JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Zjišt ění nejhran ějších herních systému nejvysp ělejších tým ů na sv ětě FC Barcelona, Chelsea FC, Manchester United FC, Real Madrid CF, AC , JuventusFC, Anglie, Špan ělska a Itálie (bakalá řská práce)

Autor práce: Jakub Barda, specializace v pedagogice TV - Z Vedoucí práce: Mgr. Petr Požárek

České Budějovice, 2013

UNIVERSITY OF SOUTH BOHEMIA

PEDAGOGICAL FACULTY

DEPARTMENT OF SPORTS STUDIES

The ascertainment of the most played playing styles of the most advanced teams in the world – FC Barcelona, Chelsea FC, Manchester United FC, Real Madrid CF, AC Milan, Juventus FC, England, Spain and Italy. (graduation theses)

Author: Jakub Barda Supervisor: Mgr. Petr Požárek

České Budějovice, 2013 Bibliografická identifikace

Název bakalá řské práce: Zjišt ění nejhran ějších herních systému nejvysp ělejších tým ů na sv ětě FC Barcelona, Chelsea FC, Manchester United FC, Real Madrid CF, AC Milan, Juventus FC, Anglie, Špan ělska a Itálie Jméno a p říjmení autora: Jakub Barda Studijní obor: Tělesná výchova se zam ěř ením na vzd ělávání Zem ěpis se zam ěř ením na vzd ělávání Pracovišt ě: Katedra t ělesné výchovy a sportu PF JU Vedoucí bakalá řské práce: Mgr. Petr Požárek Rok obhajoby bakalá řské práce: 2013

Abstrakt: Tato bakalá řská práce je zam ěř ené na zjišt ění nejhran ějších herních rozestavení u sv ětových klub ů FC Barcelona, Chelsea FC, Manchester United FC, Real Madrid CF, AC Milán, Juventus FC a vybraných reprezentací Anglie, Špan ělska a Itálie. Daná mužstva jsme sledovali v zápasech Ligy mistr ů 2012/2013 a porovnali je se všemi zápasy daného ro čníku této nejprestižn ější klubové sout ěže. Zam ěř ili jsme se na zjišt ění nejhran ějších a nejúsp ěšn ějších herních styl ů.

Klí čová slova: herní rozestavení, fotbal, nejlepší kluby, liga mistr ů, národní fotbalové týmy Bibliographical identification

Title of the graduation thesis: The ascertainment of the most played playing styles of the most advanced teams in the world – FC Barcelona, Chelsea FC, Manchester United FC, Real Madrid CF, AC Milan, Juventus FC, England, Spain and Italy. Author’s first name and surname: JakubBarda Field of study: Physical education with an educational specialization Geography with an educational specialization Department: Department of Sports studies Supervisor: Mgr. PetrPožárek The year of presentation: 2013

Abstract:

This Bachelor thesis is focused on the ascertainment of the most played playing styles in the world teams FC Barcelona, Chelsea FC, Manchester United FC, Real Madrid CF, AC Milan, Juventus FC and selected national teams England, Spain and Italy. We were watching the selected teams in the matches of the Champions League 2012/2013 and compared them with all matches of the season of the most prestigious club competition. We focused on the ascertainment of the most played and the most successful playing styles.

Keywords: line-up, football, the best teams, champions league, national football teams

Prohlášení

Prohlašuji, že svoji bakalá řskou práci jsem vypracoval/a samostatn ě pouze s použitím pramen ů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném zn ění souhlasím se zve řejn ěním své bakalá řské práce, a to v nezkrácené podob ě archivovaných Pedagogickou fakultou elektronickou cestou ve ve řejn ě p řístupné části databáze STAG provozované Jiho českou univerzitou v Českých Bud ějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifika ční práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zve řejn ěny posudky školitele a oponent ů práce i záznam o pr ůběhu a výsledku obhajoby kvalifika ční práce. Rovn ěž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifika ční práce s databází kvalifika čních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifika čních prací a systémem na odhalování plagiát ů.

Datum:………………… Podpis:……………………

Pod ěkování Děkuji panu Mgr. Petru Požárkovi za ochotu a pomoc p ři vypracování mé bakalá řské práce.

Obsah

1 Úvod ...... 9 2 Metodologie ...... 10 2.1 Cíle, úkoly a p ředm ět práce ...... 10 2.2Použité metod práce ...... 10 2.3Rozbor literatury ...... 11 3 Analytická část ...... 14 3.1 Vývoj a historie fotbalu ...... 14 3.2 Vývoj českého fotbalu od konce 19. století ...... 16 3.3 Charakteristika fotbalu ...... 17 3.4 Vznik a vývoj herních formací ...... 18 3.5 Herní formace klasického stylu ...... 20 3.5.1 Systém pyramidový (2:3:5) ...... 20 3.5.2 WM Systém (3:2:2:3) ...... 21 3.5.3 Systém 4:2:4 ...... 22 3.6 Herní formace moderního stylu ...... 23 3.6.1 4:4:2 systém ...... 23 3.6.2 4:3:3 systém ...... 24 3.6.3 4:5:1 systém ...... 26 3.7 Nejvysp ělejší týmy a jejich herní styly ...... 28 3.7.1 Špan ělsko ...... 28 3.7.2 FC Barcelona ...... 31 3.7.3 Real Madrid CF ...... 33 3.7.4 Anglie ...... 35 3.7.5 Chelsea FC ...... 37 3.7.6 Manchester United FC ...... 39 3.7.7 Itálie ...... 42 3.7.8 Juventus FC ...... 45 3.7.9 AC Milán ...... 47 4 Syntetická část ...... 49 4.1 Kluby ...... 49 4.2 Reprezentace ...... 51 5. Záv ěr ...... 54 Referen ční seznam literatury ...... 55 Seznam tabulek ...... 57 Seznam graf ů ...... 57 Seznam obrázk ů ...... 57

1 Úvod

Jako téma své bakalá řské práce jsem si vybral zjišt ění nejhran ějších herních systém ů u sv ětových klub ů a reprezentací. Motivací pro m ě byl fakt, že neznám žádnou odbornou literaturu, kde bych p řehledn ě nalezl soupis herních formací a systém ů. Fotbalu se v ěnuji 18 let a pat ří mezi mé nejv ětší koní čky. A práv ě vývoj herních formací je v ěc, která m ě velice zajímá a fascinuje. Fotbal m ůžeme dnes bezpochyby za řadit mezi nejrozší řen ější a nejpopulárn ější hru na sv ětě. Je to ur čit ě zp ůsobeno i zrychlením hry, zjednodušením pohybu hrá čů . Dnes není pot řeba b ěhat co nejvíce, ale b ěhat ú čeln ě. Rozvoj herních formací s tím bezpochyby souvisí. Dnes nejde hrát chaoticky. Každý hrá č v poli má své úkoly, které se snaží plnit a od toho se odvíjí dále výkon celého mužstva. Změnu ur čit ě m ůžeme pozorovat i u p řechodové části, kdy v ětšina úsp ěšných týmu dnes m ění obranou herní formaci a úto čnou herní formaci. Samoz řejm ě se snaží, aby p řechod z obrané fáze do úto čné byl co nejrychlejší. Herní formace se mění, zdokonalují, zlepšují. A každá sebemenší chyba je potrestána. Fotbal je mnohem rychlejší, ale také chyt řejší. Jak už jsem říkal, hrá či se snaží b ěhat ú čeln ě v daných prostorech, tak, aby poté mohli svoji práci odvést co možná nejlépe a m ěli dostatek sil i na konci zápasu. V práci bychom cht ěli přiblížit jednotlivé herní formace u vybraných Evropských klub ů a reprezentací. Popsat jejich herní styly, zjistit, který tým má nejv ětší úsp ěch a porovnat s ostatními kluby.

9

2 Metodologie

2.1 Cíle, úkoly a p ředm ět práce

Cílem práce je zjišt ění nejhran ějších herních systém ů u sv ětových fotbalových klub ů. Dále pak porovnání odlišností mezi reprezenta čními a klubovými celky. Zjišt ění nejhran ějších a nejúsp ěšn ějších herních systém ů.

Mezi hlavní úkoly a řešení práce pat ří: 1. Zjišt ění nejhran ějších herních systém ů a jejich analýza 2. Porovnání systém ů u jednotlivých tým ů 3. Srovnání herních systém ů u reprezenta čních a klubových celk ů 4. Zjišt ění nejúsp ěšn ějších herních systém ů

2.2 Použité metody práce

Cílem práce je zjišt ění nejhran ějších a nejúsp ěšn ějších herních systém ů u sv ětových klub ů. Pomocí internetu a časopis ů jsme vyhledali herní rozestavení v nejznám ější a nejprestižn ější fotbalové sout ěži na sv ětě, v Lize mistr ů za rok 2012/2013. Zanalyzovali jsme každý zápas v této sout ěži a zjistili použité herní rozestavení. Následn ě jsme je porovnali s herními rozestaveními u sv ětových fotbalových klub ů: FC Barcelona, Chelsea FC, Manchester United, Real Madrid, AC Milán, Juventus FC. Dále jsme pak analyzovali data u reprezenta čních tým ů Špan ělska, Itálie a Anglie z EURA 2008, 2012 a z Mistrovství Sv ěta 2010. Jednotlivá rozestavení jsme porovnali a zanesli do tabulky. Ke zjišt ění jsme použili metodu obsahové analýzy. „Jde o analýzu a hodnocení obsahu písemných text ů“ (Gavora, 2010, str. 117). Konkrétn ě pak kvantitativní obsahovou analýzu. Jako výzkumné otázky jsme si stanovili: 1. Jaké jsou nejhran ější herní systémy? 2. Jaké jsou nejúsp ěšn ější herní systémy?

10

2.3 Rozbor literatury

K tomu abychom mohli vypracovat tuto bakalá řskou práci, jsme nejd říve museli nashromáždit dostatek informací k danému tématu. Základním zdrojem byly publikace, které se v ěnují fotbalu. Dále jsme čerpali z internetových zdroj ů.

Mezi námi použitou literaturu pat ří Bauer (2006) Hrajeme fotbal. Fotbalová příru čka hlavn ě pro amatéry, popisuje vybavení hrá čů , techniku a práci s mí čem, tréninkové metody pro rozvoj kondice, rychlosti a pohyblivosti, taktiku hry, možná fotbalová zran ění a také pravidla hry. Publikace nám pomohla p ři zpracování jednotlivých herních formací.

Bed řich (2006) Fotbal - rituální hra dnešní doby. Tato kniha nabízí rozsáhlý a komplexní náhled do nejrozší řen ější sv ětové hry, fotbalu. Z této publikace jsme čerpali informace týkající se herních formací a systém ů.

Borbély, Ganczner, Paldan, Singer (2006) Úto čenie celého mužstva, alebo Ako sa dnes úto čí. Tato publikace popisuje jednotlivé herní systémy a formace, posuny hrá čů na daném postu, tréninkové jednotky. M ůžeme zde také nalézt analýzy z několika zápas ů mezi týmy Slovenska a Špan ělska. Kniha nám pomohla p ři popisu jednotlivých herních systém ů.

Buzek, M. (2008). Špan ělsko mistr Evropy 2008, Fotbal a trénink. V tomto článku ze známého fotbalového časopisu Fotbal a trénink, popisuje pan Buzek tým Špan ělska a jeho hru na Mistrovství Evropy 2008, které vyhrálo. My jsme informace použili p ři popisu reprezentace.

Mezi další použitou literaturu pat ří Gavora (2010) Úvod do pedagogického výzkumu. Tato kniha se zabývá výzkumnými metodami. Informace z této publikace jsme využili p ři popsání výzkumné metody použité v naší práci.

Do publikace, ze které jsme nejvíce čerpali, pat ří jednozna čně Goldblatt a Acton (2009) Kniha fotbalu . Obsáhlá kniha, ve které m ůžeme najít mnoho zajímavostí ze sv ěta

11 fotbalu. Od historie, p řes pravidla až po popsání nejlepších národních klubů z celého sv ěta. Najdeme zde i detailní popis jednotlivých Mistrovství sv ěta a zajímavosti z těchto turnaj ů. Dále si zde m ůžeme p řečíst o vývoji jednotlivých taktik, herních rozestavení a také, jak je d ůležitá pro fotbal týmová práce mužstva. Z této publikace jsme hlavn ě čerpali p ři popisu jednotlivých reprezentací, popisu vývoje herních rozestavení a p ři čerpání informací o historii fotbalu. Kniha je odborn ě, p řehledn ě a zajímav ě napsaná.

Harvey, Dungworth, Miller (2002) Velká škola fotbalu . V této literatu ře m ůžeme najít cvi čení a pojmy, d ůležitých pro techniku a taktiku hrá če. Publikace je vhodná pro čtená ře, kte ří za čínají s fotbalem a neznají pojmy jako je placírka, nárt, nebo t řeba „šajtle“. Knihu jsme využili p ři popisu herních formací a systém ů.

Horvath (2005) Variabilní útok a kompaktní obrana v rozestavení 4-2-3-1, Fotbal a trénink. Další publikace, která nám posloužila p ři popisu herních systému a rozestavení. Článek se zabývá detailním popisem stylu hry p ři herním rozestavení 4:2:3:1. Jednotlivými úkoly, které mají hrá či, hrající na ur čitých postech, a celkovému týmovému výkonu mužstva. Dále zde nabízí n ěkolik praktických cvi čení pro trénink tohoto herního stylu.

Jirkal (2008) P říprava na soupe ře českého týmu jejich charakteristika a porovnání hry Česka s úsp ěšnými týmy na Euru 2008, Fotbal a trénink. V dalším článku, použitém pro naši práci se pan Jirkal zam ěř uje na hru soupe řů českého národního týmu na EURU 2008. Dále se pak soust ředí na popis hry nejlepších tým ů tohoto Mistrovství Evropy. Tento článek nám posloužil p ři tvorb ě kapitol o reprezenta čních klubech.

Jirkal (2010) Analýza MS 2010 v JAR z pohledu kvality jednotlivých tým ů a vkladu tým ů do vývoje moderního fotbalu, Fotbal a trénink. Pan Jirkal se v tomto článku v ěnuje nejlepším tým ům hrajícím na MS v Jihoafrické republice. Jejich moderním stylem hry, a p řínosem pro sv ětový fotbal. Dále pak poukazuje na problémy, které m ěly týmy nep řizp ůsobující se modernímu stylu fotbalu. Tyto informace jsme přiblížili v kapitolách o národních týmech.

12

Li čka (2012) Analýza ME 2012, Fotbal a trénink. V tomto článku se pan Li čka soust ředí na popis stylu hry vybraných týmu hrajících na Mistrovství Evropy 2012. V úryvku m ůžeme najít i n ěkolik obrázk ů z jednotlivých herních situací, které byli na ME k vid ění. My jsme tyto informace využili v kapitole, kde se v ěnujeme národním tým ům.

Dalšími použitými publikacemi byli Navara (1986) Kopaná: (teorie a didaktika) a Ve čeřa, Nová ček (1995) Sportovní hry III. Ob ě publikace se zabývají popisem fotbalu, vývojem a jeho historií. Knihy nám velice pomohli při popisu historie a charakteristiky fotbalu.

Steiner (2010) Evropská p řevaha na sv ětovém šampionátu: názory trenér ů, Fotbal a trénink. Pan Steiner se v tomto článku zabývá celkovou charakteristikou sv ětového šampionátu, a hlavn ě analyzuje týmy z evropského kontinentu. Soust ředí se na ty, které splnily o čekávání, a také na ty, které podali špatný výkon. Tento článek jsme využili v kapitolách zabývajících se reprezenta čními kluby.

Steele, Lye (2004) Velká obrazová encyklopedie zem ěpisu. Tato kniha se zabývá popisem jednotlivých sv ětadíl ů, a jejich geografickou charakteristikou. V této práci jsme ji využili pro charakteristiku Apeninského poloostrova.

Van ěk (1984) Malá encyklopedie fotbalu. Tato rozsáhlá publikace pat ří mezi nejlepší zpracované encyklopedie fotbalových termínů, klub ů, hrá čů , trenér ů, funkcioná řů , dopln ěná o mnoho statistických údaj ů. V knize m ůžeme najít i fotografie fotbalových legend, pravidla a řadu fotbalových zajímavostí. Z knihy jsme čerpali p ři popisu charakteristiky fotbalu.

Další publikací, z které jsme čerpali, byla Votík (2001) Trenér fotbalu ,,B“ licence. Tato kniha slouží hlavn ě jako u čební materiál pro vzd ělávání fotbalových trenér ů, kte ří cht ějí získat trenérskou ,,B“ licenci. Najdeme zde mnoho zajímavých poznatk ů ze sv ěta fotbalu, zásady pro trénování mládeže, druhy tréninkových proces ů ale také d ůležité informace k regeneraci hrá čů . V publikaci jsou uvedeny i jednotlivé

13 příklady cvi čení pro tréninkovou jednotku. Z této publikace jsme čerpali hlavn ě historii fotbalu ve sv ětě, ale i u nás v ČR. Dále jsme zde našli obrázky pro naši práci.

3 Analytická část

3.1 Vývoj a historie fotbalu

Fotbal vznikl p řirozeným zp ůsobem z mí čových her. Tyto mí čové hry nacházíme v různých obm ěnách a na všech kontinentech v každé historické etap ě kulturního vývoje člov ěka (Votík, 2001). Můžeme se do číst, že fotbal jako hra, se stala náhražkou lovu, na n ěmž byli naši předci závislí, aby p řežili. Z tohoto pohledu se stává gól obdobou zabití. Dalším názorem bývá, že fotbal p ředstavuje ur čitou náhražku bojového rituálu. Nakonec v kopané m ůžeme najít slova jako (útok, obrana, kapitáni, taktika) (Goldblatt,Acton, 2009). Fotbal je p řibližn ě 4000 let stará hra. Ovšem novodobý fotbal, tak jak ho známe dnes, není starší více než 160 let. První zprávy o mí čových hrách, ze kterých se nejspíše fotbal vyvinul, jsou známy z období 3000 let p řed naším letopo čtem (dále jen p řed n. l.) z Číny. Tuto hru hráli čínští císa řští vojáci, p řesná pravidla dnes naznáme. Jako mí č používali koženou kouli vyztuženou vlasy a pta čími pery. Hrá či mohli hrát rukama i nohama. Další prameny nacházíme v Japonsku, p řibližn ě 500 – 600 let p řed n. l., dále pak v Egypt ě, Řecku a nakonec i v Římském impériu. Mí čové hry byly také oblíbené u May ů a Azték ů (Votík, 2001). Ze všech starov ěkých mí čových her je nejvíce podobné dnešnímu fotbalu čínské ,,kudžu“, kdy dv ě mužstva postrkovala mí č sm ěrem k pevné brance. (Goldblatt, Acton, 2009) Jedny z prvních zpráv ze st ředov ěku o h ře fotbal jsou známy z Francie, Itálie, ale hlavn ě z Anglie. Zde vznikl i název dnes nejpopulárn ější hry na sv ětě, football, z anglických slov foot a ball. Tento název je již mezinárodním a platným termínem

14 ozna čujícím tuto hru. V dřív ějších publikacích se m ůžeme ješt ě setkat s ozna čením ,,kopaná“ (Navara a kol., 1986). V této dob ě se fotbal hrál v ětšinou v Itálii, Francii, ale p ředevším v Anglii, kde hráli až stovky hrá čů , jejichž cílem bylo dopravit mí č do branky. V ětšinou docházelo k pouli čním rva čkám a poškozováni ve řejného i soukromého majetku. Proto bylo v historii vydáno n ěkolik dekret ů, které hru zakazovali. Nejstarší je znám z roku 1313. Opakované zákazy fotbalu sv ědčí o tom, že tato hra byla velice populární (Ve čeřa, Nová ček, 1995). Za ur čitý p řelom m ůžeme považovat vývoj v 18. a především 19. století v Anglii. Mí čové hry, které se podobají fotbalu, byly sou částí výuky na anglických školách. Datem vzniku p ůvodních pravidel je uvád ěn rok 1840. Nejednotný p řístup k pravidl ům dal podn ět k založení prvního fotbalového svazu na sv ětě. 26. října 1863 založilo 11 zástupc ů škol a klub ů v Londýn ě fotbalovou asociaci ,,Football Association“. Nejstarší známá pohárová sout ěž vznikla o 8 let pozd ěji v roce 1871. Byl jím Anglický pohár, dnes známý jako FA Cup, kterého se ú častnilo 50 klub ů. Již o rok pozd ěji se uskute čnilo první mezistátní utkání, které se hrálo ve skotském Glasgow mezi Anglií a Skotskem (Votík, 2001). Jako první se fotbal rozší řil do Evropy, postupem času pak do celého sv ěta a to především díky husté síti britských obchodník ů, námo řník ů, banké řů , kupc ů, kte ří se na konci 19. století plavili po celé zem ěkouli. S nár ůstem fotbalových klub ů vznikali i fotbalové asociace r ůzných zemí. Tato skute čnost nakonec vedla k tomu, že se 21. května 1904 sešli zástupci národních asociací Franci, Belgie, Dánska, Holandska, Špan ělska, Švýcarska a Švédska v Pa říži a dali vzniknout Mezinárodní federaci fotbalových asociací dnes známou pod zkratkou FIFA. Prvním p ředsedou byl zvolen R. Guerin. Hlavní sídlo organizace FIFA se nachází ve švýcarském Curychu. První Mistrovství Světa (MS) bylo uspo řádáno v Uruguayi v roce 1930 a vít ězem se stal domácí tým. Na OH se fotbal poprvé objevil již v roce 1908 a vít ězem se stalo mužstvo z Anglie. Stále v ětší popularizace fotbalu dala podm ět vzniku kontinentálních federací a asociací. Jihoamerická fotbalová konfederace (Canmebol) vznikla roku 1916, po ní následovaly Evropská unie fotbalových asociací (UEFA) a Asijská fotbalová konfederace ob ě roku 1954, v roce 1956 pak Africká fotbalová konfederace a roku 1961 fotbalová konfederace Severní a St řední Ameriky a Karibské oblasti (CONCACAF). Jako poslední vznikla roku 1966 fotbalová konfederace Oceánie. Každá z těchto

15 organizací řídí vlastní sout ěže a podle daného klí če FIFA se ú častní MS (Navara a kol., 1986). Fotbal se neustále vyvíjí. Vznikají nová družstva, obm ěň ují se pravidla, tak aby se fotbal hrál co nejvíce v duchu ,,fair-play“. Je to ovšem velice složité, a to p ředevším profesionalismem, který se ve fotbale vyskytuje v obrovské mí ře. Dnes je fotbal především o pen ězích, pokud se dozvíme, kolik n ěkte ří hrá či berou pen ěz, tak nad těmito částkami z ůstává rozum stát. Tato hra již nep ředstavuje jen radost z pohybu, z gólu a z přátelství, je to hlavn ě byznys a práce.

3.2 Vývoj českého fotbalu od konce 19. století

K nám se fotbal za čal dostávat na konci 19. století, n ěkdy mezi léty 1880 a 1890. Zpo čátku se hrálo v cyklistických a vesla řských klubech. První fotbalové utkání u nás se odehrálo 29. září 1887 v Roudnici nad Labem. Mezi nejstarší kluby u nás pat ří AC Sparta Praha (1891) a SK Slavia Praha (1892). Nejd říve vznikaly fotbalové kluby pouze v Praze, ale postupem času se fotbal rozší řil i do ostatních kout ů Čech. Velice tomu přisp ělo i vydání fotbalových pravidel v českém jazyce roku 1897, které přeložil Josef Rösler-Ořovský. Již za 2 roky bylo u nás sehráno první mezinárodní utkání mezi SK Slavia Praha a družstvem Berlína s výsledkem 0:0. 19. října roku 1901 došlo v Praze k ustanovení Českého svazu fotbalového ( ČSF). V roce 1921 pak byla po rozkolu ČSF založena Československá asociace fotbalová ( ČSAF), která byla v roce 1922 p řijata do FIFA. Do UEFA vstoupil československý fotbal až o 32 let pozd ěji roku 1954. Poté byl český fotbal řízen ješt ě n ěkolika svazy, které se v pr ůběhu let obm ěň ovaly, rušily a zakládaly. Zlomový bod p řichází až roku 1993, kdy došlo k rozd ělení Československa, a vznikl samostatný svaz, který řídí český fotbal pod názvem Českomoravský fotbalový svaz ( ČMFS). Mezi nejv ětší úsp ěchy českého fotbalu řadíme 2. místo na ME 1996 v Anglii, 2. Místo na ME 2000 na Slovensku (hrá či do 21 let), 3. - 4. místo na ME 2004 v Portugalsku (Votík, 2001). Od roku 2011 již nemáme ČMFS ale FA ČR (Fotbalová asociace České republiky). Sou časným p ředsedou je Miroslav Pelta.

16

3.3 Charakteristika fotbalu

Podle Votíka (2001) je fotbal sportovní, branková, týmová hra, která pat ří v České republice k těm nejoblíben ějším. Na profesionální úrovni je ovlivn ěna faktorem ekonomickým a politickým. M ůže však sloužit jako vhodná forma aktivního odpo činku, nebo jako zábava v rekreačních aktivitách. Herní zatížení ur čují t ři faktory: objem, intenzita a složitost, které se ve h ře objevují. Co se tý če sv ětového fotbalu, tak i zde pat ří mezi nejoblíben ější sporty na sv ětě. O tuto kolektivní hru se zajímají miliony fanoušk ů, manažer ů a hrá čů . Klade vysoké nároky na p řípravu hrá čů v oblasti pohybové kultury, ve zvládnutí kolektivních akcí a v přesnosti ovládání balónu. Fotbal ovliv ňuje t ělesný vývoj a upev ňuje moráln ě volní vlastnosti hrá čů (www.fotbal.cz). Fotbal m ůžeme charakterizovat jako sout ěživou činnost dvou mužstev, z nichž každé se snaží soupe ři vst řelit co nejv ětší po čet branek a sou časn ě jich co nejmén ě obdržet. Probíhá v konkrétním utkání, za ur čitých objektivn ě platných pravidel. Zpravidla se v pr ůběhu hry st řídají dv ě fáze, jedna z nich je kdy tým má mí č pod kontrolou a úto čí, druhá kdy se nenachází v držení mí če a brání. Hra je tvo řena herními činnostmi jednotlivce, herními kombinacemi a systémem hry družstva (Navara a kol., 1986). Podle Vaňka (1984), je fotbal kolektivní mí čová sportovní hra, pro niž je charakteristická sou činnost dvou soupe řících mužstev. Podstata hry spo čívá v tom, že soupe řící mužstva se snaží p řekonat protivníka lepším ovládáním hry a vst řelením vyššího po čtu branek, za dodržování vymezených pravidel. B ěhem pr ůběhu hry nesmí žádný z hrá čů , vyjma gólmana, hrát rukou. Votík (2001) popisuje, že složitost zatížení hrá če v zápase, vyplývá z jeho celkové činnosti, kterou na h řišti provádí. Dále pak z nep řetržitých nárok ů v oblasti vnímání a rychlého rozhodování p ři provád ění herních činností jednotlivce, kombinací a jejich řet ězcem. Velikost zatížení a nároky na hrá če jsou r ůzné. Závisí to na kvalit ě jeho pohybových schopností, zkušeností, taktických úkol ů, které plní, síle soupe ře a důležitosti utkání. Z výsledku analýz m ůžeme pozorovat, že hrá či v pr ůběhu utkání překonávají vzdálenosti pohybující se v rozmezí 9 – 13 km. Kupříkladu hrá či st ředové řady, neboli záložníci absolvují b ěhem utkání 4800 – 5200 m ch ůzí, 3100 – 3700 m klusem, 2200 – 2800 rychlým b ěhem a 900 – 1300 m sprintem. Nutno podotknou, že

17 analýzy utkání probíhaly u sv ětových mužstev. Sou časné pojetí hry je charakterizováno neustále se zvyšujícími požadavky na hrá če jak v oblasti fyziologické tak i psychologické. Hrá č má čím dál tím mén ě času a prostoru na provedení herních činností a musí být pohotový p ři reakci na zm ěny, probíhající b ěhem utkání (rychlé rozhodování, řešení herních situací). Zatížení v zápase rozvíjí p ředevším vytrvalost v rychlosti, výbušnou sílu sval ů dolních kon četin a koordinaci. Hrá č m ůže v zápase ztratit až 3kg své hmotnosti. Tepová frekvence se pohybuje v pr ůměru okolo 165 – 175 tepy za minutu (Ve čeřa, Nová ček, 1995). Je z řejmé, že fotbal se neustále m ění a vyvíjí ve všech sm ěrech. V oblasti nárok ů na hrá če, systém ů hry a psychických nárok ů na hrá če. Mezi výrazné zm ěny jednozna čně pat ří úloha branká ře. Dnes gólman zastává funkci tzv. ,,chytajícího libera“. Kdy jeho úkoly nejsou jen chytání v prostoru vápna, ale také vybíhání mimo. S tím se m ění i nároky v tréninku. Musí si osvojit vlastnosti, které d říve charakterizovali hlavn ě hrá če v poli, jako t řeba čtení hry, p řihrávání a vedení mí če. (Votík, 2001). Fotbal se samoz řejm ě jako každá jiná hra neustále vyvíjí. Na hrá če jsou kladeny stále v ětší požadavky ohledn ě fyzického, ale i psychického zatížení. Dnes už nemají tolik času na zpracování mí če, rozhlédnutí se a p řihrávku. Jakmile hrá č drží mí č o trochu déle, p řijde o n ěj. Dnes mají obrovskou výhodu hrá či, kte ří jsou rychlostn ě založení, jako t řeba , LionelMessi, TheoWalcot a další. Jejich výhodou jsou rychlé nohy a skv ělá práce s mí čem. Proto tito fotbalisti pat ří mezi nejlepší na sv ětě. S rostoucí náro čností zápasu, se samoz řejm ě hledají i nové tréninkové metody, tak aby se tréninková jednotka co nejvíce podobala zápasovému zatížení. Dnes není rozhodující b ěhat co nejvíce, ale co nejú čeln ěji. S tímto trendem, se samoz řejm ě vyvíjí i technika, a proto hrá či používají sporttestry, které m ěř í jejich tepovou frekvenci, a oni tak mohou b ěhat na takovém zatížení, jaké pot řebují. M ění se i p říprava na zápas. Dnes se v ětšinou upouští od statického stre činku, a p řechází se na dynamický stre čink.

3.4 Vznik a vývoj herních formací

Od po čátku vývoje fotbalu až do nedávné doby ozna čoval pojem systém hry a herní formace, to samé. V moderním fotbale však tyto dva termíny odlišujeme.

18

V sou časné dob ě rozumíme pod pojmem systém hry, systém obranný a úto čný. Pro toto rozlišení bylo rozhodující zd ůraz ňování obsahu činnosti hrá čů v obrann ě a útoku, které se stalo dominantní nad formou, neboli rozestavením (Bed řich, 2006). Podle Votíka (2001) se pojmy systém hry a rozestavení mužstva ztotož ňovali do 60. – 70. let 20. století. Jelikož základní rozestavení bylo v historickém vývoji fotbalu nejvýznamn ějším kritériem d ělení systému hry družstva. Rozhodujícím faktorem pro vývoj vztah ů mezi t ěmito pojmy bylo, že se při hodnocení systému hry družstva za čala více zd ůraz ňovat organizace činnosti týmu v obranné a úto čné fázi hry. P říčinou byl samotný vývoj fotbalu, kdy ve velké mí ře dochází k prohlubování organizace hry, zvýraz ňuje se variabilita a dynami čnost obsahu činnosti v úto čné a obranné fázi. V sou časném pojetí je však pot řeba tyto dva pojmy spojovat. Hledat vztahy mezi nimi, které zde jsou. Samotná realizace systému hry je pod řízena základnímu rozestavení. Herní formace je vlastn ě základní tvar fotbalového týmu, rozmíst ěného na hrací ploše. Popisujeme ho po čtem hrá čů v poli. To znamená, že herní formace 4:4:2 má čty ři hrá če obranné řady, čty ři hrá če st ředové řady a dva úto čící hrá če. V dnešním moderním fotbale se objevuje pojem ,,totální fotbal“, tento styl opouští pevnou formaci a up řednost ňuje pružnost. Znamená to tedy, že tým nemá pevné rozestavení hrá čů , ale v pr ůběhu hry se m ění. Tento styl je velice náro čný na kondici hrá čů , ale t ěžko se brání (Harvey, Dungworth, Miller, 2002). V po čátku hry neexistovalo žádné uspo řádání hrá čů v poli. Nebyli definované ani jejich pozice. Hrá či spíše bojovali, jejich technika byla na nízké úrovni a up řednost ňovala se hlavn ě síla a rychlost. Postavení bylo spíše ragbyové. V 60. – 70. letech 19. století byl stabilizován p řesný po čet hrá čů na h řišti. Tedy jeden branká ř, jeden obránce, jeden záložník a osm úto čník ů. Toto rozestavení bylo podmín ěno tehdejším stylem hry. Kdy jeden úto čící hrá č se snažil proniknout za obranu soupe ře a zbytek týmu se sunul za ním a čekal na odražený nebo zatoulaný mí č. Tento charakteristický rys byl převzat z ragby (Bed řich, 2006). V 19. století byl defenzivní zp ůsob hry n ěč ím úpln ě cizím. Tomu odpovídalo i rozestavení, kdy v ětšina hrá čů hrála v útoku. V 1. oficiálním mezistátním utkání roku 1872, kdy proti sob ě nastoupili Anglie a Skotsko, odpovídalo i rozestavení na h řišti této dob ě. Anglie nastoupila ve formaci 1:2:7 (1:1:8) s tím, že poslední obránce sbíral odražené nebo zatoulané mí č, a snažil se je nakopnout zp ět na úto čníky. Anglie disponovala technicky zdatnými hrá či. Naproti tomu Skotové p řekvapili formací 2:2:6,

19 kdy úkolem st ředových hrá čů bylo p řihrávat si mezi sebou a mí če nakopávat až v krajních p řípadech. I p řes to, že rozestavení hrá čů obou mužstev bylo velmi úto čně postavené, zápas skon čil remízou 0:0. Postupn ě se stále více za čala používat nová dovednost, a to přihrávka (www.fotbal-trenink.cz). Herní formace postupem času procházeli mnohými zm ěnami, kdy docházelo k vyvážení obránc ů a úto čník ů. Za čalo se spíše myslet na obrannou činnost. Tím jak se měnily taktické pokyny, se musela zm ěnit i formace. Taktika, kdy trenér vyžaduje více přihrávek, než nakopávaných mí čů sebou p řináší i p řenesení v ětšího po čtu hrá čů do záložní řady.

3.5 Herní formace klasického stylu

3.5.1 Systém pyramidový (2:3:5)

Vznik tohoto systému p řipisujeme hrá čů m z Walesu, kte ří ho použili v 80 letech 19. století. Trenér Prestonu North End W. Suddel, pat řil mezi manažery, kte ří tuto formaci p řijali jako první. Pyramidový systém charakterizují n ěkteré prvky. Mezi n ě nap říklad pat ří nerovnom ěrné zatížení hrá čů r ůzných řad. Dalším rysem je obranná činnost, kterou vykonávají dva obránci, kteří se skoro v ůbec nevzdálí od pokutového území, kde vy čkávají na útok soupe řících hrá čů , aby následn ě odráželi a bránili jejich pokusy o st řelbu. V tomto snažení jim pomáhají dva krajní záložníci a také st řední záložník. Z toho m ůžeme vyvozovat, že každý hrá č si plnil svoji funkci na pom ěrn ě malém prostoru. Obránc ům velice pomáhalo v jejich snažení ofsajdové pravidlo. Kdy hrá č se nacházel v ofsajdu, pokud nem ěl p řed sebou t ři protihrá če. Pokud tým m ěl pohyblivého obránce, který se často vysouval k půlicí čáře, a posouval hranici ofsajdové čáry dále od brány, docházelo k častému p řerušování hry. Tím se fotbal stával mén ě zajímavým. Toto platilo až do za čátku 20. století, kdy se pravidla zm ěnila do sou časné podoby a díky tomu úto čníci op ět získávali p řevahu nad obránci a za čalo padat i více branek. Zatímco evropské a jihoamerické týmy postupn ě za čali p řecházet i na jiné herní rozestavení, v ětšina tým ů Velké Británie praktikovala tuto formaci až do poloviny 20. století (www.fotbal-trenink.cz).

20

Použití: Uruguay, na MS 1930 (toto mistrovství tým z Uruguay vyhrál) Argentina, na MS 1930 (finalista)

Obrázek 1: Rozestavení 2-3-5 ,,pyramidový systém“

Zdroj:(Votík, 2001)

3.5.2 WM Systém(3:2:2:3)

Na fotbalovou scénu tento systém poprvé p řivedli Angli čané. Konkrétn ě trenér Arsenalu Londýn, Herbert Chapman, a to ve 20. - 30. letech 20. století. Oproti ostatním rozestavením, se stala výraznou zm ěnou obrana složená ze t ří hrá čů . Kdy krajní obránci měli za úkol bránit krajní úto čníky soupe ře. St řední záložníci byli zformováni do čtverce, kdy dva zadní m ěli obranné povinnosti a dva p řední se zapojovali do útoku spolu se t řemi úto čníky. Podle základního rozestavení na h řišti získal tento systém název WM. Toto rozestavení platilo za ofenzivn ě velmi atraktivní. V defenziv ě se však objevovali nevykryté prostory, které m ěli za úkol vypl ňovat defenzivní záložníci (Borbély, 2006). Bed řich (2006) ve své knize uvádí, že tato formace se stala velice populární a přijala ji v ětšina tým ů a reprezentací pro p říštích 25 let. Systém charakterizoval hlavn ě řád, který vedl ke strnulosti hry. Ze hry se postupem času vytratila atraktivita, byly potla čovány individuální herní schopnosti na úkor d ůsledného brán ění daného prostoru. Hra se stala stereotypní, nudnou a zápasy nej čast ěji kon čili 0:0, 1:0, 0:1. Tento systém nám ukázal, že o fotbale se za čalo více p řemýšlet. A spousta trenér ů za čala hledat takové herní rozestavení, aby vyhrála co nejvíce zápas ů. Dob ře organizovaná obrana byla základním klí čem k úsp ěchu, a proto se jí za čala p řidávat větší d ůležitost. Na krátkou dobu se ve sv ětě objevil podobný styl WM systému a to rozestavené WW.

21

Obrázek 2: : Rozestavení 3-2-2-3 ,,WM systém“

Zdroj: (Votík, 2001)

3.5.3 Systém 4:2:4

Čty řobráncový systém se kterým jako první p řišli Ma ďaři. Vrátili fotbalu op ět pohyblivost, vtip a tv ůrčí improvizaci. Toto rozestavení se za čalo používat v 50. letech 20. století. Ma ďarští fotbalisté jako první odhalili nedokonalosti t říobráncového systému. Hlavní výhodou oproti sytému WM, bylo roztáhnutí t říčlenné obrany, díky 2 krajním úto čník ům a díky tomu za čali vznikat volné prostory, do kterých nabíhali st řední úto čníci, pop řípad ě záložníci (Bed řich, 2006). Systém byl velice pružný. V obranné části hry se rozestavení m ěnilo na 4:3:3, kdy jeden krajní úto čník se stahoval do záložní řady a vypomáhal p ři brán ění. Systém vyžadoval od krajních obránc ů zapojení do úto čení, jejich úkolem už nebylo pouze obrat soupe ře o mí č, ale vyvézt mí č a konstruktivn ě ho rozehrát. Proto se m ěnilo rozestavení i p ři p řechodu do útoku na 3:3:4, kdy jeden bek se posouvá do záložní řady a vypomáhá p ři úto čení. P ři pohledu na toto rozestavení se zdálo, že je slabé v záloze, ovšem díky práci krajních obránc ů a úto čníku byla posílena jak defenzivní tak i ofenzivní činnost záložní řady. Systém kladl velké nároky na psychickou a fyzickou připravenost hrá čů . M ůžeme zde také pozorovat náznaky zdvojování a kombinaci zónového a osobního brán ění (Borbély, 2006). Jako první toto rozestavení praktikovali Ma ďaři, ovšem k dokonalosti ho p řivedl až tým z Brazílie, který tento systém pod vedením trenéra Vincente Feoliho stále zlepšoval. Brazílie vyhrála v letech 1958 – 1970 celkem 3 tituly Mistr ů Sv ěta. První v roce 1958 ve Švédsku, kdy ve finále porazili domácí tým 5:2. V Brazilské sestav ě se objevila i budoucí legenda sv ětové kopané, Pelé. Rok na to systém 4:2:4 ovládl sv ětovou kopanou. Druhý titul získali hned o 4 roky pozd ěji na MS v Chile, kde

22 porazili Československou reprezentaci 3:1. T řetí pak na MS v Mexiku roku 1970, kdy si ve finále poradili s týmem Itálie 4:1 (Goldblatt, Acton, 2009).

Obrázek 3: Rozestavení 4-2-4

Zdroj: (Votík, 2001)

3.6 Herní formace moderního stylu

3.6.1 4:4:2 systém

Toto herní rozestavení, pat ří v amatérských fotbalových sout ěžích k jednomu z nejvíce používaných. Donedávna tomu tak bylo i u profesionálních tým ů, které postupem času p řecházejí na nové, moderní a vylepšené formace. Toto rozestavení, může být hodn ě variabilní, podle pot řeby trenéra. Můžeme hrát klasicky se st ředovými hrá či vedle sebe, a nebo za sebou tzv. diamant. To nám umož ňuje lepší podporu úto čné řady, kdy vysunutého st ředního záložníka hraje zpravidla hrá č nadpr ůměrných kvalit, v týmu Argentiny to býval , a stálého hrá če pro defenzivní úkoly, který vykrývá prostor před vápnem. Klasickým p říkladem m ůže být bývalý hrá č Itálie Genaro Gattuso. Pánové Harvey, Dungworth a Miller (2001), popisují tento systém jako defenzivní, kdy velice d ůležitý je st řed h řišt ě. D ůležitou roli zde hrají také úto čníci, kte ří musejí zvládnout pokrýt pom ěrn ě velkou část h řišt ě. P ři p řechodu do útoku, fungují krajní záložníci jako krajní úto čníci a dostávají se do k řídelních prostor ů. Velké fyzické nároky jsou zde kladeny na záložní čtve řici, která p ři zahájení útoku podporuje vysunuté úto čníky, a p ři ztrát ě balonu se musí co nejrychleji vrátit na svoji polovinu a plnit obranné úkoly.

23

Hodn ě flexibilní rozestavení, které má nejblíže k systému 4:5:1 a 4:3:3. M ůžeme ho považovat za optimální obsazení prostor ů na požadované herní zám ěry a taktické úkoly v rámci dvou základních herních fází (úto čná a obranná). Umož ňuje pevné rozestavení obranné čtve řice a vypl ňování prostor ů mezi obrannou a st ředovou linií hrá či záložní řady. P ři získání mí če a přechodu do úto čné herní fáze umož ňuje vyvážené a relativn ě bezpe čné zapojení obránc ů do ofenzivy (Borbély, 2006).

Obrázek 4: Rozestavení 4-4-2

Zdroj: (Votík, 2001)

3.6.2 4:3:3 systém

Tento systém hry se vyvinul z rozestavení 4:2:4, kdy se jeden úto čící hrá č, stáhnul na místo krajního záložníka. I p řes to, že v útoku jsou t ři hrá či, nem ůžeme tento styl hry považovat p římo za ofenzivní, jelikož p ři ztrát ě balónu se krajní úto čníci aktivn ě zapojují do brán ění a mužstvo p řechází do rozestavení 4:5:1. Tříčlenná záložní řada hraje blízko u sebe, a p ůsobí jako kompaktní linie, kdy se trojice pohybuje laterárn ě po hřišti jako jeden útvar. Úto čníci ovšem hrají p řesn ě naopak, jsou roztažení po celé ší ři hřišt ě a čekají na náb ěhy do st ředu, nebo do křídelních prostor ů. Tento systém proslavil především národní tým z Holandska. Na klubové úrovni pak Ajax Amsterdam a Chelsea FC. V 60. letech 20. století, praktikoval trenér Nero Rocco podobný systém hry, ovšem s tím rozdílem, že obraná řada tvo řila t ři p ředsunuté bránící hrá če a pod nimi, volného hrá če tzv.: ,,libera“. Trojice p ředsunutých hrá čů bránila osobn ě a volný hrá č za nimi m ěl úkol ,,zameta če“, kdy sbíral volné mí če a zastavoval hrá če, kte ří prošli p řes t říčlennou ze ď (www.fotbal-trenink.cz).

24

Pan Bauer (2006) poukazuje na fakt, že v tomto rozestavení je velký d ůraz kladen na trojici záložník ů, kte ří operují na pom ěrn ě velkém prostoru. Tento systém se ve velké mí ře praktikuje v juniorských sout ěžích. Výhodou je pevné postavení úto čících hrá čů , především pak v křídelních prostorech. Krom ě toho tento systém klade menší nároky na kondici hrá čů než rozestavení 4:4:2 a 3:5:2. Převážná část herního d ění dnes probíhá ve st ředu zálohy, a tým který úsp ěšn ě ovládá st řed zálohy, vít ězí. Zde se hra rodí, ale také rozpadá a proto je velice d ůležité toto herní pole ovládat. Za optimální obsazení, se považuje trojice st ředových záložník ů, která efektivn ě pokrývá st řed pole a při defenzivní činnosti území p řed vápnem. Díky tomu, že se st ředová formace drží blízko sebe a m ůže tak kontrolovat hru, ale i rychle se zapojit do brán ění po ztrát ě mí če, může také k řídelním úto čník ům vypomoci p ři defenzivní činnosti. Ve finále se pak do obranné činnosti zapojuje 9 hrá čů . Zapojení t ří hrá čů do úto čné činnosti m ůžeme považovat za efektivní, kdy tlak na obranu hostujícího mužstva je pom ěrn ě velký, a krytý t řemi záložníky, kte ří p ři získání odraženého mí če, nebo zachycení špatné p řihrávky, vracejí sv ůj tým do ofenzivní činnosti. Defenzivní činnost úto čník ů je velmi rozmanitá, záleží na tom, jaký styl chce tým praktikovat. St řední úto čník má za úkol narušovat rozehrávku stoper ů (st ředních obránc ů), krajní úto čníci se pak podle pot řeby stahují na úrove ň hrá čů st ředové řady, a nebo jsou mírn ě povytaženi a vytvá ří tak tlak na krajní obránce (Borbély, 2006).

Obrázek 5: Rozestaveni 4-3-3

Zdroj: (Votík, 2001)

25

3.6.3 4:5:1 systém

Tento herní systém je velice variabilní. Umož ňuje rychlý p řechod do útoku, a zárove ň díky zastoupení trojice hrá čů ve st ředov ě řad ě dobrou defenzivní činnost po ztrát ě mí če. Tento systém m ůžeme rozd ělit na dv ě hlavní v ětve 4:2:3:1 a 4:1:4:1. Samoz řejm ě se m ůže p ři pot řeb ě trenéra rozestav ění pozm ěnit. Základní rozestavení ve form ě s jedním defenzivním a čty řmi ofenzivními záložníky, řadí pánové Goldblatte a Acton (2009) spíše mezi defenzivní. Hlavní výhoda spo čívá v zahušt ěné st řední záloze, která má za úkol získávat odražené mí če, pop řípad ě dokázat zm ěnit rytmus hry. Osamocený úto čník je pak odkázán sám na sebe, musí být schopen podržet balón, dokud ho nedoplní ostatní hrá či záložní řady. Tento systém praktikoval anglický tým Chelsea FC, který s ním v letech 2005 a 2006 vyhrál Anglickou Premier league. Rozdíl mezi popisovanými v ětvemi rozestavení 4:5:1, není nijak zvlášt ě velký. Ob ě dv ě jsou postavené na zastoupení t ří hrá čů ve st ředu zálohy. Ovšem u první v ětve zajiš ťují defenzivu dva hrá či u druhé pak jediný. Další rozdíl je v podpo ře úto čníka. U rozestavení 4:2:3:1 jsou t ři ofenzivní záložníci vysunuti a mají hlavn ě úto čné úkoly, oproti rozestavení 4:1:4:1, kdy všichni záložníci plní úkoly jak úto čné tak po ztrát ě mí če i obranné. Systém 4:2:3:1 je hodn ě populární u mužstev v Evrop ě. Herní rozestavení se dv ěma defenzivními st ředovými záložníky velice dob ře popisuje pan Horvath (2005, 8-11) v časopise Fotbal a trénink. Tento systém hry můžeme najít hlavn ě u Špan ělských mužstev sout ěži Primera Division, i proto pat ří tato liga mezi nejlepší a nejpohledn ější na sv ětě. N ěkte ří trené ři, jak už bylo řečeno, používají toto rozestavení jako defenzivní se zahušt ěným st ředem pole, m ůžeme ho pak pozorovat jako 4:5:1, kde svoji roli sehrávají hlavn ě k řídelní záložníci. Jde tedy o velice flexibilní a variabilní rozestavení hrá čů , kte ří svojí kombina ční hrou vytvá řejí rovnom ěrné rozestavení do fotbalových trojúhelník ů p ři úto čné h ře. Velkým krokem dop ředu jsou ofenzivní úkoly krajních obránc ů, kte ří mimo brán ění mají za úkol minimáln ě v takové mí ře podporovat útok v prostorách postraních čar. Měli by se pokoušet o velké množství centr ů a finálních p řihrávek. Nároky na st řední obránce jsou velice podobné jako u systému 4:4:2, zabezpe čují obrannou linii p ři ofenzivním pojetí krajních obránc ů, musejí být tedy mnohem obez řetn ější. V obranné činnosti hrají velkou roli dva defenzivní záložníci, kte ří mají hned n ěkolik úkol ů: 1. Vytvá řejí se st ředními

26 obránci čtverec, kde uzavírají útoky soupe ře vedené st ředem h řišt ě. 2. P ři zajiš ťování st ředního obránce a beka (krajního obránce), se zde naskýtá možnost zasunutí jednoho z defenzivních záložník ů do stoperské dvojice. 3. Aktivním a agresivním stylem hry narušují úto čné činnosti soupe ře. 4. Zajiš ťují rozvinutí úto čných kombinací ve st řední zón ě. Pro kvalitní obrannou činnost mužstva jsou to strategické posty. Nejlepší post zastupuje ofenzivní záložník, kde by m ěl nastupovat kreativní hrá č, s dobrými technickými schopnostmi. Jeho hlavním úkolem je řídit úto čnou činnost a podporovat krajní záložníky a osamoceného úto čníka. M ůže dojít i k vým ěně s úto čníkem b ěhem hry. Krajní ofenzivní záložníci se pohybují p řevážn ě v křídelních prostorech, m ěli by zvládat hru 1:1, být rychlostn ě a technicky zdatní, a zásobovat úto čníka ve vápn ě kvalitními centry. V obranné fázi pak iniciují tvorbu presinkových situací p ři rozehrávce soupe ře do krajních prostor ů. P ři vedení útoku, hrá č na slabé stran ě h řišt ě podporuje úto čníka ve vápn ě a pokouší se o zakon čení. Osamocený úto čník by pak m ěl podržet mí č v útoku a sklepávat ho na spoluhrá če, kte ří ho dopl ňují. Nikdy by nem ěl chyb ět ve vápn ě soupe ře, to je jeho hlavní prostor. Nem ěl by se ani dostávat do k řídelních prostor ů, aby nezavíral lajny krajním záložník ům. Velkou výhodou tohoto rozestavení je velká flexibilita, kdy mužstvo m ůže plynule p řecházet do herního rozestavení 4:3:3, 4:5:1 a nebo 4:4:2.

Obrázek 6: Rozestavení 4-2-3-1

Zdroj: fotoarchiv autora

27

3.7 Nejvysp ělejší týmy a jejich herní styly

3.7.1 Špan ělsko

Špan ělsko pat ří mezi fotbalovou velmoc. Dlouhou dobu tomu však tak nebylo, Špan ělé mají vynikající fotbalisty, La Liga Primera pat ří mezi nejlepší na sv ětě, a p řesto národní tým dlouhou dobu čekal na úsp ěch z Mistrovství Světa. Do roku 2008 m ělo Špan ělsko pov ěst skv ělého, ale mezinárodn ě neúsp ěšného mužstva. Dlouhá léta byla záhadou, jak je možné, že tak vynikající a kompaktní tým nedosahuje úsp ěch ů na mezinárodní scén ě. Prolomení p řišlo na Mistrovství Evropy 2008 v Rakousku - Švýcarsku, kde na cest ě za titulem neprohráli ani jeden zápas a zárove ň vysko čili na první místo žeb říčku FIFA. Řídícím orgánem pro fotbal ve Špan ělsku je Real Federacion Espanola de Futbol, který vnikl v roce 1913. Národní stadion reprezentace nemá, a proto svá kvalifika ční utkání hrají na stadiónech jednotlivých špan ělských tým ů. První zápas sehrál národní tým v roce 1920 proti Dánsku, a byl úsp ěšný, vyhrál 1:0. Nejvyšší výhru pak zaznamenal v roce 1933, kdy porazil reprezentaci Bulharska vysoko 13:0. Nejv ětší porážku pak utržil v roce 1928 s Itálií, kdy prohrál 7:1. Špan ělsko má profesionální sout ěže La Ligu, pod kterou spadají dv ě Divize Primera (20 klub ů) a Segunda (A 22 klub ů a B 80 klub ů ve 4 divizích). Návrh na vytvo ření národní ligy byl p ředložen již v roce 1927, a o rok pozd ěji se hrály první zápasy. První rok m ěla sout ěž pouhých 10 ú častník ů a 3 z nich Real Madrid, Barcelona a Athletic Bilbao nikdy nesestoupili s Primera division. Další známou Špan ělskou sout ěží je pohár Copa del Rey, který prošel n ěkolika obm ěnami až do dnešní podoby. Ú častní se ho pravideln ě všechny týmy Primera Division, Segunda A, 23 celk ů ze Segundy B, které dopl ňují vít ězové z divizí Tercera, nebo druhé nejúsp ěšn ější týmy, pokud vít ězové jsou rezervou v ětších klub ů. Týmem, který získal nejvíce titul ů je Real Madrid s po čtem 32, na druhém míst ě se pak nachází Barcelona s po čtem 21 (Goldbatt, Acton, 2009). Pokud se podíváme na poslední t ři velké turnaje, zjistíme, že Špan ělská reprezentace ovládla fotbalový sv ět a zasloužen ě se stala nejlepším týmem, když se jí poda řilo vyhrát EURA 2008, 2012 a MS 2010. Na Mistrovství Evropy 2008 vycházel tým z rozestavení 4:4:2 ve skupinách, které pružn ě obm ěň oval na 4:1:4:1 a 4:1:3:2.

28

Trenér Aragones se sestavou v ětšinou nijak zvlášt ě neto čil. V obranné řad ě nastupovali ve stoperské dvojici Marchena a Puyol, levý obránce Capdevila a zprava Ramos. St ředoví záložníci Senna a Xavi Hernandéz, kdy první jmenovaný m ěl spíše defenzivní úkoly a p ři úto čných výletech Ramose se stahoval na jeho místo. Xavi Hernandéz m ěl pak za úkol tvo řit hru, což se mu tolik neda řilo a byl často st řídán Fabregasem. Na krajích zálohy nastupovali Iniesta a Da Silva, jejichž úkolem bylo otevírat hru pro krajní obránce. Iniesta se také často posouval do st ředu zálohy a pomáhal tvo řit hru, zárove ň tak umož ňoval Ramosovi zapojovat se do úto čných akcí. V útoku pak Špan ělé využívali dvojici Torres, Villa, který se stal nejlepším st řelcem EURA se čty řmi brankami. Více aktivní byl však Torres, který operoval po celé ší ři h řišt ě a velmi dob ře pracoval dozadu. Po Zran ění Villi p řešli Špan ělé do rozestavení 4:5:1, kdy na hrotu hrál samotný Torres a k Xavim se do st ředu zálohy dostal Fabregas. Po celý turnaj up řednost ňovali Špan ělé kombina ční hru po zemi, s minimem osobních souboj ů ve st ředu pole (Xavi v jednom zápase pouze 5 aktivních souboj ů) a p řesné krátké p řihrávky. Velkou sílou a zbraní týmu byla vysoká úrove ň ovládání a kontroly mí če pod tlakem, dále pak velice dob ře řešené situace 2:2 a 3:3, kdy se neuchylovali k nákop ům dop ředu, ale za každé situace se snažili udržet mí č na svých kopa čkách. Výborná práce v defenziv ě, t ěsné napadání v záloze, kolmice pohyblivým úto čník ům, často postupný útok na hodn ě přihrávek to vše zdobilo hru Špan ělska na EURU 2008, kde p ředvád ěli úto čnou a velmi atraktivní hru. Mezi nejlepší hrá če pat řil Casillas, Senna, Villa. Tým z Pyrenejského poloostrova zasloužen ě získal po 44 letech titul mistra Evropy (Buzek, 2008, s. 11-16). Na Mistrovství Sv ěta v Jihoafrické republice (2010), kde Špan ělský národní tým získal poprvé v historii titul, se prezentoval celoprostorovou kombina ční hrou založenou na skv ělých individuálních dovednostech hrá čů . Hrá či op ět p ředvád ěli líbivý a ú čelný fotbal. Základní rozestavení p ři obranné činnosti 4:2:3:1 s Torresem osamoceným na hrotu a Villou na levém kraji zálohy. Oproti ME 2008 je hned několik zm ěn, ve stoperské dvojici nastupuje s Puyolem Piqué, Sennu v defenziv ě nahrazují Xabi Alonso a Sergio Busquets, na levém kraji zálohy pak hraje místo Silvi Villa. Při p řechodu do útoku se pak rozestavení m ění na 2:3:3:2, nebo 4:1:3:2, krajní obránci podporují útok, Busquets z ůstává, Xabi Alonso se vysouvá k Xavimu a Iniestovi, Villa se posouvá na hrot k Torresovi. Zásadním rozdílem oproti EURU 2008 je podpora Xabiho Alonsa Xaviho a Iniestu, kdy tato trojice tvo ří motor týmu. Špan ělsko už nespoléhalo jen na Xaviho. Hlavním herním prvkem byla kombinace a držení mí če ve 4 - 5ti lidech a poté

29 pas do k řídla na nabíhajícího Ramose, Capdevillu, nebo dlouhá naráže čka do k řídla, nebo p řekvapivá kolmice na úto čníka. Rozdíly oproti EURU 2008: 1. D říve byla hra viditeln ě rychlejší, na MS 2010 hodn ě drželi mí č v záložní řad ě. 2. Na ME 2008 v útoku duo Villa - Torres, velice pohyblivé, MS 2010 Torres sám v útoku mén ě možností rychlých nahrávek, více držení v záložní řad ě. 3. Korekce stylu byla vynucená připraveností ostatních tým ů na hru Špan ělů. Reprezentace Špan ělska ovládla Mistrovství a ukázala, kam sm ěř uje moderní fotbal. V sou časné dob ě nemá konkurenci, a pokud si udrží výkonnost a bude se stále vyvíjet, bude tomu tak ješt ě hodn ě dlouho (Jirkal, 2010, s. 6-13).

Graf 1: Výsledky týmu Špan ělska na MS Výsledky týmu Španělska na MS 8 6 4

Umístění 2 výsledek 0 1930 1934 1938 1950 1954 1958 1962 1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006 2010 Rok

Zdroj: www..com Vysv ětlivky: 0 – Bez ú časti na MS 1 – nepostoupili z kvalifikace 2 – nepostoupili ze skupiny 3 – osmifinále 4 – čtvrtfinále 5 – 4. místo 6 – vít ěz

30

Graf 2: Výsledky týmu Špan ělska na ME Výsledky týmu Španělska na ME 6 5 4 3

Umístění 2 Výsledek 1 0

Rok

Zdroj: www..com Vysv ětlivky: 0 – Bez ú časti na MS 1 – nepostoupili z kvalifikace 2 – nepostoupili ze skupiny 3 - čtvrtfinále 4 – 2. místo 5 - vít ěz

3.7.2 FC Barcelona

Barcelona pat ří bezpochyby mezi nejznám ější a nejúsp ěšn ější kluby na sv ětě. Její skv ělý a úto čný fotbal obdivují fotbalový fanoušci po celém sv ětě. Tento katalánský klub proslul i svoji fotbalovou akademií, kde vyrostla spousta dobrých fotbalist ů. Barvami klubu jsou tmav ě červená a modrá. Klub Barcelona vznikl roku 1899, kdy byl založen skupinou švýcarských, anglických a špan ělských muž ů, vedených švýcarským emigrantem Hansem Gamperem. Tento v ěhlasný klub vznikl na území katalánska, které leží na severovýchod ě Špan ělska s rozlohou 32 111km 2 a tém ěř 7 000 000 obyvateli. Hlavním městem území je Barcelona. Na severu toto území sousedí s Francií, na jihu s autonomní spole čností Valencie, na západ ě s autonomní spole čností Aragonie a na východ ě m ůžeme najít st ředozemní mo ře. První zápas Barcelonský klub sehrál na Bonanov ě cyklistickém okruhu proti skupince Angli čan ů v roce 1909, katalánský klub vyhrál 1:0. O deset let pozd ěji byl již otev řen první stadion s kapacitou 6000 divák ů. Od

31 té doby se Barcelona dostala na vít ěznou vlnu, když v letech 1909 – 1922 vyhrála 8x katalánské mistrovství a 5x Špan ělské mistrovství. Od roku 1922 hrála Barcelona na stadionu Les Corts s kapacitou 30 000 divák ů. O 35 let pozd ěji roku 1957 byl slavnostn ě otev řen dnes nejv ětší stadion v Evrop ě Camp Nou s kapacitou 90 000 divák ů, a od té doby zde Barcelona hraje svá domácí utkání (www.fcbarcelona.com). Barcelonu spoluvlastní p řes 150 000 člen ů, tzv. socios. Dnes má stadion Camp Nou kapacitu až 98 000 míst a má tedy nejv ětší kapacitu ze všech stadion ů v Evrop ě. Katalánský tým je druhým nejúsp ěšn ějším klubem ve Špan ělsku, a to za Realem Madrid, který má více titul ů v La Lize než Barcelona. Základní motto klubu je ,,mes quo un club“, které v překladu znamená více než klub. Vyjad řuje symbolický význam klubu pro katalánské spole čenství, které se špan ělské režimy v historii snažili n ěkolikrát potla čit. Barcelona se stala centrem vzdoru proti madridské vlád ě. V roce 1925 bylo její hřišt ě zav řeno poté, co fanoušci bu čeli p ři státní hymn ě. Generál Franco na řídil roku 1936 popravu prezidenta klubu a zakázal užívání katalánské vlajky a jazyka. B ěhem jeho diktatury byl stadion Barcelony jediné místo, kde se mluvilo katalánsky. Vynikajících fotbalist ů se v týmu vyst řídalo hned n ěkolik, mezi ty nejznám ější pat ří , Andoni Zubizarreta, Joseph Guardiola, Romário, , , Diego Maradona, dnes k nim m ůžeme za řadit i Samuela Eta, Lionela Messiho, Xaviho Hernandez a Andrea Iniestu (Goldblatt, Acton, 2009).

Tabulka 1: Vybraný seznam sout ěží, které Barcelona vyhrála Sout ěže Trofeje (tituly) La Liga 21 CopadelRey – špan ělský pohár 26 Špan ělský superpohár 12 Liga mistr ů 4 Evropská liga (Pohár UEFA) 4 Evropský superpohár 4 Mistrovství sv ěta klub ů 2 Katalánské mistrovství 23 Zdroj:www.uefa.com

32

Herní systém Barcelony je pom ěrn ě složitý. Základní rozestavení p řevážn ě volí 4:3:3, s tím, že se v pr ůběhu hry dosti m ění. Je to zp ůsobeno typem hrá čů , kterými tento tým disponuje. Krajní obránci Dani Alves a Jordi Alba ve velké mí ře podporují útok. Hodn ě viditelné je to pak u Alvese, který úto čnou trojici podporuje v ětšinu zápasu. Stoperská dvojice se jeví jako nejú činn ější Gerrard Pique a Charles Puyol. Obrana hraje zónov ě, a skv ěle se zajiš ťuje. Na stoperské dvojici nastupují dva nejlepší hlavi čká ři týmu, tudíž nemají problém s dlouhými nákopy soupe ře. P řed obrannou čtve řicí hraje trojice Xavi, Busquets, Iniesta. Defenzivní úkoly má Sergio Busquets, který hraje jako štítový záložník, Xavi a Iniesta mají pak úto čné úkoly, hlavn ě rozdávat balon a tvo řit hru. Úto čná trojice se často m ění, jediný kdo z ůstává je Lionel Messi, u n ěho se pak st řídají Pedro, Villa, Fabregas, Sanchez. Herní rozestavení není stálé, hrá či si často m ění posty, a tím se stává variabilní. Úto čná trojice se do obranné fáze zpravidla nezapojuje, Messi pak v ůbec, v ětšinou se pokoušejí o získání balonu hned po ztrát ě na úto čné polovin ě, čímž se odlišují od v ětšin tým ů. Barcelona praktikuje postupný útok, s tím, že zav ře soupe ře p řed jeho vápno a snaží se o p řekvapivé p řihrávky, které obstarávají Xavi a Iniesta (www.uefa.cz).

3.7.3 Real Madrid CF

Real Madrid byl založen roku 1902 jako Madrid FC. Až roku 1920 mu byl králem Alfonsem XIII. p řid ělen titul Real (královský). Dnes pat ří Real k nejúsp ěšn ějším tým ům v Evrop ě a ve Špan ělsku. První oficiální arénu klubu postavili v roce 1912, bylo to první oplocené h řišt ě ve Špan ělsku. Dnes hraje tým své domácí zápasy na stadionu Santiaga Bernabea s kapacitou až 80 000 divák ů. Tento stadion byl otev řen roku 1947. Real si dominantní postavení vybudoval až pod manažerem a prezidentem Santiagem Bernabeuem, který v tomto klubu strávil celý sv ůj život, ale nejvíce se pro rozvoj klubu zasloužil práv ě jako prezident v letech 1945 – 1978. Nejv ětší posilou byl p říchod Alfreda di Stefana, který se stal legendou klubu. O tohoto hrá če m ěla obrovský zájem i Barcelona, nakonec však zapo čal svoji Evropskou kariéru práv ě v Realu Madrid roku 1953. S Realem vyhrál 8x titul v La Lize a 5x Pohár mistr ů. Za 11 let nast řílel neuv ěř itelných 216 gól ů. Jeho úsp ěchy skon čili roku 1964, kdy odešel po velké hádce s Bernabeuem. Od té doby Real vyhrál n ěkolikrát titul v La Lize, pohár Copa del Rey, a

33 slavil úsp ěchy i na mezinárodní scén ě. Za zmínku pak stojí rok 1990, kdy tento tým dokázal za 38 zápas ů ve Špan ělské lize vst řelit 107 gól ů a stanovil tak nový rekord, tehdejším ostrost řelcem byl Hugo Sanchez. V tomto sv ětovém klubu se vyst řídalo několik hv ězdných fotbalist ů, nejslavn ější jména dnešní generace do týmu p řišla v letech 2000 – 2004, kdy klub angažoval Luise Figa, Zinedina Zidana, Ronalda, Davida Beckhama, Michaela Owena a Robinha. Realu se pak říkalo tým superhv ězd. Nejznám ějším hrá čem novodobé historie je ozna čován Raúl Gonzáles Blanco, který debutoval v roce 1994 coby nejmladší hrá č v historii klubu. Pozd ěji se stal kapitánem týmu a v ůdcem týmu. Za svoji kariéru v Realu Madrid nast řílel v 741 zápas 323 gól ů. 6x vyhrál špan ělský titul, 3x ligu mistr ů, a zapsal si 102 zápas ů za Špan ělskou reprezentaci. Real dnes pat ří k nejlepším klub ům na sv ětě, prošlo jím n ěkolik skv ělých fotbalist ů a dá se p ředpokládat, že si svoje dominantní místo jak na pyrenejském poloostrov ě, tak v Evrop ě ješt ě dlouho udrží (Goldblatt, Acton 2009).

Tabulka 2: Vybraný seznam sout ěží, které Real Madrid vyhrál Sout ěže Trofeje (tituly) La Liga 32 CopadelRey – špan ělský pohár 18 Špan ělský superpohár 9 Liga mistr ů 9 Evropská liga (Pohár UEFA) 2 Evropský superpohár 1 Mistrovství sv ěta klub ů 3 Regionální mistrovství 19 Zdroj: www.uefa.cz

Real Madrid nastupuje pod sou časným vynikajícím managerem Jose Mourinhem v rozestavení 4:2:3:1. S tím, že toto rozestavení není tak variabilní jako u Barcelony, většina hrá čů si drží své posty. Jedinou vyjímku m ůžeme hledat u Cristiana Ronalda, který sice hraje na postu pravého ofenzivního záložníka, avšak má ur čitou volnost, hlavn ě v obranné činnosti. V obranné činnosti se hrá či na svých postech dosti st řídají. V posledních zápasech zleva nastupuju Fabio Coentrao, zprava pak Sergio Ramos, a ve stoperské dvojici se st řídají hrá či Pepe, Varane, Arbeola. Záložní řada je pom ěrn ě stálá,

34 defenzivní záložníky hrají Xabi Alonso s Khedirou, p řed nimi ofenzivní záložník Ozil, pravého záložníka hraje Di Maria a zleva pak podporuje útok Cristiano Ronaldo. Na hrotu nastupuje osamocený Karim Benzema. Takto vypadala sestava v posledních důležitých utkáních týmu. Hodn ě se spoléhají na rychlé protiútoky a na výbornou práci s mí čem Ronalda, který se dostává do zakon čení sám a nebo hledá p řed bránou nabíhající spoluhrá če (www.uefa.com).

3.7.4Anglie

Anglie je ostrovní stát pat řící do západní Evropy. Okolo ostrova najdeme Atlantický oceán, Severní mo ře, Irské mo ře a kanál La Manche, který je spojnicí s evropskými státy, hlavn ě pak s Francií, Belgií a Nizozemskem. Hlavním m ěstem je Londýn, který má n ěco mezi 7,5 a 8 miliony obyvatel. Pro fotbal je ovšem d ůležit ější fakt, že zde m ůžeme najít spoustu výborných fotbalových klub ů, jako nap říklad, Arsenal, Chelsea, Fulham a dalších 10 tým ů. 5 z nich hraje nejvyšší fotbalovou ligu. V anglickém fotbalovém systému najdeme skoro 1 500 000 registrovaných a 2 700 000 neregistrovaných hrá čů . Klub ů zde p ůsobí asi 42 500 (www.fifa.com). Anglická fotbalová asociace vznikla v roce 1863 a je tak nejstarším fotbalovým svazem na sv ětě. Založili ji zástupci klub ů a škol v Londýn ě. Nejstarší pohárovou sout ěží je FA CUP (Anglický pohár), kterého se mohou zú častnit všechny kluby působící v anglickém ligovém systému + 6 klub ů velšské ligy. První mezistátní utkání sehrála anglická reprezentace v roce 1872 s týmem Skotska na stadionu v Glasgow. Zápas skon čil remízou 0:0. Od roku 1885 se hraje v Anglii legalizovan ě profesionální fotbal. A fotbalová liga, která dala vzniku dnešní Premier legue se hraje od roku 1888. Díky t ěmto fakt ům je Anglie nazývaná kolébkou nebo domovem moderního fotbalu (Votík, 2001). Přesv ědčení o síle domácího fotbalu, a klubové sout ěže zap říčinilo, že se anglická fotbalová reprezentace neobjevila až do roku 1950 na žádném mezinárodním turnaji (MS, ME). A čkoliv anglické kluby pat ří k těm nejlepším na světě, to samé se nedá říci o národním týmu. Přestože pat ří do skupiny sedmi týmu, kterým se povedlo vyhrát Mistrovství Světa jejich další výsledky, jsou siln ě za o čekáváním. Mezi nejznám ější fotbalisty, kte ří hráli nebo hrají za národní tým, pat ří , Paul Gascoignea, , Peter Shilton, Steven Gerrard, Frank Lampard. Anglie se zú častnila

35 celkem 13 Mistrovství Světa. Mezi nejv ětší úsp ěch na tomto turnaji je jednozna čně vít ězství v roce 1966, na Mistrovství Světa v Anglii. EURA se národní tým zú častnil celkem 8x a mezi nejv ětší úsp ěchy pak m ůžeme za řadit bronz z EURA 1996 a 1968. Od roku 1888 se v Anglii hraje profesionální fotbalová sout ěž. V roce 1992 se však kluby anglické první divize odtrhly od řídícího orgánu a založili dnes nejvýd ěle čnější a nejznám ější ligu na sv ětě Premier league. Tuto klubovou sout ěž hraje celkem 20 tým ů. Mezi neúsp ěšn ější pat ří Manchester United s celkem 19 tituly z toho 12 z Premier league, Arsenal s 13 tituly z toho 3 z Premier league a Chesea FC se 4 tituly z toho 3 z Premier league. Nižší sout ěže jsou Football League Championship, 1. League one, two. Další známou sout ěží, nejstarší na sv ětě je FA Cup. Zde pat ří mezi nejúsp ěšn ější op ět Manchester United, který tento slavný pohár získal celkem 11x. Na druhém míst ě se pak nachází Arsenal s osmy tituly (Goldblatt, Acton, 2009).

Graf 3: Výsledky týmu Anglie na MS

Výsledky týmu Anglie na MS 7 6 5 4 3 Umístění 2 výsledek 1 0 1930 1934 1938 1950 1954 1958 1962 1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006 2010 Rok

Zdroj: www.fifa.com Vysv ětlivky: 0 – Bez ú časti na MS 1 – nepostoupili z kvalifikace 2 – nepostoupili ze skupiny 3 – osmifinále 4 – čtvrtfinále 5 – 4. místo 6 - vít ěz

36

Graf 4: Výsledky týmu Anglie na ME Výsledky týmu Anglie na ME 6 5 4 3 2 Umístění 1 Výsledek 0

Rok

Zdroj: www.uefa.com Vysv ětlivky: 0 – Bez ú časti na MS 1 – nepostoupili z kvalifikace 2 – nepostoupili ze skupiny 3 - čtvrtfinále 4 – semifinálová skupina 5 –3. místo

Poslední t ři velké turnaje se Anglické reprezentaci v ůbec nepovedly. Na Mistrovství Evropy 2008 nepostoupila z kvalifikace, když skon čila až t řetí za Ruskem a Chorvatskem. Na EURO 2012 se už tým probojoval, ovšem jeho cesta skon čila ve čtvrtfinále, kdy podlehl Itálii až v penaltovém rozst řelu. MS 2010 v Jihoafrické republice p řineslo ostrovnímu týmu ú čast v osmifinále, kde prohrála s reprezentací Německa 4:1. V sou časné dob ě se Anglická reprezentace pokouší postoupit na MS 2014 v Brazílii. Ve skupin ě H jí pat ří druhé místo za Černou Horou. V obran ě nej čast ěji nastupují Leighton Baines, Glen Johnson, Joleon Lesccot a Phill Jagielka. V záloze pak mají nejvíce start ů Cleverly, Oxland - Chambrlain, Gerrard, Millner a Carrick. V útoku se pak st řídá trojice Rooney, Welbeck a Defoue. Anglická reprezentace v ětšinou hraje v klasickém rozestavení 4:4:2. Hrá či se na postech hodn ě střídají a sestava se tak hodn ě mění (www.fifa.com).

3.7.5Chelsea FC

Klub FC Chelsea byl založen roku 1905. Jako první sout ěž za čal hrát ligu AGM, jelikož po protestech Fulhamu a Tottenhamu bylo londýnskému týmu zakázáno hrát

37 jižní ligu. Své první utkání prohrál na h řišti Stockportu 1:0. Vznik Chelsea byl podmín ěn výstavbou nového stadionu Stamford Bridge v západním Londýn ě. Kdy brat ři Mearsové cht ěli postavit fotbalový stadion na tehdejší atletické dráze a nabídnout ho tam ějšímu týmu, Fulhamu. Ten však stadion odmítl a tak museli vytvo řit vlastní klub. Chelsea nebyla nijak úsp ěšným týmem, avšak t ěšila se velké podpo ře fanoušk ů, kte ří klub p římo zbož ňovali. V roce 1906 se na zápas s Manchesterem United přišlo podívat neuv ěř itelných 67 000 divák ů a vytvo řili tak rekord sout ěže. Chelsea hrála pohledný fotbal, na který chodilo hodn ě divák ů. Tento styl však k úsp ěch ům nevedl. Chelsea získala do roku 2005 pouze jediný titul a to v roce 1955, dá se tedy s nadsázkou tvrdit, že z Chelsea FC se stal špi čkový anglický klub až po p říchodu ruského miliardá ře Romana Abramovi če, který klub roku 2003 koupil. Většina p říznivc ů klubu byla na pochybách zda je tato cesta správná. Abramovi č hned po p říchodu splatil v ětšinu dluhu, který klub m ěl a navíc uvolnil velkou část pen ěz tehdejšímu managerovi Ranierimu. Ten ihned za čal s nákupem posil. Tento krok se vyplatil a Chelsea skon čila v lize druhá. Roku 2004 p řišel do klubu jeden z nejlepších manager ů sou časné doby Jose Mourinho, tento krok se ukázal jako správný. Tým pod jeho vedením získal 2 tituly v Premier league po sob ě (www.chelseafc.com). Tým Chelsea FC hraje svá domácí utkání na stadionu Stamford Bridge s kapacitou 42 300 divák ů. Barvou týmu je modrá, a proto se jim p řezdívá the blues (mod ří). Mezi nejv ětší osobnosti týmu pat ří Gianfranco Zola, který do týmu p řišel v roce 1996 a hned uchvátil diváky svými výkony. Minulost londýnského klubu je dost pestrá, triumf v poháru vít ězů poháru z roku 1971 p ředstavoval vrchol, hrozící bankrot a chuligánství fanoušk ů z po čátku 80. let byl pak opakem. Od té doby, co tým koupil Roman Abramovi č, nastoupil novou cestu k vrcholu (Goldblatt, Acton, 2009).

38

Tabulka 3: Vybraný seznam sout ěží, které Chelsea vyhrála Sout ěže Trofeje (tituly) PremierLeague/První liga 4 Fa Cup 7 League cup 4 Liga mistr ů 1 Evropská liga (Pohár UEFA) 2 Evropský superpohár 1 CommunityShield 4 Zdroj: www.uefa.com

Sezona 2011/2012 p ředstavovala pro Chelsea dva rozdílné boje. V Premier league se jí sezona v ůbec nepovedla a skon čila na 6 míst ě. Naproti tomu Liga Mistr ů pro ni představovala ur čitou satisfakci, když se jí poda řilo ve finále porazit na penalty Bayer Munchen. Zápas m ěl pro celek z Německa velmi ho řkou p říchu ť, jelikož po celý zápas byli lepším celkem a poda řilo se jim v 83 minut ě zápasu vst řelit gól. V té chvíli snad nikdo nepochyboval o vít ězství n ěmeckého celku, avšak výborn ě hrající Drogba poslal nechytatelnou hlavi čkou v 88 minut ě zápas do prodloužení. Chelsea i díky skv ěle chytajícímu Čechovi zápas zvládla a získala tak první titul v Lize Mistr ů. Anglický tým nastoupil v rozestavení 4:2:3:1. Obranou čtve řici tvo řili hrá či Bosingva, Luiz, Cahill, Cole. P řed nimi nastoupil Obi Mikel s Lampardem, který m ěl hlavn ě ofenzivní úkoly. Trojici ofenzivních záložník ů pak tvo řili hrá či Kalou, Mata, Bertrand a p řed nimi na hrotu osamocený Drogba. Chelsea se v ětšinu zápasu bránila a do útoku se dostávala spíše sporadicky. Proto jsme mohli zaznamenat, že úto čník Drogba se mnohdy stahoval na obranou polovinu a zapojoval se do brán ění. V letošním sout ěžním ro čníku 2012/2013 je sestava trošku pozm ěněná. V obranné čtve řici nastupují Ivanovi č, Luiz, Cahill a Cole. P řed nimi p ěti členná záloha Rammires, Lampard, Hazard, Oscar, Mata. A v útoku se st řídají Torres a nov ě p říchozí Demba Ba (www.uefa.com).

3.7.6 Manchester United FC

Historie klubu za číná v roce 1878, kdy zam ěstnanci firmy Lancashire a Yorkshire Railway dostali peníze k vytvo ření klubu Newton Heath LYR. Nejd říve hráli proti

39 ostatním zam ěstnanc ům a tým ům z jiných firem, na opravdový sout ěžní zápas čekali až do roku 1892. Klub byl jedním ze zakladatel ů Fotbalové aliance, která se v roce 1892 slou čila s Fotbalovou ligou. Tým se dostal po čátkem 20. století do finan čních problém, z kterých ho dostal až J. H. Davies, který zaplatil dluh, zm ěnil název na Manchester United a p řest ěhoval nový tým na stadion Old Trafford. B ěhem sv ětových válek m ěl tým op ět obrovské dluhy, zlepšení p řišlo, až v roce 1945 kdy tým angažoval trenéra Matta Busbyho. Výsledky se dostavili tém ěř okamžit ě, v roce 1947 skon čil tým druhý v lize za Liverpoolem a o rok pozd ěji dokonce vyhrál FA Cup. Busby nasazoval hodn ě mladé a talentované hráče, s kterými se mu poda řilo v letech 1956 a 1957 vyhrát ligu. O rok pozd ěji Manchester postihla obrovská tragedie. Klub byl na cest ě domu z Bělehradu a p ři dopln ění paliva v Mnichov ě letadlo p ři startu explodovalo. Celkem zem řelo 23 lidí, z toho 7 hrá čů hned p ři tragédii a talentovaný mladík Duncan Edwords podlehl svým zran ěním po 15ti dnech strávených v nemocnici. Zdálo se, že se klub s touto tragédii bude dlouho vyrovnávat, avšak po brzkém uzdravení Matta Busbyho se tým ješt ě tentýž rok dostal do finále FA Cupu, kde však podlehl Boltonu. Po odchodu Busbyho v roce 1969 m ěl tým st řídavé výkony, spíše se však propadal. Dokonce jeden rok spadl do druhé ligy a to v sezón ě 1973/1974. Manchester se však rychle vzpamatoval a hned následující rok se vrátil zp ět do nejvyšší sout ěže. Toto období trvalo až do 90. let 20. století. V roce 1986 p řevzal tým Alex Ferguson, který v něm působí dodnes. První t ři roky nepat řili mezi úsp ěšné, avšak následující roky p řinesli Manchesteru hned n ěkolik trofejí. Tou nejvzácn ější je ur čit ě titul v Premier league z roku 1992/1993, který získaly po dlouhých 26 letech, a hned následující sezonu ho obhájili. V této dekád ě dokázal Manchester vyhrát celkem 5x titul v nejvyšší anglické sout ěži, 3x vyhrál FA Cup a 1x Ligu Mistr ů. Dá se tedy tvrdit, že toto bylo nejlepší období celku z Manchesteru. V sou časné dob ě pat ří Manchester mezi Evropské velkokluby, což dokazuje svými výsledky jak v Anglické Premier league tak i v Lize Mistr ů (www.manutd.com). United se p řezdívá Red Devils (rudí ďáblové). Klubová barva je rudá. Dresy jsou rudé s bílými trenky a bílými štulpny. Stadion Old Trafford má kapacitu 76 200 divák ů. Mají nejv ětší stadion v Anglii a nejv ětší fanouškovskou základnu na sv ětě. V čele Manchesteru je již více jak 20 let sir Alex Ferguson, který je považován za nesporného genia, jelikož se mu poda řilo vyhrát více trofejí než kterémukoliv trenérovi v Anglii. V roce 1999 se Manchester pod vedením již zmín ěného Fergusona, stal prvním

40

Anglickým klubem v historii, kterému se poda řilo získat treble. V jedné sezon ě vyhráli Ligu Mistr ů, Premier league a Anglický pohár. Nezapomenutelné je pak finále ligy mistr ů z tohoto roku, kdy Anglický klub prohrával ješt ě v 90 minuté s Bayernem Mnichov 1:0. Díky skv ěle kopnutým roh ům Davida Beckhama však dokázal v nastavení, nep říznivý výsledek oto čit na 2:1 a získat tak titul v této prestižní Evropské sout ěži. Mezi legendy tohoto klubu ze severu pat ří Bobb Charlton, Paul Scholes, Ryan Giggs, , , David Beckham, , Jack Rowley (Goldblatt, Acton, 2009).

Tabulka 4: Vybraný seznam sout ěží, které Manchester United vyhrál Sout ěže Trofeje (tituly) PremierLeague/První liga 19 Fa Cup 11 League cup 4 Liga mistr ů 3 Evropská liga (Pohár UEFA) 0 Evropský superpohár 1 CommunityShield 19 Mistrovství sv ěta klub ů 1 Zdroj: www.uefa.com

Manchester United vévodí sou časnému ro čníku Premier leagu, a s jistotou se dá tvrdit, že letos získá sv ůj 20 titul v této prestižní sout ěži. V FA Cupu tým vypadl už ve čtvrtfinále s týmem Chelsea po kone čném skóre 3:2 pro Londýnský klub. Z Ligy Mistr ů vypadlo dokonce ješt ě d říve, poté co celkem hladce postoupil ze skupiny z prvního místa, byl v osmifinále vy řazen Realem Madrid. Manchester v ětšinou hrál v rozestavení 4:4:2. Po p říchodu Robina van Persieho, který nastupoval v útoku s Rooneym, měl tým obrovskou sílu. Na krajích zálohy nastupovali Welbeck, Nani nebo Kagawa. Ve st ředu zálohy pak Carrick, Jones, a nebo Giggs. Obranou čtve řici pak tvo řili hrá či Rafael, Ferdinand, Evans a Evra. Nejvíce zápas ů pak odehráli hrá či Carrick a Persie (www.uefa.com).

41

3.7.7 Itálie

Stát ležící na Apeninském poloostrov ě v jižní Evrop ě. K této jižanské zemi také náleží 2 velké a turisticky významné ostrovy ve st ředozemním mo ři, Sicílie a Sardinie. Celková rozloha činí n ěco málo p řes 300 000 km 2, obyvatel zde žije okolo 60 milionu. Hlavním m ěstem je Řím, kde se nacházejí i dva známé fotbalové kluby Lazio a AS. Vlajka státu má t ři svislé pruhy, z leva zelená, bílá a červená (Steele, Lye, 2004). Fotbalová federace FIGC (Federazione Italiana Giuoco Calcio) vznikla 16. b řezna 1898 v Turín ě. V sou časné dob ě hraje v Itálii fotbal 1,500,000 registrovaných a skoro 3,500,000 neregistrovaných hrá čů . Klub ů zde pak najdeme 16,697. Italská fotbalová reprezentace má na mezinárodní scén ě pom ěrn ě velké úsp ěchy. Čty řikrát vyhrála Mistrovství Světa a jednou Mistrovství Evropy (www.uefa.cz). Italské fotbalové reprezentaci se p řezdívá Azzuri (mod ří) podle barvy dres ů, které jsou modré. Fotbal hraje v této poloostrovní zemi velkou roli. Najdeme zde t ři celostátní deníky, které se v ěnují výhradn ě tomuto sportu. Velice populární jsou sázky, které však vedou i ke špatným mimo fotbalovým praktikám, jako uplácení zápas ů. Nejednou jsme mohli slyšet o úplatká řské afé ře v Italském fotbalu. Reprezentace však potvrzuje jak je tento sport pro zemi d ůležitý, když se jí hned čty řikrát poda řilo vyhrát nejprestižn ější reprezenta ční sout ěž Mistrovství Světa. Velice úsp ěšné jsou však i italské kluby, kterým se poda řilo celkem 28 krát získat evropské trofeje. Pro italský fotbal je typická defenzivní hra. Jejich hlavním úkolem je nedostat gól a n ějaký vst řelit z rychlého protiútoku. Pokud získají vedení, snaží se co nejvíce zdržovat hru a mí č držet co nejdále od vlastní brány. I p řes to však Italové prosluli vynikající technikou. Příkladem m ůžou být hrá či , Roberto Biaggio, . P řes svoji úchvatnou pov ěst prosluli Italové také svými pomalými starty. Na cest ě za vít ězstvím na Mistrovství Světa 1982 remizovali ve všech t řech utkáních ve skupin ě a v roce 1994 postoupili do finále, p řestože v úvodním utkání podlehli Irsku. Mezi legendy týmu pat ří , který nasbíral nejvíce start ů a nejlepší st řelec reprezentace (Goldblatt, Acton, 2009). , to je název nevyšší fotbalové sout ěže v Itálii. Vznikla v roce 1929 z někdejších regionálních turnaj ů a celonárodních vy řazovacích sout ěží. Druhou nejvyšší sout ěží je pak Serie B. Jediným týmem, který vydržel v Serii A od jejího založení je Milánský Inter. V sou časné dob ě se o titul v nejvyšší sout ěži uchází 20

42 tým ů. Nejlepším st řelcem v historii Serie A je pak s 274 góly. Nejvíce titul ů získal Juventus Turín. Italský národní pohár není tak známý. V ětšina týmu v těchto zápasech nasazuje hrá če z rezervy. hraje od sezon 2007/2008 42 mužstev ze Serie A a B. Mezi nejúsp ěšn ější týmy pat ří Juventus a AS Řím (Goldblatt, Acton, 2009).

Graf 5: Výsledky týmu Itálie na MS

Výsledky týmu Itálie na MS 9 8 7 6 5 4 Umístění 3 výsledek 2 1 0 1930 1934 1938 1950 1954 1958 1962 1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006 2010 Rok

Zdroj: www.fifa.com Vysv ětlivky: 0 – Bez ú časti na MS 1 – nepostoupili z kvalifikace 2 – nepostoupili ze skupiny 3 – osmifinále 4 – čtvrtfinále 5 – 4. místo 6 – 3. místo 7 –2. místo 8 – 1. Místo

43

Graf 6: Výsledky týmu Itálie na ME Výsledky týmu Itálie na ME 8 6 4

Umístění 2 Výsledek 0

Rok

Zdroj: www.uefa.com Vysv ětlivky: 0 – Bez účasti na MS 1 – nepostoupili z kvalifikace 2 – nepostoupili ze skupiny 3 - čtvrtfinále 4 – 4. místo 5 – 3. místo 6 – 2. Místo 7 – 1. místo

Italský národní tým pat řil na Mistrovství Evropy 2008 k nejv ětšímu zklamání. Se svoji ryze defenzivní sestavou vypadl ve čtvrtfinále se Špan ělskem. Ze skupiny postoupil tým z druhého místo za suverením Nizozemskem . Ve čtvrtfinále pak na penalty vypadl s vít ězným mužstvem Špan ělska. Itálie praktikovala rozestavení 4:3:1:2 a 4:3:3, d ůraz byl kladen na zatažené brán ění. Vždy bylo hodn ě hrá čů za mí čem, rychlý a jednoduchý p řechod. V útoku nastupoval Lucca Toni, kterého se hrá či snažili hledat kolmými p řihrávkami, a nebo centry. Chyb ěl však moment p řekvapení. Velkou slabinou týmu byl fakt, že Toni nebyl prakticky v ůbec dopl ňován hrá či záložní řady a proto se tým prezentoval velice slabou a špatnou koncovkou (Jirkal, 2008, s. 37). Mistrovství Světa p řineslo italskému týmu op ět zklamání. V pom ěrn ě hratelné skupin ě nedokázali vyhrát ani jeden zápas, dokonce prohráli s nová čkem ze Slovenska a s týmem Nového Zélandu pouze remizovala. Po dvou remízách a jedné proh ře se musel tým z Apeninského poloostrova se šampionátem rozloučit (Steiner, 2010, s.39 - 40). EURO 2012 v Polsku a Ukrajin ě p řineslo italskému týmu druhé místo a výrazné zlepšení oproti p ředešlým turnaj ům. Detailn ě propracovaná obrana je pro národní tým typická ovšem p ředchozí šampionáty ukázali, že pot řebuje renovovat. Hlavní zm ěna

44 byla ve filosofii a to ,,nesmíme dostat gól, abychom vyhráli“ na ,, k vít ězství je pot řeba aktivn ě bránit a konstruktivn ě získávat mí če“. Tým disponoval na turnaji dv ěma odlišnými zp ůsoby hry, které obm ěň oval po celé EURO. První, 3:5:2, výhodou tohoto rozestavení je p řehušt ěný st řed h řišt ě, kde jsou hrá či schopni vytvá řet tlak na mí č tém ěř po celém h řišti. Výsledkem byl obrovský po čet konstruktivn ě získaných mí čů . Druhý, 4:4:2 s diamantem uprost řed zálohy. Obdobný styl hry jako u p ředchozího rozestavení. Dochází k prolínání řad a vysoký presink tém ěř po celé ploše h řišt ě. Nevýhodou je však rozestavení záložní řady, kdy p ři h ře soupe řových krajních obránc ů nedochází k jejich presinku a ti pak mají dostatek času na rozehrávku. Po inovaci v defenzivní práci, přišlo z lepšení i p ři h ře do útoku. Velmi bohatý rejst řík zp ůsobu vedení úto čných akcí. Hlavním organizátorem hry byl Andrea Pirlo, podle některých nejlepší hrá č turnaje. Většinou praktikovali rychlý protiútok. Po zisku mí če v jakémkoliv prostoru okamžité přenesení mí če na útočníky. Postupný útok nebyl pro Italskou reprezentaci typický a práv ě proto je zde nejv ětší zm ěna. Je velice t ěžké p řečíst nacvi čené kombinace v herním pojetí týmu, jelikož je jich velké množství a hrá či se snažili hodn ě improvizovat. V zakon čení se snaží o st řelbu z každé pozice, čímž se výrazn ě odlišují od celku Špan ělska. Celkov ě m ůžeme říci, že se EURO Ital ům vyda řilo až na finálový zápas s týmem Špan ělska, které ukázalo, že špan ělská reprezentace má obrovskou kvalitu (Li čka, 2012, s. 11-15).

3.7.8 Juventus FC

Historie klubu se za čala psát v roce 1897, kdy se skupinka p řátel studujících na škole Massimo D’Azeglio v Turín ě, rozhodla založit fotbalový tým. P ůvodní název byl SportClub Juventus. Svá domácí utkání odehrál na stadionu na nám ěstí D´Armi. Původn ě nastupoval Juventus v růžových dresech, tradi ční černobílou barvu získal náhodou, když jim byl poslán špatný balík dres ů z Anglie. První titul získal v roce 1905. Roku 1923 p řebírá tým známá rodina Agneli ů, která zárove ň vlastní automobilovou firmu FIAT. Tento rok se tým zárove ň st ěhuje na Marsiglia Road, kde ho m ůže povzbuzovat více fanoušk ů. Na druhý titul však klub ze severu musel po čkat, až do roku 1926. V letech 1930 – 1935 p řichází pro tým ,,Goldenfive - year period“. Období kdy Juventus dokázal 5x za sebou vyhrát italskou ligu. Na p řelomu padesátých a šedesátých let získal tým ješt ě n ěkolik titul ů, když za n ěj nastupovali skv ělí hrá či

45

jako Dán Hansen, Omar Sivori nebo Giampiero Boniperti, který ve své karié ře nastoupil za Juventus ve 444 ligových utkání a drží tak klubový rekord. Další výraznou osobností, která pomohla ,,staré dám ě“ k titulu byl , ozna čovaný za nejlepšího cizince. Za Juventus odehrál 147 utkání a vst řelil 68 gól ů. Juventus pat ří jednozna čně k nejlepším italským klub ům, získal nejvíce titul ů a prošlo jím mnoho skv ělých fotbalist ů, kte ří se za řadili do sv ětové špi čky. Černou te čkou v historii klubu je korup ční aféra ze sezony 2005/2006, kdy byl klub sesazen do druhé ligy (Serie B), a byly mu odebrány tituly z dvou p ředešlých ro čník ů. Dále nesm ěl startovat v následujícím ro čníku Ligy Mistr ů. Juventus se však následující rok probojoval do nejvyšší italské sout ěže, kterou se mu poda řilo v ro čníku 2012/2013 op ět vyhrát (www.juventus.com). Italskému fotbalu vládnou kluby z pr ůmyslového severu. Kluby sídlící mimo tento region vyhráli od konce druhé sv ětové války titul v nejvyšší italské sout ěži pouze sedmkrát. P řesto je fotbalem posedlá celá Itálie. A čkoliv kluby dnes tolik neutrácejí, stále sem p řichází spousta fotbalist ů té nejvyšší kvality. Juventus znamená v latin ě mládež, p řesto je tým všeobecn ě známý jako stará dáma. P řezdívka byla údajn ě odvozena od barvy dres ů, jejichž pruhy p řipomínají černé šaty a pobledlé tvá ře italských žen. P řestože má tým nejv ětší fanouškovskou základnu v Itálii, nedosahuje návšt ěvnost zápas ů takových hodnot jako u jiných tým ů evropské špi čky. P říčinou toho je nejspíš fakt, že v ětšina p říznivc ů žije v jiných částech Itálie a do Turína dojíždí pouze za prací. V důsledku tohoto rozprost ření fanoušk ů se n ěkdy týmu říká ,,Italská snoubenka“ (Goldblatt, Acton, 2009). Tabulka 5: Vybraný seznam sout ěží, které Juventus vyhrála Sout ěže Trofeje (tituly) Serie A 29(31)* Italský pohár 9 Italský superpohár 5 Liga mistr ů 2 Evropská liga (Pohár UEFA) 3 Evropský superpohár 2 Mistrovství sv ěta klub ů 2 (interkontinentální pohár) Zdroj: www.juventus.com *tituly z let 2004/2005 a 2005/2006 byly odebrány

46

Juventus letos celkem hladce získal sv ůj 29 titul v nejvyšší italské sout ěži. V semifinále italského poháru prohrál v dvojzápase s římským Laziem a vypadl. Liga Mistr ů za čala pro turínský klub velice dob ře, poté co s přehledem postoupili ze skupiny, poradili si i s celkem Celtic Glasgow. Ve čtvrtfinále však nesta čili na finalistu, Bayern Mnichov. Zpravidla nastupují v rozestavení 3:5:2. Tedy hodn ě ofenzivn ě pojatý styl hry. P řed Branká řem Buffonem nastupuje trojice Barzagli, Bonucci a Cacéres (Chiellini). V pěti členné záloze pak hlavní tv ůrce hry Pirlo ve st ředu, okolo n ěj pak hrá či Pogba, Marchisio, Asamoah, Vidal. V útoku pak nastupovala nej čast ěji dvojice Vu čini č – Matri (www.uefa.com).

3.7.9 AC Milán

Jeden z trojice nejznám ějších a nejúsp ěšn ějších klub ů italského fotbalu. Rossoneri, tak zní p řezdívka fotbalového klubu z Milána. Znamená červeno černí, což jsou hlavní klubové barvy týmu. AC Milán sice zaostává za Juventusem v po čtu získaných titul ů italské Serie A, avšak na mezinárodní scén ě pat ří ze všech tým ů z apeninského poloostrova k nejúsp ěšn ějším. Mezi nejvýznamn ější majitele klubu pat ří mediální magnát , který klub koupil v roce 1986. Od té doby se Berlusconi stal čty řikrát p ředsedou italské vlády, klub získal 7 titul ů v Serii A a p ětkrát vyhrál Ligu Mistr ů. Stadionem na kterém AC hraje svá domácí utkání je s kapacitou 85 000 míst (Goldblatt, Acton, 2009). AC Milán byl založen 16. prosince 1899 britskými p řist ěhovalci v čele s Alfredem Edwardsem. Milan Foot - Ball and Cricket Club, tak zn ěl p ůvodní název klubu. V roce 1900 vstoupili červeno černí do nejvyšší italské sout ěže, která v té dob ě nesla název Italské fotbalové mistrovství, z něhož vznikla dnes známá Serie A. O rok pozd ěji se milánskému celku poda řilo vyhrát první titul. Další následovali v letech 1906 a 1907. Od té doby zapo čal p ůst po trofejích trvající dlouhých 44 let. Až v roce 1951 získal klub op ět mistrovský titul, na kterém m ělo velkou zásluhu švédské trio Gren, Liedholm, Nordahl. Hrá či pat řili mezi tehdejší fotbalovou špi čku a postarali se o vzestup milánského klubu. Ve druhé polovin ě 50. let pat řil tým k nejlepším na sv ětě, jediné co mu chyb ělo, byl titul v nejprestižn ější fotbalové sout ěži, Lize Mistr ů, tehdejšímu Poháru mistr ů evropských zemí. To se povedlo až v roce 1963, kdy AC Milán porazil na londýnském Wembley Benficu 2:1. V 60. a 70. letech pat řil klub mezi

47

Evropskou špi čku, kdy se v něm vyst řídala spousta vynikajících fotbalist ů a kvalitních trenér ů. Tento fakt korunoval zisk 10. titulu v nejvyšší italské sout ěži. V první polovin ě 80. let zažili rossoneri černé chvíle. Klub byl po korup ční afé ře sesazen do druhé nejvyšší sout ěže, kde strávil celkem dv ě sezony. Obrat k lepšímu nastal až v roce 1986, kdy klub p řevzal mediální magnát Silvio Berlusconi, který do něj za čal dávat obrovské peníze a znovu pozvedl milánský klub na vrchol slávy. AC Milán pat ří i dnes k nejlepším klub ům Evropy a i když je to stále těžší a t ěžší drží se na špici evropského fotbalu. Mezi nejznám ější hrá če pat ří: Paolo Maldini (celou svoji kariéru strávil v AC Milán), Gunnar Nordhal (nejlepší st řelec v historii AC Milán), Kaká, Andrij Šev čenko, Alessandro Costacurta (www.acmilan.com).

Tabulka 6: Vybraný seznam sout ěží, které AC Milán vyhrál Sout ěže Trofeje (tituly) Serie A 18 Italský pohár 5 Italský superpohár 6 Liga mistr ů 7 Pohár vít ězů poháru (PVP)* 2 Evropský superpohár 5 Mistrovství sv ěta klub ů 4 (interkontinentální pohár) Zdroj:www.acmilan.com *1999 zrušen

AC letos skon čil na 3. míst ě v Serii A. V italském poháru dokrá čeli rossoneri až do čtvrtfinále, kde po proh ře 2:1 s Juventusem vypadli. Liga Mistr ů pro tým neza čala dob ře, když doma remizovali s Andrlechtem, poté vyhráli se Zenitem Petrohrad a následn ě prohráli s Málagou. Nakonec se jim poda řilo postoupit do osmifinále, kde tým z Milána narazil na Špan ělskou Barcelonu. Po dvou krásných zápasech nakonec AC prohrál v celkovém pom ěru 2:4 a ze sout ěže vypadl. Tým nastupuje zpravidla v rozestavení 4:3:3. Mezi nejvytížen ější hrá če pat ří: gólman Abbiati, obránci De Sciglio, Abate, Mexes, Zapata, záložníci Montolivo, Boateng, Nocerino, úto čníci Pazzini, El Shaarawy, Robinho (www.uefa.com )

48

4 Syntetická část

4.1 Kluby

Po získání všech dat jsem zjistil, že nejhran ějším herním rozestavením v sout ěži Liga Mistr ů 2012/2013, bylo rozestavení 4:2:3:1. Celkem bylo použito 113x, v procentuálním vyjád ření to je 45.2%. Pat ří k nejvyužívan ějším herním systém ům v moderním fotbale, prakticky ve všech klubových sout ěží na evropském kontinent ě.

Tabulka 7: Použitá herní rozestavení a jejich četnost Herní rozestavení Četnost Procenta 4:2:3:1 113 45,2 % 4:4:2 40 16 % 4:1:4:1 3 1,2 % 4:3:2:1 8 3,2 % 4:3:3 67 26,8 % 4:4:1:1 1 0,4 %

3:5:2 11 4,4 %

5:3:1:1 1 0,4 %

4:5:1 5 2 %

5:2:3 1 0,4 %

Celkem 250 100%

Zdroj: www.uefa.com

Nejpoužívan ějším herním stylem bylo rozestavení 4:2:3:1, které bylo v ro čníku 2012/2013 Ligy Mistr ů UEFA použito celkem 113x. V procentuálním zastoupení nám data ukazují, že bylo využito skoro každým druhým týmem celkem 45,2 %, což znamená, že skoro každý druhý tým v tomto rozestavení nastoupil. Rozestavení 4:2:3:1 je hodn ě flexibilní jak v defenziv ě, tak i v ofenziv ě. Nabízí spoustu variant p ři p řechodové fázi. D ůležitou roli v tomto rozestavení hrají st řední záložníci, jejichž úkolem p ři defenzivní hře mužstva je zahuš ťovat st řed hřišt ě. P ři

49 ofenzivní části by pak soupe ře m ěli p řehrát ve st ředu pole díky po četní výhod ě a zakládat úto čné akce po stranách. Všechny týmy, které praktikovali toto rozestavení, spoléhali i na úto čné výpady krajních obránc ů, jejichž úkolem nebylo pouze bránit, ale hlavn ě podporovat krajní záložníky v ofenzivní práci. Útočník by pak m ěl dokázat podržet mí č, a nebo ho sklepnout pro hrá če záložní řady. Druhým nejvyužívan ějším herním rozestavením byl systém 4:3:3, který byl použit celkem 67x, to je 26,8%. Hojn ě využívaný týmy Barcelony, Benficy Lisabon a Porta. Tento styl je založen na d ůležité práci t řech úto čník ů, kte ří se snaží vytvá řet stálý tlak na obranu soupe ře. Klasickým příkladem je tým Barcelony, který tento styl praktikuje už dlouho, a snaží se o vysunutý presink hned po ztrát ě mí če. Rozestavení s pěti obránci není v moderním fotbale viditelné, p řesto ho m ůžeme zaznamenat ve dvou p říkladech 5:2:3 a 5:3:1:1. V obou p řípadech bylo použito proti silnějším soupe řů m na jejich h řišti a šlo tedy o posílení obranné řady. V rozestavení 5:2:3 hrála Chelsea na p ůdě Juventusu, kdy v zápase nastoupila bez klasického úto čníka, kterého nahradil záložník Juan Mata. Druhý styl použil tým Dynama Záh řeb v zápase proti Paris Saint - Germain. Oba týmy tyto zápasy prohrály.

Tabulka 8: Herní rozestavení u vybraných klub ů Vybrané týmy Herní rozestavení 4:2:3:1 4:4:2 4:3:2:1 4:3:3 3:5:2 5:2:3 Chelsea FC 3 17 - - 1 100 1 4 - - 1 100 Manchester United FC 2 11 3 100 - - 3 13 - - - - Barcelona CF ------12 52 - - - - Real Madrid CF 10 55 - - - - 2 9 - - - - Juventus FC ------10 100 - - AC Milán 3 17 - - - - 5 22 - - - - Četnost Procenta 18 100 3 100 1 100 23 100 10 100 1 100 Zdroj: www.uefa.com

U vybraných klub ů byl nejpoužívan ějším herním rozestavením styl 4:3:3, který byl použit celkem 23x, a nej čast ěji ho použil tým Barcelony celkem 12x, což v celkovém sou čtu činí 52%. Používá se hlavn ě pro úto čnou fázi. Oba týmy, které ho používali nej čast ěji (AC Milán, Barcelona), postoupili ze základní skupiny ligy mistr ů.

50

V osmifinále se pak utkali mezi sebou. Domácí zápasy oba celky vyhráli, ovšem do čtvrtfinále postoupila Barcelona, protože vst řelila více branek. Specifický herní systém využíval italský tým Juventus FC. Praktikoval hru na 3 obránce, 5 záložník ů a 2 úto čníky. Tým se dostal do čtvrtfinále, kde vypadl s vít ězem Ligy Mistr ů, Bayernem Mnichov. Dalším hodn ě používaným stylem je rozestavení 4:2:3:1 (celkem 18x), které bylo zárove ň nejpoužívan ější v celé sout ěži. Hojn ě ho využíval Real Madrid, který postoupil až do čtvrtfinále, kde vypadl s Borusií Dortmund. N ěmecký klub také využíval rozestavení 4:2:3:1. Nejvyužívan ější herní styly, byli 4:3:3 a 4:2:3:1. Krom ě Juventusu tyto styly využili všechna sledovaná mužstva. Při porovnání herních styl ů u vybraných klub ů se všemi využitými rozestaveními zjistíme, že výsledky jsou prakticky stejné. U obou p řípad ů pat ří k nejvyužívan ějším herním rozestavením styly 4:2:3:1 a 4:3:3. Jedinou zm ěnou je, že mezi vybranými týmy převládá styl 4:3:3, naopak celkov ě v zápasech Ligy Mistr ů využívali trené ři styl 4:2:3:1. Mezi nejúsp ěšn ější herní rozestavení jasn ě pat ří styl 4:2:3:1. Tento herní systém využívala tém ěř ve všech zápasech mužstva, která se dostala do finále, Borusia Dortmund a Bayern Mnichov. Bayern Mnichov prohrál v celém ro čníku Ligy mistr ů pouze jednou a jednou remizoval, zbývající zápasy vyhrál. Borusia Dortmund prohrála ve dvou zápasech a ve čty řech remizovala, zbylá utkání vyhrála. Ob ě mužstva nastoupila celkem k 13 utkáním.

4.2 Reprezentace

U reprezentace jsme zjiš ťovali herní rozestavení na dvou velkých mezinárodních turnajích. Mistrovství Evropy Polsko - Ukrajina 2012 a Mistrovství Sv ěta Jihoafrická republika 2010.

51

Tabulka 9: Použitá herní rozestavení u vybraných reprezentací na MS 2010 a EURU 2012

Reprezentace Herní rozestavení 4:2:3:1 4:4:2 3:5:2 4:3:3 5:3:2 Špan ělsko 2 50 2 15 - - 7 88 2 100 Itálie 1 25 5 35 2 100 1 12 - - Anglie 1 25 7 50 ------Četnost Procenta 4 100 14 100 2 100 8 100 2 100

Zdroj: www.uefa.com

Celkov ě bylo na obou Mistrovstvích použito 30 herních rozestavení u sledovaných tým ů. Nejvíce prost řídalo rozestavení mužstvo Špan ělska a to celkem 4 typy. Hlavní styl, který tento reprezenta ční celek využíval, bylo rozestavení 4:3:3 a to hlavn ě na EURU 2012, kde s ním odehrál všechna utkání. Ze všech použitých styl ů ho praktikovali nejvíce a to v 54% z celkového po čtu herních systém ů. Mezi nejpoužívan ější herní rozestavení u reprezenta čních klub ů, jednozna čně pat ří styl 4:4:2. Na obou turnajích byl použit celkem 14x. Nej čast ěji ho praktikoval tým Anglie celkem 7x, to je 50% z celkového použití tohoto stylu. Nejmén ě využita pak byla rozestavení 3:5:2 a 5:3:2, každé 2x. Styl Špan ělska, které tyto velké turnaje vyhrálo, se neustále vyvíjí. Na Mistrovství Světa využil budoucí mistr celkem 4 varianty herních rozestavení. Nakonec však Špan ělé skon čili u rozestavení 4:3:3, které praktikovali ve všech zápasech na EURU 2012. Špan ělský národní tým vyst řídal v obou turnajích celkem 4 herních rozestavení, nejvíce využíval rozestavení 4:3:3 a to v 88% z celkového využití tohoto stylu. M ůžeme tak konstatovat, že tento styl používal nejvíce ze všech sledovaných reprezentací. Itálie praktikovala hlavn ě rozestavení 4:4:2. Využila ho celkem 5x, to je 55% ze všech jí hraných styl ů na t ěchto turnajích. Na Mistrovství Sv ěta 2010, zvolila v každém zápase ve skupin ě jiné rozestavení, na EURU 2012 už praktikovala hlavn ě rozestavení 4:4:2. Dále si m ůžeme všimnout rozestavení 3:5:2 využité na EURU 2012, tento styl praktikuje jeden z nejlepších tým ů Apeninského poloostrova, Juventus FC. Itálie stejně jako Špan ělé vyst řídala celkem 4 herní rozestavení. Tým z britských ostrov ů vyst řídal na t ěchto turnajích pouze 2 herní styly. Nejvíce pak praktikoval rozestavení 4:4:2, které využil celkem 7x, to znamená ze všech využití

52 tohoto stylu v 50%. Anglie použila systém 4:4:2 ve všech zápasech Mistrovství Sv ěta 2010, celkem tedy 4x. Na EURU 2012 ho využila ze 4 zápas ů v 75% hraných utkání, pouze 1 nastoupila v rozestavení 4:2:3:1. Nejúsp ěšn ějším reprezenta čním týmem je bezesporu Špan ělsko. Vyhrálo 3x po sob ě velký mezinárodní turnaj, a po zásluze pat ří mezi nejlepší reprezenta ční výb ěry na sv ětě. Na herním rozestavení to m ůžeme demonstrovat, kdy na každém turnaji se snažili hrát trošku jiný styl, podle hrá čského výb ěru a to je i důvod pro č se 3x po sob ě staly mistry. Vzhledem k tomu, že dosáhli takového výsledku, m ůžeme tvrdit, že nejúsp ěšn ější herní rozestavení u reprezenta čních klub ů je 4:3:3. Je to jediné herní rozestavení, které Špan ělsko využilo na obou Mistrovstvích. Nejpoužívan ějším herním stylem je pak tradi ční rozestavení 4:4:2, které bylo využito ve 47% v celkových 30 praktikovaných stylech.

53

5 Záv ěr

Úkolem práce bylo zjistit nejhran ější a nejúsp ěšn ější využívané herní rozestavení. Cíle práce byly bezesporu napln ěny. V dnešní dob ě není snadné sehnat publikaci, nebo na internetových stránkách informace o herním stylu jednotlivých tým ů. Proto jsme se snažili zpracovat tuto studii. Z výsledku je patrné, že u profesionálních tým ů a p ředevším u nejlepších tým ů jsou nejhran ější a nejúsp ěšn ější herní rozestavení 4:2:3:1 a 4:3:3. Ob ě dv ě rozestavení pat ří mezi moderní herní systémy a dnes se hodn ě využívají i na amatérské úrovni. U reprezenta čních týmu je nejhran ější herní rozestavení 4:4:2. Pat ří mezi nejznám ější a nejpoužívan ější i mezi amatérskými kluby. U reprezentací se využívá p ředevším z důvod ů, že každý hrá č v národním týmu hraje v jiném klubu, kde plní jiné povinnosti. A proto je zde d ůležitá role trenéra, aby týmu naordinoval takový herní styl, který bude týmu nejprakti čtější. Je to velmi složité, pokud se v národním týmu nesejde více hrá čů z jednoho klubu, jako je tomu t řeba u týmu Špan ělska, které si potom m ůže dovolit hrát stylem stejným jako v klubu FC Barcelona. Pevn ě v ěř íme, že tato studie bude využita, jak u za čínajících trenér ů, tak jí ocení i odborníci z řad zkušených trenér ů.

54

Referen ční seznam literatury

1. Bauer, G. (2006). Hrajeme fotbal . České Bud ějovice: Kopp. 2. Bed řich, L. (2006). Fotbal - rituální hra dnešní doby . Brno: MU Brno. 3. Borbély, L., Ganczner, P., Paldan, L., Singer, O. (2006). Úto čenie celého mužstva,aleboAkosa dnes úto čí. Nové Zámky: AZ Print. 4. Buzek, M. (2008). Špan ělsko mistr Evropy 2008, Fotbal a trénink. Praha: G. D. K. Sport M. 5. Gavora, P. (2010). Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido. 6. Goldblat, D., Acton, J. (2009). Kniha fotbalu. Londýn: DorlingKinderslay 7. Harvey, G., Dungworth, R., Miller, J. (2002). Velká škola fotbalu . Praha: Svojtka&Co. 8. Horvath, V. (2005). Variabilní útok a kompaktní obrana v rozestavení 4-2-3-1, Fotbal a trénink. Praha: G. D. K. Sport M. 9. Jirkal, M. (2008). P říprava na soupe ře českého týmu jejich charakteristika a porovnání hry Česka s úsp ěšnými týmy na Euru 2008, Fotbal a trénink . Praha: G. D. K. Sport M. 10. Jirkal, M. (2010). Analýza MS 2010 v JAR z pohledu kvality jednotlivých tým ů a vkladu tým ů do vývoje moderního fotbalu, Fotbal a trénink. Praha: G. D. K. Sport M. 11. Li čka, V. (2012). Analýza ME 2012, Fotbal a trénink . Praha: G. D. K. Sport M. 12. Navara, M., Ond řej, O., Buzek, M. (1986). Kopaná: (Teorie a didaktika) . Praha: Státní pedagogická nakladatelství. 13. Steiner, F. (2010). Evropská p řevaha na sv ětovém šampionátu: názory trenér ů, Fotbal a trénink. Praha: G. D. K. Sport M. 14. Steele, P., Lye, K. (2004). Velká obrazová encyklopedie zem ěpisu . Praha: Svojtka&Co. 15. Van ěk, K. (1984). Malá encyklopedie fotbalu. Praha: Olympia. 16. Ve čeřa, V., Nová ček, V. (1995). Sportovní hry III. Brno: Masarykova Univerzita. 17. Votík, J. (2001). Trenér fotbalu ,,B" licence . Praha: Olympia.

55

Internetové zdroje: www.fifa.com(cit. 2013-05-14) www.uefa.com(cit. 2013-05-15) www.fotbal-trenink.cz(cit. 2013-03-21) www.fotbal.cz + http://www.jadro10.estranky.cz/clanky/charakteristika-fotbalu (cit. 2013-03-26) www.fcbarcelona.com(cit. 2013-06-04) www.chelseafc.com(cit. 2013-06-07) www.manutd.com(cit. 2013-06-08) www.juventus.com (cit. 2013-06-10) www.acmilan.com (cit. 2013-06-11)

56

Seznam tabulek Tabulka 1: Vybraný seznam sout ěží, které Barcelona vyhrála ...... 32 Tabulka 2: Vybraný seznam sout ěží, které Real Madrid vyhrál ...... 34 Tabulka 3: Vybraný seznam sout ěží, které Chelsea vyhrála ...... 39 Tabulka 4: Vybraný seznam sout ěží, které Manchester United vyhrál ...... 41 Tabulka 5: Vybraný seznam sout ěží, které Juventus vyhrál ...... 46 Tabulka 6: Vybraný seznam sout ěží, které AC Milán vyhrál ...... 48 Tabulka 7: Použitá herní rozestavení a jejich četnost ...... 49 Tabulka 8: Herní rozestavení u vybraných klub ů ...... 50 Tabulka 9: Použitá herní rozestavení u vybraných reprezentací na MS 2010 a EURU 2012...... 52

Seznam graf ů

Graf 1: Výsledky týmu Špan ělska na MS ...... 30 Graf 2: Výsledky týmu Špan ělska na ME ...... 31 Graf 3: Výsledky týmu Anglie na MS ...... 36 Graf 4: Výsledky týmu Anglie na ME ...... 37 Graf 5: Výsledky týmu Itálie na MS ...... 43 Graf 6: Výsledky týmu Itálie na ME ...... 44

Seznam použitých obrázk ů

Obrázek 1: Rozestavení 2-3-5 ,,Pyramidový systém“ ...... 21 Obrázek 2: Rozestavení 3-2-2-3 ,,WM systém“ ...... 22 Obrázek 3: Rozestavení 4-2-4 ...... 23 Obrázek 4: Rozestavení 4-4-2 ...... 24 Obrázek 5: Rozestavení 4-3-3 ...... 25 Obrázek 6: Rozestavení 4-2-3-1...... 27

57

58