STRUČNÝ ABECENDNÍ PŘEHLED LITERÁRNÍCH SMĚRŮ, HNUTÍ A SKUPIN Uvedený přehled by měl studentům románských literatur (ale nejen jim) usnadnit orientaci ve vybraných literárněvědných pojmech. Nečiní si nároky na úplnost a jeho autor bude vděčný za jakékoli doplňky a upřesnění, ale také za opravy nepřesností, kterých se nevěda či mimoděk dopustil. Předem za ně děkuje Petr Kyloušek (
[email protected]). ABSURDNÍ DRAMA (překlad „theatre of the absurd“; z lat. „absurdus“ = „sluchu nelibý“, „nemístný“, „nesmyslný“) je označení, kterým Martin Esslin charakterizoval typ dramatické tvorby, jež se rozvinula v 50. a 60. letech 20. stol. Ve franc. kontextu se vedle toho užívaly termíny „antidivadlo“ a „nové divadlo“ („antithéâtre“; „nouveau théâtre“), navozující paralelu s novým románem. V obou případech se totiž jedná o analogický projev týchž modernistických tendencí pramenících z týchž ontologických a noetických předpokladů – ze zpochybnění esencialistického modelu uchopení skutečnosti a tím i tradiční mimeze. Termín nadto odráží dobový vliv literárního existencialismu zesílený poválečnou citlivostí k mezním situacím, existenciálním otázkám, metafyzické úzkosti. V širším smyslu se hovoří o absurdní literatuře, tedy o přítomnosti absurdity v próze (groteska, černý humor) a poezii (nonsens). Poetika absurdního dramatu rozrušuje tradiční pojetí výstavby – charakterologii postav, motivaci jednání, ztvárnění časoprostoru, realistické ukotvení, strukturu dialogu, ba zpochybňuje komunikativní funkci řeči vůbec. Chybí nejen tradiční členění dramatické