Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Hudební věda

Martenotovy vlny a jejich použití v hudbě Bakalářská práce

Vedoucí práce PhDr. Petr Kalina, Ph.D.

Markéta Oumarová 2017

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a pouze s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne 9. 5. 2017 ………………………………

Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce panu PhDr. Petru Kalinovi, Ph.D. za jeho vstřícnost, ochotu a cenné rady.

Obsah

Úvod ...... 6

1 Martenotovy vlny ...... 12

2 Skladby pro Martenotovy vlny ...... 18

2.1 Artificiální hudba pro Martenotovy vlny ...... 19

2.1.1 Edgard Varèse ...... 19

2.1.2 Dimitrios Levidis ...... 20

2.1.3 Pierre Vellones ...... 20

2.1.4 Bohuslav Martinů ...... 21

2.1.5 Claude Champagne ...... 22

2.1.6 Arthur Honegger ...... 22

2.1.7 Darius Milhaud ...... 23

2.1.8 Roger Vuataz ...... 24

2.1.9 Marius-François Gaillard ...... 24

2.1.10 Claude Arrieu ...... 25

2.1.11 Olivier Messiaen ...... 25

2.1.12 Jacques Chailley ...... 28

2.1.13 Elmer Bernstein ...... 29

2.1.14 Maurice Jarre...... 29

2.1.15 Pierre Boulez ...... 30

2.1.16 Sylvano Bussotti ...... 31

2.1.17 Gilles Tremblay ...... 32

2.1.18 Jacques Charpentier ...... 32

2.1.19 Jean-Claude Éloy ...... 33

2.1.20 Tristan Murail ...... 34

2.1.21 Claude Vivier ...... 36

2.1.22 Jonny Greenwood ...... 36

2.2 Nonartificiální hudba pro Martenotovy vlny ...... 37

2.2.1 Radiohead ...... 37

2.2.2 Muse ...... 38

2.2.3 Gorillaz ...... 38

2.2.4 Jacques Brel ...... 39

2.2.5 Tom Waits ...... 39

2.2.6 Yann Tiersen ...... 40

2.3 Použití – statistika ...... 40

3 Známí hráči na Martenotovy vlny ...... 44

3.1 Ginette Martenot ...... 44

3.2 Cynthia Millar ...... 44

3.3 Thomas Bloch ...... 44

3.4 Geneviève Grenier ...... 45

3.5 Valérie Hartmann-Claverie ...... 45

3.6 Jeanne Loriod ...... 45

3.7 Christine Ott ...... 46

3.8 Suzanne Binet-Audet ...... 46

Závěr ...... 47

Résumé ...... 48

Použitá literatura ...... 49

Úvod Martenotovy vlny jsou elektrofonický nástroj francouzské provenience, který je také znám pod svým francouzským názvem, Ondes Martenot. Martenotovy vlny jsou často využívány skladateli elektroakustické a filmové hudby, a dokonce i některými hudebními skupinami. V České republice se ovšem s Martenotovými vlnami setkáme pouze na občasných koncertech elektroakustické hudby, především v dílech Oliviera Messiaena; z našich skladatelů použil Martenotovy vlny pouze Bohuslav Martinů, a to pouze v revidovaném vydání jako náhražku za obtížněji ovladatelný theremin. Také není znám žádný český ondista1. Z českých vědců se Martenotovými vlnami zabývá Milan Guštar, který tomuto nástroji věnoval článek v časopisu Voice a čtyřstránkovou kapitolu ve své odborné publikaci nazvané Elektrofony: historie, principy, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. Jedná se tedy pouze o skrovný kontakt s tímto pozoruhodným nástrojem. Jelikož se domnívám, že si Martenotovy vlny v naší zemi zaslouží více pozornosti, bude se moje bakalářská práce zabývat právě Martenotovými vlnami. Rozhodla jsem se tedy vytvořit náhled do světa tohoto nástroje a propojit dostupné informace o Martenotových vlnách do jediného přehledného celku. Někdy se jedná jen o zlomky, útržky rozhovorů či nenápadné zmínky u různých umělců v Groveově slovníku, které bude potřeba sestavit do uceleného obrazu; jiné zdroje, jako oficiální webové stránky ondisty Thomase Blocha či výše zmíněná kniha Milana Guštara, naopak představují cennou studnici informací. Při pozorování Martenotových vln při hře se nabízí otázka, zda tento devadesát let starý nástroj není při současném rapidním vývoji elektrofonů již jen reliktem dob minulých, který přežívá jen proto, aby bylo možno hrát díla velikánů, jako byli Olivier Messiaen či Darius Milhaud, v původní úpravě. Nebo je to snad jinak, jsou snad Martenotovy vlny stále vhodnou volbou pro moderní skladatele? Na tuto otázku se tedy pokusím zodpovědět. V první kapitole se věnuji stavbě Martenotových vln a jejich postupnému vývoji do finální podoby; zde čerpám především z hesla pro tento nástroj v Grove Dictionary of Musical Instruments, a dále z příslušné kapitoly v knize Elektrofony II Milana Guštara. V posledním odstavci se pokouším zhodnotit, jak barva zvuku Martenotových vln inspirovala různé skladatele k tomu, jakým způsobem je ve svých skladbách použít. V druhé kapitole představuji nejvýznamnější skladatele, kteří Martenotovy vlny použili, a tyto jejich skladby; beru přitom ohled na to, zda se jedná o hudbu artificiální či nonartificiální, poněvadž v rámci veškeré hudby pro Martenotovy vlny se některá tato díla

1 ondista = hráč na Martenotovy vlny. 6 mohou jevit jako méně významná, ale v rámci nonartificiální hudby je použití Martenotových vln velmi vzácné, a proto bych mu ráda věnovala dostatek prostoru. Zdroji pro tuto kapitolu mi jsou především hesla jednotlivých skladatelů v Groveově slovníku a oficiální webové stránky muzikologa a znalce Martenotových vln Thomase Blocha. Skladatelé artificiální hudby, na které se zaměřím, jsou: Edgard Varèse, Dimitrios Levidis, Pierre Vellones, Bohuslav Martinů, Claude Champagne, Arthur Honegger, Darius Milhaud, Roger Vuataz, Marius-François Gaillard, Claude Arrieu, Olivier Messiaen, Jacques Chailley, Elmer Bernstein, Maurice Jarre, Pierre Boulez, Sylvano Bussotti, Gilles Tremblay, Jacques Charpentier, Jean-Claude Éloy, Tristan Murail, Claude Vivier a Jonny Greenwood. Z nonartificiální hudby to jsou skupiny Radiohead, Muse a Gorillaz a umělci Jacques Brel, Tom Waits a Yann Tiersen. Do této kapitoly také zařadím statistické zhodnocení, kolik Martenotových vln skladatelé obvykle používají. Třetí kapitola patří hudebníkům, kteří na Martenotovy vlny hráli nebo hrají dodnes, a tím zajišťují, že se díla složená pro Martenotovy vlny mohou dočkat své realizace. Čerpám především z biografií na oficiálních stránkách jednotlivých interpretů. Těmito interprety jsou Ginette Martenot, Cynthia Millar, Thomas Bloch, Geneviève Grenier, Valérie Hartmann-Claverie, Jeanne Loriod, Christine Ott a Suzanne Binet-Audet.

Stav bádání k Martenotovým vlnám vypadá následovně: Podle The Grove Dictionary of Musical Instruments: BLOCH, Thomas. The Ondes Martenot. Experimental Musical Instruments. 1992, vol VIII, no. 1. p. 8–12. DISERTORI, Benvenuto Maria. Le onde Martenot: lo strumento nuovo d’una nuova era. RMI. 1939, vol. XLIII. pp. 383–392. LAURENDEAU, Jean. Maurice Martenot: luthier de l’électronique. Montreal, 1990. LORIOD, Jeanne. Technique de l’onde électronique type Martenot/Technique of the „Martenot“ Electronic Instrument. Paris, 1987. MARTENOT, Maurice. Künstlerische und technische Merkmale des elektronischen Musikinstruments: Zukunftsperspektiven. Musik- Raumgestaltung- Elektroakustik. W. Meyer–Eppler [ed.]. Mainz, 1955. p. 72–77. MARTENOT, Maurice. Lutherie électronique. In: La musique et ses problèmes contemporains. Cahiers de la compagnie Madeleine Renaud – Jean-Louis Barrault. Paris, 1954. No. 3, p. 69–75. MARTENOT, Maurice. Méthode pour l’enseignement des ondes musicales. Paris, 1931.

7

PRIEBERG, Fred K. Musica Ex Machina: über das Verhältnis von Musik und Technik. Berlin, 1960. s. 214–222. RHEA, T. L. The Evolution of Electronic Musical Instruments in the United States. Dizertační práce na George Peabody College, 1972. p. 62–67. VICIC, S. The Ondes Martenot: a Survey of its Use in Selected French Compositions 1928– 1950. Dizertační práce na University of Western Ontario, 1984.

Podle RILM: ANONYM. Jeanne Loriod. The Musical Times. 2001. Vol. 142, no. 1877, p. 8. ANONYM. Musique en tête. Actes du colloque sur la psychologie de la musique organisé par les villes et les conservatoires de Gennevilliers et Montreuil, novembre 1979. Issy-les- Moulineaux: EAP, 1981. ARRIEUS, Philippe. Ondes Martenot et synthétiseurs dans la pédagogie musicale. In: Marsyas: Revue De Pédagogie Musicale Et Chorégraphique. 1990. No. 15, 49–52. BATTAGLIA, Andy. Ondes Martenot: An introduction. In: Red Bull Music Academy Daily, 6. 3. 2014. BATTIER, Marc. Electronic music and gesture. In: Trends in gestural control of music. Paris: IRCAM, 2000. BEELKE, Bert. Inventionen '90. Saarbrücken: Pfau-Verlag, 1998. BERRISCH, Sigmar. Klänge aus einer fremden Welt: Die Anfänge elektronischer Klangerzeugung. In: Testcard: Beiträge Zur Popgeschichte. 1996. no. 3, s. 150–158. BIGET, Michelle [ed.]. Les cahiers du CIREM. 10–11 (Décembre 1988–Mars 1989): Musique et claviers. Rouen: Centre International de Recherches en Esthétique Musicale, 1988. BLACKSTONE, Daniel. L'education par l'art: La pedagogie de Madeleine, Ginette et Maurice Martenot. In: Formation musicale, formation du musicien. Sampzon: Delatour France, 2015. P. 75–87. BLOCH, Thomas. Les Ondes Martenot: Vie ou survie? Un bilan pour 60 années d’existence. In: Les Cahiers Du CIREM. 1988. no. 10–11, p. 151–162. BOESWILLWALD, Pierre. L'analyse en milieu électroacoustique/Analysis in the electroacoustic world. [vydání neznámé]. BOSS, Rainer. Neue Technologien für Gitarre: Midi-Gitarre. IV. In: Gitarre Exclusiv. 2000. no. 2, s. 48–49.

8

BUSSOTTI, Sylvano. Due voci, per soprano, martenot solo ed orchestra. London: Theodore Presser, 1970. CASTANET, Pierre Albert. Roger Tessier l'artisan de l''Itinéraire', l''Itinéraire' de l'artisan. In: Vingt-cinq ans de création musicale contemporaine: L'Itinéraire en temps réel. Series: Musique et musicologie, 2nd ed. Paris: L'Harmattan, 1998. P. 125–148. CHEONG, Wai-ling. Messiaen's chord tables: Ordering the disordered. In: Tempo: A Quarterly Review Of Modern Music. 2003. Vol. 57, no. 226, p. 2–10. COLLINS, Nicolas [ed.]. No. 40: Emerging voices. In: Leonardo music journal. 2014, Vol. XXIV. Cambridge: MIT Press, 2014. CYLULKO, Paweł; Joanna Gładyszewska-Cylulko [eds.]. Muzykoterapia: Tożsamość-- transgresja--transdyscyplinarność. Wrocław: Akademia Muzyczna im. Karola Lipińskiego, 2010. DARREG, Ivor; Bart Hopkin. Still nothing else like it: The theremin. In: Experimental Musical Instruments. 1993. Vol. VIII, no. 3, p. 22–26. DESPAX, Jean-Paul; Jean-Michel Bardez [eds.]. Formation musicale, formation du musicien. Sampzon: Delatour France, 2015. DE LA MOTTE-HABER, Helga. Von der Maschinenmusik zur algorithmischen Struktur. [vydání neznámé]. DE WILDE, Laurent. Les fous du son. Paris: Grasset, 2016. DINGLE, Christopher; Nigel Simeone. Olivier Messiaen: Music, art and literature. Aldershot: Ashgate, 2007. DOATI, Roberto; Alvise Vidolin. Ondes Martenot. In: Nuova Atlantide: Il continente della musica elettronica (1900–1986). Venezia: La Biennale di Venezia, 1986. P. 157. FEISST, Sabine. Werke der dreiβiger Jahre: Edgard Varèse--Ecuatorial. In: Geschichte der Musik im 20. Jahrhundert: 1925–1945. Series: Handbuch der Musik im 20. Jahrhundert, No. 2. Laaber: Laaber-Verlag, 2006. S. 170–176. FREGA, Ana Lucía. Una investigación descriptiva y comparada de los métodos Jacques Dalcroze, Orff, Martenot, Ward, Willems, Kodaly, Suzuky, Murray Schafer y Paynter, todos de repercusión mundial y aplicados en Argentina. 1996. GILLANDERS, Carol. Educar en la música. In: Música Y Educación: Revista Trimestral De Pedagogía Musical. 2001. Vol. 14, no. 4:48, p. 33–48. GIL NOÉ, JV. ¿Música o magia? La presentación de las ondas musicales de Maurice Martenot en España. Anuario musical: Revista de musicología del C.S.I.C. 2015. No. 70, 131–142.

9

GŁADYSZEWSKA-CYLULKO, Joanna. Relaksacja aktywna Maurice'a Martenota i Christine Saïto w opracowaniu Samy'ego Boskiego. 2010. GRAJETZKY, Antje. Komponisten und Ingenieure. Saarbrücken: Pfau-Verlag, 2003. HETTERGOTT, Alexandra. Nature, ethnoaesthetics: Turangalîla--Messiaen's analogously implementing exotic sound material in his symphony. [vydání neznámé]. JAFFE, Peter. Edgard Varèse's orchestral and ensemble works: History, theory and conducting analyses. 1989. JAMES, Richard Schmidt. Expansion of sound resources in France, 1913-1940, and its relationship to electronic music. 1981. JORQUERA JARAMILLO, María Cecilia. Métodos históricos o activos en educación musical. In: Revista Electrónica De LEEME (Lista Electrónica Europea De Música En La Educación). 2004. no. 14, p. 55. KÜHNELT, Wolf D. Elektroakustische Musikinstrumente. [vydání neznámé]. LACOMBE, Alain; André Francis et al. La musique dans la vie: Jazz, rock, enseignement. Paris: Éditions de l'illustration, 1985. LAUDADIO, Nicholas. The electronic musical instrument in film song and sound. In: Sound and music in film and visual media. New York: Continuum, 2009. P. 114–128. LE GALLOUDEC, Marie-Annick. Bases del método Martenot. In: Música Y Educación: Revista Trimestral De Pedagogía Musical. 1997. Vol. 10, no. 1:29, p. 15–24. LE GALLOUDEC, Marie-Annick. La pedagogía Martenot: ¿Es un arte, una filosofía, o una práctica?. In: Música Y Educación: Revista Trimestral De Pedagogía Musical. 1994. Vol. 7, no. 3:19, p. 45–50. LESSOIL-DAELMAN, Marcelle. Maurice Martenot et l'amitié: Confidences d'une ondiste méconnue. Montréal: Je publie, 2009. MARTEL, Caroline. The ondes Martenot surges toward a new era of discovery. In: Musicworks: Explorations In Sound. 2013. No. 117, p. 38–45. MARTENOT, Maurice. Principios fundamentales de formación musical y su aplicación. Madrid: Ediciones Rialp, 1993. MARTIN, Douglas. Jeanne Loriod, who transformed electronic wails into heartfelt music, dies at 73. In: The New York Times. 19. 8. 2001. P. 38. MICHIELS, Jan. Ondes Martenot. In: Celesta: Tijdschrift Voor Muziekinstrumentenbouw. 1990. Vol. 4, no. 2, s. 80–81.

10

MURAIL, Tristan. Écrire avec le Live-Electronic. In: Vingt-cinq ans de création musicale contemporaine: L'Itinéraire en temps réel. Series: Musique et musicologie, 2nd ed. Paris: L'Harmattan, 1998. P. 93–103. PASTOR, Koldo. El método Martenot aplicado a la enseñanza de la música. In: Cuadernos De Sección: Música. 1994. Vol. 7, p. 263–285. PÉREZ GIL, Manuel. Instrucción musical asistida por ordenador: Desarrollo y evaluación de un programa de apoyo curricular asistido por ordenador para la enseñanza de la música en la educación obligatoria. 1992. RAMEL, Sylvie. Conservation and restoration of electroacoustic musical instruments at the Musée de la Musique, Paris. In: Organised Sound: An International Journal Of Music Technology. 2004. Vol. 9, no. 1, p. 87–90. RATSIMANDRESY, Nadia. Interaction, onde Martenot and répertoire. In: Leonardo Music Journal. 2014. No. 24, p. 35–36. SCHABBING, Bernd. Musiktechnologie: Die Entwicklung von elektrischen und elektronischen Klangerzeugern im 20. Jahrhundert. In: Muziek & Wetenschap. 1997. Vol. 6, no. 2, s. 137–156. SIMEONE, Nigel. The science of enchantment: Music at the 1937 Paris Exposition. In: The Musical Times. 2002. Vol. 143, no. 1878, p. 9–17. SPOERRI, Bruno. Die Vorgeschichte: Frühe elektrische Instrumente. In: Musik aus dem Nichts: Die Geschichte der elektroakustischen Musik in der Schweiz. Zürich: Chronos, 2010. P. 15–30. STOÏANOVA, Ivanka. Edgar Varèse: Ecuatorial. In: Melos 48, 1986. no. 4, p. 59–91. SUTTON, R. Anderson. Record review. In: Ethnomusicology: Journal Of The Society For Ethnomusicology. 1983. Vol. 27, no. 1, p. 160–161. TAMER, Yahya Burak. Interactive sound design–FFT sound synthesis engine model proposal. 2012. TCHAMKERTEN, Jacques. From Fête des belles eaux to Saint François d'Assise: The evolution of the writing for ondes martenot in the music of Olivier Messiaen. In: Olivier Messiaen: Music, art and literature. Series: Music and literature. Aldershot: Ashgate, 2007; Burlington: Ashgate, 2007. P. 63–78. THALER-RAIMBAULT, Genevière. Le legato au piano. In: Pianistes du XXe siècle: Critique, pédagogie, interprétation. Series: Observatoire Musical Français: Conférences et séminaires, No. 33. Paris: Université de Paris IV, 2007. P. 123–134.

11

WAGNER, Christoph. Echo der Vergangenheit: Theremin, Ondes Martenot, Trautonium-- Das Comeback der Pionierinstrumente des elektronischen Musikzeitalters. In: Neue Zeitschrift Für Musik. 1996. Vol. 157, no. 5, s. 10–13. WEHMEYER, Grete. Klavier in unserem Jahrhundert. In: Neue Zeitschrift Für Musik. 1981. Vol. 142, no. 5, p. 445–452. WOUTERS, Isabelle. Ginette Martenot, interprète et pédagogue du XXe siècle. 1992.

1 Martenotovy vlny Martenotovy vlny (používá se také francouzské označení tohoto nástroje, tedy Ondes Martenot) je elektrofon vynalezený roku 1928 francouzským violoncellistou a telegrafistou Mauricem Louisem Eugènem Martenotem (* Paříž, 14. října 1898; † Clichy, 8. října 1980). Maurice Martenot začal uvažovat nad sestrojením elektronického nástroje již v roce 1917, kdy se poprvé při rádiovém provozu setkal s elektronicky generovanými tóny vzniklými interferencí.2 Poté se mu dostalo příležitosti pohovořit si o stavbě nástrojů se Lvem Sergejevičem Těrmenem, vynálezcem thereminu, který se stal inspirací pro mnohé další elektronické nástroje vynalezené v průběhu 20. let, včetně Martenotových vln. Není ovšem jisté, kdy přesně k tomuto setkání došlo. Milan Guštar uvádí dvě alternativy: rok 1923 v Paříži nebo 1930 v New Yorku.3 Rok 1930 se ovšem jeví jako příliš pozdní, protože první model Martenotových vln z roku 1928 je koncipován velmi podobně jako theremin, jak si později ukážeme; alternativa, podle které k setkání došlo v roce 1923, se tedy zdá být pravděpodobnější. Další inspirací pro Maurice Martenota byl další francouzský vynálezce Charles–Emile Hugoniot, autor Hugoniotových varhan. Hugoniotovy varhany byly fotoelektrický hudební nástroj z roku 1921 na principu otáčivých kol s výřezy, které propouštěly světlo dopadající na fotoelektrické čidlo. Hugoniot svými vynálezy ovlivnil nejen Martenota, ale i mnoho dalších vynálezců elektrofonů na konci 20. let.4 Maurice Martenot svůj nástroj, zprvu nazvaný Ondes Musicales a později známý jako Ondes Martenot, poprvé předvedl veřejnosti 20. dubna 1928 v Pařížské opeře,5 kde na něj

2 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: historie, principy, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 58, 59. 3 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: historie, principy, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 59. 4 DAVIES, Hugh. Hugoniot, Charles–Emile [heslo]. The New Grove Dictionary of Musical Instruments. SADIE, Stanley [ed.] London: Macmillan Press Ltd., 1984. Vol. II, p. 259. 5 HOWE, Hubert S., Jr. Maurice Martenot [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XV., p. 904. 12 zahrál historicky první skladbu pro Martenotovy vlny, Poème symphonique od Dimitriose Levidise.6 Martenotovy vlny vyráběl Maurice Martenot v Neuilly-sur-Seine poblíž Paříže, kde si zřídil svou vlastní firmu Laboratoire des Ondes Musicales Martenot.7 Nástroje vyráběl na zakázku podle přání hudebníků, a proto je každý kus originál, lišící se v technických detailech. Od roku 1951 se k němu připojil jeho pomocník Marcel Manière. Výroba Ondes Martenot skončila v roce 1988, kdy několik let po smrti Maurice Martenota odešel Manière do penze. Do té doby bylo vyrobeno asi 370 kusů Martenotových vln.8 Zvuk je u Martenotových vln vytvářen interferencí dvou vysokých frekvencí, jež jsou generovány dvěma elektronkovými oscilátory. Zatímco u jednoho z těchto oscilátorů je tato frekvence pevně dána, u druhého se frekvence mění.9 Ovládání nástroje doznalo v průběhu času podstatných změn. První model se ovládal podobným způsobem jako theremin – hráč stál cca jeden a půl metru od nástroje, v pravé ruce držel kroužek umístěný na konci kovového táhla, které bylo spojeno s ladicím prvkem, a změnou délky táhla ovlivňoval výšku tónu. Levou rukou řídil dynamiku pomocí ovládacích prvků umístěných v samostatné skříňce. U druhého modelu z roku 1929 a třetího modelu z roku 1930 je již kroužek pro ovládání tónu připojen k vodorovnému táhlu a hudebník u nástroje sedí, tak jako i u nadcházejících modelů. Pod táhlem byla namalována klaviatura pro lepší orientaci hráče. U modelu 4 z roku 1931 bylo táhlo nahrazeno klaviaturou, která umožňovala stranný pohyb, takže hráč mohl vytvořit vibráto podobně jako s táhlem. Model 5 z roku 1937 měl jak klaviaturu, tak táhlo; na nástroji byl umístěn spínač přepínající mezi těmito dvěma druhy ovládání. Zde se také poprvé objevují drobné vyvýšeniny umístěné pod táhlem, které zpřesňovaly intonaci pomocí hmatové orientace hudebníka. Model 6 z roku 1955 obnášel změny zejména co se týkalo velikosti a hmotnosti nástroje; Model 7 z roku 1975 je tranzistorový.10 Ovládání nástroje je umístěno v zásuvce po levé straně nástroje. U některých modelů ho však nalezneme po levé straně klaviatury. Hlavním ovládacím prvkem je Touche d’intensité

6 ORTON, Richard. Ondes Martenot [heslo]. The New Grove Dictionary of Musical Instruments. SADIE, Stanley [ed.] London: Macmillan Press Ltd., 1984. Vol. II, p. 816–818. 7 ORTON, Richard. Ondes Martenot [heslo]. The New Grove Dictionary of Musical Instruments. SADIE, Stanley [ed.] London: Macmillan Press Ltd., 1984. Vol. II, p. 816–818. 8 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: historie, principy, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 60, 62. 9 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: historie, principy, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 59. 10 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: historie, principy, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 60. 13

– páčka nebo tlačítko, které stlačením ovlivňuje hlasitost. Jeho pomocí se také dají vytvořit efekty jako staccato a frázování. Tento ovladač je poměrně citlivý – rozdíl mezi minimem a maximem hlasitosti tvoří dva centimetry. Dále se v zásuvce nacházejí spínače ovlivňující barvu zvuku. U starších modelů byly tyto spínače značeny čísly, model 7 pak používá písmenné značení. O (Ondes) = sinusový průběh; C (Creux) = omezený trojúhelníkový průběh; g (Petit gambé) = obdélníkový průběh s nastavitelnou intenzitou; G (Gambé) = obdélníkový průběh; N (Nasillard) = pulsní signál; 8 (Octaviant) = nastavitelné zdůraznění druhé harmonické složky; T (Tutti) = kombinace všech průběhů; S (Souffle) = přimíchávání šumu; F (Feutre) = omezení vyšších harmonických složek. Kromě těchto spínačů se zde ještě nalézá šest tlačítek umožňující rychlou transpozici, a to o čtvrttón, půltón, celý tón, tercii a kvintu výše a o čtvrttón níže; tato tlačítka je možno kombinovat.11 Jelikož v době vynalezení nástroje bylo stále ještě obtížné zvuk nadále upravovat elektronickou cestou, součástí Martenotových vln se staly reproduktory, které zvuk upravovaly mechanicky – takzvané Diffuseurs. Tyto reproduktory jsou trojího typu, s označením D1, D2, D3 a D4. D1 neboli Diffuseur principal je klasicky konstruovaný reproduktor; D4, Palme, má přes ozvučnici napnutých 12 rezonujících strun. Tento reproduktor byl přidán v 50. letech. Jeho novější verzí je D2, Resonnance nebo také Diffuseur a ressorts, z 80. let. Zde jsou struny nahrazeny pružinami. D3, Métallique, nemá membránu, ale místo ní je použitá kovová deska, dodávající výslednému zvuku metalickou barvu.12 Dalším vybavením nástroje jsou pedály ovládající hlasitost a barvu zvuku. Pedály jsou tvořeny sáčkem s kontakty, naplněným uhlíkovými pilinami. Při sešlápnutí pedálu se piliny stlačí, čímž klesne jejich odpor. U některých nástrojů byla ještě doplněna kolenová páka, umožňující plynulejší přechody hlasitosti.13 Poté, co výroba Martenotových vln skončila v roce 1988 po pouhých 370 vyrobených kusech tohoto nástroje, objevily se snahy o obnovení výroby. Na konci 90. let začal Ambro Oliva pracovat na vývoji nové verze Martenotových vln. První verzi, kterou nazval

11 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: principy, historie, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 61. 12 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: principy, historie, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 61–62. 13 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: principy, historie, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 62. 14

Ondinata, představil v roce 1999; v roce 2001 pak spatřila světlo světa finální verze, nazvaná Ondéa.14 Vzhledem k dlouholetému vývoji Martenotových vln je s tímto nástrojem spojena řada patentů: 2. dubna 1928 byla podána přihláška ve Francii, 7. října 1929 byl patent přijat pod číslem 666807; 25. dubna 1928 přijat německý patent 636985; 27. března 1929 podána žádost pro Spojené státy americké, patent přijat 22. září 1931 pod číslem 1,824,402; další německý patent byl přijat 2. května 1929 s číslem 584127. 12. dubna 1932 byl vytvořen patent popisující klaviaturu umožňující stranový pohyb kláves modelu 4 s číslem 1,853,630, který byl podán 12. srpna 1930. Stranový pohyb celé klaviatury popisuje patent 1,914,831 podaný ve Francii 2. dubna 1928, ve Spojených státech 12. února 1931 a přijatý 20. června 1933. Patent podaný ve Francii 15. dubna 1947, ve Spojených státech 5. dubna 1948 a přijatý 14. října 1952 pod číslem 2,613,568 popisuje stavbu resonančních reproduktorů.15

Obr. 1.A – ovládání z patentu 1,824,40216

14 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: principy, historie, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 254, 255. 15 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: principy, historie, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 59, 60, 62. 16 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: principy, historie, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 59. 15

Obr. 1.B – reproduktor Métallique z patentu 2,613,56817

Obr. 1.C – reproduktor Palme z patentu 2,613,56818

17 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: principy, historie, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 61. 18 GUŠTAR, Milan. Elektrofony: principy, historie, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7. str. 61. 16

Martenotovy vlny se staly inspirací i pro elektrofony, které přišly po nich; například pro nástroj nazvaný Ondioline, který jejich vynálezce Georges Jenny vyráběl mezi lety 1941– 1976 v Paříži. Ondioline se ovládá pomocí tříoktávové klaviatury, u které je stejně jako u Martenotových vln umožněn stranný pohyb, vytvářející vibráto. Vzhledem k možnosti oktávové transpozice má Ondioline rozsah až osm oktáv.19 Dalším podobně koncipovaným nástrojem je Heliophon, elektrofon vynalezený v roce 1936 Brunem Helbergerem. Zvuk Heliophonu je produkovaný dvěma elektronickými oscilátory a ovládá se dvěma klávesnicemi o 58 klávesách; před každou klávesnicí je, stejně jako u Martenotových vln, horizontální táhlo. Heliophon je údajně obzvláště schopný napodobit zvuk lidského hlasu.20

Skladatelé, kteří komponovali pro Martenotovy vlny, využívali neobvyklé barvy jejich zvuku, kterou Maurice Martenot popsal jako „pružný, jednolitý paprsek světla“.21 Olivier Messiaen ve své symfonii Turangalîla exponuje Martenotovy vlny jako „vox humana“; v opeře Saint François d’Assisi zase užívá Martenotovy vlny pro nebeskou hudbu, kterou svatému Františkovi hraje anděl.22 Messiaen tedy používá Martenotovy vlny jako jakýsi „hlas shůry“. Podobně zvuk Martenotových vln vnímá Jonny Greenwood, podle něhož je barva zvuku Martenotových vln blíže barvě lidského hlasu než jakýkoli jiný nástroj, se kterým se setkal.23 Italský skladatel Sylvano Bussotti si pro změnu Martenotovy vlny vybral jako nástroj pro svou skladbu Due Voci na text od La Fontainea, v níž vykresluje sexuální prožitek.24

19 DAVIES, Hugh. Ondioline [heslo]. The New Grove Dictionary of Musical Instruments. SADIE, Stanley [ed.] London: Macmillan Press Ltd., 1984. Vol. II, p. 818. 20 DAVIES, Hugh. Heliophon [heslo]. The New Grove Dictionary of Musical Instruments. SADIE, Stanley [ed.] London: Macmillan Press Ltd., 1984. Vol. II, p. 211–212. 21 „flexible, seamless beam of light“. In MILLAR, Cynthia. Jeanne Loriod. The leading player – and tirelles champion – of a unique instrument. The Guardian. 6. září 2001 [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné online z: https://www.theguardian.com/news/2001/sep/06/guardianobituaries. 22 GRIFFITHS, Paul. Messiaen, Olivier (Eugène Prosper Charles) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XVI. p. 491–504. 23 „I’ve always wanted to be able to play an instrument that was like singing, and there’s nothing closer.“ In BATTAGLIA, Andy. Ondes Martenot: An Introduction. In: Red Bull Music Academy Daily [online]. [cit. 10. 4. 2017]. Dostupné z: http://daily.redbullmusicacademy.com/2014/03/ondes-martenot-introduction. 24 OSMOND-SMITH, David. Bussotti, Sylvano [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IV. p. 678–682. 17

2 Skladby pro Martenotovy vlny Již od okamžiku svého vynalezení přitahovaly Martenotovy vlny jakožto pozoruhodný nový nástroj pozornost skladatelů. Vůbec první skladbou pro nový nástroj byla Poème Symphonique Dimitriose Levidise, řeckého skladatele žijícího ve Francii. Tato skladba byla také zahrána u příležitosti prvního veřejného představení Martenotových vln v Paříži. Brzy se tento nástroj dostal do hledáčku Pařížské šestky a skladatelů s ní spojených; právě skladatelé jako Darius Milhaud nebo Olivier Messiaen Martenotovy vlny proslavili. Martenotovy vlny se tak staly oblíbeným nástrojem v elektronické a filmové hudbě; jejich popularita překonala i těžkou ránu v podobě vynalezení syntezátoru a přetrvala dodnes. Důkazem může být například britská rocková skupina Radiohead, která Martenotovy vlny ve svých písních velice často využívá, a to i na svém nejnovějším albu z roku 2016, A Moon Shaped Pool. Použití Martenotových vln v nonartificiální hudbě má samozřejmě delší historii – můžeme se s nimi setkat již v celosvětově proslulém hitu Jacquese Brela z roku 1959, Ne Me Quitte Pas. Jejich využití je ovšem spíše sporadické až do roku 2000, kdy Radiohead na svém čtvrtém studiovém albu Kid A vnášejí Martenotovy vlny do své tvorby, a to zřejmě již natrvalo. Toto rozhodnutí zřejmě pramení z obdivu Jonnyho Greenwooda, kytaristy Radiohead, k tvorbě Oliviera Messiaena. Od Radiohead nápad použít Martenotovy vlny příležitostně převzali Muse – tato britská rocková skupina byla založena v roce 1994, tedy právě v době, kdy raketově stoupající sláva Radiohead dala podnět ke vzniku velkého množství nových kapel, inspirovaných jejich hudebním stylem. A i když si Muse brzy vytvořili svůj vlastní, poněkud odlišný styl hudby, na své hudební kořeny nezapomněli – a tak když během nahrávání svého pátého studiového alba The Resistance hledali nové nápady, inspiroval se frontman skupiny, Matthew Bellamy, u Radiohead a atmosférické intro k titulní skladbě alba – Resistance – nahrál právě na Martenotovy vlny. Jak se tedy zdá, ani po devadesáti letech není hudba pro Martenotovy vlny jen kuriozitou či přežitkem doby, ale má stále své pevné místo v hudebních žebříčcích. Podle jednoho z nejznámějších ondistů současnosti, Thomase Blocha, existuje na 1200 skladeb pro Martenotovy vlny.25 Tato práce si ovšem neklade za cíl popsat je všechny; pokusím se alespoň vyjmenovat díla známějších skladatelů. Jsou to především ti autoři, v jejichž heslech v Groveově slovníku bylo uvedeno, že pro Martenotovy vlny skládají nebo

25 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 18 skládali, a dále ti, které ve spojitosti s Martenotovými vlnami zmiňuje jako významné Milan Guštar ve své publikaci nebo Thomas Bloch na svých webových stránkách.

2.1 Artificiální hudba pro Martenotovy vlny V artificiální hudbě pro Martenotovy vlny se často setkáme s hudbou pro film (filmové soundtracky s Martenotovými vlnami skládá především Maurice Jarre, dále pak Jonny Greenwood). Z hudebních forem převažují concerta a symfonie.

2.1.1 Edgard Varèse Edgard Varèse (* v Paříži 22. prosince 1883, † v New Yorku 6. listopadu 1965) byl americký skladatel francouzského původu, který skládal atonální hudbu. Když měla ve Francii v roce 1929 premiéru jeho skladba Amériques, nahradil v orchestraci sirénu tehdy čerstvě vynalezenými Martenotovými vlnami.26

Ecuatorial - Z let 1932–1934 Obsazení: sólový bas nebo sbor basů 2 Martenotovy vlny 4 trubky 4 trombóny klavír varhany perkuse27

Nocturnal Obsazení: Martenotovy vlny sbor instrumentální soubor28

26 GRIFFITHS, Paul. Varèse, Edgard (Victor Achille Charles) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXVI. p. 273–280. 27 Ecuatorial (Varèse, Edgard) [heslo]. Petrucci Music Library [online]. [cit. 12. 2. 2017]. Dostupné z: http://imslp.org/wiki/Ecuatorial_(Var%C3%A8se,_Edgard). 28 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 12. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 19

Density 21.5 Obsazení: Martenotovy vlny29

Amériques - Z roku 1926 Obsazení: orchestr perkuse sirény nebo Martenotovy vlny30

2.1.2 Dimitrios Levidis Dimitrios Levidis (* v Athénách před rokem 1885, † v Palaio Faliro poblíž Athén 29. května 1951) byl řecký skladatel působící ve Francii. Byl vůbec prvním skladatelem, který začal psát pro Martenotovy vlny; jeho skladba Poème symphonique byla hrána u příležitosti prvního veřejného předvedení tohoto nástroje.31

Poème symphonique - Z roku 1928 Obsazení: Martenotovy vlny orchestr32

2.1.3 Pierre Vellones Pierre Vellones (* v Paříži 29. března 1889, † v Paříži 17. července 1939) byl francouzský skladatel. Jelikož jeho otec si pro syna nepřál kariéru skladatele, Vellones vystudoval medicínu a stal se doktorem. Skládání se však brzy stalo jeho druhým zaměstnáním. Byl jedním z prvních, kdo skládal pro Martenotovy vlny (již od roku 1930).33

29 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 12. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 30 Ecuatorial (Varèse, Edgard) [heslo]. Petrucci Music Library [online]. [cit. 12. 2. 2017]. Dostupné z: http://imslp.org/wiki/Ecuatorial_(Var%C3%A8se,_Edgard). 31 LEOTSAKOS, George. Levidis, Dimitrios [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XIV. p. 607–608. 32 Dimitrios Levidis [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Dimitrios_Levidis. 33 TCHAMKERTEN, Jacques. Vellones, Pierre [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXVI. p. 382. 20

Fantaisie - Z roku 193034 Obsazení. Martenotovy vlny35

Karakoram Obsazení: 7 Martenotových vln36

Fête Fantastique - Z roku 1937 Obsazení: 3 Martenotovy vlny exotické nástroje37

2.1.4 Bohuslav Martinů Bohuslav Martinů (* v Poličce 8. prosince 1890, † v Liestalu ve Švýcarsku 28. srpna 1959) byl český skladatel. Většinu svého dospělého života strávil mimo Československo, především v Paříži a New Yorku.38

Fantaisie Fantaisie z roku 1944 byla původně napsána pro theremin; ovšem vzhledem k tomu, že u thereminu je přesné vyladění tónu velmi obtížné, nelze na něj hrát virtuosně; proto Martinů změnil instrumentaci na Martenotovy vlny.39 Obsazení: theremin nebo Martenotovy vlny hoboj klavír

34 stránky Association Pierre Vellones uvádějí rok 1929, ale Grove udává rok kompozice 1930. 35 Pierre Vellones et les Ondes Martenot. Stránky Association Pierre Vellones [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: http://vellones.free.fr/martenot.html. 36 Pierre Vellones et les Ondes Martenot. Stránky Association Pierre Vellones [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: http://vellones.free.fr/martenot.html. 37 Pierre Vellones et les Ondes Martenot. Stránky Association Pierre Vellones [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: http://vellones.free.fr/martenot.html. 38 SMACZNY, Jan. Martinů, Bohuslav (Jan) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XV. p. 939–945. 39 BLOCH, Thomas. Music for Ondes Martenot (About this recording). Naxos Records [online]. [cit. 13. 2. 2017]. Dostupné z: https://www.naxos.com/mainsite/blurbs_reviews.asp?item_code=8.555779&catNum=555779&filetype=Abo ut%20this%20Recording&language=English. 21

smyčcový kvartet40

2.1.5 Claude Champagne Claude Champagne (vlastním jménem Joseph Arthur Adonai; * v Montréalu 27. května 1891, † 21. prosince 1965) byl kanadský skladatel. Champagne ve svých dílech čerpal z lidové hudby Francouzské Kanady. Inspiroval se také pojetím harmonie u ruských skladatelů.41

Altitude - Rok vydání 1961 Obsazení: 4hlasý sbor klavír Martenotovy vlny orchestr42

2.1.6 Arthur Honegger Arthur Honegger (narozen v Le Havre 10. března 1892, † v Paříži 27. listopadu 1955) byl významný švýcarsko-francouzský skladatel a člen Pařížské šestky. Na konzervatoři v Curychu studoval skladbu, housle a hudební teorii. V roce 1911 přestoupil na Pařížskou konzervatoř a usadil se na Montmartru. V roce 1948 obdržel čestný doktorát od Curyšské univerzity. Jeho významným dílem je symfonický žalm Le roi David. V dramatickém oratoriu Jeanne d’Arc au bucher přidává ke smyčcové sekci Martenotovy vlny a velké množství perkusí.43

Jeanne d’Arc au bucher Obsazení: sbor sóloví zpěváci Martenotovy vlny

40 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 13. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 41 DESAUTELS, Andrée. Champagne, Claude (Joseph Arthur Adonai) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. V. p. 458–459. 42 Claude Champagne. Bibliothèque Nationale de France [online]. [cit. 10. 2. 2017]. Dostupné z: http://data.bnf.fr/12473301/claude_champagne/. 43 SPRATT, Geoffrey K. Honegger, Arthur [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XI. p. 679–684. 22

orchestr44

Concerto en Ut Obsazení: Martenotovy vlny orchestr45

Le Soulier de Satin Obsazení: zpěv Martenotovy vlny orchestr46

2.1.7 Darius Milhaud Darius Milhaud (* v Marseille 4. září 1892, † v Ženevě 22. června 1974) byl francouzský skladatel. Vyrostl v Aix-en-Provence, kde jeho otec vedl obchod s mandlemi; písně provensálských žen, které v obchodě jeho otce loupaly mandle, byly prvním setkáním mladého Milhauda s hudbou. Během svého života často cestoval, a proto se v jeho dílech objevují i vlivy z různých zemí, například Brazílie či Itálie. Jelikož byl Žid, byl nucen v roce 1940 emigrovat do USA; do Francie se ale později vrátil a začal vyučovat na Pařížské konzervatoři.47

Suite pour Ondes musicales Martenot et piano - Z roku 1933 Obsazení: Martenotovy vlny klavír48

44 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 45 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 46 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 47 DRAKE, Jeremy. Milhaud, Darius [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XVI. p. 675–682. 48 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 23

L’annonce faite à Marie - Z roku 193249 Obsazení: 2 Martenotovy vlny instrumentální soubor50

Hamlet - Z roku 193951 Obsazení: orchestr + Martenotovy vlny52

2.1.8 Roger Vuataz Roger Vuataz (* v Ženevě 4. ledna 1898, † v Ženevě 2. února 1988) byl švýcarský skladatel, dirigent a varhaník. Vyučoval na konzervatoři v Ženevě, kde předtím také studoval. V roce 1931 odjel studovat hru na Martenotovy vlny do Paříže, a stal se tak vůbec prvním hráčem na tento nástroj ve Švýcarsku.53

Suite, op. 33 Z roku 1930 Obsazení: Martenotovy vlny54

2.1.9 Marius-François Gaillard Marius-François Gaillard (* v Paříži 13. října 1900, † v Evecquemontu 23. července 1973) byl francouzský skladatel, klavírista a dirigent. Svou kariéru začal jako klavírista, hrál především Debussyho skladby. V roce 1921 napsal hudbu pro němý film El Dorado, do roku

49 L’annonce faite à Marie. Op. 117. Bibliothèque Nationale de France [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: http://data.bnf.fr/14783297/darius_milhaud_l_annonce_faite_a_marie__op__117/. 50 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 51 List of compositions by Darius Milhaud [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_compositions_by_Darius_Milhaud. 52 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 53 BROTBECK, Roman. Vuataz, Roger [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXVI. p. 909. 54 Works by Roger Vuataz. Musinfo – The Database of Swiss Music [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.musinfo.ch/index.php?content=maske_werke&pers_id=1357&name=Vuataz&vorname=Roger. 24

1959 napsal hudbu ještě k dalším 40 filmům. Již v roce 1932 složil La passion noire, kantátu, v níž použil velký orchestr zahrnující Martenotovy vlny.55

La passion noire - Z roku 1932 Obsazení: trojitý sbor orchestr + Martenotovy vlny56

2.1.10 Claude Arrieu Claude Arrieu (vlastním jménem Louise-Marie Simon; * v Paříži 30. listopadu 1903, † v Paříži 7. března 1990) byla francouzská skladatelka. Její dílo tvoří především hudební drama – opery, filmová hudba apod., dále skládala instrumentální hudbu; Ačkoliv se velmi zajímala o elektro-akustickou hudbu, z tohoto zájmu vzešlo jediné dílo – Fantaisie Lyrique.57

Fantaisie Lyrique - Z roku 1959 Obsazení: Martenotovy vlny klavír58

2.1.11 Olivier Messiaen Olivier Messiaen (* v Avignonu 10. prosince 1908, † v Paříži 27. dubna 1992) byl francouzský skladatel, učitel na Pařížské konzervatoři a varhaník. Jako učitel ovlivnil následující generaci skladatelů; mezi jeho žáky patřili například Pierre Boulez nebo Yvonne Loriod.59

55 VAN HOUTEN, Theodore. Gaillard, Marius-François [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IX. p. 424–425. 56 VAN HOUTEN, Theodore. Gaillard, Marius-François [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IX. p. 424–425. 57 ANDRIEUX, Françoise, James R. Briscoe. Arrieu, Claude [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. II. p. 76. 58 1959 in music [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/1959_in_music#Classical_music. 59 GRIFFITHS, Paul. Messiaen, Olivier (Eugène Prosper Charles) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XVI. p. 491–504. 25

Fête des belles eaux Fête des belles eaux je skladba z roku 1937 určená jako hudební doprovod k fontánám na Pařížské exhibici. Obsazení: 6 Martenotových vln

Části:

1) Premières fusées 2) L'eau 3) Les fusées 4) L'eau 5) Les fusées 6) L'eau (à son maximum de hauteur) 7) Superposition de l'eau et des fusées 8) Feux d'artifice final60

Turangalîla Symfonie Turangalîla byla napsána mezi lety 1946–1948; její název je odvozen ze sanskrtu. Obsazení: sólový klavír sólové Martenotovy vlny dechy – pikola, 2 příčné flétny, 2 hoboje, anglický roh, 2 klarinety, basklarinet, 3 fagoty žestě – 4 rohy, 3 trubky, 1 D trubka, kornet, 3 trombóny, 1 tuba perkuse celesta smyčce – 32 houslí, 14 viol, 12 violoncell, 10 kontrabasů

Části: 1) Introduction 2) Chant d’amour 1 3) Turangalîla 1 4) Chant d’amour 2 5) Joie du Sang des Étoiles 6) Jardin du Sommeil d’amour 7) Turangalîla 2 8) Développement d’amour

60 Fête des belles eaux [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/F%C3%AAte_des_belles_eaux. 26

9) Turangalîla 3 10) Final61

Saint François d‘Assise Saint François d’Assise je tříaktová opera, složená mezi lety 1975–1983. Obsazení: dechy – 3 pikoly, 3 příčné flétny, 1 altová flétna, 3 hoboje, 1 anglický roh, 2 Es- klarinety, 3 klarinety, 1 basklarinet, 1 kontrabasklarinet, 3 fagoty, 1 kontrafagot. žestě – 6 F rohů, 1 malá D trubka, 3 trubky, 4 trombóny, 2 basové tuby, 1 kontrabasová tuba smyčce – 16 prvních houslí, 16 druhých houslí, 14 viol, 12 violoncell, 10 kontrabasů perkuse 3 Martenotovy vlny 150členný sbor62

Trois petites liturgies de la présence divine Trois petites liturgies de la présence divine je skladba, která vznikla mezi lety 1943–1944. Obsazení: sólový klavír sólové Martenotovy vlny 36 ženských hlasů perkuse smyčce – 8 prvních houslí, 8 druhých houslí, 6 viol, 6 violoncell, 4 kontrabasy

Části: 1. Antienne de la conversation intérieure 2. Séquence du verbe, cantique divin 3. Psalmodie de l'ubiquité par amour63

61 Turangalîla-Symphonie [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Turangal%C3%AEla-Symphonie. 62 Saint François d’Assise [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Saint_Fran%C3%A7ois_d%27Assise. 63 Trois petites liturgies de la présence divine [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Trois_petites_liturgies_de_la_pr%C3%A9sence_divine. 27

Feuillets inedits Feuillets inedits je skladba pro klavír a Martenotovy vlny, která byla vydána v roce 2001 Messiaenovou druhou ženou, Yvonne Loriod.64

2.1.12 Jacques Chailley Jacques Chailley (* v Paříži 24. března 1910, † v Montpellieru 21. ledna 1999) byl francouzský skladatel a muzikolog. Studoval na Pařížské konzervatoři skladbu, dirigentství a hudební vědu. Později se stal profesorem konzervatoře a vedoucím ústavu hudební vědy na univerzitě v Paříži. Byl jedním z prvních skladatelů, který použil Martenotovy vlny – ve skladbě Cantique du soleil z roku 1934.65

Cantique du soleil Obsazení: zpěv klavír 4 Martenotovy vlny66

Casa Dei - Z roku 199167 Obsazení: sbor Martenotovy vlny orchestr68

Les Perses d’Eschyle - Z roku 193669 Obsazení: Martenotovy vlny

64 Feuillets inedits [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Feuillets_inedits. 65 SPIETH-WEISSENBACHER, Christiane, Jean Gribenski. Chailley, Jacques. [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. V. p. 423–424. 66 Jacques Chailley [heslo]. Wikipedia, Die freie Enzyklopädie [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Jacques_Chailley. 67 Jacques Chailley [heslo]. Wikipedia, Die freie Enzyklopädie [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Jacques_Chailley. 68 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 69 Jacques Chailley [heslo]. Wikipedia, Die freie Enzyklopädie [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Jacques_Chailley. 28

sbor perkuse orchestr70

Le Cimetière Marin - Z roku 198071 Obsazení: Martenotovy vlny sbor orchestr72

2.1.13 Elmer Bernstein Elmer Bernstein (* v New Yorku 4. dubna 1922, † v Ojai 18. srpna 2004) byl americký skladatel a dirigent. Proslavil se zejména jako skladatel filmové hudby; skládal hudbu především pro westerny (Sedm statečných) a akční filmy (The Great Escape).73

Concertino Obsazení: Martenotovy vlny harfa orchestr74

2.1.14 Maurice Jarre Maurice Jarre (* v Lyonu 13. září 1924, † v Malibu 28. března 2009) byl francouzský skladatel. Skládal filmovou hudbu. Studoval na Pařížské konzervatoři skladbu u Arthura Honeggera a perkuse u Félixe Passerona. Jeho synem je skladatel Jean-Michel Jarre.75

70 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 71 Jacques Chailley [heslo]. Wikipedia, Die freie Enzyklopädie [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Jacques_Chailley. 72 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 73 PALMER, Christopher, Clifford McCarty, Martin Marks. Bernstein, Elmer [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. III. p. 442–443. 74 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 75 BRILL, Mark. Jarre, Maurice (Alexis) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XII. p. 898–899. 29

Lawrence of Arabia (soundtrack k filmu) Film „Lawrence of Arabia“ je z roku 1962. Obsazení: smyčce – 60 perkuse – 11 perkusistů 2 klavíry 2 harfy 3 Martenotovy vlny76

Mad Max Beyond Thunderdome (soundtrack k filmu) Soundtrack k filmu „Mad Max Beyond Thunderdome“ byl vydán roku 1985. Obsazení: zpěv (Tina Turner) sbor bubny klávesy perkuse saxofon kytara baskytara orchestr (Royal Philharmonic Orchestra) didgeridoo 3 Martenotovy vlny

Pozn.: Martenotovy vlny se objevují na skladbách soundtracku 4–6, tj. „Bartertown“, „The Children“ a „Coming Home“.77

2.1.15 Pierre Boulez Pierre Boulez (* v Montbrisonu 26. března 1925, † v Baden-Badenu 5. ledna 2016) byl francouzský skladatel a dirigent. Studoval na pařížské konzervatoři harmonii u Oliviera Messiaena. Byl představitelem pařížské avantgardy a zakladatelem aleatorní hudby.78

76 QUINN, Michael. Maurice Jarre Lawrence of Arabia Review. BBC – Music [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/music/reviews/pcd3/. 77 Mad Max Beyond Thunderdome (soundtrack) [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Mad_Max_Beyond_Thunderdome_(soundtrack). 78 HOPKINS, G. W., Paul Griffiths. Boulez, Pierre [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IV. p. 98–108. 30

Les poèmes de Char Obsazení: Martenotovy vlny zpěv klavír79

2.1.16 Sylvano Bussotti Sylvano Bussotti (* ve Florencii 1. října 1931) je italský skladatel. Studoval harmonii a kontrapunkt na konzervatoři ve Florencii. V letech 1956-1958 navštěvoval v Paříži soukromé kurzy Maxe Deutsche; zde se setkal s Pierrem Boulezem. Účastnil se také Darmstadtské letní školy. V roce 1958 zkomponoval své první publikované dílo, Due voci. Působil jako umělecký ředitel operního domu La Fenice v Benátkách.80

Due voci - Z roku 1958 Obsazení: soprán Martenotovy vlny orchestr81

Pièces de char - Z roku 1960 Obsazení: klavír baryton ženský hlas82 instrumentální soubor Martenotovy vlny83

79 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 13. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 80 OSMOND-SMITH, David. Bussotti, Sylvano [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IV. p. 678–682. 81 Sylvano Bussotti [heslo]. Wikipedia, l’enciclopedia libera [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: https://it.wikipedia.org/wiki/Sylvano_Bussotti#Opere. 82 Sylvano Bussotti [heslo]. Wikipedia, l’enciclopedia libera [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: https://it.wikipedia.org/wiki/Sylvano_Bussotti#Opere. 83 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 31

2.1.17 Gilles Tremblay Gilles Tremblay (* v Arvidě 6. září 1932) je kanadský skladatel, držitel Národního řádu Québecu (OQ). Na Pařížské konzervatoři studoval hudební analýzu u Oliviera Messiaena, klavír u Yvonne Loriod, kontrapunkt u Andrée Vaurabourg-Honeggerové a hru na Martenotovy vlny u Maurice Martenota.84

L’arbre de Borobudur - Z roku 1994 Obsazení: lesní roh 2 harfy kontrabas Martenotovy vlny 2 perkusisté gamelanový soubor85

2.1.18 Jacques Charpentier Jacques Charpentier (* v Paříži 18. října 1933) je francouzský skladatel a učitel. Vyučuje orchestraci na Pařížské konzervatoři a skladbu na Conservatoire National de Région. Studoval na Pařížské konzervatoři skladbu u Tonyho Aubina a hudební analýzu u Oliviera Messiaena. Ve svých skladbách čerpá nejen z Messiaenova vlivu, ale také z indické hudby, se kterou se seznámil během svého osmnáctiměsíčního pobytu v Bombaji a Kalkatě.86

Concertino alla francese Obsazení: Martenotovy vlny smyčcový orchestr perkuse87

84 MATHER, Bruce. Tremblay, Gilles [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXV. p. 716. 85 Gilles Tremblay [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gilles_Tremblay_(composer). 86 LOUVIER, Alain; Bruno Mantovani. Charpentier, Jacques [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. V. p. 504. 87 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 32

Suite Karnatique - skladba určená k sólové hře na Martenotovy vlny88

2.1.19 Jean-Claude Éloy Jean-Claude Éloy (* v Mont-St-Aignan poblíž Rouenu 15. června 1938) je francouzský skladatel. Studoval na Pařížské konzervatoři u Dariuse Millhauda, a to hru na klavír, komorní hudbu, kontrapunkt, hru na Martenotovy vlny a skladbu. Také navštěvoval Darmstadtskou letní školu s Karlheinzem Stockhausenem, Pierrem Boulezem, Olivierem Messiaenem, Hermannem Scherchenem a Henrim Pousseurem. Jeho díla čerpají z asijské (především japonské) kultury.89

Après une lecture d’André Breton - Z roku 1954; nedokončeno Obsazení: klavír Martenotovy vlny harfa zvonkohra nebo celesta vibrafon xylofon crotales perkuse90

Robaïa n° 104 de Omar Khayyam - Z roku 1959 Obsazení: soprán Martenotovy vlny91

88 Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html. 89 STOÏANOVA, Ivanka. Eloy, Jean-Claude [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. VIII. p. 159–160. 90 List of compositions by Jean-Claude Éloy [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_compositions_by_Jean-Claude_%C3%89loy. 91 List of compositions by Jean-Claude Éloy [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_compositions_by_Jean-Claude_%C3%89loy. 33

Cantate de chambre - Z roku 1960 Obsazení: soprán 2 Martenotovy vlny klavír harfa vibrafon marimba 3 perkuse

Části: 1) Hiver 2) Ombre92

Chants pour une ombre - Z roku 1961 Obsazení: soprán klavír harfa Martenotovy vlny 3 perkusisté

Části: 1) Chant 1 2) Chant 293

2.1.20 Tristan Murail Tristan Murail (narozen v Le Havre 11. března 1947) je francouzský skladatel a hudební teoretik. Studoval na Pařížské konzervatoři skladbu u Oliviera Messiaena. Je virtuozním hráčem na Martenotovy vlny, nahrál Messiaenovu symfonii Turangalîla. Skládá elektronickou a počítačovou hudbu.94

92 List of compositions by Jean-Claude Éloy [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_compositions_by_Jean-Claude_%C3%89loy. 93 List of compositions by Jean-Claude Éloy [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_compositions_by_Jean-Claude_%C3%89loy. 94 ANDERSON, Julian. Murail, Tristan [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XVII. p. 403–405. 34

Les Courants de l’espaces - Z roku 1979 Obsazení: Martenotovy vlny + syntetizér malý orchestr95

Les Nuages de Magellan - Z roku 1973 Obsazení: 2 Martenotovy vlny elektrická kytara perkuse96

La Conquête de l’Antarctique - Z roku 1982 Obsazení: Martenotovy vlny97

Tigres de verre - Z roku 1974 Obsazení: Martenotovy vlny klavír98

Mach 2,5 - Z roku 1971 Obsazení: 2 Martenotovy vlny99

95 Tristan Murail – Works. oficiální stránky Tristana Muraila [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.tristanmurail.com/en/oeuvres.html. 96 Tristan Murail – Works. oficiální stránky Tristana Muraila [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.tristanmurail.com/en/oeuvres.html. 97 Tristan Murail – Works. oficiální stránky Tristana Muraila [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.tristanmurail.com/en/oeuvres.html. 98 Tristan Murail – Works. oficiální stránky Tristana Muraila [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.tristanmurail.com/en/oeuvres.html. 99 Tristan Murail – Works. oficiální stránky Tristana Muraila [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.tristanmurail.com/en/oeuvres.html. 35

2.1.21 Claude Vivier Claude Vivier (* v Montréalu 14. dubna 1948, † v Paříži 12. března 1983) byl kanadský skladatel. Studoval u Gillese Tremblaye skladbu a analýzu na konzervatoři v Montréalu, později studoval skladbu v Kolíně nad Rýnem u Karlheinze Stockhausena.100

Prolifération - Z roku 1969 Obsazení: Martenotovy vlny klavír perkuse101

2.1.22 Jonny Greenwood Jonathan Greenwood (* v Oxfordu 5. listopadu 1971) je anglický hudebník. Ačkoli je známý především jako hráč na sólovou kytaru v britské rockové skupině Radiohead, je i skladatelem filmové a elektronické hudby. V roce 2004 složil skladbu Smear pro dvě Martenotovy vlny. Na tento nástroj také hraje v několika písních Radiohead, a to od jejich čtvrtého studiového alba, Kid A (2000) až po zatím poslední album, A Moon Shaped Pool (2016). Také spolupracuje s London Contemporary Orchestra. K Martenotovým vlnám ho přivedla tvorba Oliviera Messiaena, kterou poslouchal v období dospívání.102 V této části se budu zabývat pouze jeho vlastní artificiální tvorbou; pro tvorbu s Radiohead viz příslušný odstavec 2.2.1.

Smear - Z roku 2004 Obsazení: 2 Martenotovy vlny komorní soubor103

100 MIJNHEER, Jaco. Vivier, Claude [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXVI. p. 845–846. 101 Claude Vivier [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Claude_Vivier. 102 Nonesuch Journal Exclusive: An Interview with Jonny Greenwood. Oficiální stránky Nonesuch Journal [online časopis]. 6. 12. 2007 [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: http://www.nonesuch.com/journal/nonesuch- journal-exclusive-an-interview-with-jonny-greenwood. 103 Jonny Greenwood [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 12. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Jonny_Greenwood. 36

There Will Be Blood - Soundtrack k filmu; z roku 2007 Obsazení: perkuse harfa Martenotovy vlny klavír sólové housle smyčcový soubor104

2.2 Nonartificiální hudba pro Martenotovy vlny V nonartificiální hudbě plní Martenotovy vlny především funkci podkresovou; hudebníci si je vybírají především pro barvu jejich zvuku, aby svým písním dodali surreálný témbr. V tomto směru jsou Martenotovy vlny využity především v písni How to Disappear Completely (And Never Be Found Again) skupiny Radiohead, jejíž text se snaží navodit pocit odosobnění či nereálnosti (I’m not here, this isn’t happening – nejsem tady, tohle se ve skutečnosti neděje). Podobně je tomu v písni Resistance od skupiny Muse, kde hlavní postavy Orwellova románu 1984, Winston a Julie, přemítají nad tím, zda je jejich skrýš stále ještě bezpečná, nebo jsou již prozrazeni a jejich pocit bezpečí je jen přelud.105

2.2.1 Radiohead Radiohead jsou britská rocková skupina v obsazení Thom Yorke (kytara, zpěv), Jonny Greenwood (kytara, klávesy, Martenotovy vlny), Ed O’Brien (kytara, doprovodný zpěv), Colin Greenwood (baskytara; bratr Jonnyho Greenwooda) a Phillip Selway (bicí). Stali se populárními v roce 1992 se singlem Creep z jejich debutového alba, Pablo Honey; skupina je aktivní dodnes.106 Jonny Greenwood ve skupině používá Martenotovy vlny od roku 2000,107 tedy na albech Kid A (Parlophone, 2000), Amnesiac (Parlophone, 2001), Hail

104 There Will Be Blood (Live Film Version). Faber Music [online]. [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: http://www.fabermusic.com/repertoire/there-will-be-blood-live-film-version. 105 MARCHESE, David. Pomp and Circumstance. SPIN. 2009, Vol. 25, No. 9. p. 53. 106 BUCKLEY, David. Radiohead [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XX. p. 744. 107 OSBORN, Brad. Everything In Its Right Place: Analyzing Radiohead. New York: Oxford University Press, 2017. p. 119. 37

To The Thief (Parlophone, 2003), In Rainbows (XL Recordings, 2007) a A Moon Shaped Pool (XL Recordings, 2016).108 V roce 2001 Radiohead vystoupili na živém koncertu pro francouzskou televizi Canal+. Během písně How to Disappear Completely (And Never Be Found Again) doprovázelo skupinu šest ondistů. Šest Martenotových vln v jedné skladbě je přitom velmi vzácný úkaz; jediné další známé skladby pro takové množství těchto nástrojů jsou La fête des belles eaux Oliviera Messiaena, taktéž pro šest Martenotových vln, a Karakoram Pierra Vellonese pro sedm Martenotových vln.

2.2.2 Muse Muse jsou britská rocková skupina ve složení Matthew Bellamy (zpěv, kytara, klavír), Christopher Wolstenholme (baskytara, doprovodný zpěv) a Dominic Howard (bicí). Ve svých počátcích se inspirovali Radiohead, Nirvanou a Jeffem Buckleym.109 Do dnešního data vydali sedm studiových alb.110 Skladba Resistance z jejich pátého studiového alba, The Resistance (Warner Bros. Records; Helium 3, 2009)111, je doprovázena znásobenými Martenotovými vlnami.112

2.2.3 Gorillaz Gorillaz je sólový projekt Damona Albarna, bývalého člena britské skupiny Blur. Gorillaz je fiktivní skupina, jejíž animované členy vytváří kreslíř Jamie Hewlett. Členy skupiny jsou 2D (zpěv, klávesy), Murdoc Niccals (baskytara, doprovodný zpěv), Noodle (kytara, klávesy, doprovodný zpěv) a Russel Hobbs (bicí, perkuse).113 Příběhy skupiny Gorillaz jsou vyprávěny jak prostřednictvím videoklipů, tak i komiksů na oficiálních webových stránkách Gorillaz. Jediným stálým hudebníkem vytvářejícím hudbu pro projekt Gorillaz je Damon Albarn, který nicméně často spolupracuje s různými dalšími umělci.114

108 Radiohead Discography. Discogs [online]. [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/3840-Radiohead. 109 Muse (UK) [heslo]. Encyclopedy of Popular Music (fourth edition). LARKIN, Colin [ed.] Oxford University Press, 2006. Vol. VI, p. 83. 110 Albums. Oficiální stránky skupiny Muse [online]. [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: http://muse.mu/music- video/discog/album.htm. 111 Muse Discography. Discogs [online]. [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/1003- Muse. 112 Muse – The Making of „Resistance“. In: YouTube [online]. 19. 10. 2009 [vid. 8. 4. 2017]. Kanál uživatele tinajoo. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=3QAuGti4Pf0. 113 Gorillaz [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 12. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gorillaz. 114 Gorillaz [heslo]. The Encyclopedia of Popular Music (fourth edition). LARKIN, Colin [ed.] Oxford University Press, 2006. Vol. III, p. 835. 38

V roce 2008 Damon Albarn, opět ve spolupráci s Jamiem Hewlettem (v rámci projektu Gorillaz), vytvořil operu Monkey: Journey to the West, jejíž hudba těží z elektroniky i z čínských motivů. Pro instrumentaci Damon Albarn zvolil mnoho exotických nástrojů;115 kromě čínských hudebních nástrojů používá Martenotovy vlny i jiné netradiční nástroje evropské provenience, jako je glassharmonica nebo cristal Baschet, a to díky spolupráci s Thomasem Blochem, který ovládá hru na (nejenom) tyto tři posledně jmenované nástroje.116

2.2.4 Jacques Brel Jacques Brel (* 8. dubna 1929 v Bruselu, † 9. října 1978 v Bobigny) byl belgický zpěvák, který se proslavil svou písní Ne Me Quitte Pas, která se dočkala mnoha jazykových verzí. Nejznámější touto verzí je If You Go Away od Dustyho Springfielda, česky byly nazpívány dvě verze – Když mě opustíš Evy Pilarové z roku 1969 a Lásko prokletá Hany Hegerové z roku 1977.117 Skládal šansony od roku 1950, od roku 1953 s nimi vystupoval v Paříži.118 Ne Me Quitte Pas byla nahrána 11. září 1959 jako součást alba La valse à mille temps. V této písni je Brelův zpěv doprovázen klavírem a Martenotovými vlnami.119

2.2.5 Tom Waits Tom Waits (* 7. prosince 1949 v Pomoně v Kalifornii) je americký rockový zpěvák, skladatel a herec. Působí od konce 60. let 20. století; zatím vydal celkem jednadvacet alb.120 Je také autorem hudby k divadelní hře The Black Rider napsané na motivy Weberova Čarostřelce, která měla premiéru 31. března 1990 v hamburském Thalia Theater. V roce 2004 byla hra provedena v Londýně, v Barbican Arts Centre, v American Conservatory Theater a v Sydney.121 Během těchto představení se na hudební složce podílel také Thomas

115 Journey to the West (album) [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 12. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Journey_to_the_West_(album). 116 Gorillaz & ondes Martenot, glassharmonica, cristal Baschet. In: YouTube [online]. 6. 1. 2008. [cit. 12. 4. 2017]. Kanál uživatele theondes. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=7qagAnX6eJ8. 117 Ne me quitte pas [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 12. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ne_me_quitte_pas. 118 ANONYM. Brel, Jacques (Romain Georges) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IV. p. 311. 119 Jacques Brel – Ne Me Quitte Pas. J’ai la mémoire qui chante [online]. 1. 11. 2010. [cit. 13. 4. 2017]. Dostupné z: https://memoirechante.wordpress.com/2010/11/01/jacques-brel-ne-me-quitte-pas/. 120 WAITS, Tom [heslo]. The Encyclopedia of Popular Music (fourth edition). LARKIN, Colin [ed.] Oxford University Press, 2006. Vol. VIII, p. 470–471. 121 The Black Rider [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 13. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Black_Rider. 39

Bloch, který zde, stejně jako v Monkey: Journey to the West Damona Albarna, hrál na cristal Baschet, glassharmonicu a Martenotovy vlny.122

2.2.6 Yann Tiersen Yann Tiersen (* 23. června 1970 v Brestu) je francouzský hudebník a skladatel. První album, La valse des monstres, vydal v roce 1995. Jeho pozdější nahrávky jsou ve stylu minimalismu, což mu vysloužilo přezdívku „galský Michael Nyman“.123 Přestože vydal 9 studiových alb, je znám převážně jako skladatel filmové hudby, a to především hudby k filmu Amélie. Na tomto soundtracku použil Martenotovy vlny, na které hrála Christine Ott; s touto ondistkou spolupracoval i později pro svá alba L’Absente (2001) a Les Retrouvailles (2005).124

2.3 Použití – statistika Ve vybraném vzorku artificiálních skladeb125 převažuje sólový aspekt nad doprovodným, skladeb čistě jen pro Martenotovy vlny je ovšem menšina; většinou se jedná o orchestrální skladby, kde mají Martenotovy vlny sólový part. V nonartificiální hudbě jsou naopak Martenotovy vlny v drtivé většině využívány pouze jako doprovodný podkres. Dále je většina skladeb (34 z celkových 47, tedy přibližně čtyři pětiny) psána pro pouze jedny Martenotovy vlny, přičemž v případě použití více Martenotových vln se jedná především o případy se 2–3 těmito nástroji (2 Martenotovy vlny – celkem 6 skladeb ve vybraných skladbách, 3 Martenotovy vlny – 4 skladby), pouze ojedinělé případy používají větší množství těchto nástrojů (4–7 Martenotových vln po jedné skladbě s výjimkou 5 Martenotových vln – tento počet se ve vybraném vzorku skladeb nevyskytuje ani jednou). Tato skutečnost je ovšem dána také tím, že bylo vyrobeno celkem pouhých 370 Martenotových vln, jejich výskyt je tedy velice řídký, a navíc existuje jen málo skutečně profesionálních ondistů (během psaní této práce jsem narazila pouze na deset ondistů – počítajíc v to Jonnyho Greenwooda a Tristana Muraila, které jsem nakonec zahrnula mezi

122 Other Instruments. Tom Waits Library [online]. [cit. 13. 4. 2017]. Dostupné z: http://tomwaitslibrary.info/otherinstruments.html. 123 TIERSEN, Yann [heslo]. The Encyclopedia of Popular Music (fourth edition). LARKIN, Colin [ed.] Oxford University Press, 2006. Vol. VIII, p. 174–175. 124 Yann Tiersen [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 13. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Yann_Tiersen. 125 skladby z kapitoly 2.1; jelikož byly tyto skladby vybrány především z hlediska jejich významu, domnívám se, že je možno na jejich základě utvořit celkovou statistiku množství Martenotových vln ve skladbě – z tohoto hlediska se jedná o náhodný vzorek . Nonartificiální hudbu zde vynechávám z toho důvodu, že v ní bývají jedny Martenotovy vlny nahrány ve více stopách, a počet těchto stop se nedá přesně určit. 40 skladatele – a z toho navíc Ginette Martenotová a Yvonne Loriodová jsou již po smrti), a kromě toho působí v různých zemích – a tak je můžeme vidět pospolu v jedné skladbě pouze ve vzácných případech, jako na La fête des belles eaux během Pařížské výstavy v roce 1937 nebo na vystoupení Radiohead pro francouzskou televizi Canal+ v roce 2001. Skladatelé se tedy omezují na malý počet Martenotových vln ve svých skladbách i z čistě realizačních důvodů.

Jako sólový nástroj - Fête des belles eaux (Messiaen) - Turangalîla (Messiaen) - Trois petites liturgies de la présence divine (Messiaen) - Feuillets inedits (Messiaen) - Concertino alla francese (Charpentier) - Suite Karnatique (Charpentier) - Suite, op. 33 (Vuataz) - Prolifération (Vivier) - Suite pour Ondes musicales Martenot et piano (Milhaud) - L’annonce faite à Marie (Milhaud) - Fantaisie Lyrique (Arrieu) - Due voci (Bussotti) - Mach 2,5 (Murail) - Les Courants de l’espace (Murail) - Les Nuages de Magellan (Murail) - La Conquête de l’Antarctique (Murail) - Tigres de verre (Murail) - Altitude (Champagne) - Jeanne d’Arc au bucher (Honegger) - Concerto en Ut (Honegger) - Fantaisie (Vellones) - Karakoram (Vellones) - Fête Fantastique - Poème Symphonique (Levidis) - Smear (Greenwood) - Density 21.5 (Varèse)

41

- Fantaisie (Martinů)

Jako doprovodný nástroj - Saint François d’Assise (Messiaen) - Lawrence of Arabia (Jarre) - Mad Max Beyond Thunderdome (Jarre) - Hamlet (Milhaud) - Après une lecture d’André Breton (Éloy) - Robaïa n° 104 de Omar Khayyam (Éloy) - Cantate de chambre (Éloy) - Chants pour une ombre (Éloy) - Pièces de chair (Bussotti) - Cantique du soleil (Chailley) - Casa Dei (Chailley) - Les Perses d’Eschyle (Chailley) - Le Cimetière Marin (Chailley) - La passion noire (Gaillard) - Le Soulier de Satin (Honegger) - L’arbre de Borobudur (Tremblay) - Ecuatorial (Varèse) - Nocturnal (Varèse) - Les poèmes de Char (Boulez) - There Will Be Blood (Greenwood)

Jedny Martenotovy vlny - Turangalîla (Messiaen) - Trois petites liturgies de la présence divine (Messiaen) - Feuillets inedits (Messiaen) - Concertino alla francese (Charpentier) - Suite Karnatique (Charpentier) - Suite, op. 33 (Vuataz) - Prolifération (Vivier) - Suite pour Ondes musicales Martenot et piano (Milhaud) - Hamlet (Milhaud)

42

- Après une lecture d’André Breton (Éloy) - Robaïa n° 104 de Omar Khayyam (Éloy) - Chants pour une ombre (Éloy) - Fantaisie Lyrique (Arrieu) - Due voci (Bussotti) - Pièces de chair (Bussotti) - Les Courants de l’espace (Murail) - La Conquête de l’Antarctique (Murail) - Tigres de verre (Murail) - Casa Dei (Chailley) - Les Perses d’Eschyle (Chailley) - Le Cimetière Marin (Chailley) - Altitude (Champagne) - La passion noire (Gaillard) - Jeanne d’Arc au bucher (Honegger) - Concerto en Ut (Honegger) - Le Soulier de Satin (Honegger) - L’arbre de Borobudur (Tremblay) - Fantaisie (Vellones) - Poème Symphonique (Levidis) - Nocturnal (Varèse) - Density 21.5 (Varèse) - Les poèmes de Char (Boulez) - Fantaisie (Martinů) - There Will Be Blood (Greenwood)

Více Martenotových vln - Fête des belles eaux (Messiaen) (6) - Saint François d’Assise (Messiaen) (3) - Lawrence of Arabia (Jarre) (3) - Mad Max Beyond Thunderdome (Jarre) (3) - L’annonce faite à Marie (Milhaud) (2) - Cantate de chambre (Éloy) (2) - Mach 2,5 (Murail) (2)

43

- Les Nuages de Magellan (Murail) (2) - Cantique du soleil (Chailley) (4) - Karakoram (Vellones) (7) - Fête Fantastique (3) - Smear (Greenwood) (2) - Ecuatorial (Varèse) (2)

3 Známí hráči na Martenotovy vlny

3.1 Ginette Martenot Ginette Martenot (* 27. ledna 1902 v Paříži, † 6. září 1996 v Neuilly-sur-Seine)126 byla sestrou francouzského vynálezce Maurice Martenota. Stala se první sólovou ondistkou a začala jezdit po celém světě, aby představila Martenotovy vlny obecenstvu. Dirigovala soubor šesti Martenotových vln během představení Messiaenovy skladby Fête des belles eaux, kterých bylo celkem 72.127

3.2 Cynthia Millar Cynthia Millar (* 5. června 1956) je britská ondistka. Hru na Martenotovy vlny studovala u Jeanne Loriod a Johna Mortona; dále studovala hru na klavír. Hrála skladby od Elmera Bernsteina, Richarda Rodneyho Bennetta, Maurice Jarra, Henryho Manciniho a Miklóse Rózsa. Podílela se také na hudbě pro film a televizi; z více než stovky soundtracků, které nahrála, můžeme zmínit hudbu k filmům The Black Calderon (1985) nebo Ed Wood (1994).128

3.3 Thomas Bloch Thomas Bloch (* 1962 v Colmaru, Francie) je francouzský hráč na unikátní nástroje, jako jsou Martenotovy vlny, glassarmonica nebo cristal Baschet. Získal první cenu za hru na Martenotovy vlny na Paris Conservatoire National Supérieur de Musique a magisterský titul

126 Ginette Martenot [heslo]. Wikipédia, L’encyclopédie libre [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: https://fr.wikipedia.org/wiki/Ginette_Martenot. 127 Portraits de la FEAM: Ginette Martenot. Fédération des enseignements artistiques Martenot [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://federation-martenot.fr/Ginette-Martenot. 128 POOL, Jeannie Gayle. Millar, Cynthia [heslo]. Grove Music Online [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/A2093386?q=cynthia+millar. 44 z muzikologie na univerzitě ve Strasbourgu. Od roku 1992 učí hru na Martenotovy vlny na Strasbourg Conservatoire. Hraje skladby Oliviera Messiaena, Edgarda Varèse, Arthura Honeggera a dalších; spolupracuje také s ostatními ondisty: s Jonnym Greenwoodem (Thomas Bloch byl jedním z šesti ondistů, kteří hráli během živého vystoupení Radiohead pro Canal+ s písní How to Disappear Completely (And Never Be Found Again) 28. dubna 2001 v Paříži129) nebo s Damonem Albarnem ze skupiny Gorillaz.130

3.4 Geneviève Grenier Geneviève Grenier je ondistka z Kanady. Vystudovala hru na Martenotovy vlny na konzervatoři v Montréalu. Hraje především skladby pro Martenotovy vlny a orchestr, například Turangalîla Symphonie, Trois petites liturgies de la présence divine a St. François d’Assise od Oliviera Messiaena, Jeanne d’Arc au bucher od Atrhura Honeggera nebo Concertino Jacquese Charpentiera. Od roku 1988 je členem l’Ensemble d’ondes de Montréal; v letech 1998 a 1999 se podílela na organizaci Festival d’ondes Martenot de Montréal.131

3.5 Valérie Hartmann-Claverie Valérie Hartmann-Claverie (* v Paříži, datum narození nezveřejněno) je francouzská ondistka. Studovala hru na Martenotovy vlny u Jeanne Loriod na Paris Conservatoire; dále hru na klavír, na harfu, a komorní hudbu. Mezi lety 1974–1995 byla členkou sextetu Jeanne Loriod. V roce 1996 založila vlastní kvarteto, Ondes de Choc. Spolupracovala s Jonnym Greenwoodem na jeho skladbě Smear a byla jednou z 6 ondistů, kteří vystoupili při živém vystoupení Radiohead v Paříži (viz výše 3.4 Thomas Bloch).132

3.6 Jeanne Loriod Jeanne Loriod (* 13. července 1928 v Houilles; † 3. srpna 2001 v Juan-les-Pins) byla francouzská ondistka, švagrová Oliviera Messiaena. Studovala hru na klavír na Paris

129 Radiohead setlist at Canal Plus Studios, Paris, France. Setlist.fm [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.setlist.fm/setlist/radiohead/2001/canal-plus-studios-paris-france-2bd6ec36.html. 130 Thomas Bloch – Biography. Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_biography.html. 131 Notes biografiques de Geneviève Grenier. Oficiální stránky Geneviève Grenier [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://genevievegrenier.com/notes-biographiques-de-genevieve-grenier/. 132 Biographie. Oficiální stránky Valérie Hartmann-Claverie [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: https://www.valeriehartmannclaverie.com/biography. 45

Conservatoire, od roku 1947 se učila hrát na Martenotovy vlny. Později hru na tento nástroj vyučovala na Paris Conservatoire; mezi její žáky zde patřili např. Tristan Murail nebo Sylvano Bussotti.133

3.7 Christine Ott Christine Ott je francouzská ondistka a klavíristka. Vyučuje na konzervatoři ve Strasbourgu. Nahrála hudbu Yanna Tiersena k filmu Le Fabuleux Destin d‘Amélie Poulain. Dále spolupracovala s Radiohead – vystoupila po boku Jonnyho Greenwooda, Thomase Blocha, Valérie Hartmann-Claverie a dvou dalších ondistů na již zmíněném živém vystoupení Radiohead pro Canal+ v Paříži.134

3.8 Suzanne Binet-Audet Suzanne Binet-Audet (* 1942 v Montréalu) je kanadská ondistka. Studovala hru na varhany na konzervatoři v Montréalu; později začala hrát na Martenotovy vlny na Paris Conservatoire u Maurice Martenota a u Jeanne Loriod na Ècole Normale Superieure de Paris. Byla členkou sextetu Jeanne Loriod a od roku 1976 působí v Ensemble d’ondes de Montréal.135

133 MILLAR, Cynthia. Jeanne Loriod. The leading player – and tirelles champion – of a unique instrument. The Guardian. 6. září 2001 [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné online z: https://www.theguardian.com/news/2001/sep/06/guardianobituaries. 134 Christine Ott [heslo]. Wikipédia, L’encyclopédie libre [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: https://fr.wikipedia.org/wiki/Christine_Ott. 135 Suzanne Binet-Audet Biography. Oficiální stránky SMCQ [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.smcq.qc.ca/smcq/en/artistes/b/binetaudet_su/. 46

Závěr Martenotovy vlny jsou elektrofonický hudební nástroj, nástupce thereminu a předchůdce syntezátoru. Během své existence prošly dlouhým vývojem, bylo patentováno sedm základních modelů. Vzhledem k rozličným druhům reproduktorů, které k nástroji patří, má jejich zvuk velké výrazové možnosti, čehož skladatelé využívají. Pro Martenotovy vlny psali zpočátku hlavně skladatelé působící v Paříži, kde byl tento nástroj také prvně předveden. Později se jeho obliba rozšířila převážně po frankofonních oblastech a odtud pak do celého světa. Většina skladeb je pouze pro jeden tento nástroj, jen málo skladeb je pro více Martenotových vln. Zatímco v artificiální hudbě jsou Martenotovy vlny hojně používány jako sólový nástroj, v nonartificiální hudbě jsou využity jako doprovodný nástroj. Na světě není příliš mnoho ondistů, kteří tento nástroj ovládají na skutečně profesionální úrovni. Těm, pro které to však platí, se dostává mnoho zajímavých příležitostí, jak své umění uplatnit, a to jak vystupováním v repertoáru pro Martenotovy vlny, tak spoluprací se skladateli filmové hudby. Martenotovy vlny oplývají podivuhodným kouzlem; podle běžných zákonitostí by tento nástroj pomalu vymizel s nástupem syntezátoru. Martenotovy vlny přeci neumí nic, co by syntezátor nedokázal také. A přesto dodnes přitahují pozornost skladatelů i běžných posluchačů, kteří se táží, co že to slyší za podivný nástroj, který chvíli zpívá nadzemským hlasem, jindy zase piští a brumlá, jako když vylaďujeme dědečkovo staré rádio. Právě díky tomuto svému kouzlu Martenotovy vlny přežily své elektronické nástupce a dnes je stále můžeme slyšet nejen v koncertních síních, ale i ve filmech či na nahrávkách našich oblíbených hudebních skupin. Ve frankofonních (ale i anglofonních) částech světa se stále najde mnoho obdivovatelů Martenotových vln, kteří se i po téměř devadesáti letech od vynalezení tohoto nástroje Martenotovými vlnami zabývají, ať už teoreticky, či prakticky. Za zmínku určitě stojí Francouz Thomas Bloch, který hru na Martenotovy vlny vyučuje na konzervatoři ve Strasbourgu, je předním ondistou, a také jim věnuje rozsáhlou kapitolu na svých oficiálních webových stránkách, která má navíc díky jeho magisterskému titulu z muzikologie odbornou úroveň. Na prosazení Martenotových vln do povědomí široké veřejnosti má zase lví podíl britský hudebník a skladatel Jonny Greenwood, který na Martenotovy vlny hraje v jedné z nejvýznamnějších rockových skupin v historii Velké Británie, Radiohead. Díky němu dnes tento nástroj znají miliony fanoušků Radiohead po celém světě. Martenotovy vlny tedy před sebou stále ještě mají otevřenou budoucnost.

47

Résumé Tato bakalářská práce je souborným přehledem vědomostí o elektrofonickém hudebním nástroji zvaném Martenotovy vlny. Martenotovy vlny fungují na principu interference dvou vysokých frekvencí. V průběhu let doznala jejich stavba řady změn, a to především ve způsobu ovládání nástroje. Nezvyklá barva zvuku Martenotových vln vedla některé skladatele k tomu, aby se s jejich pomocí pokusili navodit surreálný efekt. Skladby pro Martenotovy vlny jsou psány od samého počátku vzniku tohoto nástroje v roce 1928 až do dnešních dnů, a to ve vážné i v populární hudbě. Většina skladeb je psána pro jedny až troje Martenotovy vlny; použití vícero Martenotových vln je spíše raritou, a to jednak kvůli nedostupnosti tohoto nástroje (bylo vyrobeno pouhých 370 kusů), tak i kvůli nedostatku hudebníků, kteří na Martenotovy vlny hrají. S tímto problémem ovšem bojuje mnoho mužů a žen, kteří hru na Martenotovy vlny vyučují na konzervatořích a zároveň jsou vystupujícími umělci.

This bachelor thesis is a complex treatise on the musical instrument called the Ondes Martenot. The sound of the Ondes Martenot is created by the interference of two high pitches. During the course of years the instrument underwent several changes, mostly in how the instrument was played. The unusual colour of the Ondes Martenot’s sound has led several composers to use it to create a surreal atmosphere of their works. Compositions for the Ondes Martenot have been written since the very invention of the instrument in 1928 until today, in both the classical and the popular music. Most compositions have been written for 1–3 Ondes Martenot; a higher number of the Ondes Martenots used in a composition is a rarity. This is caused by the fact that only about 370 of these instruments had been made, and also because there are only very few Ondes Martenot players. The latter problem is currently being dealt with by several men and women, who teach playing of the Ondes Martenot at conservatoires and who are also performers.

48

Použitá literatura GUŠTAR, Milan. Elektrofony: historie, principy, souvislosti. Část I, Elektromechanické nástroje. 1. vydání. Praha, 2007. ISBN 978-80-239-8446-0.

GUŠTAR, Milan. Elektrofony: historie, principy, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7.

OSBORN, Brad. Everything In Its Right Place: Analyzing Radiohead. New York: Oxford University Press, 2017.

Grove Dictionary ANONYM. Brel, Jacques (Romain Georges) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IV. p. 311.

ANDERSON, Julian. Murail, Tristan [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XVII. p. 403–405.

ANDRIEUX, Françoise, James R. Briscoe. Arrieu, Claude [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. II. p. 76.

BRILL, Mark. Jarre, Maurice (Alexis) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XII. p. 898–899.

BROTBECK, Roman. Vuataz, Roger [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXVI. p. 909.

BUCKLEY, David. Radiohead [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XX. p. 744.

DAVIES, Hugh. Heliophon [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. II, p. 211–212.

DAVIES, Hugh. Hugoniot, Charles–Emile [heslo]. The New Grove Dictionary of Musical Instruments. SADIE, Stanley [ed.] London: Macmillan Press Ltd., 1984. Vol. II, p. 259.

DAVIES, Hugh. Ondioline [heslo]. The New Grove Dictionary of Musical Instruments. SADIE, Stanley [ed.] London: Macmillan Press Ltd., 1984. Vol. II, p. 818.

49

DESAUTELS, Andrée. Champagne, Claude (Joseph Arthur Adonai) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. V. p. 458–459.

DRAKE, Jeremy. Milhaud, Darius [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XVI. p. 675–682.

GRIFFITHS, Paul. Messiaen, Olivier (Eugène Prosper Charles) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XVI. p. 491–504.

GRIFFITHS, Paul. Varèse, Edgard (Victor Achille Charles) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXVI. p. 273–280.

HOPKINS, G. W., Paul Griffiths. Boulez, Pierre [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IV. p. 98–108.

HOWE, Hubert S., Jr. Maurice Martenot [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XV., p. 904.

LEOTSAKOS, George. Levidis, Dimitrios [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XIV. p. 607–608.

LOUVIER, Alain; Bruno Mantovani. Charpentier, Jacques [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. V. p. 504.

MATHER, Bruce. Tremblay, Gilles [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXV. p. 716.

MIJNHEER, Jaco. Vivier, Claude [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXVI. p. 845–846.

ORTON, Richard. Ondes Martenot [heslo]. The New Grove Dictionary of Musical Instruments. SADIE, Stanley [ed.] London: Macmillan Press Ltd., 1984. Vol. II, p. 816– 818.

OSMOND-SMITH, David. Bussotti, Sylvano [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IV. p. 678–682.

50

PALMER, Christopher, Clifford McCarty, Martin Marks. Bernstein, Elmer [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. III. p. 442–443.

POOL, Jeannie Gayle. Millar, Cynthia [heslo]. Grove Music Online [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/A2093386?q=cynthia+ millar.

SMACZNY, Jan. Martinů, Bohuslav (Jan) [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XV. p. 939–945.

SPIETH-WEISSENBACHER, Christiane, Jean Gribenski. Chailley, Jacques. [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. V. p. 423–424.

SPRATT, Geoffrey K. Honegger, Arthur [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XI. p. 679–684.

STOÏANOVA, Ivanka. Eloy, Jean-Claude [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. VIII. p. 159–160.

TCHAMKERTEN, Jacques. Vellones, Pierre [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. XXVI. p. 382.

VAN HOUTEN, Theodore. Gaillard, Marius-François [heslo]. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (second ed.). SADIE, Stanley; John Tyrell [ed.] London: Macmillan Publishers, 2001. Vol. IX. p. 424–425.

Encyclopedy of Popular Music Gorillaz [heslo]. The Encyclopedia of Popular Music (fourth edition). LARKIN, Colin [ed.] Oxford University Press, 2006. Vol. III, p. 835.

Muse (UK) [heslo]. Encyclopedy of Popular Music (fourth edition). LARKIN, Colin [ed.] Oxford University Press, 2006. Vol. VI, p. 83.

TIERSEN, Yann [heslo]. The Encyclopedia of Popular Music (fourth edition). LARKIN, Colin [ed.] Oxford University Press, 2006. Vol. VIII, p. 174–175.

WAITS, Tom [heslo]. The Encyclopedia of Popular Music (fourth edition). LARKIN, Colin [ed.] Oxford University Press, 2006. Vol. VIII, p. 470–471.

Periodika

51

BATTAGLIA, Andy. Ondes Martenot: An Introduction. In: Red Bull Music Academy Daily [online]. [cit. 10. 4. 2017]. Dostupné z: http://daily.redbullmusicacademy.com/2014/03/ondes-martenot-introduction.

MARCHESE, David. Pomp and Circumstance. SPIN. 2009, Vol. 25, No. 9. p. 53.

MILLAR, Cynthia. Jeanne Loriod. The leading player – and tirelles champion – of a unique instrument. The Guardian. 6. září 2001 [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné online z: https://www.theguardian.com/news/2001/sep/06/guardianobituaries.

Nonesuch Journal Exclusive: An Interview with Jonny Greenwood. Oficiální stránky Nonesuch Journal [online časopis]. 6. 12. 2007 [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: http://www.nonesuch.com/journal/nonesuch-journal-exclusive-an-interview-with-jonny- greenwood.

Online slovníky 1959 in music [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/1959_in_music#Classical_music.

Christine Ott [heslo]. Wikipédia, L’encyclopédie libre [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: https://fr.wikipedia.org/wiki/Christine_Ott.

Claude Vivier [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Claude_Vivier.

Dimitrios Levidis [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Dimitrios_Levidis.

Fête des belles eaux [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/F%C3%AAte_des_belles_eaux.

Feuillets inedits [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Feuillets_inedits.

Gilles Tremblay [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gilles_Tremblay_(composer).

Ginette Martenot [heslo]. Wikipédia, L’encyclopédie libre [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: https://fr.wikipedia.org/wiki/Ginette_Martenot.

Gorillaz [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 12. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gorillaz.

Jacques Chailley [heslo]. Wikipedia, Die freie Enzyklopädie [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Jacques_Chailley.

Jonny Greenwood [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Jonny_Greenwood.

52

Journey to the West (album) [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 12. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Journey_to_the_West_(album).

List of compositions by Darius Milhaud [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_compositions_by_Darius_Milhaud.

List of compositions by Jean-Claude Éloy [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_compositions_by_Jean-Claude_%C3%89loy.

Mad Max Beyond Thunderdome (soundtrack) [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Mad_Max_Beyond_Thunderdome_(soundtrack).

Ne me quitte pas [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 12. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ne_me_quitte_pas.

Saint François d’Assise [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Saint_Fran%C3%A7ois_d%27Assise.

Sylvano Bussotti [heslo]. Wikipedia, l’enciclopedia libera [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: https://it.wikipedia.org/wiki/Sylvano_Bussotti#Opere.

The Black Rider [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 13. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Black_Rider.

Trois petites liturgies de la présence divine [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Trois_petites_liturgies_de_la_pr%C3%A9sence_divine.

Turangalîla-Symphonie [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 6. 2. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Turangal%C3%AEla-Symphonie.

Yann Tiersen [heslo]. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [cit. 13. 4. 2017]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Yann_Tiersen.

Ecuatorial (Varèse, Edgard) [heslo]. Petrucci Music Library [online]. [cit. 12. 2. 2017]. Dostupné z: http://imslp.org/wiki/Ecuatorial_(Var%C3%A8se,_Edgard).

YouTube Gorillaz & ondes Martenot, glassharmonica, cristal Baschet. In: YouTube [online]. 6. 1. 2008 [cit. 12. 4. 2017]. Kanál uživatele theondes. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=7qagAnX6eJ8.

Muse – The Making of „Resistance“. In: Youtube [online]. 19. 10. 2009 [vid. 8. 4. 2017]. Kanál uživatele tinajoo. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=3QAuGti4Pf0.

53

Discogs Muse Discography. Discogs [online]. [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/1003-Muse.

Radiohead Discography. Discogs [online]. [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/3840-Radiohead.

Ostatní zdroje Albums. Oficiální stránky skupiny Muse [online]. [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: http://muse.mu/music-video/discog/album.htm.

Biographie. Oficiální stránky Valérie Hartmann-Claverie [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: https://www.valeriehartmannclaverie.com/biography.

BLOCH, Thomas. Music for Ondes Martenot (About this recording). Naxos Records [online]. [cit. 13. 2. 2017]. Dostupné z: https://www.naxos.com/mainsite/blurbs_reviews.asp?item_code=8.555779&catNum=5557 79&filetype=About%20this%20Recording&language=English.

Claude Champagne. Bibliothèque Nationale de France [online]. [cit. 10. 2. 2017]. Dostupné z: http://data.bnf.fr/12473301/claude_champagne/.

Jacques Brel – Ne Me Quitte Pas. J’ai la mémoire qui chante [online]. 1. 11. 2010. [cit. 13. 4. 2017]. Dostupné z: https://memoirechante.wordpress.com/2010/11/01/jacques-brel-ne- me-quitte-pas/.

L’annonce faite à Marie. Op. 117. Bibliothèque Nationale de France [online]. [cit. 8. 2. 2017]. Dostupné z: http://data.bnf.fr/14783297/darius_milhaud_l_annonce_faite_a_marie__op__117/.

Notes biografiques de Geneviève Grenier. Oficiální stránky Geneviève Grenier [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://genevievegrenier.com/notes-biographiques-de- genevieve-grenier/.

Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_ondes-martenot.html.

Other Instruments. Tom Waits Library [online]. [cit. 13. 4. 2017]. Dostupné z: http://tomwaitslibrary.info/otherinstruments.html.

Pierre Vellones et les Ondes Martenot. Stránky Association Pierre Vellones [online]. [cit. 11. 2. 2017]. Dostupné z: http://vellones.free.fr/martenot.html.

Portraits de la FEAM: Ginette Martenot. Fédération des enseignements artistiques Martenot [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://federation-martenot.fr/Ginette- Martenot.

54

QUINN, Michael. Maurice Jarre Lawrence of Arabia Review. BBC – Music [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/music/reviews/pcd3/.

Radiohead setlist at Canal Plus Studios, Paris, France. Setlist.fm [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.setlist.fm/setlist/radiohead/2001/canal-plus-studios-paris-france- 2bd6ec36.html.

Suzanne Binet-Audet Biography. Oficiální stránky SMCQ [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.smcq.qc.ca/smcq/en/artistes/b/binetaudet_su/.

There Will Be Blood (Live Film Version). Faber Music [online]. [cit. 8. 4. 2017]. Dostupné z: http://www.fabermusic.com/repertoire/there-will-be-blood-live-film-version.

Thomas Bloch – Biography. Oficiální stránky Thomase Blocha [online]. [cit. 30. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.thomasbloch.net/en_biography.html.

Tristan Murail – Works. Oficiální stránky Tristana Muraila [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.tristanmurail.com/en/oeuvres.html.

Works by Roger Vuataz. Musinfo – The Database of Swiss Music [online]. [cit. 7. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.musinfo.ch/index.php?content=maske_werke&pers_id=1357&name=Vuataz& vorname=Roger.

Zdroje obrázků Obrázky 1.A-C - GUŠTAR, Milan. Elektrofony: historie, principy, souvislosti. Část II, Elektronické nástroje. 1. vydání. Praha, 2008. ISBN 978-80-239-8447-7.

55