O ŽIVOT Ě A DÍLE MAT ĚJE OND ŘEJE KONDELA Z BÍLOVA

P e t r H u b k a

Území na sever od Plzn ě, kde řeka St řela a její p řítoky vytvo řily neopakovatelnou tvá ř krajiny, bylo od st ředov ěku kultivováno významným církevním řádem – cisterciáky. Z jeho „zlaté éry“, kterou lze časov ě vymezit posledním dvacetiletím 17. a první polovinou 18. století, se nám dochovalo množství stavebních památek, dodávajících novým zp ůsobem obhospoda řovanému a spravovanému Plasku barokní podobu, jež téměř t ři sta let budí obdiv n ěkolika generací. O architektu ře plaského klášterního velkostatku se nem ůže nezmínit žádná u čebnice d ějin um ění pojednávající o baroku v českém prost ředí. Za posledních sto let vyšla celá řada publikací, sborník ů a článk ů vztahujících se tematicky k baroknímu stavitelství plaského cisterciáckého kláštera 1. Pon ěkud ve stínu badatelského zájmu o památky, pomineme-li ješt ě klášterní komunitu, z ůstává pohled na hospodá řský a spole čenský život na panství. Mezi t ěmito dv ěma zmín ěnými badatelskými přístupy k historii plaského dominia stojí osobnosti, které se svým organiza čním umem, tv ůrčím intelektem nebo každodenní řemeslnou či um ěleckou prací podílely na vzniku tohoto obdivuhodného památkového souboru. K lidem, jejichž profesní život je spjat s plaskými barokními budovami a objekty z 18. století, pat ří i stavitel Mat ěj Ond řej Kondel z Bílova 2. Podobn ě

1 Jako poslední sborníky lze uvést: 850 let plaského kláštera (1145 – 1995). Sborník p řísp ěvk ů seminá ře „Vývoj a význam plaského kláštera pro české d ějiny“ po řádaného v Mariánské Týnici ve dnech 31. 5. - 2. 6. 1995. 1995. Plaský klášter a jeho minulý i současný přínos pro kulturní d ějiny. Sborník p řísp ěvk ů ze seminá ře konaného v Plasích a Mariánské Týnici ve dnech 11. - 13. kv ětna 2005. Plasy, Kralovice 2005. 2 V matrice narozených – Státní oblastní archiv v Plzni (dále jen SOA), sbírka matrik západních Čech (dále jen SM), Obora 1, (narození - rok 1686), je uveden jako Mat ěj Ku čera, syn Jana Ku čery a matky Kate řiny. Podle ku čerovského gruntu, který Jan Kondel od roku 1677 držel, jsou v této matrice p ři narození vedeni také jeho sourozenci a rodi če jako Ku čerové. Jen v n ěkolika p řípadech jsou rodi če jako kmot ři u jiných k řtů uvedeni s p říjmením Kondel nebo Kondelka. Avšak v pozemkové knize – SOA, pobo čka Klatovy, fond velkostatek Plasy (dále jen VS Plasy), K 297, fol. 35 a n., též K 245, fol. 421 a n. - jsou důsledn ě vedeni držitelé ku čerovského gruntu jako Kondelové až do 19. století. Z jakého d ůvodu používal jako není zodpov ězena celá řada otázek u mnoha staveb, na jejichž uskute čnění se podílel, z ůstává i jeho život obest řen mnohými dohady a nejasnostmi. Archivních pramen ů vypovídajících jak o stavbách, tak o jeho osob ě se dochovalo poskrovnu. Poprvé se touto osobností zabýval p řed I. sv ětovou válkou historik a památká ř Jan Herain 3. Upozornil na listinu z roku 1721 z plaského farního archivu 4, podle níž Kondel po propušt ění z poddanství získal k trvalému užívání klášterní majetek v Neb řezinech. Odkázal také na záznamy v knize m ěšťan ů v plze ňském archivu o jeho p řijetí do tam ější m ěšťanské spole čnosti 5. O Kondelov ě stavitelské a projek ční činnosti na Plasku ve vztahu k vynikajícímu architektu českého vrcholného baroka Janu Blažeji Santinimu– Aichelovi píše Mojmír Horyna v monografii o tomto architektovi 6. Naposled se Kondelovo jméno objevuje v literatu ře v souvislosti s p řijetím za plze ňského měšťana v krátkém hesle k roku 1743 v D ějinách Plzn ě v datech 7. Rodišt ěm Mat ěje Kondela byl Kazn ějov, kde p řišel na sv ět jako čtvrté dít ě tam ějšího rychtá ře Jana Kondela, podle statku řečeného Ku čery, a jeho druhé jméno Ond řej, není známo, nikdo z jeho kmotr ů u k řtu toho jména nebyl. Zda ho získal při bi řmování či za čal užívat z úcty k opatovi Ond řeji Trojerovi, za jehož éry se narodil, nebo z jiných d ůvod ů, z ůstává dosud nejasné. Poprvé je písemn ě doloženo na listin ě z roku 1721, viz pozn. č. 3) a 4). P řídomek „z Bílova“ používal až ke konci života, písemn ě je doložen až ve 40. letech 18. století. S vesnicí Bílov pojí Kondely jejich p ůvod. Rod Kondel ů je v Bílov ě doložen už v 16. století. Mat ějův otec Jan Kondel se narodil asi roku 1650 na gruntu u Kondel ů v Bílov ě z řejm ě Janu Juhovi, který osadil p ředchozí rok v té dob ě pustý kondelovský grunt a jenž byl podle statku nazýván Kondelem. (KOČKA, V.: Dějiny politického okresu Kralovického . Kralovice 1930, s. 113.) V Bílov ě se z řejm ě také narodila roku 1659 Mat ějova matka Kate řina. Manželé Jan a Kate řina Kondelovi p řišli roku 1677 - asi záhy po s ňatku - do Kazn ějova, kde obdrželi od vrchnosti ku čerovský statek, podle n ěhož byl Kondel zase nazýván Ku čerou. 3 HERAIN, J.: Přísp ěvek k životopisu stavitele Mat ěje Ond řeje Kondela . In: Sborník Městského historického muzea c. a k. Františka Josefa I., svazek III. (Sborník Strnad ův). Plze ň 1914, s. 119 - 121. 4 Citovaný originál listiny z archivu fary v Plasích se nedochoval. Její opis je v pam ětní knize plaské fary. Státní okresní archiv Plze ň-sever se sídlem v Plasích (dále jen SOkA Plasy), fond farní ú řad Plasy, K 3, s. 350 – 355. 5 Archiv m ěsta Plzn ě (dále jen AMP), kniha plze ňských m ěšťan ů (1551)1600 – 1785, s. 233. ed. M ěšťané plze ňští v XVII. a XVIII. století. In: Schiebl, J. (ed.): Ze staré i nové Plzn ě, díl II. Plze ň 1909, s. 43. 6 HORYNA, M.: Jan Blažej Santini-Aichel . Praha 1998.

216 manželky Kate řiny. Pok řtěn byl v kostele sv. Michala v Obo ře 29. ledna 1686 8. Z dalších oborských matri čních záznam ů a zápis ů z pozemkových knih 9 lze vyvodit jen částe čně majetkové pom ěry, spole čenské postavení a po čet člen ů rychtá řovy rodiny 10 . Do p ětat řiceti let života nemáme o stavitelov ě osob ě žádné zprávy, jen kusé informace uvedené ve zmín ěné listin ě. Ta shrnuje jeho dosavadní život v několika v ětách, v nichž se uvádí jeho p ůvod a vý čet zásluh o klášterní panství s podotknutím, že za tyto zásluhy byl již p řed p ůl rokem propušt ěn z poddanství. Dosud se nepoda řilo zjistit, jaká p říprava p ředcházela jeho praxi, od kdy a kde získával teoretické v ědomosti a praktické zkušenosti, než byl pov ěř en vedením staveb na klášterním velkostatku. Matri ční zápisy z pozd ějších let nazna čují, že asi nešlo o člov ěka bez vzd ělání, o čemž by mohly nasv ědčovat jeho kontakty s lidmi z intelektuálského prost ředí plze ňských m ěšťan ů11 . Jestliže jeho praktické činnosti p ředcházela n ějaká školní pr ůprava, nastoupil do praxe kolem roku 1705. V té dob ě doznívá na Plasku intenzivní stavební činnost vycházející z konceptu modernizace velkostatku z dob opata Ond řeje Trojera. Jeho

7 MARTINOVSKÝ, I. A KOL.: Dějiny Plzn ě v datech od prvních stop osídlení až po sou časnost . Plze ň 2004, s. 97. 8 SOA, SM, Obora 1, (narození - rok 1686). 9 SOA, VS Plasy, K 297, fol. 35 a n. též K 245, fol. 421 a n. 10 SOA, SM, Obora 1. V této matrice jsou uvedeny k řty d ětí Jana Kondela (Ku čery), tehdy kazn ějovského rychtá ře. S manželkou Kate řinou m ěl 9 d ětí, z nichž se dosp ělosti dožilo jen 6. Nejstarší Barbora se narodila v listopadu 1679. Druhorozený Ji ří, narozený roku 1681, se dosp ělosti nedožil. T řetí dít ě - dcera Anna Kate řina se narodila 1683, Mat ěj, pozd ější stavitel, se narodil jako čtvrté dít ě a byl pok řtěn v kostele sv. Michala v Obo ře 29. ledna 1686. Páté dít ě byl syn Jakub, narozený v roce 1688, dosp ělosti se ale nedožil. Šesté dít ě Alžb ěta, narozená 1689, zem řela jako dvouletá. Sedmý Jan, pozd ější hospodá ř na ku čerovském gruntu v Kazn ějov ě, se narodil v roce 1692. Dcera Magdaléna se narodila 1696 a nejmladší z d ětí byla dcera Dorota, narozená roku 1698. Po smrti rodi čů (otec Jan Kondel zem řel v šedesáti letech roku 1710 a matka Kate řina ve v ěku 53 let roku 1712, SOA, SM, Obora 2, s. 664 a 666) se stal hospodá řem mladý Jan, který se roku 1724 oženil s Kate řinou Ditrichovou z Kralovic. Janovi potomci s příjmením Kondel žijí v Kazn ějov ě dodnes. Jeho sestry se provdaly ze sedláky z Kazn ějova či z okolních vesnic, nejstarší Barbora za sedláka Papouška, Anna Kate řina za Jana Nového do , Dorota za Josefa Mareše v Kazn ějov ě (SOA, SM, Obora 2) a Magdaléna si vzala o dev ět let mladšího Jana Rabase, mlyná řského syna. Manželé Rabasovi si pronajali vrchnostenský mlýn Mozolín u Plas pod dvorem Lomany, který roku 1751 od kláštera odkoupili. Rod Rabas ů vlastnil tento mlýn až do 30. let 20. století.

217 moderniza ční snahy odkazovaly ješt ě na architektonickou tvorbu Jeana Baptisty Matheye 12 . Dokon čena byla stavba zcela nového býkovského dvora (1702 – 1703) 13 a pracovalo se na výstavb ě fary v Kralovicích (1703 – 1707) 14 . Rok 1710 je ur čitým p řed ělem ve stavební aktivit ě kláštera. Provedeny byly opravy několika rybník ů, p řístavby a dostavby dvor ů v Plasích a v Sechuticích 15 a nov ě vysv ěceny i dv ě architektonicky zcela odlišné sakrální stavby. Šlo o kostel sv. Michala v Obo ře16 , který lze za řadit ješt ě mezi stavby Trojerova období, a o Tyttlovu soukromou kapli Jména Panny Marie v Mladoticích, jejíž projekt vypracoval Jan Blažej Santini–Aichel 17 . Téhož roku byla opatským rozhodnutím zrušena vesnice a na jejím míst ě zahájena výstavba nového hospodá řského dvora, dokon čená o p ět let pozd ěji 18 . Na za čátku stavební sezóny roku 1710 také za číná vlastní unikátní výstavba nového rozsáhlého konventu v klášterním centru v Plasích. Zatím šlo jen o úpravu terénu a hloubení základ ů. Již v lednu následujícího roku se stavební řemeslníci pustili do zatloukání dubových pilot do zem ě a sestavování základového roštu z téhož materiálu. Na část již hotového roštu – v místech pod nyn ější kapitulou - byl 16. července 1711 slavnostn ě položen základní kámen. Soust řed ěním všech sil na uskute čnění

11 SOA, SM, Plasy l, fol. 29, 31, 34, 36, 39, 41, 43 a Plasy 2, fol. 10. 12 Jean Baptiste Mathey, malí ř a architekt francouzského p ůvodu, se narodil v Dijonu roku 1630 a zem řel v Pa říži 1696. V Čechách tvo řil po roce 1675. V západních Čechách se s Mathesovými stavbami můžeme setkat jen na Plasku, kam se dostal prost řednictvím arcibiskupa Jana Bed řicha z Valdštejna, dobrého p řítele plaského opata Ond řeje Trojera. Z architektových projekt ů tu vyrostla sýpka, prelatura, kostel sv. Václava. Vliv na pozd ější stavby – zejména na dvory Plasy a Býkov, na stavbu kralovické fary a na kostel sv. Michala v Obo ře – není zcela vyjasn ěn. 13 Státní oblastní archiv v Litom ěř icích, fond řád cisterciák ů , sign. D II. 6, P řehled d ějin plaského kláštera (dále jen P řehled d ějin), fol. 779. Letopo čet 1703 na vnit řní stran ě záme čku. ROŽMBERSKÝ, P.: Dvory plaských cisterciák ů. Plze ň 1999, s. 36. 14 Chronogram nad vchodem do fary – 1707. 15 KO ČKA, V.: o. c., s. 212. ROŽMBERSKÝ, P.: o. c., s. 9 16 POCHE, E. A KOL.: Um ělecké památky Čech (dále jen UP Č) II. Praha 1978, s. 518. Přehled d ějin, s. 768. HORYNA, M.: o. c., s. 424. 17 HORYNA, M.: o. c., s. 251 – 254. UP Č, II. Praha 1978, s. 406. PODLAHA, A.: Soupis památek historických a um ěleckých v Království českém od prav ěku do polovice XIX. století, díl XXXVII. Politický okres Kralovický . Praha 1912, s. 137 - 139. 18 ROŽMBERSKÝ, P.: o. c., s. 32.

218 stavby dosáhli cisterciáci neoby čejného výsledku, už roku 1720 byla plánovaná budova tém ěř z poloviny hotova 19 . Téhož roku se poda řilo v Plasích také přistav ět k prelatu ře jihovýchodní polovinu ambitu s centrální kaplí 20 . Asi v tomto období a na uvedených stavbách rostla kariéra mladého stavitele, zprvu snad jako kvalifikovaného zedníka, pak políra, stavbyvedoucího až po stavitele. Je možné vyslovit domn ěnku hrani čící s jistotou, že se zde seznámil s autorem projektu konventu a d ůvěrn ě poznal jeho architektonickou tvorbu, která mu byla sv ěř ena k uskute čnění. Stal se odborníkem, s nímž opat vedle Santiniho konzultoval své stavební zám ěry. Talentovaný Jan Blažej Santini–Aichel, chatrného zdraví, nebyl na rozdíl od v ětšiny barokních architekt ů podnikatelem ve stavebním oboru, ale „jen“ architektem, podle jehož projekt ů stav ěli jiní 21 . Zřejm ě poznal Kondelovy osobní kvality a doporu čil jej opatovi za vedoucího stavby. Nov ě budovaného konventu, jakožto plaského klášterního centra, hlavní a nejvýznamn ější stavby své éry, si opat Evžen Tyttl nesmírn ě cenil. Obdobn ě si považoval i svého hlavního stavitele Mat ěje Ond řeje Kondela. Za zásluhy o výstavbu konventu, kostelů, kaplí a dvor ů ho roku 1720 propustil z poddanství a následujícího roku jej a p řípadné jeho potomky „do t řetího kolena“ zabezpe čil majetkem ve své dob ě srovnatelným s majetkem bohatších m ěšťan ů či nižší šlechty. Do trvalého užívání dostal od vrchnosti klášterní pole a louky v Neb řezinech s pozemkem na levé stran ě od řeky St řely p ři zemské cest ě vedoucí z Plzn ě do Kralovic, na n ěmž na náklady kláštera postavil pro svou pot řebu roku 1723 reprezentativní rezidenci. Krom ě toho získal od opata právo brát d řevo z klášterních les ů.

19 HORYNA, M.: o. c., s. 266. SCHIEBL, J.: Z archivu kláštera plaského , Časopis spole čnosti přátel starožitností českých, ro č. III. (1895), s. 87 - 88 20 HORYNA, M.: o. c., s. 265. Na nádvorní stran ě na hlavní římse centrální kaple je znak opata Evžena Tyttla a po jeho stranách letopo čet 1720. 21 HORYNA, M.: o. c., s. 60 - 61.

219 Existen čně zajišt ěný sedmat řicetiletý stavitel se 12. října 1723 ve farním kostele sv. Václava v Plasích oženil se t řiadvacetiletou Marií Barborou Gullarthovou, dcerou Jana Gullartha, kada ňského m ěšťana 22 . Z manželství obou svobodných (nepoddaných) osob vzešlo mezi léty 1725 – 1742 celkem 11 d ětí - 5 chlapc ů a 6 d ěvčat, z nichž 3 dívky zem řely záhy po porodu nebo ješt ě v dětském v ěku 23 . Z matri čních záznam ů s ňatku i narozených d ětí lze vyvozovat, na jaké spole čenské úrovni se klášterní stavitel pohyboval. Na svatb ě a až do narození osmého dít ěte (1736) se mezi sv ědky či kmotry objevuje vždy alespo ň jeden z plze ňských m ěšťan ů – konšel Dominik Flatscher či jeho žena Eleonora nebo konšel a léka ř doktor Petr Pavel Helffer 24 , a slavný malí ř Jakub Pink, pražský m ěšťan, nebo jeho žena Magdaléna. Vedle nich jsou u k řtů uvedeni také zástupci místní plaské honorace, ke které je možné po čítat obro čního, kontribu čního písa ře, klášterního purkrabího, lékárníka, lesmistra, sládka, políra a jejich manželky. Ú čast plze ňských m ěšťan ů p ři tak významných soukromých p říležitostech nazna čuje, že mohlo jít o delší p řátelství, možná i

22 SOA, SM, Plasy 2, fol. 10. 23 SOA, SM, Plasy 1, fol. 29, 31, 34, 36, 39, 41, 43, 45, 50, 53 a 57 (Evžen Dominik Ond řej křtěn 1. 12. 1725; Marie Eugenie Eleonora Barbora Pavlína k řtěna 23. 4. 1727; Bernard Mat ěj Evžen k řtěn 17. 2. 1729; Jana Eleonora k řtěna 24. 8. 1730; Jan Nepomuk Petr Celestýn k řtěn 20. 5. 1732; Marie Františka k řtěna 3. 10. 1733; Marie Anastázie k řtěna 5. 7. 1735; Barbora Anastázie k řtěna 10. 8. 1736; Anna Terezie Kate řina k řtěna 4. 4. 1738; Celestýn František Maxmilián k řtěn 11. 10. 1739; Antonín Leopold k řtěn 9. 6. 1742.) 24 Petr Pavel Helffer, léka ř, byl primátorem města v letech 1738 - 1752. Pocházel z významné plze ňské m ěšťanské rodiny. Rodina Helffer ů pat řila k nejbohatším v Plzni s velkým pozemkovým majetkem, zvlášt ě cenným dvorem na Pražském p ředm ěstí. P ředstavovala pro tu dobu charakteristické spojení byrokratického a statká řského živlu v Plzni. Jeho otec Jind řich Josef Helffer, rovn ěž léka ř a krajský fyzik, získal plze ňské m ěšťanství roku 1690 (KOL.: D ějiny Plzn ě I, Od po čátk ů do roku 1788. Plze ň 1965, s. 248). Byl doktorem filosofie a léka řství, pozd ěji také fyzikem plze ňského kraje. Vlastnil d ům čp. 206 na nám ěstí zvaný „U Zlaté lod ě“, který koupil roku 1690 za 1 500 zl. Zem řel 11. srpna 1735 a pochován byl u františkán ů. Jeho syn Petr Pavel Helffer se narodil 27. 6. 1696, byl rovn ěž doktorem filosofie a roku 1734 dosáhl léka řské hodnosti. Roku 1727 vydal odborný léka řský spis pod názvem „Disquisitio in auguralis physico medico legalis de submersorum morte“ (Rozprava o smrti utopených). Jako m ěstský primátor prožil t ěžké doby francouzské okupace a rovn ěž v dalších letech svého života zažil mnoho trpkostí. Roku 1752 byl suspendován z primátorského ú řadu proto, že v hospodá řské administrativ ě m ěsta dopustili se n ěkte ří ú ředníci podvod ů a nepo řádk ů. Helffer hájil se ješt ě n ěkolik rok ů tomuto na řč ení z nedbalosti. Roku 1744 obdržel

220 z dob časného mládí, snad p řípadných studijních pobyt ů v Plzni. Vztah k rodin ě malí ře Pinka vznikl evidentn ě na základ ě profesní spolupráce, kdy malí ř plnil zakázky pro plaský klášter. Toto období Kondelova života je možné ozna čit za š ťastné a plodné. Jeho rozr ůstající se rodina v Neb řezinech byla zázemím v ůč i tv ůrčí a náro čné organizátorské práci stavitele. Projekt dostavby konventu mu zajiš ťoval perspektivu obživy minimáln ě na desetiletí, i když v roce jeho s ňatku zem řel Santini, člov ěk, jehož p ředstavy p řenesené do stavebních plán ů p řetvá řel v realitu. Po jeho smrti pokra čoval v rozestav ěných stavbách a podle jeho d říve vypracovaných projekt ů zahajoval další. Ješt ě v roce jeho úmrtí zapo čal s přestavbou pr ůč elí a v ěže kostela sv. Mikuláše v Kozojedech, dokon čenou roku 1727 25 . V roce 1725 pod Kondelovým vedením vznikla v Nadrybech zajímav ě řešená trojboká výklenková kaple 26 . Roku 1730 je dokon čena novostavba zájezdního hostince v ě27 a ve stejné dob ě rozhodla klášterní vrchnost o zrušení vesnice Hubenov, aby na jejím míst ě byl postaven hospodá řský dv ůr. Realizace projektu trvala až do roku 1734 28 , kdy vznikl na Plasku barokní hospodá řský objekt, který ve svém provedení nemá v západních Čechách obdoby. Soub ěžn ě s Hubenovem se staví kostel sv. Prokopa ve Všehrdech, dokon čený již v roce 1732 29 . Kolem roku 1735 kon čí p řestavba dvora v Rohách 30 . Druhá polovina t řicátých let byla záv ěre čnou etapou stavební činnosti na konventu v Plasích. Dokon čovací práce v n ěm v četn ě malí řské výzdoby se protáhly až do roku 1740 31 . V té dob ě prob ěhla na Plasku ješt ě jedna stavební akce menšího rozsahu. V Žebnici byla roku 1741 dod ělána a vysv ěcena

šlechtický p řídomek z Helfferstreu (LÁBEK, L.: Čtení o kostelíku „U Ježíška“ v Plzni , Plze ň 1936, s. 7 a 18). 25 HORYNA, M.: o. c., s. 388 – 390. UP Č, II. Praha 1978, s. 128 - 129. 26 HORYNA, M.: o. c., s. 393. NA ŇKOVÁ, V.: Dv ě stavby G. Santiniho na Plze ňsku , Um ění XIV. (1966), s. 95. 27 ZETEK, F. J.: Popis politického okresu Kralovického. Kralovice 1932, s. 268. 28 HORYNA, M.: o. c., s. 400 – 402. UP Č, I. Praha 1977. s. 480. 29 HORYNA, M.: o. c., s. 397 – 399. UP Č, IV. Praha 1982, s. 284. 30 ROŽMBERSKÝ, P.: o. c., s. 34.

221 nová patrová budova fary 32 . Soub ěžn ě se jmenovanými stavbami se s r ůznou intenzitou pracovalo od roku 1720 na Mariánské Týnici u Kralovic. Projekt k výstavb ě nového poutního kostela Zv ěstování Panny Marie s proboštstvím vypracoval Jan Blažej Santini-Aichel sou časn ě s projektem plaského konventu už p řed rokem 1710. Do po čátku 40. let stálo obvodové zdivo poutního chrámu, vyvedené až pod korunní římsu, a hotov byl západní ambit 33 . Vedení všech těchto staveb vyžadovalo s kone čnou platností rozhodovat v r ůzných záležitostech a v p řípadných sporech o zp ůsob řešení n ěkterých stavebních úkol ů. Okolnosti nutily Kondela vy řešit provozní problémy okamžit ě i bez konzultace s odborníky. Jisté je, že musel také činit nezbytné zásahy do projekt ů. Hlubší porozum ění architektu ře, znalost Santiniho tvorby, zkušenosti se stavebními plány a dovednosti, jak zám ěry projektant ů realizovat v praxi, jej zřejm ě p řivedly k vlastní projek ční činnosti. Nelze vylou čit ani to, že Kondel musel tak konat z existen čních d ůvod ů. Výstavba konventu se chýlila k záv ěru, „zásoba“ Santiniho projekt ů byla již vy čerpána a stavební činnost mu zajiš ťovala živobytí. Pravd ěpodobn ě první jeho „autorskou stavbou“ byla ohradní ze ď s portály u farního kostela sv. Mikuláše v Kozojedech, provedená roku 1737 34 . Po ukon čení stavebních prací v Plasích a v Žebnici roku 1741 dostal ješt ě p říležitost v p řestavb ě p ůvodn ě gotického kostela sv. Ji ří v Kostelci, kterou asi sám projek čně vypracoval a v letech 1741 – 1744 uskute čnil 35 . Ve čty řicátých letech 18. století stavebními aktivitami z p ředchozích let finan čně vy čerpaný klášter omezil rozsah další této činnosti. Krom ě zmín ěné p řestavby v Kostelci se pracovalo nepravideln ě a pozvolna jen na Mariánské Týnici. Tehdy už bylo z řejmé, že velkolepý projekt klášterního centra v Plasích, který zahrnoval ješt ě výstavbu rozsáhlého klášterního kostela, se již nebude v celém

31 HORYNA, M.: o. c., s. 269. 32 Letopo čet uveden na pískovcové kartuši s uvedením jména opata – Celestýna Stoye. Na okenních pískovcových p řekladech prvního patra je Stoy ův znak. 33 HORYNA, M.: o. c., s. 275 - 277. 34 HORYNA, M.: o. c., s. 390. 35 HORYNA, M.: o. c., s. 417.

222 rozsahu realizovat. Proto asi stavitel Kondel shán ěl nové p říležitosti jak uplatnit své zkušenosti a dovednosti. Snad hledání dalších zakázek na sousedním plze ňském patronátu jej přim ělo k tomu, že si roku 1743 zakoupil m ěšťanství v Plzni, kde byl tehdy primátorem jeho dlouholetý p řítel doktor Petr Pavel Helffer. Plze ň si u n ěho záhy zadala, aby projek čně zajistil opravu románského kostelíka sv. Ji ří na Doubravce 36 a vyhotovil plány k výstavb ě kaple sv. Jana Nepomuckého v Druztové, slavnostn ě vysv ěcené roku 1745 37 . Sou časn ě si u Kondela objednal projekt a realizaci stavby soukromé kaple „U Ježíška“ na svém statku za hradbami m ěsta pod Mikulášským h řbitovem sám primátor doktor P. P. Helffer 38 . Zda mu plze ňské m ěšťanství vyneslo více zakázek, není dosud zcela jisté. Regionální badatel F. X. Bucha mu p řisuzuje ješt ě autorství k výklenkové kapli sv. Peregrina nad dvorem Habrovou u Dolan, vystav ěné kolem roku 1745 39 Přestože se stal plze ňským m ěšťanem, využíval svého práva, daného mu opatem Evženem Tyttlem roku 1721, a nadále bydlel v neb řezinské klášterní rezidenci 40 . Zda ješt ě vedl v Plasích p řestavbu chlév ů v severní části dvora proti prelatu ře, výstavbu mlé čnice uprost řed dvora a drůbežárny u řeky v letech 1746

36 HORYNA, M.: o. c., s. 126. 37 UP Č, I. Praha 1977, s. 325. LÁBEK, L.: o. c., s. 8. 38 LÁBEK, L.: o. c., s. 8 - 9. 39 BUCHA, F. X.: Stav ěl Ond řej Kondel . Listy, ro č. 9 (1975), č. 6, s. 9. 40 Klášterní rezidence, Kondel ův d ům, místní název „Parketárna“ - Neb řeziny čp. 1 - poprvé si ji v odborné literatu ře všímá HORYNA, M.: o. c., s. 384 – 385. Stavbu provedl pro sebe podle Santiniho plán ů na náklady kláštera Mat ěj Ond řej Kondel v letech 1721 – 1723 (letopo čet 1723 v pr ůč elí pod balkonem byl odstran ěn ve 20. století – uveden je v obecní kronice z let 1892 – 1946 [SOkA Plasy, fond archiv obce Neb řeziny, K 6, s. 33]). Kondel a jeho potomci ji užívali až do roku 1762. O jejím využití do zrušení kláštera roku 1785 není nic známo. Roku 1788 ji koupil za 452 zl. penzionovaný poslední plaský opat Celestýn Werner, jenž zde bydlel do své smrti roku 1813. Po n ěkdejším opatovi ji zd ědila jeho nete ř Terezie Gütterischová, která ji roku roku 1822 prodala bývalé plaské nadlesní Josefě Svobodové. Ta ji zase roku 1834 prodala pražským m ěšťan ům Martinu Karlu Brabcovi a Antonínu Theodoru Šimanovi. Tito spole čníci p řistav ěli na p ůvodní rezidenci patro a u objektu z řídili výrobnu parket, která zam ěstnávala p řes 40 d ělník ů. Roku 1840 M. K. Brabec prodal sv ůj vlastnický podíl v podniku Leonardu Spielerovi. Továrna t ěchto vlastník ů fungovala až do roku 1878. Odtud pochází místní název „Parketárna“ (SOkA Plasy, fond farní úřad Plasy, K 3, s. 28 – 29 a 68 - 69). Od té doby změnila budova n ěkolikrát majitele.

223 – 1747 41 , není zcela jisté. Zem řel totiž zanedlouho již 10. srpna 1749 v Neb řezinech ve v ěku 63 let. O dva dny pozd ěji byl pochován v kostele sv. Václava v Plasích, kam byly ukládány ostatky významných osob činných a žijících v bezprost řední blízkosti kláštera. V matri čním záznamu v knize zem řelých 42 , stejn ě jako v záznamu o jeho svatb ě43 , je uvedena jeho funkce - „Aedilis“. I když jej mnohokrát plaští mniši uvedli v matrikách také s ozna čením „architekt“, šlo o funkci stavitele, do jejíž kompetence pat řilo pravd ěpodobn ě řízení veškeré stavební činnosti na klášterním panství. Rozhodn ě nebyl polírem, alespo ň ne ve správ ě plaského cisterciáckého velkostatku po roce 1720; tuto funkci za Kondelova života vykonával Pavel Balín z Babiny a v pozd ějších letech Evžen Prusík z Plas 44 . Stavitelova manželka Barbora jej p řežila o necelých dev ět let, zem řela v Neb řezinech 5. února 1758 ve v ěku 58 let a pochována byla také v plaském kostele sv. Václava 45 . Potomci Mat ěje a Barbory Kondelových žili v Neb řezinech jen krátce. Po roce 1760 žádali opata Fortunáta Hartmanna o úlevy na d ědictví, což se projednávalo až do roku 1762 46 . Tímto rokem také kon čí o nich záznamy v plaských matrikách, naposled je uvedeno 4. ledna narození Anny Marie Kate řiny, nemanželské dcery Eleonory Kondelové (4. z dětí Mat ěje Kondela, nar. 1730), svobodné (nepoddané) z Neb řezin 47 . V tradici svého otce pokra čoval nejstarší syn Evžen Dominik Ond řej Kondel 48 , který jako

41 Chronogramy na budovách - 1746, 1747. 42 SOA, SM, Plasy 2, fol. 166. 43 Tyto osoby se s ozna čením profese objevují v r ůzných matri čních zápisech, zejména p ři křtech a s ňatcích - SOA, SM, Plasy l a Plasy 2. 44 SOA, SM, Plasy 2, fol. 169. 45 Národní archiv v Praze, Archivy zrušených klášter ů, sign. L IV-9, N 38, fasc. 1, č. 95 - 99. 46 SOA, SM, Plasy 2, fol. 250. 47 Narozen v Neb řezinech, pok řtěn 1. prosince 1725 v Plasích v kostele sv. Václava (SOA, SM, Plasy 1, fol. 29). 48 viz pozn č.5) - AMP. o. c., s. 265; ed. o. c., s. 50.

224 svobodný byl p řijat roku 1758 mezi plze ňské m ěšťany s ozna čením profese zedník. V Plzni se z n ěho stal úsp ěšný stavitel a projektant 49 .

49 O n ěm je mimo jiné známo, že se v Plasích v kostele sv. Václava oženil roku 1760 s Annou Marií Páclovou, svobodnou (nepoddanou), dcerou klášterního peka ře Františka Pácla z Neb řezin (SOA, SM, Plasy 2, fol. 46.), s níž se přest ěhoval do Plzn ě. Podle jeho plán ů byl postaven v letech 1768 – 1769 kostel sv. Petra a Pavla v Líš ťanech u Plzn ě (UP Č, II. Praha 1978, s. 269.) a v téže dob ě dohlížel na stavbu kostela Sedmibolestné Panny Marie v Rabštejn ě nad St řelou (EBL, M., ANDERLE, J.: Klášterní kostel Sedmibolestné Panny Marie v Rabštejn ě. In: M ěstské památkové zóny Man ětín a Rabštejn. Sborník p řísp ěvk ů ze seminá ře konaného v Man ětín ě 15. - 17. kv ětna 1996. Kralovice 1997, s. 103). Ur čit ě byla jeho projek ční a stavební činnost rozsáhlejší, než máme dosud zjišt ěno, nap ř. M. Horyna uvažuje o jeho autorství k projektu zájezdního hostince Na Dyškánce postaveného roku 1756 v Hada čce u Kralovic (HORYNA, M.: o. c., s. 409).

225