Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav klasických studií

Bakalářská diplomová práce

2013 Petra Matějová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav klasických studií

Mediteránní studia

Petra Matějová Lindsey Davisová: Antický Řím jako román na pokračování Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Markéta Melounová

2013

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn ě s využitím uvedených pramen ů a literatury.

……………………………………………..

3

Pod ěkování: Tímto d ěkuji své vedoucí bakalá řské práce Mgr. et Mgr. Markét ě Melounové za odborné rady a cenné p řipomínky, které mi poskytla p ři zpracování bakalá řské práce. Také bych cht ěla pod ěkovat své rodin ě a p říteli za trp ělivost a podporu p ři studiu.

4 Obsah 1 Úvod ...... 7 2 Lindsey Davisová ...... 8 2.1 Literární tvorba ...... 8 2.2 Ocen ění za literární tvorbu ...... 10 3 Historický román ...... 11 3.1 Porovnání definicí žánru ...... 11 3.2 Historický vývoj žánru ...... 14 3.3 Historický detektivní román ...... 17 4 Historické souvislosti a politické procesy ...... 18 4.1 Ob čanské války; rok 69 n. l. neboli rok „ čty ř císa řů “ ...... 18 4.1.1 Galba ...... 18 4.1.2 Otho ...... 19 4.1.3 Vitellius ...... 19 4.2 Nástup Flaviovské dynastie – Vespasianus ...... 20 4.2.1 Vespasianus jako ob čan ...... 20 4.2.2 Vespasianus jako úsp ěšný vojev ůdce ...... 21 4.2.3 Vespasianus jako císa ř ...... 23 5 Charakteristika falconovské řady ...... 26 6 Falconovská řada a historické události ...... 27 6.1 Pom ěry v Řím ě ...... 27 6.1.1 Ob čanské války a nástup Vespasiana ...... 27 6.1.2 Návrat Tita z Jeruzaléma ...... 29 6.1.3 Vespasian ův census ...... 29 6.2 Pom ěry v provinciích ...... 30 6.2.1 Povstání v Británii ...... 30 6.2.2 Povstání v Germánii – Veleda ...... 32 6.3 Shrnutí ...... 34 7 Falconovská řada a historické osobnosti a postavy ...... 36 7.1 Císa řská rodina ...... 36 7.1.1 Vespasianus ...... 36 7.1.2 Titus a Domitianus ...... 40 7.2 Marcus Didius Falco ...... 43

5 7.3 Shrnutí ...... 43 8 Záv ěr ...... 45 Použitá literatura ...... 47 Seznam obrázk ů ...... 50

6 1 Úvod

„…v hlavní roli Marcus Didius Falco.“ 1

Troufám si říci, že práv ě mistrn ě vykreslená postava svérázného informátora v císa řských službách Marca Didia Falcona učinila z román ů Lindsey Davisové bestsellery. I m ě tato postava zaujala svou osobitostí a suchým humorem. Knihy z této falconovské řady 2 se staly mou oblíbenou odpo činkovou četbou už d říve, proto když jsem dostala p říležitost psát svou bakalá řskou práci na téma Lindsey Davisová: antický Řím jako román na pokra čování , ráda jsem ji využila.

Bakalá řská práce bude člen ěna do dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části, týkající se kapitol 2 – 4, se budu v ěnovat autorce Lindsey Davisové, její tvorb ě a ocen ěním; další kapitola bude pojednávat o vzniku, vývoji a vybraných definicích žánru historický román a o stru čné definici historického detektivního románu. Čtvrtá kapitola se bude týkat historických souvislostí zvoleného období vlády císa ře Vespasiana a stru čný nástin období p ředcházejícího.

Praktická část bude zahrnovat kapitoly 5 – 7. V páté kapitole se budu zabývat základními narativními charakteristikami románové série. V následujících dvou kapitolách se pokusím podrobn ě analyzovat některé historické události a postavy, zhodnotit jejich objektivitu a d ůvěryhodnost interpretace a ur čit, které významné antické prameny autorka Lindsey Davisová s jistotou znala a jak s nimi zacházela, přičemž prioritní pro m ůj výzkum bude práv ě zp ůsob, jakým autorka s prameny pracuje.

1 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 3. 2 Falconovská řada zahrnuje všechny tituly, kde vystupuje informátor Marcus Didius Falco (viz kap. 2.1)

7 2 Lindsey Davisová

Autorkou historických román ů falconovské řady z antického Říma je britská spisovatelka Lindsey Davisová. Narodila se v roce 1949 v Birminghamu, kde také vyr ůstala. Na univerzit ě v Oxfordu vystudovala obor Anglický jazyk a literatura. Po studiu pracovala jako ú řednice ve státních službách. V roce 1985, po prvních úsp ěších v oblasti literatury, se rozhodla opustit ú řednickou dráhu a naplno se v ěnovat psaní. V roce 2002 se stala předsedkyní britské Asociace autor ů detektivek (The Crime Writers' Association) a v letech 1997 – 1998 byla čestnou p ředsedkyní The Classical 3 Association . Za své dílo získala řadu ocen ění.

2.1 Literární tvorba

Prvním literárním po činem Lindsey Davisové byly krátké romány na pokra čování pro britský ženský magazín Woman´s Realm . Poté následovala první kniha Cesta ctnosti (The Course of Honour), ta však nenadchla žádného vydavatele a prozatím zůstala nepublikovaná. Tato kniha o milostném vztahu císa ře Vespasiana s propušt ěnou otrokyní Antonií Caenidou vyšla až v roce 1998, po vydání prvních deseti díl ů falconovské řady. Autorka si ve svém Úvodu k Omnibus st ěžuje na strnulost literatury, říká: …bylo t ěžké koncem osmdesátých let dvacátého století p řemluvit vydavatele, aby se vyrovnali s nápadem zasadit populární beletrii do římské antiky. Antickým sv ětem se mohly zabývat jenom klasické knihy ur čitého typu, kdežto n ějaké novátorské romány o dávné historii by prý moderního čtená ře odradily.“ 4

Autor čina vytrvalost se nakonec vyplatila a roku 1989 kone čně mohl vyjít její první historický román.

Zájem o historii a archeologii a také nastudování látky pro Cestu ctnosti , zasazenou do období prvního století našeho letopo čtu, podnítil Lindsey Davisovou k napsání první

3 DAVIS, Lindsey. Biography: Lindsey Davis [online]. c2011. [cit. 26.2.13]. Dostupné z: http://www.lindseydavis.co.uk/biographyLD.htm. 4 DAVIS, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 13.

8 knihy z falconovské řady s názvem Ztracené st říbro , která byla publikována v roce 1989. Ztracené st říbro je historickým detektivním románem a tohoto typu historického románu se autorka drží i v dalších dílech této série. Lindsey Davisová je velice plodnou spisovatelkou. Aby uspokojila poptávku svých čtená řů , píše své historické romány velice rychle (p řibližn ě jeden román ro čně) a proto musí jít stranou i přílišná pe člivost. Jak sama říká:

Spisovatel má ur čitou odpov ědnost. Nem ělo by smysl psát o minulosti, pokud by se nesnažil zobrazit historické období s co nejv ětší autenti čností pro dnešní čtená ře… Proto úporn ě usiluji o p řesnost. Jenže jde p řece jen o romány a píšu je rychle… n ěkdy si troufám používat odvážné, novátorské postupy. Proto se tam ob čas m ůže vloudit chybi čka.“ 5

V rychlém sledu po prvotin ě tak následují další romány: rok 1990 Bronzové stíny (Shadows in Bronze) , 1991 Měděná Venuše (Venus in Copper) , 1992 Železná ruka (Iron Hand of Mars) , 1993 Poseidonovo zlato (Poseidon Gold) , 1994 Poslední d ějství v Palmý ře (Last Act in Palmyra) , 1995 Čas odejít (Time to Depart) , 1996 Soumrak v Cordob ě (A Dying Light in Corduba) , 1997 Tři ruce ve fontán ě (Three Hands in the Fountain) , 1998 Šelmy v arén ě (Two for the Lions) , 1999 Jedna panna navíc (One Virgin Too Many) , 2000 Óda na banké ře (Ode to a Banker) , 2001 Mrtvola v lázni (A Body in the Bath House) , 2002 Jupiter ův mýtus (The Jupiter Myth) , 2003 Žalobci (The Accusers) , 2004 Zlo čin nemá dovolenou (Scandal Takes a Holiday) , 2005 Vid ět Delfy a zem řít (See Delphi and Die) , 2007 Saturnálie (Saturnalia) , 2009 Alexandrie (Alexandria) , 2010 Bohyn ě odplaty (Nemesis) . Všechny tyto historické romány spojuje, jak už bylo řečeno, postava soukromého informátora Marca Didia Falcona. Jsou zasazeny do období od roku 70 do roku 77 našeho letopo čtu. Práv ě tato série je předm ětem mé bakalá řské práce.

Lindsey Davisová však nez ůstává jen u historických detektivek z antického Říma. V roce 2009 byl publikován rozsáhlý román Rebels and Traitors , umíst ěný do anglické ob čanské války a období vzniku Commonwealthu v 17. století. V roce 2012 vyšel další román Master and God , který lí čí životní cestu císa ře Domitiana. Tentokrát se autorka znovu vrací do antického Říma.

5 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 15, 16.

9 Knihy Davisové jsou p řeloženy do mnoha sv ětových jazyk ů. Některé detektivní p řípady z falconovské řady byly úsp ěšně zdramatizovány rádiem BBC. 6 K filmové adaptaci žádného z román ů zatím nedošlo.

2.2 Ocen ění za literární tvorbu7

První kniha z falconovské řady Ztracené st říbro zapo čala v roce 1989 sérii ocen ění za literární tvorbu výhrou ceny za nejlepší prvotinu ( The Authors' Club Best First Novel Award ). V roce 1995 získala Lindsey Davisová cenu pro nejoblíben ějšího autora s názvem Dýka v knihovn ě8 (Dagger in the Library ) a roku 1999 následovala cena Dýka Ellis Petersové za historickou detektivku 9 (Ellis Peters Historical Dagger ) za knihu Šelmy v arén ě. Ob ě tyto ceny ud ělila britská Asociace autor ů detektivek (The Crime Writers' Association). Rok 2000 přinesl cenu Sherlock Award za nejlepšího komického detektiva v podání Falcona ( Comic Detective ). V roce 2009 byla Davisová ocen ěna mezinárodní cenou za tvorbu historických román ů El Premio de Honor de Novela Historica Ciudad de Zaragoza 10 . Zatím posledním ocen ěním autor činy tvorby je Cartierova diamantová dýka 11 (Cartier Diamond Dagger ) za celoživotní p řínos z roku 2011.

6 DAVIS, Lindsey. Biography: Lindsey Davis [online]. c2011. [cit. 26.2.13]. Dostupné z: http://www.lindseydavis.co.uk/biographyLD.htm. 7 Tamtéž. 8 Dagger in the Library dříve Golden Handcuffs (Zlatá želízka), je cena pro čtená řsky nejoblíben ějšího žijícího autora. Nominace provádí britské knihovny a porotou jsou sami knihovníci. The Crime Writers´ Asociation [online]. c2012. [cit. 26.2.13]. Dostupné z: http://www.thecwa.co.uk/daggers/library/index.html. 9 Ellis Peters Historical Dagger je cena pro román s detektivním motivem a historickým pozadím z jakéhokoli období až do 60. let minulého století. Je ud ělována od roku 1999 na památku slavné autorky st ředov ěké detektivní série, a je sponzorována jejími nakladateli a spole čností, spravující její majetek. Porota se skládá z p ředešlého vít ěze, kritik ů a historik ů. The Crime Writers´ Asociation [online]. c2012. [cit. 26.2.13]. Dostupné z: http://www.thecwa.co.uk/daggers/library/index.html. 10 El Premio de Honor de Novela Historica Ciudad de Zaragoza oce ňuje kariéru a úsp ěchy autora za celou svou literární kariéru ve vztahu k žánru historického románu . Byla založena v roce 2006. CASTRO, Marcelo Ferando. Matilde Asensi, New Historical Novel Prize Zaragoza [online]. c2011. [cit. 26.2.13]. Dostupné z: http://www.arealibros.es/noticias/matilde-asensi-nuevo-premio-de-novela- historica-ciudad-de-zaragoza.html 11 Cartier Diamond Dagger přináší ocen ění za celoživotní p řínos, vznikla v roce 1986 a po celou dobu je sponzorována Cartierem. Komise CWA vybírá spisovatele, které nominovalo její členstvo. Kandidáti musí spl ňovat dv ě základní kritéria: jejich kariéra se musí vyzna čovat nep řetržitým úsp ěchem, a musí prokázat významný p řísp ěvek detektivní literatu ře publikované v anglickém jazyce, a ť už v originále nebo v p řekladu. The Crime Writers´ Asociation [online]. c2012. [cit. 26.2.13]. Dostupné z: http://www.thecwa.co.uk/daggers/library/index.html

10 3 Historický román

Celou literární tvorbu spisovatelky Lindsey Davisové řadí kritikové do literárního žánru historický román. I čtená ř neznalý literárních princip ů dokáže rozeznat historickou linii díla a povšimnout si významných událostí a postav, které by mohly být sou částí sv ětových dějin. Ale i p řes dominanci historického elementu se nemusí nutn ě jednat práv ě o zmi ňovaný typ románu. Tento žánr musí spl ňovat ur čitá kritéria.

Co se tý če definice historického románu, literární teoretikové ve svých charakteristikách pov ětšinou dosp ěli ke stejným záv ěrům. Ze starších zdroj ů (80. léta 20. století) si představíme nap říklad definici českého teoretika Št ěpána Vlašína ( Slovník literární teorie ) a z přibližn ě stejného období anglickou verzi J. A. Cudonna (A Dictionary of Literary Terms) a Chrise Baldicka ( The Concise Oxford Dictionary of Literary Terms ). Nov ější pohled na v ěc nám p ředloží čeští zástupci literární teorie Dagmar Mocná a Josef Peterka ( Encyklopedie literárních žánr ů, rok 2004) a Ansgar Nünning z německého literárního prost ředí ( Lexikon teorie literatury a kultury , rok 2001).

3.1 Porovnání definicí žánru

Nejprve je t řeba objasnit význam slova žánr. V českém prost ředí je zažitá dvoustup ňová klasifikace literatury na druhy a žánry. Literární druhy vychází z obecných princip ů a proto se používá nad časových kategorií, tj. lyrika, epika a drama. T říd ění podle charakteristických rys ů, definované pomocí nejr ůzn ějších kritérií, pak ozna čuje tříd ění žánrové. V západních jazycích tato dvoustup ňovost není, nap říklad v germánských zemích se používá termínu Gattung pro ob ě oblasti zárove ň.12 V České republice je tedy historický román žánrem. Ansgar Nünning řadí historický román mezi hybridní žánry, v nichž jsou obsaženy znaky r ůzných žánr ů. Z toho d ůvodu jej nelze správ ě popsat pomocí žánrových pojm ů.13

12 NÜNNING, Ansgar, Ji ří TRÁVNÍ ČEK a Ji ří HOLÝ. Lexikon teorie literatury a kultury : koncepce / osobnosti / základní pojmy . Vyd. 1. Brno : Host, 2006. s. 163. 13 Tamtéž. s. 316.

11 Dostupné definice historického románu se p ředn ě zabývají elementem času . Slovník literární teorie uvádí, že „historický román je dán hlediskem tématickým, tedy zam ěř ením na d ěje dob minulých.“14 Takto široce definuje tento žánr i A Dictionary of Literary Terms , který považuje historický román za „formu fiktivního vypráv ění, která rekonstruuje historii a znovu ji nápadit ě přetvo řuje.“ 15 Další zdroj, The Concise Dictionary of Literary Terms , je, co se tý če času, konkrétn ější. Příb ěh románu musí být umíst ěn do historického období vzdálen ějšího od spisovatele delší dobu, „ často jednu nebo dv ě generace, ob čas několik století.“16 Encyklopedie literárních žánr ů neudává přesný po čet generací, které mají odd ělovat autora od popisované doby. Posta čuje, že autor nežil v dob ě, o které píše, a detaily událostí nezná z vlastních zkušeností. Ve své tvorb ě se tedy opírá o zprost ředkované informace. 17 Velmi podobn ě p řistupuje i Spole čnost historického románu (Historical novel society), je však ješt ě konkrétn ější: „Historickým románem je román, který se odehrává padesát a více let v minulosti, ve kterém při psaní autor čerpá spíše z výzkumu, než z osobní zkušenosti.“18 Zárove ň však členové této spole čnosti 19 poukazují na to, že tato kritéria m ůže spl ňovat i autobiografický román. Proto musí p řijít na řadu i další elementy.

Důležitou roli v definici historického románu hraje také pojetí postav . „Práce se m ůže zabývat skute čnými historickými postavami, nebo může obsahovat fiktivní i historické postavy zárove ň.“ 20 Pro tento žánr je také charakteristické sm ěř ování autora k ur čité zlomové nebo jinak d ůležité události nebo epoše v dějinách. „Hlavní postava – skute čná nebo smyšlená – stojí obvykle na rozhraní jednoho závažného historického konfliktu,

14 VLAŠÍN, Št ěpán. Slovník literární teorie . 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. s. 136. 15 „A form of ficional narrative which reconstructs history and recreates it imaginatively.“ CUDDON, J.A. A Dictionary of Literary Terms . Vyd.rev. London: Penguin Books, 1979, s.308. 16 „…often one or two generations before, sometimes several centuries.“ BALDICK, Chris. The Concise Oxford Dictionary of Literary Terms . Vyd. 2. Oxford : Oxford University Press, 1990. s. 99. 17 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánr ů. Vyd.1. Praha – Litomyšl : Paseka, 2004. s. 239. 18 „… a “historical novel” is a novel which is set fifty or more years in the past, and one in which the author is writing from research rather than personal experience.“ JOHNSON, Sarah. Defining the Genre: What are the rules for historical fiction? [online]. c2002. [cit. 1.3.13]. Dostupné z: http://historicalnovelsociety.org/guides/defining-the-genre/defining-the-genre-what-are-the-rules-for- historical-fiction/ 19 Do této spole čnosti pat ří nap ř. Sarah Johnsonová nebo Philipa Gregorová. 20 „The work may deal with actual historical characters...or it may contain a mixture of fictional and historical characters.“ Historical novel. Encyclopedia Britannica [online]. c2012. [cit. 1.3.13]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/267395/historical-novel

12 jehož výsledek čtená ř zná.“ 21 Své postavy a d ěj románu tedy autor umis ťuje nej čast ěji na úsvit nějaké významné události, do doby p římo p ředcházející ur čitému zlomu v d ějinách, aby mohl barvit ě rozvinout příb ěh a poskytl tak čtená ři zcela nový pohled na jemu známé historické události. Snaží se detailně vykreslit zvyky dané doby, mentalitu a chování lidí, jejich vnímání nastalých pom ěrů. Často poukazuje na ur čité archetypy v myšlení a jednání lidí, jejichž reakce v kritických situacích se stále opakují bez ohledu na stupe ň vývoje spole čnosti nebo dobu. Autor má v ětšinou v úmyslu přivést čtená ře na myšlenku, že historie se stále opakuje. Na pozadí vybrané doby tak reflektuje problémy doby sou časné, ukazuje podobnost cesty, která k nim vedla. Soub ěžn ě se snaží čtená ře upozornit na ur čité nad časové hodnoty, které by neměly být ani dnes opomenuty.

Z formálního hlediska se spisovatel snaží vyhov ět estetickým normám sou časnosti, píše soudobým jazykem, ob čas proloženým archaismy pro navození atmosféry doby. Hlavním cílem ale zůstává p řiblížení se čtená ři a snaha o co nejdetailn ější, ale zárove ň co nejsrozumiteln ější vykreslení vybrané éry, tj. postav i d ůležitých událostí. Vzhledem k různým zp ůsob ům, které spisovatelé román ů využívají p ři zobrazení minulosti, rozlišujeme v sou časnosti několik typ ů historického románu.

Encyklopedie literárních žánr ů22 udává tři typy historického románu: typ mimetický, projekční a atraktiviza ční. ∑ Mimetický typ – autor se snaží evokovat minulost v její barvitosti a smyslu. Cílem je podat d ějiny co nejv ěrohodn ěji, podmínkou je tedy důkladná obeznámenost s historickou látkou. ∑ Projek ční typ – je protikladem k mimetickému typu. „Minulost slouží jako projek ční plocha pro expozici morálních a ideových problémů a postulát ů autorovy sou časnosti. D ěje se tak často za cenu anachronism ů23 v monumentalizovaných kulisách příb ěhu.“

21 „The central character – real or imagined – is usually subject to divided loyalties within a larger historic conflict of which readers know the outcome.“ BALDICK, Chris. The Concise Oxford Dictionary of Literary Terms . Vyd. 2. Oxford : Oxford University Press, 1990. s. 99. 22 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánr ů. Vyd.1. Praha – Litomyšl : Paseka, 2004. s. 240. 23 Anachronismus spo čívá v umís ťování ur čité osoby, jevu, události nebo zvyku do jiné doby než kam skute čně pat ří. BALDICK, Chris. The Concise Oxford Dictionary of Literary Terms . Vyd. 2. Oxford : Oxford University Press, 1990. s. 8.

13 ∑ Atraktiviza ční typ – nazývaný také kostýmní typ. Historie slouží pouze jako pozadí p říb ěhu, činí jej atraktivn ějším pro čtená ře. Autor se nemusí držet historických fakt ů.

3.2 Historický vývoj žánru

Za p ředch ůdce tohoto žánru m ůžeme považovat epos ve starov ěku, st ředov ěké zpracování hrdinské epiky a národních eposů a pozd ěji utopie a gotické romány z 18. století. 24 Takzvané historické romány ze 17. století se historickému románu v dnešním slova smyslu již dost přibližují, ale jsou historické jen svou tématikou. Psychologie postav spolu s popisovanými zvyky a chováním nemají s reálnou historií nic spole čného, naopak, pocházejí ze spisovatelovy sou časnosti. Stejn ě tak i nejslavn ější gotický román z 18. století, v té dob ě považovaný za historický, Walpol ův Otrantský zámek využívá dějiny jen jako kostým, nejedná se o um ělecky v ěrné zobrazení historického období. 25

Vznik historického románu jako samostatného žánru spadá na za čátek 19. století. Hlavní hnací silou vedoucí k utvo ření tohoto literárního útvaru se stal romantismus a myšlenka tzv. historismu. Podstatou této myšlenky je vědomí, že „ člov ěk nežije mezi časností a v ěč ností, ur čován bohem, ale pohybuje se mezi minulostí a budoucností jako činitel zm ěn podn ěcujících také rozvoj jeho osobnosti.“ 26

Půdu pro nový rozm ěr vnímání historie p řipravily napoleonské války a p ředevším Velká francouzská revoluce. V letech 1789 – 1814 prožily všechny evropské národy takové množství p řevrat ů, které mnohokrát p řevýšilo všechny boje za celé p ředcházející století. Lidé si za čali uv ědomovat d ůležitost vlastní historie. Obraceli se do minulosti ve snaze oživit bývalou národní velikost a hledali v ní nad ěji na národní znovuzrození. 27 Nový

24 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánr ů. Vyd.1. Praha – Litomyšl : Paseka, 2004. s. 240. 25 LUKÁCS, György. Historický román . Vyd.1. Bratislava : Tatran, 1976. s. 23. 26 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánr ů. Vyd.1. Praha – Litomyšl : Paseka, 2004. s. 240. 27 LUKÁCS, György. Historický román . Vyd.1. Bratislava: Tatran, 1976. s. 26, 27.

14 filozofický pohled na d ůležitost d ějin p řinesl G. F. Hegel 28 , který se snažil dokázat nevyhnutelnost Francouzské revoluce. Jeho zákon o přem ěně kvantity na kvalitu mimo jiné říká, že „revoluce jsou nevyhnutelnou a organickou sou částí evoluce; skute čná evoluce bez tohoto zauzlení vztah ů je nemožná a filozoficky nemyslitelná.“ 29 Tento filozof již nevid ěl historii pouze jako d ějiny konkrétních lidí, kte ří jednají ve svém zájmu, ale jako „d ějiny utvá ření člov ěka, totiž obecné lidské osobnosti, obecného vědomí člov ěka, jak se utvá řelo v dějinách.“ 30 Jeho u čení se stalo východiskem pro myšlenku historismu i filozofického a um ěleckého sm ěru romantismu. Romantismus, který vznikl koncem 18. století v Anglii vlivem gotického románu 31 a v Německu v návaznosti na hnutí Sturm und Drang 32 , přinesl do literatury hlubší zájem o národní historii a folklór. Auto ři romantismu tak sahali po tématech z národní historie ve snaze pozvednout vlasteneckou sounáležitost a morálku v těžkých časech ob čanských boj ů.

V tomto období za čal tvo řit anglický romanopisec Sir Walter Scott, který se stal zakladatelem historického románu v dnešním slova smyslu. Jeho dílo Waverley z roku 1814 je považováno za první „vlaštovku“ v tomto žánru. Příb ěh je umíst ěn do doby jakobitského povstání, jehož snahou bylo obnovit stuartovskou dynastii dosazením prince Karla Eduarda Stuarta na anglický tr ůn.33 Scottovo dílo bylo velice důležité pro další literární vývoj a m ělo klí čový dopad na spisovatele beletrie, ale i historiky po celém sv ětě.34

28 Georg Wilhelm Friedrich Hegel byl nejvýznamn ějším reprezentantem n ěmeckého klasického realismu z přelomu 18. a 19.století. Jeho filozofie je založena na filosofii ducha, která jako „sv ětový duch“, „absolutní rozum“ nebo „b ůh“ ovliv ňuje historický vývoj. Navazují na n ěj tzv. Mladohegeliáni, především Marx a Engels. DRŠKA, Václav. Encyklopedie osobností Evropy: od starov ěku do sou časnosti . Vyd.1. Praha : Nakladatelský d ům OP, 1993. s. 263. 29 LUKÁCS, György. Historický román . Vyd.1. Bratislava: Tatran, 1976. s. 32. 30 HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie . Vyd.1. Praha : Nakladatelství Československé akademie v ěd, 1961. s. 7. 31 Gotický román byl oblíbený p ředevším ve druhé polovin ě 19. století. Projevuje se v něm fascinace neznámem a záhadami, vyzna čující se d ěsivostí a strašením. GROOT, Jerome de. The Historical Novel . Vyd.1. London : Routledge, 2010. s. 14. 32 Sturm und Drang je n ěmecké revolu ční literární hnutí z 18. století. Název se poprvé objevil v názvu hry Maxmiliana von Klingera. Stoupenci tohoto hnutí byli odp ůrci klasicismu a osvícenství. Místo osvícenského rozumu up řednost ňovali návrat k emocím. CUDDON, J.A. A Dictionary of Literary Terms . Vyd.rev. London : Penguin Books, 1979, s. 662, 663. 33 The Walter Scott Digital Archive , Edinburgh University Library [online]. c2007. [cit. 19.3.13]. Dostupné z: http://www.walterscott.lib.ed.ac.uk/works/novels/waverley.html: 34 GROOT, Jerome de. The Historical Novel . Vyd.1. London : Routledge, 2010. s. 33.

15 Historický román v 19. století se nesl především v duchu realist ů. Mezi nejvýrazn ější nástupce pat řili nap říklad Victor Hugo se svým dílem Chrám Matky boží v Pa říži (Notre-Dame de Paris), Lev Nikolajevi č Tolstoj a jeho Vojna a mír (Война и миръ ), americký spisovatel James Fenimor Cooper s dílem Poslední Mohykán (The Last of the Mohicans) a pozd ější zástupci Honoré de Balzac a Gustave Flaubert, jehož Pokušení svatého Antonína (La Tentation de Saint Antoine) již bylo předzv ěstí postmodernismu 35 . Devatenácté století uzav řel historický román Quo vadis polského pozitivisty Henryka Sienkiewicze.

Práv ě pozitivismus 36 se svým důrazem na ov ěř itelná fakta zp ůsobil krizi historického románu, která nastala na konci 19. a po čátku 20. století. Tento žánr tak pokro čil na další stupe ň svého vývoje. Více než d říve se auto ři soust ředili na biografie důležitých historických osobností a do pop ředí vstoupil kritický a ironický pohled na minulost. 37 V populární tvorb ě se historický román psal především v atraktiviza čním typu, což je zřejmé z román ů Odváté v ětrem (Gone with The Wind) od Margaret Mitchellové, známého hlavn ě ve své filmové podob ě Jih proti Severu, a sv ětoznámého, rovn ěž zfilmovaného díla, Angelika, markýza and ělů, manžel ů Golonových. Po nástupu postmodernismu vzrostla obliba projek čního typu, která p řetrvává dodnes. 38 Mezi postmodernisty, kte ří se v ěnovali historickému románu, řadíme p ředevším Umberta Eca a jeho Jméno r ůže (Il nome della rosa) a Salmana Rushdieho s dílem Půlno ční d ěti (Midnight Children) . Z nové generace m ůžeme jmenovat nap říklad Lee Smithovou

(nap ř. On Agate Hill ), Iana McEwana (Sweet Tooth) , Richarda Zimlera ( The Last Kabbalist of Lisabon) nebo Philippu Gregoryovou (The Other Boleyn Girl).

35 Postmodernismus lze definovat jako soubor myšlenek a postup ů, které odmítají hierarchii, kategorizaci a trvalost; je to nálada vyplývající se zhroucení všech t ěchto moderních myšlenek, která kladla důraz především na v ědomí Pravdy, V ědomostí, Sebe samého a Hodnot pro udržení relativní stability sv ěta. GROOT, Jerome de. The Historical Novel . Vyd.1. London : Routledge, 2010. s. 109, 110. 36 Pozitivismus v literární v ědě se opírá o východiska pozitivistické filozofie, která se zam ěř uje na výzkum objekt ů, které lze poznat rozumov ě a empiricky. V kontrastu s d řív ější spekulativností a apriorností dává p řednost v ědám exaktním a p řírodním. Zástupci pozitivismu jsou A. Compte, J. S. Mill a H. Spencer. VLAŠÍN, Št ěpán. Slovník literární teorie . 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. s. 288, 289. 37 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánr ů. Vyd.1. Praha – Litomyšl : Paseka, 2004. s. 242. 38 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánr ů. Vyd.1. Praha – Litomyšl : Paseka, 2004. s. 242, 243.

16 3.3 Historický detektivní román

Ve 20. století za čal historický román nabývat r ůzných modalit, mezi které se řadí nap říklad historická romance, alternativní historie, vále čný historický román, historická beletrie pro d ěti nebo historický detektivní román. Jak již bylo řečeno, falconovská řada Lindsey Davisové je po formální stránce práv ě historickým detektivním románem, proto se dále jinými typy historického románu nebudeme zabývat.

Historická detektivka je kombinací detektivního románu s historickým. Auto ři tohoto typu historického románu mají tendenci umis ťovat příb ěh do známých historických míst nebo událostí. Hlavní postavou jsou často smyšlení detektivové, nej čast ěji mnichové (Cadfael od Petersové, William od Eca), policisté (Colbeck od Marstonse), advokáti, noviná ři nebo léka ři. Na rozvoj historické detektivky m ěly vliv p ředevším detektivní romány z viktoriánské doby, nap říklad krátké p říb ěhy od Edgara Allana Poe, Ponurý dům (Bleak House) od Charlese Dickense nebo Měsí ční kámen (The Moonstone) spisovatele Wilkieho Collinse. 39 Pr ůkopnicí historického detektivního románu v dnešním pojetí je britská spisovatelka Edith Pargeterová, píšící pod pseudonymem Ellis Petersová. V roce 1977 napsala svou první historickou detektivku s mnišským bratrem Cadfaelem v roli detektiva. 40 Tento typ historického románu se stal velice populárním, a tak se Ellis Petersová stala vzorem pro další spisovatele. V 90. letech na tuto autorku navazují mimo jiné Anne Perryová, Elizabeth Petersová, John Maddox Robertsová i Lindsey Davisová.

39 GROOT, Jerome de. The Historical Novel . Vyd.1. London : Routledge, 2010. s. 85, 86, 87. 40 GROSSET, Philip. Brother Cadfael [online]. c2008. [cit. 23.3.13]. Dostupné z : http://detecs.org/cadfael.html.

17 4 Historické souvislosti a politické procesy

Spisovatelka Lindsey Davisová zasadila d ěj falconovské řady do antického Říma z období vlády císa ře Vespasiana (rok 70 – 77 n. l.). Z tohoto d ůvodu se tato kapitola bude zabývat nástinem zmi ňovaného období spolu se stru čným výkladem doby, která této epoše předcházela a nutn ě je tedy ovlivnila.

4.1 Ob čanské války; rok 69 n. l. neboli Rok čty ř císa řů

Roku 68 n. l. byl Nero, poslední císa ř julsko-klaudijské dynastie, dohnán okolnostmi a zavržením senátu k sebevražd ě. Ihned zavládla ostrá politická krize, která vedla k ob čanské válce i k nepokoj ům v provinciích. 41 Nastala chaotická doba spojená se st řídáním císa řů .

4.1.1 Galba V dob ě kdy byl Servius Sulpicius Galba roku 68 n. l. provolán hispánskými a galskými vojsky císa řem, zastával funkci legáta 42 provincie Hispania Tarraconensis. Pozd ěji byla tato volba voják ů posv ěcena i senátem. 43 V Řím ě se však net ěšil velké oblib ě, nikdy si svým chováním nezískal důvěru senátor ů ani voják ů. „P ředcházela ho nep ěkná pov ěst o jeho ukrutnosti a zárove ň hrabivosti. Ta pov ěst se nejenom potvrdila, ale i zvýšila, jakmile vešel do Říma.“ 44

Práv ě vojsko se stalo jeho osudným nep řítelem. Na Nový rok 69 n. l. legie v Horní Germánii odmítly přísahat věrnost císa ři a požadovaly nového vrchního velitele. Navíc, o něco pozd ěji, legie Dolní Germánie provolala císa řem svého vlastního legáta Aula Vitellia. To Galbu přinutilo urychlit adopci nástupce Lucia Calpurnia Pisona, čímž

41 MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957. s. 447, 448. 42 Legátem je podle Tacita samostatný velitel legie (jako zde) nebo správce císa řské provincie a zárove ň velitel vojska, které tam bylo posádkou. TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 410. 43 MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957. s. 449. 44 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 329.

18 velmi zklamal Othona, který Galbovi pomohl na tr ůn a o čekával svou vlastní adopci. Otho neváhal, na svou stranu si obrátil oddíl námo řnictva i pretoriány a zorganizoval vraždu císa ře Galby i jeho nástupce Pisona, ke které došlo 15. ledna roku 69 n. l..45

4.1.2 Otho Po vražd ě Galby byl provolán císa řem Marcus Salvius Otho , d říve p řívrženec Nerona, u jehož dvora se zviditelnil. M ěl podporu vojsk na Dunaji a ve východních provinciích, včetn ě legie v Judeji pod velením Vespasiana, avšak vojska Germánie a legie v Gallii a v Británii se p řiklonila na stranu Vitellia. 46 Otho se snažil Vitellia přemluvit, aby se vzdal nároku na tr ůn a uznal jej císa řem, ale protivníkova vojska již byla na cest ě do Itálie. Otho se tedy vydal na tažení proti Vitelliovým vojsk ům. Poslední a nejv ětší bitvu u Bedriaca prohrál a spáchal sebevraždu. 47

4.1.3 Vitellius Sám Aulus Vitellius se vít ězné bitvy u Bedriaca nezú častnil. Jakmile se dozv ěděl o porážce Othona a jeho smrti, dal rozpustit všechny prétoriánské kohorty, které podporovaly poraženého císa ře. Po triumfálním p říchodu do Říma nechal zavraždit většinu svých nep řátel. To vše je d ůkazem jeho zhýralosti a ukrutnosti, kterými se podle Suetonia vyzna čoval. 48

Zámo řská vojska ovšem nového císa ře nepodporovala, p řestože formáln ě p řísahala. Povstání proti dosavadnímu císa ři zapo čalo 1. července roku 69 n. l., kdy správce Egypta Tiberius Alexander zavázal své legie p řísahou v ěrnosti Vespasianovi. V rychlém sledu následovala p řísaha vojsk v Judeji a Sýrii, kde jej pln ě podporoval syrský místodržitel Gaius Licinius Mucianus, dále p řísaha vazalských král ů Sohaema a Antiocha a královny Bereniké, a všech provincií až po Malou Asii a Řecko. Brzy přísahala v ěrnost i vojska pannonská a moesijská. Práv ě velitel pannonských vojsk, Antonius Primus, zahájil tažení na Řím. Vojska pod vedením Prima se setkala s protivníkovým vojskem vedeným Caecinou v Cremon ě. Bitva skon čila vít ězstvím

45 TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 27-47. 46 MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957. s. 449. 47 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 342. 48 Tamtéž. s. 353

19 Vespasiánových vojsk nad vitelliovci. 49 Primus se svým vojskem pokra čoval v tažení na Řím.

V Řím ě se mezitím snažil Flavius Sabinus, bratr Vespasiana, vyjednávat s Vitelliem o odstoupení z císa řského tr ůnu vým ěnou za zachování Vitelliova vlastního života. Nakonec se však Sabinus musel uchýlit na Kapitol, kde byl zabit germánskými vojsky a chrám Jova byl vypálen. Opušt ěného Vitellia, který se ukrýval v paláci, odvlekly přední hlídky Primova voje na Forum, kde byl umu čen. 50

4.2 Nástup Flaviovské dynastie – Vespasianus

Vlády, která byla odbojem a povražd ěním t ří císa řů delší dobu nejistá a jaksi p řechodná, ujal se a kone čně ji upevnil rod Flaviovc ů. Byl sice temných za čátk ů a nem ěl žádné podobizny slavných p ředk ů, p řece se však stát za ň nemusel nijak styd ět… 51

Z těchto Suetoniových slov je z řejmé, že samotný Řím p řivítal rod Flaviovc ů s úctou a s očekáváním lepšího vývoje a stability v zemi. Císa ř Vespasianus a jeho dva synové, Titus a Domitianus, p řišli do paláce s nelehkými úkoly - znovu obnovit politickou a hospodá řskou stabilitu římského císa řství a založit novou císa řskou dynastii, aby se neopakovaly krvavé boje o moc.

4.2.1 Vespasianus jako ob čan Titus Flavius Vespasianus , narozený roku 9 n. l., pocházel z Falacrina, malé osady v Sabinsku severn ě od Říma. Vyr ůstal na venkov ě, na statku otcovy sestry nedaleko Cosy, kam se jako císa ř rád vracel. 52 Předpoklady pro kariéru ve státních funkcích neměl moc dobré. Jeho p ředkové byli p říslušníky jezdeckého nebo nižších stav ů, pouze bratr Vespasianovy matky dosáhl na vyšší funkce, vstoupil do senátu a stal se

49 TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 131-134. 50 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 356, 357. 51 Tamtéž. s. 361. 52 Tamtéž. s. 362.

20 praetorem. Tato skute čnost velmi pomohla v budování kariéry Vespasianovi i jeho bratru Sabinovi.53

Vespasianus se oženil s Flavií Domitillou, s níž m ěl t ři d ěti – Tita, Domitiana a Domitillu. Žena i dcera však brzy zem řely. Po smrti manželky se vrátil ke své milence Antonii Caenis, vlivné propušt ěnkyni a bývalé tajemnici Antonie mladší, která mu dopomohla ke státním funkcím. Tato žena s ním z ůstala i v císa řském paláci až do její smrti, přičemž se těšila výsadnímu postavení a d ůvěry císa ře. 54 Vespasianus se jako císař zasloužil o vytvo ření nové flaviovské dynastie.

Obrázek 1: Flaviovská dynastie

Zdroj: http://firmusenglish.blogspot.cz/2012/06/heavenly-hierarchies-all-in-family.html

4.2.2 Vespasianus jako úsp ěšný vojev ůdce Na doporu čení Narkisse, Vespasianova p řítele a velmi vlivného propušt ěnce a bývalého rádce císa ře Claudia, byl Vespasianus vyslán jako legát legie do Germánie. Odtud byla jeho legie odvelena císa řem Claudiem do Británie, kde se Vespasianus v letech 43 – 47 n. l. vyznamenal v boji na západním křídle. Za odm ěnu dostal triumfální

53 LEVICKOVÁ, Barbara. Vespasianus. In Životy císa řů . Vyd. 1. Praha: Academia, 2012. s. 170. 54 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 362, 363.

21 odznaky 55 a členství ve dvou kn ěžských sborech. V roce 51 n. l. se stal konzulem a kolem roku 62 n. l. správcem provincie Afrika.56

Vespasianovy úsp ěchy jako vojev ůdce pokra čovaly i za císa ře Nerona. V roce 66 n. l. byli Židé dohnáni ke vzpou ře a Vespasian byl Neronem vybrán, aby tyto nepokoje potla čil. Vztahy mezi Židy a Římany se p řiost řily hlavn ě za prokuratury Gessia Flora, který židovskou populaci bezohledn ě finan čně vydíral. Poslední „kapkou“ bylo vyloupení chrámové pokladny. Povstání, ozna čované jako první římská válka, zapo čalo v Jeruzalém ě a po porážce syrského místodržitele Cestia Galla, který p řišel na pomoc, se rozší řilo po celé Judeji. Úsp ěšná vále čná tažení v letech 67 – 68 n. l. dovedla legie budoucího císa ře a jeho syna Tita až k Jeruzalému. Po Neronov ě smrti Vespasianus další dobývání pozastavil. 57

Rok čty ř císařů , tedy rok 69 n. l., byl pro Vespasiana rozhodující. Díky zprávám z Říma věděl, že dosavadní systém je vratký a zvažoval tedy, zda pokra čovat v obléhání Jeruzaléma, nebo zápasit o moc v Říši. Na popud syrského místodržitele Gaia Lucia Muciana, jak již bylo řečeno výše, se Vespasianus rozhodl bojovat o císa řský titul. Mucianus jej podle Tacita povzbuzoval slovy:

Ty máš z Judeje, Sýrie a Egypta dev ět sv ěžích legií, nevy čerpaných žádnou bitvou, nezkažených bu řičstvím, ale vojsko cvikem otužilé, jež vít ězn ě skon čilo válku za hranicemi. Máš silná lo ďstva, silné oddíly jízdní i kohorty, zcela spolehlivé krále a svou zkušenost, jíž všechny p řevyšuješ. 58

Syrský místodržitel tak dal najevo podporu nejen svou, ale i egyptského místodržitele Tiberia Julia Alexandra. Zárove ň zd ůraznil, že on, ani Alexander nebudou vznášet

55 Triumfálními odznaky byly tóga vyšívaná zlatem, tunika s vyšitými palmovými ratolestmi a právo dát si v Řím ě postavit sochu. Byli vyznamenáním pouze pro císa řského velitele, protože triumf byl vyhrazen jen císa ři jako vrchnímu veliteli branné moci. TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy . Vyd. 3. Praha : Svoboda, 1975. s. 486. 56 LEVICKOVÁ, Barbara. Vespasianus. In Životy císa řů . Vyd. 1. Praha : Academia, 2012. s. 171. 57 MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957. s. 451, 452. LEVICKOVÁ, Barbara. Vespasianus. In Životy císa řů . Vyd. 1. Praha : Academia, 2012. s. 171, 172. 58 TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 130, 131.

22 žádné nároky na tr ůn. Alexander byl totiž pouze p říslušník jezdeckého stavu, cizinec a navíc bývalý Žid a Mucianus nem ěl syny, tudíž nemohl založit vlastní dynastii. 59

Vojsko vedené Mucianem se vydalo na cestu do Itálie a Vespasianus se zatím stáhl do Egypta, kde držel pod kontrolou zásobování Říma obilím. Velení nad svými vojsky sv ěř il svému synovi Titovi s přáním, aby pokra čoval s obléháním Jeruzaléma. Spolu s velitelem desáté legie Traianem se Titovi poda řilo dobýt hradby m ěsta. Boj potom pokra čoval v ulicích Jeruzaléma až do zá ří roku 70 n. l.. Dobytí Jeruzaléma bylo velmi krvavé. 60 Flavius Iosephus se ve Válce židovské (Bellum Iudaicum) zmi ňuje o ukrutnosti Říman ů: „Když již byli vyhlazeni všichni bojovníci, byl ostatní lid pobíjen… Nikdo z mužského pohlaví nebyl ponechán naživu, krom ě nemluv ňat. Ta byla odvle čena do otroctví spolu se ženami.“ 61

Pr ůběh získávání císa řského tr ůnu pro Vespasiana a vražda Vitelliova je zmín ěna již v textu výše. Navažme tedy na p říchod Vespasiana do Říma na podzim roku 70 n. l., který spolu se starším synem Titem oslavil triumfem62 , tedy slavnostním pr ůvodem městem. Aby upevnil svou moc, musel Vespasianus potlačit ješt ě jedno povstání, tentokrát v Gallii. Na pomoc byl z Říma vyslán Vespasian ův mladší syn Domitianus spolu s zkušeným vojev ůdcem Mucianem. Nakonec jejich zásah nebyl nutný, protože povstání Batav ů již bylo potla čeno. 63

4.2.3 Vespasianus jako císa ř Celá Vespasianova vláda je historiky řazena do období raného císa řství. V této dob ě byl římským politickým z řízením tzv. principát, jehož charakteristickým rysem bylo zdánlivé zachování republikánské formy, ale ve skute čnosti neomezená vláda císa ře, který se opíral o žoldné řskou armádu. 64

59 GRANT, Michael. Dvanáct cézar ů. Vyd. 1. Praha : BB art, 1998. s. 183. 60 LEVICKOVÁ, Barbara. Vespasianus. In Životy císa řů . Vyd. 1. Praha : Academia, 2012. s. 171. MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957. s. 452. 61 FLAVIUS, Josephus. Válka židovská : (Vále čná p ředehra) . Vyd. 3. Praha : Academia, 2004. s. 251. 62 Triumf je slavnostní pr ůvod vít ězného vojev ůdce povolovaný senátem. Konal se za ú časti senátu, ú řad ů i obyvatelstva z plán ě Martovy do Jovova chrámu na Capitoliu. St ředem triumfu byl triumfátor ův v ůz. TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy . Vyd. 3. Praha : Svoboda, 1975. s. 481. 63 TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 270. 64 MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957. s. 7.

23

Za svou moc vd ěč il Vespasianus práv ě voják ům a dob ře si to uv ědomoval. Za po čátek svojí vlády si tedy stanovil datum 1. července 69 n. l., kdy byl poprvé provolán císa řem egyptskými legiemi. 65 Dal tak najevo senátu, že už nemá hlavní slovo ve výb ěru císa ře, nýbrž jen poradní hlas.

Po nástupu na tr ůn se Vespasianus potýkal hned s několika problémy. První z nich spo číval v jeho nedostate čně vznešeném p ůvodu. „Jako netušenému a zánovnímu císa ři chyb ěla Vespasianovi ješt ě vážnost a jakási velebnost Veli čenstva.“ 66 Nový císa ř tedy dělal všechno pro to, aby svou autoritu posílil . Ze všeho nejd říve musel uzákonit svou moc. Pro tento ú čel sloužila Lex de imperio Vespasiani , ustanovení senátu o Vespasianov ě nejvyšší moci, které stav ělo nového císa ře na úrove ň vznešených císa řů předcházejících.67 Sv ůj p ůvod vylepšil vizí velkého boha Sarápida v Alexandrii a pov ěsti o uzdravování nemocných. Svou pozici v senátorském stavu se snažil upevnit tím, že opakovan ě každý rok zastával konzulát. 68

Druhý problém, který musel Vespasianus řešit, byl rozbo řený Řím. M ěsto bylo siln ě poškozeno ob čanskou válkou a častými požáry. Z náboženského hlediska byla velmi naléhavá obnova Capitolia. Vespasianus se na odklízení sutin dokonce symbolicky podílel. Zároveň nechal zbudovat v blízkosti Fora chrám bohyni Míru jako dar míru po ob čanských válkách, který byl tak velkolepý, že jej Plinius Starší řadil mezi divy sv ěta. Postupn ě dokon čil Agrippinou rozestav ěný chrám božskému Claudiovi, který Nero siln ě poni čil. I když za sv ůj vzor považoval Vespasianus císa ře Augusta, tímto aktem vyjád řil sympatie i k opovrhovanému Claudiovi. Ze stavebních projekt ů vynikala mimo jiné stavba Colossea uprost řed m ěsta, kterou podle Suetonia zamýšlel již Augustus. Vespasianovým architekt ům se poda řilo dokon čit několik stádií výstavby tohoto obrovského amfiteátru. Celý projekt byl dokon čen až za vlády jeho syna Tita.69

65 MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957. s. 467. 66 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 368. 67 MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957. s. 467. LEVICKOVÁ, Barbara. Vespasianus. In Životy císa řů . Vyd. 1. Praha : Academia, 2012. s. 174. 68 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 370. 69 LEVICKOVÁ, Barbara. Vespasianus. In Životy císa řů . Vyd. 1. Praha : Academia, 2012. s. 176.

24

Dalším problémem byl nedostatek financí ve státní i císa řské pokladn ě. Státní deficit vznikl kv ůli císa ři Neronovi a přehnanému utrácení a plýtvání a samoz řejm ě také kv ůli ob čanským válkám a pustošení. Podle Suetonia chyb ělo v pokladn ě čty ři miliardy sesterci ů nutných ke správ ě státu. Vespasianus se proto musel uchýlit k neatraktivnímu řešení, kterým bylo zvyšování daní, zavád ění nových daní a zvyšování berních b řemen provinciím. Neobvyklou novinkou bylo stanovení dan ě z mo či z ve řejných záchodk ů, kterou používali koželuhové p ři své práci. 70

S vybíráním daní souviselo i s čítání lidu, tzv. census. Toto opat ření slibovalo v ětší efektivitu p ři vybírání daní. Ur čovalo, co podléhá daním, co náleží císa řským provinciím a co pat ří k císa řovu nemovitému majetku. V letech 73 – 74 n. l. zastávali Vespasianus a jeho starší syn Titus censuru, což jim umož ňovalo evidovat majetek každého ob čana a obnovit p ůvodní vymezení hranic. 71

Censura byl znovu obnovený ú řad, který p ředtím zastával pouze císa ř Claudius. Mimo jiné umož ňoval také dohled nad senátory a právo financovat vybrané muže, aby dosáhli vyššího stavu, nebo naopak, lidem pochybných mrav ů odebírat. Díky tomuto titulu mohl Vespasianus provést také personální zm ěny v senátu. Císa ř umožnil vstup i bohatým ob čan ům z romanizovaných municipií, kolonií i provincií, což se u n ěkterých senátor ů setkalo s velkou nevolí. 72

Podle Suetonia byl Vespasianus ob čansky prostý a mírný císa ř. Nikdy netoužil po žádných poctách. Jediná špatná vlastnost, kterou mu Suetonius vytýkal, byla jeho údajná chamtivost. Je ale jisté, že zvyšování daní nebylo opat ření jen pro Vespasianovu vlastní pot řebu, ale pro správné fungování státu. Tento skromný císa ř zem řel v roce 79 n. l. na reatském venkov ě, kde vyr ůstal, ve v ěku 69 let. Hned po jeho smrti nastoupil na tr ůn jeho starší syn Titus. 73

SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 370. 70 LEVICKOVÁ, Barbara. Vespasianus. In Životy císa řů . Vyd. 1. Praha : Academia, 2012. s. 179. 71 Tamtéž. 72 MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957. s. 467. 73 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů. Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 371, 373, 377.

25 5 Charakteristika falconovské řady

Všechny díly falconovské řady jsou řazeny, jak jsme již zmínili, mezi historické romány, konkrétn ě jsou historickými detektivními romány. Jako takové zahrnují charakteristické znaky detektivního i historického románu zárove ň. Romány falconovské řady spl ňují jak většinu kritérii detektivního románu – v každém dílu dojde ke zlo činu, nej čast ěji vražd ě, kterou vyšet řuje detektiv Marcus Didius Falco, jenž nachází stopy vedoucí k rozuzlení případu; tak i znaky historického románu – nap říklad umíst ění p říb ěhu do doby dávno minulé, do antického Říma, jeho základem jsou historická fakta a vystupují zde historické osobnosti (Vespasianus, Titus,…).

Falconovská série se pohybuje na rozhraní dvou typ ů historického románu – mimetického a atraktiviza čního. Mimetický typ se snaží zobrazit historii co nejpodobn ěji pravd ě a vyžaduje d ůkladnou obeznámenost s dobou. Toho si lze v románech všimnout zejména p ři popisu historických událostí, každodenního života v Řím ě, náboženských rituál ů a slavností. Atraktiviza ční typ využívá historii jako podklad pro zatraktivn ění p říb ěhu. Tento typ v románech p řevládá. Hlavním nám ětem všech díl ů je totiž vyšet řování záhadného zlo činu a historie je v tomto p řípad ě pouze kulisou.

Všechny romány jsou napsány v první osob ě. Hlavní postavou je detektiv Marcus Didius Falco, který je zárove ň vyprav ěč em (tzn. vyprav ěč je autodiegetický 74 ). Romány jsou psány jako pam ěti Didia Falcona, který čtená ře d ějem provází a komentuje jej. Mimo vyšet řování zlo čin ů, které jsou hlavní linií románu, se rozvíjí i vedlejší linie. Celou sérií se nap říklad prolíná téma vztahu s Helenou Justinou, která byla v prvním díle Ztracené st říbro Falconovou klientkou, postupn ě se však stali milenci a pozd ěji založili rodinu.

74 Autodiegetický vyprav ěč je vyprav ěč v ich-form ě, který je sou časn ě hlavním hrdinou sv ěta diegéze (vypráv ění). Jedná pojem definovaný francouzským literárním v ědcem Gérardem Genettem, který definuje vyprav ěč e podle toho, jaký mají pom ěr k diegetickému sv ětu, tzn. k časov ě prostorovému univerzu postav. NÜNNING, Ansgar, Ji ří TRÁVNÍ ČEK a Ji ří HOLÝ. Lexikon teorie literatury a kultury : koncepce / osobnosti / základní pojmy . Vyd. 1. Brno : Host, 2006. s. 147.

26 6 Falconovská řada a historické události

Tato kapitola bude obsahovat rozbor n ěkolika vybraných historických událostí, které zmi ňuje Lindsey Davisová ve svých románech z antického Říma s hlavní postavou informátorem Marcem Didiem Falconem. Budou zvolené takové historické události, které autorka popisuje důkladn ěji a v ěnuje jim více pozornosti.

Z důvodu velkého množství díl ů této falconovské řady vybereme pouze n ěkteré z nich. Konkrétn ě se jedná o romány Ztracené st říbro , Bronzové stíny , Měděná Venuše z po čátku autor činy tvorby, poté Šelmy v arén ě a Jedna panna navíc přibližn ě ze st ředu díla a z nov ějších díl ů se bude jednat o romány Saturnálie a Bohyn ě odplaty . Tento výb ěr bude aktuální i pro následující kapitoly.

6.1 Pom ěry v Řím ě 6.1.1 Ob čanské války a nástup Vespasiana Již v první knize Lindsey Davisové Ztracené st říbro se projevuje autor čina nastudovanost antických pramen ů zkombinovaná se smyslem pro ironii a se spisovatel činou dovedností psát román. V následujícím textu autorka popisuje kruté časy ob čanských válek, zm ěny na tr ůně a místní situaci prost řednictvím názor ů hlavní postavy Marca Didia Falcona.

Mnoho lidí by cht ělo Vespasiána sesadit. Vym ěň ovat vlada ře se v posledních dvou letech stalo módou. Poté, co Neronovy ochromující koncerty ztratily pro nemuzikální hejsky v předních řadách svou p řitažlivost, císa ř se probodl a pak jsme zažili, že se o tr ůn rval kdekdo s kdekým. Nejd řív nastoupil Galba, vetchý starý autokrat z Hispánie. Po n ěm Otho, který d ělal Neronovi pasáka, a tak se považoval za jeho právoplatného d ědice. Po n ěm Vitellius, hulvát a žrout s hroší k ůží, který se prochlastal na tr ůn a chlastem se o něj p řipravil a po n ěmž aspo ň pojmenovali hrachovou kaši. To všechno b ěhem jednoho roku. 75

75 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha: BB/art, 2011. s. 74.

27 Lindsey Davisová při popisu císa ře Galby pravd ěpodobn ě naráží na jeho vzhled. I Suetonius jej popisuje jako muže s hlavou velmi olysanou, s rukama i nohama pokroucenýma pakostnicí. Antický autor se zmi ňuje i o jeho vysokém v ěku 73 let, ve kterém zem řel. Všechny tyto informace, včetn ě té o Galbov ě správcovství v provincii Hispania Tarraconensis, lze nalézt ve Suetoniov ě díle Životopisy dvanácti císa řů (De vita Caesarum).

Autor čino ozna čení Othona jako pasáka by mohlo vyplynout z pasáže ve Suetoniovi, která se zmi ňuje o Neronov ě milence Poppaei Sabin ě. Nero sv ěř il svou milenku Othonovi k ochran ě na základ ě zdánlivého s ňatku. Otho se do císa řovy milenky zamiloval a necht ěl se o ni d ělit ani s císa řem. Dokonce nevpustil Nerona samotného, když si pro svou milenku p řišel. Jeho s ňatek musel nakonec císa ř zrušit a Otho byl odstran ěn jako místodržitel do Lusitánie. 76

O Vitelliových ne řestech se m ůžeme do číst u Tacita. Ve svých Dějinách popisuje Vitellia jako muže, jenž „se sám hanobí obžerstvím a labužnictvím. Měl hnusnou a nenasytnou touhu po hodování…tak prý za n ěkolik málo m ěsíc ů promrhal dev ět set milión ů sesterci ů.“ 77 Vitelliova pov ěstná lhostejnost, kdy vládní problémy utáp ěl v hý ření, se mu opravdu stala osudnou. Podle Tacita vojně v ůbec nerozum ěl, nebyl schopný prozíravých opat ření. Z Vitelliova vzhledu i chování šel vy číst strach a navíc, jak píše Tacitus, byl často opilý. Záliba v alkoholu a jídlu se projevila i na jeho vzhledu – brunátné „hroší k ůži“ a velkém b řichu. 78

V dalším textu Lindsey Davisová, op ět prost řednictvím Falcona, popisuje okolnosti Vespasianova jmenování císa řem.

Když pak byl Řím vyplen ěný a poni čený, najednou se vyno řil tenhle mazaný starý vojev ůdce, který m ěl jednu velkou výhodu, totiž že o n ěm nikdo dohromady nev ěděl nic, co by mu prosp ělo či uškodilo, a nedocenitelného spojence ve svém synu Titovi… Vespasián sám

76 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 323-338. 77 TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 101, 120, 142. 78 Tamtéž. s. 170-183.

28 práv ě potla čoval židovské povstání, když se vyšplhal k moci. Do Říma se vrátil jako císa ř a na míst ě nechal Tita, aby tu boh ůmlibou práci dokon čil se svou obvyklou vervou sám. 79

O t ěchto událostech se zmi ňuje více antických autor ů, mezi které pat ří nap říklad Suetonius s dílem Životopisy dvanácti císa řů nebo Tacitovo dílo Dějiny.

6.1.2 Návrat Tita z Jeruzaléma Falco, který je zam ěstnaný jako císa řů v informátor, p řichází za Vespasianem konzultovat výsledky svého vyšet řování. Při návšt ěvě paláce se setkává s Titem, který se p řed nedávnem neo čekávan ě vrátil z dobytého Jeruzaléma. V následujícím monologu Titus vysv ětluje, pro č si s návratem do Říma tak pospíšil.

Víte, pro č jsem sp ěchal dom ů? Pov ěsti! Zú častnil jsem se zasv ěcení býka Apida v Memfid ě. Na hlavu mi vložili diadém – to je sou část b ěžného rituálu – a v Řím ě se hned za čalo šuškat, že se chci stát císa řem na Východ ě!... v čera (jsem) vpadl do Paláce a volal: Ot če, tady jsem!80

O této události se můžeme do číst ve Suetoniov ě díle Životopisy dvanácti císa řů , kde se setkáme s nápadn ě podobnou verzí. Suetonius píše, že Titus byl velice oblíbený především u voják ů a proto jej p ři dobytí Jeruzaléma pozdravili jako imperátora. Tento titul však náležel jen císa ři. Už zde tak vzniklo podez ření, že se Titus chce zmocnit Východu a tam vládnout jako císa ř. Toto podez ření ješt ě vzrostlo p ři zmín ěném zasv ěcování býka Apida. Podle starého náboženského ob řadu m ěl Titus na hlav ě čelenku, což si mnozí p řihlížející vysv ětlili jinak. Proto sp ěchal do Říma a svého otce Vespasiana pozdravil slovy: „Tu jsem, ot če, tu jsem“. 81

6.1.3 Vespasian ův census V desátém románu z falconovské řady Šelmy v arén ě je Marcus Didius Falco spolu se svým spole čníkem Anacritem císa řem zam ěstnán jako pomocník v tzv. Velkém sčítání.

79 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 74, 75. 80 Tamtéž. s. 148, 149. 81 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 380.

29 To na řídil císa ř p ři svém nástupu na tr ůn a nešlo p řitom o pouhé po čítání hlav. Jakmile se Vespasián chopil moci v říši, která byla po chaotické Neronov ě vlád ě na mizin ě, otev řen ě prohlásil, že bude pot řebovat čty ři sta milion ů sesterci ů, aby se římský sv ět mohl op ět postavit na nohy… Sebe a svého staršího syna Tita jmenoval cenzory a pak vyzval nás ostatní, abychom se p řihlásili a p řiznali veškerý sv ůj majetek. Za ten jsme museli zaplatit t ěžké dan ě…82

Již v textu výše jsme se zmi ňovali o s čítání lidu, které Vespasianus na řídil. Zde se setkáváme s odlišnou částkou, která byla románovou postavou Vespasianem vyžadovaná pro chod říše. V nov ějších edicích Suetonia se uvádí částka čty ři miliardy sesterci ů, což byl asi p ětinásobek státních p říjm ů. Nejstarší dochovaný rukopis Suetonia uvád ěl dokonce čty řicet miliard sesterci ů.83 Lindsey Davisová však uvádí zcela odlišnou sumu (čty ři sta milion ů), která je o mnoho nižší, než udává Suetonius.

6.2 Pom ěry v provinciích 6.2.1 Povstání v Británii Když Marcus Didius Falco v románu Ztracené st říbro vyráží za svým p řípadem do Británie, vzpomíná na své mládí v legii p ři povstání v Británii a na římskou invazi do Británie. Zmi ňuje se o legii Druhé August ě pod vedením Vespasiana. On sám sloužil v Druhé v Isce, když byl správcem Británie Paulinus.

…správce Británie Paulinus (se) rozhodl vrhnout na Monu – druidský ostrov – a jednou provždy vy čistit to krysí hnízdo v ěč ných bu řičů . Paulinus nás (tím se myslí Druhá Augusta) nechal v Isce, abychom mu chránili týl… neschopný prefekt tábora Poenius Postumus… povstání královny Boudikky nazval pouhou místní šarvátkou. Když k nám došly správcovy poplašné rozkazy, v nichž tomu zabedn ěnci sd ěloval, že krvavé povstání Icen ů zachvátilo celý jih, místo aby vyrazil na pomoc obležené polní armád ě, Postumus…odmítl vytáhnout. 84

Zde se op ět setkáváme s velkou podobností autor čina lí čení s popisem stejné události Tacitem. Tento antický autor se o vzpou ře zmi ňuje ve čtrnácté knize svých Letopis ů (Annales) i v Život ě Iulia Agricoly (De vita et moribus Iulii Agricolae) .

82 DAVISOVÁ, Lindsey. Šelmy v arén ě. Vyd. 1. Praha : BB/art, 2007. s. 13, 14. 83 LEVICKOVÁ, Barbara. Vespasianus. In Životy císa řů . Vyd. 1. Praha : Academia, 2012. s. 179. 84 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha: BB/art, 2011. s. 79.

30 Toto povstání Icen ů85 vypuklo roku 61 n. l., kdy byl skute čně správcem Británie Paulinus Suetonius. Ostrov Mona z ůstal st řediskem druidismu, který byl za Claudia zakázán, a zárove ň poskytoval úto čišt ě uprchlík ům. Paulinus se proto rozhodl dobýt toto „krysí hnízdo v ěč ných bu řičů “. Za nep řítomnosti správce a v ětšiny vojska vypukla vzpoura místního kmene. Boudikka, manželka zesnulého krále Icen ů, která byla po manželov ě smrti zbita centuriony, její dcery znásiln ěny a celý kmen sužován nep řátelskými vojáky, vytáhla se svým vojskem do boje proti Říman ům. 86

Marcus Didius Falco pokra čuje ve svém lí čení krvavé vzpoury a jejích následk ů. I zde používá Lindsey Davisová stejných jmen i popis ů jako Tacitus.

Když byli povstalci rozdrceni a pravda vyšla najevo, náš táborový prefekt s vrab čím moze čkem nalehl na me č. O to jsme se postarali… Bylo zmasakrováno na osmdesát tisíc civilních obyvatel… Pozd ěji jsme vid ěli na vlastní o či, co ti barba ři napáchali. Spat řili jsme Camulodunum, kde se k sob ě b ěhem čty řdenního pekla choulili obyvatelé m ěsta v Claudiov ě chrámu, až si v náru čí sho řeli. Dusili jsme se černým prachem ve Verulamiu a Londiniu. Od řezávali jsme uk řižované osadníky v osam ělých venkovských dvorcích, zahazovali jsme hlínou oho řelé kostry… 87

Podle d ějepisc ů bylo povstání potla čeno samotným správcem Suetoniem, který se urychlen ě vrátil na pomoc. V této části se Tacitus zmi ňuje o veliteli tábora Druhé legie jménem Poenius Postumus, který se údajn ě sám proklál me čem. O po čtu zmasakrovaných civilist ů je v Letopisech také zmínka, ale tento pramen mluví o sedmdesáti tisíci mrtvých. Tacitus se zmi ňuje i o krutém drancování Britann ů zejména v Camulodunu, dnešním Colchestru, které vypuklo hlavn ě kv ůli p řítomnosti římských vysloužilc ů. Tito bývalí vojáci vyhán ěli místní lid ze svých domov ů a stav ěli jej do role otrok ů. Vojáci i obyvatelé m ěsta se uchýlili do Claudiova chrámu, který byl po dvoudenním obléhání dobyt. Zde je tedy drobná odchylka, snad jiný pramen nebo um ělecká modifikace, autorka uvádí čty řdenní obléhání. M ěsto Londýn, tehdy

85 Icenové byli britanským kmenem, který žil p řibližn ě na území dnešního hrabství Norfolk. Iceni. Wikipedia, The Free Encyclopedia [online]. c2013. [cit. 5.5.13]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Iceni 86 TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy . Vyd. 3. Praha : Svoboda, 1975. s. 387. TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 303, 304. 87 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 79.

31 Londinium, musel kv ůli nedostatku voják ů Suetonius Paulinus, stahující se na pomoc, zanechat napospas vzbou řenc ům. M ěsto Verulamium, dnes známé pod jménem St Albans, m ělo podobný osud, jelikož zde bylo zásobovací skladišt ě, které slibovalo vzbou řeným Icen ům velkou ko řist. 88

6.2.2 Povstání v Germánii – Veleda Román Saturnálie je umíst ěn do roku 76 n. l.. V prosinci tohoto roku dostává Marcus Didius Falco za úkol vy řešit nový případ pro císa řskou rodinu. Byla zajata a do Říma dovle čena proslulá v ůdkyn ě germánského povstání kn ěžka Veleda, která však ze svého vězení záhadn ě uprchla. Marcus ji má diskrétn ě najít a dovést do paláce. Falco vzpomíná na sv ůj d řív ější p řípad, p ři kterém musel z císa řského pov ěř ení vyjednávat s Veledou v nebezpe čné Germánii v dob ě kon čícího povstání.

V roce „ čty ř císa řů “, když se říše propadla do krvavého bezpráví, byli Civilis a Veleda dva germánští povstalci, kte ří se pokoušeli osvobodit svou oblast od římské okupace. Civilis pat řil p ůvodn ě k nám jako bojovník z pomocných oddíl ů s legioná řským výcvikem, zato Veleda proti nám brojila z cizího území. Jakmile se dostal na tr ůn Vespasián a ob čanská válka skon čila, oba nám nadále d ělali nemalé potíže…89

O povstání Civila a Veledy, za čínající přibližn ě roku 69 n. l., tedy v Roce čty ř císa řů , se zmi ňuje Tacitus v díle Dějiny . Julius Civilis a jeho bratr Claudius Paulus byli urození Batavové 90 z královského rodu. Civilis byl velitelem batavských kohort, které byly pomocnými sbory čtrnácté legie. Od té se pozd ěji odlou čily. Za vlády císa ře Nerona byli oba brat ři uv ězn ěni kv ůli podez ření ze vzpoury proti Říman ům. Paulus byl popraven, Civilis byl po smrti Nerona propušt ěn. Vrátil se ke svému kmenu a připravoval vzpouru. Přesv ědčil Batavy, aby odmítli vstupovat do vojska a vzbou řili se. K Batav ům a jejich germánským spojenc ům se brzy p řipojili i Galové. Veleda byla Civilovým spojencem z Germánie, která svou věštbou podpo řila batavskou vzpouru.

88 TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy . Vyd. 3. Praha : Svoboda, 1975. s. 387-391. 89 DAVISOVÁ, Lindsey. Saturnálie . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 24. 90 Batavové byli germánským kmenem, který pat řil p ůvodn ě k Chatt ům. Kv ůli vzájemným neshodám se přest ěhovali na území mezi ústím Šeldy a Rýna. TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 441.

32 Povstání potla čil v roce 70 n. l. Petilius Cerialis, místodržící v Dolní Germánii, pozd ěji správce provincie Británie. 91

Lindsey Davisová, ústy Falcona, pokra čuje v lí čení sou časné situace v Germánii (v knize rok 76 n. l.).

Brukterové 92 se znovu ozývají. Gallicus (myslí tím Rutilia Gallica, v té dob ě správce Dolní Germánie) překro čil řeku do Svobodné Germánie, aby jim to zarazil. Když už tam byl, zajal Veledu…93

Krátká zmínka ve Statiov ě díle Silvae hovo ří o zajetí Veledy rukou Gaia Rutilia Gallica. Stalo se tak až po potla čení batavské vzpoury kolem roku 77 n. l.. Není jisté, zda byla Veleda uv ězn ěna, nebo jí byl poskytnut azyl. V Řím ě údajn ě žila n ěkolik let do své smrti. 94

V p říb ěhu románu Saturnálie přivezl Rutilius Gallicus kn ěžku do Říma spolu s její družkou Gannou, kterou zajali jako Veledinu spole čnici. „Rutilius Gallicus je prý ujistil, že budou v Řím ě váženými hosty, bude se s nimi zacházet jako se vzácnými rukojmími…“ 95 Jednoho dne v zajetí se Veleda doslechla, že ji povedou v řet ězech v triumfálním pr ůvodu, kde ji nakonec rituáln ě zabijí. Proto se kn ěžka dala na út ěk.

Veledino spojení s Gannou je patrn ě smyšlené. Ganna byla sice také velmi uctívaná kn ěžka a v ěštkyn ě, ale pocházela z kmene Semnon ů96 a navíc se o ní zmi ňuje řecký autor Cassius Dio až v souvislosti s císa řem Domitianem. 97 O út ěku kn ěžky Veledy ani o její ú časti v triumfálním pr ůvodu není v pramenech zmínky.

91 TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 58, 214, 245, 444. 92 Brukterové byli germánským kmenem, který sídlil mezi Lippou a horní Emží. Až do svého zni čení byl tento kmen velmi nebezpe čným protivníkem Říma. TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 442. 93 DAVISOVÁ, Lindsey. Saturnálie . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 25, 26. 94 LENDERING, Jona. Veleda [online]. c2007. [cit. 5.5.13]. Dostupné z: http://www.livius.org/va- vh/veleda/veleda.html 95 DAVISOVÁ, Lindsey. Saturnálie . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 37. 96 Semnonové byli germánským kmenem pat řícím mezi Sueby. Jejich domovem bylo území mezi Labem a Odrou. TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 464. 97 Ganna. Wikipedia, The Free Encyclopedia [online]. c2013. [cit. 5.5.13]. Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Ganna_(Seherin)#cite_note-1

33 Marcus Didius Falco, jenž se kdysi s kn ěžkou setkal, vzpomíná na Veledu:

Veleda byla nesmírn ě vlivná barbarka, známá nep řátelstvím v ůč i nám… Sjednotila severní Evropu, zatímco my jsme se hašte řili o funkce, a na vrcholu své moci nás tém ěř připravila o Batavii, Galii a Germánii. Veleda byla symbol. …plavovlasá krasavice, žijící naho ře ve strážní v ěži. 98

I zde je ur čitá podobnost charakteristik s Tacitovou verzí. Podle tohoto antického autora byla Veleda opravdu symbolem celého povstání, i když na jeho po čátku nestála ona, ale Civilis z batavského kmene. Tacitus píše o velké úct ě, kterou k ní chovali ostatní. Nikdo prý nesm ěl s kn ěžkou mluvit, jen jeden vyvolený jí nosil dotazy. Ona sama p řebývala ve vysoké v ěži.99

Osud kn ěžky nazna čuje na konci knihy Saturnálie Falco: „Vím, že historikové nezaznamenávají, jak to v budoucnu s kn ěžkou Veledou dopadlo. Já nemám dovoleno to odhalit z obvykle uvád ěných bezpe čnostních d ůvod ů.“ Skute čně, o konci Veledina života není v žádných pramenech zmínky, díky tomu si Lindsey Davisová mohla vykonstruovat jakýkoli konec.

6.3 Shrnutí Analýza všech vybraných událostí poukázala na podobnost autor čina podání s antickými prameny. Jedná se zejména o analogii v lí čení stejných událostí Tacitem a Suetoniem. Celkov ě se Lindsey Davisová příliš nezabývá detailn ějším popisem dějinných událostí. Spíše se v románech setkáme pouze s krátkým popisem, nebo s nepatrnou narážkou na ur čitou událost. Autorka však často zmi ňuje pro čtená ře atraktivní anekdoty, které jsou známé práv ě z antických pramen ů. Pokud jde o podrobn ější popis, pak se v ětšinou jedná jen o jakýsi úvod k dále již vykonstruovanému d ěji, který sice s opravdovou historickou událostí souvisí, ale z řejm ě není pravdivý. Autorka tak popouští uzdu své fantazii a vypl ňuje některá tmavá místa v historii Říma. Co se tý če četnosti autor čina zmi ňovaní historických událostí,

98 DAVISOVÁ, Lindsey. Saturnálie . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 24-28. 99 TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 254.

34 s rostoucím po čtem napsaných román ů se spíše snižuje, tzn. v prvních dílech falconovské řady se objevovalo více zmínek o pravdivých a podložených historických událostech, postupn ě od nich autorka upoušt ěla. To m ůže být zp ůsobeno zm ěnou priorit autorky, která postupn ě upouští od historicity. Další možností je, že Davisová v prvních dílech vy čerpala své penzum znalostí o událostech, které by se z um ěleckého hlediska do d ěje hodily.

35 7 Falconovská řada a historické osobnosti a postavy

V této kapitole se budeme v ěnovat několika nejd ůležit ějším historickým osobnostem a postavám, které Lindsey Davisová ve svých románech vykresluje. Op ět nás bude zajímat p ředevším p ůvod a pravdivost autor činých informací a zp ůsob jejich podání. Výb ěr knih z ůstává stejný jako v kapitole p ředcházející.

7.1 Císa řská rodina

Vespasianus a jeho dva synové vystupují v románech velmi často. Nej čast ěji se objevuje postava Vespasiana, který je Falconovým občasným zam ěstnavatelem (n ěkdy pracuje Falco na vlastních p řípadech). S císa řem a s jeho synem Titem konzultuje Falco své p řípady a tudíž se v knihách objevují časté dialogy tohoto informátora s Titem nebo s Vespasianem. Z těchto rozhovor ů v ětšinou plynou Falconovy post řehy o členech císa řské rodiny. Císa řská rodina funguje jako propojení reálné historie s románovým prost ředím.

7.1.1 Vespasianus Charakteristika Vespasianova životního stylu, jeho vlastností a vzhledu se prolíná celou autor činou románovou sérií, proto se budeme zabývat pouze n ěkterými z nich. Za čneme zmínkami o Vespasianov ě vzez ření . Lindsey Davisová, prost řednictvím Falconových post řeh ů, císa ře popisuje takto:

Vespasián nebyl rozhodn ě žádný z těch vy čouhlých šlechtic ů s tenkým kr čkem, nýbrž podsaditý bývalý vojev ůdce. 100 …robustní zjev, čelo samá vráska, jakoby poznamenané celoživotním úsilím… Satirikové se mohli klidn ě posmívat, že asi trpí zácpou, ale on m ěl Řím a celou říši p řesn ě tam, kde cht ěl… 101 …sou časn ě nakr čil obo čí a stiskl rty, jako to bylo pro n ěho typické. 102

100 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 257. 101 DAVISOVÁ, Lindsey. Jedna panna navíc . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2008. s. 23. 102 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 502.

36 Z hranatého osmahlého obli čeje mu tr čel zobanovitý nos, bradu m ěl vesele vystr čenou… a kolem o čí vrásky smíchu. 103

Obrázek 2: P řední strana mince s Vespasianovým profilem

Zdroj: http://www.castraromana.cz/Vespasianus.html

Obrázek 3: Titus Flavius Vespasianus

Zdroj: http://www.imperiumromanum.com/personen/kaiser/vespasianus_08.htm

Z obrázk ů výše si m ůžeme vyvodit, že Vespasianovy mince i busty autorka dob ře znala. Na minci si lze povšimnout císa řova popisovaného velkého nosu a vystr čené brady. Vespasianovy busty znázor ňují císa ře vždy se stejným nebo velmi podobným výrazem – s p řísn ě sev řenými rty a nakr čeným obo čím. O Vespasianov ě vzhledu píše i Suetonius, který se zmi ňuje o st ředn ě velké postav ě s pevnými a objemnými

103 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 264, 265.

37 kon četinami. Stejn ě jako Davisová, popisuje i Suetonius zvláštní výraz Vespasiana. „V jeho tvá ři bylo podobné nap ětí, jako mívá kálející.“ 104

Autor čino lí čení císa řových vlastností vykazuje jistou podobnost s charakteristikami Suetoniovými. Jedinou špatnou vlastnost, kterou Suetonius Vespasianovi vy čítá, je, jak jsme již zmi ňovali, jeho hrabivost. Lindsey Davisová tento rys císa řovy osobnosti ve svých knihách také často p řipomíná. Vespasianovu fiskální politiku kritizuje v románu Falconova známá Lenia, která vlastní prádelnu. Falco zde seznamuje čtená ře s technikou b ělení prádla a také s daní z mo či z ve řejných záchod ů. O Vespasianov ě chamtivosti Falco mluví v souvislosti se svými odm ěnami za detektivní práci, kterou pro císa ře vykonává.

Každý v ěděl, že Vespasián nerad pouští chlup. …ždímal peníze ze všeho možného, z čeho se dalo, p řiplácl da ň i na tento starobylý obchod s lidským odpadem (myslí tím obchod s mo čí). Provázela ho pov ěst, že si moc upev ňuje hypotékami a úv ěry… Vespasián si rád bokem p řivyd ělá n ějaký ten denár. 105

Ve Suetoniových Životopisech dvanácti císa řů se můžeme taktéž do číst o zmín ěné dani z mo či i o Vespasianov ě zálib ě v nepoctivých obchodech. Syn Titus císa ři údajn ě vy čítal zavedení dan ě z mo či, ale Vespasianus peníze pot řeboval. Proto provád ěl i nekalé obchody a jako své výb ěrčí daní v provinciích jmenoval nejv ětší vyd ěra če. Podobenství o houbách, které nasají peníze a pozd ěji je z nich císa ř vymáčkne, můžeme nalézt ve Suetoniových Životopisech dvanácti císa řů a velmi podob ě je zachycuje i Lindsey Davisová.

Pozd ěji za své vlády nazýval Vespasián ty vyslance (myslí tím p říslušníky senátorského stavu, poslané do provincií vybírat dan ě) svými houbami umíst ěnými v cizin ě, kde m ěli pro n ěho vsakovat peníze, a nazna čil jim, že mu nezáleží na tom, jaké metody použijou. Museli tedy svými p řirozenými sklony, výhr ůžkami a brutalitou, vyvažovat císa řovo o čividné p řání být považován za hodného císa ře. 106

104 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 375. 105 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 24, 147, 328. 106 DAVISOVÁ, Lindsey. Jedna panna navíc . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2008. s. 22.

38

I p řes pov ěst lakomce dával císa ř rád přivyd ělat ob čan ům. O této skute čnosti se zmi ňuje op ět Suetonius. Příklady, které Suetonius čtená ři p ředkládá, jsou velmi podobné, ne-li totožné s románovou verzí. Falco, který chce p řijít za Vespasianem s nabídkou vlastní pomoci p ři s čítání, se zmi ňuje o p řípadech, kdy císa ři nabízeli pomoc jiní Římané a bojí se, že dopadne podobn ě.

Vypráv ělo se, že když mu jistý inženýr vylí čil, jak se mohou obrovské nové sloupy pro obnovený Jupiter ův chrám vytáhnout na Kapitol levn ě pomocí mechanického za řízení, Vespasián takový plán odmítl, pon ěvadž rad ěji platil p říslušník ům nižších vrstev, aby tu práci provedli a ješt ě si p řivyd ělali na jídlo. Starý pán si dovedl poradit, jak se vyhnout nepokoj ům. 107

Toto lí čení je tém ěř stejné se Suetoniovou verzí, která říká: „Rovn ěž mechanikovi, který se nabízel, že nepatrným nákladem dopraví veliké sloupy na Capitolium, ud ělil nemalou odm ěnu za vynález, ale od provedení upustil řka: Musíš mi dop řát, abych také drobnému lidu poskytl obživu.“ 108

Vztahem Antonie Caenis a Vespasiana se Lindsey Davisová zabývala už d říve ve své první knize Cesta ctnosti . Patrn ě proto je ve falconovské sérii více zmínek o této bývalé otrokyni. Její smrt autorka zasadila do p řelomu rok ů 73 a 74 n. l. do děje románu Šelmy v arén ě. O postavení Caenidy se v románech zmi ňuje Falco, zde v roli vyprav ěč e.

…náš vlídný sta řičký císa ř strávil v ětšinu života po boku velice mocné propušt ěnky, která de facto zastupovala manželku. 109 …Antonia Caenis. T řebaže pouhá propušt ěnkyn ě, zastávala nesporn ě vysoké postavení. Kdysi pracovala pro matku císa ře Claudia… Byla dlouholetou Vespasiánovou milenkou. Jako bývalá otrokyn ě se za n ěho nemohla nikdy provdat, ale po smrti jeho manželky žili otev řen ě spolu. 110

O Vespasianov ě milence Antonii Caenid ě se zmi ňují ve svém díle také Suetonius a Cassius Dio. Stejné charakteristické vlastnosti Caenidy, které uvádí Davisová, popisuje

107 DAVISOVÁ, Lindsey. Šelmy v arén ě. Vyd. 1. Praha : BB/art, 2007. s. 16. 108 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 374. 109 DAVISOVÁ, Lindsey. Bohyn ě odplaty . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2012. s. 184. 110 DAVISOVÁ, Lindsey. Šelmy v arén ě. Vyd. 1. Praha : BB/art, 2007. s. 22.

39 i Cassius Dio ve svém díle Římské d ějiny (Rómaiké historiá). Podle Cassia m ěla Caenida výbornou pam ěť a také obrovské bohatství, které si sama nashromáždila prodáváním státních ú řad ů.111 V románu Šelmy v arén ě jsou tyto vlastnosti také zmi ňovány. Antonia Caenis „…je inteligentní a má fenomenální pam ěť . …nejvyšší úřady – tribunát a kn ěžství – se p řid ělují na její pokyn (odm ěnou za úplatek).“ 112

7.1.2 Titus a Domitianus O císa řských synech Domitianovi a obzvlášt ě o Titovi je v románech Lindsey Davisové celá řada drobných zmínek. Jejich p ůvod a pravdivost prozkoumáme pouze u n ěkterých z nich.

Titus Nejprve se budeme v ěnovat zmínkám o Titovi. Autorka se věnuje, stejn ě jako u Vespasiana, hlavn ě Titovu vzhledu a charakteristickým vlastnostem. Tento popis plyne op ět z Falconových post řeh ů.

Titus Caesar m ěl bujnou kštici, zkrácenou natolik, aby se p ěkn ě vyjímala pod pozlaceným vínkem, ale dost dlouhou, aby si zachovala hezké kade ře…I ti, kdo museli sloužit v provinciích, znali jeho podobu z mincí a v ěděli, že jeho obli čej je uhlazen ější verzí otcovy tvá ře venkovana a že má kudrnaté vlasy. 113 Byl to typický Flavius, podsaditý, až skoro obtloustlý, z řejm ě oby čejný statný venkovan, ale v ědom si své d ůstojnosti. 114

Suetonius se tentokrát o vzhledu Tita skoro v ůbec nezmi ňuje. Pouze mluví o „vynikajícím zevn ějšku“, ve kterém se snoubila vážnost s půvabem. Jeho t ělo prý bylo sice malé postavy a s větším b řichem, ale vyzna čovalo se silou. 115 Zde veškerá Suetoniova vn ější charakteristika kon čí. Tacitus se jen krátce zmi ňuje o Titov ě

111 THAYER, Bill. Cassius Dio : Roman History [online]. c2011. [cit. 5.5.13]. Dostupné z: http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/65*.html#66-14 112 DAVISOVÁ, Lindsey. Šelmy v arén ě. Vyd. 1. Praha : BB/art, 2007. s. 23, 24. 113 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 149, 150. 114 DAVISOVÁ, Lindsey. Jedna panna navíc . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2008. s. 236. 115 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 379.

40 půvabném obli čeji. 116 Na minci na obrázku níže si m ůžeme všimnout kudrnatých vlas ů, upravených kotlet a typického flaviovského profilu.

Obrázek 4: P řední strana mince s Titovým profilem

Zdroj: http://www.castraromana.cz/Titus.html

Suetonius, ve svých Životopisech dvanácti císa řů , vychvaluje Titovu laskavost a dobrotivost, ale zmi ňuje také jeho krutost. Tytéž vlastnosti popisuje i Lindsey Davisová prost řednictvím názor ů Falcona – vyprav ěč e.

Titus se choval vždycky tak laskav ě, až to vypadalo, jako by si d ělal legraci – ale ta srde čnost byla up římná. 117 …jeho postoj kolísal od srde čné vst řícnosti po nemilosrdné násilí. A Tita Caesara nikdo za nep řítele mít necht ěl.118

Lindsey Davisová se také v ěnuje Titovu pom ěru s judskou královnou Bereniké. Tacitus píše o náklonnosti, kterou k ní prý Titus choval už p ři dobývání Judeje. 119 O spole čném pom ěru se zmi ňuje i Suetonius. Podle n ěj Titus Bereniké sliboval dokonce manželství, ale poté, co nastoupil na tr ůn, ji poslal z Říma dom ů, i když se rozejít necht ěli. Bereniké byla dokonce, podle Suetonia, milenkou svého vlastního bratra. 120 Dio Cassius píše i o nevoli římského lidu, který jejich pom ěr neschvaloval, proto jej nejspíš Titus ukon čil. Vztah Bereniké a Tita se prolíná všemi díly falconovské řady. Autorka kup říkladu píše o p říjezdu Bereniké do Říma i o vzájemné domluv ě o rozchodu.

116 TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 81. 117 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 149, 150, 650, 651. 118 DAVISOVÁ, Lindsey. Bohyn ě odplaty . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2012. s. 281. 119 TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976. s. 82. 120 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 381, 512.

41

Za Titem te ď (psal se rok 74 n. l.) přicestovala… jeho exotická královská krasavice. 121 Titus a Berenika se domluvili, že se musí rozejít. Do judejské královny se zamiloval naprosto up římn ě. Jakmile se jeho otec stal císa řem, vypravila se za Titem do Říma v blažené nad ěji, že spolu budou žít. Otev řen ě spolu bydleli v Paláci dost dlouho, aby pohoršili všechny snoby, avšak te ď se podle všeho smí řili s faktem, že to tak nem ůže z ůstat natrvalo. Berenika…m ěla hroznou pov ěst, že p ěstuje incest a plete se do politiky. 122

Domitianus O mladším císa řském synovi Domtianovi se autorka p říliš často nezmi ňuje. Pouze popisuje některé z jeho vlastností a zevn ějšek (autorka pravd ěpodobn ě znala zobrazení na mincích, toho si lze všimnout na obrázku níže). Suetonius se zmi ňuje o Domitianov ě vzhledu, m ěl prý urostlou postavu a hezký obli čej s jemnými rysy. 123 Podobn ě Domitiana popisuje i Davisová.

Měl ur čité rodinné rysy, kade řavé vlasy, flaviovský podbradek, bý čí šíji, hranatou, statnou postavu. Avšak u n ěho to p ůsobilo jaksi nep řesv ědčiv ě. Ješt ě te ď, ve dvaceti letech, m ěl jakoby d ětský, m ěkký obli čej. 124

Obrázek 5: P řední strana mince s profilem Domitianovým

Zdroj: http://ancienthistory.about.com/od/basics101/tp/061308famouspeople.02.htm

121 DAVISOVÁ, Lindsey. Jedna panna navíc . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2008. s. 238. 122 DAVISOVÁ, Lindsey. Saturnálie . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 22, 150. 123 SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966. s. 401. 124 DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011. s. 151.

42 7.2 Marcus Didius Falco

Pro falconovskou řadu spisovatelky Lindsey Davisové je tato postava císa řského informátora se jménem Marcus Didius Falco nepochybně velmi d ůležitá. Bohužel v žádných antických pramenech se osoba se stejným jménem nevyskytuje. Postava Marca Didia Falcona je tedy pln ě vykonstruovanou osobou, kterou si Lindsey Davisová vytvo řila pro účely svých román ů.

S rodovým jménem Didius se však v římských d ějinách setkat můžeme. Nap říklad Festus se zmi ňuje o muži jménem Marcus Didius. Ten údajn ě zkrotil nomádské Thráky, kte ří byli pov ěstní svou krvela čností a krutostí. 125 Také Eutropius píše o císa ři jménem Marcus Didius Severus Iulianus, který vládl velmi krátce, pouze od b řezna do června roku 193 p ř. n. l.. 126 Během Caligulovy vlády se op ět objevuje jeden z Didi ů, tentokrát Aulus Didius Gallus, dozorce akvadukt ů p ři jejich výstavb ě v roce 40 n. l.. Tentýž člov ěk velel římské armád ě v Bosporu a poté byl jmenován správcem Británie. 127

Žádný ze zmín ěných muž ů, ani jiní s rodovým jménem Didius, nejsou nijak p říbuzní jménem ani profesí s rodinou románového Marca Didia Falcona. Jeho bratr Marcus Didius Festus, který bojoval v Titov ě vojsku p ři dobývání Jeruzaléma, kde také padl, je tedy taktéž anonymní postavou z románu. Stejn ě tak o otci Falcona, který se jmenoval Marcus Didius Favonius, pozd ěji Geminus, není v pramenech zmínky. Více mužských člen ů této rodiny autorka neuvádí.

7.3 Shrnutí

O pravdivosti existence císa řské rodiny nemusíme pochybovat. Je patrná analogie autorky s lí čením antických autor ů, p ředevším se Suetoniem a jeho Životopisy dvanácti císa řů , dále s Tacitem a také s dílem řeckého autora Cassia Dióna Římské d ějiny .

125 EUTROPIUS, a Rufius FESTUS. Stru čné římské d ějiny: slavné osobnosti m ěsta Říma . Vyd. 1. Praha : Maitrea, 2008. s. 133, 134. 126 EUTROPIUS, a Rufius FESTUS. Stru čné římské d ějiny: slavné osobnosti m ěsta Říma . Vyd. 1. Praha : Maitrea, 2008. s. 221. 127 Didia (gens). Wikipedia, The Free Encyclopedia [online]. c2013. [cit. 6.5.13]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Didius

43 O různých historických osobnostech se Davisová zmi ňuje v románech vcelku často. Op ět p řevládají zejména krátké zmínky nejen o císa řské rodin ě, ale i o bývalých císa řích a jiných významných osobnostech.

Celkový po čet postav ve falconovské řad ě je velmi vysoký, proto není reáln ě možné pátrat po pravdivosti všech. Hlavní postava Marcus Didius Falco nelze ztotožnit s žádnou reálnou historickou osobností. Autorka tedy využívá historie a skute čných historických osobností pro atraktivizaci d ějin pro čtená ře, ale zárove ň je patrná snaha o co nejv ětší v ěrohodnost.

44 8 Záv ěr

Všechny romány falconovské řady jsou historickými detektivními romány. Po p řečtení vybraných román ů jsem si povšimla, že dějová linie každého dílu z této řady je vždy stejná – dojde ke zlo činu, který dostane za úkol vy řešit informátor Marcus Didius Falco a vyšet řování je provád ěno na kulisách reálií a každodenního života antického Říma nebo blízkého okolí. N ěkdy detektiv vycestuje do n ěkteré z provincií Říma (nap ř. do Británie, Germánie nebo Afriky).

Co se tý če zlo čin ů, které má Falco objasnit, jejich výb ěr je velmi rozmanitý. Jedná se bu ď o zlo činy proti státu, které Falco vyšet řuje z pov ěření Vespasiana (krádež císa řských ingot ů z britských dol ů v prvním díle Ztracené st říbro ; pátrání po spiklencích proti Vespasianovi a vyjednávání s nimi v Bronzových stínech ; pomoc císa ři s da ňovými úniky u majitel ů gladiátorských škol v románu Šelmy v arén ě; pátrání po uprchlé povstalkyni Veled ě v Saturnáliích aj.) nebo si Falcona najme soukromá osoba pro vyšet řování privátních záležitostí (v románu Měděná Venuše Falco řeší podez ření z plánované a nakonec uskute čněné vraždy jednoho člena zbohatlické rodiny propušt ěnc ů, přičemž si Falcona najme práv ě tato rodina, jejíž členové jsou podez řelými; dalším p řípadem je zmizení malé hol čičky, adeptky na zvolení novou vestálkou a vražda jednoho z Arválských brat ří v románu Jedna panna navíc a zmizení manželského páru řeší Falco v zatím posledním dílu Bohyn ě odplaty , kde podez ření padne na nechvaln ě známou rodinu Claudiovc ů z Pádských bažin). Dle mého názoru, historicita román ů není až tak d ůležitá (stejn ě by posloužilo zasazení d ěje i do sou časnosti), ale autorkou zvolené období rozhodn ě činí tyto romány atraktivn ějšími pro v ětší část čtená řského publika a vyhra ňuje autor čin styl oproti autor ům klasických detektivek.

Z rozboru historických událostí a popisu osobností v praktické části mé bakalá řské práce je z řejmé, že Lindsey Davisová znala přinejmenším díla antických autor ů, z nichž můžu jmenovat nap říklad Životopisy dvanácti císa řů od Suetonia, Letopisy a Dějiny od Tacita nebo Římské d ějiny od Cassia Dióna. Dále patrn ě znala také socha řské portréty člen ů císa řské rodiny a také mince s jejich zobrazením. To jsem vyvodila z detailního popisu vzhledu Vespasiana, Tita a Domitiana. Lindsey Davisová tyto

45 prameny znala velmi dob ře a zejména p ři popisu událostí jí nebyly pouhou inspirací, nýbrž v některých pasážích je dokonce kopírovala.

Celkov ě je význam historie v těchto románech spíše atraktiviza ční, tzn. autorka se snaží učinit d ěj zajímav ějším pro běžné čtená ře. Do román ů za řazuje historicky významné osobnosti a vykresluje detailn ě b ěžný život a reálie antického Říma, čímž se snaží evokovat obraz tohoto historického období co nejv ěrohodn ěji skute čnosti.

46 Použitá literatura

Primární literatura DAVISOVÁ, Lindsey. Bohyn ě odplaty . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2012.

DAVISOVÁ, Lindsey. Jedna panna navíc . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2008.

DAVISOVÁ, Lindsey. Omnibus : Ztracené st říbro, Bronzové stíny, M ěděná Venuše . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011.

DAVISOVÁ, Lindsey. Saturnálie . Vyd. 1. Praha : BB/art, 2011.

DAVISOVÁ, Lindsey. Šelmy v arén ě. Vyd. 1. Praha : BB/art, 2007.

Sekundární literatura BALDICK, Chris. The Concise Oxford Dictionary of Literary Terms . Vyd. 2. Oxford : Oxford University Press, 1990.

CASTRO, Marcelo Ferando. Matilde Asensi, New Historical Novel Prize Zaragoza [online]. c2011. [cit. 26.2.13]. Dostupné z: http://www.arealibros.es/noticias/matilde- asensi-nuevo-premio-de-novela-historica-ciudad-de-zaragoza.html

CUDDON, J.A. A Dictionary of Literary Terms . Vyd. 2. London : Penguin Books, 1979.

DAVISOVÁ, Lindsey. Biography: Lindsey Davis [online]. c2011. [cit. 26.2.13]. Dostupné z: http://www.lindseydavis.co.uk/biographyLD.htm.

Didia (gens). Wikipedia, The Free Encyclopedia [online]. c2013. [cit. 6.5.13]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Didius

47 DRŠKA, Václav. Encyklopedie osobností Evropy: od starov ěku do sou časnosti . Vyd. 1. Praha : Nakladatelský d ům OP, 1993.

EUTROPIUS, a Rufius FESTUS. Stru čné římské d ějiny: slavné osobnosti m ěsta Říma . Vyd. 1. Praha : Maitrea, 2008.

FLAVIUS, Josephus. Válka židovská : (Vále čná p ředehra) . Vyd. 3. Praha : Academia, 2004.

Ganna. Wikipedia, The Free Encyclopedia [online]. c2013. [cit. 5.5.13]. Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Ganna_(Seherin)#cite_note-1

GRANT, Michael. Dvanáct cézar ů. 1. vyd. v čes. jaz. Praha: BB art, 1998.

GROOT, Jerome de. The Historical Novel . Vyd. 1. London : Routledge, 2010.

GROSSET, Philip. Brother Cadfael [online]. c2008. [cit. 23.3.13]. Dostupné z: http://detecs.org/cadfael.html.

HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie . Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Československé akademie v ěd, 1961.

Iceni. Wikipedia, The Free Encyclopedia [online]. c2013. [cit. 5.5.13]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Iceni

JOHNSON, Sarah. Defining the Genre: What are the rules for historical fiction? [online]. c2002. [cit. 1.3.13]. Dostupné z: http://historicalnovelsociety.org/guides/defining-the-genre/defining-the-genre-what-are- the-rules-for-historical-fiction/

LENDERING, Jona. Veleda [online]. c2007. [cit. 5.5.13]. Dostupné z: http://www.livius.org/va-vh/veleda/veleda.html

48 LEVICKOVÁ, Barbara. Vespasianus. In Životy císa řů . Vyd. 1. Praha : Academia, 2012. s. 170-200.

LUKÁCS, György. Historický román. Vyd. 1. V Bratislave : Tatran, 1976.

MAŠKIN, Nikolaj Aleksandrovi č. Dějiny starov ěkého Říma . Vyd. 2. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1957.

MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánr ů. Vyd. 1. Praha – Litomyšl : Paseka, 2004.

NÜNNING, Ansgar, Ji ří TRÁVNÍ ČEK a Ji ří HOLÝ. Lexikon teorie literatury a kultury : koncepce / osobnosti / základní pojmy . Vyd. 1. Brno : Host, 2006.

SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císa řů . Vyd. 1. Praha : Odeon, 1966.

TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy . Vyd. 3. Praha : Svoboda, 1975.

TACITUS, Publius Cornelius. Z d ějin císa řského Říma. Vyd. 1. (D ějiny 2., p řeprac. vyd.). Praha : Svoboda, 1976.

THAYER, Bill. Cassius Dio : Roman History [online]. c2011. [cit. 5.5.13]. Dostupné z: http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/65*.html#66-14

The Crime Writers´ Asociation [online]. c2012. [cit. 26.2.13]. Dostupné z: http://www.thecwa.co.uk/daggers/library/index.html.

The Walter Scott Digital Archive , Edinburgh University Library [online]. c2007. [cit. 19.3.13]. Dostupné z: http://www.walterscott.lib.ed.ac.uk/works/novels/waverley.html

VLAŠÍN, Št ěpán. Slovník literární teorie . 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984.

49 Seznam obrázk ů

Obrázek 1: Flaviovská dynastie ...... 21 Obrázek 2: P řední strana mince s Vespasianovým profilem ...... 37 Obrázek 3: Titus Flavius Vespasianus ...... 37 Obrázek 4: P řední strana mince s Titovým profilem ...... 41 Obrázek 5: P řední strana mince s profilem Domitianovým ...... 42

50