Bakalářská Diplomová Práce

Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav hudební vědy

Bakalářská diplomová práce

2012 Filip Burger

Masarykova univerzita Filosofická fakulta

Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Filip Burger Kulturní život v Německých/Miroslavských Knínicích 1918-1968 Bakalářská diplomová práce

vedoucí práce: Mgr. Vladimír Maňas, Ph.D. 2012

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………………..

Na tomto místě bych rád poděkoval panu Mgr. Vladimíru Maňasovi, Ph.D. za vedení mé bakalářské diplomové práce, především za jeho trpělivost a vstřícný přístup.

Obsah

1. Úvod……………………………………………………………………………………………………………………………………………1

2. Obecné informace a historie……………………………………………………………………………………………………….3

2.1 Obecné informace o Miroslavských Knínicích………………………………………………………………………….3

2.2 Historický vývoj obce……………………………………………………………………………………………………………….4

2.3 Historie zámku a místního velkostatku…………………………………………………………………………………….8

2.4 Filiální kostel sv. Mikuláše ……………………………………………………………………………………………………11

3. Situace před 2. světovou válkou………………………………………………………………………………………………..12

3.1 Tradice a taneční zábavy……………………………………………………………………………………………………..12

3.2 Spolková činnost…………………………………………………………………………………………………………………13

3.3 Škola jako významný kulturní činitel……………………………………………………………………………………15

4. Život za okupace a 2. světové války…………………………………………………………………………………………..18

4.1 Odpor vůči okupaci……………………………………………………………………………………………………………..18

4.2 Společenský život a poněmčení místní školy během okupace……………………………………………..20

4.3 Poválečné změny a konečné důsledky okupace…………………………………………………………………..22

5. Od únorového převratu do počátku normalizace………………………………………………………………………23

5.1 MNV a jeho kontrola nad kulturním životem obce………………………………………………………………24

5.2 Činnost kulturní komise………………………………………………………………………………………………………27

5.3 Masové organizace, spolkový život v Knínicích za totality……………………………………………………31

5.4 Místní základní škola za komunismu…………………………………………………………………………….……..33

6. Výsledky bádání………………………………………………………………………………………………………………………..35

6.1 Konečné srovnání jednotlivých období………………………………………………………………………………..35

6.2 Schopnost péče o památku a její využití obcí na příkladu zámku v Miroslavských Knínicích……………………………………………………………………………………………………………………………..38

7 Závěr……………………………………………………………………………………………………………………………………………….40

8 Resumé……………………………………………………………………………………………………………………………………………41

9 Summary…………………………………………………………………………………………………………………………………………41

10 Seznam použitých pramenů a literatury………………………………………………………………………………………….43

1)úvod

Účelem práce je popsat a charakterizovat kulturní ţivot v obci Miroslavské Knínice, proto se bude zabývat zejména způsobem jeho organizace, činností příslušných institucí, společenskými událostmi a jejich hlavními činiteli. Zároveň se studie pokusí charakterizovat změny během vymezeného období způsobené především politickým klimatem a proměnou společenských vztahů v meziválečném a poválečném Československu. Jako milník v historickém vývoji obce je vytyčeno období okupace a 2. světové války, přesto nejsou opominuty kulturní přesahy po roce 1945 z období první republiky, které jsou později reţimem i změnou mentality samotných obyvatel utlumeny.

Práce čerpá ze všech dostupných archiválií týkajících se samosprávy obce, tzn. zápisy ze schůzí Obecního výboru, později Místního národního výboru, který měl na starosti povolování kulturních akcí, přidělování prostorů pro spolkový ţivot a péči o majetek vesnice. Dalším důleţitým materiálem jsou Školní kroniky, které mají silně narativní povahu a reflektují události nejen v celé obci, ale i v republice. Od padesátých let bohuţel kronika dostává spíše formu protokolu přesto v ní lze najít uţitečné informace. Od padesátých let jsou důleţitým pramenem zápisy ze schůzí Kulturní komise, která se zabývala organizací veškerého společenského ţivota, podobou oficiálních slavností. Dohlíţela na secvičování divadelních her a zabývala se péčí o zámek a jeho areál. Důleţitým materiálem je kniha sepsaná místním rodákem Rudolfem Jelínkem 700 let obce Miroslavské Knínice, jeţ je svým způsobem zdařilou amatérskou historickou prací napsanou na základě některých archivních pramenů, obohacenou o osobní zápisky autora. Rudolf Jelínek se věnuje poměrně podrobně kulturním aktivitám v meziválečném období, neboť jeho otec byl vůdčí osobnostní úspěšného ochotnického divadelního souboru.

Na základě těchto pramenů s mírnou korekcí podle výpovědi pamětníků a srovnání s podobně velkými obcemi se zámkem (Dukovany, Bohutice, Stará Ves a Citov) práce zachycuje kulturně- historický vývoj vesnice. Hlavním výsledkem je srovnání dvou období s rozdílným státním reţimem, rozdíly v legislativě a způsoby samosprávy obce a jejich vliv na kulturu a spolkový ţivot vesnice. Zároveň referuje o tom, do jaké míry je kulturně společenský prostor

1 vesnice izolovaný a dokáţe své tradice přenášet z generace na generaci nehledě na momentální politické uspořádání, nebo jestli je citlivým organismem, který na změny bezprostředně reaguje.

2)Obecné informace a historie

2.1 Obecné informace o Miroslavských Knínicích

Obec Miroslavské Knínice nalezneme 7 kilometrů jiţně od Moravského Krumlova nedaleko jaderné elektrárny Dukovany. Rozprostírá se v údolí Našiměřického potoka. Katastrální výměra obce dosahuje 863 hektarů, z nichţ necelých 80% tvoří zemědělská půda. Dle sčítání v roce 1991 měla obec 328 obyvatel. Z nich bylo 170 ekonomicky aktivních, ale 134 obyvatel muselo za prací dojíţdět.1 Tato situace se zřejmě v současné době rapidně zhoršila a ze sčítání domů a bytů v roce 2011 nejsou zatím dostupné informace. V meziválečném období byl trend spíše opačný, jak lze odvodit z kaţdoročně vzrůstajícího počtu ţáků navštěvujících místní školu.2

Na vesnici kaţdého zřejmě překvapí, vzhledem k její velikosti, rozlehlý přírodně krajinářský park se zámkem a kostelem. Kromě těchto staveb se v parku nachází dvě sádky, betonové koupaliště postavené na počátku sedmdesátých let a hospoda U Kohoutků. Středem společenského ţivota se jednou za rok při hodech stává malé náměstí, kterému nikdo z místních neřekne jinak neţ „na place“. Zde se také nachází pomník obětem 1. světové války i okupace a hostinec. Dalším důleţitým místem pro obyvatele Knínic je hřbitov nacházející se na konci poslední odbočky vedoucí ze silnice směrem na Miroslav.

Mezi registrované památky v obci patří: zámek v parku obce, hlavice v zámeckém parku, park u zámku, filiální kostel sv. Mikuláše v parku u zámku a socha sv.Jana Nepomuckého v obci. Území Miroslavských Knínic se můţe pochlubit několika archeologickými nalezišti. Nejvýznamnější z nich se nachází v lokalitě bývalé cihelny. Nálezy jsou zařazeny do neolitických kultur s lineární, vypíchanou a moravskou malovanou keramikou. Nálezy z dalších

1 Oficiální web obce Miroslavské Knínice - Památky a zajímavosti. Dostupné z: http://miroslavskekninice.cz/index.php?nid=831&lid=cs&oid=46733, cit. 3. 15 2012. 2 Státní okresní archiv ve Znojmě, Fond obecná škola Miroslavské Knínice, Školní kroniky.

3 období se týkají doby bronzové (Unětická kultura), laténu a starší doby římské i slovanského staršího hradištního období.3

2.2 Historický vývoj obce

Roku 1972 vyšla k oslavě 700 výročí zaloţení obce kronika, kterou sepsal Rudolf Jelínek. V roce 2002 toto výročí opravil Dalibor Hodeček, zabývající se dějinami zámku, který první písemnou zmínku o majiteli tvrze, Jaroslavovi z Knínic, objevil jiţ k roku 1262.4 Podle Hodečka první doslovná zmínka o Kninické tvrzi pochází aţ z roku 1364, kdy Jaroslavův syn taktéţ pojmenovaný Jaroslav prodal tvrz Jimramovi z Jakubova a sám se přestěhoval do nově vystavěného hradu Lamberk. Jimram byl členem významného rodu z Pernštejna. V roce 1385 byl jiţ Jaroslav z Knínic mrtvý. Jeho manţelka se znovu provdala a synové umřeli bezdětní ke konci století a dcera jménem Aneţka nebo snad Ofka skončila v klášteře.5

Knínice vystřídaly mnoho majitelů, ovšem o místních obyvatelích se toho příliš nedozvíme, neboť archiválie ze zámku prodal jeho krátkodobý vlastník Josef Soukup (podnikatel) jako sběrový papír Vídeňským sýrařům. Nejvýrazněji do podoby obce promluvili jejich poslední majitelé ze šlechtického rodu Bernsteinů, kteří obývali zámek v letech 1809 - 1838. Roku 1810 zrušili hřbitov u kostela a zřídili nový za vesnicí. Na tomto hřbitově jsou někteří členové rodiny pochováni v empírových náhrobcích.6

Topografická příručka Tomáše Wolného z roku 1846 popisuje Knínice jako vesnici s rozlohou 82 hektarů s 607 obyvateli (z toho 282 muţů a 325 ţen), zámkem pro vrchnost, hostincem, vysvěceným kostelem a panskou palírnou. Ve 14. a 15. století zde byla fara, která později zůstala neobsazená. Od roku 1493 se pěstuje v Knínicích dobré víno.7

3Oficiální web Miroslavské Knínice - Památky a zajímavosti. Dostupné z: http://miroslavskekninice.cz/index.php?nid=831&lid=cs&oid=46733, cit. 3. 15 2012. 4 Hodeček, Dalibor. Dějiny zámku v Miroslavských Knínicích. Brno 2002, s. 3. 5 Tamtéž s. 5. 6 Tamtéž, s. 12-13. 7 Wolný, Tomáš Řehoř, Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert. Band III: Zneimer Kreis. Brno 1846. s. 168.

O vztahu obyvatel Knínic s vlastníky velkostatku vypovídá pouze tato věta ze školní kroniky: „Všichni dříve jmenovaní velkostatkáři neučinili pro školu, kostel ani pro jiné obecné blaho ničeho a proto u mnohých občanů zdejších vymizela jiţ v době, kdy tyto paměti píšu jména jejich.“ 8 Tyto zápisky se váţou k roku 1883.

Obecní kronika hovoří o zlepšení poměrů po revoluci 1848, jeţ dokládá vzrůstajícím počtem obyvatel, kterých bylo 615. Vesnice se mohla pyšnit větrným i vodním mlýnem, cihelnou a uprostřed návsi lihovarem. Mnoho místních také našlo práci v nově otevřeném dole na ţeleznou rudu na Kadovském kopci.9

Roku 1881, kdy zámek zakoupil Karel Jung z Vídně, se dostal do sporu s místními o příjezdovou cestu ke kostelu, kterou nechtěl s obyvateli vesnice sdílet, a poţadoval vlastní postraní přístup, coţ mu bylo zamítnuto obecním výborem.10 Roku 1888 se uskutečnila přestavba školy, na kterou císař František Josef přispěl 100 zlatých, stejnou částkou podpořil i koupi nových varhan pro kostel.11 Původní budova školy byla z roku 1835, před tím se Knínické děti učily u učitele v domě.12 Roku 1913 byl postaven nový hostinec, který obec pronajímala. Místnosti starého hostince byly k dispozici pro chudé a místní omladině pro spolkovou činnost.13

Téměř tři desítky obyvatel přišly během 1. světové války o ţivot. Po celou dobu válečného konfliktu na škole probíhalo půldenní vyučování, děti pravidelně chodily sbírat listy maliníku a posílaly je vojákům na frontu místo čaje a účastnily se různých válečných sbírek a sbírek na pomoc Červenému kříţi.14 Zajímavý komentář popisující poválečnou atmosféru lze vesnici lze najít v kronice:

8 Státní okresní archiv Znojmo, fond obecná škola Míroslavské Knínice. Školní kronika 1882-1888, inv. č. 235, sign. M.kní/oš-I, kart. II, zápisky k roku 1883. 9 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. op. cit., s. 22. 10 Hodeček, Dalibor. Dějiny zámku v Miroslavských Knínicích. , op. cit., s. 13. 11 SOkA Znojmo, fond obecná škola Míroslavské Knínice. Školní kronika 1882-1888, inv. č. 235, sign. 882, kart. II, zapisky k roku 1888. 12 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 26.

13 SOkA Znojmo, fond Archiv obce Miroslavské Knínice. Kniha protokolů obce Miroslavské Knínice, Zápisky ze schůze obecního výboru 21. prosince 1913. 14SOkA Znojmo, Fond obecná škola Míroslavské Knínice. Školní kronika 1909-1938, inv. č. 236, sign. M.kní/oš-I, kart. I. Zápisky ke školnímu roku 1914-1915.

„V srpnu se nastěhovala do Knínic 6. rota 32. pluku českých legionářů z Itálie o síle 80ti muţů s velitelem nadporučíkem Novákem. Ubytovali se…hlavně na zámku. Jejich plukovní hudba zde také vyhrávala na prvních václavských hodech v mladé republice. Po demobilizaci někteří legionáři zůstali, neboť se oţenili s místními děvčaty…“15

Po válce se snaţila vesnice vrátit do normálního běhu ţivota. V roce 1920 se událo první sčítání lidu, kdy obec čítala 734 obyvatel, z nichţ pouze 10 se přihlásilo k německé národnosti!16 Důleţitou prioritou se stala výstavba silnice do Miroslavi, neboť špatné počasí často ztěţovalo schůdnost dosavadní cesty a některé děti navštěvovaly tamní školu kaţdý den. Práce dělníků na silnici trvala tři roky a dokončena byla dle školní kroniky v roce 1925 (v kronice obce se uvádí rok dokončení 1927, ale jedná se zřejmě pouze o chybu zapisovatele). Roku 1924 proběhlo sloučení Německých Knínic a Miroslavi pro posílení tamní české menšiny. Toto sloučení nesli místní s nevolí. Nelíbilo se jim zrušení samosprávy.17 Proto také po druhé světové válce Místní národní výbor protestoval proti přidělení rozlišovacího názvu Miroslavské Knínice (Návrh MNV zněl „Viniční Knínice“)18, avšak neúspěšně.19

Roku 1927 zastupitelstvo schválilo elektrifikaci obce a postavení pomníku padlým v 1. světové válce. Elektrifikaci se podařilo dokončit v roce 1930 poměrně rychlým tempem, neboť hospodářská krize zajistila dostatek pracovní síly.20 Celou dobu rostla nespokojenost se spojením vesnice s městem Miroslav, místní se cítili finančně poškozeni fiskální politikou Miroslavského zastupitelstva: „…hlavně zásluhou německých stran, které chtěly Miroslav ovládnout.“ 21 úspěšně proběhlo hlasování o odpojení obce, ale „Nadřazené úřady však na to nepřistoupily.“22 Za to občané Knínic zaplatili hlavně za okupace, kdy Němci zabavili obci majetek v hodnotě cca 80 000 Kčs, místní samospráva neexistovala, na škole se mohlo vyučovat pouze německy, přestoţe mezi české Němce patřila pouze rodina velkostatkáře Scholtze.23 Děti po válce neuměly

15 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 30. 16 SOkA Znojmě, Fond obecná škola Míroslavské Knínice. Školní kronika 1909-1938, inv.č. 236, sign. M.kní/oš-I, kart. I. Zápisky k roku 1920. 17 Tamtéž, zápisky k roku 1924. Dále: Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 34 18 Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1947-1953, inv. č. 12, sign. M.kní/II. Protokol č. 60, Zápis ze schůze 10. 4. 1947. 19 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 50. 20 Tamtéž, s. 34. 21 Tamtéž, s. 35. 22 Tamtéž. 23 Tamtéž, 40-41.

6 mateřský jazyk, neboť protektorátní úředníci zrušili českou třídu. Učitelka Anderlová se přihlásila k německé národnosti (její manţel pocházel z Německa), aby nepřišla o své místo.24

Správy obce se hned po válce ujal revoluční výbor, který se poté proměnil v oficiální Místní národní výbor. V prvních svobodných volbách zůstávali komunisté v Knínicích v menšině, vzhledem k sedláckému rázu obce je to pochopitelné. Lidé volili nejvíce lidovce a národní socialisty. Vytváření druţstva zde pro všeobecnou nechuť trvalo poměrně dlouho. Pro ustanovení druţstva byli hlavně drţitelé malých políček bez potřebné techniky, kterou později nuceným výkupem získali od Felixe Jiříkovského. V roce 1949 byl také dokončen místní rozhlas. Za dva roky mělo JZD 19 členů.25 Kolektivizaci se zde podařilo dokončit aţ v roce 1958. Pamětnice Jiřina Jiříkovská uvedla, ţe rok před dokončením druţstva probíhala intenzivní agitace a lidé před ní utíkali, zamykali se či předstírali, ţe nejsou doma. V zámku byla zaloţena školka, která při sezónních pracích fungovala aţ do sedmé hodiny večerní. V roce 1961 měly Míroslavské Knínice 539 obyvatel z nichţ 10 % pracovalo v průmyslu a 75 % v zemědělství. O rok později došlo k nehodě:

„MNV se rozhodl vyčistit i horní sádku, nikdo tam však nechtěl pracovat, neboť v bahně bylo mnoţství nevybuchlé munice, kterou tam naházeli němečtí vojáci při ústupu. Buď byla náloţ příliš silná, nebo se nepočítalo s mnoţstvím odhozené munice, kaţdopádně bahno pokropilo půl obce a nejhůře byl postiţen zámek“.26

Do léta 1969 se v obci nic váţnějšího nedělo. Nutno poznamenat, ţe vpád Varšavských vojsk Knínice nijak nezasáhl, snad jen tím, ţe starší lidé se báli opětovného vypuknutí války.27

24 SOkA Znojmo, Fond obecná škola Míroslavské Knínice. Školní kronika 1945-1964, inv. č. 237, sign. M.kní/oš-I, kart. I, zpětné zápisky k době okupace a první světové války. 25 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 48-53. 26 Tamtéž, s. 61. 27 Tamtéž, s. 66.

2.3 Historie zámku a místního velkostatku

Mezi známější vlastníky z období středověku patří např. Menhart z Hradce či pánové z Kukvic, kteří drţeli Knínice aţ do roku 1466. Od roku 1503 se vesnice stala součástí Náměšťského panství, coţ trvalo aţ do roku 1799 (zajímavé je, ţe vesnice byla od panství vzdálená a v podstatě izolovaná cizími statky). V 16. století byli majitelé Jan a Karel st. ze Ţerotína, v 17. století krátce Valdštejn, pak Verdenbergové. Polovina 18.století přivedla do Knínic rod Haugwitzů.28

Přestavby z počátku 19. století popisuje Dalibor Hodeček ve své publikaci: „V okolí zámku tak došlo k zásadním terénním změnám. Zdá se, ţe tehdy vznikl nový přírodně krajinářský park. Někdy mezi léty 1809-1838 byly zřejmě také provedeny klasicistní úpravy zámecké budovy.“29

Po smrti posledního z Bernsteinů v roce 1867 kupuje velkostatek Josef Soupuch. Od něj v roce 1874 přebírá zámek Ludvík Wellesdorfer. V letech 1881-1890 se statky nachází ve vlastnictví Karla Junga. Poté získává zámek Mořic Scholtz, který po pěti letech umírá a majetek přechází na jeho manţelku Hermínu Scholtzovou. Hermína se provdá roku 1899 za Vídeňského lékaře Mořice Schustera a přebírá jeho příjmení. Hermína Schusterová skonala za druhé světové války jako poslední soukromá majitelka zámku v Miroslavských Kninicích.30

V létě 1945 se provizorní správy zámku a velkostatku ujal na příkaz Okresního národního výboru Antonín Vaňura. První sklizeň po válce proběhla formou brigády, později se občané rozhodovali mezi parcelací a společným obhospodařováním pozemků velkostatku. Občané se rozhodli pro parcelaci, kterou provedla komise sloţená z bývalých panských zaměstnanců. Statek byl rozdělen mezi padesát lidí, kdy bezzemci měli dostat pole do 6 ha a bývalí zaměstnanci velkostatku pole do velikosti 8 ha.31

Dne 8. března 1947 na schůzi Místního národního výboru došlo k oznámení, ţe zámek a park budou přiděleny do vlastnictví obce za 180. 000 Kčs. Na schůzi 6. října výbor ustanovil, ţe

28 Tamtéž, s. 5-9. 29 Tamtéž, s. 12. 30 Tamtéž, s. 13-15. 31 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 48.

36.000 zaplatí ihned pomocí půjčky (nakonec zaplaceno díky obdrţení výjimečné subvence). Zbytek částky bude splácen formou desetiletého úvěru, který pokryje pronájem zelinářské zahrady patřící k zámeckému areálu.32 Rovněţ bylo hned schváleno rozšíření veřejného osvětlení do parku a později také budoucí vyuţití zámku: „V zámecké budově bude umístěna mateřská školka, kinosál, tělocvična, čítárna, knihovna a spolkové místnosti“33 Tím byl osud zámku v roli kulturního domu zpečetěn.

K prvním úpravám v reţii Místního národního výboru patřila oprava střechy, omítnutí přední stěny zámku a pořízení laviček do parku.34 Několik drobných oprav bylo provedeno brigádnicky, jako např. oprava schodů, umístění nových koberců apod.35O byt na zámku poţádal Karel Chromý, kterému bylo vyhověno. Karel Chromý měl na starosti hlídání v parku a vedení obecního inventáře.36 Později další byt v zámku obdrţel tajemník MNV Kazůr, který se k interiéru zámku nechoval moc ohleduplně, neboť dne 15. ledna 1949: „Byl předvolán býv. předseda MNV Václav Kohoutek aby vysvětlil zda dovolil taj. Kazůrovi zazdění dveří v zámecké budově a odebrání elektrického lustru ze sálu. Jmenovaný prohlašuje, ţe mu to nedovolil, ţe vůbec o tom neví.“.37 Po Kazůrovi převzal byt i funkci učitel Josef Jančík.38

15. dubna 1949 zaţádala o místnost na zámku vhodnou jako tělocvičnu místní tělocvičná jednota Sokol. Výbor nabídl sokolům místnost dle jejich vlastního výběru, podmínkou bylo uhrazení poplatku 600 Kčs za elektřinu (zřejmě za rok).39 V létě bylo rozhodnuto o adaptaci místnosti mezi sálem a mateřskou školkou na knihovnu a nejdelší místnost v zámku měla být předělána na kancelář. Předseda R. Kincl navrhl proraţení nových dveří, protoţe: „proraţením dveří by byl získán přístup do kanceláře přímo ze dvora, takţe by odpadlo chození tmavou chodbou a předsíní…“40

32 SOkA Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1947-1953, inv.č. 12, sign. M.kní/II, Zápis ze schůze konané 3. 8 1947 protokol č. 66, ze schůze konané 6. 10. 1947 protokol č. 70. 33 Tamtéž, protokol č. 70 ze schůze 6. 10. 1947. 34 Tamtéž, s. 48. 35 Rudolf Jelínek. 700 let obce Míroslavské Knínice. Op. cit., s. 50. 36 SOkA Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1947-1953, inv. č. 12, sign. M.kní/II, s. 55, s. 66-68. 37 Tamtéž, s. 81. 38 Tamtéž, s. 80. 39 Tamtéž, s. 100. 40 Tamtéž, s. 110-111.

Stavební úpravy, které touto dobou na zámecké budově probíhaly, měly čistě praktický charakter, tj. opravy nebyly konzultovány s památkářským ústavem, byly často pouţívány nevhodné materiály, které objekt esteticky a z historického hlediska znehodnocovaly. Tomuto rázu oprav odpovídá i výměna „nevhodných elektrických lustrů“41 za obyčejná světla z mléčného skla. V květnu 1951 byla další místnost k zámku přidělena pro spolkovou činnost a to pro Lidovou společnost Zelený Háj.42 12. srpna 1952 bylo rozhodnuto o zasazení oken v místnostech uţívaných školkou a opravě stájí.

Prameny z šedesátých let hovoří o stavu zámku jako o značně neutěšeném.

„Zámek je ve velmi špatném stavu. Okna sou ohnilá, fasáda otlučená, komíny vadné a pobořené, střecha děravá. Jeví se nutnost generální opravy…Předně se však musí ujasnit, zda za stav budovy odpovídá Památkový úřad nebo Okresní národní výbor.“43 Konstatoval místní učitel a také předseda školní a kulturní komise Josef Jančík na zasedání roku 1961. S péčí o zámek měla samospráva obce značné potíţe, navíc ani nevěděla přesně, na jaké instituce se můţe obrátit.

Na další schůzi Josef Jančík ohlásil, ţe na plénu Místního národního výboru: „…docílil toho, ţe se věcí bude zabývat komise pro výstavbu, která má vypracovat návrh a rozpočet nákladů, které si oprava zámecké budovy vyţádá a tento pak bude předloţen radě ONV se ţádostí o příděl finančních prostředků nutných k provedení opravy.“44

Generální opravy se zámek dočkal aţ v roce 1970. S chátráním a nedostatkem peněz na trvalou údrţbu objektu bojuje obecní zastupitelstvo dodnes.

41 Tamtéž, zápisy ze schůze 19. 10. 1950. 42 Tamtéž, zápis č. 33 Květen 1951. 43 SOkA. Fond Místní národní výbor Míroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí kulturní komise 1961-1964, inv. č. 29, sign. M.kní/II, zápis ze schůze č. 3, 11. 3. 1961. 44 Tamtéž, zápis č. 4, 8. 4. 1961.

2.4 Filiální kostel sv. Mikuláše

Pochází pravděpodobně jiţ z druhé poloviny 13. století, z doby prvního známého vlastníka Jaroslava z Knínic. Kostelík byl vystavěn v gotickém slohu.45 Roku 1641 byla zhotovena kamenná barokní křtitelnice, která dodnes patří k interiéru svatostánku. Dalibor Hodeček se domnívá, ţe za třicetileté války byl kostelík stavebně upravován stejně jako ostatní kostelíky v Rosicích a Náměšti patřící taktéţ k majetku Jana Křtitele Verdenberga. Další dědic byl syn jeho synovce Jan Filip Verdenberg. Ten nechal pro knínický kostel ulít sanktusníkový zvon ke cti sv. Mikuláše.46

O dalších úpravách se dozvídáme aţ od posledních majitelů šlechtického původu Bernsteinů (viz kapitola Historický vývoj obce). Důleţitou roli v kulturním ţivotě obce hrál kostel i před první světovou válkou a mezi válkami. Svědčí o tom i zápisy z obecního výboru. U kostela se lidé hromadně scházeli a povídali si. Důkazem toho můţe být i to, ţe obecní výbor v roce 1912 výslovně zakázal: „kouřením kolem chrámu páně v době sluţeb boţích…“47 Velkou událostí byla pro místní ve stejném roce oslava 25 letého kněţství a 50. narozenin faráře. Na mnoha jednáních obecního výboru se probírala oprava varhan, ladění, výměna hydrauliky atd., jejichţ provoz byl kvůli nadměrné vlhkosti značně náročný.

3) Situace před 2. světovou válkou

Sledovat kulturní dění v Německých Knínicích v meziválečném období je poněkud komplikované a to především ze dvou důvodů. První je sloučení obce s městem Miroslav v roce 1924 (viz kapitola Historický vývoj obce), čímţ dochází ke zrušení místní samosprávy a obec tím přichází o podstatnou část písemných pramenů. Obecní rada v Miroslavi se pochopitelně příliš nezajímala o dění v Knínicích. Druhým důvodem obtíţí je, ţe se po dvou sportovně a umělecky

45 Oficiální web Miroslavské Knínice, Dostupné z: http://miroslavskekninice.cz/index.php?nid=831&lid=cs&oid=46732, cit. 17. 3. 2012. 46 Hodeček, Dalibor. Dějiny zámku v Miroslavských Knínicích. Op. cit., s. 9. 47 SOkA Znojmo. Fond Obecní archiv Miroslavské Knínice. zápisů ze schůzí rady a pléna 1947-53, inv. č. 12, sign. M.kní/II.

činných spolcích Sokol a Orel nedochovaly ţádné vlastní listiny, kroniky či zápisy ze schůzí. Jsme proto odkázáni především na školní kroniku a kroniku obce od Rudolfa Jelínka, který mnoho informací čerpá právě ze školní kroniky. Naštěstí zápisy z dnes dostupných pramenů obohatil o výpovědi svědků, vlastní zápisky i zápisy z divadelní knihy spolku Orel, která se ztratila zřejmě někdy po roce 1972.

3.1 Tradice a taneční zábavy

Co se týče vesnických veselic a jiných tradic, tak ty jsou v oficiálních dokumentech zcela opomíjeny. Ani v poměrně narativně pojaté školní kronice se nedochoval popis ţádné z tradičních událostí. O bujaré nátuře obyvatel okresu Moravský Krumlov vypovídá kárný list zaslaný okresním hejtmanstvím v roce 1918 Obecnímu výboru v Německých Knínicích: „Zdejšímu úřadu bylo oznámeno, ţe zvláště poslední dobou pořádány jsou po vesnicích časté taneční zábavy ve většině případů bez všelikého úředního povolení, ač bylo pořádání veškerých tanečních zábav pro hrozící epidemické rozšíření španělské chřipky…zakázáno…čistý výtěţek těchto tanečních zábav není odváděn dobročinným účelům, nýbrţ ve většině případech pořadateli propíjen.“48 Načeţ byla povolena Knínická taneční zábava v obecním hostinci 1. dubna 1918 za předpokladu, ţe dalších 6 měsíců nebude pořádána jiná zábava, výtěţek poputuje k Červenému kříţi a konec zábavy bude ve 12 hodin večer.49

Marie Jelínková vypověděla, ţe se pořádaly staročeské doţínky, vánoční nadílky a několik plesů ročně. Většinu z nich organizovala omladina. Plesy také pořádali místní hasiči (pozn. autora: tato tradice se udrţela do dnes). Mezi plesy pořádané omladinou patří zřejmě tradiční zástěrkové hody, babské hody, dětský maškarní ples, Silvestr a masopust. Tancovalo se dle počasí buď venku „na place“ nebo v hostinci, kde byl k dispozici taneční sál.50

K hlavní události roku patřily tzv. Svatováclavské hody. Zajímavé je, ţe se „nezavádělo“(pozn. autora: místní obyvatelé pouţívají výraz „zavádět“ pro účast na hodech jako

48 List byl založen v protokolní knize MNV. 49 Tamtéž. 50 Osobní sdělení Marie Jelínkové, dne 15. listopadu 2011.

12 stárek či stárka) v krojích, ale v civilním oblečení. Muţi byli oblečení v panském obleku a dívky dle počasí ve štofových či letních šatech. K hodům samozřejmě patřila mája, dechová kapela a kolotoče. Hody se dříve drţely i týden, kdy první tři dny slavila chasa, po nich dívčí hody a pak „ţenáči“.51

3.2 Spolková činnost

Nejstarším spolkem v Německých Knínicích je spolek hasičů vzniklý v roce 1897,52coţ je pro obce této velikosti typické. Hasičské sbory vznikaly před koncem 19. století (Bohutice v roce 189953, Dukovany 188954, Stará ves 1889). Hasičské sbory byly obvykle velmi aktivní i v kulturních a společenských událostech. Nejčastěji to bylo pořádání plesu, ale např. v Citově působil v rámci hasičů soubor ochotnického divadla jiţ od roku 1911.55 Hasičský bál v Knínicích má tradici jiţ z dob Rakouska-Uherska, jak se lze dovědět z protokolní knihy obecního výboru.56 Ovšem primárně kulturním spolkem byla aţ katolická Omladina zaloţená roku 1900.57 Omladině přidělil obecní výbor místnost ve starém hostinci pro odbývání schůzí.58 V roce 1920 došlo ke sloučení s Orlem. Orel pořádal zejména výlety s programem, zpěvy-dueta a divadla.59 Nacvičování divadelních her od dvacátých let řídili duchovní z Miroslavské fary, prvně František Beneš a později kaplan Meixner.60

Školní kronika líčí vznik Sokola následovně: „Dne 13. října 1919 zaloţil v obci učitel Bohumil Malach tělocvičnou jednotu Sokol na podnět obchodníka Františka Daniela a úředníka

51 Osobní sdělení Jiřiny Jiříkovské, 20. února 2012. 52 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Míroslavské Knínice. Op. cit., s.32. 53 Váňáček, Michael: Bohutice. Brno 1967, s. 92. 54 Gregor, František - Jíčínský, Petr. Historie obce Dukovany do r. 2000. Dukovany 2009. s. 26. 55 Drechsler, Aleš - Lapáček, Jiří- Hýbl, František – Otáhal, Jaromír. 1283 – 2008 – Citov.Historie a současnost obce. Citov 2008, s. 215. 56 SOkA Znojmo, Fond Archiv Míroslavské Knínice. Programy schůzí obecního výboru, zastupitelstva, rady a komisí 1913-1925(1931), inv. č. 10, sign. M.kní/I. 57 Osobní sdělení Jaroslavy Jelínkové, dne 15. 11. 2011. 58 SOkA Znojmo, Fond Archiv Miroslavské kninice. Programy schůzí obecního výboru, zastupitelstva, rady a komisí 1913-1925(1931), inv. č. 10, sign. M.kní/I. 59 Osobní sdělení Jaroslavy Jelínkové, dne 15.11. 2011. 60 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Míroslavské Knínice. Op. cit., s. 32.

Norberta Macháčka.“61 Během roku 1921 zaloţili učitelé místní školy i hudební krouţek v rámci Sokola a také proběhlo: „…první okrskové veřejné cvičení, které svým pestrým obsahem a četnou návštěvou vydařilo se po stránce hudební i morální.“62 Hudební krouţek obohacoval hned po vzniku i různé besídky a přednášky, jako např. oslavu sto let od narození Karla Havlíčka Borovského.63 Později si i Sokol zaloţil divadelní krouţek, takto popisuje spolkový rozvoj Rudolf Jelínek:

„A tak zdravou řevnivostí a konkurencí vznikal hlavně v zimních měsících počet kulturních podniků a zábav, většina mládeţe po většinu roku soustavně cvičila. Zatímco sokolská mládeţ hrála kopanou, cvičila hlavně na kruzích, orelská si upravila malé hřiště ve Ţlíbku (pozn.autora: místní tak nazývají malý ţlab na sever od obce) na odbíjenou a specializovala se na hrazdu.“64

Rudolf Jelínek rovněţ zjistil z divadelní knihy, která se nedochovala:

„Orli sehráli do osudného roku 1938 celkem 48 činoher, 5 divadel v přírodě, 11 operet…Hrály se pochopitelně většinou romantické činohry (např. Cigánčina pomsta, Pytlák Martin, Pod tíhou kletby), ale i Tylova Paličova dcera, Palackého třída…V třicátých letech byl soubor tak schopný, ţe byl zván i přes pole (do Bohutic, Rybníků dokonce i do Znojma) a jednu hru dokonce nacvičili za pouhých deset dní. Divadla nejprve nacvičovali Miroslavští kaplani…od třicátých let Julius Jelínek, jehoţ přičiněním zakoupil Orel r. 1930 také loutkovou scénu, která průměrně pětkrát za zimu obveselovala děti oblíbeným Kašpárkem, Škrholou, čerty atd.“65

Paní Jelínková uvedla, ţe divadla se hrála nejčastěji v zámeckém parku. Veškeré české spolky za okupace přerušily svou činnost (viz kapitola Odpor proti okupaci). Po válce se divadelní soubor Orla dal zase dohromady. Největší úspěch mělo představení Z českých mlýnů, kde z místních rodáků hráli:Julius Jelínek, Leopold Jelinek, Emilie Satterová, Jiřina a Zdeňka

61 Okresní archive Znojmo. Fond Obecní škola Miroslavské Kninice. Školní kronika 1909-1938, inv. č. 236, sign. M.kní/oš-I, kart. I, zápisky ke školnímu roku 1918-1919. 62 Okresní archive Znojmo. Fond Obecní škola Miroslavské Kninice. Školní kronika 1909-1938, inv. č. 236, sign. M.kní/oš-I, kart. I, zápisky ke školnímu roku 1921-1922. 63 Tamtéž. 64 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Míroslavské Knínice. Op. cit., s. 32. 65 Tamtéž.

Vrbovy, Jaromír Souček, Terezie Pejchalová, Václav Havlíček, Ferdinand Pejchal, Matylda Klimová, Rodina Berkova, Marie Klimová a další.66 Koncem roku 1947 byla činnost Orla zrušena a veškerý jeho majetek převzal Sokol.67

V porovnání s podobně velkými obcemi z okresu Moravský Krumlov (pozn. autora: dnes jiţ okres Znojmo) Bohuticemi a Dukovany, které jsou jen o málo větší, se spolkový ţivot v Kninicích začal rozvíjet o něco později. Pokrokové Dukovany měly ustanoveného Sokola nejdříve z celého okresu, a to v roce 1892.68 Bohutice se tělocvičnou jednotou mohli chlubit od roku 1910.69

Naopak knínický Orel byl zaloţen ve srovnání s těmito obcemi nejdříve. V Dukovanech vyvíjel katolicky orientovaný spolek činnost pouhé čtyři roky (1922-1926). V Bohuticích panovalo podobné konkurenční prostředí jako v Knínicích, ale o tak úspěšném Orelském divadelním souboru nejsou ţádné zmínky.70

Výraznou nevýhodou místních spolků bylo, ţe Knínice spadaly pod zábor Hitlerovy říše, kde bylo výrazně tvrději postupováno proti všemu, co mohlo souviset s českým vlasteneckým cítěním. Sokol a Orel v ostatních obcích byly rozpuštěny zpravidla aţ v roce 1941.71

3.3 Škola jako významný kulturní činitel

Za první světové války probíhalo ve škole pouze půldenní vyučování. K tomu se děti účastnily často pomocných akcí souvisejících s válkou, coţ nebylo pouze sbírání jahodových a ostruţinových lístků pro vojáky místo čaje, ale i účast ve válečných sbírkách, sběru „válečných kovů“, sběru látek, ze kterých děti posléze vyráběly vlněné nápěstky, rukavice, ponoţky a kukly.

66 Osobní sdělení Jaroslavy Jelínkové dne 15. 11. 2011. 67 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 50. 68 Gregor, František-Jíčínský, Petr. Historie obce Dukovany do r. 2000. Dukovany 2009, s. 55. 69 Vaňáček, Michael. Bohutice. Brno 1967, s. 93. 70 Gregor, František-Jíčínský, Petr. Historie obce Dukovany do r. 2000. Op. cit., s. 56. Dále Vaňáček, Michael. Bohutice. Op. cit., s. 98-102. 71 Gregor, František-Jíčínský, Petr. Historie obce Dukovany do r. 2000. Op. cit. s. 61. Dále Gregor, František-Jíčínský, Petr. Historie obce Dukovany do r. 2000. Op. cit., s. 56. Dále: Vaňáček, Michael. Bohutice. Op. cit., s.105.

Příjem školy za války byl značně omezený (pouze příspěvky pro psací potřeby chudým ţákům), zároveň časté střídání učitelů ţákům zřejmě neprospělo (mnoho učitelů bylo po krátké době povoláno do vojenské sluţby). Kulturní činnost školy se omezovala na tradiční závěrečnou slavnost na konci roku spojenou taktéţ s bohosluţbou.72

Po válce nastoupilo do místní školy celkem 126 dětí, nově zřízenou Občanskou školu v Miroslavi navštěvovalo 26 zdejších dětí. Tradice dobročinných akcí pokračovala po válce a to pořádáním sbírek na fond vdov a sirotků a prodej medailonku s portréty T. G. Masaryka a F. Kramáře na podporu zmrzačených legionářů. První výročí samostatnosti Československé republiky 28. října 1919 oslavila škola slavností a rovněţ dobročinnými akcemi pro Národní jednotu a České srdce.73

Ve škole se nepěstovala jen charita, ale i divadlo, jak svědčí zápisek ve školní kronice ze školního roku 1920/1921: „V tomto roce ţáci sehráli tyto hry: Pro tatíčka presidenta, Sirotkův štědrovečerní dar a Honza v zakletém zámku“74 Škola chtěla rozvíjet i tělovýchovu ale bránila jí absence hřiště. Prostor k cvičení nakonec poskytla tělovýchovná jednota Sokol, která bezplatně hřiště přenechala škole i přes odpor velkostatku (hřiště se nacházelo na majetku Schusterových/Scholtzových), kvůli kterému měli ţáci hřiště k dispozici aţ roku 1924.75

Školní slavnosti navazovaly vesměs na tradici z období Rakouska-Uherska. Místo narozenin císaře Františka Josefa se slavily narozeniny prezidenta „osvoboditele“ T. G. Masaryka, slavnosti vánočního stromku se proměnily ve vánoční besídku. Školní rok obvykle končil kolem 28. června školní slavností spojenou s připomínáním upálení Jana Husa. Škola se snaţila v ţácích pěstovat národní povědomí. Například oslavy 28. října probíhaly svědomitě, proto bylo: „Ţákům přednášeno o 28. říjnu. Celý týden před tím věnováno dle moţností tomuto svátku a oslava pětiletého výročí naší svobody konala se vhodnou školní slavností v neděli 28. října.“76

72 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích. Školní kronika 1909-1938, inv.č. 236, sign. m.kní/oš-I, Kart. I, zápisky k letům 1914-1917. 73 Tamtéž, zápisky k roku 1918. 74 Tamtéž, zápisky ke školnímu roku 1920-21. 75 Tamtéž, zápisky ke školnímu roku 1922-23. 76 Tamtéž.

Dne 8. března 1925 proběhli oslavy 75 narozenin prezidenta Masaryka. Při této příleţitosti ţáci místní školy sehráli divadlo Tajemný dub: „…které svoji výpravou a vzorným provedením účastníky přímo nadchlo“.77 Ještě bujařeji probíhaly oslavy 80. narozenin T. G. Masaryka roku 1930. Na programu byl průvod do Našiměřic s lampióny za účasti dvou kapel, obyvatel Miroslavi a okolních vesnic. Poté se pořádala v Německých Knínicích tzv. Akademie před školou a v hostinci. Na programu bylo ţákovské tělocvičné představení, hudební představení (zřejmě hudební krouţek Sokola) a proslov správce školy na téma Masaryk-člověk.78

Ve školním roce 1931-32 obdrţely všechny školy v okrese výjimečnou subvenci ve výši 500 Kčs na zakoupení radiových přístrojů, ze kterých se vysílalo školním rozhlasem vţdy v pátek a ţáci hromadně poslouchali pořady z rádia i ve vyučování při výročích a zvláštních událostech.79

Výuka mateřského jazyka byla před válkou i těsně po ní zanedbávána. O špatné úrovni znalostí dětí po válce hovořilo i hodnocení z vizitací provedených 2 roky po válce:

„7. července visitoval naši školu okresní inspektor prof. Kriebel, který pravil, ţe zdejší škola patří mezi nejzanedbanější na okrese. Pokud se týče prospěchu ţáků, zaviněny nedostatky byly polodenním vyučováním po celou válku a vyučováním německého jazyka na úkor jazyka mateřského.“80 Rudolf Jelínek za viníka označil řídícího Emanuela Liberta, který byl klasifikován jako: „otrocký sluha vídeňského rakušáctví“81

V kronice najdeme naopak velmi pozitivní hodnocení školní aktivity za doby první republiky. Po E. Libertovi se vedení školy ujal „ pokrokový“82 Bohumil Malach, jeden ze zakladatelů místního Sokola. Dalším ředitelem, pod vlivem sokolského sdruţení, byl Stanislav Buchta, který vynikal svou iniciativou v pořádání výletů. Po roce 1928 podle kroniky vyučovala v prvním ročníku: „Věra Němcová, výborná zpěvačka, klavíristka a cvičitelka sokola“83. Po roce 1935 nastoupil zase: „řídící učitel Oldřich Lohnický, výborný ochotník a reţisér sokolských

77 Tamtéž, zápisky ke školnímu roku 1924-25. 78 Tamtéž, zápisky k roku 1930. 79 Tamtéž, zápisky ke školnímu roku 1931-32. 80 Tamtéž, zápisky k roku 1920. 81 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 36. 82 Tamtéž. 83 Tamtéž.

17 divadel…“.84 Personální propojení školy se Sokolem prospívalo zejména bohatému programu, který mohla škola dětem nabídnout.

Ţáci nejen ţe sami divadla nacvičovali, ale účastnili se i představení nacvičených dětmi v Miroslavi. Častěji také k oslavám přidávali hudební vloţky v podobě dvojhlasně nacvičených písní. Rozsáhlé pietní akce škola pořádala po smrti T. G. Masaryka, rovněţ byly nakoupeny tematické knihy jako například Čapkovy Hovory s T. G. M. Škola se snaţila udrţovat národní jednotu i ve vypjatém roce 1938. Ve třídách byl pravidelně poslouchán rozhlas a projevy prezidenta Beneše. Rovněţ byla školou pořádána besídka pod hesly: „President Beneš a jeho dílo budovatelské a mírové“ nebo „ Cizího nechceme, ale své nedáme“. Předválečné události musely atmosféru na škole silně poznamenat. Novou povinností učitelů se stalo podnikat s ţáky dvakrát měsíčně branné vycházky. Zároveň byly pořádány sbírky na obranu státu. Od října 1939 začíná ve školní kronice sedmiletá mezera způsobená okupací.85

4) Život za okupace a 2. světové války

4.1 Odpor proti okupaci

Po Mnichovském diktátu se Německé Knínice ocitly na území Třetí říše. Z období okupace a druhé světové války se nenachází v archivních fondech ţádné prameny úřední povahy, naštěstí je situace za okupace popsaná ve školní kronice zpětně „Podle zpráv zdejších občanů“86. Díky tomu jsou poznámky o průběhu nejdůleţitějších událostí k dispozici. Připojení k Říši bylo pro

84 Tamtéž. 85 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích. Školní kronika 1909-1938, inv. č. 236, sign. m.kní/oš- I, Kart. I, Zápisky k letům 1938-39. 86 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích. Školní kronika 1945-1964, inv. č. 237, sign. M.kní/oš- I, kart. I, zpětné zápisky k letům 1938-1945.

18 většinu vesnic velmi bolestné a Německé Knínice nebyly výjimkou. Příchod okupantů popisuje školní kniha takto:

„Mezi tisíci postiţených vesnic se ocitla i naše obec, ačkoliv byla skoro úplně česká. Mezi jejími osmi sty obyvateli bylo pouze 12 německých duší. V říjnu 1938 přišla nenáviděná německá armáda. Její důstojník vynutil si odevzdání všech obecních úředních knih a 70 000 Kčs na hotovosti“.87

Rudolf Jelínek líčí činnost Němců po příjezdu:

„Na Knínice došlo 9. října, kdy motorizované jednotky Wehrmachtu zastavily na návsi (na place) a vařily v polních kotlích slavnostní guláš, na který hojně zvaly i občany. Kromě několika jedinců a dětí nikdo nebyl na pohoštění zvědav, stejně však přinášely německé filmové ţurnály „doklady“ o tom, jak Adolf Hitler osvobodil Sudety z bídy a hladu…Silnice k Lesonicím byla na konci katastru přehrazena závorou a hlídána německými vojáky a Miroslavskými ordnery.“88

Prameny barvitě líčí odpojení od Československé republiky a lze z nich vycítit naléhavý pocit izolace. Moţná právě rozvíjející se spolkový a kulturní ţivot společně s činností české základní školy vybudoval v obyvatelích hluboké národní vědomí a posiloval jejich morálku i naději, ţe se vcelku poklidné období první republiky vrátí do jejich vesnice.

Naději knínickým obyvatelům dalo osvobození několika ryze českých vesnic na Znojemsku od záboru. V blízkých Bohuticích bylo od záboru ustoupeno po 12 hodinách, i kdyţ uţ byly plné německých vojáků. Vše záleţelo na rozhodnutí Adolfa Hitlera.89 Knínice reagovaly zasláním petice adresované demilitační komisi v Brně. Znění této petice vyjadřuje i to, jak si vesnice váţí svého kulturního rozvoje a národního vědomí:

Zdůrazňujeme(,) ţe osada Něm. Knínice má 180 čísel se 750 obyvateli a od nepaměti je ryze česká s výjimkou rodiny zdejšího statkáře Scholze…Naše obec nyní ve skutečnosti neexistuje, obecní funkcionáři byli zbaveni funkcí, české nápisy odstraněny a jsou nahrazovány pouze německými. Obec obdrţela nápis Misslitz (pozn. autora: německy Miroslav) …Majetek

87 Tamtéž. 88 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice.Op. cit., s. 40. 89 Vaňáček, Michael. Bohutice. Op. cit., s. 103.

19 zdejších českých organizací hasičů, Sokola, Orla a Domoviny je zajišťován a sepsán. Jsme odkázáni na milost a nemilost úřadů v Miroslavi. Zůstaneme-li takto nadále, jsme hospodářsky zotročeni a národnostně takřka ztraceni…“90

Odpor Knínických nezůstal jen na papíře. Místní se dozvěděli o schůzce dvou styčných důstojníků německého a českého u Černého kříţe na hranicích katastru. Tak se vydala skupina občanů pod vedením Ferdinanda Pelce na tuto schůzku protestovat proti přítomnosti říšských vojsk a odtrhnutí od republiky. Rudolf Jelínek tento protest sice popsal pouze jako schůzi obyvatel s českým a německým důstojníkem91, ale ve školní kronice se píše:…Přes zákaz pohraniční německé stráţe, která hrozila pouţitím střelné zbraně, odebralo se shromáţdění zdejších občanů…aby protestovalo proti záboru…“92 , coţ zní podstatně dramatičtěji.

I přes ostrahu na hranicích obyvatelé Knínic udrţovali kontakty s Československem a pilně vyplňovali a posílali formuláře opčního prohlášení a tím se hlásili k československému občanství, které jim však nebylo uznáno, neboť rozhodující bylo místo trvalého pobytu. Knínickým ani tato forma odporu nebyla nic platná.93 Sabotáţe dodávek, pašování zboţí a poslouchání radiového vysílání exilové vlády z Londýna to byly jediné moţnosti odporu, které jim zbyly.94

4.2 Společenský život a poněmčení místní školy během okupace

“Válkou byl těţce postiţen kulturní ţivot, hlavně mládeţe: české spolky byly zakázány, skončilo cvičení, hraní divadla, brzy i zábavy.”95 Atmosféra plná napětí za německé okupace je všeobecně známá i z ostatních míst Čech a Moravy. Lze předpokládat, ţe situace na venkově byla podstatně lepší neţ ve městech. Vše záleţelo na počtu a také na charakteru německých vojáků, kteří zde měli dohlíţet na pořádek. Miroslavské Knínice jsou přece jenom stranou

90 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice.Op. cit., s. 40-41. 91 Tamtéž, s. 41. 92SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích, Školní kronika 1945-1964, inv. č. 237, sign. M.kní/oš-I, kart. I zpětné zápisky k letům 1938-1945 93 Jelínek Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice.Op. cit., s. 40. 94 SOkA, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích. Školní kronika 1945-1964, inv. č. 237, sign. M.kní/oš-I, kart. I, zpětné zápisky k letům 1938-1945. 95 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 43.

20 hlavního dění a německá vojenská správa jistě soustředila své síly převáţně na Miroslav. Znalost okolních lesů, ve kterých se mohli místní skrýt před hlídkami wehrmachtu, skýtala moţnost knínickým k cestování za střeţené hranice.

Nebezpečné výlety mladých popsal Rudolf Jelínek takto:

„Do poněmčené Miroslavi se nikomu nechtělo, to se raději dobrodruţným cestováním navštěvovali Bohutice, dokonce aţ Vémyslice, kam chodila mládeţ do kina i na taneční zábavy. Někteří místní hráči kopané hráli na černo za Lesonice či Rybníky, obětavě přecházeli tajně hranice a pak na vypůjčených kolech jezdili desítky kilometrů na zápasy.“96

Vzhledem k nebezpečí zastřelení od německých hlídek, které jim na těchto cestách hrozilo, je moţné si představit, jak jim společenský ţivot a spolková činnost chyběly. Nic jiného jim ale nezbývalo, kdyţ jediný pokus o obohacení válkou ztrpčovaného ţivota, o kterém se z pramenů dovídáme, dopadl následovně:

„Malou náhradou byly pravidelné „koncerty“ v neděli odpoledne, kdy u Součků či u Křečků cvičila místní mladá kapela, která se skládala z 2 houslí, 2 trumpet, saxofonu, pozounu, 2 harmonik, bicích nástrojů a dvouhlasého zpěvu podle vzoru tehdy velmi oblíbeného Balšánkova rozhlasového souboru. Brzy však byli totálním nasazením rozehnáni a tak na nějaké to zatančení musel stačit gramofon…“97

Na škole začal být povinně vyučován německý jazyk. Jedenáct rodičů se místní učitelce podařilo přemluvit, aby dali své děti do německé třídy. V české třídě zůstalo sto dětí, ale v září 1942 byla škola poněmčena úplně. Údajně byly děti vystaveny tělesným trestům, pokud nechtěly zdravit fašistickým pozdravem.98

96 Tamtéž. 97 Tamtéž, s. 43-44. 98 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích. Školní kronika 1945-1964, inv. č. 237, sign. M.kní/oš- I, kart. I, zpětné zápisky k letům 1938-1945.

4.3 Poválečné změny a konečné důsledky okupace

Hned po osvobození převzal samosprávu Místní národní výbor, který vznikl z členů revolučního výboru.99 Z pramenů úřední povahy lze vysledovat, jak byla atmosféra ve vesnici vypjatá. Mezi nejzávaţnější činnosti Místního národního výboru patřilo uznávání českého občanství, při kterém často docházelo k odepření českého občanství kolaborantům a lidem, kteří se z různých důvodů za okupace přihlásili k německé národnosti. V červnu byli do výboru přijati dva členové komunistické strany, a to Vilém Šimek a Adolf Křeček, který se horlivě angaţoval v řešení odsunu Němců. Neudělení občanství slouţilo i k osobní mstě, o čemţ svědčí to, ţe někteří příslušníci protinacistického odboje ho nedostali. Dále byl prohlášen velkostatek za majetek obce a jednalo se o jeho parcelaci, jako i o ostatních bývalých panských polností (pozn. autora: i pozemky patřící ke kostelu sv. Mikuláše) v katastru obce. Zajímavou zmínkou v protokolech bylo, ţe jakási mladá kapela ţádala o zapůjčení piana (poz. autora: pozůstalost po velkostatkáři Scholtzovi), jenţe to členové Místního národního výboru bez udání důvodu zamítli. Zřejmě, aby pianem mohla být později vybavena škola.100

Školní kronika vypovídá o tom, ţe děti nebyly často schopné česky číst natoţ pak správně psát. Školní rok 1945 probíhal provizorně, trval pouze necelé dva měsíce. Vzhledem k morálním pokleskům učitelek za okupace (údajná spolupráce s Němci, účast při domovních prohlídkách, tělesné tresty atd.)101nemohly pokračovat ve svém působení na škole. Vyučováním byl pověřen Karel Fuis a Rostislav Tálský. Rozličnými prostředky se jim podařilo sehnat prvorepublikové učebnice a začít s vyučováním. Děti musely podle úrovně jazyka rozdělit do skupin a často se jim i individuálně a ve spolupráci s rodiči věnovat.102 14. srpna povolil školní výbor otevření mateřské školky, které byla vyhrazena místnost na zámku (viz Kapitola dějiny zámku).103

99 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 49. 100 SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor. Seznam potvrzení a poukázek. 101 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích, Školní kronika 1945-1964, inv. č. 237, sign. 312, kart. I, zpětné zápisky k letům 1938-1945. 102SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích, Školní kronika 1945-1964. inv. č. 237, sign. kní/oš-I, kart. I, Zápisky ke školnímu roku 1945. 103 Tamtéž, Zápisky ke školnímu roku 1945/46.

Spolky po válce začaly oţívat a zapojily se do obnovy vesnice. Dobrovolní hasiči se věnovali úpravě dvou vodních nádrţí. Spolek včelařů na vlastní náklady osázel náves smutečními vrbami.104 Orel i Sokol započal se svými aktivitami, které Rudolf Jelínek ohodnotil následovně: „…mládeţ začala cvičit, hrát divadla, pořádat plesy i jiné zábavy. Ovšem předválečné úrovně jiţ dosaţeno nebylo ani v cvičení na nářadí, ani v ochotnickém divadelnictví. Po sedmileté nucené přestávce se kontakt uţ těţko navazoval.“105 Roku 1947 ukončil své působení ve vesnici Orel, jeho majetek a nářadí převzal Sokol.106 Na dalších stránkách své kroniky dále popisuje poválečný společenský ţivot: …začala se aktivizovat mládeţ a pořádala kromě jiného tradiční vesnické zábavy jako ostatky, doţínky, plesy.107

5) Od únorového převratu do počátku normalizace

Pro toto období je více neţ u ostatních důleţité podrobit kritice jeden z hlavních pramenů, a to kroniku obce od Rudolfa Jelínka, neboť je vydaná roku 1972, kdy byla normalizace v plném proudu. Přesto není zase tak těţké odkrýt z jeho textů povinná ideologická klišé. Vzhledem k tomu, jak pozitivně hodnotí období první republiky, je pravděpodobné, ţe nepatřil právě mezi přesvědčené zastánce komunistického reţimu. Díky dostatku pramenů samosprávních institucí, jednání Místního národního výboru se zástupci různých sdruţení a komisí lze poměrně snadno odhalit, jak organizace kulturního, společenského a spolkového ţivota vypadala, přestoţe zatím hlavní pramen pro tuto práci školní kronika ztrácí svoji výpovědní hodnotu.

104 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Míroslavské Knínice. Op. cit., s. 48-49. 105 Tamtéž, s. 49. 106 Tamtéž, s. 50. 107 Tamtéž, s. 51.

5.1 MNV a jeho kontrola nad kulturním životem obce

V roce 1948 se Národní výbor vyvíjení vlivu na společenský ţivot a smýšlení obyvatel moc nevěnoval. Protoţe mezi léty 1945-48 se jednání národního výboru týkala spíše poválečných problémů, jako parcelace pozemků bývalého velkostatku, nebo zpětné udílení českého občanství, musely přijít na řadu spíše starosti o údrţbu obce: kanalizace, oprava hřbitova, parku a zámku. Většina z těchto prací byla prováděna brigádnicky. Jediné co je moţné do spolkového ţivota zařadit, je zaloţení Svazu brannosti, kterému byla přidělena místnost na zámku a k dispozici sál k cvičení. Jeho velitelem byl učitel Josef Jančík, který měl na starosti i opatřování a skladování zbraní.108

Dlouho vedení obce uvaţovalo o prodeji místního hostince, protoţe dostatek prostoru jak pro obecní administrativu, tak i pro kulturní akce nabízel zámek. Nakonec z prodeje sešlo a výbor rozhodl o zřízení kinosálu v prostorách hostince, které dostal na starosti řídicí učitel Karel Fuis.109 To bylo provedeno brigádnicky nakonec aţ o pět let později.110 Další vyuţití pro hostinec měla být vývařovna a prádelna zemědělského druţstva.111

Po únorovém převratu se změna reţimu kulturního ţivota dotýkala jen pozvolna. Došlo k odvolání předsedy Jana Drozdy, ostatních zástupců lidovců a národních socialistů, jenţe Jan Drozda byl v květnu zvolen znovu, tentokrát jiţ za Komunistickou stranu československou.112 K razantní personální obměně tedy nedošlo. Komunistická strana byla v Kninicích po válce poměrně slabá, stejně tak tomu bylo i v Citově na Přerovsku, ale v bliţších Dukovanech měli

108 SOkA Znojmo. Fond Místní národní výbor. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1945-1946, inv.č. 11, sign. M.kní/II, s. 33-80. 109 SOkA Znojmo. Fond Místní národní výbor. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1947-1953, inv. č. 12, sign. M.kní/II, zápis ze schůze č. 20, 10. 10. 1949. 110 SOkA Znojmo. Fond Místní národní výbor. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1953-1954, inv.č. 13, sign.M.kní/II, hodnocení akčního plánu za rok 1954. 111 Tamtéž, zápis ze schůze pléna MNV č. 2, 31. 7. 1950. 112 Tamtéž, zápis ze chůze MNV 29.2. 1953, protokol č. 4. Dále Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Op. cit., s. 51.

Místní národní výbor plně v moci komunisté,113 stejně tak ve Staré Vsi (pozn. autora: taktéţ Přerovsko).114

Předmětem jednání na výboru v Knínicích byly záleţitosti týkající se především rozpočtu a hospodářské organizace. V roce 1949 byl dokončen rozhlas a tak začátkem roku 1950 došlo k zřízení redakční rady, ve které zasedali zástupci Místního národního výboru, komunistické strany, Sokola a komise pro osvětu a kulturu.115 Z toho vyplývá, ţe výbor měl rozhodující slovo, neboť měl hned dva členy za MNV a KSČ. Samozřejmě i zástupci masových organizací museli mít dobrý „politický profil“ a většinou byli také členy výboru. Ţádné materiály se po této radě nezachovaly, takţe není moţné rekonstruovat přesnou podobu rozhlasových relací. Můţeme předpokládat spíše praktický ráz jako pravidelné večerní zpravodajství Místního národního výboru, ale těţko si představovat, ţe toto médium by nebylo vyuţito rovněţ k propagaci komunistické ideologie. Přípravou rozhlasových relací byla pověřena samostatná kulturní komise v roce 1952.116 Právě z jejich zápisů je moţné vysledovat, ţe podoba relací byla často v reţii politické propagandy. Tématy relací bylo Slovenské národní povstání, výročí smrti Vladimíra Iljiče Lenina, únorové vítězství československé pracujícího lidu apod.. Relace připravovali učitelé Josef Jančík nebo Karel Fuis výjimečně člen kulturní komise Jan Berka.117 Jediným dochovaným materiálem týkajícím se přímo rozhlasového vysílání je dopis od místopředsedy Lidového spotřebního druţstva z Moravského Krumlova, který zasílá předsedovi Místního národního výboru propagační gramofonovou desku:

„Váţený soudruhu předsedo,

současně s tímto přípisem zasílám Vám 1 gramofon. desku, jejimţ přehráváním chceme zajistiti zvýšení výkupu vajec. Váţnost situace ve výkupu vajec v našem brněnském kraji vyţaduje zvýšení propagace. Přiloţená deska jistě splní očekávaný výsledek, poněvadţ je na ní natočen rozhovor kohouta se slepicemi, kteří nabádají chovatele drůbeţe k včasnému a plynulému

113 Gregor, František – Jíčínský, Petr. Historie obce Dukovany do r. 2000. Op. cit., s. 65. Dále Drechsler, Aleš - Lapáček, Jiří- Hýbl, František – Otáhal, Jaromír. 1283 – 2008 – Citov.Historie a současnost obce. Citov 2008, s. 108. 114 Pajpalík, David. Dějiny obce Stará Ves. op. cit., s. 87. 115 SOkA Znojmo. Fond Místní národní výbor. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1953-1954, inv. č. 13, sign.M.kní/II, Zápis schůze číslo 1, 4. 2. 1950. 116 Tamtéž, zápis ze schůze pléna MNVč.71, 18.8.1952. 117 SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí Kulturní komise 1961- 1964. inv. č. 29., sign. M.kní/IIm zápisy ze schůze 19. srpna 1961, 11. 9. 1961, 14. 1. 1963.

25 odevzdávání vajec do našich výkupen. Deska je po technické i umělecké stránce kvalitní a hlasy namluvili členové divadla Julia Fučíka v Brně. Ţádám Vás, soudruhu předsedo, abyste zařídil kaţdodenní přehrávání této desky, nejlépe před zprávami MNV místo obvyklých místních znělek.118

Místní národní výbor získává kontrolu nad společenským ţivotem vesnice na konci roku 1952 nařízením: „…Pro pořádání zábav musí být předloţena ţádost a pro divadlo schválení ONV.“119 Divadlo bylo pod kontrolou Okresního národního výboru, protoţe u něj hrozilo mnohem větší nebezpečí předávání ideologicky závadného obsahu, o který Komunistická strana nestála. Organizací a zajišťováním hojné účasti občanů na svátcích důleţitých pro vládnoucí reţim se začíná výbor zabývat aţ od dubna roku 1953.120

„…I k výročí osvobození sovětskou armádou byla svolána schůzka předsedů všech masových sloţek, kteří tímto zajistí z řad svých členů účast, zprávu ONV o výsledku mírové neděle podá tajemník MNV.“121 Účast se zajišťovala ustavením agitačních dvojic sloţených buď z členů výboru, nebo ze zástupců masových organizací. Doprovodným programem oslav důleţitých svátků jako Svátek práce, Velké říjnové socialistické revoluce apod. byly pravidelně pověřováni učitelé místní školy. Po roce 1953 tyto záleţitosti zabírají podstatnou část zápisů z jednání samosprávy a dokonce i ze zápisů školních kronik. Kontrola nad kulturním děním byla pro totalitní reţim důleţitá. To zajisté ovlivnilo i podobu oficiálních pramenů, které byly předkládány k nahlíţení nadřízeným úřadům.

Kromě kontroly společenského dění Místní národní výbor také inicioval vzdělávací akce nazývané jako osvětové besedy, které byly pořádány přes zimu, kdy nebylo tolik zemědělské práce. Zpravidla se jednalo o přednášky pořádané v rámci jednotlivých masových sloţek. Tradičně také výbor naplánoval dvě divadelní hry, jejichţ nacvičení pak měla na starosti kulturní

118 list je vložen v SOkA Znojmo. Fond Místní národní výbor. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1947-1953, inv. č. 12, sign. M. kní/II. 119 Tamtéž, zápis ze schůze MNV č. 87, 9. 12. 1952. 120 Tamtéž, zápis ze schůze MNV č. 17, 27. 4. 1953. 121 Tamtéž.

26 komise.122 Osvětová beseda také promítala filmy kaţdou středu a sobotu v zámeckém sále (o ţních pouze v sobotu).123

Národní výbor se příliš o dění ve škole nezajímal, pokud nebyla potřeba nějaká oprava či uvolnění většího finančního obnosu. O školu se starala školní rada jmenovaná výborem, která zasedla k prvnímu jednání 4. června 1945. Navíc měl učitel Josef Jančík vzhledem k tomu, ţe připravoval téměř všechny programy oslav a byl členem komisí, chvíli působil i jako tajemník výboru, plnou důvěru. Výbor se ale zajímal o ţáky, kteří právě absolvovali místní základní školu: „Podle usnesení rady ONV týkající se náboru pracovních sil v zemědělství a jeho zlepšení se rada MNV usnáší projednat tuto otázku s rodiči jmenovaných dětí(,) které vychází tohoto roku z povinné školní docházky…“124

V šedesátých letech se na schůzích Místního národního výboru společenské ani kulturní dění téměř neprobíralo, odpovědnost přešla na Komisi pro školství a kulturu, které předsedal Josef Jančík.125

5.2 Činnost Kulturní komise

Porady Komise pro školství a kulturu se konaly jedenkrát do měsíce, zpravidla v pondělí.126 Komise suplovala činnost školní rady a starala se o rozpočet a chod jak základní, tak i mateřské školy. Mezi úkoly patřila také organizace oslav. To znamenalo zajistit agitační dvojice (coţ byli členové některé z masových organizací), které budou chodit po vesnici a zvát občany. Museli také zajistit vyhlášení rozhlasem a vymyslet průběh slavností. Program oslav byl standardizovaný. Skládal se z tematického referátu ředitele školy Karla Fuise, divadelního

122 SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor Miroslavské Kninice. Zápisy ze schůzí rady a pléna 1954-57, inv. č. 14, kart. I. zápisy ze schůze MNV 4. 12. 1957 také Zápisy ze schůze rady a pléna 1958. inv. č. 16. kart.I, zápisy ze schůze 5. 11. 1958 a 13. 2. 1958. 123 Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. op. cit. , s. 55. 124 SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor Miroslavské Kninice. Zápisy ze schůzí rady a pléna 1954-57, inv. č. 14, M.kní/II, kart. I. zápisy ze shůze MNV 1. 4. 1955. 125 SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor Miroslavské Kninice. Zápisy ze schůzí rady a pléna 1960-1961. inv. č. 23, M.kní/II, kart.I. dále SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí Kulturní komise 1961-1964. inv. č. 29. M.kní/II. 126 SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí Kulturní komise 1961- 1964. inv.č. 29, M.kní/II, zápis ze schůze č. 1, 25.1 1961.

27 představení a recitací, jeţ dostali za úkol ţáci školy a promítání doprovodných filmů. Oslavy 1. máje probíhaly kaţdoročně v Miroslavi. O hromadný odvoz účastníků se postaralo tradičně Jednotné zemědělské druţstvo s nákladním autem. Kulturní komise dohlíţela na povinnou výzdobu domků občanů i pořádek v ulicích. Dále komise kontrolovala činnost masových sloţek, dohlíţela na jejich dostatečnou „aktivitu“ a samozřejmě také plánovala program osvětové besedy na zimní období, ke kterému kromě přednášek a filmových představení přidala divadelní hry. Jednala s radou druţstva o vyuţití kulturního fondu JZD, ostatně také pomáhala JZD „působením na druţstevníky ve svém okolí“, coţ bylo snahou motivovat občany obce ke svědomitému plnění dodávek. Také se starala o Místní lidovou knihovnu, která sídlila v zámku, v němţ se poměrně často stěhovala z místnosti do místnosti podle potřeby, aţ v roce 1961 byla přesunuta do hostince, aby do ní čtenáři měli blíţe.127

Pro rámcový přehled o činnosti komise můţe dobře poslouţit například předběţný program schůzí na druhé pololetí roku 1963:

„Červenec: 1. Hodnocení práce komise za I. pololetí

2. Propagace ţňových prací

3. Hodnocení minulého školního roku

4. Čerpání rozpočtu mat.šk. a ZDŠ

Srpen: 1. Příprava nového školního roku

2. Slovenské národní povstání

3. Činnost OB a masových sloţek

4. Propagace podzimních prací v JZD

Září: 1. Zahájení nového škol. roku

2. Den čsl. armády 6.10.

3. Den znárodnění

127 SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy schůzí kulturní komise 1959. inv. č. 28, M.kní/II.

4. Zapojení mládeţe do tělovýchovy

Říjen: 1. Výstavka knih MLK

2. Problémy ZDŠ a mat.školy, rozpočet

3. Oslava VŘSR

4. Divadlo pro mládeţ

Listopad: 1. Výročí narozenin K. Gottwalda

2. Příprava akce „Zima za vesnicí“

3. Divadlo pro dospělé

4. Pomoc v JZD

Prosinec: 1. Hodnocení činnosti OB+mas.org.

2. Plán práce na první pololetí 1964

3. Dětské zimní radovánky

4. Akce „Kniha pod stromeček““128

Pro představu o podobě plánování oslav poslouţí tyto ukázky:

„K mezinárodnímu dni ţen uspořádá OB (osvětová beseda) oslavu asi s tímto programem: 1. Zahájení-proslov o významu MDŢ. Pak vystoupení mateřské a národní školy s recitačním a hudebním pořadem. Pak dárky maminkám (kytičky sněţenek, bledule) a oslava zakončena pásmem písní. Jako účinkující budou poţádáni p. Klim Čeněk, Křeček Emil, Pejchal Ferdinand, Olga Jančíková, Milada Jančíková, Marcela Kohoutková. Hudební doprovod

128 Tamtéž. Zápis č. 6, 10. 7. 1963.

29 obstarají: Rudolf Souček, Josef Jelínek, Karel Pelc, Křeček Emil, Meisl Jan a Jančík Josef. Oslava bude provedena v místnosti tělocvičny v zámku.“129

„Jako kaţdoročně, tak i letos bude oslava 1. máje-svátku práce soustředěna do Miroslavi. Oslavy se zúčastní mládeţ z národní školy a rozhlasem a zvláštními pozvánkami bude přizvána i celá ostatní veřejnost, při čemţ některé sloţky, které vlastní kroj, budou vyzvány, aby se oslav zúčastnily v krojích. Odvoz účastníků provede JZD svým nákladním autem…“130

„46. výročí VŘSR bude oslaveno ve čtvrtek 7. listopadu v kinosále v 7 hodin. Program: Zahájení, hudební čísla, recitace, proslov, Píseň práce zakončí prvou část oslavy. Pak bude promítnut film, který objedná v Brně s. Josef Jančík. Filmu se zúčastní mládeţ, musí proto být film mládeţi přístupný.“131

V roce 1961 se začala komise zabývat vyuţitím kina. Zpočátku se filmy promítaly kaţdou sobotu,132 poté byla mimo ţně přidána i středa nebo neděle. Pro zvýšení návštěvnosti tajemník Místního národního výboru dělal o hraných filmech rozhlasovou relaci a v rámci zimního programu byl zařazen týden filmů.133I přes snahu Kulturní komise návštěvnost kina nebyla velká kvůli velkému rozšíření televize do domácností a na čas se muselo kino dokonce uzavřít.134 Náklady na kino nakonec hradilo zemědělské druţstvo s tím, ţe se bude hrát: „…dvakrát do měsíce a filmy budou promítány v 18 hodin, aby návštěvníci kina stihli ještě pořad v televizi.“135 To vypovídá o tom, jak ţivot na vesnici začíná podléhat jistému stereotypu. do kterého byl vehnán masovou kulturou pod vedením politického reţimu.

Co se divadla týče, tak dobrovolnické divadlo dospělých se opět začalo hrát aţ roku 1961, první hra se jmenovala „Pan radní si neví rady“. Tentýţ rok bylo zahráno i dětské představení. Shánění her měl na starosti Josef Berka.136 Nácviku se věnovali také členové komise Jiřina Vrbová a Josef Jančík. Tradičně byly hrány přes zimu v neděli odpoledne loutková

129 SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy schůzí kulturní komise 1961-64. inv. č. 29. M.kní/II ,zápis č. 2, 20. 2. 1961. 130 Tamtéž, zápis č. 4, schůze z dubna 1961. 131 Tamtéž, zápis č. 10, 7. 10. 1963. 132 Tamtéž, zápis č. 2, 20. 2. 1961. 133 Tamtéž, zápis č. 10, 13. 11. 1961. 134 Tamtéž, zápis č. 7, 10. 7. 1963. 135 Tamtéž, zápis č. 11, 4. 11. 1963. 136 Tamtéž.

30 představení pro děti. Kulturní komise dokonce domluvila představení miroslavských ochotníků. Ti v Knínicích zahráli hru „Pensional Belvedére“.137 Další rok byla nacvičena hra „Babička je formát“ jejíţ uvedení probíhalo následovně: „Začátek stanoven na 19 hodin, jednotné vstupné 5kčs, necháme nacyklostylovat pozvánky pro celou vesnici a rozhlásíme místním rozhlasem přesnou dobu.“138 Zajímavé je, ţe se nacvičování her neúčastnil Julius Jelínek, který zasedal v kulturní komisi a měl s ochotničením velké zkušenosti z meziválečného období. Dětská představení se hrávala na Mezinárodní den ţen. Jednalo se o pohádky jako Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou na čele apod.

Mezi další aktivity patřilo pořádání vlastivědných zájezdů, a to jak do okolí (Stráţnice, Lednice), tak i třídenní do západních Čech, severní Moravu. Cílem těchto cest byly převáţně hrady, zámky, lázeňská města a pivovary. Většinu nákladů na tyto zájezdy hradilo druţstvo z kulturního fondu. Vrcholem uměleckého záţitku byla pro místní návštěva Národního divadla v Brně. Školáci se výletů dočkali na Den dětí, kdy častým cílem byla zoologická zahrada v Brně.139

5.3 Masové organizace, spolkový život v Knínicích za totality

Jediné spolky z meziválečného období, které se udrţely v chodu, byly tělovýchovná jednota Sokol a dobrovolní hasiči. Sokol v obci pořádal i sportovní utkání jako „Běh vítězství“.140 Provozoval pro děti mimoškolní tělesnou výchovu, kde jako cvičitel působil ředitel Karel Fuis.141 Sokol byl podstatně vytíţenější neţ pionýrský oddíl. Ještě roku 1959 Sokol navštěvovalo 36 dětí, zatímco pionýrský krouţek pouze 25, coţ vypovídá o silné sokolské tradici, která zřejmě přetrvávala hlavně v rodičích. V červnu děti cvičily na okresní spartakiádě skladbu Radostná jar.142 Sokol měl nadále k dispozici tělocvičnu i venkovní hřiště.143

137 Tamtéž. zápis č. 11, 18. 12. 1961. 138 Tamtéž, zápis č. 10, 9. 12. 1962. 139 Tamtéž,zápis č.1, 25. ledna 1961, zápis č. 4, schůze z dubna 1961, zápis č. 5, 15. května 1961, zápis č. 7, 1962. 140 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích, Zápisy porad učitelů 1947-1955. inv. č. 221. sign. M.kní/oš-I, Zápisy z porad učitelů 1955-1964. inv. č. 222. M.kní/oš-II, zápis ke školnímu roku 1950-51. 141 Tamtéž, Zápis ke školnímu roku 1957-58. 142 Jelínek Rudolf, 700let obce Miroslavské Knínice. op. cit., s. 55

Tělovýchovný spolek i v šedesátých letech nadále pokračoval v suplování školního tělocviku: „Všechny děti naší školy navštěvovaly mimoškolní tělesnou výchovu, kterou v obci provádí tělocvičná jednota sokol. Chlapce vedl tělovýchovný pracovník skupiny ČSM s. Bohuslav Kohoutek, děvčata s. Věra Nerudová. Oba mají k tomu potřebné tělovýchovné kursy.“144 Bohuţel o aktivitě dospělých členů tělovýchovné jednoty Sokol prameny mlčí.

I dobrovolní hasiči se věnovali práci s dětmi: „10 ţáků pracovalo v poţárním krouţku, který u nás postavil Sbor poţární ochrany. Chlapci dostali poţární stejnokroje, cvičili a také se čestně umístili na okresní soutěţi.“145

Kromě těchto spolků s delší tradicí působily v obci takzvané masové organizace, které na rozdíl od spolků nebyly ustanoveny z občanské iniciativy, ale reţimem. Od toho se odráţí také jejich slabá činnost. Mezi ně patřily Výbor ţen, Svazarm a Československý svaz mládeţe. Výbor ţen byl neustále kárán jak od Místního národního výboru tak Kulturní komise za nedostatečnou aktivitu a politickou neangaţovanost. Výbor ţen se staral o úpravu květinových záhonů v zámeckém parku. Československý svaz mládeţe měl podporovat Sokol i pionýrský oddíl, ale škola s jeho podporou spokojena nebyla, protoţe několik let nemohl zajistit vedoucího pro pionýrský oddíl a tak jeho vedení musel zastávat Josef Jančík.146 Zřejmě se nejednalo o nic neobvyklého. Československý svaz mládeţe měl problémy i v jiných obcích, stejně tak v Dukovanech, přestoţe byl ve srovnání s Kninickým sdruţením hned od zaloţení aktivní, jeho členů postupně ubývalo ve prospěch Sokola, proto také zástupci svazu mládeţe protestovali, ţe přítomnost dvou spolků vytváří zbytečné konkurenční prostředí.147 V Citově svaz mládeţe také nebyl schopen poskytnout dostatek vedoucích pro pionýrský oddíl, ale na druhou stranu v jeho rámci vznikl divadelní soubor, který se udrţel na poměrně dobré úrovní aţ do roku 1968.148

143 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích, Školní kronika 1945-1964, inv.č. 237, sign. M.kní/oš- I, kart. I. Tamtéž, Zápis ke školnímu roku 1958-59. 144 Tamtéž, 1962-63. 145 Tamtéž. 146 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích, Školní kronika 1945-1964, dále SOkA Znojmo, Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy schůzí kulturní komise 1961-64. inv. č. 29. sign. M.kní/II, zápis č. 2. 147 Gregor, František – Jíčínský, Petr. Historie obce Dukovanydo r. 2000. Op. cit., s.86-88. 148 Drechsler, Aleš - Lapáček, Jiří- Hýbl, František – Otáhal, Jaromír. 1283 – 2008 – Citov.Historie a současnost obce. Citov 2008, s. 217, 225.

Co se týče zábav v Knínicích, tak Rudolf Jelínek vyjmenovává tyto: „Z tanečních zábav tu byl hasičský ples, ostatky, 27. - 29. září václavské hody, v listopadu kytičková zábava a konec roku silvestrovská estráda s tancem.“149 Jinak se o kulturním ţivotě v obci po roce 1948 téměř nezmiňuje a soustředí se hlavně na hospodaření Jednotného zemědělského druţstva.

5.4 Místní základní škola za komunismu

Místní základní škola byla i nadále dvoutřídní s pěti postupovými ročníky. Ředitelem školy byl Karel Fuis, který vyučoval 1. třídu a Ruský jazyk i ve 2. třídě. Zároveň se staral o provoz školy a údrţbu školní zahrady. Josef Jančík učil 2. třídu a hudební výchovu v obou třídách a staral se o ţákovskou knihovnu. Do roku 1953 se vyučovalo i katolické náboţenství, o coţ se staral miroslavský farář Bohumil Flek. Zároveň bylo do roku 1953 uváděno, ţe všechny děti jsou římsko-katolického vyznání. Poté se o náboţenském ţivotě ţáků nic nedovíme. Na přelomu padesátých a šedesátých let je často v kronice zdůrazňováno, ţe učitelé vedou ţáky k ateismu. Je zde připojeno rovněţ několik antiklerikálních poznámek a označení náboţenství jako „burţoaního přeţitku“.150

Školní kronika ztrácí po roce 1948 svoji do té doby poměrně vysokou výpovědní hodnotu. Zápisy jsou plné ideologického klišé a často nesmyslných frází, jeţ se opakují ke kaţdému roku stále dokola. Pro ukázku uvedu delší úryvek z kroniky:

„Všechny politické a kulturní i hospodářské význačné události, nejen na národním ale i na světovém dějišti, našly svoji odezvu ve škole. To potvrzuje, ţe škola ţije ţivotem naší přítomné doby a ţe je jeho součástí…Při oslavě 28. října byl ţactvu osvětlen vliv Říjnové revoluce na osvobození ujařmených evropských národů, spojenecká věrnost Sovětského svazu v době Mnichova a druhé světové války a jeho poválečná pomoc naší vlasti při budování socialismu… vyučování v těchto dnech bylo upraveno tak, aby se dětem dostalo všestranného poučení o ţivotě a práci sov. lidu…6. listopadu podepsali ţáci zdravici k 70. narozeninám generalisima J.V. Stalina. Dne 7. listopadu konána na škole oslava Velké říjnové revoluce, která dala moţnost

149 Jelínek Rudolf, 700 let obce Miroslavské Knínice. op. cit., s. 55. 150 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích, Školní kronika 1945-1964, inv. č. 237, kart. I, sign. M.kní/oš-I.

33 vzniku Sovětského svazu, prvnímu sociálnímu státu na světě. Tím byla zahájena nová sociální epocha lidstva. Oslava byla obsáhlá a vyzněla v čistém a přátelském duchu…Nutnost boje za mír byla ţactvu připomenuta při příleţitosti mírové akce konané masovými organizacemi pod heslem: Do boje za mír, za šťastný domov pracujících!“151

Vyučování bylo v jednotlivých předmětech upraveno tak, aby se dětem dostalo všestranného poučení o ţivotě a práci sovětského lidu (pozn. autora: k příleţitosti oslav Říjnové revoluce). Byl sledován obrazový materiál, který znázorňoval radostný ţivot sovětských dětí a sovětských pionýrů.“152

„Ke zvýšení úrovně estetické výchovy na naší škole přispěly pionýrské brigády na veřejných oslavách, návštěva i nácvik divadel, sledování dětských rozhlasových pořadů a návštěva vhodných filmových představení.“153

Škola byla instituce, která byla pod drobnohledem Okresního národního výboru a jiných kontrolních úřadů, coţ dosti přispělo k silnému ideologickému zabarvení dokumentů, jejichţ je původcem. Kronika často působí jako čtenářský deník obou učitelů, ve kterém prezentují studium vědecko-marxistických spisů a článků. Ve stejném duchu vystupují i zápisy z porad učitelů.154 Kantoři se od roku 1954 museli účastnit kaţdý měsíc okresní pedagogické porady, kde jim bylo vštěpováno, jaký způsob výchovy je ţádoucí pro socialismus.155V roce 1956 se školy sdruţily do metodologických sekcí, jejichţ učitelé se 4x do roka sjíţděli k debatám a přednáškám.156

Veškeré školní krouţky musely být kaţdý rok schváleny Okresním národním výborem. V roce 1951 toto povolení dostal pěstitelský krouţek, nastoupilo do něho 12 dětí a byl vyučován 2 hodiny týdně. Také byl zaloţen Svaz rodičů a přátel školy, který později začal finančně přispívat na filmy pro ţáky, oplocení dětského hřiště, stanování ţáků v Rouchovanech.157 O čtyři

151 Tamtéž, zápis ke školnímu roku 1949-50. 152 Tamtéž, zápis ke školnímu roku 1953-54. 153 Tamtéž, 1961-62. 154 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích, Zápisy porad učitelů 1947-1955. inv. č. 221 M.kní/oš-I. Dále zápisy z porad učitelů 1955-1964, inv. č. 222, M.kní/oš-I. 155 SOkA Znojmo, Fond obecní škola v Miroslavských Knínicích, Školní kronika 1945-1964, inv.č. 237, kart. I, sign 311. 156 Tamtéž, zápisy k roku 1956-57. 157 Tamtéž, zápis školního roku 1951-52, 1952-53,1962-63.

34 roky později se krouţky na škole rozšířily o tělovýchovný a zdravotní. Ustaven byl taktéţ pionýrský oddíl s 12 ţáky, který pro nedostatek vedoucích musel vést Josef Jančík aţ do roku 1958, kdy se vedení ujala studentka Libuše Olivová. V roce 1954 se pionýrský oddíl zúčastnil sjezdu pionýrů v Moravském Krumlově.158Aktivita oddílu je ve školní kronice popsána následovně: „Pěstuje v dětech charakterové rysy socialistického člověka, koná veřejně prospěšné práce, spoluúčinkuje při veřejných oslavách, provozuje tělesnou výchovu, zapojuje se do různých soutěţí a pod.“159 Ve školním roce 1961-62 uţ do pionýra chodili všichni ţáci příslušného věku. Rok poté byl pro děti prvního a druhého ročníku zaloţen oddíl Jiskřička, který navštěvovaly opět všechny děti.160

Josef Jančík učil na základní škole zpěv a hrál na housle, vedl ještě ţákovský hudební soubor. O něm se školní kronika podrobněji nezmiňuje, kromě zápisku o umístění okresní soutěţe na třetím místě v roce 1960.161 Situace na škole zůstává aţ do 70. let beze změn.

6) Výsledky bádání

6.1 Konečné srovnání jednotlivých období

Na kulturní ţivot Miroslavských Knínic mělo vliv mnoho faktorů a není moţné všechny postihnout v této práci. Přestoţe se práce týká pouze jedné vesnice, nemůţeme ji brát jako izolovaný prostor. Nejen ţivot ve městech, ale i na vesnicích reaguje na problémy celé společnosti, politiku i na zahraniční události. Meziválečné období lze charakterizovat jako období bohaté na spolkovou činnost. Spolky jako Sokol a Orel měly delší tradici ve městech neţ

158 Tamtéž, zápis ke školnímu roku 1954-1955. 159 Tamtéž, zápis ke školnímu roku, 1958-59. 160 Tamtéž, 1962-63. 161 Tamtéž, zápis ke školnímu roku 1960-1961.

35 na vesnicích, kde byly zaloţeny později. Sportovní a umělecká činnost měla v období habsburské monarchie silně vlastenecký nádech a byla neoddělitelnou součástí vznikající národní identity a postupně se rozšiřovala z měst na venkov. Po vzniku Československa panovala jistá euforie, která rozmanité dění na vesnici podporovala. Samozřejmě svoji roli hrála také pluralita, která po roce 1948 ve společnosti chyběla. „Zdravá řevnivost“ mezi Sokolem a Orlem, jak ji popsal Rudolf Jelínek, byla také zdravou motivací pro sportovní výkony a pořádání divadelních i hudebních vystoupení. Období po roce 1945 bylo naopak obdobím deziluze, zklamání z liberalismu a demokracie. To se neprojevilo nejen v politickém ale i kulturním a společenském ţivotě. Z vesnice se vytratila jednota a společná národní hrdost. Nezapomenuté křivdy z války, které mezi sebou obyvatelé Knínic měli, podpořilo ještě dohadování o uznání českého občanství a často nespravedlivé znárodňování, coţ muselo poznamenat atmosféru na celé vesnici a přispělo ke kulturnímu a společenskému úpadku.

V obou obdobích hrála důleţitou roli škola, která reprezentovala v jistém směru státní ideologii, ať uţ se jednalo o vedení ţáků k vlastenectví za první republiky nebo k třídní příslušnosti za komunismu. Podstatným rozdílem bylo, ţe mezi válkami byla škola lépe kontrolována a to školní radou sloţenou z obyvatelů vesnice a kaţdoročními vizitacemi zástupce ministerstva školství. Tato kontrola se zajímala převáţně o kvalitu výuky, zatímco v době komunismu se hlídalo pouze politické smýšlení učitelů, které bylo formováno na okresních a metodologických poradách, a inspekce na samotné škole se prováděly zřídka. Po roce 1948 neměli obyvatelé vesnice na dění ve škole moc velký vliv, i kdyţ byli členy Sdruţení rodičů a přátel školy, proto se v něm moc rodičů neangaţovalo. Mezi válkami se zástupci volení do školní rady podstatně více zajímali o situaci na škole a dokonce došlo i k odvolání učitele, protoţe se jim nelíbil jeho přístup k dětem. Mimoškolní aktivity po roce 1945 směrovaly ţáky spíše ke sportu neţ kultuře a také k výpomoci druţstvu.

Vysoká aktivita a oblíbenost spolku Orel vypovídá o důleţité roli církevní instituce ve společenském ţivotě, která na venkově přetrvávala mnohem urputněji neţ ve městech. Katolická omladina měla na starosti pořádání všech zábav (kromě akcí hasičského sboru), kaplani nacvičovali ochotnické divadlo, přestoţe museli dojíţdět z fary v Miroslavi. Potlačování společenské úlohy církve v padesátých a šedesátých letech mohlo být jedním z důleţitých faktorů vedoucích k úpadku kulturního ţivota. Sokol přeţil díky své politické nevyhraněnosti a

„pokrokové“ nenáboţenskosti. Moţná právě absence ideových prvků vedla k niţší motivaci. Činnost Sokola po druhé světové válce spočívala doslova pouze v suplování tělesné výchovy pro základní školu. Veškerá iniciativa tedy přechází postupně na kulturní komisi, která má podporu výboru a zároveň se tak celý kulturní a společenský ţivot v obci dostává pod kontrolu správní instituce, která je zase pod dohledem Okresního národního výboru a ten je zase pod stranickým drobnohledem. Tak se kulturně-společenský ţivot na vesnici začleňuje do pyramidy totalitního reţimu, která mu neposkytuje mnoho prostoru pro rozvoj. Kulturní komise neorganizuje divadlo pro potěšení z her samotných, ale aby vykázala nějakou činnost. Proto také kaţdý rok nacvičovala pouze dvě hry, aby si členové komise mohli na pomyslném papíře odškrtnout splněný úkol. Vyčerpávající stereotyp je z pramenů patrný, dokonce i to, jak se ve skutečnosti nikomu nechce nic dělat, ale všichni chtějí vypadat angaţovaně. Vypovídá o tom i výběr her, i například popis toho jakou práci dalo přemlouvání herců, aby se vůbec zúčastnili. Jediné pozitivum, ţe z tohoto stereotypu byly vysvobozeny děti, které mohly bezstarostně mávat vlaječkami při prvomájovém pochodu, aniţ by se musely trápit otázkou, proč to vlastně dělají. Přesto však děti prošly ve škole poctivou ideologickou průpravou.

Jakkoliv by bylo jednoduché svádět kulturní úpadek pouze na komunistický reţim a cenzuru, které k němu nepochybně velkým dílem přispěly, přesto zde nalezneme několik dalších faktorů. Divadelní ochotnický soubor po krátké obrodě zanikl uţ v roce 1948, také v důsledku toho, ţe komunisté zakázali s křesťanskou ideologií provázaného Orla, ale divadelní činnost mohla pokračovat pod hlavičkou Sokola, který převzal jeho majetek i členy. Po roce 1952 mohlo být další překáţkou nutné povolení pro kaţdou divadelní hru od Okresního národního výboru. Na dalším úpadku měl zajisté podíl i pokles obyvatel, který se od 2. světové války stále nezastavil, stejně jako výrazné stárnutí populace vesnice. Dalším negativním vlivem, pro společenský ţivot vůbec, bylo rozšíření televize do všech domácností, na coţ si stěţuje i kronika. Přesto se udrţelo pořádání všech důleţitých vesnických zábav a plesů, zřejmě díky podstatně delší tradici, proto přeţilo období temna za okupace lépe, neţ spolkový ţivot, který měl tradici pouze dvě desítky let. Všechny tyto nevýhody nevyváţil ani dostatek prostoru k různým aktivitám, který měla obec díky odkoupení zámku do svého vlastnictví po roce 1945.

Přesto můţeme vysledovat pokus o obrodu společenského ţivota v šedesátých letech, kdy se rozhýbala kulturní komise a začala organizovat divadla, pořádat zájezdy a také se zajímat o

37 stav zámku. Samozřejmě pro všechno bylo nutné sehnat náleţité povolení a zápis dokumentů jako ideologicky nezávadný program.

Z viny na úpadku kulturního ţivota můţeme vyloučit hospodářskou situaci, neboť byla v obou obdobích přibliţně stejná. V letech 1918-1938 se nejprve vesnice vzpamatovávala z války a pak přišla celosvětová hospodářská krize. Podobně na tom byla obec v období 1948-1969, kdy se z 2. světové války vzpamatovávala velmi pomalu kvůli neustálým přesunům majetku, nedostatku techniky a neschopnosti vedení Jednotného zemědělského druţstva.

6.2 Schopnost péče o památku a její využití obcí na příkladu zámku v Miroslavských Knínicích

Zámek, hned po převedení do majetku obce, byl vymezen jako prostor ke kulturnímu vyţití. Suploval funkci kulturního domu a budovu obecního úřadu. Nacházela se v něm mateřská školka, lidová knihovna, taneční sál se sociálním zařízením, tělocvična a kancelář samosprávy. Ve srovnání s obcemi Bohutice, Citov, Dukovany a Stará Ves dokázaly Knínice vyuţívat potenciál zámku poměrně na plno, obzvláště koncept zámku jako výhradně společenského, administrativního a kulturního prostoru, díky němuţ se obci nemusel kulturní dům na rozdíl od ostatních vesnic vůbec stavět. Pro obec bylo značně problematické uvést zámek do vyuţitelného stavu. Opravy byly provedeny co nejlevněji a vůbec nebylo bráno v potaz, ţe necitlivé opravy mohou znehodnotit historickou a estetickou hodnotu celé stavby. Nejdůleţitějším kritériem byla funkčnost. Stav zámku však rozhodně nebyl představitelům obce lhostejný. Podle pramenů se několikrát obrátili na Okresní národní výbor i památkový úřad v Brně, ale nikdy se jim nedostalo ani finanční pomoci, ani poradenství.

Nešťastná byla rovněţ blízkost JZD. Místnosti zámku druţstvo často i přes protesty výboru vyuţívalo jako uţitkové, převáţně jako sklad. Zámecky park byl často poničen projíţděním různé zemědělské techniky.

Vzhledem k tomu, ţe se na zámku nezachoval ţádný mobiliář, mohl být ve interiér přizpůsoben k různým účelům, aniţ by utrpěly újmu historické artefakty. Přesto nemělo být zasahováno do struktury stavby, jako tomu bylo v případě zařizování kanceláře Místního národního výboru. Knínicím k lepšímu vyuţití a péči chyběly hlavně dotace a odborný poradenský servis, jak s památkou nakládat. Zajištění těchto dvou poţadavků, pomocí státu a ochrana zákona, se jeví jako jediná moţnost, jak takovéto památky nejen v malých obcích zachránit.

7) Závěr

Cílem práce bylo přiblíţit historii a kulturní ţivot malé obce se zajímavým vývojem. Důraz je kladen především na vliv politického klimatu a samosprávy obce na organizaci společenského a kulturního ţivota. Práce popisuje činnost spolků, školy, samotných obyvatel a vedení obce na základě úředních i částečně narativních pramenů s drobnou korekcí podle paměti obyvatel, která se, jak lze během sběru informací od obyvatel vesnice zaznamenat, rychle vytrácí a deformuje. Kdyby se někdo věnoval stejnému tématu před pěti lety, neţ umřeli všichni pamětníci (mnozí z nich byli údajně i přes pokročilý věk stále mentálně svěţí), mohl by získat mnohem ucelenější obraz hlavně o meziválečných událostech v obci, ke kterým nejvíce chybí dostatečné mnoţství pramenů. Přesto se cíl práce podařilo z větší části naplnit a vzhledem k úplnému vyčerpání dostupných pramenů se zřejmě podrobnějšího výzkumu Miroslavské Knínice nedočkají. Text zároveň upozorňuje na kulturní úpadek obce a jeho moţné příčiny, s vyloučením vlivu hospodářské situace, která byla v obou srovnávaných obdobích velmi podobná.

Práce zároveň dokumentuje a také hodnotí způsob vyuţívání kulturní památky ve vlastnictví obce a péči o ni. Autor zjistil, ţe zámek poskytl obci velký prostor ke kulturním, sportovním i vzdělávacím aktivitám. Bez podpory státu ale nebyla samospráva schopna zámek udrţet v dobrém stavu.

Největším přínosem práce je podrobné zpracování archivních materiálů týkajících Miroslavských Knínic ve dvou důleţitých obdobích minulého století. Práce můţe být v budoucnu vyuţita dalšími badateli, například při práci na historické syntéze zabývající se podobou vesnice minulého století, kulturní historií nebo i historií kaţdodennosti, která stále patří mezi výrazné trendy humanitní vědy.

8) Resumé

Bakalářská práce popisuje kulturně společenský vývoj obce Miroslavské Kninice v letech 1918-1968. Je rozdělena do dvou hlavních kapitol. První kapitola se věnuje období mezi válkami a druhá období od komunistického převratu do počátku normalizace. Mezi tyto hlavní časti je vloţena kratší pasáţ o situaci ve vesnici za okupace a po válce, kterou autor pojímá jako přelomové období mezi dvěma epochami, jejichţ srovnání je jeho záměrem.

Text se věnuje důleţitým historickým událostem, dějinám zámku a činností samosprávy obce, místní základní školy, všem spolkům a jejich vlivu na společenský ţivot. Podrobněji autor textu rozebírá organizaci kulturního ţivota, divadelní hry hrané dětmi i dospělými ochotníky, podobou oslav a zábav či rozhlasových relací. Zároveň dokumentuje způsob péče a vyuţívání zámku po převedení do majetku obce.

V Miroslavských Knínicích se rozvinul po první světové válce bohatý spolkový ţivot. Orel i Sokol se věnovaly jak hudebním tak i divadelním představením. Obě organizace se samozřejmě převáţně věnovaly sportu a jejich cvičení měla početnou účast. Po druhé světové válce se situace začala pozvolna měnit a bohatý kulturní ţivot upadat. Zatímco mezi válkami různé kulturní podniky byly pořádané z iniciativy občanů, po převratu v roce 1948 tuto iniciativu přebrala reţimu poplatná samospráva. V šedesátých letech všechny tyto aktivity a spolky patřily pod správu kulturní komise, v jejímţ čele stál učitel Josef Jančík, který veškeré společenské a kulturní události v obci sám organizoval nebo se na jejich organizaci výrazně podílel.

9) Summary

The Bachelor Thesis describes cultural and social progress of village Miroslavské Knínice between 1918-1968. The text is divided into two main chapters. The first one pays attention to the interwar era and the second chapter shows situation after communist upheaval to normalization. In the middle of the text there is a short part introducing the life in the village

41 during the Nazi-occupation and creates the breaking point of two periods, which the whole work attempts to compare.

The text deals with the important historical events, history of the chateau and activities of the local government, the local elementary school, mass movements and their influence on the social life. The autor of the text foucuses in a greater detail on organization of cultural events, dramas played by adults and children amateur actors, in the forms of celebrations, party dances or broadcasting, simultaneously, it documents maintenance and use of the chateau after the municipality became its owner.

After the First World War rich cultural life developed in Miroslavské Knínice thanks to the mass movements Sokol and Orel. Their program included sports activities and also music and dramatic performances with great participation. After the Second World War the situation became to change and the rich cultural life was on the decline, because initiative came from official institutions and not from the society itself. In the 60s all aspects of celebrations, hobby and sports activities and public events were under the control of cultural commission. This commission was led by the local teacher Josef Jančík, who organized cultural events or at least played an important role in their preparation.

10) Seznam použitých pramenů a literatury

Literatura:

1) Drechsler, Aleš - Lapáček, Jiří - Hýbl, František - Otáhal, Jaromír. 1283 – 2008-Citov. Historie a současnost obce. Citov 2008.

2) Gregor, František – Jíčínský, Petr. Historie obce Dukovany do r. 2000. Dukovany 2009.

3) Hodeček, Dalibor. Dějiny zámku v Miroslavských Knínicích. Brno 2002. ISBN:80-903129- 1-8.

4) Jelínek, Rudolf. 700 let obce Miroslavské Knínice. Miroslavské Knínice 1972.

5) Pajpalík, David. Dějiny obce Stará Ves. Stará Ves 2011.

6) Vaňáček, Michael. Bohutice. Brno 1967

7) Wolný, Tomáš Řehoř, Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert. Band III: Zneimer Kreis. Brno 1846.

Prameny:

8) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Obecní archív Miroslavské Knínice. Programy schůzí obecního výboru, zastupitelstva, rady a komisí 1913-1925(1931), inv. č. 10.

9) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Obecní archív Miroslavské Knínice. Válečné hospodářství 1916-1918, inv. č. 11, kart. I.

10) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Obecní archív Miroslavské Knínice. Stavba schodiště v kostelní sakristii-zamítavé stanovisko okresního hejtmanství, inv. č. 15.

11) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Obecní archív Miroslavské Knínice. Obecní hostinec- pronájem, údržba budovy 1933-1937, inv. č. 16, kart. I

12) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Konferenční protokol 1901-1923. inv. č. 146, sign.M.kní/oš-I.

13) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Zápisy porad učitelů 1923-1947, inv. č. 220, sign. M.kní/oš-I.

14) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Zápisy porad učitelů 1947-1955, inv. č. 221, sign. M.kní/oš-I.

15) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Zápisy porad učitelů 1955-1964. inv. č. 222, sign. M.kní/oš-I.

16) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Školní kronika 1882-1888, inv. č. 234, sign. M.kní/oš-I, Kart. II.

17) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Školní kronika 1889-1909, inv. č. 235, sign. M.kní/oš-I, kart. I.

18) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Školní kronika 1909-1938, inv. č. 236, sign. M.kní/oš-I, kart. I.

19) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Školní kronika 1945-1964. inv. č. 237, sign. M.kní/oš-I, kart. I.

20) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Školní kronika 1964-1983, inv. č. 238, sign. M.kní/oš-I, kart. I.

21) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Inventář zařízení školy 1946-1975, inv. č. 239.

22) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Inventární deník zařízení školy školy, inv. č. 240.

23) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Inventární deník zařízení školy-přírůstky 1948-1970, inv. č. 241.

24) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Miroslavské Knínice. Inventární deník zařízení školy-úbytky 1951-1965.

25) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1945-1946, inv. č. 11, sign. M.kní/II.

26) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1947-1953, inv. č. 12, sign. M.kní/II.

27) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1954-1954, inv. č. 13, sign. M.kní/II.

28) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1954-1957, inv. č. 14, kart. I.

29) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy ze schůzí rady 1957, inv. č. 16, sign. M.kní/II, kart. I.

30) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy ze schůzí rady 1958, inv. č. 17, sign. M.kní/II, kart. I.

31) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy ze schůzí rady 1959, sign. M.kní/II., kart. I.

32) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy ze schůzí pléna 1957, inv. č. 19, sign. M.kní/II., kart. I.

33) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy ze schůzí pléna 1958, inv. č. 20, sign. M.kní/II, kart. I.

34) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy ze schůzí pléna 1959, inv. č. 21, sign. M.kní/II, kart. I.

35) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy ze schůzí pléna 1960, inv. č. 22, sign. M.kní/II, kart. I.

36) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí rady a pléna 1960-1961, inv. č. 23, sign. M.kní/II.

37) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy ze schůzí pléna, inv. č. 24, sign. M.kní/II, kart. I

38) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí komise pro veřejný pořádek 1961-1965, inv. č. 26,

39) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Zápisy ze schůzí kulturní komise 1954-1957, inv. č. 27, kart. I.

40) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí kulturní komise 1959, inv. č. 28, sign. M.kní/II.

41) Státní okresní archiv Znojmo. Fond Místní národní výbor Miroslavské Knínice. Kniha zápisů ze schůzí kulturní komise 1961-1964, inv. č. 28, sign. M.kní/II.

Web:

42) Oficiální web obce Miroslavské Knínice - Památky a zajímavosti. Dostupné z: http://miroslavske-kninice.cz/index.php?nid=831&lid=cs&oid=46733, cit. 3. 15 2012.

Jiné:

43) Osobní sdělení Jaroslavy Jelínkové dne 15. 11. 2011. 44) Osobní sdělení Jiřiny Jiříkovské dne 20. 2. 2012.