□T 4 JL b jilK a . Vlastivěda Slezská.

Na oslavu 40letého jubilea i. V. Císaře Pána počato. DĚJINY je Holasovského čili Opavské

Napsal V. PRÁSEK.

£>• 4 ó & s.

V Opavě 1391.

Nákladem Jubilejního fondu na vydávání Vlastivědy Mezskl. *

Tiskem E* Weyrichovy vdovy v Opavě. Předmluva.

Melo se počati dějinami, nikoli ,podáním lidu4 a ,historickou topografií*! Tak mínili mnozí přátelé Vlastivědy Slezské. To důkaz, jak naléhavě a pilně bylo potřebí knihy po česku sepsané o minulosti milé naší vlasti. Uznával jsem také sám takovou potřebu, neboť měl jsem tuto část dějin hotovu dříve, než jsem počal vydávati topografii, ale nepospíchal jsem. A dnes po­ dávám laskavému čtenáři dějiny kraje Holasovského úplně přepracovány. To učinila topografie. Když jsem si tedy vyvolil, na prvním místě vylí- čiti dějiny kraje Holasovského čili Opavského, až do r. 1318, t. j. nejstarší dobu, ačkoli Palacký ve svých dějinách Cech i Moravy a Dudík ve svých dějinách Moravy náležitý zřetel mají ku kraji tomuto, měl jsem k tomu mnohé závažné důvody. Předně vidělo se mi nesprávno, toliko poukázati k Palackému a Dudíkovi, pokud se týče doby nejstarší, poněvadž běželo o to, stopová ti co nejdále zpět příčiny, proč se kraj někdy počítaný k Moravě tak, jako který­ koli jiný, mohl stá ti zvláštní individualitou a to v tak pozdní dobu. Proč se kraj Přerovský nebo Olomucký, Brněnský nebo Znojemský nestal samostatným knížet- stvím, a proč právě Holasovský? K této otázce, ač k ní zpříma odpovidati si netroufám, odpověď tuším nalezne čtenář sám. Za druhé vabila mne, jak to i z topografie dosti zřejmo, doba nejstarši nejvíce, tudíž vývodů ze svých topografických výzkumů mohl jsem platněji vykorisliti na objasněni oné minulosti, pro niž celkem ináme méné zpráv. I klada hlavně váhu 11a tuto věc měl jsem též na zřeteli všeliké bludy a poklesky v historických knihách od odborníkův věřené; bludy a poklesky plynoucí na mnoze z neznalosti dějin právě nejstarších. Proto, ac mířím na ně napořáde, do nijakých sporů s nikým se nepouštím, dávaje mluviti událostem samým. Ostatek nejsa dějepiscem z řemesla nešířím se o všeobecnostech, o nichž se každý může dočisti v Palackém, Dudikovi a jinde: za to mám neustále na zřeteli náš kraj i zapisuji sebe nepatrnější o něm zprávy bedlivě. Že pak nepíši pro dějepisce, nýbrž pro každého, snažim se čtenáře naváděti, aby od vlastního kraje, od vlastních dědin a měst zajímal se pro sousední krajiny i pro celou říši. Pramenů dokládám se jako u topografie, užívaje týchž+r skrátek. Poněvadž pomine zase nějaká chvíle, než dojde na rlalií rlAiinvV« Vij M.M JIJ nnší» vlasti, w m V« y nrinninii m. M v/j VIJ » *nn trnn**#* ** Ví V/ Hpi^nisnv V J Ví * ■ J přehled od r. 1318 až do přítomnosti, aby čtenář měl pro lepší porozumění topografie aspoň posloupnost’ zeměpánů po ruce. Zarov^jtipozorňuji^ě p^ede mno­ hými léty již professor Z ukal v Opavském Týdenníku uveřejnil dějepisné obrazy z doby knížat Přemyslovců na Opavsku, takže čtenář umějící jen česky po vydání této mé knihy může se poučiti o minulosti našeho kraje od nejstarších dob téměř do nastoupení nej- - 7 - jasnějšího rodu Ilabspurského t. j. do r. 1526. Ostatek i topografie sama obsahuje mnoho dějepisných zpráv, kteréž s každou novou knihou Vlastivědy Slezské do­ jdou lepšího oceněni a porozumění. Vydáním třetí této knihy bohdá již každému bude zřetelnější směr Vlastivědy Slezské, jak ji j e d n o 11 ive c zamýšlí. Jakkoli ostatek třeba se mi u laskavého čtenáře doprošovati shovívavosti při tomto spise, nemohu za­ tajili velikého svého potěšeni, že Vlastivěda Slezská dala k tomu podnět, aby musejní spolky Olomucký a Brněnský — ovšem různějšími směry a spojenými silami — vydávaly Vlastivědu Moravskou, kteráž aby se znamenitě zdařila, od srdce přeji.

Dáno v Opavo dne 2. prosince r. 1890. Jméno kraje Holasovskélio.

Bavorský zeměpisec, který žil současně se sv. apoštoly Cyrilem a Metodějem, okolo roku 880. po- v- pisuje kraje slovanské i praví: Cechové mají 15, Mo­ ravané 21 měst. Posléze po Opolinech, kteréž jméno vykládá se na Opolany, jmenuje také Colensiei s 5 městy. Šafařík1) čte jméno to „Golešinci* a vztahuje je na obyvatele okolí Golešína v Lužici. Však aniž bychom tvaru Golensici měnili, shledáme, držíme-li se pravopisu staroslovanského, že Gol^sici dá nám český tvar H ol a sici. I poněvadž náš kraj v listinách našich knížat, králův a biskupův sluje „Golessic*, „Golasiz*, „Holasehiz", „Holachiz*, nelze tu nápadné shody upirati. Na základě této mluvnické shody mohli bychom říci, že náš kraj již za svátých našich apoštolův t. j. * před tisícem let, měl pět měst; leč třeba na paměti miti, že národopisná i zeměpisná jména u jiných Slo­ vanů se opakují. Pročež nelze s úplnou určitostí po- věděti, že se ona zpráva týče našeho kraje. Kdežto listiny naše domácí jmenují náš kraj jmény uvedenými, Poláci jej nazývají Golesisko a Gole- šisko. Palacký následuje polského dějepisce Dlugoše a jmenuje kraj náš Holešickem. My nechtějíce z listinných tvarů stanovití názvu pro ony časy mluv­ nicky přesnějšího, nazveme jej srozumitelněji pro pří­ tomnost Holasovskem. Dostaltě kraj své jméno od vesnice nyní nepatrné Holasovic, kteráž bývala kdysi *) Starožitnosti. II. § 44. 6. značným hradem, jak to doposud částečně viditelno, a též hlavním městem po způsobu slovanském. A kdyby ani dějepisci tak jednomyslně Iiolasovic za někdejší hlavu celého kraje nepovažovali, již ta okolnost, že se právě v Holasovicích i v okolí nejznamenitější, nej­ vzácnější a nejhojnější starožitníny vykopávají, hlásala by nám, že Holasovice vynikajícím střediskem byly. A jakkoli Holasovice jakožto přední krajský hrad do pozadí ustoupily, jakmile po velikém vítězství u Hradce nad Polaný i. 1061. dobytém Hradec nabyl vojenského významu, a jakkoli potom, když hradské zřízení nastalo, hlavou země se stal Hradec, předee staré jméno Holasovic panovalo dále. Kraj Holasovský rozdělen byl na několik újezdů menších. Takové újezdy známe tři. L. 1107. jmenuje se Osoblažsko v újezdě „na Hlubčicích" ;*) 1. 1238. okolí Březovské sluje újezdem „Se mi slav i* ; 1. 1240. okolí Krnova újezdem Krnovem v kraji Holasovském.2) Ješto nájezdem Tatarským L 1241. kraj Opavský dokonale spustí, tudíž i Holasovice byly obořeny, na­ staly nové poměry i přišly Holasovice a též jich jméno k zapomenutí proto, že zatím město Opava se začala netušené zmáhati. A tak od r. 1247. počínaje určuje se poloha míst jako Nové Cerekve i Bohuehvalov na- nnrQílo nnrl 1 o mňcfo ílr\oinr « o<> lolfn lr»«r> í / pui wvíc p\jui^ nicotu v jju »j , jiiiciiujc íju mívc rvi cli tClV Opavským. Proto i my od r. 1247. budeme souhlasně s listinami jmenovati vlasť naši buď krajem Opav­ ským, buď zemí Opavskou. U Poláků staré jméno déle se udrželo, poněvadž dějepisec Dtugoš, který ze­ mřel na konec 15. století, mluvě o Tatarském nájezde náš kraj jmenuje ještě Golešiskem. in cireuitu, qui dicitur „Naglubcieich4*. *) circuitus Szemi- slav in Holacensi districtu; circuitus Kyrnov in Holaschicensi districtu. - 10 —

Hranice kraje Holasevského. Počátkem 13. století kraj Holasovsky sousedil na západ se zbožím biskupství Vratislavského a sice od hory Sněžky (Praděda) až po Cukmantl; na sever i na východ hraničil s knižetstvím Opolským. I táhly se hranice, počnouc od Gigenalsu, který náležel k biskupství Vrati­ slavskému, po pravém břehu řeky Prudnika až asi v ta místa, kde se do Prudnika vlévá řeka Osoblaha. Dále šlv hranice po pravém břehu potoka Straduny až do těch asi míst, kde se do Straduny vlévá potok Rlilič. Odtud táhly se po levém břehu Miliče směrem jihovýchodním až po řeku Pštinu, kteráž od Bavorova a Rakova až po Benkovice (jižně od Ratiboře) pravým svým břehem ohraničovala kraj Holasovsky. Od Ben- kovie směrem ji ho východ nim hranice vedeny byly až po Bohumín. Od Bohumína řeky napřed Odra pak Ostravice až do samýeh hranic Uherských byly přiro­ zeným rozhraním mezi tehdejším Opolskem (nynějším Těšínském) a mezi Moravou. Na jih sousedil kraj náš s krajem Přerovským a s krajem Olomuekým. I zdá se, že veliká obchodní cesta, spojující Místek, Přibor a Jičín náležela již do kraje Přerovského, nebot vesnice Skorotin u Přibora, Jesenice a Polom u Hranic po­ čítaly se ku kraji Přerovskému. Proto čára vedená od Místku 11a Odrv přibližně označuje jižní hranice Hola- sovské ku kraji Přerovskému. Od města Oder směrem severozápadním byla rozhraním napřed řeka Odra, pak její přítok Budišovka; dále ode vsi Kružberka napořáde až do svého vrchoviště na hoře Sněžce čili Pradědu řeka Moravice kraj Holasovský dělila od kraje Olomuekého. Když nastalo hradské zřízení, které již 1. 1183. trvalo, učiněn Hradec hlavou celé župy, i jest jisto, — l í ­

že obhradí Hradecké sáhalo daleko do krajúv Přerov- ského a Olomuckého.

Dějepisný úvod.

Co se v našem kraji Holasovském dělo, když se počítalo 500, 000, 700, 8C0 let po Narození Páně; jaký lid tu obýval, jaké zvláštní mravy měl, jaké vojny a s kým vedl, nemůže nikdo pověděti, poněvadž se nám nedochovalo písemných o tom zpráv. Ale že tu okolo Holasovic, Hradce, Opavy, Krnova, Hlubcic lidé obývali, na to máme mnohé starožitné památky: nalé­ zají se hroby s popelem upálených mrtvol v nádobách, „popelnice* zvaných. A v týchž hrobech vyskytují se kromě různého nádobí z hliny také kosti z obětnýeh zvířat a všeliké okrasy jako jehlice, náramky, nákrč­ níky aj. též zbraně, jako mlaty (kladiva), dláta, hroty k oštěpům, sekyry. Zvláště zbraň nám ukazuje rozmanitý stupeň vzdělanosti: Dokud lidé neznali kovů, užívali kamenných mlatů, křemenových nožů a jehel. Jak se křemenovým nožem krájelo, každý pochopí; porozumí také, že jehlou z křemene mohli v oděv sešívali jen kůže ze zvířat kamenným mlatem ubitých. Jakmile poznali lidé měď (bronz), bylo jim již lépe: dělali sobě z toho kovu mlaty, dláta, srpy (ko- sáky); kotlíky, jehlice, spony, náramky, nákrčníky. Takové a podobné véci vykopány ze země: u Holasovic, Neplachovic, Vávrovic a Jaktaře; na Cvi- líně; v Pišti; na Hradci u Jakubčovic, Milostovicích, Zlatnikách i jinde. — 12 -

Někteří učenci tyto starožitné věci v zemi nale­ zené připisují národu jednak keltickému jednak ger­ mánskému ; jiní zase dokazují, že všecky ty starožitniny jsou původu slovanského, tedy že je vyrobili i upotře- bovali naši předkové, obyvatelé tohoto kraje. Jakož pak není žádné u nikoho pochybnosti o tom, že 500, 600, 700, 800 let po Narození Krista Pána v našem kraji bývali Slované, můžeme bezpečně pověděti, že veliká většina těch věcí nalezených sku­ tečně od našicii předkův pochází z těch časů, kdy ještě byli pohany. A jako o národnosti těch starých. obyvatelů nikdež není sporu, taktéž nikdež není po­ chybnosti o tom, že náš kraj náležel od nepamětných dob k Moravě a že za panováni krále Rastislava, který r. 863. svaté apoštoly Cyrila a Metoděje do hlavního sídla Velehradu byl povolal, naši předkové přijali víru křesťanskou od těchto světců. I poněvadž ze životopisů těchto apoštolu jest zjištěno, že zejmena sv. Metoděj navštívil i kraje Po- vislanské, netřeba nám také pochybovati, že bud oba svati bratři, bud jen Metoděj, na pouti své blahodárné spatřili i náš milý kraj. Však jiných o tom zpráv ne­ máme leč pověsti, jež se vykládají o studence u Slatiny aVr o jezeře u Rejvizu.1) Svatý Cyril zemřel r. 869. v Rimě, sv. Metoděj jakožto arcibiskup moravský dne 6 dubna r. 885. na Velehradě. Král Svatopluk (870—894) povznesl říši mo­ ravskou, k níž náležely i Čechy, znamenitě. Ale při smrti Svatoplukově staly se značné proměny. Synové českého knížete Bořivoje totiž Spytihněv a Vratislav odtrhli se od moravské říše, a že synové Svatoplukovi se znesvářili, zastihlo posledního krále moravského *) Viz Vlastivědu Slezskou I. Ar. 7. — 13 -

Mojmíra kruté neštěstí. Zahynul v boji s Maďary, kteří od východu přistěhovavše se hojným poetem do nynějších Uher, po roce 906. značnou část Moravy zabrali. Zbylá část Moravy poznenáhlu dostala se v držení knížat českých z rodu Přemyslova, jakými byli od r. 912—925 Vratislav I., od r. 928-935, Václav I. Svatý, od r. 936—967 Boleslav I.

I. Kraj Holasovský pod biskupstvím Pražským 973— 1063.

Když po Boleslavovi I. na knížecí stolec v Praze zasedl kníže Boleslav II. (967 - 999), vykonal zajisté veliký skutek, an pro velikou svou říši na místě zani­ klého arcibiskupství Velehradského, roku 973. založil biskupství při kostele sv. Vita a Václava v Praze, k čemuž již 1. 867. byl dal svolení k naléhavé prosbě kněžny Milady papež Jan XIII. Že náš kraj jistotně pod biskupství Pražské, které zůstávalo podřízeno pod arcibiskupství v Mohuči, slušel, jest nade vši pochyb­ nost jisto, neboť biskupství, tudíž i říše Boleslavova rozkládala se na sever daleko za město Vratislav, na východ až za Krakov po řeky Bug a Stryj, do Uher až za Tatry.1) Když se biskupství Pražské2) zakládalo, bujelo ještě na mnoze pohanství; ano i tam, kde viru přijali,

l) Dudík, Troppau 231. 2) Jména biskupův Pražských, kteří našim předkům na Holasovsku biskupovali: Dětmar 982, sv. Voj­ těch f mučet iekou smrtí v Pnisách 997, Thiddag (Bohdal) —1017, Jakart —1023, Izzo —1030, Šebíř -10(53. — 14 - trvali při zvycích pohanských pochovávajíce své mrtvé v hájích a lesích.1) Takořka stejnou dobou, kdy Přemyslovci upev­ nili svou říši českomoravskou, začala sc zmáhati říše polská pod Piastovci. I poněvadž říše česká sáhala daleko do krajů polských, nastaly z toho války česko- polské, které za panování českého knížete Boleslava 111 (999—1003) tak nešfastnč se vedly, že říše česká ukrutné poklesla, ba žc veliká část Moravy od Poláků zabrána jest. Za knížete Jaromíra (1004— 1013)říše nemohla se hned ze svého poklesnutí zpamatovati, však pod kní­ žetem Oldřichem (1012—1037) stal se důležitý po­ čátek, an kníže ten po smrti slavného krále polského Boleslava Chrabrého ( f 1025) Polákům nékteré kraje Moravy vyrval; aby celé Moravy vydobyl z moci polské, v tom bránil mu uherský král Štěpán. Teprvé nastoupením knížete Břetislava (1037— 1055) povznesla se zase říše česká. O bujaré odváž- nosti tohoto knížete svědčí též známá pověst, kterak unesl kněžnu Jitku, již sobě byl zvolil za manželku. Však dříve ještě, než dosedl na knížecí stolec, vykonal činy říši prospěšné; tak na př. 1. 1030. porazil krále uherského Štěpána zahnav jej až po Ostřihom. Hned po zasednuti na trůn, roku 1038. vykonal vítěznou vý­ pravu na Krakov a 1. 1039. dobyl zase Vratislavě i s okolím, ba do samého hlavního města polského Hně- zdna vítězně vtáhl. Když se v Hnězdně strojil, za vá­ lečnou kořist vyzdvihnouti ostatky sv. Vojtěcha, niuče-

9 Tak hlásá pověst, že obyvatelé Hradečtí r. 965. na smrtnou neděli své modly do vody pozaházeli a se pokřtiti dali. — K této době pohanské ukazují také nalezená pohřebiště s popelem upá­ lených mrtvol v popelnicích uloženým. — 15 - nika v Prusách od pohanu zavražděného, kníže Břetislav dle rady kněze biskupa Pražského Sebiře o této slav­ nostní příležitosti prohlásil některé zákony i nařízení na polepšeni mravův svého lidu. Na pr. zakázal mnoho- ženství, zakázal mrtvé pochovávali v poli a lesích. Kdo by se toho čeho dopustil a mrtvých nedal po- ehovati na hřbitovech, velikými pokutami trestán bude. Slavné vítězství Břetislavovo v Polské způsobilo jemu válku dlouho trvající s Němci, jimž tehda pa­ noval Jindřich III. Břetislav tuše konec svému životu, chtěl svou říši uspořádati. Aby zabránil vražedným válkám ěesko- polským, králi polskému Kazimírovi leta 1054. pustil Vratislavsko i s příslušenstvím, avšak za rocni dah 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra. Tímto skutkem ustálily se východní a severní hranice Moravské tak, jak dotud — kromě malých proměn — hranice bis­ kupství Olomuckého jdou. Aby pak překazil spory mezi syny svými o po­ sloupnost, vynesl zákon, aby na knížecí stolec Pražský dosedal vždy nejstarši z rodiny Přemyslovcův: mladší pak synové a potomci aby přijali za vděk úděly na Moravě, poslouchajíce však vrchního knížete Pražského. I poněvadž z manželky Jitky měl patero synu: Spyti- hněva, Vratislava, Kunrata, Jaromíra a Otu, ustanoven nejstarší syn Spytihněv za vrchního knížete v Praze, Vratislav za knížete Olomuckého, Ota za Brněnského, Kunrat za knížete Znojemského. Jaromír oddán jest na kněžství. Břetislav zemřel dne 10. ledna 1. 1055. - 10 -

II. Holasovsko částí knížetstvi Olomuckého 1055- 1203.

Prvním knížetem dle zákona Břetislavova v Olo­ mouci ustanoveným byl kníže Vratislav. Nemáme sice o něm zpráv, co za toho svého panování v Olo­ mouci od r. 1055— 1061. vykonal na Holasovsku; za to však pojí se k jeho jménu vážné činy vykonané tehda, když po smrti bratra Spytihněva zasedl na vrchní stolec knížecí v Praze. Předně bratřím svým mladším vykázal jiné úděly: Kunrata Znojemského dosadil na úděl Brněnský a nejmladšiho Otu, příjmenem Sličného, učinil knížetem Olomuckým.

Ota Sličný 1001-1087.

Téhož roku 1061., kdy v Praze nastoupil kníže Vratislav, v Olomouci kníže Ota, vzešla říši české válka s Poláky. Panující tehda král polský, Boleslav řečený Smělý, vtrhl do kraje Holasovského a oblehnul u veliké síle pevný hrad Hradec. Ale byv od českého vojska obklíčen a sevřen, musil ustoupiti se ztrátou nemalou.1) Ta jest první určitá zpráva našeho kraje se tý­ kající. Slavné vítězství nad Polanv u Hradce dobyté způsobilo přirozeně, že hrad Hradec nabyl neobyčej­ ného významu vojenského, zastiňuje při tom jiné hrady v kraji trvající, tedy i Holasovice. Jedna z předních starostí vrchního knížete Vrati­ slava nesla se ku založení biskupství v Olomouci. I poněvadž biskup Pražský Šebíř nemohl k tomu lehko *) Palacký I. 320. — 17 — svoliti, aby se jeho biskupství zmenšilo, bylo třeba mnohého jednání, než se konečně 1. 1063. biskupství Olomucké vyzdvihlo.1) Zřízením biskupství Olomuekého, které tak jako Pražské zůstalo pod arcibiskupstvím Mohučským, přestal kraj Holasovský náležeti pod bi­ skupství Pražské, i dostal se k diecési Olomucké, k níž do této chvíle náleží, ač jest od r. 1742. roztržen na část rakouskou a pruskou. Vrchní kníže Vratislav jsa národa svého i řeči rodné obzvláštním příznivcem, přičinil se také, aby mnichům slovanským, kteří po příkladu od sv. apo­ štolů slovanských zavedeném na bohoslužbách užívali jazyka slovanského, dovolen byl návrat do kláštera v Sázavě od sv. Prokopa založeného. — Posléze ko- korunován Vratislav na krále českého. / Co se týče našeho Olomuekého knížete Otíka Sličného, máme jen jednu zprávu o něm, že vykonával zeměpanská práva na Holasovsku, neboť založiv s man­ želkou svou Ofkou, kněžnou uherskou, klášter sv. Ště­ pána čili klášter Hradiště u Olomouce, obdaroval jej roku 1078. šestým penízem ze cla vybíraného při ob­ chodní cestě, která okolo města Hradce vedla k Polské.2) X Touto zprávou zjištěno předně, že pod hradem Hradeckým ✓rozkládalo se město tak, jako pod hradem

’) Posloupnost biskupův Oloinuckýcli až Jo r. 1318. Jan I . 1063—1085, Jaromír, bratr knížat Vratislava i Oty Sličného — 1088, Vecel —1091, Ondřej —1090, Jindřich I. —1098, Petr — 1104, Jan II. -1126, Jindřich Zdik - 1150, Jan III. —1157, Jan IV. —1472, Dětleb -1182, Pelhřim —1184, Kajim —1194, Engelbert —1199, Jan líavor —1201, Robert —1240, Kunrat —1247 Bruno 1245-1281, DětKeh —1302, Jan Holý —1311, Petr Bra. davice —1316, Kunrat —1326. 2) M. I. 162. ^ ■ 2 - 18 —

Olomuckým, kteréž město jest starší než Opava; za druhé, že již tehda po veřejné obchodní cestě od Hranic přes potok Vražný k Hradci a odtud k řece Opavě až na hranice polské směrem ke Kozlí vedoucí obchod kupecký tak znamenitě se dařil, že šestina vybraného mýta anebo cla mohla se pokládati za značný dar klášteru Hradišti věnovaný. Když Ota Sličný 1. 1087. zemřel, uvázali se s ma­ teři svou kněžnou Ofkou v držení knížetství Olomuc­ kého synové Svatopluk a Otík Černý (f 1126). Kníže Svatopluk jsa bojovným účastnil se válek od vrchních knížat do Polské (Slezska) vedených r. 1103. Jakož pak ty války jednou vítězně, jednou ne­ šťastně se vedly, zdá se, že Poláci r. 1104. do našeho kraje pohraničného zase vtrhli a snad opětně u Hradce nerozhodnou bitvu1) svedli.2) Že asi hradu Holasov­ ského neminuli, lze se domysliti. Kníže Svatopluk jakožto starší stal se leta 1107. vrchním knížetem v Praze, načež jeho bratr Otík Černý sám na Olomucku panoval. A téhož roku kníže Otík Černý založiv na hradě Olomuckem s vůli bratra svého, vrchního knížete Svatopluka, chrám sv. Václava, věnoval tomu kostelu osm lánů8) země při řece Oso- blaze v újezdě, který „Na Hlub či cích* slově.4)

*) Pokudž bychom měli uvažovati skutečnou věc, že se u Jakubčovic nalezly mlaty různých tvarů, z různého kamene, a také bronzové, nemůžeme jinak leč za to raíti, že na výšinách Jakubčovských vojska nepřátelská se častěji setkávala. I není vy­ loučena možnost, že od tohoto anebo od dřívějšího nájezdu polského mlaty ony po vojínech padlých v zemi do nynějška ležely. *) bfctdík II 380. 8) Pokud se týče lánů, přeikem upozorňujeme, že na lán se počítá asi tolik, kolik má pole celolanník t. j. asi 40—50 jiter. Osm lánů stačilo na založení dědiny s osmi sedláky. 4) M. I. 193. - 19 -

L. 1108. oblehli Moravané sousední hrady v Polské (Slezsku) Ratiboř a Kozlí; když pak 1. 1109. sám vrchní kníže Svatopluk opětné válku do téhož kraje veda Bytom vzal a na Hlohov táhl, skonal vražednou rukou v táboře. Na uprázdněný takto knížecí stolec v Praze povolán po zákonu kníže náš Otík Černý; ale vzdav se ve prospěch bratrance svého Vladislava, zemřel 1. 1126. Po smrti Otíka Černého dosedl v Olomouci na knížecí stolec jeho nebožtíka bratra Svatopluka syn, Václav, který nedočkav se dostavění nového sí­ delního biskupského chrámu u sv. Václava zemřel 1. 1130. Dočkal se toho biskup Jindřich Zdik, kterýž při svěcení toho kostela 1. 1131. vydal seznam statků i příslušenství kostelních.1) Z toho seznamu jde na jevo, že celá Morava rozdělena byla na patero arcijahenství: Přerovské, Spytinovské, Brněnské, Břetislavské a Zno­ jemské. K Přerovskému kostelu slušely Hlubčice, k proboštství Olomuckému Holasovice.2) Nebylo ještě zřízeno arcijahenství v pohraničném kraji Hola- sovském jakožto méně obydleném a méně bezpečném pro ustavičné boje se sousední zemí. Vždyť se vypra­ vuje k r. 1133., že Češi a Moraváné čtyrykrát poplenili Polskou, zejmena že z Kozli do základů vyvraceného přinesli bohatou kořist a přivedli množství zajatých obojího pohlaví.8) Na knížecím stolci v Olomouci posloupnosti po několik let nelze dokonale sledovati. Jmenuje se k r. 1135. knížetem Li polt, syn někdy vrchního knížete Bořivoje II., avšak konečně donucen byl ustoupiti Otíkovi III. (1140—1171), synu Otíka II. Černého. K pa-

l) Biskup Jindřich Zdik vydal zvláštní řád pro biskupství Olomucké, na jakých obřadech kněží svěceni býti mají. a) Gole aovici M. I. 206. 8) Dudík III. 51. #

- 20 - nování tohoto knížete můžeme zapsati jen dvě zprávy odnášející se ku kraji Holasovskému. L. totiž 1146. zpomíná se Drslava z Hradce1) patrně kaštelána čili župana, který celému kraji pa­ noval. Ačkoli po knížeti Olomuckém Otíkovi III. ne­ zachovala se nám nijaká listina o Holasovsko vydaná, však zůstaven list vrchního knížete Pražského Vladi­ slava. Vladislav byv 1. 11T>8 na krále českého po­ výšen, 1. 1160. listem daným v Praze jakožto král klášteru Hradišti na novo potvrzuje šestý peníz z cesty. obchodní okolo Hradce do Polské vedoucí.2) K r. 1169. jmenuje se knížetem Olomuckým Be­ dřich, který téhož roku klášteru Rajhradskému daroval pustinu u Hranic, sáhající až po potok Odru.3) Po knížeti Bedřichovi nastoupil v Olomouci Oldřich (1174 —1177). Bedřich, stav se roku 1179. vrchním knížetem českým, dosadil, tuším r. 1185., za knížata Olomucká syny Otíka III., totiž Vladimíra a Břetislava, a téhož roku sám na Holasovsku vykonává vrchní práva, neboť jakožto kníže české potvrzuje řádu sv. Jana statky jak v Cechách tak na Moravě, zejmena jedno popluží země pod hradem Hradcem, jež daroval Ozěl, syn Hrdětův; pak v Modlejovicích v kraji Přerovském jedr\o popluží, příslušné do ob hradí Hradeckého. Konečně Hrobníky nad řekou Pštinou s příslu­ šenstvím, jež po jedné straně hraničí s Hlubčicemi až po Bohuchvalov; a odtud se táhne až po most z proutí udělaný, jenž slově Bezděkova haf; od- tamtudy pak hraničně znaky jsou zdělaný až po Kozí dol a potom po řeku Milic. Toto daní stalo se s vě­ domím knížat Vladimíra a jeho bratra Břetislava.4) *) M. I. 258. *) M. I. 271. 8) M. I. 288. «) M. I. 307. 21 —

Ze vzácné a předůležité listiny této poznáváme předně, že řád sv. Jana zboží svého pod hradem Hrad­ cem t. j. ve Vršovicích nabyl již před r. 1185. a že současně dostal se v držení velikého pohraničného újezdu Hrobnického; za druhé, že u pohraničného po­ toka Milice nedaleko asi nynější vsi Milice vedla z Hlubčic obchodní cesta do Kozlí, když tam nedaleko zdělána byla hať; tudíž také že v těch místech zemská blána byla otevřena do knižetství Opolského; za třetí, že ob hradí Hradecké sáhalo až do kraje Pře­ rovského, z čehož jest zřetelno, kterak Hradec před r. 1185. stal se nejprednějším a nejdůležitějším místem v kraji Holasovském. A téhož roku kníže Břetislav s vůlí bratra svého Vladimíra, knížete Olomuckého, klášteru Hradišti vzdal les v újezdě Oldřišovském u řeky I O pavy.1) Deset let později, a sice 1. 1195. v měsíci pro­ sinci přibyl kníže Vladimír do našeho kraje se značnou družinou, v niž shledáváme knížete Břetislava, kněžnu Oťku, sestru obou knížat, kněze biskupa Engelberta, Balduina kanovníka děkana, Radoslava, Poměna, Kochana, Semiši a v a a j. Všichni tito průvodci za­ psáni jsou za svědky na listě daném dne 26. prosince v Op avě. kterým kníže Vladimír s vůlí svého bratra Břetislava klášteru Hradišti zapisuje ves Bojanovice.*) Za jakou důležitou příčinou kníže Vladimír v tak pozdní dobu přibyl do kraje, nelze určití. Zápisem oním jmenuje se Op ava po prvé; též poznáváme z něho dva zemany z našeho kraje R a ­ doslava (z Hoštic) a Semislava.

*) M. I. 315. 2) M. I. 341, Dva roky po návštěvě Vladimírově v Opavě, totiž 1. 1197. stala se veliká změna: na trůn český dosedl král Přemysl Otakar I., který mladšímu bratrovi Vladi­ slavovi Jindřichovi vzdal Moravu za markrabstvf. Roz­ umí se samo sebou, že potomci Oty Sličného na kní­ žecím stolci v Olomouci, Vladimír a Břetislav, neměli býti sproštěni svého údělu, anobrž nejspíše očekávalo se, že za krátko zemrou, neboť Vladimírovi bylo tehda již 52 let. Proto Holasovskc zatím zůstalo ještě při knížetstvi Olomuckém, i shledáváme, že 1. 1193, Vla­ dimír tu vykonává zemcpanská práva, ješto klášteru Hra­ dišti na záduši za rodiče své, za sebe, za bratra i za sestry (Svatavu, Marii, Durancii a Ofku), vzdává předně půl statku Oldřišova, kterýž byl koupil od Heřmana, syna Ratiborova; pak šestý peníz ze cla nad řekou Opavou vybíraného; konečně les v „kraji Holasov- skémV) ohraničený touže řekou, i nařizuje, aby ten les obešel a omezil pan Vok.2) Pokud se týče toho listu, znamenáme předně druhou celnici při řece Opavě;8) za druhé čteme poprvé jméno kraje Holasovského. Konečně hledíc k lesu řekou Opavou ohraničenému míníme, že se týče míst, v nichž potom založeny vsi Kamenec a zaniklé Hranice.4) TčnížoV/ VW 1« n H -w* rni m —•i »•r m-m zpmřťd ^ m.~ m. ^ ~ brzo •*. m.4 V no ■w tnmtnw-w v darn- — — vání, a sice dne 10. prosince 1. 1200., kdežto Břeti­ slav rok na to, a sice v první polovici leta 1201. skonal.

l) in ťiivuitu Golasiz. *) M. I. 350. 8) Kteráž stála nejspíše blízko Oldřišova, jak hádáme na křižovatce obchodních cest Kra* kovské, Ratibořské i Kozelské, t. j. při kapli sv. Kříže v nynějších Kateřinkách. 4) Viz mou thist. topografii. 23

Očekávalo se, že po smrti obou knížat Olomucké knížctství s Holasovskem bude ihned spojeno s mar- krabstvim. To se však nestalo, neboť král Přemysl Otakar I. sám dědický nápad zabral, jak svědčí jeho majestát v měsíci červnu vydaný, kterým jakožto král Český i kníže Olomucké nařizuje, aby příště biskupovi Otomuckému z kraje1) Holasovského po šesti penězích bylo dáváno biskupského desátku. Kteréž nařízení stalo se schválením českách a moravských pánů a majestát v\dán pod svědectvím Semislava.3) A téhož roku za přítomnosti biskupa Jana Bavora3) týž král Přemysl klášteru Hradišti vzdal vesnici Ště­ pánov u Olomouce a jednu hospodu v Opavě4) na záduší svých příbuzných a též na věčné obchody za knížata Vladimíra i Břetislava v Pánu odpočívající.6) Král Přemysl podržel knížetství Olomucké nej později do měsíce března r. 1203., kdy v tomto knížetství ze- měpanská práva již vykonává Vladislav Jindřich mar­ krabím moravským již 1. 1197. jmenovaný, tudíž kraj Holasovský po zaniknutí knížetství Olomuekého vrátil se do svazku s celou Moravou. Na konec toho odstavce zpomeneme ještě zprávy, která do týče severních hranic kraje Holasovského. L. totiž 1201. Boleslav kníže slezské6) navrátil klášteru Lubenskému 100 velikých lánů blíže hranic země

*) provineia. 2) M. II. 2. 3) Biskup Jan Bavor zemřel 1. října téhož roku i nastoupil na jeho místo biskup Kobert. 4) rin Opava"; nejspíše nedaleko výš jmenované celnice. 5) M. II. 2. e) Jméno Slezsko vyskytuje se poprvé 1163, když polské kníže Vladislav zemi svou rozdělil synům; a jméno Slezsko samo (od hory S1 § zy u Vratislavé přijaté) prvotně platilo je n pro .knížet­ ství Vratislavské; a kníže Boleslav jest knížetem Vratislavským; kdežto jeho bratr Meéislav píše se jen knížetem Opolským a zemi svou nazývá polskou. - 24 — m oravské mezi řekami Osoblahou a Stradunou.1) Jedná se tu o statky při sarných hranicích rozložené, nebot potok Straduna vyvěrající nedaleko města Oso- blahy a tekoucí napřed směrem východním potom směrem severovýchodním tak, jako potok Milic již zpo- menutý, který se severně od Hlubčic vlévá do Stra- duny, téměř byl rozhraním mezi Moravou a zemí Opolskou.

III. Holasovsko krajem markrabstvi Moravského 1203— 1318. Markrabí Vladislav Jindřich 1203 f 1222.

Že markrabí Vladislav Jindřich vykonáváw země- panská práva na Olomucku, tudíž i na Holasovsku, již 1. 1203., vychází také z listiny toho roku dané, kterou klášteru Hradišti vzdává les řečený Střelnou mezi řekami Odrou a Moravici.2) Jako tento les zpomenutému klášteru dán byl k tomu konci, aby v tom lese nové osady zakládal, tak 1. 1204. řádu sv. Jana povolil na všech statcích po celé Moravě zaklá- dati osady ua právě německé ni.8) Ano sám také na témž právě německém brzo potom dopustil založiti město Bruntál. Co by takové právo ně­ mecké znamenalo, nejlépe poznáváme z listu daného 1. 1213. v Prostějově, kterým král Premyl Otakar I. k prosbě markrabí Vladislava Jindřicha osvobozuje všecky statky řádu sv. Jana po celé Moravě, totižto v krajích Oloinuckém, Znojemském, Brněnském i Hola- s o v s k é m ode všeho práva příslušného králům a markřabim, totižto od „nářezu", „noclehu"; od „čistotného", od „hlavy" a „svodu" a ode všech *) M. II. 10. a) M. II. 14. 3) M. II. 22. — 25 - povinností a robot, které se vykonávají ku stavbě hradů zemských.1) Toto obdarování znamená, že lidé a pod­ daní z vesnic náležitých řádu sv. Jana jsouce osvobo­ zení od nářezu nepotřebovali, když král, markrabí anebo jich úředníci na cestách a výpravách dleli, k jich stolu dávati ani volů, krav, telat, vepřů, beranů a jiného skotů. A kdo nebyl osvobozen od noclehu, kdykoli úředníci zeměpanští, myslivci nebo psaři přišli, byl povinen jim poskytovali nejen noclehu ale i hojné večeře. Tolikéž obtížným byl pro poddané povoz, když se za tehdejších časů žádalo vozův nebo prů­ vodcův pro zeměpány a jich úředníky. Čistotné zase byl poplatek soudní 14 peněz, který se dával, když obviněný podstoupil na své očistění zkoušku buď bosýma nohama po žhavé radlici, buď holou rukou do vřelé vody, anebo celým tělem do řeky tak, aby se nepopálil, nepopařil a nepotopil, po kteréž zkoušce za nevinného sice uznán jest, ale položil 14 peněz „čistotného". Nejhroznější byla hlava. Kdo koho zabil, tato vražda slula „hlava", i byli povinni buď vrah sám buď celá dědina zaplatiti „odkladu hlavy" t. j. pokuty za vraždu 200 peněz. Osvobozením od hlavy nepo­ třebovaly dědiny za žádnou vraždu od spoluobčana spáchanou platili, nýbrž stíhal se jen vrah sám. Osvo­ bození od „svodu" má podobněž veliký význam. Uhraden-li komu na př. kůíi, okradený s úředními osobami „vedl" po stopě zlodějově a stíhal je j; i ne­ hledalo se dále než do třetí dědiny, do které stopa vedla — a tato třetí dědina byla povinna zaplatiti škodu okradenému způsobenou, nech již zloděj byl z té dědiny, nebo nebyl. Konečně roboty zemské konaly se netoliko k stavbě hradů, nýbrž také ku stavbě ve- *) m. n. 71. — v e ­

řejných silnic obchodních i mostův. Ode všech těch břemen osvobozeny byly vesnice řádu sv. Jana, zalo­ žené blíže Hrobnik u Hlubčic a Vršovice později vzniklé, i uvalily se jich povinnosti na ostatní dědiny neosvobozené. Mnohem důležitější jest list téhož krále Přemysla daný dne 30. prosince 1. 1214. v Olomouci, kterým za přítomnosti Vítka kaštelána Hradeckého a pana Ště­ pána z Medlova, velmože z našeho kraje, potvrzuje osazení města Bruntále na německém právě, „ač to doposud v zemi České a Moravské bylo neobvyklé". A kromě toho také pouští král k prosbě téhož markrabí měšťanům Bruntálským de­ sátek ze cla a ze všech k o v ů v a rud v obvodu na 4 mile nalezených.1) Z této listiny viditelno jest, že město Bruntál stojící v krajině hornaté založeno bylo k vůli hornictví, které potomntL zkvétalo v Benešově horním i v okolí Bruntálském. A jak velice markrabí Vladislav Jindřich právě o hornictví pečoval, touže polom, aby se poklady na rudě i všelikých kovech ze země vynášely, svědci nej­ lépe ten skutek, žc dav jílovatí ve zlatých dolech Ouk- mantelských, samému biskupovi Vratislavskému od svých kovkopů zabrati dal území se zlatými a stříbr­ nými báněmi u Ffývaldova a toho zabraného území, ač před samým papežem žalován byl, nijak a nijak vydali nechtěl a také nevydal. Aby svou zemi co nejvíce zalidnil, volal do kraje obyvatelstvo z ciziny. Těmto osadníkům povolaným udělovaly se pozemky zdarma, aby lesy mýtili i za­ kládali dědiny. A aby tím chutněji při práci vytrvali, pouštěla se jim „lhota", t. j. ulehčeni od platů do >) M. II Gfc. — 27 -

10—20 let a kromě toho osvobozovali se ode všech robot zemských i od povinností výše uvedených. Týž markrabí 1. 1215—klášteru Hradišti vzdal opětně okolí Hranické se všemi položenými v kraji Přerovském, totiž Heřmanice, Lucky, Polom, Bě- ' lotín, Na horách, J esenici. V listinách o ně vydaných zpomíná se také řeky Moravice, hory Rudně a zvláště těchto cest: „Rudné a Jivavské cesty* k Brun- táli vedoucí a veřejné třetí cesty, která „nad poto­ kem Vražným3) u Hranic se odlučovala k Opavě*.2) K těmto cestám naši předkové také robo­ tovali. Kromě kláštera Hradiště nabýval na Holasovsku území na osazování nových dědin také klášter Vele­ hradský. Tak před r. 1220. nabyl velikého újezdu s vesnicí Steh oř i cem i. Aby pak klášter tím pilněji na svém újezdě táhnoucím se od Stěbořic až pod horu Ruden osady zakládati mohl, kněz biskup Olomucký Robert svůj biskupský desátek, jemu dotud ze všech statků dávaný, odpustil osadám kláštera Velehradského.3) Týž klášter Velehradský 1. 1222. od arcijahna Rado­ slava z Hostie nabyl ve vsi Hostících 10 hřiven platu, 3 mlýny a zahradu i dům v Opavě. Proslulý tento náš krajan, kněz Radoslav, ponechal si však na Hostících do svého života 8 hřiven platu, zahradu i louku.4) Téhož roku týž klášter za okolností neoby­ čejných nabyl jiných dvou lánů u Opavy od jistého Jakarta z Opavy. Tyto lány byl totiž Jakart koupil od Oty z Ratiboře, i pustil je markrabímu Vladislavovi, načež markrabí Vladislav 1. 1222. oba ty lány vzdal knězi opatovi Velehradskému pod takovou podmínkou, J) 0

Jakkoli mezi léty 1224— 1227 Vladislav II. mar­ krabím moravskýpi se piše, nedochovalo se nám nej- spíše pro krátkost jeho pánování žádných listin, z nichž bychom poznávali, že v kraji Holasovském země- panská práva vykonával.1) Připisuje se obecně králi Přemyslu Otakarovi I., že on jest původem hojného stěhování Němců do Cech a na Moravu a původem měst a osad na německém právě založených, avšak poznali jsme již, že vlastně bratr jeho markrabí Vladislav I. na Moravě a zvláště * v našem kraji nejen německé právo, ale i manské zřízení zavedl. Než král Přemysl směru napočatého neopustil, nýbrž jak r. 1223. dovolil, aby město Unčov práva Magdeburského užívalo po přikladu města Brun­ tále2), tak zejmena Opavě zkvétající majestátem daným v Hulíně r. 1224. za přítomnosti Vítka kaštelána Hra­ deckého, Štěpána z Medlova i Semislava, našich krajanů, udělil znamenité výsady. Do míle totiž města Opavy podřídil vlastní statky zeměpanské k hradu Hradci příslušné: f Ondřej o více, f Lubo- m i řiče od zemana Ludka za Kravaře vyměněné, Slavíkovu ves, a s této strany Hvozdnice vsi, f Napsdicari a f Drahul k Hradci příslušné, a konečně statky lovčího Prosimíra za půl vsi f Lechs- dorfu vyměněné. Současně udělil městu Opavě vý­ sadu, aby na míli do okolí nebylo žádné hospody, kromě zádušních již trvajících; pak osvobodil Opavany v Hlubčicích ode cla, aby ho na tamnějši celnici ne­ platili ani tehda, i kdyžby víno do Polské vozili; *) Listina od něho prý vydaná na zboží Hrobnické letopo­ čtem 1230 se nejeví správnou. Kr. 25. *) M. II. 147. - 31 -

konečně dopustil jim svobodu, aby své statky volné směli prodávati.1) To jsou ony základní výsady a svobody, na nichž se mílové právo do krajnorsti rozšířilo. Jako se nesmělo o míli zřizovati hospody: tak potomně o míli nesmělo býli v žádné dědině pekaře, masaře, ševče, krejčího ani jiného řemeslníka. Osady pak výše jmenované podrobeny pod městské právo Opavské. Z téže listiny vychází, že od Opavy vedla cesta na Hlubčice, po níž se od Hlubčic přes Bezděkovu haf jezdilo do Polské t. j. do Slezska ku Kozlí a Hlohovu. Co se tkne sousedních styků na sever s tímto Polskem cíli Slezskem, osvětlují nám je některé listiny: tak 1. 1224. přijal král Přemysl breve papeže Honoria, kterým Jeho Svatost žádá, aby král zlaté báně od markrabí sl. paměti Vladislava u Frývaldova zabrané, jakožto dědic markrabství moravského biskupovi Vrati­ slavskému vrátil,2) což král jistotně učinil. Současně s touto záležitostí vlekl se také spor o hranice bis­ kupství Olomuckého a Vratislavského na hranicích Holasovska nedaleko Osoblahy.3) Kromě majestátu vydaného 1. 1228. klášteru Vele­ hradskému, kterým král potvrzuje konventu tomu všecky statky, tudíž na Holasovsku S tě boříce s lesem sáhajícím až po řeku Moravici pod Rudném, dva dvory v Opavě (Hošticích), též dvory v Turkově a Pišti,4) nemáme jiné již listiny od něho dochované. Za to však způsobil týž král důležitou proměnu, an ves Vlaštovice kostelu Olomuckému před r. 1230. daro­ val na záduší. A možná, že také týž král témuž kostelu udělil onen újezd, který dnes enklava Slav- *) M. II. 155. *) M. II. 154. *) M. II. 215. <) M. II. 193. — 32 — kovská sluje a od Opavy se táhne až po Moravici u Deštného. Po smrti krále Přemysla Otakara I. starší jeho syn Václav I. učiněn králem, mladší Přemysl mar­ krabím moravským.

Markrabí Přemysl 1230—1239.

Z počátku panování tohoto markrabí zdá se, žc královna vdova a máti Konstance se synem svým spo­ lečně vládla, neb 1. 1233. městu Bruntáli oba po-, tvrdili svobody od krále Přemysla Otakara I. udělené. Spor o hranice biskupství Olomuekého a Vrati­ slavského, o němž jsme se již zmínili, kterýž spor L 1229. dne 7. června brevem daným ve Peružii papež Relioř IX. na novo nařídil ukliditi biskupovi Krakov­ skému a proboštům Pražskému i Krakovskému, zůstával nevyřízen, proto že se nejspíše přiostřil zápletkami o hranice zemské. Když 1. 1233. Jan, syn Žibotův, který s bratrem svým Domaslavem znamenité statky při řece Prudníku nad Osoblahou držel, pořizoval po­ slední vůli, zpomíná statků svých, které nejsou sporné jako Prudiny, Kresova, Tisovic, Hostomě i Lubří, tudíž je poroučí kostelům Vratislavského bi­ skupství; o ostatních pak, které připadnou k Moravě, až hranice bude ustanoveira mezi Polaný a Moravany, nechať bude nařízeno, jak bratr můj Domaslav nařídil.1) Z této listiny jest také patrno, že území blíže nynějšího Prudníka města, jižně reky Prudníka rozložené, bezpečně slušelo ku kraji Holasov- skému, tudíž k Moravě i k biskupství Olomuckénni. *) Diidík V. 141. - 33 —

L. 1234. listem daným na Velehradě markrabí Přemysl klášteru Hradišti statky jeho a tvrz v 0 1 d ř i- šově v „kraji Opavském" osvobodil ode všech dávek i robot zemských, zejmena aby lovci a psaři markrabští u lidí klášterských „noclehu" nežádali; taktéž jim udělil plnou svobodu od mýta, kdež by pro klášter něco vozili, kteréž dani markrabské biskup Robert klášteru zvláštním listem vidimoval.1) Téhož roku markrabí Přemysl panenskému klášteru v Oslava­ nech vzdal podací ke kostelu v městě Nové Cerekvi, založeném nedávno při „Opavských hranicích" (severních k Polské).2) Ješto markrabí Přemysl okolo těch časů byl učinil zpouru proti bratru svému králi Václavovi, bude jednak pochopitelno, proč v průvodu Přemyslovu nalezáme napořáde kastelány Hradecké s) a proč snad téhož roku s velikou družinou do Opavy přijel markrabí sám. V té družině shledáváme Oldřicha syna knížete Korutan- ského, Arnolda hraběte z Hukesvagu, pána zboží Hukvaldského, Voka podkomořího, Vojtěcha z Medlova, Štěpána jeho bratra, Lupolda kastelána z Magdeburku, Olbrama jeho bratra, Bočka maršálka, Předbora z Děvic a jeho syna Přibyslava. O tomto pobyte víme z listu klášteru Zábrdovskému tuto daného, kterým ves kon­ ventu náležitou Levice v kraji Holasevském polo­ ženou osvobozuje ode všech robot a povinností zem­ ských.4) Zpoura markrabí Přemysla tenkráte se šťastně skončila, a 1. 1235. za jeho přítomnosti v měsíci dubnu + J) M. II. 2G4 násl. 2) M. II. 288. s) L. 1234. v dubnu Při­ byslava syna PrkoAova na Velehradě; v srpnu Voka v Olomouci, v září Přibyslava v Jihlavě, v říjnu v Praze téhož, a téhož měsíce Přibyslava ve Znojmě. 4) M II. 287. 3 konal se slavný sněm v Brně, jehož se súčastnilo všecko panstvo z celé Moravy, tudíž i z Holasovska přítomni jsou: Milota soudce z Opavy, Bencda z Hradce, Puirand písař Opavský a jiní. Za jich přítomnosti markrabí klášteru Zábrdovskému všecky svobody ob­ novil.1) L. 1236. klášter Oslavanský vyžádal si také u krále Václava potvrzeni na podací ku kostelu Novo- Cerekvickému od markrabí Přemysla udělené.*) Téhož roku listem daným v Olomouci za pří­ tomnosti Voka syna Bořutova kaštelána Hradeckého i markrabí Přemysl vzdal řádu sv. Jana popluži v K o- * beřicích, které druhdy náleželo klášteru Hradišti 1 k Oldřišovu, i sprošfuje lidi na tom osedlé ode všech robot zemských. Než markrabí Přemysl léta 1237. opětně zdvihl válku na svého královského bratra, kteráž válka ne­ šťastně se skončila pro Přemysla, i nezbylo mu jiné pomoci leč útěkem ku králi Uherskému Bélovi IV. osobni bezpečnosti hledati. Pro tuto možná příčinu kláštery Zábrdovský a Oslavanský, onen od papeže Řehoře IX., tento od bi­ skupa Roberta 1. 1237. dali si svá nadáni na statek Levice i na podací v Nové Cerekvi znovu potvrditi.5) Však papež Řehoř téhož roku měl příležitost jednati o jinou záležitost zběhlou v našem kraji; na- řídiltě všem převorům a provinciaiům kazatelského řádu, aby bratra Burkarta složili s úřadu, poněvadž týž přibyv „na Moravu do města Opavy* o sv. Františku pohoršlivě kázal.4) Z té věci lze hádati, že v městě Opavě tehda nepochybně již byli bratří mi­ noritě řeholy sv. Františka. *) M. II. 298. *) M. II. 313. 8) M. II. 332. *) M. II. 324 — 35 —

Vedle rádu sv.-Janského, vedle klášterů Vele­ hradského, Hradišťského, Zábrdovského i Oslavanského nabyli také bratří némeckého řádu značných statků na Holasovsku. Ač nevíme, kterého roku se stalo, nic- méné lze hádati, že německý řád na svém zboží do r. 1237. byl osadil dědiny na německém právě. Neboť když 1. 1237. majestátem daným v Praze král Václav témuž řádu potvrzoval faru v Opavě se vším právem, Holasovičky u Hlubčic1) se všim přislušensťvim a vsi Mikulov i ce, Smíchovy8) i **Cr ucerdorf",8) zřetelno jest, že vedle Holasoviček stála již ves „Cru- cerdorf*, která potomně s Holasovičkami v jednu velikou dědinu splynula, odkudž se vysvětluje, že nyní jedna a táž vesnice má dvě jména, jedno české, druhé německé. A ještě jiné duchovní řehole dostalo se statků v našem kraji, jak svědčí list markrabí Přemysla, kterýž prostředkováním krále uherského směl se do vlasti navrátili a uvázati se zase v markrabství moravské, arcif o kraj Břeclavský stenčené. Listem totiž v Hulíně 1. 1228. vydaným markrabí potvrdil klášteru Doubrav- nickému ochoz zvanou „Semislav* v kraji Holasov- ském, jejíž hranice vedou se „od Slavkovského lesa biskupského* až po les Hradecký nazvaný Březová; od Březové až po Jedlov a odtud až po Střelnou; od Střelné až po potok Deštnou.4) Jedná se tu o ochoz rozloženou okolo nynější Březové za Hrad­ cem, kterouž ochoz držel kdysi pan Semislav častó jmenovaný, až ji vzdal svému zeti Vojtěchovi z Med- lova, kterýž přijal byl roucho klášterské v Doubravníku. Z téže listiny poznáváme také vážnou věc jinou, že ‘) Holospitx. *) Smedisdorf. s) Denhschriťten «l k. Ak. XII. 139. 4) M. III. 35—6.

3* — 36 —

ohromný les, v němž Slavkov byl jedinou dotud osadou, již byl v držení kostela Olomuckého. Markrabí Přemysl jsa nad jiné nakloněn klášteru Hradišti rok před svou smrti znamenitě obdaroval zpomenutý konvent, neb mu předně za pobytu svého v Praze vzdal svou stolní markrabskou dědinu Polom (Pustou) a za přítomnosti Burkarta písaře Opavského a měšfanfi z Opavy Vinanda, Stevena, He­ rolda a Marolda i Vojtěcha z Bruntále zapsal;1) za druhé jiným listem téhož roku 1238. daným osvobodil klášteru Hradišti všecky statky, af jsou na Moravě nebo v Čechách, ode všech dávek a platů i sbírek zeině- panských a soudních; tolikéž sprostil dědiny klášterské I (Oldrišov, P. Polom a j.) od robot při stavění a opra­ vách hradů, od stavění zdí a příkopů při městech trhových; dále osvobodil je od „hlavy1*, od „svodu*, taktéž od „čistotného* i „nároku*, a od „noclehu*, též pustil jim úplné osvobození od mýta.2) Na krátce před svou smrtí léta 1239. markrabí Přemysl urozenému Viktorovi synu Bludovu pro zvláštní zásluhy potvrdil daní krále Přemysla, kterýmž se mu dostalo 4 pozemků v Huzové, patřících k hradu Olo- muckému, a dvou náleževších k hradu Hradecké­ mu. I přičinil markrabí ještě ve vsi Tovíři 3 pozemky náležející ku hradu Olomuckému a jiné 3 ku hradu Hradci náležité. Toho jednání přítomni byli na hradě Pražském: Vok syn Bořutův a Smil vladař Hradecký.8) Ze vzácné této listiny zřetelně poznáváme, že hradu Olomuckému na roveň postaven zůstával svou důle­ žitostí hrad Hradecký, kterýž ve příčinách vojenských i jiných stal se do těch dob hlavou kraje Holasov- *) M. II. 335. a) M. II. 237—8. 3) M. II. 300-1. ského. A jako hrad Olomucký měl široké obhradí, taktéž veliké obhradí Hradecké hraničilo s Olomuckým. Ačkoli nelze nám udati do podrobná, jak daleko šly hranice obhradí Hradeckého na jih, aspoň tolik jest jisto, že sáhalo až po Huzovou a Tovíř, po Vaca- novice a Doloplazy u Olomouce, po Libosváry, Trnávku i Modlejovice u Přerova. I jest zřetelno, že obhradí Hradecké bylo větši než kraj Holasovský. V tomto širokém obhradí řídili tito zeměpanští úřednici: Předně župan čili kaš telán jakožto politický i válečný náčelník svého okresu. On se staral o udržení pokoje v celém obhradí; on nařizoval roboty zemské. Nebyl však úředníkem do života, nýbrž do vůle zeměpána. Druhý úředník byl eudář čili sudí krajský, kterýž úřad zastával zpomenutý již Milota z Hradce čili z Opavy. Cudář předsedal čtyřikráte do roka většímu soudu, na němž přisedali předně zemané, pak zeměpanští vyšší úřed­ níci i kmeti; menšímu soudu předsedal komorník anebo vladař. Před tento krajský soud menší náleželi všichni poddaní, pokud z toho práva zemského nebyli vyjati. Na tomto hlavně menším soudě jednalo se o „hlavu*, „svod*, „čistotné* atd. Výš zpomenutý komorník bděl nad důchody komory zeměpanské. Takové důchody šly také z pokut soudních; proto předsedal on také soudu. Jemu po boku byl vladař, čili správce statků a důchodůzemě- panských, který velmi často zastupoval úplně komor­ níka. Takovým vladařem na Hradci byl jmenovaný již Smil. Nad lesy vládl lovčí, jakého jsme poznali v osobě Prosimira. Konečně ustanoven byl také písař, který soudní i jiné záležitosti zapisoval.1) *) Viz na příslušných místech u Palackého a Dudíka. 38 —

Jakož jsme byli poznali, že obhradi hradu Hra­ deckého na jih hraničilo s obhradím Olomuckým, slušno jest ohlednouti se také, jak daleko šlo obhradi toto na západ i na sever. I poznáváme v sousední zemi Opolské té doby 3 župy čili kaštelanie pohraničně: Těšínskou* Ratibořskou a Kozelskou. I hraničila tedy župa Hradecká asi od nynějšího Místku až po Polskou Ostravu se župou Těšínskou; od P. Ostravy směrem severozápadním až asi po Makov blíže vsi Tlustomost šla hranice kaštelanie Ratibořské; od Makova týmž směrem severozápadním až k městu Prudníku táhla se hranice župy Kozelské. Zpomenutý Makov byl nej­ spíše v kaštelanii Ratibořské, i měli v něm križovníci sv. Jana 1. 1239., tak jako na Holasovsku v Hrobni- kách, komendu.1) Markrabí Přemysl zemřev 1. 1239. pochován jest v Tišnovském klášteře od paní mateře jeho, královny Konstance, založeném.

Král Václav l. markrabím 1239—1345.

Jakmile král sám ve správu jak království tak markrabství se byl uvázal, pamatuje na nebožtíka bratra, postoupil 1. 1240. k prosbě pani mateře své Konstance klášteru Tišnovskému újezd zvaný Krnov v kraji Holasovském i se všemi všemi a příslušen­ stvím. Toto darování stalo se v Brně za přítomnosti Ratibora kaštelána Hradeckého.2) Kdykoli nastoupil nový panovník, pospíšily si i kláštery a řády, později též města, aby si své obda- rovací listy daly z nova potvrditi. Tak pannám Osla­

*) M. II. 363. 2) M. II. 367. - 39 — vanským král potvrdil 1. 1240. podací k nové kapli v N. C e re k v i; klášteru Tišnovskému potvrzuje statky všecky a též Bohuchvalový, ves tehda již na německém právě osazenou, poněvadž „Hohendorf* sluje; klá­ šteru Hradišti činí nové nadání na šestý peníz z cesty u Hradce blíže Opavy a na hospodu v Opavě,1) Tehda na Hradci kaštelánem byl Ratiboř, a vyskytuje se také ještě Semislav. Posléze listem daným v Brně 1. 1241. král Václav potvrdil nějakému panu Frydrychovi (?) ves v kraji Opavském, kterou byl držel od nebožky kněžny markrabinkv Markety, manželky Přemyslovy; osvobodil mu ten statek ode všech dávek kromě jedné hřivny: pustil mu také právo souditi na svém statku a ponechal mu osvobození ode cla v kraji Opavském, jak je měl před tím..2) List ten má potud svou váhu, že z něho lze vy- voditi, kterak markrabinky moravské, jako tuto Markéta, tak dříve již tuším manželka markrabí Vladislava Jind­ řicha, držely na Holasovsku statky věnným právem.

Nájezd Tatarftv.

Dříve než vylíčíme prfibeh nájezdu toho ve vý­ sledcích svých s tolika vážnými proměnami spojeného, přehledneme napřed osady, které jakož prokázanou věcí jest, již trvaly. Okolo Hlubčic stály tyto vsi: Hrobníky, Boliu- chvalovy, .Bohdanovy, Bezděkova haf, Kozí dol, Ver- nartice, yfiolasovičky, Mikolajovice, Smíchovy. V okolí Holasdvském: Levice, Chařová, Krnov, Bližčice, Úvalno,

>) M. II 37*2, 377, 382. 8) Kr 48. - 40 —

Turkov; Benešov, Bruntál. Nedaleko Opavy zase: Vla­ štovice, Stěborice, Slavkov, O n d ř e j o v i c e, „N a p s- dikary*, Drahul, Lubomiřice, Lechsdorf, Hradec, Hoštice, Oldřišuv, Koberice, Kravaře, Nová Cerekev a vzdálenější Pišť i Polom Pustá. ^ V dalekých Asie končinách na severu říše Čín­ ské u kočujících Tatarův a Mongolův počala r. 1202. děsným Temučínein tvořiti se nová světovláda tak náhle a nenadále, že nežli uplynul věk člověčí, větší částka krajin a říší na oboru světa známých byly v poslušenství jejím — a již 1. 1224. krváceli na půdě evropské první křesťanští knížata. Poznenáhlu upadaly v moc Tatarů říše ruské; dne 6. prosince 1. 1240. dobyto již staroslavného Ky­ jeva. A tu teprv křesťany na západě bydlící pojal strach, který množil se náramně, když se rozneslo, že dne 13. února 1. 1241. města Sudomcř i Krakov lehla popelem. Batu vrchní vůdce Tatarů, rozdělil své vojsko, v němž se počítalo přes půl milionu branného lidu, na tři díly; jeden obrácen přes Polsko do severních Němec, druhý měl vraziti do dech, a třetí díl vedl Batu sám do Uher. První dva díly, porazivše u města Opolí knížata Boleslava i Vladislava, splynuly zase v jedno táhnouce do Dolního Slezska (k Vratislavi). Král Václav v čas poznav velikost nebezpečí se­ hnal veliké vojsko 40.000 mužův svých a 6000 po­ mocných z Němec, i táhl od Prahy k Žitavě do Dol­ ního Slezska na Tatary. Však dne 9. dubna svedena již od knížete Jind­ řicha Vratislavského nešťastná bitva nu Dobrém Poli blíže Vratislavě. Zahynul v té bitvě kníže Jindřich, švakr krále Václava, a s ním 10.000 statečných bojov­ — 41 - níkův; jen něco málo s knížetem Mečislavem Opolským uteklo se do Lehnice. O tom, co se po bitvě na Dobrém Poli stalo, vypravyje král Václav sám: „Když Tataři byli v Polské, my s vojskem svým tak jsme již byli blízei knížete Jindřicha, že ten den po jeho pádu mohli jsme dora- zlti k němu: 0 1 1 ale bohužel nás ani o radu ani o pomoc nepožádav, dal se s nimi do boje, v němžto žalostivě zahynul." Král Václav táhl předec na Tatary, ale tito ne­ chtějíce sváděti bitvy s vojskem čerstvým, rozprchli se. Nicméně uzřevše, že těžké vojsko české neumí jich stíhati, zastavili se nejprv u O tm ucho v a, kdežto pleníce okolí dvě celé neděle, pokoušeli se nadarmo prodrati se do Kladska. Potom pak ubírajíce se k Ratiboři zabavili se po 8 dní na „Golešisku" t. j. na Holasovsku, až se jim podařilo na počátku měsíce května prodrati se asi u Hradce do kraje Olomuekého i dále na Moravu.1) Plných osm dní zdrželo se ne­ sčetné a divoké vojsko Tatarské v naší vlasti! O Tatařích vykládají se děsné věci a jisto jest, že jsouce surovým národem a pod ukrutnou vládou ukrutné surovosti páchali, jichž nebudeme vyličovati. Za to sestavíme na dokladech historických, jakou škodu v kraji našem způsobili.2) Předně jisto je, že bývalé hlavní město kraje Holasovského, Holasovice, v popel obráceno a se zemí srovnáno jest, neboť jak ještě 1. 1240. náš kraj slově Holasovským, tak po nájezdě Tatarském, jak by uťal, přestává se tak nazývati. Což vysvětlujeme přirozeně: Holasovice pozbyly touto zkázou oné vlastnosti, která *) Palacký I. 2. 165—177- 2) Že nám za to pohanku při­ nesli, jest jen pověst. Viz Vlastivědu I. — 42 -

je byla učinila rozhlášenou osadou.1) Přestaly býti, jak se domníváme, městem. Že pak Tataři hlavně po rovině se rozvalili a vesnice na rovině položené zpustošili, svědčí nejlépe jména osad blízko Opavy na vždy zaniklých: Ondře- jovic, Lubomiřic, „Napsdikar" Drahule a Le chsdorfu. Píšeť sám markrabí Přemysl, že kraj Opavský „pustošením Tatarským na větším díle jest zhuben". Opava tuším se ubránila. Bruntál „z části největší zůstal obořen a zkažen"; Benešovské stříbrné báně taktéž opustly. Na Hlubčicku utrpěly statky řádu sv.-Janského i zanikly tam tuším osady Bezděkova hať a Kozí dol. Však při tom třeba věděti, že také kláštery, které měly na Opavsku statky, jako Hradiště, Zábrdovice, I Tišnov i Doubravník od Tatarů byly obořeny a v popel obráceny. To nezůstalo bez účinku i na náš kraj, neboť na př. Tišnov po Tatarském nájezde nedržel již Krnova. A klášter Doubravnický pozbyl újezdu „Semislavě", neboť 1. 1243. král nařizuje bývalému tuším kaštelánu Hradeckému a toho času na hradě Veveří sedícímu, aby povolal k sobě vdovu Semislavovu, která probo­ štovi Doubravniekému Vojtěchovi, svému zeti, byla statky zabrala, a přikazuje, aby rozepři tu rozsoudil, ačkoli vdova Semislavova k cúdě Olomucké náleží.2) Téhož roku král Václav listem daným v Praze dne 1. října k přímluvě nejspíše biskupa Olomuckého Kunrata, tehda přítomného, řádu sv. Jana dovolil vy- stavěti v Hrobnikách tvrz, a statky jeho „za křivdy

*) Tak jméno města Velehradu zaniklo, když založením nového města Uher. Hradiště Velehrad poklesl na vesnici. 8) M. III. 35— <>. — 43 - zlovolnými lidmi nyní i dříve činěné* tak osvobodil od zemského práva, aby bratří toho řádu nad lidmi svými směli souditi i pro krádež i pro vraždu.1) Veliké toto nadání znamená, že k vůli lepší bezpeč­ nosti od nepřátelského vojska směla býti postavena pevnost čili tvrz na zboží Hrobnickém; za druhé v právních příčinách puštěni lidé poddaní v takovou plnou moc komendorům toho řádu, že i pro největší zločiny těch lidí neměl nikdo souditi leč vlastní jich páni, a že týchž lidí také nesměl nikdo jinde žalovati, leč u komendorů sv.-Janských. Ten jest počátek onoho velikého obratu v právním řízení, že potomně v celém kraji jen města a vrchnosti vykonávala nejvyšší moc soudní i tehdy, když se jednalo o hrdlo. Jinými slovy: kolik měst, kolik panství bylo: tolik nastalo i soudních stolic, v nichž se rozhodovalo i o hrdlo lidí do toho kterého obvodu příslušných. To jest poslední zpráva o činnosti králeJVaclava na Opavsku. Spadá ovšem ještě do jeho panování markrabského jiná důležitá zvěst, že kraj Opavský byl již děkanstvím, neboť 1. 1244. dne 8. září vyznává farář Novocerekvický i děkan Opavský, že podací ke kostelu v Nové Cerekvi náleží klášteru Osla­ vanskému.2) Byloť to ovšem malé děkanství, kdybychom Vilprlpli j ipn JL Ir l. pWViVULnní*tn fnr* twx frvoííoínVi1/& « lAJIVlV/lly noVinť t nnvnoli JOlilk/ íomn kromě Novocerekvické jen Krnovskou a Opavskou; ale bylo jich bezpečně mnohem více, jako na př.# Jaktarská. Při hranicích kraje Opavského stala se ne­ patrná změna, která však měla potomně účinek na Opavsko. Léta totiž 1245. kníže Mečislav Opolský, jenž panoval sousednímu Těšínsku, Ratiborsku i Hlohovsku, *) Kr. 49. *) M. III. 42. _ 44 — listem daným dne 12. dubna v Ratiboři cisterciáckému opatství Lubenskému vzdal vsi Kazimír, Loncovice a Komorníky za vsi při samých „hranicích Morav­ ských" položené, Šonov a Klezín, s podotčením, že ty vsi po jeho smrti klášteru navráceny býti mají.1) Král Václav okolo těch časů učinil sice svého staršího syna Vladislava III. markrabím morav­ ským, o jehož však činnosti na Opavsku dvouleté od r. 1245—1247 nemáme jiné zprávy leč tc, že po smrti Mečislavově ( f 1246) stavové knížetství Opolského chtěli markrabí Vladislava zvoliti za knížete Opolského. Ale nemoc i smrť Vladislavova, neboť zemřel dne 3. ledna. 1247., překazila tyto úmysly.2) Hned po smrti Vladislavově nastoupil na stolec markrabský muž nad jiné slavný, k jehož jménu pojí se tak veliké obraty a změny na Opavsku způsobené, že ve svých násled­ cích doposud trvají. Tím mužem byl druhý syn krále Václava I.

Přemysl Otakar II. 1247—1278.

Škody nájezdem Tatarským na Opavsku způso­ bené do roku 1247. nebyly ještě odčiněny. Tím viee poskytnuto příležitosti duchaplnému kralevici, aby po­ mocnou rukou přispěl. Města Opava i Bruntál hned jpo jeho nastolení vypravila k němu do inarkrabského sídla do Brna prosebná poselstva, jež markrabí Pře­ mysl Otakar milostivě vyslyšel. Tak listem daným 1. 1247. dne 3. května v Brně Přemysl markrabí Moravský měšťanům Opavským, kteří „za nás a za česť království našeho do těch hrdel a

*) M. III. 51. *) Palacký I. 2. 188. — 45 — statků bojují, a se zřetelem ku prospěchu naší země, která na velikém díle pustošením Tatarským jest zhubena*, udělil trh výroční. I dovoluje všem cizím kupcům k tomu trhu jedoucím úplnou svobodu od mýta i cla.1) V týž den také Bruntálským měšťanům* „kteří za nás a za čest království našeho do těch hrdel a statků bojujíce, nájezdem Tatarským mají město obořeno a zkaženo z části nej- větší, takže ve velikou upadli bídu,* pouští všecko clo, které se vybírá od kupců přicházejících z Polské přes Krnov a Bruntál k Olomouci (vyjímaje cestu* která Opavou vede) na 25 let, aby z toho město své obnovili. K tomu jim přidává z „našich inarkrabských zlatých hor v Benešově, až do dřívějšího stavu budou uvedeny, užitek z páté štoly (třídy)*.2) Současně také klášteru Hradišti postupuje v ná- 0 hradu za škodu od Tatarů způsobenou ves Uval no v kraji Opavském položenou.3) Téhož roku došla skončení závažná rozepře o stolec biskupský v Olomouci, kdež kapitula byla po smrti biskupa Roberta zvolila kněze Viléma, král pak Kunrala z Frvdberka, za následníky. Papež pak Ino­ cenc IV. na místo to dosadil Bruno na ze Šaumburka. Rozepře se proto tak dlouho protáhla, že král stranil knězi Kunratovi. Konečně od papeže 1. 1247. s úřadu biskupského složen Kunrat, a poukázáno jemu do 300 hřiven důchodu ze statků biskupských v Kelci i v Opavsku (Slavkově); zároveň ale také rozhodnul papež, aby nový biskup Bruno s far, k nimž podací přísluší biskupovi, nesesazoval farářů od bývalého biskupa podaných, tudíž aby farář do Jaktaře ku kostelu sv. Petra ustanovený podržel své místo.4) Dostala tedy *) M. III. 71. 2) M. III. 72. 3) M. III. 80. 4) M. III. 73. 74 — 46 — diecese Olomucká biskupa, o němž lze říci: Bruno byl jedním jediným. Těžko pověděti, zdali Přemysl Otakar II. či Bruno zasáhl v dějiny kraje Opavského účinněji, a který z nich způsobil proměny trvalejší. Hned při nastoupení svém biskup Brunó vykonal znamenitý skutek na obranu zboží kostelního. Jest totiž známo, že král Václav na syna svého Přemysla Otakara z příčin nevysvětlitelných zanevřel; naproti tomu měl „mladý král1* mnoho přízně u pan­ stva i u duchovenstva, takže krále Václava sehnali s trůnu. Neobyčejná tato věc způsobila rozbroje i vá­ lečné taženi. Aby tudíž Přemysl získal stranníky sobě nakloněné, zabral statky kostela Olomuekého na Oso- blažsku a odevzdal proslulému zemanu Ondřejovi, ne­ pochybně z Benešova. Když pak se otec i syn 1. 1249. smířili, biskup Bruno dovedl toho způsobiti, aniž by si kralevice pohoršil, aby mu statky Osoblažské byly navráceny.1) Co se týče kraje Opavského, jest nepochybně jisto, že veliké obraty již byly v proudu, zejmena, že pohraničný les* dělící Opavsko od země Opolské, táhnoucí se po levém břehu řek Ostravice a Odry, po pravém břehu řeky Pětiny, podle levého břehu potoka Miliče i podle pravého břehu potoka Straduny a dále podle pravého břehu řeky Prudníka měl býti vysekán a vyroubán. A tam, kde se rozkládaly široké a husté lesy. měly se zakládati nové osady s úrodnými poli. Když se lidé o tom dověděli, pochopili, že na Opav­ sku lze dostali laciné pozemky; a tak sám probošt Vyšehradský prodává vsi své proboštské v Lužici, p o- něvadž za ně jiných statků v zemi Opavské byl nakoupil.*) s) M. III. 403. *) Kr. 58. — 47 —

Ale hubeni pohraničného hvozdu zdrželo se roz­ dvojením otce se synem; zapanovala také poněkud nejistota v zemi, neboť duchovní rády pospíchají jednak u krále jednak u papeže vymáhati nových potvrzeni na své zboží. Tak na př. 1. 1249. klášteru Hradišti král potvrzuje hospodu v Opavé1) v míli položenou a statek Oldři- šovský; a hned roku 1250. šestý peníz ze cla u Hradce blíže Opavy vybíraného.2) Nade všecko však zřetelně mluví breve papeže Inocence v Lugduně dne 18. pro­ since 1. 1250. dané klášteru Velehradu, jak veliké i - ohromné proměny za 30 let byl způsobil konvent ci- sterciáků Velehradských v lese od Stěbořic k Rudni se táhnoucím. Co to vzniklo dědin vedle Stěbořic! Jestkovice, Sádek, Jamnice, Jakartovice, Heřmanice, Bratřikovice, Mladotice, Živo- tice Horní! A k tomu ke všemu k Turkovu, Pišti a Hošticím přibyly klášteru vsi C h 1 e b i č o v, B o 1 a t i c e, Hať, Darkovice!8) A biskup Bruno již započal činnost svou kolo- nisatorskou na statcích kostela Olomuckého. V ohrom­ ném lese Slavkovském byla již vznikla osada H er sice (nyní Hertice) a okolo ni značný statek, který biskup Bruno listem daným v Osoblaze pod svědectvím svého podstoliho Herborta zVulmštejna a jeho syna Jana vzdává v manství svému věrnému Perch- toldovi, aby ten statek drželi on i jeho potomci tak dlouho, pokud by jim nevyinřel rod po meči; neboť kdyby vymřel, pak spadne statek zase na biskupa’4) A takových manu podle cizího vzoru nařízených a z Holštejnska přivedených, nových to šlechticů, měl biskup *) „Opaua". a) M. III. 112; V. 234. ») M. III. 128. *) M. III. 140. - 48 —

již 1. 1249. několik: Oldřicha deHoenpuch, Helemborta de Medeviz, Alberta Stanga a j. Tito manové byli vojáci na povoláni pánovo vždy hotovi k službám, a ti na svých statcích stavěli hrady i tvrze — pro obranu. Zvláště v Osoblažsku, hraničícím se zemi Opolskou vznikla taková tvrz Fulštejn již před r. 1251. Vždyť právě na Osoblažsku trvaly od nepaměti spory o hra­ nice biskupské i o hranice zemské. A biskup 1. 1252. kapitule Olomucké vzdává ves svou pohraničnou Rad- -4 slavíce u Osoblahv.') Biskup Bruno dovedl také hájiti, což náleželo k záduší. Neb když král Václav byl dosadil svého písaře královského, kněze Arnolda, k faře Novoce- r ek v i ck é, ačkoli tam podací měl klášter Oslavanský, v rozepři o to vzešlé rozhodl biskup: Arnold budiž při faře zůstaven do života, ale podací náleží klášteru.2) Co se tkne markrabí Přemysla Otakara II., sběhly se některé vážné změny, an po vymření panujícího rodu Rakouského r. 1251. netoliko Rakous ale i Štýrska nabyl. Ale našlo se mu závistníků v Ba- vořich, Míšni i Uhrách; zvláště Bela IV. král uherský, kterýž byl činil nároky na Štýrsko, s velikým úsilím plenil novému knížeti rakouskému a štýrskému tyto země v nově nabyté, a nové útoky na něho strojil. T«Vr rto tf-\ nwn h-nXA.W m » imíímntr/v «iaiv Ji/, sam u scuuu piu n.aí.ucnu jcm ^ajiiuavu pozorovati, kterak již Přemyslovci usilovali spojití s českými zeměmi země rakouské, tak nezůstalo bez účinků i na naši vlast ono připojení zemí rakouských. Předně totiž Přemysl Otakar II. do těchto nových zemí dosazoval za místodržitele naše krajany, anebo potře­ boval tam jich rady; za druhé vzešla z toho ze všeho vojna — na Opavsku. l) M. III. 152—3. 2) M. III. 102. - 49 -

Mezi vynikajícími krajany našimi toho času přední místo drží páni Beneš, Milota a Ondřej bratří z Benešova, kteří z téhož rodu jsou, jenž se potomně pode jménem z Kravař proslavil.1) O Ondřejovi jsme již slyšeli, že byl držel od Přemysla Otakara Osoblažsko; Milota z Benešova od­ jinud z Dědic jest osoba rozhlášená. Beneš pak do­ sáhl znamenitých hodností v naši vlasti, a jak již 1. 1250. byl komořím markrabí Přemysla provázeje s bratrem Milotou všude svéno pána, tak po roce 1247. stav se komorníkem královským dostal veliké zboží zeměpanské, které se táhlo od řeky Opavice u Bránice až po řeku Moravici pod Rudném. A uprostřed toho zboží stál jednak hrad, původně tuším jen dřevěný Cvilin, rozkládaly se také markrabské báně na stříbro 4 okolo Benešova. Na tomto území způsobil pan Beneš veliké změny. Předně tuším z rozkazu markrabského on nepochybně vystavěl hrad od kamene, kterýž potomně sluje Lo- benstein.2) Jméno toho hradu v listině pravé vysky­ tuje se již 1. 1253. Za druhé pan Beneš netoliko B e­ nešov učinil městem, ale i širé okolí zkolonisoval. Znamenitá listina o to vydaná dne 11. dubna 1. 1253. zní: „Já Beneš komoří krále českého nařídil jsem Ervigovi a Kvidenovi, aby město Benešov založili na právě Hlubčickém a na takových podmínkách: aby s fojtstvím osmý lán městský dědičně a svobodně drželi, ovšem tak, aby z vin a pokut dvě třetiny nám nále­ žely, jim jen třetina zůstala. Lávek masných a chleb­ ných mohou zřiditi, kolik chtějí, a je odprodati. Mlýnův

‘) Rodu toho jedna větev, doposud kvetoucí, páni Sedlničtí z Clioltic, užívají téhož znaku rodinného, odři vousu*. *) Jméno Lobenstein svědčí hradu kamennému. 4 — 50 - mohou založiti do vůle. I pouštím jmenovanému inéstu lliotu 121etou; kteráž když vyprší, měšťané budou platiti z každého kusu pole po 6 penězích a sypati po dvou měřicích žita, rzi a ovsa. Nad to budou ort stříbra ročního platu dávati. V každé dědině, kterou zpomenuti fojti založí, osiný lán jim po každé náležeti má svobodně. A kolik mlýnův a krčem v těch všech zřídí, ty náležeti budou fojtům jmenovaným týmž právem, jako v městě. Krčmy blíže míle městské se zakazují. A kdoby z okolí toho města chtěl krčmu míti, toliko v městě míti může a tam pivo nalévati smí. Těm dědinám poušti se lhota do 24 le t; jakmile ta vyprší, osadníci budou platiti a sypati, jako obyvatelé městští. Také nařizujeme, aby fojti dědin na našem dědictví již trvajících na­ učení hledali v městě; pokud se týče větších zločinů jako krádeže a vraždy, ty jen v městě souzeny býti mají. Psáno za přítomnosti Vojtěcha Curolda kaštelána (Cvilinského ?), Vrška Přibyslava, zetě Curoldova, Ži- břida fojta Krnovského, Dětřicha fojta a Jindřicha ně­ kdy soudce na JfLobenstaině\1) Ze vzácné této listiny poznáváme předně, že na dosti velikém tom prostranství, zavládlo německé právo;2) za druhé jest zřetelno, že hrad kamenný Cvilín, ješto se vyskytuje již jméno Lobenstein, již také stál.3)

*) Markr. urbář Krn. 1535. llugl. a) K tomu právu hleděly potomně vsi: Rázová, -j* Sclivarzeudorť, Životice Horní, Jelení, Milotice, f Rábov, Liclitnov, Bruinovice, Košetiee a Špachov. *) K roku 1238. vyskytuje se listina © založení Býkova na týchž téměř podmínkách, kdež páni Jindřich a Tomáš z Lobensteina, krevné viny ku svému právu zůstavují. Svědkem jest Zacliariáš z Vartnova. Listina jest poněkud záhadná. Kr, 41. — 51 -

Tento pan Beneš na krátce potom i s bratrem svým Ondřejem vyznamenal se též vojenskyf nebof tou dobou strojil se již válečný nájezd na Opavsko*

RuskV nájezd 11a Opavsko 1* 1253.

Jak jsme již výše zpomenuli, závistník Přemysla Otakarův, král Bela IV. hledal na všech stranách spolky, aby markrabí Přemyslovi vyrval země rakou­ ské. I sosnoval útoky na jeho země s pěti stran: od Bavor do horních Rakous, do Štýrska* k Vídni, do Olomueka i do Opavska. Do Olomueka poslal Kumany čili Plavce z Uher; na Opavsko popudil ruského krále Daniela. A právě o tomto nájezdě do našeho kraje do­ chovala se nám široká zpráva souvěkého letopisce ruského v tento smysl: Král uherský vdav kněžnu rakouskou za Romana syna Danielova, poslal k Da­ nielovi řka: „Příbuzný jsi mi i svat jsi, pomoz ini na Čechy i táhni na Opavu". Daniel slávy chtivý, an před ním ještě žádný kníže ruský byl neválčil s Čechy, „ni chrabrý Svato­ slav, ni Vladimír svátý" — poradil se s Boleslavem Krakovským, kterýž neměl chuti, až ho manželka Kuňka, dcera Bélova přemluvila. I pojav Daniel syna svého Lva a od bratra Vasilka na pomoc tisícníka Jurja, spojil se s Boleslavem u Krakova. Když pak přišli k řece Odře ku hradu Kozlí, přijel k nim kníže Opolské, Vladislav, syn Kazimírův a připojil se. Od Kozli táh­ nouce s jízdou a pěšími teprve u řeky Pšliny (asi u Tlustomost) učinili poradu vojenskou, kudy mají bo- jovati. Ale Vladislav, kníže Opolské a markrabí Pře- 4* — 52 — myslův soused, ukládati počal o lest, i dal knížeti Lvovi, který měl sám s většinou vojska výpravu uěiniti, vůdce zrádné, kdežto král Daniel s Boleslavem a vůd­ cem Jurjem i s nemnohým vojskem zůstal v táboře u Pštiny. Kníže Lev přehlédl brzo, že ho vůdcové klamou, i neposlouchaje jich obrátil se k horám a plenil. Konečně vypravil se Daniel s Boleslavem na Opavu sám. Když se blížili k městu, vytáhl z Opavy Ondřej s českým vojskem a šťastnou svedl bitvu, v níž porazil Poláky a Rusy, mnoho jich sbil, mnohé také odvedl do zajeti. Proto vzešel veliký strach na vojsko Danielovo. To pozoruje Daniel řekl k vojínům:* „Proč žásnetep Nevěděli jste, že vojna bez padlých mrtvých nebývá? Nevěděli jste, že na muže bojovné vyšli jste, ne na ženy ? A pak-li muž ubit jest na bitvě, jaký div? Jiní pak i doma umírají beze slávy; ti pak se slávou umřeli4*. Těmi slovy dodav mužnosti lidem svým, obrátil vojsko na novo k Opavě. Vladislavovi Opolskému pak činil trpké výčitky: „Mně jsi učinil nepravdu a sama sebe jsi pohubil. By syn můj Lev i lidé moji zde byli všichni, to by byli zemi té velikou škodu způsobili; i město Opavu okamžikem by byli vzali; tak ale škodu jsi způsobil i synu mému i vojsku **. Daniel byl by rád poslal pro syna Lva, ale ne­ měl koho:' voisko 1/ *pak nijakým w ď způsobem * nechtělo v iiž na Opavu, I řekl jim : „Pak-li vy chcete pryč, však já chci ostati sám s malou družinou i dočkati vojův svých.4* Uslyševše to Boleslav i jeho vojsko stanuli níže města při řece „Opavě1*. Toho pak večera přišel Lev s voji svými nesa veliký plen. I učinili hned poradu, že na zejtři přejdou řeku i obklíčí hradby a že požehou vše vnější chrámy i ohrady i humna. — 53 -

Když nastalo jitro, učinili tak. Boleslav pak nešel za řeku, nýbrž stál na horách (někde u Oldřišova), jen Vladislav šel. Daniel přibyv k první bráně, spálil okolí; když přibyl ku druhé bráně, Beneš s korouhví před bránu se postavil a bránil statečně, pobíjeje mnohé, jiné pak zaháněje. Jakmile přišli ku třetí bráně, kázal Daniel ssedati s koňů i páliti okolí; však posádka vyběhši z města a pustivši se do Rusův, u samé brány jich mnoho pobila, aniž brány uzavřela. Král Daniel strádaje na oči neviděl brány otevřené, tudíž zmeškal dobu příhodnou dostati se do městu. Nadarmo tasiv meč zastavoval svůj lid utíkající. Po nezdařeném obléhaní Opavy nařídil synu svému Lvovi, aby vypálil a poplenil celé okolí Opavské. Na druhý pak den sebrali se táhnouce na hrad Ná­ sile, neboť tam bylo mnoho Rusův i Polákův zajato. Posádka Násilská, vidouc veliké množství nepřátel, po učiněné smlouvě se vzdala, načež Daniel na Násilském hradě vztýčil svůj prapor, posádku („kladníky*) pak propustil na svobodu. Zatím uslyšel Daniel, že Beneš táhne na Hlub- čice, pročež spojil se s Boleslavem i hnal se tam. Ale štěstí Danielovi zase nepřálo, neb Vladislav Opol- ský mu zase velmi zle učinil, že totiž byl vypálil všecky vsi v okolí Hiubčiekém. Tak vojsko Danielovo nadarmo hledalo dřeva i slámy, aby mohlo zapáliti Hlubčice. Na večer ještě radili se: „Kam půjdem ? Cili k Osoblaze, čili na Herborta (naFulštejn), čili vrá­ tíme se domů?44 Zatím Herbort, biskupský podstolí, poslal Danie­ lovi meč na znamení pokořeni svého. A tak dohod­ nuvše se Daniel i Boleslav, když všecku zemi popálili, že dosti vykonali, i vrátili se přes Odru na Krakov, — 54 —

kdež Daniela čekali poslové papežští, nesouce mu ko- ~ runu královskou. Daniel vrátiv se zemí Sudomírskou do Chelmu „se ctí a slávou", „nebot nebyl nikterý kníže ruský bojoval v zemi české", „velebil Boha i přečistou Máteř i sv. Jana Zlatoústého".1) — Hůře než Rusové okolo Opavy, pustošili Plavci a král Bela okolo Olomouce. * * * Téhož r. 1253. dne 22. září skonal na Křivokláte král Václav, i učiněn Přemysl Otakar II. králern, jsa v jedné osobě i markrabím moravským. Tím skutkem Opavsko dostalo se bozprostředně pod moc královskou.. Jakmile král Václav zemřel, pan Ondřej pouka­ zuje nepochybně na své zásluhy, kterých si zjednal dříve o markrabí Přemysla Otakara, a též při obraně města Opavy, vymáhal, aby mil Osoblažsko, které musel zdarma odstoupiti biskupovi Brunonovi, bylo navrá­ ceno. Prostřednictvím nového krále spokojil se 120 hřivnami, kteréž mu biskup na odškodnou za Oso­ blažsko vyplatil.2) Král pak hned při počátku svého panování učinil křižáckou výpravu na pohanské Prusy, od nichž rytíři řádu německého (jimž náležely také na Opavsku statky) byli utrpěli porážku. S vojskem svým, jež částečně táhlo od Rakous přes Moravu a Opavsko, setkal se, provázen samým biskupem Brunonem, ve Vratislavi dne 25. prosince 1. 1254.8) Výprava byla nad míru krátká. Král tam v Prusách založil veliké nyní město jemu na počcsf pojmenované „Koenigsberg"; nezdržev l) Částečně dle Palackého I. 2. 214—5 ; ostatek dle I patě v- skólio letopisu. 2) M. III. 403. 8) Kěkteří vymyslili nemožnou vor, že král táhna 8 vojskem do Prus u Klimkovic tábořil a k té příležitosti to městečko založiv T,Koenigsbergu pojmenoval. — 55 — se však dlouho, rychlým pochodem se vraceje od Vra­ tislavě do Rakous stihl do Opavy již dne 6, února 1255, kdež vojsko jeho volnějšími pochody se vracející u Ratiboře prý plenilo, takže potomně v odvetu kníže Opolské Vladislav do kraje Opavského od Ratiboře vtrhnuv veliké škody způsobil v zemi té. Tak vypra­ vuje Pěšina, ale věc nikdež není doložena, neboť ne­ mohlo Vladislava tajno zůstali, že mocný král český zvláště po výpravě pruské pilně o to jedná, aby se knížatům Krakovskému (Boleslavovi), Halickému Danie­ lovi, tudíž i jemu samému za poplenění země Opavské vymstil. 1 přispíšil si kníže Krakovské Boleslav nejdříve, aby odvrátil od sebe vojnu, neboť vyslal biskupa Kra­ kovského Prandotu přinášejícího králi v dar ostatky sv. Stanislava. A král mu pustošení země Opavské listem daným v Praze odpustil „z vděčnosti za pomoc, jakou mu poskytl sv. Stanislav na výpravě pruské". Prostřednictvím téhož biskupa odpustil i ruskému králi Danielovi.3) Za to bylo s knížetem Vladislavem Opolským přísněji účtováno. Nemáme sice na to zpráv, jaká vý­ prava na něho byla ustrojena; nicméně víme, že aspoň za škody kostelu Olomuckému na Osoblažsku způso­ bené donucen byl, biskupovi Olomuckému postoupiti 3 vsi Opolské: Tomnice, Klezín a Šonov, kteréž při samyeh hranicích kraje Opavského stály. A biskup Bruno je ihned rozdal; tak listem daným v Olomouci dne 7. září 1. 1255. svému podstolímu Herbortovi z Fulštejna, kterýž se byl v boji s knížetem Vladislavem vyznamenal, vzdal dvě z nich, totiž Klezín s 50, Tomnice se 24 lány, obě v zemi polské položené. *) Kr. tii». <)7. 4*

— 56 —

Kromě toho manstvím mu propůjčil Rudoltice o 40, Godefridestorp (Fulštejn ves) o 35 a Slav­ kov o 35 lánech, aby ty statky držel obyčejem slu­ žebníkův kostela Magdeburského. Přidává mu též půl hradu Fulš tejna. Naproti tomu zavazuje se Herbort, syny své Jana, Herborta a Dětřicha služebníky kláštera Mclebeke v Mindenském biskupství dáti do služeb kostela Olomuekého.1) Touž dobou že také druhému hrdinovi a manovi lleleinbortovi de Turri, kterýž na Osoblažsku Lehda zakládal vsi Liptá 1 (Leuendal) aTřemešnou (Ren- verdestorp), pustil třetí ves Šonov, jest nepochybno Již z tohoto jediného listu jest zretelno, že kněz if biskup, pocházeje sám z Holštýnska, krajanům svým přál uváděje je za osadníky na Osoblažsko, i za many kostela Olomuekého. Při tom nezanedbával biskup církevních svých starosti, neboť Opavsko učiněno již arcijahenstvím2), a prvním arcijahnem Opavským jmenuje se kněz Hey- dolf 1. 1255. Téhož roku 1. 1255. Boček hrabě z Berneku, kaštelán Znojemský, klášteru od něho založenému ve Žďáře na záduší věnoval statky své u Opavy, totiž „Milhostovice*, Plesnou a půl vsi Plstě, kteréž daní potomně král Přemysl Otakar potvrdil,3) tak jako téhož roku povolil konventu Velehradskému Zlatníky ko upiti od Smila z Bělkova.4) Že zpomenutý kníže Vladislav ne tak lehko oželel ztráty 3 dědin, jest pochopitelno; které kroky však k tomu konci učinil, aby je zase dostal navráceny, toho

*) M. III. 1S8. s) Nyní rozdělen jest kraj Opavský na dvě arcijalienství čili arciknězství: Opatské s 8 děkanstvími, Keéerské se 3 děkanstvími. s) M. III. 200, 203. 4) M. 206. — 57 - nelze pověděli. Každým ale řádem jen pro velmi dů­ ležité příčiny odhodlal se král obecný sněm polo­ žití k r. 1256. do Opavy. I není nepodstatno mí­ nění, že uspořádání pohraničných záležitostí bylo přední příčinou tohoto sněmu. Aspoň měsíc před příchodem královým biskup Bruno Helembortovi de Turri v náhradu za ves Šono v v polské zemi položenou i za jiné statky, kteréž za­ ložil, za Liptál i za Třemešnou, postoupil 210 lánů u Slavičína.1) Že podobným listem také Herbortovi z Fulštejna za dvě vsi Tom nice i Klezín nějaká náhrada učiněna, třeba bezpečně předpokládali. Ostatek i biskup sám ves Radslavice pustil od kostela Olo- muckého ku knížetství Opolskému. To se stalo před příjezdem královým do Opavy. Na sněměpak obecném v Opavě dleli: Pardus komoří Olomucký, Kuna komoří Brněnský, Sudomír komoří moravský, Markvart komoří český; kasteláni čili purkrabí: Jiljí Olomucký, Smil Přerovský, Jenee Hradecký; cudáři: Budislav Opavský, Jan Olomucký. A kromě těch: Smil z Bělkova, Radoslav z lleraltic, Slavibor (z Vršovic?) Milota a Rupert synové Vokovi. Že královy přítomnosti užili mnozi prosebníci, samo se rozumí: Tak listem daným dne 16. července v Opavě• potvrzeny<■> •/ všecky* svobody kostela Oloniuc- kého, což na sněmě veřejně prohlášeno bylo; městu Opavě povoleno dne 18. července s německým řádem za dvůr v O pávici zaměnili dvůr ve Slav­ kově; podobněž král povolil také, aby bratří zákona sv. Jana v Hrobnikáeh s Pardusem komořím Oloinuc- kým směli vyměnili ves Drslav za ves Újezd.2)

*) M. III. 209. 9) M. III. 214, 220, 221. Jakož pak potvrzení svobod kostela Olomuckého konalo se před sněmem shromážděným, zdá se, že také konečné upravení východních a severních hranic k zemi Opolské bylo nejdůležitějším předmětem roko­ vání, nebot dochovala se nám listina, dle níž král Přemysl učiniv mír s knížetem Vladislavem takto dohoduje se o hranice „země Moravské" i knížetství Opolského": Aby hranice od statků biskupství Vratislavského (asi od Cigenalsu) táhly se ode vsi „Lypy" až po ves „Bogun" (Bohumín) a pak po Odře až po Hrušov; od Hrušová po řece „Ostravě" napořád až do hranic uherských.1) Aby se kusému tomuto popisu hranic lépe po­ rozumělo, vyčteme hranice ty do podrobná a to tak, jako bychom dnes všecky pohraničně nynější vsi biskupství Vratislavského a knížetství Opolského, potom naše pohraničně vsi nynější s biskupstvím Vratislavským a s knižetstvim Opolským sousedící určovali. Osady staré tehda již trvavší otiskneme písmem proloženým. Pohraničně osady biskupství Vratislavského od honr Sněžky počínaje sousedily by s našimi tyto: Valden- burk, Buclibergsthal, Gabel, Einsidl, Rej víz, Ondře- 'jovice, Suché Kunětice, Ci gen ais, Ludvíkov. Po­ hraničně osady Opolské: Lípová, Snelenvalde, Buchels- dorf, Prudinka, L u b ř í, Laso vi co, Radslavice, Klezín, S 0 1 1 o v, Kazimír, Kúzky, Téšnov, Mi Uče, Hrudyně, Detmaro v, Matějův Keř, Štíty, Polské Kravaře, Mak o v, Kornice, Janovice, Vojnovice, Bo- janov, Benkovice, Tvorkov, Křižanovice, Zábelkov, Bo­ humín, Pudlov, Vrbice, Hrušov, (Polská) Ostrava, Kunčice, Bartovice, Vratimov, Repiště, Leskovec, Jem­ - 59 — nice (Frýdek) atd. až do uherských hranic po řece Ostravici. Pohraničně osady naše ku knížetství Opolskénm byly by od Jemnice (Frýdku) počínaje: Friedeberk (Místek), Paskov, Vítkovice, Bruneswerde (Mor. Ostrava), Přívoz, Koblov, Markvartovice, Šilherovice, Darkovice V., Haf, Ovsiště, Pišf, Boleslav, G h ř e^ novice, Petřetín, Šamařovice, Petrovice Velké* Tlustomosty, Rakov, Bavorov, Sulko v, II r o b 11 i k y, Simborn, Lisotice, Královice, Kytlice, Pomorčovieo, Německé Pavlovice, Potěkrby, Jeseň, Prudník město, Louka; se statky biskupství Vratislavského hraničily bv: Vildengrund, Arnoltice, Cukrnantl, Horní a Dolní Grunt, Hermanovice, Kuttelberk; Vrbno, Ludvikov, Karlsbmn. Tím vyjmenováním vyčteny i staré hranice b i- skupstev Vratislavského a Olomuekého. Okolo těch časů, kdy se bylo ujednalo o hranice k zemi Opolské, rozhodnuto také o pohraničný hvozd. Shledávámeť brzo potom krajiny pohraničně v držení několika pánův. Počnouce tedy od hranic uherských poznáváme, že biskup Bruno ohromný klín země mezi řekami Ostravou a Odrou dilem koupi a dilem také darem zjednal pro kostel Olomucký. Panství Hukvaldské za­ koupil od hraběte z Ilukesvagu, i založil při samých hranicích město Friedeberk čili Mistek; od vdovy p. Kunrata z Plavče zjednal pomezí, v němž sí vy­ zdvihl osadu Bruneswerde čili M. Ostravu. Další území pohraničně omezené na jih a na východ řekami Opavieí a Odrou s městem lllučínem a hradem Landekem zůstalo zeměpanskvin, poněvadž tudy ze země vybíhala obchodní cesta Opavsko-Kra- kovská. - 60 —

Však přiléhající územek se všemi Pištěm, Dar- kovicemi a Hatí náležel klášteru Velehradu. Sousedící se zbožím Velehradským území Chře- novské, a ohraničené řekou Pětinou na sever, dostalo se divnou náhodou témuž Herbortovi z Fulštejna, který dvou dědin v Opolsku Klezina i Tomnic pozbyl. A jakož také od biskupství Olomuckého byla od­ padla ves nyní v Opolsku ležící, totiž Radslavice, jak bychom neměli za to míti, že biskup Bruno ná­ hradou za ni dostal Kečersko i se všemi pohraničními V. Petrovicemi a Tlustomosty? Zbývající pak pohraničný klín mezi zbožím bi- * skupovým a mezi statky sv.-Janskými v Hrobnikách dostal p. Bavor ze Strakonic,1) ač určití nelze, zdali Bavor I. nejvyšší komorník království českého, jenž f 1260, či Bavor II. nejvyšší maršálek, kterýž měl poboční dceru krále Přemysla Otakara II. za manželku. A že pan Bavor tu založil město Bavorov, jest samo zrejmo. m _ Uzemi s Bavorovskem na samých hranicích Opol- ských sousedící, totiž Hrobnicko, náleželo řádu sv.- Janskému již od konce 12. století. Zbývající pak část mezi Osoblahou a Hrobnickem (Pomorčovice, Kytlice, Královice) zůslalo v drženi ze- měpanském, jak hádáme z toho, že potomně na tom zboží sedí knížecí manové. Co se biskupského zboží týče, jak nyní klín nej­ severněji do Pruského Slezska vybíhající jeví, to jest ztenčeno o Radslavice a o vsi Klezín, Sonov i Tomnice. Posléze zbývá ještě Prudnicko2), ohraničené lia sever z většího dílu řekou Prudnikem. Tohoto *) M. VII. 875. a) Město Prudnik, vsi Potěkrby, Jeseň, Skřipec, Křížkovice, Kunčice, Dlouhé Mosty, Kočim, Vildgrund. — 61 — zboží jakožto svobodného panství dostalo se slavnému pánu Vokovi z Rožmberka, jenž f 1262. Dodatkem ještě zmiňujeme, že se zbožím Prud- nickým a Cukmantelskem sousedilo zboží kostela Vra­ tislavského, v němž biskup Tomáš 1. 1263. měl již osazeny vsi s Opavskem pohraničně: Ludvikov, Cige- nals, Suché Kunětice, Mikulovice, Ondřejovice.1) Ten jest krátký přehled toho^všeho, co se nám za krátko po obecném sněme konaném v Opavě zje­ vuje v kraji Opavském. Jakmile rozdělen byl pomezný hvozd, nastal v něm čilý ruch osadnický.

* * *

Při počátku roku 1257. konalo se v Římě zvláštní jednání o kostel Neplachovský. Braltě kostel Late­ ránský v Římě z kostela Neplachovského ročního platu jeden ort stříbra. Kým a kdy takový plat byl fundován, nelze pověděti. Pro vzdálenost toho kostela od Říma plat zmí­ něný nejspíše nedocházel, pročež převor i kapitula kostela Lateránského dohodli se s mistrem řádu ně­ meckého a Albertem z Čech, knězem téhož řádu, takové, že německý řád kostelu Lateránskému postoupí své vinohrady v Římě a kapitula Lateránská zase svůj plat v Neplachovicích pustí německému řádu. To když papež Alexandr IV. brevem daným v Lateraně dne 30. ledna 1257 byl potvrdil, novými listy jak biskupa Brunona tak krále Přemysla Otakara II. požádal, aby německý řád v držení toho platu chránili.*) Když král toto papežské breve přijímal, strojil se již do vojny ba­ vorské, jejíž jednou příčinou bylo, že jeho strýce Filipa

*) M. lil. 258. *) M. III. 228—232. 62

Korutanského, té doby arcibiskupa Solnohradského, kapitula byla s hodnosti arcibiskupské sesadila. Bavor­ ské výpravy, lcterá se nešťastnou bitvou u Mtthldorfu skončila, účastnil se z našich krajanů kromě Beneše z Benešova také Jenec z Doblína, purkrabí čili kaštelán Hradecký. Téhož roku 1257. král chtčje se zabezpečiti proti Uhráni, dal založiti nové pevné město Uherské Hra­ diště u starého hlavního města moravského na městečko pokleslého, totiž u Velehradu. Strojil se sice také k válce na krále Daniele nám známého, že odpadl od církve katolické, ač podobné kacířství i v jeho vlastních krajích zejmena na p o ni e z i polské m, tedy na Opav­ sku, bylo zavládlo; leč nepokoje štýrské a příprava k válce s Uhry jej zdržovala. Když král léta 1259. dlel na sněině Brněnském, potvrdil klášteru Tišnovskéinu ves Bohu chval o vy za přítomnosti kastelána Hradeckého Jence, a listem daným ve Znojmě faráři Eliáši Hlubčickému potvrdil desátek ze cla na celnici Hlubčické vybraného i jiný plat. Tohoto druhého dani přítomni byli oba páni Beneš a Milota z Benešova.1) Následujícího roku před početím války uherské král měšťanům Opavským pustil desátek z kupy čili plat z nalévaného piva a vína.2) Válka s Uhry nastala, a král šťastně zvítězil u Kres- sobrunnu. Vedle těchto politických věcí zaměstnávaly krále nad míru záležitosti rodinné. Bod královský byl na vyhasnutí, i běželo mu jednak o rozvod s královnou Markétou, jednak o uznáni jeho dětí, syna Mikuláše a dcery levobočkův. K oběma věcem stolice papežská dala svoleni. Syn králův Mikuláš i dcera legitimováni ») M. III. 264, 275. 2) M. III. 277. — 63 — a připuštěni ku všelikým hodnostem kromě nárokův na trán český.1) Záležitost uznání Mikuláše za syna králova dotýká se blízko kraje Opavského a stejnou měrou i svatba králova konaná dne 25. října s krásnou Kunhutou, dcerou Rastislava Michajloviče, bána Mačevského, nebof jak Mikuláš tak královna Kun­ huta potomně zasahovali bezprostředné v záležitosti našeho kraje. Královně pak nepochybně hned při svatbě vykázány některé statky (Nová tlerekev, Vojanovice, U t ě c li o v i c e), aby je držela věniiýiu právem. * * * Zmínili jsme se již, kteraké na Opavsku nastaly změny rozdáním hvozdu pohraničného. Nyní tu věc blíže doložíme hledíc k osadnictví. Co se tkne P ru dníc ka, jehož se bylo dostalo panu Vokovi z Rožmberka, třeba věděti, že je 0 1 1 i jeho potomci dostali vyňato z práva zemského úplně, takže k němu neměli moci ani zemský cudář, ani ko­ morník ani jiní úředníci královští, nýbrž právo souditi nad poddanými lidmi příslušelo jim; ano i tehda, kdyby se strany odvolaly ke královským soudcům a úředníkům, aby připadly pokuty pánům. 1 máme tu nrvní zřetelná_ :'•/ a nřiklad------svobodného ------xnanstvL21------/ Ze pak nepochybně pan Vok jest zakladatelem města Prudnika, lze hádati bezpečně. Však nejslarší nám známá dědina 11a tom zboží založená od pana Voka jest ves Kočim, neboť, když pan Vok 2 léta před svou smrtí klášteru od něho založenému Vyšně- brodskému vesnici „Kotchen v zemi Opavské*4

l) M. III. 283. 289. *) M. IX. 374-5. — 64 — vzdával, zpomíná se zřejmě, že jest nově založena a že v ni žije 52 lidí cizích cili hostí.1) Na zboží biskupském sousedícím s Prudnickem i na Keěersku nedávno nabytém udály se veliké změny. Zejmena zdá se, že Osoblaha již 1. 1262. byla městem, jehož fojtu, Oldřich de Hoenbuch (alta fago) svou ves Luptyň s vůli biskupovou byl prodal.2) O jiných proměnách, jaké tu biskup Bruno, kterémuž se dostalo také újezdu Hulínského, způsobil, později bude zpo- menuto. Také rádu sv.-Janskému dáno od krále 1. 1263. nové potvrzení na zboží Hrobnické i na osvobození od zemského práva.9) Taktéž jim povoleno založiti v Hrobnikách tvrz. Nad jiné však jest pamětihoden majestát krále Přemysla Otakara II., kterým léta 1265. biskupskému podstoli, Ilerbortovi z Fulštejna, potvrzuje na novo zboží Chřenovice i Štěpánovice, aby to zboží držel na týchž podmínkách, na jakých statky v kraji Opavském puštěny byly nebožtíkovi Vokovi z Rožemberku a jeho potomkům. Při tom se mu povoluje ves Chřenovice povýšiti na město. Svědkové toho majestátu jsou také Beneš purkrabí Znojemský i jeho bratr Milota, Arkleb komoří morav­ ský, bratr Hradeckého kaštelána Jence, a Bořislav z Heraltic.4) Co se tkne statků Velehradských v újezdě po­ mezním, do r. 1265. nalezáme novou ves Žibřido- v i c e, jak poznáváme z listu biskupa Brunona, kterým vymiňuje sobě na místě desátku ze všech dědin Vele­

*) Font. rer. austr. II. XXII.; 23. *) M. III. 346. *) M. VII. 760. 4) M. IX. 374-5. hradských 1 hřivnu zlata. Také na ostatním hofmister- stvi Stěborském objevuji se nové vsi: Hlavni ce, Bohdanovice a Sví nov.1) Hledíc ke statkům od nového kláštera Ždáru na Opavsku nabytým, můžeme k r. 1203. zaznamenat*! jen, že biskup Bruno vsi „Mil ho stovice“, Plesnou a pul Piště témuž konventu zase potvrdil.2) Více klášter onen na Opavsku netoliko nenabyl, anobrž jak se zdá, brzo i ty statky ztratil. Když král 1. 1265. ve Vídni měšťanům Krnov­ ským, přijav daru 4 hřivny zlata, zapisoval 20 lánů lesa u O pávice, udála se neobyčejná příhoda, že nej­ přednější své zemany Beneše a Milotu z Benešova, z nichž prvního zvláště neustále povyšoval, an jej byl učinil kastelánem Znojemským, dal zajati a nad nimi kázal právu zasednouti na hradě Veveří. Milota vyvázl, ale Beneš z Benešova připraven jest o hrdlo. Že po smrti Benešově hrad Gvilín a zboží ně­ které k tomu hradu příslušné zabráno bylo k ruce králově, není žádné pochybnosti; pročež syn Benešův též Beneš píše se potomně již jen z Bránice. Také královně Kunhutě nastalo důležité jed­ náni na Opavsku v příčině věnného města Nové Gerekve. Že jí to město i s příslušenstvím věnným právem přikázáno bylo jistotně již před r. 1266., jest nepochybilo. Jakmile se stala ve vrchnosti změna, zdá se, že dosavadní farář N.-Cerekvieký, královský písař Arnold, kteréhož již král Václav8) byl k té faře dosadil, královny prosil o milostivé další ponechání, což jemu zajisté královna splnila. Když ale konvent Oslavanský

*) M. 111. 372. *) M. III. 304. 3) Neb nepodobá se ku pravdě, aby královna druhého faráře téhož jména a též královského písaře byla k oné faře podala. - 66 - o tom zvěděl, obrátil se prosebně ku knězi biskupovi, aby tu věc zprostředkovali ráčil. To učinil biskup. Na to královna Kunhuta poradivši se s duchovními osobami jinými listem daným v Praze 1. 1266. sřekla se svých práv na podací v Nové Cerekvi. A biskup Bruno nemeškal listem daným dne 3. června 1. 1266. v novém svém městě od něho založeném, totiž v Kro­ měříži, pannám Oslavanským vydati vidimus na toto psaní královnino.1) Však tím se neuspokojil klášter Oslavanský, nýbrž žádal na své podací řádného ma­ jestátu, jakýž také královna v Praze dne 22. ledna 1. 1267. vydala, potvrzujíc onomu konventu všecky listy svých předkův a pánův na N. Cerekvi (markrabí Pře­ mysla, krále Václava) avšak s tím doložením, že farář od ní k té faře podaný té fary užívati má až do své smrti.2) Že tu královna jakožto pravá paní na N. Cerekvi vykonává vrchnostenská práva i později, nejlépe po­ znáváme z listu daného 1. 1272., kterým chudinu N.- Cerekvickou nařizuje podělovali dřevem z lesa slově Lipovice.8) Již z této okolnosti jest zřetelno, když Mikuláš za vlastního syna králova od papežské stolice uznaný, 1. 1269. „pánem Opavským1* se jmenuje, že není tím titulem míněno knížetstvi, nýbrž že Mikuláš jakožto královský princ dostal v témž kraji Opavském, ve kterém tolik velmožů i z Čech bylo nabjlo výsluh, jak jsme na svém místě již pověděli, vykázány některé statky na své vychování. Vedle těchto důležitých zpráv, kteréž pro bu­ doucnost mají obzvláštní význam politický, zajímá nás

*) M. III. 384. *) M. III. 388. 3) Kr. 108. — 67 ~ nad jiné kol onisatorská činnost biskupa Brunona a manské zřízeni při kostele Olomuekém. Kdo uváží, že zboží kostela Olomuckého na Osoblažsku 1. 1107. skládavší sc jen z osmi lánů, za biskupa Brunona vzrostlo ve veliký újezd (v němž nyní jsou 2 okresní soudy); a kdo pováží, že k tomu území přibylo též Slavkovsko i Kečersko a přirostl ko­ nečně všecek kraj mezi řekami Odrou a Ostravicí roz­ ložený: nemohl by vzrůstu církevních statků ani po­ chopili, kdyby neznal, co jest manské zřízení. Bylot před­ ním a nejdůležitějším pravidlem manského zřízení od biskupa Brunona u nás zavedeného, aby každý biskupský man statky kostelní jemu do vymření rodu po meči udělené rozmnožoval. A sice měl ku statkům kostelním od statků světských přikoupili tolik pozemků, aby se jich cena rovnala polovičně ceně statku, jejž držel man od biskupa. Nejlépe celé zřízení manské poznáme z listu biskupova daného na Fulštejně 1. 1266. Seděl tě ve vsi Matějovicích u Osoblahy man biskupský, Dětřich z Brody. Ten ku svému manství přikoupil l 1/* lánu, kterýž pozemek biskupovi vzdal, ale hned zase jakožto manství kostelní přijal s tou obzvláštní milostí, aby na tomto kupném zboží dědili mohli Dětřichovi po­ tomci též po přeslici. Když man biskupský zemřel, jeho žena nebo dcery na manství čili na kostelním statku neměli žád­ ného dědického nápadu. To vychází z jiného listu od téhož kněze biskupa r. 1273. daného vKetři.1) Tam zemřel man Albert Stango držev 10 lánů. Jeho vdova měla se statku jiti, ale poněvadž nejspíše její muž byl přijednal statků světských, ponecháno ji drženi až do smrti; nicméně celý statek jejího muže udělen v nian- *) M. III. 387. a) M. IV. 108.

\ — 68 — ství Janovi z Vrolenvecz, jejímu bratrovi — před její smrti.1) Hledíc k činnosti biskupa Brunona osadnické, nejlépe nám svědčí jeho poručenství 1. 1267. sepsané, kolik dědin založil na Osoblažsku jediném, dav vymýtiti lesy, totiž: Peterswald, Janestorph, Henrikes- torph, Arnoldestorph, Bertoldestorph, Bi- terne, Levendal (Liptál), Renfridestorph (Tře- mešná), Piskerstorph (Piskořov). Osady starší no­ vými osadníky rozmnožil, totiž Vysokou, Povelice Malé, Povelice Veliké, Sádek, Device a Hlinku Malou. Kromě toho v Petrovicieh Velikých za­ koupil 11 lánů; v Ke tři, kde tuším již 1. 1266. byla fara, nasypal rvbnik a vystavěl mlýn. Na Ostravsku osadil: Bruneswerde (Moravskou Ostravu), Friedeberk (Místek), Stařic, Fryčovice;*) brzo potom založil i město Brušperk na Magdebur­ ském právě nařizuje, aby naučení bralo z Opavy.8) Budeme-li se tázati, proč biskup Bruno s takovou pečlivosti staral se o rozmnoženi statků kostelních, nalezneme k takové otázce částečnou odpověď v těchto snahách: Jako král Přemysl usiloval netoliko říši českou rozšíří ti (ješto po opětované válce Bavorské (1266) a Pruské (1267) i po výpravě na odbojné pány ve Štýrsku nabyl Korutan i Krajiny), ale i říši svou učiniti neodvislou: tak i biskup Bruno pracoval o za­ loženi arcibiskupství v Olomouci, aby krá- *) Co se tkne divného jména Vrolenvecz, rozumí se, že jest cizí. Bylof tehda mezi Šlechtou manskou kromě již jmenovaných veliké množství cizinců. Tak nabyli Tlusto most (1270) Gotfrýd, Jindřich a Perchtolt bratří z E m s e ; na Osoblažsku seděli Jindřich a Jan bratří z Brody, Ota z Livonie, Jindřich Stru z, Matouš z Hemeubusen a j. *) M. III. 402—405. 8) M. IV. 33. — 69 — lovství české i církevně stalo se samostat­ nýma od dosavadního arcibiskupství v Mo- huči neodvislým. A toto nové arcibiskupství aby přioděl leskem, mocí i bohatstvím, k tomu zajisté po­ třeboval siatkií. Leč papežská stolice žádost jeho sámým králem podporovanou zamítla. Tou dobou na největším po kostele Olomuckém zadusí na Opavsku, totiž na zboží kláštera Vele­ hradského začalo se plýtvali. Byloť se přihodilo, že Velehradský opal Arkleb Opavskému měšťanu Lo- henovi bez vědomí konventu a beze svolení králov­ ského dvůr konventský v Malých Hošticích i cast vsi a platů ze vsi Velkých Hostie byl prodal za 88 hřiven stříbra. Když ale po jeho smrti nastoupil kněz opat Lupin a o takovém libovolném prodeji byl zvěděl, ihned podal žalobu ku komoře královské, ža­ luje měšťana Lohena, že proti pořádku i proti zákonu nabyl zádušniho statku. Král Přemysl Otakar ihned nařídil soudní vyšetřování. Že však Lohen se vzdal na milost opatovu, sroceny strany ke dni 4. září roku 12G9. do kláštera minoritského do Opavy. Přátel s obou stran dostavilo se mnoho. Po straně opatově stáli Kuna ko­ moří Olomucký a pan Záštit; po straně Lohenově Milota z Kvasic (Dědic?) a Mrakota z Kravař. Byli také přítomni: Jan převor ŽcFárský, Jan mistr dvoru Stěborského a mniši minoritě; zemané: Vojslav z He- raltic, Skveř z Násile cudář, Miroslav z Plstě (?); fojti: z Hlubčie Gumpert, z Krnova Žibřid, z Opavy Vilém Stripir. 1 vynešen nález, že Lohen vydati má knězi opatovi lan, mlýn a jiné požitky z M. Hostie; co . však klášteru od starodávna náleželo ve V. Hošticích, má zůstati Lohenovi.1) Na to hned potom kněz opat *) M. IV. 29. — 70 — .

Lupin dal si své statky na novo od krále potvrditi. V majestátě na to vydaném mezi 21 osadami klášteru Velehradskému náležitými čteme jména nových osad: f Držkovic (Dirstenhof) nyní zaniklých, V ře siny a Jakartic Malých.1) Podobné odcizení záduší stalo se i při statcích kláštera Hradiště. Fojt totiž vsi Hlusovic, dostav tři lány od opata Hradištského v držení doživotně, takové zboží před městským právem Opavským dal synovi zapsati za dědictví! Toto podvodné jednání vyšlo na jevo, i donucen jest Hlusovský fojt Giselbert svůj skutek odvolati jak v Opavě tak před právem Olo- muckým.*) * * * Král neopomínal pečovati i o vnitřní pořádek i rozkvět své říše. Tak dal nařízení, aby při každé dě­ dině zřízeny byly vlčí jámy na lapání škodlivé zvěře, kteréž jámy aby byly pokryty a vnadami opatřeny. Zavedl také pořádek v měrách a váhách. Název míry na Opavsku dosud oblíbený „čtvrteft* pochází z jeho doby. Že se užívalo též „Opavských* měr i vah, bude příležitostně dotčeno. Nad jiné pečoval o práva i zřízení městská. Tak zvláštním majestátem potvrdil léta 1270. Hiubčické právo m ě s t s k é,3) slynoucí již tehda na daleko široko.4) I stalo se potomně právo Hiubčické vyšším soudním dvorem tak říkajíc pro všecka fojtovská práva na Opavsku i na severovýchodní Moravě. Městské zřízení Hiubčické králem potvrzené ob­ sahovalo tyto důležité kusy:

«) M. IV. 42. *) M. IV. 84. 3) M. IV. 53. *) L. 1272. jedná Hluběieké právo o záležitost fojta z Matějova Kře (pohraničně vsi Opolské) a kláštera v Rudně S. II. 11. - 71 —

„Každý lán v Hlubčicích má míti 36 jiter. Z kaž­ dého lánu platili se bude půl ortu stříbra a sypati z obilí desátek. Z každého dvorce dávati se bude 6 peněz. Aby město lesův a pastvisk svobodně užívalo. Aby na míli okolo Hlubčic nebylo žádného pivovaru, aniž jakého řemesla. Aby s vůli rady obecní fojt městský ustanovoval rektora, zvo­ níka a pastýře. Kdo pokoj Boží a králův porušil poraniv někoho — a se sedmi lidmi neočistil, hrdlo ztratí. Kdož by dýkou, holí, nožem nebo mečem komu pohrozil a třemi svědky usvědčen bude, ruka se mu utne, anebo položí 10 kop pokuty. Kdo by hanlivým slovem pokoj porušil, zaplatí 30 dobrých peněz. Kdoby ozbrojen komu do domu vpadl a usvědčen bude sedmi sousedy, hrdlo ztratil. Kdoby násilí učinil ženě nebo panně a ona křičela ,nastojte\ hrdlo ztratil. Kdyby kdo koho zabil a nalezen bude při něm nástroj, kterým zabil, hrdlo ztratil. Kdyby vrah upíral a příbuzní za­ vražděného soubojem ho usvědčili chtějí, nech bojují vlastní rukou, jsou-li plnoletí. Nemají-li příbuzní let, mohou za sebe postaví ti souboj nika. ‘Chtějí-li žalobou vraha stíhati, vrah sedmi svědky má se očistiti. Nemá-li dosti svědkův, hrdlo ztratil. Kdoby koho ochromil a se pak sedmi lidmi neočistí, ruka mu bude usečena, anebo položí 10 hřiven. Bude~li který muž utracen, třetina jeho statku dostane se jeho ženě; žena loupež­ níkova, paličova, vrahova nedostane nic. Každého roku konají se třikráte soudy veřejné. K takovým veřejným soudům dostav se každý; kdoby nepřišel, ač ho nikdo nežaluje, pokuty položí 20 peněz; žaluje-li ho kdo a on nepřišel, 4 dobré peníze dá fojtovi. Kdoby slovy povykoval na takovém soudě, 8 dobrých peněz dá. Na trhu Hlubčickém jest taková svoboda, že cožkoli 72 na trhu veřejně kdo koupí, žc koupené věci nikdy ne­ ztratí, i kdyby ji někdo naříkal, že je uloupená nebo kradená; kdoby však na ulici nebo v domě koupil, nikoli na veřejném trhu, ten ztratí věc, kdyby se usvěd­ čilo, že jest uloupená nebo ukradená. Zloděj a lou­ pežník polapený s věci, která má cenu půl ortu, třemi svědky buď usvědčen a hrdlo ztratí. Bude-li zloděj a loupežník z cizí země, sedm svědků třeba. Nemá-li věc ukradená nebo uloupená ceny pul hřivny, zločinec neztratí hrdla, ale bude veřejně vyiiirskiin.141) — Zřízeni města Hlubčic dostalo se 1. 1272. městu Uher. Hra­ dišti,2) 1. 1276. Hranicím.5) Také městu Opavě dostalo so znamenitého nadání a daru od krále Přemysla Otakara II., který majestátem daným ve Vratislavi dno 24. listopadu r. 1271. měšťanům Opavským dopustil, když na svých vozích olovo vozí do Uh. Brodu, aby tarn stáli jen 3 dni; na čtvrtý den mohou odejeti, ať mají prodáno nebo ne. Současně jim daroval z lesu markrab- skélio u Hradce 40 lánu, kterýž jim komoří mo­ ravský Arkleb odéměři. Za třetí poušti jim ze stříbrných hor Benešovských lány nazvané „Sephenlehen*, i do­ voluje jim při tom užívati ho renské ho práva Ji­ hlavského.4) Obdarováni toto, co se týče lesa Skřipovského, jest zretelno; užíváť město tohoto lesu již přes 600 let. Co se týče hor Benešovských, pozorovali, že výtěžek z nich a tuším také z Cukniantelských byl tak značný, že mě­ šťané Opavští mohli pokládati za veliké uleveni, když jejich vozy při kupeckém domě Uhersko-Brodském ne­ potřebovaly déle než tři dni státi. Kupecký dům čili kaufhaus stál v Opavě pod ,hodinářskou4 věží a v něm *) M. IV. 58. 2) M. IV. 100. 3) M. IV. 169. 4) M. IV. 85. — 73 — se všecky tovary odjinud přivezené skládaly a na prodej vykládaly. I bylo pro každé mésto výhodou, když cizí kupci s tovarem, s vozy, koňmi i lidmi až i týden státi musili, než mohli odejeti. Že pak město samo v Benešově na stříbro i olovo jílovalo, má ještě jiný význam: mohliť Opavané i peníze své raziti. A v Opavě byla mince již 1. 1209., kterou řídil mincmistr Henning.1) Spravujíce se právem liorenským Jihlavským, měli Opavané k vůli horám Bcncšovským nejspíše také „horenský soud*. Zřízení městské mělo také článek o školách, že totiž rektora s viilí rady ustanovuje fojt. I podáme tuto krátký přehled o školách. Před založením měst pečovala o školy a školské učení církev, poně­ vadž potřebovala lidí učených, čtení i psaní zběhlých. %■ Ze již za sv. Metoděje taková škola na Velehradě trvala, jest známo; vždyť před smrti svou, překládaje svaté knihy na jazyk slovanský, sv. Metoděj užíval při té práci „skóropiscův* t. j. rychlopisců. Že pak z té školy vyšel znamenitý žák, první to náš známý učený krajan, II o raz d, jehož na smrtelné posteli sv. Metoděj naznačil za nástupce svého a arcibiskupa Ve­ lehradského, jest taktéž povědoino. Školy slovanské rozšířily se potomně i do Cech. Xa slovanské škole v Bud či vyučil se sv. Václav, na Vyšehradě sv. Prokop. Svatý Prokop založil klášter Sázavský při hra­ nicích Moravských, kde mniši dle příkladu sv. Metoděje bohoslužby konali po slovanská. Když pak tito mniši proto, že se usilovalo, aby bohoslužby byly latinské, byli vyhnáni i se žáky, utekli se do Uher, kdež se bohoslužby po slovansku ještě konaly. Od knížete 9 M. IV. 29. - 74 —

Vratislava, zakladatele biskupství Olomuckého, byli tito mniši nazpět do Sázavy uvedeni. Však tehda již vedle škol slovanských trvaly školy latinské. Jakmile spor o bohoslužby slovanské byl vyřízen okolo 1. 1140., opanovala latina. Že při biskupském sídle v Olomouci byly školy, jest nepochybno, i zpominá se tam již 1. 1132. kanovníka školastika, který o školy i učení školské pečoval. Později zřizovaly se školy při sídlech arcijahnů, tedy pro každé arci­ jahenství jedna. Opavským arcijahnem jmenuje se Heydolf 1. 1258., Hradeckým 1. 1302. Dobeš z Bene-, sova. Farské školy hlavně k vůli bohoslužbám zři­ zovaly se z pravidla při každé faře. Za tehdejších dob lze farské školy předpokládati v Krnově, Hlub­ čicích, Nové Cerekvi, Opavě, Jaktaři, Ketři. Však zakládáním měst vznikaly také školy měst­ ské. I třeba za to míti, že městské školy trvaly okolo 1. 1270. v Opavě, Bruntál i, Hlubčicích, Krnově, Osoblaze, N. Cerekvi, Prudníku, Bavorově, Chřenovicich, Hlučíně a Benešově Horním. Zakládáním klášterů dána příležitost konven­ tům jednotlivým pečovati o dorost spůsobilých mnichů, tudíž zřizovali školy klášterské. V Opavě trval klášter minoritský již 1. 12G9. Možná také, že při hofmisterství ve Stěbořicích měl klášter Velehradský svou školu. Vyšší učení „Studium generále minus* měli již za časů Přemysla Otakara II. v Praze, kdež týž král chtěl založili vysoké školy čili universitu. Tam v Praze vyučil se královský písař Arnold, kterýž po­ tomně dostal faru v Nové Cerekvi. Tamtéž zajisté vy­ učil se znamenitý náš krajan Martin Polák z Opavy, který byv dominikánem v Praze okolo 1. 1250. přibyl de Říma, kdež k vyzváni papeže Klimenta IV. sepsal — 75 -

• dějiny papežů a cíšařů římských. Tyto dějiny staly se na 500 let vzorem pro všecky dějepisce. Martin Polák jmenován byv arcibiskupem Hnězdenským na cestě do svého arcibiskupství 1. 1279. zemřel v Bononii. Na cizozemském „Studium generále*, totiž v P a dově v Itálii, studoval mistr Ja n z Osoblahy, kanovník Olomucký a Kroměřížský, i zemřev tam usta­ novil za vykonavatele svého poručenství faráře Novo- cerekvického a jiné duchovní osoby. Z pozůstalého jmění jeho 1. 1273. na záduší koupen statek Kozlůvky u Ketře. * * * Král Přemysl Otakar, který již 1. 1270. druhou válku uherskou připravoval a ji bitvou svedenou u Rabnice 1. 1271. nerozhodně započal, připravoval se ku konečné ráně. I zdá se, že pro tu příčinu asi v měsíci květnu r. 1273. s knížetem Boleslavem Krakov­ ským položil sjezd k přátelskému jednání do Opavy.1) A téhož roku v měsíci záři, když s vojskem stál v Uhrách před Rábem, syna svého Mikuláše s pade­ sáti jinými bojovníky pasoval na rytíře.2) * * * Biskup Bruno tou dobou měl mnoho jednání o svá manství. Zvláště o nový statek K o z I o v (= Ko­ zlůvky) koupený za peníze kanovníka mistra Jana z Oso­ blahy, když jej prodával kapitule Olomucké a tento prodej od krále potvrzovati dával, vydáno mnoho listin.3) V K etři zase umřel mu man, i postoupil (1273) man­ ství Janovi z Vrolenvecz, a třetinu mlýnu tamtéž pustil svému služebníkovi Alexandrovi.4) L. 1274. vzdával ') Kr. 110. *) Kr. 111. 8) M. IV. 109, 114, 115, 128. «) M. IV. 108. V. 258. 76 vc vsi Sádku u Osoblahy manství a též zpupné zboží v Matějovicích Achilovi z Ilemenhusen, a sice oboje jakožto manství.1) Což důkazem, že i tento man ke kostelnímu statku byl přikoupil zboží světské. Tamtéž na Osoblažsku stala se na manství změna veliká, ješto se byl se světem rozžehnal biskupský podstolí HerbortzFulštejna, zůstaviv syna Ekrika. Když tedy biskup Ekrikovi 1. 1275. dne 30. dubna v Olomouci zapisoval manský statek po otci, praví biskup: „Hned při zakládaní vsi G o t fr i d e s d o r f u (Fulštejriu) žádal nás podstolí náš Herbort, abychom mu povolili - v té vsi vystavěli hrad. Čehož jsme mu nemohli po­ volili jinak, leč tak, aby půl hradu toho zůstal náš. Začali jsme tedy s nim o tom hradě něco stavěli; vidouce však, že jsme mnohými náklady na ochranu země obtíženi a také hledíc k tomu, že jsme v městě našem Osoblaze opevněném hrad pevný pro sebe i pro naše potomky, též pro vetší bezpečnost městu vystavěli; a poněvadž náš náklad na udržování stráže na obou místech, v Osoblaze i na Fulštějně, byl ne­ snesitelný: protož Tobě,2) Ekriku, naši polovici Ful- stejná hradu vzdáváme s tou podmínkou, aby nám i potomkům našim zůstal vždy otevřen*4. Zaroveh vzdal se Ekrik 50 hřiven důchodu z Osoblahy a dostal v náhradu celou biskupskou stolní ves P o velice. K takovéto značné proměně se zbožím biskupským dal král Přemysl Otakar II., jakožto nejvyšši pán zboží kostelního listem daným v Praze v měsíci červnu 1. 1275. své svolení.3) Abychom poznali, co všecko okolo těch časů

l) M. IV. 120. 2) Biskupové mluvíc© f© svými many jim tykali ještě ve 17. století, a možná až do w 1818. 3) M. IV. 14ÍC 152 — 1 1 — bylo učiněno pro ochranu země, přehlédneme přede­ vším všecky hrady pohraničně i uvnitř země. Na pomezí, kde kraj Opavský hraničil se zbožím biskupa Vratislavského, totiž nad Cukmantlem, zbu­ dován již před r. 1281. kamenný hrad Edelštejn, o němž dále bude šíře promluveno. Město P rud nik, nepochybně již od Voka z Rožmberka založené mělo také hrad, jejž později „Woggendrysel* jme­ nují. Podivné toto jméno, že třeba *) od zakladatele Voka odvozovati, není pochybnosti.2) Proti témuž knížetství stál jeden hrad v Osoblaze, druhý Ful- štejn. Rád sv.-Janský že mél svou tvrz v Hrob- nikách, taktéž bylo dolíčeno. Zdali tehda již trvaly hrady na zboží biskupském Ke tři a na zboží pánů z Fulštejna v Chřenovících, nelze tvrditi. Hrad L an dek nedaleko oseku, kudy se Opavice do řekv Odry vlévá, stál na ochranu obchodní cesty. A v Mor. Ostravě že biskup Bruno si pořídil podobně jako v Osoblaze hrad, níže bude zpomenuto. Měloť také knížetství Opolské o blízku pohraničně hrady Polskou Ostravu a Barutsvverde (Bohumín). Uvnitř země že Hradecký hrad též od kamene na novo postavili, jako místo starého Gvilína zbudovali Lobenstein, jest na biledni. Města Osoblaha, Illubčiee, Krnov i Opava byla zdmi obehnána. Opava měla 3 brány. Stran Násile třeba za to míti, že tu stála jen tvrz, nikoli „město14, jak píši ruské letopisy.8) Ohlédneme-li se po zboží klášterů jiných, zna­ menáme na statcích konventu Hradištského důle­

*) Jak již Weltzel důmyslně poukázal. s) Srovnej Vok-stadt — Wagstadt, Woken-dorf. 8) Gorod = hrad znamená jiným Slo­ vanům ohražené město. — 78 -

žité proměny. Panující tehda opat Budíš (1267—1290) tak jako město Hranice byl založil, v újezdě P.-Po- lomském zakládal pilně dědiny, jakož také jedna z nich jeho jménem pojmenována, totiž Budišovice.1) Se strany kláštera bylo též postaráno, aby Pustá Polom dostala svou faru. Však přihodilo se, že sousední pán na „Hlub oj ale ch“, totiž pan Budislav z Hlubojat, ve své vsi zřídil kostel i k němu faráře dosadil. Ale rázný opat kláštera Hradiště nemohl k tomu pokojně hleděti, aby farnost P.-Polomská se zmenšila, pročež žaloval u konsistoře. A v měsíci dubnu 1. 1276. kon- sistoř takto uznala: Dovoluje se, aby kostel v Lubo- jatech dále trval, avšak v náhradu za újmu tím způ­ sobenou faráři Polomskému Lubojatský pán se za­ vazuje platili každého roku půl ortu stříbra a sypati po 16 měřicích „Opavs.kých" rži a ovsa. A kdyby to kdy opomenul, pokutou položí 10 hřiven stříbra: 4 biskupovi, 3 kapitule, 3 opatovi.2) To jest první příklad vyfaření dědiny z jiné farnosti na Opavsku známý. Klášter Ždárský 1. 1277. dal si od krále na novo potvrditi statky od hraběte Bočka darované na Opavsku, totiž Milostovice, Plst a Plesnou.3) ^ Když král Přemysl Otakar II. dne 20. dubna r. 1377. městu Opavě nový majestát na les Skřipovský v Brně uděloval, byl to poslední jeho čin panovnický na Opavsku vykonaný.4) * * * Krále totiž Přemysla Otakara II. zaměstnávaly politické události plnou) měrou. Od roku 1273., kdy

*) Jiné dědiny přičiněním kláštera časem vzrostly tam: Kyjovice, Těškovice, Podviliov, lllubočee. *) M. IV. 172. s) M. VI. 370. 4) M. IV. 188. — 79 —

Rudolf z Habspurku, předek nejjasnějšího panov­ nického rodu našeho, proti vůli krále Přemysla Ota­ kara zvolen byl za Římského krále, štěstí začalo opou- štěti slavného panovníka českého a překlonilo se k Rudolfovi. Země rakouské jedna po druhé odpadaly a poddávaly se v moc Rudolfovu. Přidalo se k tomu i veliké pokoření pro Přemysla Otakara. Žádalo se i nových ústupkův, kterých splniti nemohl český král. Poslední jednání mezi oběma králi týkalo se zrádných pánův českých, zejmena Vítkoviců, z nichž byl také Závis z Falkenštejna. Rudolf je bral v ochranu proti vlastnímu pánovi. To všecko vehnalo Přemysla Otakara II. do po­ slední války. Konaje přípravy válečné dovolával se pomoci Piastovců slezských. Přípravy mu valně ztě- ženy, že od papežské stolice dán byl v klatbu. Do války na moravské pole provodil otce syn Mikuláš. Z domácí naší šlechty vypravili se královi na pomoc biskupští manové (biskup tenkráte scházel, za­ jisté proto, že král byl v klatbě) a Milota z Benešova čili z Dědic. Tomuto dáno velení nad vojskem zá- ložným. Bylo dne 26. srpna r. 1278. u Suchých Krupt.1) Počátečně vítězilo vojsko české proti spojenému vojsku iilicrolrcnnii n nomnntnnnii Pnclir rn^Vin/lnv nlro- uiivi^nciuu u iivuiv^nvmui j l v & ^mív/uiAj u n a— mžik Milota vojskem svým nezasáhl v boj, domnívaje se, že jest vše ztraceno, nýbrž dal se na útěk. Tím král se svým oddělením octnul se v zajetí, jsa od ne­ přátel obklopen se všech stran. Ale král nechtěl se vzdáli a pokořiti, nýbrž volil hrdinskou smrt. Statečně bojuje, teprvé když poraněn byv, sklesl s koně a pro těžké brnění se nemohl bránili, bezbranný ubit jest. 4) Nyní stanice železniční. - 80 —

S velikým pohnutím mysli Rudolf uslyšel děsnou zprávu. Mrtvolu hrdinského krále kázal odvézti počestné z moravského pole do Vídně. Syn králův Mikuláš od­ veden do zajetí uherského. Úmrtím jediného muže celá říše českomoravská poklesla v přebídný stav. Bleskoryehle roznesla se žalostná zpráva o smrti jasného panovníka. Král Rudolf z Habspurku s vítězným vojskem svým vtrhl na Moravu. Koncem měsíce září tábořil již blíže Rosic u Brna. Tam do tábora dostavili se poslové měst královských, poddávajíce se mu dobro­ volně. Tamtéž přibyli i poslové z Hlubčic, prosíce o potvrzení výsad, kteréhož se jim také dne 29. září dostalo.1) Též biskup Bruno a po něm několik pánů moravských přibyli prosíce o milost. Zdali již u Rosic bylo jednáno o podmínky míru, není zjevno, ale stalo se u Čáslavě, kamž Rudolf byl výpravu svou protáhl. Podmínky míru byly asi tyto: Porueenstvi nad královicem sedmiletým Václavem II. svěřeno bude Otě Braniborskému na pět let; maikrabství moravské podrží Rudolf sám v náhradu za útraty válečné též na pět let; za třetí: královic Václav oddán bude s Jitkou dcerou Rudolfovou, a Rudolfův syn Rudolf s Anežkou Václavovou sestrou. Takto veliká truchlohra na morav­ ském poli smířlivě ukončena jest, neboť svazky pří­ buzenskými spojeny jsou oba jasné panovnické rody, Přemyslovci a Habspurkové. Morava celá měla zůstati v držení Rudolfovu do 5 let; to se však poněkud změnilo, neboť královna Kunhuta, vdova Přemysla Otakarova žádala Rudolfa, „abychom jí majetek ohraničený v držení a za­ bezpečené důchody vykázali, jichž by na místě obvě- *) Kr. 119. — 81 — není jí od krále slavné paměti učiněného užívala až do smrti*.*) A tak jí vykázán kraj Opavský ve 3000 hřivnách, aby jej držela — opakujeme — až do smrti! Tímto skutkem nemohla se Morava celá dostati v držení Rudolfovo. Král Rudolf ustanovil za místodržitcle svého na Olomucku a Přerovsku kněze biskupa Brunona; Brněnsko poručil biskupovi Basilejskému spravovali. Opavsko z celého království českého jediné zůstalo v držení královny vdovy. Když biskup Bruno učiněn místodržitelem na Olo­ mucku a Přerovsku, královně pak vykázáno Opavsko, namítá se otázka sama sebou, kd o, místodržiteloval na statcích biskupských na Opavsku? Hledíc k listině zatím jediné a uvažujíc věc přirozenou, že královně Kunhutě mohlo odevzdáno býti zboží jen královské, budeme za to míti, že všecky statky biskup­ ské na Opavsku přejal biskup pod své místodržitelství.

Královna Kunhuta paní země Opavské 1279-1281.

Počátkem roku 1279. slavena jest s nemalou okázalosti svatba dítek Přemysla Otakarových a Ru­ dolfových v městě Jihlavě. Snoubencům Václavovi a Jitce bylo teprv po 8, Rudolfovi a Anežce po 10 letech. Té svatby přítomna byla královna Kunhuta. Touže dobou na stolec biskupský v Praze po­ volán jest Dobeš z Bechyně, z téhož rodu, z něhož pošli Beneš a Milota z Benešova. Zvolený biskup vy­ pravil se dne 5. ledna z Prahy do Olomouce, aby k rozkazu arcibiskupa Mohučského skrze ruce biskupa l) liodmati cod. ep. 1G5. (> — 82 —

Brunona posvěcen byl na biskupství. Přibyv do Olo­ mouce nezastihl tam biskupa, ješto pravé dlel v (Mo­ ravské) Ostravě. I vypravil se za ním biskup Dobeš do Ostravy „v zemi Opavské*. A biskup Bruno vykonal to svěceni v Brně za přítomnosti bi­ skupa Basilejského a Sckovskóho. Biskup Dobeš na té slavnosti užíval rouch rodinným znakem „odři- vousem* liojně ozdobených, což důkaz, že pocházel z téhož rodu, jako domácí naši páni z Benešova i z Kravař. Taktéž ze zprávy oné zřetelno jest, že Mor. Ostrava počítala se k Opavsku. První pak doklad, že královna Kunhuta na Opav­ sku vykonává zeměpanská práva, máme ze dne 12. února 1. 1279., neboť tohoto dne listem daným v Praze k prosbě velikého převora řádu sv.-Janského, Heřmana z Brunshornu. osvobozuje tomu řádu statky zákona i lidi na něm usedlé v Hrobnikách a kdekoli po celém kraji Opavském od příslušenství k zem­ skému soudu.1) Které příčiny královnu vdovu přiměly, aby v našem kraji zvolila vdoví sídlo, na krátce vylíčíme. Poručník krále Václava II., Ota Braniborský a nařízený do pěti let vladař v Čechách, dopouštěl se všelikých přechmatův. V noci dne 25. ledna dal krá­ lovnu a kralevice vzbuditi a v kruté zimě kázal zavézti na hrad Bezděz do zajetí. Z tohoto zajetí asi koncem měsíce dubna vypravila se pod záminkou, že pojede na pohřeb manželu svému, jehož mrtvé tělo, byvši klatby sproštěno, z Vídně do Znojma byli převezli a tam zatím pochovali. I zdá se tedy, že královna cestou ze Znojma přes Brno asi v měsíci květnu do země své přibyla beze syna Václava, který potomně do tuž­ šího zajeti z Bezděze do Žitavy byl odveden. *) m . IV. 221. I nepřibyla královna k nám, opustíc synáčka, jakoby lásky mateřské nemela, nýbrž třeba předpo­ kládat! příčiny jiné vážné, proč se odhodlala zavitati do kraje Opavského, v némž, jak povědomo, již nej- inené od r. 12GG. byla držela právem vénnýni mésto Cerekev i s okolím. Kraj Opavský vénem ji vykázaný úpěl nájezdy nepřátelskými, úpěl také od nepořádků v zemi nastalých. Za tehdejších totižto dob každé bezkraloví mělo v zápětí velikou nevázanost, loupeže a nájezdy. Co bylo jinde uvnitř země, to se opakovalo dvojnásobně v kraji našem pohraničném, sousedícím na východ i na sever s knižetstvím Opolským,1) na západ2) s bi­ skupstvím Vratislavským.3) Že zejmena od knížetství Opolského nájezdy se konaly na Opavsko, mohli bychom hádati již z té okolnosti, an biskup Bruno počátkem roku 1279. seděl na svém hradě v Mor. Ostravě. Podob něž konaly se nájezdy od zemanů kraje Opavského do knížetství Opolského; zvláště pak bratři z Linavy s kamenného a pohraničného hradu Edelštejna pleněním působili škodu biskupství Vratislavskému, vpudajíce do okolí Cigenalského a jinam. Tomuto vzájemnému plenění příchodem královny Kunhuty, příchodem od samého knížete Vladislava žá­ daným, učiněna přítrž. Neboť královna se sousedem

*) Posloupnost knížat O polských: Mečislav I. 1163—1211. Kazimír 1211—1230; Mečislav II. 1238-1246; Vladislav 1246—1282, Mečislav a Přemysl 1282— 1289. 2) Od Cukmantle až po horu Sněžku jinak Praděd zvanou. s) Posloupnost biskupův od knížete Jaroslava 1198—1201: Cyprian 1201—1206; Va­ vřinec 1207-1232, Tomáš I. 1232—1268, Tomáš II. 1270— 1292, Jan Ho nika 1292—1301, Jindřich z Vrbna 1302—1319, 6* — 84 - svým Opolským, knížetem Vladislavem, učinila mír na takových podmínkách: Kníže Vladislav zemi královninu bude hájiti jako svou. Naproti tomu královna své zemany, kteříž by se opovážili pleniti v zemi Opolské, dle zemského práva potrestá. Za to kníže Vladislav královně stran hranic zemských po obdržení psaných úmluv těchto dosti učiní. Sporné záležitosti, které do velikonoc byly vznikly, kdy kníže Jindřich Vratislavský mezi nima příměří byl umluvil, rozsoudí kníže Jindřich. Konečně zavazují se oba, Vladislav’ i královna, předně svým zemanům brá­ ni ti stavětí nové tvrze a hrady, kterýmiž se loupežení usnadňuje, za druhé psancům t. j. zemanům buď z Opavska, buď z Opolska vypovězeným nepopřáti pohostinství.1} Královna Kunhuta vyvolivši si za sídlo své Hra­ dec, purkrabství čili kaštelanství tamnější poručila panu Kunovi z Kunštátu. A majestátem daným na Hradci dne 31. srpna 1279. jakožto královna a „paní země Opavské" potvrdila k prosbě fojta Krnov­ ského svobody městu Krnovu již od manžela jejího krále Přemysla Otakara sb paměti udělené, aby vesnice Bližčice, Chomýž, Kostelec a Chařová zů­ staly v obvodu a v míli městské. Svědky byli tohoto darování pan Herbort z Fulštejna a pan Vok z K ravař.2) Jiným listem daným dne 13. října taktéž na Hradci potvrdila řádu sv-Janskému podací již od krále Přemysla Otakara ku kostelu farnímu v Hlubčicích udělené. Svědkové tohoto listu jsou: Herbort z Ful­ štejna a Henning jeho syn, Kuna purkrabí Hra­ decký, Milota z Benešova (čili z Dědic) a bratrovec jeho Beneš na Bránici (Beneše komorníka sfatého *) Palacký, Formulář královny Kunhuty. 314. *) Kr. 124. — 85 —

syn), Protiven, komoří, Všebor z Náměště, Matouš z z Černé Hory, Kunrat z Prahy a Rudigier fojt Hlub- čický.1) Bratří rádu sv.-Janského neomeškali také od biskupa Brunona, když tento asi 16. listopadu byl přibyl do Osoblahy, list královnin, „paní země Opavské1*, na novo dáti vidimovati. Proč biskup Bruno přibyl do Oso- - blahy, nevíme, ale nepochybně tu měl důležité řízení s knížetem Opolským o hranice. Vždyť shledáváme v jeho družině: Herborta z Fulštejna a jeho syny Jana a Kunrata, Ludolfa z Násile, Jana školastika a Dět- řicha z Fulštejna kanovníky, mistra Petra osobního lékaře, Achilla (z Hemenhus) a Mikuláše many biskup­ ské.2) Přítomnost osobního lékaře biskupova svědci, že biskup Bruno jest již křehkým stárcem. Nicméně hned potom jakožto místodržitel kraje Olomu- ckého a Přerovského svolal sněm do Olomouce. Na tomto sněmě shledáváme i pány z družiny krá­ lovniny Milotu z Dědic a Všebora z Náměště.3) Královna Kunhuta ještě téhož roku listem daným na Hradci dne 1. listopadu vydala městu Bruntáli po­ tvrzení na všecky svobody.4) Královna za tohoto pobytu svého na Hradci od­ měňovala se za věrné služby jejímu nebožtíku manželu i jí samé prokázané velikomyslně. Tak Herbortovi z Fulštejna udělila nějaký statek,5) svému kaplanu dvor­ skému a písaři mistru Vernerovi, později kanovníkovi Pražskému a Olomuekému, darovala ves Útěchovice.6) Jistého kupce Opavského, kterému se v Haliči křivda stala, vzala pod svou ochranu. Do Haliče totiž tehda konal se značný obchod, zvláště solný, jak bude na svém místě zponienuto. *) M. IV. 229. *) M. IV. 230. 8) M. IV. 2 3 1 -2 . *) M. V. 272. 5) Palacký, Formelb. 313. «) M. IV. 300. — 8G

Zajímavý jest také list, kterým se ujímá řádu minoritského. Píšet kněžně Anežce, abatyši kláštera Třebnického, dceři Jindřicha knížete Vratislavského, své příbuzné: „Neslýchaná zpráva došla nás a jest nám s velikým podivením, sestro naše nejmilejší,1) ačkoli po svých rodičích z krve polské a české po­ cházíš, že nepředložené ku kněžím minoritům z Polské a Čech bezohledně a tvrdě se chováš, kdežto bys ra­ ději z útrpnosti slitovati se měla nad ustrkováním řeči vaší, vedená hrdostí na svůj národ, ješto prohlašuješ kněží z Čech a Moravy za vyobcované z církve. Avšak ješto těžko lze tomu o těch knězích věřiti a spíše za to míli sluší, že by svůj řád na škodu vlastní zahubili nedali: protož poněvadž sluhám Božím pracujícím v církvi svaté povinností jest pomáhati v těžkostech, taková nechut k těm kněžím méně cti a více hanby způsobiti může, račiž tedy, sestro nejmilejší, přispěli a prospěti raději kněžím našeho a vašeho jazyka, jejichž učením víra katolická se zmáhá mezi národy nám svě­ řenými.* Podobný list napsala také kardinálovi, gene­ rálnímu správci minoritův v Římě.2) V měsíci květnu 1. 1280. konaly se na Hradci důležité porady, které souvisely tuším se zamýšlenou výpravu krále Rudolfa Habspurského do Čech, aby uspořádal konečně nezřízené hospodářství Braniborské. Sám biskup Bruno přibyl na Opavsko, přibyl naposled. Že nepřijel k vůli tomu, aby v Kelři dne 10. května potvrdil prodej statku dědičného Liptyně, který jeho man Sudik jakožto dědičné své zboží prodal Jindřichovi a Gotfrýdovi z Nemse,3) jest pochopitelno, nýbrž ku pravdě podobno bude, že po důležité poradě *) Matka, její byla Anna princezna česká. *) Palacký, For- melbucher. 8) M. IV. 239. 87 -

u královny na Hradci teprve zajel do Kefře. Shledá- vámet pak v jeho průvodu: pana Kunu z Kunštátu, Milotu z Dědic, Bohuše maršálka moravského, Tasa, Herborta a jeho syna Jana z Fulštejna, Voka z Kravař a jeho bratra Zbyslava z Kout, Voka bratra Beneše nu Bránici, Olbrama, Jaroslava a Bohuše z Petrovic, Heřmana z Úvalna, Markvarla z Násile, Bedřicha z Loděnice, Držka z Držkovic a jeho syna Ješka, po­ sléze Vlka z Násile. Z tohoto listu někteří dějepisci vyvoditi chtějí, že stařičký biskup Bruno přibyl na Opavsko, aby do země uvedl knížete Mikuláše ze zajetí uherského tehda propuštěného! A páni tuto vyjmenovaní, kteříž se byli za svědky zapsali na listě Brunonově v Ketři, byli prý ona válečná moc, která pomáhala královnu vypuzovati ze země jí do smrti udělené! K báji této přibásněna jest ještě jiná. Byltě se ku královně Kunhutě mezi jinými vel­ moži přidružil také Záviš z Falkenštejna, kterýž za života krále Přemysla Otakara II. stál mezi jeho odporníky. Tohoto velmože učinila královna svým ka­ stelánem Hradeckým, i oblíbivši si ho pojala jej i za manžela svého, davši se s ním tajně sezdati na Hradci. Že je sezdával kněz mistr Verner, jemuž královna byla vzdala ves TJtěchovice, lze jen hádati. Z manžel­ ství toho narodil se syn, Jéšek jménem. A pro tohoto syna chtěl prý pan Záviš kraj Opav­ ský, dědictví prý Mikuláše, syna nebožtíka králova, uloupiti! Proto prý vznikly rozbroje, proto kníže Mikuláš zápasil prý se Závišem až do smrti tohoto! Však zpráv určitých na tyto liché výmysly není žádných. Jisto však jest, že královna Kunhuta ještě %

— 88 — roku 1281. dlela na Opavsku, nebot listem daným v Hlubčicích dne 11. února jakožto paní zeme Opavské za přítomnosti Záviše purkrabí Hradeckého, Voka z Kravař i mistra Vernera potvrdila řádu sv.-Janskému starší listinu stran důchodů k faře Hlubčické.1) Několik dní po tom, již dne 18. února r. 1281. skonal biskup Bruno. Nastalo bezbiskupí. Tak jako po smrti krále Přemysla Otakara II. vznikla neváza­ nost, počaly i nyní loupeže na statcích duchovních. Zemané konali časté nájezdy do zboží biskupského i do statků klášterských. Však přidaly se k tomu ještě jiné těžkosti. Vý­ pravou totiž Rudolfovou do Čech Braniborské hospo­ dářství odkázáno do svých mezí. Na sněme obecném v Praze, konaném počátkem roku 1281. urovnány i uklizeny rozmanité jiné spory. Tam také ujednáno, aby královně vykázáno bylo 1600 hřiven důchodů v zemi české2) a ostatních 1400 hřiven nepochybně po­ necháno jí na Opavsku. Toto opatření stalo se za tou příčinou jistotně, aby knížeti Mikuláši ze zajetí propuštěnému důchody se pojistily na Opavsku. Že se tak stalo k přímluvě téhož Rudolfa Habspurského, kterýž byl královně Kunhutě Opavsko až do smrti poukázal, ne bez příčiny lze dovoditi. Že královna Opavsko opustila, třeba rozhodné pochybovati; naopak průběh dalších událostí jeví se tak, jakoby královna Hradec ve své moci byla podržela na dále. Avšak kníže Mikuláš začíná se již v kraj Opav­ ský uvazovati. Ale toto uvazování není klidné, nýbrž branné, i rozmnožuje rozbroje trvající v zemi již tak pro bezbiskupí.

*) Kr. 130. M. IV. 264, Vil. 775. *) Palacký 11. 1. 230. - 89 —

Kníže Mikuláš pánem na Krnovsku 1281—1283.

Kdyby pravda bylo, že pan Vok z Kravař* již dne 16. dubna píše se komorníkem knížete Miku­ lášovým,1) podobalo by se, že kníže Mikuláš již tehda začal se ujímati země Opavské, ale patrno jest, že pan Vok byl jen komorníkem krajským. Avšak okolnosti závažné svědčí, že Mikuláš teprve na konec roku vykonává zeměpanská práva na Opavsku. A jest věcí každým řádem divnou, že „Mikuláš z Boží Milosti syn nejjasnějšího někdy krále českého* zahájil svou činnost panovnickou tím, an území Gukmantelské i s hradem Edelštejnem, tedy i stříbrné báně tamnější, listem daným dne 2. září v Nise vzdal kostelu Vratislavskému za přítomnosti a svědectví fra Jindřicha z Opavy a Henninga i Ekrika bratří z Fulštejna.2) Sedělit dotud na hradě Edelštejně Otík a jeho bratří z Linavy, kteří s tohoto hradu ná­ jezdy činili do statků biskupských, páchajíce škody na zboží, dobytku i lidech okolo Vidnavy a Otmuehova. A ještě téhož měsíce dne 13. září listem daným tamtéž v Nise Jindřich kníže Vratislavský toto daro­ vání Mikuláše syna nejjasnějšího někdy krále kostelu Vratislavskému učiněné potvrdil.3) Tento čin Mikulášův tak říkajíc sám sebou nám uvádí na mysl, že pomocí knížat slezských chtěl se uvázati v zemi Opavskou.4) Nehledíc k různým otázkám jiným bezpečně tvrditi můžeme, že město Krnov přijalo Mikuláše velmi ochotně, neboť listem daným v Hlubčicích „Mikuláš z Boží Milosti kníže Opavské a syn krále Otakara

*) Kr. 131. a) M. IV. 254. s) M. IV. 255. 4) Touže dobou nový biskup Olomucký Dětřich podací Novocerekvické potvrzuje klášteru Oslavanskému. M. IV. 259. — 90 -

českého" svým věrným milým měšťanům „in Jegern- dorfe" pro obzvláštní zásluhy, že se ochotně naší moci podrobili a, když jsme k zemi Opavské přichá­ zeli, nás za přirozeného pána svého přijali; zvláště však za všeliké práce i služby nám vykonané, nejvíce však v náhradu za škody, které před našim nákladným příchodem od zlomyslníkův utrpěli, vzdáváme 24 lánů lesa v dědictví našem Opavici, ohraničeného potokem který ves Hoštálkovy protéká, za svobodné.*) A téhož roku dne 19. září vzdává německému řádu podací ke kostelu Krnovskému,2) Nápadno jest, že mezi prvními přívrženci Miku­ lášovými shledáváme pány z Kravař: Voka, Beneše z Bránice a Cvilína, Zbyslava z Kout; pány z Ful- štejna: Henninga, Kunrata, Dětřieha z Fulštejna fa­ ráře Brněnského, Herborta Pusona, Jindřicha; bratří z Linavy: Otu a Oldřicha; fojty Opavského, Krnov­ ského a Hlubčiekého a několik měšťanů Valteře ze Zubřie, Valteře z L is o ti c a j. Z těch jest Kunrat z Fulštejna komorníkem, Jindřich písařem, Hen- ning čili Jan z Fulštejna podstolím jeho. Zdálo by se, jakoby kníže Mikuláš pohodlně se byl uvázal v celou zemi, neboť již 1. 1282. pokojně se zdržuje v Opavě a na roven biskupovi Dětřichovi prostředkuje, kdež se jedná o potrestání škůdcův zemských. Z těchto škůdcův seznáváme předně měšťany Hlubčické, kteří konvent sv.-Janský v Hlubčicích obořili a bratří téhož řádu vyhnali; dále pana Al­ berta ze Šternberka, kterýž drže veliké okolí Šternberské, sáhající až po řeku Moravici, les Lubušu pod Rudném zabral německému řádu. Beneš z Bra- *) M. IV. 265. *) M. IV. 259. — 91 — nice pak činil škody jednak na statcích biskupských jednak na zboží kláštera Hradiště, zabrav vesnice Ka­ menec a zaniklou ves Hranice; pan Beneš ze Stítiny zase kostelu Olomuckému způsobil škody; po­ sléze pan Vok z Kravař zabral zboží kláštera Hra­ diště v Budišovicích. Všichni tito škůdci dáni byli tuším hned po na­ stoupení biskupa Dětřicha do církevní klatby. A léta 1282. kníže Mikuláš prostředkoval předně mezi měšťany Hlubčickými a mezi velikým převorem řádu s v.-Janského Heřmanem z Hohenlohe v takový způsob, aby město Hlubčice řádu vyplatilo 20 hřiven, za něž řád zakoupí 2 domy, odškodného.1) O jiné pány jednáno v klášteře minoritskěm v Opavě za přítomnosti Budiše opata Hradištského, Bluda z Jičína, Pardusa z Horky, Žibřida Baruta a j. pánů, kdež listem daným dne 27. srpna vyznává Mikuláš kníže Opavské, kterak Beneš ze Štítiny knězi bisku­ povi v náhradu za škody kostelu Olomuckému způ­ sobené odevzdává ves Skoro tín v kraji Přerovském,2) a listem daným dne 28. srpna oznamuje, že Beneš z Bránice témuž biskupovi v náhradu 12 hřiven důchodu z Býkova* vsi položené v kraji Opavském, potvrzuje.8) Taktéž v Opavě dne 27. srpna zase biskup Dětřich za přítomnosti Zbyslava z Kout, Jana z Rad­ kova a j. pánů zprostředkoval spor mezi opatem Bu- dišem Hradištským a mezi pány z Kravař: Vokem a Benešem jeho synem, i Benešem z Bránice a Benešem ze Štitiny, takově: Vok z Kravař ve vsi kláštera Hra­ diště Budišovicích do své smrti 5 1/* lánů bude užívati, kteréž lány po jeho smrti přejdou na klášter; pan *) M. VII. 77C. *) M. IV. 271. Volný míní Suché Lazcet a) M. IV. 272. — 92 —

Beneš z Bránice pak se vzdá všech nároků na všech slově *Hraníce* a Kamenec klášteru náležitých.1) O posledního škůdce zemského pana Alberta ze Štern­ berka jednáno teprve na snémě konaném na hrade C vili né dne 23. března 1. 1283. Jest samo nápadno, proč kníže Mikuláš sném koná na C v i 1 í n ě, nikoli na Hradci; a tím nápadnější proto, že Mikuláš do té doby zase je n na Krnovsku vykonává zeměpanská práva. I nemůžeme jinak leč věřiti, že Mikuláš do r. 1283. také více kraje Opav­ ského neopanoval, než Krnovsko. Na držané *cúdě“ Cvilínské (dne 23. března) přednesena také záležitost pana Alberta ze Šternberka, který ochotné vyznává, že práva k lesu nazvanému „Lubuša* nemá, anobrž že ten les náleží řádu ně­ meckému.2) Co se tkne snémovníků shledáváme tam kromé pánů z Kravař: Voka komorníka Opavského, Zbyslava z Kout, Beneše z Bránice, Beneše syna Vo- kova, Voka a Jaroslava syny Drslava na Štítiné, pány různých rodů: Jana z Chřenovic, Trutvína z Lublic, Markvarta z Násile, Jaroslava z V. Petrovic a Držka cudáře kraje Brněnského. Mnozí z týchž pánů podepsáni jsou na listě daném v Hlubčicích dne 7. srpna, kterým Vencuše z VI a dě­ ní na 3 lány v Bohdanovách, 1 lán v Dobešovách prodává Ješkovi měštěnínu Illubčickému.3)

Král Václav II. a kníže Mikuláš 1383—1288.

Léta 1283. vypršela pětiletá lhůta mírem Čáslav­ ským ustanovená, po kterou Čechy Ota Braniborský, Moravu Rudolf z Habspurku držeti měli. Vypršením l) M. IV. 269—71. *) M. IV. 276. 8) Kr. 141. — 93 —

té lhůty, co se tkne markrabství moravského i kraje Opavského, měly nastati poměry, jaké panovaly do roku 1278. I rozumí se samo sebou, že kníže Mikuláš jakožto držitel jedné části kraje Opavského, který k markrabství moravskému příslušel, prijíti musil ve spory s vlastním panem, s markrabím moravským i králem českým. A to se skutečné stalo. Dne 24. května r. 1283. vjel mladý 121etý král Václav II. s velikou slávou a za hlaholu zvonů do Prahy. Plesající lid zpíval velebnou píseň „Hospodine pomiluj ny".1) Brzo potom také královna Kunhuta i její manžel Záviše objevili se při dvoře královském. Od nastoupení králova viditelno a patrno jest, ž e kníže Mikuláš není uznaným pánem na Opasku. Vždyť král Václav měšťanu Opavskému Vintířovi za věrné služby kdysi královně Kunhutě proká­ zané vzdává ves v kraji Opavském s podmínkou, aby jedním koněm sloužil bucf na královy nebo králov­ niny útraty. A témuž snad Vintířovi s vědomím královny matky vzdal pod roční plat 10 hřiven lížné Opavské.2) Hned při nastoupení krále Václava II. měšťané Opavští právě u krále dali si potvrditi své svobody,3) z čehož patrno, když není památky na to, aby si byli dali takové potvrzení uděliti od knížete Mikuláše, že v panství Mikulášovo neměli důvěry.

*) První zmínka o té písní činí se k r. 983., kdy sv. Voj­ těch jakožto biskup do Prahy vjížděl. Píseft ta připisovaná samýtn svátým apoštolům, zněla původně: „Gospodi, pomiluj ny, Jesu Kriste pomiluj ny, ty spase vsěgo míra, spasiž ny i uslyš, Gospodi glasy naše. Daj nám vsěm žízň (hojnost) a mír v zemi. Krleš! Krleš!M *) Kr. 135. 136. *) M. IV. 285. A tak zdá se, že hned po nastoupení královu rozzuřila se vojna. „Jako veliká vichřice a valící se potopa rozbrojů a bitek, požárů a loupeží zachvátila všecku naši zemi po všech koncích, ač předce k tomu žádné příčiny není. A tím země Opavská jakoby již byla prázdna obyvatelů a vzdělavatelů/1) Tak naříká kníže sám, když se byl nasytil bitek s Opavany vedených. Tudíž dne 3. dubna 1. 1284. listem daným v Opavě s Opa­ vany smlouvá o mír. Předně, aby lio uznali za pána tak jako jiní obyvatelé; aby na poštivky pana bratra našeho krále českého a markrabí moravského, kdyby něco proti nám podniknouti chtěl, nic nedbali. Naproti tomu my vzhlédnouee na jich stížnosti a z útrpnosti k nim pro křivdy jim uči­ něné od nás i od našich stoupenců je při svobodách jim od pana bratra našeho udělených zacho­ váme, a sice jak při minci tak při kaufhause. Co se tkne práva zemského, nechceme jich jinak leč právem městským stíhali.2) Současně všem udělu­ jeme odpuštění. Tolikéž nechceme žádné tvrze ani v méstě ani na pomezi toho města stavětí, žádajíce, abychom pokojně dvůr svůj chovati a na soudech s našimi lidmi klidně seděti mohli.3) Z nenadáni počaly nepokoje v sousedních zemích knížete Mikuláše zaměstnávati. Jednalof se o Edelštej n, kteréhož hradu při biskupovi Vratislavském se domáhal Jindřich kníže Vratislavské. Za tou příčinou v Nise na měsíc červenec uspořádal slavné sedání (turnaj) i při- prosil knížat Hlohovského, Opolského a též „syna králova1* Mikuláše, aby mezi ním a biskupem Tomášem *) M. IV. 285- 2) Tut viditelný účinek práva magdebur­ ského. 3) M. IV. 285—6. prostředkovali. Biskup Tomáš velice se zpíral, nechtěje hradu postoupili i vymáhal mnohými prosebnými listy při knížeti Mikuláši pomoci*1) Zatím v měsíci srpnu přibyl král Václav do Olomouce.2) Nevíme však za jakou příčinou, ač možná dosti, že se tu jednalo také o Opavsko. Nestalo-li se tak r. 1284., zajisté učiněny úmluvy nějaké v Chebe. Když totiž v měsíci lednu 1. 1285. král Václav v Ghebě slavil svůj sňatek s Jitkou sobě již dříve od­ danou, přibyl tam také král Rudolf; nescházel ani kníže Mikuláš, který tuším také za příčinou vlastního svatebního veselí s neteří krále Rudolfovou tam dlel.3) Možná dosti, že tam o kraj Opavský se strany Rudol­ fovy bylo jednáno. V měsíci dubnu dlí kníže Mikuláš zase ve své zemi. Pro kterou příčinu navštívil knížete Bytomského, není povědomo; ale tam v Bytomi došla ho zpráva biskupa Vratislavského, že Jindřich kníže Vratislavský dobyv hradu Otmuchovského strojí se na Edelštejn. I žádá biskup knížete Mikuláše, aby knížeti Jindřichovi vysvětlil, že Edelštejn není na území slezském, nýbrž jest jakožto příslušenství království českého biskupovi VT*atisiavskému zastaven. Ač biskup Tomáš i samého krále Václava za přispění žádal, nepomohlo nic: asi dne 27. dubna léta 1285. kníže Jindřich dobyl hradu Edelštejna. Biskup dav proto knížete v církevní klatbu, nemohl déle ve Vratislavi zůstati, nýbrž hledal útočiště v Ratiboři.4) Dalších události toho roku neznáme pokud se týkají Mikuláše; arciť udála se jiná změna: dne 9. září 1. 1285. zemřela královna Kunhuta a k tomuto l) Stenzel Urkb. 320, 128 a násl. *) M. IV. 288—9. 8) Kr. 144, 145. 4) Stenzel 1. e.; Weltzel, Ratiboř. - % -

úmrtí pojí se poslední upomínka n\ její panování na Opavsku. Mistr totiž Verner, kanovník Olomucký a Pražský, ves svou Útěchovice vzdal kostelu Olo- muekému na zadusí a věčné obchody za krále Přemysla Otakara II., za královnu Kunhutu, za krále Václava II. i za sobe. A král Václav II. listem daným na Hradci již dne 18. září toto darování potvrdil s tím doložením, aby každého roku v den úmrtní královnin rektor toho fundací vystrojil kanovníkům Olomuckým hostinu. *) Nedá se mysli ti, aby král Václav 9 dní po úmrtí paní mateře své byl se vypravil na Opavsko; nýbrž bude podobnější ku pravdě, že listinu onu vydal v Hradci Králové, kdež mu bylo jednati o vykázaní ma­ jetku otčimu svému Závišovi a druhému nevlastnímu bratrovi Ješkovi, synu Kunhutinu, jimž pustil dne 23. října města Polici, Lanškroun i hrad Lanšperk.2). Pan Závis požívá ještě plnou měrou královské milosti a objevuje se nám jakožto výborný vojevůdce, který léta 1286. provází krále na výpravu do Moravy na rušitele veřejného pokoje. Od polovice asi února do dubna dlel v Brně, i přibyl tam také kníže Mikuláš. Na zápise tam vydaném vedle Mikuláše knížete Opavského zapsáni také Závis a Milota z Dědic.3)

Jest nakA takořka »7 iisto. ' že v Brně mezi králem Václavem a Mikulášem učiněny úmluvy o Opavsko a to takové; Král postupuje knížeti Opavsko na tři léta neškodno obapolným nárokům. Kdyby král knížeti buď část buď celé knížetství chtěl odebrati, slibuje jemu před ubrmany s obou stran zvolenými, markrabím Jindřichem Míšeňským a Jindřichem kníže- 1) M. IV. 300— 1. 2) Ješek, syn Závišťív stal se potom ry­ tířem řádu německého. Palacký, II. 1. 249. 3) M. IV. 310. 9 7 tem Bavorským dosti učiniti, jinak propadá klatbě bi­ skupů Pražského anebo Olomuckého. Při tom se ne­ ruší dřívější úmluvy, aby mezi králem a knížetem roz­ hodoval král Rudolf Habspurský.3) Z této úmluvy jest zřetelno, že do této chvíle byli na Opavsku dvojí poddaní, královští i knížecí; zejmena jest nade vši pochybnost jisto, že Hradec s okolím byl až do toho okamžiku zbožím královým. A první zpráva, že kníže Mikuláš vykonává i na Hradci zeměpanská práva, pochází ze dne 8. června 1286, když k prosbě opata Budiše potvrzuje klášteru Hradišti starou svobodu, aby, tak jako knížecí úředníci, co šestý týden opat skrze zřízence své mýtné u Hradce vybírati dával, moha i cesty zakázané zastavovati. Ten list v Opavě psán knížecím písařem mistrem Václavem.2) Však podivno zůstane, že král Václav II. již roku 1287. Jindřichovi faráři Hradeckému pouští písařství při minci Opavské a jemu statky kostela Hradeckého „Moravu* a „Sidelperch*8) na Opavsku, a Vacano- vice v Olomuckém kraji ode všech břemen osvobozuje.4)

Kníže Mikuláš 1288-1294. Toto kolisání mezi Mikulášem a králem dosti zře­ telno se ještě zjevuje i v tu dobu, kde není již ani

noimť»ncí11VJ&UVA1U1 nnrdivbmncfi fiV vo Irní^ n TVÍilriiláč JÍpcí VK7V nánom|J UHV A 4 Jt. 11Una celém Opavsku, tedy zejmena také na Hradci. Neboť když v měsíci květnu (asi 18—20.) 1288 kniže Mikuláš sněm na samém Hradci držel, přítomni jsou také: Brumo, královský vladař, Jindřich, královský *) Areli. f. ust. Gesch. XXIX. 70. *) M. IV. 319. Tehda již bylo nepochybně obyčejem, kupcům okolo Hradce jedoucím vyvra­ cet! voay, aby se od nich vytlouklo vývratné. 8) Tak sluly tehda nepochybně Vejhoviee. 4) M. V. 2%. 7 — 98 - písař, Žihart, královský lučištník, kteří zajisté ne náhodou se dostavili na sněm. Jednaloť se o nějaký statek ve vsi Vávrovi- cích,1) který držela Adleta manželka nějakého Holce, odkudž se psala Holčina čili Holc-herina. Však na ten statek činil od nějaké doby nároky též Dětřich komen- dor Hrobnický. Když pak ta věc soudně se projednávala na sněmě konaném na Hradci, zpomenutá Adleta toho zboží se vzdala ve prospěch řádu sv.-Janského. O tu věc jest tedy dvojí zápis, totiž Adletin jeden, druhý knížete Mikulášův. Na prvním jsou za svědky kromě výš jmenovaných královských služebníků také ještě Mikulec cudář, Jakub písař, Křižan náměstek cudářův, Hodislav, Svatoslav, měšťané z Opavy, Dětřich fojt Hlubčický, knížecí písař Svatobor, pak zemané Mar- kvart, Vlk a Milota, synové Skveře z Násile, Slavibor z Vršovic, Strachota purkrabí Hradecký, Bohdal purkrabí Cvilinský.2) Na listě knížecím zase zapsáni: Žibřid Barut na Landeku, páni z Kravař: Beneš z Bránice, Beneš ze Štítiny, Zbyslav z Bohuslavic; Trut- vin a Vítek z Hněvošic, Miroslav cudář, On­ dřej soudce zemský, Brumo vladař a j.s) Z druhého listu by se podobalo, jakoby na témž sněmě noví zemští úředníci byli zvoleni. Zřetelněji ještě než z krajské cúdy, držané léta 1283. na Cvilíně, vychází na jevo, že na krajském sněmě Hradeckém jednalo se též o statky. A zápisy tyto o Vávi^pvice učiněné jsou pro nás zřetelným do­ kladem, že kraj Opavský měl již tehda desky zem- s k jL Desky zemské, do nichž se zapisovaly všecky statky, smlouvy, *trhy" (prodeje a koupě), zápisy (obli- 1) Tak vykládáme podivné jméno „Smodrovic1*. a) M. IV. 348. s) M. IV. 349. — 99 - gaee), jest zřízení našeho národa vlastní; zřízení, které se stalo neocenitelným dobrodiním pro národ; zřízení ku prospěchu zákonného pořádku, bezpečnosti jmění a úvěru v zemi. Desky zemské jakožto takové vznikly za krále Přemysla Otakara II. Že konečně kníže Mikuláš jest již pánem uzna­ ným na celém Opavsku, nejpatrněji vysvítá z listu daného dne 1. června v Opavě, kterým městu Opavě nejen 40 lánů lesa u Hradce potvrzuje, anobrž jim ještě 20 lánů přidává, ba pouští jim i ves Sk řípo v i s fojtstvím, začež měšťané dali 4 hřivny stříbra. List ten psán od mistra Václava, a mezi svědky čteme jména: Ekrika z Fulštejna, Jaroslava z Moravice, Bu- dislava z Loděnice.1) Téhož roku listem daným v Brušperku kněz bi­ skup Dětřich potvrdil nadáni Fary ve V. Hošticich. Byliť držitelé té vsi Heřman a Perchtolt při té vsi založili kapli ke cti a slávě sv. Jana, i zapsali k tomu kostelíku svobodný lán, 1 hřivnu platu, desátek ze svých tří lánů takový, jaký se v Jaktaři dává, nějaké požitky ze mlýna a z luk u „brodu*. Ten list vydán za přítomnosti Voka z Kravař a j.2) Důležitější jest listina jiná dne 15. května roku 1288. vydaná v klášteře minoritském v Opavě, z níž V\n'/ tró mťv rlnlrnno ifApm/i nni^r-trnl ó amc uuivunuiCflo lr/alilraunn. icouic ujíKrl tauiumou v txi okolo Benešova pan Beneš z Benešova, komorník krá­ lovský. Jeho totiž syn pan Beneš z Bránice, který se občas píše také z Úvalna, že byl klášteru^lradišti na novo nějaké škody způsobil, s vůli manželky své Alž­ běty a syna svého Voka i dcer Adlety a Oběsky knězi Budišovi, opatu Hradišťskému, pustil podací v městečku Benešově a ve filiálním kostele Horních Životi- x) M. IV. 354. *) Kr. 153. 7* — 100 — cích. Taktéž pouští jemu desátky z kovů nalezených (zlata, stříbra, médi, železa, soli i z mlýnských ka­ menů) na všech svých všech: Rázové, f Schwar- zendorfé, Vokendorfě (Jelení), Miloticích a f Rabendorfé, aby za něho a za příbuzné konáno bylo záduší. Toho jednání kromě guardiana fratra Ar- nolta a minoritův fr. Tomáše a fr. Duchoně přítomni byli: Vikard z Polome (Veliké), Blud z Jičína a j. 1) Týž pan Beneš z Bránice a Úvalna léta násle­ dujícího témuž klášteru pustil ještě podací ke kostelům v Bránici a v Úvalně.2) Ku kostelu Branickému náležejí 2 lány a 2 krčmy. Na záduší pak nebožtíka bratra Voka přidává dvě hřivny platu ze dvou lánů v Bránici a ves Bobolusky příslušnou pod faru Bra­ nickou. Ku kostelu Úvalenskému náležejí 2 lány, i při­ dává ještě pan Beneš půl hřivny platu a ze dvora manželčina tamtéž desátek. Konečně náležejí pod faru Úvalenskou vsi Býk o v a Dubnice zpupná i Dub­ nice knížecí ku Hradci příslušná.8) (Dubnice náležela z polovice pánům Branickým, z polovice knížatům.) Brzo potom odebral se kníže Mikuláš ke dvoru královskému do Prahy, kdež přítomen byl, když kníže Kazimír Opolský a Kozelský své knížetství králi Vá­ clavovi II. vzdával, aby je přijal za léno koruny české.4) Kníže Mikuláš nabyl důvěry krále Václava II. ta­ kovou měrou, že jemu svěřeno vůdcovství na výpravě proti zpupným hradům Závišovým, jenž od r. 1288.. jsa vězněm královým nechtěl se králi podrobiti aniž hradův svých vydati. A kníže Mikuláš dokonal tu vý­ pravu dle rozkazu královského, an dne 24. srpna 1. 1290. před hradem Hlubokou dal Záviše, popraviti. x) M. IV. 347. 2) Kteréž slovouc Lobenstein patrně bylo osazeno na německém právě. 8) M. IV. 357. 4) Kr. 157. — 101 —

Aby kníže Mikuláš osobné byl nějakou nenávist ku Závišovi choval, není prokázáno. Téhož roku kníže Mikuláš městu Opavě dal nové svobody: aby cožkoli přísežní konšelé a přísedící ve věcech k jich právomocnosti příslušných usoudí a ustanoví, nech se týče řemesel, zboží prodávaného a. trhů, nech se týče záležitostí o pozůstalé statky a vůbec všech věcí občanských i soudních, aby mělo platnost, tudíž aby se nikdo usnešením jejich ani slovem ani skutkem neprotivil. Co se pokut týče, ty se slevují v ten rozum, aby se v těžkých případech zalamovaly na 30, v lehčích případech na 4 dobré peníze. Sou­ časně za přítomnosti některých zemanů i měšťanů z Bruntále, Hlubčic a Krnova nařizuje kníže, aby se mě­ šťanům les Skřipovský,1) naleževši k jeho hradu Hradci, hraničnými kopci ohraničil a obešel.2) Měšťanstvo, jako dosud, skládalo se z lidi ze všech možných končin přistěhovaných. Tak na listě měšťana Lohena Opavského, kterým pouští nějakou louku ve V. Hošticích, podepsáni jsou 1. 12S4.: Mikuláš z Nisy, Jindřich ze Střihomě; na jiných listinách: r. 1290. Perchtolt ze Š on o v a, 1288 Kunrat z „Brukutf, 1283 Valteř ze Závišic, Valteř z Lisotic; 1281 Tyl z Krakova, Valteř ze Zubřic, Heřman z Nové Cerekve. Králi Václavovi II. naskytly se příznivé okolnosti, rozšiřiti panství své do polských zemí, ješto měl dě­ dické nároky po smrti Leška Černého na Krakovsko. Tato záležitost přivedla krále do pohraničných krajů,

1) Staré listiny píši „Crzypow44, tedy má slouti ta ves Kří­ po v, jako se má psáti Třeboviee, ne S—třebovice. a)M. IV. 372. Hraničně „kopce4* u nás byly původně velikými hromadami země nasypané; později dělali menší kopce, ale pro bezpečnost do nich dávali v hrncích uhlí a jiné věci, které nezhnijí. — 102 — do Olomouce i na Opavsko. V Olomouci již dne 17. ledna 1. 1291. za přítomnosti knížete Mikuláše jednal s prvním knížetem Těšínským Mečislavem a s Bole­ slavem Opolským v ten smysl, aby mu byli nápomocni při výpravě do Polské.1) Také na Opavsko přibyl král.2) Ač přípravy vojenské byly hotovy, výprava sama pro nenadálou smrť krále Rudolfa Habspurského se neuskutečnila, nýbrž odložena do roku 1292. Před výpravou dlel král v Opolí, kdež mu všichni 4 bratři knížata Opolšlí: Boleslav na Opolí, Kazimír na Bytonii, Přemysl na Ratiboři a Mečislav na Těšíně — nebot byli veliké své knížetství rozdělili — holdovali, podr davše se v moc krále českého. Kníže Mikuláš provodil svého pána a byl přítomen slavného vítězství českého pod hradem Serazí, po němž král Václav II. skutečně nabyl Krakovská i Sudomírska.3) Kníže Mikuláš doprovodil potomně krále do Prahv a učiněn maršálkem království českého. Jakožto mar­ šálek 1. 1293. kníže Mikuláš odprodal panu Zbyslavovi z Bohuslavic odjinud z Benešova vesnice Sukovice, Lubosváry a část Trnavy v kraji Přerovském, kteréž vsi kdysi k obhradí Hradeckému příslušely, listem daným v Opavě dne 15. května a za svědků Miloty z Dědic, Budislava z Loděnice a j.4) A ješto jej král ustanovil asi r. 1294. starostou Krakovským, na cestě tuším ke Krakovu dne 14. června potvrdil k prosbě Herborta z Hlubčic, aby kostelík ve Vojanovi cích v nově zbudovaný jakožto filiální Novocerekvickému příslušen zůstával.5) Kníže Mikuláš píše se sice po­ tomně ještě knížetem Opavským, avšak od 15. června r. 1294. není více pánem země Opavské, nýbrž *) Arch. f. ítat. Geseh. XIV. 173. *) Palacký II. 1. 262. 3) Palacký II. 1. 268. 4) M. IV. 402. 6) M. V. 6. — 103 -

Král Václav II. 1294-1305.

Nevysvětlitelno zůstává, kdy a od koho výsluhy Fulnecké nabyl potomek mocného rodu Ronovcův, Oldřich z Lichtenburka. Nicméně zdá se, že výsluhu tu třeba pokládati za starší, spadající do té doby, kdy pan Bavor ze Strakonic dostal Bavorovsko, pan Vok z Rožmberka P rudnicko, neboť té chvíle, kdy se do­ vídáme o panu Oldřichovi, že drží Fulnecko, totiž 1. 1293., již v tom zboží shledáváme mésto Fulnek, aniž bychom věděli, kým a kdy bylo založeno. Možná dosti, že již Oldřichův otec, pan Smil, Fulnecká nabyl za života krále Přemysla Otakara II. Že pak pan Ol­ dřich držel zboží to způsobem zvláštním, za svobodné panství, když bychom z jiného ničeho hádati ne­ mohli, ale z té okolnosti souditi musíme, an na tom zboží zavedl manské zřízení. Na tomto svobodném panství vznikly vedle sta­ rých jak se zdá Jílovce, f Skrbně a Děrného osady nové: Fulnek město, Jerlochovice, Kujavy, Stachovice a j. O všem tom dozvídáme se z listu pana Oldřicha z Lichtenburka daného dne 26. února 1. 1293., kterým fojtovi Štědronovi v Jílovci za 10 hřiven prodává fojtství tamtéž a to takové, aby šestý lán držel svo­ bodně a směl k fojtství chovati krčmáře, pekaře, ko­ váře, masaře a ševče, a aby z pokut bral třetí peníz. K tomu má svobodné rybářství i jiný lov, a bude, uží­ vaje práva Hlubčického, 2 hřivny platiti p. Oldřichovi. Svědkové toho jednání jsou: Milic z Getova a Bohuš manové páně Oldřichovi; Jerloch farář ve vsi Jerlo- chovicích, Mikuláš farář z Děrného, Kliment fojt z Kujav, Arkleb fojt ze Stachovic, Pavel syn Jindřicha — 104 — z Jihlavy a Arkleb měšfan ve Fulneku a Sobek z Jílovce.1) Téhož roku výš jmenovaný Milič z Cetova s vůlí pána svého fojtovi Tyelmanovi prodává fojtství v Děr­ ném se 27 lány, aby toho fojtství užíval na právě Hlubčickém, maje k tomu mlýn se 3 lány svobodnými, pekařství, masařství, kovářství, ševcovství i volný lov ryb i nízké zvěre. Kostel bude míti svobodný se svo- b odným lánem. Bude se spravovali Hluběickým právem i Hlubčické míry uživati. Z pokut smí bráti třetí peníz. Začež za všecko svým pánům Oldřichovi a Miličovi platiti bude po 2 hřivnách ročně. Svědky toho jednání jsou: Albert z Fulneku man knížete Mikuláše, Benik man pana Oldřicha, Šelih služebník knížecí, Kunrat farář ve Fulneku, Mikuláš farář v Děrném; Petr fojt, Valteř a Kunrat přísežní z Fulneku, Polomec služebník páně Oldřichův; fojt z Nového města a jeho bratří; Svatoň a Stanimír z Děrného.2) Z obou těchto listů vychází, že vsi starého již založení Děrné a Jílovec, měvše slovanské právo, na právo Hlubčické byly přeměněny; že Fulnek jest mě­ stem s farou; že Děrné a Jerlochoviee mají též fary; že Kujavy = Cleme n tis vili a v novotě teprv byly založeny od fojta ještě žijícího Klimenta; že Milič z Cetova, Bohuš a Beník jsou manové pana Oldřicha, kteří možná Lukavec, Slatinu a jiné statky drželi pod panem Oldřichem, jakož to později v tom okolí bez­ pečně shledáme. Posléze seznáváme také, že nejme­ novaný fojt(advocatus) z nejmenovaného Nového města jest spolu za svědka zapsán.

*) M. IV. 397. a) M. IV. 398— 9. — 105 —

Nebude těžko uliodnouti, že to mohl býti člověk jen z blízkého nového města, a sice z Vítkova.1) Že Vítkov i hrad Vikštejn založil nejspíše pan Vítek bratr Trutvína z Lublic již 1. 1288. jmenovaný, můžeme hádati jen. Víme však, že na témž právě Hlubčickém osazen byl Vítkov, „Wytchenau“ poprvé 1. 1301. určitě jmenovaný.2) Újezd „Semisiav“ někdy zvaný, čili Březovský, mezi Fulnekem a Vítkovem rozložený držel nepochybně již benediktinský klášter Trebický, dostav jej nepovédomo jakým způsobem po klášteře Doubravnickém. Však na to, že klášter Trebický zboží tehda tu držel, máme nepřímé jen důkazy. Tak 1. 1296. biskup Dětřich da­ roval svému kanclíři 10 hřiven důchodů ročních, které platiti má opat Třebický, a také sedmý peníz z mýta Hradeckého a Bruntálského.8) Po smrti tohoto kanclíře Ambrože zdá se, že ka­ novník Jetřich z Fulstejna ony důchody na sebe pře­ vedl a, jakož tomu kanovníkovi do života za ony dů­ chody vzdáno bylo okolí Budišova, Domášova i Libavy, možná že podobněž od kláštera Třebického místo oněch ročních 10 hřiven dostal v držení Březovsko od kláštera Třebíče příliš vzdálené. A kanovník Jetřich z Fulstejna způsobem tehda jediné možným z toho zboží těžil, zakládaje osady. A tak 1. 1301. dne 25. listopadu listem daným v Budišově vzdal svému věrnému Kun- šovi les při potoku zvaném „Steinbach*, aby tu založil dědinu téhož jména. K tomu konci dává mu fojtství se svobodným lánem, každý sedmý lán aby držel pod plat; dovoluje mu založiti dva mlýny a krčinu, dovoluje mu drželi svobodného pekaře, svobodného masaře, !) Bílovec vznikl později; Nový Jičín založen tuším po r. 1311. a Odry jsou zánovní. a) M. V. 131. s) M. V. 57. — 10G — svobodného kováře a svobodného ševče. Dědinu na právě Hlubčickém osazenou lýmž právem spravovali bude fojt bera ze všech pokut třetí peníz, nic více. V případech těžších bude bráti naučení ve Vítkově. Ke kostelu vzdává se půl lán svobodný, druhý svo­ bodný lán k témuž kostelu opatři fojt. Lhota se pouští do 20 let; po uplynuti 20 let bude každý lán platiti po 2 ortech. Sedláci pak budou 4kráte do roka pánu svému v polní práci pomáhali t. j. roboto v at i.1) Tak vznikla vesnice nyní po její zakladateli Ku- nešovi Kunšice čili Kunčice jmenovaná, k jejíž založení pojí se první zmínka o panské robotě, která od' století ku století stávala se těžším břemenem. Podobněž tuším vznikla tehda dědina Jetřicho- v i c e u Březové, založená, jak někteří myslí, od téhož Jetřicha z Fulštejna. Z onoho listu i z dřívějších poznali jsme, čím byl zakladatel čili dědičný fojt na všech dědi­ nách založených na právě německém. Za skrovný roční plat držel některý lán pole úplně svobodně, měl dle okolností mlýn, měl krčmu, měl svého pekaře, svého masaře, svého kováře, svého ševče. A při tom byl pro svou dědinu i soudcem, ukládal pokuty a z těch pokut bral třetí peníz pro sebe! A takové velmožné fojty poznali jsme při městech i při dědinách: Osoblažského, Hlubčického, Krnovského, Opavského, Benešovského, Úvalenského, Fulneckého; z Chařové, Klimenta z Kujav, Arkleba ze Stachovic, Kunše z Kunčic, Balderona z Ludheřovic a j. A zvláštní věc: při osadách nových pamatováno jest i na kostely jako v Kunčicích. Z kteréž příčiny vypočteme všecky kostely již známé: v Osoblaze, *) M. v. 131. 107

Hlubčicíeh, Nové Cerekvi s filiálním ve Voja- novicích; v Krnově, Bránici, Úvalně, Nepla- chovicích, Jaktaři, Opavě, Hošticích, Bene­ šově Horním s filiálním v Životicich Horních* na Hradci, Pusté Polomi, Lubojatech, Ful­ neku, Jerlochovicích, Děrném. Kostelům zasvěceným sv. Václavovi na Hradci a v Bruntál i dostalo se od biskupův v Římě roku 1295. shromážděných velikých milostí, a sice 40den- ních odpustkův všem těm, kdož by k těm kostelům putovali o vánocích, velikonocích, o svatem duše. pak ve svátky Mariánské (narozeni, zvěstování, hromnice a Nanebevzetí) pak o svátcích sv. apoštolů sv. Martina a Mikuláše. A biskup Dětřich ty odpustky rozmnožil.1) Jakkoli nemáme na to zpráv z domácích pramenů* hádáme, že aspoň kostely na Hradei a v Bruntáli ta­ kovými milostmi nadané měly i obdarování, aby byly útočištěm hříšníkům. Když se totiž vrah nebo zločinec do těch kostelů utekl, obyčejně unikl trestu anebo na­ lezl příležitost útěkem se zachránili. Ze všech těch kostelu nejpřednějším byl kostel Hradecký, ješto jej spravoval arcijalien Dobeš z Benešova, syn Miloty z Dědic.2) Ke kostelu i faře Hradecké vázal se i potomně na mnohá příští století neivyšši krajský úřad církevní zemského děkanství. Co se týče biskupovy činnosti v našem kraji, byla tak jako za předchůdců dosti značná, jednak odnášejíc se ku církevní správě, jednak ku manským statkům. V první příčině kromě rozmnožení odpustkův pro kostely Hradecký a Bruntálský 1. 1294. biskup Dětřich potvrdil list knížete Mikuláše daný o kostel ve Voja­ novi cích.8) *) Kr. 170. a) M. V. 133. 3) Viz str. 102. — 108 -

Téhož r. 1294. v den sv. Anežky dlel v Osoblaze, kdež vyznává, jakož Heřman někdy fojt Vyškovský za tp lánů ve vsi biskupské „Sals" byl obdržel manským obyčejem jiných 6 lánů v „újezdě Osoblažském" a sice ve vsi Bitárně, že svoluje k tomu, aby týž Heřman oněch 6 lánů směl postoupiti Heraltovi z „Medelce".1) Tři léta později biskup Dětřich svoluje k prv­ nímu manskému sstupku. Herbort totiž řečený Traberger z Fulstejna drže statky manské, tuším Ful- štejn, neměl dětí, i mělo všecko zboží spadnouti na biskupa. Poněvadž ale byli potomci po Herbortovu strýci Ekrikovi, přál si, aby tito dědili. I svolil biskup k tomuto právnímu opatření, jež se potomně velmi často opětovalo, aby se zboží rodinné nedostalo v dě­ dictví knížatům.2) A biskup Dětřich měl téhož roku 1297. důležitější jednání s knížetem Mečislavem Těšín­ ským, o napravení hranic mezi zbožím biskupským a mezi knížetstvím Těšínským. Bylaf řeka Ostravice, jakožto horská bystřina svůj tok velice proměnila, ubí­ rajíc tu biskupovi, tu knížeti pozemků. A k tomu konci sjeli se biskup a kníže Mečislav i se svými přátely do Ostravy Moravské. I ustanoveno tu, aby od hradu Landeku stojícího při levém břehu řeky Odry počínaje, Ostravice byla celým svým tokem až do uherských hranic pohraničnou řekou; kde však proměnila tok, aby se pořídily hraničně „kopce". Kromě jiných byli přítomni: Mikuláš kastelán Osvčtimský, Jan kaštelán Těšínský a Heřman řečený Speher, kaštelán Polsko- Ostravský. Proti hradu Polsko-Ostravskému stalo ohražené město Mor. Ostrava i hrad Landek, na němž tehda bezpečně seděl již Žibřid Barut.8)

*) M. V. 3. a) M. V. 6 a 8) M. V. 72—6. - 109 -

Pod hradem totiž Landekem obchodní cesta Opav- sko-Krakovská vybíhala tak, že minuvši Převoz čili Přívoz a M. Ostravu, pod hradem P.-Ostravským vcházela na území polské čili Těšínské. Poněvadž nebylo u hradu Landeku mostu přes Odru, aniž také u hradu P.-Ostravského přes Ostravici* převáželi kupecké vozy převozníci, odkudž jméno osady mezi Landekem a M.- Ostravou položené Převoz t. j. Přívoz. A obchod od Krakova po této cestě byl značný, neboť dovážela se sůl z Bochně, I jest proto list krále Václava II. jakožto knížete Krakovského a Sudomírského, kterým 1. 1295. klášteru Velehradskému potvrzuje nadání před­ chůdce svého Boleslava Krakovského na 80 „bal vanů* čili na dva „banky* soli z Bochně velmi paměti- hoden,1) neboť značná čásť těchto balvanů solných přivážela se pro potřeby hofinisterstvi Stěborského po této obchodní cestě. Taktéž vedli tuto značný solný obchod „solnici* Opavští,2) kteří na své solné lávky i solné domky byli dostali svobody již od krále Pře­ mysla Otakara II.8) Obrátíme nyní zřetel ke králi Václavovi, abychom ukázali, že on vykonává zeměpanská práva na Opavsku. Již 1. 1296. městu Opavě listem daným v Brně uděluje obzvláštní obdarování, aby každý kupec, který s tovarem do Opavy přijede, takové tovary nejméně po tři dni měl na skladišti (kaufhause) Opavském vy­ loženy dříve, než by dále táhnouti směl.4) Možná téhož

*) M. V. 24; 129G. V. 51. 2) Pro město Opavu fojt Otieký vozil z povinnosti několik balvanů soli. 8) Dle ústního podání Opavského solnika. Solná ulice se solnickými domky jest do dnešní doby nej větší Opavská starožitnost. Solnici byli též v Krnově- 4) M. V. 56. — 11U - roku dovolil král 0 0 . miiioritům založiti klášter sv* Kláry Jiné obecné záležitosti sběhly se tyto: Brzo po korunováni Václava III. syna Václava II. zemřela krá­ lovna Jitka, dcera Rudolfa z Habspurku. Počátkem r. 1298. dne 12. února konal se slavný sjezd knížat ve Vídni. Příčinou toho sjezdu bylo předně zasnoubení královice Václava III. s Eliškou, dcerou krále uher­ ského Ondřeje, s níž měl král Václav nastoupiti krá­ lovství uherské. Druhá pak příčina nejpřednějši byla, Albrechtovi Rakouskému pomoci na trůn německý. • Toho sjezdu účastnil se také kníže Mikuláš Opavský, který pořáde ještě byl královým starostou v Polské. Hned po slavnostech Vídeňských odebral se král Václav II. na Olomucko i Opavsko, i zůstal tu neoby­ čejně dlouho. Za tohoto pobytu svého listem daným v Opavě dne 26. března cisterciáckému klášteru v Ka­ menci, ve Vratislavském biskupství, vydává Hst, kterým vyznává, „jakož někdy jsouce ještě věkem nedospěli ves svou Třebenovice položenou v zemi Opav­ ské, kterou zemi tehda jiní drželi, klášteru Kameneckému bez rozvahy dostatečné jsme byli vzdali, nyní však, když jsme zemi tuto uvedli ve svou moc, od oněch nábožných bratří jsme prošeni, abychom lim fn''V* vesv ^nntvrHili w v ■ * ! vidnnro. U-* 7p -W fair něinifi AAVACi m^l7^ Vf v V náhradu jinou ves Stalsdorf blíže Bruntále jim vzdá­ váme s fojtstvím, s mlýny i jinými požitky.1) Ostatek král téhož roku i městu Bruntáli odpustil bernu Sletou, poněvadž vyhořelo.2)

*) M. V. 85. Zdali ae jméno Třebenovice týče Třebovic, čili ae týče osady Starého Města u Bruntále, pro něž neznáme původního jména, zůstavujeme samo na sobě. s) M. V. 82. — 111 —

Dne 8. dubna dlel král již v Olomouci, neboť vydává larn dva listy, kterými potvrzuje pořízení o kostel Vojanovs ký, k němuž byl od měštěnína Hlub- čického Herborta věnován lán a druhý koupen od obyvatelů Vojanovskýeh ke kostelu sv. Petra v Nově Cerekvi v náhradu za škodu faráři Novocerekviekému vyfařením Vojanovie vzniklou.1) Než král vrátil se z Olomouce zase na Opavsko, poněvadž listem daným dne 15. dubna na Hradci městu Hlubčicím „v naší zemi Opavské* pouští svobodu, aby měšťané mohli skupovati zemanské statky, které nejsou manstvím. Též jim povoluje založili skladiště čili „kaufhaus* na sukna; za třetí ustanovuje, aby od těch, kdož při nich hledají naučení,2) brali za rozsudek po kventlíku stříbra. Z dědičných statků budou bernu platiti králi; z kaufhausu však a co z pokutních peněz přijde, aby obraceli na opevnění města a zdělání příkopů.8) Téhož snad roku král Václav II. rychtáři Opavskému H . . . . za věrné služby ponechal fojtství, jež otec jeho král Přemysl Otakar Janovi otci fojtovu byl propůjčil; z toho fojtství má platiti jen polovičný plat 12 hřiven.4) Dvě léta později král Václav II. korunován v Hnězdně na krále Polského, i zůstavil v Polské vyni­ kající Čechy a Moravany za hejtmany, mezi nimiž i knížete Mikuláše. Biskup Olomucký Dětřich zatím pilně pečoval o manské statky. Tak listem daným r. 1299. F a r ka­ šoví, synovi pana Vlka z Násile, odevzdal les za Brušperkem, aby jej vymýtil a v něm osadu F a r kaš-

*) M. V. 87, 88. s) Města Benešov, Vítkov, a vsi Děrné, Jílovec. 3) M. VI. 371. «) Arch. f. Cst. Gesch. XXIX. 148. - 112 — stat založil.1) Tuto listinu vykládají někteří tak, že tu běží o město Frankstat čili Frenštát, což by pro náš kraj mělo tu zvláštní zajímavost, že náš krajan, syn pana Vlka z Násile, jest původcem značného města; leč máme podstatné příčiny věřiti, že zamyšlený „Far- kašstat" zůstal jen na papíře. Za to však jest pro ty časy, kde zemané naši si spíše dávají křestná jména německá a též přijímají německé přídomky, jako Oldřich Ronovec „z Lichtenburku", zjevem neslýchaným, že Násilský rodák své jméno Vlk na „Farkaš" pomaďařil. Azaložil-li týž Farkaš vůbec nějakou osadu, jisto jest, že se půl maďarské a půl německé jméno „Farkašstat* v lidu tak málo ujalo, jako osadníci vsi „Kunčic" nepojmenovali „Steinbaeh", jak si toho přál pán a původce té dědiny. Každým řádem jest ale zajímavo, že biskup Dět­ řich, dav svolení založiti ono město, obrací pozornost ku krajině málo ještě osazené při pohraničně řece Ostravici. I máme na to ještě dva doklady. Nebot téhož roku vypravil Jerlocha fojta z Osoblahy, aby mu les za Friedeberkem (Místkem), hraničící po jedné straně se zbožím knížete Těšínského při řece Ostravici, vymýtil a osadami zalidnil.2) Rok na to zase mana svého Jana Stanga 11a L ip táli u Osoblahy přiměl k tomu, aby za manství Liptalské přijal týmž obyčejem Paskov u Ostravice. I praví v té příčině biskup zřejmě, že Liptál jest již dobře osazen, tudíž že biskupství bude míti lepši užitek z něho, když Liptál připojí ku stolnímu zboží Osoblaž­ skému. Man pak Stange, drže Paskov jen pro potomky po meči, bude pánu svému jedním ozbrojeným koněm sloužiti.8) l) M. V. 115. 2) M. V. 11S -9. 3) M V. 121. — 113 -

Ješto při hranicích Těšínských na zboží biskup­ ském tehda stály již osady F ri e d 1 an t (Frlant), Frie- deberk (Místek) Paskov, Hrabová a Brunes­ werde (M. Ostrava), též nějaký záhadný „Zwenser*, lze vyrozuměti, kterak ostatní osady pohraničně vznikly v časy pozdější. Se zbožím biskupským u Ostravy sousedilo tehda, řekou Odrou rozděleno, zboží Landecké s hradem Landekem stojícím při řece Odře. Do obhradi Lan- deckého slušelo také město H1 u č í n tehda již zkvéta- jící a založené králem Přemyslem Otakarem, od něhož také toto město nepovědomo, kterého roku, bylo do­ stalo pastviny při řece Opavici. Zboží Landecké nejspíše od knížete Mikuláše bylo zastaveno panu Žibřidovi Barutovi, který 1. 1302. na svém hradě Landeku potvrdil městu Hlučínu darování královo na pastviny zpomenuté.1) Ze svědkův o tu věc podepsaných poznáváme mnohou zajímavou okol­ nost. Předně seznáváme fojta Ludheřovského, tudíž hádati lze, že tou dobou byly Lidheřovice osa­ zeny podobněž na právě německém. Mezi měšťany shledáváme také pekaře, pak fojta a přísežné. Měšťané pak že se nastěhovali také z okolních již dříve trvav- ších dědin Žibřidovic (nyní zaniklých) a ze Šte­ pá nk o vic. Nad jiné zajimavo jest zvěděti, že kaste­ lánem byl na Landeku jistý „Rotinburk* a že pod panství Landecké slušeli i manové, jakým jest „pána Jindřich z Nikelsdorfu. A nejpřednějším svědkem jest frater Tomáš praeceptor řádu minoritského v králov­ ství českém. Pokud se týče osad na Landecku, neznáme jich více leč: Landek, Hlučín a Lidheřovice. Ovšem *) M. VII. 783. 8 — 114 — jest ku pravdě podobno, že se tehda ještě znamenitě dařil chov bobrů při řece O pávici a Odře, takže ji­ stotné chaty své měli již služebnici nazvaní „bobrov- níciu v těch místech, kde nyní ves Bobrovniky stojí. Na zboží Chřenovském seděl tou dobou Herbort řečený Puzo z Fulštejna, který léta 1302. ku kostelu Ohřenovskému vzdal 3 lány v Bořutíně, jako jeho předchůdce Henning z Fulštejna léta 1278. 3 lány v v Šamařovicích k téže íaře byl pustil.1) Od řeky Pětiny zajdeme na Prudnicko. I tam na zboží Jindřicha z Rožmberka pilně se koloni- sovalo. Vedle města Prudnika vznikly také osady jiné. Zejmena zdá se, že od nejstarší vesnice na ně­ meckém právě osazené Kočimě (Kotchen) vychá­ zeli lokátoři čili osazovatelé jiných dědin. Na ten čas víme jen, že při staré slovanské osadě Potěkrbách vznikla nová osada na německém právě, jmenovaná Dittersdorf, kteráž potomně se starými Potěkrby splynula v jednu dědinu, odkudž dvojí jméno jest vy- světlitelno.2) A fojtství v Potěkrbách nabyli osadníci z Kočimě Arnold a Sand. Když pak toto fojtství s 2 1/,* *) Viz hist. topogr. *) V nejbližsím sousedství u Prudnika, a sice na biskupství Vratislavském, máme osady: Polský a Ně­ mecký Světov (Deutscli, Polnisch Wette) a zase na Těsínsku: Polskou a Německou Lutyni. U těch osad jest zřetelno, že vedle dědin Světová a Lutyně na polském právě osazených vznikly osady na německém právě. Takových osad na Opavsku není, ale podvojnost jmen vyskytuje se jinak: Holasovičky — Ivreuzendorf, r Bohuchvalovy — Hohendorf, Uvatno — Lobenstein, Prudník — Neustadt, Potěkrby — Dittersdorf, Bílovec — Wagstadt. V takových případech jsou to jména dvou různých osad blízko sebe postave­ ných, které když splynuly, podržely obě jména, z nichž jednoho óeský, druhého lid německý užívá, České jméno svědčí starší osadě na českém právě osazené, německé nové osadě založené na německém právě. — 115 — lánem role. s loukou, s 8 zahradami, se svobodnou lávkou pekařskou i masařskou prodávati chtěli něja­ kému Rudigierovi, vyčkali příhodné chvíle, až pan Jindřich z Rožmberka z Čech přibude do svého města Prudnika. To se stalo 1. 1302., tudíž vydána na Prud- níce dne 21. dubna listina, kterou se onen prodej za přítomnosti Arnolda fojta i jiných měšfanů z Prudnika schvaluje.1) Z té listiny poznáváme také ještě jinou zvláštnost. Jako totiž biskupští manové povinni jsou svému pánovi sloužiti ozbrojeným jezdcem, totéž bylo povinností manův Fulneckých i zemepanských. Podob- něž fojt Potěkrbský sloužil pánovi jedním „střelcem" a takového střelce fojt choval tak, že mu půl lánu od svého fojtství pustil v užívání.2) Na zboží německého řádu, jemuž náležely Hola- sovičky, Mikulovice a* Smíchovy, pak fary Opavská, Neplachovská, Krnovská i Opavická, byly se zatím udály značné změny* Předně ku jediné dosavadní ko­ mendě v Opavě přibyly nové, ješto iary Neplachovská, Opavická a též v Holasóvičkách učiněny komendami. Z těch komend byla ovšem nejznamenitější Opavská. O tom dozvídáme se z důležitého zápisu daného dne 7. dubna r. 1301. v Opavě. Byltě k tomu dni zemský komendor český, čili komendor baliny české, fra Jind­ řich řečený Debier, položil obecnou poradu čili kapi­ tulu všech komendorů z Čech, ^ Moravy. A tak při­ byli do Opavy koinendoři fra Erhart z Reichenbachu, fra Jindřich z Hostěhradic, fra Jindřich z Holasoviček, fra Boto z Neplachovic, fra Hanaman z Opavice. Za přítomnosti jak Opavského komendatora fra Lupolda

J) Weltzel, Prudník 12. a) Weltzel; Komárovský fojt sloužil Kravařskýni pánům též jedním střelcem, ač jeho fojtství 100 let později bylo osazeno. Viz Komárov v hist. top. 8* - 116 — tak samého zemského komendora českého jednáno o mnohé jiné věci a též o fojtství v Holasovičkách. Fojtovi totiž Perchtoldovi v „Kreuzendorfě* puštěno fojtství a sice rychta, zahrada, rybník a krčma, z čehož byl dotud platil půl hřivny platu, za zboží dědičné na takových podmínkách: že on rychtář a jeho potomci bratry německého řádu, když do Holasoviček třikráte do roku přibudou, aby tu předsedali právu, řečenému taidink, dobrovolně přijme, je noclehem a též stravou opatří; že bratřím vybíráním desátku bude pomáhati a konečně že koněm opatří povozy křižov- nické na útraty selské.1) Ze vzácného tohoto zápisu poznáváme předně první případ dědičného čili svobodného fojt­ ství na Opavsku. Za druhé máme tu zřetelný příklad, kterak pravidelně, a sice třikráte do roka zasedalo právo za řízení samých vrchností. Když právo zase­ dalo, povinen byl každý poddaný přítomen býti, at žaloval nebo nežaloval, ať ho žalovali nebo nežalovali, tak jako předpisovalo právo Hlubčické. Konečně poskytuje nám onen zápis ještě jinou věc zajímavou: píšeť se komendor na Holasovičkách „commendator in Holospizw a o fojtství se mluví, že stálo v „Kreuzendorfě". Z toho právem vyvo­ díme — a nemáme druhého na to zřetelnějšího při­ kladu —* že když německý řád, jak jsme již na str. 35. byli pověděli, vedle starých Holasoviček byl založil ves „Crucerdorf", tato do roku 1301. nesplynula ještě úplně se starou osadou v jedno, nýbrž že Holasovičky staré ještě tehda rozeznávaly se od vesnice nové „Kreuzendorfu44, slujíc každá svým jménem; ovšem

*) Petteneg, Urk. d. Deutsch-Ritter-Ordens 807. 117 — později, když splynuly v jedno, jedna tato vesnice po­ držela dve jména, jedno české a druhé německé.1) K r. 1302. potkáváme se naposledy s Milotou z Benešova čili z Dědic. Louče se se světem s vědomím svého syna Dobeše arcijahna Hradeckého i s vůlí bra- trovce svého Beneše z Benešova na Bránici pul vsi Leskovce jinak Špachova na záduší své vzdává klášteru Velehradskému, a sice ten půl, který hledí k Bohdanovicím a táhne se až k Moravici řece.2) Tímto daním Stěborskému hofmisterství opotně přirostlo. Odtud počínaje zřídka kdy věnuje se pozemské zboží na záduší; ba naopak řádům i konventům třeba pilně pečovati, aby co jejich jest zachovali, jakož na pr. řád sv.-Janský téhož roku dává si na novo od krále Václava II. potvrzovati podací Hlubčické.3)

* * *

Tou dobou udála se v Opavě věc zdánlivě ne­ patrná. Opavané totiž majíce tak jako město Bruntál nadání nčiněno na právě Magdeburském, kdežto ostatní města v kraji Opavském Hlubčickým právem se spra­ vovala, v těžkých případech soudních i právních odká­ záni byli naučení hledati v dalekém Magdeburku. Na­ proti tomu bylo jen málo měst jako Brušperk a snad Bruntál, která u nich jakožto u vyšší stolice naučení brala. Města Brno, Olomouc, Hlubčice byla širokému

l) Podotknout! třeba, když se nyní také Holasovice jmenují Kreuzendorf, kteréž německé jméno ostatek pochází z dob nej­ novějších, že Holasovice dostaly jméno německé nahodilou ob­ dobou, nebot v Holasovicích nikdy nijací „křižovníeiu žádného zboží ani statku neměli, ač to někteří zpytatelé dle jména „Kreu- zendorf“ hádali, ba až o santých templářích blouzníce vypravovali. 2) M. V. 133, 134. 3) M. V. 145. - 118 —

okolí nejvyšším soudním dvorem, kdež Opava mela svůj nejvyšší dvůr až v Magdeburku. I stýskalo se Opavanům zajisté, když jim přišlo posly vypravovati do dalekého Magdeburka o naučení. Když tedy mésto Vratislav 1. 1295. od města Magdeburku artykule práva Magdeburského bylo dostalo, Opavané pospíšili si u města Vratislavě týchž artykulů vymoci pro sebe. A tak dne 16. října roku 1301. dostali opis práva Mag­ deburského. I poněvadž potomně Opavanům o toto jejich právo nastalo nejedno jednání, nebude od místa, když zde několik artykulúv z něho položíme, ješto jsme taktéž o Hlubčickém právě něco byli po­ věděli. „Fojt má zasedati na právě každý den na nále­ žitém místě, kromě když kdo pro peníze žalovati chce bez svědkův, to může všude učinili. (V Magdeburku jisté dni soudil také biskupský purkrabí). Když někomu statek se obstaví právem, ten jenž obstavil, má jej držeti 3 dni a 3 noci, též na něm nocovali a obědvati. Potom má ten statek vyhlašovat! před zahájeným právem, a sice vždy více než po uplynulých 14 nocech. Na 4. právě má mu jej fojt přivlastniti nálezem kmetů přísežných. Pak může jej prodali, přebytek vrátili; schází-li mu něco, nech ža- luieV dále. — Kdyžv kdo svůiMJ statek,• oděv a M, p. naříká,• že mu byl ukraden anebo uloupen, ten má se přiblížiti svou vlastní rukou (a se ho chopili) i přisáhati Přebůh, že jeho jest. — Naříká-li však koně ukradeného nebo uloupeného: nech pravou nohou svou vstoupí koni na přední nohu levou, levou rukou nech chytí koně za pravé ucho a pravicí vyzdviženou nad hlavu koňovu Přebůh přisáhá, že jeho jest. Praví-li kdo, že takového koně koupil na trhu, pozbude své peníze, které zaň — 119 — dal.1) — Postižena-li žena na vraždě nebo na ranách krvavých někomu zaťatých: žalobník nech ji usvědčí sám sedmý poctivými lidmi, jimž by se zdáti mohlo, že jest nevinna. Takto usvědčená hrdlo dá. Měšťané v Magdeburku majíce od svého pána, biskupa, za soudce purkrabího a fojta, nemají býti k jinému právu pohoněni.2) — Za ránu na nehet hlubokou a článek dlouhou ruka, za vraždu hlava bude usečena. — Žena po muži nic nedědí, leč co jí daroval nebo zavázal před fojtem; než nezůstavil-li jí nic, děti jsou povinny, ji živi ti do provdání. — Ani žena ani muž na smrtelné posteli nesmí poručiti více než 3 šilinky. — Zůstavil-li otec syna kněze a dceru pannu, oba dědí na roven. Kněz mnich nedědí nic. Když se dva poraní na území městském, kteříž oba užívají spůsobu slovanského (vendického), ač ne­ jsou Slované (Vendové), a přijde-li jeden a žaluje po slovanském způsobě, nepotřebuje mu druhý odpovídali, leč by ho žaloval řečí žalovanému přirozenou a jak se žaluje v městském obvodě.®s) Okolnost ta, že Opavané přijali artykule práva Magdeburského od Vratislavě, nabyla netušeného vý­ znamu politického pro příští doby. Opavané na dále nejen v příčinách právních ale i v záležitostech cechovních a obchodních vůbec počali pova- žovati město Vratislav za mateřské město, táhnouce takto ku Slezsku. Tím vznikl poznenáhlu onen směr, jenž Karel starší ze Žerotína zkrátka pojmenoval, řka: „Nakládají Slízsku*. *) Hiubčické právo uznávalo opak. 8) Na tomto artykulu za­ kládají se privilej Opavamim 1. 1284. udělený (viz str. 94) a pozdější tuhé právní spory významu politického. B) Dostal-li se tento artykul též v Opavě k platnosti, jako platil naproti Slovanům okolo Magde­ burku žijícím, nelze pověděti. Kn. Op. priv. 7—19. Plný ot. viz u Ensa. — 120 -

Král Václav II. slaviv 1. 1303. dne 26. května svatbu s Eliškou dědičkou polskou utvrdil své panství v říši polské. 1 nabyla říše česká rozsahu neobyčejně velikého, neboť kralevic Václav III. byl také králem uherským. Tím důrazněji vystupovali protivníci se svými požadavky, aby vydal království polské. A pro­ tivníků měl mnoho se strany uherské i německé. Mezi důvody té nepřízně Albrechta krále Římského uvádí kronika Otakarova, že zemi Opavskou mocí a křivdou zabral a knížete Mikuláše vypudil. Důvod jest ovšem jen lichý, neboť požadovalo se také

na králi Václavovi,9 abv • vvdal « buď stříbrné báně Kutno- horské anebo 80.000 hřiven stříbra položil. Zápletky z toho nastalé skončily, jelikož také papežská stolice stála při Albrechtovi, výpravou uher­ skou, po niž král Václav III. pozbyl uherské koruny, ba Albrecht podnikl vojenské taženi až po Kutnou lloru do dech, ovšem marné, poněvadž tak nešťastně skončilo, že Albrecht s malou slávou ba útěkem z Cech se vrátil. — Král Václav II. provedl také opravu českého peněžnictví dav 1. 1300. raziti ony proslulé stříbrné groše Pražské, jichž bylo 60 na kopu čili hřivnu; též malé peníze, jichž bylo 12 do groše. Čtvrť hřivny čili 15 grošů slulo „ort*. Tyto peníze staly se oblíbenou měnou po půl Evropě, také i jejich názvy zevšeobecněly. *) Dne 21. června 1. 1305. skonal Václav II.

Václav IIT. 1305—1306. Poněvadž pozbytím uherské koruny král Václav III. se také sřekl zasnoubené již princezny uherské, vyvolil *) tfrošftv krále Václava II. nalézá se v kraji Opavském kojně. — Na „českérozuměj groše, staří lidé počítají dotud. — 121 — si za nevěstu půvabnou kněžnu Violu, dceru svého souseda knížete Mečislava Těšínského. Když dne 5. října slavil v Brně svou svatbu, stihla jej z Polské zpráva, že vojsko české jest tísněno. A tak pět dní po svatbě shledáváme krále Václava III. již v Brun­ táli, odkudž kněze Havla z komendy německého řádu v Opavě vypravil ku velmistru německého řádu do Prus, aby velmistr přispěl ku pomoci hejtmanu če­ skému na Kališi od Litvínů sevřenému.1) Za tohoto pobytu svého v zemi nepochybně po­ tvrdil 0 0 . minoritům Opavským majestát krále Vá­ clava II. na založení panenského kláštera sv. Kláry. Aby pojistil říši polskou, hned téhož roku konal král Václav III. přípravy na válku směrem ku Krakovu, kde ještě dlel kníže Mikuláš jakožto starosta. Avšak v Olomouci v příbytku kapitulního děkana Budislava* stihla jej smrť dne 4. srpna 1. 1300. „Ve velikém poledním parnu oddal se byl krátké dřímotě; a když potom chtěje ochladili se, vystoupil z pokoje svého v lehkém oděvu do síně otevřené, ne­ známý vrah, jenž potud v domě byl se ukrýval, při­ skočil náhle a vraziv doň dýku po třikrát, usmrtil ho na miste. Ve hluku nad tím povstalém spatřily vraha stráže i chopivše se ho, v prvním vzteku rozsekaly ho na místě. Vyzkoumáno později, že to byl Kunrat z Botenštejna, Durink rodem. Byl-li 0 1 1 tím vrahem neboli kdo jiný, nedalo se dokázati a nemůže již na jisto postaveno býti, jako vlastni pravý původ a pří­ čina i způsob skutku tak děsného a osudného/2) Tak dokonal poslední Přemyslovec 11a trůně če­ ském, z čehož vznikly děsné zápletky pro celou říši.3) *) M. VII. 817. 2) Pal. II. 1. 307. 3) Poboční větev rodu Přemyslova kvetla potomně 11a knížecích stolcích v Opavě, Krnově, — 122 —

Kníže Mikuláš 1306—1308.

Po smrti krále Václava III.1) nemohli se hejt- mané čeští v Polské udržeti, i bylo jim ustoupiti. Ustoupil i kníže Mikuláš a uchýlil se na Opavsko, kdež měl několik sobě zavázaných pánů. I objevuje se v měsíci prosinci 1. 1306. pánem na Opavsku. Dne 18. prosince Skládala mu slib a víru města Opava, Hlubčiee, Krnov a Bruntál, načež jim všem potvrdil všecky svobody a výsady, „jakož sě opětně poddali našemu panství. A aby zpor mínaných měšťanů věrná oddanosť, s jakou se nám poddali, byla obyvatelům jiných zemí dobrým příkladem na přistupování v naši poddánosť, z obzvláštní náklonnosti dáváme jim tu milosť, že slibujeme za sebe, dědice své a potomky na věčné časy těm čtyřem městům na jich obyvatele nesáhati nijakou křivdou, útiskem, násilím nebo zajetím, leč pořádkem práva a soudu*. Dáno v Opavě a psáno od našeho písaře Pavla.2) Ze slov knížete Mikuláše lze vyvoditi, že on je ­ diný Přemyslovec, jenž se tak rád psával „nejjasnějšiho krále Přemysla Otakara syn*, kojil se nadějí, že na­ leznou se ochotní přívrženci, aby jemu anebo jeho

svnům M. nomohli na trůn královsko. Zda-li kníže Mikuláš v té příčině něco podnikl, není známo, avšak brzo znamenal, že jest jinak usou­ zeno, neboť o měsíc dříve zvolen byl za krále Rudolf,

Hluběicích a Ratiboři. Poslední Přemyslovec Opavský Přemek (ne­ panující již) f 1493, Hlubčieký Jan 1484, Ratibořský Valentin 1521, Krnovská kněžna Barbora zemřela po r. 1520. ') Jeho po­ zůstalá vdova, královna Viola, provdala se za Petra z Rožmberka, pána na Prudníku. 2) M. V. 210.

# — 123 — kníže rakouské z domu Habspurského, manžel královny Elišky, vdovy po králi Václavovi II. Král Rudolf jsa zaměstnán v Čechách samých, nemohl se stárati o Opavsko, a tak kníže Mikuláš dne 29. května 1. 1307. OO. minoritům potvrdil ma­ jestát králův Václava II. i III. na zbudování kláštera sv. Kláry, aby jim týž klášter od důstojného bratra Anthonika, kněze téhož řádu a biskupa Ghenadského, byl posvěcen, kteráž věc prvé skrze zlomyslníky byvši překažena nyní bez odkladů provedena býti může.1) První abatyší toho kláštera byla panna Markéta.2) Brzo potom, dne 4. června zemřel král Rudolf, i jednalo se o volbu nového krále. Jedni chtěli knížete opětně z domu rakouského, Frydrycha Krásného, druhá strana klonila se ku knížeti Jindřichovi Korutanskému, kterýž měl za manželku Annu, sestru krále Václava III. Volbu knížete Jindřicha urychlil pán v našem kraji osedlý, Oldřich z Lichtenburka. Když se totiž porady konaly v domě biskupa Pražského, Jana z Dražic, nejvyšší maršálek, Dobeš z Bechyně, ač churavý a v sedadle do poradní síně při- nešený, velice přimlouval se za Frydrycha Krásného. Když mu odporovala strana Korutanská, aby nevolal do země cizozemcův, pronesl pan Dobeš popudlivá slova: -Chcete-li nějakého domácího mí ti za krále, pošlete do vsi Stadic; tam mezi sedláky naleznete snad nějakého starého strýce vymřelého rodu Přemy­ slova, přiveďte si ho sem a usaďte si ho na stolec královský !* Sotva dořekl, přiskočil pan Oldřich z. Lichtenburka plný vzteku a probodl nešťastného řeč-

9 M. VI. C. 2) Která od kněžny Justiny, manželky Miku­ lášovy (?) 1. 1308. koupila 5 hřiven platu na měšťanech Opavských. Kr. lí)4. — 124 - nika. Týmž časem zabil také synovec Oldřichův, Hynek Krušina z Lichtenburka, synovce pana Beehyňského.1) Tímto krvavým činem urychlena volba Jindřicha Ko- rutanského, kterýž potomně kraloval od r. 1307— 1310. Kníže Mikuláš neměl ustláno na růžích, neboť posledním listem daným 1. 1308., kterým potvrzuje řádu sv.-Janskému statky Lisotice, Drslav, Babice, Šon- born, Jaronov, Ludměřice, Vernartice a též Vávro- vice2) zapomíná i na nemilost, kterou k tomuto zá­ konu byl choval, byv špatně spraven.8) Však naléhali na něho i někteří zemané jeho vlastní, až j e j i vyhnali.4) Vyhnaný ze země kníže Mikuláš obrátil se nej­ spíše na své panství Plumlovské u Prostějova. Vyhnání Mikulášovo usnadněno okolností jinou, že Boleslav kníže Lehnické jakožto manžel Markety, sestry krále Václava II. doposud nebyl dostal věna jejího vyplaceno. Nejspíše tedy kníže Boleslav zemi zabral brannou mocí, neboť zemané i města s knížetem Mikulášem nespokojení přišli mu vstříc a dobrovolně se poddali Boleslavovi knížeti Vratislavskému.5) Zabrání země bylo usnadněno jednak různicemi v Čechách nastalými a směřujícími na vyhnání krále Jindřicha, jednak okol­ nosti tou, že knize Boleslav tuším pevný hrad Edelštejn držel ve své moci. Ovšem uvázal se Boleslav v zemi Opavskou se značným nákladem, neb mu Vratislavané roku 1308. poslali 300 hřiven hotových, a když se z Opavy vracel, 30 postavův sukna Yperského ve 275 hřivnách přidali.6)

J) Pal. II. 1. 322. v) G ar tli má Šamařoviee, kteréž sotva kdy náležely tomu řádu. 3) Kr. 195. 4) Dobner Chron. Aulae reg. V. 270. 5) Chron. Aulae reg. 1. e. e) S. III. 27. — 125 —

Král Jan 1311—1318,

Kníže Boleslav píše se léta 1310. též knížetem Opavským, ale není na to zpráv, aby tu byl vykonával zemépanská práva před r. 1311., kdy na trůně českém na místě vyhnaného krále Jindřicha již seděl Jan Lu­ cemburský, jenž měl za manželku Elišku, sestru krále Václava III. Za tohoto nového krále listem daným v Lehniei dne 26. ledna léta 1311. Boleslav a Jindřich, knížata Slezská a Opavská, pánové na Vratislavi, potvrzují německému řádu podací ku faře Krnovské,1) majíce správu země Opavské poručenu kaštelánu Jindřichovi „de Bilicz", sídlícímu na Hradci, kterýž hlavou země byl zůstal i na mnohá století příští. Avšak doposud toto držení země Opavské, ač možná již umluvené, nebylo plátno. V právomocné držení ovšem dostali se téhož roku v měsíci červnu * v Olomouci, kamž král Jan byl přibyl, aby nepokoje a zmatky na Moravě uklidil, tudíž aby přivedl též do pořádku záležitosti kraje Opavského. Do Olomouce tedy přibyli také knížata Slezská Boleslav, Jindřich a Vladislav, aby přijali řádný zápis na zástavu Opavska v 8000 hřivnách. A reversem daným dne 11, června zavazují se ona knížata, že „zemi Opav­ skou" vydají nejjasnějšímu knížeti Janovi, králi če­ skému a polskému, jakmile jim bude oněch 8000 hřiven věna zaplaceno. Zároveň vzat kaštelán Hradecký pod přísahu, že ten hrad vydá v ruce krále českého, jak­ mile o splacení oné sumy nabude jistoty.2) Hned po tom ke dni 16. června k rozkazu krá­ lovskému sjeli se poslové měst Opavy, Krnova, Hlubčic *) M. VII. 800. 2) M. VI. 39—40. — 126 - a nepochybné též Bruntále,1) aby tu králi českému jakožto pravému pánu učinili slib věrnosti a současně k rozkazu pána svého aby slibili oněm knížatům po­ slušnost do vyplacení oněch 800 hřiven zachovávali. Písemné 11a to zápisy vydali fojti, a sice za Opavu Albert, za Krnov Petr, za Hlubčice Jan.*) Dne 16. června 1. 1311. kníže Boleslav i se svvmi dědici uveden byl v právomocné držení kraje Opavského, ale dne 15. srpna téhož roku píší se zástavní pani naposledy knížaty Opavskými,8) což důkazem, že král Jan usiloval 0 včasné zaplacení povinné sumy. Král Jan přibyv na Moravu, aby zmatky v zemi stavil a odbojné sobě pány potrestal, věděl dobře, jaký odpor mu činí panstvo se svých hradů, i jest povědomá jeho politika, hrady dostati ve své držení. 1 jest nepochybno, že touže dobou, kdy strojil výpravu na pevné hrady Ungersberk, Třebíč, Boskovice, Račice a j., usiloval o nabyti hradu Plumlovského, na němž seděl vyhnaný ze země kníže Mikuláš. Proto roku ne- povědomého přiměl Mikuláše k tomu, aby mu hrad prodal. A Mikuláš s manželkou Adletou i s mladšími svými syny Janem a Václavem odstěhoval se do Brna, kdež konaje skutky bohumilé velice se zasloužil o kostel minoritský.4) Nejmladší syn Mikulášův Václav vyvolil sobě duchovní stav.5)

*) Tehda byla jen 4 města, jak se říkalo „královská*4, čili města s vlastním statuten; ostatní města Prudník, Nová Cerekev, Ohřenoviee, Hlučín, Fulnek, Vítkov, Osoblaha byla jen panská města. *) M. VI. 36, Kr. 205, 206. 8) Kopecký, Přemysl 19. 4) V témž kostele také pochován, zemřev 1. 1318. okolo 25. července. 6) L. 1324. od papeže Jana XXII. vyminěna mu místa kanovnická V Olomouci a v Praze. — 127 -

Však nejstarší potomek Mikulášův, též Mikuláš, shledává se mezi předními odbojníky královými. Ve spolku s Fryduši z Linavy, s Arklebem, Jimrameni a Oldřichem z Boskovic nepřestával v zemi páchati zlé. S hradův výše jmenovaných podporovalo se loupež- nictví a provodil se pych neslýchaný. Na tyto odboj­ níky učinil král výpravu, která dobytím a obořením hradů skončila.1) Přestal i odpor, odbojní páni se poddávali, a mezi témi dne 29. července roku 1312. v Brne od krále Jana přijat na milost’ i kníže Mikuláš mladší.2) O panovnické činnosti králově na Upavsku máme málo zpráv. Méně důležitý jest majestát vydaný roku 1313. v Praze, kterým potvrzuje svobody a výsady městu Chřenovicím od krále Přemysla Otakara II. udělené,3) avšak nápadný jest příchod krále Jana léta 1316. na Fulnek. Co krále Jana pu radostném narození prvního syna Václava, potomního krále Karla, přivedlo na Opavsko, zejmena na Fulnek, kdež listem daným dne 2. července městu Krnovu udělil jeden výroční trh, není dosud vyjasněno. Dle našeho míněni pobyt králův na Fulneee mohl by souviseli jediné se záležitostí Jindřicha z Lipé, krá­ lovského vladaře, pro něhož, když byl uvězněn, proti králi zdvihla se celá „Ostrev* t. j. všeci rodové téhož znaku užívající, totiž páni z Liehtenburka, z Dubé, z Liběšic a j. A na Fulnecku, jak již bylo zpomenuto, drželi statky páni z Liehtenburka. A ješto jisto jest, že okolo 1. 1320. na zboží tom sedí již pan Vok z Kravař, není věcí nemožnou, že pobyt králův byl vlastně výpravou na Oldřicha z Liehtenburka. *) Pal. II. 2. 408. 2) M. VI. 383. 3) M. VI. 52. — 128 —

Jest také věcí nad míru zajímavou pozorovati, kterak dosavadními událostmi od r. 1278. zběhlými utvořilo se mínění, že kraj Opavský jest zemí od Moravy různou. Když tudíž 1. 1315. král Jan statky kláštera Velehradského osvobozuje tak, aby k nim královští úředníci soudní neměli moci ani při cudách Brněnské, Bzenecké, Přerovské, ani p ři Opavské, praví zřejmě, že vyjímá od práva zemského všecky statky klá­ šterské nechť ony jsou v zemi Moravské aneb v (zemi) Opavské.1) Ostatek dobrodružný král popudil brzo proti sobě celý národ, až se rozzuřila obecná válka, v níž opětně „ostrev* vévodila. Přihodiloť se mu zajisté, že byv roku 1318. od pana Jindřicha z Lipé oblehán v Brně, spěšně vyvázl z nebezpečí. Po obecném smířeni na sněmě Domažlickém od­ hodlal se král mladému knížeti Mikuláši za věrné služby sobě prokázané propůjčiti zemi Opavskou za léno koruny české.2) Které příčiny krále Jana k tomu přiměly, aby knížeti Mikuláši II. Opavsko odloučiv je od země mo­ ravské udělil za samostatné knížetství, není nám ni­ jakými listinami dochováno a odůvodněno; nicméně průběh událostí od r. 1278. nám věc nijak nečiní ná­ padnou, aniž vidíme v tom nějaký náhlý, nepřirozený skok dějepisný. Naopak zdá se, jako by král Jan, z rodu Lucemburského, tedy z cizího, a dědic koruny i říše Přemyslovcův, byl uznával oprávněnost nároků na trůn i říši vedlejší větve domácího staroslavného rodu, tudíž tyto potomky Přemyslovce že chtěl usmířiti s okolnostmi nastalými. Ale jak nám nynějším nelze jinak, leč bráti věci, jak se sběhly, tak nelze nám také *) M. VI. 63. *) M. VI. 108. — 129 — • neviděti, že listem knížete Mikuláše daným v Praze dne 3. července léta 1318., kterým vyznává, že jemu kraj Opavský, doposud k Moravě příslušný, vydán byl za knížetství od Moravy odloučené jakožto léno království českého a, že králi českému i jeho nástupcům a dě­ dicům za sebe i za své potomky po meči slibuje věr­ nost, ohlašuje se událost v dějinách říše českomoravské nad míru vážná a svými následky dalekosáhlá, takže darmo se ohlížíme v dějinách této říše po dějinné události jiné vážnější, dalekosáhlejší. Neboť odloučení Opavska od Moravy stalo se zárodkem velikým pro­ měnám v minulosti; účinky těch proměn sáhají však do přítomnosti, poněvadž nezbytné jich výsledky spa- třiti může teprve budoucnost. Ješto odloučením Opavska od Moravy jak pro říši českomoravskou vůbec tak pro Moravu i Opavsko zvláště rok 1318. stal se velikým mezníkem dějepisným, příhodno bude na tomto místě šíře promluviti o vše­ likých poměrech a záležitostech kraje Opavského. Co se tkne věcí církevních, shledali jsme, že 1. 1131. Hlubčice slušely ku arcijahenství Přerovskému, Holasovice ku proboštství Olomuckému; ale 1. 1244. byl kraj Holasovský již děkanstvím, které toho roku spravoval Jan farář Novocerekvický jakožto děkan „Opavský". Za biskupa Brunona stalo se Opavsko arcijahenstvím, i vyskytuje se arcijahen Heydolf v tomto úřadě od r. 1255—1258.1) Pro pozdější doby lze jen hádati, že kanovník Verner, miláček královny Kunhuty, takový úřad zastával. Po něm vázalo se důležité toto důstojenství k nejpřednější faře v zemi, totiž k Hradecké, do jejíhož obročí slušelo veliké pan­ ství se třemi všemi. A jakkoli toho není nikde dotčeno, III. 15)7, 212, 224, 236, 253. i) — 130 — předce za jisté pokládati lze, že knéz Jindřich farář Hradecký*) tento úřad spravoval tak, jako po něm (1303) Dobeš z Benešova arcijahen Hradecký, syn Miloty z Benešova čili z Dědic. V tomto arcijahenství Opavském vzniklo do r. 1318. drahně far, kteréž na novo vyčteme, počnouce od severozápadu. Zdali Cukmantl měl tehda již faru, nelze tvrditi; ovšem trvala fara nepochybně již v Prudníku a v Potekrbách, kteréž fary obě spravoval léta 1321. Milota farář Prudnický.2) Osoblalia měla již před r. 1273. faráře, kterýž jsa kanovníkem Olomuckým a Kro- měřížským na studiích v Padově byl zemřel a ves Kozlůvky kostelu Olomuckému byl poručil. Okolo 1, 1318. byl tu farářem Lupold.3) Taktéž osada Gode- fridesdorf (nyní Fulštejn ves) měla farářem kněze Jindřicha (1321). A v Pornorčovicích farařoval touže dobou kněz Jan. Stran faráře Mikuláše vHrozové (1309) odkazujeme k hist. top.4) Aby v jinoch osadách biskupského zboží Osoblažského, jako Sádku, Bitárně, Rudolticích, Jindřichově, Janovicích, Třemešné fary byly trvaly, jakkoli se to jinde tvrdí, nelze nic prokázpti. Hlubčice tuším již 1. 1131. byly farní osadou, ale prvního faráře Eliáše zpominá se teprv 1. 1259. Když podacího v Hlubčicích nabyl řád sv.-Jana a po r. 1281. bratří téhož řádu z Hlubčie byli vyhnáni, konvent sv.-Janský choval tu potomně 8 kněží křižov- nikův. Okolo r. 1288. byl tu komendorein fra Dětřich. Fara Hrobnická vznikla tuším brzo po r. 1183. a prvním komendorem sv. Jana píše se 1. 1239. fra Bohuš.

9 Viz historickou topografii 276. *) Weltzel, Prundník 15. *) Weltzel 1. c. 4) Str. 291. V Mokrých možná že trvala již fara, ač jiného na to dokladu nemáme, leč že se vyskytuje 1. 1275. Jan de Moceren mistr dekretův.1) Ovšem měly Hola- s o vičky dříve než 1. 1301., kdv se zpomíná komen- dora tamnějšího fra Jindřicha, svou faru, k niž nepo­ chybně slušely všecky vsi německého řádu: Holaso- vičky, Smíchovy a Mikulovice Křížový. Podobněž i v Opavici seděl již 1. 1301. fra Hanaman „komen- dator a farář" téhož řádu. Krnov že měl svou faru již 1. 1221., bylo zpomenuto, avšak určitě sejí zpomíná 1. 1281., kdy podací k ní od knížete Mikuláše dáno bylo témuž řádu německému. Od téhož prý knížete založen tu byl klášter minoritský. Kostelec pak již jmenovaný 1. 1262. že kostel měl, když ta ves i po němečku sluje Weisskirch, nelze pochybovati. Brun­ tál měl již I. 1297. vynikající chrám sv. Václavu za­ svěcený a mnohými odpustky obdařený. Benešov- ského podací zároveň s podacím ve filiálním kostele v Horních Životicích nabyl klášter Hradištský r. 1288. a brzo potom podacího k farám Úvalenské a Branické. Pod farnost lívalenskou slušely vsi * Uvalno, Býkov a Dubnice oboje; pod Branickou vsi Bránice, Bobolusky a Škrochovice. Neplachovská fara jest starožitná; a když se dostala 1. 1257. němec­ kému řádu spravoval ji tehda nejspíše kněz Vojtěch, 1301. byla komendou. Násile mělo tuším již faru, ale určité zprávy o ní nabýváme teprve později, kdy se její podací dostalo klášteru Hradišti. Stran vesnic Bohdanov náležitých klášteru Tišnovskému a Levic patřících klášteru Zábrdovskému lze předpokládati, že měly fary a že podací slušelo zpomenutým konventům. Nová Cerekev dostala kostel, jak jrnéno svědčí, *) M. IV. 151, 213, 214. — 132 hned při svém založení a podací slušelo již od roku 1234. pannám Oslavanským, 1244 byl farář Jan dě­ kanem Opavským, před r. 1253. dostal tu faru krá­ lovský písař Arnold proti pořádku, 1267 ještě ji držel kněz Arnold, r. 1273. vyskytuje se mistr Jan z Nové Cerekve. Za faráře Brunona 1. 1294. Herbort z Hlubčic založil filiální kostel Panny Marie ve Vojanovicích a vyfaření stalo se tak, že Cerekvický farář dostal v náhradu lán role. O Bavorově nemáme zprávy, aby měl již tehda faru; naproti tomu biskupský Ketř možná již léta 1266. měl svého feráre Jana z Ketře, kanovníka Kroměřížského, a kostel, jak se později do­ vídáme, zasvěcený sv. Petru a Pavlu. Chřenovská fara trvala již léta 1278., kteréhož roku ku faře a kostelu pán vzdal desátek ze svého folvarku v Chře- novicíeh a ze 3 lánů v Šamařovicích, 1303. vzdány na záduší 3 lány v Bořutíně. V Pišti nebo v Hati pro vsi kláštera Velehradského Pišť, Ovsiště, V. Darko- vice a f Žibřidovice nejspíše již trvala fara, ač na to nemáme dokladu. Stran fary Hlučínské není pro tu dobu zpráv. V. Hoštice dostaly 1. 1288. kapli sv. Jana i s obročím podle vzoru Jaktarského. V Oldři- šově měl konvent Hradištský již 1. 1234. svůj „dům4*,, což možná týče se potomního proboštství tu pro správu všech statků klášterských zařízeného. Fara Opavská již 1. 1237. náležela řádu německému; 1266 vyskytuje se tu Již konvent bratří německého řádu; prvním ko- mendorem známým jest 1. 1270. fra Lupold, druhým mistr dekretů fra Jindřich, 1. 1301. opětně fra Lupold. Ze 1. 1305. bratr Havel z konventu Opavského od krále Václava III. vykonal poselství do Přus ku knězi velmistrovi německého řádu, bylo zpomenuto. Klášter minoritský trval tu možná 1. 1237., bezpečně již - 133 -

1. 1269. V kláštere konala se důležitá jednání, jichž se súčastnili guardian a bratří toho kláštera na svém místě vypočtení. Klášter sv. Kláry trval od r. 1307. a první abatyší se jmenuje panna Markéta. Kostel v Jaktaři zasvěcený sv. Petru a Pavlu jest starého založení, zpomíná se ho 1. 1247. Obročí této fary po­ kládalo se za vzorné. L. 1301. vyskutuje se kaplan Jindřich z Jaktaře. Farnost Jaktarská obsahovala tuším celou Slavkovskou enklávu, tedy nynější fary Slavkov, Štablovice, Litultovice. S těbořice jsouce hlavou ve­ škerého ohromného zboží Velehradského měly jistotně již okolo 1. 1220. svůj kostel. Již 1. 1269. seděl tu „Jan mistr dvoru Stěborského", jakožto správce všech statků. Hradecká fara toho času měla největší ob­ ročí; faráře jsme již jmenovali. Na Březové možná již byla fara; později měli tu benediktini z Třebíče proboštství. Vítkov dostal snad při svém založení kostel, jako i při zakládání vsi Kun či c bylo pama­ továno na obročí farské. Na Fulnecku seznali jsme fary: ve Fulneku, Děrném a v Jerlochovicích. Od fary Pusto-Polomské, náležité klášteru Hradišti, vyfařen kostel v Hlubojatech. Porubá jistotně neměla kostela.1) V Mor. Ostravě byl léta 1297. farářem kněz Jan.2) L. 1305. farář v Brušperku Hartman s farářem Miličem ve Vážanech vyměňují si fary, k čemuž dal svolení kněz biskup.3) Z nového řádu pro biskupství Olomucké od kněze biskupa Kunrata 1.1318. daného vypisujeme toto: „Každý farář měj sídlo své na své faře, nikoli jinde, leč by k vůli učení anebo z jiných příčin s vůlí biskupovou jinde se zdržovati měl povoleno. Lid třeba poučovati, *) Trvání jeho dovodí se z nápisu nehistorického. Viz 6. program českého gymnasia Opavského. 2) M. V. 61. 8) M. V. 187. — 134 —

aby farníci u svého faráře se zpovídali o vánocích, velikonocích a o svátém duše. A kdoby se nezpovídal a ku stolu Páně nepřistupoval, nesmí do kostela eho- diti; a kdyžby umřel, nesmí býti po křesfansku pohřben. Od křtu, pochovávaní mrtvých, od zaopatřování ne­ mocných se nic neplatí. Kněz nesmí, leč by dlel na * cestách, do hospody vstoupiti, tím méně v kuželky1) nebo kostky hráti. Faráři nemají svých farniků v klatbu dávati, leč zachováním pravidel předepsaných. Desát­ kové peníze biskupské z lánů, hospod, mlýnů i dvorců vybírají faráři počna od sv. Michala až do sv. Martina. Kněží nech jsou řeholní nebo světští nemají žhářům výhrožných listů psáti.2) Kdyby žalobník kněze před soud světský pohnal, bude-li knězem, pozbude svého obročí i fary; světský-li člověk kněze žaluje před soudem světským, do klatby dán bude. Také soudcové světští, kteří by se opovážili kněze souditi, klatbě propadnou. Kněz, leč by na prodej věci své vozil, mýta neplatí. Manželství tajná se zapovídají. Dítě nozůstaň ne­ křtěno déle než měsíc; děti křtíti v kostele; vyjímaje děti knížat a pánů, ty možná i jinde křtíti. Kdoby kněze vsadil do žaláře, jej zabil, poranil anebo okrvavil, v klatbu dán bude. Lidé zavraždění, kdyžby v hříchu smrtelném byli zavražděni, nesmějí býti pochováni na hřbitovech.uS)

*) Tenkráte se tlo kuželek nekoulelo, nýbrž oklešťkem bilo. a) Bylo tehda i později zvykem, kdo koho chtěl vypáliti anebo jemu škodu způsobiti, že dal tomu, koho chtěl vypáliti, bud skrze znameni na př. „hlaveň** nebo listem napřed věděti, že bude vypálen, aby se měl na pozoru. Takový výhrožný list se nepokládal za zločin, aniž vypálení opovězené. I poněvadž kněží uměli psáti, zneužívalo se jejich umění také k této věci. 8) Proto z pravidla lidé násilně — 135 —

Duchovní řády a řehole. Na Opavsku nej­ dříve nabyl statků řád sv. Jana, totiž před r. 1185., a sice tímto pořádkem: Hrobník, (Vršovic), Kobeřic, Drslavě, Vávrovic, Lidměřie, Vernartic; na Hrobnicku týž řád osadil vsi Lisotice, Babice, Šimborn, Jaronov. Řád sv. Jana skládal se původně ze špitalnikův, po­ skytujících poutníkům Jerusalemským přístřeší a oše-' třování; později proměnil se účinkem válek křižáckých na řád rytířský. Sídlo toho řádu bylo původně v Je­ rusalemě. Tam také panoval veliký mistr. Když ale za krále Václava II. veliký mistr Jan de Villiers vy­ puzen byl od Turkův z Jerusalema, přenesl své sídlo na ostrov Cypr. Později přesídlili velicí mistři na ostrov Rhodus a konečně na Maltu, odkudž také sluje celý řád maltézským. Výš jmenované statky řádové spra­ voval na Opavsku komendor Hrobnický čili Hlub- čický. (Komenda Opavská vznikla později.) Takové komendorv známe 1239 Bohuše, 1256 Eliáše, 1288 fra Dětřicha. Komendor Hrobnický podřízen byl zemskému komendoru čili velikému převorovi českému, kterýž dle potřeby svolával všecky komendory z celé baliny čili provincie k poradám t. j. do kapituly a jim ukládal daň pro velikého mistra do Jerusalema. Veliký převor pečoval také o jednotlivé komendy, jak jsme již byli rvv\ni i i v\rvrí ntml nn v\ A lr nmnn/l V/\1ilr«r A pum ciiuii, i puvA

— 1273, Herman z Brunshornu —1278, Heřman z Hohenlohe —1284, Perenger z Loufu — 1287, Gotfrýd z Klingenfelsu — 1290, Heřman z Hohenlohe —1293, Jindřich z Vindhuze —1298, Helfrik z Budigk- heimu — 1313, Perchtolt hrabě z Henneberku —1325. Vedle těchto křižovníků „s bílým křížem* trval na Opavsku řád německý, čili křižovníci Matky Boží, jinak jmenovaní křižovníci „s černým křížem*. Tento řád nesl se původně za týmž špitalnickým účelem v Jerusalemě, jako sv.-Janský, ale přenesl své sídlo do Prus, kdež nabyv statkův přičiňoval se o pokřestění pohansk)reh Prusův. Na Opavsku získal statkův před r. 1237., a sice: fary Opavské, dvoru ve Slavkově, potom v Opavici a hlavně Holasoviček s okolím (Smí­ chov, Mikulovic = Křížov). Kromě lesa „Lubuše* pod Rudném nabyl také far v Neplachovicích a v Krnově. Všecko to zboží spravoval původně komendor Opavský. Komenda Opavská se potom rozdělila, neb 1. 1301. vyskytují se komendoři: v Neplachovicích fra Boto, v Opavici fra Hanaman, v Holasovičkách fra Jindřich. Tehda nepochybně i v Krnově byla komenda. Všichni tito komendoři podřízeni byli zemskému komendoru českému, jemu ročně daň odvádějíce pro velmistra do Prus. Zemský komendor, bylo-li toho potřebí, svo­ lával komendory celé baliny čili provincie k poradám t. j. do kapituly. Taková kapitula konala se 1. 1301. v Opavě za přítomnosti zemského komendora. Česká balina německého řádu obsahovala jen Čechy a Mo­ ravu s Opavskem. Posloupnost zemských komendorů českých: fra Ludvík 1261—1272, fra Dytold —1293, Jindřich řečený Debier —1305, Jan Waldeser — 1300, Leo —1319.1) *) Viz „Křižovníci Matky Boží na Opavsku14 4. progr. č. g. Op. — 137 —

Řehole císterciáků Velehradských nejhoj­ nějších po biskupství Olomuckém nabyla statků na Opavsku, a sice před rokem 1220. Stěbořic s velikým újezdem táhnoucím se až po horu Rudeů. V tom újezdě osadil řád vsi: Jestkovice, Sádek, Jamce, Jakartovice, Heřmanice, Bratřikovice, Mladotice, Živo- f

spíše připomíná*) zakladatele toho kláštera Lva z Klobouk, komorníka Brněnské čudy, tak není ani pa­ mátky, aby některý opat byl zasahoval v události zemské. Ostatek možná, že po nájezde Tatarském klášter té vsi již ani nedržel. Benediktini v Třebíči drželi již nejspíše na konec 13. století Březovsko s okolím (Březovou, Leskovec, Jetřichovice, Kunčice, Valtěřovice, Goldzýf), nabyvše toho zboží tuším od panen cistercianek v Doubravníku. Panny eistercianky v Oslavanech držely toliko podací v Nové Cerekvi a ve Vojanovicích. Panny eistercianky v Tišnově nabyly újezdu Krnovského, ale pozbyly ho; za to však zůstala jim ves Bohuchvalovy až do novějších časů. Panenský klášter sv. Kláry v Opavě vznikl teprve roku 1307. Bratři řehole sv. Františka čili minoritě měli na Opavsku, jak určitě dokázáno, jediný klášter v Opavě nejméně od r. 1269. K r. 1288. vyskytuje se jméno guardiana Arnolda a bratří Tomáše i Duchoně.2) Minoritský klášter ve Vladislavi na Ratiborsku pokládal se za filiální Opavského. Guardiani české provincie byli podřízeni českému provinciálovi, jakým se r. 1303. jmenuje frater Tomáš. A jak již za královny Kunhuty ♦on ř*ó/1 m ol ctrúVin rrononólo ir P ím ó ♦ *3Ir noicjníío frofon icii i au m ci o»m u guucim tt. v xuiii^ iun. u a i c i Anthonikus, biskup Chenadský, 1.1307. jakožto generál téhož řádu světil klášter sv. Kláry stojící pod ochranou řádu minoritského. Minoritě jistotně měli také své domácí učení. Ale stran škol máme jen jedinou určitou zprávu Opavska se týkající. *) Zukal, Besitzungen mlihrisclier KlOster im Oppalande. *) M. IV. 34tí. — 139 —

Když totiž Hlubčičané kněží řádu sv.-Janského z města byli vyhnali a potomně pro tento pych při­ činěním knížete Mikuláše s bratřími téhož řádu se byli srovnali, položivše pokuty 20 hřiven a pustivše jim 2 domy v Hlubčicíeh, zavázal se řád, že bude v Hlubčieích chovali 8 kněží křižovníků, při škole pak udržovati jednoho mistra a 2 praeceptory a též rektora kůru, i opatrovati chudobinec. Z čehož lze hádati, že tehda již v Hlubčicíeh trvala škola řečená „triviální*. A jako tuto jediná zpráva o škole zacho­ vána, taktéž máme tu jedinou zvěst o dobročinném ústavě chudobinci, jakých později vznikalo více, zejmena také špitálů. Přehlednuvše tuto záležitosti církevní, nemůžeme pominouti věd národnostních. Kraj Opavský až do markrabí Vladislava Jindřicha L byl úplně český,1) ale řidčeji obydlen jakožto kraj pohraničný, do něhož se časté nájezdy válečné konaly. Když pak markrabí Vla­ dislav počal usilovali o rozkvět hornictví v horách Jeseníkách tak v kraji Olomuckém jak v Holasovském, není pochybnosti, že volal kovpopy z Němec. Že otví­ ráním hor u Benešova, Bruntále i Cukmantle přivábilo se také něco špekulantův, lze předpokládati. Co se dálo za naší paměti do Ameriky i jinam k vůli zlatu a stříbru, to se jistotně dělo tehda, ovšem měrou skrovnější. Že pak kovkopi nejednou, když do­ lování se nezdařilo, chytili se motyky osadnické, jest nepochybno a pro Ghařovou (viz stranu 28.) zjištěno. Druhá příčina do stěhování obyvatelů od západu bvla nouze a hlad, neboť nikdo rád neopouští milené své vlasti. Ve Flandrech totiž po velikých potopách i *) Že byl českým, nikoli polským anebo smíšeným, viz mou rozpravu „Čeština na Opavsku11. — 140 — povodních nastal hlad (1. 1196.); proto zchudlý lid hledal chleba hlavně v zemích českých a polských. Jiná zase příčina tomu stěhováni nastala v Němcích. Králové němečtí jsouce totiž mnohonásobně zane­ prázdněni v Itálii vzdalovali se své říše, i zavládly v zemi za jich nepřítomností nepořádky i opanovalo pěstní právo. To ponoukalo také stěhovali se. A tak přibyli do našeho kraje nepochybně Vlamové z Flan­ der, Sasové z Vestfálská, Frankové z Bavorska a ko­ nečně Němci se severních krajin. Zeměpáni vidouce v tom svůj prospěch, když se jim kraje zalidňují, přistěhovalce podporovali udělováním hojných svobod, jak jsme to na svém místě podotkli. Cheeme-li poměr obyvatelstva slovanského ku německému blíže určiti, nemáme k tomu jiných pomůcek leč místních jmen, dle nichž můžeme seznati, jsou-li původu českého či německého. Česká jména osad. Mezi nejstarší a mluvnicky nejvzácnější místní jména počítáme předně podvojné tvary: Bobolusky, Bobrovniky, Hlubojaty (Lu- bojaty), Hradčany, Hrobníky, Kouty, Potěkrby, Rohozany, Suchomasty (Cukmantl), Tlustomasty, Zlatníky;1) též Holasovice, Hlubčice, Kravaře, Milhostovice atd. Vedle nich mezi staré a vzácné čtou se přídavná jména:2) Cevelín = Cvilín, Bořu- tín, Hlčín = Hlučin, Radctín, Vladěnín a j.; pak Boleslav, Polom, Plsť, Pišť, Radim, Třebom; posléze Býk o v, Slavkov, Turkov atd. 1) Na Kroovsku jest ještě více podvojných novotvarů: Boh­ danovy, Bohuchvalovy, Vratišovy, Linhartovy, Žopovy, Matyšovy* ale ty vsi sluly původně i Bohdanoviee, Bohuchvalov, Vratišov, Lihartovice, Žopov, Matyšov. Viz c tom 3. program českého gym­ nasia Opavského. u) Viz Vaškův Výklad slov. jmen místních v Opavsku v progr. c. k. gym. Op. 1872. — 141 —

Prvnějši jména pocházejí od různých živností na př.: bobrovníky sluli, kdož opatrovali bobry; pomnožné v—ice označují rod; přídavná v—ín (Bořutín) a po­ slednější zdánlivě bez přípony (Boleslav) znamenají nám; Bořutův hrad, Boleslavova ves, jako podobněž Slavkov značí Slávkův hrad. Mnohá místní jména vedena jsou od řek, poto- kův *) a vod: Bílá, Čermná, Červenkov, Deštné, Jesenice, Moravice, Morávka, Odry, Opava, Opa­ vice; Osoblaha, Ostrava, Osterwitz slují po ně­ mečku Nekázanice od potoka Ostravice, Prudnik, Suchá Pština, Vražné. Podobněž k vodám ukazují jména: Děhylov u řeky Opavice a Děhylov u Pštiny, <^Hať (most z proutí přes bažinatou krajinu), Loděnice, Mokré, Slatina = Studénka, Vodka, Zábřeh, Zá- to r = ostrov, Plesná (jezero). Od různých okolnosti místních máme jm éna: Březová, Dubnice, Hrábí (Hrabství), Klokočov, Leskovec, Sosnová, Tísek, Třemešná, Vřesina, Vrbka (tato jména týkají se stromů a bylin). Od hory Rudně má jméno Rudentál, t. j. Bruntál, od Jež- níka Ježník. Od jiných některých místních, právních i nahodilých okolností čteme jména: Branka = B rá­ nice, Cerekev = Kostelec, Děrné, Džbánce (ho­ spoda), Hlavnice, Hlínka = Jílovec, Hradec, Jam - nice = Hlubočec = Podolí = Úvalno; Kamenec, Kněžpole (kněží pole), Kobylí (pole), Kozí dol, Lazce (Mokré a Suché, nevzdělaná země), Lhota (nová osada), Násile (Násidle), Nové Sedlice (nová osada), Suchdol, Pišť (píštitá země), Polanka, Po-

l) Jiné potoky českých jmen: Kobylky dvě (jedna vtékající do prostřední, druliá do zlaté Opavice), Čižina, Hořina, Hošťata, Cidlina, Olirozimka; Hvozdnice, Trója, Morava. - 142 - ruba (les vyroubaný), Sádek (vesnice omezená ka­ mennými mezníky), Rovné, Úblo, Vysoká (protiva Hluboeec). Největší část osad dostala jména ode jmen křest- ných. Aby laskavý čtenář viděl, jakých křestných jmen naši předkové užívali, sestavíme jména křestná česká i počeštěná pořádkem abecedním a místní jména od nich vedená písmem proloženým. Křestná jména pro Opavsko z listin neprokázaná, ale odjinud známá, dáme do závorek; jména osad pak od křestných jmen sice na Opavsku prokázaných vedená ale na Opav­ sku se nevyskytující dáme písmem obyčejným.1) Bavor — Bavorov, Benek — Benkovice, Be­ neš — Benešov Horní a Dolní, Bezdék — Bezděkov, Bezděkova Haf, (Bílej) — Bílov, Bílovec, (Bita) — Bítov, (Bližek) — Bližčice, Blud — Bludovice, Boček — —, Bohdan = Bohdal — Bohdanovice i Bohdanovy, (Bohuchval) — Bohuchvalovy, Bohu­ slav = Bohuš — Bohuslavice i Bohušovice, Bo­ leslav = Boleta — Boleslav, Bol etice, Bořuslav = Bořuta — Bořutín, (Braněta) — Brantiee, (Bratěj = Bratřík) — Bratřikovice, Brumo — Brumovice, Budislav = Budiš — Budišovice, (Býk) — Býkov, (Čák) — Čáková, (Čeviš) — Čevišov, (Dárek) — Darkovice, Dobroslav = Dobeš — Dobroslavice, Dobešovy, (Domorad) — Domoradovice, Domaslav — Domaslavice, Držislav = Držek — Drslav, Drž- kovice dvojí, Duchoň , Heralt — Hereš — He- raltice, Heršice = Hertice, (Hněvoš) — Hněvo- šice, Hodislav — Hodslavice, (Holas) — Holasovice i Holasovičky, (Holeč) — Holčovice, (Hošfálek) — Hošťálkovice i Hošfálkovy, (Host) — Hoštice l) Při tom držíme se celkem Vaškova pojednání. — 143 —

Malé i Veliké, (Hraba) — Hrabyně, (Chabie) — Cha- bičov, (Chař) — Chařová, (Chlebič) — Chlebičov, (Chrastěl) — Chrastelov, (Chřen) — Chřenovce, (Chuehel) — Chuchelná, Chvalík — Chvalikovice, Jakart — Jakartovice i Jakartice Pusté, (Jakubec) — Jakubčovice, (Jarohněv = Jaroň) — Jaronovice, Jaroslav = Járek — Jarkovice, Ješek — Ješkovice = Jestkovice, Jetřich — Jetřichovice, (Jiljí = Jileš) — Jilešovice, (Kačer) — Kačer = Ketř, (Kober) — Kobeřice, Kochan — —, (Komár) — Komárov, (Košeta) — Košetice, (Kozel) — Kozlůvky (Kozma) — Kozinice, (Krep = Křepek) Křipov = S —křipov, Kuneš — Kunštce = Kunčice, Kyj - Kyjov ice, (Kyleš) — Kylešovice, Leva — Levice, (Lichuten) — Lichtnov, (Lisota) — Lisotice, (Lubota) — Lu- botyň = Luptyň, (Lubel) — Lublice, (Lubomir) — Lubomířice, (Ludomír) — Ludměřice (Luka) — Lukavec, Mikulaj — Mikulajovice, Milho^t — Mil- hostovice (Milostovice), Milota— Milotiee (Miloten- dorf), Mladota — Mladotice (Mladecko), Miroslav , (Nekazau) — Nekázanice, Neplach — Ne- plachovice, Oldřiš — Oldřršov, Otakar (■=- Atkar) — Jaktař, Petr = Petřík — Petřek = Petřeta — Pe- trovice, Petříkovy, Petřkovice, Petřetín, (Pisk) — Plšf, (Pomorec) — Pornorčovice, (Polom) = Polomec — Polom, (Posuta) — Posutice, Prkoš — —, Přemysl = Přemek —■ —, Přibyslav — —, Prosimír.— Prosměřice, (Pustěj) — Pustějov (Radim) — Racfím, Radoslav = Radota = Radun — Rad- slavice, Radotín, Raduň, (Rak) — Rakov, Ratiboř — Ratiboř, (Roh) — Rohov, (Rozum) Rozumice, (Rus) — Rusin, Semislav , (Skoroch = Skorota) — Skorochovice = Škrochovice, Skorotín, Slavibor — 144 — t = Slavata= Slávek — Slavkov, (Smích) — Smíchovy, Smil — Smilovice, (Šmolek) — Smolkov, Stanimír — —, (Stíbor, Ctibor, Zdebor) — Stěbořice a dvojí Sti- bořice, Strachota , Sudík — Sudice, Svatoslav = Svatoň — Svatoňovice, (Svin) — Svinov, (Samar) — Šamařovice, Štěpán — Štěpánovice i Ště- pánkovice, (Těchan = Těšek) — Těchanovice, Těškovice, (Třeb) — Třebom, Třebovice, (Trměta) — Trman tice, Trutvín , (Tur = Turek) Turkov, (Útěch) — Útěchovice, Václav — —, Valtěř — — Valtěřovice, Vávra — Vávrovice, (Vejha) — Vejhovice, Vernart — Vernartice, Vítek — Vítkov, Vítkenštejn = Vikštejn, Vladislav = Vladěn — Vla­ dislav, Vladěnín, (Vlast) — Vlaštovice, Vlk — Vlko- vice, Vojslav — Vojan — Vojanovice, Vojtěch = Vojta— fVojtovice, Vok— Vokenstadt, Voken- dorf, W oggen—drysel, Vratislav = Vratiš — Vrá- clavek, Vratišovy, Zbyslav — Zbyslavice (Bysla- vice), (Zubr) — Zubřice, Žibota — Žibotice (Ži- votice), (Žimor) — Žimorovice, (Žop) — Žbpovy. Jména osad německá anebo poloněmecká vypíšeme letopisným pořádkem a to tak, že poloněmecká pro­ ložíme, zaniklé označíme křížkem. 1214 Vrudental (Bruntál), 1221 Rod (Kroten- dorf); 1224 f Lechsdort; 1237: Crucerdorf (Holaso- vičky) a Smedisdorf (Smíchovy); 1240 Hohendorf (Bo- huchvalovy); 1250: Jeskendorf (Ješkovice), Bratrigs- dorf (Bratřikovice), Ekkardisdorf, Hermansdorf, Mla- dotsdorf (Mladecko), Sibodesdorf (Životice Horní); 1253: Jegerdorf, Lobenstein (Cvilín); 1255: f Godvri- destorp (nyní Fulštejn), Rudolveswalt (Rudoltice), Wlmensten (Fulštejn); 1256: Levendal (Liptál), Ren- verdestorp ( Třemešná), Henrikestorp (Jindřichov ) ; — 145 -

1 2 6 / Cukmantl; 12G5: Schonebrune (Svinov), f Si- fridesdorf, Heroltsdorf (Heraltice); 126G: Nuvonkirchen (Gerekev); 1267: Peterswalde, Janestorp, Arnoldestorp, Pizkerstorp; 1281 Edelstein; 1287 f Sidelperch (Vejhovice); 1288: f Schwarzendorf, Wokendorf, Milotndorf, f Rabendorf; 1297 Landek; 1298 Stals- dorf; 1301 Wytchenau (Vítkov); 1302: Neustadt (Prud- ník), Dittersdorf (Potěkrby), Spatendorť (Špaeliov); 1308 Sehonborn; 1318: Pilgrimsdorf (porubá biskup­ ská), Bertoldisdorf (Bartultovice), Mathesdorf (Matějo- vice), P iu mlei nsdorf (Blimsdorf), Cristendorf Kříž- kovice), Stebilsdorf (Štablovice), Schonenstein (hrad Životský), Lutoldisdorf (Litultoviee). Německý tvar pro jméno města Opavy „Troppau* vyskytuje se po prvé 1. 1309. v účtech města Vrati­ slavě : „Domino nostro duci in Troppowe", avšak píše se tamtéž: „cum dux reverteretur de Op pa via*.1) Tvar „Trop po we" svědčí, že tehda již Opava značně byla zalidněna německým obyvatelstvem, kteréž mluvilo „in der Opava = in T r-op aw “.2) Podobněž i jméno města Cukmantle, po prvé vůbec zpomínané 1.1263. ve formě „CucmantP, ku pravdě podobno vzniklo z českého jména Such o mas ty. Že však již 1. 1263. má'tvar poněmčený, to svědčí, kterak okoli Cukman- telské nejdříve z celého Opavska dostalo obyvatelstvo německé, neboť jen tak lze vysvětliti, proč se to jméno tak brzo a do nepoznání přetvořilo. A není také proč diviti se, že tam se táhlo německé obyvatelstvo, když zpomeneme na starožitné tamnější báně na zlato a stříbro.3) — Nad míru zajímavý jest německý tvar pro jméno města Osoblahy, totiž Hotzenplotz. Osoblaha l) ICr. 19(5. 2) Viz můj, článek: Der Name Troppan. 3) Viz můj článek: Die Goldbergwerke bei Zukmantel. 10 — 146 dostala své jméno od řeky česky O sobi aha, polský Osobloga jmenované. A tvar „Hotzenplotz* jest jen přetvořenina jména slovanského. Léta 1233. sluje to místo na listině v polském sousedství vydané „Oso­ fa loga* i jest z čistého toho jména zřetelno, že Oso- blaha tehda byla buď českou, buď polskou osadou, avšak 1. 1251. sluje již „Hozen pla\ což důkazem, že tu jest přítomna čásť obyvatelstva německého. Ale ještě zajímavější jest pozorovati, jak neustáleno jest jméno toho města: 1233 Osobloga, 1251 Hozenpla, 1253 Hocenploc, 1256 Ho cen pl a, 1262 Hoczemplocz, 1267 Hocenpla, 1294 Hoczenploz, 1299 Hossobla. Odkud tyto různosti? Věc jest vysvětlitelná. Poněvadž totiž v nejbližším okolí Osoblažském, ješto stála Oso- blaha na rozhraní českopolském, nebyla-li vůbec pol­ skou osadou, bydleli Poláci, kteří mluvili „w Oso- blodze“, zřetelno bude, že tvar Hotzenplotz vznikl z polského lokálu. Naproti tomu, když biskup Bruno na svých listinách píše Hocenpla a jiný Moravan Hossobla, nepochybno jest, že tvary tyto ukazují zase ku českému nominativu „Osoblaha*. Jinými slovy: Němci mezi českým lidem osedli říkali Oso­ blaze Hossobla, Hocenpla, Němci pak mezi P o ­ láky obcující Hotzenplotz. A poněvadž do samého města Osoblahy část obyvatelstva polského se nepo­ chybně nastěhovala, není divu, že Osablažané sami tvar z polské řeči vedený přijali a tím k ustálení tvaru méně pěkného přispěli. — Tak vůbec jakékoli poru­ šeni původních jmen českých — pokudž nevychází z přirozených změn mluvnických — třeba připisováti obyvatelstvu nesourodému, v tom případě německému. Čteme-li tedy 1. 1283. místo Hlubčic a Závišic tvary „Lubeschicz* a „Zabschicz“, právem hádáme, že - 147 -

tato proměna udála se v ústech německých, a není příčiny pochybovati pro tu dobu o přítomnosti oby­ vatelstva německého v tom okolí. Jakkoli tyto osady sotva byly všecky a úplně ně­ mecké, předce již ta okolnost, že dostaly jména ně­ mecká anebo dle mluvnických pravidel řeči německé změněná, svědčí na přítomnost německých obyvatelův osazených buď v nich samýeh anebo v blízkém okolí jejich. Křestná jména německá vyjmenujeme též pořádkem letopočetnim, jak je nalezáme na listinách pro osoby na Opavsku usedlé: 1198 Herman, Henrich, 1221 Gerhard (Heralt), 1222 Albert, Ekkard, Otto, Wernhard, 1235 Puirnand, 1238 Purkart, 1240 Hartlieb (Arkleb), 1249 Ulrich, Herbort, Heydolí, 1251 Konrád (Kuna), 1253 Arnold, Siffried, Theodorich (Dietrich), 1269 Gumpert, Wil- helm, Ehrenfried, 1271 Meinhard, 1272 Lupold, Hart- mund, Rudger, 1273 Walter, Ekrik, 1280 Markward, Friedrich, 1281 Winand, 1288 Wikard. Kromě těch vyskytují se na německých jménech místních ještě tato osobní: Gottfried, Gotschalk, Lultold, Reinfried a Rudolf. Hledíce tedy ku počtu osad pojmenovaných po staročesku a po němečku, můžeme pověděti, že kraj Opavský průběhem jednoho století od r. 1214-1318. s jednu čtvrtinu nabyl obyvatelstva německého, třemi čtvrtinami zůstal českým. Přistěhováním německého obyvatelstva do země nastaly nové poměry právní. Domácí obyvatelstvo zůstalo na dále povinno konati roboty a jiné povinnosti zemské (robotovati k hradům, hradbám, cestám, po­ skytovali nocleh, nářez atd.); přistěhovalý lid takových

10* — 148 - povinností neměl. Domácí obyvatelstvo spravujíc se právem českým bylo vázáno společným ručením všech za jednoho a jednoho za všecky, což v soudních pří­ činách, kde se jednalo o náhradu za krádež anebo vraždu, stalo se břemenem velikým, když oni noví přistěhovalí obyvatelé takových povinností neměli. Do­ mácí obyvatelstvo hledalo právo před zemským soudem markrabským; přistěhovalí lidé měli své soudce nižší (fojty) v dědinách, vyšší v městech. Domácí lid v dě­ dinách osedlý měl majetek společný, který se spravoval na obec, kdež přistěhovalý lid měl majetek sobě od­ měřený vlastní, pracuje každý sám na sebe, nikoli na obec. Tato různost a nerovnost způsobila nespokoje­ nost. I zatoužili domácí obyvatelé zbaviti se předně robot zemských. Což se také poznenáhlu provedlo, že se dědiny přeměňovaly na nové právo. Provedlo se také rozdělení pozemků společných, což jest dosud patrno z toho, jak na dlouhé kusy rozměřena jsou pole. Přistěhovalé obyvatelstvo přineslo do země jiný šat, jiné nářadí, pole též jinak obdělávalo a řemesla jiná provozovalo. To vše mělo účinek na domácí oby­ vatelstvo, jako každý styk s jinými a každá novota pů­ sobí změny. Když za naší paměti nastaly sirky (zápalky), po- lr íirvřio AI n r \ • r t i b A r\ nnlriinm /\ o n lín 11 Liid M csauírt, pi auiuu • umuu ucivupujc uucu a u v c r kami, nekupuje síry, nepotřebuje hubky. Tak působila as i přítomnost nového obyvatelstva na domácí lid po stránce kulturní, ale i domácí vzdělanost působila na příchozí. Po stránce mravní pak dosaženo výsledků tím, že přestala společná poruka všech za všecky: společný majetek se rozdělil, každý učiněn odpovědným sám za sebe, pracuje každý sám na sebe. Není po­ chybnosti, že přistěhováním německého obyvatelstva — 149 - do země nastala větší hybnost i snaživosť v domácím obyvatelstvu a že tato byla na mnohou stranu pro­ spěšná. Tyto prospěšné výsledky se na mnoze pře- chvalují, neboť někteří praví, že našim předkům od těch přistěhovalých přinešena byla vzdělanosť čili kul­ tura vůbec. To jest přepínaní. Národ, který cizí vzdě­ lanosť sobě osvojí, musí býti sám vzdělaným, jak to vidíme na Japoncích; musí býti schopen kultury. A že náš národ skutečně byl schopen vzdělanosti, dokazuje jeho dosavadní trvání, neboť národ vzdělanosti ne­ schopný vzdělanému národu podlehne a zanikne. Při tom ovšem zůstala latina do té doby řečí písemnou panující, připouštějíc tak málo češtinu jako němčinu ku platnosti veřejné. Aby pak laskavý čtenář věděl, jak se tehda česky a německy mluvilo, podáme tuto ukázky ze spisů právních. Ukázka řeči české. V „knize starého pána z Rožmberka", t. j. onoho p. Petra z Rožmberka, jemuž v kraji Opavském náležel Prudník, čteme „o vdání" čili o základě soupeřů, že pokuty soudní zaplatí: „Pak-li která sveřepice (kobyla) chodí bez zna- menie, ač jmá i kobylíe pole, a (ale) ji móž vdáti na svej dědině (dědictví), že chodí jako orné klise (klisna); takéž podkovaná sveřepice jako orné klíse. — Kdež sveřepice nejmajú na obci obory, ty kobyly móž vdáti, že kobylieho pole nejmajú. — Sveřepice ot svátého Havla mohú choditi, kdež chtíe po oseních, kakž naj- dále nebo najblíže, bez pastvy; do svátého Juříe ne- móž jich vdáti. Ale ot svátého Juříe do svátého Havla právo (povinnost) sveřepice pasti pastevci nebo kobyl­ níku, že nemohú choditi kudyž chtíec . . . Staré právo: Když pluh vdán, an oře na jeho dědině, prvé vdán — 150 — i druhé, netbáno; proto nepojat pluh ani sveden; a kyž třetíe vdán, tehda jel před úřad a řka: bez­ právné vdal, prošu práva*.1) — Když kto na cizíem plot postavil, móž vdáti plot. Když vdán prvý kól, tři sta haléřov, a druhý minuti bez danie; a opět kól podlé — tři sta; vše tak pořád vdávati, každý kól po třem stom, a vždy kól minovati; přídruhy (části plotu mezi koly) vše pořád neminujíc ižádné; vdáti móž ot každé přídruhy po šesti set haléřóv; veřeje (v plote) po devíeti stech haléřov móž vdáti...... Zname­ náno o obci (a dědině). Obce (obecného majetku) ne­ právo měřiti podlé dědiny (dědictví soukromé) v kúpi, ač (poněvadž) víece súsědóv jmá, než ten, jenž prodal, protože súsěd jmá též právo a móže obrániti rozora- níe (obce). Pakli jednoho samého jest obec a nikte tu dědiny nejmá, ten móže z níe učiniti, což chce, že mu neníe kto proč bráně. Ale když prodá dědinu, obce nejmá právo měřiti, proto že to vóle (svoboda), a kupil se vši volí.*2) Ukázku starší řeči viz na str. 93. Ukázka německé řeči. Urývek z práva Mag­ deburského městu Opavě uděleného: „Wird eime Manne sein gutt gefrónet (oder ein einweisung gethon) mit rechte, dass sol der besiczen, der iz in die fróne gebracht hat, drie tage undt nacht; er sol auch darinne essen und schlaffen mit der fróne, Damach so sol ers gutt aufbitten zue den dienge immer ubir ober Vierzehen nacht. Zue den Vierden dienge sol ihme der Richter Friede dariiber wircken und sol iz ihme eigen mit Scheppen urtheilen. Ver- kauffen mag er den mit wissenschafft. Lauftet ihme

*) V takové vážnosti našim predkfim byl pluh. 4) Palacký, Archiv I. 482. 484. - 151 — da ichtes ubir, so sol iz jener widerkehren; gebrieht ihme, so fodere er iz vorbass.*1) Obchodní cesty. Opavsko protínaly dvě veliké obchodní trati od jihu. Brněnsko-Olomucká cesta pro­ dloužena jsouc přes Jivavou vedla na Bruntál, Krnov a Hlubčice směrem ku Hornímu Hlohovu do Polské (Slezska). Druhá veliká obchodní cesta vedená od Bře- clavy podle řek Moravy a Bečvy u Hranic se rozště­ povala, vedouc jednak přes Jičín na Místek, Frýdek a Těšín ku Krakovu, jednak svým prodloužením přes Fulnek, Hradec, Opavu na Novou Cerekev směřovala taktéž do Polské ku Kozlí. Po první cestě přibyl z Brna do Bruntále král Václav III. Po druhé z Prus přes Vratislav a Opavu pospíchal král Přemysl Otakar II. po výpravě křižácké ku Vídni. Po téže cestě ubírali se Opavští kupci s olo­ vem k Uh. Brodu. Třetí veliká cesta protínala Opavsko směrem západovýchodním, spojujíc Cukmantl, Prudník, Osoblahu, Hlubčice, Opavu, Hlučín, Mor. Ostravu a Těšín ku Krakovu. Po této cestě kupci Opavští směrem k západu vozili víno přes Hlubčice do Polské (buď na Hlohov, bud na Nisu); směrem východním ku Kra­ kovu veden značný obchod solný. — Jest nepochybno. že bylo ještě několik jiných cest vedlejších, jako z Opavy přes Chřenovice na Ratiboř, z Opavy na Krnov, z Opavy na Benešov a Bruntál, ale nemáme pro tu dobu na to dokladů. — Celnice byly: v Bruntáli, Hlub- čicích, na Hradci a v Opavě. Hlavních těchto cest bylo držeti se obchodníkům, aby neobcházeli mýta a cla, jak to zřejmě řečeno o Hradecké cestě. — Ku­ pecké domy čili skladiště měla města Opava a Hlubčice. 1) Z knihy městských svobod Opavských, kdež starý text jest již modernisován. Viz str. 118. — 152 —

— Přiváželo se pak do země vino, sůl a sukno z Nizozemí. Vyváželo se pak olovo do Uh. Brodu, víno do Polské (Slezska). Při obchodních cestách dařilo se hospodám; jednu takovou v míli Opavské držel klášter Hradišťský. Krorné piva a vina nalévala se nejspíše také medovina, poněvadž tehda se znamenitě dařilo ještě zejmena v lesích Hradeckých brtnictví čili včelařství. — Kde bylo město na německém právě osazeno, v okolních dědinách na míli nesmělo býti hospod}. Tak bylo okolo Opavy, Hlubčic, Horního Benešova. Za to však fojti na Illubčickém právě osedlí v Jílovci, Děrném, Kun- ěicích a jinde měli svobodné krčmy. Tito fojti měli tedy i své pivovary tak jako Hlubčice. Že pak venkované uměli pivo vařili, nejlepší příklad na to máme v his­ torické topografii na str. 549. Pro svou potřebu mohl si každý piva navařili, kolik chtěl, jen prodávali nesměl. Řemesla a živnosti jiné. Nejobyčejnější řemesla a živnosti byla: kovářství, pekařství, řeznictví, ševcov- stvi. Taková řemesla směli zejmena fojti již zpomenutí ve svých dědinách dáti provozovali. A jak si každý pro sebe a svou rodinu zajisté toho druhu potřeby opalřiti mohl sám, ale na prodej nesměl ani pečivá, ani masiva, aniž ševcovského tovaru mí ti v oněch vesnicích, které spadaly v míli měst; lim méně mohl toho co provozovati ve vesnicích jmenovaných. Tím se poznenáhlu vyvinula ona křivda, že na vesnicích vůbec všecka řemesla se udusila, poněvadž přibýváním měst konečně každá dědina do nějaké mile spadala. Udušení řemesel provedlo se ne bez odporu, ale pro­ vedlo se jistotně, když řemeslníci městští vstoupili do společností cechovních — na ochranu svého řemesla. Mlynářství. O mlýnech celkem jsme málo slyšeli, a sice o těchto: L. 1252. zakladatelům města Benešova na panství pana Beneše z Benešova dovo­ leno zbudovati mlýnův, kolik chtěli. L. 1269. mluví se o mlýně v Hošticích. Biskup Bruno okolo toho času dav v Ketři nasypati rybník zbudoval na něm mlýn o pěti kolech. U města Hlubčic byly 4 mlýny. A 1. 1301. dovoleno fojtovi Kunčickému vystavěti 2 mlýny. Že pak tehda v každé domácnosti měli ruční mlýny, žer­ novy a stupy, rozumí se samo sebou. Mlýnské kameny (1288) vyráběli tuším u Benešova Horního. — Iilubči- cké mlýny dávaly městu daně a sice: jeden 1 1j2 ortu stříbra, druhý ort, třetí půl ortu, čtvrtý lot stříbra. Co se tkne vodního práva, málo máme o něm zpráv. Tak ve smlouvě knížete Mešká Těšínského a biskupa Dětřicha, kteráž se roku 1297. stala o hranice, ustanoveno, aby pravý břeh Ostravice zůstal knížeti, levý biskupovi, ale rybolov bude oběma společný. L. 1293. nabyli fojti Jílovský a Děrnenský práva, svo­ bodně ryby loviti. Rybníky do té doby poznali jsme jen dva: v Ketři, druhý u V. Darkovic směrem ku zaniklé vsi Žibřidovicim nasypaný. Hospodářství. Když kníže Vladimír 1. 1197. klá­ šteru Hradišti vzdával les u Holasovic (v němž nyní Ka­ menec stojí), nařídil, aby jej obešel pan Vok; a když 1. 1271. král Přemysl Otakar II. Opavanům vzdával 40 lánů lesa Hradeckého, poručil, abv Arkleb komoří moravský jej obešel. Takové obejití nebylo jen leda­ bylé, nýbrž jsouc spojeno s výměrou konalo se tak, že se současně také hranice označovaly. Kudy tekl potok, ten učiněn přirozenou mezí, kde takového ne­ bylo, tam bylo třeba bud sypati hraničné „kopce*, buď do stromův znamení zařezávati. Stran hraničných - 154 -

„kopců* viz str. 101. Obchůzky hranic čili „ochoze* konaly se za přítomnosti jak lidí úředních, tak lidí okolních. Hranice pak jednotlivých dédin pravidelné obcházely se každého roku. Výměra déla se na lány. Ale lány byly různé. Hluběický lán mél míti 30 jiter; jinak ale lze za to míti, že na Opavsku počítalo se asi 108— 120 méřic seva na jeden lán, i rozeznávají se do dneška celo- lanníci se 40, pololanníci s 20 a čtvrtnici s 10 jitry pole.1) *) Kdo clíce starým poměrům osndniekým porozuměti, po­ čítej v každé vsi 15 sedlákův po 40 jitrech pole. Je-li v obci panský dvůr, počítej naň asi třetinu obecních pozemků. Mají-li tedy Vavroviee pole na 14 sedlákův, vrchnost jen na 4 sedláky, jest to poměr dobrý; když ale Zlatníky mají pole na 17, Milosto- vice na 19, Jaktař na 21 sedlákův, uhodneme hned, když v těch dědinách není panského dvoru, odkud Zlatníky ty 2, Milostovice 4, Jaktař 6 lánů nabraly, totiž skoupením vrchnostenských po­ zemků, čehož pro Zlatníky máme pamětníky. Když obce Slavkov, Otice, Stěbořice mají pole na 20, 22 a 23 sedlákův a tamnější panské dvory na 11, 10 a 7 sedlákův, poměr jest v těch všech dosti přirozený naproti Štítině, kde panství drží pole za 7 sedlákův a obec též jen tolik. Tu tuším kdysi vrchnost selské statky od- běžné zabrala a k panským pozemkům připojila. Naproti tomu, když obce Nové Sedlice, Kajlovec, Nový dvůr mají pole na 4, 3 a 2 sedláky, to důkaz, že jsou to vesnice novějšího založení. Tímto klíčem vysvětlíme si poměry nejrůznější. Že Kylešoviee mají pole na 40 sedlákův, vrchnost jen na 3, vrchnost tu pozbyla jistotně pozemků na 7 sedlákův. A známo jest, Že Kylešovští nabyli sku­ tečně i od vrchnosti i od Komárova pozenikův. Ve které vesnici není sedlákův, tam bud vrchnost zabrala selské odběžné statky, anebo osada vznikla v nej novější časy. Nej patrnější na to příklad máme z Vyškovie, které kdysi byly selskou dědinou. Ale poněvadž několik set let ostávaly pusty, vrchnost Vyškovské pozemky za­ brala. Když pak r. 1696. ta ves od vrchnosti byla na novo zalo­ žena, vznikly Vyškcvice již jen jako zahradničí ves. Oím více osada má pozemků a cum méně obyvatelů, tím starší jest. Lány se vyměřovaly na provazce (pruty). Ovšem provazce byly různé, nebof každé takorka město znač­ nější jako Opava a Hlubčice mělo své vlastní míry. Na Znojemský provazec počítalo se 52 lokte. Hon byl tri provazce t. j. 156 loket dlouhý a 1 provazec čili 52 loket široký. A 40 takovýh honů (dle okolností i více) bylo na jeden lán. Jaké obilí se selo? Dle listin již uvedených* jakými ospy poddaní byli povinni pánům na panství Benešovském a jaké obilí sypal Lubojatský pán faráři Pusto-Polomskému, lze uhodnouti, jaké obilí obsévali naši předkové, totiž rež, žito, ječmen a oves. Zvláště ovsa mnohonásobněji potřebovali než nyní. O jiných plodinách polních a zahradních neposkytují nám naše listiny dostatek zpráv. Že pak hospodaření bylo tří­ stranné tak, že jedna část polí zůstala úhorem, druhá se osévala oziminou, třetí jařinou, třeba předpokládati již proto, ano se pamatovalo na pastvu dobytka. Kromě pastýře měla tuším každá dědina i svélio kobylníka, který opatroval kobyly buď na kobylím poli zvláště k tomu usta­ noveném buď v jistou dobu též po osení pouštěl. Pasení dobytka bylo tehda také nebezpečnější, poněvadž bylo více dravé zvěře, než nyní, pročež také u každé vsi z na­ řízení královského opatřovaly se vnadami vlčí jámy. Co se týče pěstování ovoce a zeleniny, nemáme sice žádných zprav k našemu kraji se nesoucích, ale nepochybně jisto jest, že na statcích klášterů cisterci­ áckých a premonstrátských ovoce i zelenina se hojněji pěstovala, poněvadž mniši těchto řádů nepožívali masa. A jakož oba řády původ mají v zemi francouzské, lze bezpečně pověděti, že tamodtud vzácnější druhy ovoce k nám se přenesly. Podobněž známo jest, že biskup Bruno na statcích biskupských o umělé včelařství usiloval. * * * - 15G —

Když král Jan knížeti Mikulášovi kraj Opavský z Moravy vyzdvihoval a samosprávným knížetstvím učinil, nemohl mu statkův biskupství Olomuekého po- stoupiti, poněvadž tyto statky zvláštním svým zřízením manským v právomoc kněze biskupa Olomuekého ná­ ležely. •Statky pak kostela Olomuekého na Opavsku bylv trojí: biskupské stolní, majíce bezprostředním pánem samého biskupa, k jehož stolu také důchody šly. K statkům stolním počítalo se město O sobi aha s ně­ kolika dědinami, Ostrava. Brušperk i jiné, jichž dokonale určiti nelze. Jiné statky byly zase kapitulní čili kanovničí, z nichž se bral užitek na záduší nebo na vychování některých kanovníků. Takovou vsí byly původně Rad- slavice, které ale již dávno do Opolska odpadly. Jistotně však k nim náležely Vlaštovice a Kozlůvky. Též Útěchovice byly na záduší věnovány. Posléze počítaly se statky manské, kteréž jak již šíře zpomenuto bylo šlechtici do vymřeni svých rodův drželi. A biskup měl právo statky manské proměniti v stolní, na př. za stolní Paskov vyměnil manský Liptál; za důchody ze stolního města Osoblahy pustil svému manovi Po velice učiniv je manskými. Podobněž nejednou pouštěl kanovníkům stolní statky učiniv je kari o v ni čími. K takovým proměnám bylo třeba svolení královského, jak jsme poznali stran Kozlůvek a Fulštejna k r. 1274. a 1275.1)

*) Později se nejednou přihodilo, že biskup statky m anské propustil za zp up né čili světské; za to však zase jiný kupný statek zpupný s povolením sněmu učinil m an sk ým Viz Děvice, Vlastivěda II. — 157 —

Správu veškerého zboží na Opavsku mel poručenu úředník nazvaný „provincialis*, jakým se 1. 1302. jme­ nuje Jerloch. Tento úřad později proměnil se ve sta- rostenství čili hejtmanství Osoblažské, kteréž se v mnohých příčinách rovnalo zemskému hejtmanství. Pro všeliké tyto statky biskupství Olomuckého, hlavně pak pro statky manské zřízeny byly zvláštní, jak by se nyní řeklo gruntovní knihy, a těm knihám se pravilo tehda desky manské. Desky manské byly zřízeny podle vzoru desk zemských, o nichž jsme již na str. 98. byli zpomenuli. Desky manské zachovaly se v_ Kroměříži nejstarší z počátku 14. století. I čteme v nich, kteří manové na Opavsku drželi statky okolo r. 1318. Na Osoblažsku seděli tito manové: Herbort z Fulštejna a jeho syn Jeniš (drželi Fulštejnské panství a Slavkov); pak Arkleb a Jindřich z Fulštejna. V Porube (Pilgrimsdorf) měl Mikuláš z Liesny 8 lánů a 5 čtvrteň v L ip tál i. V témž Liptáli měli po 6 lánech nějaký Tvl, Heřman z Povelic a Henzlin chla (!); v B i t á r n ě drželi Matěj Bavor 6, Hanuš a Matěj bratří vlastní 12 lánů; zpomenutý již Heřman z Povelic měl v Třemešné 6, v Bartultovicích 12 lánů; Strus s bratrem držel statek v M a t ě j o v i c í c h, pak v Tře­ mešné 6 a v f Mošfně 12 lánů. Ulman a Bedřich z Linavy měli statky v Matějovicích a jinde. Petr z. Děvic měl 2 vsi (nejspíše Device a Hlinku); Hanuš z Děvic měl v Jindřichově 4 lány, Bruno držel v Ar- noltovicich 3 lány, Arnolt Hugo zase měl ves P i­ sk o ř o v. Ostatní osady na Osoblažsku jako O s o b 1 a h a, Sádek a j. byly nejspíše stolními statky. Blíže Opavy seděli na Štablovicích bratří Mikuláš a Bruno; Jenec z Medliče držel Životice, — 158 —

Buláč měl v zástavě Deštné; Jindřichovi z Opolí a jeho bratřím náležely Litultovice; Zdeslavovi ze Šternberka náležel hrad, nyní zaniklý M edli č, o němž nelze pověděti s určitostí, že stál v Medlicich u řeky Moravice. Jaktař nebyl ještě stolním statkem, nýbrž manstvím, kteréž držel pan Šlevic. Kečerské zboží náleželo na díle biskupovi. Komu náležely Petroviee V. a Tlustomosty, není úplně známo.1) Tolik nám zpráv poskytují nejstarší dotud za­ chované desky manské. Kromě vesnic a statků za­ psaných do desk manských náležely ještě jiné statky ku biskupství, kterýchžto jakožto stolních do desk manských nezapisovali. Zejmena v deskách nenalézáme osad mezi řekami Odrou a Ostravicí rozložených (M. Ostravy, Paskova, Fryčovic, Hrabové, Staré Vsi, Brušperka), kteréž osady taktéž nemohly připadnouti ku knížetství Opavskému. A přední překážkou, proč statky biskupství Olo- muckého nepřipadly ku knížetství Opavskému, nýbrž zůstaly při Moravě, byly tyto desky manské. Kdo tam měl statky své zapsány, nemohl jich vkládati a zapisovati do desk Hradeckých nebo do Olomuckých. I připadly tedy jen takové statky ku Opavsku, které byly zapsány buď do desk Hradeckých, buď do desk Olomuckých.2) Zřízením pak knížetství Opavského krajské desky Hradecké učiněny deskami zemskými. A krajská cúda Hradecká stala se zemskou cúdou knížetsví Opavského, kteráž cúda byla za jedno i soudem i sněmem. Nastaly pak časy, že zemane, kteří dosud své statky 11a Opavsku položené měli za­ psány do desk Olomuckých, tylo dávali potomně za- x) M. VII. 842—3. 9) Nobot desky Oloiimúké pokládaly se za nejpřednější a jako za nejjistějši. — 159 - pisovati do desk Opavských, ale nátlaku při tom na­ bylo asi žádného, poněvadž ještě více než sto let později zemané z Opavska hledali a do­ cházeli práva před cúdou Olomuckou.1) Knížetství Opavské takto vzniklé mělo hranice užší, než bývalý kraj Opavský, neboť zmenšilo se o klín země mezi Odrou a Ostravicí rozložený, který zůstal při Moravě; odpadly také od Opavska enklávy Slavkovská,2) Keěerská3) a Osoblaž­ sk á.4) Ku enklávám moravským nepočítaly se ještě Vla­ štovice, ačkoli byly záduším tak jako Útěchovice, pak vsi Rusín a Suché Lazce s Kravařoveni.5) Naproti tomu ku Opavsku počítalo se Cukman- telsko,6) Prudnicko7) a Fulnecko.8) Posléze ku J) Viz příklad v liistor. topogr. str. 525; jiné příklady viz v Brandlových půhonech. a) Která nyní obsahuje vsi: Jakfcař, Slavkov, établovice, Uhleřov, Mikolajice, Hertice, Životice, Hory, Lhotku, Litultovice a Deštné. 3) Okolí Kečerské obsahuje: Ketř, Kozlůvky, Kratvoli, Herborek, díl V. Petrovie a Tlustoinosty, Lag- nov, Knéžpole. 4) V níž jsou tyto vsi: Německé Pavlovice, Jiz- bičko, Hlinka, Ose blaha, Godefridesdorť — Fulštejn ves, Hrozová, Kudoltice, Porubá — Pelhřimov, Třemešuá, Liptál, Petrov, Janovice, Jindřichovice, Arnultovice, Vysoká, Životice, Bitárno, Sádek, De­ vice, Povelice Horní a Dolní, nepočítajíc novověkých kolonií. 5) Kdy Suché Lazce staly se zbožím kostela Olomuekého, tudíž uči­ něny enklávou, zůstává doposud iievysvětleno. Volný VI. (592 omylnou domněku o tom uvádí. Viz str. 91. Nebyíyť Suché Lazce ještě ani 1377 podmanstvím kapitulního děkana Olomuekého. 6) Obsahující hrad Edelštejn a město Cukmantl, Arnoltovice, Herma- novice, pak nynější vsi: Horní a Dolní Grunt, Einsiedl, Gabl, Buchbergsthal. 7) Obsahující město Prudník, Potěkrby, Skřipec, Křížkovice, Jeseň, Koěim, Kunčice a novější vsi: Dlouhé Mosty, Vizeii, Vildgrunt. Prudnicko odpadlo ku Nemodlínsku 1. 1337 H) Ku Fulnecku počítaly se později tyto osady: Fulnek, Gručovice, Valtěřovice, Jerlochovice, Jestrebí, Stachovice, Kujavy, Pohořálka — 1G0

Opavsku slušely také nynější vsi Kocov, Štahle a Valšov (Kriegsdorf) u Bruntále.1) Stran příslušenství dědin Medlic, Kerhartie a Kunčic, které řeka Moravice přirozeně loučí k Opavsku, není doposud s úplnou jistotou rozhodnuto. * * * , Nové knížetství Opavské od Moravy odloučené zůstalo však ještě sterými pouty, kteréž minulost mno­ hých století byla upředla a upletla, k mateřské zemi vázáno. Kterak se pak tato pouta poznenáhlu a to tc 1 , průběhem půl čtvrtá století rozvazovala a přetrhovata; kterak se stát! mohlo, že Opavsko od Moravy ku Slezsku se překloňovalo, až se i překlonilo; a jaké usilovné kroky zemanstvo Opavské přispěním stavův inarkrabství moravského i království českého činilo, aby překlonění ku Slezsku netoliko nenastalo, anobrž aby Opavsko zase k Moravě na vždy se navrátilo, jak to někteří zemané se svými statky skutečně provedli: to všecko bude neposledním, poněvadž velezajímavým předmětem dalšího našeho líčení, v němž laskavý čtenář sezná, jaké znamenité šlechtice vlastence země Opavská zrodila, a v němž se seznámí s velikými vlastenci a státníky rodu Habspurskému věrně oddanými jako s

knězem biskupemML Olomuckvm* Vilémem Prusinovskvm»' a s Karlem starším z Žerotína.

= (ý Skrbeíi), Pohoř, Kletné, Ži votice, Suchdol, Manko více, Jese­ nice, Slatina, Goldzýf. Nynější enklávy Slatina, Goldzýf a (Bůtoviee) vznikly teprve 11a konec 15. století, kdy se Fulnecko vrátilo k Moravě. Viz Kocov v liist. top. 4® . P ř e h l e d veškerých dějin kraje Opavského.

» ■

A. Zemí* Opavská pocl Přemyslovci.

I. Kraj Holasovský pod biskupstvím Pražským 9 7 3 — 1063.

II. Holasovsko části knížetství Olomuckého 1055— 1203.

III. Holasovsko (Opavsko) krajem markrabstvi Moravského 1203—1318.

IV. Opavsko (bez enkláv) knížetstvím jednotným 1318— 1377.

Mikuláš II. 1318—1365, Přemyslovec, kníže Opavské a od r. 1336. též kníže Ratibořské. Hanuš 1 .1365—1377, kníže Ratibořské a Opavské. 11 é

— \m —

V. Opavsko rozděleno na 3 knížetství 1377— 1484.

Panovali! dále v knížetství:

Opavském: Hlubřiekém: Krnovském: Václav I. s bra­ Mikuláš III. Hanuš I. kníže trem Přemkem 1377—1394. Ratibořské 1377 od r. 1377 —1381. — 1380. Zastavil asi 1385 Hanuš II. kníže své knížetství kní­ Ratibořské 1380 žeti Kozelskému —1385. Kunatovi II. (Vladislav Kníže Přemek Poněvadž zůstal Opolský) 1385— po smrti svého svoboden, pustil 1390. bratra Václava, svá práva bratrovi Jošt, markrabí panuje o d r . 1 3 8 1 ..Přemkovi Opav- mor. 1391 — 1411. na Opavsku sám, skému. Král Václav IV. zdědil Hlubčicko. Tou dobou, kdy 1411— 1420. nastoupil na Hlubčicku, zapletl se Ač král bvl* slíbil, * do sporu s německým řádem, jemuž Krnovsko nechati zabral statky. Za něho 1424 čeština spojeno s korunou zavedena do desk zemských, kteréž ppsknn yncřnvil* Ji ML Jj ío W pro Opavsko i Hlubčicko zůstaly Ludvíkovi Břez- společný. Když desky a jiné knihy skému, od něhož (až na půhony z r. 1410.) byly sho­ je přejal řely, založil 1. 1431. desky nové, dotud zachované. Po jeho smrti r. 1434. Hlubčicko zase učiněno knižet- Hanuš II. Přemy­ stvím samostatným. slovec opět 1421 — 1423.

\ v

1G3 —

(Opavsko): (I llubčicko): (Krnovsko): Přes radu Přemkovu synové jeho Mikuláš V. a svým údělem se Mikuláš IV. Václav 1433— podělili. 1434. Po něm jeví 1437. Čeština za- Přemyslovci Vú- se pánem na Hlub- vedena 1436 do cl a v II. (f ok. eicku kn. Václav, desk zemských. 1445), Vilém (f který knížetství Mikuláš V. ok. 1453) a Ar- Hlubcické zastavil 1437—1454. nošt (f po 1464)1 knížeti Hlohov- Hanuš III. nedochovali svého skémii Bolkovi, 1461 — 1474. údělu potomkům, Ja n 1454—1483. neboE skoupil Držev sídelní hrad Král Matyáš Opavsko král Hradec, pustil jej uherský, zabrav l i řík z Poděbrad,králi Jiříkovi apře-j knížeti Hanušovi 1464. sídlil do Hlubčic. Krnovsko 1. 1474, po smrti knížete Jana íílubcického Viktorin z Pode- 1* 1484. na vždy přjloučil Hlubčicko brad 1465—1485. ke Krnovsku, a Gukmantelsko pustil ku biskupství Vratislavskému. Ko­ nečně vypudiv knížete Viktorina z Opavy stal se pánem celého Opavska. Po Matyášově smrti 1490 měl nastou­ pili taktéž na celém Opavsku český král Vladislav II. jakožto dědic Matyášův.

\/i n nnifn ol/lnrin nn O Ifiii^niA^Aif V I. ujjavoivu Ofviaua O C L C 4 IV I1 I 4 CIOICT. Panovali na: Opavsku: Krnovsku: Hanuš Korvín, syn Ma­ Král Vladislav II. 1490. tyášův 1490—1501. přejal Krnovsko, ale brzo Zikmund, král polský, potom pustil je p o s 1 e d n í 1501—1511, bratr Vla­ Přemyslovně, kněžně dislava II. Barboře Krnovské. 11* 164

Král Vladislav II. 1511 —1515. Přemyslovna kněžnaBar- Král Ludvík 1515-1526. bora a její zeť Jiřík Še- Za něho držel knížetství lenberk z Kosti 1490— i hejtmanství Opavské 1523. Jiřík prodal Krnov­ kn. Kazimír Těšínský. sko.

B. Zeine Opavská pod Habspurky.

VIL Opavsko v drženi králův českých, Krnov- sko lénem koruny české.

Na Opavsku panovali: Na Krnovsku panovali: Císař a král Ferdinand 1. Markrabí Jiří z Onolz- 1526—1564. bachu a Branibor 1523 —1543. Cisař a král Maxmilián Markrabí Jiří Frydryeh II. 1564—1576. 1543—1603. Cisař a král Rudolf II. Kurfirst Jáchym Fry- 1576-1611. drych 1603— 1606. Markrabí Ja n Jiří 1606 Cisař a král Matyáš —1621. Pozbyl pro od­ 1611—1615. boj Krnovská.

Vili. Knížetství Opavské i Krnovské léna krá­ lovství českého, udělená kníž. z Lichtenštejna.

Vrchní páni: Knížata z domu Lich­ tenštejnského : Císař a král Ferdinand Karel kníže Opavské od II. 1619—1637. r. 1614, Krnovské 1622 —1627. (Poručník 1627 -1 6 3 2 .) f

— 165

(Vrchní páni): (Knížata z Lichtenštejna): Císař a král Ferdinand Karel Eusebius 1632 [II. 1637—1657. —1648 kníže Opavské a Krnovské. Za něho 1659 stavové Opavští uznali knížetství Opav­ ské za Slezské, a 1666 z desk Krnovských če­ ština vyhoštěna. Císař a král Leopold I. Jan Adam 1684-1712 kní­ 1657— 1705. že Opavské a Krnovské. Císař a král Josef I. 1705 Anton Florian 1712— —1711. 1721 kníže Opavské a Krnovské. Josef Adam 1721— 1732 kn. Opavské a Krnovské. Císař a král Karel VI. Ja n Karel 1732—1748 1711 — 1740. kn. Opavské a Krnovské.

Když po smrti císaře Karla VI. na základě prag­ matické sankce, uznané ode všech korunních zemí i téměř ode všech velmocí, dne 20. října 1. 1740. na­ stoupila císařovna Marie Terezie, zdvihlo se proti říši Habspurské drahně nepřátel. A mezi prvními byl král pruský Bedřich II., kterýž v zimě téhož roku vtrhl do Slezska, obnovuje své nároky na Krnovsko i na jiné části Slezska, kterýchž 1. 1621. pro odboj mar­ krabí Jan Jiří byl pozbyl. Po mnohých bitvách 1. 1742. učiněn mír, a králi pruskému postoupena většina kni- žetstev vlastního Slezska kromě Těšínská a třetinu Nisska. Nad to ještě puštěny mu polovice knížetstev Krnovského a Opavského (i s enklávou Kečerskou), kteréž kdysi byly slušely k Moravě. «

— 1G6 —

0 IX. Země Opavská roztržena na Když polovičky knížetstev Opavského a Krnovského s částkami vlastního Slezska při Rakousku

Pod společným v 1/8 knížetství Ni>sk«Yho, diecese Vratislavské

Za panováni: Císařovny a královny Ma­ rie T erezie 1740— 1780. Císaře a krále Josefa II. Knížata biskupové Vra­ 1780— 1790. Císaře a krále Leopolda tislavští, majíce pro svůj II. 1890— 1792. rakouský díl zvláštní sta­ Císaře a krále Františka vovské zřízení. II. (I.) 1792-1835. i Císaře a krále F er dinan da Dobrotivého 1835 — 1848.

X. Rakouské Slezsko učiněno

Když JV. Císař František Josef I. nej vyšším rozhodnutím ze dne 30. prosince r. 1849. ráčil udéliti ústavu a na místě společného konventu a za stavovské sněmy Opavsko-Krnovský i Těšínský naříditi jeden společný sněm o 30 poslancích, pominula všecka do­ savadní odloučenost země Opavské od ostatního Slez­ ska. Ze starého zřízení stavovského zůstaly jen desky zemské Opavské i Krnovské, do nichž se zapisují statky panské jako prvé. Knížecí práva knížat biskupův na — 167 —

část rakouskou a na část pruskou. odpadly ku království Pruskému, zbývající polovičky zbylými dostaly společný konvent.

konventem vládli v ,/5ř Krnovská a v ,/s Opav­ na Těšínsku, ska, diecese Oloinucké diecese Vratislavské . | Knížata z Lichtenštejna: Knížata Těšínská: Josef Václav 1748— | Císař Fran ti šek I. 1765. 1772 Josef II. 1765-1766. František Josef 1772 Jeho sestra Maria — 1781 Kristina 1766-1798. Alois Josef 1781— 1 Její manžel Albrecht Ja n Josef 1806—183G Saskv 1798—1822. Alois Josef od roku Arcivévoda Karel 1822 1836. Společný snem 1847. Arcivévoda A l­ Opavsky trval do roku brecht od r. 1847. 1848. — Sněm Těšínský trval do roku 1848.

korunní zemi jednotnou.

Nissku. knížat z Lichtenšteinaa na Krnovsku . ------i Onavskm _ E------T též knížat Těšínských průběhem jednoho století tak jako stavovská práva obmezena. Knížatům někdy panovavším přísluší ještě tituly, a zůstaly jim komorní někdy statky knížecí. Takových statků knížat biskupův Vratislav­ ských na Nissku jest poměrně nejvíce, poněvadž v části při Rakousku zbylé bylo jen 10 zpupných statků, ostatní všecky statky byly buď zbožím komorním buď manstvím. Zboží knížecí komory Krnovské obsahovalo — 168 — vsi: Adamsthal, Úblo, Brumovice, Bretnov, Dětřicho- viee, Heřvinovy, Čákovou, Karlsthal, Holasovice, Krons- dorf, Kunov, Lichtnov, Úvalno, Markvartice, Milotice, Rázovou, Zátor, Špachov, Dubnici, Loučky a Komárov. Zboží knížecí komory Opavské bylo skrovnější obsa­ hujíc jen v Opavě zámek a dvůr, Kateřinky a Kylešo- vice jakožto léna koruny české,1) pak knížecí statky někdy zpupné: Moravici, oboje Lublice a Kružberk. Knížecí komoře Těšínské zůstalo především Frýdecko a valná část hor táhnoucích se k Uhrám. V enklávách moravských na Opavsku podrželi biskupové jen statky stolní; manské statky propuštěny ze svazku manského vykoupením. Enklávy zůstaly na dále při Moravě spravujíce se zákony moravskými a volíce do sněmu moravského. Poněvadž ale v jiných příčinách, co se týče veřejné správy a práva, podléhají okresním úřadům i soudům slezským, pominul zvyk, enklávy moravské označovati na mapách. Poznámka. Aby se dějinám Opavska lépe a říkajíc hravě porozumělo, potřebí jest historické mapy, kterou pisatel sice již 1. 1883. byl shotovil, ale pro přílišný náklad nelze na vydání ještě pomýšleli.

*) Statky biskupstev Vratislavského i Olomuekého, též zboží knížecí komory Opavské a Těšínské, byly zapsány ve dvorských deskách v Praze. Viz Chmelenskéhó česká manství. R ejstřík jm en a věcí.*)

(Číslice značí stránky, ý značí ves zaniklou.)

A dleta Holčina neb Holc-herina | Arcikněžství Kečerské 56. 98, manželka knížete Miku­ Arkleb z Boskovic 127, fojt ze láše 126. Stachovic 103,106, z Fulštejna, Achiles z Hemenhusen, man man na Osoblažsku 157, ko­ Brunonův 76, 85. moří moravský 64, 72, 153, Albert z Čech, kněz řádu ně­ opat Velehradský 73, 137, syn meckého 61, z Fulneku, man Jindřicha z Jihlavy 103. knížete Mikuláše 104, Stango, Arnold, hrabě z Hukesvagu 33, man Brunonův 48, 67, ze královský písař a farář Novo- Šternberka 90, 92. Cerekvický 48, 65, 132, mino- Albrecht Rakouský, král Římský ritský guardian 100, 138. 110, 120. Arnoltice, pohr. osada k statkům Alexandr, služebník biskupa Bru- bisk. Vratisl. 59. nona 75. Arnoltovice » Arnoldestorph 68, Ambrož, kanclíř biskupský 105. 145. 157, 159. Anna, princezna česká, sestra Václava III. 86, 123. B abice 124, 135. Anthonikus, minorita a biskup Balderon z Ludheřovic 106. Chenadský 123, 138. Balduin, kanovník, děkan 21. Arcibiskupství v Mohuči 13, 17, Balvan a bank soli 109. 68, v Olomouci 68, Velehrad­ Báně Cukmantelské, Benešovské ské 13, 73. a Frývaldovské 26, 29, 31, 42, Arcijahen (ství) 74, na Moravě 45, 49, 72, 73, 139, 145. (patero) 19, 129, Opavské (od Barbora, kněžna Krnovská 122. r. 1255) 56, 129, 130. Bartovice 58. *) Laskavě opatřil professor českého gymnasia, pan Boleslav D o lej šek. — 170 —

Bnrtultoviee (Bertoldisdorf) 145, Bitva u Hradce 9, u Muhldorfu 157. 62, Vratislavě 40. Bavor ze Strakonic G0, 103. Bílá 141. Bavorov 59, (JO, 74, 103, 132, Bílov 142. 142 Bílovec 105, 114, 142. Bavory 48, 51, G& Bítov 142. Bečva, řeka 151. Bližčice 39, 84, 142. Bedřich, kníže Olomucký a Če­ Blud z Jičína 91, 10J. sky 20, z Loděnice 87. Bludovice 142. Bela IV., král uherský 34 , 48, Bobolusky 100, 131, 140. 51, 54- Bobrovniky 114, 140, 141, bobři Beneda ze Hradce 34. 114. Beneš z Benešova a z Kravař Boček, maršálek 33, hrabě z Ber­ 49, 51, 53, 62, 64, 65, 81, 91, ličku 56. 99, 153, z Bránice a Uvalna Bolidal, purkrabí Cvilinský 98- 65, 84, 90, 91, 92, 98, 99, 100, Bohdanoviee 65, 117. 117, ze Štítiny 91, 98. Mohdanov = Bohdanovy 28, 39, Benešov Horní (i Dolní» 26, 40^ 92, 131, 140, 142. 42, 45, 49, 74, 82, 99, 106* Bohuclivalový (= Hohendorf) 9, 107, 111, 131, 137, 139, 142, 20, 39, 62, 114, 140, 144. 151, 152, 153, 155. Bohumín (Boguii, Banitswerde) Beník, man Oldřichův 104. 58, 77. Benkovice Ratibořské 58, Opav­ Buhuslavice 142, viz Zbyslav. ské 142. Bohuš, komendor v Hrobnikách Bertoldestorph 68. 130, maršálek Moravský 87, Bezděko v 148. man Oldřichův 103, 104, z f Bezděkova Haf 20,31, 39, 42 Petrovic 87. 142. Bohušovice 142. Bezděz, hrad v Čechách 82. Bocliíía 109. Bělotín 27. Bojanov 58. Biskup, biskupství: Basilejské Bojanovice 21. 81, Krakovské 29, 32, 55, Olo- Bolatice 47, 137. niucké 15, 16, 17, 23, 31, 32, Boleslav: Český I., II, III., 13, 45, 46, 55, 60, 97, Přažské 13, 13, 14, Chrabrý 14, Krakovský 17, 97, Vratislavské 26, 29, 31, 51, 52, 53, 55, 56, 58, 75,109, 32, 58, 59, 77, 83, 94, 95, 110. Lehnieký 124, Opolský 102, Biskupské statky 81, 82. Slezský 23, 40, Smělý 16, Vra­ Bitárno Biterue 68, 108, 130, tislavský 124, 125, 126. 157, 159. Boleslav ves 59, 141, 142. — 171 -

Bononie 75. Budislav, kapitulní děkan Olo­ Bořislav z Heraltic 04. mucký 121, Opavský cudář 27, Bořivoj, kníže Český 12. z Hlubojat 78, z Loděnice 99, Bořutín 114, 132, 141, 142. 102. Boskoviee, liratl 120. Bndiš, opat Hradišťský 78, 91, Boto, komendor řádu něm. 115. 97, 99. Boží muky 135. Budišov 105. Bránice 49, 100, 107, 131, 137, Budiscvice 78, 91, 142, 137. 141. Buehbergstlial 58, 159. Brantke 142. Buclielsdorf 58. Bratřikovke ( Bratrigsdorf) 47, Burkard, písař Opavský 3 6 , 137, 144. mnicli 34. Brno (Brněnsko) 24, 34, 38, 39, Býkov 51, 91,100,131,141,142. 44, 02, 78, 81, 82, 90, 109, Bytom 95. 117, 121, 120, 127, 128, 151. Bzenec 128. Brod Uherský 72, 151. Brtnictví = včelařství 152, 155, Oelnice v Bruntáli, Hlubčicíeh, Brunio, král. vladař 92, 98. Hradci, Opavě 22, 62, 151, Bruneswerde = Ostrava Mor. 152. Bruno ze Šaumburku, biskup Cerekev Nová, věnné město 9, Olomucký 45, 46, 47, 48, 55, 28, 33, 34, 39, 40, 43, 48, 63. 50, 57, 59, 00, 01, 04, 65, 07, 65, 66, 74, 75, 83, 89, 102, 68, 75, 76, 77, 79, 80, 81, 82, 107, 126, 131, 141, 145, 151. 83, 85, 80, 87, 88, 146, 153, Cesty obchodní: Rudná a Jivav- 155, na Štablovieích 157. ská 27, Brněnsko - Oloiuucká Bruntál (Rudentál) 24, 26, 30, 151, Břeelavsko-Hrankká 151, 32, 40, 42, 44, 45, 74, 85,101, Hranicko-Hradecká 18, 151, 105, 110, 117, 121, 120, 131, Hranicko-Krakovská 151, z 141, 144, 151, 160. Opavy: do Benešova 151, Kra­ Brušperk 08, 99, 117, 133, 156, kova 59, Kozií 21, 28, Krnova 158. 59, 109, 151, Ratiboře 151. Břeclava (Břeclavsko) 35, 151. Cidlina, potok 141. Břetislav, kníže Český 14, 15, Cigenals-ko 58, 83. Olonmcký 20, 21, 22, 23. Církevní věci 129—138. Bíezová (Březovsko) 105, 133, Crucerdorf = Holasovičky. 138, 141. Cúda (sněm) 92, 98, krajská Hra­ Březovský Újezd = Semiši av decká a Olomucká 158, 159, Újezd. Cudář (= sudí krajský) 37, zem­ Budeč v Čeeliáeli 73. ský 63. — 172 —

Cukmantel ( Cukinantelsko) — mendor Hlubčický 130, Hrob- Suchomasty: 26, 61, 72, 77, nický 98, z Brody, man Bru- 89, 130, 139, 145, 15!, 159. iionův 67, z Fulštejna (Her- Curold Vojtěch, kastelán Cvilín- bortův syn) 56, 90. kanovník ský 50. Olomucký 85, 89, 90, 91, 99. Cvilín = Lobenštejn lirad. Děvice 68, 159. Cyril svaty 8, 12. Dittersdorf — Potěkrby. Dobeš z Benešova, arcijalien 74, <5áslav 80, 92. 107, 117, 130, z Bechyně, bi­ Čáková 142. skup 81 82, nej vyšší maršálek Čechy (Čechové) 8, 12, 14, 36, český 123. 40, 51, 66, 73, 86, 92, 120, Dobešovy 92, 142. 123, 124. Dobré Pole 40, 41. Čermná 141. Dobroslavice 142. Červenkov 141. Doloplazy 37. Česká jména osad 140. Domaslav, syn Žibotftv 32. Českomoravská říše 80. Domaslavice 142. Čevisov 142. Domásov 105. Čistotné 24, 25, 36, 37. Domažlice 142. Čižina, potok 141. Doinoradovice 142. Čtvrteii, míra 70. f Drahu! 30, 40, 42. Drslav, ves 57, 124, 135, 112, X>aniel, kníže Haličský 51, 52, — Držek z Hradce 20, z Drž- 53, 54, 55, 62. kovic 87, 92. Darkovice Vel. 47, 59, 60, 132, ( Držkovice 87, 137, 142. 137, 142. i z Dubé páni 127. Desátek biskupský 27, 28, 134. Dubnice 100, 131, 141. Desky: Hradecké, Opavské zem­ Duchoň, minorita 100, 138. ské, Olomucké 98,9*3,158,159. Duchovní řády a řehole 135. Deštná, potok 35. Džbáne© 141. Deštné 141, 158, 159. z Dědic Milota viz Milota. Edelštejn, hrad 77, 83, 89, 94, Děhylov u řeky Opavice a u 95, 124, 145, 159. Pštiny 141. Engelbert, kněz biskup 21. Děrné 103, 104, 107, 111, 133, Einsiedi 58, 159. 141, 152. Ekkardisdorf = Jakartovice 144. Dětmarov 58. Ekrik z Fulštejna (syn llerbor- Dětřich, biskup 105, 107, 108, tův) 76, 89, 99, 108. 111, 112, 153, fojt 50, 98, ko- j Eliáš, farář Hlubčický 62, 130. — 173 -

Eliška, dcera krále uherského Gruéoviee 159, 100. Ondřeje 110, polská, královna Grunt Dolní a Horní 59, 159. česká 120, 123, sestra Václava Gumpert, fojt Hlubčický 09. III. 125. Enklávy, Kečerská 159, Osoblaž­ IXabspurkové 80, 123, 100. ská 159, Slavkovská 31, 32? Hradčany 140. 133, 159. Hanaman, komendor řádu něm.. 115. 131. ITarkaS z Násile 111, 112. Hannš z Děvic 157. Farkašstat 111, 112. Hat 47, 59, 00, 132, 137, 141. Filip Korutauský, arcibisk. Sol- Helembort de Medeviz, man Bru- nohradský 01, 62. Fojt 118, nonfiv 48, de Turri 50, 57. 119, 148, 152, fojt dědičný 29, Henning z Fulštejna (syn Her- 50, 106, 110, městský 71, foj- bortův) 73, 84, 89, 90, 114. tovská práva 70. Henrikestorph 08 viz Jindřichov. Frenštát 111, 112. Heralt z Medelce 108. Friedeberk = Místek 59, 08,112, Herborek, ve3 159. 113. Herbort z Fulštejna, man Bru- Friedland (Frlant) 113. nonův 47, 53, 50, 57, 00, 04, Fiyčovice 08, 158. 70, mladší 50, 84, 85, 87, 114, Fryduše z Lina vy 127. (Traberger) 108,157, z Hlubčic Frydrych Krásný ( Kakouský) 111, 102, 132. 123. Heřman z Brunshornu, velko- Frývaldov 20. převor sv.-Janský 82, fojt Vy­ Fulnek (Fulnecko) 103, 104,105* škovský 108, z Hohenlohe, 100, 107, 115, 120, 127, 133, převor sv.-Janský 91, z Nové 151, 159, 100. Cerekve 101, z Povel ic 157, Fulštejn, hrad 48, 50, 57, 07, Speher, kastelán P.-Ostravský 108, 150, 157, ves — Godfri- 108, z Úvalna 87. desdorť 50, 77, 130, 144, 159. Heřmanice 27, 47. Hermanuvice 05, 137, 159. Gabel 58, 159. Hermansdorf 144. Giselbert, fojt Hlusovský 70. Herold z Opavy 30. Golesinci, Golensici — Golešici 8. Heroltsdorf — Heraltice 142, 145. Golešicko = Holasovsko. Hertice = Heršice 47, 142, 159. Golešín v Lužici 8. Heydolf, arcijahen Opavský 50, Goldzýf 138, 100. 74, 129. Gotfrýd z Emse (Nerase) 08, 80. „Hlava* 24, 25, 30, 37. Groše Pražské 120. Hlavnice 05, 137. - 174 —

Hlinka 68,141, Hory 150. Hlohov (Hlohovsko) 31, 43, 04, Hořina, potok 141. 151. Hospodářství i53, 154, 155. Hlubčice (Hlubčicko) = Lube- Hospody (krčmy) 152. fcK.4ii.ez 11, 10, 20, 21, 24, 20, Hostom 32. 28, 30, 31,42, 40,53, 62, 71, Košťata, potok 141. 72, 74, 77, 80, 84, 88, 80, 00, Hošfálkovice 142. 01, 02, 101, 106, 107, 117,122, Ilošťálkovy 00, 142. 125, 126, 130, 137, 130, 140, Hoštiee Malé a Velké 27, 40, 146, 151, 152, 153, 155, lán 47, 60, 00, 101, 107, 132,137, 154, míra 104, právo 71, 103, 142, 153. 104, 105, 116, 118, 110. Hotzenplotz 145, 116, viz Oso- lílubočee 78, 137. blaha. lilubojaty = JLubojaty 133, 140. Hrábí Hrabství 141. Hluboká, hrací v Čeeliácli 100. Hrabová 113, 158. Hlučín 50, 113, 126, 132, 140. Hrabyně 143. lllusovice 70. Hradec, hrad a město 0—11, Hněvošice 142. 16—18, 20, 21, 30, 35, 36, 30 Hnězdno 14, 20, 111. —41, 47, 77, 84—88, 02, 06 Hod i slav, měštan Opavský 08. -0 0 , 101, 107, 111,125, 141, Hodslavice 142. 151, fara 100, 120, 133, župa Holieudorf 114 viz Bohuehva- 38, kasteláni 33, 42, les 35, lovy. 153, obhradi 20,21,37,38,102. Holasiei 8. Hradec Králové 06. Holasovice 8, 0, 11, 18, 10, 41, Hradiště Uherské 62, 72. 117, 120, 137, 140, 142, 153. Hrady zemské 25. llolasovičky = Crucerdorf 35, Hranice, město 10,27,72,78,151. 30, 114, 115, 116, 131, 136, f Hranice 22, 01, 02, 137. 142, 144. ILanice staré biskupství Vrati­ llolasovsko ~ Holešieko 8 ,0 ,1 0 , slavského a Olomuekého 50. 11, 13, 16, 17,10,20, 21, 22, Hrobníky 20,26. 38, 30, 42, 57, 23, 24, 27, 28, 30- 30, 41, 50, 64, 77, 82, 130, 135, 140, 120, 130. bratři sv. Jana 57, 60, 82, 84, liolčovice 142. 85, 88, zboží 43, 60, 64. Holštýnsko 47, 56. Hrozová 130, 150. Horazd, žák sv. Metoděje 73. Hrudy ně 58. Horenské právo (horenský soud) Hry v kostky a kuželky 134. 72, 73. z Hukesvagu, hrabě 50. Hornictví 26, 130. Hukvaldské panství 50. Hulín 30, 35, újezd 01, l»7. ka, biskup Vratislavský 83, Huzová 36, 37. pievor Ždárský t0, scholastik Hynek Krušina z Lich ten burka Olonmcký 85,8 ta íige, man 112, 124. syn líerbortúv 47, 85, 87, syn llvozd pohraní čiiý 50, 61, 03. knížete Mikuláše 120, syn Ži- llvozdnice, řeka 30, 141. botíiv 32, z Vrolenvecz, man Brunonův 08, 75. CI*abičov 113. Janovice Jaiicstorp 08, 130, Chařová 28, 30, 100, 130, 143. 145, 150, u Ratiboře 58. Cheb 05. Jarkovice 113. Chlebičov 47, 84, 137, 140. Jaromír, kníže 11, biskup 15. 17. Cliomýž 84. Jarouov 124, 135, 143. Chrastělo v 143. Jaroslav, biskup Vratislavský 83, Chřenovice 50, 04, 77, 120, 127, z Moravice 00, z V. lYtrovic 132, 143, 151, zboží 60. 114. 87, 02, syn Drslava na Štitiné. Chuehelná 143. „Jegerdorť* 141 viz Krnov. Chvalikoviee 143. Jemnice (Frýdek) 58. Jenec z Hoblina, kastelán Hra­ •Takart z Opavy 27, 28. decký 62, 64, z Medliče L>7. Jakartice 28, 137, 143. Jeniš z Fulštejna, syn Ilerbortuv Jakartovice 47, 70, 137, 143. 157. Jaktař 11, 43, 45, 00, 133, 143, Jerlocli, farář Jerlocliovský 103, 154, 158, 150. fojt z Osoblahy 112. Jakub, písař 08, syn Jakartňv 28. Jerlocliovicc 103, 104, 107, 133. Jakubčovice 11, 143. Jeseň 50, 60, 159. Janmice 47, 137, 141. Jesenice 27, 141, 100. Jan, Bavor, biskup 23, z Brody Jeseníky, hory 130. 08, cudář Olomucký 57, děkan Jestkovice Ješkovice = Jes- Opavský 132, z Dražil, biskup kendorf 47, 137, 143, 141. 123, farář z Nové Cerekve 120, Jestřebi 150. 132, farář v Pomorčo vících 130, Í Jesek, měšťan Hlubčický 02, syn z Fulštejna (syn Herbortftv) Držkňv 87, syn Závišův 87, 00. 50. Hlubčický 122, z Chřeno- Jetřich z Fulštejna, kanovník vic 92, kaštelán Těšínský 108, 105, ICO. Lucemburský, král český 125, Jetřichovice 106, 138, 143. 126,127,128,156, de Moceren, Ježník hora a osada 141. anistr dekretfiv 131, z Osoblahy, Jičín 151. kanovník Kroměřižský a OIo- Jihlava 72, 73, 81, 151. mucký 75, z Radkova 91, Rom- Jilešovice 143. — 176 —

Jiljí, kastelán Olomucký 57. Karel, napotom IV. 127, starší Jílovec 103, 111 141, 152, 153. ze Žerotína 119, 160. Jindřich, z Brody 68, Debier, Karlsbrun 59. komendor baliny České 115, Kaufhausy či kupecké domy v farář Fulštejnský 130, farář Hlubčicích & Opavě 72, 94, Hradecký 130, z Fulštejna 151. 157, z Jaktaře 133, kníže Mí­ Kazimír, kníže Bytomský 102, šeňský 96, kníže Bavorský 96, kníže Kozelský a Opolský 100, 97, komendor v Hostěhradieích král polský 15, 83. 115, komendor v Holasovič- Kazimíř 44, 58. kách 115, 116, 131, Korutan- Kelč 45. ský 123, 124, 125, král. písař Kerhartice 160. 97, z Lipé 127, 128, z Nemse Keř Matějův 58, 70. (— Emse?) 68,86, Nikelsdorfu, Ketř, hrad a Kečerský statek 60t man Landecký 113, z Opavy 64, 67, 68, 74, 75, 77, 86, 87, 89, z Opolí 158, z Rožmberka 132, 143, 153, 158, 159. 114, 115, soudce na Lobštejně Kladníci (= posádka) 29, 53. 50, ze Střihomě 101, Struz 68f Kladsko 41. Vratislavský 40, 41, 84, 86, Klášter Doubravnický (panenský) z Vrbna, bisk. Vratisl. 83,89, 35, 42, 105, 131, Hradišfský 94, 95, Zdik, bisk. Olom, 19. sv. Štěpána (premonstrátský) Jindřichov = Henrikestorf 130, 17, 18, 20—24, 27, 3 3 -3 6 , 144, 159. 39, 42-45, 47, 70, 77, 91, 97, Jitka, dcera Rudolfa Habspursk. 99, 131, 132, 137, 152, 153, 80, 81, 95, 110, kněžna 14. Kamenecký (cisterc.) 110, Bu­ Jizbičko 159. benský (cisterc.) 23, 44, Mino- Jména křestná česká 142—144, ritský v Brně 126, Krnově německá 147. 131 a Vladislavi v Ratiborsku Jurja, vůdce Daniela ruského 138, v Molebeke (v Minden- 51, 52. sku) 56, Oslavanský (panenský) 33 - 35, 38,43, 48, 65, 66, 89, IrCajlovec 154. 131, 138, Rajhradský (bened.) Kališ 121. 20, v Rudně 70, Sázavský (sv. Kamenec 22, 91, 92, 137, 141, Prokopa) 17, 74, Tišňovský 153, u Nisy 110. (panenský) 38, 39,43,62,131, Kapitula komendorft z Čecli a 138, Třebíčský (beneáikt.) 105, Moravy 115. 133,138, Velehradský (cisterc.) Kaple sv. Jana v Hošticích 99, 27, 28, 31, 35, 47, 56, 60, 70, 132. 74, 109, 117, 118, 132, 133, — 177 —

137, VySněbrodský (cisterc.) 63, Kostely a fary 106, 1 3 0 - 132. Zábrdovský (premonstr.) 33 — Kostelec (Weisskirch) 84. 131. 35, 42,131, 137, 138, Ždárský Košetice 50, 143. (cisterc.) 56, 65, 78, 137. Kouty 140. Klatba církevní 91, 95, 97. t Kozí dol 20, 39, 42, 141. Kletné 160. Kozlí, město a hrad 31, 51, 151, Klezín 44, 57, 58, 60. župa 38. Kliment, fojt z Kujav 103, 106 Kozlůvky — Kozlov 75,130, 143, Klimkovice 54. 156, 159. Klokočov 141. Ko2mice 143. Kiiěžpole 141, 159. Krajina 68. Knížata Česká 13. Krakov (Krakovsko) 40, 51, 53, Kobeřice 34, 40, 137, 143. 101, 102, 109, 121, 151. Koblov 59. Královice 59, 60. Kobylí 141. Královská města 126. Kobylka, potok 141. Království české 68, 95. Kobylník 155. Kratvole 159. Koeov 160. z Kravař, páni 49, 115. Kočim Kotehen 60,63,114,159. Kravaře 30, 40,140, Polské 58. Koenigsberg — Klimkovice. Kravařov 359. Kolonisace 26, 28, 30, 35, 39, Krémařství 29. 47, 49, 50,56, 59, 60, 63, 64, Kresov 32. 65, 68, 100, 103, 104, 105, Kressenbrunn 62. 106, 112, 113, 114, 115, 116, Kreuzendorf — Holasovicky, pře­ Komárov 115, 143, 153. neseno na Holasovice 115. Komendoři řádu německého 132, Krnov (Krnovsko) 9, 11, 28, 38, sv. Jana 43. 39, 43, 45, 74, 77, 84. 89, 90, Komorník — vladař 37, 63. 92, 101, 106, 107, 109, 115, Komorniky 44. 121, 122, 125, 126, 127, 131, Konstance, král. česká 32, 38. 136, 140, 151, právo 29, mě­ Konvent viz klášter. šťané 65, újezd 138. Kopce hraničné 101, 153, 154. Kroměříž 66. Kornice 58. Křestná jména česká 142, něme­ Korutany 68. cká 147. Kostel v Brnutáli 107, Hradecký Křivoklát, hrad v Oecliácli 54. 97, 107, Lateránský (v Římě) Křižan, náměstek cudářův 98. 61, Magdeburský 56, Nepla- Křižanovice 58. chovský 61, Přerovský 19, Vra­ Křížoví- íc i sv. Jana viz řád sv. tislavský 61, 89. Jana. 12 Křípov viz Kkřipov. Lány 18, 155. Křížkovice Cristendorf CO, 115, Landek, hrad 59, 77, 108, 109, 159. 113, 145. Křídová výprava do Prus 54, 55. Lanškroun 96. Kuja\y = Clcmontis villa 103, Lanšperk 96. 104, 159. Lasoviee 58. Kulturní poměiy 148, 149. Lazce Mokré a Suché 141, 159. Kumáni — Plavci 51, 54. Lehnice 44, 125. Kuna, komoří Brněnský 57, ko­ ý Leclisdorf 30, 40, 42, 144. moří Olomucký 69, z Kun Stá tu, Léno koruny české 100. kaštelán Hradecký 84, 89. Leskovec 141, u Frýdku 58, = Kunčice Kunšice u Fulneka Řpaehov 117, u Březové 138. 106, 112, 133, 138, 143, 152, Les miirkrabský u Hradce 72. u Moravice ICO, u Ostravy 58, Lešek Černý 101. u Prudnika 60, 159. Lev, syn Daniela, krále ruského Kunhuta, královna česká 63, 65, 51, 52, 53, z Klobouk, komor­ 66, 80, 81, 82-85, 87,88, 93, ník cúdy Brněnské 138. 95, 96, 129, 138. Levice 33, 34, 39,131, 137,143. Kuňka, dcera Bely IV. 51. Libava 105. Kunětice Suclié 58, 61. z Liběšic, páni 127. Kuneš z Kunčie 105, 106. Libosváry — Lubosváry 37, 1U2. Kunrat, biskup Olonincký 42, Lidheřovice 113. 45,133, z Botenštejna íDurink) Lidměřice 135. 121, z Bruku 101, farář ve z Lichtenburka, páni 137, viz Fulneku 104, z Fulštejna (syn Oldřich. Herbortův) 85, 90, z Prah} Lichtnov 50, 143. 85, přísežný z Fulneku 104, z Linavy 83. kníže Znojemský 15. j Linhartovy 140. Kunrata z Plavče vdova 59. Lipolt, kníže Olomucký 19. „Kupaw 62. Lípová = Lypa 58. Kutnohorské báně 120. Lipovice, les 66. Kuttelberk 59. Liptál = Leuendal = Levendal Iv úzký 58. 56, 57, 68,112, 144, 156, 157, Kyjev (ruský) 40. 159 Kyjovice 78, 137, 143. Liptyíi 86. Kylešovice 143, 154. Lisotice 59, 124, 135, 143. Kytlice 59, 60. Litultoviee 133, 145, 158, 159. Lhota 26, 29, 50. I^agnov 159. Lhotka 141, 159. — 17'J -

Lobenštejn, hrad Cvilín 11, Manský sstupek 108. 49,50,65, 77, 92, 98, 140,144. Markéta, abatyše u sv. Kláry Lobenstejn, ves ~ Uvalno. 123, královna česká 39, 62, Loděnice 141. sestra Václava II. 124. Lohen, měšťan Opavský 69, 101. Markvart, komoří český 57, 87, Loncovice 44. z Násile 92, 98. Louka 59. Markvartovice 59. Lovčí 37. Marold, měšťan Opavský 36. Lubenské opatství 44. Matějovice Matliesdorf 67,145, Lublice 143- 157. Lubojaty 107, pán 155. Matějův Keř 70 ý Lubomiřice 30, 40, 42, 143. Matouš z Černé Hory 85, z Ile- Lubří 32, 58. menhusen 68. Lubuša, les 9.), 92, 136. •f* Matyšovy 140. Lučky 27. Mečislav I. a II., kníže Opolský Ludměřice 124, 143. 40, 41, 43, 44, 83, kníže Tě­ Ludolf z Násile 85. šínský 102, 108, 153. Ludvíkov u Cigenalsu 58, 61, Mcdlice 1*0. u Vrbna 59. *f* Medlič, hrad 158 Lukavec 104, 143. Médovi na 152. Lupin, opat Velehradský 69, 70 Metoděj sv. 8, 12, 72. Lupold, kastelán Magdeburský Mikolajice (enklava) 159. 33, komendor něm. 115. ý Mikolajovice Mikulovice u Luptyň = Lubotyň 64, 143. líhibčic 35, 39, 115, 131, 136, Lutyně Polská a Německá 114. 143. Lužice 46. Mikuláš, farář z Děrného 103, 104, kastelán Osvětimský 108. >Aadaři 13, pomadařené jméno 1. kníže (syn Přemysla Ota­ 112. —,—kara — II jI 63 66 — , 7ň. — , 79 80 Magdeburk 117, 118, 119. 87, 88, 89—99,100, 101, 102, Magdeburské právo 68, 91, 117, 107, 110, 11 i, 120, 121, 122, 118, 119, 150. 124, 126, 127, 139, II., kníže Makov 38, 58. 127, 128,129,131,156, z Lies- Mankovice 160. ny 157, man Brunonftv 85, z Manové knížecí 60, kostela Olo- Nisy 101, ze Štablovic 157. muekébo 47, 56, 67, 85. Mikulec, cudář 98. Manské desky v Kroměříži 98, Mikulovice = Niklasdorf u Cuk- 157,158, právo 28, statky 156, mantle 61 srv. Mikolajovice. zřízení 30, 67, 103, 156. Milada, kněžim česká 13.

12* Milic, řeka 20, 21, 24, 46, z Ce­ f Mošťno ™ Muschen 157. tova 103, 104. Mrakota z Kravař 69. Miliče osada 58. Mýto, Bruntálské, Hradecké 97* Milota z Benešova, později z 105. Kravař neb z Dědic (z Kvasíc?) 49, 02, 64, 65, 69, 79, 81, 85, Hlubčicíeh 9, 18. 87, 96, 102, 117, 130, farář Na horách 27. Prudnieký 130, z Násile 98, Nájezd tatarský 138. •soudce z Opavy 34, 37, syn f Napsdicary 30, 40, 42. Vokův 57. „Nářez" 24, 25. Milotice — Milotendorf 50, 100, Násile, hrad 53, 77, osada 137, 143, 145. 141. Milostovice = Milliostoviee 11, Nekázanice — Osterwitz 143. 56, 65, 78, 137,140,143, 154 Nemodlínsko 159. Minoritě 34, 69, 86. Neplachoviee 11, 107, 115, 131, Miroslav, cudář 98, z Piště 69. 136, 143. Míšen 48. Německá jména osad 144. Místek 38, 151. Německý řád 35, 57, 61, 90, 92, Míry (vůbec) 70, polní 155. 115, 116, 125, 131, 132, 136. Mladotice = Mladotsdorf (Mla- Nisa 89, 94, 151. decko) 47, 137, 143, 144. „Nocleh" 24, 25, 33, 36. Mlynářství, mlýny 153. Nové město viz Vítkov 104. Modlejovice 20, 37. Nový Jičín 105. Mohučský arcibiskup 81. Mojmír, kníže moravský 13. Obchod 152, obchod solný 151. Mokré 131, 141. Obilí 155. Morava, země 12, 13,14, 19, 24, Odpustky 107. 54, 55, 59, 80,81, 86, 92, 96, Odra, řeka 20, 24, 46, 51, 53, 125, 126, 128, 129, 156, 158, 58, 59, 67, 77, 108, 109, 113, 159, 160. 114, 158, 159. f Morava, ves 97, potok 141, 151. Odry, osada 105, 141. Moravice, ves 141, řeka 24, 27, „Odřivous" 82. 31, 32, 90, 117, 158, 160. Ofka, kněžna uherská 17, 21. Morávka 141. Ohrozimka, potok 141. Moravské hranice 15, 44, 58, Ochoz 154. markrabství 22, 23, 24, 32, Olbram, bratr Lupolduv 33, z 34, 35, 36, 41, 80, 93, pole Petrovie 87. 79, 80. Oldřich z Boskovic 127, de Hoen- Mosty Dlouhé 60, 159. puch 48, 64, kníže český 14, — 181 —

knížete Korutanského syn 33, 79, 91, 99, 110,121, 123, 132, kníže Olomucký 20, z Lichten- 133, 138, komenda německá bitrka 10:5, 104, 112, 123, 127, 136 (posloupnost komendorů, z Linavy 8% 90. komendoři v Holasovickáeh, Oldřisov 23, 33, 34, 30, 40, 47, Krnově, Neplachovicích, Opa- 53, 137, 143, újezd 21. vici), sv. Jana řád (velicí pře­ Olomouc, město a hrad 18, 22, vorové) 135, 136, klášter sv. 20, 34, 30, 37, 45, 54, 7G, 81, Kláry 110, 121, 123, 133, 138. 82, 85, 95,102, 110, 111, 117, Opavští měštané 30, 44, 62, 72, 121,125, 120, ciida 10, 11, 24, 93, 94, 118, 119, 153. 41,42,51,81,85,110,139,159, Opavské městské právo 70, min- kapitula 48, 75, 9(5, knížetství covnictví 73, míry a váhy 70, 15, 10, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 78, 152, národní poměry 139, obhradí 38, proboštství 129. osadnictví 63, školy 138, skla­ Olomucký biskup (ství) 133,134, diště 109. 137, 156, kostel 18, 19, 31, Opavský sněm 57, 58, 61, 121. 36, 46, 47, 55, 5G, 57, 58, 67, Opavice, osada 57, 115, 131,136, G9, 91, 9G, 130, 15G, 159. 141, řeka 18, 21, 22, 49, 51, . Olovo 72, 152. 52, 59, 65, 77, 90, 113, 114, Ondřej z Benešova neb z Kravař 141, 158. 46, 49, 51, 52, 54, 98. Opolané 8. f Ondřejovice 30, 40, 42. Opolí, město 40, 102, knížata Ondřejovice u Cukmantle 58, Gl. 10, 21, 24, 38, 44, 46, 48, 57 Opava, město 9, 11, 21, 22, 23, - 6 0 , 77, 8 3 -8 5 , 94, 102. 27—34, 39,40, 41, 44, 45, 47, Ort (= 15 grošů v) 120. 51—57, G8, 70, 72—75, 77, Osoblaha, město 24, 31, 32, 47, 78, 90, 91, 94, 97, 99, 101, 48, 53, 60, 64, 67, 74, 77, £5, 102, 106, 107, 109, 110, 111, 106, 108, 126, 127, 130, 141, 115, 117, 118, 121—12G, 136, 145, 146, 151, 156, 159, řeka 141,145,150,151,152,155,157. 18, 24. Opavsko 9, 33, 39, 42—46, 48, Osoblažsko 9, 46, 48, 51, 55, * 51, 55, 56, 61—G4, 66, 70, 77, 56, 67, (58, 76, 112, 130, 157. 78, 81—84, 86- 88, 89, 90, Osterwitz — Nekázanice 141. 92—99, 102, 109, 111, 114, Ostrava = Ostravice, řeka 10, 116, 117, 120-129, 135, 137, 58, 59, 67, 108,112,153,159, 139, 142, 147, 149, 150, 154, potok 141. 156—160, děkanství 43, fara < řstrava Mor. — Bruneswerde 59, 35, 132, hranice 33, 43, kníže 68, 77, 82,108, 109,113,133, 89, 96, klášter minoritský 74, 141, 151, 156, 158. — 182 —

< ixtrava Polská 38, 58, 77, 108, Petřetín 59, 143. 109. Petříkovy 143. „Ostrev" 127, 128. Petřkovice 143. Ostřihom 14. Petrov 159. Ota Braniborský 80, 82, 92, Petrovice Vel. 59, 60, 68, 143, kníže Brněnský 17, z Livonie 158, 159. 08, z Ratiboře 27, Sličný, Piastovci 14, 79. kníže Olomucký 10, 22. Piskořov -= Piskerstorph 68,145, Otice 109, 154. 157. Otík Oerný 18, 19, III., kníže Pišf 31, 40, 47, 59, 60, 137, Oloiu. 19,20, z Lina vy 89, 90. 140, 141. Otmuchov 41, 95. Pivo, pivovar 152. Ovsiítč 59, 132, 137. Plesná 56, 65, 78, 137, 141. Ozěl, syn Hrdětňv 20. PlSť 11, 56, 65, 78, 137, 140, 143. I^adova 75. Plumlov, hrad 124, 126. Panská města 120 Plumleinsdorf = BHmsdorf 145. Papežové: Alexandr VI 61, Ho- Podvihov 78, 137. norius III. 31, Innocene IV. Pohanství 13, 14. 45, 47, Jan XIII. 13, Jan XXII. Pohoř 160. 123, Kliment IV. 74, Řehoř Pohořálka 159 viz Skrbefi IX. 32, 34. Pohraničný hvozd 59, 61, 63. Pardus, komoří Oloinucký 57,91. Poláci, Polané 8, 9, 14, 15, 18, Paskov 59, 112 113, 156, 158. 32, 52, 53. Pastýř (kobylník) 71, 149, 155. Polák Martin z Opavy, arcibisk. Pavel, knížecí písař 122, syn Hnězdenský 74, 75 Jindřicha z Jihlavy 103. Polanka 141. Pavlovice Německé 59, 60, 159. Police, město 96. Peněžnictví české 120. Polomec, služebník Oldř. z Lich- Perehtold, Brunonův man 47, z tenburka 104. • Emse 08, fojt v Kreuzeudorfě Polom Pustá 27, 36, 40, 78,107, - Holasovičkách 110, ze Šo- 133, 137, 140, 143. 155. nova 101. Polsko 14, 40, 55, 57, 86, 109, Petr z Děvie 157, fojt 104, osobní viz též Slezsko. lékař Brunonův 85, z Rožm­ Pomorčovice 59, 60, 130, 143. berka 122, 149. „Porubá** ( Kod) 29. Petra sv. kostel v Cerekvi 111, Porubá == Pelhřimov — Pilgrims- v Jaktaři 133. dorf 133, 141, 145, 157, 159. Peterswakle 68, 145. „Poruka44 25, 14w. — 183 —

Posutiee 143. Přemek Opavský 122. Potěkrby — Dittersdorf 59, 60, Přemysl, kníže Opolský 83, mar­ 114, 115, 130, 140, 145, 159. krabí moravský 32,33, 34,35, Povelice (Horní a Dolní) 68, 36, 38, 39, 42. 76, 156, 159. Přemysl Otakar I., král český Povoz 25. 22, 23, 24, 26, 30, 31, 32. Praděd = Sněžka, hora 83. Přemysl Otakar II., král český Praha 13, 16, 19, *20, 35, 36, 44, 46, 48-51, 54-58, 60, 40, 42, 66, 74, 76, 81, 82, 88, 61, 62, 64, 65, 69, 70, 72. 75, 93, 126, 127. 76, 7 8 - 81, 84, 8 7 -9 0 , 96, Prandota, biskup Krakovsk5r 55. 99, 103, 111, 113, 122, 127, Právo magdeburské 30 \ iz Mag- 151, 153 deb. právo, manské 28 viz Přemyslovci 13, 14, 48, 80, 121, man, městské 31, 73, mílové 122, 123, 128. 31, německé 24, 26, 28, 30, Přerov 128, 129. 35, 39, 50, 113, 152, vodní Přerovský kraj 10, 11, 20, 21, 153, zemské 47, 63, 64, 94. 27, 81, 85. ' Právní poměry 147—149. Převoz = Přívoz 59, 109. Prokop sv. 71. Převozníci 109 Prosimír, lovčí 30, 37. Přibyslav z Děvic. 33. Prosměřice 143. Psanci 84. Prostějov 24. Patina, řeka 20, 46, 51, 52, 60, Protiven, komoří 85. 114, 141, Suchá, osada 141. Provazec — prut, Hlubčieký, Pudlov 58. Opavský, Znojemský 155. Puirand. písař Opavský 34. Provincialis (úředník bisk.) 157. Purkart, písař Opavský 28. Prudina 32. Pustějov 143. Prudinka 58. Prudnieko 60, 61, 63, 64, 103, f Rabendorf - Rábov 50, 100, 114, 159. 145. Prudník — Nenstadt 32, 38, 59, Račice, hrad 126. 60, 63, 77, 114,115, 122,126, Radim 140, 143- 130, 141, 145, 149, 151, 159. Radoslav z Heraltic ;>7, z Hostie, Prudník, řeka 32, 46, 141. arcijahen 21, 27, 29. Prusinovský Vilém, biskup Olo­ Radotín 140, 141. mucký 160. Radslavice v Opolsku 48, 57, 58, Pruské Slezsko 60. 60, 143, 156. Prusy 54, 68, 121, 132. j Raduň 143. Předbor z Děvic 33. Rakouské země 48, 51, 55, 79. — 184 —

Kakov 59, 143. Rudoltice = Kudolveswalt 56, Rázová 50, 100. 130, 144. Rastislav Miebajlovič, bán Ma- Rupert, syn Vokův 57. čevský 63. Kusín 143, 159. Ratiboř, kaštelán Hradecký 38. Ruský nájezd 51—54. Ratiboř, město 41, 44, 55, 95, Rybolov 153. 122, 143, 151, župa 38, 43. Rybníky 153. Rej víz 12, 58. Rektor skol 71. ifcád sv. Jana 20, 21, 24, 25, Renfridestorph = Třemešná. 26, 34, 35, 42,43, 60, 64, 77, Robert, biskup Olomucký 27, 90, 91, 98, 117, 124, 130, 139. 29, 33, 34, 45. Řemesla 152. Robota panská 106, zemská 25, Kepiště 58. 27, 28, 33, 34, 36, 37, 147, Řím 61, 86, 107. 14*. ý Rod Krotendorť — Cliařová í*»ádek 47, 137, 142, enklava 144. 68, 76, 130, 157, 159. Rohov 143. Sedání — turnaj 94. Kohozany 140. Sedlice Nové 141, 154. Roman, syn Daniele, krále rus­ Sedlničtí z Ccholtic 49. kého 51. Sekovský biskup 82. R o h o v c ů v rod 103. Semislav, zeman 21, 23, 30, 35, Kosice u Hrna 80. 39, vdova jeho 41, újezd 9f Rostislav, kníže moravsky 12. 35, 42, 105. Kotinhurk, kaštelán Landeeký Seraz, hrad 102. 113. Selíc nborn 145. Rovné 142. Sclionenstein (brad Životský) Rozhraní mezi Opavskem a Opol- 145. skem 24 j* Sehwarzendorf 50, 100, 145- Rozum ice 143. Sibodesdorf viz Životice Horní. Hudcíi, hora 27, 31, 47, 49, 90, *j* Sidelpercli — Vejbovice 97,145. 136, 137, 141. *j* Sifridesdorf — Žibřidovice 145. Kudi^ier, fojt Hlubčický 85, ku­ Skladiště = kaufhaus 111. pec 28, 29. Skoro pisci — rychlopisci 73. Rudná cesta 27. Skorotín 91, 143. Kudolť Habspurský, král římský *[• Skrbeň Pohořálka 103,160. 79, 80, 81,86, 88, 92, 95, 97, Skřipec 60, 159. 102, kníže Rakouský 122, 123, Skřipov 99, 143, les 72, 78. syn Rudolfa Ilabspursk. 80,81. Skveř z Násile, cudář 69. — 185 —

.-'Slatina 12, 101, 141, 160. Stripir Vilém, fojt Opavský 69. Slavibor z Vršovic 57, 98. Studium generále minus 74, 75. Slavičín 57. Svatobor, knížecí fisař 98. Slavíkova ves 30. Svatoň z Děrného 104. Slavkov 36, 40, 45, 56, 57, 67, Svatoňovice 144. 133, 136, 141, 141, 154, 157, Svatopluk, kníže moravský 12, 159, les 35, 47. kníže Olomucký 18, 19. Slezsko = Polská 18, 19, 23, Svatoslav, měšťan Opavský 98, 30, 31, 40, 41, 45, 110, 111, veliký kníže ruský 51. 119, 121, 122, 151, 152. Světov Něm. a Pol. (Wette) 114. Slezská knížata 89, 125. S vino v = Schonebrune 65, 137, Smíchovy = Smedisdorf 35, 39, J44, 145. 115, 131, 136, 144. „Svohodai; 25, 36, 37. Smil z Bélkova 56, 57, z Lieli- Svobodné panství 63. tenburka 103, kastelán Pře­ Svobody města Opavy 101. rovský 57, vladař Hradecký Sudice 144. 36, 37. Sudík, inan Brunonuv 86. Smilovice 144. Sudimír, komoří moravský 57. Smolkov 144. Sudoměř (Sudoiiiírsko) 40, 54, i* Sraolrcviee 98 viz Vávrovice. 102, 109. Sobek z Jílovce 104. Snelemvalde 58. Solnici v Opavé, solné lávky Suclidol 141, 160. 109, solný obchod 85. Suché Krupty 79. Sosnová 141. Suché Kunětice 58. Soud krajský 37, menší 37. Such omast* 145. Spytihněv, kníže český 15. Sukovice 102. Stachovice 159. Sul kov 59. Stalsdorť 110, 145 viz Štalile. Stanimír z Děrného 104. | Řamařovice 59, tlil, 124^ 132, Stařic 68. 141 ^ Steinbach, potok 105, 112. j Šebíř, biskup Pražský 15, 16. Steven, měšťan z Opavy 36. Šelih, služebník knížecí 104. Stěbořiee 27, 31, 40, 47, 133, Silherovice 59. 137, 144, 154. Šimliorn = Schonborn 59, 124, Stěborsko (hofmisterství) 65, 69, 135, 145. 74, 109, 117. Škola lllubčická 71, 139. Stibořice 144. Školy městské, farské, klášterní, Straduna, řeka 24, 46. latinské, slovanské, scholastik Stracliota, purkr. Hradecký 98. 73, 74. Škroehovice = Skorocbovice 143, Trutvín z Hněvošic 98, z Lublic Šonov 44, 56—58, 60. 92, 105. Špachov jinak Leskovec = Spa- f Třebenovice 110. tendorf 50, 145. Třebíč, hrad 126, klášter viz Štabloviee = Stebilsdorf 133,145, kláštery. 157, 159. Třebom 140, 144. Štahle 160 víz Stalsdorf. Třebovice 144. Štěpán, král uherský 14, z Med- Třemešná — Renverdestorp 56, lova 26, 28, 30, 33. 57, 68, 130, 141, 144, 157, Štěpánov 23. 159. Štěpánovice 64, 144. Turkov 31,40,47,137, 140,144. Štěpánkovice 113, 144. Tvoikov 58. Šternberk 90. Tyelman, fojt v Děrném 104. Štítína 91, 92, 154. Tyl z Krakova 101. Štíty 58. Štýrsko 48, 51, 68. Uherský Brod 151. Uhleřov 159. Taidink 116. Uhry 40, 48, 51, 62, 73, 75. Tataři 9, 39-42, 44, 45. Ukázka z řeči české i německé Těchanovice 144. 149, 150. Těšín (sko) 38, 43, 108, 1(9, Ulman z Linavy 157. 112, 113, 151. Ungersberk, brad 126. Těškovice 78, 137, 144. Uničov 30. Těšnov 58. Tísek 141. ťjblo 142. Tisovice 32. Újezd 57. Tlustomosty ( původně Tlusto- Utěchoviee, věnný statek krá­ masty) 38, 51, 59, 60, 68,140, lovny české 63, 85, 87, 96, 158. 144, 156, 159. Tomáš, minorita 100, 113, Vra­ Uval no Lobenštejn ves 39,45, tislavský biskup 61, 83, 95. 100, 106, 107, 114, 131, 137. Tomnice 55, 57, 60. Tovíř 36, 37. Vacanoviee 37, 97. Trhy 98. Václav sv., 13, 73. Trmantice 144. Václav I., král český 32, 33, Trnava 102. 34, 35, 38-44, 40, 47, 48, 54, Trnávka 37. 65, II., král český 80, 81, 82, Trója, potok 141. 92, 93, 95, 96, 97, 100—103. Troppau viz Opava. 109, 110, 111, 117, 120, 121, 123, 135, III., král český 110, Viktor, syn Bludův 36. 120, 121, 123,132, 151, mistr, Vildengrund 59, 60, 159. knížecí písař 07, 99, Olomucký Vilém, volený biskup Olom. 45. kníže 19, syn kn. Mikuláše 126. Vinand, měštan z Opavy 36. Valdenburk 58. Víno 152. Valentin Ratibořský 122. Vintíř, měštan Opavský 93. Války Čechův s Němci 15, s Viola Těšínská, královna česká Madary 13, 14, 62, Přemysla 121, 122. s Rudolfem 79, uherská 75, Vítek z Hněvošic 98, kaštelán česko-polské 14, 16, 18, 19. Hradecký 26, 29, 30, z Lublic Valšov — Kriegsdorf 160. 105. Vaiteř z Lúsotic 90, 101, přísežný Vítkov, město 105, 106, 111, z Fulneka 104, ze Závišic 126, 133, 144. 101, ze Zubřic 90, 101. Vítkovei 79. Valtěřovice 138, 144, 159. Vítkovice 59. f Vartnov 50. Vízeň 159. Vasilko, bratr Daniele krále Vladěnín 140, 144. ruského 51. Vladimír, kníže Olomucký 20, Vávrovice 11, 98,124, 135. 144, 21, 22, 23, 153, svátý, kníže 154. ruský 51. Včelařství 155. Vladislav Jindřich I., markrabí Vejlioviee viz Sulelperch 144. moravský 22—30, 31, 139, Velehrad 12, 33, 42, 62, 73 viz II., markr. mar. 30, III., mar­ kláštery. krabí mor. 44, kníže (později Vencuch z Vladěnína 92. král) český 20, kníže Opolský Vendové 119. 40, 51, 52, 53, 55, 56, 58, 83, Vernhart, dvořan 28. 84. Věnné právo 39. Vlaštovice 31, 40, 144, 156,159. Vernartice =- Vernhartice 28, 29, Vlčí jámy 70, 155, 39, 124, 135, 144. Vlk z Násile 87, 98, l i l , 112, Verner, kanovník 85, S7, 88, srv. Farkaš. 96, 129. Vlkovice 144. Ves Stará 158. Vodka 141. Veveří, hrad 42, 65. fVogendrysel, hrad Prud nicky 77 Vídeň 51, 65, 80, 82, 110, 151. Vojanoviee 63, 102, 107, 111, Vidnava 89. 132, 144. Vikard z Polome 100. Vojna bavorská 61, 62, na Opav­ Vikštejn — Vítkenštejn, hrad sku 48. 105, 144. Voj novice 58. - 188 —

Vojslav z Her<ic, zeman 69. Wytclienau viz „Vítkov“. Vojtěch sv., biskup Pražský 14, 93, z Bruntále 36, probošt Xábelkov 58. Doubrav nicky 42, z Medlova Zábřeh 141. 33, 35. Záštit, velmož 69. i* Vojtovice 144. Zátor 141. Vok, bratr Beneše na Bránici Záviš z Falkenštejna 79, 87, 88, 87, kaštelán Hradecký (syn 93, 96, 100, 101, kaštelán z Bořutův) 34, 36, kaštelán Ve- í Olomouce 29. verský 29, z Kravař 84, 87 Závišice 146. —92, 99, 100, 127, podkomoří Zboží zpupné v Matějovicích 76. 33, z Rožmberka 61,63, 64, 77, Z by slav z Bohuslav ic (z Kravař) 103, syn Drslava na Štítině 92. 98, 102, z Kout (bratr Voka Vráclavek 144. z Kravař) 87, 90, 91, 92. Vratimov 58. Zbyslavice 144. Vratislav I. a II. knížata čeští I Zdeslav ze Šternberka 158. 13, 74, kníže Oloímický 16, I Zlatníky 11, 56, 137, 140, 154. 17, město 13, 14, 40, 55, 72, Znojmo (Znojemsko) 24, 62, 82* 95, 118, 119, 124, 125, 145, Zřízení hradské 10, městské 70. 151. 1 Zubřice 144. Vratišovy původně Vratišov 140. Zvoník 71. 144. ý Zwenser 113. Vražné, osada 27, 141. Vražný, potok 27. 2£ibřid Barut na Landeku 98, Vrbice 58. 108, fojt Krnovský 50, 59. Vrbka 141. *j* Žibřidoviee 64, 113, 132, 137, Vrbno 59. 153 viz 8ifridesdorf. Vršek Přibyslav, zet Curoldův 50. I Žiliard, královský lučištník 98. Vršovice 21, 26, 135. Žimoroviee 144. Vřesina 70, 141. Žitava 40, 82. Vřesinka 137. Živnosti 152. Všebor z Náměště 85. Životice Žibotiee, Dol. 144,157, Vysoká 142, 159. 159, u Fulneku 160, Horní — Vývratné 97. 8ibodesdorf 47, 50, 99, 107, Vyšehrad 46, 73. 131, 137, 144 Výškoví ce 154. Žopovy 140, 144. Župa ka štelanie. W lm ensten— Fulštejn, ves 144. Župan = kaštelán 37. Wokendorf (Jelení) 100,144,145. Opravy.

Str. <>. řádek 1. ctí vábila místo vabila

» lib ti ——• tf Moravané ♦t Moravané „ 10. r 22. ii 1198 11 1193 3 0 . n r — '• 11 vsi: ti vsi, n 3 5 . „ 21. n 1238 n 1228

»» 3 5 . dole 11 Denkřchriften n Denliscliriften » 47. „ 2 :5. ’t který ti který

v 53. , i i . ti do města 11 do městu n 78. . 25. ti 1277 » 1377

tt 87. *!■ 11 11:1 Hranici 15 nu Hranici tt 92. „ 10. tt sně 1110 vniků, tt sněmovníku n. 9 3 . * 14. ti Opavsku 11 Opasku f|1 9 * « 95. * I- 11 1 onias tt Tomáš 95. „ 211. n neznáme, ti neznáme ti 9 9 . 1 11 jsou zřízení 11 jest zřízení tt 165. „ 21*. ti třetiny 11 třetinu učiněno učiněno n 117. n 1 « - 11 » tt 119. ti ‘>8 ti jejž Karel It jenž Karel L26. statutem statuten ti 2. poz. 11 V r? 137. tt Janmiee n Jamice •> ti 143. 11 ó* ti ti Chřenoviee ti Chřenovee Jaronov ice 11 143. * 6 . t, tt Jaronov >1 tt 159. kil poznáme*e 4. dodej Piskořov. P ř e h l% e d důležitějších prací k dějinám celého Opavska.

(Pořádkem letopisnvin.)

Sehwoy. Topographie Máhrens. Wien 1704. (Jen pro enklávy.) Kneifel. Topographie des k. k. Antlieiles von Schlesien I—IV. Brunu 1804. (K enklávám nehledí.) E n s Faustin. Ueber das fruhere Verhált- nis des Furstenthums Troppau (s dodatky od Dobrovského). Prag 1827. Das Oppaland I—IV. Wien 1835. C h ni e 1 e n s k ý1) Josef. Manství česká 1832. Časo­ pis česk. mus. Boček Antonín. Máhren zur Zeit Rudolfs I. Prag 1835. — Codex diplomaticus Moraviae 1.—V. 1830. (Diplomatárem někdejší příslusnosť Opavska k Moravě nezvratně dokázal.) Palacký Frant. Archiv česky 1840. — Dějiny národa českého v dechách a na Moravě I.—XII. 1848. Volny Řehoř. Die Markgrafsehaft Máhren^ VI. 1842. (Jen pro enklávy.) Kirchliehe Topographie von Máhren 1863. (Týče se celé arcidiecese Olomucké,

*) Píše Krfiov. — 191 - ledy také celého Opavska, vyjma Cukmantelsko a Prud­ nicko.) Šembcra Alois. Staré desky zemské i manské v Moravě i na Opavsku 1846. (Časopis eesk. musea.) Hranowitzer. Der Besitz der Olmutzer Kirche in Prcuss.-Schlcsien 1853. (Schriften der histor. stat. Section der mfdir. Ackerbaugesellschaft V.) D’ Elvert Christian. Troppau und Jagerndorf —|- im Rechtsverháltnissc zu Mahren 1854. (Týž má veliké zásluhy o c. k. mor.-slezskou společnosť zemědělskou, jejíž historicko-statislieká sekce vydala veliké množství jeho knih obsahujících hojné prameny k podrobným dějinám Opavska.) Tiller. Zur Geschichte des Landrechtes von Jagerndorf und Leobschiilz. — Beitráge zur Geschichte von Troppau. 1856, hist. st. Section IX. — Tiller jsa úředníkem zemským v Opavě pilně sbíral po panstvích a všech listiny a první prozpytoval archiv zemský, z něhož také sestavil první regesta pro dějiny Opavska, chovaná v archivu zemském. Do kalendáře jakéhosi po němečku psal o hradě Gvilíně a o pobytu královny Kunhuty na Hradci. Dudík, Dr. Beda. Des Flcrzogthums Troppau eheinalige Stellung zur Markgrafschaft Mahren. Wicn 1857. — Dějiny Moravy I —IX. Praha 1871. Lepař Jan. Za jakými příčinami a kdy bylo Opavsko i Krnovsko1) od Moravy odtrženo a ve Slez­ sko vtěleno? 1860. — Zřízení zemské v knížetství Opavském a Krnovském v 15—18. století 1865 (Čas. česk. mus.). — Beitráge zur Geschichte Schlesiens, 1862—3 v „Troppauer Zeitung*.

*) Píše též Krnovsko. 192

Spatzier. Der Streit um den JSgerndorfer Bur- gerwald. 18G2. Zásluhy tohoto muže o dějepisectví zakládají se na velikých jeho sbírkách listin z okolí Krnovského, kteréž se chovají v museu Brněnském. Kreuzinger. Chronik der alten und neuen Zeit Troppaus 1862. (Letopisné zprávy z 18. a 19. století jsou cenné.) Stellwag Frydrych rytíř Carion. Gedenkbuch Freudenthals. Freudenthal 1803. Thom. Kriegs-Chronik, umfassend die Schičk- sale Freudenthals im Jahre 186G. Freudenthal 1867. Peter Anton. Volksthumliches aus Schlesien. Troppau 1867. — Schlesische Burgen I. Svoboda Leopold rytíř z Fernova. Die Herren von Fůllštein. Notizenblatt 1868. V „Památkách arehae- ologiekých" uveřejnil také nějaké články. Nejznameni­ tější jsou hojné jeho stati geneal. o šlechtických rodech na Opavsku i Téšínsku osedlých v Naučném Slovníku. On první jakožto přední znalec archivu zemského sestavil pro statky v deskách zapsané posloupnost držitelů, čímž jest původcem vědecké historické topo­ grafie, jakož to i z Krulichova spisu: „Darstellung des Bezirkes Troppau 1868“ patrno. Richter Eduard. Zur Geschiehte der Dorfer in der Enklávě Hotzenplotz. Notizenblatt 1868, 1870, 1884, 1885, 1886, 1887, 1888. T ram pler Richard. Die Herren von Kravař. 18G8. Notizenblatt. Kopetzký. Zur Geschiehte und Genealogie der Přemysl i dischen Herzoge von Troppau 1869. (Archiv fůr ost. Gesch. XLI.) Regesten zur Geschiehte des Her- zogthums Troppau 1061 —1464. Tamtéž XLV. 1871. Z ukal Josef. Přemyslovci na Opavsku 1871—5. Zápisky Opavských dominikánů. Kriminální příběhy. Pan Pertolt Tvorkovský a Opavští Kolartové (vesměs v Op. Týdenníku.) — Příspěvky k dějinám domácího řemesla 1877 v fiasopise Mat. Mor. Besitzungen máhr. Klóster im Oppalande. Mittheilungen aus der Troppauer Museumsbibliothek. Rathsherr Hans Gttnther und die Troppauer Zlinfte (v programech c. k. realky Opavské). Kromě porůzných drobností historických v Op. Týd. na př. o Jamnici, Kamenci uveřejněných sebral znamenité snůšky k podrobné topografii města Opavy. Zásluhy Zukalovy o dějepisectví Opavské zakládají se hlavně na neiirnorné práci, s jakou desky zemské Krnovské a Opavské, těch asi 8 knih, též nejstarší knihy pfthonů opsal a je badatelům přístupny učinil. Kéž by se od­ hodlal, tyto opisy vvdati na veřejnost! Nassl Jan. Zuř Geschichte des Troppauer Gym- nasiums. 1871. (Progr.) Vašek Antonín. Výklad slovanských místních jmen na Opavsku. 1872 (progr. c. k. gym. Op.). Biermann Gustav. Gescliicliteder Ilerzogthumer Troppau und Jagerndorf. Troppau 1874. Stran 690. Nákladem zemského výboru. (Počíná dějiny Mikulášem I. i odkazuje pro dobu nejstarsí k Dudíkovi.) Prásek Vincenc. Geština na Opavsku 1873. (Progr. slov. gym. Olomuckého.) Češti spisovatelé z Opavska 1875. (Dodatky k Jirečkově rukověti, Komen­ ský č. 48.) Záhady mistopisné 1881. Komenský. (Opav­ ska se týkají průkazy, že Friedeberk a Bruneswerde jsou Místek a M. Ostrava.) Proměny na severních hra- v nicích moravských 1879. (Cas. Mat. Mor.) V Opavském Týdenníku od r. 1875—1883 kromě drobnějších snůšek, jako zvonaři v Opavě, Ronové z Leskovce, dědiční 13 mlynáři, dědiční krčmáři a jiných ještě více uveřej­ něna pojednání: Královna Kunhuta na Hradci. Vart- nov. Bobrovniky. Jan Čapek ze Sán. Bernart Bírka z Násile. Kravařský pán, co dělal zlato (alchimista Sudi- voj Skorkovský). Krvavé hody ve Zlatnikách. Na pan­ ství Fulneckého proboštství. Benediktinské proboštství na Březové. Na fojtství Opavském 1. 1681. Všehochut z cest po Opavsku rak. i pruském (historicko-topo­ grafické snůšky). Z Bohumína na Frýdek do Místku (prokázáno též, že Barutswerde a Jemnice jsou Bo­ humín a Frýdek). Rodáci z Opavska a Těšínská. V Osvětě: Ústavní boje o češtinu na Krnovsku. V pro­ gramech česk. gym. Opavského 1884—1890: Opav­ ské právo hejtmanovo čili „roky*. Nález o sedlákuom odpuštěníe braní. Osady zaniklé a někdy pusté na Opavsku. Křižovníci zákona Matky Boží na Opavsku. Svobodný dům někdy hrabat Vlčkův v Opavě. Nápisy ve Slezsku. Překlad s výkladem na dílčí listy knížetství Opavského 1377. V „Troppauer Zeitung" 1883—1891 kromě jiných: Der Name Troppau. Minoritenkloster. Johanniter. Troppauer Buchdrucker. Die Bader. Schulen in Troppau bis 1632. Der Piltscher Fund. Troppauer Papiermúhle. Miillerinnung. Kaminfegerzeehe. Dasgrosse Mittel. Die beiden Schuhmacher-Zechen (deutscher und bohmischer Schuster). Die Goldbergwerke in Zuck- mantel (recense Petrova soujmenného pojednáni). Die keltischen Konigshofe in Schlesien. (Úvaha o páně von Keltschově spisu soujmerném.) Prudnicko příslu­ šenstvím někdy moravským 1891 v Čas. Mat. Mor. Vlastivěda Slezská: 1. Podání "lidu 1888. iL 1. Histo­ rická topografie země Opavské 1889. A—K. Rybička. Pan Hynek mladší Bruntálský z Vrbna 1875. Čas. Mat. Mor. Jireček Josef. Rukovět k dějinám literatury české. V Praze 1875. (Životopisy spisovatelů z Opavska.) Menčík. Poslední holdování v Opavě. 1879. Koleda. (Dle původního českého popisu, kterýž napsal Jan Václav Sedlnický z Choltic na Třebovicích.) Benda Josef P. Aus bewegter Zeit. Bilder aus der Geschichte Schlesiens I. II. 1882. 1885. Troppau. Oest.-sehles. Pressverein. Peter Karel. Statuten der Stadt Zuckmantel. 1885. Notizenblatt. Die Goldbergwerke in Zuckmantel. 1886 (?). „Silesia.* Sláma Dr. Vlastenecké putování po Slezsku. V Praze u Otty 1885 (česky i německy). Kurschner Dr. Gotťlieb. Die Urkunden des Troppauer Stadtarchives 1885. Die Urkunden der Trop- pauer Museumsbibliothek 1886 v progr. c. k. gym. Op. Bugl Benjamin. Der Jágerndorfer Waidprocess. 1888. (Progr. realky Krnovské.) Sestavil vzácné snůšky k dějinám Krnova. Okresní spolek učitelský: Der Jágerndorfer Schulbezirk 1887. s mapami i obrázky. Schneider Karel uveřejňuje od r. 1885. hist. topogr. články o Bruntálsku ve „Freudenthaler AVoehen- blatt*. Rolleder Anton. Zur Geschichte der Stadt Odrau 1888. Steycr. (Progr.) H au er Václav. Mistr Kunrad z Benešova u Opavy. Progr. česk. gym. Op. 1890.

V Prusku zasloužili se o dějepisectvi Opavska: Minsberg. Geschichte von Leobschutz 1828. Kleiber. Geschichte von Leobschutz 1864. (Progr. Hlubč. gymn.) 13* %

— 196 — ***. Laryš hrabe Ferdinand ze Lhoty. Historisch- topographische Beschreibung des Dorfes Dirschel 1861. Breslau. Codex diplomaticus Silesiae VI. (obsa­ hující Registrum Wenceslai). Weltzel Dr. Geschichte der Stádte: Ratiboř, Neustadt, Kosel, Sohrau. Ratiborer Archipresbyteriat. Geschichte: der von Eichendorfí 187G, des Geschlechtes Pražma von Bílkov. Pomniki lirabiúw z Gaszyna 1877 w Gliwicach. Zur Heimatskunde, Ratiboř 1890. (Tento spis jedná jen o vesnicích prus. Opavska.) Triest. Topographie von Oberschlesien 1865. Breslau. Hellmann, jsa krajským radou pruským ve vý­ službě, sbíral pilně nápisy a listiny po pruském Opavsku. Jeho pozůstalost rukopisná zakoupena od Mat. Opavské. Groeger Th. Zur Geschichte von Katscher, Deutsch-Neukirch. Die kath. Pfarrkirche zu Leobschutz. Poznámka. Do toho seznamu nepojali jsme nesčetných pramenů dějezpytných, nýbrž jen spisy buď částečně bud úplně o Opavsku jednající, chtějíce jen jakoby dějiny Opavského dějepisectví pro potřebu vzdá­ lenějším načrtnouti.

Vlastivěda Slezská.

Doposud vydáno*) bylo:

1. kniha: Podání lidu. Str. 240. Tj plně rozebráno. / 2. kniha: Historická topografie země Opavské A — K. Str. 551. Vázaná 2 zl. 50 kr. (poštou 2 zl. 60 kr.), brožur ováná 2 zl. 25 kr. (poštou 2 zl. 35 kr.) 3. kniha: Dějiny kraje Holasovského (Opavského) až do r. 1318. . Vázaná 1 zl. 55 kr. (poštou 1 zl. 60 kr.), brožurovaná 1 zl. 30 kr. (poštou 1 zl. 35 kr.)

Dále vyjdou:

4. kniha: Historická topografie země Opavské L — Ž.**) 5. kniha: Historická topografie knížetství Těšínského A — Ž. 6. kniha: Dějiny knížetství Opavského 1318—1526. 7. kniha: Dějiny knížetstev Opavského a Krnovského 1526—1742. 8. kniha: Dějiny knížetství Těšínského až do r. 1742. 9. kniha: Topografie Frývaldovska a děje Nisska až do r. 1742- 10- kniha: Dějiny Rakouského Slezska od r. 1742—1888. 11. kniha: „Lid“. Kulturní přehledy od. nejstarších dob do pří­ tomnosti).

*) Jakožto přípravná část Vlastivědy Slezské vydána kniha s obrázkem: Rodáci z Opavska a Těšínská. Prodává se po 50 kr., poštou po 55 kr. **) Pro přílišnou nákladnost bude kniha tato rozvedena na dvě části.