Don E. Wilson, Russell A. Mittermeier (Eds.): Handbook of the Mammals Of
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
jsou natolik výrazné, že mohou opravdu Jan Robovský a kolektiv RECENZE překvapit, byť sám způsob změn už nikoli (fylogenetický koncept je všeobecně znám, viz také Vesmír 2007, 9: 568 –571). Důvody k povýšení některých popula - Don E. Wilson, Russell A. Mittermeier (Eds.): cí/poddruhů na druhovou úroveň jsou zmíněny v knize Ungulate Taxonomy od Handbook of the Mammals of the World Colina P. Grovese a Petera Grubba, vydané rovněž v r. 2011. Její výhodou je, že kopyt - – Volume 2, Hoofed Mammals (Kopytníci) níky revidovala jednotně s pomocí fyloge - netického konceptu, a proto ji považujeme z hlediska taxonomie za užitečnější a smě - Nejen srdce všech zoologů jistě potěšil podobně zapůsobí nejvíce, je její výrazná rodatnější než recenzovanou encyklope - druhý svazek osmidílné encyklopedie nevyrovnanost v užité taxonomii. Zatímco dii. V nyní hodnocené knize došlo navíc o savcích světa věnovaný kopytníkům. Je většina skupin je zpracována v různé míře k řadě změn na úrovni rodů, ale opět ne - podstatně rozsáhlejší než první díl o šel - ještě s využitím tzv. biologického koncep - konzistentně (např. tapír čabrakový zde mách (recenzoval J. Suchomel v Živě 2009, tu druhu, u turovitých ( Bovidae ), kančilo - není Acrocodia indica , zatímco kudu malý 6: XCVII –XCVIII); ten byl překonán téměř vitých ( Tragulidae ), kabarovitých ( Mos - má vlastní rod Ammelaphus apod.). Tyto o 160 stran. Jde bezesporu o významné chidae ) a slonovitých ( Elephantidae ) je rozdíly jsou velice nápadné a je třeba při - dílo poskytující množství užitečných in - naplno využit nový a progresivní fyloge - znat, že nejednotná koncepce druhů před - formací doprovázených jak kvalitními netický koncept (pro vysvětlení rozdílů stavuje velké editorské selhání. Malou útě - fotografiemi, tak vydařenými obrazovými viz doplňující podkapitola v závěru recen - chou může být fakt, že jsou u ostatních tabulemi. Z těchto důvodů ho lze jedno - ze) a některé jsou na půli cesty (prasato - čeledí i jejich konkrétních druhů alespoň značně doporučit ke studiu nebo přímo ke vi tí – Suidae a jelenovití – Cervidae ). Aby zmiňovány některé nové poznatky z fy lo - koupi. Současně tato publikace svým cha - „zmatení jazyků“ bylo dovršeno, zcela genetické taxonomie a je tak někdy od - rakterem již stačila vyvolat řadu diskuzí osobité taxonomické pojetí mají velblou - kazováno na dílčí práce, které můžeme a komentářů, a to v mnohem větší míře než dovití ( Camelidae ), o nichž budeme mlu - dohledat v seznamu literatury. díl předchozí. Hlavní důvody jsou v pod - vit níže. To má nepříjemný důsledek, pro - Biologický koncept druhů dále způso - statě tři – výběr řádů, nápadné navýšení tože někdy si kniha nápadně protiřečí bil, že u některých chybí vyobrazení důle - počtu druhů a nejednotný koncept pojetí a někteří autoři, v zájmu zachování svého žitých poddruhů a forem, u nichž reálně druhů. Autoři recenze přiznávají, že zatím oblíbeného konceptu, taxonomické po - lze předpokládat povýšení na samostatné neměli možnost jednotlivě přečíst celé známky upravili tak, aby odpovídaly jejich druhy. Jako příklad uvedeme jelena siku toto dílo (pokud to vůbec jde), přesto se osobnímu vnímání skupiny (např. použití (Cervus nippon ), kdy mohl být vedle fo- však rozhodli tuto recenzi předložit. Jejím biologického konceptu u žiraf ostře kon - rem sika tchajwanský ( C. n. taiouanus ) prostřednictvím bychom chtěli vysvětlit trastuje se shodou morfologických a mole - a s. hokkaidský ( C. n. yesoensis ) zobrazen některé okolnosti s knihou spojené, zvláš - kulárně-genetických revizí posledních let i sika kjúšúský ( C. n. nippon ) jako zástup - tě když její obsah vědeckou obec výrazně a prvnímu autorovi recenze přijde neko - ce jižní japonské ostrovní linie a některý polarizuje. Proto nebude mít zcela stan - rektně účelové a nepřesné komentování kontinentální poddruh, např. sika Dybov - dardní formu a naopak hodně vysvětlující nejnovější revize tzv. bílých nosorožců ského ( C. n. hortulorum ) – ten mimocho dem charakter. Jak bylo zmíněno výše, diskuta - rodu Ceratotherium ). Je poměrně zajíma - v seznamu poddruhů úplně chybí. Všech - bilní jsou především tyto aspekty: vé, že třeba slonovití, kančilovití a kabaro - ny uvedené formy siků jsou v re cent ních G Výběr řádů. Druhý svazek série zahrnuje vití čtenáře moc nepobuřují, neboť tam revizích jelenovitých nově po važovány za savce, kteří si nejsou fylogeneticky blízce tolik změn není. Ovšem revize těchto čele - samostatné druhy (Groves 2006, Groves příbuzní, jejich pojítkem je pouze přítom - dí proběhly během posledních 10 let stej - a Grubb 2011). Obdobně je tomu u žiraf, nost „kopyt“, odtud také název Hoofed nými metodami jako u turovitých. U nich zobrazeny jsou navíc obecně známé „pod - Mammals – kopytníci. Je tedy samozřejmé, došlo k rozšíření z běžně uváděných 143 druhy“, zatímco ty, v nichž se lidé hůře že v knize najdeme lichokopytníky ( Peris - druhů na 279, což např. znamená čtyři orientují, na obrazové tabuli nenajdeme. sodactyla ) a sudokopytníky ( Artiodactyla ) druhy afrických buvolů namísto jednoho, Totéž se týká i asijských oslů a řady dal - a jistě ani moc nepřekvapí, že se k nim při - 11 druhů skálolezů, čtyři druhy velkých ších. Zařazením této obrazové dokumen - pojili hrabáči ( Tubulidentata ; donedávna kudu, čtyři místo původně jednoho pako - tace by se, podle našeho názoru, kniha vnímaní jako žijící forma starotřetihorních ně žíhaného, 8 lesoňů pestrých, 6 kamzíků stala více nadčasová. O nadčasovosti ale kopytníků), damani ( Hyracoidea ) a cho bot - nebo 20 druhů ovcí místo tradičních pěti bude ještě řeč. natci ( Proboscidea ). Nicméně do tohoto (viz také Živa 2012, 1: 40 –43). Tyto posuny svazku nebyly zahrnuty sirény ( Sirenia ), Ochranářské důsledky které budou představeny ve vodních/moř - Po přílivu takových změn jistě vyvstane ských savcích ve čtvrtém dílu, ač jsou otázka, zda mají vůbec smysl. Často slyší - příbuz né damanům a slonům, obdobně me hlasy, že „druhů je prostě příliš“. Na kytovci ( Cetacea ) v současnosti považova - takovou poznámku nebo výtku lze snad ní za součást sudokopytníků (jako společ - odpovědět jen to, že taxonomie studuje ný řád Cetartiodactyla ). V knize jsou na - evoluční strukturu přírody a ta jistě nepro - opak uvedeni luskouni ( Pholidota ), kteří dukuje druhy, aby se nám dobře pamato - se z pojetí kopytníků zřetelně vymykají. valy a snadno určovaly. Ne každý si dále To, že mají prsty předních končetin zakon - uvědomuje, že se revizí kromě povýšení čeny drápy, není ani tak podivné (to mají některých forem ruší mnoho jiných „vy - hrabáči v podstatě také) jako fakt, že podle myšlených“ taxonů (např. popisy na zákla - současných molekulárně-genetických ana - dě nedospělých jedinců apod.), nebo iden - lýz jsou nejpříbuznější šelmám. Možná tických s již popsanými formami. Podle editorům přišlo, že se vedle podobně drá - našeho názoru smysl těchto změn existuje, patých, hrabavých a převážně hmyzožra - neboť dává možnost vypořádat se s taxo - vých hrabáčů docela ztratí. Upřímně ře - nomicky problematickými skupinami. čeno, jde ale spíše o podružný problém K takovým tradičně patří zástupci rodu (možná vzniklý požadavky autorů dílčích ovce ( Ovis ), u kterých nyní máte pocit, že kapitol), protože čtenář této série by časem je v jejich systematice konečně pořádek. měl mít možnost poznat všechny savce. Dalším doprovodným a neméně pozitiv - G Změny v počtu vymezených druhů a ne - ním efektem je ochranářské hledisko. Na - jednotná koncepce pojetí druhu. Čím však jednou totiž vyplavou na povrch uni kátní kniha na informovaného čtenáře pravdě - a neznámé populace kopytníků, o nichž LVIII živa 3/2012 jmenovitě slonovitých, tapírovitých ( Tapi - ridae ), kančilovitých, kabarovitých, turo - vitých a vidlorohovitých ( Antilocapridae ) autoři neuvádějí ani jednoho. Uvážíme-li, že sloni, tapíři a turovití patří ze všech kopytnatých savců zmíněných v knize ke skupinám s nejlepším fosilním záznamem, je tato skutečnost o to nepochopitelnější. Jedním dechem musíme ale dodat, že fylo - genetické vztahy jsou u recentních zástup - ců zmíněných čeledí popsány většinou výstižně. Taktéž navržené systematické pojetí turovitých na úrovni tribů působí přehledně a tvoří na rozdíl od jiných nově navržených systémů této čeledi přiroze - né skupiny. Elegantně je vyřešen jak poly - fyletický tribus Neotragini v tradičním pojetí, tak problematické triby Ovibovini a Rupicaprini . Rozsah knihy zřejmě neumožnil doko - nalou kontrolu, takže občas narazíme na chyby, např. u čeledi jelenovitých se do textové části vloudil nesprávný vědecký 1 název jihoamerického jelínka mazama malý, a to Mazama nanus , jenž se správně jmenuje M. nana . 1 V knize použitá vnitrodruhová jejich divoce žijících příbuzných. Např. Co se týče ilustrací na obrazových tabu - taxonomie zebry stepní ( Equus quagga ) u velblouda dvouhrbého ( Camelus bac - lích, tak katalánský autor Toni Llobet opět neodpovídá současnému stavu poznání. trianus ) jsou divoká i domácí forma brány nezklamal. Všechny jsou nakresleny digi - Na obr. zebra Böhmova ( E. q. boehmi ), jako dva poddruhy a domácí formy lam tální technologií, proto jedna z věcí, čím si zo o Praha. Foto V. Mazák (krotká a alpaka) vystupují coby dva samo - čtenář může být stoprocentně jist, je zbar - statné druhy. U velblouda jednohrbého vení zobrazených zvířat – tato technologie jsme většinou neměli ani tušení, případně (C. dromedarius ) se pro změnu dočteme, umožňuje barvu zkopírovat přímo z foto - byly dlouhou dobu přehlíženy. Jako „pou - že jde o monotypický taxon, což by se dalo grafie daného živočicha. Výjimkou jsou hé“ poddruhy