Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií

Bakalářská diplomová práce

2016 Alžběta Říčná Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav klasických studií

Mediteránní studia

Alžběta Říčná

Toledská překladatelská škola v kontextu španělské reconquisty a její význam pro rozvoj vzdělanosti ve Středomoří Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Silvie Šimordová 2016

2

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

… … … … … … … … … … … … … … … … …

3

Zde bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské diplomové práce Mgr. Silvii Šimordové za cenné rady, věcné připomínky, trpělivost a vstřícnost.

4

Obsah

1 Úvod ...... 6 2 Přehled španělské historie do 15. století ...... 8 2.1 Římané na Pyrenejském poloostrově ...... 10 2.2 Vizigóti na Pyrenejském poloostrově ...... 13 2.3 Arabové na Pyrenejském poloostrově ...... 14 3 Toledo „město tří kultur“ ...... 18 4 Vznik Překladatelské školy v Toledu ...... 20 4.1 Osobnosti první etapy Překladatelské školy ...... 22 4.1.1 Raimundo de Toledo ...... 22 4.1.2 Juan de Sevilla ...... 23 4.1.3 Domingo Gundisalvo ...... 24 4.1.4 Gerardo de Cremona ...... 25 4.2 Osobnosti druhé etapy Překladatelské školy ...... 26 4.2.1 Alfonso X. el Sabio ...... 26 4.2.2 Marcos de Toledo ...... 28 4.2.3 Herman el Alemán ...... 29 4.2.4 Miguel Escoto ...... 29 5 Šíření po Evropě a přínos pro evropskou vzdělanost...... 31 5.1 Nejstarší evropské univerzity ...... 33 5.1.1 Boloňská univerzita ...... 33 5.1.2 Oxfordská univerzita ...... 34 5.1.3 Pařížská univerzita ...... 34 5.1.4 Padovská univerzita ...... 35 5.1.5 Univerzita v Palencii ...... 35 5.1.6 Univerzita v Salamance ...... 36 5.1.7 Neapolská univerzita ...... 37 6 Překladatelská škola a současnost ...... 38 6.1 Aktuální výzkumná činnost a nabídka kurzů ...... 40 7 Závěr ...... 43 8 Bibliografie ...... 45

5

1 Úvod

Je obecně známo, že na větší či menší úroveň vzdělanosti nebyl ve středověku kladen příliš velký důraz a veškerá učenost byla soustřeďována pouze do klášterů. Během 12. století se však situace začala měnit a středověká vzdělanost začala navazovat na antiku. Na Pyrenejském poloostrově se začali shromažďovat učenci z různých koutů světa a spojili své síly a vědomosti k vytvoření organizace zabývající se překlady, pro zbytek Evropy do té doby téměř neznámými. Tato díla se pak mohla šířit dál a na nově vznikajících univerzitách mohla probíhat výuka oborů, která dosud nebyla možná z důvodu nedostatku patřičného množství přeložených materiálů.

Ve své práci se zabývám dějinami a průběhem činností Překladatelské školy v Toledu od jejího vzniku během období takzvané reconquisty, až po současnost. Samostatně se věnuji jednotlivým představitelům, kteří stáli u zrodu Překladatelské školy a dalším osobnostem, které zde působily a výrazně tak svou prací přispívaly k následnému rozvoji středověké vzdělanosti a to jak ve Středomoří, tak v celé Evropě.

Cílem této práce je charakterizovat jednotlivé okruhy a metody překládání v průběhu staletí kdy škola existovala. Stejně tak jejich vývoj a změny, ke kterým docházelo. Dále vysvětlení jakým způsobem se díla šířila. Zaměřím se také na to, zda a jakým způsobem činnost Překladatelské školy funguje nyní.

První část věnuji přehledu španělské historie do 15. století, jelikož považuji za důležité uvést téma do historického kontextu. Následuje o něco stručnější část o samotném místu dění, tedy o městu Toledo, kde shrnu historii města a jeho tehdejší význam. Vzhledem k tomu, že u nás nejsou jednotliví představitelé příliš známí, věnuji hlavní část především jim samotným a jejich tvorbě při Překladatelské škole, rozdělené do dvou hlavních etap. Mimo jejich překladatelskou činnost se zmiňuji také krátce o jejich životech. Následující kapitola bude věnována šíření překladů do dalších částí Evropy a rozebrán bude celkový přínos včetně vzniku prvních evropských univerzit a to nejen těch v oblasti Středomoří. V poslední kapitole se zabývám tím, zda překladatelská činnost školy funguje i nadále a jaké možnosti jsou zájemcům o tuto činnost nabízeny.

6

Vzhledem k tomu, že o samotné Překladatelské škole a osobnostech, které zde působily, neexistuje mnoho pramenů v českém jazyce, bylo potřeba pracovat mimo odbornou literaturu také s internetovými zdroji v cizím jazyce. Bylo nutné provést překlady například z angličtiny, ale především ze španělštiny a poté vlastními slovy použít v textu mé práce.

7

2 Přehled španělské historie do 15. století

Následující kapitolu věnuji stručné historii Španělska od doby pravěké, přes dobu, kdy se na Pyrenejském poloostrově vystřídali Římané, Vizigóti a Arabové. Samozřejmě to není to jediné, co se na území Španělska odehrálo. Tato země má historii natolik bohatou, že by se o ní dalo psát mnohem rozsáhleji. Já však ve své práci popíšu části, které považuji za důležité mezníky ve španělské historii a ty, které se dají spojovat se samotnou tematikou této práce. Především ty, kde se jedná o město Toledo, které fungovalo v historii i jako hlavní město. Dále ty, co se týkají arabských vlivů na kulturu a vědu. Jelikož mnohé texty byly získány z knihoven, které zanechali na Španělském území právě Arabové, a tudíž mnoho překladů vznikalo z arabštiny. A období takzvané reconquisty, tedy zpětného dobývání území křesťany, během kterého fenomén, jenž je hlavním tématem mojí práce, vznikal.

Historie vzniku Španělska patří k nejzajímavějším v celé Evropě. Je totiž výsledkem působení mnoha kultur a civilizací, které se na tomto území po mnohá staletí střetávaly. O tom, kdy na území Pyrenejského ostrova přichází první člověk, nevíme mnoho. Jisté je jen to, že ho první lidé obývali už před půl milionem let. Tyto informace máme z nálezů kosterních pozůstatků, kamenných nástrojů, maleb a obydlí. Avšak chronologie španělské prehistorie se stále ještě upřesňuje. Úplně první nám známá zmínka o člověku na Pyrenejském poloostrově je z doby paleolitu, přesněji z období třetihor a čtvrtohor. Z tohoto období se nám dochovalo především takzvané jeskynní umění. Nejvýznamnější a nejznámější z jeskyní je nepochybně Altamira. Vývoj jeskynního umění pokračuje také v období, které následovalo, tedy období mezolitu. Zde už se v malbách objevují prvky pohybu a lidské postavy. V období neolitu, jehož kultura vznikla v Mezopotámii a odtud se šířila na západ, (ale i na východ například do Indie), lidé začínají obdělávat půdu, chovat dobytek, vyrábět různé kovy a slitiny a také keramiku. Zajímavostí je, že jeden z typu poháru (zvoncovitý), který byl zřejmě vytvořen na Pyrenejském poloostrově, se rozšířil svým uplatněním po celé Evropě.1 Toto období bývá nazýváno jako kultura zvoncovitých pohárů.2

1 UBIETO ARTETA, Antonio. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995, s. 7- 11 2 BARTOŠ, Lubomír. Dějiny a kultura Španělska. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 9 8

Následuje období doby bronzové a doby železné. Dobu bronzovou však nyní vynecháme a dostaneme se tak do období, které je pro španělskou historii o něco zajímavější a důležitější, a sice do doby, kdy se na území Pyrenejského poloostrova zakládají první kolonie. Začínají se objevovat první písemné zmínky, jelikož sem přicházejí národy z východního Středomoří, které už jsou natolik vyspělými civilizacemi, že ovládají písmo. Těmi prvními jsou Féničané a Řekové. Ti zakládají své osady, které slouží také jako obchodní centra.3 Féničané měli své kolonie např. v Cádizu, na Sicílii, a na Korsice. Právě díky tomu měli veliký podíl na obchodu v oblasti Středomoří. Obchodovali s cínem a mědí a díky řadě lovišť také s rybami. Roku 688 př. Kr. se po dobytí staly fénické kolonie závislé na Kartágu. Obchodními rivaly Féničanů byli Řekové.4

Pyrenejský poloostrov jako takový vstupuje do našeho historického povědomí až tehdy, když se stává římským územím. Přesněji tehdy, kdy Řím a Kartágo bojovaly o nadvládu nad Pyrenejským poloostrovem. V bojích nakonec zvítězil Řím a zanechal tak na území hluboké stopy jako např. římské státní zřízení a silné kulturní vlivy. Řím zde vládl po dobu šesti set let, tedy až do doby, než se rozpadla západořímská říše a na Pyrenejský poloostrov přišly germánské kmeny Suevů, Vandalů, Alanů a Vizigótů. Vizigóti zde založili stát a poloostrov ovládali po dobu tří set let. A tak jako tehdejší Řím, sem přinesli dlouho působící tradice.5 „Bitva u Laguny de la Janda v roce 711 byla pro španělské dějiny rozhodující událostí; znamená jak počátek staletí trvající arabizace země, tak také pád a zánik říše Visigótů.“6 Poté co pronikli na západ Arabové, vzniklo v Andalusii území, které umožňovalo rozkvět celistvé kultury a v jejímž čele stálo město Córdoba na celá staletí. Arabové však dobytím vizigótského státu získali mnohem více než samotnou Andalusii. Toto období arabské kultury je běžně nazýváno jako kultura maurská. A to z toho důvodu, že během zápasu mezi islámem a křesťanstvím byla islámská strana reprezentována Araby z Arabského poloostrova a především Berbery z antické Mauretánie (odtud označení Maurové), což je území dnešního Maroka.

3 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., s. 10 - 13 4 UBIETO ARTETA, Antonio. Op. cit., s. 15 - 17 5 KAUFMANN, Hans. Maurové a Evropa: cesty arabské vědy a kultury. Praha: Panorama, 1982, s. 12-13 6 Tamtéž. s. 72 9

Tito Maurové však nehráli důležitou roli jen v dějinách španělských, ale měli veliký význam také celkově pro dějiny Evropy. A to především během procesu tzv. reconquisty, což znamená proces zpětného dobývání území obsazeného Araby počátkem 8. století.7 „Reconquista byla dílem celého vytvářejícího se španělského národa a až do druhé poloviny 13. století prakticky vyplňovala španělské dějiny.“8 Během tohoto významného procesu se stalo Toledo, jež bylo původním hlavním městem Vizigótů, opět duchovním centrem celého Španělsko. Mnoho lidí považuje právě reconquistu za pravý počátek španělských dějin.9

2.1 Římané na Pyrenejském poloostrově

Tak jako dříve existovala rivalita mezi Řeky a Féničany, stejná situace nastává i později mezi Římany a Kartaginci. Během punských válek Římané získali Sicílii, Korsiku a Sardinii a Kartaginci byli odtud vyhnáni. To je však donutilo k expanzi na Iberský poloostrov, kde znovu obsadili fénicko – kartaginské kolonie, opevnili město Cádiz, založili přístav Qart Hadasht (dnešní Cartagena) a ovládli tak Gibraltarskou úžinu. Tento kartaginský rozmach vedl k druhé punské válce. Kartaginci neměli příliš silné námořnictvo, a tak probíhala pozemní tažení.10 Nejznámější z nich je tažení Hannibalovo, který podnikl namáhavou cestu přes Hispánii a jižní Galii. Po překročení Alp, kde přišel o mnoho svých vojáků, kteří nebyli zvyklí na takové podmínky, jelikož většina pocházela z Ibérie11 a z Afriky, vpadl Hannibal se svým vojskem na sever Apeninského poloostrova. Jeho tažení přes Alpy bez zásobování a s válečnými slony je dosud velkou záhadou a označuje se za nejzdařilejší výkon vojenských sil v době starověku.12 Od té doby začali Římané usilovat o dobytí Gibraltarské úžiny. Jejich původním plánem bylo pouze odříznutí Hannibala, později ale svoje cíle změnili a rozhodli se dobýt rovnou celý poloostrov. Prvně obsadili Cartagenu a Cádiz. Vedla je k tomu mimo

7 Tamtéž. 8 BĚLIČ, Oldřich. Španělská literatura. Praha: Orbis, 1968. s. 7 9 KAUFMANN, Op. cit., 1982, s. 13 10 UBIETO ARTETA, Antonio. Op. cit., s. 20 -22 11 Oblast v okolí řeky Iberus (dnešní Ebro), tvořila hranici mezi římským a kartaginským polem vlivu. 12 Hannibal: Druhá punská válka. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal#Druh.C3.A1_punsk.C3.A1_v.C3.A1lka

10 jiné potřeba najít nová území, kde by bylo možno vložit římský kapitál, nedostatek kovů na území Itálie, nebo také vidina námořních základen a materiálu pro výstavbu lodí. Samotné dobývání poloostrova bylo velmi zdlouhavé. Nejprve v letech 218 až 206 př. Kr. Římané obsadili velkou část dnešní Andalusie. Dále se roku 194 př. Kr. dostali k povodí řeky Ebro, k pohoří Moncayo13 a až k oblasti zvané Las Bárdenas.14 Následovalo obsazení území dnešní Navarry, Riojy, horní tok Guadiany, Júcaru a Turie. Zástupci Říma páchali zlé násilnosti, jako bylo například vyvraždění 9000 Lusitanů, což vyústilo v masové povstání proti Římanům. V jeho čele stál Viriatus, který byl však nakonec zavražděn. To vyvolalo paniku mezi jeho stoupenci a ti nedokázali Lusitánii ubránit. Jediným nedobytým územím zůstalo pouze povodí řeky Duera, pobřeží Kantaberského moře a Numancie, na kterou byl roku 153 př. Kr. zahájen útok. Jako poslední byly obsazeny i Baleárské ostrovy.15 Během následujících let tak mohli Římané rozšiřovat svou moc na Pyrenejském poloostrově. Hispánie, jak se tato nově vzniklá římská provincie jmenovala, byla rozdělena ze správního hlediska na dvě části – Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Později se ještě Hispania Ulterior rozdělila na Baeticu (dnešní Andalusie) a Lusitanii. Hispania Citerior byla přejmenována na Hispania Tarracenensis. Nově byla založena třetí provincie – Gallaecia, která zasahovala na území Galicie a Asturie. Ve 3. století provedl císař Diokletianus velké reformy týkající se administrativy. Hispánie byla zařazena pod prefekturu Galii a dělila se na pět provincií: Tarragonskou, Kartagenskou, Baeticu, Lusitanii a Galicii. Správa měst byla různá, jelikož záleželo na statutu a postoji k římské kolonizaci. Některá města platila velké daně, jiná od nich byla osvobozena, jiná zase byla spojená s Římem různými pakty, takže obyvatelé měli stejná práva jako obyvatelé římští. Romanizace Pyrenejského poloostrova se týkala také práva, tedy římského. Další vlivy romanizace přináší zvýšením významu do oblasti politické, obchodní i hospodářské.16 „Významným prostředkem romanizace byla i náboženská ideologie. Při příchodu Římanů byly mezi domorodým obyvatelstvem rozšířeny rozličné kulty mající svůj původ již v dobách předhistorických nebo přenesené na Pyrenejský poloostrov

13 Pohoří na východě Španělska. 14 Přírodní park ve Španělsku (provincie Navarra) při povodí řeky Ebro. 15 UBIETO ARTETA, Antonio. Op. cit., 1995, s. 20 -22 16 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., s. 19 - 21 11 dřívějšími kolonizátory. Římané, obratní politikové, tolerovali božstva domorodců a nezakazovali vyznávání jejich kultů.“17

Křesťanství se ale ujalo velmi brzy. V Galicii a Lusitánii údajně kázal sám apoštol Jakub. Díky tomu existuje nám známá tradice a slavné poutní místo Santiago de Compostela. Již ve 2. a 3. století se křesťanství na poloostrově usadilo a existovaly tu četné křesťanské obce. Prosazovalo se zpočátku ve větších městech jako Tarragona nebo Mérida.18 Avšak jelikož byl Pyrenejský poloostrov součástí římské říše, neminul ho tentýž vývoj a nastával postupný úpadek. Týkal se jak hospodářství, tak obchodu a řemeslné výroby, a také postupného znehodnocování měny. Proběhlo několik pokusů k zastavení úpadku. Jednalo se především o reformy, jako například správní, daňovou, nebo měnovou. Avšak neschopnost Říma se projevovala stále více a téměř všude, až vyústila roku 395 v rozdělení římské říše na východní a západní. Na straně východořímské říše působil samostatně s vlastní armádou vizigótský král Alarich I.19 a v čele západořímské říše vandalský generál a velitel západořímské armády Stilicho. Jinými slovy, od této doby říši bránili dva barbaři. Spory mezi Alarichem a Stilichonem vyvolávaly všeobecný chaos. Od roku 409, začaly pronikat na samotný poloostrov barbarské kmeny, které hledaly vhodná území k osídlení.20 Pro římskou říši bylo toto pronikání kmenů, především germánských, velice nebezpečné. Z těchto kmenů jsou s Pyrenejským poloostrovem spojeni Suevové, kteří obsadili území dnešní Galicie. Alanové, kteří obsadili Lusitanii, Vandalové obsadili Baeticu – dnešní Andalusii, a Vizigóti21 (o těch více v následující kapitole).

17 Tamtéž. s. 21 18 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., 1998, s. 21 19 Dříve Stilichonův spolubojovník, následně však úhlavní nepřítel. 20 UBIETO ARTETA, Antonio. Op. cit., s. 30 - 33 21 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., s. 24 12

2.2 Vizigóti na Pyrenejském poloostrově

Vizigóty můžeme nazvat jako část germánského kmene Gótů, jenž se rozdělil na Vizigóty a Ostrogóty. Proti Vizigótům se tehdy spojili Hunové s kočovným kmenem Alanů, a navíc i s jejich bratrským kmenem - Ostrogóty. Vizigóti se proto rozhodli hledat útočiště jinde a vybrali si římskou říši.22 Využili tak situace, kdy se říše rozpadla na východní a západní a obsadili dokonce i samotný Řím. Vizigótský vojevůdce Ataulf pronikl roku 414 až na Pyrenejský poloostrov a o rok později obsadil Barcelonu. Jeho nástupce byl nucen podepsat smlouvu s císařem, ve které se zavázal osvobodit Hispánii od germánských barbarských kmenů a přivést tak toto území znovu pod císařovu nadvládu. Začala tak válka, která trvala až do roku 418, kdy Ataulfův nástupce Wallia podepsal s Římem smlouvu novou, podle které Vizigóti jako spojenecký národ osídlili Akvitánii a jejich hlavním městem se stalo Toulouse. Úpadek římské říše umožnil tolosánskému království rozšíření až ke Středozemnímu moři. Tak Vizigóti začali zasahovat i do samotného dění ve Španělsku. V době svého největšího rozmachu, za vlády krále Euricha, obsadili Tarragonu, Pamplonu, Zaragozu a přímořská města.23 Období expanze však nebylo trvalé, jelikož docházelo ke střetům s Franky. Francký král Chlodvík usiloval o vyhnání Vizigótů z Galie a tato válka proti ariánskému kacířství Vizigótů roku 507 skončila vítězstvím Franků v bitvě u Poitiers. Vizigóti tedy ztratili téměř všechna území v Galii a zaniklo tolosánské království.24 „Avšak díky zásahu děda vizigótského krále Amalaricha, Ostrogóta Theodericha I. Velikého, který ve skutečnosti představoval návrat k římské kultuře, se ještě podařilo obnovit vizigótskou moc po obou stranách Pyrenejí.“ Krále Amalaricha přinutily zdlouhavé boje přemístit centrum království do Barcelony, a tak vzniklo vizigótské království v Hispánii. 25 Dalo by se říci, že celé 6. století probíhaly neustále boje mezi přívrženci katolicismu (hispanorománská šlechta) a ariánství (vizigótská šlechta), ale také boje o nástupnictví na trůn. Vleklé boje, hlavně na jižním a východním pobřeží, nakonec donutily jednoho z uchazečů o trůn, Atanagilda, přesunout sídlo do středu poloostrova.

22 Vizigóti. In: Antika.avonet.cz [online]. 2004 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1600 23 UBIETO ARTETA, Antonio. Op. cit., s. 37 - 38 24 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., s. 25 25 UBIETO ARTETA, Antonio. Op. cit., s. 38 13

Hlavním městem učinil Toledo, které se následně stalo jedním z nejvýznamnějších měst v celé Evropě. Období největší slávy a rozmachu vizigótské říše lze označit panování posledního krále ariánského vyznání, Leovigilda, který usiloval o sjednocení celé Hispánie pod svoji vládu. Doba slávy pokračovala i za vlády Leovigildova druhého syna, Rekkareda. Ten se na třetím toledském koncilu zřekl ariánství a za oficiální náboženství ve své říši prohlásil katolictví. Jeho nástupci se nadále snažili o sblížení poddaných a o uznání dědičné monarchie. Chtěli tak předcházet neustálým sporům vizigótské šlechty o trůn.26 Všechny tyto snahy byly marné a nejasně vymezený nástupnický systém způsobil celkové oslabení vizigótské říše. Poslední vizigótský král Roderich se na počátku 8. století dozvěděl o postupu Arabů a vytáhl proti nim. Byl však poražen, ale podařilo se mu sestavit nové vojsko. Porážka přišla i v následujících bitvách, až roku 711 zemřel v bitvě proti muslimům i sám Roderich. Bylo dobyto Toledo a Arabové tak mohli vyhlásit suverenitu nad tímto územím.27 Následník vizigótského trůnu Aquila i jeho bratr Ardobast se vzdali svých práv a trůn tak propadl ve prospěch chalífy al-Walída, který se tak stal právoplatným nástupcem. Tato událost znamenala radikální zlom ve španělských dějinách vůbec. Došlo především ke změně v oblasti náboženské, jelikož Španělé ve valné většině a dobrovolně přestoupili na víru muslimskou a počátkem středověku se tak islám stal na mnoho staletí oficiálním náboženstvím obyvatel Pyrenejského poloostrova.28

2.3 Arabové na Pyrenejském poloostrově

Rozhodující událostí a mezníkem španělských dějin byl rok 711 a bitva u Laguny de la Janda, která znamenala začátek arabizace země, pád oslabené vizigótské říše a po třech staletích i její zánik.29 Arabové mohli v poměrně krátké době a ihned po prvním tažení obsadit poloostrov a upevnit zde své panství, které se stalo nejzápadnější provincií arabské říše.30

26 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., s. 25 27 Vizigótská říše. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vizig%C3%B3tsk%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e 28 UBIETO ARTETA, Antonio. Op. cit., s. 42 29 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 72 30 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 27 14

V již zmíněné bitvě se vylodil muslim Tárik, který v ní i zvítězil a porazil vizigótského krále Rodericha. Následovaly další boje, díky kterým se Tárik dostal až k Toledu. Následujícího roku spolu s Músá ibn Nusajrem, který přivedl další posily, dobyl Sevillu a Méridu. Společně ještě obsadili Zaragozu a Lugo.31 V okolí řeky Ebro, v Kantábrii a Asturii se arabští dobyvatelé setkali s mnohem silnějším odporem obyvatel, zbylých Vizigótů, kteří se uchýlili do hor, kam se arabská vojska nedostala. Odtud pak byla započata reconquista, tedy znovu dobývání území obsazených Araby. Celkové dobývání Španělska trvalo Arabům do roku 718 a poté jej spojili v jeden samostatný správní celek, tedy emirát. Mezitím proběhla v Damašku důležitá změna, a sice že byla sesazena vládnoucí dynastie Ummájovců a nastala vláda dynastie Abássovců.32 Ummájovci byli vyvražděni a pouze jednomu z příslušníků, Abd ar-Rahmánovi I., se podařilo uprchnout a uchýlit se do Španělska, kde založil Córdobský emirát. Tím se Španělsko, které bylo nejvzdálenější provincií odtrhlo a stalo se politicky nezávislé, ne však nábožensky. A to z toho důvodu, že dynastie Ummájovců odmítala po dobu dvou staletí přijmutí titulu chalífy. Podle islámu mohl být chalífa jen na Východě a tam razit zlaté mince, což byla výsada nástupce Proroka.33 Abbásovci se pokoušeli Abd ar-Rahmána několikrát porazit, ten však jejich vyslaným armádám úspěšně čelil a tím uhájil nezávislost svého emirátu. Bojoval také proti berberským kmenům a vojskům vyslaných bagdádským chalífem. Odbojní arabští šlechtici si na pomoc přivolali dokonce i samotného Karla Velikého, který byl zapřísáhnutým odpůrcem islámu. Nastalo vleklé obléhání Zaragozy z důvodu nedostatečné podpory ze strany Arabů. Na sklonku svého života ztratil Rahmán svou dřívější popularitu, ale i přesto se mu podařilo dál udržet nezávislost Córdobského emirátu. Během vlády jeho nástupců byl emirát zasažen vnitřními rozbroji. Ty skončily až s nástupem výborného politika a vojevůdce Abd ar-Rahmána III., který obnovil politickou jednotu muslimských území ve Španělsku. Panovníkova moc byla taková, že mu časem přestal stačit titul emíra, a tak od roku 929, tedy jím počínaje, se córdobští vládcové nazývali chalífy.

31 UBIETO ARTETA, Antonio. Op. cit., s. 61 32 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., s. 29 - 30 33 VERNET, Juan. Arabské Španělsko a evropská vzdělanost. Brno: L. Marek, 2007, s. 12 15

Hlavní město Córdoba se stalo nejdůležitějším obchodním centrem na západě a bylo jedním z největších měst Evropy. Neuvěřitelný vzestup zaznamenala také kultura a úroveň obyvatelstva díky rozkvětu zemědělství. Z hlediska politického a vojenského zaznamenáváme největší vzestup síly chalífátu za vlády Hišama II, respektive v době jeho nezletilosti, kdy byl jeho zástupcem ministr Almansor. Byla dobyta Zaragoza, Barcelona a nakonec i Santiago de Compostela. Po smrti Almansora byla jednota chalífátu ohrožena. Nastala anarchie a po sesazení posledního z rodu Ummájovců, Hišama III., se chalífát rozpadl na několik menších knížectví, takzvaná taifas.34 Změnila se tak politická situace a vládci jednotlivých taifas proti sobě soupeřili nejenom jako vojenští soupeři, ale také v oblasti kultury a umění. 35 To však nebylo jediné, co se začalo měnit. Křesťanské státy, které dosud setrvávaly v defenzívě a bránily tak svá nepatrná území, se obrátily k ofenzívě a chtěly dostat Araby až na jih Andalusie a poté je vypudit ze španělského území úplně.36 Následující sled událostí byl jasný. Roku 1085 kastilský král Alfonso VI. dobyl Toledo, staré hlavní město Vizigótů, které se tak stalo opět duchovním centrem Španělska. Muslimové byli nuceni do země povolat berberskou dynastii Almorávidů, kteří sem přišli ze severu Afriky, aby vytvořili říši, dočasně nahrazující ochranu španělským muslimům. Říše Almorávidů však neměla dlouhého trvání a ve 12. století byla nahrazena vládou dynastie z Maroka, Almohadů. Ani vláda této dynastie netrvala příliš dlouho, jelikož roku 1212 byli Almohadé poraženi křesťanskými vojsky. V polovině 13. století zůstal ve Španělsku už jen jeden jediný nezávislý muslimský stát, a to v Granadě. 1. ledna 1492 její poslední sultán kapituloval a město bylo předáno takzvaným Katolickým králům, Isabele Kastilské a jejímu choti Ferdinandovi Aragonskému.37 Tím bylo ukončeno dlouhé období bojů křesťanů proti Maurům za znovudobytí Pyrenejského poloostrova, zvané jako reconquista. Arabská kultura zanechala na poloostrově výrazné stopy. Španělské obyvatelstvo mělo tak vysokou životní úroveň, že se země stala jednou z nejbohatších v Evropě. Příchod Arabů znamenal zavedení některých dosud neznámých plodin v zemědělství jako například granátové jablko, nebo šafrán, který je dodnes hojně užívaný ve španělské kuchyni. Docházelo také k obrovskému rozkvětu měst, řemeslné výroby

34 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., s. 30 - 32 35 Al-Andalus. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Al-Andalus 36 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., s. 32 37 Al-Andalus. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Al-Andalus 16 a obchodu. Arabské stopy můžeme vidět i v některých slovech užívaných ve španělštině. Jsou to především slova s předponou – al (albaricoque, algodón, alcalde, alfombra), nebo zanahoria, ajedrez a další. Arabové do Španělska přinesli i svůj právní systém, který byl obdobou absolutistické monarchie, k níž později dospěly křesťanské státy.38 Ve Španělsku je dosud k vidění islámská architektura. Honosný palác Alhambra v Granadě, nebo pevnost Alcazár v Toledu.

38 BARTOŠ, Lubomír. Op. cit., s. 32 - 37 17

3 Toledo „město tří kultur“

Město Toledo patří ke španělským městům s nejbohatší historií, a také k městům s obrovským množstvím památek, díky kterým je zapsáno do kulturního dědictví UNESCO. Je hlavním městem autonomní oblasti Castilla-La Mancha a provincie Toledo. Leží na vysokém, skalnatém pahorku, jejž obtéká řeka Tajo, asi 70 km jihozápadně od hlavního města Španělska, Madridu. Toledo popsal římský historik Livius jako „malé město, které je nedobytné díky své poloze.“39 Toto výhodně položené město vytvořili a postavili Keltové a Iberové ještě před tím, než se do Španělska dostali Římané, kteří ho pojmenovali Toletum. Vizigóti ho dokonce zvolili za své hlavní město poté, co obsadili Španělsko a padla Římská říše. Bývá nazýváno jako „město tří kultur“, protože se zde střetávala tři světová náboženství. Především v době, kdy se město stalo součástí muslimského chalífátu a díky toleranci muslimů se zde mohla vedle sebe rozvíjet jak kultura křesťanská, tak i židovská a muslimská a vytvářely tak nezaměnitelnou podobu města. Období tolerance pokračuje i po nástupu katolického krále Alfonse VI. (1085). S jeho příchodem se sice změnila vládní moc, ale tyto tři rozdílné kultury vedle sebe nadále fungovaly v souladu po mnohá staletí. Díky příchodu katolických panovníků se Toledo stalo hlavním městem Kastilského království. O rozvoj řemeslné výroby se zasloužila židovská část obyvatelstva, arabská zase o obohacení z hlediska uměleckého a architektonického.40 Jedinečné postavení města v Evropě a náboženská tolerance trvala i nadále během vlády následovníků Alfonse VI., kteří v něm díky jeho toleranci spatřovali svůj vzor, až do vlády Alfonse X. Moudrého. Celé toto období blahobytu přispívalo také ke kulturnímu rozkvětu celé Evropy. Židé, kteří tvořili třetinu toledského obyvatelstva, byli velmi dobrými zprostředkovateli mezi arabštinou a kastilštinou. Díky již zmíněné toleranci zde žilo v bezpečí množství učenců z maurských oblastí, kteří zde nalezli své nové útočiště a domov. Příznivé

39 Toledo: pestrá mozaika středověkých kultur. In: ONLINE KNIHOVNA Strážné věže [online]. 2016 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102007207 ; „Parva urbs, sed bene munita.“ El nombre de Toledo. In: La tribuna de Toledo [online]. 2011 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.latribunadetoledo.es/noticia.cfm/Opini%C3%B3n/20111217/nombre/toledo/CE110157-0806- 9201-866CD3F528A61479 40 Toledo: pestrá mozaika středověkých kultur. In: ONLINE KNIHOVNA Strážné věže [online]. 2016 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102007207 18 podmínky daly za vznik určitému druhu „humanismu“, z něhož během vlády Alfonse VI. mohla vzniknout činnost takzvaných „toledských překladatelských škol“. Toledo se tak na celá dvě století (až do vlády Alfonse X.) stalo jedním z velkých kulturních center v Evropě.41 Velká část učenců, kteří v tomto období pracovali ve Španělsku, se dostali ve 12. století pod ochranu arcibiskupa Raimunda, jenž je považován za tvůrce toledské překladatelské školy. Termín „škola“ ovšem není zcela správný. Šlo spíše o vzdělávací organizaci, kterou vázalo snad jen zeměpisné, či mecenášské spojení mezi jednotlivými překladateli. Mnoho z nich navíc nepracovalo přímo v Toledu, ale v různých okolních městech. Orientální díla se překládala do latiny a hebrejštiny, tím pádem byla přístupnější katedrálním školám a synagogám. Touto cestou se pak díla mohla šířit dál do Evropy. Kromě orientálních vědeckých děl se překladatelé zasloužili i o překlady děl z antických věd od Aristotela, Archiméda, Ptolemaia a dalších a to dokonce dříve než byly pořízeny přímé překlady z řeckého originálu. 42

41 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 80-82 42 VERNET, Juan. Op. cit., s. 111 - 112 19

4 Vznik Překladatelské školy v Toledu

V období do 12. století jsou překlady pořízené z arabštiny do latiny takřka všechny anonymní a tak je obtížné určit autora překladu. To se však od 12. století mění a u dochovaných rukopisů jsme relativně dobře informováni. V té době pracovali na Pyrenejském poloostrově mnozí učenci a velká část z nich se uchýlila a pracovala pod ochranou arcibiskupa Raimunda.43 A tak během 12. a 13. století vznikl v Toledu fenomén známý jako Překladatelská škola, jehož tvůrcem je označován právě zmíněný arcibiskup Raimundo. Označení „škola“ však nelze brát jako obvykle, nešlo totiž o klasickou školu či vzdělávací zařízení, kde jsou žáci a profesoři, ale spíše o skupinu lidí, co navzájem spolupracovali a různými metodami překládali texty, především z arabských oblastí a ze starověkého Řecka, které šířily moudrost z dalekého Orientu dále do Evropy. Evropské univerzity až do tohoto období fungovaly na základech latinské vzdělanosti a ačkoliv existovalo určité povědomí o velkých řeckých filozofech, nebyly k dispozici takřka žádné jejich překlady a tím pádem neměli zdání o významu a obsahu děl. Arabové, během své expanze přes území Byzance, díla překládali, studovali, komentovali a uchovali tak tvorbu tamních autorů, kterou nakonec s sebou přinesli až na území Pyrenejského poloostrova společně s obrovským kulturním obohacením. Toledo bylo prvním muslimským městem dobytým křesťany, a to v roce 1085 Alfonsem VI. po téměř čtyřech stoletích arabské nadvlády. Existovalo zde, stejně jako v ostatních městech arabské říše Al-Andalus, mnoho knihoven a žilo zde mnoho vzdělanců, kteří znali arabskou kulturu přenesenou z Orientu, a ta se díky jim samým po poloostrově šířila. 44

Překladatelskou školu můžeme rozdělit na dvě období a jedno období přechodné. První období začíná ve 12. století, kdy se na popud arcibiskupa Raimunda začaly překládat díla filozofická a náboženská z arabštiny do latiny. Zásluhou dona Raimunda se dostával na evropské univerzity například novoplatónský aristotelismus. Překládaly

43 Tamtéž. s. 111 44 MARTÍNEZ, Elena y Marta HIGUERA. El Trabajo: Historia de la Escuela de traductores de Toledo. In: El Patrimonio de las Ideas: trabajos sobre la Escuela de Traductores de Toledo [online]. [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: http://escueladetraductoresdetoledo.es.tl/El-Trabajo.htm

20 se knihy s komentáři arabských filozofů, jako byl Avicenna, nebo al-Farábí. Mimo jiné se překládal také Korán, nebo žalmy ze Starého Zákona. Během této první etapy se začínají šířit orientální vědy a všeobecně východní vzdělanost do Evropy skrze překlady děl, které byly používány jako materiály či příručky na univerzitách až do 16. století.45 Jmenujme z velkých děl alespoň Avicennův Kánon lékařství, což je obrovská lékařská encyklopedie, která mimo jiné podstatně pomohla Avicennovi k rozšíření jeho slávy jako filozofa. Nebo četné spisy lékaře Galéna, který shrnul antické vědění z oblasti medicíny a skrze Avicennu a překlady Gerarda z Cremony se stal lékařskou autoritou jak v době scholastiky, tak i v pozdějším období renesance a humanismu.46 Oblasti astronomie, astrologie a aritmetiky byly obohaceny o překlady do latiny al-Razího, Ptolemaia, nebo al-Juwarizmi.47 Po smrti Raimunda de Toledo tvorba překladů a činnost školy zaznamenala značný pokles a nastalo takzvané období přechodné. Avšak i přes úpadek se škola překladatelů alespoň částečně udržela a i nadále v rámci možností fungovala.48 V následujícím století se dokázala znovu vzchopit díky obrovské podpoře právě nastupujícího panovníka Alfonse X., zvaného Moudrý. V této době, tedy počátkem 13. století, začíná druhé období Překladatelské školy. Je to období překladů především z pojednání na téma astronomie, fyziky, chemie a matematiky. Příjem tak obrovského obsahu vědění nesl své ovoce, které se promítlo také v díle vytvořeném na žádost samotného krále Alfonse X., Las Tablas Alfonsíes49. Hlavním rozdílem oproti prvnímu období je to, že se již nepřekládalo pouze do latiny, ale nově také do kastilštiny. Tím se stará španělština mohla rozvíjet a byla tak schopna přiblížit vědecká témata, která dosud existovala pouze v překladech do latiny. Překládaly se traktáty arabského astronoma Azarquiela; řeckého astronoma, matematika, geografa a astrologa Ptolemaia, nebo arabského vědce Abu Ali al-Haitama, který se zabýval astronomií, optikou a matematikou. Mimo to, vznikly také překlady děl

45 Escuela de traductores de Toledo: Historia. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: https://www.uclm.es/escueladetraductores/historia/ 46 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 87 47 Escuela de traductores de Toledo: Historia. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: https://www.uclm.es/escueladetraductores/historia/ 48 Toledo School of Translators. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Toledo_School_of_Translators 49 „Astronomické tabulky, uvádějící pohyby různých hvězd, zatmění nebeských těles atd.“ BĚLIČ, Oldřich. Dějiny španělské literatury I.: Literatura rozvitého feudalismu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964., s. 80

21 zábavných či odpočinkových jako Libros del ajedrez, dados y tablas (Libro de los Juegos, česky Kniha her) a sbírky povídek.

Metody překládání se s postupem času vyvíjely a měnily. V začátcích tomu bylo tak, že žid nebo křesťan, který výborně ovládal arabštinu, překládal originál díla do románského jazyka, tedy kastilštiny (staré španělštiny) a poté dílo předal ústně před znalcem latiny. Ten následně zapisoval na papír to, co slyšel. V pozdějším období, za doby vlády Alfonse X., byly knihy překládány jednodušším způsobem, a sice jediným překladatelem, který ovládal více jazyků najednou. Poté jeho práci přezkoumal a zkontroloval takzvaný emendador.50

4.1 Osobnosti první etapy Překladatelské školy

4.1.1 Raimundo de Toledo

Arcibiskup don Raimundo de Toledo, nebo také Raimundo de Sauvetat byl kastilský mnich, působící v klášteře nacházejícím se v městečku Cluny ve střední Francii. Roku 1126 byl asi po dvou letech, co zastával funkci administrátora takzvané sedisvakance51 (sede vacante), biřmován na toledského arcibiskupa a tuto funkci zastával až do své smrti. Mimo jiné se zabýval také politikou. Narodil se v historickém regionu Gascuña v severozápadní Francii, přesný rok narození neznáme, úmrtí však ano, zemřel roku 1152 v Toledu. Roku 1130 byl králem Alfonsem VII. jmenován ministerským předsedou Kastilie. Této funkce zanechal až krátce před svou smrtí, roku 1150. Jeho nejvýznamnější životní zásluhou je to, že díky

50 Escuela de traductores de Toledo: Historia. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: https://www.uclm.es/escueladetraductores/historia/ ; Toledo School of Translators. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Toledo_School_of_Translators ; MARTÍNEZ, Elena y Marta HIGUERA. El Trabajo: Historia de la Escuela de traductores de Toledo. In: El Patrimonio de las Ideas: trabajos sobre la Escuela de Traductores de Toledo [online]. [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: http://escueladetraductoresdetoledo.es.tl/El-Trabajo.htm 51 Období, během něhož není obsazen církevní úřad – nejčastěji úřad diecézního biskupa nebo papeže. Správu diecéze přebíhá administrátor zvolený sborem konzultorů. https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedisvakance 22 jeho podpoře vznikla organizace zvaná jako La Escuela de Traductores de Toledo (Překladatelská škola v Toledu.) 52 V první fázi samotné filologické činnosti don Raimundo jako iniciátor spolupracoval s dalšími muži, a sice s kanovníkem a filozofem Domingem Gundisalvem a křtěným židem Juanem ze Sevilly, který se naopak věnoval spíše vědám v oblasti matematiky.53 Arcibiskup Raimundo chtěl také využít situace soužití třech kultur (muslimské, židovské a křesťanské) k rozdílným překladatelským záměrům a projektům, které byly žádané na dvorech Evropy. První budovu pro školu zřídil v bývalém biskupském paláci a už během její první fáze, tedy za doby Raimunda, si Překladatelská toledská škola získala obrovskou slávu a věhlas. Podporovaly se hlavně filozofické práce a vědecké výzkumy a vznikala tak konkurence nově vznikajícím univerzitám.54

4.1.2 Juan de Sevilla

Juan de Sevilla (Johannes Hispalense) se narodil ve městě Sevilla, rok neznáme, a zemřel v Toledu roku 1180. Věnoval se lingvistice, filozofii a v neposlední řadě také překladatelství. Pozornost věnoval především matematickým a přírodovědným spisům. Spolu s Domingem Gundisalvem byl hlavním překladatelem z arabštiny do kastilštiny v první fázi existence Překladatelské školy v Toledu. Během jejich spolupráce v letech 1130 až 1150 proces překladů fungoval následovně: Juan de Sevilla text přeložil z arabštiny do kastilštiny, a tento text pak slovně předával znalci latiny, v tomto případě Domingovi Gundisalvovi. Jejich překladatelská činnost byla velmi bohatá a zahrnovala rozdílná témata, jako je astronomie, astrologie, filozofie, matematika a také medicína. 55 Překladů děl astrologických vzniklo nepřeberné množství. Jmenujme alespoň některá z těch, co vznikly ve spolupráci Juana ze Sevilly a Dominga Gundisalva. Přeložili několik Máša´alláhových děl (De rebus elipsium et de coniunctionibus

52 Raimundo de Toledo: impulsor de la Escuela de Traductores de Toledo. In: Tres Culturas: La otra Historia del Reino de Toledo [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://ciudaddelastresculturastoledo.blogspot.cz/2014/11/raimundo-de-toledo-impulsor-de-la.html 53 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 82 54 Raimundo de Toledo: impulsor de la Escuela de Traductores de Toledo. In: Tres Culturas: La otra Historia del Reino de Toledo [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://ciudaddelastresculturastoledo.blogspot.cz/2014/11/raimundo-de-toledo-impulsor-de-la.html 55 MARTÍNEZ, Elena y Marta HIGUERA. El Trabajo: Historia de la Escuela de traductores de Toledo. In: El Patrimonio de las Ideas: trabajos sobre la Escuela de Traductores de Toledo [online]. [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: http://escueladetraductoresdetoledo.es.tl/El-Trabajo.htm 23 planetarum), nebo Abú Alího al-Džajjáta (De iudicis nativitatum). Juan ze Sevilly ještě uvedl dílo od Ibn al-Farruchána at-Tabarího (De nativitatibus et interrogationibus) a Alího Abenragela (Regulae utres de electionibus).56 Juan de Sevilla byl navíc autorem sbírek, které vycházely z překládaných a studovaných děl, především z těch astrologických, a obsahovaly navíc i jeho vlastní postřehy a poznámky.57

4.1.3 Domingo Gundisalvo

Kanovník Domingo Gundisalvo (Dominicus Gundisalvus) se narodil roku 1110 v Segovii a zemřel 1190 v Toledu. Byl překladatelem a filozofem. Jak již bylo řečeno, na překladech úzce spolupracoval s Juanem ze Sevilly během první etapy Překladatelské školy, kam byl povolán Raimundem de Toledo, zřejmě pro své jazykové dovednosti. Byl výborným znalcem latiny a řečtiny, a díky svému mozarabskému58 původu také arabštiny. Jako duchovní započal svá studia v rodné Segovii a byl členem kapituly ve městě Cuéllar. V Překladatelské škole působil bezmála padesát let a jeho činnost můžeme rozdělit do dvou etap. První období, mezi lety 1130 a 1150, se věnoval pouze překladům z řečtiny nebo kastilštiny do latiny a spolupracoval s Juanem de Sevilla. Soustředil se výhradně na díla s filozofickou tematikou. Vstupoval do nich i vlastními komentáři a v některých případech vylučoval pasáže, které sám považoval za neadekvátní. Druhé období, tedy po roce 1150, se Gundisalvo zdokonalil v arabštině, kterou sice ovládal již déle, ale ne natolik dobře, aby s ní pracoval během svých překladů.59 To však nyní už možné bylo a tak mohl pracovat na přímých překladech bez potřeby prostředníka. Věnoval se hlavně dílům Aristotela a Avicenny (Ibn Síná).

56 VERNET, Juan. Op. cit., s. 150 - 151 57 MARTÍNEZ, Elena y Marta HIGUERA. El Trabajo: Historia de la Escuela de traductores de Toledo. In: El Patrimonio de las Ideas: trabajos sobre la Escuela de Traductores de Toledo [online]. [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: http://escueladetraductoresdetoledo.es.tl/El-Trabajo.htm 58 mozarab - křesťan žijící na maurském území 59 MARTÍNEZ, Elena y Marta HIGUERA. El Trabajo: Historia de la Escuela de traductores de Toledo. In: El Patrimonio de las Ideas: trabajos sobre la Escuela de Traductores de Toledo [online]. [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: http://escueladetraductoresdetoledo.es.tl/El-Trabajo.htm 24

4.1.4 Gerardo de Cremona

Velmi výraznou osobností prvního období Překladatelské školy v Toledu byl Gerardo de Cremona (lat. Gerardus Cremonensis). Pocházel z Itálie a narodil se roku 1114 v Lombardii ve městě Cremona, roku 1187 zemřel v Toledu. 60 O samotném životě Gerarda nevíme mnoho. Do Toleda se pravděpodobně dostal před rokem 1144 a pod vedením Raimunda de Toledo zde pracoval a spolupracoval s ostatními členy školy, především s Juanem de Sevilla. 61 Jeho hlavní překladatelská činnost spočívala v překladu vědeckých a filozofických děl v arabštině. Tato díla se nacházela v arabských knihovnách v Toledu, které zůstaly opuštěné následkem reconquisty. Z arabštiny přeložil celkem 87 děl a nejznámější z nich je Almagest od významného autora Ptolemaia. 62 Do Toleda snad přišel právě kvůli Almagestu. Naučil se arabsky a zůstal zde téměř 40 let. Díky jeho rozsáhlé překladatelské činnosti ho belgický historik George Sarton označil za nejplodnějšího překladatele všech dob.63 Mimo Ptolemaiův Almagest je mu připisováno dalších, jak již bylo řečeno, téměř 90 děl, například Aristotelových, Euklidových, Archimédových a mnoho děl velkých arabských lékařů doby. Jmenujme alespoň ar-Razího (celým jménem Abú Bakr Muhammad ibn Zakaríja ar-Rází, ve středověkých latinských textech nazývaný jako Rhazes), jehož dílo Kitáb al-Mansúrí se pod titulem Liber de medicina ad Almansorem stalo jednou z nejslavnějších knih středověku.64 Je také možné, že Gerardo napsal úvod k monografiím, díky kterým se Rhazes proslavil. „Kromě toho přeložil tři specializované příručky, které splňovaly všechny vědecké potřeby, jež mohli mít jeho současníci: příručku všeobecného lékařství, Avicennův Kánon, Abulcasisovu chirurgii a jednu farmakologii a dietetiku od Ibn al-Wáfida.“65

60 Gerard z Cremony. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gerard_z_Cremony 61 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 86 62 Gerard z Cremony. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gerard_z_Cremony 63 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 86 64 Tamtéž. 65 VERNET, Juan. Op. cit., s. 164 - 165 25

Zmíněný Abulcasis (celým jménem Abú-l-Kásim az-Zahráwíh) a jeho chirurgie je překlad 30. knihy velké lékařské encyklopedie Tasríf. Dalším autorem byl například Kindí, který v díle, jež Gerardo přeložil pod názvem De medicinarum compositarum gradibus investigaci libellus, zavedl do medicíny psychofyziku66.67

4.2 Osobnosti druhé etapy Překladatelské školy

4.2.1 Alfonso X. el Sabio

Jak již bylo řečeno, s příchodem krále Alfonse X. počátkem 13. století začíná druhá etapa překladatelské školy, která díky jeho podpoře mohla znovu fungovat naplno po kratším, takzvaném přechodném období. Alfonso X. byl tedy velmi důležitou postavou v její historii. Král Alfonso X. zvaný el Sabio (což znamená Moudrý) se narodil 23. listopadu roku 1221 v Toledu a zemřel 4. dubna roku 1284 v Seville.68 Na kastilský trůn nastoupil ve svých 31 letech, roku 1252. Byl synem a nástupcem krále Kastilie a Leónu, Ferdinanda III. Svatého,69 který tato království spojil a dal tak základ Kastilské koruně a později i dnešnímu Španělsku. Alfonso si své přízvisko „Moudrý“ získal díky své všestrannosti a zájmu o vzdělání. Zajímaly ho mnohé obory doby, jako byla literatura, historie, nebo právo. Jeho práce při Překladatelské škole spočívala ve správném výběru překladatelů a děl a v jejich přezkoumávání. Dával podněty k intelektuálním debatám, na základě kterých podporoval vznik nových pojednání a rozvoj literatury a básnictví. Nechával se obklopovat muslimskými i židovskými učenci a byl jejich mecenášem. Alfonsovi X. se vděčí z velké části za kulturní rozkvět doby.70 Mimo své mecenášství rozvíjel také vlastní tvorbu a je mu připisováno autorství několika knih z různých oborů. Alfonsovo uplatnění v literatuře bylo ovlivněno už v mládí jeho otcem Ferdinandem III. Svatým. Ten také podporoval kulturu a navíc byl

66„Exaktní věda o funkčních vztazích mezi tělem a duší se snahou vystihnout fyzikálními zákony psychické děje. Zaměřuje se na zkoumání počitků, které jsou v jejím chápání charakterizovány obsahem, intenzitou a dobou trvání.“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Psychofyzika 67 VERNET, Juan. Op. cit., s. 163 - 165 68 SOLALINDE, Antonio G. Antología de Alfonso X el Sabio. 7. ed. Madrid: Espasa-Calpe, 1980, s. 10 69 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 90 70 Escuela de traductores de Toledo: Historia. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: https://www.uclm.es/escueladetraductores/historia/ 26 současníkem arcibiskupa Rodriga Jiméneze de Rada, jenž byl posledním velkým mecenášem první etapy Překladatelské školy v Toledu a byl znám i jako historik. R. J. de Rada se zabýval dějinami Španělska i dějinami Arabů. A právě jeho historické práce byly použity jako prameny při sepisování díla Crónica General de España (Obecná kronika Španělska).71 Nelze zcela přesně určit Alfonsův osobní podíl na zpracování této kroniky. Jisté ovšem je, že byla vytvořena na základě jeho podnětu, a že stanovil k vypracování základní koncept. Zřejmě také některé pasáže upravoval před samotným zveřejněním.72 „Význam Obecné kroniky záleží jednak v mimořádném kulturním bohatství, jež představují její prameny, jednak v tom, že se stala východiskem a základem řady kronik dalších.“73 Další díla, která Alfons napsal sám, anebo byla na jeho příkaz sepsaná učenci, jsou: Cantigas de Santa María (Písně na Pannu Marii), Siete Partidas (Sedm částí), Libros del saber de Astronomía (Knihy o vědění hvězdářském). Mimo to byly na jeho přání a popud pořízeny překlady bible, koránu, talmudu74, kabaly75 a sbírky Calila e Dimna76. Jeho zásluhy v oblasti písemnictví a vědy jsou veliké a to také díky tomu, že se dokázal, jak již bylo výše zmíněno, obklopovat výbornými učenci a bylo jedno, zda šlo o křesťany, muslimy nebo židy. Král Alfonso mimo školu v Toledu zřídil také další v Murcii a v Seville, kde se učenci věnovali studiu a pod vedením krále mohli překládat díla do španělštiny, resp. kastilštiny, která se v tomto období díky Alfonsovi X. formovala77 a dostávalo se jí ustálení jako jazyka spisovného. Tento proces započal už jeho otec Ferdinand III., kdy se kastilština stala místo latiny úředním jazykem Kastilského království, avšak až během vlády Alfonse X. se tento jazyk řádně kodifikoval i jako jazyk umělecké prózy.78

71 KAUFMANN, Hans. Op. cit, s. 90; ALCHAZIDU, Athena, Yolanda Pérez. SINUSÍA a Paula Gómez. GONZÁLEZ. Esbozo de la historia de la literatura española. Brno: AP, 2004, s. 34 -35 72 BĚLIČ, Oldřich. Op. cit., s. 79 73 CHABÁS, Juan. Dějiny španělské literatury. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960, s. 63 74 „Talmud je soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona, etiky, které židovská tradice považuje za směrodatné.“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Talmud 75 „Kabala je druh židovské mystiky. Mystika je obecně směr v náboženství, při kterém se ten, kdo jej praktikuje (mystik), snaží oprostit od všedních starostí a přiblížit svou duši k Bohu.“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Kabala 76 Jedná se o sbírku indických povídek, pocházejících z velké části z Panchatantry. Název knihy pochází od první a zároveň nejdelší povídky. Calila a Dimna jsou dva bratři, vlci, kteří žijí na dvoře krále lva. ALBORG, Juan Luis. Historia de la Literatura Espaňola: [Tomo I], Edad media y renacimiento. 2. ed. ampliada. Madrid: Gredos, 1972, s. 151 77 CHABÁS, Juan. Op. cit., s. 63 78 ZAVADIL, Bohumil. Vývoj španělského jazyka. Praha: Karolinum, 1998, s. 68 - 69 27

Na druhé straně však Alfonso X. nebyl příliš dobrým politikem ani válečníkem. „V posledním desetiletí svého života utrpěl řadu nezdarů a nakonec jej jeho syn a stavové zbavili vší moci.“79 Před politickými plány dával přednost kultuře, kterou tak miloval. Je možné, že kdyby neměl takovou zálibu v umění a vzdělanosti, ale naopak by se více věnoval politice a válečným výbojům, nezanechal by takovou stopu a neprokázal Španělsku tolik dobra prostřednictvím již zmíněných zálib a toho, čemu jako král dával přednost.80

O samotných překladatelích působících v Toledu během druhé etapy bohužel nemáme mnoho informací, avšak pokusím se alespoň stručně shrnout a jmenovat některé z nich a charakterizovat jejich tvorbu.

4.2.2 Marcos de Toledo

Marcos de Toledo (lat. Marcus Tolletanus) se narodil roku 1191 nebo 1193 v Toledu, kde také roku 1216 zemřel. Pocházel z rodiny mozarabů, která se usadila v Toledu během arabské invaze. Studoval medicínu, byl vysvěcen na kněze a roku 1198 získal titul kanovníka v katedrále v Toledu a mimo to působil v Překladatelské škole. Věnoval se překladům z muslimské teologie (Korán) a řecké medicíny do latiny.81 Společně s Gerardem de Cremona tak pořídili první překlady starověkých medicínských pojednání.82 Marcos de Toledo překládal především díla Galéna, jednoho z nejznámějších starověkých lékařů, např. De pulsus utilitate, nebo De motibus membrorum liquidis podle textu arabsko-křesťanského vědce, lékaře, překladatele a spisovatele Hunayn Ibn Ishaqa. Další přeložené dílo spojené s Marcovým jménem je arabská doktrína Aquîda od Ibn Tumarta, Isagoge Hunayn Ibn Ishaqa a De aere, aquis et locis od Hippokrata.83

79 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 90 80 CHABÁS, Juan. Op. cit., s. 62 - 63 81 Antigua Escuela de Traductores de Toledo: Marcos de Toledo. In: Fundación Ignacio Larramendi: Biblioteca virtual [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.larramendi.es/traductores_toledo/en/consulta_aut/registro.cmd?id=3610 ; Mark of Toledo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z:https://en.wikipedia.org/wiki/Mark_of_Toledo 82 VERNET, Juan. Op. cit., s. 163 83 Antigua Escuela de Traductores de Toledo: Marcos de Toledo. In: Fundación Ignacio Larramendi: Biblioteca virtual [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.larramendi.es/traductores_toledo/en/consulta_aut/registro.cmd?id=3610 ; Latin translations of the 12th century: The Toledo School of Translators. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné 28

4.2.3 Herman el Alemán

Herman el Alemán byl překladatelem německého původu, avšak přesné datum a místo jeho narození bohužel není známo. Stejně tak neexistují informace o jeho mládí. Pravděpodobné je pouze to, že se naplno snažil dosáhnout vzdělání, opustil svou zemi a přestěhoval se do Toleda, kde roku 1240 přeložil své první dílo z arabštiny do latiny: komentáře arabského filozofa Averroa na Aristotelovo dílo Ethica Nicomachea. O tři až čtyři roky později dokončil svoji další práci, taktéž z arabštiny do latiny: Summa Alexandrinorum. Poté odcestoval na krátkou dobu do Paříže a po návratu zpět do Toleda pokračoval v překládání. Mezi další překlady patří například Aristotelovo dílo Retórica, Poética a již zmíněné dílo Ethica Nicomachea, které je jedním z prvních děl o etice západní filozofie. Dále některé glosy al-Fárábího, arabského učence tureckého původu a významného představitele středověké filozofie. Herman el Alemán byl roku 1266 jmenován biskupem ve španělském městě Astorga, v autonomní oblasti Kastilie a León, kde v této funkci setrval až do své smrti roku 1272.84

4.2.4 Miguel Escoto

Dalším představitelem druhé etapy byl Miguel Escoto. Narodil se roku 1175 ve Skotsku a zemřel pravděpodobně roku 1232 na Sicílii. Věnoval se filozofii, medicíně, astrologii a alchymii. Po svých studiích na Oxfordské a Pařížské univerzitě přišel do Toleda. Zde začal pracovat v Překladatelské škole asi do roku 1220, aby dokončil své první překlady arabského filozofa Averroa a dílo De motibus caelorum arabského astronoma al-Bitruji, známého také jako Alpetragius. Přeložil také Aristetolovo dílo De animalibus. Po roce 1220 pracoval ve službách papeže Honoria III. a Řehoře IX. až do

z:https://en.wikipedia.org/wiki/Latin_translations_of_the_12th_century#The_Toledo_School_of_Translat ors

84 GONZÁLEZ, Maurilio Pérez. Herman el Alemán: traductor de la Escuela de Toledo. Minerva: Revista de filología clásica [online]. s. 269-284. Dostupné z: https://dialnet.unirioja.es/servlet/articulo?codigo=119142 ; Herman el Alemán. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Herm%C3%A1n_el_Alem%C3%A1n 29 roku 1227. Kolem roku 1228 se přestěhoval na Sicílii, kde pracoval na dvoře Fridricha II. Sicilského jako astronom až do své smrti.85

Na závěr této kapitoly už pouze jmenovitě zmíním další představitele, co spolupracovali v Překladatelské škole za doby Alfonse X. Byli to: Álvaro de Oviedo, který často pracoval společně s židovským překladatelem Juda Mosca el Menor. Učitel Fernando de Toledo, který provedl překlad první verze Libro de la açafeha, což je část z astrologického pojednání vytvořeného na žádost Alfonse X.: Libro del saber de astrología, které prošlo následně kontrolou Bernarda el Arábiga ve spolupráci s Abrahamem Alfaquím. Pedro Gallego byl důvěrníkem krále a pracoval na překladech z arabštiny filozofa Averroa. Bonaventura de Sene pracoval pro krále jako notář a písař a také spolupracoval při překladech. 86

85Antigua Escuela de Traductores de Toledo: Michael Scot. In: Fundación Ignacio Larramendi: Biblioteca virtual [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.larramendi.es/traductores_toledo/en/consulta_aut/registro.cmd?control=POLI20090013100; Miguel Escoto. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z:https://es.wikipedia.org/wiki/Miguel_Escoto 86Antigua Escuela de Traductores de Toledo: Autoridades. In: Fundación Ignacio Larramendi: Biblioteca virtual [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.larramendi.es/traductores_toledo/en/consulta_aut/busq_valores_campo.cmd?campo=idfiliacio n&descripValor=Escuela%20de%20Traductores%20de%20Toledo&noredirect=true 30

5 Šíření po Evropě a přínos pro evropskou vzdělanost

Toledo se svou překladatelskou školou a činností přispělo naprosto mimořádně ke kultuře v Evropě a vytvořilo předpoklady k vědeckým pokrokům. K tomu bezpochyby pomohli tamní mecenáši, kterými byli toledští mocní arcibiskupové a kastilští králové. Ti kolem sebe shromažďovali jazykově nadané učence, bez kterých by nedosáhli stanovených cílů a úspěchů.87 To vše v době, která byla rozhodující pro rozvoj věd a která je mnohdy paradoxně označována jako „temný středověk“. Do Toleda přicházeli vzdělanci z různých zemí a Překladatelská škola v Toledu se stala nejvýznamnějším centrem pro překlady z arabštiny a pro šíření antických věd, literatury a filozofie. Učenci také měli, jak bylo již uvedeno, k dispozici spisy uložené v toledských knihovnách, které zde zanechali arabové. Během 12. století, kdy Západ vyváží vlastně jen suroviny, přicházejí z Orientu vzácné předměty a výrobky. Kromě toho také rukopisy a vlivy řecko – arabské kultury. Díla Aristotelova, Ptolemaiova, Eukleidova, Hippokratova, nebo třeba Galénova provázela heretické křesťany (monofyzity a nestoriány) do Orientu, kde byla odkázána muslimským knihovnám, které je přijímaly. Odtud se pak díla dostávala zpět na západ do Evropy, takže zde arabština hrála pouze roli prostředníka. Rukopisy přijímalo především Španělsko, ale také například Itálie. Sbírky řeckých a arabských rukopisů se rozšiřovaly od Palerma až po Toledo. V Palermu za pomoci vládců Sicilského království a později díky Fridrichovi II. a jeho trojjazyčné řecko-latinsko-arabské správní kanceláři. A v Toledu, kde překladatelé pracovali pod záštitou již mnohokrát zmíněného arcibiskupa Raimunda.88 Arabské originály, arabské převody řeckých textů i řecké originály byly překládány někdy jednotlivcem, ale častěji ve skupinách a docházelo tak ke spojování různých vzdělanostních okruhů89 (viz již zmíněné změny v metodách překládání během vzniku a fungování Překladatelské školy).

87 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 93 88 LE GOFF, Jacques. Intelektuálové ve středověku. V Praze: Karolinum, 1999, s. 29 89 LE GOFF, Op. cit., s. 30 31

O učencích a překladatelích 12. století Jacques le Goff ve své knize Intelektuálové ve středověku tvrdí následující: „Zaplňují mezery, které latinské dědictví ponechalo v západní vzdělanosti: ve filozofii a především v přírodních vědách. Matematiku doplňují Eukleidem, astronomii Ptolemaiem, medicínu Hippokratem a Galénem, fyziku, logiku a etiku Aristotelem; v tom spočívá nesmírný přínos těchto dělníků intelektu.“90 Z čistě arabského přínosu například obohacení algebrou al-Chvárizmího, v medicíně ar-Rází, často zvaný jako Rhazes, a především Avicenna a jeho lékařská encyklopedie Kánon lékařství, která se stala nezbytnou příručkou pro lékaře ze západu. Dále poznatky z astronomie, botaniky a alchymie.91 Velký podíl na posunu vzdělanosti probíhal v době scholastické filozofie od 11. do 15. století. Ve 13. století, v době vrcholné scholastiky, probíhaly snahy o shrnutí všech vědomostí do knih a byla překládána a komentována významná díla, např. Aristotelova.92 Do 11. století se vzdělanost výhradně soustřeďovala do klášterů. Postupně se zakládala a rozvíjela nová města, a tak postupně začaly vznikat školy a organizace, které nebyly na kláštery přímo vázané. Tento proces tak vyvrcholil dalším velmi důležitým mezníkem, který výrazně přispěl k rozvoji vzdělanosti, a to vznik univerzit.93 První univerzita v dnešním slova smyslu byla založena v Itálii v Bologni nejspíš roku 1088, následovala ji univerzita v Oxfordu v roce 1096, v roce 1150 byla založena Pařížská univerzita, 1222 Padova, 1212 univerzita v Palencii, 1218 univerzita v Salamance, a roku 1224 založil císař Fridrich II. novou, čistě světskou univerzitu v Neapoli.94 Evropské univerzity, získaly díky překladatelské činnosti mnoho nově přístupných děl, avšak jejich výběr přeložených vědomostí pro následnou výuku se velmi lišil. Ze všech okruhů, kterým byla v Toledu věnována při překladatelské činnosti pozornost, zapůsobily v Evropě především ty, které se týkaly filozofie. Křesťanskou teologii ovlivnili zejména Averroes (Ibn Rušd) a Maimonides (Moše ben Maimon), kteří se snažili co nejsprávněji předložit výklad Aristotela. Opírali se jen o arabská znění

90 LE GOFF, Jacques. Op. cit., s. 31 91 Tamtéž. 92 VALENTA, Jiří. Věda a vzdělanost ve středověku [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://sik.vse.cz/ss/stredovek.pdf 93 Vzdělanost ve středověku. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vzd%C4%9Blanost_ve_st%C5%99edov%C4%9Bku 94 Nejstarší univerzity světa. In: Student point [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.studentpoint.cz/236-starsi-clanky/12019-nejstarsi-univerzity-sveta#.Vxjw9_mLTIU 32

řeckých filozofů a usilovali o zisk díla v jeho čisté podobě. O šíření překladů a komentářů nastal v křesťanské Evropě velký zájem a ta tak s filozofií Aristotela mohla pomalu navázat na antiku.95 Oproti tomu, pokud šlo o šíření přírodních věd, bylo působení na evropských univerzitách v oblastech matematiky, astronomie, nebo fyziky po dlouhou dobu značně skromnější a tyto vědy potřebovaly celá staletí, než se mohly šířit a působit více.96 „Možná právě proto, že zde díky Ibn Rušdovi až příliš silně vládl Aristoteles jako autorita a že oba „mistři“, Aristoteles a Avicenna, nemohli například v matematice nic zvláštního nabídnout. Podobně tomu bylo i s lékařstvím, kde opět Aristoteles a zvláště Galén díky Avicennovi působili příliš mocně jako autority, takže samostatné bádání, jako bylo pěstováno třeba ar-Rázím, si nemohlo prorazit cestu na nové univerzity.“97

5.1 Nejstarší evropské univerzity

5.1.1 Boloňská univerzita

Boloňská univerzita (Alma Mater Studiorum Università di Bologna) se řadí k těm nejstarším na celém světě a vůbec nejstarším v Evropě. Nevíme zcela přesně, kdy byla založena, ale nejvíce pramenů hovoří o roku 1088. Univerzita byla známá především výukou světského a kanonického práva. Jejími nejslavnějšími absolventy byl například Dante Alighieri nebo Francesco Petrarca. Za zakladatele se považuje italský právník Irnerius, díky kterému se stalo právo samostatnou disciplínou. O studium kanonického práva se zasloužil italský mnich Johan Gratian. Od 13. století se díky šíření překladů rukopisů začala vyučovat matematika, astronomie, filozofie, rétorika a gramatika. Výuka probíhala na různých místech po městě, jelikož neexistovalo zpočátku žádné centralizované sídlo. To vzniklo až v 16. století, kdy bylo postaveno Palazzo dell´Archiginnasio. Roku 1803 se stalo novým sídlem Palazzo Poggi, a je jím dodnes.98

95 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 110 -111 96 Tamtéž. s. 116 - 117 97 Tamtéž. s. 117 98 Bologna: starobylé univerzitní město. In: DROMEDAR [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.dromedar.cz/evropa/bologna-starobyle-univerzitni-mesto/ 33

Boloňská univerzita je stále velkým lákadlem a udržuje si statut prestižní instituce. Studuje zde přibližně 100 000 studentů z různých zemí na 23 fakultách.99

5.1.2 Oxfordská univerzita

Oxfordská univerzita (University of Oxford) je nejstarší univerzitou v anglicky mluvící části světa a jedna z nejstarších na celém světě. Datum přesného založení není jisté, ale učit se zde začalo roku 1096. K výraznému rozvinutí došlo v roce 1167, kdy král Jindřich II. zakázal anglickým studentům navštěvovat univerzitu v Paříži. K nejstarším fakultám, takzvaným college, jejichž vznik se datuje do 13. století patří University College, Balliol College a Merton College. Od 15. století oxfordskou výuku značně ovlivnila renesance a ta se tak odklonila od středověké scholastiky. Až v druhé polovině 19. století vznikly první ženské koleje a od roku 1920 se mohly ženy stát plnohodnotnými studentkami. Momentálně na univerzitě studuje téměř 23 000 studentů z celého světa.100

5.1.3 Pařížská univerzita

Další z nejstarších evropských univerzit je Pařížská (Université de Paris). Byla založena kolem roku 1150 jako centrum scholastiky. Pro většinu evropského kontinentu se stala vzorem a myšlenkovým střediskem. Pařížská univerzita je dnes už historický termín. Existovaly celkem čtyři fakulty – svobodných umění, teologická, právnická a lékařská. Univerzita vynikala především ve studiích teologických a filozofických. Od 13. století se začaly zakládat koleje. Ty nejslavnější, teologické koleje, vznikly v Sorbonně a založil je roku 1257 Robert de Sorbon. Vznikaly i koleje podle jednotlivých zemí, ze kterých sem studenti dojížděli, a rovněž zde probíhala výuka. Na levém břehu Seiny tak vznikla celá univerzitní čtvrť a její název byl odvozen od jazyku profesorů a studentů, tedy Latinská.101

99 Universidad de Bolonia. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Universidad_de_Bolonia 100 History: Introduction and history. In: University of Oxford [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://www.ox.ac.uk/about/organisation/history?wssl=1 101 Pařížská univerzita. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_univerzita 34

5.1.4 Padovská univerzita

Padovská univerzita (Università degli Studi di Padova) byla založena roku 1222 a po univerzitě v Bologni a Modeně, je třetí nejstarší univerzitou v Itálii. Založila ji skupina studentů a profesorů, kteří opustili univerzitu v Bologni kvůli nedostatečné akademické svobodě. Sestavili základ ze skupiny učenců, kteří byli rozděleni podle původu a ti pak schvalovali různé stanovy, volili rektora a vybírali učitele, kteří byli placeni z peněz nashromážděných studenty. Bránit svobodu myšlení a vyučování se stalo charakteristickým rysem a dodnes

žijícím mottem univerzity - Universa Universis Patavina Libertas (Svobodu všem lidem Padovy). Padova je také první univerzitou na světě s botanickou zahradou. Prvními vyučovanými předměty bylo právo a teologie. Padova se stala dílnou nápadů a domovem osobností, které změnily kulturní a vědeckou historii lidstva. Byli mezi nimi například Andrea Vesalio, který založil moderní anatomii, nebo astronomové Koperník a Galileo, kteří odsud pozorovali oblohu. Roku 1687 zde získala Elena Lucrezia Cornaro Piscopia jako první žena na světě titul doktora (konkrétně filozofie).102

5.1.5 Univerzita v Palencii

První španělská instituce vyššího vzdělávání vznikla na počátku 13. století, přesněji kolem roku 1212 v Palencii. Tehdy byla nazývána jako Studium Generale de Palencia a poskytovala výuku od renomovaných evropských učitelů. Oficiálního uznání se univerzitě dostalo od Alfonse VIII. Kastilského. Studenti na této univerzitě získávali po absolvování výuky v rámci takzvaných Sedmi svobodných umění103 titul ze dvou okruhů, a sice Teologie a Umění (Teología y Artes). Studium Generale nakonec zaniklo kvůli konkurenci univerzity v Salamance.104 Někteří tvrdí, že bylo Studium přemístěno do později vzniklé univerzity ve Valladolidu. Jiní věří, že vznikla samostatně bez

102 University: History. In: Università degli Studi di Padova [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.unipd.it/en/university/history 103 Základ středověkého vzdělávání a název pro souhrn předmětů dělené na Trivium (gramatika, rétorika, logika) a Quadrivium (aritmetika, geometrie, astronomie, hudba). https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedm_svobodn%C3%BDch_um%C4%9Bn%C3%AD 104 http://www.xn--espaaescultura- tnb.es/es/propuestas_culturales/estudium_generale_palencia_primera_universidad_espana.html 35 jakékoliv bližší souvislosti. V současné době neexistují žádné hmotné památky historické budovy Univerzity v Palencii.105

5.1.6 Univerzita v Salamance

Univerzita v Salamance (Universidad de Salamanca) je nejstarší, dosud fungující univerzitou ve Španělsku. To znamená, že je to dnes jediná španělská univerzita, která si udržuje svou činnost v průběhu staletí. Na popud krále Alfonse IX. de León, který chtěl mít ve svém království to nejlepší pro studium, vznikla roku 1218 takzvaná scholas Salamanticae106 jako zárodek pro samotnou Univerzitu v Salamance. Roku 1254 král Alfonso X. ustanovil pravidla a normy pro organizaci a finanční dotace. Konečné uznání a podpora přišla roku 1255 s listinou papeže Alexandra IV., který univerzitě udělil licentia ubique docendi a začalo platit udílení titulů samotnou Univerzitou v Salamance. Univerzita se prezentovala především jako právnická, v souladu s Univerzitou v Bologni a jako kontrast univerzit v Oxfordu a v Paříži. Kromě práva bylo nabízeno studium medicíny, logiky, gramatiky nebo hudby a od 14. století i teologie. Svého největšího rozkvětu se univerzita dočkala na přelomu 15. a 16. století, kdy byla nejuznávanější a neznámější španělskou univerzitou s největším výběrem oborů ve vzdělávání, s nejlepšími dotacemi a s početným mezinárodním žactvem. V dnešní době je univerzita tvořena z 16 fakult. I nadále je velkým lákadlem pro studenty a udržuje si jejich stálý počet okolo 30 000. Jedním z charakteristických rysů univerzity je výuka španělštiny, která přitahuje tisíce zahraničních studentů v rámci nejrůznějších vzdělávacích programů.107

105 Universidad de Palencia (histórica). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Universidad_de_Palencia_(hist%C3%B3rica) 106 Historia: Fundada en 1218. In: Universidad de Salamanca [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.usal.es/node/941 107 Tamtéž. ; Universidad de Salamanca. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Universidad_de_Salamanca 36

5.1.7 Neapolská univerzita

Císař Fridrich II. byl moderní ve smyslu struktury státu, jelikož svěřil státní administrativu do rukou světské úřednické šlechty právnického ražení a ne, jak tomu doposud v Evropě bylo zvykem, do rukou církevních hodnostářů. Tak s hlavním cílem vytvořit vzdělávací institut pro tuto novou úřednickou vrstvu, založil císař roku 1224 univerzitu v Neapoli (Università degli Studi di Napoli Federico II), která by je vzdělávala. Vzorem sice byla do určité míry univerzita v Bologni, proslulá především zaměřením na právo, avšak Neapolská byla první čistě světskou univerzitou – tedy první státní univerzitou nepodřízenou církvi. Založením univerzity dal císař najevo svůj zájem o vědu a podpořil tak její rozvoj. Navíc navázal důležité spojení s činností Překladatelské školy, a sice že krátce po založení univerzity získal pro svůj dvůr Miguela Escota, který zde působil téměř deset let jako dvorní vědec a astronom. Mohlo se tak plně uplatnit vše co Escoto v Toledu přeložil, a tak začal být v Neapoli vyučován Aristoteles, a stejně tak komentáře na jeho díla například od Averroa. Všechny významné překlady toledské školy tak našly svou cestu na vznikající univerzity v Evropě.108 Dnes je univerzita rozdělena na více než dvacet kateder, jako například architektury, práva, sociologie, politologie, filozofie a další. Studovali zde například Giovanni Boccaccio, nebo Francesco Petrarca.109

108 KAUFMANN, Hans. Op. cit., s. 114 - 115 109 Departments. In: Università degli Studi di Napoli Federico II [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.unina.it/ateneo/strutture/dipartimenti

37

6 Překladatelská škola a současnost

Po smrti poslední velmi významné osobnosti v historii Překladatelské školy, Alfonse X., mnozí kritikové tvrdí, že nastal konec překladatelské činnosti. Tyto myšlenky jsou však stále předmětem projednávání. Dochovaná dokumentace ukazuje kontinuitu překladatelské činnosti. Dle těchto dokumentů byly mezi 14. a 16. stoletím připojeny nové překlady k předchozím pojednáním. Stejně tak prý byly překontrolovány a odstraněny chyby ve starověkých filozofických dílech.110

V současnosti je Překladatelská škola v Toledu centrem výzkumu a vzdělávání při Univerzitě Castilla-La Mancha (Universidad de Castilla-La Mancha), se zaměřením na proškolení překladatelů z arabštiny a hebrejštiny do španělštiny. Své vlastní sídlo má ve staré části města, v budově ze 14. století, která se jmenuje Palacio del Rey don Pedro. Disponuje velkou obřadní aulou, multimediálním sálem, zasedací místností a učebnami.111 Škola má vlastní knihovnu, která funguje jako centrum zaměřené na otázky související s aktuální vykonávanou činností, a zároveň má k dispozici zdroje a dokumenty pojednávající o Překladatelské škole v Toledu v době středověku. S myšlenkou obnovení ducha své středověké jmenovkyně byla činnost nové Překladatelské školy v Toledu zahájena v listopadu roku 1994 za podpory Univerzitního sdružení v Toledu ( Patronato Universitario de Toledo) a také za pomoci Evropského kulturního fondu (European Cultural Foundation)112 a pod vedením nynějšího profesora na fakultě Humanitních věd v Toledu, Miguela Hernanda de Larramendi. Od roku 2003 je Překladatelská škola zcela integrována jako výzkumné centrum Univerzity Castilla-La Mancha.113

110 SORDO MEDINA, Jesús. La Escuela de Traductores de Toledo: hebreos, cristianos y musulmanes y el inicio del Renacimiento. In: Homo homini sacra res: Revista antropológica [online]. 2011 [cit. 2016- 05-07]. Dostupné z: http://www.homohominisacrares.net/php/articulos.php?num_revista=12&cod_articulo=108 - Dle rozhovoru s Bárbarou Azaola Piazza – profesorkou na Fakultě Humanitních věd v Toledu a výzkumnou pracovnicí Překladatelské školy v Toledu při UCLM 111 AZAOLA PIAZZA, Bárbara. La escuela de traductores de Toledo: presente, pasado y futuro. In: Web Islam[online]. 2011 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.webislam.com/articulos/65465- la_escuela_de_traductores_de_toledo_presente_pasado_y_futuro.html 112 Escuela de traductores de Toledo: Presentación. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://www.uclm.es/escueladetraductores/presentacion/ 113 AZAOLA PIAZZA, Bárbara. La escuela de traductores de Toledo: presente, pasado y futuro. In: Web Islam[online]. 2011 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.webislam.com/articulos/65465- la_escuela_de_traductores_de_toledo_presente_pasado_y_futuro.html 38

Mimo svou aktivitu soustředěnou na přípravu překladatelů z arabštiny a hebrejštiny, poskytuje možnost postgraduálního studia v rámci kurzu Specialista arabsko-španělského překladu a také v překladatelských hebrejsko-španělských seminářích. V rámci již zmíněného kurzu, Specialista arabsko-španělského překladu, jsou účastníkům nabízeny intenzivní semináře překládání nad rámec běžného studia, které se konají vždy během září a workshopy specializovaných překladů, které probíhají o víkendech. Od roku 1999 jsou navíc nabízeny i kurzy Úvodu do arabského jazyka a od září roku 2008 přidala škola ke své nabídce výuky také nový kurz Úvod do hebrejského jazyka. Dále jsou nabízeny samostatné kurzy arabštiny v podvečerních hodinách, nebo semináře arabského písma. Samostatně škola pořádá v rámci Letních kurzů UCLM od roku 1999 různé letní kurzy.114 Překladatelská škola vznikla s přesvědčením, že není možné k překladům přistupovat pouze z jediného hlediska a izolovat je, ale že je nutné propojit překladatelskou činnost i s jinými oblastmi jako je publikování, šíření nebo vizuální stránka.115

Ve výzkumné oblasti se seskupují a podporují různé publikace a programy na téma překladů a výzkumu, na jehož vývoji spolupracují další instituce a mnozí odborníci zavázáni ke spolupráci s Univerzitou Castilla-La Mancha.116 Překladatelská škola v Toledu jako otevřený prostor pro setkávání, uvažování a debatování o aktuální situaci překladatelské činnosti a kulturních vztazích v oblasti Středomoří, pořádá od roku 1994 různé mezinárodní debaty či konference, kterých se účastní mnozí univerzitní profesoři, spisovatelé, novináři, redaktoři a překladatelé z celého světa. Kvůli celkové organizaci se spolupracuje s různými institucemi, nadacemi a s tuzemskými i zahraničními univerzitami.117 Pokud jde o aktuální situaci výzkumného centra pokračujícím po jeho zakladateli Alfonsovi X. Moudrém, současný ředitel Luis Miguel Pérez ujišťuje, že si je vědom

114 Escuela de traductores de Toledo: Actividades. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.uclm.es/escueladetraductores/actividades/ 115 AZAOLA PIAZZA, Bárbara. La escuela de traductores de Toledo: presente, pasado y futuro. In: Web Islam[online]. 2011 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.webislam.com/articulos/65465- la_escuela_de_traductores_de_toledo_presente_pasado_y_futuro.html 116 Escuela de traductores de Toledo: Presentación. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.uclm.es/escueladetraductores/presentacion/ 117 Escuela de traductores de Toledo: Coloquios. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.uclm.es/escueladetraductores/coloquios/ 39 současných škrtů na regionální i národní úrovni, ke kterým dochází a snaží se tuto situaci řešit novými návrhy.118

Jak jsem tedy již prozradila, ředitelem školy je Luis Miguel Pérez Cañada, který v roce 2006 obdržel od královské rodiny Saúdské Arábie mezinárodní překladatelskou cenu Abdullah Bin Abdulaziz (Premio Internacional de Traducción Abdullah Bin Abdulaziz) v kategorii individuálního úsilí v překladech, s cílem uznání institucí a jednotlivců, kteří přispívají k šíření arabského jazyka a kultury. Luis Miguel Pérez Cañada se stal vůbec prvním španělem s tímto oceněním. Ačkoliv je uznání jeho práce individuální, on sám tvrdí, že ocenění patří celé Překladatelské škole, bývalému vedení a profesionálům, kteří zde pracují. Je přesvědčen, že by cenu nezískal nebýt podpory UCLM a věří, že ocenění je podnětem k pokračování v této činnosti a udržení charakteru středověké školy uznávané jak v arabském světě, tak v evropských zemích.119

Ředitel školy se domnívá, že mimo publicitu a zavedený charakter školy napříč staletími má Překladatelská škola v Toledu zásluhu na nejlepší prezentaci kulturního života města jak v minulosti, tak v současnosti a je i zárukou do budoucnosti.120

6.1 Aktuální výzkumná činnost a nabídka kurzů

Počty zájemců o práci i počty studentů v centru se stále drží. Potvrzují to různé údaje, například k dnešnímu dni téměř 3 000 sledujících na Facebooku. Více než 1 700 studentů ze středomořských zemí prošli postgraduálním kurzem specialistů, který udržuje počet zhruba 30 studentů ročně. Stejně tak se každým rokem registruje 25 až 30 zájemců do kurzů arabštiny a hebrejštiny.121

Pro připomenutí se Překladatelská škola kromě výuky věnuje také práci výzkumné. A právě ve své výzkumné části škola vyvinula různé projekty a to jak univerzitní, tak také regionální a vnitrostátní. Škola se podílela na vlastních projektech

118 http://www.abc.es/local-toledo/20130421/abci-escuela-traductores-201304201429.html 119 CEBRIÁN, M. La Escuela de Traductores de Toledo: nueve siglos después. In: ABC: Noticias de España y del mundo, edición Toledo [online]. Toledo, 2013 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.abc.es/local-toledo/20130421/abci-escuela-traductores-201304201429.html 120 Tamtéž. 121 Tamtéž. 40

UCLM a výzkumný tým pracuje na projektech celostátní úrovně. Zaměřují se především na tyto tři oblasti: 1. Kulturní a politické vztahy mezi Španělskem a arabským světem, s důrazem na vztahy se zeměmi Maghrebu122 2. Výuka arabského a hebrejského jazyka 3. Výzkum v oblasti překladů a tlumočení z arabštiny do španělštiny.

Škola rovněž věnuje část svého výzkumu čtyřem programům (Vzpomínky na Středomoří, Současné marocké myšlení a literatura, Arabští klasikové, Současní arabští klasikové) o překladu a vydávání děl psaných v arabštině. Jde o různé žánry jako je román, autobiografie, filozofické eseje nebo poezie. Cílem těchto programů je přiblížení arabského myšlení a literatury španělské veřejnosti a možnost poznat život v arabském světě, zejména pak v arabských zemích oblasti Středozemního moře.123

Výuka je organizována formou intenzivních překladatelských seminářů v rámci postgraduálního kurzu pro specialisty, nebo v kurzech arabského jazyka a písma. Účelem kurzu Specialista arabsko-španělského překladu je výhradně praktický výcvik odborníků v překladech z arabštiny. Celková doba kurzu je 750 hodin. Během září škola každoročně organizuje Semináře arabsko-španělského překladu. Tento kurz je vedený zejména pro studenty a absolventy Arabských nebo Hispánských studií a pro obory Překladatelství a Tlumočnictví. Doba seminářů je 60 hodin. Existují také intenzivní víkendové semináře, které zaberou celkově 15 hodin za víkend. Od roku 1999 jsou nabízeny programy na výuku arabštiny a v rámci tohoto programu také semináře arabského písma. Program je rozdělen na čtyři úrovně s dobou trvání 90 hodin na jednu úroveň za dva semestry.124

122 Region na severo-západě Afriky, konkrétné státy – Maroko, Západní Sahara, Alžírsko, Tunisko a Libye 123 Escuela de traductores de Toledo: Investigación y traducción. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.uclm.es/escueladetraductores/investigacion/ 124 Escuela de traductores de Toledo: Actividades. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.uclm.es/escueladetraductores/actividades/ 41

V nejbližší době by měl být přednesen a zprovozněn nový projekt vytvořené online databáze překladů z arabštiny a hebrejštiny do čtyř jazyků užívaných ve Španělsku, a naopak. Databáze by měla být určena především překladatelům, novinářům, vydavatelům, nebo každému koho by zajímalo, co všechno bylo přeloženo za posledních padesát let z arabštiny a hebrejštiny.125

125 CEBRIÁN, M. La Escuela de Traductores de Toledo: nueve siglos después. In: ABC: Noticias de España y del mundo, edición Toledo [online]. Toledo, 2013 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.abc.es/local-toledo/20130421/abci-escuela-traductores-201304201429.html 42

7 Závěr

Jako hlavní cíle mé bakalářské diplomové práce jsem si stanovila charakteristiku okruhů překladatelské činnosti, metody překladů a jejich změny v průběhu existence Překladatelské školy v Toledu. Stejně tak popis toho, jakým způsobem se tato díla následně šířila do Evropy a jaké pozitivní dopady tato činnost přinášela. Dalším záměrem bylo přiblížit čtenáři všeobecný přehled o tom, jaký nastal během středověku zlom, či rozvoj ve vzdělanosti, a sice díky vzniku univerzit, na kterých se od 12. století rozšířila nabídka předmětů právě díky nově dostupným překladům antických a arabských učenců. Do té doby evropské univerzity fungovaly pouze na základech vzdělanosti latinské a o velkých myslitelích existovalo pouhé povědomí. Do jisté míry byla Překladatelská škola samotným univerzitám konkurencí, jelikož se stala velmi populární.

Je důležité si uvědomit, že díky arabské expanzi se na Pyrenejský poloostrov, kromě učenců, dostávalo mnoho děl, které se shromažďovaly v toledských knihovnách. Ty zde zůstaly následky reconquisty opuštěné, a poté k dílům v nich uložených našli cestu právě překladatelé. Někteří z nich do Toleda pravděpodobně přicházeli kvůli konkrétním dílům, jako například Gerardo de Cremona kvůli Almagestu. Všechny překladatele pojila při práci vzájemná spolupráce a především cíl šířit moudrost starověkého Řecka a arabských oblastí.

Ve své práci potvrzuji skutečnost, že okruhy překladů se v průběhu času měnily, stejně jako metody jakými se při překládání postupovalo. Co se týče okruhů, jako první se objevovaly ty, týkající se filozofie a náboženství a až později se začaly přidávat oblasti spíše vědecké, jako například matematika či astronomie. Můžeme tedy sledovat značnou různorodost oborů, kterým, ať dříve či později, byla věnována pozornost. Změny týkající se metod překládání představovaly hlavní rozdíl v počtu osob pracujících na daném překladu. Z počátku totiž na jednom díle spolupracovalo učenců více. Během druhé etapy Překladatelské školy se postup změnil a na jednom pojednání pracoval učenec, který ovládal více jazyků a nepotřeboval tak ke spolupráci dalšího.

43

Dle mého názoru je zásadní informací i to, že až dosud překladatelská činnost v Toledu nebyla ukončena a stále se udržuje poměrně vysoký počet zájemců. Zároveň považuji za velmi přínosné a cenné, že se takto dochovává odkaz činnosti zahájené již ve středověku.

44

8 Bibliografie

Literatura:

ALBORG, Juan Luis. Historia de la Literatura Espaňola: [Tomo I], Edad media y renacimiento. 2. ed. ampliada. Madrid: Gredos, 1972.

ALCHAZIDU, Athena, Yolanda Pérez. SINUSÍA a Paula Gómez. GONZÁLEZ. Esbozo de la historia de la literatura española. Brno: AP, 2004. ISBN 80-902652-3-5.

BARTOŠ, Lubomír. Dějiny a kultura Španělska. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-1968-9.

BĚLIČ, Oldřich. Dějiny španělské literatury I.: Literatura rozvitého feudalismu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. Vysokoškolské knižní učební pomůcky.

BĚLIČ, Oldřich. Španělská literatura. Praha: Orbis, 1968. Malá moderní encyklopedie (Orbis).

CHABÁS, Juan. Dějiny španělské literatury. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. Dějiny literatur.

KAUFMANN, Hans. Maurové a Evropa: cesty arabské vědy a kultury. Praha: Panorama, 1982.

LE GOFF, Jacques. Intelektuálové ve středověku. V Praze: Karolinum, 1999. ISBN 80- 7184-256-7.

SOLALINDE, Antonio G. Antología de Alfonso X el Sabio. 7. ed. Madrid: Espasa- Calpe, 1980. Colección Austral, 169. ISBN 84-239-0169-6.

UBIETO ARTETA, Antonio. Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. Dějiny států. ISBN 80-7106-117-4.

45

VERNET, Juan. Arabské Španělsko a evropská vzdělanost. Brno: L. Marek, 2007. ISBN 978-80-86263-99-1.

ZAVADIL, Bohumil. Vývoj španělského jazyka. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80- 7184-541-8.

Internetové zdroje:

Al-Andalus. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Al-Andalus

Antigua Escuela de Traductores de Toledo: Autoridades. In: Fundación Ignacio Larramendi: Biblioteca virtual [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.larramendi.es/traductores_toledo/en/consulta_aut/busq_valores_campo.cmd ?campo=idfiliacion&descripValor=Escuela%20de%20Traductores%20de%20Toledo& noredirect=true

Antigua Escuela de Traductores de Toledo: Marcos de Toledo. In: Fundación Ignacio Larramendi: Biblioteca virtual [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.larramendi.es/traductores_toledo/en/consulta_aut/registro.cmd?id=3610

Antigua Escuela de Traductores de Toledo: Michael Scot. In: Fundación Ignacio Larramendi: Biblioteca virtual [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.larramendi.es/traductores_toledo/en/consulta_aut/registro.cmd?control=PO LI20090013100

AZAOLA PIAZZA, Bárbara. La escuela de traductores de Toledo: presente, pasado y futuro. In: Web Islam[online]. 2011 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.webislam.com/articulos/65465- la_escuela_de_traductores_de_toledo_presente_pasado_y_futuro.html

Bologna: starobylé univerzitní město. In: DROMEDAR [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.dromedar.cz/evropa/bologna-starobyle-univerzitni-mesto/

CEBRIÁN, M. La Escuela de Traductores de Toledo: nueve siglos después. In: ABC: Noticias de España y del mundo, edición Toledo [online]. Toledo, 2013 [cit. 2016-05-

46

07]. Dostupné z: http://www.abc.es/local-toledo/20130421/abci-escuela-traductores- 201304201429.html

Departments. In: Università degli Studi di Napoli Federico II [online]. [cit. 2016-05- 07]. Dostupné z: http://www.unina.it/ateneo/strutture/dipartimenti

El nombre de Toledo. In: La tribuna de Toledo [online]. 2011 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.latribunadetoledo.es/noticia.cfm/Opini%C3%B3n/20111217/nombre/toledo/ CE110157-0806-9201-866CD3F528A61479

Escuela de traductores de Toledo: Actividades. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.uclm.es/escueladetraductores/actividades/

Escuela de traductores de Toledo: Coloquios. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.uclm.es/escueladetraductores/coloquios/

Escuela de traductores de Toledo: Historia. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://www.uclm.es/escueladetraductores/historia/

Escuela de traductores de Toledo: Investigación y traducción. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.uclm.es/escueladetraductores/investigacion/

Escuela de traductores de Toledo: Presentación. In: Universidad de Castilla-La Mancha [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://www.uclm.es/escueladetraductores/presentacion/

Gerard z Cremony. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gerard_z_Cremony

GONZÁLEZ PÉREZ, Maurilio. Herman el Alemán: traductor de la Escuela de Toledo. Minerva: Revista de filología clásica [online]. s. 269-284. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://dialnet.unirioja.es/servlet/articulo?codigo=119142

47

Hannibal: Druhá punská válka. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hannibal#Druh.C3.A1_punsk.C3.A1_v.C3.A1lka

Herman el Alemán. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Herm%C3%A1n_el_Alem%C3%A1n

Historia: Fundada en 1218. In: Universidad de Salamanca [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.usal.es/node/941

History: Introduction and history. In: University of Oxford [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://www.ox.ac.uk/about/organisation/history?wssl=1

La universidad de Salamanca no es la primera: Studium Generale de Palencia, la primera universidad de España. In: España es cultura [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.xn--espaaescultura- tnb.es/es/propuestas_culturales/estudium_generale_palencia_primera_universidad_espa na.html

Latin translations of the 12th century: The Toledo School of Translators. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Latin_translations_of_the_12th_century#The_Toledo_Sch ool_of_Translators

Mark of Toledo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Mark_of_Toledo

MARTÍNEZ, Elena y Marta HIGUERA. El Trabajo: Historia de la Escuela de traductores de Toledo. In: El Patrimonio de las Ideas: trabajos sobre la Escuela de Traductores de Toledo [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://escueladetraductoresdetoledo.es.tl/El-Trabajo.htm

Miguel Escoto. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Miguel_Escoto

48

Nejstarší univerzity světa. In: Student point [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.studentpoint.cz/236-starsi-clanky/12019-nejstarsi-univerzity- sveta#.Vxjw9_mLTIU

Pařížská univerzita. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_univerzita

Raimundo de Toledo: impulsor de la Escuela de Traductores de Toledo. In: Tres Culturas: La otra Historia del Reino de Toledo [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://ciudaddelastresculturastoledo.blogspot.cz/2014/11/raimundo-de- toledo-impulsor-de-la.html

SORDO MEDINA, Jesús. La Escuela de Traductores de Toledo: hebreos, cristianos y musulmanes y el inicio del Renacimiento. In: Homo homini sacra res: Revista antropológica [online]. 2011 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.homohominisacrares.net/php/articulos.php?num_revista=12&cod_articulo= 108

Toledo School of Translators. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Toledo_School_of_Translators

Toledo: pestrá mozaika středověkých kultur. In: ONLINE KNIHOVNA Strážné věže [online]. 2016 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp- b/102007207

Universidad de Bolonia. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Universidad_de_Bolonia

Universidad de Palencia (histórica). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Universidad_de_Palencia_(hist%C3%B3rica)

Universidad de Salamanca. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://es.wikipedia.org/wiki/Universidad_de_Salamanca

49

University: History. In: Università degli Studi di Padova [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.unipd.it/en/university/history

VALENTA, Jiří. Věda a vzdělanost ve středověku [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://sik.vse.cz/ss/stredovek.pdf

Vizigóti. In: Antika.avonet.cz [online]. 2004 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1600

Vizigótská říše. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vizig%C3%B3tsk%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A 1e

Vzdělanost ve středověku. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vzd%C4%9Blanost_ve_st%C5%99edov%C4%9Bku

50