LATINSKY “Mew \: 1Ooonovem
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
lBIRKA SVETOVYCH REC! V 1000 SLOVECH PRO SAMOUKY mm: 1936.cm. 1. Kč 45, LATINSKY “Mew \: 1ooonovem Pro pokročilé. Napsal profesor Josef Bradáč Sešit 1. JAKLADATEL A. NEUBERT V PRAZE Předpisy o doplňovacích zkouškách dospělosti (doplňovacíchzkouškách maturitních) absolventů reálných gymnasii, reformních reálných gymnasii“ a reálek. (Výnos min. školství a nár. osvěty, 31. července 1934, čís. 64.860/33-11.: 26. ledna 1935, čís. 3294/35—II./1.) 1. Absolventi jednoho typu střední školy, chtějí-li nabýti opráv nění, kterého poskytuje vysvědčení dospělosti z jiného typu střední školy k studiu na některé vysoké škole, musí se podrobiti -s úspě chem d0plňovací zkoušce dospělosti (: doplňovací maturitní zkoušce). „ Absolventi reálek a reformních reálných gymnasii. kteří chtějí nabýtí oprávnění, jehož poskytuje vysvědčení dospělosti z reálných gymnasii, podrobí se doplňovací zkoušce dospělosti z latlny, a ne byl-li úvod do filosofie za jejich středoškolských studií povinným předmětem, též z úvodu do filosofie. Absolventi reálných gymnasii, kteří chtějí nabýt! oprávnění, jehož poskytuje vysvědčení dospělosti z gymnasii, podrobí se doplňovací zkoušce dospělosti z řečtlny. Absolventi reformních reálných gymnasii, o jejichž doplňova cích zkouškách dospělosti z latiny zastávají v, platnosti ustanovení zdejšího výnosu ze dne 16. ledna 1932, čis. 3983/II., mohou se pod robiti této zkoušce po případě již v období, v němž vykonali zkoušku dospělosti reformně-reálně-gymnasijní. Absolventi reálek smějí se podrobiti doplňovací zkoušce z latiny, resp. též z úvodu do filosofie, teprve za rok po zkoušce dospělostí reálné. 2. Doplňovací zkoušky dospělosti se konají na státních gymna siích, reálných gymnasiích a reformních reálných gymnasiích. Absolventi reálných gymnasii, kteří se podrobují doplňovací zkoušce z řečtiny, konají tuto zkoušku na gymnasiu nebo na reál— ném gymnasiu, budou-li na něm splněny požadavky níže uvedené v odstavci 3. Absolventi reformních reálných gymnasii mohou vykonati doplňo vací zkoušky z latiny na svém ústavu. _ Absolventi reálek konají doplňovací zkoušku na tom typu gymna sijním. z něhož chtějí nabýti oprávnění. Absolventi reálek mohou doplňovací zkoušku dospělosti konati i na státních gymnasiích a reálných gymnasiích. Světové řeči o 1000 slovech LATINSKY V 1000 SLOVECH Pro pokročilé Napsal profesor [OSEF BRADÁČ V PRAZE 1936 NAKLADATEL A. NEUBERT KNIHKUPEC Poznámky a vysvětlivky. Slova, která se vyskytla ve slovníku v prvním díle této učeb nice(„Latinsky v 1000 slovech. Pro začáteč n i k y.“) se již ve slovníku V tomto druhém díle neopakují. Kde toho je potřeba, odkazujeme čtenáře k prvnímu dílu tím způso bem, že ke slovu nebo ke stati připojujeme římskou číslici I. (= první díl učebnice: „Latinsky v 1000 slovech. Pro začáteč níky.“) a arabskou číslici, jež značí stránku tohoto prvního dílu; na př.: „alacer, I, 383“ značí, že se toto slovo (s českým významem) vyskytuje v prvním díle učebnice na str. 383. Arabská číslice u sloves značí konjugaci (viz I. díl, str. 49 a 50). Římská číslice v závorce u podstatných jmen značí deklinaci. U přídavných jmen arabská číslice značí, kolikavýchodné je přídavné jméno, římská číslice značí deklinaci. Znaménko * (hvězdička) značí: „Vyslovtel“ Přízvučná slabika v některých slovech jest vyznačena tím způsobem, že samohláska (dvojhláska) této přízvučné slabiky je vytištěna polotučně. Zkratky častěji užívané jsou uvedeny v I. díle na str. 509. V 1000 La tl " S |(Y SLOVECH Pro pokročilé. Napsal profesor Josef Bradáč. Všechna práva. vyhrazena. Vydává Zemědělské knihkupectví A. Neubert v Praze. 1. HODINA. Osobní zájmena. Prónómina persónália. Sklonění Sing. N. ego já tů ty G. meí mne tui tebe D. mihi mně, mí tibi tobě, tí Ak. mě mne, mě tě tebe, tě V. — — tů! ty! Abl. mě mnou tě tebou Osobni zájmeno s předložkou: &mě (abl.) : ode mne (gen.) ad mě '(okus.) : ke mně (dat.) in mě (akus.) = na mne (akus.) in mě (abl.) =' ve mně (lok.) dě mě (abl.) :: omně (lak.) měcum (abl.) : se mnou (instr.) __.0—") Plur. N. nós my vós vy G (nostrinostrum nás (z) nás ivestri vestrum vás (z) vás D. nóbis nám vóbis vám Ak. nós nás vós vás V. — — vós! vy! Abl. nóbis námi vóbis vámi & vóbis (abl.) : od vás (gen.) ad vós(akus.) zkvám (dat.) in vós (akus) —_navás (akus ) in vóbis (abl)= vevás (lok) dě vóbis (abl.)= ovás (lok.) vóbiscum (abl.)= s vámi (instr.) Osobní zájmeno 1. a 2. osoby sing. i plur. jest v češtině i v latině bezrodé, t. j. užívá se ho bez rozdílu pro všechny tři mluvnické rody. Osobní zájmeno 3. osoby [an, ona, ono; cm', ony, ona] jest v latině zastupováno ukazovacím zájmenem »is, ea, íd<< (viz I., str. 44, 45, 312). Osobní zájmena se kladou v latině jen tehdy, je-li na nich důraz; to bývá. za citového pohnutí, v otázkách vyjadřujících po divení nebo rozhorlení, při protivě, před přístavkem a j. V latině má osobní zájmeno v každém pádě pouze jediný tvar; není tu ani tvarů silnějších ani slabších, jako je má čeština (srv. mně, mi; mě, mne; tobě, ti; tě, tebe). Některé tvary osobních zájmen (mimo gen. sing. a gen. plur.) se někdy zesilují připojením nezměnitelné příklonky »-met<<,na př.: egomet, měmet, tibžmet, nósmet, vóbismet; zájmeno tů se někdy zesiluje příklonkou »-te<<: tůte; někdy (velmi zřídka) se zájmenný tvar zdvojí: měmě, tětě. Zesílené zájmenné tvary překládáme do češtiny týmiž českými tvary jako nezesílené, avšak často bud' při výslov nosti klademe na ně důraz nebo slovosle dem vytkneme jejich důrazně postavení v e v ě t ě. __4_ Předložka »cum<<se zakládá za ablativ osobních zájmen a tvoří s nimi jedno slovo: měcum: se mnou; těcum : s tebou; nóbiscum: s námi; vóbiscum: s vámi. Genitivy mei, tui, nostri, vestri jsou předmětné (nikoli přivlastňovací) : memoria mei, tui, nostri, vestri : upomínka na mne, na tebe, na nás, na vás; misericordia nostri : milosrdenství s námi; fidůcíavestri : důvěrave vás; memor mei, tui, nostri, vestri : pamětliv mne, tebe, nás, vás. Genitivy »nostrum<< a »vestrum<< jsou »celkové genitivy<< a překládají se do češtiny předložkovým pádem »z nás<<, »z vás<<; na př.: Optimusnostrum : nejlepší z nás; máximus vestrum : největší z vás. Kromě toho se tyto genitivy >>nostrum<< a >>vestrum<< kladou v tomto spojení: omm'umnostrum : všech nás (gen.); (či? koho?) omnium vestrum : všech vás (gen.); (či? koho.?) nostrum uterque : my oba dva; vestrum uterque : vy oba dva; quis nostrum (vestrum)? : kdo z nás (z vás) ? multi nostrum : mnozíz nás; máxžmusomnium nostrum (vestrum) : největší z nás (z vás) všech; memor sum omnium vestrum : jsem pamětliv všech vás. LSlovník (l.—2. úloha). aequum, aequž, n. (II.), slušnost, atróx, 1., (gen. sing.:) atrócis, slušná věc, právo; smysl pro a) děsný, strašný, hrozný; rovnost; spravedlnost; b) divý, krutý, zuřivý,hrozný; (* 6kvum) c) přísný, vzdorný; příkrý, alacer, (I, 383); alacrióre animó, prchlý s čilejší myslí avidus, a, nm, a) dychtivý, chti __5__ vý, žádostivý, lačný (něčeho); exspeotatió, iónis, f. (III.), oče b) hrabivý, lakotný, lakomý; kávání; (* eksspoktáciió) c) dychtivý pokrmu, hladový, fidělis, e, 2. (III.), věrný, spo lačný, hltavý, nenasytný; d) lehlivý; oddaný; poctivý, svě vášnivý, prudký domitý brevis, (I, 434); brevi tempore, gratia, (I, 53) (abl. čas.), v krátké době, hodiernus, a, um, dnešní; ho v krátkém čase, vbrzku, za diernó diě, (abl. čas.), dnešní krátko hO dne; (* hodyiernus) camělus, % m. (II.), velbloud; implěre, _(I, 391), naplniti; doko (* camólus) _nati, dokončiti (a věku) Cannae, drum, f. plur. (I.), Kan iůs, (I, 320); iúra amicitiae, ny, město v Apulii, známé po práva přátelství; (* iůra amí rážkou Římanů r. 216 př. Kr. cicijé) za 2. punské války, kterou iuvenilis, e, 2. (III.), a) mladic způsobil Hannibal; Canněnsis, ký, jinošský; b) bujarý, veselý; e, 2. (IH.), kanenský. (u Ka iuvenili aetáte, (abl. čas.), v mladickém, jinošském věku; nen); (* kannénzis) (* iuveny'lis) Catilina, ae, na. (I.), (* Katylí Iibentissimě, (I, 131), nejraději, na), Lucius Sergius Katilina, velmi rád; s největší radostí, Říman, prostopášník, zlopo chutí věstný spiknutím, jež zosnoval proti státu r. 63 př. Kr.; M. Iůx, lůcis, f. (III.), a) světlo; Tullius Cicero, konsul r. 63 př. lesk, záře, třpyt; b) (denní) Kr., spiknutí Katilinovo odha světlo; c) okrasa, chlouba; lil a potlačil; Katilina byl za spása bit v boji u Pistorie v severní nefárius, a, um, zločinný, boha Etrurii r. 62 př. Kr. prázdný; nefária cónsilia, zlo činné záměry cautus, a, um, a) zajištěný, za nocěns, 1. (III.), (gen. sing.:) bezpečený; b) ostražitý, opatr nocentis, a) škodlivý; b) zlo ný, obezřelý činný crassus, a, um, a) tlustý; b) sil nůtrió, is, irc, 4., a) živiti, krmi ný; hrubý; c) (o krviz) hustý, ti; b) pěstiti; vychovávati sražený, ssedlý opínič, opinióm's, f. (III.), a) culpa, ae, f. (I.), vina, provině domněnka, mínění (osobní) ; ní; poklesek, hřích b) tušení, očekávání, nadání, děběre, (I, 270); grátiam děbeó, pomyšlení; c) veřejné mínění, jsem povinen vděčností POVěSt: (* opínyjó) ěrudíro, (I, 366); litter'zs et arti črnátus, a, um, (I, 313), čestný; bus ěrudire, vzdělávati ve vě ctěný, vážený; (* órnátus) dách a uměních; (I, 141, 348) praedltus, a, um, opatřený, na —6— daný (něčim), obdařený; (* superstitič, superstitiónis, f. prédyt us) (III.), pověra; pověrčivost; (* prócreó, ds, áre, dvi, 1., (z)plo superstycijó) diti; vytvářeti, tvořiti; (* pró Sůspició, súspiciónis, f. (III.), kreó) podezření; (* sůspicijó) satis, dosti, dost; dostatečně senílis, e, 2. (III.), stařecký; turpis, e, 2. (III.), a) šeredný, senili_ aetcite, (abl. čas.), ve ohyzdný; b) (mravněz) haneb stařeckém věku ný, ohavný; potupný, hnusný, societás, societátis, f. (III.), spo— mrzký, nečestný lečenstvi, jednota.; spolek; (* vádó, is, ere, 3. kráčeti, ubírati socijetás) se, jíti 1. úloha. _ Přeložtedo češtiny!_ (Vizstr. 38!) 1. Tě ludi, mě libri děleetant. — 2. Cantus avium nós et vós dělectat. — 3. Si valěs, bene est; ego valeó. — 4. Eg'o tibi in vizi comes eró. — 5. Mihi et tibi, nóbis et vóbis á parentibus benefieia tribuuntur. — 6. Hodiě mihi, crás tibi. — 7. In mě et in tě et in nóbis omnibus spěs patriae sita est. — 8. Páx těeum et měcum (estó)! — 9. Dominus vóbiseum! — 10. Nóbis omnia vóbiseum, amíci, commůnia sunt. — 11. Mihi nihil, amicis multa! — 12.