třída podtřídy (úplné) řády (výběr) čeledi MR (úplné) Magnoliidae

Droseraceae Hammamelidae Drosophyllaceae

Nepenthaceae Caryophylidae Caryophyllales Dioncophyllaceae

Magnoliopsida Sarraceniacae Dilleniidae Ericales

Roridulaceae

Rosidae Rosales / Geraniales Cephalotaceae

Lentibulariaceae Asteridae Lamiales Byblidaceae + Liliopsida: : : Catopsis a (Cronquist et al. 1981, Watson et al. 2006) čeleď bublinatkovité Lentibulariaceae

Pinguicula Genlisea Utricularia Tučnice (Pinguicula)

Charakteristika rodu: * květní vzorec: ↓ K(5) [C(5) A2] G(2) * typ pasti: lepivý list, dva druhy žlázek * lepivé (velké) + trávicí (drobné) * rozšíření: kosmopolitní krome Austrálie sezónní heterofylie – tvar, velikost, počet v růžici, anatomie, zpravidla střídání funkce jen asimilační s i masožravou stopkaté žlázy – jsou na svrchní pokožce, mají mnohobuněčnou hlavičku tvoří slizký a lepkavý povrch – obsahuje enzymy kořist lákána leskem, třpytem, pravděpodobně i vůní, hmyz se přilepí a udusí – utopí, kořist jen drobná přisedlé žlázy - všude mezi stopkatými, několikanásobně větší hustota, aktivní až po podnětu ze stopkatých žláz, tytéž žlázy přijímají tekutinu s produkty trávení listy některých druhů tučnic jsou pohyblivé – kapilára – trávení další typ žláz na spodní straně listů –příjem vody ze substrátu

Světové rozšírení a diverzita tučnic

4 3 4 cca. 15 - 20

1 cca. 10 cca. 40

4 - 5

3

Zpracoval: Makoto Honda Podklady: Juniper et al.(1989), Komiya (1994), www.honda-e.com Schnell (2002), Stunička (1984) Pinguicula moranensis (Mexiko)

Foto: Aleš Soukup Foto: Aleš Soukup

Pinguicula esseriana

Rozšíření: Mexiko Stát San Luis Potosí Pinguicula gigantea

Rozšíření: Mexiko Stát Oaxaca Pinguicula gypsicola

•rozšíření: Maxiko, San Luis Potosí • ekologie: kalcifyt, vysychavá stanoviště

Foto: Lubomír Daněk P. heterophylla x moranensis Pinguicula primuliflora

•rozšíření: USA Luisiana, Mississippi Alabama, Florida

+ praktika! ☺ Pinguicula antarctica

•rozšíření: Ohňová země (jižní Argentina) • jednoletý druh • žilkované listy, žilkovaný květ Foto: Andreas Fischermann Pinguicula vulgaris rozšíření: Holartkis Foto: Michal Porteš Foto: Michal Porteš Pinguicula bohemica

•rozšíření: původně celé střední Polabí, dnes 3 populace v okrese Česká lípa • Popis: Prof. Dr. Vladimír Krajina, RNDr. Miloslav Studička, CSc.

Foto: M. Studnička Pinguicula alpina

• Rozšíření: Palearktis + Himálaj •Kalcifyt! Foto: Marcus Welge

Foto: Jure Slatner Genlisea • Charakteristika rodu: –květní vzorec: ↓ K(5) [C(5) A2] G(2) – typ pasti: • spirálovité pasti fungují na principu vrše • modifikované listy zanořené do substrátu –rozšíření: • sever Jižní Ameriky • jižní Afrika

Foto: Marcus Welge Genlisea

-příbuzná tučnicím - chybí kořeny – heterofylie - nadzemní - asimilace -přeměněné – lapací fce. - upevnění r. - příjem půdního roztoku s živinami -kořist zejména háďátka - lákání na prostor obsahující vzduch

Studnička, 2006 Genlisea – pasti typu vrš – jednosměrný tunel

lapací list podélný řez váčkem a krčkem pasti stopka žláznatý hřebínek

trávicí žláza váček

krček chlupy

Slack, 1988 šroubovité vnitřní slizové žlázy rameno

vstupy vnější slizová žláza do pasti

Studnička, 1984 Světové rozšírení a diverzita rodu Genlisea

11 10

Zpracoval: Makoto Honda Podklady: Juniper et al.(1989), Fromm-Trinta (1989), www.honda-e.com Taylor (1991), Fischer et al. (2000), Stunička (1984) Fylogenetické vztahy Genlisea Genlisea hispidula (Jižní Afrika)

Foto: Marcus Welge Genlisea aurea (Brazílie)

Foto: M. Srba Vypěstoval: M. Studnička Genlisea violacea

(Brazílie) •rozšíření:

Foto: Marcus Welge Bublinatky (Utricularia)

• Charakteristika rodu: –květní vzorec: ↓ K(2) [C(5) A(2)] G(2) – typ pasti: měchýřek –rozšíření: • kosmopolitní •především „Gondwana –počet druhů: cca 220 obě mikrofotografie E. Tylová mikrofotografie E. Tylová Utricularia – podélný řez pastí - rozdíly mezi terestrickými, epifitickými a vodními druhy

slizová žláza

záklopka anténovitý výčnělek

citlivé chlupy

velum vábící slizové žlázy práh

dvojramenné chlupy čtyřramenná trávicí žláza Studnička, 1984 Slack, 1988 Slack, 1988 Polypompholix - měchýřnatka

Slack, 1988 Světové rozšírení a diverzita bublinatek

cca. 10 cca. 10

cca. 40

cca. 30

cca. 30 cca. 70

cca. 60

Zpracoval: Makoto Honda Podklady: Juniper et al.(1989), Komiya (1994), www.honda-e.com Lowrie (1998), Schnell (2002), Stunička (1984) Tři základní morfotypy: • vodní (akvatické) • (drobné) terestrické • epifytické / orchideokvěté Anatomie U. calycifida Většina orgánů pravděpodobně deriváty stonkového Sekce Psyllosperma původu: Ø listy, kořeny. ⇒ prýty (nadzemní, podzemní, asimilační…) Sekce Orchidioides a příbuzné pravděpodobně skutečné listy. U většiny druhů silně redukovaná vodivá pletiva. Výjimkou právě sekce Orchidoides a spol.

Foto: Michal Porteš

měchýřky Sekce rodu Utricularia

Aranella Kamienskia Phyllaria Australes Lectiluca Polypompolyx Avesicaria Lloydia Psyllosperma Avesicarioides Martinia Setiscapella Benjaminia Meionula Sprucea Calpidisca Mirabiles Steyermarkia Candollea Nelipus Stomoisia Chelidon Nigrescentes Stylotheca Choristothacae Oligocista Tridentaria Enkside Oliveria Utricularia Foliosa Orchidioides Vesiculina Iperua Pleiochasia Sekce rodu Utricularia

Aranella Kamienskia Phyllaria Australes Lectiluca Polypompolyx Avesicaria Lloydia Psyllosperma Avesicarioides Martinia Setiscapella Benjaminia Meionula Sprucea Calpidisca Mirabiles Steyermarkia Candollea Nelipus Stomoisia Chelidon Nigrescentes Stylotheca Choristothacae Oligocista Tridentaria Enkside Oliveria Utricularia Foliosa Orchidioides Vesiculina Iperua Pleiochasia Utricularia australis

Foto: Michal Porteš Foto: Michal Porteš Foto: Michal Porteš Foto: Michal Porteš Foto: Michal Porteš Foto: Michal Porteš Foto: Michal Porteš Utricularia radiata

• rozšíření: JV USA

Utricularia foliosa

•rozšíření: Utricularia Utricularia sandersonii sandersonii •rozšíření: Utricularia livida

•rozšíření: Mexiko + Jižní Afrika Utricularia pubescens

•rozšíření:

Utricularia partehenopipes

Utricularia parthenopipes

•rozšíření: – Brazílie, Argentina Utricularia warburgii Utricularia (Polypompolyx) multifida •rozšíření: JZ Austrálie

Utricularia humboldtii

•rozšíření:

Utricularia alpina

Utricularia campbelliana •rozšíření: Venezuela (tepuis)

Utricularia cv. ‚Jitka‘ Utricularia cv. ‚Jitka‘

•rozšíření: Pinguicula

Genlisea

Psyllosperma + Foliosa

Orchidioides + Iperua

(Jobson et al. 2003)

Byblis (Byblidaceae)

• lepicí pasti – tentakule podobně jako u rosnatek – na stonku, květu i listenech – jiné enzymatické složení

• výskyt: – sever Austrálie – Nová Guinea

•květy: – na rozdíl od rosnatek zygomorfní G(2) • Druhy: – B. liniflora – B. gigantea – B. rorida – B. aquatica – B. filifolia – B. lamellata Byblis liniflora (Severní Austrálie a Nová Guinea, jednoletá)

Byblis gigantea

(Severní Austrálie, vytrvalá)

Cephalotus follicularis – rozšíření (Albany – JZ Austrálie), stavba, klony Cephalotus - láčkovice

láčka (do 5cm), ochlupená lišta, boční šikmé lišty, víčko s fenestrací, vroubkované a zubaté obústí funkce řapík v horní části

kopisťovitý list Cephalotus – řez láčkou - odumírající

imbrikátní buňky na manžetě

zesílené žláznaté pole prostor zatopený tekutinou (0.5ml) Cephalotus – lákání kořisti nejasné žlázy pouze trávicí, ve spodní části zesílených polí jsou hydatody

zbytky kořisti

žlázy fenestrace

Slack, 1988

Květenství je na dlouhém stvolu, květy jsou cizosprašné, šestičetné okvětí, 12 tyčinek. Bromeliaceae

• pouze tři druhy prohášeny za masožravé – – Brocchinia hechtioides – Catopsis berteroniana

• typický příklad protokarnivorie Brocchinia reducta Brocchinia hechtioides Catopsis berteroniana