

5.4. Dusíková narkóza

Za normálních okolností je dusík plyn, který na organismus nep ůsobí. Pokud jej však vdechujeme pod vysokým tlakem, dostává omamné až uspávající ú činky, jakož je tomu nap říklad u anestetik. Jelikož je t ělo vystaveno vysokému parciálnímu tlaku

42 dusíku pom ěrn ě krátkou dobu, není tento stav u potáp ěčů na nádech p říliš b ěžný a vyskytuje se spíše u p řístrojového potáp ění.

U nádechového potáp ění m ůže dojít vlivem zvýšeného pH2 k trnutí prst ů, zrakovým poruchám, závratím, zmatenosti či halucinací. Takového stavy se mohou objevit u ponor ů, které se pohybují v hloubce od 50metr ů. (Novomeský, 2013, p. 52)

5.5. Syndrom Taravana

Tento syndrom má p říznaky stejné jako dekompresní nemoc, ale na rozdíl od přístrojového potáp ění se vyskytuje u potáp ěčů na nádech. První zmínky o tomto syndromu se objevily u lovc ů perel, kte ří v rámci jednoho dne uskute čnili n ěkolik desítek ponor ů v hloubce od 10-40 metr ů, kdy jednotlivý ponor trval kolem 1minuty. Jelikož se jednalo o zp ůsob obživy, strávili lovci perel potáp ěním až 6hodin denn ě. Po takto náro čném dni se u 20% lovc ů perel objevovaly závrat ě či zvracení. (Journal of Sports Science, 2009, p. 1524)

Čast ě opakované ponory, mezi kterými jsou malé p řestávky pro odpo činek, zp ůsobují nahromad ění N2 v tkáních. Hlavní p říčinou syndromu Taravana je opakované vystavování hrudníku a plic hydrostatickým tlakem, který na n ě v hloubce působí. Zp ůsobuje nár ůst parciálních tlak ů plyn ů (N2, O2, CO2) v plicních sklípcích. Během výstupu na hladinu se po op ětovném snížení parciálních tlak ů do krve rozpouští malé množství dusíku (N2). Pokud jsou ponory prováděny frekventovan ě v řádu desítek ponor ů za sebou, postupn ě je krev saturována dusíkem stále ve v ětší mí ře. Důsledkem m ůže být proniknutí dusík ů do tkání a stejné následky, které hrozí v přístrojovém potáp ění b ěhem dekompresní choroby. (Novomeský, 2013, p. 43)

43

Diskuse Z důvodu nedostatku české literatury jsem musel za čít hledat také v zahrani čních zdrojích. Bohužel anglické knihy, které tuto problematiku řeší, nejsou v České republice dostupné, z tohoto d ůvodu jsem čerpal pouze ze zahrani čních webových stránek, p řípadn ě z odborných článk ů z databáze Masarykovy Univerzity.

Na za čátku práce bylo t ěžké najít vhodnou literaturu, která má ucelené informace o historii nádechového potáp ění stejn ě tak rozd ělení p řístrojového potáp ění.

Zajímavou částí této práce je m ěř ení vitální kapacity plic, které prob ěhlo v laborato řích Univerzitního Kampusu Bohunice. Výsledky všech m ěř ených jsou nadpr ůměrné a poukazují na velkou adaptaci plicního objemu. U druhého m ěř ení m ě překvapily výsledky n ěkterých m ěř ených osob, kde po rozcvi čení a prodýchání byly nam ěř eny nižší hodnoty než v měř ení prvním. Dle mého názoru mohly být ovlivn ěny nesprávnou technikou vdechnutí vzduchu do spirometru.

44

Záv ěr Bakalá řskou práci na téma freediving jsem zvolil z několika d ůvod ů. Jedním z nich je skute čnost, že zatím neexistuje literatura, která by tento sport popisovala komplexn ě a dokázala jej přiblížit široké ve řejnosti. Dalším faktorem pro výb ěr této práce byly mé praktické zkušenosti, které jsem se snažil do práce v co nejv ětší mí ře implementovat.

Úkolem této práce bylo prostudovat co nejvíce dostupných materiál ů a doplnit je o vlastní zkušenosti s tímto sportem. Získané informace následn ě formulovat a uspo řádat do celku, který tento relativn ě mladý sport dokáže komplexn ě popsat a p řiblížit ve řejnosti.

V práci jsem se snažil tento sport popsat komplexn ě, čili jsem se zam ěř il nejen na historii, disciplíny či rekordy, ale zahrnul jsem také fyziologii freedivingu a možné rizika, které tento krásný sport doprovázejí. V části, která se zabývá fyziologií, jsem pro zajímavost provedl m ěř ení VC za pomoci MUDr. Radky Adámkové, Ph.D. M ěř ení poukázalo na nadpr ůměrné hodnoty freediver ů a schopnost VC zvýšit pomocí pakování.

Jelikož se jedná o sport, který je velice atraktivní a stává se stále vyhledávan ějším, bylo snahou práci sepsat srozumiteln ě a co nejp řehledn ěji pro širokou ve řejnost. Vytvo řit ucelený text o tomto sportu a jeho problematice, který usnadní hledáni pot řebných informací. V neposlední řad ě upozornit na možná rizika a tím p ředejít p řípadným úraz ům, které zp ůsobí nev ědomost či neinformovanost nových potáp ěčů na nádech.

45

Seznam použitých zdroj ů

Seznam literárních zdroj ů

František Novomeský (2013). Potáp ěč ská medicína 1. české vydání . Martin, Slovakia: Osveta

Journal of Sports Science (2009). sickness in breath-hold divers: A review. 1519-1534

Stefan Silbernagl, Agamemnon Despopoulos (2004). Atlas fyziologie člov ěka 6. vydání, zcela p řepravované a rozší řené. Praha, Czechia: Grada.

Vladislav R ůži čka (2006). Science ro čník 60 , 42-46, Czechia

Seznam internetových zdroj ů

AIDA Czech Republic (2007). AIDA. Retrieved from http://www.aida- czech.cz/upload/aida.pdf (accessed April 9, 2014)

Aida International (2010). World records. Retrieved from http://www.aidainternational.org/competitive/worlds-records (accessed March 4, 2014)

Apneautic (2014). Bojka Standart. Retrieved from http://www.apneautic.com/vyrobek/3-bojka-standard/ (accessed April 20, 2014) Apneautic (2014). Úvazek QR. Retrieved from http://www.apneautic.com/vyrobek/10- uvazek-qr/ (accessed April 20, 2014)

Co je freediving (2014). Co je freediving. Retrieved from http://www.freediving.cz/category/1-Co-je-freediving/ (accessed March 16, 2014)

Damir Brajkovic (2010). no-limit. Retrieved from http://www.freedivecentral.com/f- gallery.php?num_atleta=448 (accessed April 15, 2014)

46

Deeper Blue (2012). sets sights on Tanya Retrieved from http://www.deeperblue.com/annelie-pompe-sets-sights-on-tanya-streeters-no-limit- record/ (accessed April 26, 2014)

Erin Magee. Personal Statistics . Retrieved from http://www.performancefreediving.com/team-bios/erin-magee/ (accessed April 25, 2014)

Hana Picková (2012). Plný jógový dech. Retrieved from https://is.muni.cz/auth/do/fsps/projekty/OPVK/inovace_rvs/37280663/37280697/Plny _dech.html (accessed April 22, 2014)

Historie (2012). Historie. Retrieved from http://freediving.ofrii.com/index.php?id=historie (accessed March 18, 2014) http://www.freedivecanada.com/cgi-bin/potw_archive.pl?date=2009-08-24 (accessed April 14, 2014)

Christian Engelbrecht (2009). History of Freediving and Apnea . Retrieved from https://www.aidainternational.org/freediving/history (accessed March 28, 2014)

Marcus Werneck (2012). New Guiness World Record fo O2 Static Apne. Retrieved from http://www.deeperblue.com/tom-sietas-sets-new-guinness-world- record-for-o2-static-apnea/ (accessed April 19, 2014)

Mike Wells (2009). Jana Strain ascends from a national record. Retrieved from http://www.freedivecanada.com/cgi-bin/potw_archive.pl?date=2009-09-08 (accessed April 18, 2014)

Photo by Grant Graves (2009). Jana Strain on her way. Retrieved from

47

The History of Freediving. The History of Freediving. Retrieved from http://www.apneaaustralia.com.au/resources/articles/history-of-freediving (accessed March 23, 2014)

The History of spearfishing (2012). The History of spearfishing. Retrieved from http://www.spearfishing.com/spearfishing-articles/99-general/164-the-history-of- spearfishing (accessed March 20, 2014)

Yachtmeni (2014). Vybavení. Retrieved from http://www.yachtmeni.cz/freediving- apnea/vybaveni/ (accessed April 17, 2014)

48

Přílohy

Příloha 1 : originální záznam z měř ení č.1, vitální kapacity plic u TO1

Příloha 2 : originální záznam z měř ení č.2, vitální kapacity plic u TO1

Příloha 3 : originální záznam z měř ení č.3, vitální kapacity plic u TO1

RESUMÉ

Z důvodu nedostatku české literatury jsem musel informace hledat také v zahrani čních zdrojích, kde se jednalo p ředevším o webové stránky, p řípadn ě o odborné články. Pom ěrn ě velkou část informací jsem doplnil z vlastních p ětiletých zkušeností s tímto sportem.

Po prostudování velkého množství r ůzných publikací a článk ů jsem práci rozd ělil na 3 hlavní části a to na historii, freediving jako sportovní disciplínu a v pomyslné t řetí části jsem popsal fyziologii spole čně s patofyziologií. Práce m ůže být využita pro p řiblížení a seznámení freedivingu široké ve řejnosti či za čínajících nádechových potáp ěčů .

RESUME

Due to lack of Czech literature, I also had to look for information on foreign sources, which were mainly the website or the professional articles. A relatively large part of the information I have completed five years of their own experience in this sport.

After studying a large variety of books and articles I work divided into three main parts namely the history, freediving as a sport discipline and the imaginary third part, I describe the physiology together with pathophysiology. The work can be used to zoom in and freediving familiar to the general public or beginning freedivers.