JIHO ČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUD ĚJOVICÍCH FILOZOFICKÁ FAKULTA HISTORICKÝ ÚSTAV

DIPLOMOVÁ PRÁCE

PÍSECKÉ GYMNÁZIUM V LETECH 1778-1850

Vedoucí práce: doc. PhDr. Miroslav Novotný, CSc. Autor práce: Kristýna Pichlíková Studijní obor: Kulturní historie

2009

Prohlašuji, že svoji diplomovou práci jsem vypracovala samostatn ě pouze s použitím pramen ů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., v platném zn ění, souhlasím se zve řejn ěním své diplomové práce, a to v nezkrácené podob ě elektronickou cestou ve ve řejn ě p řístupné části databáze STAG provozované Jiho českou univerzitou v Českých Bud ějovicích na jejích internetových stránkách.

České Bud ějovice, 24. dubna 2009

Za cenné rady a trp ělivost d ěkuji doc. PhDr. Miroslavu Novotnému, CSc. a pracovník ům Státního okresního archivu v Písku.

ANOTACE

Náplní této diplomové práce je vývoj píseckého gymnázia v letech 1778-1850. Práce vznikla na základ ě studia odborné literatury a pramen ů uložených ve Státním okresním archivu v Písku. První část práce se zabývá stru čnými d ějinami m ěsta Písku, hlavní d ůraz je p řitom kladen na vznik gymnázia. Nejsou zde opomenuty ani ostatní st řední školy, které vznikly v Písku v devatenáctém století. Hlavní část práce je zam ěř ena na samotné písecké gymnázium, p řičemž veškeré poznatky jsou dávány do kontextu d ějin vzd ělanosti a samotného m ěsta. Analýza školy je p ředevším zam ěř ena na studenty. Zaznamenává nejen jejich po čet, ale také prosp ěch a dobu jejich studia. Není opomenut ani jejich teritoriální a sociální původ, který je zkoumán z hlediska zam ěstnání otc ů. Záv ěre čná část diplomové práce se věnuje u čitelskému sboru.

ANNOTATION

This thesis explores the development of the grammar school in Písek in years 1778-1850. It is based on a thorough study of specialized literature and archival resources in the Písek State District Archives. The first part of the thesis briefly introduces the history of the town and the circumstances of the local secondary schools establishment in the 18th and 19th centuries. The essential part focuses on the grammar school development in connexion with the culture of the town and education history. The most important data include the total number of students, their results, length of studies, territorial and social origin on the base of their fathers' employment. The final part of the thesis is devoted to the teaching staff. Obsah

ÚVOD ...... 6 I. PÍSEK – STRU ČNÁ HISTORIE M ĚSTA ...... 10 I. 1. P ROM ĚNY M ĚSTA V 19. STOLETÍ ...... 18 II. VZNIK A VÝVOJ JEDNOTLIVÝCH ŠKOL V PÍSKU ...... 22 II. 1. R EÁLKA ...... 22 II. 2. D ALŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY ...... 27 III. PÍSECKÉ GYMNÁZIUM ...... 35 III. 1. Z MĚNY VE ŠKOLSTVÍ NA PO ČÁTKU 19. STOLETÍ ...... 38 ANEB NOVÝ STUDIJNÍ ŘÁD V ROCE 1805 ...... 38 III. 2. L ÉTA 1805-1820 NA PÍSECKÉM GYMNÁZIU ...... 40 III. 3. Z MĚNY VE ŠKOLSTVÍ VE 40. A 50. LETECH 19. STOLETÍ ...... 42 III. 4. Z MĚNY NA PÍSECKÉM GYMNÁZIU VE 30.-50. LETECH 19. STOLETÍ ...... 45 IV. STUDIUM A STUDENTI ...... 47 IV. 1. C HOVÁNÍ STUDENT Ů VE ŠKOLE A NA VE ŘEJNOSTI ...... 51 IV. 2. T ERITORIÁLNÍ P ŮVOD STUDENT Ů ...... 56 IV. 3. S OCIÁLNÍ P ŮVOD STUDENTŮ ...... 59 IV. 4. Z NÁMÉ OSOBNOSTI , KTERÉ V LETECH 1778-1850 STUDOVALY V PÍSKU 63 V. U ČITELÉ ...... 66 ZÁV ĚR...... 70 NEVYDANÉ PRAMENY ...... 72 VYDANÉ PRAMENY ...... 72 SEZNAM LITERATURY ...... 73 SEZNAM P ŘÍLOH ...... 76

5 Úvod

Předložená práce se snaží p řiblížit založení, vývoj a prom ěny jednoho z významných jiho českých, resp. českých gymnaziálních ústav ů v devatenáctém a v první polovin ě dvacátého století, tj. gymnázia v Písku. Práce se zabývá obdobím let 1778-1850, což je od založení gymnázia až do Bonitz-Exnerovy reformy a následného po češt ění písecké školy. P řitom nejde pouze o to, zachytit velké d ějiny píseckého ústavu, ale pozornost je také soust řed ěna i na vnit řní záležitosti školy, žák ů a u čitel ů, kte ří zde v daném období studovali a vyu čovali. Dále se práce také pokouší zmapovat socioprofesní zázemí žák ů a jejich teritoriální p ůvod. Samoz řejm ě není opomenuto ani jejich v ěkové složení a po čet na škole v jednotlivých letech. Práce se též snaží zachytit složení pedagogického sboru v daném období. Veškeré zde uvedené informace jsou za řazeny do širšího kontextu d ějin vzd ělanosti a d ějin samotného m ěsta Písku. Pro zpracování d ějin m ěsta vychází práce p řevážn ě z díla Augusta Sedlá čka Dějiny královského m ěsta Písku nad Otavou .1 Sedlá čkova syntéza mapuje prakticky d ějiny města rok po roce. Na up řesn ění n ěkterých informací pak byla použita kniha od Ji řího Práška Písecké 2. tisíciletí .2 Téma píseckého gymnázia jsem si vybrala nejen proto, že pocházím z Písku, ale také proto, že a čkoli se tam ější gymnázium m ůže pochlubit tém ěř čvrttisíciletí trvající tradicí, jeho d ějinám se zatím nikdo soustavn ěji a podrobn ěji nev ěnoval. V podstat ě k danému tématu dodnes neexistuje žádná významn ější samostatná odborná práce či studie - vyjma článku Přísp ěvek ke vzniku gymnázia od Miloslava Volfa uve řejn ěném v Jiho českém sborníku historickém, 3 který pojednává o založení gymnázia v Písku. Nejrozsáhlejší p řísp ěvek k dějinám gymnázia tak stále p ředstavují p říslušné části t řetího dílu již zmín ěných Dějin královského m ěsta Písku nad Otavou od Augusta Sedlá čka. 4 Tato studie je pom ěrn ě rozsáhlá a podrobná. Avšak v ětšina událostí není za řazena

1 August SEDLÁ ČEK , D ějiny královského krajského m ěsta Písku nad Otavou. Od nejstarších dob až po z řízení královského ú řadu , I. díl, Písek 1911; TÝŽ, Dějiny královského krajského m ěsta Písku nad Otavou. Od za řízení královského ú řadu až do dnešní doby , II. díl, Písek 1912. 2 Ji ří PRÁŠEK, Písecké 2. tisíciletí , Písek 2000. 3 Miloslav VOLF, Přísp ěvek ke vzniku píseckého gymnázia (k 200. výro čí trvání ústavu), Jiho český sborník historický 46, 1977, s. 44-53. 4 August SEDLÁ ČEK, D ějiny královského krajského m ěsta Písku nad Otavou. D ějiny zvláštních částí , III. díl, Písek 1913, s. 192-257.

6 do širšího kontextu d ějin vzd ělanosti. Dále d ějinám ústavu byly v ěnovány úvodní studie v almanaších, které vyšly ke 150. a ke 170. výro čí založení gymnázia. 5 S těmito studiemi se musí pracovat opatrn ě, jelikož byly napsány tak řka s vlasteneckým zápalem a v oslavném až patetickém duchu, tudíž jsou n ěkteré informace v nich uvedené podány neobjektivn ě. Další literatura, která byla p ři psaní práce použita, se vztahuje k dějinám vzd ělanosti. Z těch starších prací nelze opomenout faktograficky stále hodnotné Školy české od Jana Šafránka. 6 Tato práce je sice velice podrobná, zabývá se d ějinami školství od jeho po čátk ů až po první sv ětovou válku, ale byla napsána s jednozna čným národním akcentem. Další práce, která byla napsaná rovn ěž p řevážn ě v tomto duchu, pochází od Otakara Kádnera, a tvo ří rozsáhlou sou část desátého dílu Československé vlastiv ědy .7 Na vývoj st ředních škol jsou p řevážn ě zam ěř eny práce Zdenky Veselé. 8 Tyto práce vznikly v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, takže z nich ob čas siln ě dýchá poplatnost dané dob ě. Ovšem vcelku dob ře faktograficky popisují zm ěny ve školství a školské reformy. Poslední dv ě práce byly st ěžejní pro tuto diplomovou práce. Jde o knihu Miroslava Novotného, 9 která se zabývá vývojem školství na jihu Čech. Jsou zde velmi podrobn ě zaznamenané zm ěny ve školství a veškeré školské reformy týkající se škol i pedagog ů. Poslední práci, která také byla inspirací pro tuto diplomovou práci, napsala Kate řina Řezní čková. 10 Ta se ve své knize zabývala zm ěnami ve školství ve druhé polovin ě devatenáctého století. Veškeré tyto zm ěny pak promítla do fungování jind řichohradeckého gymnázia a srovnala je i s Akademickým gymnáziem v Praze. Metodologicky se tato dipolomová práce inspirovala prosopografií, která se jako metoda prosadila v šedesátých letech minulého století. Je to kombinace narativního životopisného vypráv ění s přesností statistického zpracování. Velice d ůležitý je pro tuto

5 Almanach 150 let gymnázia v Písku , Písek 1928; Almanach 170 let píseckého gymnázia , Písek 1948. 6 Jan ŠAFRÁNEK, Školy české. Obraz jejich vývoje a osud ů, Praha 1913. 7 Otakar KÁDNER, Školství v Republice Československé , in: Václav D ědina – Otakar Kádner (edd.), Československá vlastiv ěda X. Osv ěta, Praha 1931, s. 7-222. 8 Zdenka VESELÁ, Česká st řední škola od národního obrození do druhé sv ětové války , Praha 1972; TÁŽ, Dokumenty z vývoje české st řední školy 1848-1939 , Brno 1973. 9 Miroslav NOVOTNÝ a kol., D ějiny vyššího školství a vzd ělanosti na jihu Čech. Od st ředov ěkých po čátk ů do sou časnosti , České Bud ějovice 2006. 10 Kate řina ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci a kanto ři za starého Rakouska. České st řední školy v letech 1867-1918 , Praha 2007.

7 metodu konkrétní soubor osob, vybraný podle ur čitých zásad. Ke každé osob ě ze souboru se pak zjiš ťuje d ůležité množství údaj ů, čímž se pak vytvá ří jednotlivé životopisy (biogramy). 11 V případ ě této práce jde o skupinu žák ů studujících na píseckém gymnáziu v letech 1778-1850, k nimž byly zjiš ťovány údaje o jejich teritoriálním a sociálním p ůvodu, dále o prosp ěchu a dob ě jejich studia. Statistické zpracování t ěchto údaj ů dokládá Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 , která se skládá ze dvou tabulek s názvem Katalogy žák ů a Privatstudenten . Kompletní databáze je p řiložena na CD a byla vytvo řena v programu Microsoft Access 2000. Do databáze byli zahrnuti všichni žáci studující na píseckém gymnáziu v letech 1778-1850. Pramennou základnu této práce tvo ří hlavn ě semestrální katalogy, 12 Knihy t řídních známek 13 a Matrika školy, 14 ze které byly použity informace na dopln ění, v případ ě, že chyb ěl n ějaký údaj v semestrálním katalogu nebo v Knize t řídních známek. Dále byla matrika využita pro kontrolu, pop ř. dopln ění, po čtu d ětí v daném roce. Vzhledem k tomu, že v roce 1850 došlo ke zm ěně v evidenci student ů, byl pro tento rok použit Hlavní katalog. 15 Všechny nové údaje zapsané v hlavním katalogu sice byly uvedeny do tabulek databáze, avšak není s nimi více pracováno, jelikož by nemohlo dojít ke srovnání daných údaj ů, protože takto je vedený jen poslední rok zkoumaného období. Z výše uvedených pramen ů byly čerpány informace pro tabulky databáze. Tyto materiály byly v letech 1778-1805 vedeny latinsky a v ostatních letech již n ěmecky. Data o p ůsobení konkrétního u čitele na škole byla zjiš ťována na základ ě údaj ů uvedených v kartonech v ěnovaných u čitel ům. 16 Tyto kartony obsahují veškeré písemnosti týkajících se jednotlivých u čitel ů. Pedagogové jsou v kartonech řazeni abecedn ě a každému je v ěnována jedna složka, která v ětšinou obsahuje jmenovací dopis do funkce u čitele na gymnáziu v Písku, dále zde bývá zpráva o jeho odchodu a

11 Jana BOROVI ČKOVÁ – Ji ří STO ČES, Nové metody – prosopografie , Práce z archivu akademie v ěd, řada A, svazek 7, Praha 2002, s. 47. 12 SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15-55, kart. 1-5. 13 SOkA Písek, Gymnázium, Kniha t řídních známek 1778-1848, inv. č. 60-62, sign. 1/60-62, kniha č. 60-62. 14 SOkA Písek, Gymnázium, Matrika školy/Matricila Gymnasii 1778-1846, inv. č. 4, sign 1/4, kniha č. 4. 15 SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63., sign. 1/63, kniha č. 63. 16 SOkA Písek, Gymnázium, Osobní záležitosti u čitel ů, suplent ů, asistent ů: osobní výkazy, jmenování, služné, výpomoc, žaloby, exekuce, vyznamenání, pochvalné uznání, disciplinární řízení, povýšení, penzionování a jiné 1812-1850, inv. č. 293, sign. II/2, kart. 22-26.

8 korespondence mezi vyu čujícím a školskou radou. V pozd ějších letech jsou u u čitel ů i tzv. eviden ční listy, které zaznamenávají stru čnou kariéru daného pedagoga. Vše je samoz řejm ě vedeno n ěmecky. K zjiš ťování p řestupk ů žák ů proti školnímu na řízení posloužily zápisy v Knize hanby. 17 Vlastní diplomová práce je člen ěna na p ět v ětších celk ů. První část se stru čně v ěnuje dějinám m ěsta Písku od jeho založení až po polovinu devatenáctého století. D ůraz je hlavn ě kladen na okolnosti vzniku gymnázia. Druhá část pak pojednává o jednotlivých školách, které ve zkoumaném období vznikly ve m ěst ě vyjma gymnázia. Tomu je věnována následující kapitola práce, sledující zm ěny na gymnáziu, které vyvolaly r ůzné školské reformy. P ředposlední část práce se pak v ěnuje struktu ře gymnaziálního studia a student ům. A kone čně poslední kapitola práce se p řehledn ě zabývá pedagogy, kte ří ve zkoumaném období p ůsobili na gymnáziu.

17 SOkA Písek, Gymnázium, Kniha hanby 1815-1838, inv. č. 179, sign. I/179, kniha č. 179.

9 I. Písek – stru čná historie m ěsta

Po řece Otav ě za vorem vor v jarech a létech odplouvaly, míjely v dálku, zrozenci hor, a my se za nimi dívávali.

Za vorem vor a po šiku šik my odtud do sv ěta odcházeli, zapadal, Otavo, tvých jez ů vzlyk, my jej však do srdcí uzav řeli. 18

Historie píseckého školství je velmi bohatá a svými ko řeny sahá až k po čátk ům města v polovin ě 14. století. Zmínky o m ěst ě se poprvé objevily v listin ě krále Václava I., která byla vydaná roku 1243. Toto datum je dnes považováno za rok založení m ěsta. Díky výhodné poloze na řece Otav ě a t ěžb ě zlata – mj. byla ve 14. století v Písku postavena mincovna a zlato se za čalo t ěžit i v Píseckých horách 19 – se město zdárn ě rozvíjelo a zejména za vlády lucemburských panovník ů získalo řadu významných práv a privilegií. 20 Roku 1509 byl královský hrad s celým panstvím v četn ě Píseckých hor prodán písecké obci. Do té doby bylo vše majetkem krále. Panovník si vymohl právo kdykoliv hrad odkoupit pro své pot řeby. Avšak písemn ě dal Píse čan ům ujišt ění, že hrad nesmí být nikdy zastaven. Pokud by se tak stalo, bylo by zastavení automaticky neplatné. 21 Nedílnou sou částí života m ěsta se stala rovn ěž místní škola. Tak jako jinde byl i v Písku rozvoj m ěstského školství spojen s působením sv ětských duchovních a

18 Frá ňa ŠRÁMEK, Básn ě, Praha 1951, s. 320. 19 Nejznám ější doly na zlato byly v Havírkách. Na západním svahu, který spadá k semické částí zvané Na Fleka čkách, je dodnes n ěkolik řad šachet severojižního sm ěru o celkové délce kolem 1 km. Částe čně zasypané šachty jsou ve spodní části navzájem propojeny štolami, které ústily na bocích návrší a celé důlní dílo odvod ňovaly. Více Ji ří FRÖLICH, Písecké hory známé i neznámé , Písek 1999, s. 28-31. 20 Nap ř. roku 1327 Jan Lucemburský v ěnoval Píse čan ům rychtu s mýtem a clo. Díky tomu se p řesunuly důležité pravomoci ohledn ě vnit řní organizace m ěsta od králova zástupce rychtá ře na m ěstskou radu. Vybírání pokut, r ůzných tax a dalších poplatk ů a samozřejm ě cla p řivedlo do obce pravidelný finan ční příjem. Roku 1392 Václav IV. sice potvrdil Píseckým všechna jejich práva, ale odebral obci právo svobodn ě nakládat s rychtou a clem. To pro m ěsto znamenalo velké omezení finan čních zdroj ů. Blíže A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , I. díl, Písek 1911, s. 26-27. 21 Roku 1532 zachvátil m ěsto velký požár, p ři n ěmž vyho řel i hrad a p ředm ěstí za mostem. Hrad pak již nikdy nebyl obnoven ve své p ůvodní podob ě.

10 řeholních spole čenství. Po čátky církevní správy ve m ěst ě jsou pravd ěpodobn ě stejn ě staré jako samo m ěsto. Vedle sv ětských kn ěží ve m ěst ě p ůsobili rovn ěž řeholníci, tj. k řížovníci s červenou hv ězdou a dominikáni, kte ří byli do Písku povoláni v roce 1308, 22 resp. v roce 1338, kdy synové Alberta z Kest řan potvrdili donaci svého otce. Husitské bou ře, které p řivedly Písek do utrakvistického tábora, znamenaly nejen (do časný) konec p ůsobení řeholník ů ve m ěst ě, ale p řinesly i d ůležité zm ěny v oblasti školství. M ěstská škola, 23 spravovaná píseckou obcí, byla v 16. a na po čátku 17. století sou částí sít ě více než jednoho sta českých (a též i n ěkterých moravských) škol, které udržovaly úzké vztahy s pražskou utrakvistickou universitou. Nejen to - Písek pat řil mezi m ěsta, která posílala nejvíce absolvent ů své partikulární školy na pražské vysoké učení. Během t řicetileté války na tom byl Písek velmi špatn ě. Nejd říve byl dobyt císa řským vojskem, pak stavovskými a na konec op ět císa řskými vojáky. V ětšina obyvatel byla zavražd ěna a m ěsto zpustošeno. P řed rokem 1619 se ve m ěst ě nacházelo okolo 265 obydlených dom ů. Kolem poloviny dvacátých let 17. století jich stálo již jen třicet p ět. Písek dostal v roce 1623 do zástavy špan ělský dobrodruh a vojenský velitel Martin de Hoeff-Huerta. Ten se o svou zástavu pe čliv ě staral, jak v oblasti hospodá řské a politické, tak i náboženské. Avšak své moci um ěl také velmi dob ře zneužít tím, že zabíral domy, spáleništ ě, pole, sirot čí statky, odúmrt ě a další nemovitosti, které se mu hodily či líbily. Píse čtí se totiž nem ěli kde dovolat spravedlnosti. Huerta se také zasloužil o návrat dominikán ů do m ěsta, jejichž činnost zde byla p řerušena v roce 1419. 24 Roku 1629 obnovil jejich klášter a poskytl jim značné finan ční prost ředky. Čty ři roky po Huertov ě smrti, 23. července 1641, vydal Ferdinand III. v Řezn ě majestát, v němž ustanovil Písek op ět královským m ěstem a navrátil mu veškerá privilegia. Druhá polovina 17. století byla dobou postupného p řekonání tíživých důsledk ů t řicetileté války v Písku a pozvolného r ůstu po čtu jeho obyvatel. Celková obnova m ěsta a jeho hospodá řské i duchovní síly probíhala v nep říznivých podmínkách

22 Roku 1308 je klášter poprvé doložen na seznamu dominikánských konventů české řádové provincie. Více Milan M. BUBEN, Encyklopedie řád ů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády , III. díl/1. svazek, Praha 2006, s. 106-107. 23 Po požáru v roce 1555 byla o rok pozd ěji postavena nová školní budova v místech, které se dnes jmenuje Bakalá ře. Škola zde stála až do roku 1853, kdy byla zbourána. Viz J. PRÁŠEK, Písecké 2. tisíciletí , s. 72. 24 Klášter byl vyplen ěn místními lidmi, kte ří byli ovlivn ěni radikálními idejemi husitství.

11 povále čné hospodá řské deprese, vrcholící rekatolizace, utuženého poddanství a dominance cechovního z řízení, které p ředstavovaly ú činnou brzdu hospodá řského rozvoje v duchu soudobého merkantilismu. V 18. století za čal stoupat po čet obyvatel v Písku, a tudíž se stav ěly nové domy v centru a na p ředm ěstí. Ve m ěst ě bylo již kolem 132 řemeslník ů.25 Výrazem této rostoucí síly a m ěnícího se postavení m ěsta se stalo p ředevším jeho ustanovení stálým krajským m ěstem Práche ňského kraje v roce 1751, z řízení hrdelního soudu pro celý Práche ňský kraj v Písku v roce 1766, či novostavba písecké radnice vybudovaná v letech 1740-1767. Do té doby zasedala m ěstská rada v dnes již zbo řeném východním křídle královského radu. Ovšem tento radní d ům zcela postrádal reprezentativní vzhled. Jelikož agenda spjatá s krajským m ěstem neustále nar ůstala, bylo nutné postavit novou budovu radnice. Místo pro novou radnici se nacházelo p řed východním k řídlem hradu sm ěrem do dnešního Velkého nám ěstí. Stavební práce, které byly zahájeny 9. kv ětna 1740, se musely v důsledku okupace Písku francouzskými a bavorskými vojsky v letech 1741-1742 za války o d ědictví rakouské p řerušit. M ěsto obsazené vojáky bylo finan čně vy čerpáno a p řišlo i o peníze, které byly ur čeny na stavbu radnice. Ta pak byla dokon čena až v roce 1767. Význam Písku rovn ěž podtrhlo umíst ění stálé vojenské posádky. Roku 1753 za čalo m ěsto stav ět kasárna na hrad ě,26 ve kterých m ělo sídlit 7 kompanií 27 . V kasárnách pak sídlil c. k. p ěší pluk č. 11. 28

25 Podle Tereziánského katastru bylo ve m ěst ě 15 řezník ů, 9 peka řů , 11 soukeník ů, 8 krej čích, 6 pun čochá řů , 3 ková ři, 3 kolá ři, 4 truhlá ři, 2 záme čníci, 4 bedná ři, 5 hrn čířů , 2 zedníci, 1 tesa ř, 5 koželuh ů, 14 ševc ů, 2 kožešníci, 17 tkalc ů, 2 klobou čníci, 3 mydlá ři, 3 jirchá ři, 1 sklená ř, 2 barví ři, 2 perníká ři, 1 voská ř. (Ve fasi bylo u n ěkterých řemesel uvedené mén ě lidí: 12 tkalc ů, 2 truhlá ři, 2 jirchá ři, 1 řemená ř, perníká ř, záme čník, sedlá ř, kožešník, nebyl uveden voská ř). Dále fase uvád ěla některé další řemeslníky: 8 koželuh ů, 11 ševc ů, 20 řezník ů, 2 mydlá ře, 1 peka ře, 4 ková ře, 1 be čvá ře, 3 obchodníky obilí, 2 šenky vína, 4 šenky piva, 8 soukeník ů, 1 mezuláníka, 4 pun čochá ře, 7 krej čích, 1 fel čara, 1 kominíka, 4 hrn číře, 3 mlyná ře, 1 klobou čníka, 2 zedníky, 1 lazebníka, 1 kupce, 1 post řiha če sukna, 1 puška ře, 1 tesa ře, 15 nádeník ů, 1 valcha ře. Z uvedených řemeslník ů bylo celkem 61 podruh ů. Ve m ěst ě se vyskytovali také 3 židé. Z toho jeden byl sklená ř s tovaryšem a další dva obchodovali jako kramá ři. Viz Aleš CHALUPA – Marie LIŠKOVÁ – Josef NUHLÍ ČEK – František RAJTORAL, Tereziánský katastr český , svazek 2, Praha 1966, s. 255. 26 Kasárna se nacházela v dnešní Karlov ě ulici. Dnes v této budov ě sídlí obchodní akademie a státní jazyková škola. 27 Více o stavb ě kasáren A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , I. díl, s. 393-395; 403-406; 414. 28 S vojáky p řišli d ůstojníci a ú ředníci, kte ří vyžadovali lepší vzd ělání pro své d ěti. To byl také jeden z impuls ů pro rozvoj školství ve m ěst ě.

12 Měnící se postavení Písku jako významného správního a soudního st řediska se odrazilo rovn ěž v tom, že v roce 1751 píse čtí radní poprvé zam ěstnali kata na stálou službu. Díky vlastnímu poprav čímu nebyl Písek již závislý na libov ůli jiných m ěst, především Českých Bud ějovic, od kterých si kata p ůjčoval. 29 Pro krajské m ěsto bylo rovn ěž d ůležité, aby udržovalo pravidelné spojení s okolními m ěsty, a proto byl v Písku 28. ledna 1779 z řízen stálý poštovní ú řad. Sou částí poštovní budovy byly i místnosti pro cestující, hostinec a dv ůr, kde stály stáje pro p řep řahání koní. 30 Ve druhé polovin ě 18. století se v Písku rozvíjely nové zp ůsoby výroby, jejichž symbolem se stala manufaktura. Manufakturní dílny za čaly konkurovat cech ům již v šedesátých letech 18. století. V roce 1765 o z řízení manufaktury požádali brat ři Dominik a Václav Jirešové, kte ří ve m ěst ě založili p řádelnu. 31 V souvislosti s tím byla o rok pozd ěji ve m ěst ě založena p řádelní škola. 32 Ta m ěla čty ři odd ělení, která navšt ěvovalo dohromady 131 žák ů. Na p řelomu 18. a 19. století vznikla v Písku továrna na výrobu fez ů, kterou založili brat ři František a Jan Vlachovi, kte ří své výrobky vyváželi až do Ca řihradu. Rozvoj m ěsta si postupn ě vynutil i zm ěny ve sfé ře školství. A tak již na po čátku šedesátých let 18. století píse čtí radní usilovali o z řízení latinské školy, resp. gymnázia ve m ěst ě. Ovšem cesta k jeho vzniku nebyla v ůbec jednoduchá. V Písku se do té doby nacházela pouze farní škola, která poskytovala jen základní vzd ělání. V roce 1764 se proto m ěstská rada usnesla na tom, že bude p řispívat na výživu t ří u čitel ů, kte ří by na uvažované latinské škole vedli výuku. Pot řebné pedagogy však mohla nabídnout pouze církev, resp. její řeholní spole čenství, a proto písecká rada jednala jak s jezuity, kte ří m ěli být na žádost n ěkterých m ěšťan ů nov ě p řivedeni do Písku, tak i s dominikány, kte ří již ve m ěst ě m ěli sv ůj klášter. Avšak k založení latinské školy ješt ě nedošlo. V roce 1767 zakázal její vznik královský podkomo ří, kterému se nelíbilo, že se dominikán ům m ělo p řispívat z obecního d ůchodu. S negativní odpov ědí se setkala i snaha píseckého dominikánského převora z roku 1773, který znovu žádal o založení gymnázia v Písku. Podkomo ří

29 Prvním stálým katem v Písku se stal Antonín Nimburský. Blíže A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , I. díl, s. 396. 30 Již v roce 1708 se ve m ěst ě nacházela sb ěrna dopis ů, která stávala za Kamenným mostem. 31 Vyráb ěla se v ní vln ěná sukna, barchán, kalamán, mezulán, šerka i celobavln ěné a polobavln ěné podšívky a tkané a pletené polotovary na kastorové i oby čejné klobouky. A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , I. díl, s. 428; 459. 32 Škola sídlila ve Švantlov ě dvo ře. Svým založením to byla pravd ěpodobn ě industriální škola.

13 zakázal obci na gymnázium vydat jakékoliv finan ční prost ředky. Od ůvodnil to tím, že panovnice Marie Terezie p řeje spíše školám prakticky založeným než latinským. Státu záleželo více na ob čanech dobrých než u čených. Josefínské reformy, které se týkaly rušení klášter ů, postihly i Písek. Dekretem z roku 1785 bylo ustanoveno, že má být zrušen i zdejší dominikánský klášter. Řeholní brat ři se rozešli na fary po celých Čechách. Jm ění kláštera p řevzala správa náboženského fondu. Nemovitý majetek, což byly pole, louky, sady, rybníky, hospodá řské budovy atd., byly vydraženy. Cennosti p řevzal stát a krajský ú řad p řestav ěl konvent na v ěznici. Pouze kostel z ůstal zachován. Roku 1773 se objevila nová možnost, jak získat pro Písek latinskou školu. Toho roku totiž papež Kliment XIV. zrušil jezuitský řád. Díky tomu nastala nutná reorganizace st ředního školství v habsburské monarchii. Provád ěním reformy v Čechách byla pov ěř ena Gymnaziální studijní komise p ři guberniu, která vznikla v sedmdesátých letech 18. století. Avšak komise guberniu nepodléhala, tudíž v zásadních opat řeních rozhodovala sama. N ěkdy ovšem až po dohod ě s víde ňskou dvorskou komisí. Komise se za čala zabývat gymnázii až v roce 1775. Do té doby se zajímala o reorganizaci jezuitských fakult Karlo-Ferdinandovy univerzity. Než se komise pustila do p řem ěny gymnázií, tak pro n ě schválila nový studijní řád. Jeho vypracováním byl pov ěř en piarista Gratian Marx, prefekt savojské akademie ve Vídni. Nový studijní řád byl schválen roku 1775 a vyhlášen jako závazná norma dvorním dekretem v srpnu 1776. Tento studijní řád z ůstal po odstran ění t ělesných trest ů v roce 1781 v platnosti až do roku 1805. 33 Zm ěny v řádu se týkaly p ředevším p řijímacích zkoušek, skladby p ředm ětů a sestavení rozvrhu, klasifika ční stupnice, systému výuky i zkoušek. Došlo také ke snížení po čtu t říd ze šesti na p ět. První t ři t řídy byly gramatikální (infima, media a suprema classis grammaticae) a poslední dv ě humanitní (rhetorica a poesie). Gymnázia byla pojímána p ředevším jako p říprava na další, univerzitní, studium, a proto z ůstal zachován jejich p řevážn ě humanitní charakter v četn ě d ůrazu na klasické jazyky. Také díky deklarované návaznosti hlavních škol 34 se gymnázia stala skute čným st ředním

33 M. VOLF, Přísp ěvek , s. 44. 34 Hlavní školy ve vztahu ke gymnáziím fakticky nahradily jak tradi ční p řípravné t řídy jezuitské (ozna čované jako parva či rudimenta ), tak i piaristické (ozna čované jako legenda a scribenda ).

14 stupn ěm školské soustavy v celé habsburské monarchii. Na gymnáziu se vyu čovalo německy pouze v prvních dvou t řídách. Ve vyšších t řídách byla vyu čovacím jazykem latina, tradi ční jazyk vzd ělanc ů. Avšak po roce 1779 za čala být ve všech t řídách gymnázií zavád ěna n ěmčina jako hlavní vyu čovací jazyk. 35 Ostatní p ředm ěty jako dějepis, zem ěpis, p řírodní v ědy a matematika byly prohlášeny za vedlejší. Všechny předm ěty, vyjma náboženství, vyu čoval t řídní u čitel. Na gymnáziu mohl za čít studovat pouze chlapec starší deseti let. Podle na řízení z roku 1777 nem ěl být do první t řídy přijat nikdo, kdo se neprokázal znalostí n ěmeckého jazyka. Chlapec musel také znát základy latiny, a proto se latina za čala vyu čovat již ve t řetí t říd ě n ěmecké hlavní školy. Reformy st ředního školství prosazené státní mocí vedly ke zrušení celé řady gymnázií v monarchii. Rovn ěž v českých zemích byla gymnaziální sí ť velmi výrazn ě zredukována. V letech 1772-1778 bylo v českých zemích zrušeno t řicet čty ři gymnázií. Na konci sedmdesátých let 18. století se v Čechách nacházelo pouze šestnáct gymnázií z původních čty řiceti čty ř a na Morav ě jen sedm z původních patnácti gymnázií. 36 V tomto období byla nap ř. v jižních a jihozápadních Čechách zrušena jezuitská gymnázia v Jind řichov ě Hradci, Českém Krumlov ě i v Klatovech. V celém rozsáhlém regionu z ůstalo zachováno pouze piaristické gymnázium v Českých Bud ějovicích. Do jiho českého Práche ňského kraje pat řilo rovn ěž zrušené jezuitské gymnázium ve st ředo české Březnici, které hojn ě navšt ěvovali píse čtí studenti. Práche ňský kraj tak sice z ůstal bez gymnázia, ale jistou nad ěji na zm ěnu mu dávalo rozhodnutí Gymnaziální studijní komise týkající se p řeložení zrušeného klatovského gymnázia do Práche ňského kraje. Každý kraj, nejlépe krajské m ěsto, m ěl mít podle na řízení jedno gymnázium. Za nové sídlo gymnázia byly v prosinci 1776 ur čeny Strakonice, ale zájem projevily i Horaž ďovice, které argumentovaly tím, že leží na rozhraní dvou kraj ů. Proti přemíst ění gymnázia do Strakonic protestovala v zá ří roku 1777 i m ěstská rada Klatov. V této dob ě již m ěla komise na stole žádost i píseckého magistrátu. Ten kladl d ůraz na to, že Písek je krajským m ěstem Práche ňského kraje. Sídlil v něm krajský hejtman, jenž m ěl být ředitelem gymnázia. Dále m ěsto slibovalo poskytnout vhodnou budovu a zajistit její úpravu pro pot řeby školy. Samoz řejmým závazkem obce byla též nezbytná pé če o budovu a o ubytování u čitel ů. Dále píse čtí radní p řislíbili, že m ěsto bude školu zásobovat d řívím na otop a platit sluhu nebo-li školníka. Dne 3. ledna 1778 byl vydán

35 M. NOVOTNÝ a kol., D ějiny , s. 69. 36 TAMTÉŽ, s. 70.

15 dvorní dekret o p řeložení klatovského gymnázia do Písku 37 s tím, že město muselo splnit tyto podmínky: 1. Všichni klatovští u čitelé s prefektem m ěli dále p ůsobit na škole, a pokud by některý z nich ze sboru vystoupil, m ěl být nahrazen dominikánem. 2. Obec byla povinna profesor ům opat řit slušné byty. Dominikáni m ěli z ůstat v klášte ře. 3. Rada se m ěla zajistit školní sv ětnice tak, aby stály blízko sebe. Na ja ře pak m ěla být postavena nebo jinak získána budova školy, která by se rozd ělila na p ět školních sv ětnic. Dále zde m ěla být d řevárna, pokoj pro prefekta (tzv. ředitelna), velká místnost pro školní slavnosti a zkoušky. Podmínky byly spln ěny celkem rychle. Pro gymnázium byla budova již zajišt ěna, tudíž se nemusely hledat sv ětnice, které by se nacházely blízko sebe v různých budovách. Škola byla umíst ěna v dom ě m ěšťana Brychty na dnešním Alšov ě nám ěstí. Tento d ům byl od n ěho koupen za 1800 zlatých. V přízemí se nacházely t ři učebny a v prvním pat ře dv ě. Gymnázium bylo ozna čeno jako latinsko-české. 38 Což znamenalo, že v prvních dvou t řídách sloužil mate řský jazyk jako pomocný. 39 Avšak hlavním jazykem, kterým se vyu čovalo na škole, byla latina. „Privilegium“ používat český jazyk jako pomocný definitivn ě kon čí roku 1787, kdy byla čeština na gymnáziích zrušena jako vyu čovací p ředm ět a jazyk. Z hlediska rozvoje píseckého školství byla d ůležitá rovn ěž reforma elementárního školství z prosince roku 1774, kterou zavedla Marie Terezie. Výsledkem této reformy byl Všeobecný školní řád, 40 který zavád ěl doporu čenou (nikoli ješt ě povinnou) šestiletou školní docházku pro všechny d ěti od šesti do dvanácti let. Dále řád ustanovil t ři druhy elementárních škol. Byla to škola normální, hlavní a triviální. Normální školy m ěly být z řizovány v hlavních m ěstech jednotlivých zemí, hlavní školy měly být v krajských m ěstech a triviální školy byly zakládány v ětšinou ve m ěstech, měste čkách a též na vesnicích (zpravidla v sídlech far). V triviálních školách v oblasti

37 M. VOLF, Přísp ěvek, s. 46. 38 TAMTÉŽ, s. 47. 39 Mate řským jazykem byla ta řeč, kterou mluvila v ětšina obyvatel daného m ěsta. Tudíž v Písku to byla čeština a nap ř. v Českých Bud ějovicích n ěmčina. 40 Celý název normy zn ěl „ Allgemeine Schulordnung für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in den sämmtlichen Kaiserlichen Erbländern “ a na jejím vzniku se podílel opat augustiniánského kláštera ve slezské Zaháni, Johann Ignác Felbiger.

16 s českým obyvatelstvem se vyu čovalo v českém jazyce. V hlavních školách, které byly v českých m ěstech, se vyu čovalo česky v první t říd ě, ve druhé již dvojjazy čně a ve t řetí tříd ě už to byla pouze n ěmčina. Na školách normálních se vyu čovalo pouze n ěmecky. V souvislosti s touto reformou byla v Písku z řízena nejprve triviální škola, pro níž byla v roce 1781 postavena nová školní budova. Dne 31. října roku 1793 se městu poda řilo získat i povolení na z řízení hlavní školy, která vznikla p řem ěnou městské školy 27. října 1794. 41 Z hlavní školy pak chlapci mohli rovnou p řestoupit na gymnázium, jelikož je pln ě p řipravila na gymnaziální studium. Skládala se ze čty ř tříd chlapeckých a t ří t říd dív čích. V první t říd ě se chlapci ve v ěku od 7 do 10 let u čili náboženství v českém a n ěmeckém jazyce. 42 Slabikování a čtení se vyu čovalo n ěmecky. Dále se u čili základy po čítání a n ěmecké mluvnice. Ve druhé t říd ě byli chlapci v rozmezí 7 až 12 let. V češtin ě a v němčin ě zde probíhala výuka náboženství, krasopisu a čtení. Jinak vše ostatní bylo již v německém jazyce: sklo ňování jmen, po čítání a b ěžné psaní. Ve t řetí t říd ě sed ěli chlapci od 9 do 12 let. Veškerá výuka zde probíhala pouze v německém jazyce. D ěti se u čily biblickým d ějinám, mravouce, náboženství, krasopisu, po čítání a čtení. Čtvrtá chlapecká t řída se od t řetí moc nelišila. Chlapci se zde navíc u čili dogmatice, kancelá řskému a latinskému písmu, n ěmeckému slohu, přírodopisu, m ěř ení, d ějinám Čech a latinské mluvnici. Výuka v dív čích t řídách se podobala vyu čování chlapc ů od první do t řetí t řídy. Pouze jim p řibyly domácí práce, které se skládaly z pletení, sít ění, p ředení lnu a bavlny.

41 Pr ůvodce po královském m ěst ě Písku , Písek 1912, s. 144. 42 V ěkové údaje a seznam p ředm ětů jsou p řevzaty z A. SEDLÁ ČKA, D ějiny , III. díl, Písek 1913, s. 154-155.

17 I. 1. Prom ěny m ěsta v 19. století

V první polovin ě 19. století za čal Písek m ěnit svou tvá ř. Probourávaly se hradby a upravovala ve řejná prostranství, zavážely se p říkopy. Parkány byly osázeny ovocnými stromy a morušemi. Upravoval se také prostor na severní stran ě hradeb, kde d říve stávaly staré kolny avšak dnes se zde nachází Palackého sady. S rozkv ětem m ěsta je také spojen nár ůst po čtu obyvatel. V roce 1812 žilo v Písku 4 005 obyvatel a v roce 1850 to bylo již 6 424 obyvatel. 43 Díky tomu také p řibylo mnoho dom ů na p ředm ěstích, která již nebyla od centra odd ělena hradbami. Do konce 19. století se po čet obyvatel stále zvyšoval a v roce 1880 p řesáhl hranici 10 000. Podle národnostního složení byl v této dob ě Písek již ryze českým m ěstem. 44 Píse čtí za čali mít v ětší zájem o vzd ělání a kulturní dění. Obyvatelé m ěsta založili vlastní knihovnu. Nejv ětší podíl na jejím vzniku m ěl Řeho ř Zeithammer. 45 Díky němu byla 1. listopadu 1841 v Písku otev řena jedna z prvních ve řejných knihoven v Čechách. Na svém po čátku se nacházela v budov ě gymnázia a čítala kolem 150 svazk ů, které v ětšinou pocházely z dar ů. Zeithammer se též zasloužil o výuku českého jazyka na gymnáziu, kde ho sám vyu čoval. Podílel se i na vzniku m ěstské opatrovny (p ředch ůdce mate řské školky), která své brány otev řela 19. dubna 1844. Do ní bylo přijato 100 d ětí. Prvním u čitelem se stal Ludvík Sedlák a jeho sestra Františka p ůsobila jako opatrovatelka. Opatrovna m ěla velký úsp ěch, a tak bylo roku 1879 z řízeno další odd ělení. Nyní bylo jedno odd ělení pro chlapce a druhé pro dívky. Roku 1885 se t řetí

43 Údaje jsou p řevzaty z knihy J. PRÁŠKA, Písecké 2. tisíciletí, s. 144. 44 Podle s čítacího operátu z roku 1880 žilo v Písku v tomto roce 10 596 obyvatel. Podle jazyka to bylo 10 244 Čech ů, 318 N ěmc ů, 19 Polák ů, 13 Rusín ů, 1 Srbo-chorvat a 1 Rumun. Viz J. PRÁŠEK, Písecké 2. tisíciletí , s. 177. 45 Řeho ř Zeithammer se narodil ve Št ěkni 20. 7. 1800 a zem řel v Praze 24. 8. 1881. Studoval v Praze a titul doktora filozofie získal roku 1826 na víde ňské univerzit ě. V lednu roku 1828 se stal profesorem v humanitních t řídách na gymnáziu v Písku. Oženil se s Marií Petrsovou. To byla dcera dr. Ignáce Petrse, léka ře v Praze a Luisy rozené M ěchurové, blízké p říbuzné Terezy M ěchurové-Palacké. Roku 1847 odešel vyu čovat do Prahy na Malostranské gymnázium. V Praze byl zvolen roku 1848 za člena královské u čené spole čnosti a prozatímní školní rady pro gymnázia. Stal se také školním radou a dozorcem gymnázií v Čechách. Vymohl si, aby se vyu čovalo české řeči a literatu ře na gymnáziích. P řevzato z knihy A. SEDLÁ ČKA, Dějiny , III. díl, s. 221-223.

18 smíšené odd ělení p řest ěhovalo kv ůli velkému po čtu d ětí do jiné budovy. Ve všech t řech odd ěleních pak bylo zapsáno kolem 300 d ětí. 46 Dále se m ěsto mohlo od roku 1886 pyšnit muzeem, jehož z řízení navrhl m ěstský sekretá ř Ludvík Pompe. Muzejní sbírky se od po čátku rozši řovaly díky četným dar ům místních ob čan ů. Muzeum se nacházelo ve druhém pat ře M ěstské spo řitelny. Avšak již od po čátku se po čítalo s tím, že se p řest ěhuje do prostor hradu. V nich zatím ale sídlilo vojsko, které hrad a stará tereziánská kasárna opustilo až na po čátku 20. století. Jakmile tyto prostory vojáci uvolnili, p řest ěhovalo se do nich muzeum, které v hradu sídlí dodnes. Události roku 1848 se v Písku p říliš bou řliv ě neodrazily. O bojích v Praze a na jiných místech se Píse čané dozv ěděli až od cestujících, kte ří m ěstem projížd ěli. Informace o zakládání národní gardy se do m ěsta dostala v březnu. Hned byla tiskem vydána výzva, aby se ob čané p řihlásili. O čekávalo se tak kolem 600 muž ů, ale na konec jich bylo jen 150. 47 Dále se rok 1848 v Písku projevil tím, že zde byl v zá ří založen spolek Slovanská lípa. 48 V říjnu na první sch ůzi si spolek zvolil sv ůj výbor, v němž zasedalo n ěkolik vážených m ěšťan ů. Cílem Slovanské lípy bylo hlavn ě p ěstovat národní vědomí a politické vzd ělání. Dále se dbalo na rozvoj českého obchodu a pr ůmyslu a samoz řejm ě se nesm ělo zapomenout na české vzd ělání mládeže. Spolek se scházel v hostinci U Zlatého kola. Zde m ěli členové možnost nahlédnout do r ůzných novin. Díky nejednotnosti a p řílišnému radikalismu se spolek brzy rozpadl. Ze Slovanské lípy pak vícemén ě z ůstal jen čtená řský spolek, který své p ůsobení p řesunul do hostince U Zlatého hada. S revolu čním rokem 1848 je spjata rovn ěž krátká historie prvního píseckého časopisu Práche ňský týdeník , jehož redaktorem byl radikální demokrat Antonín Žalud z Hoštic u Volyn ě. Časopis tiskl ve své tiskárn ě Václav Vetterle. Ovšem pro svou svobodomyslnost byl brzy zastaven. Pravd ěpodobn ě vyšla jen čty ři čísla. Od roku 1858 vycházel v tiskárn ě Václava Vetterleho nový písecký časopis nazvaný

46 Po čty d ětí p řevzaty z A. SEDLÁ ČKA, Dějiny , III. díl, s. 191. 47 Zbran ě se shán ěly, kde se dalo. N ěkteré p řinesli m ěšťané, n ěco vlastnili ostrost řelci a jiné objednal i m ěstský ú řad. Členové gardy nem ěli žádnou základnu, takže st řídání se odbývalo v hostinci. To však bylo ned ůstojné, a tak m ěstská rada uvolnila v radnici jednu místnost, která sloužila jako šupárna. Na po čátku padesátých let garda svou činnost ukon čila. Zbran ě s výstrojí byly odevzdány za 800 zlatých podkrajskému ú řadu do Českých Bud ějovic. Viz J. PRÁŠEK, Písecké 2. tisíciletí , s. 157. 48 Mezi členy spolku pat řili významní obyvatelé m ěsta, politici (Guido Töply, Tomáš Šobr), gymnaziální učitelé (Tomáš Bílek, Bed řich Kleemann) a další.

19 Poutník od Otavy .49 Aby mohl vycházet, musel se samoz řejm ě zdržet veškerých politických projev ů. To se mu poda řilo jen do roku 1861, kdy za čal nabádat ú ředníky, aby ú řadovali česky. Pak sta čilo ješt ě pár podobných narážek a časopis byl zastaven. Ve druhé polovin ě 19. století pokra čoval rozvoj m ěsta. V ulicích se objevovaly nové budovy a do m ěsta pronikaly i významné technické novinky – nap ř. 23. června 1887 František K řižík instaloval ve m ěst ě elektrické osv ětlení. Tím se Písek za řadil mezi první m ěsta v Čechách, která m ěla elektrické osv ětlení. 50 Další technickou novinkou ve m ěst ě byl telegraf. O jeho z řízení se zasloužil písecký zemský poslanec Mat ěj Havelka. Telegraf byl z řízen 27. srpna 1863 v Gregorov ě ulici č. p. 127, v míst ě tehdejší pošty. Nejd ůležit ější technickou vymožeností se však stala železnice, která se města dotkla až v roce 1875. P řed Vánoci toho roku byla otev řena dráha Protivín-Zdice. Samotné m ěsto Písek se železnice však do čkalo až 20. listopadu 1889, kdy byla otev řena transverzální tra ť spojující Tábor, Písek a Ražice. Díky této trati se m ěsto mohlo stát d ůležitou železni ční k řižovatkou. Významn ě se rozvíjel rovn ěž spole čenský, kulturní a spolkový život. D ůležitou událostí v život ě m ěsta se stalo nejen z řízení záložny roku 1860 či spo řitelny (1868), ale též i vznik řady spolk ů – nap ř. Hospodá řského spolku (v roce 1860), p ěveckého spolku Otavan (1865), t ělocvi čného Sokola (1868). Velký rozmach zaznamenalo ve druhé polovin ě 19. století také písecké školství. Na konci 18. století ve m ěst ě p ůsobila triviální a hlavní škola a od roku 1778 i gymnázium. Roku 1837 byla triviální škola slou čena se školou hlavní. Byly z ní vytvo řeny elementární neboli p řípravné t řídy. Dále v Písku vznikla roku 1860 vyšší dív čí škola a vyšší reálka, roku 1870 byla založena rolnická škola a v roce 1885 lesnické u čení a kupecká neboli obchodní škola pokra čovací. Na po čátku 20. století pak ve m ěst ě vznikla i pr ůmyslová škola dvouletá (1906) a živnostenská škola pokra čovací o dvou ro čnících (1908). 51 A nem ělo by se zapomenout ani na hudební školu. 52 O její

49 O založení časopisu se zasloužil u čitel opatrovny Vojt ěch Janota. V časopisu byly uve řej ňovány články gymnaziálních profesor ů (nap ř. Karla Ningra) i student ů. Poutník byl zam ěř en p řevážn ě vlastenecky. 50 Ješt ě téhož roku se elektrické osv ětlení objevilo i v soukromých domech. O rok pozd ěji byla na b řehu řeky Otavy postavena elektrárna. Jelikož stála v blízkosti řeky, tak musela být p ři nebezpe čí povodn ě odstavena dynama a pomocí kladkostroj ů vyzdvižena. Za první t ři roky bylo zaznamenáno na 23 odstávek. Tudíž m ěsto tonulo spíše ve tm ě než ve sv ětle. 51 Více o vzniku a vývoji t ěchto škol bude napsáno v další kapitole. 52 P řevzato z knihy A. SEDLÁ ČKA, Dějiny , III. díl, s. 265.

20 založení se zasloužil p ěvecko-hudební spolek Gregora, který se roku 1901 usnesl, že založí soukromou školu, kde se bude vyu čovat zp ěvu, h ře na klavír, housle, harmonium, varhany a na dechové nástroje. Dále se zde m ělo vyu čovat hudební teorii. Povolení založit tuto školu p řišlo 28. zá ří 1901, ředitelem byl ustanoven Bohuslav Jeremiáš, 53 který na tomto postu z ůstal do roku 1903. Škola nesla název Otavan-Gregora. Po jeho odchodu do Českých Bud ějovic se stal ředitelem Alois L. Vymetal. Dalšími u čiteli zde byli Jaroslav Hruška, m ěstský varhaník, Mína Jeremiášová a Ema Smolíková, které učily h ře na klavír. Ve školním roce 1910/1911 navšt ěvovalo školu 262 žák ů.54 Ústav spravovalo kuratorium za podpory obce, okresu, pen ěžních ústav ů, zem ě a státu. Také písecké gymnázium procházelo prom ěnami, o nichž bude podrobn ěji pojednáno v následujících kapitolách. Zde je však nezbytné p řipomenout p ředevším rozší ření školy na osmit řídní ústav po roce 1848 a jeho po češt ění v šedesátých letech 19. století. Nejen gymnázium, ale i ostatní písecké školy významn ě p řispívaly k formování národního uv ědomování (nejen) obyvatel Písku ve druhé polovin ě 19. a na po čátku 20. století.

53 Bohuslav Jeremiáš, hudební skladatel, se narodil 1. 5. 1859 v Žestokách. U čil se na varhaní škole v Praze. Nejd říve řídil kostelní hudbu v Chocni a od roku 1887 p ůsobil v Písku, kde se v ěnoval nejenom kostelní hudb ě, ale vyu čoval zde i zp ěv na st ředních školách. Z Písku odešel do Českých Bud ějovic roku 1907, kde se stal ředitelem mati ční školy hudební. Tiskem vydal u čebnici zp ěvu zvanou Škola zp ěvu pro st řední školy, m ěšťanské a u čitelské .Viz A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 94. 54 Pr ůvodce , s. 161.

21 II. Vznik a vývoj jednotlivých škol v Písku

Díky ekonomickému rozvoji, který se dotkl i Písku, vzniklo ve m ěst ě v 19. století mnoho škol. Ty byly zakládány z podn ětů vlivných obyvatel m ěsta, kte ří cht ěli, aby co nejvíce d ětí studovalo doma, a tak m ěly možnost získat co nejrozmanit ější vzd ělání. Za další p říčinu lze také považovat zv ětšování po čtu obyvatel ve m ěst ě, kte ří se sem st ěhovali za prací, nebo ť nalezli uplatn ění v nov ě vzniklých továrnách.

II. 1. Reálka

Díky nár ůstu pr ůmyslu od konce 18. století se zv ětšovaly nároky na odborné znalosti. Proto vznikaly školy, které se m ěly odborn ě orientovat. Takovým typem školy se staly reálky. Tyto školy byly po roce 1849 organizovány jako šestit řídní vzd ělávací ústavy. Stejn ě jako gymnázia 55 i reálky m ěly vyšší i nižší stupe ň. Nižší stupe ň reálky trval čty ři roky v případ ě, že student nepokra čoval dále ve studiu a sm ěř oval do praxe. Pokud se student rozhodl absolvovat vyšší t říletý stupe ň, tak nižší stupe ň reálky trval jen t ři roky. Vedle poskytnutí všeobecného vzd ělání tento typ škol p řipravoval své studenty pro řemeslná povolání a v případ ě úsp ěšného ukon čení vyšší reálky sloužil rovn ěž jako p řípravka pro vysokoškolské studium technického zam ěř ení. U čební osnovy reálek nezahrnovaly na rozdíl od gymnázií p ředevším latinu a řečtinu, ale naopak preferovaly moderní živé jazyky. 56 Mezi hlavními p ředm ěty nechyb ělo náboženství, n ěmčina, zem ěpis, d ějepis, matematika, geometrie, p řírodopis, fyzika, chemie, 57 stavitelství, kreslení a rýsování. Pozd ější úpravy osnov reálek posunuly tento typ studia více ke gymnaziálnímu všeobecnému vzd ělání, a prakticky tak zastavily další vývoj reálných škol. Oproti p ředchozímu období již nebyly reálky chápány jako součást nižšího školství, ale byly za řazeny mezi st řední školy. 58 Reálky totiž vznikly ze čtvrtých ro čník ů hlavních škol, které byly tak p řem ěněny v nižší reálnou školu. V Písku tímto zp ůsobem vznikla reálka roku 1851. Následující dva roky z ůstala p ři hlavní škole a m ěla s ní i spole čnou správu a ředitele Josefa

55 O tom více v kapitole, která se bude samostatn ě zabývat gymnáziem. 56 Tím byla nap ř. francouzština. 57 Všeobecná encyklopedie Diderot v osmi svazcích , sv. 4, Praha 2002, s. 408. Ve starší literatu ře neexistuje pojem chemie, ale tento p ředm ět je ozna čován jako lu čba . 58 M. NOVOTNÝ a kol., Dějiny , s. 121.

22 Pietsche. Dále na reálce u čili Jan Šrámek, Václav Max, u čitel kreslení, P. Josef Diviš, katecheta. Prvním rokem bylo na této škole šedesát čty ři žák ů a jejich po čet v následujících letech rostl. V roce 1858 již školu navšt ěvovalo 107 žák ů.59 Kv ůli velkému zájmu o reálku a neustálému r ůstu jejích žák ů za čali n ěkte ří vlastene čtí měšťané, jako byli nap ř. Tomáš Šobr, gymnazijní pedagogové Josef Pažout a Karel Ninger, usilovat o její rozší ření na ústav vyšší – šestit řídní. Povolení z řídit vyšší reálku m ěsto obdrželo 1. zá ří 1859. 60 Na doporu čení ředitele první české pražské reálky Josefa Wenziga 61 byl ředitelem ústavu zvolen Jan Krej čí. 62 Ten podal návrhy na organizaci nové reálné školy podle vzoru pražské reálky, na níž p ůsobil. Navrhoval, aby reálka byla česká, ale aby se žáci u čili i n ěmeckému jazyku, což jim m ělo zajistit snazší jednání v obchodech. Dále cht ěl, aby m ěla vyšší reálka nejen technické zam ěř ení, ale aby svým vyu čováním byla vhodná i pro praktický život. Na vyšší reálce se stala dalším povinným jazykem francouzština. K reálce se mělo p řipojit i vyu čování malých živnostník ů a u čedník ů.63 To vše písecké obecní zastupitelstvo schválilo a vyu čování zapo čalo 8. října 1860 ve čty řech t řídách. V dalších dvou letech byl ústav rozší řen o pátou a šestou t řídu. Bylo p řijato 239 žák ů. V předchozích letech na nižší reálce vyu čovali u čitelé hlavní školy, zato na vyšší reálku byli povoláni st ředoškolští u čitelé. Prozatímním ředitelem byl Jan Krej čí, který u čil p řírodní v ědy. Dalšími u čiteli byli Vojt ěch Lešetický, odborník na češtinu a němčinu, Eduard Erben ( čeština, d ějepis, zem ěpis), František Tonner (chemie, p řírodopis), prozatímním katechetou byl P. Josef Diviš. Mezi suplenty pat řili Karel Böhm (matematika a deskriptivní geometrie), Adolf Heyduk (kreslení a krasopis), Jan Suda ( čeština, n ěmčina), Vojt ěch Mautschka (n ěmčina, matematika).

59 Informace o po čtu žák ů jsou p řevzaty v knihy A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 237. 60 Pr ůvodce , s. 151. 61 Wenzigovi se poda řilo prosadit návrh na z řízení první české reálky a od 15.9. 1849 se stal jejím prvním ředitelem. V roce 1850 se stal členem nejvyššího školního ú řadu a dozorcem nad českými reálkami a obecnými školami, zárove ň získal titul školního rady. Více Marie BAHENSKÁ, Po čátky emancipace žen v Čechách. Dív čí vzd ělávání a ženské spolky v Praze v 19. století , Praha 2005, s. 40. 62 J. Krej čí vyu čoval na pražské reálce, kde dostal dlouhodobou dovolenou, aby pomohl vybudovat reálku v Písku. V měst ě si získal velkou popularitu. V roce 1861 byl dokonce zvolen zemským poslancem v okrese b řeznicko-blatenském a prachaticko-netolickém a stal se členem píseckého obecního zastupitelstva. Pár let po odchodu z Písku se stal vysokoškolským profesorem na pražské technice v Praze a také geologem. Viz Jaroslav PAUKERT, Reálka Dr. Adolfa Heyduka v Písku , Písek 1941, s. 10. 63 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III.díl, s. 239.

23 Mezi technické u čitele lze za řadit Václava Maxe (d ějepis, zem ěpis, kreslení), Jana Šrámka (matematika, kreslení). Francouzštin ě vyu čoval soukromý u čitel jazyk ů August Liebert. 64 V listopadu roku 1860 bylo na reálce zavedeno ve černí vyu čování pro živnostníky. U čili se zde o českém a n ěmeckém slohu, stavitelství, mechanice, chemii a d ějinách Čech. Toto vyu čování navšt ěvovali m ěšťané, ú ředníci i sta ří mist ři. V ned ěli se studující u čili rýsovat a kreslit. 65 Avšak ne všichni p řáli Krej čímu jeho úsp ěch, a tak byl roku 1862 donucen odejít. Na m ěsto jako takové vzpomínal dob ře, což se odráží i v dopisech, které psal své žen ě z Prahy: „…denn ě myslím na Písek a jsem tam v myšlenkách více nežli v Praze, i doufám, že všechno, co jsem tam po čal neztoun ě…“. 66 V dalších dopisech se zmi ňuje o lidech, se kterými se v Písku sp řátelil, ale návrat do m ěsta již neplánoval a pozd ěji dokonce napsal: „…v pom ěrech jaké jsou nyní nep ůjdu do Písku kdyby mi i 4000 zl. dávali…“ .67 V rozvoji reálky pokra čoval i další ředitel ústavu Vojt ěch Lešetický, 68 který byl zvolen v roce 1867. Ve své funkci z ůstal do roku 1870, kdy byl p řeložen do Hradce Králové. Po jeho odchodu se stal ředitelem tehdejší kantor reálky František Tonner, který v této funkci p ůsobil dvacet p ět let. V letech 1866-1874 byly vydány nové školské zákony, které zavád ěly jazykovou rovnoprávnost na st ředních školách v českých zemích, ale jen jeden ze zemských jazyk ů mohl být vyu čovacím jazykem. T ěmito zákony byly také reálky rozší řeny na sedmit řídní st řední školy. Pro Čechy to platilo od roku 1874. 69 Takže ve školním roce 1873/1874 byla písecká reálka rozší řena na sedmit řídní. Nižší reálka již nem ěla jen tři roky, ale čty ři. Od tohoto roku již všichni žáci zakon čovali studium maturitní zkouškou. 70

64 J. PAUKERT, Reálka , s. 10. 65 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 240. Po roce 1863 se po čet zájemc ů o ve černí vyu čování zmenšoval až na konci šedesátých let 19. století úpln ě zaniklo. 66 Archiv hlavního m ěsta Prahy, Rodinný archiv Krej čových a Pavlíkových, kart. 4, inv. č. 283. 67 TAMTÉŽ. 68 V letech 1858-1859 vyu čoval na české vyšší reálce v Praze. Lešetický v Práche ňském kraji proslul jako výte čný v čela ř, který na dané téma po řádal kurzy a založil v čela řskou jednotu Práche ňského kraje. 69 M. NOVOTNÝ a kol., Dějiny , s. 122. 70 V roce 1869 se na škole konaly první maturitní zkoušky, nepovinné, ke kterým se z 24 žák ů p řihlásilo dev ět. Písemné zkoušky se skládaly z pěti p ředm ětů: češtiny, n ěmčiny, matematiky, deskriptivní

24 Od roku 1876 vydávala reálka výro ční zprávy. Reálka také usilovala o to, aby byla zestátn ěna, jelikož se obci ji již necht ělo vydržovat. Tato žádost byla vyslyšena roku 1886, avšak ješt ě než dorazilo potvrzení o zestátn ění, za čala se stav ět nová budova pro reálku, která byla hotova v roce 1885 a stála v ulici Komenského. Studium na reálce si mohly dovolit jen d ěti z bohatších rodin. Pro d ěti ze sociáln ě slabých rodin to bylo velmi nákladné studium a jen n ěkdy n ěkte ří z chudších student ů dostávali podporu ze Spolku pro podporování chudých studujících, založeného roku 1888, či z jiné nadace. Kolem roku 1900 platili žáci mimo školného také p řísp ěvek na školní pom ůcky, což činilo asi čty ři koruny. 71 Tímto zp ůsobem se řešil problém nedostatku u čebních pom ůcek. 72 Na chodu reálky se také odrazila Marchetova reforma73 z roku 1908. Tato reforma upravila maturitní zkoušky tak, že se skládala jen t ří písemných prácí, a to z češtiny, francouzštiny a deskriptivní geometrie, a ústní zkoušku tvo řily čty ři předm ěty: matematika, vlastiv ěda, fyzika a čeština nebo francouzština. Tato reforma také povolovala dívkám studium na st řední škole. V Písku se na reálce dívky objevily již ve školním roce 1908/1909. 74 Mohly zde studovat pouze jako privatistky a vykonávaly zkoušky z celé látky za každé pololetí. Dívky mohly i maturovat, avšak na maturitním vysv ědčení se jim škrtala kolonka: „ K návšt ěvě vysoké školy technické (uznána dosp ělou) .“ 75 Tento stav trval až do roku 1918, od tohoto roku také dívky nemusely studovat jako privatistky. U p říležitosti 85. narozenin Adolfa Heyduka byla škola roku 1920 p řejmenována na Reálku dr. Adolfa Heyduka. Tato škola v Písku fungovala až do roku 1945. Proces jejího rušení zapo čal již na po čátku čty řicátých let, kdy v letech 1942-1943 byla slou čena s reálným gymnáziem. Posledním žák ům reálky ve školních letech 1943-1945 bylo studium prodlouženo na osm let. 76

geometrie a kreslení. Ústní zkouška byla z dějepisu, zem ěpisu, fyziky, chemie a p řírodopisu. Prvních šest student ů maturovalo s vyznamenáním a t ři prosp ěli. J. PAUKERT, Reálka , s. 12. 71 Finan ční údaj je p řevzat z knihy A. SEDLÁ ČKA, Dějiny , III. díl, s. 254. 72 100 let reálky. 15 let jednotné školy v Písku , Písek 1960, s. 10. 73 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 25-27. 74 V tomto roce na reálku nastoupilo osm dívek. Šest jich bylo ve VI. t říd ě a dv ě ve III. t říd ě. Informace o studenkách jsou p řevzaty z knihy J. PAUKERT, Reálka , s. 18. 75 J. PAUKERT, Reálka , s. 20. 76 100 let reálky , s. 14.

25 Na této škole studovalo mnoho významných osobností. Nap říklad lze uvést básníka Richarda Weinera, spisovatele a skladatele divadelních her Ladislava Stroupežnického, spisovatele a filmového režiséra Václava Kršku a další.

26 II. 2. Další odborné školy

Když vznikla reálka, která umož ňovala odborné vzd ělání chlapc ům, p řišli píse čtí vlastenci s nápadem umožnit vyšší vzd ělání i dívkám, které jinak nesm ěly studovat na vyšších školách a jejich vzd ělání tak v ětšinou kon čilo obecnou školou, kde byla jejich povinná školní docházka stanovena do dvanácti let. S nápadem založit vyšší dív čí školu p řišli m ěstští zastupitelé Mat ěj Havelka a Vojt ěch Janota. 77 Tato škola byla otev řena v roce 1860. 78 Na jejím otev ření a výuce se podíleli i u čitelé z reálky. 79 Z po čátku bylo velkým problémem tuto školu založit. Aby mohla v ůbec existovat, byla v prvním roce evidována jako „ Cyklus p řednášek pro dospívající dívky “. 80 Až v roce 1861 se mohla škola fakticky otev řít. Nejd říve ústav sídlil v dom ě č. p. 57 v Chel čického ulici vedle hotelu Dvo řáček, 81 ale pozd ěji byl p řesunut do prostoru reálky. Studijní literaturu p řipravil dr. Josef Pažout, kterou vydal pod názvem Dív čí škola v letech 1862-1864 pražský knihkupec I. L. Kober. 82 Škola m ěla dv ě t řídy. V první roce se p řihlásilo t řicet sedm dívek a byly vzaty všechny, i když limit na t řídu byl dvacet. Dívky z majetných rodin platily dva zlaté ro čně, nemajetné byly osvobozeny. U čitelé zde u čili zadarmo. Peníze byly vynakládány na chod školy, a pokud n ějaké zbyly, m ěly být rozd ěleny mezi píseckou opatrovnu a fond vyšší dív čí školy. Na ústavu vyu čoval Vojt ěch Myška (náboženství, francouzština), Karel Ninger, u čitel na gymnáziu ( čeština), Vojt ěch Lešetický, u čitel na reálce (n ěmčina), Adolf Heyduk, u čitel na reálce (deklamace češtiny a n ěmčiny, krasopis), Václav Babánek u čitel na gymnáziu (zem ěpis, d ějepis), Jan Krej čí, u čitel na reálce (p řírodopis), Josef Pažout, u čitel na gymnáziu (fyzika), Vojt ěch Janota, u čitel

77 Vojt ěch Janota se narodil roku 1828 v Třímanech. U čil na hlavní a nižší reálce v Praze. Do Písku p řišel roku 1855, jako u čitel v opatrovn ě a roku 1868 se stal jejím ředitelem. Janota se také podílel na založení časopisu Poutník od Otavy , který se tiskl u Václava Vetterleho od roku 1858 do roku 1862. Po zakázání Poutníka Janota založil roku 1863 další časopis a to Otavan , který vycházel do roku 1866, po t řinácti letech byl zase obnoven. 78 Byla to v ůbec první česká vyšší dív čí škola v Čechách. V Praze vznikla až roku 1863. 79 Mezi tyto pedagogy pat řili Jan Krej čí, Vojt ěch Lešetický a František Tonner. 80 Jaromír MALÝ, Písek kolébkou českého vyššího dív čího školství , Otavan 14, 1932, s. 93. 81 Dnes je tento hotel znám jako Otava. 82 Historie a sou časnost podnikání na Písecku , Písek 2000, s. 34.

27 v opatrovn ě (matematika), Josef Soukup, u čitel hlavní školy (kreslení). 83 Ředitelem školy byl kn ěz Vojt ěch Myška. 84 V této podob ě škola fungovala až do roku 1873, kdy byla p řem ěněna na dív čí školu m ěšťanskou 85 kv ůli malému po čtu poslucha ček a také z finan čních d ůvod ů. Další odborná škola, která v Písku vznikla na p řelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století, se nazývala rolnická škola. Hlavní zásluha na jejím založení pat ří Vojt ěchu Janotovi, který roku 1868 vytvo řil čty řiadvaceti členné družstvo z píseckých ob čan ů a rolník ů z okolních vesnic. V čele tohoto družstva stál svobodný pán Robert Hildprant. T ěmto lidem se poda řilo sehnat dostatek hmotných prost ředk ů, díky kterým byl 6. prosince 1870 otev řen první ro čník rolnické školy v Písku. Další prost ředky obdržel ústav od okolní šlechty, duchovenstva, okres ů, obcí a n ěkterých spolk ů. N ěkolik u čitel ů z reálky i obecných škol vyu čovalo na ústavu pomocné a základní p ředm ěty bezplatn ě, do té doby, než škola dostala v ětší podporu od státu. Pozemek k praktickému cvi čení v dobešickém dvo ře škole prop ůjčil kníže Ji ří Lobkovic. Ředitelem byl zvolen Jan Suda, u čitel na reálce v Písku, který v této funkci působil šest let, kdy tento post vzdal. Po n ěm se ředitelem rolnické školy na sedm let stal Vojt ěch Janota. Mezi první u čitele ústavu pat řili František Tonner, ředitel reálky (chemie), Karel Pato čka, u čitel vyšší reálky (po čty, m ěř ení), Antonín Veselý, u čitel gymnázia (zem ěpis, dějepis), Tomáš Hlavín, u čitel gymnázia (p řírodoznalství), Vojt ěch Janota, ředitel sirot čince a opatrovny (št ěpa řství), Josef Baar, katecheta na obecných školách (náboženství, v čela řství, hedvábnictví), Josef Procházka, u čitel obecné školy (kreslení), Jan Ducho ň, u čitel obecné školy (krasopis), Jan Jablonský, m ěstský lesník (lesnictví),

83 Po čty ža ček a seznam vyu čujících byly p řevzaty z článku J. MALÝ, Písek , s. 94. Složení p ředm ětů se postupem času prom ěň ovalo. N ěkteré se zrušily, jiné naopak se zavedly. Šlo o p ředm ěty jako nap ř. nepovinné ru ční práce, zp ěv či zdravov ěda; odpadla deklamace. Jmenný seznam ža ček a u čitel ů na dív čí škole pro rok 1862 je vytišt ěn v Programu vyšší dív čí školy Písecké na školní rok 1862 , Písek 1862. 84 Do čela školy byl zám ěrn ě postaven kn ěz V. Myška. Bylo to hlavn ě kv ůli tomu, aby škola nebyla brána jako klášterní institut. Jinak Vojt ěch Myška vyu čoval v té dob ě náboženství i na gymnáziu a byl ředitelem opatrovny (1858-1868). 85 Chlapecká m ěšťanská škola vznikla v roce 1902, aby chodili žáci lépe p řipraveni do u čení a řemesel, ale také do obchodu, hospodá řství i do odborných škol.

28 František Kašpar, t řídní rolnické školy (hospodá řství, chov dobytka), Edvard Koudelka, c. k. zv ěroléka ř na odpo činku (zv ěroléka řství). 86 Škola nem ěla své vlastní prostory, tudíž se v prvních t řinácti letech neustále st ěhovala z jedné budovy do druhé. 87 Toto období bylo celkov ě pro ústav neš ťastné. Žák ů nebylo mnoho, finan ční podpora byla velmi nízká, v podstat ě škola sp ěla ke svému zániku, proto se zemský výbor na žádost n ěkterých rolník ů a samotné správy rolnické školy rozhodl roku 1883 provést reorganizaci. K tomuto ú čelu bylo sestaveno prozatímní kuratorium složené ze zástupc ů vlády, zemského výboru, zem ědělské rady, okresu a m ěsta. Od zemského výboru byl 13. července roku 1883 do Písku povolán nový ředitel, odborník a u čitel hospodá řství, Ladislav Burket. 88 Prvním úkolem nového ředitele bylo opat řit ústavu nové a lepší prostory. Novým sídlem se stal d ům u čitele Matznera č. p. 274 na bud ějovickém předm ěstí. D ům měl t řináct p řízemních pokoj ů, kde byly umíst ěny u čebny, kabinet, byt školníka a byty pro deset žák ů. K praktické výuce bylo najato pole naproti domu. Burket se snažil, aby škola získala vlastní budovu, ale této žádosti zemský výbor zatím nevyhov ěl. Dále se

86 Rolnická škola v Písku. 28. výro ční zpráva za školní rok 1911- 1912 a d ějiny ústavu od jeho založení r. 1870 do konce šk. r. 1911- 12 , Písek 1912, s. 1-2. 87 B ěhem t řinácti let škola byla v dom ě na Smrkovce, v bývalé Národní pivnici, pak v záložn ě Pod Kope čkem a v dom ě p ři Bud ějovické silnici č. p. 289, což byl d ům Františka Tonnera, ředitele reálky. 88 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 262. a Almanach 120 let českého lesnického školství v Písku 1885-2005 , Písek 2005, s. 13-14. Ladislav Burket se podílel nejen na rozvoji rolnické školy ale i na vzniku lesnické školy (viz níže). Burket se narodil roku 1855 v Lubouni. Vystudoval gymnázium v Plzni a hospodá řskou školu v Tábo ře a vyšší vinný a ovocný ústav v Klosterneuburgu v Rakousku, dále studoval ve Francii a Belgii. V letech 1879-1883 byl ve službách zem ědělské rady jako zemský u čitel hospodá řských v ěd na „volné noze.“ Pak p řišel do Písku, kde se stal ředitelem rolnické školy a pozd ěji i ředitelem lesnické školy založené p ři škole rolnické. Svou ředitelskou činnost ukon čil roku 1912, kdy odešel na trvaly odpo činek. Již za jeho života byly ocen ěny jeho zásluhy v rozvoji rolnické a lesnické školy. Také byl plodným spisovatelem odborných spisů. N ěkteré jeho spisy se staly i u čebnicemi. Byl také čestným členem n ěkolika hospodá řsko-pr ůmyslových a lesnických jednot, Jednoty rybá řské a včela řského kraje píseckého. Pro své zásluhy byl vyznamenán roku 1898 Zlatým záslužným k řížem s korunou a čestnou medailí Nadace rytí ře Lorence z Liburnau; stal se také členem řádu Františka Josefa. V tomtéž roce mu bylo ud ěleno čestné ob čanství královského m ěsta Písku. Burket zem řel roku 1933. A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 258.

29 novému řediteli poda řilo získat nové finan ční p řísp ěvky od okolních m ěst a z nadací. Díky činnosti nového ředitele se op ět v následujících letech za čal zvedat po čet žák ů.89 Zásluhou ředitele a zv ěroléka ře Koudelky byl p ři ústavu roku 1884 z řízen podková řský b ěh90 (kurz) a na návrh Burketa zahájilo kuratorium roku 1885 lesnický běh, z něhož pozd ěji vznikla lesnická škola (viz níže). Ve stejném roce kuratorium také povolilo stavbu nové budovy. 91 Škole byla poskytnuta bezúro čná p ůjčka ve výši 20 000 zlatých, za kterou se zaru čil kníže Karel Schwarzenberg. Dále na stavbu p řisp ělo m ěsto Písek. V roce 1889 se ke škole p řistav ěly stáje pro hov ězí dobytek a k ůlny pro ná řadí a stroje. 92 Ubytování žák ů bylo vy řešeno roku 1892 stavbou nového internátu, kde se mohlo ubytovat čty řicet žák ů. O rok pozd ěji byl internát rozší řen a mohlo v něm bydlet až sedmdesát student ů. Škola bez v ětších ztrát p řečkala ob ě sv ětové války. Kolem poloviny 20. století se přejmenovala na st řední zem ědělskou školu. Zm ěnou prošla i budova školy, která byla roku 1964 zvýšena o jedno patro. Jelikož m ěsto Písek bylo v 19. století také vlastníkem les ů ve svém okolí, nebylo těžké p řijít s návrhem založení lesnické školy. V šedesátých letech 19. století poprvé s tímto nápadem p řišli Jan Krej čí, ředitel reálky, a Emanuel Purkyn ě, u čitel na lesnické škole v Bělé pod Bezd ězem. Oba cht ěli p řemístit b ělskou lesnickou školu do Písku a za čít zde výuku v češtin ě. Díky této škole m ělo pak v Písku vzniknout také přírodov ědecké a kulturní st ředisko tzv. Athény českého jihu . Avšak projekt z ůstal jen u návrhu. 93 Další návrh vzešel od píseckého m ěšťana a mlyná ře Karla Drahoty Skuhra roku 1865. Navrhoval, aby školu vydržovali okolní velkostatká ři, písecká obec a částe čně i monarchie. Škola m ěla mít tři ro čníky a ro ční náklad školy byl spo čítán na 2 800 zlatých, část by uhradili studenti jako školné, což činilo 1 800 zlatých, a zbytek by

89 Pr ůvodce , s. 156. V p ředchozích letech kolísal po čet žák ů mezi 6 – 8, díky Burketovi se po čet žák ů pohyboval mezi 20 – 30. Na konci osmdesátých let 19. století to bylo již kolem šedesáti žák ů. 90 Škola po řádala i jiné b ěhy, nap ř. roku 1890 a 1898 b ěh luka řský a v čela řský, roku 1891 prázdninový hospodá řský b ěh pro u čitele, 1886 a 1887 b ěh št ěpa řský, roku 1904 b ěh o krmení a chovu hospodá řských zví řat, kterého se zú častnilo 179 lidí. A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 262. 91 Tato budova stojí v dnešní ulici Čelakovského a dnes v ní sídlí st řední zem ědělská škola. 92 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 262.; Rolnická škola , Písek 1912, s. 5-6. 93 Almanach 120 let českého lesnického školství v Písku 1885-2005 , s. 12.

30 uhradila bu ď obec, nebo zakladatelé. Prostory pro školu m ělo m ěsto poskytnout zdarma. 94 Tento návrh také nebyl vyslyšen. Založení lesnické školy se poda řilo prosadit až Ladislavu Burketovi, řediteli rolnické školy, roku 1884. Jeho návrh podpo řil m ěstský lesmistr Josef Zenker, Josef Gamisch, což byl p ředseda kuratoria 95 písecké rolnické školy, zárove ň purkmistr m ěsta Písku, a JUDr. Bed řich Schwarzenberg, který byl také členem kuratoria. Škola byla původn ě koncipována jako lesnický b ěh p ři škole rolnické, kde se vyu čovalo česky. Dále obec povolila, aby praktická cvi čení probíhala v Píseckých horách. Tento b ěh pak svou činnost zahájil roku 1885 s dvanácti studenty. Post vyu čujícího byl ud ělen Josefu Zenkerovi. 96 Od 1. října téhož roku byl tento b ěh nahrazen již dvouletým kurzem, a to s třiceti studenty. Než tento dvouletý kurz skon čil, p řem ěnil se již na regulérní dvouletou školu. 97 Jako odborní u čitelé byli roku 1886 p řijati Edvard Duchoslav, absolvent vysokého u čení zem ědělského ve Vídni a Ferdinand Sekyrka, absolvent lesnické školy v Bělé. Roku 1887 byla pro školu vypracována nová osnova a ředitelem byl zvolen Ladislav Burket. Dále se také pracovalo na tom, aby škola m ěla sv ůj vlastní internát a nemusela sídlit s rolnickou školou v jedné budov ě.98 Roku 1889 m ěla škola již třicet sedm žák ů a nová osnova byla schválena i ministerstvem orby. Žáci ústavu také získali ur čitou výhodu, když se jim u čební doba v Písku zapo čítávala do t říletého praktického u čení, které p ředcházelo státní zkoušce pro lesní z řízence. Tím se stala lesnická škola svéprávnou 99 a byla uznána jako ve řejný ústav. 100 Na konci osmdesátých let 19. století byl ke škole p řipojen dvouletý vyšší ústav lesnický, který m ěl za úkol připravovat samostatné lesní hospodá ře. Úpln ě nová budova lesnického internátu byla postavena roku 1899 v dnešní Burketov ě ulici č. p. 52. Tato budova m ěla t řicet čty ři pokoj ů pro žáky a čty ři byty pro u čitele. Samoz řejm ě nechyb ěly byty pro školníka, posluhova čky, dále tu byla

94 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 258. 95 Kuratorium bylo n ěco jako dnes správní výbor (rada). 96 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 259. 97 Almanach 120 let českého lesnického školství v Písku 1885-2005 , s. 13. 98 Nejd říve byl lesnický internát v budov ě, která dnes stojí ve Svatoplukov ě ulici č. p. 211. Tato budova byla dostav ěna roku 1884. Zde bylo ubytováno osmdesát žák ů a dva odborní u čitelé, dozorci a domovnice. Do této budovy roku 1899 p řesídlil internát rolnické školy. 99 Písecká lesnická škola se stala také první českou ve řejnou lesnickou školou v Rakousku-Uhersku, která používala český jazyk jako vyu čovací a jednací. 100 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s 259.

31 kancelá ř, nemocnice, prádelna, žehlírna a koupelny. 101 Další budova školy, pozd ěji zvaná jako hlavní, byla postavena roku 1912 v dnešní ulici Lesnické č. p. 55. V roce 1887 zem řel František Gamisch a novým p ředsedou kuratoria rolnické školy byl zvolen Bed řich Schwarzenberg. O rok pozd ěji ze své funkce odborného učitele odstoupil Josef Zenker a jeho post byl sv ěř en Josefu Bohdaneckému. Ředitelem ústavu nadále z ůstal Ladislav Burket. Schwarzenbergovi a Burketovi se poda řilo ústav dlouhodob ě finan čně zajistit, a to z nadace založené panovníkem, a proto musela být škola pojmenována Císa ře a krále Františka Josefa I. nada ční ústavy lesnické. 102 Schwarzenberg cht ěl také ústav zm ěnit na akademii, což by znamenalo, že se by se ze st řední školy stala vysoká. Ovšem tento projekt nebyl realizován a vysoké lesnické školy vznikly pozd ěji v Praze a Brn ě. Úsp ěšný rozvoj školy zastavila první sv ětová válka, kdy nastaly finan ční potíže, jelikož byla nadace vy čerpána a monarchie se rozpadla. Obrat nastal v letech 1918-1921, kdy nada ční lesnické ústavy p řevzal stát. Škola se p řem ěnila na Státní st řední školu lesnickou čty řletou, kde se studium ukon čovalo maturitou. 103 Dlouholetou tradici má v Písku i dnešní obchodní akademie, jejíž vznik se datuje od října roku 1906, kdy byla založena jako dvouletá dívčí pr ůmyslová škola a k ní pak byla 16. zá ří 1907 p řipojena obchodní škola dív čí. Ob ě školy založilo obecní zastupitelstvo a od svého po čátku sídlily v Karlov ě ulici č. p. 111. 104 Roku 1912 navšt ěvovalo pr ůmyslovou školu sto šestnáct dívek a obchodní padesát t ři. 105 Prvním ředitelem se stal Karel Kálal. Škola po řádala i kurzy pro dosp ělé. Mezi tyto kurzy pat řilo nap ř. ú četnictví, obchodní korespondence, t ěsnopis, psaní na stroji. P ři dív čí pr ůmyslové škole byla ješt ě roku 1908 založena dív čí živnostenská škola pokra čovací, která m ěla dva ro čníky. 106 Roku 1929 se škola reorganizovala na školu rodinnou, živnostenskou pracovnu prádla a živnostenskou pracovnu šat ů. Pokud dívka ukon čila tyto pracovny mistrovskou zkouškou, mohla se stát švadlenou. Také se zde po řádaly pro ve řejnost kurzy šití prádla, šat ů, va ření a zava řování ovoce. Mezi p ředm ěty, které

101 A. Sedlá ček, Dějiny , III. díl, s. 259-260. 102 Almanach 120 let českého lesnického školství v Písku 1885-2005 , s. 15. 103 V následujících letech se jméno školy n ěkolikrát zm ěnilo. V roce 1995, u 110. výro čí školy, byla přejmenována na St řední lesnickou školu Bed řicha Schwarzenberga. 104 V této budov ě se dodnes obchodní akademie nachází. 105 Pr ůvodce , s. 158. 106 TAMTÉŽ, s. 160.

32 se na škole vyu čovaly, pat řil český jazyk, d ějiny vzd ělanosti, vychovatelství, zdravov ěda, pé če o dít ě, ob čanská nauka, nauka o kroji, po čty, ú četnictví, kreslení, šití prádla, kreslení st řih ů na prádlo, spravování prádla, šití šat ů, modistství, vyšívání, nauka o látkách, nauka o domácím hospodá řství, nauka o potravinách, va ření, hospodá řská cvi čení, praní, žehlení, t ělocvik a zp ěv. Nepovinným p ředm ětem byl n ěmecký jazyk. 107 Absolventky školy se potom mohly stát u čitelkami na odborných školách, vychovatelkami, ošet řovatelkami nemocných nebo kojenc ů, pokud ješt ě absolvovaly dvouletou školu ošet řovatelství. 108 V Písku vznikly i dv ě pokra čovací školy, a to kupecká a živnostenská. Kupecká škola byla založena roku 1885 obchodním grémiem, které ji také financovalo. Vyu čovalo se zde dv ě hodiny týdn ě v ned ěli odpoledne. Roku 1892 se jí zm ěnila u čební osnova a u čilo se již čty ři hodiny týdn ě, pozd ěji šest a od roku 1902 už osm. Prodloužilo se také trvání školy z osmi na deset m ěsíc ů.109 P ři škole byl zaveden nepovinný kurz n ěmeckého jazyka a psaní na stroji. Pokra čovací škola živnostenská vznikla roku 1881 a nov ě byla upravena ministerským výnosem z roku 1884. M ěla dv ě t řídy, které v tomto roce navšt ěvovalo sto dvacet t ři u čňů z řad obuvník ů, krej čí, stavebních a mechanicko-strojnických řemeslník ů.110 O rok pozd ěji byla p ři škole z řízena p řípravná t řída. Roku 1906 byl ústav rozší řen o t řetí t řídu.

107 Odborná škola pro ženská povolání v Písku , Otavan 36, Písek 1917, s. 56-57. 108 Další osudy školy byly následující: Ve školním roce 1914/1915 nastoupili poprvé na tento ústav chlapci. Až v roce 1935 se mohly poprvé konat maturitní zkoušky ve čtvrtém ro čníku obchodní akademie. V dob ě 2. sv ětové války škola p řerušila svou činnost a otev řela se až 1. zá ří 1945 jako obchodní akademie, která m ěla čty ři ro čníky a obchodní škola se t řemi t řídami. V tomto roce se odd ělila pokra čovací kupecká škola. Ve školním roce 1949/1950 byl zm ěněn dosavadní název obchodní akademie na Vyšší hospodá řská škola pro čty řleté a hospodá řská škola pro dvouleté studium. V roce 1954 byl zaveden jednotný název Hospodá řská škola. V roce 1955 bylo z řízeno studium p ři zam ěstnání formou ve černí školy. Roku 1961 bylo zavedeno ozna čení st řední ekonomická škola pro čty řleté studium a ekonomická škola pro dvouleté. Od po čátku roku 1964 bylo z řízené t říleté dálkové studium při zam ěstnání. Od roku 1990 byla škola p řejmenovaná na obchodní akademii, která byla prodloužena na p ětileté studium. P ři škole byla možnost studovat na t říleté obchodní škole. V roce 1997/1998 bylo studium zkráceno na čty ři roky, což trvá dodnes. www.oa-pisek.cz ke dni 4. 1. 2009 109 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 264. 110 Pr ůvodce , s. 159.

33 Události 19. století v Písku byly neodmysliteln ě spjaty s rozvojem školství. Zapo čalo to již na konci 18. století, kdy se ve m ěst ě otev řelo gymnázium. Dále pak následovalo z řízení reálky, na krátký čas i dív čí školy, lesnického ústavu, rolnické školy a jiných řemeslnických obor ů. Díky tomu se m ěsto za čalo rozši řovat o novou vrstvu lidí, a to o studenty, čemuž se místní obyvatelé celkem rychle p řizp ůsobili tím, že za čali pronajímat studentské pokoje. Avšak studenti nebyli jediní, kdo rozší řili řady obyvatel města. P řišla sem řada vzd ělaných lidí, u čitel ů a žák ů, kte ří p ůsobili na jednotlivých školách. N ěkte ří z nich sv ůj další osud spojili s městem natrvalo, jiní ne, ale všichni se podíleli na rozvoji m ěsta a jeho duchovní tvá ře. D ůležitou, resp. hlavní roli, zde však sehrálo p ředevším písecké gymnázium, které již v první polovin ě devatenáctého století vytvo řilo nezbytné p ředpoklady pro tento budoucí rozvoj píseckého školství. A práv ě na osudy píseckého gymnázia se soust ředí následující kapitola práce.

34 III. Písecké gymnázium

Brány píseckého gymnázia se poprvé otev řely dne 9. listopadu 1778. 111 Otev ření školy bylo velmi slavnostní. V dev ět hodin ráno se sešli radní s vyu čujícími na radnici a odtud všichni krá čeli k bytu krajského hejtmana Schönpfluga, 112 který se k nim p řipojil a spole čně potom všichni vstoupili do budovy gymnázia, jež byla následn ě vysv ěcena. Dále se pak p řečetl královský dekret, který potvrzoval pedagogy do jejich funkcí. Prefektem se stal páter František Pur, který tuto funkci do této doby vykonával na gymnáziu v Chomutov ě. Dalších p ět vyu čujících pocházelo z klatovského gymnázia: 113 Ignác Schuster, Jan Goll, Karel Fischer, Ond řej Polák a Ignác Paus. Po p řečtení jmenovacího dekretu se slova ujal purkmistr Vojt ěch Zv ěř ina, který p ředal prefektovi klí če od ústavu na hedvábné stužce. Ten mu pod ěkoval a p řítomným slíbil, že bude pe čovat o zdárný rozkv ět školy. Po tomto slavnostním zahájení se všichni odebrali do kostela, aby vyslechli mši a po ní pak samoz řejm ě následovala obcí vystrojená honosná hostina. Studenti do budovy gymnázia vstoupili následujícího dne, kdy také zapo čala samotná výuka. Podle matriky 114 a Knihy t řídních známek 115 z roku 1778 nastoupilo do školy 81 žák ů.116 Bylo otev řeno všech p ět t říd. Od první t řídy až po t řetí vyu čoval žáky jen jeden pedagog a na poslední dva ro čníky, tzv. humanitní, dostali studenti jiného vyu čujícího. V první t říd ě bylo zapsáno t řicet šest chlapc ů ve v ěku od 10 do 18 let, z toho jich šestnáct pocházelo z Písku. Čty ři chlapci nedokon čili ani první semestr 117 – t ři navšt ěvovali první t řídu a ten čtvrtý studoval ve t řetí t říd ě.

111 Informace o vyu čujících a slavnostním zahájení výuky na gymnáziu p řevzaty z A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 193. 112 Ten byl ze zákona ustanoven ředitelem ústavu. 113 Všichni vyu čující byli bývalí jezuité a v této dob ě z nich byli sv ětští kn ěží. 114 SOkA Písek, Gymnázium, Matrika školy 1778-1846, inv. č. 4, kniha č. 4. 115 SOkA Písek, Gymnázium, Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, kniha č. 60. 116 Zajímavé je, že August Sedlá ček ve své knize uvádí jen 77 d ětí. A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 193. K tomuto číslu se dostaneme, když z 81 d ětí ode čteme čty ři, které nedokon čily první semestr. 117 Školní rok se ned ělil na pololetí, jako je tomu dnes. D říve se d ělil na první a druhý semestr. Každý semestr byl zakon čen zkoušením ze všech p ředm ětů a na základ ě t ěchto zkoušek žák bu ď pokra čoval, nebo nepokra čoval v dalším studiu.

35 Gymnazisté se u čili psát a mluvit latinsky a od t řetí t řídy také řecky. Mezi další předm ěty pat řily zem ěpis, d ějepis a matematika. 118 Tato osnova platila až do roku 1808. Avšak v Knize t řídních známek jsou všechny tyto p ředm ěty rozd ěleny jen do čty ř kolonek: Mores , Talentum , Applicatio a Profectus . V letech 1805-1807 byly p ředm ěty rozd ěleny trochu jinak a ozna čovány n ěmecky: Klasse aus dem Latein im Fortgang , Klasse aus dem Latein im Flei β, Klasse aus dem Latein im Sitten , Klasse aus dem Griechischen im Fortgang , Klasse aus dem Griechischen im Flei β, Klasse aus dem Griechischen im Sitten . Toto n ěmecké ozna čení se objevuje v již p ředem p ředtišt ěných semestrálních katalozích, 119 které se za čaly používat práv ě v roce 1805. 120 Do té doby si kolonky na známky rýsovali a nadepisovali sami pedagogové. Latinské rozd ělení předm ětů je však nadále zachováváno v Knize t řídních známek. Také došlo ke zm ěně známkování. Žák ův prosp ěch se nehodnotil již slovn ě, ale číslovkou. Další údaje, které můžeme najít v Knize t řídních známek a semestrálních katalozích, je v ěk a místo bydlišt ě žáka. Slovní hodnocení žák ů:121

Tabulka známkování 1 excellens, eminentes 1- praecelarus, egregius 2 bonus, insignis 2- mediocris 3 exiguus

Chování 1 eminentes 1- laudabiles 2 praeclarus, egregius 2- bonus 3 mediocris

Do roku 1784 se na gymnáziu vyu čovalo zdarma. Finan ční prost ředky na chod gymnázia se braly z majetku jezuitského řádu. Z něho byl také z řízen tzv. studijní fond.

118 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 194. 119 SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1818, inv. č. 15-28, sign. 1/15-28, kart. 1. 120 Zm ěny katalog ů a zápis ů známek souvisí hlavn ě s reformou v roce 1805. Více na stran ě 38. 121 Slovní hodnocení se velmi t ěžko p řevádí na známkování používané v dnešní dob ě, nebo ť se slovní výrazy neustále prom ěň ují. Slovní hodnocení je p řevzato z Knihy t řídních známek. SOkA Písek, Gymnázium, Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, kniha č. 60.

36 Avšak roku 1784 bylo vydáno královské na řízení, aby se od každého žáka na gymnáziu vybíral malý poplatek, tj. 12 zlatých ro čně. Peníze m ěly podporovat zvlášt ě nadané žáky. 122 Pokud žák neplatil školné nebo nepobíral stipendium, m ěl být vylou čen ze školy. Na chod školy od za čátku p řispívala také obec. U čitel ům poskytovala na byt ro čně 16 zlatých a k tomu dostávali d řevo na otop. Dále obec platila školníka, d řevo na otop do školy a ješt ě dávala malou finan ční částku na ostatní pot řeby gymnázia. 123 Takovým menším problémem, kterým se škola musela v devadesátých letech 18. století potýkat bylo divadlo. Obyvatelé m ěsta Písku cht ěli mít divadlo a na jejich žádost svolil prefekt gymnázia k tomu, aby bylo roku 1793 postaveno v horní místnosti školy. Herci m ěli dbát na dodržování po řádku a nesm ěli hrát v dob ě vyu čování. Na dodržování po řádku m ěli dohlížet dva dozorci, které na danou činnost ur čila radnice. Avšak činnost herc ů se neobešla bez obtíží. Po čase si vyu čující za čali st ěžovat, že na chodbách je cítit kyselý zápach a je na nich nepo řádek. To se nelíbilo prefektovi, který m ěl za po řádek ru čit a tak si začal st ěžovat na radnici. Ta mu ovšem necht ěla dát za pravdu. Roku 1794 kone čně krajský ú řad na řídil, aby bylo divadlo p řemíst ěno do jiného obecního domu. Tím byl celý spor k radosti vyu čujících nadobro vy řešen. 124

122 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 195. 123 TAMTÉŽ, s. 197. 124 Informace o divadle na gymnáziu jsou čerpány z A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 196-187.

37 III. 1. Zm ěny ve školství na po čátku 19. století aneb Nový studijní řád v roce 1805

Rok 1805 p řinesl v ětší reformu gymnázií. Zm ěnily se jak disciplinární, tak i studijní p ředpisy. Dané zm ěny byly schváleny panovníkem 21. kv ětna 1804 a 16. srpna 1805 a platily s menšími úpravami až do roku 1848. Tyto zm ěny m ěly reagovat na rychlejší rozvoj v ědy a m ěnící se požadavky spole čnosti. Autorem t ěchto zm ěn byl prefekt víde ňského gymnázia piarista Franz Innozenz Lang, který zde zhodnotil zkušenosti získané na zahrani čních školách, kde se od konce 18. století prosazoval novohumanistický sm ěr. Langovy návrhy byly do praxe uvedeny od školního roku 1807/1808, kdy také byly všechny platné studijní, správní a disciplinární p ředpisy pro gymnázia souhrnn ě vydány pod názvem Sammlung der Verordnungen und Vorschriften über die Verfassung und Einrichtung der Gymnasien . K hlavním zm ěnám tohoto na řízení pat řilo rozší ření gymnázií na šest t říd 125 a zavedení dvou až t ří odborných u čitel ů, kte ří se specializovali na výuku p řírodních v ěd, matematiky, zem ěpisu a sv ětových d ějin. T řídní u čitelé nadále z ůstávali v nižších gramatikálních třídách a se svými žáky postupovali od první až do t řetí, resp. do čtvrté t řídy. 126 Dále se na řízení zabývalo po čtem d ětí ve t řídách. V první t říd ě m ělo být minimáln ě deset a maximáln ě osmdesát d ětí. Školní rok za čínal 3. listopadu a kon čil 7. zá ří. B ěhem studia nem ěli být studenti p řet ěžování, a tak m ěl vyu čovací týden pouze osmnáct hodin, 127 z nichž se hodn ě času v ěnovalo pouze opakování. 128 Ne všichni uvítali Langovy reformy s nadšením. Největším problémem se stal nedostatek odborných pedagog ů,129 hlavn ě u čitel ů reálií. Proti n ěkterým zm ěnám byla i samotná vláda. Následné protesty zp ůsobily jejich zrušení v letech 1818-1819. Velká diskuse se vedla hlavn ě kolem systému odborných u čitel ů. Pro jejich odvolání se vyslovili ředitelé a prefekti devíti gymnázií z Dolních Rakous, dvaceti p ěti z Čech, dvanácti v Moravy a Slezska, tedy zemí, kde se nacházela v ětšina gymnázií v dědi čných zemích. Pro zachování byli pouze zástupci dvou hornorakouských ústavů v Linci a

125 Venkovská gymnázia z ůstala nadále p ětit řídní. Avšak u čební látka byla pro oba druhy gymnázií stejná. 126 M. NOVOTNÝ, Dějiny , s. 72. 127 Za to dnešní vyu čovací týden na st řední škole má kolem t řiceti vyu čovacích hodin. 128 J. ŠAFRÁNEK, Školy , s. 235. 129 Reforma ne řešila jejich vzd ělávání a p ředevším řádová gymnázia nebyla schopna tuto výuku kvalitn ě zajistit vlastními silami. Více K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 14.

38 Kremsmünsteru. O návratu k třídním u čitel ům rozhodl panovník roku 1818. To byl první krok k rušení dalších nových moderních trend ů, které se však prosazovaly v okolních zemích, nap ř. v Prusku. V říjnu 1819 František I. odsouhlasil nový u čební plán gymnázií v monarchii, který vracel rakouská gymnázia o p ůl století zp ět. Z učebních osnov byla vylou čena výuka p řírodních v ěd a vyšší matematiky, zredukovány byly hodinové dotace d ějepisu a zem ěpisu, a naopak p řibyly hodiny klasických jazyk ů. Jediné, co z ůstalo, bylo zavedení šestit řídních gymnázií jak v českých, tak i v rakouských zemích. 130 Roku 1816 byl vydán dekret, na který by se nem ělo zapomenout, a to dekret jazykový, který hlavn ě uvítali čeští vlastenci. Na řizovalo se v něm, aby na gymnáziích v místech s převahou Čech ů byli dosazování jen prefekti a u čitelé znalí českého jazyka a žáci se na t ěchto školách m ěli cvi čit v českém p řekládání. Toto na řízení vycházelo z čist ě praktických d ůvod ů. Na ú řednická místa v českých zemích m ěli být totiž přednostně p řijímáni studenti se znalostí češtiny. Avšak v dekretu nebylo jasn ě stanoveno, jak má být čeština za řazena do výuky, zda to má být řádný p ředm ět nebo se jí má vyu čovat jen okrajov ě v jiných hodinách. 131 To byl také jeden z důvod ů, pro č nebyl dekret d ůsledn ě uplat ňován, časem byl i zna čně omezen a v roce 1821 úpln ě zrušen. 132

130 Informace čerpány z M. NOVOTNÝ, Dějiny , s. 72-73. 131 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 14-15. 132 Z. VESELÁ, Česká st řední škola , s. 12.

39 III. 2. Léta 1805-1820 na píseckém gymnáziu

Langovy reformy byly na píseckém gymnáziu zavedeny až v roce 1810, kdy zde za čali vyu čovat odborní u čitelé. Teprve v tomto roce jsou jejich jména uvedena na titulní stran ě semestrálního katalogu každé t řídy. 133 Do té doby tam je napsán jen třídní u čitel a pop ř. také katecheta. 134 Jak již bylo napsáno výše, jediná zm ěna, ke které v roce 1805 došlo, bylo známkování a evidence p ředm ětů. Další zm ěna evidence student ů, p ředm ětů a známkování byla zavedena v roce 1808. Do semestrálních katalog ů se psalo nejenom jméno, v ěk a bydlišt ě žáka, ale také jméno a povolání otce gymnazisty, pop ř. jeho ot číma či poru čníka, nechyb ěly ani údaje o tom, zda student platil nebo neplatil školné či pobíral n ějaké stipendium. Též došlo ke zm ěněně názv ů předm ětů: Sitten , Verwendung , Religion , Latein Gesprache , Mathematik , Natur Geschichte und Natur Lehre , Geographie und Geschichte , Griechische Sprache . Známkování bylo nadále číslovkou, i když stupnice byla trošku jiná než ta dnešní. Nejlepší známkou bylo Em jako eminentes , dále pak byla 1em 135 (čekatel na eminentes) a pak již následuje klasická známkovací stupnice 1, 2, 3. Horší známka se nedávala. Pokud m ěl žák u semestrální zkoušky více trojek, z pravidla již dále nepokra čoval ve studiu. K rozší ření gymnázia z pěti na šest t říd došlo až v roce 1819 a následující rok byla provedena rovn ěž zm ěna v rozvrhu, došlo k ukon čení výuky Natur Geschichte und Natur Lehre a Griechische Sprache se za čala vyu čovat už od t řetí t řídy. V těchto letech došlo na píseckém gymnáziu k opakované zm ěně prefekta. František Pur 29. června 1808 zem řel a na jeho místo nastoupil Václav P řikryl, který tuto funkci vykonával v Plzni. Avšak na tomto postu z ůstal jen jeden rok. Jelikož byl nemocen, opustil Písek a odešel zp ět do Plzn ě, kde brzy na to zem řel. I na další dva prefekty, Václava Zíku a Ignáce Pause, m ělo gymnázium sm ůlu, jelikož jeden trp ěl dnou a druhý krátce po zvolení prefektem zemřel. Až roku 1814 byl zvolen František Xaver Fiericht, 136 první sv ětský prefekt, který vydržel ve své funkci do roku 1819. 137

133 SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1818, inv. č. 15-28, sign. 1/15-28, kart. 1. 134 Ze za čátku u čil náboženství t řídní u čitel, jelikož byl kn ěz, ale jak časem p řibývalo sv ětských u čitel ů, kte ří již nemohli sami vyu čovat náboženství, proto duchovní p ůsobili v roli katechet ů. 135 Tento stupe ň se také n ěkdy ozna čoval jako 1ad Em či Acc = Accedens neboli čekatel. 136 Narodil se roku 1765 a pocházel z Vídn ě. V Písku p ůsobil již od roku 1793, vyu čoval na gymnáziu latin ě a matematice.

40 Tento prefekt se zasloužil o založení žákovské knihovny. Díky n ěmu brzy získala knihovna kolem 200 knih. Nejvíce knih daroval d ěkan z Kašperských Hor, d ěkan z Bechyn ě a fará ři ze Sepekova, Putimi a Sedlice. Aby se knihovna i nadále mohla rozr ůstat, bylo rozhodnuto o tom, že každý studující bude ro čně n ěco málo p řiplácet, aby mohla být nakupována nejen klasická literatura v německých p řekladech, ale i knihy zábavné. Dále byl ustanoven p řístup do knihovny každý volný den od 8 do 12 hodin. Knihy se mohly p ůjčovat jen prezen čně. Sk řín ě s knihami byly postaveny do druhé humanitní t řídy a v zim ě se tu i topilo. Vyu čující se zde celkem ochotn ě po m ěsíci st řídali v dohlížení na p ůjčování knih. 138 Roku 1819 řešilo m ěsto problém se z řízením další t řídy gymnázia, jelikož ústav byl rozší řen na šestit řídní. Na p ůl roku si m ěsto pronajalo místnost v jiném dom ě. Avšak roku 1820 již byla t řída z řízena trvale. Tento rok se funkce prefekta ujal želivský premonstrát Antonín Sedlá ček, který ji vykonával až do roku 1822, kdy byl nucen odejít. 139 Sedlá ček se dost často neshodl s krajským hejtmanem. Rozep ře za čaly díky dekretu z roku 1816, který se týkal výuky češtiny. Tento výnos se do Písku dostal až v roce 1821, na škole se za čalo do češtiny p řekládat velmi horliv ě, a to i díla latinská a řecká. To se však nelíbilo hejtmanovi a češtin ě se m ělo u čit jen soukromn ě, nikoli ve vyu čování. Další rozep ře m ěl prefekt s hejtmanem o termíny semestrálních zkoušek. Prefekt mu je oznámil jen den p ředem. Dále byl Sedlá ček kárán také za to, že do knihovny po řídil dva svazky Brockhausova 140 konverza čního slovníku, který byl v rakouské monarchii zakázán, a musel se z toho zodpovídat. Poslední v ěcí, kterou už nebyl hejtman schopen p řijmout, byl seznam žák ů, kte ří m ěli být ze školy vylou čeni. Podle Sedlá čka to byli studenti, kte ří nezvládali gymnaziální studium, a tudíž tam nem ěli co d ělat. Po tomto všem bylo prefektovi doporu čeno, aby opustil školu a vrátil se zp ět do želivského kláštera, což také u činil. 141

137 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 199. 138 TAMTÉŽ, s. 199. 139 P řed ním pár m ěsíc ů tento post zastával Antonín Müller, kterému bylo 27 let. Kv ůli svému nízkému věku nedošel pochopení u starších koleg ů, a proto odešel do zahrani čí vyu čovat latinu a řečtinu. Pozd ěji působil i v Praze na univerzit ě. A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 201. 140 Brockhausova encyklopedie vyšla poprvé v letech 1796-1808. 141 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 202-203.

41 III. 3. Zm ěny ve školství ve 40. a 50. letech 19. století

Revolu ční rok 1848 znamenal pro rakouskou monarchii mnoho zm ěn, které se promítly i do st ředního školství. Nov ě vzniklo Ministerstvo kultu a vyu čování, které nahradilo doposud fungující Studijní dvorskou komisi. Ta jako nejvyšší školní ú řad fungovala od roku 1760, s přestávkami v letech 1791-1802. Ministerstvo za čalo úřadovat v březnu 1848, a to nejprve jako Ministerstvo ve řejného vyu čování, v červenci téhož roku bylo p řejmenováno na Ministerstvo kultu a vyu čování. 142 V čele nejvyššího správního orgánu v oblasti školství stanul jako první Franz von Sommaruga. O reform ě školství, zejména st ředního, se diskutovalo v podstat ě po celá čty řicátá léta 19. století. Konkrétní podobu tyto diskuse získaly práv ě až v roce 1848. Hlavní inspirace k těmto zm ěnám byly čerpány p ředevším z německých stát ů, zvlášt ě z Pruska. Vlastní reformní úsilí, které prom ěnilo podobu rakouského školství, bylo spjato se Sommarugovými následovníky v úřadu ministra. Tím prvním byl Leo Thun- Hohenstein (1849-1860) a druhým Leopold von Hasner (1867-1870). Základem pro školské reformy v následujícím období se stal v červenci zve řejn ěný Nástin základních zásad pro ve řejné vyu čování v Rakousku (Entwurf der Grundzüge des öffentlichen Unterrichtswesens in Österreich) .143 Nejd říve bylo p řikro čeno k reform ě st ředního školství, která vycházela z návrhu profesora pražské filozofie Franze Seraphina Exnera144 a klasického filologa na št ětínském gymnáziu a také filozofa Hermanna Bonitze. Bonitz-Exner ův Nástin organizace gymnázií a reálek v Rakousku (Entwurf der Organisation der Gymnasien und Realschulen in Österreich), který byl provizorn ě schválen 16. zá ří 1849, 145 se stal základem pro rozvoj novodobého st ředního školství v celé habsburské monarchii. Na jeho základ ě byla vytvo řena nejen osmit řídní gymnázia jako st řední článek mezi elementární školou a univerzitou, ale též i šestit řídní a pozd ěji i sedmit řídní reálky. 146

142 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 16. 143 M. NOVOTNÝ, Dějiny , s. 120. 144 Exner byl prací na reform ě pov ěř en již v roce 1844. Její hrubý nástin pak publikoval v roce 1848 ve Wiener Zeitung . Na Exnerovu žádost byl v roce 1849 do Vídn ě pozván Hermann Bonitz, který m ěl zkušenosti z reformování pruského školství. Více K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s.16. 145 Kone čného schválení se do čkal až v záv ěru roku 1854. 146 M. NOVOTNÝ, Dějiny , s. 120.

42 Nástin významn ě prom ěnil charakter gymnázií. Oba tv ůrci byli hodn ě inspirovaní pruským modelem, ale na rozdíl od n ěj kladli d ůraz na to, aby do výuky byly za řazeny i p řírodní v ědy a matematika. Hlavním cílem podle nich nem ěly být jen znalosti a v ědomosti, ale vytvá ření osobnosti a její všestranný rozvoj díky p ěst ění ducha a styku se vznešenými vzory zprost ředkovanými p ředevším četbou klasických autor ů. Prvo řadým ú čelem gymnaziálního studia samoz řejm ě nadále z ůstávala p říprava na univerzitní studium. Avšak dále také m ělo gymnázium p řipravovat na vstup do státních služeb. 147 Těžišt ě gymnaziální výuky sice stále spo čívalo v klasických jazycích, ale více prostoru než d říve se dostalo zem ěpisu, d ějepisu, matematice, fyzice a p řírodopisu. V osnovách pochopiteln ě nechyb ěla ani n ěmčina a nezbytné náboženství. Do dvou nejvyšších ro čník ů gymnázia byla nov ě za řazena výuka filozofické propedeutiky, která byla dosud sou částí osnov filozofických lyceí. Gymnaziální výuka se d ělila do dvou čty řletých uzav řených cykl ů.148 Z nižšího stupn ě bylo možné p řestoupit na reálku či pozd ěji na u čitelské ústavy. Tuto možnost volila zna čná část student ů vzhledem k náro čnosti studia na gymnáziích. Druhá varianta znamenala pokra čování v dalším studiu na vyšším stupni gymnázia, jehož absolvování završené maturitní zkouškou otevíralo cestu na univerzitu. Zavedení maturitních zkoušek v roce 1849 jako předstupn ě univerzitních studií ješt ě více zvýraznilo dominantní postavení gymnázií. Státní maturitní zkouška byla brána jako nezbytná podmínka k univerzitnímu studiu, a proto na ni byly kladeny velké nároky. Studenti ji vykonávali ze všech povinných předm ětů p řed komisí, v níž zasedali všichni vyu čující daných p ředm ětů za p ředsednictví zemského školního inspektora či n ěkterého univerzitního profesora. Přísnost a neústupnost maturitních zkoušek se stala celkem hustým sítem, p řes n ěž mnozí studenti ani opakovan ě neprošli a byli nuceni opustit školu v samém záv ěru studií, jenže bez maturity, a tudíž bez p řístupu na univerzitu. Úsp ěšn ě složená maturitní zkouška byla také vstupenkou do lepší spole čnosti. Díky tomu se gymnázia stala místem utvá ření sebev ědomé a státotvorné m ěšťanské vrstvy modernizující se spole čnosti 19. století.

147 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 17. 148 Tyto celky byly ozna čovány jako nižší a vyšší gymnázium. Bylo možné samostatn ě z řídit jen nižší gymnázium. cht ěl-li žák pokra čovat ve vzd ělání, musel odejít studovat do m ěsta, kde se nalézalo vyšší gymnázium.

43 Vysoké nároky byly též kladeny na složení pedagogického sboru, kde často působili známí v ědci, literáti apod. Pokud tito vyu čující na gymnáziích (také na vyšších reálkách) absolvovali všechny p ředepsané zkoušky a získali definitivu, byl jim od roku 1866 p řiznáván titul profesor. Gymnázia tak byla chápána nejen jako významná vzd ělávací st řediska, ale zárove ň se stávala centry kulturního a spole čenského života zejména v menších m ěstech. To vše prop ůjčovalo gymnáziím výrazný punc výjime čnosti, a proto v následujících letech mnohá m ěsta usilovala o založení vlastního gymnázia. Avšak ne vždy byla úsp ěšná. 149

149 M. NOVOTNÝ, Dějiny , s. 120-121.

44 III. 4. Zm ěny na píseckém gymnáziu ve 30.-50. letech 19. století

Po nuceném odchodu prefekta Sedlá čka jeho funkci na čas p řevzal Jan Janda, ale jen do b řezna roku 1823, kdy do Písku p řišel Josef Schön, 150 který post prefekta vykonával až do roku 1838. 151 Schön se postaral o katalogizaci knihovny ústavu a také usiloval o lepší vzhled gymnaziální budovy. Avšak obec nem ěla moc pen ěz, tudíž došlo jen k malým úpravám jako je vybílení místností, oprava omítky a položení nové st řechy z tašek. Podle A. Sedlá čka sice nebyl Schön p říliš oblíbený mezi svými kolegy, ale mezi obyvateli m ěsta a studenty se t ěšil všeobecné vážnosti. Prefekt byl i literárn ě plodný. Psal články do českého i n ěmeckého muzejníku, sepsal d ějiny Vod ňan. 152 Schön zem řel v roce 1838, n ěkte ří jeho žáci se postarali roku 1850 o to, aby mu byl postaven kamenný pomník, jelikož jeho hrob na h řbitov ě již zapadal. Peníze na stavbu pomníku bývalí studenti sehnali ze zvláštních divadelních představeních a n ěco málo dala sama obec. 153 V dob ě, kdy Schön zastával funkci prefekta, p ůsobili na píseckém gymnáziu další významní u čitelé. Pat řil k nim hlavn ě Řeho ř Zeithammer, 154 který se zasloužil o výuku českého jazyka na gymnáziu od roku 1841, kde ho sám z po čátku bezplatn ě vyu čoval. Ovšem nebyl jediný, kdo vyu čoval češtinu, této – v podstat ě dobro činné činnosti – se v ěnoval i další vyu čující, František Bezd ěka, který opravoval i české články psané prefektem Schönem, protože neum ěl psát dob ře česky. A z toho také pozd ěji vyplýval spor mezi Bezd ěkou a Schönem. Schön byl literárn ě plodný a jeho články se t ěšily velké pozornosti, ale m ěl problémy psát česky, za to Bezd ěka um ěl velmi dob ře česky, ale jeho články zase nem ěly tak velkou pozornost jako Schönovy. Po Schönovi se stal prefektem sv ětský kn ěz František Winter, 155 který vyu čoval matematiku, v této funkci p ůsobil až do své smrti roku 1860. Roku 1851 byl Winter

150 Narodil se roku 1790 v Josefov ě. Jako pedagog prošel školami ve Strážnici, Mikulově, Hradci Králové. Funkci prefekta vykonával pak v Ji čín ě, Gorici a byl i generálním ředitelem gymnázií v Přímo ří a v Dalmácii. Viz Almanach 150 let gymnázia , s. 16. 151 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III.díl, s. 204. 152 TAMTÉŽ, s. 213-214. 153 Almanach 150 let , s. 22-23. 154 Více o n ěm na stran ě 18. 155 Narodil se v Praze roku 1799 a studoval bohoslovectví v Praze. Roku 1827 se stal u čitelem v humanitních t řídách v Jind řichov ě Hradci.

45 jmenován prvním p římým ředitelem gymnázia. 156 Byl velmi dobrým a hlavn ě schopným prefektem, za což byl roku 1856 vyznamenán zlatým záslužným k řížem s korunou. 157 Od roku 1849 se op ět sm ělo na gymnáziu vyu čovat českému jazyku jako řádnému p ředm ětu. U čitel musel mít složené zkoušky z českého jazyka, aby ho mohl učit a tudíž prvním aprobovaným pedagogem češtiny na píseckém gymnáziu se roku 1849 stal Václav Babánek. 158 Díky Bonitz-Exnerov ě reform ě m ělo také dojít k rozší ření gymnázia ze šesti na osm t říd. Hned roku 1849 žádalo gymnázium o z řízení dalších dvou t říd. Avšak ministerstvo povolilo roku 1850 jen sedmou t řídu, a tak škola op ět žádala ješt ě o osmou třídu, kterou ministerstvo nepokládalo za nutné v Písku z řídit. Od ůvod ňovalo to tím, že většina student ů tíhne ke studiu v Plzni a v Českých Bud ějovicích, a proto má Písek pro tuto t řídu málo žák ů. Prefekt Winter za čal tedy poukazovat na to, že by se z ústavu mohlo stát jen nižší gymnázium a tedy by bylo dobré, aby obec platila 4 – 5 u čitel ů z obecního d ůchodu. Když obec p řislíbila platit u čitele a p řispívat více na pom ůcky, byla op ět podána žádost o osmou t řídu a tentokrát bylo gymnáziu vyhov ěno, jelikož i obec se sama snažila o zlepšení vzd ělávání ve svém m ěst ě.159 Jelikož stávající prostory školy již nebyly dostate čně vyhovující, gymnázium se p řest ěhovalo do nových prostor, což byl d ům č. 1 na dnešním Velkém nám ěstí. V tomto dom ě do roku 1849 sídlila vojenská škola p řipravující mladé d ůstojníky, která byla v tomto roce p řeložena do Českých Bud ějovic. Pro pot řeby gymnázia však i tato budova m ěla málo místností, tudíž další dv ě místnosti byly pronajaty v dom ě č. 2. Avšak d ům č. 1 se ukázal po čase jako siln ě nevyhovující, byl ve velmi špatném stavu, místnosti byly tmavé, a dokonce i stropy se tu skoro párkrát propadly, ale ústav zde sídlil až do roku 1877. 160

156 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III.díl, s. 222. 157 TAMTÉŽ, s. 226. 158 Babánek zárove ň u čil také na písecké reálce zem ěpis a d ějepis. A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III.díl, s. 223. 159 TAMTÉŽ, s. 224-225. 160 TAMTÉŽ, s. 225-226.

46 IV. Studium a studenti

Ke konci 18. století na gymnáziu mohl za čít studovat pouze chlapec starší deseti let. Podle na řízení z roku 1777 nem ěl být do první t řídy p řijat nikdo, kdo by neum ěl německy, a tak tuto znalost musel každý budoucí student prokázat. Chlapec musel také um ět základy latiny, a proto se latina za čala vyu čovat již ve t řetí t říd ě n ěmecké hlavní školy. V podstat ě toto byly jediné podmínky, které byl chlapec povinen splnit, cht ěl-li na tomto ústavu studovat. Žádné jiné zkoušky se nedělaly. Zm ěna p řichází až s Bonitz- Exnerou reformou, která stanovila minimální stá ří studenta pro studium na gymnáziu již na dev ět let. P řípadné stanovení dalších kritérií z ůstalo v rukou vedení školy, kterému bylo pouze doporu čeno, aby se o p řijetí rozhodovalo p ředevším podle žákova vysv ědčení. V roce 1844 bylo naopak zrušeno na řízení, které stanovovalo maximální možný v ěk budoucího studenta. 161 Ni čím zvláštním tedy nebylo, když se ve t říd ě sešli studenti s několikaletým rozdílem v ěku. 162 Ovšem již pár let p řed Bonitz-Exnerou reformou vstupovali na písecké gymnázium chlapci ve v ěku devíti let. První, a zatím jediný, devítiletý chlapec se tam objevil již v roce 1837, další takto mladý chlapec zde studoval zase až v roce 1839. Pak již pravideln ě každý rok navšt ěvovali školu dva až t ři devítiletí gymnazisté. Avšak v ětšin ě t ěmto žák ům bylo v pr ůběhu prvního roku studia deset let. V dob ě reformy (1849) se po čet takto mladých student ů zvýšil již na šest. Zpo čátku bylo studium na gymnáziu bezplatné, a tudíž tam v podstat ě mohl jít každý nadaný chlapec. Ovšem od roku 1784 bylo vydáno na řízení o zpoplatn ění studia, které bylo stanoveno na 12 zlatých ro čně, což pro n ěkteré rodiny byla vysoká finan ční částka a to n ěkdy mohlo vést až k p řed časnému ukon čení studia jejich d ětí. Nezaplacení školného se trestalo vylou čením žáka ze školy. Avšak na školách studovala řada nadaných, ale p řitom chudých student ů, a tak zákony pamatovaly i na možnost odpušt ění školného chudým žák ům s dobrým prosp ěchem. Zemská školní rada mohla – a velmi často to i d ělala – na základ ě žádosti zprostit placení z části nebo i zcela ty, kte ří měli alespo ň prosp ěch v první t říd ě velmi dobrý a to hlavn ě z mrav ů a z pilnosti, což znamená, že byli ohodnoceni nejh ůř e druhým stupn ěm klasifikace. 163 V semestrální katalozích 164 píseckého gymnázia je toto všechno velmi dob ře vid ět. V prvních

161 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 35. 162 Viz p říloha Graf č. 1. V ěk student ů v 1. ro čníku. 163 TAMTÉŽ, s. 37. 164 SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-60, sign. 1/15-60, kart. 1-5.

47 ro čnících byla v ětšina gymnazist ů povinna platit školné, avšak o rok pozd ěji platila jen hrstka student ů. Také zde lze dob ře pozorovat, že školné platili p ředevším chlapci, kte ří opakovali ro čník nebo nov ě p řistoupili. N ěkte ří chudší studenti byli podporováni i r ůznými soukromými nadacemi či samotnými m ěsty, ze kterých pocházeli. V semestrálních katalozích píseckého gymnázia se nejvíce objevuje stipendium m ěsta Březnice, kterým byli podporování gymnazisté pocházející z tohoto m ěsta, což bylo v letech 1779-1850 šedesát osm student ů, z nichž v ětšina toto stipendium obdržela. Jediní studenti, kterým nikdy nebylo školné odpušt ěno, byli privatisté, kte ří museli platit i zkušební taxu za každou zkoušku. 165 Na konci 18. století 166 školní rok za čínal v listopadu a kon čil za čátkem července. Avšak ke konci srpna chlapci pokra čovali v letním semestru a skládali semestrální zkoušky. Vyu čovací hodina trvala 50-55 minut, p řestávka byla jen p ětiminutová. Po prvních dvou hodinách pak byla patnáctiminutová p řestávka. O p řestávce se studenti měli za dozoru vyu čujících nebo správce prob ěhnout venku anebo na chodbách, pokud bylo špatné po časí, dále se mohli najíst. Avšak nesm ěli se u čit, zpívat a cvi čit. Po skon čení pauzy m ěli být v čas na svých místech a p řipraveni na další hodinu. 167 Po Langových reformách na po čátku 19. století se po čátek školního roku posunul z listopadu na říjen. Školní rok se d ělil na zimní a letní semestr – tak jako dnes na vysokých školách – a každý semestr byl zakon čen semestrálními zkouškami z každého p ředm ětu. Tyto zkoušky byly rozhodující pro vstup do dalšího pololetí nebo roku. Pokud zkoušky byly pro studenta neúsp ěšné, m ěl dv ě možnosti: bu ď opakovat ro čník, nebo opustit školu. Gymnazista mohl propadnou již v zimním semestru. Pokud se tak stalo, musel po čkat p ůl roku, než mohl opakovat stejný ro čník. Za to výborní žáci byli odm ěň ováni tzv. prémiemi. V Písku to byly odm ěny v podob ě pozlacené medaile s obrazem císa řovny Marie Terezie. Na za čátku nového školního roku je však museli studenti vrátit. Jen premiant ům druhé humanitní t řídy (tedy posledního ro čníku) byly ponechány. Pozd ěji, místo medailí, byly student ů dávány prémie v podobě knih. 168

165 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 38. 166 P řed rokem 1784 byli velké, dnes letní, prázdniny v období zá ří – říjen. Viz A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 195. 167 František V. AUTRATA, Pedagogické p řehledy, oddíl IV. Školní zákony zemí českých, Olomouc 1914, s. 100. 168 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 194.

48 Na konci školního roku studenti nedostávali žádná vysv ědčení. Jen po absolvování školy obdržel gymnazista písemný doklad, který potvrzoval, že ukon čil gymnázium. Vysv ědčení byla ud ělována až po reformách v roce 1848 a v padesátých letech 19. století již žáci skládali maturitu, jež potvrzovala jejich úsp ěšné ukon čení studia na gymnáziu a která také prokazovala, že abiturient má tolik v ědomostí, kolik se jich žádalo jako d ůkaz obecného vzd ělání, a že dovede samostatn ě myslet, čímž prokazoval svoji duševní zralost pro v ědecké univerzitní studium. 169 O prázdninách po řádali studenti tzv. merendu. To byla tane ční zábava, která měla gymnazist ům sloužit k „osv ěžení mysli sesláblé dlouhým u čením a vzpružiti ji k novému u čení“ .170 Na tuto slavnost obec každoro čně p řispívala 30 zlatých a ob čas dala také soudek piva. Tane ční zábavy byly student ům zakázány roku 1817 s tím, že to kazí jejich mravy a rozptyluje je to p ři u čení. 171 V letech 1778-1850 prošlo branami píseckého gymnázia celkem 3 148 chlapc ů, z toho 2 898 studovalo prezen čně a 250 privátn ě.172 Podle p řiložených graf ů č. 2 – 4 173 je vid ět, jak se po čty student ů v jednotlivých letech prom ěň ovaly. Nejv ětší pokles žák ů, kte ří studovali prezen čně, nastal v letech 1785-1787. P říčin pro náhlý pokles gymnazist ů mohlo být n ěkolik. Jedním z nejv ětších d ůvod ů však bylo pravd ěpodobn ě zavedení školného. Rokem 1788 po čínaje a pak i v následujících letech za čal po čet d ětí op ět pomalu ale, jist ě stoupat. Po roce 1808 se po čet student ů pohybuje nad hranicí stovky a po roce 1843 se jejich po čet p řehoupl už p řes dv ě stovky. V posledním sledovaném roce (1850) navšt ěvovalo písecké gymnázium již 265 chlapc ů. Dá se předpokládat, že i v následujících letech po čet student ů stoupl zvláš ť, když se maturitní zkouška stala nezbytnou sou částí pro vstup na vysokou školu a jedinou školou, kde se dala složit, bylo prozatím gymnázium. A jak bylo výše napsáno, být st ředoškolským studentem znamenalo také ur čitý posun ve spole čenském žeb říčku. U privátn ě studujících d ětí má jejich počet naprosto opa čný postup. První privátn ě studující žáci se na píseckém gymnáziu objevili v roce 1804 a bylo jich

169 František MORKES, Historický p řehled postavení maturitní zkoušky a analýza jejích funkcí , Praha 2003, s. 9. 170 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 195. 171 TAMTÉŽ, s. 195. 172 Viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850. 173 Viz p říloha Graf č. 2 – 4. Po čty prezen čně studujících student ů v letech 1778-1850.

49 patnáct. 174 V následujících letech jejich po čet mírn ě stoupl, avšak v letech 1812-1815 se na gymnáziu nevyskytovali žádní privátn ě studující chlapci. Jejich výrazný nár ůst je potom v letech 1817-1827, kdy tu studovalo každý rok pr ůměrn ě osmnáct chlapc ů. Po roce 1828 až do roku 1850 jejich po čet nep řesáhl deset privátn ě studujících gymnazist ů na rok. Z celkového po čtu gymnazist ů (3 148) ve zkoumaném období jen 740 175 z nich absolvovalo celé gymnázium od první do poslední t řídy, to je 23,5 % žák ů. Z toho sedm student ů p řerušovan ě, což znamená, že nejd říve vystudovali nap ř. první až t řetí t řídu a o pár let pozd ěji si dostudovali zbývající t řídy. Gymnaziální studium se ve zkoumaném období d ělilo na tzv. nižší a vyšší. Nižší gymnázium bylo v letech 1778-1818 od první do t řetí t řídy a v letech 1819-1850 od první do čtvrté t řídy, tuto část gymnaziálního studia ukon čilo 377 d ětí. Vyšší gymnázium bylo v letech 1778-1818 od čtvrté do páté třídy, v letech 1819-1849 od páté do šesté t řídy a v roce 1850 od páté do osmé t řídy (tuto část gymnaziálního studia v Písku vychodilo 87 student ů).

174 Viz p říloha Graf č. 5 a 6. Po čty privátn ě studujících student ů v letech 1804-1850. 175 Do následujících údaj ů jsou zapo čítáni i studenti z roku 1850, u kterých bylo zjiš ťováno, kolik t říd dokon čili.

50 IV. 1. Chování student ů ve škole a na ve řejnosti

St řední školství bylo známo svou tuhou kázní, která byla už ve své dob ě tvrd ě kritizována. A čkoliv množství kritik ů neustále rostlo a stále čast ěji byly publikovány různé reformní návrhy, až do zániku monarchie k žádné zásadní zm ěně nedošlo. 176 Dokument, který definoval, jak má vypadat správné chování vzorného žáka, byl především disciplinární řád. Jeho geneze nebyla jednoduchá. P ůvodn ě se chováním a povinnostmi žáka zabývaly jednotlivé p ředpisy, v ětšinou p říležitostn ě vydávané, jejichž ko řeny často sahaly až ke konci 18. století. V roce 1852 byl vydán disciplinární zákon pro gymnázia. Na jeho základ ě si každá škola vytvá řela sv ůj vlastní řád, který podléhal schválení vyšších míst. 177 Díky výnosu zemské vlády ze 17. b řezna 1818 se musel pedagogický sbor scházet každý m ěsíc a sestavovat posudek o mravech žák ů, který pak zasílal krajskému hejtmanovi. Na této porad ě se také probírala nová na řízení školních ú řad ů, dále zde pedagogové m ěli p ředkládat seznam probraného u čiva ve svých t řídách a k němu připojit posudek o chování, pilnosti a prosp ěchu student ů. Na základ ě t ěchto údaj ů se potom rozhodovalo o pochvalách a výtkách. 178 Jelikož povinností žáka bylo chovat se vzorn ě nejen ve škole, ale i mimo ni, požádali vyu čující o pomoc s dohledem nad chováním student ů také jejich domácí, u kterých gymnazisté bydleli. Pokud by se chlapec choval nap ř. nemravn ě, odcházel a p řicházel dom ů pozd ě či mluvil hrub ě, m ěli domácí povinnost to nahlásit škole. Zemský výnos z roku 1817 nezakazoval student ům jen tane ční zábavy, ale také návšt ěvy hospod a podobných za řízení. Na dodržování tohoto p ředpisu m ěli dohlížet nejen rodi če, poru čníci a domácí, ale také policie. Pokud by n ěkterý hostinský trp ěl u sebe v hospod ě návšt ěvy student ů, m ěl být pokutován. 179 Dále se student ům zapovídalo žebrat a kou řit (na škodlivost kou ření m ěli upozor ňovat u čitelé). 180

176 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 70-71. 177 TAMTÉŽ, s. 71. Jednotný disciplinární řád o 41 paragrafech vznikl až v roce 1874. 178 J. ŠAFRÁNEK, Školy , s. 238. 179 TAMTÉŽ, s. 200. 180 F. V. AUTRATA, Pedagogické p řehledy , s. 108.

51 Ovšem k čemu by byly všechny tyto zákazy, kdyby se neporušovaly? Veškeré přestupky gymnazist ů se zaznamenávaly do Knih hanby. 181 Na píseckém gymnáziu byly vedeny dv ě tyto knihy. První obsahuje záznamy od roku 1780 do roku 1814. Kniha byla celá černá a zapisovalo se do ní latinsky. Své proh řešky do ní zaznamenávali pravd ěpodobn ě sami studenti, jelikož každý zápisy je psán jinou rukou a ve v ětšin ě případ ů také kostrbatým písmem. Bylo do ní zaznamenáno celkem 191 zápis ů, každý záznam byl datován. Na dvacet osm proh řešk ů bylo spácháno v roce 1800, což bylo nejvíce v daných letech. Jinak se gymnazisté každoro čně dopustili deseti až čtrnácti přestupk ů proti školnímu na řízení. Druhá kniha hanby byla vedena v rozmezí let 1814- 1831. Vzhledov ě se lišila od té první, desky druhé Knihy hanby nebyly černé ale m ěly na sob ě šedavé žíhání. Psalo se do ní již n ěmecky a op ět každý zápis byl opat řen datem a podpisem h říšníka, který daný proh řešek spáchal. Pokud n ějakou nekalost spáchalo více chlapc ů najednou, jsou pod záznamem podepsáni všichni. Do této knihy psali proh řešky v ětšinou sami kanto ři, jelikož písmo je u v ětšiny zápis ů stejné a úhledné, jen velmi málo proh řešk ů zaznamenávali sami h říšníci. 182 V této Knize hanby se nachází celkem šedesát dev ět zápis ů, nejvíce proh řešk ů bylo zaznamenáno v letech 1814-1816, což d ělalo pr ůměrn ě sedmnáct zápis ů za každý tento rok. V dalších letech se objevil jeden, nanejvýš dva zápisy za rok. Druhy proh řešk ů zapsané do Knih hanby byly r ůzné, nejvíce se však jednalo o zakázané navšt ěvování hospod a pozdní p říchody dom ů. Jako p říklad lze uvést přestupek Josefa Kašpárka 183 a Františka Havleny, 184 kte ří 12. listopadu 1814 p řišli v půl

181 SOkA Písek, Gymnázium, Kniha hanby 1780-1814, inv. č. 178a, kniha č. 178a. SOkA Písek, Gymnázium, Kniha hanby 1815-1831, inv. č. 179, sign. I/179, kniha č. 179. 182 Lze celkem dob ře poznat, co psal sám h říšník. Daný zápis je napsán kostrbat ějším písmem, text je nak řivo a objevují se v n ěm ka ňky od inkoustu. Ostatní zápisy jsou psány úhledným písmem a rovn ě. 183 Josef Kašpárek pocházel ze Zábo ří a bylo mu 15 let. V roce 1814 navšt ěvoval I. gramatikální t řídu, kterou však opakoval. Jako student v tomto roce nebyl nejhorší. Jeho známky se pohybují mezi 1Em až 1. Na gymnáziu studoval do roku 1817 a vychodil t ři t řídy; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 3073. 184 František Havlena pocházel z Březnice. V roce 1814 mu bylo 15 let a chodil do I. gramatikální t řídy, kterou si o rok pozd ěji zopakoval, jelikož nebyl až tak pilný student. Jeho známky byly mezi 2 a 3. Na gymnáziu vychodil čty ři t řídy a studium zde ukon čil v roce 1819; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1778-1850 č. 3069.

52 osmé ve čer dom ů opilí. Na svou obranu uvedli, že vypili jen poloviční míru piva. 185 Dalšími h říšníky, kte ří navštívili hospodu, byli František Hanslovský 186 a Josef Skapa, 187 kte ří byli 13. listopadu 1814 U Červeného vola a hráli tam karty. Podle jejich výpov ědi u toho nebyla žádná dámská spole čnost. Josef Skapa k tomu dodal, že ve čtvrtek hráli také, ale ne o peníze. Studenti neporušovali p řísná na řízení jen mimo školu, ale i p římo ve škole, o čemž sv ědčí zápis z 27. listopadu 1814, kdy Jan Mucha 188 hodil Josefa Libertina 189 na tabuli. Zda byli studenti doma a piln ě se čili, si ob čas kontrolovali sami pedagogové. A pokud doma nebyli, tak je hned zapsali do Knihy hanby. Takováto „návšt ěva“ prob ěhla nap ř. den 22. listopadu 1814 mezi 6. a 7. hodinou ve černí. Doma nebyli zastiženi tito studenti: Vojt ěch Burda, 190 Josef Libertin, Ond řej Stehno 191 a Antonín Patek. 192

185 Den 12. Now. Abends um ½ 7 Uhr kamen Kasparek und Hawlena betrunken nach Hause. Sie sagen nur einer halbe Ma β Bier getrunken zu haben.; Hanslowsky und Skapa haben beim rothen Ochse Sonntags den 13. Now. Karten gespielt. Frauenlich war nicht dabei. Skapa sagt aus: Donnerstag sie gespielt waren, aber nicht um Geld.; Den 27. Now. hat Mucha den Libertin an die Tafel geworfen.; Bei der des Abends zwischen 6 und 7 Uhr am 22. Nowember vorgenohmenn ersten Visitung wurden nicht zu Hause angetroffen: Burda, Libertin, Stehno, Patek.; Den 21. Nowember ist Stehno Aug. bei der Visitation zum 2. mal des Abend um 7 Uhr nicht zu Hause angetroffen worden. Den 2. Januar war Stehno Nachmittags nicht in der Schule und auch nicht zu Hause. (P řepis z Knihy hanby je doslovný.) SOkA Písek, Gymnázium, Kniha hanby 1815-1838, inv. č. 179, sign. I/179, kniha č. 179. 186 Čtrnáctiletý František Hanslovský pocházel z Bechyn ě a na gymnáziu chodil již do II. gramatikální třídy, prosp ěchov ě by se dal ozna čit za pr ůměrného studenta. Avšak roku 1816 po III. gramatikální t říd ě gymnázium opustil; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 3128. 187 Josef Skapa byl spolužákem stejn ě starého Hanslovského. Prosp ěchov ě pat řil mezi lepší gymnazisty. V Písku vychodil první t ři t řídy a studium zde ukon čil roku 1815; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 8151. 188 Jan Mucha pocházel z Čáslavi. V dob ě proh řešku mu bylo 12 let a chodil do III. gramatikální t řídy. Prosp ěchov ě to byl pr ůměrný student. Školu ukon čil roku 1815 čtvrtou t řídou; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 3181. 189 Roku 1814 nastoupil ve v ěku šestnácti let Josef Libertin na písecké gymnázium do III. gramatikální třídy. Pocházel z Volyn ě. Prosp ěchov ě to byl velmi dobrý student. Gymnázium zde dochodil celé a studium ukon čil v roce 1816; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 8178. 190 Vojt ěch Burda pocházel z Vod ňan a bylo mu 14 let. Na gymnáziu studoval v letech 1812-1815. Prosp ěchov ě lze za řadit mezi pr ůměrné studenty. Vychodil zde 1.-3. t řídu; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 3000.

53 U n ěkterých student ů tyto „absence“ byly opakované. Tak tomu bylo nap ř. u studenta Augusty Stehna. 193 Ten nebyl doma zastižen dvakrát 21. listopadu 1814 ve čer kolem sedmé hodiny a také 4. ledna nebyl odpoledne ve škole avšak ani doma. A v podobném duchu by se dalo pokra čovat dále. Samoz řejm ě se zde objevily i p řestupky, které se staly b ěhem vyu čování, nap ř. čtení pod lavicí, rušení hodiny, špatné pln ění úkol ů atd. A za každé porušení zákazu následoval také odpovídající trest. S chlapci se m ělo jednat vážn ě, vlídn ě, spravedliv ě a p řihlížet k jejich individualit ě. Trestat se m ělo s rozvahou a ne často. Trest nem ěl postihovat celou t řídu a nem ěl ohrožovat mravní cit a zdraví. 194 Mezi p řípustné tresty pat řila u čitelská, t řídní a správcovská d ůtka. Dále zde byla možnost žáka postavit mimo lavici, vylou čit ho ze zábav. Pokud byl žák ponechán po škole, 195 musel s ním z ůstat p řim ěř ený zam ěstnanec a dozor. Rodi če o tom m ěli být uv ědomeni. Délka karceru záležela na závažnosti provinění. Tento trest mohl být n ěkdy zost řen písemnou prací. 196 Takové potrestání se ud ělovalo mladším student ům. Pokud se žák často a t ěžce provi ňoval, mohl u čitel p ředvolat rodi če žáka. Kdyby se rodi če nedostavili, p ředvolala by je m ěstská nebo okresní školní rada. Co se tý če vylou čení gymnazisty, tak i jen pohrození tímto trestem se muselo nejd říve oznámit rodi čů m. O pohr ůžce ovšem musela rozhodnout m ěstská školní rada. Vylou čení nastávalo tehdy, když selhaly všechny výchovné i školní prost ředky (mezi ně pat řilo též p řičin ění rodi čů , zakro čení m ěstské školní rady) a další ponechání studenta ve škole by mohlo ohrožovalo mravnost ostatních žáků. Chlapec byl vylou čen na základ ě usnesení okresní školní rady. V naléhavých p řípadech mohl žáka vylou čit i správce školy. Do naléhavých p řípad ů pat řilo nap ř. zat čení studenta, vyšet řování a jeho odsouzení. Vše se pak samoz řejm ě muselo oznámit okresní školní rad ě.

191 Ond řej Stehno se narodil v Benátkách v Itálii a roku 1814, kdy mu bylo 12 let, chodil do I. gramatikální t řídy. Jeho známky nebyly moc dobré. Gymnázium opustil roku 1816, po ukon čení II. gramatikální t řídy; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 3095. 192 Antonín Patek byl patnáctiletý chlapec, pocházející z Písku. V roce 1814 chodil do I. humanitní t řídy. Absolvoval celé gymnázium v letech 1811-1815. Jako student byl pr ůměrný; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 3114. 193 August Stehno pocházel z italských Benátek. V Písku začal studovat jako privatista v roce 1811 ve čtrnácti letech. Absolvoval celé gymnázium. Studium ukon čil v roce 1815. Jako student pat řil mezi lepší; viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 3118. 194 F. V. AUTRATA, Pedagogické p řehledy , s. 110. 195 Ponechání po škole se také ozna čuje jako karcer = školní v ězení. 196 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 72.

54 K vylou čení se v ětšinou navrhovali jen starší žáci. U mladších se p ředpokládalo, že je ješt ě nad ěje na jejich polepšení. Vylou čení mohlo být provedeno dv ěma zp ůsoby. V tom lepším p řípad ě se vylou čení studenta vztahovalo jen na to jedno gymnázium, které navšt ěvoval a v horším p řípad ě se vylou čení týkalo všech gymnázií v habsburské monarchii. 197 Studenti se m ěli vzorn ě chovat nejen ve škole, ale také i na ve řejnosti. Na ulicích a p ři procházkách nebylo slušné se houfovat, hlu čet, hvízdat, zpívat nebo jíst a nosit ruce v kapsách kalhot, pod šosy nebo na zádech. Za neslušné se také považovalo zasedání lavi ček v parku v dob ě, kdy se ostatní obyvatelstvo hojn ě procházelo. Na kluzišti se nem ělo jezdit mimo vymezený prostor atd. 198 Avšak žáci nebyli jen trestáni, ale i chváleni. Výte ční gymnazisté pak byli zapisování do Knihy cti, 199 což byl opak Knihy hanby. Na píseckém gymnáziu tato kniha m ěla zelené desky a na jejich okraji byl zlacený ornament, též o řízka knihy byla zlacená. Do této knihy se zapisovali studenti se skv ělým chováním a prosp ěchem. Veškeré zápisy jsou v německém jazyce. Ovšem mnoho záznam ů se zde nedochovalo, v celé knize se nachází jen osm zápis ů a to z let 1818-1821. Sedm záznam ů je v ěnováno pilným gymnazist ům a ten poslední se týká celkových úsp ěch ů školy. Poslední záznam je také jako jediný datovaný dnem 28. června 1834. Skromnost záznam ů je nejspíš dána tím, že mnohem snazší bylo veškeré zákazy a p říkazy porušovat než dodržovat.

197 F. V. AUTRATA, Pedagogické p řehledy , s. 111. 198 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 77. 199 SOkA Písek, Gymnázium, Kniha cti/Liber honoris, inv. č. 178, sign. I/178, kniha č. 178.

55 IV. 2. Teritoriální p ůvod student ů

Na konci 18. a v první polovin ě 19. století byl po čet gymnázií v Čechách velmi malý, a proto se hodn ě student ů muselo vydávat za vzd ěláním n ěkdy i desítky kilometr ů daleko. Mnoho student ů nem ělo to št ěstí, že by jejich rodina bydlela p římo ve m ěst ě nebo i v okolí obce, ve které se nacházelo gymnázium. V tehdejším Práche ňském kraji se nacházelo jen jedno gymnázium, a to byl práv ě ústav v Písku, proto spádová oblast této školy je také velmi široká. Teritoriální záb ěr školy lze zjistit pro první roky (1779-1804) z Knih t řídních známek. 200 Pro další roky (1805-1849) pro zjiš ťování bydlišt ě studenta slouží semestrální katalogy. 201 U semestrálních katalog ů je problém ur čit, zda uvedené m ěsto bylo bydlišt ěm žáka nebo jeho místem narození, jelikož kolonka pro bydlišt ě je v letech 1805-1807 nadepsána Name, Zuname, Vaterland, Geburtsort a v letech 1808-49 Vaterland, Geburtsort, Wohnung . Pokud je zde uvedeno příliš vzdálené m ěsto, jako nap ř. Brno, D ěč ín či m ěsta z Německa, Rakouska nebo jiných zemí, dá se p ředpokládat, že se jedná o místo narození studenta a rodina bydlela již jinde, anebo otec daného studenta vykonával takové povolání, které vyžadovalo častou zm ěnu bydlišt ě, nap ř. služba v armád ě, u čitelské povolání, námezdní pracovní síly atd. Což byl nejspíš p řípad studenta Ond řeje Stehna, 202 jehož otec byl vojenským léka řem. Tento chlapec nastoupil na písecké gymnázium v roce 1814 do první t řídy, kterou si v roce 1815 zopakoval, avšak roku 1816 ve druhé t říd ě se tento hoch objevuje naposledy. Z toho se dá usuzovat, že pluk jeho otce, nebo jen otec, byl p řevelen do jiného m ěsta a tudíž Ond řej nastoupil na jiné gymnázium. V některých p řípadech se také mohlo jednat o p řestup studenta z jednoho gymnázia na druhé kv ůli špatnému prosp ěchu. Až po roce 1850 se dá již velmi dob ře rozlišit, kde se žák narodil a kde bydlel. Známky se již nepsaly do semestrálních katalog ů, ale do hlavních knih. 203 V knihách se nacházely t ři kolonky, kam se dalo zapsat bydlišt ě žáka. První má název Vaterland, Gaburtsort, Wohnung , pak je tu Name, Stand, Wohnort des Vaters resp. des Vormundes a nakonec se sem dalo ješt ě uvést místo bydlišt ě gymnazisty v době jeho studia, a to do kolonky Name, Stand, Wohnung des verantwortlichen Aussehers.

200 SOkA Písek, Gymnázium, Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60. 201 SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15-55, kart. 1-5. 202 Viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 č. 3095. 203 SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63., sign. 1/63, kniha č. 63.

56 V letech 1778-1850 se na píseckém gymnáziu vzd ělávalo 3 148 d ětí, z toho 2 898 studovalo prezen čně a 250 privátn ě. Z prezen čně studujících chlapc ů jich nejvíce pocházelo z Písku, což bylo 565 student ů. Na druhém míst ě s nejv ětším po čtem gymnazist ů se „umístily“ Strakonice se 180 d ětmi a na t řetím B řeznice s Vod ňany se šedesáti osmi žáky. Nejvíce privátn ě studujících (16) pocházelo ze Sušice, další v po řadí s jedenácti gymnazisty byly Strakonice, t řetí byly Vod ňany a Sedlice s deseti žáky. 204 Z Knih t řídních známek a ze semestrálních katalog ů je patrno, že v ětšina žák ů nebyla místních a rozhodn ě nebydlela tak blízko, aby mohla denn ě chodit do školy pěšky. Jelikož v první polovin ě 19. století se p řevážná v ětšina lidí se p řemis ťovala pěšky, museli si všichni studenti žijící mimo m ěsto hledat na za čátk ů každého školního roku místo, kde budou bydlet. A tak se m ěsto v tuto dobu vždy zaplnilo vozy se studenty, naloženými pe řinami a kufry s prádlem. Ob čas m ěl žák to št ěstí, že se rodina kv ůli jeho studiu p řest ěhovala do m ěsta nebo m ěl ve m ěst ě n ějakého p říbuzného či známého, ke kterému se mohl na dobu studia nast ěhovat. Pokud nem ěl to št ěstí, musel najít bydlení u lidí, kte ří pronajímali tzv. studentský byt, což byla v ětšinou jedna místnost, o kterou se d ělilo n ěkolik student ů. Ubytování si student nemohl vybírat jen tak libovoln ě, ale škole musel nahlásit, kde se ubytoval a s kým tam bydlí. Pokud se rozhodl, že se p řest ěhuje, byl povinen to také nahlásit pedagog ům. U čitelé m ěli právo na byty student ů dohlížet, a pokud se n ěkterému daná domácnost nezdála, mohl po rodi čích požadovat, aby své dítko ubytovali jinde. 205 Osoby, které ubytovávaly studenty, což byli v ětšinou postarší manželské páry, vdovy nebo i samotní u čitelé, na sebe také braly řadu povinností. M ěly kontrolovat, zda studenti plní dob ře své školní povinnosti a neztrácí čas zahálkou. Též m ěly dohlížet na jejich chování na ve řejnosti, které m ělo být mravné a zbožné, dále m ěly dbát na to, aby chlapci chodili do školy čistí a všechny své v ěci m ěli v po řádku. Mezi jejich povinnosti také spadala kontrola finan ční situace, zda studenti p říliš neutráceli nebo si dokonce nep ůjčovali peníze. V podstat ě m ěly nahrazovat studentovy rodi če, a proto také byly povinni chodit se do školy informovat, zda jejich sv ěř enci prospívají a nemají

204 Viz p říloha Tabulka č. 1. Teritoriální p ůvod žák ů. 205 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 110.

57 káze ňské problémy a p řípadn ě nahlásit jejich káze ňské proh řešky. 206 A domácí opravdu na studenty „žalovali“, jak dokládá Kniha hanby např. ze dne 20. listopadu 1814. 207

206 TAMTÉŽ, s. 111. 207 [Joseph ] Keger bei der wei βen Rose auf dem Ball den 20. Nowember getanzt. Ist er ausgesagt nach ½ 7 Uhr aus dem Haus gegang und nach 9 Uhr nach Hause gekommen. (der Kostherr sagt um 10 Uhr) SOkA Písek, Gymnázium, Kniha hanby 1815-1831, inv. č. 179, sign. I/179, kniha č. 179.

58 IV. 3. Sociální p ůvod student ů

Na st řední školy p řicházeli studovat chlapci z různých sociálních vrstev. Pro rodiny menších rolník ů, drobných řemeslník ů nebo d ělník ů však nebylo lehké své děti na studiích živit. Mladíci z těchto rodin se mohli na studiu udržet jen tehdy, když byli vzornými a dobrými studenty. Tak jim totiž mohlo být odpušt ěno školné a mohli někdy obdržet i n ějaké to stipendium. Pokud by však m ěli n ějaký konflikt s pedagogem nebo n ějaký p ředm ět nezvládali, p řišli by o všechny tyto výhody. Pro mnohé studenty by to pak znamenalo konec studia. N ěkdy se museli takovíto studenti snažit si sami přivyd ělat a to nej čast ěji formou kondicí. 208 Podkladem pro zjiš ťování povolání otc ů chlapc ů, kte ří studovali na píseckém gymnáziu, se staly semestrální katalogy 209 z let 1808-1849, kde je daná kolonka ozna čována Namen und Stand der Eltern , a pro rok 1850 hlavní katalog 210 z téhož roku, kde kolonka nese název Name, Stand, Wohnort des Vaters resp. des Vormundes. Pro d řív ější roky (1779-1807) se povolání otce ur čit nedá, jelikož se nezapisovalo ani do knihy t řídních známek 211 , ani do matriky školy, 212 což jsou jediné dokumenty, kam se zapisovaly veškeré informace o studentech. Avšak informace o povolání otce jsou nep řesné, jelikož každý pedagog jedno a to samé povolání zapisoval jinak. V letech 1804-1810 u čitelé v ůbec nerozlišovali r ůzná řemesla, v ětšinou řemeslníky ozna čovali jen Handwerker . Po roce 1811 se již uvádí konkrétní řemesla otc ů, ale již se neur čovalo, zda byl doty čný vlastníkem živnosti nebo jen pro n ěkoho danou činnost vykonával. Dále lze jen t ěžko zjistit u zem ědělských profesí, kdo byl jak velkým vlastníkem pozemk ů, jelikož jednou byl daný otec ozna čen jako Bauer a v druhém roce jako Landmann a n ěkdy také jako Verwalter . Pokud byl otec mrtev psalo se do kolonky pro povolání bu ď jen jméno vdovy, nebo jméno a povolání poru čníka chlapce nebo jeho ot číma, když se matka znovu vdala. V případ ě zapsání pouze jména vdovy, se dá velmi těžko ur čit, čím se živila, jelikož se zde neuvádí, zda p řebrala živnost po manželovi nebo vykonávala jiné povolání. Jen v jednom p řípad ě bylo v semestrálním katalogu

208 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 103. 209 SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1808-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/18-55, kart. 1-5. 210 SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63., sign. 1/63, kniha č. 63. 211 SOkA Písek, Gymnázium, Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60. 212 SOkA Písek, Gymnázium, Matrika školy/Matricula gymnasii 1778-1846, inv. č. 4, sign. 1/4, kniha č. 4.

59 uvedeno jméno matky 213 a její povolání, jelikož se živila jako porodní bába ( Hebamme ), a pravd ěpodobn ě to byla svobodná matka, protože se jmenovala Anna Seitl a její syn Jan Jablonský. Uvedená povolání otc ů p řibližuje tabulka Povolání otc ů student ů, 214 která je rozd ělena do n ěkolika skupin. Podle výše uvedených informací, bylo velmi obtížené stanovit skupiny povolání otc ů student ů tak, aby co nejp řesn ěji odrážely sociální p ůvod chlapc ů. Pokud na píseckém gymnáziu studovali brat ři, bylo povolání jejich otce za každého po čítáno zvláš ť, a to i tehdy, když studovali ve stejném ro čníku. První velkou skupinu povolání tvo ří zem ědělství, které se d ělí ješt ě na podskupiny zem ědělci, správci hospodá řských objekt ů a lesníci. Do t ěchto skupin byli za řazeni rolníci, sedláci, hospodá ři, chalupníci, domká ři, správci statk ů, lesníci a myslivci. Další skupinu tvo ří obchodníci a lidé zabývající se službami. Sem byli za řazeni obchodníci, handlí ři, hokyná ři a hostinští. Další skupina slu čuje ú ředníky a výb ěrčí r ůzných daní. Specifickou skupinku tvo ří tzv. inteligence, do které se řadí léka ři, chirurgové, zuba ři, právníci, soudci a ve složce ostatní jsou za řazeni neup řesn ění inžený ři a geomet ři. Samostatné položky tvo ří vojáci, policie, vdovy, rentié ři a m ěšťané. Termín m ěšťan ( Bürger ) neozna čuje žádné povolání, ale u čitelé již k danému ozna čení nep řipisovali, zda se doty čný otec živil n ějakým řemeslem nebo obchodem. Dá se z toho usuzovat, že se jednalo o tzv. st řední t řídu, rodi če studenta jist ě vlastnili d ům ve m ěst ě a ten bu ď pronajímali nebo tam provozovali živnost. Kolonka „Neza řaditelní“ obsahuje nap ř. invalidy, v ěžníky, pensionované pracovnícky. Jak z přiložené tabulky vyplývá, nejvíce student ů pocházelo z rodin zabývajících se zem ědělstvím a pak z úřednických rodin. Jak již bylo výše napsáno, u t ěch z rodin, které se zabývaly zem ědělstvím, t ěžko ur číme na kolik byly movité. Dá se však předpokládat, že ve v ětšin ě p řípad ů se jednalo o drobné rolníky, tudíž spíše o chudší rodiny, a proto studium jejich syna na gymnáziu pro n ě bylo v ětšinou velkou finan ční zát ěží. Zato ú ředníci tvo řili tzv. st řední vrstvu. Zam ěstnání to bylo pravideln ě placené a většina z nich m ěla také nárok na penzi. Takže pokud otec místo ú ředníka neztratil, byl v této rodin ě zajišt ěný pravidelný p říjem pen ěz. To samé se dá říci o vojenském povolání, pokud otec nepadl.

213 Viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 záznam č. 8115. 214 Viz p říloha Tabulka č. 2. Povolání otc ů student ů.

60 U řemeslník ů op ět nastává problém, že není jasné, kdo je vlastníkem živnosti a kdo pouhým d ělníkem. Pokud byl vlastníkem živnosti, dá se p ředpokládat, že m ěl více pen ěz, než pouhý d ělník. V Písku se v daném období (1804-1850) vyskytovalo 32 pleta řů ( Strumpfwirker ), 215 což bylo dáno tím, že se tam nacházel pleta řský závod. Také tato skupina lidí – továrních d ělník ů – nebyla n ějak movitá a vydržovat syna na gymnáziu muselo být ob čas nad rámec jejich finan čních možností. Všechny zjišt ěné skute čnosti o studentech byly vloženy do databáze na CD, která je vytvo řena v programu Microsoft Access 2000. Zvláš ť jsou vedeni žáci, kte ří studovali prezen čně, a žáci studující privátn ě. Každé této skupin ě je v ěnována jedna tabulka. Avšak ob ě tabulky byly vytvo řeny a vedeny stejným zp ůsobem. K jejich vytvo ření sloužila Kniha t řídních známek, 216 semestrální katalogy 217 a pro rok 1850 hlavní katalog. 218 Privátn ě studující chlapci se dali velmi dob ře ur čit, jelikož byli ve v ětšin ě případ ů uvád ěni na konci jednotlivých t říd pod nadpisem Privat Studenten , pokud nebyli uvedeni na konci dané t řídy, tak se ozna čení privat Student vyskytovalo ve sloupe čku poznámek k danému studentovi. Samotná tabulka je sestavena tak, aby se z ní daly snadno čerpat další informace pomocí sestavování dotaz ů. První sloupe ček s ozna čením „Rok“ uvádí školní rok. Vzhledem k tomu, že na konci 18. století a ješt ě na po čátku století devatenáctého za čínal školní rok v pr ůběhu října či listopadu, byl do daného sloupe čku uvád ěn jen jeden rok, a to ten, jehož v ětší část žáci chodili do školy. Proto tabulka za číná rokem 1779, i když gymnázium bylo otev řeno 9. listopadu roku 1778. Dále je v tabulce uvedena t řída, p říjmení a jméno studenta, což je v dané t říd ě řazeno abecedn ě, a v ěk. Následující dva sloupe čky nesou název „Adresa“ a „Bydlišt ě“. Pro roky 1778-1849 se uvád ělo m ěsto, které mohlo být bydlišt ěm žáka, ale také jenom jeho rodišt ěm. Až po roce 1850 – v četn ě daného roku – se uvád ělo rodišt ě dít ěte a místo, kde dané dítko bydlelo v dob ě jeho studia, to mohlo být u rodi čů , p říbuzných nebo v podnájmu. Název města bydlišt ě či rodišt ě žáka je vypln ěn jen u prvního roku nástupu chlapce do gymnázia. Je to z toho d ůvodu, že pokud se vytvo ří dotaz na název jednotlivých měst, je d ůležité, aby dané m ěsto vypadlo u každého studenta jen jednou. Takže nap ř. hoch pocházel ze Strakonic a na ústavu studoval t ři roky. Pokud se zadá dotaz na m ěsto

215 V příloze v Tabulce č. 2 - Povolání otc ů student ů jsou za řazeni do skupiny řemesla, textil. 216 SOkA Písek, Gymnázium, Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60. 217 SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15-55, kart. 1-5. 218 SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63., sign. 1/63, kniha č. 63.

61 Strakonice, tento chlapec se v dotazu objeví jen jednou a ne t řikrát, což by zkreslovalo danou statistiku. Další dva sloupe čky zaznamenávají jméno a povolání rodi če. Pokud již otec nebyl živ, je zde uvedeno jméno ot číma či poru čníka chlapce nebo jen jméno vdovy a také povolání dané osoby. U sloupe čku „Povolání“ platí to samé pravidlo zaznamenávání jako u sloupe čku „Adresa“, op ět se objevuje jen u prvního roku nástupu dít ěte do školy. Do sloupe čku „Vyznání“ je zaneseno jen židovské vyznání, jelikož žádná jiná víra se v pramenech do roku 1850 neuvád ěla. U všech ostatních gymnazist ů se p ředpokládalo, že jsou katolíci. Pak následují sloupe čky zachycující prosp ěch student ů. Tato část tabulky je nejvíce rozmanitá, jelikož byla hodn ě m ěněna v závislosti na zm ěně ozna čení p ředm ětů. Do dalšího sloupe čku pak bylo zaznamenáno stipendium, pokud ho žák dostával nebo zda byl či nebyl osvobozen od placení, pokud to bylo uvedeno v pramenu. Poslední dva sloupe čky zachycují ro čníky, které žák navšt ěvoval na gymnáziu a roky, kdy se tak dělo. Tato informace je však uvedena jen u prvního roku nástupu studenta do školy. Díl čí p řehledy a sumarizace sestavené z této databáze pak představují tabulky a grafy v příloze.

62 IV. 4. Známé osobnosti, které v letech 1778-1850 studovaly v Písku

Nejen p řed katedrou stáli významní lidé, ale i na tvrdých studentských lavicích gymnázia v Písku sed ěla řada budoucích známých osobností. N ěkte ří na svá léta zde strávená vzpomínali s radostí, a jiní zase ne. Mezi ty, kte ří s vd ěč ností a ur čitou radostí vzpomínali na písecká studia pat řil strakonický rodák František Ladislav Čelakovský (1799-1852). Za osm let vychodil strakonickou čty řtřídku, jelikož d říve bylo zcela běžné, že dít ě v ur čité t říd ě setrvalo tak dlouho, dokud si danou látkou dokonale neosvojilo. A tak František strávil v první t říd ě dva roky, ve t řetí t ři roky a ve čtvrté dva roky. Pouze druhou t řídu zvládl za jeden rok. 219 Jelikož jeho rodi če si p řáli, aby z Františka byl kn ěz, nastoupil roku 1812 na piaristické gymnázium v Český Bud ějovicích. Avšak pro špatný prosp ěch musel na ja ře roku 1816 tento ústav opustit a přestoupil na gymnázium do Písku, kde na konci léta roku 1817 svá st ředoškolská studia dokon čil. 220 V Písku byl již lepším studentem než v Českých Bud ějovicích, o čemž sv ědčí jeho známky ze semestrálních zkoušek. 221 P říčinou zlepšení mohla být výuka českého jazyka, kterému se zde v této dob ě u čilo. Hlavn ě se tu p řekládalo z latiny do češtiny. Sám Čelakovský pak vzpomínal na pedagoga Aloise Uhleho, který ho s mate řským jazykem seznámil: „Pan Aloys Uhle, nynj ředitel reálnjch škol we Lwow ě, byl r. 1816 a 17 w Písku mým humanitnjm professorem, na gehožto hodiny nám dáwané dosawáde s pot ěšenjm se rozpomjnám a gemuž tjm co žiw wd ěč en z ůstáwám, že byl mezi prwnjmi, kte řj lásku k mate řskému gazyku we mn ě gsau wzbudili, na geho krásy a dokonalost m ě pozorna činjce.“ 222 Nemalou roli p ři ší ření českého jazyka a národního uv ědomování hrálo divadlo. Sami píse čtí gymnazisté hráli i české hry, nap ř. Divotvorný klobouk od Václava Klimenta Klicpery. V souvislosti s divadlem by se nem ělo zapomenout na studenta Karla Strakatého, 223 který pocházel z Blatné a do Písku nastoupil do t řetí gramatikální

219 Artur ZÁVODSKÝ, František Ladislav Čelakovský , Praha 1982, s. 21. 220 Miroslav NOVOTNÝ, Školství na jihu Čech v dob ě Josefa Vlastimila Kamarýta , in: František KREJ ČÍ – Jan PODLEŠÁK (edd.), Josef Vlastimil Kamarýt. Život – dílo – doba, České Bud ějovice-Velešín 2007, s. 50. 221 Viz Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 záznam č. 3368 a 3580. 222 František Ladislav Čelakovský o píseckém profesoru A. Uhlovi in: Almanach 150 let gymnázia v Písku, Písek 1928, s. 68. 223 Viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 záznam č. 4098.

63 třídy v roce 1820. Gymnázium ukončil roku 1823. Jako student pat řil mezi ty lepší. Strakatý se pozd ěji stal výborným operním p ěvcem a p ři premié ře J. K. Tylovy Fidlova čky roku 1834 zazpíval poprvé píse ň Kde domov m ůj. Strakatý byl jedním z nejp ředn ějších českých zp ěvák ů a oporou pražské opery po celou Škroupovu éru. 224 Dalším významným blatenským rodákem, který v Písku studoval, byl Jan Pravoslav Koubek 225 (1805-1854). Své studium zde za čal jako privatista v roce 1819 ve druhé gramatikální t říd ě, ale již v druhém semestru byl na denním studiu, kde z ůstal až do první humanitní t řídy roku 1822. Koubek se pozd ěji stal profesorem české řeči a literatury na pražské univerzit ě a též se v ěnoval i literární činnosti. Nem ěl by být opomenut ani František Daneš 226 (1807-1892), písecký rodák a žák píseckého gymnázia v letech 1820-1826, pozd ěji bolzanovec, peruánský d ěkan a také poslanec zemského sn ěmu. 227 Jeho studijní za čátky nebyly zrovna dobré. První gramatikální t řídu musel pro neúsp ěch v latin ě a matematice opakovat. Pak se však jeho prosp ěch zlepšil, ale dal by se shrnout jako pr ůměrný, krom ě náboženství a zem ěpisu. Avšak v posledním ro čníku pat řil Daneš již mezi ty nejlepší studenty. 228 Další známí píse čtí studenti gymnázia byli synové píseckého lesmistra, Eduard a Julius Grégrovi, kte ří se pozd ěji proslavili jako členové politické strany Národní strany svobodomyslné. Starší Eduard 229 nastoupil na gymnázium v roce 1840 a z ůstal zde do druhé gramatikální t řídy. Avšak v roce 1844 se sem vrátil z královéhradeckého gymnázia, aby tu st ředoškolská studia dokon čil v první a druhé humanitní t říd ě. V prvních dvou gramatikálních t řídách by se dal jeho prosp ěch zhodnotit jako pr ůměrný. V sekund ě však v latin ě prospíval slab ě a prošel z ní teprve po opravné zkoušce. 230 V pozd ějších dvou letech humanitních měl již známky dobré. Jeho bratr Julius 231 vystudoval v Písku druhou gramatikální t řídu roku 1845 a pak jako jeho sourozenec tu svá st ředoškolská studia dokon čil v letech 1848-1849 návšt ěvou první a

224 Josef KOTALÍK, Jak studovali významní žáci ústavu in: Almanach 170 let píseckého gymnázia, Písek 1948, s. 96. 225 Viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 záznam č. 3860. 226 Viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 záznam č. 3967. 227 Jeden z římských list ů bolzanovce Františka Daneše , Almanach 150 let, s. 73. 228 J. KOTALÍK, Jak studovali významní žáci , s. 82. 229 Viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 záznam č. 7390. 230 J. KOTALÍK, Jak studovali významní žáci , s. 84. 231 Viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 záznam č. 8369.

64 druhé humanitní t řídy. Jako student byl p řeci jen o n ěco lepší než jeho starší bratr, a to ve všech t řech t řídách, která na gymnáziu v Písku navšt ěvoval. Všichni tito známí i neznámí studenti m ěli nejen spole čnou st řední školu, ale i stejné problémy, které se však týkaly všech gymnazist ů. Jelikož v první polovin ě 19. století nebyla pro studium na gymnáziu d ůležitá jen samotná inteligence studenta, ale hlavn ě finan ční možnosti jeho rodiny. Dále musel gymnazista zvládat vysoké nároky kladené na u čivo a káze ň. Aby student mohl být osvobozen od školného, které u většiny z nich zat ěžovalo domácí rozpo čet, nebo dostat stipendium, musel mít výborný prosp ěch. Jeho chování nesm ělo být v rozporu s disciplinárním řádem a nesm ěl si popudit proti sob ě žádného pedagoga, pokud se tak stalo, p řišel o všechny své finan ční výhody, i když byl výborný student, což pro v ětšinu chlapc ů znamenal konce studia.

65 V. U čitelé

Školu z větší části sice tvo řili a stále tvo ří studenti, ale její kvalitu, úrove ň i postavení mezi ostatními vzd ělávacími institucemi ur čují p ředevším u čitelé, kte ří danou mládež u čí a p ředávají jí své znalosti a zkušenosti. Na píseckém gymnáziu se v letech 1778-1850 vyst řídalo čty řicet p ět232 pedagog ů. V první polovin ě 19. století nebyla pro uchaze če o post st ředoškolského u čitele p řesn ě p ředepsána úrove ň vzdělání. V Rakousku p řevažovala řádová gymnázia, která si p řípravu u čitel ů řešila v rámci svých vlastních řádových p ředpis ů, vždy tu u čili jen členové řádu. Místa na státních ústavech, kterých bylo na po čátku 19. století jen velmi málo, se obsazovala na základ ě konkurz ů, kde se zjiš ťovalo, zda zájemci mají dostatek v ědomostí. B ěhem konkurzu doty čný podstupoval zkoušku, p ři níž musel v pr ůběhu dvanácti hodin zpracovat odpov ědi na šest otázek. Výsledek konkurzu platil jen pro jedno konkrétní místo, pro něž byl vypsán. Pokud uchaze č nebyl vybrán a ucházel se o místo jinde, musel test podstoupit znovu. 233 Avšak i na místa u čitel ů na sv ětských st ředních školách se zpo čátku dostávali také kn ěží. V ětšinou se jednalo o bývalé členy jezuitského řádu, který byl roku 1773 zrušen. Příprava pedagog ů gymnázií, hlavních a normálních škol se odehrávala na filozofických lyceích a filozofických fakultách, kde byla již od roku 1805 ve t řetím roce studia zavedena jako volitelný p ředm ět v ěda o výchov ě, tj. pedagogika. Jen pro srovnání bylo vzd ělávání u čitelek dív čích škol úpln ě jiné. U nich se ani neuvažovalo o zavedení institucionální formy p řípravy na povolání u čitele. U čitelky se připravovaly soukrom ě, a to jak z ru čních ženských prací, tak i z předm ětů literních. Učitelkou se mohly stát na základ ě úsp ěšného p řezkoušení p řed p říslušným školním dozorcem. 234 Avšak v první polovin ě 19. století se pozornost nev ěnovala jen p říprav ě u čitel ů, ale také jejich ohodnocení a sociálnímu zabezpe čení. Jelikož poptávka po kvalifikovaných u čitelích, hlavn ě na gymnáziích, neustále rostla, snažil se stát řešit jejich postavení zvyšováním plat ů – pozvolna a v omezené mí ře. Velmi dobré bylo ustanovení Schulkodexu o za řazení u čitel ů mezi nižší státní ú ředníky s právem nosit

232 Viz p říloha Tabulka č. 3. Seznam pedagog ů vyu čující v letech 1778-1850 na píseckém gymnáziu 233 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 145. 234 M. NOVOTNÝ, Dějiny , s. 78.

66 úřednickou uniformu. 235 Ředitelé byli za řazení do 9., u čitelé hlavních škol do 10. a učitelé triviálních škol do 11. t řídy. U čitel ům hlavních a reálných škol byl také p řiznán nárok na penzi a byli osvobozeni od vojenské služby. Penzijní zajišt ění se však netýkalo učitel ů triviálních škol. Ti museli na stá ří vyjít z třetiny svého platu, zbytek dostal učitel ův pomocník, který p řevzal školní povinnosti. Vdovy a sirotky po u čitelích podporovaly jednotlivé obce a od po čátku 19. století p říslušné diecéze, které za tímto účelem z řizovaly zvláštní fondy. 236 Zm ěny p řinesla Bonitz-Exnerova reforma, která zp řesnila a upravila podmínky kvalifikace st ředoškolských pedagog ů. Díky tomu byly p řebudovány filozofické fakulty. P ůvodní dvouletá neuniverzitní filozofická studia se p řičlenila ke gymnáziím, tudíž pro tyto fakulty mohla být stanovena nová nápl ň. Filozofická studia byla zrovnoprávn ěna s ostatními univerzitními fakultami a jejich náplní se stala p říprava st ředoškolských u čitel ů. Délka studia se stanovila na t ři roky. Dále byla zavedena zkušební komise p ři univerzitách, která podle pevných norem zkoušela zájemce o u čení na st ředních školách. Zkouška se sestávala ze t ří částí. První část tvo řily domácí písemné práce, které musel uchaze č vypracovat ze svého hlavní p ředm ětu, dále musel sepsat práci i na téma z pedagogiky. Konkrétní zadání si uchaze č nevolil, ale bylo mu ur čeno zkušební komisí a na jeho zpracování m ěl t ři m ěsíce. Po uznání t ěchto písemných prací musel doty čný nejpozd ěji do dvou let složit i zbytek zkoušky. Další části zkoušky se skládaly z písemné klauzurní práce z hlavního p ředm ětu, na jejichž vypracování m ěl zkoušený deset hodin a z vedlejšího p ředm ětu jen p ět hodin. Záv ěre čnou částí byla zkouška ústní. Pokud si uchaze č zvolil hlavní p ředm ět a usp ěl, mohl u čit na vyšším gymnáziu. Pokud se rozhodl pro vedlejší p ředm ěty, tak mohl vyu čovat jen na nižším gymnáziu. Avšak i když si zvolil hlavní p ředm ět a jeho výkon byl slabší, komise m ěla právo uznat jeho aprobaci jen pro nižší gymnázium. 237 Profeso ři i suplenti 238 museli p ři nástupu do u čitelského místa skládat slavností služební p řísahu. P ůvodn ě m ěli p řísahat u zemského ú řadu, ale pokud by pro n ě bylo příliš obtížné se k němu dostavit, pak posta čila p řísaha složená p řed vyšším politickým

235 V ětšinou se jednalo jen o čapku. 236 M. NOVOTNÝ, Dějiny , s. 78. 237 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 146. 238 Suplent byl pomocný u čitel, který v ětšinou zaskakoval za nemocného nebo za zem řelého u čitele, dokud nebyl p řijat nový. Jeho pracovní smlouva byla uzavírána na p řesn ě vymezenou dobu.

67 úředníkem nebo gymnaziálním inspektorem. V případ ě suplenta sta čila p řísaha složená do rukou ředitele školy. 239 Avšak být řádným pedagogem nebylo nic jednoduchého. Jejich spole čenská prestiž nebyla zanedbatelná, a to p ředevším v menších m ěstech, kde u čitelé na gymnáziu pat řili do tzv. vybrané spole čnosti. Tato prestiž s sebou nesla také závazek slušného chování jak doma, tak i na ve řejnosti. Pedagogové m ěli navazovat spole čenské kontakty a zapojit se do spole čenského života dané obce. Dále se od u čitele o čekávalo, že se bude v ěnovat v ědecké činnosti. Tudíž m ěl psát články do časopis ů, pokusit se i o vlastní knihu nebo u čebnici atd. 240 Na píseckém gymnáziu p ůsobila řada známých osobností, které byly literárn ě činné. Mezi n ě pat řili nap ř. již výše zmi ňovaný prefekt Josef Schön, který psal články i do muzejníku. Ve stejné dob ě jako Schön p ůsobili na gymnáziu také Řeho ř Zeithammer a František Bezd ěka, oba též literárn ě plodní a oba se také zasloužili o zavedení českého jazyka na gymnázium. Na u čitelský sbor z této doby vzpomínal Zeithammer ův syn Antonín, 241 který na gymnáziu studoval v letech 1843-1846. U čitelský sbor se v této dob ě mohl d ělit na dv ě části a to na n ěmeckou a českou. Avšak k národnostním st řet ům zde nedocházelo. 242 Dalším známým pedagogem byl František Girgl, jeden ze spolupracovník ů Karla Havlí čka Borovského, který byl roku 1848 jmenován suplentem na píseckém gymnáziu. Avšak jeho u čitelská kariéra rychle skon čila, nebo ť bylo zjišt ěno, že se roku 1848 zú častnil bou ří v Praze i ve Vídni a tudíž po n ěm pátral vojenský soud a v Písku ho našel. Po propušt ění z vězení se Girgl již k pedagogické činnosti nevrátil. 243 První dějiny školy publikoval v roce 1878 ve výro ční zpráv ě Václav Babánek, první aprobovaný u čitel češtiny na píseckém gymnáziu, kde p ůsobil od roku 1849. 244 Od roku

239 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 154. 240 K. ŘEZNÍ ČKOVÁ, Študáci , s. 161-162. 241 Viz p říloha Databáze píseckých student ů v letech 1779-1850 záznam č. 7949. 242 „Také zde vyu čovalo se n ěmecky, jediný ústavní katecheta P. František Bezd ěka p ěstoval pon ěkud omezená cvi čení v české mluvnici a konversaci, a to nepovinn ě z voln ě vybraných statí. Gymnasijní prefekt P. František Winter, P. Bezd ěka, m ůj otec, profeso ři Madlener a Kasper p ředstavovali českou část u čitelského sboru, kdežto František Ott a František Neubert byli N ěmci; p řes to národní antagonismus se neprojevoval. Život plynul v patriarchálním klidu, a č již tehdy česká myšlenka národní se živ ěji vzmáhala, p ředevším na poli literárním.“ viz Antonín O. ZEITHAMMER, Z mladých let , Almanach 150 let, s. 75. 243 A. SEDLÁ ČEK, Dějiny , III. díl, s. 225-226. 244 TAMTÉŽ, s. 223.

68 1848 do roku 1853 zde p ůsobil Tomáš Bílek, který byl nejen velmi literárn ě činný, ale také po řádal každou ned ěli p řednášky z přírodopisu a dietetiky v českém jazyce pro ve řejnost. 245 V případ ě veškerých informacích o u čitelích jsem vycházela z pramen ů, které jsem m ěla k dispozici ve Státním okresním archivu v Písku.246 V přiložené Tabulce č. 3 (Seznam pedagog ů vyu čujících na gymnáziu v letech 1778-1850) jsou zachyceni všichni u čitelé, kte ří v daném období vyu čovali na gymnáziu v Písku a je k nim také uvedena jejich aprobace, pokud se dala zjistit. Být u čitelem na gymnáziu nebylo prost ě nich jednoduchého. Toto povolání bylo plno r ůzných od říkání a p říkaz ů. Od říkání hlavn ě ze strany r ůzných pot řeb, protože plat nebyl nijak závratný. A p říkaz ů bylo nespo čet. U čitel musel dodržovat na řízení školních úřad ů, dále byl povinen neustále dbát na své chování, nesm ěl také zapomenout se neustále vzd ělávat a ob čas n ěco publikovat.

245 TAMTÉŽ, s. 228. 246 SOkA Písek, Gymnázium, Osobní záležitosti u čitel ů, suplent ů, asistent ů: osobní výkazy, jmenování, služné, výpomoc, žaloby, exekuce, vyznamenání, pochvalné uznání, disciplinární řízení, povýšení, penzionování a jiné 1812-1850, inv. č. 293, sign. II/2, kart. 22-26 .

69 Záv ěr

Tato diplomová práce se pokusila zmapovat d ějiny píseckého gymnázia v letech 1778-1850 a za řadit je do kontextu d ějin vzd ělanosti a historie hostitelského m ěsta. Proto je za čátek práce zam ěř en na historii samotného m ěsta Písku, aby bylo z řetelné v jakém prost ředí a za jakých okolností daná škola vznikla, i když nejv ětším impulsem pro její založení bylo samoz řejm ě zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Kv ůli tomu musela být v podstat ě zm ěněna celá školská soustava v monarchii, jelikož veškeré jezuitské školy byly uzav řeny. To se týkalo i jezuitského gymnázia v Klatovech, které bylo pak p řeneseno do Písku a v prvních letech na n ěm u čili i bývalí jezuitští kn ěží. Město bylo náležit ě hrdé na to, že práv ě ono m ělo tu čest získat danou školu. Pro její fungování ud ělalo vše co se dalo, i když ne vždy podle p ředstav jejích vyu čujících. Avšak gymnázium nebylo jedinou st řední školou, která v Písku vznikla. Po polovin ě devatenáctého století ve m ěst ě za čaly vznikat další školy, i když s odborným zam ěř ením. Mezi školy, které jako jediné mohly konkurovat gymnáziím byly reálky. Ta v Písku vznikla v roce 1851 pod vedením výborných pedagog ů jako byli Jan Krej čí, Adolf Heyduk, František Tonner, Vojt ěch Lešetický aj. Další odborné školy byly zam ěř eny na zem ědělství a lesnictví, což byla rolnická a lesnická škola. Tyto ústavy vznikaly od šedesátých do osmdesátých letech devatenáctého století. Také by se nem ělo zapomenout na dív čí školu, která byla v Písku založena v šedesátých letech devatenáctého století, i když její trvání bylo velmi krátké. Avšak na po čátku této bohaté školské a zvd ělanostní tradice v Písku stálo písecké gymnázium. Kapitoly v ěnované vlastnímu píseckému gymnáziu se snažily zachytit dopad jednotlivých školských reforem na činnost školy, p řičemž ne všechny se setkaly na gymnáziu s kladným ohlasem. A to i bez ohledu na to, zda u čitelé školy byli či nebyli vlastenecky smýšlejícími Čechy. Žádná škola nem ůže existovat bez student ů, kterým je v ěnována velká p říloha v podob ě databáze p řiložené k této práci na CD. Na základ ě této databáze byly vytvo řeny tabulky a grafy, které ukazují prom ěnu po čtu student ů v jednotlivých letech, dále jejich teritoriální p ůvod a samoz řejm ě i socioprofesní zázemí. Z databáze lze také zjistit, jak dlouho kterýkoli gymnazista ve zkoumaném období na dané škole studoval a jaké m ěl studijní výsledky. Studium se neskládalo jen ze soustavného u čení, ale také dodržování r ůzných zákaz ů a p říkaz ů. Jejich porušení mohlo mít za následek

70 i vylou čení ze školy. Dále musela v ětšina student ů usilovat o finan ční výpomoc v podob ě r ůzných stipendií nebo úplného zprošt ění platby ze studia. Školné mohlo být totiž pro rodiny n ěkterých gymnazist ů velkou finan ční zát ěží. Tudíž zp ůsobné chování a dobré studijní výsledky ve v ětšin ě p řípad ů zajiš ťovaly bu ď oprošt ění od školného, nebo ud ělení stipendia. Záv ěr práce je v ěnován pedagog ům, kte ří u čili na gymnáziu ve zkoumaném období. Jejich práce nebyla snadná. Tak jako studenti i oni museli dodržovat r ůzné příkazy a zákazy. I oni museli na ve řejnosti velmi pe čliv ě dodržovat základy slušného chování. Nadále se od nich vyžadovalo ur čité soustavné vzd ělávání ve svém oboru, na jehož základ ě m ěli ob čas napsat n ějaký článek. Tématu píseckého gymnázia bych se cht ěla v ěnovat i v budoucnu a rozší řit ho až do roku 1918. Práce by se nadále zabývala studenty a jejich teritoriálním a socioprofesním p ůvodem, nebyl by opomenut ani jejich prosp ěch. Avšak díky lepší pramenné základn ě v podob ě hlavních katalog ů, by mohla být práce rozší řena o zkoumání řady dalších d ůležitých faktor ů, nap ř. náboženského vyznání jednotlivých gymnazist ů, dále by také mohla být p řesn ě zmapována místa, kde byli p řespolní žáci v Písku ubytováni, kolik student ů bydlelo na jednom míst ě či bližší informace o t ěchto „studentských“ domácích. Více prostoru by také mohlo být v ěnováno pedagog ům a jejich profesnímu životu. Samoz řejm ě veškeré budoucí bádání bude op ět za řazeno do širšího kontextu d ějin vzd ělanosti a nebude opomenut ani d ůležitý vztah mezi školou a m ěstem.

71 Nevydané prameny

SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63., sign. 1/63, kniha č. 63. SOkA Písek, Gymnázium, Kniha cti, inv. č. 178, sign. I/178, kniha č. 178. SOkA Písek, Gymnázium, Kniha hanby 1780-1814, inv. č. 178a, sign. I/178a, kniha č. 178a. SOkA Písek, Gymnázium, Kniha hanby 1815-1838, inv. č. 179, sign. I/179, kniha č. 179. SOkA Písek, Gymnázium, Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60. SOkA Písek, Gymnázium, Matrika školy/Matricula gymnasii 1778-1896, inv. č. 4, sign. 1/4, kniha č. 4. SOkA Písek, Gymnázium, Osobní záležitosti u čitel ů, suplent ů, asistent ů: osobní výkazy, jmenování, služné, výpomoc, žaloby, exekuce, vyznamenání, pochvalné uznání, disciplinární řízení, povýšení, penzionování a jiné 1812-1850, inv. č. 293, sign. II/2, kart. 22-26. SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-60, sign. 1/15-1/60, kart. 1-4.

Vydané prameny

100 let reálky. 15 let jednotné školy v Písku , Písek 1960. Almanach 120 let českého lesnického školství v Písku 1885-2005 , Písek 2005. Almanach 150 let gymnázia v Písku , Písek 1928. Almanach 170 let píseckého gymnázia , Písek 1948. Rolnická škola v Písku. 28. výro ční zpráva za školní rok 1911-1912 a d ějiny ústavu od jeho založení r. 1870 do konce šk. r. 1911-12 , Písek 1912.

72 Seznam literatury

AUTRATA, František V., Pedagogické p řehledy, oddíl IV. Školní zákony zemí českých, Olomouc 1914.

BAHENSKÁ, Marie, Po čátky emancipace žen v Čechách. Dív čí vzd ělávání a ženské spolky v Praze v 19. století , Praha 2005.

BOROVI ČKOVÁ, Jana – STO ČES, Ji ří, Nové metody – prosopografie , Práce z archivu akademie v ěd, řada A, svazek 7, Praha 2002, s. 47-61.

BUBEN, Milan M., Encyklopedie řád ů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády , III. díl/1. svazek, Praha 2006.

FRÖLICH, Ji ří, Písecké hory známé i neznámé , Písek 1999.

CHALUPA, Aleš – LIŠKOVÁ, Marie – NUHLÍ ČEK, Josef – RAJTORAL, František, Tereziánský katastr český , svazek 2, Praha 1966.

JAV ŮREK, Zden ěk – KOTALÍK, Jan, Písek ve fotografii 1860-1918 , Písek 2007

KÁDENER, Otakar, Školství v Republice Československé , in: Václav D ědina – Otakar Kádner (edd.), Československá vlastiv ěda X., Osv ěta, Praha 1931, s. 7-222.

LE GOFF, Jacques , Intelektuálové ve st ředov ěku , Praha 1999.

LENDEROVÁ, Milena – RÝDL, Karel, Radostné d ětství? Dít ě v Čechách devatenáctého století , Praha 2006.

MALÝ, Jaromír, Písek kolébkou českého vyššího dív čího školství , Otavan 14, Písek 1932, s. 92-96.

MAREK, Jaroslav, Česká moderní kultura , Praha 1998.

MORKES, František, Historický p řehled postavení maturitní zkoušky a analýza jejích funkcí , Praha 2003.

MORKES, František, Kapitoly o školství, o ministerstvu a jeho p ředstavitelích. Období let 1848-2001 , Praha 2002.

NINGER, Karel, Pam ěti prof. Karla Ningra , Písek 1932.

NOVOTNÝ, Miroslav a kol., D ějiny vyššího školství a vzd ělanosti na jihu Čech. Od st ředov ěkých po čátk ů do sou časnosti , České Bud ějovice 2006.

NOVOTNÝ, Miroslav, Školství na jihu Čech v dob ě Josefa Vlastimila Kamarýta , in: František Krej čí – Jan Podlešák (edd.), Josef Vlastimil Kamarýt. Život – dílo – doba, České Bud ějovice – Velešín 2007, s. 41-57.

Odborná škola pro ženská povolání v Písku , Otavan 36, Písek 1917, s. 56 – 58.

73 PAUKERT, Jaroslav, Reálka Dr. Adolfa Heyduka v Písku , Písek 1941.

PETERKA, Josef, Cesta k rodinným ko řen ům aneb P říru čka ob čanské genealogie , Praha 2006.

POHANKA, Henry, Sám proti toku času. S genealogií k vlastním ko řen ům, Litvínov 2002.

PRÁŠEK, Ji ří, Písecké 2. tisíciletí , Písek 2000.

PROFOUS, Antonín, Místní jména v Čechách – jejich vznik, p ůvodní význam a zm ěny , I.-IV. díl, Praha 1947-1957. Pr ůvodce po královském m ěst ě Písku , Písek 1912.

ŘEZNÍ ČKOVÁ, Kate řina, Študáci a kanto ři za starého Rakouska. České st řední školy v letech 1867-1918 , Praha 2007.

SEDLÁ ČEK, August, Dějiny královského krajského m ěsta Písku nad Otavou. Od nejstarších dob až po z řízení královského ú řadu , I. díl, Písek 1911.

SEDLÁ ČEK, August, Dějiny královského krajského m ěsta Písku nad Otavou. Od z řízení královského ú řadu až do dnešní doby , II. díl, Písek 1912.

SEDLÁ ČEK, August, D ějiny královského krajského m ěsta Písku nad Otavou. D ějiny zvláštních částí , III. díl, Písek 1913.

SVOBODA, Jan – ŠMILAUER, Vladimír, Místní jména v Čechách – jejich význam, původní význam a vznik. Dodatky k dílu A. Profouse, Praha 1960.

SVOBONÝ, Petr – HAVRÁNEK, Jan, Profesionalizace akademických povolání v českých zemích v 19. století a první polovin ě 20. století , Praha 1996.

ŠAFRÁNEK, Jan, Školy české. Obraz jejich vývoje a osud ů, Praha 1913.

VÁ ŇOVÁ, R ůžena – RÝDL, Karel – VALENTA, Josef, Výchova a vzd ělání v českých dějinách , IV. díl/1. svazek, Praha 1991.

VESELÁ, Zdenka, Česká st řední škola od národního obrození do druhé sv ětové války , Praha 1972.

VESELÁ, Zdenka, Dokumenty z vývoje české st řední školy 1848-1939 , Brno 1973.

VESELÁ, Zdenka, Vývoj českého školství , Praha 1988.

VOLF, Miloslav, Přísp ěvek ke vzniku píseckého gymnázia (k 200. výro čí trvání ústavu), Jiho český sborník historický 46, 1977, s. 44-53.

ZÁVODSKÝ, Artur, František Ladislav Čelakovský , Praha 1982.

74 ZILYNSKÁ, Blanka, Prameny a pom ůcky ke studiu d ějin vzd ělanosti. Bilance a desiderata , Práce z archivu akademie v ěd, řada A, svazek 7, Praha 2002, s. 23-35. http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Jan_krej%C4%8D%C3%AD.jpg ke dni 12. 4. 2009 www.oa-pisek.cz ke dni 4. 1. 2009

75 Seznam p říloh 1. Tabulkové p řílohy • Tabulka č. 1: Teritoriální p ůvod žák ů • Tabulka č. 2: Povolání otc ů • Tabulka č. 3: Seznam pedagog ů vyu čujících na gymnáziu v letech 1778-1850 • Tabulka č. 4: Hodinové dotace v roce 1805 2. Grafy • Graf č.1: V ěk student ů v 1. ro čníku • Graf č. 2: Po čet student ů v letech 1778-1804 • Graf č. 3: Po čet student ů v letech 1805-1818 • Graf č. 4: Po čet student ů v letech 1819-1850 • Graf č. 5: Po čet privátn ě studujících student ů v letech 1805-1817 • Graf č. 6: Po čet privátn ě studujících student ů v letech 1818-1850 3. Obrazové p řílohy • Obrázek č.1: Budova gymnázia na Velkém nám ěstí • Obrázek č. 2: Vojt ěch Vlastimil Janota • Obrázek č. 3: Jan Krej čí • Obrázek č. 4: František Rudolf Bezd ěka 4. Databáze p řiložená na CD k diplomové práci • Katalogy píseckých student ů v letech 1778-1859

76 Tabulka č. 1: Teritoriální p ůvod žák ů

Údaje v Tabulce č. 1 vycházejí z Knih t řídních známek, semestrálních katalog ů a hlavního katalogu píseckého gymnázia. SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15, kart. 1-5; SOkA Písek, Gymnázium Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60; SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63, sign. 1/63.

Po čet žák ů Po čet žák ů Po čet žák ů Po čet žák ů Město studujících studujících Město studujících studujících prezen čně privátn ě prezen čně privátn ě Adelsberg (N ěmecko) 1 Most 1 Albrechtice 2 Mšec 1 Alfredov 2 Mülhausen (N ěmecko) 1 Arnoštov 1 Munice 1 Babín 2 Murau (Rakousko) 1 Bavorov 11 1Mut ěnice 1 Bechyn ě 12 9Myskovice 1 Bělčice 2 Myšany 1 Benátky 2 1Myšenec 1 Benešov 1 1Myštice 2 Bernartice 5 Na čeradec 1 Běšín 1 Naho řany 3 Bezd ěkovice 1 Nák ří 1 Bichling (Rakousko) 1 Nalžovice 1 Bílá H ůrka 1 Nalžovy 1 Bílenice 1 Návarov 2 Blanice 2 Neb řehovice 1 Blansko 1 Ned ělišt ě 1 Blatce 1 Nedv ědice 1 Blatenka 1 Nedv ězí 1 Blatná 45 7Nechvalice 1 Blažejovice 1 Nejda 1 Blísko 1 Němčice 2 Blovice 1 Němětice 1 Bodensdorf (Rakousko) 1 Netolice 30 1 Bohorovice 1 Neudáno 4 1 Bohostice 1 Neumarkt (N ěmecko) 2 Bohumilice 1 1Neum ětely 1 1 Boletice 1 Neusch (N ěmecko) 1 Bore čnice 3 Nezamyslice 1 Borotín 1 Nezjist ěno 11 Borovany 1 Neznašov 4 3 Borovice 1 Niedersdorf (Švýcarsko) 1 Bo řice 6 Nová Boleslav 2 Bošice 1 Nová Hu ť 3 Božetice 1 Nová Ves 3

Brandýs 1 Nový Berštejn 1 Branice 2 Nový Dv ůr 2 Branišov 1 Nový Kostel 1 Bratronice 1 Nový Sedlec 1 Brloh 1 Nuzerov 1 Brno 5 Oberhaid (N ěmecko) 1 Bruck an der Mur (Rakousko) 1 Obora 1 Brusy 1 Ohrazenice 2 Březí 2 Old řichov 1 Březnice 68 2Olešná 5 Břežany 2 Ond řejov 1 Buda 4 Onoldín 1 Budislav 1 Opa řany 3 1 Budkov 1 Opava 2 Budyn ě 2 Opo čno 3 Buzice 1 Orlík 23 4 Byká ň 1 Osek 8 Bzí 1 Oslov 3 Cehnice 2 Oslovice 1 Celovec 1 Ostrov 2 Cerhonice 5 Ostrovec 3 Cmunt 1Ostružno 2 Ct ěnice 1Otice 1 Cudrovice 1 Pacov 2 Čábuze 1 Pam ětice 1 Čakov 1 Para čov 2 Čáslav 2 Pardubice 2 Čavyn ě 1 Paseky 1 Čejetice 1 Pasov (N ěmecko) 1 Čekanice 1 Pašovice 1 Černá v Pošumaví 2 1Paulína 1 Čern ětice 2 Pe čky 2 Černíkov 4 Pelh řimov 2 Černikovice 1 Pětikostelí (Ma ďarsko) 1 Černíkovice 1 Petrohrad 1 Černovice 1 Petrovice 1 Černý Kostelec 1 Pi čín 1 Čertyn ě 1 Pinspek (Ma ďarsko) 1 Červená 3 Písek 565 1 Červená Řečice 3 Pivkovice 1 Červený Újezd 5 Plánice 2 Česká Lípa 1 Plastovice 1 České Bud ějovice 21 Plasy 2 Český Krumlov 45 7Plešná 1 Čestice 6 Plotišt ě 1 Číčenice 1Plze ň 15 Čičov 1 Po čnovice 1 Čichtice 3 Podborovice 1 Čimelice 9 Podeřišt ě 1 Čížová 18 1Podhorovice 2 Čkyn ě 2 Podho ří 1 Děč ín 2 Podolsko 1

Dešenice 1 Podsrp 5 1 Dešenka 1 Poho ří 1 Deštná 1 Poli čka 5 Dětanovice 2 Porgfrid 1 Deutschenhütten 1 Po řejov 1 Dimocurens 1 Po říčí 1 1 Dív čice 1 Postoloprty 2 Dlouhá Ves 4 1Postolov 1 Dmýštice 1 Pošná 1 Dobešice 2 Pracejov 1 Dobev 2 Pracejovice 1 Dobrá Voda 1 Prá čov 1 Dobrš 1 Praha 59 5 Dobruška 2 Prachatice 63 2 Dob říš 6 Prášly 2 Doksy 2 Prost ějov 1 Dolany 1 Protivín 20 1 Dolní Dvo řišt ě 1 Přečín 3 3 Dolní Vltavice 5 Přečinov 1 Domanice 1 Předslavice 1 Domažlice 2 Přešt ěnice 1 Doubrava 1 Přeštice 2 Doubravice 1 Přeš ťovice 6 Drahkov 2 Příbram 3 Drahonice 10 Příse čnice 2 Drahot ěšice 1 Ptenín 1 Dražejov 2 Puche ř 1 Dražice 2 Pušperk 1 Draží č 1 Putim 3 Drážov 1 Pyšná 1 Drhov 2 Rábí 5 Drhovle 10 Ra čany 1 Droužetice 1 Ra čice 6 Dub 5 1Radnice 3 1 Dubenec 1 Radobice 1 Dunovice 1 Radobytce 1 Dvory 2 Radomyšl 23 Dv ůr 1 1Rakovnice 5 Fefry 2 Rakovník 5 Frantoly 1 Rataje 3 Fritzendorf (Rakousko) 1 Ratm ěř ice 2 Frýdek Mýstek 1 Ražice 1 Jablonná v Podješt ědí 1 Rehberg (N ěmecko) 2 Gabrielka 1 Rejštejn 2 Garsten (Rakousko) 1 Richtenberg (N ěmecko) 2 1 Gmünd (Rakousko) 1 Rohanov 1 Günberg 1Rohožná 4 Hájek 5 Rojice 5 Hajnov 1 Rokycany 1 Hajská 3 Ronšperk 2 1 Harazany 1Rovná 1 Hartmanice 1 Rožmitál 4

Haselberg (Rakousko) 1 Rukáve č 2 Havlí čkův Brod 2 Růžodoly u Mostu 1 Heidelberg (N ěmecko) 1 Řezanice 1 He řma ň 7 Římov 1 Hirschenstein (Rakousko) 1 Sandomierz (Polsko) 1 Hlavatice 2 Sedl čany 4 Hluboká nad Vltavou 12 Sedlec 1 Hluboš 2 Sedlice 30 10 Hlupín 1 Sedlo 2 Hn ěvkov 1 Seify 1 Hod ňov 2 Selibov 1 Hodonín 1Selovice 1 1 Holkovice 1 Semice 4 Horaž ďovice 67 2Sene č 1 Horka 1 Senožaty 1 Horní Be čkovice 1 Sepekov 4 Horní Ji řetín 1 Schátzova My ť 1 Horní Planá 6 4Schlosswald (N ěmecko) 1 Horní Vltavice 1Schwarzenberg (N ěmecko) 1 Horosedly 2 Skali čany 1 Horšovský Týn 1 1Skelná 2 Hory Matky Boží 2 Sklá ře 1 Ho řice 2 Skuhrov 1 Ho řín 2 Slab čice 2 Ho řovice 6 Slaný 1 Hostomice 1 Slapy 1 Hoštice 15 1Slav ětín 1 Hradec Králové 4 Slavkov 1 Hrádek 2 1Sobedraž 1 Hracholusky 1 Sob ěslav 5 2 Hranice 2Sobotka 1 Hrdlo řezy 1 Solnice 1 Hubenov 1 Sousedovice 1 Hum ňany 2 Spálený Dv ůr 1 Humpolec 1 Spole 1 Hůrka 1 1Srlín 1 Husinec 8 St. Peter (Rakousko) 1 Hvozdec 1 Stadeldorf (N ěmecko) 1 Hyd čice 1 Stádlec 4 Chanovice 1 Stachov 3 Cheb 3 Sta ňkov 2 1 Chlístov 4 Stará Boleslav 1 Chlum 1 Stará Hu ť 1 Chlumec 3 2Staré M ěsto 1 Chomutov 1Staré Sedlo 3 Chorušice 1 1Starov 1 1 Chotoviny 1 Starý Bor 1 Chraštice 3 Statenice 1 Chráš ťovice 4 Stattlberg (N ěmecko) Ch řeš ťovice 6 Stažice 1 1 Ch řibská 1 Stehlovice 2 Chvalšiny 7 Stoky 1

Chvalšovice 1 Stožice 4 Chýnov 3 1Strachovice 2 Chyška 1Strakonice 180 11 Jablonec nad Nisou 3 Strašecí 1 Jáchymov 1 Stráž 1 Jamný 1 Strunkovice 3 6 Janovice 1 Strý čkov 1 Jarom ěř 2 St řemily 1 Javorná 4 2St říbro 2 Javornice 2 Sudom ěř 2 Jelenec 1 Sudslavice 1 1 Jemnice 1 Suchomasty 1 Jesenice 1 Sušice 47 16 Jet ětice 2 Svaryšov 1 Jickovice 6 1Sv ěradice 1 Ji čín 5 Svin ětice 1 Jind řichovice 2 Svojšice 1 Jind řich ův Hradec 9 Svrabov 1 Jinín 6 Šacberk 1 Jiratice 1Šebest ěnice 1 Jirkov 1 Šebí řov 1 Jistebnice 2 1Šerava 1 Johannenstahl (Rakousko) 1Šmideberk 2 Josefov 4 Šťáhlovice 1 Jungingen (N ěmecko) 1 Št ěchovice 4 Kada ň 1 Št ěke ň 13 Kadešice 1 Št ětice 2 Kadov 1 Štýr (Rakousko) 1 Kaletice 2 Štýrský Hradec (Rakousko) 1 Kammergericht (N ěmecko) 1 Tábor 12 1 Kardašova Re čice 2 Tachov 4 Karlova Hu ť 1 Tasovice 1 Kasejovice 21 Tawisens 1 Kasermag (Rakousko) 1 Těcha řovice 1 Kašperské Hory 28 2Tejmlov 1 Katovice 4 Teplice 1 Kbelnice 1 Terezín 1 Kest řany 5 1Těšín 3 Klatovy 24 Těšov 1 Kleindorf (Rakousko) 2 Tochovice 1 Klem 1 Top ělec 1 Klingenberg (N ěmecko) 1 Tourov 1 Klínovec 1 Touškov 1 Klisinec 1 Trutnov 3 Kloko čín 1 Třebešice 4 Kloko čna 2 Třebohostice 1 Klu čice 1 Třebo ň 16 1 Kluky 2 Třemešná 1 Kn ěži čky 1 Třešovice 4 Kocelovice 1 Třeš ť 1 Koclov 1 Tuchlovice 1 Koje čín 3 1Tuchom ěř ice 1

Kojetín 1 Tuchonice 1 Kolence 1 Tukleky 3 Kolinec 1 Turnov 1 Kolod ěje 2 3Tuškov 1 Komušín 2 Tuškovice 3 Konopišt ě 2 Tušovice 1 Kopec 1 Tvrdina 1 Köpplens 1 Tvrzice 1 Korálkov 1 Týn nad Vltavou 32 3 Korce 1 Týnice 2 Kosova Hora 1Úbislav 1 Kostelec nad Labem 1 Uherský Brod 1 Kostelec nad Vltavou 2 2Úholi čky 1 Kost řata 1 Újezd 1 Kounice 1 Un čín 1 Kou řim 2 Únice 3 Kouty 3 Unterberg (Rakousko) 1 Ková řov 1 Unterrischau 1 Kozlov 1 Úterý 1 Krajni čko 1 Uzenice 1 Králíky 2 Vacov 1 1 Kralovice 1 Vad čice 1 Kraselov 1 Varnsdorf 1 Krásná Hora 1 1Varvažov 11 Krašovice 1 Vaskovice 1 Krejnice 1 Vazilov 1 Krems (Rakousko) 1 Velenov 1 Krnov 1 Veleš ín 1 Křeš ťovice 1 Velhratice 1 Křinec 1Velice 2 1 Křivanovice 2 Velká Turná 1 Ku čeř 3 Velké Záblatí 1 Kun čina Ves 1 Velký Bor 2 Kundratice 1 Velký Zdíkov 4 3 Kunžak 2 Velvary 1 Kunžvart 3 Verm ěř ovice 1 Kutná Hora 1 Vesce 1 Kv ětov 1 Vesec 1 Kvilda 2Veselí nad Lužnicí 3 Kynšperk 1 Veselí nad Moravou 1 Kyselov 1Veselí čko 2 Labská Týnice 1 Větrný Jeníkov 1 Láz 3 Vib řany 1 Lažany 1Víde ň (Rakousko) 12 Lažice 1 Vildštejn 1 Lčovice 1 Vimperk 18 5 Lenora 1 Víska 1 Leskovice 1 Vit ějice 1 Lešany 1 Vítkov 1 Leškovice 1 Vítkovice 1 Lety 1 Vlachovo B řezí 13 1 Lhenice 7 Vlásenice 1

Lhota 3 1Vlkonice 1 Lhotka 1 Vlkovice 1 Libá ň 1 Vltavice 1 Libčeves 1 Vod ňany 68 10 Lib ějice 4 3Vojnice 1 Lib ějovice 1Volary 6 Libyn ě 2 Volenice 2 Linz (Rakousko) 1 Volenov 2 Lipanovice 1 Volyn ě 55 2 Lipnice 1 Vonšovice 1 Lipovec 1 Vosín 1 Lipovsko 2 Vosovice 1 Lišov 6 Votí n 1 Líte ň 1 Vrabcov 2 Lná ře 3 Vraný 1 Loket 7 Vráž 4 Lom 3 Vrbice 1 Lomec 1 Vrcovice 4 Lomnice 3 Vršovice 2 Louka 1 Všemyslice 2 Lovosice 1 Všerov 1 Lubla ň (Slovinsko) 1 Vůsí 1 Lu čkovice 1 Výšice 1 Lukov 1 Waldau 2 Luskovice 1 Záblatí 4 Luxemburg (Lucembursko) 1 Zábo ří 8 Luže 1 1Zadov 1 Ma čice 1 1Záduší 1 Malá Turná 2 Záho ří 2 Mal čice 2 Zahrádka 1 Malé Bubny 1 Záhrobí 1 Malenice 3 Zálesí 2 Maletice 1 Zalužany 1 2 Malkov 1 Záluží 1 Mallischbirken 2 Zarnovice 1 Malý Bor 3 Zásmuky 1 Malý Zdíkov 1Zav ěšín 1 Maršov 1 Závišín 1 Mastnice 1 Zbenice 1 Me čichov 2 Zbiroh 1 Mělník 2 Zbonín 1 Míchov 1 Zborov 1 Milenice 1 Zborovice 5 Milešice 1 Zbytiny 1 Milešov 1 Zdíkov 1 Miletice 1 Zelená Hora 1 Milevsko 13 3Zhú ří 8 5 Mili čín 1 Zimice 1 Milovice 4 Zítkov 1 Minburg (N ěmecko) 1 Zlonice 1 Minice 1 Zvíkov 1 Mirotice 29 Zvonice 1

Mirovice 7 2Zvotoky 1 Mišovice 2 Žamberk 1 Mladá Boleslav 1 Žár 1 Mladá Vožice 4 Žďákov 1 Mlad ějovice 1 Žďár 3 Mladovice 2 Železná Ruda 2 5 Mlaka 2 Želnava 4 Mlékovice 1 Žernov 1 Modlešovice 6 1Žihobce 1 Modlikov 1 Žíchovec 1 Mod řovice 1Žichovice 6 Žinkovy 3 Celkem 1053 96Celkem 1845 154

Tabulka č. 2: Povolání otc ů student ů

Údaje v Tabulce č. 2 vycházejí z Knih t řídních známek, semestrálních katalog ů a hlavního katalogu píseckého gymnázia. SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15, kart. 1-5; SOkA Písek, Gymnázium Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60; SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63, sign. 1/63.

Prezen čně Privátn ě Povolání otc ů student ů Procenta Procenta studující studující zem ědělci 247 339 15,33 30 14,08 Zem ědělství správci a vlastníci hosp. objekt ů248 66 2,99 9 4,23 lesníci 249 81 3,66 6 2,82 služby 250 78 3,53 8 3,76 Obchod, služby obchodníci 251 108 4,88 16 7,51 úředníci 252 270 12,21 28 13,15 Úřady výb ěrčí r ůzných daní 253 21 0,95 2 0,94 Řemesla, pr ůmysl potraviny 254 215 9,72 6 2,82 nápoje 255 40 1,81 2 0,94 textil 256 189 8,55 14 6,57

247 Bauer, Pächter, Dominikalist, Häusler, Chalupner, Landmann, Landwirt, Meier, Wirtschafter, Gärtner 248 Besitzer, Burggraf, Grafwirt, Gutbesitzer, Gutsverwalter, Verwalter, Wirtschaftsbereiter, Wirtschaftsbesitzer, Wirtschaftsverwalter, Freisa β 249 Förster, Heger, Jäger, Oberförster 250 Fuhrmann, Gastwirt, Kirchendiener, Maler, Schenker, Brandweichs, Hebamme, Stadtleuchter, Diener, Führer, Wirt, Krämer 251 Händler, Handelsmann, Grei βler, Kaufmann, Weinhändler, Ramscher, Salzversilber 252 Amt, Beamter, Oberamt, Bürgermeister, Direktor, Gerichtverwalter, Gubernialkanzellist, Kameral…., Kreisamt, Kanzelschreiber, Protokolist, Kreiskommissär, Kontrolor, Sekretär, Rath (Kreis- , Magistrat-), Krimminalaktuar, Landespresident, Landesrath, Marktvorsteher, Revisor, Revieradjutant, Salzamtkontroler, Schätzungkommissär, Stadtvorsteher, Steuerrevisor, Sta βenkommissär, Unterinspektor, Waldamt-kontroller, Wirtschaftsbeamter, Wirtschafsrath, Katastralamt, Kammerdiener, Bierrevisor, Postmeister, Gundbuchsführer, Tabakdirektor, Kassierer 253 Einnehmer, Trinksteuereinnehmer, Steuereinnehmer, Schiffsteuermann, Grenzeinnehmer 254 Bäcker, Fischmeister, Fleischhauer, Metzger, Lebzelter, Müller, Zuckerbäcker, Kräuter, Pfefferkücher 255 Brauer 256 Handschaffmacher, Färber, Kürschner, Leinweber, Sammetmacher, Schafmeister, Schneider, Stricker, Strumpfwirker, Weber, Wollfabrikant, Tuchmacher, Tuchscherer, Zeugsmacher, Zeugweber

oble čení 257 81 3,66 3 1,41 kůže 258 49 2,22 0 0,00 dřevo 259 55 2,49 3 1,41 sklo 260 8 0,36 5 2,35 kov 261 41 1,85 0 0,00 stavebniny 262 26 1,18 2 0,94 řemeslník 263 65 2,94 22 10,33 mydlá ř264 25 1,13 1 0,47 hrn číř265 8 0,36 2 0,94 ostatní 266 24 1,09 0 0,00 Rentiér 267 29 1,31 3 1,41 Měšťané 268 71 3,21 8 3,76 Vdovy, svobodné matky 269 21 0,95 3 1,41 právníci, soudci 270 29 1,31 3 1,41 léka ři, lékárníci 271 50 2,26 17 7,98 Inteligence učitelé 272 91 4,12 8 3,76 ostatní 273 11 0,50 1 0,47 Policie 274 15 0,68 0 0,00 Vojsko 275 39 1,76 6 2,82 Nezjistitelní, neza řaditelní 276 66 2,99 5 2,35 Celkem 2211 100, 00 213 100,00

257 Hutmacher, Kappenmacher, Schuhmacher, Schuster 258 Gerber, Rotberber, Wei βgerber, Lohgerber, Riemer, Sattler 259 Binder, Fassbinder, Fasser, Kastner, Tischler, Wagner, Zimmermann 260 Glassmeister, Glasser, Glassschneider, Flusshalter 261 Drahtbinder, Schmied, Hammerschmied, Kupferschmied, Messerschmied, Schlosser 262 Baumeister, Mauer, Steinmetz, Ziegelbrenner, Ziegelmacher 263 Handmacher, Handwerker 264 Seifensieder 265 Töpfer, Hafner 266 Buchbinder, Buchdrucker, Seiler, Tabakverpfleger, Takabaufseher, Uhrmacher, Verpfleger, Bestandmann 267 Rentmeister 268 Bürger 269 Wittwe 270 Advokat, Justiziär, Anwalt, Jurist, , Richter 271 Arzt, Medicine Doctor, Schlo βarzt, Mundarzt, Chirurg, Kreisfysik, Apotheker 272 Professor, Lehrer, Schullehrer, Regenschori, Schuldirektor, Gehälfer an der Schule 273 Ingenieur, Goemert, Rabbiner 274 Criminalverwalter, Gerichtsdiener, Kerkermeister 275 Adjutant, Feldwebel, Leutnant, Oberleutnant, Kapral, Major, Kurier 276 Inwalid, Pensionist, Rabbiner, Stra βenräumer, Taglohner, Thürmer, Wachszieher, Waise, Wegmeister

Tabulka č. 3: Seznam pedagog ů vyu čujících v letech 1778-1850 na píseckém gymnáziu

Údaje v Tabulce č. 3 vycházejí z karton ů v ěnovaných u čitel ům píseckého gymnázia. SOkA Písek, Gymnázium, Osobní záležitosti u čitel ů, suplent ů, asistent ů: osobní výkazy, jmenování, služné, výpomoc, žaloby, exekuce, vyznamenání, pochvalné uznání, disciplinární řízení, povýšení, penzionování a jiné 1812-1850, inv. č. 293, sign. II/2, kart. 22-26.

Doba p ůsobení na Jméno u čitele gymnáziu Předm ěty - t řídy od do Babánek, Václav 1849 ? Český jazyk Bezd ěka, František 1820 1868 Náboženství Bílek, Tomáš 1848 1853 Caspar, Vincent 1814 1847 Řečtina Dlaba č, Josef 1820 1827 Humanitní u čitel Fiericht, Xaver ? 1819 Grammatika Fischer, Karel 1778 ? Girgl, František 1849 1850 Goll, Jan 1778 1815 Řečtina Handschuh, Vav řinec 1838 1841 Gramatikální u čitel Hawrda, Josef 1847 1855 Hoffmann, Jan Petr 1808 1812 Geografie a historie Chile, Pavel 1836 1836 Janda, Jan 1822 1823 Jodl, Jan 1814 1814 Řečtina Kleemann, Bed řich 1847 1867 Klutschak, Jind řich 1846 1847 Koch, Hugolien ? 1811 Grammatika Madlena, Ottomar 1819 1844 Matematika, p řírodní d ějiny Müller, Antonín 1818 1819 Humanitní u čitel Neubert, František 1825 1852 Gramatikální u čitel Neubert, Václav František 1817 1819 Geografie a historie Ott, František 1823 1855 Gramatikální u čitel Ott, Jan Karel 1822 1841 Humanitní u čitel Paus, Ignác 1778 1813 Humanitní u čitel, náboženství Polák, Ond řej 1778 ? Prošek, Josef 1812 1816 Matematika, p řírodní d ějiny Přikryl, Václav 1808 1809 Pur, František 1778 1808 Latina Sedlá ček, Antonín 1819 1822 Schlenrich, Antonín 1846 1848 Schön, Josef 1823 1838 Siegel, Antonín 1841 1851 Svoboda, Václav 1814 1814 Šuster, Ignác 1778 ? Uhle, Alois 1815 1817 Styl - humanitní t řídy Weiser, František 1816 1834 Latina

Winter, František 1838 1860 Zetihammer, Řeho ř 1828 1850 Humanitní u čitel Ziebel, Matyáš 1809 1819 Náboženství Ziegenbauer, Řeho ř ? 1806 Ziker, Felix 1841 1847 Gramatikální u čitel Zikmund, Václav 1847 1858 Zimmermann, Jáchym 1819 1829 Styl - humanitní t řídy Zyka, Václav 1811 1813 Žďárský, Václav 1812 1816 Geografie a historie

Tabulka č. 4: Hodinové dotace v roce 1805

Tabulka p řevzata z knihy ŠAFRÁNEK, Jan, Školy české. Obraz jejich vývoje a osud ů, Praha 1913, s. 236.

Zem ěpis Náboženství Latina Řečtina a d ějepis Matematika Přírodopis Celkem I. 2 9 3 2 2 18 Gramatikální II. 2 9 3 2 2 18 třídy III. 2 9 3 2 2 18 IV. 2 9 2 3 2 18 Humanitní I. 2 10 2 2 2 18 třídy II. 2 10 2 2 2 18

Graf č. 1: Věk student ů v 1. ro čníku

Údaje v Grafu č. 1 vycházejí z Knih t řídních známek, semestrálních katalog ů a hlavního katalogu píseckého gymnázia. SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15, kart. 1-5; SOkA Písek, Gymnázium Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60; SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63, sign. 1/63.

Věk v 1. ro čníku

800 700 ů 600 500 400 et student

č 300

Po 200 100 0 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 Věk

Graf č. 2: Po čet student ů v letech 1778-1804

Údaje v Grafu č. 2 vycházejí z Knih t řídních známek, semestrálních katalog ů a hlavního katalogu píseckého gymnázia. SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15, kart. 1-5; SOkA Písek, Gymnázium Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60; SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63, sign. 1/63.

Po čet student ů v letech 1779-1804

120

100 ů 80

60 etstudent č 40 Po 20

0

9 1 3 5 7 9 1 3 5 7 9 1 3 7 8 8 8 8 8 9 9 9 9 9 0 0 17 17 17 17 17 17 17 17 17 17 17 18 18 Roky

Graf č. 3: Po čet student ů v letech 1805-1818

Údaje v Grafu č. 3 vycházejí z Knih t řídních známek, semestrálních katalog ů a hlavního katalogu píseckého gymnázia. SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15, kart. 1-5; SOkA Písek, Gymnázium Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60; SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63, sign. 1/63.

Po čet student ů v letech 1805-1818

200 ů 150

100 et student č

Po 50

0 1805 1806 1807 1808 1809 1810 1811 1812 1813 1814 1815 1816 1817 1818 Roky

Graf č. 4: Po čet student ů v letech 1819-1850

Údaje v Grafu č. 4 vycházejí z Knih t řídních známek, semestrálních katalog ů a hlavního katalogu píseckého gymnázia. SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15, kart. 1-5; SOkA Písek, Gymnázium Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60; SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63, sign. 1/63.

Po čet student ů v letech 1819-1850

300

250 ů 200

150 et student č 100 Po

50

0

1 7 3 7 1 5 9 19 2 23 2 3 3 39 4 4 4 8 8 8 8 8 8 8 8 8 1 18 1 1825 1 1829 1831 1 1835 1 1 1 1843 1 1847 1 Roky

Graf č. 5: Po čet privátn ě studujících student ů v letech 1805-1817

Údaje v Grafu č. 5 vycházejí z Knih t řídních známek, semestrálních katalog ů a hlavního katalogu píseckého gymnázia. SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15, kart. 1-5; SOkA Písek, Gymnázium Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60; SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63, sign. 1/63.

Po čet privátn ě studujících student ů v letech 1805-1817

40 35

ů 30 25 20

et student 15 č 10 Po 5 0 1805 1806 1807 1808 1809 1810 1811 1812 1813 1814 1815 1816 1817 1818 Roky

Graf č. 6: Po čet privátn ě studujících student ů v letech 1818-1850

Údaje v Grafu č. 6 vycházejí z Knih t řídních známek, semestrálních katalog ů a hlavního katalogu píseckého gymnázia. SOkA Písek, Gymnázium, Semestrální katalogy 1804-1849, inv. č. 15-55, sign. 1/15, kart. 1-5; SOkA Písek, Gymnázium Kniha t řídních známek 1778-1814, inv. č. 60, sign. 1/60, kniha č. 60; SOkA Písek, Gymnázium, Hlavní katalogy 1849-1850, inv. č. 63, sign. 1/63.

Po čet privátn ě studujících student ů v letech 1819-1850

25

ů 20

15

etstudent 10 č Po 5

0

1 3 7 9 3 5 9 1 5 7 2 2 3 4 4 4 819 8 825 8 831 8 837 8 8 8 1 182 1 1 182 1 1 183 1 1 183 1 1843 1 1 1849 Roky

Obrázek č. 1: Budova gymnázia na Velkém nám ěstí

V této budov ě sídlilo gymnázium v letech 1849-1877. Fotografie převzata z knihy Zden ěk JAV ŮREK – Jan KOTALÍK, Písek ve fotografii 1860-1918 , Písek 2007, s. 108.

Obrázek č. 2: Vojt ěch Vlastimil Janota

Fotografie p řevzata z knihy Karla NINGRA, Pam ěti prof. Karla Ningra , Písek 1932, s. 83.

Obrázek č. 3: Jan Krej čí

Fotka byla p řevzata z internetové stránky: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Jan_krej%C4%8D%C3%AD.jpg

Obrázek č. 4: František Rudolf Bezd ěka

Obrázek p řevzat z knihy Karla NINGRA, Pam ěti , s. 121.