Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav archeologie a muzeologie

Kristýna Ježová

posluchačka třetího ročníku bakalářského kombinovaného studia muzeologie

Vznik a vývoj sbírky prezentované v Technickém muzeu Tatra

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Irena Loskotová, Ph. D.

Brno

2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených zdrojů.

..……………………….. V Brně dne 30. 6. 2016 Kristýna Ježová

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucí mé bakalářské diplomové práce PhDr. Ireně Loskotové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a odborné vedení v průběhu psaní této bakalářské práce.

Dále bych ráda poděkovala pracovníkům Technického muzea Tatra, speciálně pak paní Mgr. Michaele Bortlové za vstřícnost a pomoc pří získávání podkladů pro tuto práci a za poskytnutí informací nezbytných pro napsání této bakalářské práce.

Obsah

1. Úvod ...... 4

2. Metodika ...... 5

3. Sbírkotvorná činnost v muzeích ...... 7

4. Historie technického muzea Tatra...... 9

5. Historie podniku Tatra a.s...... 11

5.1 Osobnosti spojené s formováním sbírky ...... 13

5.1.1 Emil Hanzelka ...... 13

5.1.1.1 Budování Lašského muzea: ...... 13

5.1.1.2 Počátky budování technického muzea: ...... 14

5.1.2 Josef Veřmiřovský ...... 14

5.1.2.1 Počátky budování technického muzea ze vzpomínek Josefa Veřmiřovského 15

6. Cesta ke kulturní památce ...... 17

6.1 Slovenská strela ...... 19

7. Současný právní charakter Technického muzea v Kopřivnici ...... 20

7.1 Smlouvy tykající se správy sbírky uzavřené mezi Regionálním muzeem Kopřivnice o. p. s. a Tatrou a.s...... 20

7.1.1 Mandátní smlouva (správa sbírek) 1. 4. 1998 ...... 20

7.1.2 Mandátní smlouva (prezentace) 1. 4. 1998 ...... 21

8. Odborní pracovníci Technického muzea Tatra ...... 22

8.1 Restaurátorská dílna ...... 27

9. Vývoj sbírky ...... 28

9.1 Počátky sbírky do roku 1967 ...... 29

9.2 Sbírka mezi lety 1967-1988 ...... 30

9.3 Sbírka od roku 1989 do současnosti ...... 32

9.4 Zhodnocení vývoje sbírky ...... 34 10. Vymezení pozice sbírky automobilů značky Tatra v kontextu analogických muzejních sbírek ...... 38

10.1 Technická muzea ...... 39

10.2 Podniková (firemní) muzea ...... 41

10.3 Soukromé sbírky ...... 42

10.4 Sbírka Technického muzea Tatra ...... 43

11. Závěr ...... 45

12. Resumé ...... 49

13. Použité zdroje ...... 50

14. Seznam použitých zkratek ...... 53

1. Úvod Tématem této bakalářské práce je vznik a vývoj sbírky prezentované Technickým muzeem Tatra. Muzeum disponuje automobilovou sbírkou, která svým významem a odborným charakterem přesahuje hranice naší země. V práci je popsána historie technického muzea a jeho sbírky včetně současných institucionálních vazeb a majetkoprávních vztahů ke sbírkovým předmětům. V tomto kontextu je věnována pozornost činnosti muzejních pracovníků v procesu péče o sbírku a pokus a definici jejího významu v prostředí podobně zaměřených muzejních sbírek. Pro co nejpřesnější pochopení a popsání dané problematiky byla navázána spolupráce s daným muzeem a konzultována jednotlivá témata.

Při bližší specifikaci tématu práce, jejímž cílem bylo od počátku Technického muzeum Tatra v Kopřivnici, bylo zvažováno více variant reflektujících široký záběr muzejních aktivit. Práce mohla být věnována výstavní činnosti a způsobu prezentování sbírky, bylo možné využít edukační potenciál instituce nebo se zaměřit na analýzu managementu muzea a s ním spojeného významu instituce v rámci regionu. Na základě první konzultace s muzejními pracovníky bylo rozhodnuto, že bude zpracována historie a vývoj sbírky po stránce sbírkotvorné. Po dobu existence muzea bylo vydáno mnoho publikací a článků, které se věnují přímo značce Tatra, či jednotlivým automobilům, ale téma samotné sbírky nebylo doposud zpracováno. V tomto ohledu byla heuristická práce od počátku odkázána na prameny muzejního archivu doplněné nespočetnými články zaměřené na Technické muzeum Tatra.

Dalším hlediskem bylo časové vymezení tématu. Zda práci uchopit čistě jako chronologickou analýzu vývoje z historického hlediska, nebo se zaměřit také na současnou činnost muzea. Po zvážení obou možností bylo rozhodnuto, že pro komplexní popsání vývoje sbírky je potřeba toto téma uchopit z obou hledisek. Díky rozšíření práce o tento aspekt, je možné vyhodnotit postavení a činnost muzea s ohledem k podobným institucím, které prezentují automobilové sbírky.

4

2. Metodika Práce je strukturována do dvou částí, teoretické a praktické. Praktická rovina práce se opírá o odbornou muzeologickou metodiku a obecné informace vycházející z teoretické části. Teoretická sekce je zaměřena na fakta, která jsou jasně stanovena a na jejichž základě není prováděná analýza. Jsou to historie Technického muzea Tatra a také historie samotného podniku Tatra. Tato historická část bude doplněna o medailonky ze života osob, které se formování sbírky přímo účastnily. Z popisné roviny práce nelze vyjmout také soudobé informace. Tato část teoretické práce je věnována především majetkoprávní otázce, ve které se nyní sbírka nachází. Samostatná část je věnována souboru automobilů, které byly prohlášeny za kulturní památku ČR. Vzhledem k mimořádnosti sbírky tento fakt nesmí být opomenut. Kapitola líčí především proces a historické události, na jejichž základě došlo k vyhlášení sbírky za kulturní památku.

Metodika teoretické části práce spočívá především v bádání v písemných pramenech. V tomto se opírá především o archiv Technického muzea v Kopřivnici a také o archiv firmy Tatra Trucks, a.s. Tištěné publikace byly vydány pouze k historii podniku Tatra se zmínkou o historii Technického muzea Tatra. Majoritní část podkladů k bádání jsou tiskoviny vycházející z přímé činnosti muzea a její korespondence.

Praktická rovina práce se zabývá fakty a informacemi, které je možné podrobit analýze. Část práce je věnována chronologickému vývoji sbírky. Jedná se o analýzu sbírkotvorné činnosti, tedy způsobu a četnosti nabytí, především z historického hlediska s přihlédnutím k aktuální situaci. Tato část bude doplněna také o grafy, které matematicky znázorňují růst sbírky v průběhu let. Sekce vychází z odborné literatury věnující se sbírkotvorné otázce a způsobům nabytí. Opírá se o článek Jana Doláka K teorii sbírkotvorné činnosti muzeí. Některé problémy muzejní selekce. Zde jsou klíčové pasáže věnující se sběratelství obecně a otázce selekce. Dále pak o dílo Jiřího Žalmana Příručka muzejníkova I. speciálně pak části věnované nabývaní předmětů pro sbírky.

Dále se praktická část věnuje činnosti odborných pracovníků Technického muzea Tatra. Zde byl oporou především článek Jiřího Žalmana Sbírkotvorná činnost muzeí a správa sbírek muzejní povahy in: Úvod do muzejní praxe. Konkrétně v sekci článku věnující se muzejní

5

evidenci, inventarizaci a vymezení role kurátora. Také vycházíme z dokumentu zabývajícím se muzejními profesemi Museum Professions – A European Frame of Reference.

Poslední praktická rovina práce se věnuje postavení sbírky s ohledem na aktuálně prezentované automobilové sbírky napříč institucemi. Zde se stěžejní odbornou literaturou stala kniha Jiřího Majera Technické muzejnictví:problémy a praxe. Přesněji pak ta část knihy, zabývající se problematikou různých typů institucí věnujících se technicky zaměřeným sbírkám.

Metodikou pro část zaměřenou chronologickému vývoji sbírky, je analýza písemných pramenů zabývajících se akviziční činností. Především tedy inventární kniha a dokumenty vzniklé z činnosti muzea např. Zprávy o činnosti Technického muzea. Na základě bádáni ve výše uvedených dokumentech je zhodnocen nárůst a způsob akvizic. Tato část je rozdělena do tří časových úseků, které jsou rytmizovány významnými událostmi v historii existence muzea. V otázce budoucích akvizic byla oslovena také firma Tatra Trucks a.s., která je vlastníkem většiny sbírky a částečně se podílí také na chodu muzea.

Analýza činnosti odborných pracovníků Technického muzea Tatra je založena především na srovnání jejich práce s platnými právními normami a oborovou metodikou. Porovnání bude prováděno na základě komunikace s muzejními pracovníky, výpovědi pramenů muzejního archivu a výročních zpráv. Cílem této kapitoly je ověřit efektivnost jejich odborné práce, případně navrhnout možnosti jejího zlepšení.

V rámci analýzy věnující se vymezení sbírky byly stanoveny nejprve základní parametry, na jejichž základě jsou jednotlivé instituce srovnávány. Výsledkem této komparace je zařazení sbírky Technického muzea Tatra do kontextu analogických muzejních sbírek. V rámci této metodiky bude práce vycházet z dostupných tištěných či webových zdrojů. Dle potřeby budou informace dále konzultovány s kompetentními osobami v daných institucích. Záměrem je charakterizovat význam sbírky v kontextu shodně či podobně profilovaných muzejních institucí nejen v našich zemích.

6

3. Sbírkotvorná činnost v muzeích Fenomén sběratelství má za sebou bohatou historii. Cílem sběratele je získat nějakou pro něj velmi důležitou věc, nezávisle na její funkci či druhové rozmanitosti. Tento sběratelský přístup je vlastní velkému množství osob, protože každý je svým způsobem sběratel. Snahou těchto sběratelů je získat onu samotnou věc, jelikož se v ní seberealizují ať už formou upomínky nebo jiné vazby. Na rozdíl od individuálního přístupu je muzejní přístup ke sběratelství více zaměřen na význam předmětu ve smyslu autentického svědectví přírodních či kulturních fenoménů. Předmět je chápán jako nositel určité informace. Je tedy patrné, že mezi soukromým a muzejním sběratelstvím je velký rozdíl. Muzea si stanovují témata svých zájmů, oproti tomu sběratel sbírá jen to co má pro něj osobní význam.1

Muzea by měla sbírat vždy to, co obohacuje jejich sbírku jako celek. Měla by mít jasně vymezena pole své působnosti v návaznosti na jejich zaměření. Rovněž by měla přihlížet k reprezentativnímu charakteru daného sbírkového předmětu. Předmět, který nese nějaký příběh, je z hlediska nosiče informací zajímavější než tentýž předmět, jenž nikdy neopustil sklad firmy, která jej vyrobila.

Existují dva přístupy k selekci v muzejním prostředí, a to aktivní a pasivní. Obě metody mají své výhody a nevýhody. Pasivní selekce pracuje s tím, co se dochovalo. Skutečností je, že to co se dochovalo, nemusí být a mnohdy ani není to podstatné k danému historickému fenoménu. Muzejník v tomto případě musí pracovat s tím, co zbylo. S potenciálními sbírkovými předměty se nesetkává v původním prostředí a nemůže tak provést průvodní dokumentaci. Aktivní přístup je možný pouze při muzealizaci současnosti. Muzejník sám vybírá, co obohatí sbírku, může provést průvodní dokumentaci, která je v některých případech důležitější než sám sbírkový předmět.2

Forma selekce a způsob získávání sbírkových předmětů se liší podle zaměření daného muzea. V tomto případě se zaměříme na sbírkotvornou činnost a vývoj sbírky Technického muzea Tatra, které disponuje automobilovou sbírkou. Z historického pohledu je automobilový průmysl poměrně mladý. Zajistit tedy předměty s dostatečnou autenticitou by nemělo být až tak problematické. Automobily jsou však spotřebním zbožím, které je v dnešní době snadno

1STRÁNSKÁ, Edita. Sběratelství a muzejní sbírkotvorná činnost [online]. [cit. 20016-02-14] Dostupný z WWW: 2 DOLÁK, Jan. K teorii sbírkotvorné činnosti v muzeích: Některé problémy muzejní selekce[online]. [cit. 20016- 06-10] Dostupný z WWW: 7

nahraditelné. Muzejníci se tedy potýkají s problémem původnosti jednotlivých součástí automobilů. Automobil je především stroj, který má určitou životnost jednotlivých dílů. Tyto díly podléhají zkáze podle intenzity jejich používání. Pokud se na věc podíváme z čistě funkčního hlediska je snadné tyto jednotlivosti nahradit. Ne vždy jsou však jednotlivé díly nahrazovány odborně pomocí sériově vyráběných kusů, někdy nejsou náhradní díly ani stejné značky. Setkáváme se také s podomácky vyrobenými díly, které sice vyřeší problém funkčnosti, ale absolutně neodpovídají původnímu vzhledu či materiálové podstatě daného dílu. Muzejníci tak často musí pro zkompletování jednoho původního automobilu využít součástí z více vozů. Někdy jsou automobily tak přetvořeny, že je muzeum nemůže nijak použít. Pro tuto kompletaci je nutné být v daném technickém oboru dostatečně vzdělán. Dá se tak říci, že pracovníci automobilových muzeí musí mít zkušenosti a um automobilových techniků.

8

4. Historie technického muzea Tatra Technické muzeum Tatra je situováno v Kopřivnici a je pobočkou Regionálního muzea v Kopřivnici, o. p. s.

Jisté pokusy o vznik muzea v Kopřivnici byly ještě před druhou světovou válkou. Pocházely především od významné místní osoby Emila Hanzelky. Ten se o založení muzea pokoušel již koncem roku 1935 společně s představiteli města Kopřivnice, kdy předložili návrh na založení továrního muzea. Návrh se tehdy dostal na stůl generálního ředitele závodu Tatra pana Hanuše Ringhoffera. K založení však ještě nedošlo, zůstalo u projednávání možného zřízení muzea. Nicméně již byl pověřen tehdejší správce továrních bytů pan Štěpán Muráně, aby začal sbírat v rámci závodu historicky významné předměty, které by mohly sloužit jako základ sbírky. Celý pokus však přerušil následující válečný konflikt a od vzniku továrního muzea bylo zcela opuštěno.

Kroky k vzniku muzea se rozběhly hned po konci druhé světové války ještě roku 1945. Díky MNV byly získány prostory klasicistní Schustalovy vily, která byla postavena roku 1889. Tato budova sloužila jako prostor, kde Emil Hanzelka přesunul své soukromé sbírky a začal spolu s městem utvářet tehdejší podobu muzea. Zpočátku měla především charakter národopisný a zaměřovala se na zachycení historie a památek Kopřivnice a jejího blízkého okolí. Před otevřením byla sbírka doplněna o expozici kopřivnické umělecké keramiky a majoliky. Dne 24. srpna 1947 bylo muzeum oficiálně otevřeno při příležitosti padesátiletého výročí výroby automobilů v Kopřivnici. Také díky tomuto získalo muzeum svůj první automobilový exponát. Jednalo se o požární vůz typu K z roku 1909. Tehdejší název instituce bylo Lašské muzeum. Díky charakteru místního průmyslového kraje se muzeum postupně stále více specializovalo. Roku 1953 bylo rozhodnuto, že bude přebudováno z původního národopisného muzea na muzeum automobilového a keramického průmyslu. V této době se do činnosti muzea zapojuje osoba Josefa Veřmiřovského, který jako bývalý závodník na vozech Tatra měl zájem na budování sbírek. Díky jeho osobním návštěvám různých Mototechen a požárních sborů v rámci naší republiky byla sbírka obohacena mnohými vyřazenými vozy, ale také součástkami či motory, které napomohly k rekonstrukci jednotlivých exponátů. Po celou dobu se muzeum soustředilo pouze na automobily značky Tatra. Pro stále se zvětšující počet automobilů ve sbírce byly expoziční prostory rozšířeny. Došlo k tomu roku 1962, kdy byla k muzeu přistavěna přízemní zděná budova č. 176, která krom prvotního výstavního záměru obsahovala také malou dílnu pro opravu získaných 9

exponátů. V roce 1967 došlo k reorganizaci muzejní sítě v rámci Severomoravského kraje. Tehdy bylo rozhodnuto, že muzeum nezůstane součástí Okresního vlastivědného ústavu v Novém Jičíně a že bude dáno pod správu n. p. Tatra. Muzeum bylo rovněž přejmenováno na Technické muzeum n. p. Tatra Kopřivnice. Za tímto účelem byl také vybudován zcela nový výstavní pavilón. Ten byl v roce 1972 ještě rozšířen o další výstavní halu. Následující roky bylo muzeum pod správou podniku Tatra.3

V první polovině devadesátých let byla automobilka Tatra privatizována a součástí majetku nově vzniklé společnosti Tatra a.s. se stal i majetek Technického muzea Tatra a to včetně samotných sbírek. Nastala komplikovaná situace, ke které přispěl mimo jiné fakt, že se výstavní budova nacházela v katastrofálním stavu. K určitému řešení došlo roku 1998, kdy byla založena obecně prospěšná společnost Regionální muzeum Kopřivnice o.p.s. Díky této organizaci a městu Kopřivnice, které nabídlo k využívání prostory novostavby v centru města, mohlo muzeum pokračovat i nadále. K faktu, že muzeum může i nadále fungovat s původními sbírkami přispělo také to, že jedním ze zakladatelů obecně prospěšné organizace se stala právě Tatra a. s. Na základě domluvy tzv. vzájemného zápočtu faktur Tatra a.s. umožnila muzeu využívat její automobilovou sbírku.4

3ROSENKRANZ, Karel, KOZLOVSKÝ, Jan. Technické muzeum Kopřivnice. MTZ 31 Gottwaldov, 1985. s. 1– 4 4 Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Základní zhodnocení tovární sbírky společnosti Tatra a. s. 2013. 10

5. Historie podniku Tatra a.s. Historie podniku Tatra začíná roku 1850, kdy si kopřivnický rodák Ignác Šustala založil živnost na výrobu bryček a kočárů. Ignác Šustala se narodil roku 1822 v rychtářské rodině. Roku 1836 odjíždí Ignác do Koloredova na Frýdecko – Místecku, kde se dává do učení k mistru Janu Kudlíkovi, který se zabýval výrobou různých dopravních prostředků. Právě u něj se Šustala naučí řemeslu výroby kočárů, které si po zkušené ve Vídni s sebou přinese zpět do Kopřivnice roku 1850. Šustala byl v rámci své živnosti velmi úspěšný a již dva roky po založení živnosti se mu podaří získat tovární oprávnění. V roce 1853 zahájil stavbu první tovární budovy, přesněji kovárny a již o rok později areál rozšířil o další čtyři objekty. 5

Šustalovo podnikání se velmi zdárně rozvíjelo, nicméně on osobně byl spíše praktickým člověkem, který se nerad zabýval písemnostmi a administrativou. To byl také jeden z důvodů, proč se roku 1858 spojil s Adolfem Raškou a Karlem Moslerem. Ti krom kapitálu, který vložili do firmy, zastávali významné pozice v rámci společnosti. Adolf Raška byl vedoucí obchodní kanceláře a Karel Mosler se stal továrním účetním.6

Výroba nezůstávala pouze u bryček. Velmi brzy firma začíná s výrobou různých dopravních prostředků a vyvážejí krom blízkého okolí také do zemí jako Halič, Rusko, nebo Moldavsko. Firma pokrývala mnoho státních zakázek a to především na poštovní vozy.7

V roce 1882 dochází k rozšíření firmy také o vagonářskou výrobu a ta zde přetrvá až do roku 1951. První objednávka byla na deset nákladních vagónů a objednala je firma bratří Gutmannových. Prvním sortimentem byly různé typy nákladních vagónů. V roce 1887 byla výroba rozšířena také o osobní vagóny. Firma se stala během krátké doby velmi populární. Zatímco do roku 1892 obchodovala výhradně v rámci Rakouska -Uherska od roku 1893 byl započat také zahraniční obchod. Produkty Kopřivnické firmy se tak dostaly do zbytku Evropy a Asie, ale objevovaly se i destinace jako Argentina či Kanada.8 Za jeden z nejvýraznějších počinů Kopřivnické vagónky je považován motorový železniční vůz Slovenská strela z roku

5KOZLOVSKÝ, Jan. Kdo byl Ignác Šustala. In K dějinám Kopřivnice: Sborník příspěvků IV. Praha, 1990, s. 115- 126. 6 Tamtéž, s. 130–132. 7KŘESINA, Václav. Vznik a počátky Kopřivnické vozovky. In K Dějinám Kopřivnice: Sborník příspěvků I. Ostrava, 1972, s. 36–37. 8 KLOS, Miroslav. K počátkům Kopřivnické vagónky a její produkci v letech 1882-1918. In K Dějinám Kopřivnice: Sborník příspěvků I. Ostrava, 1972, s. 48–54. 11

1936. Vlak byl na svou dobu velmi technicky propracován a dosahoval maximální rychlosti až 130 km/h. Jezdil na trati mezi Prahou a Bratislavou.9

Velmi důležitým rokem v historii firmy se stal rok 1897, kdy byl postaven první osobní automobil Präsident. Byl to první továrně vyrobený vůz v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jeho konstrukce vychází z luxusního kočáru typu Mylord a karoserie typu Phaeton s americkou střechou překrývající všechna čtyři kola. Rok po automobilu Präsident opustil závod první nákladní automobil trambusového typu. To byly počátky automobilové výroby a také věhlasu značky Tatra. V následujících letech byla do výroby zadána první série osobních automobilů.10

I přes tento pokrok ve výrobě automobilů zůstává po dobu 1. světové války páteří firmy hlavně vagónka a ani kočárovka nepozbyla své prestiže a významu. Během války je firmě zadána zakázka od armády na výrobu nákladních vozů. Po válce roku 1921 došlo k výstavbě nových prostor automobilky. V meziválečném období se firma proslavila především výrobou osobního automobilu Tatra 11 a nákladních automobilů Tatra 23 a Tatra 24. Objevuje se však i zakázková výroba, například na limuzíny Tatra 70 nebo osobní automobily Tatra 80. V tomto období firma chrlí stále nové typy automobilů. Světovou senzaci způsobila v roce 1934, kdy byla světu představena Tatra 77, která byla prvním na světě sériově vyráběným aerodynamickým automobilem se vzduchem chlazeným motorem vzadu. Tímto exkluzivním vozem Tatra předběhla svou dobu.11

Po druhé světové válce a postupnému znárodnění průmyslu došlo v Tatře k přerodu orientace na nákladní automobily. Roku 1971 v Rumunsku na 53. zasedání RVHP bylo rozhodnuto, že se ČSSR bude specializovat na nákladní automobily třetí skupiny s nosností 12 tun a více. Dochází tak k přesnému vymezení působnosti firmy a jiné prvky zcela mizí. 12

9ROSENKRANZ, Karel, KOZLOVSKÝ, Jan. Technické muzeum Kopřivnice. MTZ 31 Gottwaldov, 1985. s. 5 10Tamtéž, s. 6. 11Tamtéž, s. 10–12 12Tamtéž, s. 10–12 12

5.1 Osobnosti spojené s formováním sbírky Pokud mluvíme o historii sbírky prezentované technickým muzeem, nelze nezmínit dvě významné osoby, které se podílely na formování sbírky na jejím počátku. Jsou jimi Emil Hanzelka a Josef Veřmiřovský.

5.1.1 Emil Hanzelka Emil Hanzelka byl po dobu 24 let ředitelem Lašského muzea. Samotné muzeum vzniklo díky jeho iniciativě a exponátům z jeho soukromých sbírek.

Emil Hanzelka se narodil 29. 3. 1886 jako syn kovářského dělníka v místní kočárovce. Hanzelka nastoupil jako učeň ve 14 letech do podniku Tatra. Nebyl zde však dlouho, po vyučení odešel na průmyslovou školu v Brně. Jelikož brzy ztratil otce, musel si během studií přivydělávat doučováním. Po absolvování studií se vrátil domu, kde pomáhal matce s mladším bratrem Boleslavem. Možná i díky jemu se jeho bratr dostal na techniku do Vídně a časem se stal ředitelem tehdejší automobilky Wikov. Do podniku Tatra nastoupil Hanzelka jako mistr do lisovny. Po první světové válce se však díky zdravotním problémům rozhodl z továrny odejít a věnovat se obchodu, který po otci zdědila jeho manželka. I přes počáteční dluhy se jim podařilo vybudovat prosperující obchod, na tehdejší dobu by se dalo říci až obchodní dům s rozsáhlým sortimentem. Tomuto obchodu se Hanzelka věnoval až do znárodnění. Poté se soustředil pouze na muzeum. Hanzelka se všestranně zapojoval do činností podporujících kulturní život v Kopřivnici. Vedl Klub českých turistů, kde zaštiťoval řadu projektů od značkování turistických tras až po zajištění pamětních kamenů. Po řadu let rovněž působil ve funkci okresního konzervátora památkové péče. Byl členem Červeného kříže a aktivně působil také v Sokolu.13

5.1.1.1 Budování Lašského muzea: Hanzelka již od svého mládí budoval vlastní soukromou sbírku. Především sbíral místní starožitnosti, archiválie a fotodokumentaci. V roce 1947 založil Lašské muzeum, které bylo vybudováno na základech jeho sbírky. Podařilo se mu pro muzeum získat objekt Šustalovy vily, která je dodnes dominantou Kopřivnice. Začátky muzea byly poměrně složité. Především kvůli nedostatku finančních prostředků, které se Hanzelka snažil kompenzovat žádostmi o podporu a dary. Sám dlouho muzeum bezplatně vedl. Muzeu dokonce

13HANZELKA, Radoslav, HANZELKA, Lubomír. Kopřivnice a její život v minulosti: Z pozůstalosti vlastivědného pracovníka Emila Hanzelky. Kopřivnice: Městský národní výbor, 1980. s. 93–97. 13

v šedesátých letech minulého století hrozil zánik. Na základě nařízení rozhodnutí o reorganizaci muzejní sítě v roce 1967 měl být počet muzeí snížen a omezen začleněním místních muzeí k okresním. V případě Lašského muzea bylo rozhodnuto, že nebude součástí Okresního vlastivědného ústavu v Novém Jičíně a bude předáno n. p. Tatra pod novým názvem Technické muzeum n. p. Tatra Kopřivnice.14

5.1.1.2 Počátky budování technického muzea: Přerod ve specializované automobilové muzeum je nejvíce patrný z článku ze dne 9. 1. 1959 v časopise Tatrovák. Jednalo se o článek evidující činnost muzea za rok 1958. Je zde patrné jak velice se změnila akviziční politika muzea a jak výrazně bylo pokročeno v získávání exponátů pro průmyslovou expozici. Muzeum během roku zajistilo řadu automobilů, podvozků, motorů a dalších součástek do různých typů automobilů Tatra. Muzeum se tehdy potýkalo s výraznými finančními problémy, proto mnoho nových přírůstků bylo získáno darem. Jednalo se především o různé typy požárních vozů, které muzeu darovaly požární sbory z Nového Jičína, Dolní Lutyně, Chebu nebo Kojetína. Některé exponáty byly získány výměnou za cenu šrotu, případně výměnou mezi institucemi. V článku je uvedena spolupráce s Vysokou školou technickou v Brně a Střední průmyslovou školou Kopřivnici.15V průběhu roku se podařilo opravit a repasovat četné motory a podvozky. Veškerá tato činnost byla dílem hrstky obětavých lidí, mezi kterými vyniká Josef Veřmiřovský.16

5.1.2 Josef Veřmiřovský Josef Veřmiřovský byl automobilovým závodníkem na vozech Tatra. Po dobu své kariéry získal mnoho ocenění a vyhrál řadu závodů. Po ukončení závodní kariéry mu byla nabídnuta možnost podílet se na tvorbě automobilové sbírky. Veřmiřovský tuto nabídku přijal, a tak byla započata jeho činnost v muzeu.

Stejně tak jako Hanzelka byl Veřmiřovský s továrnou Tatra spojen již od svého narození. Narodil se roku 1896 jako syn lakýrnického dělníka v tehdejší kočárovce. Sám v podniku začal pracovat již roku 1909, kdy v pouhých třinácti letech nastoupil do továrny

14ROSENKRANZ, Karel, KOZLOVSKÝ, Jan, Technické muzeum Kopřivnice. MTZ 31 Gottwaldov, 1985. s. 1– 4. 15Důkaz o této spolupráci nalezen v inventární knize kde je záznam o získání dvou motorů z roku 1958, které byly muzea předány z Vysoké školy Technické v Brně fakulta elektronická. 16HANZELKA, Radoslav, HANZELKA, Lubomír. Kopřivnice a její život v minulosti: Z pozůstalosti vlastivědného pracovníka Emila Hanzelky. Kopřivnice: Městský národní výbor, 1980. s. 98–100. 14

jako zámečnický učeň. Svá učňovská léta popisuje jako velmi tvrdá. Jako učeň se dostal především ke špinavé a těžké práci. Představa, že by si vyzkoušel jízdu v automobilu, byla tehdy zcela nemyslitelná. Díky tomu však měl možnost poznat jednotlivé výrobní procesy a pochopit tak funkčnost každé části vozu, což mu v budoucím životě mnohdy pomohlo k vítězství. K samotnému řízení se Veřmiřovský dostal až ve třetím roce svého učení, tehdy to byly spíše výjimečné projížďky bez řidičského oprávnění. Řidičské oprávnění získal roku 1913, kdy se za něj musel podnik zaručit, jelikož ještě neměl ani 18 let. Od té doby již jezdil jako zkušební jezdec. V roce 1914 začala první světová válka, která na čas přerušila jeho působení v Tatře, ale i po tuto dobu jezdil především s nákladními automobily. Po válce se vrátil Veřmiřovský opět do Tatry jako zkušební jezdec. Roku 1920 se účastní svého prvního závodu, tehdy pouze pro domácí značky. Již o rok později je na první mezinárodní soutěži v závodu do vrchu a získává druhou cenu. Od této doby je Veřmiřovský stabilním účastníkem mezinárodních soutěží, kde se s vozy Tatra umisťuje na stupních vítězů. O jeho životě by bylo jistě možné napsat mnoho, rovněž tak o automobilových úspěších. To však není cílem této práce.17

5.1.2.1 Počátky budování technického muzea ze vzpomínek Josefa Veřmiřovského Roku 1947 k padesátému výročí stavby prvního automobilu byla v Lašském muzeu pořádána slavnost spolu s výstavou fotografií a různých modelů automobilů. Rovněž byly vystaveny ceny závodníků na vozech Tatra včetně cen Josefa Veřmiřosvkého. Ten pomohl pro výstavu získat vyřazené součástky a zbytky leteckých motorů a vrtulí, které se ve firmě vyráběly během druhé světové války. Roku 1952 byl Veřmiřovský vyřazen ze závodu pro srdeční chorobu a tak skončila jeho kariéra jezdce. Tehdy byl pozván do muzea a požádán, aby se podílel na budování sbírky. Nabídku přijal a muzeum mu přidělilo rovněž prostory, kde mohl svoji činnost realizovat. Jeho práce byla především v terénu. Sám měl mnoho součástek a dílů na půdě vlastního domu a tento soubor začal doplňovat akvizicemi od rodinných příslušníků a dalších osob. Začínal v tatrováckých a opravářských dílnách, kde nalézal mnoho součástek a vyřazených dílů včetně motorových a převodových skříní. Cenným zdrojem součástek mu byly Mototechny, či sklady starého železa. Veřmiřovský sbíral, kde se dalo. O tyto technické součástky nebyl zájem a bohužel ani mnoho místa v muzeu. Když se mu podařilo nalézt motor Typu T z roku 1915 v ostravské Mototechně,

17 Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. Fond rodiny Veřmiřovských. Zápisky o životě Josefa Veřmiřovského

15

nebyl na jeho koupi dostatek peněz. Věřmiřovský se tedy domluvil na formě směnného obchodu. Motor získal za 400 kg železného šrotu, který odvezl do místního sběru a lístek za něj předal Mototechně. Podařilo se mu zajistit mnoho věcí zcela zdarma díky svým kontaktům z doby závodní kariéry. Při získávání vozů se setkával s automobily, které byly většinou vyřazené a zcela vykradené. Nejčastěji chybělo osvětlení, zapalování, splynovače, rozdělovače atd. Velkým problém byla kola a pneumatiky, mnohdy se musely po transportu vracet, jelikož původní majitel měl pro ně další využití. Pokud pneumatiky na vozech zůstaly, byly v katastrofálním stavu. Veřmiřovský ve svých zápiscích vzpomíná na celou akviziční činnost následovně: „Nejhorší je to až do vyřízení formalit a odhlášení vozu. To každý řekne, pro museum je to dobré, stejně to nebude jezdit. Stálo nás to tolik peněz a Vy nám za to stejně nic nedáte. Navíc je to vyřazeno z provozu, ačkoliv my to dle možností kompletujeme a nejhorší je to s pneumatikami. Při kompletování je musíme brát z dalších skladových vyřazených vozů.“18 Bohužel to byly běžné problémy provázející formování budoucího technického muzea. Josef Veřmiřovský pracoval pro muzeum od roku 1953, po dobu čtyř let zcela bezplatně, posléze pobíral nevelkou roční odměnu. Bohužel se finance na jeho pozici stále snižovaly. Roku 1958 nastoupil do propagačního oddělení, kde setrval až do června roku 1961. Poté byl přesunut na ONV odbor školství a kultury v Novém Jičíně. Dne 1. 4. 1962 se opět vrátil do závodu Tatra, nejprve na sociální oddělení a konečně 1. 3. 1963 do propagačního oddělení. Po celou dobu byl více či méně v kontaktu s muzeem a stále se podílel na akviziční činnosti. Přestože tehdejší ředitel Lašského muzea Emil Hanzelka si jej jako muzejního pracovníka cenil, nedařilo se mu získat finanční prostředky na jeho mzdu. Ze strany Tatry nebyla vůle se více finančně podílet na odměnách zaměstnanců muzea. 19

18 Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. Fond rodiny Veřmiřovských. Zápisky o životě Josefa Veřmiřovského 19 Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. Fond rodiny Veřmiřovských. Zápisky o životě Josefa Veřmiřovského

16

6. Cesta ke kulturní památce Soubor automobilů, motorů, podvozků a kočárů Tatra Kopřivnice jak svou celistvostí, tak i unikátností většiny jednotlivých věcí náleží k nejkvalitnějším souborům svého druhu, přesahující svým významem rámec České republiky. Předmětný soubor dokládá vynikající podrobnosti jak k vývoji přední české firmy, tak také výrobní řadu odpovídajících dopravních prostředků.20 Takto je sbírka popsána v rozhodnutí ministerstva kultury ze dne 22. 5. 2000. Tímto rozhodnutím byly provedeny doposud poslední úpravy ohledně kolekce automobilů značky Tatra a jejich prohlášení kulturními památkami. Prohlášení tohoto souboru bylo totiž provedeno ve dvou etapách, přičemž poslední byla dokončena právě roku 2000.

Jedinečnost sbírky si uvědomovali především pracovníci technického muzea a vždy tak ke sbírce přistupovali. Skutečné legislativní kroky ve věci prohlášení tohoto souboru za kulturní památku proběhly roku 1994. Konkrétně tak bylo učiněno 29. 11. 1994, kdy podalo Národní technické muzeum návrh na prohlášení souboru 46 automobilů za kulturní památku. Národní technické muzeum tak učinilo na základě popudu, tehdejšího ředitele Technického muzea v Kopřivnici, Karla Rosekranze.21

Důvodem zahájení procesu prohlášení tohoto souboru automobilů za kulturní památku byly v roce 1994 obavy muzejních pracovníků. Tehdejší vedení podniku Tatra rozhodlo o uzavření muzea pro veřejnost. Mělo tak být učiněno 1. 1. 1995 z důvodu rekonstrukce výstavního pavilónu s tím, že veškeré exponáty měly být přesunuty do prostor podniku a zde uzamčeny. Vyvstala obava o bezpečnost sbírky. Předpokládané prostory deponování exponátů po dobu rekonstrukce byly zcela nevyhovující. Především po stránce ochrany před krádežemi a nedovoleným vstupem do prostor. Na základě těchto obav se tehdejší ředitel Karel Rosenkranz rozhodl podat generálnímu řediteli podniku Tatra Karlu Benedovi návrh na opravy stávající výstavní budovy, při níž nebylo zcela nutné uzavírat celou výstavní halu a docházelo by pouze k částečnému omezení provozu muzea. Bohužel jeho návrh nebyl ani projednán a v lednu roku 1995 byl Karel Rosenkranz propuštěn ze své pozice ředitele technického muzea z důvodu organizačních změn.22

20 Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM., Rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku, Ministerstvo kultury České republiky, 2000 21Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Návrh na prohlášení věci za kulturní památku. Ministerstvo kultury, 1994 22 Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Korespondence mezi Karlem Rozenkrancem a dalšími stranami. 1995 17

Rozhodnutí o propuštění Rosenkranze bylo zcela nečekané a ze strany spolupracovníků muzea velmi špatně přijato. K mnoha požadavkům na přehodnocení tohoto účelového rozhodnutí se připojil tehdejší ředitel Národního technického muzea Ivo Janoušek. Žádostem však firma Tatra nevyhověla. Celá situace kolem uzavření muzea a propuštění jeho ředitele spustila poměrně velkou mediální kauzu spojenou s obavami z rozprodání sbírky. Této myšlence napomáhal také fakt, že podnik byl ve značné finanční ztrátě a na opravu výstavních prostor a provoz muzea byly minimální prostředky. Záměr prodeje sbírky byl po celou dobu podnikem Tatra vyvracen a nebyl nikdy potvrzen.

Opodstatněnost obav z rozprodání sbírky lze dnes jen těžko potvrdit. Každopádně díky krokům, které učinil Karel Rosenkranz na podzim roku 1994, bylo 19. 12. 1994 zahájeno řízení o prohlášení sbírky za kulturní památku. Díky tomuto se na tento soubor automobilů vztahovalo ustanovení §3 zákona č.20/1987 Sb., o státní památkové péči. Důsledkem toho byly vozy chráněny před zničením, poškozením a ministerstvo kultury by muselo být informováno o každé změně vlastníka. Ke konečnému prohlášení vybraného souboru 46-ti vozů za kulturní památku, došlo v roce 1997. Podniku Tatra a.s. bylo toto rozhodnutí zasláno dopisem MK 15265/94 ze dne 18. 6. 1997.

Jak už bylo na začátku zmíněno, proces prohlášení aktuálního souboru automobilů Tatra za kulturní památku, měl dvě etapy. Roku 1999 byla podána žádost na rozšíření souboru automobilů prohlášených za národní kulturní památku. Tímto byla započata druhá etapa. Podal ji Ing. Lumír Kaválek ředitel Regionálního muzea v Kopřivnici o.p.s. dne 24. 8. 1999. V uplynulých dvou letech od vyhlášení původní části sbírky za kulturní památku muzeum nově uspořádalo celou sbírku. Získalo nové související dokumenty a vyhodnotilo nové faktory ovlivňující výpovědní hodnotu celé sbírky. Z tohoto důvodu navrhlo dalších 24 automobilů, 10 automobilových podvozků a železničních vozidel, 15 automobilových motorů a 6 kočárů. Ministerstvo kultury v této záležitosti zaslalo vyjádření vlastníkovi předmětů, tedy podniku Tatra. Tatra Kopřivnice a.s. se k tomuto návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Pro přijetí tohoto dalšího souboru se kladně vyjádřil okresní úřad Nového Jičína, oddělení ochrany památek a Památkový ústav v Ostravě. Obě tyto organizace prohlásily, že se jedná o jedinečný a hodnotný soubor. Na základě tohoto kladného vyjádření bylo žádosti vyhověno

18

a soubor automobilů, motorů, podvozků a kočárů, byl prohlášen kulturní památkou. Rozhodnutí bylo zasláno firmě tatra dopisem MK ČR 11.108/1999 ze dne 22. 5. 2000.23

6.1 Slovenská strela Jedinečnou pozici má ve sbírce motorový železniční vůz Slovenská strela. Jednalo se o výjimečný technický a konstrukčně provedený vůz, který byl vyroben roku 1936. V podniku Tatra byly zkonstruovány pouze dva exempláře, které jezdily na trase mezi Prahou a Bratislavou. Tento motorový vůz by schopen dosáhnout maximální možné rychlosti 130 km/h, což bylo na tehdejší poměry velice rychlé. Na jeho vzniku se podílely významné osobnosti meziválečné československé techniky Hans Ledwinka, Josef Sousedík a Alois Sperlich. Od roku 1939 a během okupace, byl provoz strely mezi Prahou a Bratislavou přerušen, později pak alternovali na express mezi Prahou a Brnem. Nakonec skončily jako rezervy. Roku 1953 byl vůz číslo M 290.001 jako první vyřazen a předán do vagonky ve Studénce, kde v šedesátých letech vyhořel. Druhý vůz číslo M 290.002 sloužil depu Libeň až do roku 1960, kdy byl předán do sbírky Lašského muzea v Kopřivnici.24

Slovenská strela je zcela mimořádnou jednotlivostí ve sbírce. Patřila do souboru vozů, které byly prohlášeny za kulturní památku roku 2000. Postup a důvody prohlášení byly popsány výše. Následovně u tohoto motorového vozu došlo k přehodnocení významu a 1. července 2010 byl prohlášen za národní kulturní památku.25

23 Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Korespondence mezi Lumírem Kaválkem a Ministerstvem kultury. 1999 24 ZEITHAMMER, Karel. Slovenská strela. In 100. Výročí zahájení automobilové výroby v TATŘĚ v Kopřivnici. Praha: Národní technické muzeum, 1997, s. 92- 95 25 Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Základní zhodnocení tovární sbírky společnosti Tatra a. s. 2013. 19

7. Současný právní charakter Technického muzea v Kopřivnici Sbírka automobilů Tatra se začala formovat roku 1953, kdy bylo rozhodnuto, že se tehdejší Lašské muzeum bude specializovat na automobilový průmysl. Samotné Technické muzeum pak vzniká roku 1967, kdy bylo převzato n. p. Tatra. Tatra následně muzeum provozuje jako podnikové muzeum a to až do konce roku 1997. V 90. letech došlo k privatizaci n. p. Tatra a součástí nově vzniklé společnosti Tatra, a.s. se stalo i technické muzeum včetně kompletního sbírkového fondu. Nově vzniklá společnost Tatra a.s. však neměla valné obchodní úspěchy, které by ji dovolovaly adekvátně financovat řádný chod muzea.

Aktuální právní charakter Technického muzea se zformoval na konci roku 1997. Dne 22. 12. 1997 bylo na základě společného rozhodnutí Tatra, a. s. Kopřivnice a Města Kopřivnice založeno Regionální muzeum v Kopřivnici, o.p.s. RMK o.p.s. jedná jako muzeum ve smyslu aktuálně platného zákona č. 122/2000 o ochraně sbírek muzejní povahy a je poskytovatelem standardizovaných veřejných služeb ve smyslu ustanovení § 2 odst. 7 zákona č. 122/2000 Sb., ve znění zákona č. 483/2004 Sb. Tato organizace současně provozuje Technické muzeum Tatra, Expozici Emila a Dany Zátopkových, Muzeum Fojtství a Lašské muzeum v Šustalově vile.26

Zakladateli obecně prospěšné společnosti jsou Tatra, a. s. a město Kopřivnice. Oba tyto orgány při založení Regionálního muzea Kopřivnice vložily jak peněžní tak nepeněžní vklad v podobě movitého, či nemovitého majetku. Ke dni 1. 4. 1998 byl zaměstnancům změněn pracovně právní vztah ve prospěch nově založeného RMK. Nově vzniklá obecně prospěšná společnost rovněž převzala správu sbírky automobilů Tatra. Tatra a.s. tak učinila na základě vzájemného zápočtu faktur.27 Mezi Tatrou a.s. a obecně prospěšnou společností bylo podepsáno hned několik smluv, které zaštiťují dohodu ohledně správy sbírek.

7.1 Smlouvy tykající se správy sbírky uzavřené mezi Regionálním muzeem Kopřivnice o. p. s. a Tatrou a.s.

7.1.1 Mandátní smlouva (správa sbírek) 1. 4. 1998 Jak již napovídá samotný název, jedná se o smlouvu mezi Tatra a. s. a RMK, o.p.s. o správě sbírky automobilů značky Tatra. Smlouva je mezi subjekty uzavřena na dobu

26 Výroční zpráva, Regionální muzeum Kopřivnice o.p.s. 2014[online]. Kopřivnice, 2015. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW : 27 Úhrada vypůjčeného na jedné straně a úhrada nákladů na správu sbírkových předmětů na straně druhé. 20

neurčitou. RMK, o.p.s. je v této smlouvě zavázáno k odborné muzejní činnosti a odborné správě sbírkových předmětů společnosti Tatra a. s.

RMK, o.p.s. zajišťuje:

Průběžnou a pravidelnou technickou, technologickou, údržbářskou, profylaktickou, konzervátorskou a restaurátorskou péči. Potřebnou muzejní a technickou původní dokumentaci sbírek ve smyslu platných zákonů, včetně jejich udržování a archivaci. Odpovídá za uložení sbírkového fondu v prostorách zabezpečujících zachování jeho stavu, výpovědní muzejní hodnoty, jeho nezcizitelnost a nepoškoditelnost vlivem působení povětrnostních, chemických a mechanických vlivů, stejně jako působení třetích osob.

7.1.2 Mandátní smlouva (prezentace) 1. 4. 1998 Jedná se o smlouvu týkající se prezentace souboru sbírkových předmětů, výrobků, historie a činnost a.s. Tatra.

RMK, o. p. s. zajišťuje:

Prezentaci v celém sortimentu výstavních a muzejních prostor, nejvhodnějšími marketingovými, propagačními, reklamními, expozičními a výstavními prostředky dle charakteru hlavní činnosti RMK, o.p.s. a její vlastní volby. Dále pak zabezpečení prezentovaných předmětů odpovídajícími mechanickými a elektronickými systémy nebo lidskou ostrahou tak, aby nemohlo dojít k jejich odcizení, zneužití třetí osobou či poškození. Dosažení optimálních ekonomických i prezentačních výsledků při vzájemné spolupráci s Tatra a. s. s přihlédnutím k zásadám podnikatelské etiky, poskytovat si pomoc a vyměňovat si vzájemně informace.

V roce 2012 se dostala společnost Tatra a.s. do insolvence a bylo s ní zahájeno exekuční řízení. Následující rok byla v tomto řízení zakoupena jako celek novou společností TATRA TRUCKS a. s. Tato firma jako nový vlastník společnosti převzala veškerá práva, závazky i pohledávky původní společnosti Tatra a. s. je tedy jejím přímým nástupcem.28

28Výroční zpráva, Regionální muzeum Kopřivnice o.p.s. 2014[online]. Kopřivnice, 2015. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW : 21

8. Odborní pracovníci Technického muzea Tatra Obecně odbornými muzejními pracovníky chápeme osoby, které mají odpovídající univerzitní, technické a odborné vzdělání. Toto vzdělání by mělo být průběžně doplňováno, aby mohli pracovníci plnit úkoly v rámci muzea a při péči o kulturní dědictví.29

Cíleně se zaměříme na činnost kurátora muzea. Pozici kurátora jako pracovníka můžeme definovat následovně. Kurátor je bezprostředním tvůrcem a správcem sbírky, rozhodujícím způsobem se podílí na přípravě strategie sbírky, předkládá návrhy na získání nových přírůstků, případně na výměnu, nebo jejich vyřazení. Je organizátorem sběru a měl by také sám sbírat. Organizuje a provádí výzkum prostředí, z nějž jsou získávány předměty. Shromažďuje a vytváří průvodní dokumentaci. Spravuje studijní a pomocný materiál vztahující se ke sbírce. Organizuje a provádí odbornou správu sbírky, tedy evidenci, inventarizaci, třídění, ukládání atd.30

Výše je popsána činnost kurátora jakožto správce a tvůrce sbírky, uvedenou charakteristiku chápeme v muzejní praxi obsáhleji. Odbornými muzejními pracovníky se stávají lidé rozdílných kvalifikací a odborných zkušeností, což je velkou devizou v péči o sbírkový fond. V současnosti se interdisciplinární funkce kurátora posouvá do pozadí a z jeho pracovní náplně vzešly další činnosti, jakou jsou lektor, muzejní pedagog, registrátor, nebo administrátor. V případě, kdy je kurátor vyloučen z komunikace s návštěvníky, může dojít k tomu, že budou vytvářeny sbírky, které nebude možné dostatečně prezentovat, ani za pomoci muzejních pedagogů.31

29 Profesionální a etický kodex muzeí. [online]. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW: 30 ŽALMAN Jiří. Sbírkotvorná činnost muzeí a správa sbírek muzejní povahy. In Úvod do muzejní praxe: Učební texty. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010, s. 80–82. ISBN 978-80-86611-40-2 31 DOUŠA, Pavel. Od kurátora k autoru výstavy. In Muzeum a změna III.: Sborník z mezinárodní muzeologické konference, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, s. 68–69. ISBN 978-80-86611-34-1 22

Trend, který je popisován výše, se Technickému muzeu Tatra zcela vyhýbá. Zde naopak nastává opačná situace. Práci, kterou v jiných muzeích zastává hned několik různých profesí, vykonávají pouze kurátoři sbírky. V muzeu aktuálně pracují čtyři kurátoři.32 Jejich činnost tedy prostupuje napříč jednotlivými aspekty muzejní profese.

V souladu s náplní práce kurátora se zaměstnanci muzea věnují především správě sbírky. Zpracovávají evidenci jednotlivých sbírkových předmětů a archivních fondů muzea. Tato činnost byla v minulosti poměrně zanedbána. Existuje pouze inventární kniha a kompletní soupis sbírkových předmětů v programu Microsoft Word, který postrádá bližší informace týkající se historie jednotlivých předmětů. Důvodem je fakt, že v muzeu dlouhá léta nepůsobili zaměstnanci s muzeologickou kvalifikací. Jednalo se o odborníky spíše po stránce technické. V současnosti někteří zaměstnanci mají již humanitní vzdělání, přímo muzeologickou odbornost doposud nikdo.

Muzeum má ve správě rozsáhle archivní fondy a dokumenty spojené s činností podniku Tatra, které stále čekají na zpracování. Zpracování těchto fondů a vytvoření adekvátní evidence sbírkových předmětů je tedy jeden z hlavních cílů, který si pracovníci muzea stanovili. Muzeum již několik let disponuje programem Demus, který zakoupilo za účelem evidence. Pravdou však je, že evidenci v tomto programu začali provádět teprve nedávno. Aktuálně jsou do programu zapisovány veškeré sbírkové předměty a archiválie, které muzeum vlastní. Pro účely evidence byla sbírka rozdělena celkem do 20 podsbírek, nicméně je vysoce pravděpodobné, že se tento počet ještě rozroste. Jak sami pracovníci přiznávají, některé archivní fondy nebyly vůbec zpracovány a je tedy možné, že jim bude věnována samostatná podsbírka.

Přestože aktuálně probíhá proces evidence v programu Demus, sbírky automobilů značky Tatra, která je aktuálně ve vlastnictví firmy Tatra Trucks a.s. se tato evidence netýká. Do programu budou zaneseny pouze ty předměty a archiválie, kterou jsou ve vlastnictví regionálního muzea v Kopřivnici o. p. s.33 I tato sbírka Tatry bude v budoucnu nově zanesena

32 Součástí práce kurátorů je vedení také archívu Technického muzea Tatra. Archív je aktuálně rozdělen do 7 archivních fondů. Je zde uložena především technická dokumentace Tatry a obchodní a servisní dokumentace. Současný stav archívu je nedostatečný, chybí popisy jednotlivých archiválií a signatury. Vzhledem k nedostačujícímu stavu je od konce roku 2014 prováděna nová evidence, která je v tomto roce postupně zapisována do programu Demus. 33 Regionální muzeum v Kopřivnici o. p. s. je vlastníkem některých vystavených sbírkových předmětů. Tato skutečnost byla konzultována s muzejními pracovníky. Není to běžná situace, muzea bývají většinou pouze správci sbírek. 23

do elektronické podoby evidence, ale jak sami pracovníci potvrzují, s největší pravděpodobností se nebude jednat o program Demus. Otázka jakého programu využijí je zatím otevřena. Evidence muzejních sbírkových předmětů probíhá oddělené v závislosti na vlastnictví jednotlivých předmětů, přičemž většinovým vlastníkem je Tatra Trucks a.s., menšinovým Regionální muzeum v Kopřivnici. Muzejní pracovníci spravují také sbírku ve vlastnictví města Kopřivnice, v rámci Technického muzea Tatra se jedná o sbírkové předměty z expozice Emila a Dany Zátopkových.34 Základní povinností každého správce majetku je ho evidovat a řádně se o něj starat.35 Muzeum zajišťuje odbornou péči o sbírky bez rozdílu majitele, ale evidence je rozdílná. V budoucnu by bylo jistě na místě vést evidenci jednotně nehledě na vlastnictví. Rovněž by měl být správně využit stejný program, tedy Demus, aby záznamy byly jednotné.

Problematika rozdílného přístupu ke sbírkovým předmětům je evidentní také na inventarizaci.

Smyslem inventarizace je srovnání evidenčních záznamů s vlastními sbírkovými předměty, ověření existence předmětu a porovnání adekvátnosti evidenčních záznamů. Inventarizace by měla probíhat soustavně a muzeum by mělo být schopno inventarizovat vždy alespoň 5 % z celkového počtu sbírkových předmětů.36

Přestože je muzeum správcem a odborní pracovníci provádějí každoroční inventarizaci, týká se pouze sbírkových předmětů ve vlastnictví Regionálního muzea v Kopřivnici.37 V současnosti tyto sbírkové předměty nejsou zapsány v centrální evidenci sbírek a nejsou tedy inventarizovány dle § 12 zákonu 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy. Po vzniku RMK došlo ke sloučení sbírkových předmětů a předmětů v účetní evidenci a inventarizace začala být prováděna na základě účetního seznamu. Bohužel je tento postup pro muzeum nevhodný. Nastávaly případy, kdy sbírkové předměty s pořizovací cenou do 500,- Kč byly označeny jako spotřební a vůbec se nedostaly do účetnictví. Díky tomu docházelo při inventurách k nesrovnalostem a problémům v dohledání. Bohužel je ze strany vedení muzea účetní inventarizaci stále připisována větší váha, nežli muzejní. Muzejní kurátoři však iniciují

34 Jedná se o samostatnou sbírku, které se tato práce nevěnuje. 35 ŽALMAN Jiří. Sbírkotvorná činnost muzeí a správa sbírek muzejní povahy. In Úvod do muzejní praxe: Učební texty. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010, s. 93. ISBN 978-80-86611-40-2 36 Tamtéř. s. 101–102 37 Dále jen RMK 24

pro sbírkové předměty vhodnější formu inventarizace již podle zákona č. 122/2000 Sb., v niž hodlají využívat podporu evidence sbírkových předmětů v programu Demus.

Co se týče sbírkových předmětů patřících firmě Tatra Trucks a. s. a Městu Kopřivnice, u těch muzeum inventarizaci neprovádí. Každoročně jsou tímto pověřeni přímo zaměstnanci společnosti nebo města, nikoli muzejní pracovníci. Jedná se zcela o unikátní přístup, který není v muzejní praxi běžný. V obou případech se jedná o inventarizaci založenou čistě na zákonu o účetnictví.38

Kurátor by měl mimo jiné rovněž pracovat na výzkumných projektech, publikovat informační a dokumentární materiály o sbírkách či výstavách. Měl by navrhovat a realizovat dočasné či trvalé výstavy a podílet se na aktivitách muzea pro návštěvníky a veřejnost.39

Výše popsané činnosti zabírají kurátorům Technického muzea Tatra většinu pracovní náplně. Muzeum pořádá okolo čtyř krátkodobých výstav ročně, ale jsou i výjimky, jako v roce 2014, kdy byla pořádána pouze jedna výstava. Oproti kolegům z Muzea Fojtství, nebo Lašského muzea v Šustalově vile se jedná zhruba o poloviční frekvenci výstav. Všechna tři muzea spadají pod Regionální muzeum v Kopřivnici o. p. s. Počet výstav je však do značné míry ovlivněn dalšími aspekty práce kurátorů technického muzea, jako je badatelská a průvodcovská činnost (viz dále). Další roli v počtu pořádaných výstav ovlivňuje samotná organizace. Pracovníci Technického muzea Tatra, v návaznosti na finanční prostředky, provádějí veškeré úkony spjaté s tvorbou výstavy. Osobně zajišťují například i grafické ztvárnění doprovodných materiálů. Proto je pořádání každé výstavy velice časově náročné vzhledem k ostatním denním činnostem. Není možné odborně garantovat větší počet muzejních výstav. Samotné výstavy však nejsou jediná činnost zaměřená na potenciální návštěvníky. Muzeum se již řadu let účastní různých automobilových akcí. Jedná se především o různé závody, nebo srazy veteránů. Tyto akce jsou jedinečnou příležitostí pro propagaci muzea. Srazy veteránů hojně navštěvuje veřejnost, kterou tyto technické památky zajímají.

Technické muzeum Tatra nenabízí ve své standardní nabídce služby průvodce. Expozice je koncipována pro samostatnou prohlídku. Průvodce při prohlídce nahrazují audio- video boxy, tištěné popisky ve třech jazykových mutacích a QR kódy, které může návštěvník

38 Inventarizace na základě Zákona o účetnictví 563/1991 Sb. 39 RUGE, Angelika. Museum professions- A European Frame of Reference [online]. 2008. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW: 25

naskenovat pomocí svého chytrého telefonu, popřípadě mu je chytrý telefon zapůjčen při vstupu do muzea. Průvodcovské služby jsou v muzeu chápány jako nadstandard a jsou prováděny právě kurátory muzea, což není v muzejní praxi běžné. Tuto službu je třeba v muzeu předem objednat a využívají ji proto spíše početnější skupiny případně zahraniční návštěvníci. Tato pro muzeum specifická činnost je pro muzeum ekonomicky efektivní, například roku 2014 se díky prohlídkám vedeným kurátory podařilo získat sumu 89 600 Kč.40

Technické muzeum Tatra rovněž nabízí odborné rady k problematice vozů značky Tatra, k čemuž jsou využívány placené služby, které poskytuje muzejní archiv. Jedná se především o dohledávání informací k historii jednotlivých vozů, dobových fotografií, nebo jiné dokumentace. Pracovníci jsou rovněž schopni zajistit na objednávku a po ověření všech potřebných informací, certifikát o pravosti vozidla. Dotazy a požadavky tohoto typu jsou velmi časté a kurátoři jich zpracovávají velké množství. Tato činnost pro veřejnost je tak jednou z hlavních náplní práce kurátorů technického muzea. Stejně jako u průvodcovství i tato aktivita je pro muzeum ekonomicky přínosná. Opět můžeme uvést ukázku roku 2014, kdy si tímto muzeum vydělalo 42 798 Kč. 41

Další stěžejní činností pracovníků Technického muzea Tatra je spolupráce při tvorbě řady publikací a periodik. Muzeum se větší či menší měrou podílí prakticky na většině publikací věnujících se problematice automobilů značky Tatra, nebo vývoji automobilismu všeobecně. Každoročně se tak odborně podílejí na vzniku řady publikací ať už u nás nebo v zahraničí. Kurátoři rovněž přispívají svými vlastními články do vybraných periodik např. do Vlastivědného sborníku Novojičínska. Poměrně nedávno začala spolupráce s magazínem Oldtimer. Jedná se o měsíční periodikum zaměřené na příznivce automobilových veteránů. Muzejní pracovníci přispívají do každého čísla periodika. Tato činnost opět dostává muzeum Tatra do povědomí širší veřejnosti a slouží jako zdařilý reklamní prvek.

Kurátoři Technického muzea Tatra jsou jistě odborníci se zaměřením na technický ráz muzea. V tomto směru provádějí odbornou a vědeckou činnost na vysoké úrovni. Co ovšem v muzeu schází a teprve nyní se ho postupně snaží zajistit, je muzeologický přístup k vedení sbírky. Muzeum nikdy nebude zcela standardní už vzhledem k množství vlastníků sbírek.

40Výroční zpráva, Regionální muzeum Kopřivnice o.p.s. 2014[online]. Kopřivnice, 2015. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW : 41Výroční zpráva, Regionální muzeum Kopřivnice o.p.s. 2014[online]. Kopřivnice, 2015. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW :

26

Nicméně existují aspekty muzejní práce, které je v budoucnu třeba kvalifikovaně zajistit. Především se jedná o otázku evidence a inventarizace. V tuto chvíli je tato otázka stále zajištěna neodborně a i přes veškeré snahy kurátorů neodpovídá standardní muzejní praxi. Rovněž dlouholetý přístup, který se zaměřoval čistě na technické aspekty vedení sbírky, způsobil nedostatky v evidenci sbírky, které dnes půjde jen těžce napravit. Zajistit odbornou stránku a řádnou evidenci je teď jeden z hlavních úkolů, kterému se v muzeu věnují.

8.1 Restaurátorská dílna Technické muzeum Tatra disponuje restaurátorskou dílnou, kde jsou zaměstnány dvě osoby. Pojem dílny je výstižné označení. Nelze a ani není možné srovnávat tuto dílnu s restaurátorskými nebo konzervátorskými laboratořemi. Místní zaměstnanci jsou především schopní mechanici, nikoli vědci. Neprovádí žádné výzkumy, snaží se především udržet sbírkové exponáty v dobrém stavu a chodu. Nelze říci, že by to pro muzeum byl významný nedostatek. Exponáty jsou především automobily, motory apod. Bez dostatečného vzdělání v oblasti automechaniky není možné zajistit trvalou funkčnost exponátů. V případě sbírek motorových vozidel je jejich funkčnost částí výpovědní hodnoty, o kterou v případě nepojízdnosti exponát přichází. K běžným pracovním činnostem zaměstnanců restaurátorské dílny patří oprava motorů, brzd, podvozků a dalších součástí vozů. Neprovádějí detailnější renovační zásahy spojené například s čalouněním interiéru. V případě kdy muzeum chce takto renovovat celý vůz, obracejí se na odborné firmy a podniky, které se zaměřuji na renovaci veteránů.

27

9. Vývoj sbírky Sbírka automobilů již podle svého názvu evokuje co je jejím obsahem. Dokumentuje historii a vývoj naší nejstarší domácí automobilky. Koncept není zaměřen pouze na sériově vyráběné vozy, ale také na prototypy nebo sportovní vozy a s nimi spojená ocenění, které automobilka získávala jak na našich, tak na zahraničních okruzích. Jedná se jistě o unikátní souhrn sbírkových předmětů, které jsou jako celek nenahraditelnou ukázkou historie jednoho velmi významného podniku. V následující části se pokusíme sledovat vývoj sbírky v chronologickém sledu.

Při sestavení vývoje jsme vycházeli z několika zdrojů, které jsou výsledkem činnosti muzea. Jedná se o následující dokumenty: Inventární kniha, Činnosti technického muzea Tatra a Výroční zprávy regionálního muzea v Kopřivnici. Základním dokumentem je inventární kniha se standardními záznamy a datu pořízení a způsobu nabytí. Evidenční záznamy však nejsou bohužel vždy kompletní, nejčastěji je tomu v případě modelů automobilů. Nejkvalitněji zpracovaná evidence se nachází v archívu společnosti Tatra Trucks a. s.42 Zprávy označené jako Činnost Technického muzea, mapují vždy jeden rok existence muzea. Dochovány jsou však jen z let 1975 - 1988 s výjimkou jedné z roku 1994, která je současně jediným zachovaným porevolučním zástupcem této evidence. Následují pak až výroční zprávy po převzetí sbírky Regionálním muzeem Kopřivnice o. p. s. Zprávy o činnosti jsou děleny do sekcí věnovaných návštěvnosti z pohledu roční sumarizace počtu návštěvníků, věkových kategorií a národností. Dále se pak věnuje akcím konaným v muzeu a veškerým propagačním a podpůrným programům, spolupráci s televizí či tiskem. V neposlední řadě shrnuje informace ohledně zajištění chodu muzea. Pro tuto práci je však nejzajímavější částí sekce s názvem přírůstky nových exponátů. Nástupcem dokumentu Činnosti technického muzea se v jistém ohledu staly Výroční zprávy Regionálního muzea v Kopřivnici, kde je Technickému muzea Tatra věnována samostatná část. Nejedná se však o tak podrobný popis, jako tomu bylo v případě předchozího dokumentu. Jako v předešlém případě zde nalezneme především informace, týkající se návštěvnosti a akcí pořádaných muzeem. Samozřejmě i zde je sekce, která je věnovaná odborné činnosti, především se jedná o služby archívu a nadstandardní služby pro návštěvníky. I v tomto dokumentu se setkáváme s informací ohledně nárůstu sbírky jen velmi okrajově. Sbírka v posledních několika letech nebyla

42 Archiv firma Tatra Trucks a.s. Fond TATRA- Kombinát Kopřivnice (1946-1991). Činnosti Technického muzea Tatra

28

rozšiřována a setkáváme se spíše s informacemi věnujícími se renovačním a restaurátorským zákrokům na jednotlivých exponátech. Samostatným dokumentem, který rovněž slouží jako cenný zdroj informací, je Průvodní zpráva k převodu Lašského muzea pod závod Tatra. Tato zpráva krom majetkoprávní a personální otázky obsahuje také informace o akviziční činnosti. Ve zprávě je v rámci muzea jasně definováno oddělení automobilového průmyslu. V této části jsou zmínky o akvizicích a restaurátorských pracích.

Zdrojem informací, které nepochází z činností muzea, se staly zápisky Josefa Veřmiřovského, které byly nalezeny v archívu Technického muzea Tatra ve fondu rodiny Veřmiřovských, nejsou ještě zcela zpracovány. Josef Veřmiřovský nám zprostředkovává osobní pohled na budování sbírky, díky kterému je možné učinit si celkem reálnou představu o fungování muzea v jeho počátcích. Je z nich patrné, že se jednalo především o práci v terénu.

9.1 Počátky sbírky do roku 1967 Přestože první vůz získalo Lašské muzeum již roku 1947, sbírka sama se začíná utvářet spíše až v 50. letech. Roku 1953, v návaznosti na průmyslový ráz místního kraje, se muzeum rozhodlo specializovat na automobilový a keramický průmysl. Tehdy muzeum pod vedením Emila Hanzelky a s velkým přispěním Josefa Veřmířovského začalo s formováním sbírky. Tento první úsek je věnovaný především počátkům akviziční činnosti a je ohraničen rokem 1967. Tímto rokem se sice nijak výrazně nemění charakter muzea nebo jeho činnost, ale muzeum bylo převedeno pod správu n. p. Tatra a díky tomu, se změnil poměr způsobu nabytí nových exponátů. Muzeum zpočátku řešilo především existenční problémy spojené s nedostatkem financí, na což si ve svých záznamech stěžoval také Josef Veřmiřovský. Dalším problémem, který muzeum řešilo, byly nevyhovující prostory, které se podařilo částečně nahradit v roce 1962, kdy byla k muzeu přistavěna další nízká budova.

Krom výše zmíněného automobilu se v prvních několika letech jen výjimečně setkáváme s přírůstky v podobě kompletních automobilů. Většina akvizic jsou motory, podvozky a různé díly. V prvních několika letech utváření sbírky bylo získáno více jednotlivých dílů než v následujících letech trvání muzea. Koncepce sbírky ani sbírkotvorný plán nebyly jasně definovány a předmět akvizice bylo cokoliv týkající se Tatry. Akvizice probíhaly spíše sběratelskou cestou v závislosti na nabídce a finančních možnostech muzea, bez snahy po koncepčnějším postupu v oblasti evaluace sbírky.

29

V rámci akviziční činnosti se nejčastěji setkáváme s darem či koupí. Tyto dva způsoby nabytí sbírkových předmětů zcela dominují. Nalezneme také výjimky, jako případy směny ať již za jiný typ automobilu, nebo případně za železný šrot. Příkladem tohoto typu akvizice je nabytí vozu Tatra V 570 čtyřmístný prototyp lidového vozu, který byl roku 1964 vyměněn za vůz Tatra T 57 b. Častěji se setkáváme s darem v případě kompletních automobilů, součástky byly většinou kupovány. V tomto hrála velkou roli především cena, která v případě součástek byla výrazně nižší než u automobilů. Mezi dárci jednotlivých vozů dominují především sbory požární ochrany. Koupě probíhala nejčastěji od soukromých osob. Objevuje se také několik případů, kdy byl muzeu automobil, či motor věnován přímo z n. p. Tatra. Tatra tak již v počátcích projevila zájem se na sbírce částečně podílet. Setkáme se také s případem pomoci v rámci muzejní sféry. Roku 1960 byly získány Aerosáně TATRA V 855. Jednalo se o prototyp, který do sbírky bezplatně převedlo Národní technické muzeum Praha.43

9.2 Sbírka mezi lety 1967-1988 Roku 1967 bylo v rámci reorganizace muzejní sítě muzeum převedeno pod správu n. p. Tatra. Tímto se Tatra začíná přímo angažovat ve formování sbírky. Při analýze tohoto úseku opět vycházíme z inventární knihy.44 Zároveň se již můžeme opřít o podrobnější dokumenty, jako byly zprávy o Činnosti technického muzea dochované od roku 1975.45 Pro předchozí období jsou relevantními prameny Inventární kniha a Průvodní zpráva k převodu Lašského muzea pod závod Tatra.46

Po akviziční stránce se v záznamech o nabytí stále setkáváme s příklady daru či koupě. Přičemž koupě je v těchto letech již častější. Ve výrazně větší míře probíhala akvizice formou převodu vozu z některých oddělení n. p. Tatra, která také začala muzeum využívat pro svou propagační agendu. Z tohoto důvodu byla do sbírky převedena řada prototypů a upravených závodních vozů. Tento typ přírůstků exponátů je procentuálně nejčastější akvizicí.

Z různých sekcí podniku Tatra byly do muzea převáděny rozdílné typy vozů, což souvisí s jejich profesní profilací. Z oddělení technického vývoje Tatra převedla především

43 Technické muzeum Tatra. Inventární kniha 44 Technické muzeum Tatra. Inventární kniha 45 Archiv firma Tatra Trucks a.s. Fond TATRA- Kombinát Kopřivnice (1946-1991), Činnosti Technického muzea Tatra 46 Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM, Průvodní zpráva k převodu Lašského muzea pod závod Tatra Kopřivnice. 1967 30

závodní typy automobilů případně prototypy vozů či motorů. Naopak z oddělení dopravy podnik Tatra předal pod správu muzea především nákladní automobily.

V tomto období se setkáváme s unikátnějším způsobem nabytí exponátu do sbírky, jedná se o tzv. opakovanou stavbu. Opakovanou stavbou rozumíme, nově postavený vůz na základě původní technické dokumentace. Ve sbírce nalezneme dva vozy, které byly takto nabyty. Jsou to automobil Präsident, první kopřivnický automobil z roku 1897 a první nákladní automobil z roku 1898. Práce na automobilu Präsident byla započata roku 1974 a dokončena byla roku 1977, následně byl vůz předán do expozice. Na druhém voze začaly práce ještě téhož roku a první nákladní automobil byl do expozice převeden roku 1979. S dalším netradičním způsobem nabytí exponátu se setkáváme v roce 1987. Automobil typu Tatra 57 K byl sestaven z několika exponátů, které muzeum mělo již ve sbírce. Tímto byly jednotlivé exponáty, ze kterých se vůz skládá, vyřazeny a automobil byl zapsán pod novým inventárním číslem.47

Docházelo rovněž k akvizici v rámci mezinárodní spolupráce, do značné míry limitované aktuální politickou situací v zemi. Proto v tomto období nalezneme pouze dva případy takové akvizice. Jedná se o vůz typu Tatra 87 limuzína, kterou do sbírky věnoval maršál armády Sovětského svazu Andrej Ivanovič. Dalším příkladem zahraniční akvizice je vůz Tatra 600 tatraplán Sodomka, které muzeum získalo roku 1976. Původním majitelem tohoto vozu byl J. V. Stalin. Vůz byl vyměněn ing. V. S. Gradovem za automobil typu T 603.48

Roku 1984 se setkáváme s akvizicí díky konfiskaci. V průběhu let se jedná o jediný případ získání sbírkového předmětu tímto způsobem. V tehdejší době se nejednalo o neobvyklý jev, mnohé sbírky muzejní povahy získaly tímto způsobem cenné exponáty. K nabytí došlo 7. srpna, kdy byly muzeu bezplatně věnovány hned čtyři vozy. Byly převezeny z Dubnicka u Zábřehu na Moravě a jednalo se o konfiskované vozy po majiteli, který se vystěhoval do SRN. Jednalo se o vozy Tatra 12 před dokončením renovace s nepůvodním motorem, Tatra 30 šestisedadlová limuzína s nepůvodní karosérií, Tatra 57 limuzína ve velmi špatném stavu, nekompletní motor a neoriginální karosérie. Tatra 57 kabriolet ve velmi podobném stavu.49

47 Technické muzeum Tatra. Inventární kniha 48 Technické muzeum Tatra. Inventární kniha 49 Archiv firma Tatra Trucks a.s. Fond TATRA- Kombinát Kopřivnice (1946-1991), Činnosti Technického muzea Tatra. 1984 31

V tomto období je třeba zmínit ještě jeden pro technické muzeum zcela výjimečný automobil. Jeho výjimečnost tkví v tom, co provázelo jeho pořízení do sbírky. Jedná se o vůz Tatra 601 Tatraplan Monte Carlo od pana Chabičovského z Uničova. V roce 1984 byla dle soudního znaleckého posudku stanovena kupní cena na 15 300 Kč. Umístění tohoto vozu v muzeu bylo značně ohroženo soudním sporem ukončeným ve prospěch muzea až v roce 1988. Soudní líčení trvalo tři a půl roku. Jednalo se o jediný soudní spor, které muzeum v tomto období řešilo.50

Výše zmíněné automobily ilustrují neobvyklé či významné druhy akvizic, které byly získány v tomto časovém úseku, definovány lety 1967–1988. Nárůst sbírky nebyl v průběhu sledovaného období vyrovnaný, akvizice měly kolísavou tendenci, přičemž v některých letech se nepodařilo sbírku obohatit žádným novým přírůstkem (např. V letech 1980–1981, 1985 a 1987). Důvodů bylo hned několik. Muzeum dlouhodobě odmítalo velké nákladní automobily, protože nedisponovalo žádnou krytou uzamykatelnou plochou. Pouze díky dobrým vztahům s Mototechnou mohli ponechat vozy na volné hlídané ploše určené pro firemní vozy. Nicméně se jednalo o prostory nevhodné z důvodu povětrnostních vlivů. Nedostatečné prostory nebyly jediný důvod omezení akviziční činnosti. Některé nabídky muzeum neakceptovalo kvůli duplicitě, nejednalo by se tedy o přínosnou akvizici z pohledu zhodnocení sbírky. Do sbírky nebyly rovněž přijímány vozy s malou autenticitou nebo nízkým potenciálem opravitelnosti. Problém autenticity je přitom aktuální i dnes. Automobil je především stroj a jako takový se ho v případě nefunkčnosti majitelé snažili opravit. Bohužel v případech neodborné opravy a náhrady různých dílů neznačkovými, ztrácejí vozy původní výpovědí hodnotu a pro sbírku nejsou plnohodnotným příspěvkem

9.3 Sbírka od roku 1989 do současnosti Další etapu vývoje sbírky vymezuje rok 1989 až současnost. Pro muzeum je tato etapa provázena značnými změnami a to především po právní stránce. V 90. letech došlo k privatizaci n. p. Tatra a vznikla zcela nová společnost Tatra a. s. Tato společnost získala celý sbírkový fond a samotné technické muzeum. Bohužel po obchodní stránce se nově vzniklé společnosti příliš nedařilo a s tím byly spojené také problémy správy sbírky. Tato skutečnost je zmíněna rovněž v dokumentu Činnosti muzea z roku 1994. To mělo negativní dopad na akviziční činnost. Muzeum nedisponovalo dostatečnými finančními prostředky, aby

50 Archiv firma Tatra Trucks a.s. Fond TATRA- Kombinát Kopřivnice (1946-1991), Činnosti Technického muzea Tatra. 1988 32

nakoupilo nabízené historické vozy. K velké změně došlo roku 1997, kdy na základě dohody mezi muzeem, společností Tatra a.s. a městem Kopřivnice, bylo založeno Regionální muzeum v Kopřivnici. Nově vzniklé muzeum přebralo veškeré personální závazky a správu sbírky.

Analýza akviziční činnosti opět probíhá na základě inventární knihy, zprávě o činnosti muzea z roku 1994 a nově na výročních zprávách Regionálního muzea v Kopřivnici. Oproti předešlému období je počet získaných předmětů nižší a to především díky výše zmíněným skutečnostem, Pokud srovnáme způsoby nabytí, dominují bezplatné převody z firmy Tatra. I nadále se rozšiřuje pomocí koupě, daru či výměny. Rovněž stále existovala spolupráce v muzejní sféře. Vojenské historické muzeum Praha darovalo roku 1994 kopřivnickému muzeu Obrněný transportér OT 810.51

Mezi automobily, které byly převedeny z firmy Tatra, převládají nákladní vozy, které se účastnily expedic. Typ Tatra 815 VVN 6x6 Expedice Kenia-Kaligangahki a vůz Tatra 815- 2GTC 6x6 Cesta kolem světa. Dále pak automobil Tatra 815 Rallye 4x4 nákladní vůz, jenž se účastnil soutěže rallye Paříž -Dakar. Jedná se o velice atraktivní exponáty z pohledu návštěvníka.52

V porovnání s předešlými lety se v akvizicích více prosazuji nákladní automobily. Jistým způsobem k tomu přispěla i skutečnost, že muzeum konečně disponovalo krytými a uzamykatelnými prostory, kde bylo možné vozy deponovat. Depozitář byl a dodnes je v areálu firmy Tatra.

Sbírku v tomto období ovlivnily nejen akvizice, ale i vyřazování. Jedná se o dva vozy typu Tatra -12 a Tatra -30 šestisedadlová fixní limuzína, které byly muzeu věnovány po jejich zkonfiskování původnímu majiteli. Jelikož ke konfiskaci došlo v důsledku politické situace naší země do roku 1989, byly tyto vozy navráceny dle platného zákona 403/1990 Sb. o zmírnění některých majetkových křivd.

Díky akviziční činnosti nově založeného Regionálního muzea v Kopřivnici se vlastnictví Technickým muzeum prezentované sbírky rozdělilo mezi dvě instituce. Sbírkové předměty získané do roku 1997, tedy do založení muzea, jsou majetkem firmy Tatra Trucks

51 Technické muzeum Tatra. Inventární kniha 52 Technické muzeum Tatra. Inventární kniha 33

a. s. 53nově nabyté exponáty jsou majetkoprávně spjaty se zřizovatelem muzea. V celkovém počtu prezentovaných exponátů se jedná pouze o minimální množství, nicméně je tuto skutečnost třeba zmínit. Vzhledem k finančním možnostem muzea byla převážná většina těchto sbírkových předmětů získána dary. V případě koupě jde spíše o symbolické částky, jako tomu bylo v případě automobilu Tatra 805 valník, který byl pořízen roku 2000 za 100 Kč od požárního sboru obce Holovousy. 54

9.4 Zhodnocení vývoje sbírky Sbírka automobilů, prezentovaná Technickým muzeem Tatra, je jistě unikátním souborem vozů. Data zjištěná analýzou inventární knihy a již několikrát výše zmíněných dalších dokumentů byla přenesena do grafů. Grafy byly sestaveny jako názorná ukázka způsobů akvizic a růstu sbírky pouze u automobilových exponátů.55

Graf č. 1

První graf je zaměřen na způsoby akvizic. Je zcela zřejmé, že lehce dominuje způsob nabytí převodem či darem z podniku Tatra. Je to přirozený jev, po mnoho let muzeum fungovalo, jako podnikové muzeum a sloužilo tedy, také k propagaci značky Tatra. Bylo v zájmu firmy sbírku obohacovat a zvyšovat tak její prestiž a atraktivnost pro návštěvníky.

53V roce 2012 se firma Tatra a.s. dostává do insolvence. Následující rok byla zakoupena jako celek novou společností TATRA TRUCKS a.s. 54 Technické muzeum Tatra. Inventární kniha 55 Důvodem je nedostatečná dokumentace a evidence dalších exponátů, jako jsou motory, podvozky, modely, atd. 34

Díky tomu dnes v muzeu můžeme vidět různé prototypy či vozy, jenž se účastnily významných automobilových soutěží. Koupě a dar jako způsob akvizice jsou procentuálně na přibližně stejné úrovni. V průběhu let převažovala jedna či druhá forma nabytí. Toto střídání dominance je přímo úměrné finančním prostředkům, které se v průběhu let také měnily. Do sekce jiné spadají akvizice, které jsou pro muzeum nějakým způsobem neobvyklé. Tyto způsoby a jejich zástupci byly prezentovány v kapitolách výše, a proto je zde nebudeme blíže rozebírat. Z grafu je patrné, že 15 % všech exponátů nemá specifikováno, jakým způsobem byly získány. Je to proměnná, která by do značné míry mohla ovlivnit poměr mezi akvizicemi. S největší pravděpodobností by došlo k rozložení těchto procent mezi všechny tři dominující způsoby nabytí. Nicméně se zde nabízí možnost, že se u většiny bude jednat o převody z Tatry. Je pravděpodobné, že tento způsob tehdejší pracovníci muzea jednoduše nezanesli do evidence, jelikož exponáty stejně pořád spadaly pod firmu Tatra. Jedná se však o domněnky, které aktuálně nelze potvrdit.

Graf č. 2

35

Druhý graf je zaměřen na počty akvizic v průběhu jednotlivých let. Je patrné, že nejúspěšnějším obdobím po stránce rozšiřování sbírky byla léta 1966–1979. Velký podíl na tom mělo převedení muzea pod n. p. Tatra. Tím se muzeu otevřely nové možnosti financování akvizic. Nejméně úspěšná byla naopak 80. léta, krom roku 1984, který vybočuje z tohoto trendu. Jak už bylo zmiňováno v kapitolách výše, hlavním důvodem nízkých či nulových akvizic byly problémy s deponováním potenciálních přírůstků do sbírky. Trend klesajících či nulových akvizic pokračuje až do současnosti. Příčiny těchto změn byly již výše popsány. Za hlavní důvody lze označit krizovou situaci v 90. letech a nedostatečné výstavní prostory. Jedná se však také o období, kdy velká část sbírky byla prohlášena za kulturní památku.

Pokud se zaměříme na sbírkotvornou činnost, je již dosti úzce profilována. Muzeum sbírá pouze předměty spjaté s automobilkou a značkou Tatra. Aktuální sbírce vévodí osobní automobily a historické vozy. Výroba podniku Tatra se však postupem času zaměřila pouze na nákladní automobily. V tomto ohledu je třeba sbírku doplnit o další typy nákladní vozů. To je také záměrem muzea, zmapovat vývoj automobilky pomocí kompletní plejády firemních produktů. Problémem jsou krom finanční stránky nedostatečné výstavní prostory, v nichž z kapacitních důvodů nelze prezentovat nově získané exponáty. Problém by vyřešila pouze nová výstavní budova.

Tato záležitost byla konzultována také s firmou Tatra Trucks a.s. Bylo zjištěno, že po stránce doplnění sbírky o nákladní automobily, učinila právě Tatra zajímavou akvizici, která v tuto chvíli však koexistuje samostatně. V minulém roce firma Tatra Trucks a.s. zakoupila soukromou sbírku užitkových vozidel sběratele Jiřího Hlacha. Jedná se o užitková vozidla značky Tatra s jedinečným edukativním významem. Tatra byla oslovena s nabídkou koupě sbírky jako celku. Majitel pan Jiří Hlacha nabídl svou sbírku Tatře právě z toho důvodu, aby byla zachována celistvost sbírky a nedošlo k jejímu rozdrobení na jednotlivé automobily. Firma nabídku přijala a soubor zakoupila. Její budoucí osud byl konzultován s místopředsedou představenstva firma Tatra Trucks a.s. panem Radkem Strouhalem. Ten potvrdil koupi s tím, že záměr je v budoucnu tuto sbírku začlenit do technického muzea. Aktuálně se sbírka stále nachází v původní hale v Trhových Svinech. Její majitel však halu prodal a firma tedy aktuálně řeší prostory, kde by bylo sbírku těchto rozměrů možné deponovat. Pan Strouhal rovněž potvrdil, že v případě kdy se podaří pro muzeum zajistit novou výstavní budovu, má firma v úmyslu tuto sbírku předat do správy Technickému muzeu

36

Tatra. Bohužel otázka nové budovy je stále otevřena a kdy se projekt podaří uskutečnit, si firma netroufá odhadovat.

37

10. Vymezení pozice sbírky automobilů značky Tatra v kontextu analogických muzejních sbírek V této kapitole se pokusíme vymezit postavení sbírky Technického muzea Tatra, vzhledem k podobně zaměřeným sbírkám nebo institucím. Doposud jsme objasnili vznik muzea, sbírky a její vývoj. Jedná se primárně o automobilovou sbírku mapující historii značky Tatra. Cílem muzea však není pouhé strohé mapování jednotlivých typů vozů, ale veškeré činnosti spojené s firmou Tatra od jejího počátku až dodnes.

Počátky automobilového průmyslu sahají do 19. století, kdy došlo k obrovskému rozvoji strojírenství a mechanizace, která změnila tovární výrobu. S tím vznikla potřeba nahradit tažné koně v dopravě něčím rychlejším a vytrvalejším.56 Z muzejního pohledu spadá automobilový průmysl do technicky zaměřených sbírek. Základním účelem muzeí vědy a techniky je na základě průzkumu a vědeckého výzkumu soustavně shromažďovat, konzervovat a uchovávat doklady a dokumenty o historickém vývoji vědy a techniky. Tedy vytvářet pramennou základnu ke studiu obecného a teritoriálního vědeckého a technického vývoje.57

V rámci muzeí vědy a techniky dochází k diferenciaci, která vede ke vzniku specializovaných muzeí. Příkladem jsou hornická a dopravní muzea. Vzhledem k zaměření této práce nás budou zajímat především dopravní muzea. Ty se řadí do druhé největší skupiny mezi specializovanými muzei u nás. 58

Dopravní muzea, či sbírky jsou však stále dosti široký pojem. Patří sem železniční muzea, automobilová muzea atd. Z tohoto vymezení je tedy jasné, že sbírka Technického muzea Tatra svým charakterem spadá mezi dopravní muzea specializovaná na automobilový průmysl.59

Abychom byli schopni vymezit postavení sbírky prezentované Technickým muzeem Tatra, musíme si nejprve stanovit parametry. Předně musí být daná sbírka zpřístupněna veřejnosti. Dalším kritériem je zaměření sbírky. Sbírka může být zaměřena na automobilový

56 DIESTLEROVÁ, Petra. Auta: velký obrazový průvodce. 1. vyd. Bánská Bytrica : TBB, a.s., 2012. s. 10. ISBN 978-80-242-3557-8 57 MAJER, Jiří a kol. Technické muzejnictví:problémy a praxe. Praha: Národní technické muzeum v Praze, 1982. s. 205 58 Tamtéž, s. 121–122 59 Tamtéž, s. 122–124 38

průmysl všeobecně nebo jen na vybranou značku. Dalšími parametry, které rozebereme u jednotlivých zástupců, jsou majetkoprávní otázky, způsoby evidence a způsoby akvizic.

10.1 Technická muzea Většina technických muzeí disponuje sbírkou dopravy případně přímo automobilovou sbírkou. Je tomu tak v případě Národního technického muzea a také Technického muzea v Brně. Jejich místo je zde logické, technická muzea mají mapovat a zachycovat technický vývoj a automobilizmus k tomuto neodmyslitelně patří. V technických muzeích jsou tyto sbírky tedy pouze dílčí částí koncepce.

Národní technické muzeum v Praze v rámci expozice Doprava disponuje samostatnou automobilovou sbírkou. Ta tvoří pouze necelé dvě desetiny procenta z celkového sbírkového fondu muzea. Přesto se jedná o výjimečnou kolekci, která je budována již téměř sto let. Prvním automobilem ve sbírce byl automobil NW Präsident z roku 1898 do sbírky byl zařazen roku 1919. V současnosti muzeum disponuje téměř 130 automobily. Automobilová sbírka Národního technického muzea má teritoriální charakter. Jsou zde prezentovány pouze ty automobily, které byly na našem území vyrobeny nebo jejichž provozní historie je s územím České republiky spjata. Dokumentuje vývoj výroby a obsahuje významově prominentní vozy. Produkce nejvýznamnějších domácích automobilek je úměrně zastoupena v kompletním historickém průřezu. Jsou tedy vytvořeny značkové kolekce sledující vývoj výrobce, menší firmy jsou ve sbírce dokumentovány vybranými kusy. Samostatnou kapitolu tvoří automobily spjaté s významnou historickou událostí či osobou. V této části nalezneme vozy, které byly užívány prezidenty a premiéry. Tyto vozy nesou autentické svědectví o významných okamžicích naší země.60

Evidenci automobilové sbírky, stejně jako evidence všech sbírek v Národním technickém muzeu je vedena v programu IMBUS.61 Aktuální a budoucí sbírkotvorný plán byl konzultován s Petrem Kožíškem, který je vedoucím oddělení silniční a lodní dopravy. Co se týče současných akvizic nelze hovořit o stabilních přírůstcích. Aktuálně převládá koupě. V minulosti častěji figurovala nabití formou darů. Nyní se jedná o výjimečné záležitosti spíše institucionálního charakteru. Příkladem je zisk automobilu Škoda Superb, který využíval prezident Václav Klaus. Koupě historických vozů je finančně náročná. Muzeum tedy využívá

60 KOŽÍŠEK, Petr a kol. Katalog expozice Doprava. Praha: Národní technické muzeum, 2015. s. 9-10. ISBN 978-80-7037-237-1 61 Výroční zpráva 2014[online] Praha: Národní technické muzeum, 2015. [cit. 20016-06-20] Dostupný z WWW: 39

dotací z programu ISO-C62, který je pod záštitou Ministerstva kultury. Díky tomuto programu se v roce 2012 podařilo z Velké Británie zakoupit automobil Aero 50 HP kabriolet Sodomka. Automobil je jedinečný jelikož jej během druhé světové války využíval prezident Beneš. Při koupi hrál roli také dlouholetý kontakt, který muzeum s bývalým majitelem udržovalo.63

V minulosti se muzeum zaměřovalo především na výjimečné automobily tedy ty, které byly nějak spjaty s významnou historickou událostí. V posledních letech se tento trend začal vzhledem k úzké profilaci měnit. Aktuálně se muzeum snaží zaměřit spíše na obyčejné vozy, které jsou fenomén vzhledem k variabilitě jejich využití. V budoucnu je záměrem do sbírky začlenit užitkové a nákladní automobily. To doposud nebylo možné z hlediska deponování. Aktuálně je možné začlenit pouze vozy v řádech jednotlivých kusů. Pro celistvější sbírky je třeba zajistit dostatečné prostory, což je jeden z plánů muzea v příštích letech.64

Technické muzeum v Brně bylo oficiálně založeno 1. ledna 1961. Tohoto roku se předchozí pobočka Národního technického muzea osamostatnila. Historie technického muzejnictví v Brně sahá do dob Františkova muzea, kde se již od roku 1817 nacházely sbírkové předměty technické a muzejní povahy.65

Nás v této práci zajímá především sbírka historických vozidel a spalovacích motorů. Počátky budování této sbírky sahají do sedmdesátých let 20. století. Od samotného počátku je koncipována tak, aby dokumentovala vývoj motorismu na Moravě a ve Slezsku. Jádrem sbírky jsou tři hlavní výrobci automobilů na Moravě v meziválečném období. Jsou to Zbrojovka Brno a.s., Wikov Prostějov a Tatra Kopřivnice. Nejcennější částí sbírky je téměř kompletní řada jednotlivých typů vozů značky Zbrojovka Brno. Roku 2003 byla sbírka rozšířena o téma dokumentace zajímavých koncepcí a vývoje konstrukcí automobilů na území bývalé RVHP. Okrajově jsou součástí sbírky taky soubory stacionárních motorů a traktorů, cestovatelské motocykly a jízdní kola.66

62 Výkup kulturních památek a předmětů kulturní hodnoty. 63 Výroční zpráva 2014[online] Praha: Národní technické muzeum, 2015. [cit. 20016-06-20] Dostupný z WWW: 64 Aktuální a budoucí sbírkotvorný plán byl konzultován s Petrem Kožíškem, který je vedoucí oddělení silniční a lodní dopravy. Konzultace se uskutečnila telefonicky dne 21. 6. 2016. 65 ŠTĚPÁNEK, Ivo. Technické muzeum v Brně. In Muzejní obzor 1/1999 : Technické muzejnictví v České republice na prahu 21. století. Praha: AMG, 1999, s. 3-4. 66 NEKUŽA, Petr. Sbírkotvorný plán Technického muzea v Brně [online] Brno: Technické muzeum v Brně, 2015. [cit. 20016-06-16] Dostupný z WWW: 40

K evidenci sbírky muzeum využívá moduly programu Demus01. Muzeum má v úmyslu v průběhu roku 2016 přejít na novou verzi programu z roku 2010.67 Aktuálně soubor historických vozidel regionu Moravy a Slezska pokrývá téměř kompletní výrobu automobilek. Zbývá doplnit několik chybějících modelových řad. Muzeum se v současnosti zaměřuje na získání několika chybějících typů automobilů z produkce Zbrojovky Brno. Nejzajímavější akvizicí by bylo získání závodního vozu vyrobené právě výše uvedenou firmou. Z automobilů značky Wikov Prostějov chybí ve sbírce limusina 7/28.68

10.2 Podniková (firemní) muzea Technická muzea se automobilovými sbírkami zabývají spíše okrajově, jsou pouze dílčí částí celkového konceptu technického vývoje lidstva. Nicméně automobilový průmysl má celosvětově širokou základnu automobilových muzeí, která jsou velmi často spjata přímo s danou značkou. Firemní muzea reprezentují vývoj pouze jedné značky, zde není automobilová sbírka pouze dílčí část, ale hlavní a nosná podstata celé instituce. Tato muzea jsou ve většině případů součástí dané firmy a jejich chod je financován z rozpočtu společnosti. Muzea pak mají krom standardní edukační funkce také propagační charakter.

Jediným stoprocentním příkladem firemního muzea u nás je Škoda muzeum. Muzeum je ve vlastnictví společnosti ŠKODA AUTO a.s. a je jí také financováno. Muzeum bylo založeno jako AUTOSALON ŠKODA - Technické muzeum roku 1975. Roku 1995 bylo muzeum přejmenováno na Škoda Auto Muzeum a bylo přesunuto do nových prostor. Pro muzeum byla vyčleněna část firmy, kde se nacházel původní závod firmy Laurin & Klement. Symbolicky tak návštěvníka přivádí do míst, kde exponáty vznikly a kde se nachází kolébka současné společnosti Škoda Auto a.s.69

Ve sbírce je aktuálně okolo 340 sbírkových předmětů. Prezentovány jsou výhradně vozy z produkce firmy Laurin & Klement později Škoda Auto.70 Jádrem sbírky jsou sériově vyráběné vozy, ale nalezneme zde i závodní speciály, prototypy, motory a také čtyři motocykly. Nejstarším exponátem ve sbírce je kolo Slávia z roku 1899, které je současně

67 Výroční zpráva Technického muzea v Brně ze rok 2015 [online] Brno: Technické muzeum v Brně, 2015. [cit. 20016-06-16] Dostupný z WWW: < 68 NEKUŽA, Petr. Sbírkotvorný plán Technického muzea v Brně [online] Brno: Technické muzeum v Brně, 2015. [cit. 20016-06-16] Dostupný z WWW: 69 VOJTĚCHOVSKÝ, Miroslav a kol. ŠkodaAuto Muzeum. Praha: nakladatelství KANT, rok. 2005 s. 15-17. ISBN 80-86970-00-0 70 Firma Laurin & Klement se v roce 1925 sloučila s podnikem Škoda Plzeň. 41

jediným kolem ve sbírce.71 Nákup exponátů je řešen z rozpočtu muzea, ve výjimečných případech jsou uvolňovány prostředky navíc z centrálního rozpočtu firmy ŠKODA AUTO a.s. V současnosti je sbírka doplňována především z jednotlivých oddělení firmy. Jedná se o vozy ze současné produkce společnosti. Ročně takto expozice získá čtyři až šest vozů. Dalšími akvizicemi jsou především nákupy určitých typů historických vozidel, které v současnosti ve sbírce chybí. Takto muzeum zakoupí jeden až dva vozy ročně. V minulosti se v muzeu setkávali také s akvizicí v podobě směny, kdy byl potenciální exponát směněn za současný produkt formy ŠKODA AUTO a.s. V současnosti tento druh akvizice muzeum nevyužívá. Sbírka je evidována v elektronické podobě v softwarovém programu JES firmy SAP, který je profilován pro podnikovou agendu, nikoli pro potřeby muzejní praxe. Jeho využití k evidenci tak ilustruje postavení muzea v rámci zřizovatelské firmy.72

Zahraničním zástupcem čistě automobilového muzea je BMW muzeum, které je součástí muzejního i výrobního komplexu BMW v Mnichově. V rozlehlém areálu nalezneme více jak 25 výstavních ploch podél kilometrové trasy. V expozici se nachází 120 exponátů, které návštěvníka provádí více jak devadesátiletou historií firmy. V jednotlivých tzv. domech je návštěvníkovi představena základní podstata vzniku a vývoje BMW automobilů. Například v domě designu se muzeum zaměřuje na inspiraci a snaží se návštěvníkovi vysvětlit proces návrhu automobilu a jeho důležitost pro konečné zpracování. Není pochyb, že se jedná opravdu o velmi moderně pojatý projekt, který nemá návštěvníka seznámit pouze s historií, ale také s aktuálními projekty a cíli automobilky BMW. Příkladem je sekce věnovaná elektromobilům, které jsou svým způsobem stále nováčky v nabídce značky BMW. 73 Muzeum bylo osloveno s dotazem na možnost bližších informací ohledně chodu muzea. Bohužel ze strany muzea bylo sděleno, že žádné dokumenty či publikace týkající se práce muzea nemají.74

10.3 Soukromé sbírky Samostatnou skupinou jsou soukromí vlastnicí automobilových sbírek. Soukromé sbírky však zmíníme pouze okrajově. Motivace ke tvorbě sbírek tohoto charakteru je v jejich

71Historie sbírky [cit. 20016-06-16] Dostupný z WWW: < 72 Aktuální záměry se sbírkou byly konzultovány s panem Ing. Michalem Velebným, který je koordinátor restaurátorské dílny. Konzultováno pomocí emailové korespondence dne 13. 6. 2016 73Experiencethe variety: BMW Welt, Museum and Plant. [online] Munich, 2013. 33 s. [cit. 20016-06-16] Dostupný z WWW: 74 Emailová komunikace s Franziskou Schnidtmann z oddělení Konzernkommunikation und Politik dne 17. 5. 2016 42

případě zcela osobní. Sběratel chce získat nějakou pro něj důležitou věc, nehledě na její funkci či druhovou rozmanitost.75 Struktura sbírky značně podléhá individuálnímu zájmovému profilu sběratele. Příkladem soukromé sbírky zaměřené na jednu značku byla sbírka Jiřího Hlacha, o které jsme zde již hovořili, jako o budoucím možném obohacení současné expozice Technického muzea Tatra. Většina soukromých sběratelů nevede žádnou odbornou evidenci.

10.4 Sbírka Technického muzea Tatra Sbírka automobilů značky Tatra stoprocentně nespadá ani do jedné z výše uvedených skupin. Nicméně se svým charakterem blíží kategorii podnikových muzeí. A to hned z několika důvodů. Jedná se o sbírku zaměřenou na jedinou značku. Záměrem muzea je mapovat historii a vývoj značky Tatra. Dále je zde otázka majetkoprávní. Přestože je muzeum všeobecně prospěšnou společností a není začleněno do firmy Tatra Trucks a.s., většina sbírky je stále ve vlastnictví firmy. Muzeum figuruje pouze jako správce. Podniková muzea jsou financována z rozpočtu dané firmy. V případě Technického muzea Tatra tomu tak není. Firma však svým chováním, projevuje stále zájem na rozšiřování expozice. Rozdíl je v chápání muzea jako účinného prostředku k propagaci firmy. Aktuálně neprobíhají žádné ukázky současné produkce společnosti. Nicméně do této problematiky vstupují také nedostatečné výstavní prostory muzea. Vzhledem k budoucímu záměru nové výstavní budovy, se otvírá možnost spolupráce také v propagaci současné tvorby firmy Tatra Trucks a.s. Rovněž v otázce sbírkové evidence, muzeum řadu let nesplňovala obecné normy. Tím se rovněž řadilo spíše k podnikovým muzeím, kde je evidence ve většině případů vedena stejným způsobem jako podniková agenda. Aktuálně Technické muzeum Tatra na řádné evidenci ustavičně pracuje ve snaze postupovat nadále podle muzejní metodiky praktikované u sbírek evidovaných v CES.

Automobily značky Tatra se nachází ve sbírce Technického muzea v Brně, také v Národním technickém muzeu v Praze. Ostatně je tomu tak i v případě podnikového muzea ŠKODA AUTO. Technická muzea však tyto značky prezentují pouze v širší koncepci automobilového průmyslu u nás. Podnikové sbírky jsou svým edukačním charakterem jedinečné, jelikož představují vývoj dané značky či firmy jako celku. Nevymezují pouze historicky důležité exponáty jako je tomu v případě technických muzeí. Ta zase přirozeně

75 STRÁNSKÁ, Edita. Sběratelství a muzejní sbírkotvorná činnost [online]. [cit. 20016-02-14] Dostupný z WWW: 43

nemohou věnovat stejný prostor všem produktům jednotlivých firem. Sbírka Technického muzea Tatra tak i z hlediska celistvosti sbírky a její autenticity, spadá do koncepce podnikových muzeí.

44

11. Závěr Automobilový průmysl a veteránství všeobecně má širokou základnu fanoušků. Muzea věnující se tomuto tématu jsou velmi populární a hojně navštěvované instituce. Technické muzeum Tatra svou podstatou a charakterem muzea spadá právě do této skupiny automobilových muzeí. Sbírka, která je zde prezentována, je jedinečná a svým významem překračuje hranice naší země. Už jen díky faktu, že velká část sbírky je kulturní památkou a je zde dokonce exemplář národní kulturní památky, který je zároveň jediným svého druhu na světě.

Cílem této práce bylo popsat vznik a vývoj sbírky. Z dostupných pramenů byl sestaven chronologický vývoj Technického muzea Tatra a byly popsány rovněž současné majetkoprávní vztahy, které v muzeu panují. Sbírka byla budována od konce druhé světové války a na jejím vzniku se podílela řada osob a událostí, které utvářely dnešní ráz muzea. Ty klíčové aspekty historie vývoje sbírky, byly blíže rozebrány a popsány.

Práce neměla splňovat čistě popisnou rovinu. Měla také analyzovat sbírkotvornou činnost a aktuální postavení muzea a jeho pracovníků. Sbírka muzea je jedinečná, přestože se v mnoha jiných technických muzeích objevují automobily značky Tatra, nikdy se nejedná o tak kompletní přehled výroby. Záměrem bylo do práce zakomponovat také zahraniční muzea. Bohužel se v tomto ohledu nepodařilo ze zahraničních muzeí získat zpětnou vazbu ani vypátrat použitelné odborné publikační výstupy k těmto sbírkám. Z BMW muzea bylo pouze oznámeno, že žádnými materiály nedisponují. Francouzské muzeum Cité del’Automobile na dotazy ohledně sbírky ani neodpovědělo. Z tohoto důvodu se vymezení zúžilo pouze na naše území, s informativním prvkem o BMW muzeu, jakožto příkladu firemního muzea.

V práci je popsána akviziční činnost a způsoby nabití, které sbírku formovaly. Výsledkem této sekce jsou grafy, na nichž je patrné, jakým způsobem a s jakou četností byla sbírka rozšiřována. Formování sbírky bylo vždy ovlivňováno firmou Tatra a to se podepsalo také na způsobu jejího rozšiřování. Veškerá činnost byla až do vzniku Regionálního muzea Kopřivnice o.p.s. řízena přímo z Tatry. K muzeu bylo po řadu let přistupováno, jako k části firmy. Tento přístup měl své klady i zápory. Jednoznačně by bez pomoci společnosti Tatra sbírka nemohla dosáhnout svého aktuálního rozsahu. Vždyť více jak třetina sbírkových předmětů byla získána do muzea právě převodem z firmy. Tento aspekt spolupráce je dodnes aktuální. Jak bylo v práci popsáno firma Tatra Trucks a. s. má zájem na rozšiřování muzea

45

a sama uskutečnila akvizici sbírkových předmětů, které aktuálně v muzeu chybí. V případě budoucího předání tohoto souboru vozů do muzea bude znamenat významné zhodnocení sbírky a zvětší její prestiž.

Správa muzea podnikem Tatra měla však i negativní aspekty. Především absenci muzejního přístupu k vedení sbírky. Muzejní pracovníci byli po technické stránce odborníci na svém místě, ale muzejní přístup zde po mnoho let chyběl. To mělo za následek nedostatečnou a v některých případech prakticky žádnou evidenci. K tomuto přispěla také situace během 90. let, kdy byla zničena velká část dokumentů spojených s činností muzea.

Muzeum se dostalo do svízelné situace, kterou vyřešilo až založení Regionálního muzea v Kopřivnici o.p.s. Díky tomu se dořešila otázka správy a financování chodu muzea. Nově vzniklá instituce přebrala povinnosti správy o sbírky, ale majetkoprávní podstata zůstala stejná. Bohužel i po vzniku RMK byla evidence sbírky nedostatečná. Navíc v muzeu existuje rozdílný přístup k inventarizaci. Sbírky, které nevlastní muzeum, si inventarizují pouze majitele na základě účetního zákona. Bohužel i inventarizace, která je prováděna v muzeu, je spíše účetního charakteru. Je to v důsledku převládající představy vedení muzea, že je účetní inventarizace důležitější nežli muzejní. V tomto ohledu jsou zde nedostatky, které je do budoucna potřeba dořešit. Aktuální situace je zapříčiněna také netypickým statutem muzea. Regionální muzeum v Kopřivnici je obecně prospěšnou společností, není tedy dotováno ministerstvem kultury. Muzeum je odkázáno pouze na vlastní zdroje, které získává z činnosti muzea. Tomu je podřízena velká část náplně práce muzejních pracovníků. Toto spolu s faktem, že v Technickém muzeu Tatra ještě donedávna nebyl žádný humanitně vzdělaný pracovník, zapříčinilo neuspokojivý stav evidence.

Nelze však upozorňovat pouze na nedostatky. Muzeum toho, díky činnosti kurátorů, mnoho dokázalo. Jak už bylo několikrát zmíněno, v muzeu byli vždy techničtí odborníci a nadšenci tohoto průmyslového odvětví. Bez těchto osob by muzeum nemohlo vzniknout a právě díky nim je dnes velká část sbírky kulturní památkou. Po vzniku RMK se podařilo realizovat mnoho důležitých projektů. Zmíníme alespoň ty nejdůležitější. Vedení RMK zajistilo pro muzeum novou budovu, kde jsou v expozici mnohem lepší podmínky pro vystavené předměty, než byly v předchozí budově. Byly zajištěny cizojazyčné průvodcovské služby. Nová expozice obsahuje řadu fotografií a informačních panelů. Podařilo se začlenit také dobové rekvizity. V rámci výstavní činnosti byl navýšen počet každoročních výstav.

46

Několik jich dokonce překročilo hranice našeho státu a byly prezentovány v zahraničí. Nejúspěšnější v tomto ohledu byla výstava o Hansi Ledwinkovi, která procestovala několik evropských států a dostala se až do Jihoafrické republiky. Podařilo se zajistit také didaktické pomůcky, jako jsou pracovní sešity pro děti do 5. třídy a pracovní sešity pro druhý stupeň základní školy. Muzeum digitalizovalo všechny obchodní knihy automobilky a pokračuje v digitalizaci dalších archiválií. Hojně využívána je služba zjišťování původu vozidla a zajištění technické dokumentace. Kromě finančního přínosu je to také krok směrem k návštěvníkům a služba, která pomáhá propagaci muzea. Aktuálně kurátoři pracují také na novém způsobu evidence, který je již zapisován v programu Demus.

I přes tyto úspěchy stále existují aspekty muzejní práce, které by bylo třeba změnit. Nový způsob evidence sbírkových předmětů je velkým krokem směrem k zajištění odborného způsobu evidence. Co však muzeum zatím nezvažuje, je stejně naložit také se sbírkovými předměty, které nejsou ve vlastnictví Regionálního muzea v Kopřivnici o. p. s. V muzeu stále přetrvává rozdílná evidenci dle majitele sbírkového předmětu. V tomto ohledu by bylo ideální od této praxe upustit a vést evidence jednotně. Speciálně v případě sbírky náležící podniku Tatra, kdy je evidence pouze formou inventární knihy, která však není inventární ve smyslu systematické evidence. Jedná se spíše o přidělení inventárních čísel v rámci podniku Tatra. Bylo by vhodné i tuto sbírku nově elektronicky zaevidovat. Pokud by se podařilo provést elektronickou evidenci v rámci automobilové sbírky náležící firmě Tatra Trucks a. s., bylo by možné sbírku rovněž zařadit do Centrální evidence sbírek. V tuto chvíli je v rámci Regionálního muzea v Kopřivnici již jedna sbírka evidována. Jedná se o Lašskou sbírku, která náleží pod Muzeum Fojtství a Lašské muzeum.76

Problematika inventarizace v muzea by měla být dořešena po zanesení veškerých sbírkových předmětů do evidence v programu Demus. Na jeho základě již bude možné zajistit plnohodnotnou inventarizaci muzejní povahy a ne pouze účetního charakteru. Pro muzeum je právě muzejní inventarizace důležitá z hlediska kontroly stavu a depozitárních podmínek daného sbírkového předmětu. Rovněž by muzeum jako správce mělo provádět inventarizaci předmětů náležící Tatře a městu Kopřivnice. Může být zachována inventarizace, kterou si v součastnici tyto instituce zajišťují samy, je to jejich právo jako vlastníka. Nicméně je zapotřebí, aby paralelně s ní muzeum provádělo vlastní muzejní inventarizaci. Právě pracovníci muzea jsou jediní odborně vzdělaní k tomu, aby byli schopni posoudit stav

76 Obě tato muzea spolu s Technickým muzeem Tatra spadají po Regionální muzeum v Kopřivnici o. p. s. 47

jednotlivých sbírkových předmětů a zajistit tak ideální podmínky uložení. Pracovníci firmy ani města nejsou v této záležitosti dostatečně kompetentní.

Výše zmíněné doporučení by v budoucnu mohlo pomoci muzejním pracovníkům v jejich práci. Je zde však zapotřebí, aby těmto postům bylo nakloněno také vedení muzea a firma Tatra Trucks a.s., bez její pomoci toto nebude možné uskutečnit.

48

12. Resumé Tato bakalářská práce pojednává o vzniku a vývoji sbírky prezentované Technickým muzeem Tatra v Kopřivnici. Práce je koncipována do dvou částí. V první části je nastíněna oborová metodika a obecný úvod do problematiky. Je zde popsán vznik sbírky spolu s významnými událostmi, které ji v průběhu let ovlivňovaly. Samostatná kapitola je věnována procesu prohlášení části sbírky za kulturní památku. Do popisné roviny práce byla zahrnuta také současná majetkoprávní otázka. Druhá část práce je zaměřena prakticky. Sbírka je vyhodnocena z pohledu sbírkotvorné činnosti, tedy způsoby a četnosti akvizic v průběhu let. Zároveň jsou uvedeny budoucí akviziční záměry. Věnuji se také zhodnocení činnosti pracovníků Technického muzea Tatra. V závěru práce je vymezeno postavení této jedinečné sbírky v kontextu analogických sbírek.

Resume This bachelor thesis deals with the foundation and development of the collection exhibited in the Technical museum Tatra in Kopřivnice. The thesis is divided into two parts. First part covers a specialist methodology and general introduction to the issue. It describes the foundation and significant milestones having influenced the formation of the collection. A special chapter is devoted to the process of its declarationasacultural monument. Current propertyrights issue can be found in the descriptive part. Second part is practical. The collection is evaluated from the collection-formingpoint of view, which means the waysand frequency of its acquisitionacquirements within the years. Here we also evaluatethe museum employees work. The conclusion defines a position of this collection in comparison with other analogical collections.

49

13. Použité zdroje Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Základní zhodnocení tovární sbírky společnosti Tatra a. s. 2013.

Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. Fond rodiny Veřmiřovských. Zápisky o životě Josefa Veřmiřovského

Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM., Rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku, Ministerstvo kultury České republiky, 2000

Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Návrh na prohlášení věci za kulturní památku. Ministerstvo kultury, 1994

Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Korespondence mezi Karlem Rozenkrancem a dalšími stranami. 1995

Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Korespondence mezi Lumírem Kaválkem a Ministerstvem kultury. 1999

Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM. Základní zhodnocení tovární sbírky společnosti Tatra a. s. 2013.

Archiv firma Tatra Trucks a.s. Fond TATRA- Kombinát Kopřivnice (1946-1991), Činnosti Technického muzea Tatra

Archiv Technického muzea Tatra v Kopřivnici. název pořadače: Kulturní památky TM, Průvodní zpráva k převodu Lašského muzea pod závod Tatra Kopřivnice. 1967

DIESTLEROVÁ, Petra. Auta: velký obrazový průvodce. 1. vyd. Bánská Bytrica : TBB, a.s., 2012. s. 360. ISBN 978-80-242-3557-8

DOLÁK, Jan. K teorii sbírkotvorné činnosti v muzeích: Některé problémy muzejní selekce[online]. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW:

50

DOUŠA, Pavel. Od kurátora k autoru výstavy. In Muzeum a změna III.: Sborník z mezinárodní muzeologické konference, Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, s. 68–69. ISBN 978-80-86611-34-1

Experiencethe variety: BMW Welt, Museum and Plant. [online] Munich, 2013. 33 s. [cit. 20016-06-16] Dostupný z WWW:

HANZELKA, Radoslav, HANZELKA, Lubomír. Kopřivnice a její život v minulosti: Z pozůstalosti vlastivědného pracovníka Emila Hanzelky. Kopřivnice: Městský národní výbor, 1980. s. 93–101.

Historie sbírky [cit. 20016-06-16] Dostupný z WWW:

KOZLOVSKÝ, Jan. Kdo byl Ignác Šustala. In K dějinám Kopřivnice: Sborník příspěvků IV. Praha, 1990, s. 115- 126.

KOŽÍŠEK, Petr a kol. Katalog expozice Doprava. Praha: Národní technické muzeum, 2015. s. 9-10. ISBN 978-80-7037-237-1

KLOS, Miroslav. K počátkům Kopřivnické vagónky a její produkci v letech 1882-1918. In K Dějinám Kopřivnice: Sborník příspěvků I. Ostrava, 1972, s. 48–54.

KŘESINA, Václav. Vznik a počátky Kopřivnické vozovky. In K Dějinám Kopřivnice: Sborník příspěvků I. Ostrava, 1972, s. 36–37

MAJER, Jiří a kol. Technické muzejnictví:problémy a praxe. Praha: Národní technické muzeum v Praze, 1982. s. 383

NEKUŽA, Petr. Sbírkotvorný plán Technického muzea v Brně [online] Brno: Technické muzeum v Brně, 2015. [cit. 20016-06-16] Dostupný z WWW:

Profesionální a etický kodex muzeí. [online]. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW:

51

ROSENKRANZ, Karel, KOZLOVSKÝ, Jan. Technické muzeum Kopřivnice. MTZ 31 Gottwaldov, 1985. s. 37

RUGE, Angelika. Museum professions- A European Frame of Reference [online]. 2008. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW:

ŠTĚPÁNEK, Ivo. Technické muzeum v Brně. In Muzejní obzor 1/1999 : Technické muzejnictví v České republice na prahu 21. století. Praha: AMG, 1999, s. 3-4.

Technické muzeum Tatra. Inventární kniha

VOJTĚCHOVSKÝ, Miroslav a kol. ŠkodaAuto Muzeum. Praha: nakladatelství KANT, rok. 2005 s. 119. ISBN 80-86970-00-0

Výroční zpráva, Regionální muzeum Kopřivnice o.p.s. 2014[online]. Kopřivnice, 2015. [cit. 20016-06-10] Dostupný z WWW :

Výroční zpráva 2014[online] Praha: Národní technické muzeum, 2015. [cit. 20016-06-20] Dostupný z WWW:

Výroční zpráva Technického muzea v Brně ze rok 2015 [online] Brno: Technické muzeum v Brně, 2015. [cit. 20016-06-16] Dostupný z WWW:

ZEITHAMMER, Karel. Slovenská strela. In 100. Výročí zahájení automobilové výroby v TATŘĚ v Kopřivnici. Praha: Národní technické muzeum, 1997, s. 92- 95

ŽALMAN Jiří. Sbírkotvorná činnost muzeí a správa sbírek muzejní povahy. In Úvod do muzejní praxe: Učební texty. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010, s. 69– 111. ISBN 978-80-86611-40-2

52

14. Seznam použitých zkratek n. p. - národní podnik

ONV- okresní národní výbor a. s. - akciová společnost o. p. s. - obecně prospěšná společnost

RMK, o. p. s. - Regionální muzeum v Kopřivnici, obecně prospěšná společnost

MNV- místní národní výbor

ČSSR - Československá socialistická republika

SRN- Spolková republika Německo

RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci

53