Dějiny římské literatury F. Stiebitz PŘEHLED ŘECKÉ LITERATURY 1.Řekové jsou tvůrci první evropské literatury. Vzdělali skoro všechny hlavní druhy slovesné, pokusili se se zdarem stanoviti jejich zákony a objasniti podstatu slovesného krásna. Stali se tak zakladateli evropského slovesného umění. Zabravše v 2.pol.II.tisíciletí př.n.l. postupně jižní část Balkánského poloostrova, šířili se pak kolonizací na východ na ostrovy Egejského moře a pobřeží maloasijské a na západ na Sicilii a pobřeží jižní a západní Italie. Původně neměli společného jména; později se zvali Hellény . Římané je nazývali Graeci podle kmene Graiů, Graiků, usídleného v Epeiru, tedy Italii nejblíže. Ale mnohem dříve než s obyvateli vlastního Řecka seznámili se s řeckými osadníky, kteří osídlili okolí Vesuvu a t.zv. Velké Řecko. Na troskách kultury neznámého předřeckého obyvatelstva, jež bylo patrně neindoevropského původu, vytvořili Řekové první evropskou kulturu a civilizaci . Přes četné podněty, kterých se jim dostalo od pokořených praobyvatelů a od národů východních, byla jejich kultura originální a vpravdě evropská. I když už proniklo vědomí národní pospolitosti, zůstali Řekové rozděleni na několik kmenů jazykově odlišných, a ty se zase rozpadaly, jak k tomu vedla velká členitost jejich území, v množství drobných městských států . Společného spisovného jazyka Řekové až do IV.stol.př.Kr. neměli, jako se také nikdy nespojili politicky v jeden státní útvar. Z řeckých kmenů kulturně vynikli Ionové , obývající střed maloasijského pobřeží a největší část ostrovů v moři Egejském. V Řecku se k nim družili Attičané , obyvatelé Attiky (hlav. město Athény). Druhý vyspělý kmen, Aiolové , sídlil na ostrově Lesbu a v jeho okolí. Přišli tam ze sev. Řecka (z Thessalie) jakožto nejstarší řečtí kolonisátoři M. Asie. Také některé jiné řecké kmeny (např. Boioťané) bývají nepřesně označováni za Aioly. Největší část Peloponnesu osídlili Dorové: z nich nejvíce prosluli Lakedaimoňané, sídlící v Lakonice (Lakedaimon, Sparta). V Egejském moři obsadili Dorové hlavně Krétu a jih pobřeží maloasijského; též ve Velkém Řecku potlačili starší Ionské osadníky. Ionština, attičtina, aiolština a dorština byla hlavní řecká spisovná nářečí. Všechna se vyznačovala zvukovou lahodou, bohatstvím tvarů a prostou skladbou. Největšího významu z nich dosáhlo nářečí attické. Z něho se vyvinul obecný jazyk , proniknuvší nejen ke všem řeckým kmenům, ale i do celého světa. Když Filippos Makedonský (r.338) přemohl Řeky, a tím je také sjednotil, rozšířila se s výboji jeho syna Alexandra Velikého řecká kultura i jazyk do všech dílů světa, kterých dobyl, ba i na Západ. Obecná řečtina, od dob Alexandrových řeč světová, stala se nástrojem civilizačního i kulturního poslání řeckého národa. K tomuto poslání přispěly svým dílem všechny hlavní řecké kmeny. Byliť Řekové nadáni představivostí, citovostí i rozumností , ale tak, že žádná z těchto duševních složek neměla převahu nad ostatními. Jejich vyrovnaností vyznačovali se zejména Attičané ; ti přivedli řeckou kulturu na vrchol jejího vývoje myšlenkového i uměleckého. 2.Řecká literatura je tedy souhrn všeho, co vytvořily v slovesném umění jednotlivé řecké kmeny . Jejich výtvory odpovídají zvláštnímu nadání kmenů. Aiolové vytvořili epickou a lyrickou píseň; Ionové epos, reflexivní lyriku a prózu výpravnou i naukovou; Dorové sborovou lyriku; Attičané drama a řečnickou a filozofickou prózu. Kmenové znaky vtiskly navždy ráz jednotlivým literárním druhům, takže se v nich dokonce užívalo i nářečí toho onoho kmene, třebas pocházel autor z kmene jiného. Vůbec byl vliv tradice v řeckém písemnictví velmi mocný; ale za tvůrčích dob nebrzdil jeho rozvoj.
Dějiny Římské Literatury
![Dějiny Římské Literatury](http://data.docslib.org/img/3825d562ce1e76d47ec1975ccaccd39e-1.webp)