Dějinyřímské literatury F.Stiebitz PŘEHLEDŘECKÉLITERATURY 1.Řekové jsoutvůrci prvníevropskéliteratury.Vzdělaliskorovšechnyhlavnídruhyslovesné, pokusili sesezdaremstanoviti jejichzákonyaobjasniti podstatuslovesnéhokrásna.Stalise takzakladatelievropskéhoslovesnéhoumění. Zabravše v 2.pol.II.tisíciletí př.n.l. postupně jižní část Balkánského poloostrova, šířili se pak kolonizací na východ na ostrovy Egejského moře a pobřeží maloasijské a na západ na Sicilii a pobřeží jižní a západní Italie. Původně neměli společného jména; později se zvali Hellény . Římané je nazývali Graeci podle kmene Graiů, Graiků, usídleného v Epeiru, tedy Italii nejblíže. Ale mnohem dříve než s obyvateli vlastního Řecka seznámili se s řeckými osadníky, kteří osídlili okolí Vesuvu a t.zv. Velké Řecko. Na troskách kultury neznámého předřeckého obyvatelstva, jež bylo patrně neindoevropského původu, vytvořili Řekové první evropskou kulturu a civilizaci . Přes četné podněty, kterých se jim dostalo od pokořených praobyvatelů a od národů východních, byla jejich kultura originální a vpravdě evropská. I když už proniklo vědomí národní pospolitosti, zůstali Řekové rozděleni na několik kmenů jazykově odlišných, a ty se zase rozpadaly, jak k tomu vedla velká členitost jejich území, v množství drobných městských států . Společného spisovného jazyka Řekové až do IV.stol.př.Kr. neměli, jako se také nikdy nespojili politicky v jeden státní útvar. Z řeckých kmenů kulturně vynikli Ionové , obývající střed maloasijského pobřeží a největší část ostrovů v moři Egejském. V Řecku se k nim družili Attičané , obyvatelé Attiky (hlav. město Athény). Druhý vyspělý kmen, Aiolové , sídlil na ostrově Lesbu a v jeho okolí. Přišli tam ze sev. Řecka (z Thessalie) jakožto nejstarší řečtí kolonisátoři M. Asie. Také některé jiné řecké kmeny (např. Boioťané) bývají nepřesně označováni za Aioly. Největší část Peloponnesu osídlili Dorové: z nich nejvíce prosluli Lakedaimoňané, sídlící v Lakonice (Lakedaimon, Sparta). V Egejském moři obsadili Dorové hlavně Krétu a jih pobřeží maloasijského; též ve Velkém Řecku potlačili starší Ionské osadníky. Ionština, attičtina, aiolština a dorština byla hlavní řecká spisovná nářečí. Všechna se vyznačovala zvukovou lahodou, bohatstvím tvarů a prostou skladbou. Největšího významu z nich dosáhlo nářečí attické. Z něho se vyvinul obecný jazyk , proniknuvší nejen ke všem řeckým kmenům, ale i do celého světa. Když Filippos Makedonský (r.338) přemohl Řeky, a tím je také sjednotil, rozšířila se s výboji jeho syna Alexandra Velikého řecká kultura i jazyk do všech dílů světa, kterých dobyl, ba i na Západ. Obecná řečtina, od dob Alexandrových řeč světová, stala se nástrojem civilizačního i kulturního poslání řeckého národa. K tomuto poslání přispěly svým dílem všechny hlavní řecké kmeny. Byliť Řekové nadáni představivostí, citovostí i rozumností , ale tak, že žádná z těchto duševních složek neměla převahu nad ostatními. Jejich vyrovnaností vyznačovali se zejména Attičané ; ti přivedli řeckou kulturu na vrchol jejího vývoje myšlenkového i uměleckého. 2.Řeckáliteratura jetedysouhrnvšeho,covytvořilyvslovesnémumění jednotlivéřecké kmeny .Jejichvýtvoryodpovídajízvláštnímunadáníkmenů.Aiolovévytvořiliepickoua lyrickoupíseň;Ionové epos,reflexivnílyrikua prózuvýpravnouinaukovou;Dorové sborovoulyriku;Attičanédramaařečnickouafilozofickouprózu. Kmenovéznakyvtisklynavždyráz jednotlivýmliterárnímdruhům,takžesevnichdokonce užívaloinářečítohoonohokmene,třebas pocházelautorzkmene jiného.Vůbec bylvliv tradice vřeckém písemnictvívelmimocný;alezatvůrčíchdobnebrzdil jehorozvoj. 1 Umělářeckáliteraturavyrostlaznároda a bylaaž dodobyAlexandrovyspjata snárodním životem.Vzdělala prvky prostonárodní poesie,schopnévyššíhouměleckéhoposlání,a vyvíjelaseveshoděsostatnímvývojemkmenůaceléhonároda.Ohlasem bojůonovásídla jest epika.V politickýchasociálníchzápasechse zrodilalyrika.Zarozmachuživotníchsila duševníchschopností řeckéhonárodavznikádrama.Podobněsevyvíjí prózaodútvarů,v kterýchseobrazí zvídavostnaivníchpozorovatelůsvětaa jehodějů,přes umělouřečnickou prózuknejsubtilnějšímuvyjádřeníhlubokýchfilosofickýchspekulacíaextatickýchvizí. Přitomrozkvétá postupnědruhzadruhem,jedennavazujenadruhý,atakvznikáorganický, nepřetržitývývoj odprimitivníchprvopočátkůažkvrcholnýmútvarům. Tentoorganickývývojsekončíse ztrátoupolitickésvobody,neboťta bylazákladní podmínkouplnéhokulturníhorozvojeřeckýchměstskýchstátů.Písemnictvísesicevyvíjelo dále,alecelkem bylyjenobměňoványtydruhy,kterévzniklyzastaršídoby,aněkdejšívýše nebyloužnikdydosaženo.Řeckákulturase rozšířila přeshranicestaréhořeckéhosvětaa vlastnířeckopozbylosvéhovůdčího postavení.Novákulturnístřediska vzniklanaúzemí Alexandrovyříše - byla tozejménaegyptskáAlexandrie -ařecké písemnictvívzdělávali i Neřekové.Později převzalvedoucíúlohuŘím. Podletohosedělí řecké písemnictví nadobuklasickou (asi"prvotřídní"),jejímž mezníkem je smrtAlexandraVelikého(323př.n.l.),a poklasickou ,končícíser.529,kdydalJustinián zavřítvAthénáchpohanskéfilozofickéškoly.Každáztěchtodvoudobsečlenínadvě období,takželzevřeckém písemnictvírozeznávaticelkemčtyřiobdobí: 1.Období předattické,sahajícíodpočátkůdoVI.století.Vyznačujesesvérázným písemnictvímkmenovým.Ionovévzdělaliepos aněkterédruhypoeziesubjektivní,Aiolové prostoupíseň,Dorovésborovoulyriku.VBoiotiivznikleposdidaktický,vIoniis počátky vědyi próza.Řeckáliteratura jemnohojazyčná. 2.Obdobíattickézabírá V.aIV.století,kdybyli duševnímivůdciŘekůAttičané(Athéňané). DruhoupolovinuV.stol,vyznačenoujménemstátníkaPerikla,nazýváme povýtcedobou klasickou.Zatohotoobdobírozkvétádramaa prózahistorická,řečnickáa filosofická. Jazykověmá převahuattičtina. 3.ObdobíhellenistickésaháodAlexandrovysmrtido30.rokupř.n.l,kdyzabraliŘímané Egyptasvětovládnářímskárepublikasezměnilavmonarchii.Řeckáliteraturasetehdyz velkéčástivyvíjelamimovlastníŘeckopodochranouhellenistickýchvládců,zvlášť PtolemaiovcůvegyptskéAlexandrii; protobývá totoobdobítakénazývánonepřesně alexandrijským.Poezieseodcizujenárodu,stává seučenou;nověvzniká jenbásnictví žánrové.Usilovné pěstováníodbornýchvědpřivodilorozsáhlounaukovouprózu.V písemnictví seustalujeobecnářečtina. 4.Obdobířímské,trvajícíaždoroku529,jestále ještědosti plodné,badocházíknovému rozkvětukrásné prózya epiky.Ale jdetuvíceoformunežoobsah.Novékladnéhodnoty přineslořeckéliteratuře křesťanství,ježsevyučilona pohanskéliteratuře asamojejířeč, formyazčástiiducha převedlododobybyzantské. OBDOBÍPŘEDATTICKÉ I. EPIKA 2 1.Počátky epické poezie nemůžeme u Řeků sledovati. Jejich literatura se začíná dvěma velkolepými eposy, Iliadou a Odysseií , a ty samy svědčí o tom, že je předcházel dlouhý vývoj literární, jehož vyvrcholením jsou ty eposy. Stopy onoho vývoje jsou obsaženy jednak v pověstech o pradávných pěvcích , z nichž proslul zejména Orfeus, jednak v četných bájích o bozích a hercích, jimiž přispěly do řeckého bájesloví téměř všechny řecké kmeny. Báje nebyly výtvorem kolektiva, nýbrž neznámých nadaných jedinců; ale jména jejich zanikla, a báje se staly majetkem všech. Z bájí čerpali pozdější pěvci látku k epickým písním . Ty byly asi původně spjaty s kultem, vyprávěly o činech bohů a heroizovaných předků. Z té doby patrně pochází spojení božího a lidského jednání v antické epice. Později se od kultu odpoutaly, staly se zábavou šlechticů na hostinách a lidu o slavnostních shromážděních. Vzpomínky na válečné zápasy minulých dob, zveličené a idealizované pověstí, dodávaly pěvcům hojné látky, a čím novější a méně opotřebovaná byla ta látka, tím vděčnější nacházela posluchače. Rozkvět písňové epiky nastal někdy začátkem I.tisíciletí př.n.l. u Aiolů v M.Asii. Zárodky k němu asi přinesli z Thessalie, své nové vlasti na Balkáně, a kolonizační boje mu přispěly vděčnou látkou. Zvláště utkvěl ve vzpomínce jejich boj o dobytí Troady, krajiny na severním maloasijském pobřeží, kde leželo město Troja čili Ilion , ovládající vstup do Propontidy. Míšením pověstí o bojích Řeků na Balkáně a o zápasech v koloniích vznikl celý cyklus pověstí pojících se k Tróji - cyklus trojský - jehož jádrem byla všeřecká výprava proti Tróji. Podle obdoby s epikou jiných národů lze souditi, že aiolské epické písně nebyly rozsáhlé; jejich obsahem bývala asi jen jedna epizoda z báje. Pěstiteli epického zpěvu byli aoidové (tj. zpěváci, pěvci). Zpívali buď písně jiných skladatelů nebo své vlastní výtvory za doprovodu strunného nástroje, formingy či kithary. Pobývali na šlechtických dvorech nebo putovali z místa na místo; lze je srovnati s francouzskými trouvery. Když se odpoutal epický zpěv od kultu a začal nabývat vrchu zájem o věcný obsah básnických výtvorů, přešly ponenáhlu epické písně v útvary určené k recitování. Tehdy vznikl antický epický verš, daktylský hexametr. Hudební nástroj nanejvýše tu a tam doplňoval slavnostní přednes veršů. Vytvořila se pevná epická technika, stereotypní obraty o dějích často se opakujících, ustálená epiteta bohů i lidí, ba celé partie, líčící nebo popisující podobné situace, se stále opakovaly nebo byly obměňovány. Tak bylo umožněno básníkům skládati improvizace na jakýkoli námět. Činem geniálního básníka bylo zpracovati v epické básni buď větší část báje nebo celou báji. Tak vznikl básnický útvar vyššího řádu než epická píseň; totiž hrdinský epos . Jeho dovršiteli byli Ionové , nejprobudilejší řecký kmen té doby. Epickou tradici převzali ovšem od Aiolů. Jeví se to i v mluvě Ionského eposu: jeho starobylá ionština je promíšena četnými živly aiolskými. Teprve z ionského období známe řeckou epiku. Jejími odbornými pěstiteli byli rhapsodové (tj. osnovatelé zpěvů), samostatní to skladatelé i výkonní umělci (recitátoři). Ani starší eposy nesmíme