Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích Ekonomická fakulta Katedra strukturální politiky EU a rozvoje venkova

Diplomová práce

Krajské volby 2012 v Jiho českém kraji

Vypracovala: Bc. Miroslava Marchalová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Jaroslav Čmejrek, CSc.

České Bud ějovice 2014

Prohlášení

Prohlašuji, že svoji diplomovou práci na téma „Krajské volby v Jiho českém kraji v roce 2012“ jsem vypracovala samostatn ě pouze s použitím pramen ů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47 zákona č. 111/1998 Sb. v platném zn ění souhlasím se zve řejn ěním své diplomové práce, a to - v nezkrácené podob ě - v úprav ě vzniklé vypušt ěním vyzna čených částí archivovaných Ekonomickou fakultou - elektronickou cestou ve ve řejn ě p řístupné části databáze STAG provozované Jiho českou univerzitou v Českých Bud ějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifika ční práce. Souhlasím také s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zve řejn ěny posudky školitele a oponent ů práce i záznam o pr ůběhu a výsledku obhajobykvalifika ční práce. Rovn ěž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifika ční práce s databází kvalifika čních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifika čních prací a systémem na odhalování plagiát ů.

V Českých Bud ějovicích, dne 17. dubna 2014

…………………………… podpis

Pod ěkování

Na tomto míst ě děkuji doc. PhDr. Jaroslavu Čmejrkovi CSc. za odborné vedení, cenné poznámky a rady, kterými p řisp ěl k zpracování mé diplomové práce.

OBSAH 1 ÚVOD ...... 9 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE ...... 11 2.1 Místní samospráva ...... 11 2.2 Charakteristika krajského z řízení ČR ...... 12 2.2.1 Orgány kraje ...... 13 2.3 Charakteristika propor čních volebních systém ů ...... 16 2.4 Systém krajských voleb v ČR ...... 19 2.4.1 Volební právo...... 19 2.4.2 Komparace systému krajských a komunálních voleb a voleb do PS P ČR ...... 20 2.5 Teorie voleb druhého řádu ...... 23 2.6 Teorie koalic ...... 27 3 CÍL A METODIKA ...... 29 4 CHARAKTERISTIKA JIHO ČESKÉHO KRAJE ...... 31 4.1 Demografické ukazatele ...... 33 4.2 Socioekonomické ukazatele ...... 33 4.3 Životní prost ředí ...... 35 5 STRANICKÉ ZASTOUPENÍ V JIHO ČESKÉM KRAJI ...... 36 5.1 Politické subjekty na krajské úrovni ...... 36 5.1.1 Krajské volby 2000 ...... 36 5.1.2 Krajské volby 2004 ...... 37 5.1.3 Krajské volby 2008 ...... 38 5.1.4 Záv ěr ...... 39 6 KRAJSKÉ VOLBY V JIHO ČESKÉM KRAJI V ROCE 2012...... 42 6.1 Celostátní aspekty krajských voleb ...... 42 6.2 Kandidující subjekty – analýza kandidátních listin ...... 43 6.3 Analýza volebních program ů hlavních politických stran ...... 47 6.4 Analýza výsledk ů krajských voleb a volební ú časti ...... 51 6.4.1 Výsledky krajských voleb v Jiho českém kraji ...... 51 6.4.2 Volební ú čast ...... 55 7 TVORBA POVOLEBNÍCH ORGÁN Ů JIHO ČESKÉHO KRAJE ...... 59 7.1 Aplikace teorie koalic v krajských volbách 2000, 2004 a 2008 ...... 59 7.2 Potenciální koalice po krajských volbách v roce 2012 ...... 61 7.3 Formování orgán ů Jiho českého kraje ...... 62

7

8 ZÁV ĚR ...... 67 9 SUMMARY ...... 69 10 SEZNAM LITERATURY ...... 70 11 SEZNAM TABULEK, OBRÁZK Ů A GRAFŮ ...... 75 12 SEZNAM P ŘÍLOH ...... 76 13 PŘÍLOHY ...... 77

8

1 Úvod

Volby jsou základním charakteristickým znakem demokratických politických systém ů. Jsou prost ředkem ob čana pro vyjád ření svých názor ů. Prost řednictvím voleb má voli č právo participovat na ve řejném d ění a vyjád řit své postoje k politikám přijímanými ve řejnou sférou. Demokratické volby by m ěly nést n ěkolik znak ů. M ěly by být p ředevším svobodné, voli č se m ůže svobodn ě rozhodnout mezi jednotlivými politickými subjekty, všeobecné, bez ohledu na etnickou či rasovou p říslušnost, rovné, hlasy voli čů by m ěly mít stejnou váhu, p římé a tajné. Po pádu komunistického režimu vykazují tyto znaky i všechny druhy voleb v ČR.

Volby a volební systémy obecn ě se řadí mezi hlavní témata politologických výzkum ů a bádání. Mezi hlavní téma t ěchto výzkum ů pat ří p ředevším neparlamentní volby, které se mohou jevit jako mén ě d ůležité, ale velmi často mají zásadní vliv na obsazení národních zákonodárných sbor ů. Na evropském kontinentu se za čali politologové tématu neparlamentních voleb hloub ěji v ěnovat v 70. letech minulého století. Hlavním bodem výzkumu bylo zjistit, jaké charakteristické rysy neparlamentní volby vykazují a zda je možné je komparovat s volbami parlamentními. Impulsem byly první p římé volby do Evropského parlamentu. Tyto volby vykazovaly u voli čů menší přitažlivost než volby národní. Práv ě na p říkladu prvních p římých voleb do EP v roce 1979 popsali Karlheinz Reif a Hermann Schmitt teorii voleb druhého řádu. Krom ě evropských voleb mezi n ě auto ři řadí také volby regionální, za které lze v ČR považovat volby do krajských a obecních zastupitelstev. Práv ě krajské volby a jejich analýza dle charakteristických znak ů druho řadých voleb definovanými Reifem a Schmittem budou hlavním bodem diplomové práce.

Cesta k prvním svobodným krajským volbám, které se v ČR uskute čnily, nebyla snadná. Proces demokratizace, který probíhal v ČR od roku 1989, se týkal všech oblastí ve řejného života a nevyhnul se ani místní samosprávě. Dle sedmé hlavy Ústavy České republiky, platné od 1. ledna 1993, se ČR člení na obce jako základní územní samosprávné celky a vyšší územní samosprávné celky, jejichž název a podoba nebyly Ústavou definovány. Zlom nastal v roce 1997 p řijetím ústavního zákona č. 347/1997 Sb. o vyšších územních samosprávných celcích, který byl ú činný až od roku 2000, a konstituoval po dlouhých diskuzích 14 kraj ů. Dalším d ůležitým bodem reformy ve řejné správy se stalo p řijetí zákona č. 129/2000 Sb. o krajích a zákona č. 130/2000 Sb.

9 o volbách do zastupitelstev kraj ů. Na základ ě takto definovaných zákon ů se uskute čnily první krajské volby v roce 2000. Po t řinácti letech existence této úrovn ě místní samosprávy lze tvrdit, že kraje tvo ří d ůležitý mezistupe ň mezi obcemi a státem, přibližují ob čan ům d ění v regionu a umož ňují ovliv ňovat politiku nejen na regionální, nýbrž i na národní úrovni.

10

2 Literární rešerše

2.1 Místní samospráva

Státní správa a místní samospráva tvo ří sou části politického systému, které jsou nejblíže ob čan ům. Transformace ve řejné správy po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 probíhala i p řesto velmi komplikovan ě. Hlavním problémem byl především nedostatek finan čních prost ředk ů a nevyhovující personál, který byl v mnohých p řípadech p řevzatý z předešlých nedemokratických orgán ů (Vodi čka & Cabada, 2007, s. 300-304). Pomaha č a Vidláková (2002, s. 242 - 251) rozd ělují reformy ve řejné správy na t ři období. Prvním je období federálního státu (1990 - 1992), druhé období dvou koali čních vlád (1992 - 1997) a t řetí období menšinové sociáln ě – demokratické vlády.

Práv ě reformy státní správy a samosprávy byly nejdiskutovan ějšími tématy ve federálním stát ě po revoluci v roce 1989, kdy byl zahájen proces tzv. decentralizace. Velmi rychle došlo ke zrušení struktury Národních výbor ů. Tento systém byl nahrazen dvouúrov ňovou strukturou obcí, jako samosprávných subjekt ů a okresních ú řad ů, které se staly orgány státní správy. Toto nové uspo řádání bylo potvrzeno zákony č. 367/1990 Sb. o obcích a č. 425/1990 Sb. o okresních ú řadech. Dalším mezníkem se stal rozpad ČSFR a vznik nové Ústavy již samostatné České republiky k 1. lednu 1993. Dle sedmé hlavy Ústavy o územní samospráv ě se území ČR d ělí na obce, jako základní územní samosprávné celky a dále na vyšší územní samosprávné celky, jejichž p řesná podoba a název (diskutovalo se o krajích či zemích) nebyly v původním zn ění Ústavy definovány. Tato ústavní koncepce vychází z principu dvoukolejnosti ve řejné správy. Ve řejná správa v České republice je dle Ústavy vykonávána jak státní správou (viz čl. 79 Ústavy ČR), tak i územními samosprávnými celky. Otázka podoby a definice vyšší samosprávné úrovn ě byla prozatím odsunuta.

Druhé období správní reformy v letech 1992 - 1997 probíhalo ve znamení konflikt ů ohledn ě po čtu a velikosti vyšších územn ě samosprávných celk ů a rozdělení jejich kompetencí, a to nap říč politickým spektrem. Ob čanská demokratická strana v čele s Václavem Klausem prosazovala větší po čet vyšších územních samosprávných celk ů (strana si dokonce pohrávala s myšlenkou zavést samosprávu na úrovni okres ů) a byla zastáncem vyšší míry centralizace. Ostatní politické strany, p ředevším Ob čanská demokratická aliance spole čně s Křes ťanskými demokraty a Českou stranou sociáln ě

11 demokratickou prosazovaly decentralizaci ve řejné správy. Rovn ěž v ětšina politolog ů podporuje princip decentralizace a to p ředevším z hlediska vyšší míry funk čnosti samosprávných celk ů: „Z hlediska efektivnosti fungování územn ě – samosprávné úrovn ě je tento model výkonn ější než model centralistický.“ (Ochrana, 2001, s. 212). Ke konsenzu došlo až v roce 1997, kdy byl p řijat ústavní zákon č. 347/1997 Sb., jenž konstituoval kraje jako vyšší územní samosprávné celky. Ú činnost tohoto zákona byla odložena až k 1. lednu 2000, p řičemž kraje za čaly reáln ě fungovat až po ustanovení krajských řídících orgán ů v lednu 2001. Za vlády sociální demokracie v letech 1998 – 2002 došlo ke schválení n ěkolika zákon ů, které dále upravovaly podobu místní ve řejné správy v České republice. Tato správní reforma zahrnovala mimo jiné p řenesení části kompetencí z okresních ú řad ů na kraje a na tzv. obce s pov ěř eným obecním úřadem a obce s rozší řenou p ůsobností. Hlavním cílem bylo p řenesení ve řejné správy na co nejnižší možnou úrove ň, blíže k ob čan ům (Vodi čka & Cabada, 2007, s. 300-304).

2.2 Charakteristika krajského zřízení ČR

Kraje byly z řízeny ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. o vytvo ření vyšších územních samosprávných celk ů. Zákon konstituoval 14 samosprávných kraj ů a jejich sídel, které mají různou velikost i po čet obyvatel (viz Příloha 1). Hranice takto vymezených kraj ů lze m ěnit pouze na základ ě zákona. Nejv ětší je kraj St ředo český, a to nejen rozlohou (11 014 km 2), nýbrž i po čtem okres ů (12). Je t řikrát rozlehlejší než nejmenší Karlovarský kraj (3 315km 2). Nejlidnat ějším krajem je hlavní m ěsto Praha, které má zvláštní status, pon ěvadž je zárove ň obcí i krajem. Jiho český kraj, který bude v praktické části práce dále analyzován, je po St ředo českém kraji druhým nejrozlehlejším krajem (10 056 km 2), sdružuje 7 okres ů a 623 obcí.

Základním právním p ředpisem, který upravuje postavení kraj ů a činnost jejich orgán ů, je zákon č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské z řízení). Dle tohoto zákona se jedná o územní spole čenství ob čan ů s právem na samosprávu. Kraj je dle zákona spravován zastupitelstvem. Mezi další orgány kraje pat ří rada kraje, hejtman kraje, krajský ú řad a zvláštní orgány kraje. Kraj je ve řejnoprávní korporací, která disponuje vlastním majetkem a p říjmy, se kterými nadále hospoda ří a které spravuje. Úkolem kraje je majetek zachovat a vést jeho evidenci. Zákon o krajích ukládá povinnost p řezkoumat hospoda ření kraje za uplynulý rok. Kontrolou je pov ěř en nezávislý auditor, nebo ministerstvo financí.

12

Podle § 1 odst. 4 zákona č. 129/2000 Sb. je hlavním posláním kraje rozvoj území a pé če o pot řeby obyvatel kraje. Jedná se o tzv. samostatnou působnost kraje zejména v oblasti sociální pé če, ochrany a rozvoje zdravých životních podmínek, dopravy, spoj ů, pot řeby informací, výchovy a vzd ělání, celkového kulturního rozvoje a ochrany ve řejného po řádku (Kraj jako územní samosprávný celek, 2011). Při výkonu samostatné působnosti se kraj řídí na prvním míst ě zákonem, a to p ředevším p ři vydávání obecn ě závazných vyhlášek. V ostatních otázkách též jinými právními p ředpisy, které byly vydány na základ ě zákona.

Orgány kraje vykonávají krom ě samosprávy také státní správu v rámci své p řenesené působnosti. V těchto p řípadech se orgány kraje řídí zákony či jinými p říslušnými právními p ředpisy p ři vydávání na řízení kraje. V ostatních případech se řídí usnesením vlády a sm ěrnicemi úst ředních správních ú řad ů, které musí vycházet ze zákona. Pro platnost t ěchto sm ěrnic jsou úst řední správní ú řady povinné publikovat je ve V ěstníku vlády ČR pro orgány kraj ů a obcí. Kraje se dle zákona řídí rovn ěž opat řeními orgán ů ve řejné správy p řijatými p ři kontrole výkonu p řenesené p ůsobnosti (Zákon č. 129/2000 Sb.). „Tento výkon státní správy decentralizuje kompetence, p ředevším ve ve řejném sektoru, a zárove ň zabezpe čuje pro ob čany i n ěkteré ve řejné statky, které jsou ovšem chápany jako statky národní“ (Peková & Pilný, 2002, s. 73). Pro výkon p řenesené působnosti obdrží kraj p řísp ěvek ze státního rozpo čtu, jehož výše je stanovena ministerstvem financí. Kraj má ze zákona povinnost up řednost ňovat a chránit zájem ve řejnosti p ři výkonu samostatné i p řenesené p ůsobnosti.

2.2.1 Orgány kraje

Zastupitelstvo kraje je jako jediný krajský orgán ústavn ě zakotven. Je tvo řeno členy zastupitelstva, kte ří byli zvoleni ve volbách do krajských zastupitelstev. Po čet jeho člen ů je odvislý od počtu obyvatel kraje. V krajích do 600 000 obyvatel se volí 45 zastupitel ů, pokud je po čet obyvatel mezi 600 000 – 900 000 tvo ří zastupitelstvo 55 člen ů a nejvyšší po čet člen ů, tedy 65, mají kraje s více jak 900 000 obyvateli. Počet člen ů, který bude volen, zve řejní krajský ú řad na své ú řední desce a ve V ěstníku právních p ředpis ů kraje. Ke zvolení člena zastupitelstva a ke vzniku jeho mandátu dochází po ukon čení hlasování. Funkce zastupitele je funkcí ve řejnou. Zastupitelstvo rozhoduje v záležitostech samostatné p ůsobnosti kraje, ve v ěcech p řenesené p ůsobnosti pouze v oblastech, které jsou výslovn ě vymezeny zákonem. Zastupitelstvo má pravomoc p ředkládat návrhy zákon ů Poslanecké sn ěmovn ě a adresovat Ústavnímu

13 soudu návrhy na zrušení p ředpis ů, které by mohly být v rozporu se zákonem. Zastupitelstvo vydává obecn ě závazné vyhlášky, zpracovává program rozvoje kraje a schvaluje územní plán kraje. Volí ze svých řad hejtmana a nám ěstky hejtmana a má pravomoc odvolat je z funkce. Má také právo zakládat výbory, jmenovat a odvolávat jejich p ředsedy a členy. Zasedání zastupitelstva jsou svolávána a řízena hejtmanem. Jednání se koná dle pot řeby, nejmén ě však jednou za 3 m ěsíce. Zastupitelstvo je usnášeníschopné, pokud je p řítomna nadpolovi ční v ětšina všech jeho člen ů. Pokud zažádá alespo ň jedna t řetina člen ů zastupitelstva o svolání zasedání zastupitelstva, musí hejtman zasedání svolat nejpozd ěji do 21 dn ů od doru čení žádosti na krajský ú řad. Pokud není p řítomna nadpolovi ční v ětšina člen ů, je zasedání rozpušt ěno a je vyhlášen nový termín zasedání, které prob ěhne do 15 dn ů. Zasedání zastupitelstva je ve řejné. Krajský ú řad má za povinnost informovat ve řejnost o míst ě, času a navrhovaném programu zasedání na ú řední desce nebo jiným zp ůsobem zve řejn ění a to nejpozd ěji 10 dn ů p řed jeho konáním. O pr ůběhu zasedání zastupitelstva se vede zápis, který musí být podepsán hejtmanem nebo nám ěstkem hejtmana a jednotlivými ov ěř ovateli.

Výkonným orgánem kraje je rada. Radu kraje tvo ří hejtman, nám ěstci hejtmana a ostatní členové rady. Po čet člen ů se obdobn ě jako u zastupitelstva odvíjí od po čtu obyvatel daného kraje. V krajích do 600 000 obyvatel je rada tvo řena 9 členy, nad 600 000 obyvatel se skládá z 11 člen ů. Zvolený hejtman a jeho nám ěstci se automaticky stávají členy rady, ostatní členové jsou jmenováni z řad člen ů zastupitelstva. Rada je výkonným orgánem kraje v jeho samostatné p ůsobnosti a za své činnosti je odpov ědna zastupitelstvu. Ve v ěcech p řenesené p ůsobnosti rozhoduje jen, stanoví-li to zákon. Mezi pravomoci rady pat ří zejména vydávání na řízení kraje. Rada zajiš ťuje hospoda ření kraje dle předem schváleného rozpo čtu, rovn ěž stanovuje po čet zam ěstnanc ů krajského ú řadu a rozhoduje o objemu prost ředk ů na jejich platy. Rada p ředkládá krajskému ú řadu úkoly v oblasti samostatné p ůsobnosti, kontroluje jejich realizování a p řezkoumává postupy přijaté ú řadem v samostatné p ůsobnosti. Rada má pravomoc z řídit komise, jako své pomocné orgány, a svolávat či odvolávat jejich p ředsedy a členy. Rada kraje se schází dle pot řeby, avšak frekvence jednání není stanovena zákonem. Zasedání rady je na rozdíl od zasedání zastupitelstva neve řejné. Rada je usnášeníschopná p ři p řítomnosti nadpolovi ční v ětšiny všech jejích člen ů. O pr ůběhu sch ůze se obdobn ě jako u zastupitelstva vyhotovuje zápis, který je p ředložen k podpisu hejtmanovi nebo jeho

14 nám ěstk ům a stanoveným ov ěř ovatel ům. Rada má také za povinnost podávat zprávu o své činnosti na zasedání zastupitelstva kraje.

Dalším orgánem kraje je hejtman. Hejtman a jeho náměstci jsou voleni z řad člen ů zastupitelstva kraje, p řičemž podmínkou pro jejich zvolení je ob čanství České republiky. Za výkon své činnosti se zodpovídají zastupitelstvu. Hejtman zastupuje kraj navenek. Po schválení ministerstva vnitra jmenuje ředitele krajského ú řadu. Hejtman má také právo stanovit výši jeho platu a disponuje pravomocí delegovat mu jednotlivé úkoly. Hejtman z řizuje na základ ě zákona orgány pro výkon p řenesené p ůsobnosti a provádí další úkoly v samostatné i p řenesené p ůsobnosti, které jsou mu sv ěř eny zastupitelstvem, radou, nebo vyplývají ze zákona. Hejtman má pravomoc svolávat zasedání zastupitelstva a rady a podepisovat zápisy z jednání t ěchto dvou krajských orgán ů.

Krajský ú řad je dalším orgánem kraje. Je tvo řen ředitelem krajského ú řadu a dalšími zam ěstnanci. Ředitel je jmenován hejtmanem po souhlasu ministra vnitra. Funkce ředitele krajského ú řadu není slu čitelná s funkcí poslance či senátora Parlamentu České republiky, ani s funkcí zastupitele kraje. Ředitel krajského ú řadu vykonává úkoly v oblasti p řenesené p ůsobnosti kraje, má pravomoc podávat návrhy ministerstvu vnitra na pozastavení právních p ředpis ů nebo jiných ustanovení. Krajský ú řad plní povinnosti v samostatné i p řenesené p ůsobnosti. V rámci samostatné p ůsobnosti se soust ředí na úkoly, které mu byly sv ěř eny zastupitelstvem či radou. V přenesené p ůsobnosti provádí dozor nad výkonem samostatné a p řenesené p ůsobnosti obcí. Krajský ú řad p ředevším kontroluje a p řezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obcí, vyhodnocuje zjišt ěné výsledky a p ředkládá je p říslušnému ministerstvu.

Zastupitelstvo má pravomoc ustavit jako své kontrolní a iniciativní orgány výbory. Po čet člen ů výboru je lichý a jeho p ředsedou je vždy jeden ze člen ů zastupitelstva. Výbory se zabývají skute čnostmi, kterými je pov ěří zastupitelstvo daného kraje, nedisponují vlastní rozhodovací pravomocí a své návrhy jsou povinné předkládat zastupitelstvu k projednání. Zastupitelstvo si zakládá výbory dle své pot řeby. Ze zákona jsou stanoveny t ři obligatorní výbory a to výbor finan ční, kontrolní a výbor pro výchovu, vzd ělání a zam ěstnanost. Tyto výbory jsou nejmén ě p ěti členné. Pokud v územním obvodu kraje žije alespo ň 5 % obyvatel hlásících se k národnosti jiné než české, z řizuje zastupitelstvo výbor pro národnostní menšiny.

15

Rada z řizuje jako své kontrolní a iniciativní orgány komise. Komise se usnáší většinou všech svých člen ů a za svou činnost je odpov ědna rad ě, které p ředkládá své návrhy a stanoviska (Zákon č. 129/2000 Sb.).

2.3 Charakteristika propor čních volebních systém ů Volební systémy jsou zpravidla spojovány s mechanismy, podle nichž se jednotlivé hlasy p řepo čítávají na mandáty mezi politické strany. Tyto mechanismy zahrnují základní dimenze voleb, a sice volební obvod, formu kandidatury, strukturu hlasu, volební formuli a volební klauzuli. V rámci politické v ědy jsou volební systémy nej čast ěji d ělené na pom ěrné (či proporcionální) a v ětšinové. Základní rozdíl mezi těmito systémy spo čívá ve velikosti volebních obvod ů. Většinové systémy používají zpravidla jednomandátové obvody, na druhé stran ě proporcionální systémy se vyzna čují existencí vícemandátových volebních obvod ů. V ětšinové volební systémy disponují vysokou mírou personalizace. Voli či se rozhodují mezi jednotlivými kandidáty, p řičemž těm z nich, kte ří získají v ětšinu, p řipadne mandát v daném volebním obvodu. Základním principem proporcionálních volebních systému je naopak zjišt ění aktuálního rozložení politických sil. Voli či si vybírají mezi kandidátními listinami. Významnou roli tedy hrají politické strany, nikoli kandidáti jako u v ětšinových systém ů (Čmejrek, et al., 2010, s. 52-54). Proporcionální volební systém m ůžeme definovat, jak již bylo zmín ěno, pomocí p ěti základních komponent ů. Pat ří mezi n ě volební obvod, forma kandidatury, struktura hlasu, volební formule a volební klauzule.

Lebeda (2008) se jako první dimenzí zabývá velikostí volebního obvodu. Tento faktor nijak nesouvisí s rozlohou daného území. Velikostí volebního obvodu je myšlen po čet volených zastupitel ů. Tuto dimenzi je možné definovat velmi jednoduše. Se vzr ůstající velikostí obvodu, roste i míra proporcionality voleb a naopak. V případ ě velkých volebních obvod ů se podíly mandát ů všech politických stran stávají odrazem podíl ů hlas ů, které jim voli či v daných volbách odevzdali. Naopak čím jsou volební obvody menší, tím je rozdíl mezi podílem hlas ů a mandát ů všech stran markantn ější. V tomto p řípad ě dochází k up řednost ňování velkých stran na úkor stran malých, jelikož klesající velikost obvodu je v ětšinou spojena s rostoucí hodnotou p řirozeného prahu. Někte ří auto ři se zabývali porovnáním vztahu velikosti obvodu s odchylkou od proporcionality. Lebeda (2001, s. 428) ve své práci zmi ňuje výzkum Taagepera a Shugarta (viz Příloha 2). Dle této studie mají volební obvody od přid ělovaného jednoho až p ěti mandát ů nejv ětší dopad na proporcionalitu výsledk ů. Nejvýrazn ěji se

16 tento trend projevuje na hranici čty ř- a p ětimandátových obvod ů. „Čty ř-mandátové a menší obvody produkují tzv. um ěle vytvo řené v ětšiny (manufactured majorities)“ (Lebeda, 2001, s. 428). Pětimandátové obvody již m ůžeme považovat za obvody s propor čními výsledky. Čmejrek et al. (2010, s. 55) upozor ňuje na souvislost volebních obvod ů a tzv. volební geometrie (gerrymandering). V jistých p řípadech m ůže dojít k manipulacím s hranicemi volebního obvodu, což m ůže mít dopad na kone čné výsledky voleb. V České republice je tento princip využíván pouze ve volbách na lokální úrovni.

Důležitou dimenzí v rámci volebních systém ů je forma kandidatury. Proporcionální volební systémy se vyzna čují tzv. listinnou formou kandidatury, což znamená, že se voli či rozhodují mezi jednotlivými kandidátními listinami. Volí tedy politické strany, či volební koalice. Existují t ři základní typy kandidátních listin: p řísn ě vázané, vázané a otev řené. V rámci p řísn ě vázaných kandidátních listin je po řadí jednotlivých kandidát ů striktn ě stanovené, voli č ho nem ůže m ěnit. Druhým typem jsou vázané kandidátní listiny. Ty mají ur čené po řadí jednotlivých kandidát ů, avšak voli či mají možnost toto po řadí ovlivnit prost řednictvím preferen čních hlas ů. Posledním typem jsou otev řené kandidátní listiny. V tomto p řípad ě neznamená kandidátní listina pro voli če žádné omezení. Voli č m ůže rozložit své hlasy mezi kandidáty všech kandidátních listin. Otev řená kandidátní listina podporuje personalizaci voleb (Čmejrek, et al., 2010, s. 55-56).

Třetím komponentem volebních systém ů je struktura hlasu, která úzce souvisí s formou kandidatury. Obecn ě m ůžeme rozlišovat mezi hlasem jediným, který je využíván u jednomandátových volebních obvod ů a vícemandátových obvod ů s přísn ě vázanými kandidátními listinami, a vícenásobným hlasem (Čmejrek, et al., 2010, s. 56). Vícenásobný hlas je typický pro otev řené kandidátní listiny, kdy voli č disponuje tolika hlasy, kolik mandát ů bude v daných volbách p řid ěleno. Voli č m ůže volit nap říč stranickým spektrem. V proporcionálním volebním systému s vázanými kandidátními listinami se používají tzv. preferen ční hlasy, pomocí nichž m ůže voli č ovlivnit po řadí kandidát ů na dané kandidátní listin ě (Čmejrek, et al., 2010, s. 56-57).

Další dimenzí, která dle Lebedy (2001) ovliv ňuje proporcionalitu volebních výsledk ů, je volební formule. Jedná se o zp ůsob, jakým jsou p řepo čítávány získané hlasy na mandáty. Volební formule lze rozd ělit do dvou skupin. První skupinu tvo ří

17 volební kvóty, druhou volební d ělitelé.1 Je nutné podotknout, že toto dělení matematických formulí není dosud ustálené a liší se dle jednotlivých autor ů. Lebeda zmi ňuje nap říklad Krouského a Filipa, kte ří mají na toto d ělení zcela odlišný názor. Zatímco Krouský volební formule nerozd ěluje do skupin a mluví jednotn ě o „metodách“, Filip rozlišuje „systémy volebního čísla a volebního kvocientu proti systému volebního d ělitele“ (Lebeda, 2001, s. 430). Volební kvóty, u nás také nazývané jako metody volebního čísla, pracují s podílem po čtu odevzdaných hlas ů (V) a po čtu mandát ů (S). Takto vypo čítaná kvóta udává, kolik hlasů spadá na jeden mandát. Jedná se o nejjednodušší princip výpo čtu tzv. Hareovu kvótu. Ostatní druhy volebních kvót vznikly její úpravou. M ůžeme zmínit nap říklad Hare-Niemeyerovu kvótu nebo Hagenbach-Bischoffovu kvótu. Jak již bylo zmín ěno, druhou skupinu volebních formulí tvo ří volební dělitelé. Lebeda rozlišuje čty ři základní druhy volebních d ělitel ů, pat ří mezi n ě d‘Hondt ův d ělitel (a jeho modifikovaná varianta), d ělitel Sainte-Laguë (a jeho modifikovaná varianta), d ělitel Imperiali a dánský d ělitel. Tyto volební formule se liší především posloupností jednotlivých d ělitel ů. Nap říklad d’Hondt ův d ělitel, který je v dnešní dob ě nejrozší řen ější metodou výpo čtu volební formule, pracuje s posloupností dělitel ů 1, 2, 3, …, n, kdy n ozna čuje celkový po čet rozd ělených mandát ů. Po čet hlas ů, které každá strana získala, je tedy postupn ě d ělen řadou čísel za čínajících od jedné (1,2,3,4, …). Ze získaných podíl ů je vybrán takový po čet nejvyšších, kolik mandát ů má být rozd ěleno. Strany mají nárok na tolik mandát ů, kolik jejich podíl ů bylo vybráno. Naproti tomu Imperialiho volební d ělitel pracuje s posloupností 2, 3, 4, …, n+1, Sainte- Laguë s posloupností 1, 3, 5, …, 2n-1 a dánský d ělitel má posloupnost 1, 4, 7, …, 3n-2 (Lebeda, 2001, s. 436 - 437). Je tedy z řejmé, že zvolená řada dělitel ů ovliv ňuje proporcionalitu voleb. Zatímco malé vzdálenosti mezi jednotlivými d ěliteli posilují nadreprezantaci silných stran, v ětší vzdálenosti d ělitel ů posilují proporcionalitu voleb a zvyšují tak šance menších stran. Vliv na proporcionalitu voleb má, krom ě vzdálenosti dělitel ů, výše prvního d ělitele. Čím je první d ělitel vyšší, tím více jsou zvýhod ňovány siln ější strany (Čmejrek, et al., 2010, s. 58-59). Práv ě zvýšením prvního d ělitele vznikají modifikace jednotlivých volebních formulí. M ůžeme zmínit modifikovaný d’Hondt ův d ělitel, který byl vytvo řen českým zákonodárci. Vznikl jako kompromis mezi d ělitelem Imperiali (preferovaným ODS) a d’Hondtovým d ělitelem (navržen ČSSD). Tato úprava byla v roce 2000 za člen ěna do novely zákona o volbách do

1Lebeda v tomto rozd ělení vychází od Taagepera a Shugarta. 18

Poslanecké sn ěmovny, ústavní soud ovšem tuto metodu p řepo čtu hlas ů na mandáty o rok pozd ěji zrušil. Obdobn ě jako u d’Hondta jsou získané hlasy postupn ě d ěleny řadou čísel za čínající cifrou 1,42 (dále pokra čují celá čísla – 2,3,4, …). Je patrné, že v rámci malých obvod ů se tato metoda blíží metod ě Imperiali zvýhod ňující velké strany na úkor malých stran. Modifikovaná metoda d´Hondtova d ělitele je dnes v ČR využívána pouze ve volbách do zastupitelstev kraj ů (Lebeda, 2001). Čmejrek et al. (2010, s. 59) také zmi ňuje, že systém volebních d ělitel ů je ve velké mí ře ovliv ňován velikostí volebního obvodu. Čím jsou volební obvody menší, tím výrazn ěji se projeví vlastnosti volebních formulí.

Pátou dimenzí je uzavírací klauzule, která je typickým znakem propor čních volebních systém ů. Stranám, kterým se nepoda ří p řekonat stanovené minimální procento hlas ů - tedy volební práh, není umožn ěno pokro čit do skrutinia k rozd ělení mandát ů. Nej čast ěji je uzavírací klauzule vyjád řena procentem získaných hlas ů v rámci celého státu či jednotlivých obvod ů. Výše uzavírací klauzule v jednotlivých státech zřídka přesahuje hodnotu 5 % (viz Příloha 3). Klauzule však může být navýšena pro vzniklé koalice a to dle po čtu jejich člen ů (Lebeda, 2008, s. 116-120).

2.4 Systém krajských voleb v ČR Systém krajských voleb je upraven zákonem č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev kraj ů a o zm ěně n ěkterých zákon ů. Volby do zastupitelstev kraj ů se konají na základ ě všeobecného, rovného, p římého a tajného hlasovacího práva, dle zásady pom ěrného zastoupení, p řičemž funk ční období zastupitelstva je 4 roky. Volby do zastupitelstev kraj ů jsou vyhlašovány prezidentem republiky, nejpozd ěji 90 dní p řed jejich konáním.

2.4.1 Volební právo

Aktivní volební právo v rámci voleb do krajského zastupitelstva má každý ob čan České republiky, který dovršil minimáln ě ve druhý den voleb 18 let a má trvalý pobyt v obci, která náleží do územního obvodu kraje. Právo volit se vztahuje také na ob čany cizí národnosti. Podmínkou je p řihlášení k trvalému pobytu v obci nebo vojenském újezdu na území kraje a vyhlášení mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Zákon také stanovuje následující p řekážky volebního práva: a) omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odn ětí svobody; b) zbavení zp ůsobilosti k právním úkon ům; c) omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví obyvatel; d) výkon

19 základní nebo náhradní vojenské služby, vyžaduje-li to bezpe čnost státu (Zákon č. 130/2000 Sb.).

Pasivní volební právo má každý voli č, u kterého neexistuje p řekážka ve výkonu volebního práva. Funkce zastupitele je dle zákona neslu čitelná: a) s pozicí vykonávanou na ministerstvu, jiném úst ředním orgánu státní správy s celostátní p ůsobností, obsazovanou volbou, jmenováním nebo ustanovováním; b) s funkcí, která je vykonávána zam ěstnancem kraje, za řazeným do krajského ú řadu, zam ěstnancem obce, za řazeným do obecního ú řadu, nebo zam ěstnancem jiného než úst ředního orgánu státní správy, jehož územní p ůsobnost se alespo ň z části kryje s územní p ůsobností tohoto kraje, jsou-li tyto funkce obsazovány volbou, jmenováním nebo ustanovováním; c) s pozicí statutárního zástupce, právnické osoby z řízené nebo založené krajem, anebo v níž má kraj majetkovou ú čast (Zákon č. 130/2000 Sb.).

2.4.2 Komparace systému krajských a komunálních voleb a voleb do PS PČR

Velikost volebního obvodu

Jak již bylo uvedeno, velikost volebního obvodu je dána po čtem mandát ů, které budou v rámci daného obvodu rozd ělovány. V případ ě voleb do krajských zastupitelstev je každý kraj vícemandátovým obvodem, v jehož rámci se volí 45, 55 nebo 65 zastupitel ů dle po čtu obyvatel kraje. Velikostí volebního obvodu se systém krajských voleb odlišuje od voleb do Poslanecké sn ěmovny, kde jsou mandáty rozd ělovány v rámci 14 volebních obvod ů (tedy samosprávných kraj ů). Podíl mandát ů pro jednotlivé volební kraje se stanoví pom ěrn ě a to na základ ě celkového po čtu hlas ů pro všechny strany, které byly odevzdané v jednotlivých volebních krajích. V případ ě komunálních voleb tvo ří obec jeden volební obvod. Zastupitelstvo obce má však ze zákona pravomoc vytvo řit více volebních obvod ů, p řičemž je limitováno maximálním po čtem mandát ů v rámci každého takto vymezeného obvodu. Zákon stanovuje, že v každém volebním obvod ě musí být přid ěleno minimáln ě 5 a maximáln ě 9 mandát ů, p řičemž se tento po čet, obdobn ě jako u krajských voleb, odvíjí od po čtu obyvatel dané obce (Zákon č. 130/2000 Sb, Zákon č. 491/2001 Sb., Zákon č. 247/1995 Sb.).

20

Forma kandidatury a struktura hlasu

Kandidátní listinu do krajských voleb mohou podávat politické strany, politická hnutí a jejich koalice. Každá politická strana či koalice m ůže podat pro volby do téhož krajského zastupitelstva výhradn ě jednu kandidátní listinu, p řičemž každá politická strana a hnutí m ůže být členem jen jedné koalice. Na kandidátní listin ě m ůže politická strana, hnutí či koalice uvést nejvýše o 5 kandidát ů více, než kolik je po čet volených člen ů do daného zastupitelstva kraje. Kandidátní listinu v rámci voleb do Poslanecké sn ěmovny mohou taktéž podat politické strany a politická hnutí a jejich koalice. Zde je zásadní rozdíl oproti volbám do obecních zastupitelstev. V rámci t ěchto voleb mohou kandidátní listiny podávat volební strany, které zahrnují nejen politické strany, politická hnutí a jejich koalice, nýbrž i nezávislé kandidáty a jejich sdružení, nebo sdružení politických stran a sdružení politických hnutí a nezávislých kandidát ů (Zákon č. 130/2000 Sb, Zákon č. 491/2001 Sb., Zákon č. 247/1995 Sb.).

V krajských volbách se využívá systém vázaných kandidátních listin, který je v dnešní dob ě využíván i ve volbách do Poslanecké sn ěmovny. Voli č může ovlivnit po řadí kandidát ů na dané kandidátní listin ě pomocí preferen čních hlas ů. Na hlasovacím lístku m ůže zakroužkovat po řadová čísla nejvýše u 4 kandidát ů (rovn ěž u voleb do Poslanecké sn ěmovny) a ozna čit tak, kterým kandidát ům dává p řednost. V případ ě, že kandidát obdržel alespo ň 10 % preferen čních hlas ů z celkového po čtu hlas ů, které získala politická strana, hnutí nebo koalice, získá mandát p řednostn ě tento kandidát. Tato procentní hranice byla snížena ve volbách do Poslanecké sn ěmovny na 7 % a po novelizaci zákona v roce 2006 na 5 %. Jestliže tuto podmínku splnilo více kandidát ů a politická strana, hnutí nebo koalice získala více mandát ů, p řipadnou tyto mandáty přednostn ě kandidát ům, kte ří výše zmín ěnou podmínku splnili, a to postupn ě v po řadí podle nejvyššího po čtu preferen čních hlas ů. Pokud je po čet preferen čních hlas ů shodný, je rozhodujícím kritériem po řadí kandidáta na hlasovacím lístku. Odlišný systém je využíván v komunálních volbách, kde se m ůžeme setkat s tzv. volnými kandidátními listinami. Voli č má k dispozici vícenásobný hlas. M ůže tedy volit tolik kandidát ů, kolik člen ů zastupitelstva obce má být zvoleno, p řičemž mohou hlasovat pro kandidáty nap říč stranickými listinami (Zákon č. 130/2000 Sb, Zákon č. 491/2001 Sb., Zákon č. 247/1995 Sb.). Tento princip se v politické v ědě vyskytuje pod termínem panašování, které by m ělo zaru čit vyšší míru personalizace voleb. Lebeda (2009a, s. 332-344) nachází v systému komunálních voleb mnohá úskalí. Zatímco se široká ve řejnost i

21 mnozí odborníci domnívají, že v rámci preferen čního hlasování odevzdávají své hlasy konkrétním osobnostem, praxe je pon ěkud opa čná. Hlas pro kandidáta je p ředevším hlasem pro stranu jako celek. Pro kandidáta se preferen ční hlas stává pouze jakousi možností prosadit se na volitelné místo kandidátní listiny. Aby se však kandidát posunul v rámci kandidátní listiny na první místo, musí p řekro čit minimáln ě o 10 % pr ůměrný zisk všech kandidát ů na listin ě. V rámci velkých kandidátních listin je tak šance na proražení stranou navrhovaného po řadí mizivá. Čmejrek et al. (2010, s. 97) tuto desetiprocentní hranici nazývá „vnit řní klauzulí“. Tento princip byl sou částí novelizace volebního zákona z roku 1994. V českém prost ředí tedy dochází k oslabení principu panašování. Voli čovo právo ovlivnit po řadí kandidát ů na kandidátní listin ě je oslabeno ve prosp ěch kandidát ů preferovaných volební stranou, kte ří jsou takticky uvedeni na předních místech kandidátky ( Čmejrek, et al., 2010, s. 97).

Volební formule

K přepo čtu hlas ů na mandáty se ve volbách do krajských zastupitelstev používá modifikovaný d’Hondt ův d ělitel. Po čet platných hlas ů všech politických stran, hnutí a koalic, které p řekonaly p ětiprocentní volební práh, se postupn ě d ělí ciframi čísel za čínající 1,42 a pokra čující celými čísly 2, 3, 4,… Následn ě se vypo čte tolik podíl ů, kolik je kandidát ů na hlasovacím lístku, p řičemž se hodnoty jednotlivých podíl ů zaokrouhlují na dv ě desetinná místa sm ěrem nahoru. Výsledné podíly se sestupn ě se řadí a uvede se seznam tolika podíl ů, kolik člen ů zastupitelstva má být v daném kraji zvoleno. Politická strana, hnutí nebo koalice získá za každý podíl z daného seznamu jeden mandát. Kandidáti politických stran, hnutí a koalic, kte ří nebyli zvoleni, se stávají náhradníky. Metodou volebního d ělitele se krajské volby liší od voleb komunálních a voleb do Poslanecké sn ěmovny, kde se pro p řevedení hlas ů na mandáty používá nemodifikovaná d’Hondtova metoda volebního d ělitele, která spo čívá v dělení řadou čísel po čínajících číslicí 1 a pokra čující číslicemi 2, 3, 4,… (Zákon č. 130/2000 Sb, Zákon č. 491/2001 Sb., Zákon č. 247/1995 Sb.).

Volební klauzule

Metoda volebního prahu se využívá v obecních i krajských volbách i ve volbách do Poslanecké sn ěmovny. V rámci voleb do krajských zastupitelstev se koná jediné skrutinium, do n ějž postupují ty politické strany, hnutí a koalice, které získaly alespo ň 5 % ze všech platných hlas ů v rámci daného kraje. Kvórum ve výši minimáln ě 5 % pro

22 postup do skrutinia je využíváno taktéž v systému komunálních voleb. V systému voleb do Poslanecké sn ěmovny se kvórum přirozen ě zvyšuje pro dvou členné koalice na 10 %, pro t říčlenné na 15 % a pro čty ř- a více členné koalice na 20 % z celkového po čtu hlas ů v rámci celé ČR. V systému krajských a komunálních voleb je p ětiprocentní volební klauzule nem ěnná, platí tedy jak pro politické a volební strany, tak pro koalice (Zákon č. 130/2000 Sb, Zákon č. 491/2001 Sb., Zákon č. 247/1995 Sb.). Lebeda (2001, s. 20) také zmi ňuje, že volební klauzule plní v krajských volbách spíše konzerva ční funkci. Klauzule vede k udržování podobného stranického systému, který se v kraji etabloval v předešlých volbách.

2.5 Teorie voleb druhého řádu Teorie voleb druhého řádu je v dnešní dob ě jedním ze základních témat výzkumu v rámci politické v ědy (Šaradín, 2008, s. 30). Tato teorie, ozna čovaná také jako SOE (second-order elections), vznikla zkoumáním prvních p římých voleb do Evropského parlamentu, které se konaly v roce 1979. Jejich podrobnou studii zve řejnili v roce 1980 Karlheinz Reif a Hermann Schmitt. Práv ě tito dva auto ři vytvo řili základní model pro zkoumání jednotlivých typ ů voleb, které dle odlišného chování voli čů rozd ělili na volby prvního řádu, tedy first-order elections (FOE), a na volby druhého řádu, tedy second-order elections (SOE) (Reif&Schmitt, 1980, s. 1-44). Mezi prvo řadé volby řadí Reif a Schmitt (1980, s. 8) národní parlamentní volby v rámci parlamentních systém ů a národní prezidentské volby v prezidentských systémech. K druho řadým volbám krom ě voleb do Evropského parlamentu pat ří také volby lokální, regionální, prezidentské volby v neprezidentských systémech, referenda či volby do v ětšiny horních komor parlament ů (Reif&Schmitt, 1980, s. 8). Přesto, že auto ři tyto volby za čle ňují do kategorie druho řadých voleb, m ůžeme i mezi nimi najít zna čné rozdíly. Reif a Schmitt (1980, s. 11) ve své práci podotýkají, že „to, co odlišuje Evropské volby od všech ostatních voleb druhého řádu, je fakt, že p řekra čují národní hranice. Všechny ostatní volby druhého řádu jsou vlastn ě sub-národními arénami a politickými a administrativními subsystémy“. Šaradín (2008, s. 31) také upozor ňuje na odlišné názvosloví v rámci systému druho řadých voleb. V odborné literatu ře se m ůžeme setkat s pojmy jako „Nebenwahlen, irrelevant elections či minor elections“. Jejich základní znaky jsou však nem ěnné.

Dle studie Reifa a Schmitta (1980) spo čívá základní rozdíl voleb prvního a druhého řádu v jejich d ůležitosti. Pro voli če mají v ětší význam prvo řadé volby.

23

V rámci parlamentních voleb má voli č pocit, že m ůže svou volbou spolurozhodovat o v ěcech na nacionální úrovni, m ůže tedy ovlivnit, jaké politiky budou prosazovány zákonodárným sborem. Možnost ovlivnit povolební sestavení úst ředních zákonodárných celk ů má také vliv na participaci voli čů u jednotlivých typ ů voleb. Z výzkumu autor ů vyplývá, že volební ú čast v druho řadých volbách je ve srovnání s volbami prvního řádu nižší, což lze aplikovat i v českém politickém prost ředí (viz Příloha 4). Reif a Schmitt ve své práci vymezují dalších šest hlavních dimenzí voleb druhého řádu:

1) The „less-at-stake“ dimension (mén ě v sázce)

Auto ři touto dimenzí op ět poukazují na nižší významnost SOE pro voli če. V rámci SOE je skute čně mén ě v sázce. Výsledky druho řadých voleb nemají p římý vliv na utvá ření exekutivních orgán ů, což se projevuje v: „nižší participaci ob čan ů, vyšších šancích pro malé a nové strany, existencí vyššího po čtu neplatných volebních lístk ů a neúsp ěchu vládních stran“ (Reif&Schmitt, 1980, s. 9). Linek (2004, s. 16) tuto dimenzi nazval „teorií specifického kontextu, teorií zisk ů či instrumentální motivace“, které spo čívají p ředevším v kontextu daných voleb, který je pro voli če motivující či demotivující. Důležité je, co je v daných volbách ve h ře.

2) The specific-arena dimension (dimenze specifického politického prostoru)

Důležitým aspektem druho řadých voleb jsou politické a institucionální okolnosti daného politického prostoru, který zahrnuje chování nejen politických stran a platforem, ale i jednotlivých kandidát ů.

3) The institutional-procedural dimension(institucionáln ě-procedurální dimenze)

Institucionální a procedurální dimenze prvo řadých a druho řadých voleb se zásadn ě liší. V této dimenzi dochází ke srovnání volebních systém ů obou typ ů voleb. Reif a Schmitt také zmi ňují, že druho řadé volby jsou více regionalizované a personalizované, což se nejvíce projevuje v rámci existence více volebních obvod ů a možnosti preferen čního hlasování.

4) The campaign dimension (dimenze volební kampan ě)

Tato dimenze se zabývá vedením a intenzitou kampaně v prvo řadých a druho řadých volbách. Volební kampan ě hrají v rámci druho řadých voleb d ůležit ější roli. Tyto volby jsou jak u široké ve řejnosti, tak u médií mén ě sledovány a net ěší se takové pozornosti

24 jako volby parlamentní. Strany musí vynaložit mnohem v ětší úsilí, a to i finan ční, aby byly v těchto volbách úsp ěšné. Šaradín (2008, s. 147-148) tuto dimenzi ve své práci rozši řuje: „politické strany mají i ve volbách druhého řádu tendenci oslovovat voli če především tématikou FOE.“ Voli či tato témata vyhledávají na všech úrovních a up řednost ňují je.

5) The main-arena political change dimension (dimenze zm ěny v hlavní politické arén ě)

Podle Reifa a Schmitta je d ůležitá charakteristika zm ěn stranických preferencí, která musí být za člen ěna do analýzy evropských a ostatních druho řadých voleb. Pro p řesn ější evaluaci vztahu prvo řadých a druho řadých voleb je proto důležité sledovat tyto zm ěny ve všech zemích, kde evropské volby probíhaly.

6) The social and cultural change dimension(dimenze sociální a kulturní zm ěny)

Sociální a kulturní zm ěny mají zásadní vliv na všechny druhy voleb. Na jedné stran ě se jedná o zm ěny ve spole čnosti. Auto ři zmi ňují nap říklad rostoucí ekologické nerovnováhy, které vedou k podpo ře ekologických „zelených stran“. Na druhé stran ě se projevují zm ěny v daném politickém prostoru prvo řadých voleb, které demotivují voli če, aby odevzdali hlasy vládním stranám (Reif&Schmitt, 1980, s. 9-15).

Na základ ě takto vymezených dimenzí definují auto ři osm základních znak ů druho řadých voleb:

1) Nižší volební ú čast, 2) větší šance na úsp ěch malých a nových stran, 3) vyšší procento neplatných voli čských hlas ů, 4) neúsp ěch vládnoucích stran, 5) voli či podporují spíše osobnosti, nerozhodují se stranicky, 6) nep řekra čují národní hranice, 7) čím více se pravidla voleb vzdalují od národní tradice, tím je participace voli čů nižší, 8) kampan ě zde hrají d ůležit ější roli než u prvo řadých voleb, voli či a média nev ěnují druho řadým volbám takovou pozornost (Šaradín, 2008, s. 32).

V českém prost ředí se teorii voleb druhého řádu v ěnuje p ředevším Pavel Šaradín (2008). Významnou roli podle Šaradína hraje již zmín ěná d ůležitost druho řadých voleb,

25 a to jak z pohledu politických stran, tak voli čů . Pro parlamentní strany je úsp ěch v druho řadých volbách klí čový. Vede totiž k posílení jejich regionálního postavení a navíc, v případ ě krajských voleb, získávají tyto strany finan ční prost ředky prost řednictvím p řísp ěvku na přid ělené mandáty. Úsp ěšnost politické strany v parlamentních volbách také v mnohých p řípadech motivuje voli če pro zvolení jejích kandidát ů ve volbách nižšího významu. Parlamentní strana je voli či vnímána jako subjekt, kterému mohou d ůvěř ovat. Tento princip m ůže fungovat samoz řejm ě i naopak. Šaradín také zmi ňuje, že z voleb druhého řádu profitují i samotní voli či. Prvním projevem je nízká volební ú čast, pomocí níž demonstruje voli č nesouhlas s existencí orgánu, do kterého se práv ě volí. V českém politickém prostoru se tento trend projevuje nap říklad ve volbách do Senátu ČR. V případ ě, že se druho řadé volby konají uprost řed volebního období, vyjad řuje voli č velmi často nespokojenost s vládní stranou tím, že straně neodevzdá sv ůj hlas. Pokud je s politikou dané strany spokojen, tak ji samoz řejm ě podpo ří i ve volbách nižšího významu. Dalším znakem druhořadých voleb je rozmanit ější nabídka kandidujících subjekt ů, což ovliv ňuje chování voli čů . „Voli či jsou si v ědomi toho, že nerozhodují o nejzásadn ějších politických otázkách, proto ve volbách více riskují a volí takové subjekty, které by v případ ě voleb do PS nepodpo řili“ (Šaradín, 2008, s.12). Zatímco v druho řadých volbách volí voli č spíše „srdcem“, v parlamentních volbách je jeho rozhodnutí založeno na strategickém základ ě. V případ ě t ěchto voleb p řevládá strach, že jeho hlas propadne (vlivem uzavírací klauzule). Proto rad ěji volí stranu, u které jsou v ětší šance, že v Poslanecké sn ěmovn ě skute čně zasedne. Voli č v prvo řadých volbách více taktizuje. Velmi často volí strany, se kterými nesympatizuje. D ůvodem je snaha zabránit ur čitému subjektu v tom, aby se dostal do vlády, proto volí konkuren ční stranu, která mu v tom m ůže zabránit.

Krajské volby, které budou analyzovány v praktické části práce, spl ňují výše popsané znaky druho řadých voleb, tudíž je m ůžeme mezi tento druh voleb za řadit. 2 V rámci České republiky lze teorii druho řadých voleb aplikovat také ve volbách do obecních zastupitelstev, do Senátu ČR a celostátních referendech. Naopak jako prvo řadé volby jsou v českém politickém prost ředí vnímány pouze volby do Poslanecké sn ěmovny PČR.

2Toto tvrzení potvrzuje v ětšina autor ů – viz Šaradín P. ŠARADÍN, P. Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České republice . Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. s. 11. 26

2.6 Teorie koalic Pojem koalice znamená sdružení, seskupení či spol čení dvou či více subjekt ů, které sledují spole čný cíl. Z politologického hlediska lze koalici chápat jako „partnerství alespo ň dvou hrá čů , nej čast ěji politických stran, které získaly zastoupení v parlamentu“ (Říchová, 2000, s. 119). Jakkoli je tato teorie aplikována p ředevším na centrální politické úrovni, lze její metody využít p ři analýze koali čního chování na krajské a komunální úrovni. Koali čním chováním na krajské úrovni je myšlena tvorba koalic p ři formování krajských rad jako exekutivních orgán ů kraje. I na této úrovni se v mnohých případech projevuje štěpící linie pravice – levice. Lze p ředpokládat, že rozložení sil na této ose „p ředstavuje základ pro úvahy jednotlivých stran nad zapojením do koalice“ (Kunštát & Mrklas, 2010, s. 144).

Hlavním d ůvodem pro založení koalice je snaha získat legislativní v ětšinu v zákonodárném sboru. Novák (1997, s. 175) také zmiňuje, že rozhodujícím kritériem pro vznik koalice je po čet stran v rámci daného politického systému. V případ ě bipartismu jsou koalice zcela výjime čné, vznikají jen v dob ě bezprost ředního ohrožení, které vyžaduje národní stranickou jednotu. Naopak pokud v daném politickém prostoru figuruje více stran, tedy vykazuje znaky multipartismu, jsou koalice zcela b ěžným jevem.

Novák (1997) zmi ňuje také práci Duvergera, dle jehož teorie má na utvá ření koalic zásadní vliv podoba volebního systému. Zatímco dvoukolový v ětšinový systém vede k tvorb ě koalic, jednokolový v ětšinový systém vytvá ří koalice pouze v případ ě multipartismu. K jejich uzav ření dochází ješt ě před volbami, proto jsou stabiln ější než koalice vzniklé ve dvoukolových systémech. S uzavíráním povolebních koalic se nej čast ěji setkáme v systémech pom ěrného zastoupení, což je podle Duvergera jeden z nedostatk ů těchto systém ů. Zatímco jsou strany nezávislé p ři volbách, stávají se závislými p ři sestavování vlády (Novák, 1997, s. 176). V tomto p řípad ě se snaha politických stran odráží p ředevším v maximalizaci zisku a vytvo ření tzv. minimálních vít ězných koalic, tedy nejmenších koalic nutných k vládnutí. Dle Williama H. Rikera je podmínkou pro jejich vznik p ředpoklad, že se jedná o koalice tvo řené „dv ěma a více stranami, které spole čně kontrolují nadpolovi ční v ětšinu parlamentních poslaneckých post ů“ a zárove ň v nich nefigurují „žádní členové, jejichž hlasy nejsou pro získání parlamentní v ětšiny pot řebné. Znamená to tedy, že se ztrátou jednoho z partner ů ztrácí koalice pot řebnou legislativní většinu“ (Říchová, 2000, s. 130). Říchová (2000, s. 131)

27 považuje toto vymezení za p říliš zjednodušené, proto ke konceptu p řipojuje další čty ři kritéria: a) kritérium velikosti, b) kritérium po čtu člen ů koalice, c) kritérium programové (ideologické) vzdálenosti mezi členy koalice, d) kritérium kombinující po čet člen ů a jejich ideologickou orientaci. Mrklas (2010) následn ě dělí minimální vít ězné koalice na „koalice složené z nejmenšího po čtu subjekt ů, jež disponují v ětšinou (MSUB), koalice disponující nejmenším možným po čtem mandát ů (MMAN), koalice stran s nejmenší programovou vzdáleností (MPROG) a koalice ideologické propojené a uzav řené (MUZ)“ (Kunštát & Mrklas, 2010, s. 148).

Dalším typem koalic jsou tzv. velké koalice, které se vyzna čují existencí minimáln ě jednoho nadbyte čného člena ( či politické strany). Nadbyte ční členové neznamenají žádnou výhodu, pon ěvadž i bez jejich hlas ů by koalice dosáhla pot řebné v ětšiny. Třetím druhem koalic jsou menšinové vlády, které vznikají v „tzv. menšinové situaci, kdy žádná ze stran v legislativ ě nekontroluje více než 50 % poslaneckých mandát ů“ (Říchová, 2000, s. 134).

28

3 Cíl a metodika Diplomová práce má charakter p řípadové studie. Jejím cílem je zachytit hlavní charakteristické znaky a pr ůběh krajských voleb v Jiho českém kraji v roce 2012 a jejich provázanost s národní úrovní. Teoretická část práce bude v ěnována krajskému z řízení v ČR, krajskému volebnímu systému, teorii voleb druhého řádu a teorii koalic. Empirická část práce se prvotn ě zam ěř í na charakteristiku kraje a analýzu stranického zastoupení v kraji po volbách v letech 2000, 2004 a 2008. V práci budou dále analyzovány kandidátní listiny a volební programy politických subjekt ů kandidujících v krajských volbách v roce 2012. St ěžejním bodem empirické části diplomové práce bude testování následujících dvou hypotéz, vycházejících z teorie voleb druhého řádu, jejímiž zakladateli jsou Karlheinz Reif a Hermann Schmitt.

Hypotéza č. 1: Dosahují vládnoucí parlamentní strany horších výsledk ů v krajských volbách, než je tomu ve volbách do PS P ČR? Prosazují se v této souvislosti na krajské úrovni spíše nové a malé politické strany?

Hypotéza č. 2: Projevuje se v krajských volbách, jakožto v typu voleb druho řadých, nižší volební ú čast, než je tomu ve volbách do PS P ČR, které jsou v českém politickém prostoru pokládány za volby prvního řádu?

Pří testování hypotéz bude práce vycházet z porovnání volební ú časti v krajských volbách v letech 2000, 2004, 2008 a 2012 s volbami do PS P ČR v letech 1998, 2002, 2006 a 2010 a porovnání zisk ů parlamentních stran v krajských volbách v roce 2012 s volbami do PS P ČR v roce 2010. Poslední kapitola empirické části práce bude věnována aplikaci teorie koalic na krajské volby v Jiho českém kraji v roce 2012. Zde se práce zam ěř í na analýzu a ur čení typu povolebních koalic v letech 2000, 2004 a 2008 a potenciální koalice a formování orgán ů Jiho českého kraje po volbách v roce 2012.

Hlavními metodami výzkumu, které budou v práci využity, bude studium odborné literatury, dokument ů, volebních program ů a kandidátních listin jednotlivých stran, které kandidovaly v krajských volbách v Jiho českém kraji v roce 2012. P ři testování dvou výše zmín ěných hypotéz budou využita data o volební ú časti a výsledcích krajských voleb a voleb do PS P ČR získaná na serveru Českého statistického ú řadu www.volby.cz.

Diplomová práce bude rozd ělena do osmi kapitol. Teoretické části práce bude věnována kapitola č. 2. Empirická část práce bude sou částí kapitol č. 4 - 7, které se

29 zam ěř í p ředevším na aplikaci teorie voleb druhého řádu a teorie koalic na výsledky voleb do krajského zastupitelstva Jiho českého kraje, konané v roce 2012.

30

4 Charakteristika Jiho českého kraje Jiho český kraj je svou rozlohou (10 056 km 2) druhým nejv ětším krajem v České republice. Kraj sousedí s Plze ňským, St ředo českým, krajem Vyso čina a Jihomoravským krajem. Podstatnou část hranice sdílí s Rakouskem a N ěmeckem, což umož ňuje intenzivní p řeshrani ční spolupráci s německými a rakouskými p říhrani čními regiony a to p ředevším v oblasti služeb a cestovního ruchu. Nejvýznamn ější je euroregion Dunaj - Vltava, který byl založený v červnu roku 2012. Zahrnuje území ve 3 státech s rozlohou 60 000 km 2. V ČR do n ěj pat ří Jiho český, Plze ňský kraj a Vyso čina. Jiho český kraj tvo ří spole čně s Plze ňským krajem NUTS II Region soudržnosti Jihozápad. Více jak t řetina plochy kraje je pokryta lesy, 4 % tvo ří vodní plochy. Většina území se nachází v nadmo řské výšce 400 - 600 m. n. m.

Obrázek 1 Geografická mapa Jiho českého kraje

Zdroj: ČSÚ Geografické člen ění kraje vyplývá z obrázku 1. Nejvyšším bodem je šumavský vrchol Plechý (1378 m.n.m.), nejnižším je hladina Orlické p řehrady (330 m.n.m.). Kraj tvo ří jakýsi uzav řený celek, v jehož jádru se nachází jiho česká kotlina. Tém ěř celé území kraje náleží do povodí horní a st řední Vltavy, s hlavními p řítoky Malší, Lužnicí a Otavou. V kraji se nachází významná soustava rybníků, p ředevším v oblasti T řebo ňska. Rybník ů bylo v minulosti vybudováno p řes 7000, p řičemž nejv ětším z nich je

31

Rožmberk (490 ha), který je zárove ň nejv ětším rybníkem v ČR. V kraji se nalézá několik významných vodních d ěl. Mezi n ě pat ří vodní nádrže Lipno, Orlík, Římov a Hn ěvkovice, která vznikla v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny Temelín. V kraji se nenachází žádné významné nalezišt ě energetických surovin. Přírodní bohatství tvo ří rozsáhlé jehli čnaté, borové a smrkové lesy, p ředevším na Šumav ě a v Novohradských horách. Co se tý če surovinového bohatství, m ůžeme zde najít ložiska písku, cihlá řské hlíny, kameniva a sklá řského písku. Nejvýznamn ější jsou pak nalezišt ě rašeliny, vápence, k řemelina a grafitu.

Charakter území kraje je převážn ě rekrea ční. Přírodní prost ředí s četnými vodními plochami a kulturními památkami je velmi atraktivní pro české i zahrani ční turisty. Je zde patrná snaha o zachování p řírodního bohatství, což bylo hlavním impulsem pro založení Národního parku Šumava (690 km 2, tém ěř polovina náleží do území Jiho českého kraje). V kraji se nachází také tři velkoplošné chrán ěné krajinné oblasti (CHKO Šumava, T řebo ňsko a Blanský les) a 300 maloplošných chrán ěných území. Z obrázku 2 vyplývá, že se kraj administrativn ě člení do 17 správních obvod ů obcí s rozší řenou p ůsobností a 37 správních obvod ů obcí s pov ěř eným obecním ú řadem (Statistická ro čenka Jiho českého kraje, 2013).

Obrázek 2 Administrativní mapa Jiho českého kraje

Zdroj: ČSÚ

32

4.1 Demografické ukazatele Jiho český kraj zaujímá svou rozlohou 13 % území ČR, avšak po čtem obyvatel se na celkovém po čtu obyvatel státu podílí pouze 6 %. V kraji je od roku 1994 evidováno 623 obcí, což tvo ří p řibližn ě desetinu všech obcí ČR. Většinu z nich tvo ří obce do 200 obyvatel. Od roku 2011 se v kraji nachází 54 m ěst, v nichž žije 64 % jeho celkové populace. Kraj vykazuje velmi nízkou hustotu zalidnění. Na konci roku 2012 zde bylo evidováno více než 636 600 obyvatel, což je 63 obyvatel na km 2. Hustota obyvatel je velmi rozdílná v rámci jednotlivých okres ů. Nejlidnat ější je okres České Bud ějovice, ve kterém žije p řibližn ě 30 % obyvatel kraje. Naopak okresy Prachatice a Český Krumlov vykazují nejnižší hustotu obyvatel mezi všemi okresy ČR (pohybuje se do 38 obyvatel na km 2). V roce 2012 dosahoval pr ůměrný v ěk obyvatelstva kraje 41,4 let. Dosahoval tedy vyšší hodnoty než pr ůměrný v ěk populace ČR, který činí 41,3 let. Z jiho českých okres ů dosahuje nejnižšího pr ůměrného v ěku Český Krumlov, který má jako jediný okres vyšší po čet d ětí než senior ů. Mezi nejstarší okresy kraje pak řadíme Tábor a Písek (Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Jiho českého kraje, 2012).

Dle výsledk ů s čítání lidu z roku 2011 žilo na území kraje 2,2 % osob s jiným státním ob čanstvím než ČR. Jednalo se p ředevším o ob čany Ukrajiny, Slovenska a Vietnamu. Co se tý če vzd ělanostní struktury obyvatel, tvo řili nejvyšší podíl osoby se st ředním vzd ěláním bez maturity, a to 35 % obyvatel z celkového po čtu osob starších 15 let. Druhou po četnou skupinou byli absolventi st ředních škol s maturitou a vyšších odborných škol, jejichž podíl se pohyboval okolo 32 %. Poslední skupinu tvo řili absolventi vysokých škol, jejichž podíl činil v dob ě s čítání 11 %. Dle definitivních výsledk ů s čítání se v kraji nacházelo 163 889 dom ů ur čených k bydlení, z toho 88,1 % rodinných dom ů, 10 % bytových dom ů a zbytek p řipadal na ostatní budovy (Komentá ř k základním výsledk ům SLDB 2011 v Jiho českém kraji, 2011).

4.2 Socioekonomické ukazatele Jiho český kraj se podílí p řibližn ě 5 % na hrubém domácím produktu státu. V porovnání s ostatními kraji je na 8. míst ě, první p říčky obsadilo Hl. m ěsto Praha, Jihomoravský a Plze ňský kraj. Ve struktu ře hospodá řství kraje p řevažuje zem ědělská výroba, která je zam ěř ena na p ěstování obilovin, olejnin a pícnin. Vysokého podílu dosahuje také produkce brambor. V živo čišné produkci dominuje chov skotu a prasat. Zem ědělská výroba kraje se podílí více než 10 % na celkové zem ědělské produkci státu.

33

Tradi čním odv ětvím je rybníká řství. Jiho české rybníky vytvá řejí více než polovinu produkce ryb v rámci ČR. Jiho český kraj nepat ří ve státním srovnání k pr ůmyslovým region ům. Pr ůmyslová výroba je koncentrována p řevážn ě v okresech České Bud ějovice, Tábor a Strakonice, kde p řevažuje zpracovatelský pr ůmysl a potraviná řská výroba. Jiho český kraj se však ne řadí mezi rozhodující pr ůmyslové oblasti státu, v roce 2012 se podílel pouhými 3 % na tržbách pr ůmyslových podnik ů ČR. V hospodá řském sektoru je v kraji zam ěstnáno 295 000 osob, z toho 28 % v pr ůmyslu, 13 % v obchodu a 11 % ve stavebnictví (Charakteristika kraje, 2013).

Populace starší 15 let tvo ří v kraji 542 000 osob, z toho činí necelých 58 % ekonomicky aktivních a 42 % ekonomicky neaktivních. Na konci roku 2012 dosahoval podíl nezam ěstnaných osob 6,37 % a za řadil kraj na 4. místo po Hl. m ěst ě Praze, Plze ňském a St ředo českém kraji. K radikálnímu r ůstu nezam ěstnanosti docházelo převážn ě v letech 2008 a 2009, což bylo velkou m ěrou zp ůsobeno zhoršující se ekonomickou situací v rámci celého státu. V roce 2011 došlo v kraji op ět k mírnému zvýšení po čtu nezam ěstnaných, což p řetrvávalo až do roku 2012. Snížení po čtu nezam ěstnaných osob se v těchto dvou rocích projevilo pouze na území Hl. m ěsta Prahy, St ředo českém, Plze ňském kraji a kraji Vyso čina. K 31. 12. 2012 dosahovala míra registrované nezam ěstnanosti v kraji 8,36 %, což znamenalo nár ůst o 0,56 procentního bodu v porovnání s rokem 2011. Mezi okresy Jiho českého kraje byla nejnižší míra nezam ěstnanosti zaznamenána v okresech České Bud ějovice (6,8 %) a Prachatice (7,5 %). Naopak nejvyšší míry nezam ěstnanosti dosáhl tradi čně okres Český Krumlov (10,8 %). Na konci roku 2012 bylo v kraji registrováno celkem 28 767 uchaze čů o zam ěstnání, což znamenalo nár ůst o 8,8 % v porovnání s předchozím rokem. Nejv ětší zastoupení mezi nezam ěstnanými m ěli st ředoškoláci bez maturity a vyu čení (45,8 %). Nejvyšší nár ůst míry nezam ěstnanosti byl zaznamenán u uchaze čů ve v ěku 55 let a více, a to tém ěř o 23 %. Pr ůměrný v ěk nezam ěstnané osoby činil 38,5 let (Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Jiho českého kraje, 2012).

Mzdy v Jiho českém kraji zaznamenávají od roku 2008 mírný nár ůst. Mezi lety 2010- 2012 rostly meziro čně o 2 %. V roce 2011 dosahovala pr ůměrná m ěsí čně mzda 21 041 Kč. Kraj zaostával ve výši pr ůměrné mzdy o 11 % za celorepublikovým pr ůměrem (Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Jiho českého kraje, 2012).

34

4.3 Životní prost ředí Převažující p řírodní prost ředí kraje s vysokou lesnatostí, vodními plochami a množstvím kulturních památek je využíváno k rekreaci nejen českými, ale i zahrani čními turisty. Tém ěř 20 % území kraje spadá pod chrán ěná území, jejichž celková rozloha je více než 2000 km 2. To kraj posunulo na první místo v mezikrajském srovnání. Nejv ětší plochy zaujímají t ři CHKO a Národní pak Šumava (343 km 2). Chrán ěné plochy v kraji jsou celkem stabilní, zm ěny byly zaznamenány pouze v roce 2008 a to rozší řením maloplošných chrán ěných oblastí. Kvalitou ovzduší je kraj na předních místech v mezikrajském srovnání. Rozdílnou pozici zaujímá v produkci odpad ů, kde je kraj až na 6. míst ě. V roce 2012 bylo na jeho území vyprodukováno 1,2 mil. tun odpadu, p řičemž na jednoho obyvatele p řipadá 1,9 tuny. Náklady na ochranu životního prost ředí mají v kraji spíše neinvesti ční charakter. V roce 2011 přesahovaly výdaje v oblasti životního prost ředí 3,8 mld. K č. Většina finan čních prost ředk ů je soust řed ěna do oblasti nakládání s odpady a hospoda ření s odpadními vodami (Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Jiho českého kraje, 2012).

35

5 Stranické zastoupení vJiho českém kraji

5.1 Politické subjekty na krajské úrovni Před analýzou krajských voleb v Jiho českém kraji v roce 2012 se zam ěř íme na zastoupení politických subjekt ů v kraji. Při analýze stranického zastoupení budeme vycházet z výsledk ů krajských voleb v letech 2000, 2004 a 2008.

5.1.1 Krajské volby 2000

První volby do zastupitelstev kraj ů se v ČR konaly v roce 2000. Nejen pro voli če, ale i pro politické strany byly velkou neznámou, což se projevilo p ředevším ve volebních kampaních jednotlivých stran. Politické strany se musely rozhodnout, jakou strategii a jaká témata budou v krajských volbách prosazovat. Celá kampa ň m ěla nakonec spíše parlamentní charakter s převahou celostátních témat (Mrklas, et al., 2001, s. 58-67). V rámci prvních krajských voleb kandidovalo do zastupitelstva Jiho českého kraje 12 politických subjekt ů (viz P říloha 5). Nejvyšší po čet platných hlas ů v kraji obdržela ODS (25,84 % hlas ů), následovaná Čty řkoalicí (22,52 % hlas ů), tvo řenou KDU-ČSL, Unií svobody, Demokratickou unií a Ob čanskou demokratickou aliancí. Vysokého zisku dosáhla také KS ČM (19,44 % hlas ů). Čtvrté a páté místo obsadily ČSSD (13,43 % hlas ů) a SNK (10,59 % hlas ů). Mezi tyto politické subjekty bylo v kraji rozd ěleno 55 mandát ů. ODS získala 16 mandát ů, Čty řkoalice 13, KS ČM 12, ČSSD 8 a SNK 6 mandát ů (Český statistický úřad, 2014).

Z výsledk ů voleb je z řejmé, že ani jedna ze stran nezískala pot řebnou v ětšinu. Strany tedy musely p řistoupit k povolebnímu vyjednávání, které se ovšem neobešlo bez komplikací. Hlavním problémem se zde stala rivalita mezi vít ěznými stranami v krajském m ěst ě, která pramenila z výsledku komunálních voleb v roce 1998. V komunálních volbách zvít ězila ODS (16 mandát ů), ale radu m ěsta nakonec sestavily KDU-ČSL, US, ČSSD a KS ČM (24 mandát ů), které vstoupily do koalice. Zastupitelé z řad ODS reagovali složením svých mandát ů, což vyvolalo mimo řádné volby v roce 1999. Jejich výsledek a následné složení rady byly shodné s volbami v roce 1998. ODS po krajských volbách prosazovala širší koalici. Naproti tomu Čty řkoalice navrhovala spolupráci s ČSSD, aby si tím kompenzovala svou oslabenou povolební pozici. Proti této koalici se ovšem postavili nestraníci, kte ří preferovali takovou podobu koalice, která by kopírovala výsledky voleb. Povolební vyjednávání nakonec vyústila v podepsání koali ční dohody stran ODS, Čty řkoalice a ČSSD (Mrklas, et. al., 2001,

36 s. 132-133). Dle dohody obsadil post hejtmana kraje Jan Zahradník (ODS). Prvním nám ěstkem hejtmana se stal Ji ří Vlach ( Čty řkoalice), dalšími nám ěstky byli jmenování Vladimír Pavelka ( Čty řkoalice) a Karel Vachta ( ČSSD). Rada byla tedy tvo řena čty řmi zástupci ODS a Čty řkoalice, dv ěma zástupci ČSSD a jedním zástupcem SNK (Mrklas, et. al., 2001).

5.1.2 Krajské volby 2004

Následující, v po řadí druhé, krajské volby se konaly v roce 2004. V těchto volbách se po čet kandidujících subjekt ů zvýšil na čtrnáct (viz Příloha 6). Došlo k rozpadu tzv. Čty řkoalice. Do voleb tedy zvláš ť vstupovaly KDU-ČSL a US-DEU. Poslední člen Čty řkoalice – ODA se voleb do zastupitelstva Jiho českého kraje nezú častnila. Vít ěznou stranou se v kraji op ět stala ODS, která získala celých 44,19 % hlas ů, což p ředstavuje nár ůst o 20 % v porovnání s předchozími krajskými volbami. Dle podíl ů hlas ů následovaly na druhém míst ě KS ČM (19,10 % hlas ů), na t řetím míst ě ČSSD (12,65 % hlas ů), na čtvrtém KDU-ČSL (9,57 % hlas ů) a jako poslední postoupilo do skrutinia SNK (5,45 % hlas ů). Úsp ěch zaznamenaly ty strany, které se dosud podílely na moci. Mandáty byly ve skrutiniu rozd ěleny mezi t ěchto 5 politických subjekt ů, p řičemž většinu, p řesn ě 27 mandát ů, získala ODS. KS ČM obsadila 12 k řesel, ČSSD 7, KDU- ČSL 6 a SNK získalo 3 křesla (Český statistický ú řad, 2014).

Krajské volby v roce 2004 znamenaly p ředevším obrovský úsp ěch pro ODS. Strana získala 27 k řesel v zastupitelstvu kraje, p řičemž pot řebná v ětšina byla stanovena na 28 mandát ů. Tento výsledek zajistil stran ě výhodnou pozici p ři následujících povolebních vyjednáváních. Ob čanští demokraté pot řebovali získat pouze jeden mandát, tudíž jim sta čilo uzav řít koalici s jakoukoli jednou stranou. ODS nakonec podepsala koali ční dohodu s KDU-ČSL. Hejtmanem byl již podruhé zvolen Jan Zahradník, který získal nejv ětší po čet preferen čních hlas ů (p řes 22 %). Jeho nám ěstky se stal Robin Schinko (ODS) a Vladimír Pavelka (KDU-ČSL). Posty v rad ě obsadilo sedm zastupitel ů ODS, tři zastupitelé KDU-ČSL a jeden zastupitel z řad SNK. Úsp ěch ODS lze p řikládat správn ě zvolené strategii v rámci p ředvolební kampan ě. Strana ve svém volebním programu prosazovala heslo ,,Jen tak dál Jiho češi!“. Mezi hlavní témata programu pat řila doprava, a to především výstavba dálnice D3 a revitalizace silnic, které byly poškozeny povodní v roce 2002. V této otázce se shodla v ětšina vít ězných stran. ODS se zam ěř ila také na podporu rozvoje venkova a sociálních služeb, p řevážn ě ob čanských a církevních institucí. Strana prosazovala témata převážn ě regionálního charakteru, což

37 se odrazilo i na složení její kandidátní listiny. Do krajských voleb kandidovala za ODS většina známých regionálních osobností či starost ů významných jiho českých m ěst, což mohlo velkou m ěrou ovlivnit voli če a posílit tak pozici této strany v jiho českém regionu. V čele kandidátní listiny ODS stál op ět Jan Zahradník, za ním následoval krajský radní Robin Schinko a dalších 15 starost ů a 6 místostarost ů hlavních jiho českých m ěst a obcí (Balík & Kyloušek, et al., 2005, s. 48) . Ob čanští demokraté zaznamenali úsp ěch tém ěř ve všech regionech Jiho českého kraje. V Českých Bud ějovicích tvo řil jejich volební zisk dokonce p řes 52 % všech odevzdaných hlas ů. Dle analýzy územní podpory jednotlivých stran dojdeme ke zjišt ění, že v po řadí druhá vít ězná strana t ěchto voleb, KS ČM, byla úsp ěšná p ředevším v příhrani čních regionech. Můžeme zmínit nap říklad m ěsta Nové Hrady nebo Volary, kde strana získala více jak 30 % hlas ů (Balík & Kyloušek, et al., 2005).

5.1.3 Krajské volby 2008

V předposledních krajských volbách v roce 2008 kandidovalo v Jiho českém kraji celkem 13 politických subjekt ů (viz P říloha 7). Výsledky voleb zp ůsobily obrat v zastoupení politických sil v rámci kraje. ODS, která dominovala v předchozích volbách, zaznamenala pokles voli čské podpory. Jako vít ěz vyšla z voleb ČSSD, která získala 33,80 % hlas ů. Následovala ji ODS s 29,63 % hlasy, v po řadí t řetí stranou se stala KS ČM, která obdržela 15,94 % hlas ů. Do skrutinia postoupila také KDU-ČSL s 6,95 % hlasy. SNK, které se v roce 2006 spojilo s Evropskými demokraty, se nepoda řilo p řekro čit p ětiprocentní volební klauzuli, získalo 4,92 % hlas ů. Mandáty byly rozd ěleny mezi 4 politické subjekty. 22 mandát ů získala vít ězná ČSSD, druhá ODS získala 19 mandát ů, KS ČM 10 a KDU-ČSL 4 mandáty (Český statistický ú řad, 2014).

Pro Jiho český kraj bylo typické spíše pravicové zam ěř ení, čemuž odpovídaly výsledky dvou p ředchozích krajských voleb. Dobrých výsledk ů v kraji dosahovala také KS ČM, která se zde t ěšila celkem stabilní voli čské podpo ře (v p ředchozích volbách byla na třetím a druhém míst ě). Naopak ČSSD nem ěla v Jiho českém kraji silnou pozici. Její volební zisky se v předchozích volbách pohybovaly kolem 14 %. Krajské volby v roce 2008 byly zlomové nejen v rámci Jiho českého kraje, nýbrž i na celorepublikové úrovni. Vít ězství ČSSD ve 13 krajích bylo unikátní, doposud se toto žádné stran ě v krajských volbách nepoda řilo. Tento úsp ěch sociální demokracie lze p řičíst zvolené předvolební kampani, která byla velmi odlišná od strategie a programu, kterým se prezentovala ODS. Na kandidátní listin ě ODS op ět figurovaly významné regionální

38 osobnosti. Zvolená volební kampa ň odrážela témata a úsp ěchy strany v předešlých dvou volebních obdobích. Jiho česká ODS postavila do čela své kandidátní listiny Jana Zahradníka, který byl tvá ří volební kampan ě. Hlavním tématem volebního programu byla op ět podpora infrastruktury, p ředevším opravy silnic I. a II. t řídy a tím zvýšení kvality života obyvatel jiho českých venkovských region ů. Prioritou byla rovn ěž podpora výstavby dálnice D3 a na ní navazujících rychlostních komunikací a výstavba tranzitního železni čního koridoru (Senátní a krajské volby 2008, 2008). ČSSD p ři tvorb ě p ředvolební kampan ě vsadila na spolupráci s americkou poradenskou spole čností PSB. Lídrem jiho české kandidátky sociálních demokrat ů se stal Ji ří Zimola (dosavadní starosta Nové Byst řice). Strategie p ředvolební kampan ě ČSSD byla zna čně rozdílná v porovnání s ODS. Strana velmi úsp ěšn ě akcentovala témata celostátního charakteru na úkor témat regionálních. Hlavním bodem kampan ě byl pokus o konfrontaci s reformami, p řijatými vládou Miroslava Topolánka (Lebeda, 2009b). Témata předvolební kampan ě ČSSD vykazovala znaky voleb prvního řádu. Je nutné také podotknout, že volby probíhaly v polovin ě funk ční období vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Zde se projevil jeden ze znak ů druho řadých voleb - a sice pokles voli čské p řízn ě aktuáln ě vládnoucích stran v polovin ě jejich volebního období. Tyto dva faktory, tedy podoba p ředvolební kampan ě ČSSD a nesouhlas s politikou vládnoucí ODS, mohly být zásadními impulsy pro voli če a d ůvody drtivého vít ězství ČSSD v krajských volbách.

Po čet mandát ů, které ČSSD v kraji získala, nesta čil k vytvo ření v ětšinové krajské vlády. Strana musela zahájit vyjednávání s ostatními t řemi opozi čními stranami. Jako nejpravd ěpodobn ější se jevila koalice stran ČSSD a KS ČM, jako zástupc ů jiho české levice. Lídr jiho české ČSSD Ji ří Zimola ovšem toto spojenectví odmítl. ČSSD nakonec přistoupila k podepsání koali ční dohody s ODS. Dosavadní hejtman kraje Jan Zahradník se rozhodl, že nebude usilovat o žádnou pozici v rad ě a ponechal si pouze mandát zastupitele. Rada kraje z ůstala nakonec oranžovo-modrá, zasedlo v ní 7 zastupitel ů ČSSD a 4 zastupitelé z řad ODS, KS ČM a KDU-ČSL z ůstali v opozici (Jiho český kraj povedou socialisté s ODS, 2008).

5.1.4 Záv ěr

Z analýzy krajských voleb v Jiho českém kraji v letech 2000, 2004 a 2008 je z řejmé, že většina mandát ů byla rozd ělena mezi politické subjekty, p ůsobící na parlamentní scén ě. Velmi silné postavení zaujímala v kraji ODS, která zvít ězila ve volbách v roce

39

2000 a 2004. V roce 2004 získala dokonce více jak 44 % hlas ů, což se ješt ě žádné jiné politické stran ě v Jiho českém kraji nepoda řilo p řekonat. Na základ ě t ěchto výsledk ů získali ob čanští demokraté v obou rocích post hejtmana kraje. Také KS ČM má v kraji věrnou voli čskou základnu. Zástupci komunistické strany získali ve všech t řech volbách křesla v krajském zastupitelstvu, v roce 2004 skon čila strana dokonce na druhém míst ě za vít ěznou ODS. Třetí nejsiln ější stranou v kraji je ČSSD. Sociální demokraté skon čili v letech 2000 a 2004 na čtvrtém a t řetím míst ě. P řekvapivý obrat nastal ve volbách v roce 2008, kdy strana t ěsn ě porazila ODS. Hlavním d ůvodem úsp ěchu ČSSD v krajských volbách byla p ředevším strategicky zvolená podoba p ředvolební kampan ě, ve které strana prosazovala p řevážn ě celostátní témata nad tématy regionálními. Poslední úsp ěšnou parlamentní stranou v Jiho českém kraji byla KDU-ČSL, která v roce 2000 kandidovala v rámci tzv. Čty řkoalice. Do voleb 2004 a 2008 vstupovala strana do voleb jako samostatný politický subjekt a v obou p řípadech získala mandáty v krajském zastupitelstvu.

Krom ě parlamentních stran kandidovala v kraji řada dalších politických subjekt ů. Mezi nimi m ůžeme zmínit nap říklad Stranu zelených či Evropské demokraty. Avšak jedinou neparlamentní stranou, které se poda řilo p řekro čit p ětiprocentní volební klauzuli, bylo SNK – tedy Sdružení nezávislých kandidát ů. Nezávislým se poda řilo získat ve volbách v roce 2000 celkem šest mandát ů, v roce 2004 t ři mandáty. Sdružení mělo dokonce v obou volebních obdobích svého zástupce v krajské rad ě. V posledních volbách v roce 2008, ve kterých strana vystupovala jako koalice SNK-ED, těsn ě nep řekro čila volební práh a nepostoupila do skrutinia pro rozd ělení mandát ů.

Pokud se zam ěř íme na výsledky, kterých dosáhly vládnoucí parlamentní strany na krajské úrovni, m ůžeme zpozorovat jeden z charakteristických rys ů voleb druhého řádu – a sice fakt, že parlamentní strany ve volbách nižšího významu ztrácejí. Krajské volby se konají v polovin ě jejich volebního období. Práv ě v tomto období klesají preference stran aktuální vládní koalice a vyšších zisk ů dosahují strany opozi ční. Výsledky voleb z minulých let dokazují, že se tento trend stal v českém politickém prostoru tém ěř pravidlem. Na základ ě minulých volebních období v letech 1998-2002 a 2002-2006, kdy byla vládnoucí parlamentní stranou ČSSD, m ůžeme toto pravidlo velmi snadno potvrdit. V jejich polovin ě, tedy v rocích 2000 a 2004, dosáhla ČSSD v krajských volbách svého nejvyššího propadu - získala v obou p řípadech v kraji pouze okolo 14 % hlas ů. Z výsledk ů voleb z roku 2008 je však z řejmé, že se tento trend

40 neprojevil tak radikáln ě, jako v předchozích letech, jelikož ODS nezaznamenala takový propad voli čské přízn ě jako ČSSD v minulých volbách. Strana získala v Jiho českém kraji o pouhá 4 % mén ě hlas ů než vít ězná ČSSD.

41

6 Krajské volby v Jiho českém kraji v roce 2012

6.1 Celostátní aspekty krajských voleb Poslední krajské volby probíhaly 12. a 13. října 2012. Hlavním favoritem byla ČSSD, které se již v předchozích volbách v roce 2008 poda řilo zvít ězit ve všech 13 krajích. Další parlamentní stranou kandidující v krajských volbách byla již tradi čně ODS, která do t ěchto voleb vstupovala jako člen a lídr vládní koalice, což její úsp ěch ve volbách zna čně ohrožovalo. Ambice na dosažení dobrých volebních výsledk ů m ěla i strana KS ČM. Je však důležité zmínit, že se na politické scén ě po volbách do PS P ČR v roce 2010 objevilo krom ě výše zmín ěných parlamentních stran několik nových politických subjekt ů, kterým se poda řilo usp ět v parlamentních volbách, a které kandidovaly i v následujících volbách do krajských zastupitelstev. Do Poslanecké sn ěmovny kandidovala v roce 2010 poprvé strana TOP 09 v čele s Karlem Schwarzenbergem. Po se čtení hlas ů skon čila strana na t řetím míst ě za ČSSD a ODS, poda řilo se jí získat 16,71 % hlas ů a obsadila celkem 41 mandát ů v PS P ČR. Další novou parlamentní stranou kandidující v rámci krajských voleb se staly VV – Věci ve řejné. VV získaly v parlamentních volbách v roce 2010 celkem 10,88 % hlas ů a v Poslanecké sn ěmovn ě obsadily 24 k řesel. I když v parlamentních volbách zvít ězila ČSSD, vlády se ujala koalice stran ODS, TOP 09 a VV (Český statistický ú řad, 2014).

Znakem krajských voleb v roce 2012 byla p ředevším kandidatura velkého množství regionálních stran či uskupení nezávislých kandidát ů. Zatímco v předchozích krajských volbách nebyly tyto strany p říliš úsp ěšné, v roce 2012 se situace zm ěnila. Krajské volby v roce 2012 se nesly v duchu drtivé porážky většiny parlamentních stran. V po čtu obdržených hlas ů zvít ězila v krajích ČSSD, která získala celkem 205 mandát ů. Oproti roku 2008 ovšem zaznamenala pokles o 75 křesel v krajských zastupitelstvech. Nejv ětšího úsp ěchu však dosáhla KS ČM. Strana zvít ězila v Ústeckém a Karlovarském kraji a v rámci ČR skon čila na druhém míst ě po ČSSD, získala 182 mandát ů. Úsp ěch zaznamenala také KDU-ČSL se ziskem 5,82 % hlas ů a obsadila 42 zastupitelských křesel v 5 krajích. Volby znamenaly porážku p ředevším pro strany vládní koalice. ODS obhajovala v krajských volbách 180 mandát ů, nakonec jich získala pouhých 102. Stran ě se poda řilo zvít ězit pouze v Plze ňském kraji. Druhý člen vládní koalice, strana TOP 09, zažila ve volbách ješt ě v ětší propad. V celorepublikovém srovnání získala 6,63 % hlas ů. Stran ě se ovšem i p řes tento neúsp ěch poda řilo dostat vedle ODS, ČSSD, KS ČM a

42

KDU-ČSL mezi parlamentní strany, které usp ěly ve volbách do zastupitelstev kraj ů. TOP 09 obsadila nakonec 44 mandát ů v deseti krajích. Poslední vládnoucí strana VV svým ziskem 0,25 % hlas ů neobsadila v krajských volbách žádný mandát (Český statistický ú řad, 2014). Za neúsp ěchem stran koali ční vlády m ůžeme hledat hned několik d ůvod ů. Tento výsledek velkou m ěrou odráží nespokojenost voli čů s reformami, p řijatými koali ční vládou Petra Ne čase. Úpadek voli čské p řízn ě se ovšem netýkal jen stran vládní koalice, ale postihl i ostatní parlamentní strany – ČSSD nevyjímaje. Jak jsem již zmi ňovala, v posledních volbách do zastupitelstev kraj ů kandidovalo mnoho regionálních stran a sdružení, které dosáhly svých nejlepších výsledk ů v historii krajských voleb. Potvrzením tohoto faktu m ůže být vít ězství Starost ů pro Liberecký kraj, kte ří se stali lídry v tomto regionu. Mezi dalšími úsp ěšnými regionálními stranami m ůžeme zmínit nap říklad iniciativy Jiho češi 2012 a Severo češi.cz. Podle analýzy sdružení KohoVolit.eu se pro regionální uskupení rozhodli hlasovat p ředevším bývalí příznivci vládních stran a bývalí voli či KDU-ČSL a Strany zelených z posledních parlamentních voleb (Komunisté p řetáhli voli če ČSSD, vysv ětlila jejich úsp ěch analýza, 2012) .

6.2 Kandidující subjekty – analýza kandidátních listin V rámci krajských voleb v roce 2012 kandidovalo v Jiho českém kraji celkem 18 politických subjekt ů, což je zatím nejvíce v porovnání s předchozími volbami. Kandidující politické strany i se svými po řadovými čísly jsou shrnuty v následující tabulce 1. V kraji bylo rozd ělováno 55 mandát ů.

Tabulka 1 Kandidující strany ve volbách 2012 Kód Název strany Kód Název strany 7 Volte Pravý blok - 53 DSSS www.cibulka.net 8 Strana Práv Ob čan ů 59 Jiho češi 2012 ZEMANOVCI 20 Moravané 60 ČSSD 21 Suverenita – Blok JB pro 64 Jiho česká koalice SNK ED a Ss ČR JCK 22 Národní socialisté-levice 65 Republikánská strana Čech, 21.stol. Moravy a Slezska 30 VV 70 ODS 33 TOP 09 77 Strana svobodných ob čan ů 43 KS ČM 84 KDU-ČSL 51 Strana zelených 93 Česká pirátská strana Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

43

Pro složení kandidátních listin v krajských volbách je typické vyšší zastoupení místních ve řejn ě činných osob, či regionálních osobností, které se t ěší podpo ře voli čů . V předchozích krajských volbách vynikala v tomto sm ěru ODS. Ve volbách v roce 2012 se však situace zm ěnila. ODS nominovala celkem 57 kandidát ů. Na prvním míst ě kandidátní listiny jiho českých ob čanských demokrat ů vyst řídal Jana Zahradníka Tomáš Jirsa, starosta m ěsta Hluboká nad Vltavou. Na kandidátní listin ě se objevila také jména 4 zástupc ů rady m ěsta České Bud ějovice – mezi nimi nap říklad František Štangl nebo Karel Vlasák. Co se tý če p ředstavitel ů jiho českých obcí a m ěst, kandidovalo za ODS pouze 5 starost ů a 1 místostarosta. V porovnání s volbami v roce 2000, kdy se na kandidátce strany objevilo celkem 21 starost ů a místostarost ů, se jedná o zna čný propad v zastoupení p ředstavitel ů ve řejné správy v regionu. Tém ěř všichni kandidáti jiho české ODS byli členy strany. Jediným kandidátem bez politické p říslušnosti byl bývalý fotbalista Karel Poborský. Práv ě s jeho kandidaturou souviselo i n ěkolik spekulací v tisku, které často vedly k hlubockému podnikateli Pavlu Dlouhému .

Stranou, která obhajovala vít ězství z předešlých krajských voleb, byla ČSSD. Lídrem její kandidátní listiny se stal dosavadní hejtman kraje Ji ří Zimola. Na druhém míst ě se o post zastupitele ucházela nám ěstkyn ě hejtmana Ivana Stráská. Kandidátka sociálních demokrat ů zahrnovala také několik významných p ředstavitel ů jiho české regionální politiky. Za ČSSD kandidovalo celkem 10 starost ů a 9 místostarost ů obcí. Mezi nimi se objevili mj. starosta Jaroslav Slíva ( České Velenice), Ond řej Veselý (Písek), Dalibor Carda ( Český Krumlov), Stanislav Mrvka (Jind řich ův Hradec), nebo Vladimír Bláha (Nová Byst řice). V porovnání s ODS m ěla ČSSD celkem komplexní pokrytí kraje, co se tý če kandidatury p ředstavitel ů jiho českých obcí a m ěst. Za sociální demokraty kandidovalo v Jiho českém kraji celkem 60 osob, z nichž téměř všichni byli členy strany. Na kandidátní listin ě figuroval pouze jediný nestraník.

Další stranou, která obhajovala mandáty získané v předchozích volbách, byla KS ČM. Jak vyplývá z výsledk ů minulých krajských voleb v letech 2000, 2004 a 2008, má komunistická strana v Jiho českém kraji stabilní voli čskou základnu, strana ve všech těchto volbách získala k řesla v krajském zastupitelstvu. KS ČM dosadila do čela kandidátní listiny poslance PS P ČR Petra Braného. Z hlediska po čtu regionálních osobností umístila na svou kandidátní listinu celkem 3 starosty a 2 místostarosty. Jak již vyplynulo z předchozích voleb, nejlepších výsledk ů dosahuje strana zpravidla v chudších p říhrani čních regionech. Není proto p řekvapením, že se na předních místech

44 kandidátky objevila jména významných politických činitel ů práv ě z této oblasti. Jako příklad můžeme uvést kandidaturu starosty Horní Stropnice Václava Ku čery a místostarosty města Kaplice Josefa Kaloše. Je zajímavé, že za stranu kandidoval celkem velký po čet nestraník ů. Z 60 kandidát ů, které strana na své kandidátce uvedla, bylo celkem 10 bez politické p říslušnosti.

Svá 4 křesla obhajovala z minulých voleb KDU-ČSL, vedená ředitelem Biskupského gymnázia v Českých Bud ějovicích Zde ňkem Dvo řákem. Mimo to nominovala strana na kandidátce 11 starost ů a 2 místostarosty jiho českých obcí, což byl celkem vysoký po čet kandidujících regionálních lídr ů v porovnání s ostatními stranami. Na prvních místech kandidátky se objevila jména p ředstavitel ů v ětších jiho českých m ěst, nap ř. starosty Kaplice - Pavla Talí ře, starosty Vod ňan - Viktora Blas čáka, nebo starosty T řebon ě - Ji řího Houdka. Co se tý če kandidát ů bez politické p říslušnosti, lze kandidátní listinu KDU-ČSL srovnat s kandidátkou KS ČM. Z celkového po čtu šedesáti kandidujících osobností bylo celkem 7 nestraník ů.

Na české politické scén ě se po roce 2000 objevily další velké parlamentní strany. Nejvýrazn ější z nich byla bezesporu strana TOP 09, která poprvé usilovala o k řesla v krajském zastupiteltsvu. Strana vstupovala do voleb jako koalice TOP 09 a Starost ů a nezávislých. Na čelo její kandidátní listiny byl dosazen poslanec a vysokoškolský u čitel Zden ěk Bezecný. Strana m ěla vysokou podporu jiho českých regionálních osobností, kandidovalo za ni 14 starost ů a 7 místostarost ů. Je pot řeba zmínit, že se z velké části jednalo o p ředstavitele malých obcí. Na kandidátní listin ě se objevilo celkem 5 kandidát ů bez politické p říslušnosti. Mezi nimi také bývalá hokejová legenda a podnikatel Jaroslav Pouzar.

Nad ěje na úsp ěch si dělali také kandidáti VV, kte ří jako strana usp ěly ve volbách do PS P ČR v roce 2010. Strana však po úplatká řských aférách nem ěla p říliš vysoké šance na úsp ěch. Ani její kandidátka v Jiho českém kraji nehý řila jmény významných ve řejn ě činných osob, za stranu kandidoval pouze 1 místostarosta. Na druhou stranu obsahovala kandidátka VV velký po čet nestraník ů, celkem 38.

Krom ě parlamentních stran kandidovalo v Jiho českém kraji několik regionálních stran a sdružení nezávislých kandidát ů. Nejvýrazn ějším z nich byla iniciativa Jiho češi 2012, která v krajských volbách nominovala celkem 59 kandidát ů. V čele její kandidátky byl ředitel krajského ú řadu Luboš Pr ůša. Za stranu kandidovalo 17 starost ů

45 a 4 místostarostové. Takto vysoký po čet činitel ů ve řejné správy odráží fakt, že se jedná o hnutí regionálního charakteru. Za stranu kandidoval také vysoký po čet nestraník ů. Z 59 kandidát ů bylo celkem 31 bez politické p říslušnosti. Dalším nestranickým hnutím, kterému se poda řilo získat mandáty v krajských volbách v letech 2000 a 2004, bylo SNK-ED, které tentokrát vstupovalo do voleb v koalici se Stranou soukromník ů České republiky.

Z výše uvedených kandidujících stran umístila strana TOP 09 a hnutí Jiho češi 2012 na svých kandidátních listinách nejvyšší po čet p ředstavitel ů m ěst a obcí, bylo to shodn ě 21 kandidát ů. Zajímavé je také porovnání po čtu kandidujících nestraník ů na kandidátkách parlamentních stran. V tomto sm ěru vedla strana VV, která nominovala celkem 38 nestraník ů, následovaly ji KS ČM s 10, KDU-ČSL se 7 a TOP 09 s 5 nestraníky. Nejmén ě kandidát ů bez politické p říslušnosti kandidovalo za ODS a ČSSD, ob ě strany nominovaly do voleb pouze jednoho nestraníka. Pokud se zam ěř íme na celkový po čet nestraník ů v krajských volbách v roce 2012, byl vyšší, než tomu bylo u minulých krajských voleb. Porovnání s předchozími volbami vyplývá z grafu 1.

Graf 1 Po čet kandidujících nestraník ů v rámci parlamentních stran v krajských volbách v Jiho českém kraji Po čet nestraník ů na kandidátkách parlamentních stran 25%

20% v v %

ů 15%

10% ty nestraník ty č Po

5%

0% 2012 2008 2004 2000 Roky voleb

Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

46

Za parlamentní strany kandidovalo v krajských volbách v roce 2012 v Jiho českém kraji celkem 55 nestraník ů, což je 23 % všech kandidát ů t ěchto stran. Jak vyplývá z předchozího grafu, podíl nestraník ů má v krajských volbách vzr ůstající tendenci. Zatímco v roce 2000 kandidovala v rámci parlamentních stran pouhá dv ě procenta nestraník ů, v roce 2008 jich bylo již o 16 % více. Pokud porovnáme po čty nestraník ů na kandidátkách parlamentních stran v jednotlivých rocích voleb, nejmén ě jich kandidovalo vždy za ODS a ČSSD. ODS dosadila na svou kandidátní listinu ve volbách v letech 2000, 2004 a 2012 pokaždé 1 kandidáta bez politické p říslušnosti, v roce 2008 dokonce žádného. Naopak nár ůst po čtu nestraník ů je z řejmý u nov ě vznikajících stran, jako jsou nap říklad VV, nebo TOP 09. Tato rostoucí tendence po čtu nestraník ů na kandidátkách parlamentních stran odráží fakt, že tyto strany v posledních krajských volbách ztrácejí. Tento proces se týká p řevážn ě stran, které byly etablované v 90. letech 20. století, což m ůžeme velmi dob ře pozorovat na p říkladu ODS.

6.3 Analýza volebních program ů hlavních politických stran V Jiho českém kraji kandidovalo v krajských volbách v roce 2012 všech 5 parlamentních stran, avšak ucelený volební program nabízely jen 4 z nich. Krom ě ODS a ČSSD to byly také TOP 09 a KS ČM. Pokud se zam ěř íme na neparlamentní subjekty, z nich se volebním programem pro Jiho český kraj prezentovaly KDU-ČSL, Strana zelených, hnutí Jiho češi 2012 a Strana svobodných ob čan ů. Hlavním tématem volebních program ů se stala infrastruktura a dopravní obslužnost v rámci kraje, jak tomu bylo již v minulých volbách. Tento bod volebních program ů zahrnoval p ředevším dostavbu dálnice D3 a výstavbu rychlostních komunikací R4 a R3 k hranicím s Rakouskem. Dalším velmi diskutovaným bodem volebních program ů byla dostavba jaderné elektrárny Temelín, respektive výstavba dvou nových blok ů. Práv ě dostavba jaderné elektrárny je hlavním sporným bodem, kterému se velkou m ěrou v ěnuje krajská politika. Problémy nastaly v tomto p řípad ě již před uvedením jaderné elektrárny do provozu. Proti zprovozn ění elektrárny protestovalo již od 90. let 20. století Rakousko, kdy proti Temelínu vystoupilo n ěkolik rakouských politických stran. Nicmén ě v roce 1999 česká vláda dostavbu a spušt ění jaderné elektrárny odsouhlasila, provoz elektrárny byl tak zahájen v roce 2002. Zastupitelstvo Jiho českého kraje v roce 2004 odmítlo dostavbu dalších dvou jaderných blok ů a vybudování úložišt ě jaderného odpadu na území kraje. Zm ěna tohoto stanoviska p řišla po následujících krajských volbách v roce 2008. O rok pozd ěji dalo krajské zastupitelstvo zelenou dostavb ě dalších dvou blok ů

47 elektrárny a podepsalo se spole čností ČEZ rámcovou smlouvu, která regionu zajiš ťovala kompenzaci za dostavbu JE Temelín ve výši čty ř miliard korun, které kraj investuje p ředevším do dopravní infrastruktury a rozvoje regionu (Jaderná elektrárna Temelín, 2009). Volební programy také často zahrnovaly otázky spojené s Národním parkem Šumava.

ODS do krajských voleb vstupovala s programem zam ěř eným na zam ěstnanost, zdravotnictví a dopravu. Strana ve svém volebním programu podporovala p ředevším nové investice v kraji a to p řevážn ě v oblasti dopravní infrastruktury a tvorby nových pracovních míst. Hlavním bodem programu byla dostavba dálnice D3, rychlostních komunikací R3 a R4 a jejich napojení na evropskou dálni ční sí ť. Cílem strany v oblasti zdravotnictví bylo udržení krajských nemocnic jako akciových spole čností, aby byla i nadále zajišt ěna kvalitní a dostupná zdravotní pé če. Co se tý če rozší ření JE Temelín, přistupuje strana k tomuto tématu spíše pragmaticky. V programu v této souvislosti požaduje „dokon čení klí čových částí dálnice D3, rychlostních komunikací R3 a R4, a železni čního koridoru ješt ě p řed zahájením dostavby JE Temelín“. Třetím tématem, ke kterému se v ětšina stran ve svých volebních programech vyjad řovala, byl NP Šumava. ODS prosazovala zachování „zelené Šumavy“ a odsoudila chování ekologických aktivist ů (Plné zn ění volební programu pro krajské volby 2012, 2012).

ČSSD vstupovala do voleb jako obhájce vít ězných 22 mandát ů, které získala v roce 2008. Hlavním bodem volebního programu strany byla dostavba JE Temelín. Sociální demokraté dostavbu podpo řili v zájmu obyvatel Jiho českého kraje, p ředevším co se tý če vzniku nových pracovních p říležitostí. Strana ovšem požadovala finan ční kompenzace ze strany jaderné elektrárny, a to v podob ě investic do dopravní infrastruktury (op ět do výstavby dálnice D3) a do kulturních a sportovních akcí v kraji. Sociální demokraté v tomto bod ě vycházeli z rámcové smlouvy, která byla uzav řena mezi Jiho českým krajem a spole čností ČEZ. ČSSD se podobn ě jako ostatní strany vyjád řila k problematice NP Šumavy. Sociální demokraté v programu podporovali vznik nových přírodních park ů na území kraje a podpo řili boj za takový NP Šumava, „kde bude existovat vyvážený stav mezi zájmy ochrany p řírody a obyvatel zde žijících.“ Strana se také vyjád řila ke kulturním témat ům, p ředevším v souvislosti s Otá čivým hledišt ěm v Českém Krumlov ě, kdy podpo řila vznik konsensu mezi UNESCEM a m ěstem Český Krumlov (Volební program jiho české ČSSD pro krajské volby 2012, 2012).

48

Třetí nejsiln ější strana v kraji - KS ČM vstupovala do voleb s heslem „S KS ČM zm ěň te budoucnost Jiho českého kraje.“ Strana se ve svém volebním programu zavazovala k podpo ře dostavby Temelína, ovšem za předpokladu zachování „energetické bezpe čnosti státu a dostupné energie za rozumnou cenu“. Odlišný názor měla strana v oblasti zdravotnictví, kde podporovala přem ěnu krajských nemocnic na neziskové organizace. Zde se tedy názorov ě st řetla s ostatními stranami, p ředevším pak s ob čanskými demokraty. K problému NP Šumava se komunisté vyjad řovali pouze okrajov ě. Jedinou zmínkou v jejich programu byla podpora p řijetí zákona o NP Šumava. Podoba zákona, ani jeho obsah, nebyly v programu strany blíže specifikovány (Návrh volebního programu KZ Jiho českého kraje KS ČM 2012-2016, 2012).

Další stranou, která p ředstavila sv ůj program v krajských volbách, byla TOP 09. Strana kritizovala p ředevším hospoda ření dosavadní vládnoucí koalice ČSSD a ODS v kraji. Jako východisko tohoto problému bylo v programu uvedeno zpr ůhledn ění krajského rozpo čtu a důsledná kontrola objektivního p řístupu v oblasti rozd ělování grant ů a dotací z fond ů Evropské unie. Strana také v programu zohled ňovala snižování po čtu opera čních program ů v následujícím programovém období 2014-2020. V této souvislosti podporovala rozvoj kraje, který bude vyšší m ěrou financován z vlastního rozpo čtu. Strana se samoz řejm ě vyjad řovala také k hlavním témat ům v kraji. Podobn ě jako p ředešlé strany, podporovala i TOP 09 rozvoj dopravní infrastruktury. Krom ě podpory dostavby dálnice D3 a rychlostní komunikace R3 se volební program strany zam ěř il na další rozvoj letišt ě v Plané u Českých Bud ějovic. V problematice dostavby jaderné elektrárny Temelín se strana zam ěř ila převážn ě na bezpe čnost jejího provozu. Dostavbu elektrárny cht ěla TOP 09 „podnítit offsetovými programy realizovanými v celém Jiho českém kraji, nikoli pouze v blízkém okolí JETE“. Strana také zmi ňovala možnost rozší ření ochranného pásma v okolí elektrárny. Podobn ě jako KS ČM podpo řila i TOP 09 návrh zákona o NP Šumava. Strana ovšem p řesn ě definovala podobu tohoto zákona, který by m ěl zabránit dalšímu poškozování parku, zachovat p řirozený vývoj hodnotných oblastí a přesn ě vymezit první bezzásahové zóny národního parku. Tyto body byly též zahrnuty v návrhu zákona, který podal ministr Tomáš Chalupa na za čátku roku 2012 v Poslanecké sn ěmovn ě (Volební program koalice TOP 09 a Starostové pro volby do krajského zastupitelstva Jiho českého kraje, 2012).

Co se tý če volebních program ů neparlamentních politických subjekt ů, nejkomplexn ější program nabízelo regionální hnutí Jiho češi 2012. Podobn ě jako TOP

49

09 se i Jiho češi negativn ě vyjad řovali k rozd ělování ve řejných zakázek v kraji. Obdobn ě kritizovali rozd ělování finan čních prost ředk ů z evropských fond ů. Jiho češi 2012 se v tomto ohledu zam ěř ili na zavedení kontroly ROP Jihozápad. V oblasti infrastruktury podporovalo hnutí op ět výstavbu D3, R3 a R4. Hnutí cht ělo dokonce založit odbornou skupinu, která by podpořila výstavbu t ěchto komunikací, zárove ň by urychlila výkup pozemk ů a p řípravu pot řebné projektové dokumentace. V otázce letišt ě v Plané se názorov ě rozcházelo s TOP 09, hnutí nevnímalo jeho rozvoj jako svou prioritu. Celý projekt považovalo za ztracený, což p řičítalo p ředevším dosavadní neefektivní podpo ře ze strany vedení kraje. Odlišný názor v porovnání s parlamentními stranami zastávalo také v otázce rozší ření JE Temelín. Hnutí by podpo řilo výstavbu dvou blok ů pouze v případ ě p říslibu vlády ČR, že do deseti let dokon čí dostavbu výše zmín ěných komunikací D3, R3 a R4. Jiho češi 2012 by projekt nepodpo řili také v případ ě nár ůstu cen elekt řiny pro kone čné spot řebitele, které by dostavba mohla znamenat. Dalším tradi čním politickým tématem v jižních Čechách je ochrana NP Šumava. Hnutí se ve svém programu vyslovilo pro rozší ření první ochranné zóny národního parku. Tento krok by však m ěl být vykompenzován zvýšením možnosti zásah ů proti šk ůdc ům a p řípadným kalamitám v zónách I a II (Program pro celé jižní Čechy, 2012).

KDU-ČSL kandidovala poprvé do krajských voleb jako neparlamentní strana. V oblasti dopravní infrastruktury se strana prezentovala heslem „doprava je víc než jen dálnice“. Strana kritizovala p ředevším výstavbu vltavské plavební cesty, která byla dle jejího programu výsledkem lobby. Strana podpo řila p ředevším stavbu dálnice a spojení krajského m ěsta s Prahou a Lincem. K otázce dostavby Temelína se strana vyjad řovala ve smyslu kompenzací nebezpe čí, které tato stavba pro jiho česká m ěsta a obce představuje. Strana prosazovala nové záruky v oblasti ochrany obyvatel a vyšší finan ční odškodn ění ze strany JETE. V problematice NP Šumava strana požadovala „jasn ě stanovená pravidla pro nakládání s tímto p řírodním klenotem“. KDU-ČSL zárove ň dodala, že by tato ochranná opat ření nem ěla bránit rozvoji celého Pošumaví. Strana se v tomto bod ě názorov ě přibližovala k ČSSD a hnutí Jiho češi 2012 (Slušný program pro slušné lidi, 1998-2010).

Po hnutí Jiho češi 2012 byla druhou významn ější regionální iniciativou, která představila sv ůj volební program, Strana svobodných ob čan ů. Její program byl však oproti ostatním politickým subjekt ům velmi strohý. Strana se k hlavním politickým témat ům v kraji vyjad řovala pouze heslovit ě. Hnutí podpo řilo rozvoj dálni ční sít ě, jako

50 předchozí strany prosazovala výstavbu dálnice D3 a dvou rychlostních komunikací. Strana se vyslovila také pro dostavbu Temelína „s výhodami pro kraj“ a pro „zamezení ekoterorismu“ v NP Šumava (Program - do zastupitelstva Jiho českého kraje, 2012).

6.4 Analýza výsledk ů krajských voleb a volební ú časti Následující kapitola bude v ěnována analýze volební ú časti a výsledk ů krajských voleb v Jiho českém kraji v roce 2012. Studie těchto volebních výsledk ů bude zam ěř ena na aplikaci teorie voleb druhého řádu, p řičemž bude vycházet ze znak ů tohoto typu voleb, definovaných Schmittem a Reifem po prvních přímých volbách do Evropského parlamentu v roce 1979. Primárn ě budou ov ěř ovány následující dv ě hypotézy:

Hypotéza č. 1: Dosahují vládnoucí parlamentní strany horších výsledk ů v krajských volbách, než je tomu ve volbách do PS P ČR? Prosazují se v této souvislosti na krajské úrovni spíše nové a malé politické strany?

Hypotéza č. 2: Projevuje se v krajských volbách, jakožto v typu voleb druho řadých, nižší volební ú čast, než je tomu ve volbách do PS P ČR, které jsou v českém politickém prostoru pokládány za volby prvního řádu?

6.4.1 Výsledky krajských voleb v Jiho českém kraji

Do krajských voleb v Jiho českém kraji kandidovalo v roce 2012 18 politických subjekt ů. Z tohoto po čtu se o p říze ň voli čů ucházelo 5 parlamentních stran, které se cht ěly prosadit také na krajské úrovni. Volby v Jiho českém kraji nakonec vyhrála ČSSD, která získala 27,99 % hlas ů. Na druhém míst ě se s 19,37 % hlasy překvapiv ě umístila KS ČM. Pro komunistickou stranu byly volby v roce 2012 v celorepublikovém srovnání velkým úsp ěchem. T řetí stranou, která obsadila k řesla v krajském zastupitelstvu, bylo hnutí Jiho češi 2012, které získalo 14,57 % hlas ů. Volby znamenaly obrovský propad voli čské p řízn ě pro ODS. Strana, která byla velmi úsp ěšná v minulých volbách v kraji, získala pouhých 12,56 % hlas ů. Jako poslední postoupily do skrutinia KDU-ČSL, která obdržela od voli čů 6,43 % hlas ů, a TOP 09 se ziskem p řesn ě 5 % hlas ů, strana tedy těsn ě překonala volební práh (Český statistický ú řad, 2014).

Volby v roce 2012 znamenaly v Jiho českém kraji obrovský úbytek hlas ů p ředevším pro parlamentní strany, což vyplývá z grafu 2. Pokud se zam ěř íme na porovnání absolutního po čtu hlas ů, které strany získaly v těchto a p ředchozích krajských volbách v roce 2008, zjistíme, že nejv ětší úbytek hlas ů zaznamenala ODS. Strana získala tém ěř

51 o 36 000 hlas ů mén ě, než v předchozích krajských volbách, což znamenalo pokles o více jak 60 % hlas ů.

Graf 2 Porovnání absolutního po čtu hlas ů pro parlamentní strany v krajských volbách 2008 a 2012 v Jiho českém kraji Porovnání absolutního po čtu hlas ů 80 000

70 000

60 000 ů 50 000 ty ty hlas č 40 000

30 000 Absolutní po Absolutní 20 000

10 000

0 ČSSD ODS KS ČM KDU-ČSL SZ TOP 09 VV Parlamentní strany

2008 2012

Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou Propad hlas ů oproti volbám v roce 2008 se dotkl také ČSSD. Strana získala ve volbách v roce 2012 o 15 000 hlas ů mén ě, než ve volbách v roce 2008, což znamenalo pokles voli čských preferencí o 22 %. Strana KDU-ČSL p řišla o 15 %, SZ dokonce o 54 % hlas ů. Jedinou parlamentní stranou, která vylepšila sv ůj volební zisk z roku 2008, byla KS ČM. V Jiho českém kraji získala o 13 % absolutních hlas ů více, než v předešlých volbách. Daný graf nám tedy dokládá úbytek hlas ů pro strany, které působí, či p ůsobily v PS P ČR (krom ě KS ČM). Tento trend m ůže mít hned n ěkolik důvod ů. Celkov ě roste ned ůvěra ve vládu a tudíž i v parlamentní strany, které jsou práv ě u moci. Ob čané tak dávají najevo nespokojenost s celostátní politikou. Impulsem mohly být také aféry na p řední politické scén ě, p ředevším v rámci vládní koalice, spojené s nejasným financováním u poslanc ů VV.

52

I p řes tento úpadek voli čské p řízn ě se parlamentním stranám poda řilo k řesla v zastupitelstvu kraje získat. Nejvíce mandát ů obhájila ČSSD, získala celkem 18 k řesel v krajském zastupitelstvu. Nicmén ě oproti volbám v roce 2008 p řišla o 4 mandáty. Na druhém míst ě skon čila ve volbách KS ČM, která obsadila 13 mandát ů. Pro komunistickou stranu byl tento výsledek velkým úsp ěchem, strana získala o 3 mandáty více, než v předchozích volbách. Hnutí Jiho češi 2012 obsadilo 9 mandát ů, ODS pouhých 8 mandát ů a KDU-ČSL 4 mandáty. Práv ě ODS vyšla z těchto voleb jako poražená strana, v porovnání s volbami v roce 2008 získala o celých 11 mandát ů mén ě, což znamenalo obrovský propad voli čské p řízn ě v jiho českém regionu (Český statistický úřad, 2014).

V následující části se zam ěř íme na testování první hypotézy, a sice zda strany, které usp ěly ve volbách do PS P ČR, jakožto volbách prvního řádu, skute čně v druho řadých volbách ztrácejí a nedosahují takových úsp ěch ů. Při testování této hypotézy, která byla definována na za čátku kapitoly, budeme výše shrnuté výsledky krajských voleb v Jiho českém kraji porovnávat s výsledky voleb do PS P ČR. Při ov ěř ování hypotézy budou komparovány volební výsledky parlamentních stran, které usp ěly ve volbách do PS P ČR v roce 2010 a zárove ň kandidovaly v krajských volbách v Jiho českém kraji v roce 2012. Jedná se o strany ČSSD, ODS, KS ČM, TOP 09 a VV. Podíly hlas ů, které parlamentní strany v parlamentních a krajských volbách získaly, jsou zachyceny v následujícím grafu 3.

Graf 3Porovnání výsledk ů voleb do PS P ČR v roce 2010 a krajských voleb v roce 2012 Porovnání zisk ů parlamentních stran 30

v % v 20 ů 10 0 Podíl hlas Podíl ČSSD KS ČM ODS TOP 09 VV Parlamentní strany

Celorepublikové výsledky voleb do PS P ČR 2010 Výsledky voleb do PS P ČR 2010 v Jiho českém kraji Celorepublikové výsledky krajských voleb 2012 Výsledky krajských voleb 2012 v Jiho českém kraji

Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

53

Z grafu vyplývá, že vládnoucí parlamentní strany ve volbách nižšího řádu skute čně ztrácejí. Tento trend se neprojevuje pouze v rámci Jiho českého kraje, nýbrž i v celostátním srovnání. Strany vládní koalice, ODS, TOP 09 a VV, p řišly dle celorepublikových výsledk ů krajských voleb v roce 2012 o velkou část svých voli čů . Strana TOP 09 klesla ze 17 % hlas ů, které získala v parlamentních volbách, na necelých 7 % ve volbách do zastupitelstev kraj ů. Podobn ě na tom byly VV, které získaly v krajských volbách pouze 0,25 % hlas ů, což je o 10 % hlas ů mén ě, než ve volbách do PS P ČR. Také ODS si pohoršila z 20,22 %, které získala v parlamentních volbách, na 12,28 % ve volbách do zastupitelstev kraj ů. Naopak opozi ční strany ČSSD a KS ČM zaznamenaly nár ůst po čtu hlas ů. Úsp ěšná byla v tomto ohledu p ředevším KS ČM, která získala v krajských volbách 20,43 % hlasů, což je o celých 9 % více, než ve volbách do PS PČR.

Pokud se zam ěř íme na výsledky voleb v rámci Jiho českého kraje, je propad hlas ů pro vládnoucí parlamentní strany ješt ě znateln ější. Nejz řeteln ěji se úbytek po čtu hlas ů v kraji projevil u nových parlamentních stran TOP 09 a VV. Zatímco strana TOP 09 získala v parlamentních volbách v roce 2010 v rámci kraje 17,39 % hlas ů, v krajských volbách v roce 2012 se jí t ěsn ě poda řilo p řekonat p ětiprocentní volební klauzuli pro postup do skrutinia. Strana získala v krajských volbách o 12,39 % hlas ů mén ě, než ve volbách do PS P ČR. VV, kterým se poda řilo v parlamentních volbách v kraji získat 10,66 % hlas ů, dosáhly v krajských volbách pouhých 0,59 % hlas ů, strana tedy nezískala žádný mandát v jiho českém zastupitelstvu. Podobný propad přízn ě voli čů zastihl také ODS. Zatímco podíl hlas ů pro ob čanské demokraty činil dle výsledk ů parlamentních voleb v kraji celých 21,36 %, v krajských volbách, které se konaly o dva roky pozd ěji, byla jejich pozice zcela odlišná. Po vyhlášení výsledk ů voleb skon čila strana se ziskem 12,56 % hlas ů v Jiho českém kraji až na čtvrtém míst ě za ČSSD, KS ČM a hnutím Jiho češi 2012. Strana tedy získala v krajských volbách o 8,8 % hlas ů mén ě, než ve volbách do PS P ČR.

V krajských volbách se jednozna čně projevuje teorie volebního cyklu. Krajské volby se konají v polovin ě volebního období vládnoucí parlamentních stran, což dává voli čů m možnost vyjád řit svou nespokojenost s politikou prosazovanou vládní koalicí a eventuálně podpo řit opozi ční strany, kterými se v krajských volbách staly ČSSD a KS ČM. Na základ ě komparace volebních výsledk ů parlamentních a krajských voleb můžeme jednozna čně potvrdit, že krajské volby nesou znak druho řadých voleb, který

54 byl definován Reifem a Schmittem na základ ě voleb do Evropského parlamentu, a sice že vládnoucí parlamentní strany dosahují v druho řadých volbách horších výsledk ů, než ve volbách prvního řádu. Sou částí hypotézy byla také otázka, zda se v rámci druho řadých voleb prosazují na české politické scén ě spíše malé a nové politické strany. Tuto otázku se poda řilo potvrdit pouze částe čně. V krajských volbách v Jiho českém kraji kandidoval velký po čet nových stran, avšak jejich úsp ěšnost nebyla tak vysoká. Jedinou novou regionální iniciativou, které se podařilo usp ět v krajských volbách, bylo hnutí Jiho češi 2012. Z analýzy výsledk ů voleb vyplývá, že v krajských volbách jsou dlouhodob ě úsp ěšné spíše velké a voli čů m dob ře známé politické strany, které usp ěly ve volbách do PS P ČR.

6.4.2 Volební účast

Volební ú čast v krajských volbách dosáhla v roce 2012 v rámci celé ČR 39,89 %. Nejvyšší volební ú čast byla v krajských volbách zaznamenána v roce 2008, kdy činila 40,30 %. Nejnižší volební ú čast byla naopak zjišt ěna v roce 2004, kdy dosahovala pouhých 29,62 %. V České republice je volební ú čast v krajských volbách tradi čně nižší, než ve volbách do Poslanecké sn ěmovny PČR.

V Jiho českém kraji dosáhla volební ú čast v krajských volbách v roce 2012 38,59 %, což byla po kraji Vyso čina, Zlínském a Pardubickém kraji čtvrtá nejvyšší volební účast v celorepublikovém srovnání. Nejnižší volební ú čast byla v Karlovarském kraji, a to 31,57 %. Nejvyšší volební ú čast byla v rámci Jiho českého kraje registrována v okrese České Bud ějovice, kde dosahovala 41,34 %. Naopak nejnižší volební ú čast byla v okresu Český Krumlov, kde činila 34,75 %. Z jiho českých obcí vykazovala nejvyšší volební účast obec Bohunice (okres Prachatice), kde z 38 obyvatel p řišlo 29 z nich k volebním urnám, volební ú čast zde dosáhla 76,32 %. Naopak nejnižší volební účastbyla nam ěř ena v obci Bohdalovice (okres Český Krumlov), kde činila pouhých 17,62 %.

Pokud se zam ěř íme na srovnání volební ú časti s předešlými volbami v kraji, zjistíme, že volební ú čast p řekro čila ve všech rocích voleb třicetiprocentní hranici. Data zachycující volební ú čast v rámci ČR a v Jiho českém kraji jsou názorn ě shrnuta v následující tabulce 2.

55

Tabulka 2 Vývoj volební ú časti v Jiho českém kraji v krajských volbách Krajské volby 2000 2004 2008 2012 Volební účast v 33,64 % 29,62 % 40,30 % 36,89 % ČR Volební ú čast v 34,13 % 30,45 % 40,78 % 38,59 % kraji Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

Nejvyšší volební ú čast byla zaznamenána v historii krajských voleb Jiho českého kraje v roce 2008, kdy se dostala se až na 40,78 %. Naopak nejnižší volební ú čast byla v krajských volbách v roce 2004, kdy dosahovala 30,45 %. Abychom mohli testovat hypotézu č. 2, tedy zda je volební ú čast v druho řadých volbách skute čně nižší, než ve volbách prvního řádu,budeme vycházet z komparace volební ú časti v krajských volbách v letech 2000, 2004, 2008 a 2012 a volební ú časti ve volbách do PS P ČR v letech 1998, 2002, 2006 a 2010. P řehled vývoje volební ú časti je uveden v tabulce 3.

Tabulka 3 Vývoj volební ú časti v Jiho českém kraji v krajských volbách a volbách do PS PČR Krajské 1998/2000 2002/2004 2006/2008 2010/2012 volby/Volby do PS P ČR Volební ú čast v 74,03/33,64 58,00/29,62 64,47/40,30 62,60/36,89 ČR Volební ú čast v 75,24/34,13 58,11/30,45 65,36/40,78 63,58/38,59 kraji Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

V tabulce je shrnuta volební ú čast v krajských volbách a volbách do PS P ČR v jednotlivých rocích konání voleb. Krom ě volební ú časti v Jiho českém kraji, je zohledn ěna také volební ú čast v rámci celé ČR. Již z tabulky je patrná zna čná rozdílnost volební ú časti ve volbách do zastupitelstva Jiho českého kraje a do Poslanecké sn ěmovny PČR. Z tabulky vyplývá, že ve volbách do Poslanecké sn ěmovny je dosahováno přibližn ě o 30 % vyšší volební účasti, než je tomu v krajských volbách. Pro zp řehledn ění budeme dále vycházet z grafu 4.

56

Graf 4 Vývoj volební ú časti v krajských volbách a volbách do PS P Č

Vývoj volební ú časti 80

70

60

50 ast v % v ast č 40

30 Volební ú Volební 20

10

0 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 Roky voleb

Volební ú čast ve volbách do PS P ČR v ČR Volební ú čast ve volbách do PS P ČR v Jiho českém kraji Volební ú čast v ČR v krajských volbách Volební ú čast v Jiho českém kraji v krajských volbách

Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou Z grafu jasn ě vyplývá, že nižší volební ú časti je dosahováno v krajských volbách, a to jak na celorepublikové úrovni, tak i v rámci Jiho českého kraje. Zatímco volební účast ve volbách do PS P ČR p řekra čuje šedesátiprocentní hranici, nebo se drží t ěsn ě pod ní, volební ú čast v krajských volbách se pohybuje v rozp ětí 30 – 40 %. Jak je patrné z předchozího grafu, nejvyšší celorepubliková volební účast ve volbách do PS P ČR byla zaznamenána v roce 1998, kdy p řesáhla 74 %, v Jiho českém kraji dokonce 75,24 %. V krajských volbách byla nejvyšší volební účast v celorepublikovém srovnání v roce 2008, kdy poprvé v historii krajských voleb přesáhla 40 %.

Pokud se zam ěř íme na celostátní volební ú čast v krajských volbách v roce 2012, zjistíme, že se pohybovala na hranici 36,9 %. V porovnání s volební ú častí ve volbách do PS P ČR v roce 2010, která činila 62,6 %, byla o tém ěř 26 % nižší. Podobn ě tomu bylo i ve volbách v rámci Jiho českého kraje. Zatímco se volební ú čast ve volbách do krajského zastupitelstva pohybovala okolo 38,6 %, volební ú čast v parlamentních volbách v roce 2010 dosáhla 63,6 %. Z této analýzy volební ú časti vyplývá, že můžeme potvrdit druhou hypotézu této práce, v krajských volbách se skute čně projevuje nižší

57 volební ú čast, než ve volbách do PS P ČR. Tento trend tedy potvrzuje jeden z charakteristických rys ů druho řadých voleb, které v 70. letech minulého století definovali Reif a Schmitt, a sice že v druho řadých volbách je zpravidla nižší volební účast, než ve volbách prvního řádu.

58

7 Tvorba povolebních orgán ů Jiho českého kraje

Následující kapitola bude v ěnována aplikaci teorie koalic na krajské volby v Jiho českém kraji a na povolební formování orgán ů kraje. V zastupitelstvu Jiho českého kraje zasedá 55 zastupitel ů, přičemž pro získání v ětšiny je zapot řebí 28 mandát ů. Radu kraje tvo ří celkem 11 člen ů. Výzkumy a studie povolebních vyjednávání a tvorby koalic dokazují, že hlavní konfliktní linií se stává št ěpící osa levice-pravice (Kunštát & Mrklas, et al., 2010, s. 144). Tato část práce se bude zabývat rozložením mandát ů na této št ěpící linii v kraji a analýzou typu koali čního uspo řádání.

7.1 Aplikace teorie koalic v krajských volbách 2000, 2004 a 2008 V krajských volbách v roce 2000 se vít ěznými politickými stranami staly ODS, Čty řkoalice, KS ČM, ČSSD a SNK. V roce 2004 byl výsledek velmi podobný. V krajských volbách v roce 2004 se poda řilo s velkým náskokem zvít ězit ODS. Následovaly jí strany KS ČM, ČSSD, KDU-ČSL a SNK. Volby v roce 2008 znamenaly zm ěnu v rozložení vít ězných politických stran v kraji. Zatímco v předchozích volbách vít ězily p řevážn ě pravicové strany, v roce 2008 ovládla volby ČSSD. Rozd ělení mandát ů, které strany získaly a jejich rozložení na ose levice – pravice v jednotlivých rocích voleb, vyplývají z tabulky 4.

Tabulka 4 Rozd ělení mandát ů na ose levice – pravice po volbách v letech 2000, 2004 a 2008 v Jiho českém kraji Rok Levice Ostatní Pravice voleb 2000 KS ČM ČSSD SNK ČTY ŘKOALICE ODS 12 8 6 13 16 2004 KS ČM ČSSD SNK KDU - ČSL ODS

12 7 3 6 27 2008 KS ČM ČSSD - KDU - ČSL ODS

10 22 - 4 19 Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

V tabulce 4 jsou strany řazeny od radikální levice, kterou p ředstavuje KS ČM, po pravicové strany reprezentované ODS. Jako „ostatní“ jsou v tabulce ozna čena uskupení, která představují st řed politického spektra, jedná se p ředevším o sdružení nezávislých kandidát ů, či jiných politických subjekt ů regionálního charakteru. Z tabulky vyplývá, že

59 silné postavení zaujímaly v krajských volbách v letech 2000 a 2004 pravicové strany. Dobrých výsledk ů dosahovala v tomto ohledu p ředevším ODS, která m ěla v kraji silnou voli čskou podporu. Situace se zm ěnila po krajských volbách v roce 2008, kdy posílila levicová polovina politického spektra. Výraznou podporu voli čů získaly KS ČM a ČSSD. Z tabulky 4 vyplývá, že nejv ětšího rozdílu mezi levicí a pravicí spole čně s „ostatními“ bylo dosaženo ve volbách v roce 2004, kdy pravice získala celkem o 17 mandát ů více, než levicové strany. Nejvyrovnan ější pom ěr mezi levicí a zbytkem politického spektra panoval po volbách v roce 2008, ve kterých zvít ězila ČSSD. Levice získala v tomto p řípad ě o 9 mandát ů více než pravice a st řed politického spektra.

Při analýze vzniklých povolebních koalic a stanovení jejich typu dle teorie koalic budeme vycházet z tabulky 5.

Tabulka 5Sestavení povolebních koalic v letech 2000, 2004 a 2008 v Jiho českém kraji Rok Koali ční Strany v Většina v Mandáty Typ koalice strany opozici zastupitelstvu koali čních stran celkem 2000 ODS KS ČM 28 43 VK Čty řkoalice (duhová) SNK ČSSD 2004 ODS KS ČM 28 36 VK KDU-ČSL ČSSD (st řed/pravice) SNK 2008 ODS KS ČM 28 41 MVK - MSUB ČSSD KDU- (levice/pravice) ČSL

Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

Po volbách v roce 2000 nezískala ani jedna ze stran pot řebnou v ětšinu, tedy 28 mandát ů. Strany musely p řistoupit k povolebním koali čním vyjednáváním. Vzniklá koalice byla nakonec tvo řena čty řmi členy, byly jimi ODS, Čty řkoalice, SNK a ČSSD. Tento typ koalice m ůžeme ozna čit jako tzv. velkou koalici. Vít ězné ODS sta čilo uzav řít koali ční dohodu s KDU-ČSL, aby získala pot řebnou v ětšinu v zastupitelstvu kraje. Zbylá dv ě uskupení SNK a ČSSD, lze tedy ozna čit za tzv. nadbyte čné členy, jejichž hlasy nebyly pot řebné pro dosažení většiny v zastupitelstvu kraje. Dle teorie koalic lze tuto velkou koalici považovat za duhovou, či širokou, pon ěvadž prostupuje skrz celé

60 politické spektrum. Volby v roce 2004 ovládla ODS, které sta čil pouhý 1 mandát pro dosažení stanovené v ětšiny v zastupitelstvu. Ob čanským demokrat ům sta čilo uzav řít spojenectví s jakoukoli jednou stranou. Koali ční dohoda byla nakonec podepsána mezi ODS, KDU-ČSL a SNK. Tuto koalici lze op ět ozna čit za velkou, podobn ě jako v předchozích volbách, ovšem tentokrát st ředo-pravicovou. Po volbách v roce 2008 se vedla koali ční vyjednávání p ředevším mezi ČSSD, ODS a KDU-ČSL. P ři složitých jednáních byli k řes ťanští demokraté nakonec ze hry vy řazeni a vznikla pouze dvou členná koalice stran ČSSD a ODS. Jelikož v koalici nefigurovali žádní nadbyte ční členové, lze ji ozna čit jako minimální vít ěznou koalici, která je složena z nejmenšího po čtu stran, jež zaru čují v ětšinu v krajském zastupitelstvu (tedy tzv. MSUB koalice).

7.2 Potenciální koalice po krajských volbách v roce 2012 Krajské volby v roce 2012 znamenaly vít ězství levicových politických stran a to v rámci celé ČR. Mandáty v zastupitelstvu Jiho českého kraje získaly nakonec ČSSD, KS ČM, Jiho češi 2012, KDU-ČSL, TOP 09 a ODS. Jejich rozložení na št ěpící ose levice – pravice nazna čuje tabulka 6.

Tabulka 6 Rozložení mandát ů stran na ose levice-pravice Levice Ostatní Pravice

KS ČM ČSSD Jiho češi KDU-ČSL TOP 09 ODS 2012 13 18 9 4 3 8 Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

I když se ve volbách prosadily 3 pravicové strany, jejich p řípadná povolební spolupráce nebyla reálná, jelikož by tato koalice vykazovala zisk pouhých 15 mandát ů. Ve volbách v roce 2012 výrazn ě posílila levicová část politického spektra. Z tabulky 6 je z řejmé, že se jako nejpravd ěpodobn ější koali ční partne ři jevily strany ČSSD a KS ČM. V Jiho českém kraji získaly strany dohromady 31 mandát ů, což byl dosta čující po čet pro dosažení v ětšiny v krajském zastupitelstvu.

Na základ ě výsledk ů voleb můžeme stanovit potenciální koalice, které mohly teoreticky v Jiho českém kraji vzniknout. Možnosti povolební spolupráce mezi vít ěznými stranami jsou shrnuty v tabulce 7.

61

Tabulka 7 Potenciální koalice v Jiho českém kraji v roce 2012 Potenciální koalice Mandáty Typ koalice ČSSD, KS ČM 31 MVK - MSUB, MPROG

ČSSD, KS ČM, Jiho češi 2012, KDU-ČSL 44 VK (uzav řená) ČSSD, Jiho češi 2012, KDU-ČSL 31 MVK - MSUB, MPROG ČSSD, Jiho češi 2012, KDU-ČSL, TOP 34 VK 09 (duhová) ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, ODS 33 VK (levice/pravice) ČSSD, Jiho češi 2012, KDU-ČSL, TOP 42 VK 09, ODS (duhová) Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

Jako pravd ěpodobná se jevila minimální vít ězná koalice stran ČSSD a KS ČM, kterou lze ozna čit jako koalici složenou z nejmenšího po čtu subjekt ů dosahujících v ětšiny. Zárove ň by se jednalo o koalici stran, které jsou si programov ě nejblíže. Další možností bylo uzav ření spolupráce mezi ČSSD, KS ČM a stranami blíže politického st ředu - hnutím Jiho češi 2012 a KDU-ČSL. V tomto p řípad ě by se jednalo o velkou uzav řenou koalici. Jako další možnost se jevila minimální vítězná koalice ČSSD, hnutí Jiho češi 2012 a KDU-ČSL. V p řípad ě takto definovaných možností povolební spolupráce ovšem narážíme na dva problémy. Lídr jiho české ČSSD Ji ří Zimola již v předchozích volbách v roce 2008 jakoukoli spolupráci s KS ČM odmítl. Další p řekážkou byl vznik tzv. trojdohody stran Jiho češi 2012, KDU-ČSL a TOP 09, které se zavázaly, že budou v p řípadných povolebních vyjednáváních pokra čovat spole čně (Jiho česká ČSSD se na koalici s Jiho čechy 2012 a KDU-ČSL neshodla, 2012). Nejpravd ěpodobn ější byl tedy vznik velké duhové koalice, která by vedle ČSSD zahrnovala minimáln ě 3 další politické subjekty.

7.3 Formování orgán ů Jiho českého kraje Vít ěz krajských voleb v Jiho českém kraji ČSSD zahájila povolební vyjednávání s ostatními stranami v pond ělí 15. října 2012. Vyjednávání vedl lídr jiho české kandidátky a kandidát na hejtmana Ji ří Zimola a další osobnosti z p ředních míst kandidátní listiny strany. I když se Ji ří Zimola v předchozích volbách distancoval od spolupráce s KS ČM, již na za čátku povolebních vyjednáváních po volbách v roce 2012 vznik dvou členné levicové koalice p řipustil. Hlavní roli zde podle Zimoly hrálo rozhodnutí voli čů . Levice získala ve volbách více než polovinu všech odevzdaných hlas ů, což vzniku takové koalice nahrávalo. Jednání byla zahájena práv ě s lídry z řad KS ČM a ODS (Povolební

62 vyjednávání za číná, 2012). Zatímco sociální demokraté s komunisty jednali o p řípadné koalici, se zástupci ODS šlo spíše jen o formální setkání, strana již v této dob ě po čítala s faktem, že z ůstane v opozici. Na sch ůzce definovali líd ři KS ČM své požadavky. Strana požadovala k řeslo nám ěstka hejtmana a posty alespo ň dvou radních (Povolební vyjednávání za číná, 2012).

Další sch ůzka byla naplánována na 22. října 2012 a to s představiteli KDU-ČSL, TOP 09 a iniciativou Jiho češi 2012. Zástupci t ěchto 3 uskupení se sešli po krátce po krajských volbách a uzav řeli trojdohodu o povolební spolupráci. Na první schůzce člen ů trojdohody se její zástupci shodli na svých prioritách a odsouhlasili, že budou ve vyjednáváních s ČSSD vystupovat spole čně (Jiho česká ČSSD odmítá jednat s povolební koalicí, 2012). Strany trojdohody cht ěly p ředevším eliminovat mandáty, které získala ve volbách KS ČM. Vyjednávacímu týmu ČSSD nabízely 16 mandát ů, což znamenalo o 3 mandáty více než komunisté. Ji ří Zimola ale opakovan ě členy trojdohody vyzýval, aby vystupovali ve vyjednáváních jednotliv ě. Jednání s pravicí měla být zahájena práv ě v pond ělí 22. října 2012 s představiteli KDU-ČSL. Na sch ůzku ovšem dorazili jak zástupci k řes ťanských demokrat ů, tak TOP 09 a hnutí Jiho češi 2012. Ji ří Zimola odmítl ve sch ůzce pokra čovat se slovy, že strana „bude jednat jen s t ěmi, kte ří se opravdu o p říze ň voli čů ucházeli, což zmín ěné uskupení, které vzniklo až po volbách, nebylo“ (Jednání ČSSD s pravicovými stranami na jihu Čech zkrachovalo, 2012). Práv ě tento postoj pravicových stran podnítil intenzivn ější spolupráci ČSSD a KS ČM. Strany trojdohody ustoupily až 1. listopadu 2012, kdy se rozhodly akceptovat podmínku ČSSD o samostatném vyjednávání. Podmínkou však bylo, že pokud by došlo k dohod ě o koalici, tvo řili by jí všichni t ři členové trojdohody (tedy i TOP 09). Líd ři hnutí Jiho češi 2012 nabídli sociálním demokrat ům rozložení v krajské rad ě 6 ku 5. Tedy 6 zástupc ů ČSSD a 5 člen ů z řad KDU-ČSL a hnutí Jiho češi 2012 (Jiho češi a lidovci se vrací do hry o koalici s ČSSD, 2012). ČSSD však odmítla vstoupit do koalice s TOP 09. Stranám KDU-ČSL a Jiho češi 2012 p ředložila další možnou variantu v podob ě široké koalice s KS ČM. Strany TOP 09 a ODS by tak z ůstaly v opozici. Tuto možnost ovšem zamítli jak zástupci KDU-ČSL, tak Jiho češi 2012. Další návrh p řišel ze strany t ěchto dvou subjekt ů. Jiho češi 2012 p řišli s možnou podobou krajské rady, ve které by zasedlo 5 člen ů ČSSD, 5 člen ů hnutí Jiho češi 2012 a 1 zástupce z KDU-ČSL. V tomto p řípad ě by Jiho češi od trojdohody odstoupili. Vyjednávací tým ČSSD tuto možnost odmítl

63 s tím, že absolutn ě nekoresponduje s výsledky krajských voleb (Jihočeská ČSSD se na koalici s Jiho čechy 2012 a KDU-ČSL neshodla, 2012).

O podob ě krajské vlády bylo nakonec rozhodnuto až v pond ělí 5. listopadu 2012, kdy výkonný výbor ČSSD odsouhlasil podepsání koali ční dohody s KS ČM. Koali ční smlouva pro volební období 2012 - 2016 byla podepsána 9. listopadu 2012. Vzniklá koalice obsadila 31 k řesel v zastupitelstvu kraje. Uskupení Jiho češi 2012, KDU-ČSL, TOP 09 a ODS z ůstala nakonec v opozici. Hlavním důvodem pro toto rozhodnutí byla podle Ji řího Zimoly provázanost program ů a priorit ČSSD a KS ČM. Lídr jiho českých komunist ů Petr Braný tento fakt také p řipustil, i když zmínil i body, ve kterých se strany názorov ě rozcházejí, nap ř. ve v ěci projektu letišt ě v Plané. Hejtmanem kraje byl op ětovn ě zvolen Ji ří Zimola, jeho nám ěstky se stali Ivana Stráska a Jaromír Slíva z ČSSD. V rad ě nakonec zasedlo sedm zástupc ů z ČSSD a t ři zástupci KS ČM (Jiho český kraj povede levice, ČSSD se domluvila s komunisty, 2012). V Jiho českém kraji vznikla dvou členná koalice, kterou lze dle teorie koalic definovat jako minimální vít ěznou koalici, tedy bez existence nadbyte čných člen ů. Jedná se okoalici programov ě velmi blízkých politických subjekt ů složenou z minimálního po čtu stran nutných pro dosažení v ětšiny. Koalice ČSSD a KS ČM vznikly nakonec v devíti krajích ČR. Komunisté získali nakonec i k řeslo hejtmana a to v Ústeckém kraji, kde tento post obsadil Old řich Bubení ček.

Vzniklá koalice stran ČSSD a KS ČM vyvolala v Jiho českém kraji řadu negativních reakcí. První z nich byla petice proti oranžovo-rudé krajské vlád ě, kterou inicioval st ředoškolský u čitel z gymnázia v Třeboni Martin Rosocha. Petice byla zve řejn ěna 7. listopadu 2012, již n ěkolik dní poté m ěla přes 2000 podpis ů. K signatá řů m pat řilo několik významných osobností z regionu. Mezi nimi také rektor Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích Libor Grubhoffer nebo vysokoškolský u čitel a poslanec Zdeněk Bezecný. Důvodem protestu bylo p ředevším obsazení resortu kultury a školství komunistickou radní Vít ězslavou Baborovou. Hejtman Ji ří Zimola však oponoval, že vzniklá koalice kopírovala názor v ětšiny voli čů v Jiho českém kraji, díky nimž získala komunistická strana po volbách druhý nejvyšší po čet hlas ů. Zimola také zmínil, že i v p ředchozích volbách ČSSD respektovala názor voli čů a vstoupila do velké koalice s druhou nejsiln ější stranou v kraji, kterou se stala ODS (Zimola nechápe protesty proti koalici s KS ČM. Rozhodli voli či, 2012). Proti komunistické radní se postavila také řada student ů z t řebo ňského gymnázia, kte ří vyzvali hejtmana k odvolání Vít ězslavy

64

Baborové. Pokud by se postoj hejtmana nezm ěnil, hrozili demonstracemi p římo na českobud ějovickém nám ěstí. První demonstrace student ů se m ěla uskute čnit v sobotu 17. listopadu 2012, tedy v den výro čí sametové revoluce. Hejtman Ji ří Zimola se sešel se zástupci student ů a peti čním výborem ve st ředu 14. listopadu 2012. Studenti na sch ůzce opakovan ě požadovali obsazení resortu školství a kultury nekomunistickým radním. Odvolání Baborové hejtman odmítl a zd ůraznil, že radní nem ůže p řijmout zásadní zm ěny v resortu školství, aniž by byly odsouhlaseny ostatními členy zastupitelstva kraje. Zimola student ům nabídl, že by podpo řil vznik jakési pracovní skupiny, kterou by tvo řili zástupci z řad student ů, a mohli by se touto cestou vyjad řovat k rozhodnutím v oblasti školství. K názoru student ů třebo ňského gymnázia se p řidal i Činoherní klub Jiho českého divadla, studenti z ostatních st ředních škol v Jiho českém kraji i studenti Jiho české univerzity (Protest student ů podpo řili herci. Demonstrace bude, 2012). Demonstrace se 17. listopadu 2012 nakonec konala, v rámci této akce byla naplánována stávka studentů na čtvrtek 22. listopadu 2012. Stanovisko hejtmana ani předsedy krajského výkonného výboru KS ČM Petra Braného se nezm ěnilo.

I p řes tyto velmi medializované protesty pokra čovala ČSSD i nadále ve spolupráci se svým koali čním partnerem KS ČM. Výsledkem studentských protest ů byla nakonec rezignace Vít ězslavy Baborové z postu radní pro školství a kulturu. Baborová sama uvedla, že se rozhodla odstoupit vzhledem k mediálnímu tlaku, který se podepsal na jejím zdravotním stavu (Jiho český kraj má nové radní za KS ČM pro školství a zem ědělství, 2013). Rezignace byla podána k 3. únoru 2013. Nakonec odstoupil i radní pro odbor zem ědělství Václav Ku čera, který byl v minulosti aktivním členem StB. Zastupitelstvo Jiho českého kraje zvolilo 7. b řezna 2013 nové radní pro tyto dva odbory. Radním pro školství a kulturu se stal Tomeš Vytiska z KS ČM. Resort zem ědělství obsadila Hana Rodinová, nestranná kandidátka za KS ČM. Odbor školství a kultury obsadil tedy op ět zástupce z řad komunistické strany. Studenti rozhodnutí zastupitelstva kraje op ět odsoudili a zavázali se pokra čovat v dalších protestech. Proti jmenování obou radních vystoupili také zastupitelé z řad opozi čních stran, p ředevším z KDU-ČSL, ODS a hnutí Jiho češi 2012 (Jiho český kraj má nové radní za KS ČM pro školství a zem ědělství, 2013).

I p řes protesty student ů a zastupitel ů z opozi čních stran se složení rady kraje nezm ěnilo ani v roce 2013. Radu i nadále tvo ří 7 radních z ČSSD a 3 radní KS ČM. ČSSD obsadila posty hejtmana, obou jeho nám ěstk ů, radní v oblasti ekonomiky

65 a financí, radní v oblasti územního plánování a dopravní infrastruktury a dva posty neuvoln ěných člen ů rady. Odbory školství a kultury, odbor zem ědělství a post neuvoln ěného člena rady zastávají zastupitelé z KS ČM.

66

8 Záv ěr Diplomová práce se primárn ě zam ěř ila na analýzu výsledk ů krajských voleb v Jiho českém kraji v roce 2012. Praktická část práce se v ěnovala analýze kandidátních listin politických stran a jejich volebních programů. Na základ ě analýzy kandidátek jednotlivých stran byl zjišt ěn radikální nár ůst po čtu nestraník ů kandidujících za parlamentní strany. Od prvních voleb v roce 2000 stoupl jejich po čet z 2 na 23 % v roce 2012. Tento faktor velkou m ěrou vysv ětluje propad parlamentních stran etablovaných v 90. letech minulého století, p ředevším ODS. Z analýzy volebních program ů je z řejmé, že se strany nej čast ěji vyjad řovaly ke t řem základním témat ům v kraji, a to k dopravní infrastruktu ře (výstavba D3, R3 a R4), dostavb ě Jaderné elektrárny Temelín a Národnímu parku Šumava.

Hlavní částí práce byla analýza výsledk ů krajských voleb v roce 2012. Volby do zastupitelstev kraj ů jsou v českém politickém prost ředí považovány za volby druhého řádu, jejichž základními znaky jsou nižší volební ú čast, horší volební výsledky vládnoucích parlamentních stran, vyšší šance na úspěch malých a pro voli če mén ě známých politických subjekt ů a nižší zájem ze strany voli čů i médií. Práce vycházela z takto definovaných znak ů druho řadých voleb a zam ěř ila na testování dvou hypotéz. První hypotézou byla otázka, zda jsou vládnoucí parlamentní strany v krajských volbách zpravidla neúsp ěšné a zda se na krajské úrovni prosazují spíše malé a pro voli če neznámé politické strany. V práci se poda řilo prokázat, že parlamentní strany v druho řadých volbách skute čně ztrácejí. Vysv ětlení nabízí tzv. teorie volebních cykl ů. Krajské volby se konají v polovin ě volebního období vládnoucích parlamentních stran. Práv ě v této dob ě voli či nej čast ěji vyjad řují svou nespokojenost s vládnoucími stranami a velmi často volí strany, které jsou v zákonodárném sboru v opozici. Tento trend se projevil také v krajských volbách v roce 2012, kdy strany vládní koalice ODS, TOP 09 a VV ve volbách propadly a úsp ěch zaznamenaly levicové strany KS ČM a ČSSD. To, zda jsou u voli čů v krajských volbách preferované spíše malé a nové politické strany, se poda řilo prokázat pouze částe čně. Je sice pravdou, že se na krajské úrovni prosazují strany regionálního charakteru, ale voli či rad ěji preferují parlamentní strany, které dob ře znají a se kterými mají již ur čitou zkušenost.

Druhá hypotéza, která byla v práci testována, vycházela z volební ú časti v krajských volbách a ve volbách do PS P ČR. V práci se pomocí analýzy volební ú časti poda řilo potvrdit, že pro krajské volby je typická velmi nízká volební ú čast. Toto

67 pravidlo se projevilo i v krajských volbách v letech 2000, 2004, 2008 a 2012, kdy byla volební ú čast ve všech případech o polovinu nižší než ve volbách do Poslanecké sn ěmovny. I když jsou krajské zastupitelské orgány voli čů m blíže než zákonodárné parlamentní orgány, je z komparace jejich volební účasti z řejmé, že český voli č preferuje volby, ve kterých m ůže zm ěnit politiku prosazovanou na národní úrovni.

Poslední část práce byla v ěnována teorii koalic a její aplikaci v krajských volbách v roce 2012. Pro Jiho český kraj byly typické p ředevším tzv. velké koalice, které zde vznikly po volbách v roce 2000, kdy jí tvo řily strany ODS, Čty řkoalice, SNK a ČSSD, i v roce 2004, kdy byla koali ční dohoda podepsána mezi ODS, KDU-ČSL a SNK. V roce 2008 pak vznikla minimální vít ězná koalice ČSSD a ODS. V roce 2012 po velmi zdlouhavých a komplikovaných jednáních vstoupila vít ězná strana voleb ČSSD do koalice s KS ČM. V Jiho českém kraji vládne poprvé v historii krajských voleb koalice složená pouze z levicových stran. Dle teorie koalic se jedná o minimální vít ěznou koalici stran, které jsou si programov ě nejblíže.

Na základ ě provedených analýz lze o čekávat, že podobný vývoj bude doprovázet příští krajské volby v roce 2016. Budoucí krajské volby budou pravd ěpodobn ě ovlivn ěny zm ěnou stranického systému na parlamentní úrovni po volbách v roce 2013. O p říze ň voli čů na krajské úrovni se budou ucházet nové strany, které poprvé kandidovaly ve volbách do PS P ČR v roce 2013, p ředevším hnutí ANO 2011. Je velmi pravd ěpodobné, že se v p říštích krajských volbách op ět projeví tzv. teorie volebních cykl ů, která se v rámci volebního systému ČR stala tém ěř pravidlem. Lze tedy o čekávat, že strany vládní koalice vzniklé po volbách v roce 2013 dosáhnou v krajských volbách v roce 2016 nižších volebních zisk ů a úsp ěšn ější budou strany opozice.

68

9 Summary The topic of my thesis is the regional elections 2012 on example of South Bohemia region. The thesis is focused on the characteristics of the regional policymaking. In the theoretical part were described the regional administrative bodies and principles of regional elections. The practical part dealt with the analyses of the elections results and application of features of the second-order elections, which were described by Karlheinz Reif and Hermann Schmitt in the 70s years of the last century.

In the practical part was verified, that the government parties in the second order elections lose. These parties reached a minimum at mid-term of the legislative period and in this period lost a lot of their popularity. The other feature of the second-order elections, lower chance of success for small political parties, was confirmed only partially. The voters preferred in the regional elections big government parties.

The most important aspect of second-order elections is that there is less at stake. This is the reason why the level of participation was lower in this type of elections. The last part of thesis deals with Theory of political coalitions, which was described by William Riker in 1962. In the regional elections 2012 was established the minimal winning coalition, which included two left-wing political parties.

Keywords: second-order elections, political coalitions, regional elections

69

10 Seznam literatury BALÍK, S., KYLOUŠEK, J., et al. (2005). Krajské volby v České republice 2004 . Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav .

Český statistický ú řad. (2014). Výsledky voleb a referend. Retrieved from www.volby.cz

Český statistický ú řad. (Cartographer). (2011). Geografická mapa Jiho českého kraje. Retrieved from http://www.czso.cz/xc/redakce.nsf/i/geograficka_mapa_kraje/$File/jhc_ geogr.jpg

Český statistický ú řad. (Cartographer). (2013). Administrativní člen ění kraje. Retrieved from http://www.czso.cz/xc/redakce.nsf/i/administrativni_mapa_kraje/$File/3 1101110m2.jpg

ČMEJREK, J. (2008). Obce a regiony . Praha: Alfa nakladatelství.

ČMEJREK, J. et al. (2010). Demokracie v lokálním politickém prostoru . Praha: Grada.

Charakteristika kraje. (2013). Retrieved from http://www.cbudejovice.czso.cz/xc/redakc e.nsf/i/charakteristika_kraje

Jaderná elektrárna Temelín. (2009). Temelínky, 2. Retrieved from http://www.cez.cz/edee/content/file/energie-a-zivotni-prostredi/temelinky-2009-02.pdf

Komentá ř k základním výsledk ům SLDB 2011 v Jiho českém kraji. (2011). Retrieved from http://www.scitani.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/0300248BE2/$File/CZ031_koment ar.pdf

KUNŠTÁT, D. & MRKLAS L. (2010). Krajské volby 2008 . Praha: CEVRO Institut.

LEBEDA, T. (2001). Hlavní prom ěnné propor čních volebních systém ů. Sociologický časopis, 4, 425 −448. Retrieved from http://sreview.soc.cas.cz/uploads/f213451ab2ebbf d43a47e9a357052f59876adc77_140_425LEBEDA.pdf

LEBEDA, T. (2008). Volební systémy pom ěrného zastoupení. Mechanismy, proporcionality a politické konsekvence . Praha: Karolinum.

70

LEBEDA, T. (2009a). Komunální volby klamou. Krátké zastavení nad problematickými aspekty volebního systému pro obecní zastupitelstva. ActaPolitologica , 1, 332-344. Retrieved from http://acpo.vedeckecasopisy.cz/publicFiles/00056.pdf

LEBEDA, T. (2009b). P řekvapení podzimních voleb. Sociologický webzin , 1. Retrieved from http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=372&lst=108

LINEK, L. (2004). Volby do Evropského parlamentu 2004 - analýza volební ú časti a stranické podpory v České republice . Praha: Sociologický ústav AV ČR.

MRKLAS L., et al. (2001). Krajské volby 2000: Fakta, názory, komentá ře. Praha: Cevro Institut.

Návrh volebního programu KZ Jiho českého kraje za KS ČM 2012-2016. (2012). Retrieved from http://www.kscm.cz/viewDocument.asp?document=5888

NOVÁK, M. (1997). Systémy politických stran: Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: Sociologické nakladatelství.

NOVOTNÝ, V. (2007). Územní samospráva České republiky . Praha: CEVRO Institut.

OCHRANA, F. (2001) Ve řejný sektor a efektivní rozhodování . Praha: Management Press.

PEKOVÁ, J. & PILNÝ, J. (2002). Ve řejná správa a finance ve řejného sektoru . Praha: ASPI.

Plné zn ění volebního programu pro krajské volby 2012. (2012). Retrieved from http://www.modrenoviny.cz/plne-zneni-volebniho-programu-pro-krajske-volby- 2012.html

POMAHA Č, R. & VIDLÁKOVÁ, O. (2002). Ve řejná správa . Praha: C. H. Beck.

Program - do zastupitelstva Jiho českého kraje (2012). Retrieved from http://jihoceskykr aj.svobodni.cz/program-do-zastupitelstva-jihoceskeho-kraje-2012/

Program pro celé jižní Čechy. (2012). Retrieved from http://www.jihocesi2012.cz/prilo hy/Volebni_program_brozura_150x150_pro_web.pdf

71

REIF, K. & SCHMITT, H. Nine Second-Order National Elections – A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results . European Journal of Political Research, 1/VIII, 3−44. Retrieved from http://is.muni.cz/el/1423/jaro2009/POL288/um/ Reif_and_Schmitt.pdf

ŘÍCHOVÁ, B. (2000). Přehled moderních politologických teorií . Praha: Portál.

Senátní a krajské volby 2008. (2008). Listy ODS , 3. Retrieved from https://moje.ods.cz/media/reading/listy_2008-03.pdf

Slušný program pro slušné lidi. (2012). Retrieved from http://jiznicechy.kdu.cz/Krajske- volby/Program.aspx

Statistická ro čenka Jiho českého kraje. (2013). Retrieved from http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/3E0036DA17/$File/31101113j1.pdf

ŠARADÍN, P. (2008). Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České republice . Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve zn ění pozd ějších p ředpis ů.

VODI ČKA K. & CABADA, L. (2007) Politické systémy České republiky: Historie a sou časnost. Praha: Portál, s.r.o.

Volební program jiho české ČSSD pro krajské volby 2012. (2012). Retrieved from http://www.jihocesi2012.cz/prilohy/Volebni-program-jihoceske-CSSD-pro-krajsk e-volby-2012.pdf

Volební program koalice TOP 09 a Starostové pro volby do krajského zastupitelstva Jiho českého kraje. (2012). Retrieved from http://www.starostove-nezavisli.cz/files/kraje /JHC/files/Volebn%C3%AD%20program%20-%20fin%C3%A1ln%C3%AD%20verze. doc.pdf

Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Jiho českého kraje v roce 2012. (2012). Retrieved from http://www.czso.cz/xc/redakce.nsf/i/zakladni _tendence_demografickeho_socialniho_a_ekonomickeho_vyvoje_jihoceskeho_kraje_v _roce_2012/$File/JHC_2012.pdf

72

Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení). Retrieved from http://portal.gov.cz/ap p/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=129~2F2000&rpp=15#seznam

Zákon č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky. Retrieved from http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=247~2F1995&rpp=15#seznam

Zákon č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev kraj ů. Retrieved from http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=130~2F2000&rpp=15#seznam

Zákon č. 491/2001 SB. o volbách do zastupitelstev obcí. Retrieved from http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=491~2F2001&rpp=15#seznam

Články z tisku

Jednání ČSSD s pravicovými stranami na jihu Čech zkrachovalo. (2012). Retrieved from http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jednani-CSSD-s-pravicovymi-stran ami-na-jihu-Cech-zkrachovalo-250780

Jiho česká ČSSD odmítá jednat s povolební trojkoalicí. (2012). Retrieved from http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/volby-2012/krajske-volby/jihoceska-cssd-odmita- jednat-s-povolebni-trojkoalici_249681.html

Jiho česká ČSSD se na koalici s Jiho čechy 2012 a KDU-ČSL neshodla. (2012). Retrieved from http://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/jihoceska-cssd-se-na-koalici- s-jihocechy-2012-a-kdu-csl-nesh/r~i:article:761913/

Jiho český kraj má nové radní za KS ČM pro školství a zem ědělství. (2013). Retrieved from http://ceskobudejovicky.denik.cz/z-regionu/jihocesky-kraj-ma-nove-radni-za-kscm -pro-skolstvi-a-zemedelstvi-20130307.html

Jiho český kraj povede levice, ČSSD se domluvila s komunisty. (2012). Retrieved from http://budejovice.idnes.cz/koalice-jihocesky-kraj-0bu-/budejovice-zpravy.aspx?c= A121105_180956_budejovice-zpravy_hro

Jiho český kraj povedou socialisté s ODS. (2008). Retrieved from http://www.lidovky.cz/jihocesky-kraj-povedou-socialiste-s-ods-f05-/zpravy domo v.aspx?c=A081119_121518_ln_domov_glu

73

Jiho češi a lidovci se vrací do hry o koalici s ČSSD. (2012). Retrieved from http://www.novinky.cz/domaci/283426-jihocesi-a-lidovci-se-vraci-do-hry-o-koalici-s- cssd.html

Komunisté p řetáhli voli če ČSSD, vysv ětlila jejich úsp ěch analýza. (2012). Retrieved from http://zpravy.idnes.cz/analyza-volebnich-vysledku-krajskych-voleb-2012-sdruzeni -kohovolit-eu-1jb-/domaci.aspx?c=A121018_102559_domaci_jpl

Povolební vyjednávání za číná. (2012). Retrieved from http://www.krajskevolby.cz/clan ek/jihocesky/povolebni-vyjednavani-zacina-228

Protest student ů podpo řili herci. Demonstrace bude. (2012). Retrieved from http://ceskobudejovicky.denik.cz/z-regionu/hejtman-nabidl-studentum-aby-pomohli- skolstvi-ridit-20121114.html

Zimola nechápe protesty proti koalici s KS ČM. Rozhodli voli či. (2012). Retrieved from http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Zimola-nechape-protesty-proti-koalici-s- KSCM-Rozhodli-volici-253195

74

11 Seznam tabulek, obrázk ů a graf ů

Seznam tabulek

Tabulka 1 Kandidující strany ve volbách 2012 Tabulka 2 Vývoj volební ú časti v Jiho českém kraji v krajských volbách Tabulka 3 Vývoj volební ú časti v Jiho českém kraji v krajských volbách a volbách do PS P ČR Tabulka 4 Rozd ělení mandát ů na ose levice – pravice po volbách v letech 2000, 2004 a 2008 v Jiho českém kraji Tabulka 5 Sestavení povolebních koalic v letech 2000, 2004 a 2008 v Jiho českém kraji Tabulka 6 Rozložení mandát ů stran na ose levice-pravice Tabulka 7 Potenciální koalice v Jiho českém kraji v roce 2012

Seznam obrázk ů Obrázek 1 Geografická mapa Jiho českého kraje Obrázek 2 Administrativní mapa Jiho českého kraje

Seznam graf ů Graf 1 Po čet kandidujících nestraník ů v rámci parlamentních stran v krajských volbách v Jiho českém kraji Graf 2 Porovnání absolutního po čtu hlas ů pro parlamentní strany v krajských volbách 2008 a 2012 v Jiho českém kraji Graf 3 Porovnání výsledk ů voleb do PS P ČR v roce 2010 a krajských voleb v roce 2012 Graf 4 Vývoj volební ú časti v krajských volbách a volbách do PS P Č

75

12 Seznam p říloh

Příloha 1 Přehled kraj ů ČR Příloha 2 Účinek velikosti obvodu na p řid ělování mandát ů (d’Hondt ův d ělitel) a odchýlení od proporcionality Příloha 3 Velikost uzavírací klauzule ve vybraných zemích Příloha 4 Srovnání volební ú časti posledních konaných voleb v ČR Příloha 5 Kandidující subjekty a zisky hlas ů v krajských volbách v roce 2000 Příloha 6 Kandidující subjekty a zisky hlas ů v krajských volbách v roce 2004 Příloha 7 Kandidující subjekty a zisky hlas ů v krajských volbách v roce 2008

76

13 Přílohy Příloha 1 P řehled kraj ů ČR Kraj Sídlo Rozloha Po čet Po čet Po čet obcí (km 2) obyvatel okres ů Hlavní m ěsto Praha 496 1 209 855 - 1 Praha Jiho český České 10 056 626 867 7 623 Bud ějovice Jihomoravský Brno 7 076 1 141 172 7 645 Karlovarský Karlovy 3 315 305 086 3 131 Vary Královéhradecký Hradec 4 757 553 827 5 448 Králové Liberecký Liberec 3 163 428 974 4 216 Moravskoslezský Ostrava 5 555 1 289 002 6 300 Olomoucký Olomouc 5 139 645 804 5 392 Pardubický Pardubice 4 519 510 076 4 451 Plze ňský Plze ň 7 560 555 410 7 555 St ředo český Praha 11 014 1 106 738 12 1 147 Ústecký Ústí nad 5 335 825 074 7 354 Labem Vyso čina Jihlava 6 925 522 846 5 730 Zlínský Zlín 3 965 600 617 4 299 Zdroj: VODI ČKA K.;CABADA, L. Politické systémy České republiky: Historie a sou časnost . 2.vyd. Praha: Portál, s.r.o., 2007. ISBN 978-80-7367-337-6.

Příloha 2 Ú činek velikosti obvodu na p řid ělování mandát ů (d’Hondt ův d ělitel) a odchýlení od proporcionality Mandát Strana A – Strana B – Strana C – Strana D – Odchylka od 43% 36% 16% 5% proporcional ity (D) 1 1 0 0 0 57,0 2 1 1 0 0 21,0 3 2 1 0 0 23,7 4 2 2 0 0 21,0 5 2 2 1 0 8,0 6 3 2 1 0 7,7 7 3 3 1 0 6,9 Zdroj: LEBEDA, T. Hlavní prom ěnné propor čních volebních systém ů. Sociologický časopis. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2001.

77

Příloha 3 Velikost uzavírací klauzule ve vybraných zemích Zem ě: Výše klauzule: Typ klauzule: Dánsko 2% Celostátní ve 2. skrutiniu Špan ělsko 3% Volební obvod Řecko 3% Celostátní Norsko 4% Celostátní Bulharsko 4% Celostátní Rakousko 4% Celostátní Švédsko 4%/2% Celostátní/volební obvod Německo 5% Celostátní ve 2. skrutiniu Estonsko 5% Celostátní Polsko 5% Celostátní Česká republika 5% Celostátní Slovensko 5% Celostátní Rumunsko 5% Celostátní Chorvatsko 5% Celostátní Lotyšsko 5% Celostátní Zdroj: LEBEDA, T. Volební systémy pom ěrného zastoupení. Mechanismy, proporcionality a politické konsekvence. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2008.

Příloha 4 Srovnání volební ú časti posledních konaných voleb v ČR Rok Druh voleb Volební ú čast 2009 Volby do Evropského 28,22% parlamentu 2010 Komunální volby 48,50% 2012 Volby do Senátu ČR 1. kolo 34,90% / 2. kolo 18,60% 2012 Krajské volby 36,89% 2013 Volby do Poslanecké 59,48% sn ěmovny 2013 Volba prezidenta ČR 1. kolo 61,31% / 2. kolo 59,11% Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

78

Příloha 5 Kandidující subjekty a jejich zisky v krajských volbách v roce 2000 Kód Volební strana Platné Kód Volební strana Platné hlasy v hlasy v % % 3 Ob čanská 25,84% 33 Komunistická str. Čech a 19,44% demokratická strana Moravy 6 Sdružení 10,59% 34 Koalice České strany 1,91% nezávislých národn ě sociální a kandidát ů NEZÁVISLÍ 8 Strana venkova 1,72% 35 Vlastenecká republikánská 0,14% strana 12 Čty řkoalice 22,52% 38 Koalice Pravý blok – 0,54% Klubangažovanýchnestraník ů 24 REPUBLIKÁNI 0,99% 39 Česká strana sociáln ě 13,43% MIROSLAVA demokratická SLÁDKA 32 Strana zelených 1,04% 41 Strana za životní jistoty 1,78% Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou.

Příloha 6 Kandidující subjekty a jejich zisky v krajských volbách v roce 2004 Kód Volební strana Platné Kód Volební strana Platné hlasy v hlasy v % % 8 KDU-ČSL 9.57% 33 Koruna Česká (monarch. 0,20% strana) 12 Zelení a otev řená 3,22% 34 Pravý Blok 0,28% spole čnost 14 US-DEU 0,89% 36 ČSSD 12,65% 15 Republikáni 0,28% 39 Evropští demokraté 1,87% Miroslava Sládka 19 NEZÁVISLÍ 1,43% 41 SNK 5,04% 26 ODS 44,19% 42 Strana za životní jistoty 0,65% 27 Volba pro m ěsto 0,57% 54 KS ČM 19,10% Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou.

Příloha 7 Kandidující subjekty a jejich zisky v krajských volbách v roce 2008 Kód Volební strana Platné Kód Volební strana Platné hlasy v hlasy v % % 1 KS ČM 15,94% 33 SPR-RS Č 0,21% 3 SNK 4,92 % 37 Strana d ůstojného života 0,97% 12 KDU-ČSL 6,95 % 42 Volte Pravý blok - 0,73% www.cibulka.net 18 Strana zelených 3,40 % 47 ODS 29,63% 19 Moravané 0,20% 48 ČSSD 33,80% 21 Dohoda pro zm ěnu 0,51% 53 Dělnická strana 1,20% 25 Dokto ři (za 1,47% uzdravení spole čnosti) Zdroj: www.volby.cz, zpracováno autorkou

79