Masarykova univerzita v Brn ě Filozofická fakulta Ústav hudební v ědy Teorie a provozovací praxe staré hudby
Iva Bittová
Árie Se cerca, se dice B.Galuppiho (pramenná edice)
Bakalá řská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jana Perutková, Ph.D. Brno 2015
Prohlašuji, že jsem uvedenou práci napsala samostatn ě s využitím všech uvedených pramen ů a literatury.
………………………………..
2
Mé pod ěkování za veškerou podporu pat ří paní docentce PhDr. Jan ě Perutkové, Ph.D., Mgr. Petru Sloukovi, Mgr. Vladimíru Ma ňasovi, Ph.D. Za pomoc s překlady děkuji Bc. Ond řeji Mackovi, PhDr. Ji římu K. Kroupovi, CSc., Blance Maderové, Ph.D. Děkuji rovn ěž vedoucí odd ělení d ějin hudby Moravského zemského muzea Mgr. Simon ě Šindlá řové za ochotu a Mgr. Jan ě Spá čilové, Ph. D. pak za pomoc p ři práci s pramenným materiálem. Dále pak děkuji Mgr. Miroslavu Lukešovi, Mgr. Janu Čižmá řovi, Christopherovi H. Gibbsovi, Ph. D., Evanu Zyporinovi Ph. D., Ellen T. Harris Ph. D. a své rodin ě.
3
Obsah
Předmluva ...... 5
Úvod ...... 6
1. Stav bádání o Baldassare Galuppim ...... 8
2. Baldassare Galuppi ...... 13
2.1. Kontext: Benátky po čátku 18. století ...... 13
2.2. Baldassare Galuppi: život a dílo ...... 13
3. Opera L’Olimpiade ...... 17
3.1. Nám ět libreta ...... 17
3.2. Pietro Metastasio a jeho libreto k L’Olimpiade ...... 17
3.3. Obsah opery L’Olimpiade ...... 19
Tabulka č.1 : L’Olimpiade - postavy a jejich charakteristika ...... 19
Tabulka č. 2: L’Olimpiade – obsazení, hlasový rozsah ...... 21
4. Árie Se cerca, se dice ...... 22
4.1. Originální text árie a p řeklad ...... 22
4.2. Galuppiho zhudebn ění árie Se cerca, se dice ...... 23
5. Edice pramene Aria in Es de Martyre ...... 26
5.1. Popis pramene ...... 26
5.2. Edi ční poznámky a tabulky ...... 26
5.3. Aria in Es de Martyre - přepis ...... 31
Záv ěr ...... 64
Résumé ...... 65
Summary ...... 66
Prameny a literatura ...... 67
Přílohy ...... 70
4
Předmluva
Finální období mého bakalá řského studia bylo zcela napln ěno bádáním, evidováním, shromaž ďováním zdroj ů a literatury. Spln ění zadaného úkolu jsem p řijala jako obrovskou výzvu s ne p říliš jasnou vizí záv ěru. V plném nasazení svého profesního života - koncertování – jsem na jedné stran ě nem ěla možnost být kontinuáln ě zapojena do bádání, na stran ě druhé jsem však využila p říležitosti a v různých destinacích navštívila n ěkolik univerzitních knihoven, hlavn ě v USA.
Jisté je, že z nejr ůzn ějších zdroj ů máme k dispozici více informací o Galuppiho tvorb ě; o jeho život ě však víme podstatn ě mén ě. Bližší seznámení s tímto skladatelem je pro mne velkou ctí, poznáním a inspirací. Propojení teorie s praxí je maximáln ě užite čné: dá se říci, že p ři interpretaci skladeb m ůžeme sdílet vnit řní sv ět skladatele, i když už dávno nežije. V okamžiku koncertu nám tuto eventualitu hudba umož ňuje. Jakožto um ělec i skladatel hledám stále nové podn ěty a p ři práci na árii Se cerca, se dice a její analýze se mi poda řilo mnoho nových impuls ů získat. Díky bádání o této árii a nov ě získaným znalostem mohu více porozum ět a pochopit hudební myšlení autora. Metastasiovo libreto bylo velkou inspirací skladatel ů 18. století. Kladu si otázku, jak by asi vypadalo dnešní zpracování? Text je i v dnešní dob ě velmi živý a ur čit ě nám mnohé říká. Tato práce mi umož ňuje pokusit se uchopit daný nám ět a zpracovat ho jako soudobou skladbu.
Vedle hudební invence mi také zkušenosti na čerpané p ři badatelské práci a p ři hledání relevantního formulování textu velmi pozitivn ě pomohly najít cestu, jak se chopit vědecké práce.
A tak jako se říká v árii Se cerca, se dice : „Pátrá-li, říká-li, ...odpov ěz: odešel... nezem řel “, tak i bádání o Baldassare Galuppim nám dokazuje, že jeho dílo nezemřelo a že i v dnešní dob ě se k nám m ůže navrátit.
5
Úvod
Hudba 17. a 18. století je velkou inspirací pro mnoho tv ůrčích osobností. Hudební skladatelé, teoretici, interpreti, badatelé nejen v oblasti barokní hudby, ale i v širším kontextu dnešního sv ěta stále nalézají hodnotné zdroje ke svému vyjád ření, ke komunikaci. Ne pouze slovo, ale i hudba nám pomáhá řešit existen ční otázky. Díky rytmu, vibracím, dynamice, melodii a afekt ům obsaženým v obou fenoménech jsme schopni stav ět hodnoty pro svoji existenci.
Zna čné množství hudebních d ěl, zejména z období baroka je dnes stále opomíjeno a neprávem zapomenuto. Spolu s nimi i jména jejich autor ů. Díky pé či jednoho z nejv ětších hudebních archiv ů na Morav ě - Odd ělení d ějin hudby Moravského zemského muzea v Brn ě - se dochoval originální pramen z kdysi velmi populární, dnes však tém ěř neznámé opery L´Olimpiade : jedná se o árii Se cerca, se dice - Aria in Es de Martyre italského hudebního skladatele Baldassara Galuppiho.
Edice tohoto pramene nám umožní uvést v život práci, která v tehdejším operním sv ětě, nejen v Itálii, ale i v celé Evrop ě p řinášela ve své dob ě pot ěšení jak poslucha čů m, tak i kritik ům. Díky dnešním technickým vymoženostem jsme schopni využít možností hudebních edi čních program ů a editovat party dle sou časné normy. To p řináší možnost důkladn ě poznat hudební myšlení autora díla, který žil v předchozích stoletích.
V baroku hudební skladatel podle afektové teorie nem ěl vyjad řovat vlastní pocity. Cílem bylo vyvolat u poslucha če žádaný afekt p římo – řemesln ě vysp ělým, uvážlivým a um ěleckým zp ůsobem. „Dobrý dojem z hudební skladby závisí tém ěř stejnou m ěrou na interpretovi jako na skladateli samotném. Špatný p řednes m ůže zkomolit tu nejlepší skladbu, stejn ě jako m ůže být dobrým p řednesem vynesena a vylepšena pr ůměrná skladba.“ 1 Tento Quantz ův výrok je podle mého názoru stále aktuální, a právě kombinace dobové hudební teorie s poznáním zákonitostí provozovací praxe hudby nám zásadn ě pomáhá s interpretací v sou časnosti.
Primární částí p ředložené bakalá řské práce je edice pramene, tedy spartace árie Se cerca, se dice opat řená edi čními poznámkami, které poslouží k porovnání se zápisem pramene. Ostatní kapitoly stru čně p řibližují dílo a život skladatele Galuppiho a dále pak
1 OUANTZ, Johann Joachim. Pokus o návod jak hrát na p říčnou flétnu. Supraphon, Praha, 1990, s. 80. 6
historii libreta opery L’Olimpiade, z níž daná árie pochází.
Edice árie se v rámci bádání p řenese z tišt ěné podoby i na hudební pódium v komorn ější instrumentaci v rámci absolventského koncertu. Spartace by měla posloužit k využití pro další teoretické i interpreta ční studium.
7
1. Stav bádání o Baldassare Galuppim
Jedním z nejstarších a zárove ň nejcenn ějších zdroj ů poznatk ů o Baldassare Galuppim jsou texty anglického milovníka hudby, cestovatele a historika Charlese Burneyho. Informace, jež podává autorovo st ěžejní hudebn ě-cestopisné dílo, v českých zemích známé pod titulem Hudební cestopis 18. v ěku, jsou pro dnešní výzkum Galuppiho života a díla zcela zásadní. 2 Burney byl skladatelovým vrstevníkem; oba auto ři se dokonce osobn ě setkali. Informace obsažené v jeho statích primárně reflektují ohlas londýnských premiér Galuppiho oper, na jejichž pozadí popisuje zpo čátku spíše negativní p řijetí skladatelova stylu v Anglii ovlivn ěné dílem Georga Friedricha Händela. Toto vlažné přijetí poté konfrontuje se situací v Benátkách 70. let 18. století, tedy v období svého italského pobytu. Galuppiho dílo pak vyzdvihuje a tvrdí o n ěm, že zcela p řekonalo nap říklad tehdy velmi populárního skladatele Antonia Sacchiniho. 3 Ke konkrétním díl ům, rovn ěž k ope ře L’Olimpiade a jejímu provedení, se dále vyjad řuje v díle A general history of music z roku 1789, v němž zcela přehodnocuje postoj ke Galuppiho dílu a hodnotí jej jako inovativní. 4
Baldassare Galuppimu coby významnému skladateli, v ěnovala zna čnou pozornost především muzikologická lexikografie. D ůležité je z toho pohledu heslo Baldassare Galuppi v Riemannov ě Musik-Lexikonu, jež jako jedno z prvních p řináší skladatelova základní biografická data v četn ě velmi strohých zmínek o díle. Zvláš ť vyzdvihuje Galuppiho sonáty pro cembalo, které se v dob ě svého vzniku t ěšily velké oblib ě.5 Velmi stru čně je pojednáno heslo Galuppi v Eitnerov ě Biograpish- bibliographisches Quellen-Lexikonu zmi ňující pouze uložení partitur opery L’Olimpiade v Saské zemské knihovn ě v Dráž ďanech a knihovn ě konzervato ře v Janov ě.6 Za p řekvapivý lze považovat fakt, že Galuppi není zmín ěn v Dlaba čov ě Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Teil auch für Mähren und Schleisen, a to i p řes skute čnost, že řada árií z jeho oper v podob ě
2 BURNEY, Charles. Hudební cestopis 18. v ěku. Státní hudební nakladatelství, 1. vydání, Praha, 1966, s. 427. 3 Více k této problematice: HEARTZ, Daniel. Music in European capitals: the galant style, 1720-1780. W. W. Norton, 1st edition, New York, 2003, s. 920-921. 4 BURNEY, Charles. A general history of music: From the earliest ages to the present period (1789). Dover Publishers, Vol. 2, New York, 1957, s. 840. 5 RIEMANN, Hugo. Galuppi, Baldassare. In Musik-Lexikon, 5. Vollständig umgearbeite Auflage, Max Hesse’s Verlag, Leipzig, 1900, s. 359. 6 EITNER, Robert. Galuppi, Baldassare. In Biographisch-bibliographisch Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten, Leipzig (1900-1904), Akademische Druck – u. Verlaganstalt, Bd 3., 1959, s. 140. 8
kontrafakt se dochovala na n ěkterých českých a moravských chrámových k ůrech. Rovn ěž n ěkolik zámeckých knihoven na našem území uchovává kompletní dobové opisy Galuppiho oper a oratorií. 7
Patrn ě nejp řínosn ější z hlediska stavu bádání, biografických údaj ů, problematiky kompozi čního stylu, p řehledu autorových d ěl a jejich uložení, stejn ě jako seznamu relevantní bibliografie je heslo Baldassare Galuppi zpracované Dalem E. Monsonem pro The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Text tohoto hesla obsahov ě navazuje na stati v předchozích edicích slovníku, které kvantitativn ě p řevyšuje. 8 Velmi podobn ě, avšak podrobn ěji (zejména v části obsahující katalog kompozic a lokaci dochovaných hudebnin), je koncipováno rovn ěž heslo o Galuppim v posledním vydání n ěmeckého slovníku Die Musik in Geschichte und Gegenwart. 9 Heslo pro zmín ěný slovník vytvo řil významný „galuppiovský“ badatel Reinhard Wiesend, jenž je rovn ěž autorem patrn ě nejpodrobn ější dvoudílné monografie o Galuppiho operách seria.
Wiesendova publikace má název Studien zur Opera Seria von Baldassare Galuppi. 10 První díl v ěnoval Wiesend Galuppiho dílu, tradicím, formám a kompozi čním technikám. Obsažena je i velmi podrobná biografie skladatele, celkový p řehled a seznam jeho prací v četn ě míst uložení dochovaných partitur a part ů. Tento p řehled s nejv ětší pravd ěpodobností navazuje na katalog Galuppiho dramatických d ěl od Alfreda Wotquenna. 11 Za modelové dílo, na jehož pozadí Wiesend uvádí čtená ře do problematiky Galuppiho oper seria, zvolil autor rozsáhlé dramma per musica na Metastasiovo libreto Alessandro nell’Indie. Velmi vhodn ě rozd ěluje hned od po čátku dostupné prameny na tišt ěná libreta a partitury, což činí jeho práci p řehlednou. Dochovaným exemplá řů m se poté v ěnuje jednotliv ě, p řičemž se snaží v rámci textu popsat rekonstrukce jednotlivých provedení zmín ěné opery. Galuppiho kompozi ční
7 DLABA Č, Bohumír. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schleisen. Stände Böhmens, Prag, 1815. 8 MONSON, Dale E. Galuppi Baldassare. In The New Grove Dictionary of Music and Musicians, Stanley Sadie (ed.), 2nd ed., Vol. 9, Oxford University Press, New York, 2001, s. 483-489. 9 WIESEND, Reinhard. Galuppi, Baldassare. In Die Musik in Geschichte und Gegenwart: allgemeine Enzyklopädie der Musik, Personenteil, Band 7, 2. Ausgabe, Kassel, 2000, s. 488. 10 WIESEND, Reinhard. Studien zur Opera seria von Baldassare Galuppi. Werksituation und Überlieferung – Form und Satztechnik – Inhaltsdarstellung. Mit einer Biographie und einem Quellenverzeichnis der Opern. Würzburger musikhistorische Beiträge 8, 1. Bd., Tutzing, 1984. 11 WOTQUENE, Alfred. Etude bibliographique sur des oeuvres Baldassare Galuppi. O. Scheppens, Bruxelles, 1902. 9
styl, stejn ě jako nej čast ěji užívané formy jsou posléze charakterizovány selektovanými áriemi. Velmi cenná je záv ěre čná část svazku, v níž jsou čtená ři poskytnuty podrobné informace o bibliografii, člen ěné do kategorií dle jednotlivých míst Galuppiho p ůsobení. Druhá kniha p řináší incipity a části vybraných árií z oper Alesandro nell’Indie, Il mondo alla roversa, Olimpiade, Evergette, Artaserse, Argenide, a dalších k názorné ilustraci prvního svazku monografie. 12
Velmi podrobná a vy čerpávající studie Wiesenda posloužila jako zdroj dalším badatel ům. Americký muzikolog Daniel Heartz čerpal pro svou studii o Galuppim mnohé z Wiesenda a ve své knize Music in European Capitals, The Galant Style, 13 podrobně zmi ňuje Galuppiho dílo a porovnává jej s dalšími skladateli žijícími na po čátku 18. století nejen v Itálii, ale celé Evrop ě a Anglii. Větší odbornou analýzu provedl ve své studii opery L’Olimpiade ; konkrétn ě staví vedle sebe árii Se cerca, se dice, kterou zhudebnili Pergolesi, Galuppi, Hasse a Jomelli. Heartz cituje Georga Josepha Voglera, který porovnává vícero provedení árie - zmi ňuje se o Galuppim, Hasse a Jommellim. Vogler nejvíce ocenil svým hlasem Galuppiho: „The paramount aria of his great soul [Galuppi] is ‘Se cerca, se dice’. It is bewitchingly beautiful, not so fiery and eruptive as Jommelli’s is nor so noble and sublime as Hasse, but fuller of feeling. “14
Dalším sou časným autorem zabývajícím se tématem opery a libreta L’Olimpiade, a díky tomu mimo jiné i Galuppiho zhudebn ěním, je americký profesor Jeffrey Segrave. Ve své rozprav ě Pietro Metastasio’s L’Olimpiade: Textual Exegesis and Analysis of the Role of L’Olipmiade in Olimpic Games History prochází celou historií nám ětu od Herodota a antických her, p řes libreto Metastasia, analyzuje charaktery jednotlivých postav p říb ěhu a polemizuje o filozofických otázkách významu existence olympijských her. 15 Staví vedle sebe myšlenky Metastasia a pedagoga Pierra de Coubertina (1863-1937), jenž byl považován za otce moderních her.
12 WIESEND, Reinhard. Studien zur Opera seria von Baldassare Galuppi, 2. Bd . (Notenbeispiele), Tutzing, 1984. 13 HEARTZ, Daniel. Music in European Capitals, The Galant Style. 1720 – 1780. W. W. Norton&Company, New York, 2003, s. 466. 14 Tamtéž. 15 SEGRAVE, Jeffrey O. Pietro Metastasio’s L’Olimpiade: Textual Exegesis and Analysis of the Role of L’Olimpiade in Olimpic Games History. International Symposium for Olympic research, 2006. 10
Liturgická tvorba Baldassare Galuppiho je p ředm ětem zda řilé disertace Keitha E. Knopa z floridské univerzity. Rovn ěž tato práce formáln ě navazuje na Wiesendovu publikaci a často se na ni odvolává. P řínosnou kapitolou disertace je analýza vybraných Galuppiho duchovních árií, v rámci níž klade d ůraz na sep ětí témat árií a jejich funk čnosti. Poukazuje na specifický zp ůsob Galuppiho frázování (Galuppi s oblibou používal vedle čty řtaktové také p ětitaktové fráze, p řičemž pátý takt obsahoval jak konec, tak i za čátek nové fráze). 16
Výše uvedené publikace p řináší velmi podrobné informace o dochovaných partiturách Galuppiho d ěl. Ty jsou p řevážn ě soust řed ěny v Benátkách v Biblioteca Nazionale Marciana; další podstatná část byla nalezena v Janově v knihovn ě Conservatorio di Musica Niccolo Paganiniho. N ěkteré partitury se dostaly do Francie a jsou nyní sou částí knihoven v Pa říži a Dijonu, další putovaly do Anglie p řes agenturu Domenica Dragonetiho a část až p řes Atlantický oceán do Ameriky. 17 Několik málo Galuppiho rukopis ů vlastní Nadace Uga a Olgy Leviových. Nadace byla založena roku 1962 a sídlí v Giustian Lolin Palace v Benátkách v blízkosti Konzervato ře Benedetta Marcella. 18
Z hlediska poznání dochovaných tišt ěných libret je primární Sartoriho katalog I libretti italiani a stampa dalle origini fino al 1800. Ten, krom ě soupisu italských libret publikovaných do roku 1800 zmi ňuje rovn ěž místa uvedení oper, skladatele, sólisty, a ostatní d ůležité informace. 19
Dochované prameny napomohly postupné renesanci Galuppiho tvorby. Za přelomový bod v tomto ohledu lze považovat muzikologické konference v Sien ě roku 1947 a v Benátkách 1985. V rámci těchto sympozií byly p řehodnoceny kvality Galuppiho díla, které nebylo nikdy úpln ě zapomenuto, avšak bylo n ěkolika generacemi považováno za mén ě kvalitní. Galuppiho skladby tak byly postupn ě provád ěny na koncertních pódiích a posléze i jevištích, aby byly kone čně rozptýleny
16 KNOP, E. Keith. Sacred Music of Baldassare Galuppi in the context of Eighteen-century Venetian culture, with and Emphasis on Music written for The Menticanti and Incurabili. The Florida State University, 2011, s. 50. 17 Tamtéž. s. 47. 18MARCARINI, Mario. Galuppi, Not just comedy. Dostupné z:
všechny předsudky. 20 Tato renesance pokra čuje do sou časnosti, zejména v podob ě tvorby kvalitních nahrávek prestižními soubory barokní hudby, či novodobými kritickými edicemi, k nimž lze řadit i p ředkládanou práci.
20 MARCARINI, Mario. Galuppi, Not just comedy. Dostupné z:
2. Baldassare Galuppi
2.1. Kontext: Benátky po čátku 18. století
Benátkám v této dob ě vládla malá oligarchie reprezentovaná starobylými šlechtickými rody. Na po čátku 18. století, stejn ě jako v předchozích obdobích, se vyzna čovaly republikánským státním z řízením, p řičemž vládní systém byl vybudován dle vzoru Byzantské říše. Vládce (Dux - dóže) zastával stejnou funkci jak ve státních záležitostech, tak i ve v ěcech církevních. Benátky pat řily k prvnímu státu, resp. městu v Evrop ě, kde se postupn ě kultivovalo hudební drama čili opera. Tento hudební styl se těšil vážnosti a uznání. Díky této skute čnosti se v Benátkách etablovaly konzervato ře; písn ě gondoliérů a rybá řů se stávaly sou částí kulturních oslav. 21
Bazilika svatého Marka byla jak osobní, tak i státní kaplí benátských dóžat. Stala se opravdovým centrem evropské duchovní hudby, a to p ředevším na konci 16. století. Benátská bazilika konstantn ě p řijímala na hudební posty mistry svého oboru: od Adriana Willaerta (1490-1562), přes Gioseffa Zarlina (1517-1590), až po Baldassara Galuppiho. Sbor chrámu čítal v 17. století 36 člen ů. Orchestr nar ůstal postupn ě: z po čátku se jednalo spíše o dechový ansámbl, pozd ěji však převzaly dominantní pozici smy čcové nástroje. Osmiúhlý p ůdorys – bigonzo - umožnil zp ěvák ům zpívat dvojsborov ě.22 Zam ěstnání ve službách baziliky hudebník ům bohužel nep řinášelo mnoho finančních prost ředk ů. Hledali tedy také uplatn ění jinde, nap říklad ve školách tzv. Ospedali. K hudebnímu významu chrámu sv. Marka p řisp ěli skladatelé velkých jmen, mezi které pat řil i Baldassare Galuppi.
2.2. Baldassare Galuppi: život a dílo
Hudební skladatel Galuppi se narodil v benátské lagun ě na ostrov ě Burano dne 18. října roku 1706. Jeho jméno bylo v křestní matrice p ůvodn ě zapsáno jako Baldisua, okolo roku 1740 bylo přepsáno na Baldassare. 23 Podle místa narození byl nazýván „il Buranello“ , v benátských dokumentech a raných manuskriptech se rovn ěž objevuje varianta „Baldissera.“
Základy hudebního vzd ělání získal od svého otce Angela, jenž byl holi čem a zárove ň i
21 BURNEY, Charles: p řeloženo podle citace z knihy Daniela Heartz. Music in Europian Capitals, The galant style 1720-1780. New York, 2003. s. 176. 22 Tamtéž, s. 177. 23 WIESEND, Reinhard. Studien zur opera seria von Baldassare Galuppi . Tuzing, 1984, s. 287. 13
dobrým houslistou, ú činkujícím v menších divadelních orchestrech. Úmrtní list z 3. ledna 1785 konstatuje, že Baldassare Galuppi zem řel ve v ěku 79 let. Poh řben byl v kostele San Vidal v Benátkách. 24
Galuppi již ve svých 16 letech zkomponoval operu Gli amici rivali pro rybá řské měste čko Chioggia. Dílo bylo uvedeno i ve m ěst ě Vicenza pod názvem La fede nell’inconstanza . Muzikolog Francesco Caffi (1778-1874) uvádí, že se v obou případech provedení opery nesetkalo s úsp ěchem. 25 To zasáhlo Galuppiho natolik, že odmítl dál komponovat. Zanedlouho se seznámil s hudebním skladatelem, spisovatelem a právníkem Benedettem Marcellem (1686-1739). Marcello zasv ětil sv ůj život politice a hudb ě. (Pat řil ke konzervativní stran ě, jeho rodina byla patronem a stála u položení základního kamene 1677 Teatro Sant’Angelo.)26 Poznal v Galuppim obrovský talent a přesv ědčil jej, a ť řádn ě studuje hudbu. Jeho u čitelem se posléze stal vynikající skladatel a varhaník Antonio Lotti (1667-1740). Lotti p ůsobící tehdy jako varhaník baziliky sv. Marka jej vyu čoval v kontrapunktu a h ře na varhany. Již ve svých 20 letech si Galuppi získal reputaci coby cembalista v Benátkách i ve Florencii. Spolupracoval také s Lottiho žákem Giovanni Battistou Pescettim (1704-1766). Komponovali spolu rozdílné části v ope ře Gl’odi delusi dal sangue (1728). 27 Opera Galuppimu p řinesla uznání a i následující spolupráci s dalšími divadly nejen v Benátkách, ale i v dalších italských městech. Provád ěl díla i jiných hudebních mistr ů, speciáln ě dílo J. A. Hasseho (1699- 1783).28 Pozoruhodný rozhovor Ch. Burneyho s Galuppim v roce 1770 vyvolal tuto definici dobré hudby: „Vaghezza, chiarezza e buona modulazione.“ 29 V roce 1734 složil patrn ě své první oratorium Tobia il giovane. Další dílo Alessandro nell’Indie mělo premiéru v Mantov ě. V roce 1738 vstoupil do služeb šlechtice Michela Bernarda v Benátkách. V letech 1740-51 p ůsobil jako ředitel Ospedale dei Mendicanti a získal tak stálou pozici nejen jako u čitel, dirigent, ale i skladatel liturgických d ěl a oratorií.
24 MARCARINI, Mario. Galuppi, Not Just Comedy . 2008. Dostupné z
V tomto období bylo signifikantní navázání spolupráce s libretistou Carlem Goldonim (1707-1793). 30 Díky spolupráci obou autor ů došlo k rozvoji formy „opera buffa“. Jejich spole čné plodné tv ůrčí období trvalo asi 8 let. Galuppi se vypracoval k postavení jednoho z historicky nejvýrazn ějších p ředstavitel ů zmi ňované formy. 31
Zjevná byla Galuppiho popularita, produktivita a také obchodní prozíravost. 32 Po čátkem čty řicátých let p řijal Galuppi pozvání do Londýna, cestu mu umožnila finan ční podpora Ospedale dei Mendicanti. Do Anglie odcestoval roku 1741. Byl pozván do King’s Theater v londýnském Haymarketu. Zde usp ěl především svými operními pasticcii Alessandro in Persia , Penelope, Scipione in Cartagine, s Enrico a kone čně Sirbace. Galuppiho smlouva byla prodloužena a londýnský pobyt byl hodnocen jako úsp ěšný až na n ěkolik kritických ohlas ů, k nimž se p řipojil i Georg Friedrich Händel (1685-1743), který jeho tvorbu zesm ěšnil. 33 Od kv ětna pobýval Galuppi op ět v Benátkách, kde se věnoval h ře na cembalo a aranžování. Op ětovného uznání na operním poli se Galuppimu dostává roku 1747 uvedením opery L’Olimpiade , která je z hlediska této bakalá řské práce klí čová. O rok pozd ěji byl zvolen kapelníkem v bazilice sv. Marka.
Galuppiho opery si postupn ě získávaly p říze ň publika i v zaalpském prostoru. Ve víde ňském dvorním divadle byly roku 1748 uvedeny s enormním úsp ěchem jeho dv ě opery Demetrio a Artaserse na Metastasiova libreta.34 Zajímavá je v tom p řípad ě kritika samotného Pietra Metastasia, který tvrdil, že Galuppiho zhudebn ění nevhodn ě koresponduje s textem libreta. 35 Přesto se opera Demetrio do čkala 19 repríz v krátkém období a byla jednou z nejlépe prodávaných p ředstavení u divák ů.36 Skladatelovým libretistou byl i jeho vlastní syn Antonio Galuppi, který psal pod pseudonymem A. Liteo. Dv ě jeho libreta, která otec zhudebnil v operách L’amante di tutte (1760) a Lit re amanti ridicoli (1761), sice slavily uznání, p řesto však Antoniova poezie a smysl pro
30 EITNER, Robert. Galuppi, Baldassare. In Biographisch-bibliographisch Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten, Leipzig (1900-1904), Bd 3., 1959, s. 138. 31 KA ČIC, Ladislav. Dějiny hudby III. - Baroko . IKAR, Bratislava, 2008, s. 328. 32 WIESEND, Reinhard. Studien zur opera seria von Baldassare Galuppi . Tutzing, 1984, s. 298. 33 MONSON, Dale E. Galuppi Baldassare. In The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Vol. 9, Oxford University Press, New York, 2001, s. 488: „Some reported his tenure as less than admirable – Walpole claimed that ‚music displeases everybody’and Handel, in a letter of 29 December 1741, ridiculed the one serious opera he heard – but in general Galuppi’trip was succesfull, […].“ 34 Tamtéž, s. 484. 35 HEARTZ, Daniel: Music in European Capitals: Metastasio prohlásil, že Galuppi m ůže být dobrým mistrem pro komponování d ěl pro nástroje i zp ěváky, horším ve spolupráci s poezií, s. 275, volný p řeklad Iva Bittová . 36 MONSON, Dale E. Galuppi Baldassare. In The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Vol. 9, Oxford University Press, New York, 2001, s. 484. 15
komedii ve srovnání s Goldonim postrádaly inspiraci a sm ěř ovaly až ke grotesce, šaškování a karikatu ře. 37
Galuppi byl jedním z prvních skladatel ů své doby, kdo p řijal nabídku cestovat do Ruska. Byl pozván ke dvoru carevny Kate řiny II., sídlícímu v Petrohradu, kam dorazil 22. zá ří 1765. Zde provedl své nové dílo Ifigenia in Tauride v obnovené premié ře své starší opery: Didone abbandonata a Il re pastore. Vedle t ěchto oper uvád ěl také duchovní kompozice. Stal se na čas ředitelem carského chrámu. 38 Přesto, že se mu v Rusku dostalo velkého respektu a uznání, vrátil se po t řech letech do Benátek. Znovu byl dosazen na sv ůj post v kostele sv. Marka. Přes veškerou pracovitost Galuppiho sláva postupn ě slábla. Jeho poslední opera seria Motezuma byla provedena v divadle San Benedetto v roce 1772. Za své tv ůrčí období zkomponoval Baldassare Galuppi tém ěř 70 oper a kolem 200 liturgických d ěl. Spole čně s Gluckem byli dva nejlépe odm ěň ovaní skladatelé.
Galuppiho v ěhlas p řetrval až do 19. století. V roce 1855 se známý anglický básník Robert Browing inspiroval Galuppiho tvorbou a napsal báse ň A Toccata of Galuppi’s.39 Ve své poezii vykresluje zru čnost klávesové techniky a také zobrazuje autor ův život v Benátkách. Tuto báse ň p řeložil ve své knize Z cizích Parnass ů do českého jazyka básník a skv ělý p řekladatel Jaroslav Vrchlický. Kniha vyšla v Praze roku 1895 u nakladatel ů Bursík a Kohout. Dá se tedy říci, že na rozdíl od v ětšiny skladatel ů 18. století, bylo povědomí o Galuppiho um ění v pr ůběhu 19. století do ur čití míry stále živé.
37 MONSON, Dale E. Galuppi Baldassare. In The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Vol. 9, Oxford University Press, New York, 2001, s. 485. 38 Tamtéž, s. 484. 39 HARDEN, Edgar F. A New Reading of Browing’s Á Toccata of Galuppi’s. Victorian Poetry 11, 1973, s. 330-336. 16
3. Opera L’Olimpiade
3.1. Nám ět libreta
Nám ět, jenž byl inspirací pro libreto L’Olimpiade , pochází z šesté knihy tzv. Příb ěhů Hérodotových , které čerpají z devítidílných Dějin antického historika Hérodota z Halikarnássu (484-430/420 p ř. Kr.). 40 Tento antický historik se významn ě politicky angažoval v Malé Asii. Zde se také zú častnil pokusu svrhnout místního tyrana Lygdamida. Po neúsp ěchu povstání odešel do exilu na ostrov Samos. Pozd ěji se však vrátil a znovu se zapletl do tentokrát úsp ěšného komplotu proti zmín ěnému tyranovi. Přesto krátce nato rodné m ěsto opustil a p řesídlil zpátky na Samos. Pobýval v Athénách, kde navázal kontakty s řadou významných osobností, mimo jiné se Sofoklem a Periklem. Jeho knihy se staly velice populárními. Autor z nich dokonce osobn ě před čítal na olympijských hrách. 41 Hérodot ův živý jazyk a snaha o objektivitu se staly vzorem pro celou antickou historiografii. P řesto bylo jeho dílo zcela prodchnuto názorem o božském řízení veškerého sv ěta. Velmi známý je historik ův výrok: hodn ě věcí mi dokazuje, že bohové se ú častní událostí v život ě lidí, 42 jenž mohl nepochybn ě siln ě ovlivnit Pietra Metastasia p ři tvorb ě daného libreta.
3.2. Pietro Metastasio a jeho libreto k L’Olimpiade
Autor libreta Pietro Metastasio (vlastním jménem Antonio Domenico Bonaventura Trapassi, 1698-1782) vystav ěl libreto L’Olimpiade na Hérodotov ě p říb ěhu o souboji dvou nápadník ů p ři olympijských hrách. Tento text, stejn ě jako ostatní Metastasiovy práce z let 1731-1736, byl poprvé zhudebn ěn císa řským dvorním kapelníkem Antoniem Caldarou (1670-1736). Jednalo se o tzv. „augustinskou“ operu, tedy operu ur čenou k oslavám narozenin císa řovny Alžb ěty Kristýny. Premiéra této verze se uskute čnila 28. srpna v roce 1733 v zahrad ě císa řského letohrádku Favorita. Libreto bylo v pr ůběhu 18. století zhudebn ěno více než 17 významnými skladateli, v četn ě českého skladatele Josefa Myslive čka (1737-1781). 43
40 Dostupné on line z
Pietro Metastasio byl vrcholný dramatik žánru opera seria . V rámci svých text ů nezrušil existující konvence, spíše jim dodal nový život a psychologickou pravdivost. Díky svému d ůkladnému hudebnímu vzd ělání m ěl pronikavý smysl pro spojení hudby a slova. Jeho libreta jsou charakteristická v ětším uplatn ěním sborových pasáží, p řičemž sbor se místy p římo podílí na celkové dramatické akci. Hlavním nositelem d ěje byly tradi čně recitativy. Situace a afekty vyplývající z recitativ ů komentují árie, v nichž Metastasio dokazuje sv ůj výjime čný smysl pro vystižení psychologie postav. Oproti tehdy b ěžné operní tvorb ě nejsou Metastasiovy árie pouze obligátním p řirovnáváním životních situací či duševních stav ů k přírodním jev ům, p ředm ětům apod., ale často se přímo podílejí na celkovém dramatickém spádu p říb ěhu. 44 Teatrálnost a dramati čnost jakožto dokonalé op ětovné vynalezení p řírody – jejíž pouhé napodobování Metastasio odmítl – se pojí s jazyky um ění, které usilují o stejný cíl - reprezentovat a rekonstituovat prostor, kde tato um ění vypráv ějí o pravdivém stvo ření dobra a krásy. D ůležitost Metastasiovy práce pro filozofy osvícenství a pro Rousseaua spo čívá v tom, že představovala - jakožto vnit řní kritické sv ědomí ancient régime – nejzazší mez, které sv ět v té dob ě dosáhl. Zárove ň tomuto sv ětu dávala formu viditelnými a praktickými hodnotami, aniž by deformovala jeho povahu tvorbou klamu a sebeklamu. 45 Velké sbory, výrazné obsazení a grandiózní jevištní výpravy – to vše charakterizuje produkce opery L’Olimpiade a dalších Metastasiových d ěl.46
Joseph Fucilla, americký lexikograf, jeden z nejlepších p řekladatelů Metastasiových text ů, poznamenal, že libreto L’Olimpiade je mistrovská práce a Bruno Brunelli, editor kompletního díla Metastasiova, ji ozna čil jako zcela dokonalé drama. 47 Doba zcela jednozna čně uznávala toto dílo za jedno z nejlepších, Metastasio sám však považoval za své nejlepší um ělecké „dítko“ operu Artaserse. 48
44 ABRAHAM, Gerald. Stru čné d ějiny hudby . Bratislava, 2003, s. 401. 45 VALENTE, Mario. Pietro Metastasio (Pietro Trapassi). In : Encyclopedia of Italian Studies 1 A-J. Bruno Brunelli (ed.), 2007, s. 1192. (p řeklad Blanka Maderová). 46 SEGRAVE, Jeffrey O. The Legacy of Pietro Metastasio’s L’Olimpiade in music. In Journal of Olympic History 16, 2008, s. 26. 47 SEGRAVE, Jeffrey O. Pietro Metastasio’s L’Olimpiade : A Textual Exegesis and an Analysis of the Role of L’Olimpiade in Olympic Games History . International Centre for Olympic Studies, University of Western Ontario, 2006, s. 42. 48 BURNEY, Charles. Memories of the Life and Writtings of the Abate Metastasio. G. G. and J. Robinson, Vol. 1, London, 1796, s. 121. 18
3.3. Obsah opery L’Olimpiade
Na pozadí staro řeckých olympijských her, které jsou symbolem antického ideálu duševn ě a fyzicky vyrovnaného člov ěka, se s ur čitým ho řkým podtónem odehrává jiný, velmi nad časový boj o prvenství. V ěrní p řátelé Mégaklés a Lýkidas netuší, že usilují o lásku téže ženy. Okolnosti je postupn ě nutí k fatálnímu rozhodnutí – bu ď znectí přátelství a dané sliby, nebo zap řou svou lásku. Otevírá se p řed námi pohled na odvrácenou tvá ř mezilidských vztah ů, na zaslepenost touhy a vášn ě, která vede k neuváženým krok ům, stejn ě jako i p řílišná d ůvěra v přátelství.
Tabulka č.1 : L’Olimpiade - postavy a jejich charakteristika Postavy Charakteristika Clistene (Kleisthénes) král sikyónský Aristea (Aristeia) jeho dcera, kterou miluje Mégaklés Argene (Argénis) krétská šlechti čna, která miluje Lýkida Licida (Lýkidas) považovaný za syna krétského krále, zamilovaný do Aristei, p řítel Mégakla Megacle (Mégaklés) zamilovaný do Aristei, p řítel Lýkida Aminta (Amintas) vychovatelka Lýkida Alcandro (Alkandros) důvěrník Kleisthéna
1. d ějství
Nedaleko od m ěsta Olympie, Lýkidas, který v ěř í, že je synem krétského krále, netrp ěliv ě o čekává p říjezd svého p řítele Mégakla, aby jej požádal o zastoupení v souboji na olympijských hrách. Tvrdí, že mu dluží za záchranu svého života z dřív ějších souboj ů a že Mégaklés je navíc siln ější a schopn ější. Vít ěz vyhraje ruku princezny Aristei. Lýkidas byl kdysi zasnouben s krétskou princeznou Argénis a netuší, že Mégaklés je zamilovaný do dcery sikyónského krále. Na vesnici v blízkosti m ěsta se Argénis v převle čení za pastý řku (jejím úmyslem je znovu získat zp ět svou bývalou lásku – Lýkida) potká s Aristeiou a řekne jí o své neš ťastné lásce. Její otec ji nutí, aby se provdala za Mégakla. Proto utíká z Kréty. Aristeia si p řizná sv ůj cit k Mégaklovi. Zárove ň p řijíždí král Kleisthénes a oznamuje zahájení her. Mégaklés postupn ě pochopí, o jakou cenu se soupe ří, propadá vzteku a pochybuje o svém slibu. P řesto se rozhodne sv ůj slib p říteli dodržet na úkor své lásky a v roz čilení nastupuje k sout ěži.
19
2. d ějství
Alkandros sd ělí Aristei a Argénis výsledek soupe ření. Aristeia je zoufalá. Amintas se setká s Argénis a spolu diskutují spolu o podivnostech a bláznovství zamilovaných v každém v ěku. Král vyhlásí Mégakla jako vít ěze. Ten však chce dostát svého slibu, prozradí Aristei pravdu a ta omdlévá. V tu dobu je již olympijský vít ěz rozhodnut o svém odchodu a poradí Lýkidovi, co má říci princezn ě, až se probudí ze mdlob (v tomto míst ě dramatu zazní árie Se cerca, se dice ). B ěhem scény, kdy princ musí snést rozho řč ení a zlobu Argénis, p řichází Amintas a oznamuje tragickou zprávu o neš ťastném utonutí Mégakla. Král se dozví o ne čestnosti souboje a odsoudí Lýkida k vyhnanství.
3. d ějství
Mégakla zachrání rybá ř. Lýkidas chce dosáhnout svého a setká se v souboji s králem, král ho okamžit ě pošle do v ězení a odsoudí na smrt. P ři pomyšlení na smrt Lýkidas usedav ě plá če. Aristeia se u svého otce p řimlouvá za jeho osvobození. Nastává čas popravy, vše je p řipraveno v Jupiterov ě chrámu. Lýkidas prosí o setkání s Mégaklem před svou smrtí. Oba p řátelé se na okamžik setkají. Ob ětování je p řerušeno vstupem Argénis, která žádá o svolení být usmrcena na místo Lýkida a ukáže vzácnou minci – šperk, který kdysi dostala od Lýkidase. Král Kleisthénes poznává sv ůj dar, který kdysi věnoval svému synu Filintovi. V dávné dob ě kv ůli zlé v ěštb ě poručil král svému rádci Alkandrovi, aby syna utopil v mo ři. On však ze soucitu ortel neprovedl a dít ě daroval tehdy neznámé žen ě, kterou byla Aminta. V ěštba tehdy p ředpov ěděla, že se syn pokusí zavraždit svého otce. Kleisthénes poznává v Lýkidovi svého syna Filinta a má radost, že jeho dcera Aristeia získala zp ět svého bratra. Lýkidas přenechává svou sestru Mégaklovi a sám se vrací k Argénis. Ve stejnou dobu je oznámeno, že období vlády krále Kleisthéna práv ě skon čilo. Lid jej zprostí viny. 49
V příb ěhu tedy vystupuje dle dobových konvencí žánru opera seria celkem sedm postav. Úst řední jsou dva zamilované páry, jejichž neustálá komunikace opakovan ě
49 PROGETTO, Manuzio. Libreto L‘Olimpiade . Riccardo Ricciardi (ed.), Milano, 1968, dostupné z
buduje a následn ě ni čí stavbu harmonie (vzájemné sebezap ření, souboj o lásku).
Tišt ěné libreto k prvnímu uvedení opery 26. 12. 1748 v milánském Teatro Regio Ducale přináší mimo jiné i seznam zp ěvák ů hlavních rolí. 50 Pro v ětší p řehlednost jsou jména zp ěvák ů v četn ě jejich hlasových obor ů uvedena v následující tabulce. Na základ ě dochovaných zp ěvních part ů bylo možné zjistit rovn ěž hlasový rozsah jednotlivých interpret ů.
Tabulka č. 2: L’Olimpiade – obsazení, hlasový rozsah Hlasový obor Hlasový rozsah Postavy Obsazení tenor d - c2 Clistene Ottavio Albuzio soprán c1 - g2 Aristea Barbara Stabili Scarlatti soprán a - b2 Argene Angiola Caterina Riboldi soprán (kastrát) c1 - g2 Licida Giovanna Cesati soprán (kastrát) b - a2 Megacle Angelo Maria Monticelli tenor c - c2 Aminta Francesco Triulzio kontraalt h - e2 Alcandro Anna Gaelotti
V obsazení rolí má jednozna čně nejv ětší hlasový rozsah postava Aminta, ve své dramatické árii Tigre, che sdegno ve druhém d ějství v 5. scén ě exploduje jako „rozzu řený tygr“. 51 V roli Mégakla exceloval zp ěvák Angelo Maria Monticelli nejen v provedení Galuppiho zhudebn ění, ale také u Pergolesiho. V roce 1749 v Londýn ě byl sv ědkem jeho výte čného výkonu Charles Burney, který prohlásil: Monticelli byl zcela jist ě správn ě obsazen do role Mégakla. Jeho spojení hudby a poezie, exprese a gesta mají jen z řídka tak siln ě efektní dopad u diváka. 52
50 ROSSI, Franco. L’Olimpiade, libretto e guida all’opera. In Edizioni del Theatro La Fenice prima dell’ Opera 2005 – 2006 . Venezia, s.120. 51 Tamtéž, s.120. 52 BURNEY, Charles. A general history of music: From the earliest ages to the present period . (1789), New York, s. 840. 21
4. Árie Se cerca, se dice Árie Se cerca, se dice se nachází v 10. scén ě 2. d ějství po dlouhém a v případ ě Galuppiho zhudebn ění nezkráceném recitativu. Je dominantní nejen ve významu textu, ale i celé opery, práv ě na ni se m ěla soust ředit pozornost publika. Před snad opožd ěným pokusem o sebevraždu Mégakla je to jeho poslední vyznání lásky, kterým hodlá Aristeiu uv ědomit o své smrti, na čež dá p řednost tomu, aby jí rozluku oznámil pon ěkud eufemisticky. V originálním partu sólového sopránového hlasu, který máme k dispozici ke spartaci se nachází dva texty. Jeden z nich je italský. V tom p řípad ě se jedná o původní Metastasi ův text.
4.1. Originální text árie a p řeklad Se cerca, se dice: Pátrá-li, říká-li: «L'amico dov'è?». „Kde je p řítel, «L'amico infelice» přítel neš ťastný?“, rispondi, «morì». odpov ěz: „Zem řel.“ Ah no! sì gran duolo Ach ne, tak veliký žal non darle per me: jí nezp ůsobuj kv ůli mn ě! rispondi ma solo: Odpov ěz, ale pouze: «Piangendo partì». „S plá čem odešel.“ Che abisso di pene Jaká to strastiplná propast. lasciare il suo bene, Opustit svou milou, lasciarlo per sempre, opustit ji navždy, lasciarlo così! opustit ji takto! 53
Frázování italského textu je u již výše zmín ěných skladatel ů L’Olimpiade podobné a odpovídá - jako nap říklad u Pergolesiho, Jommelliho i Galuppiho - požadavk ům galantního stylu. Originální italská verze byla pozd ěji dle dobové praxe p řetextována pro chrámové ú čely. Text tohoto kontrafakta dochovaného v rajhradské sbírce Odd ělení dějin hudby Moravského zemského muzea je následující:
53 Za p řeklad d ěkuji O. Mackovi. 22
Silete, furores, Zklidn ěte se, vášn ě, cessate, horrores, usta ňte, b ěsi, cessate, paenae. usta ňte, tresty. Jam post spurias rident rosae, Již se po nepravostech r ůže usmívají, palmae florent copiosae mnohé palmy vzkvétají post paenarum turbines. po vírech trest ů. 54
Fenomén kontrafakt, tedy p řetextovaných árií, je zajímavou sou částí dobové interpreta ční praxe. V traktátu Zufallige Gedancken von der Kirchenmusik G. E. Scheibela je 5. kapitola v ěnovaná problematice p řetextování. 55 Scheibel připisuje chrámové a divadelní hudb ě jednu spole čnou vlastnost: ob ě mají vyvolávat pohnutí (Bewegung der Affecten ). 56
V chrámovém prost ředí vedlo užívání p řetextovaných operních árií do zna čné míry k posílení procesu zesv ěšťování duchovní hudby. Hudební struktura árií nebyla v podstat ě pozm ěň ována, což prokázaly po četné komparace s relevantními operními partiturami.57 Markantní p říklady pro tento výrazný fenomén m ůžeme najít nap ř. ve sbírce hudebnin J. A. Sehlinga ve svatovítské katedrále, kde je svými operními skladbami zastoupeno 10 autor ů, v četn ě B. Galuppiho. 58 Na tomto míst ě nutno konstatovat, že přetextování árie Se cerca, se dice je zda řilé: nový text dostate čně koresponduje s Galuppiho hudbou.
4.2. Galuppiho zhudebn ění árie Se cerca, se dice
Galuppi oproti Pergolesimu zhudeb ňuje árii do koncentrované formy, na rozdíl od předchozích autor ů árie Se cerca, se dice u Galuppiho není psaná formou Da Capo, ale obsahuje pouze části A a B. Tato volba nejlépe osv ětluje d ůležitost, již sám Galuppi připisoval tomuto číslu, dob ře si v ědom všemožných srovnání – ne vždy pro n ěho příznivých – s ostatními autory. 59
54 Za p řeklad d ěkuji Ji římu K. Kroupovi. 55 Více o tom JONÁŠOVÁ, Milada . Italské operní árie v repertoáru k ůru katedrály sv. Víta v Praze. Sehlingova éra 1737–1756. In Hudební v ěda , 38, 3-4, Praha, s. 263-301, o Shceibelovi zvl. s. 267. 56 SCHEIBEL, Gottfried Ephraim. Zufallige Gedancken von der Kirchenmusik. Cornetto-Verlag, 2002. 57 JONÁŠOVÁ, Milada . Italské operní árie v repertoáru k ůru katedrály sv. Víta v Praze. Sehlingova éra 1737–1756. Praha, s. 290. 58 Tamtéž. 59 BURNEY, Charles. A general history of music: From the earliest ages to the present period . (1789), New York, s. 840. 23
Forma árie Se cerca, se dice:
Andante: Poezie: A [A] B A [A] B Hudební forma: 1 téma 2 téma 1 téma 2 téma Přeznamenání: Es dur - B dur B dur - Es dur
Presto: Poezie: C C Hudební forma: nové téma Předznamenání: As dur - B dur - Es dur
Metastasi ův text árie má dv ě afektov ě rozdílné části: žal a vzdor. Je to afekt duševních hnutí: dle T. B. Janovky druhý a sedmý. 60 Kontrast je u Galuppiho patrný i v rámci předepsaného tempa. Andante je ve 2/4 rytmu, Presto v rytmu 4/4. Galuppi nejprve zhudeb ňuje tak řka celou první strofu, aby ji pak zopakoval po úsecích (A a B), a to i v obm ěněné sestav ě. Uplat ňuje tak práv ě ta opakování slov, jež se tolik nelíbila dobovým kritik ům. 61 Naléhavost a zoufalství je harmonicky vystav ěno v taktech 29 až 33 harmonickým postupem akord ů Es dur, b moll, es moll, b moll, B dur. Stejn ě jako Hasse nebo Jommeli, použil Galuppi v melodii vysoké tóny ke zd ůrazn ění významu slova amico .62 Důležitá je také pauza p řed slovem mori, dále pak p řed zvoláním Ah no, no, senti! , umoc ňující dramatickou zm ěnu. Jedná se o hudebn ě-rétorickou figuru suspiratio, vyjad řující smutek a vzdechy.
Dechové nástroje nastoupí až v 23. a 24. taktu. Vypl ňují zvuk orchestru, posilují dynamiku a dramati čnost hudby i textu. Melodie neoplývá ani zdobením, ani koloraturou, p řesto opakující se fragmenty textu vypovídají, že jednající postava se nachází v jakémsi stavu vytržení. Nesouvislost mluvy je d ůsledkem stavu krize, do níž Mégaklés upadá: zvláště slova piangendo parti , charakterizované te čkovaným rytmem, který ur čitým zp ůsobem napodobuje vzlyky - tzv. seufzery . Fermaty na konci slova rispondi mohou posloužit k interpreta čním ozdobám. Agogika není udána na za čátku, ale pr ůběh skladby a ozna čení Presto , které se objeví na po čátku druhé části, napovídají, že se jedná o tempo spíše pom ěrn ě mírné. Textová část C „Che abisso“ má rychlý spád a je bez repetic. Práv ě význam slova abbiso (propast) skladatele inspiroval
60 JANOVKA, Tomáš Baltazar. Klí č k pokladu velikého um ění hudebního . Ji ří Matl (ed.), Praha, 2006, s. 29. 61 ROSSI, Franco. L’Olimpiade, libretto e guida all’opera. Venezia , 2005-2006, s. 90. P řeklad Ond řej Macek. 62 HEARTZ, Daniel. Music in European Capitals. The Galant style, 1720 – 1780 . New York, s. 463. 24
k expresivní zm ěně, vyššímu hlasovému rejst říku i v dynamice, má charakter až jakéhosi b ěhu. V orchestraci je Presto více sjednocené a sev řené v harmonii. Šestnáctinové hodnoty houslového partu I. a II. gradují ve své naléhavosti až do záv ěru. V árii není zastoupen ritornel, zp ěvní part je p řevážn ě sylabický, orchestr p řebírá důležitost hudebního významu.
Antonio Caldara zhudebnil árii v E dur. Galuppi zvolil více expresivní až bolestnou tóninu Es dur. Charakteristika této tóniny je u Charpentiera spojována s krutostí. Pohled na tóninu Es dur se však časem m ěnil: u Matthesona byla spojována s pateti čností a v některých p řípadech i s ná řkem. 63 Quantz říká, že je vhodné použít Es dur tam, kde se mluví o lásce, ale také o smutku. 64 Pro stejnou tóninu Es dur v árii Se cerca, se dice se následn ě rozhodl i Hasse v roce 1756 a Jommelli v roce 1761.
63 MATTHESON, Johann: Das Neue-eroffnete Orchestre, Hamburg 1713, s. 175. 64 QUANTZ, Joachim: Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu . Praha 1990, s. 175. 25
5. Edice pramene Aria in Es de Martyre
5.1. Popis pramene
Pramen obsahuje titulní stranu a 9 list ů se zápisem part ů. Na poslední stran ě (fol.11) je patrný filigrán se znakem srdce a k říže. Tento znak je také na listu partu Oboe primo a listu Cornuo Secundo . Papír je mírn ě zažloutlý o rozm ěru 33,5 x 22. Použito je černé inkoustové pero, na konci posledního partu S. M. D. D. [blíže neznámé iniciály]. Titulní strana nese tento text: Aria in Es de Martyre / a / Soprano Solo. / Violinis 2. / Obois 2. / Cornu 2: / Viola / con / Fondamento: / Del Sig[no]re Galuppi. / procuravit P. Maur[us] / Sig[no]re Haberhauer [ne čit] [manu propria]. Dále jsou inkoustem dopsána inventární čísla - uprost řed naho ře N: 489, vpravo nahoře p řeškrtnutá stará signatura, pod ní G II: 38 a více pod tím p řeškrtnutá N: 154, uprost řed dole tužkou nová signatura A 12332. Pramen není svázán. Datace chybí.
Party jsou dost obtížn ě čitelné z důvodu prosakujícího inkoustu, zejména part Soprano Solo a part Violino Secondo. Písmo je zdobné a ob čas se lehce liší, stejn ě tak je nepatrn ě odlišná tlouš ťka násadce pera. V rámci hudebniny se však nejedná o více písa řských rukou
5.2. Edi ční poznámky a tabulky
Aria in Es de Martyre má 2 části:
Andante 116 takt ů 2/4 metrum Presto 32 takt ů 4/4 metrum
Celkový po čet takt ů: 148
Předznamenání: Es dur
Obsazení: Soprano solo, Violino I., Violino II., Viola, Oboe I., Oboe II., Cornuo I., Cornuo II., Basso continuo
Party:
Soprano solo
1 list 2 strany ozna čení klí če C klí č sopránový
takt/znak zn ění v prameni zn ění v edici poznámky 21 a 60 D1 Des 1 26
61 A1 As 1 69 dargli darle v italském textu 72 G1 Ges 1 100 C2, C 2 Ces 2, Ces 2
Violino I.
1 list 2 strany ozna čení klí če G klí č houslový mezi 6 - 7 osminová pomlka nezapsáno 17 f: f 18 p: p 19 f: f 20 p: p 22 znak c nezapsáno 22 As 1 A1 23 - 26 vlnovky nezapsáno 25 - 28 vlnovky nezapsáno 34 Semi: rozepsáno 33 - 38 vlnovky nezapsáno 42 As 1 A1 43 - 46 osminové noty te čkovaný rytmus 60 D2 Des 2 67 D2 Des 2 69 f:, p: f, p 73- 78 vlnovky nezapsáno 73 - 78 semicrome rozepsáno 88 - 93 vlnovky nezapsáno 88 - 93 semicrome rozepsáno 106 šestnáctiny te čkovaný rytmus 111 šestnáctiny te čkovaný rytmus 113 a 114 křížek trylek 115 čárka nezapsáno na taktové čáře 116 dvojitá čára nezapsáno taktová čára 117 f: f semicrome rozepsáno 120 p: p 120 a 121, 135 - vlnovky nezapsáno 138 126 F2 G2
Violino II.
1 list 2 strany ozna čení klí če G klí č houslový
27
17 for: f 18 p: p 19 for: f 20 p: p 23 - 27 vlnovky nezapsáno 24 - 28 tremolo rozepsáno 42 As 1 A1 43 - 46 osminy te čkovaný rytmus sjednocení se Sopránem 44 bez legata legato 47 - 50 malé osminy nezapsáno 54 H1 A1 74 - 78 vlnovky nezapsáno 80 oblou ček nezapsáno 82 legato zapsáno sjednocení s Violino I. 88 -92 vlnovky nezapsáno semicrome rozepsáno 110 odrážka u G 2 nezapsáno 110 - 111 malé osminy nezapsáno 117 -125 vlnovky nezapsáno semicrome rozepsáno 125 B1 H1 135 tremolo rozepsáno 135 Seq: nezapsáno 136 for: f 136 - 138 vlnovky rozepsáno 140 F1 G1
Viola
1 list 2 strany ozna čení klí če C klí č altový
10 C2 B2 45 1 takt navíc vynecháno 47 tremolo zapsány osminy 50 C1 D1 85 chybí vepsáno dle bassa continua 110 tremolo rozepsáno 112 te čka u osminy nezapsáno 114 tremolo rozepsáno 117 - 126 tremolo rozepsáno 128 E2 Es 2 131 - 139 tremolo rozepsáno 141 - 147 tremolo rozepsáno 28
Oboe I.
1 list 1 strana ozna čení klí če G klí č houslový
45 E2 Es 2 47 - 50 chybí te čkovaný te čkovaný rytmus rytmus zapsán 47 Es 2 E2 48 A bez odrážky A s odrážkou 49 Es 2 E2 71 chybí p ůl doby vepsaná čtvr ťová nota 103 G2 Ges 2 110 - 113 chybí te čkovaný te čkovaný rytmus rytmus zapsán 113 zna čka t trylek 114 zna čka t trylek 117 chybí ozna čení zapsáno Presto 126 F2 G2 134 oblou ček nad nezapsáno pomlkou 140 r nad pomlkou nezapsáno
Oboe II.
1 list 1 strana ozna čení klí če G klí č houslový
46 As 1 A 47 - 50 chybí odrážky u zapsáno s Es 2 a A 1 odrážkami 108 - 109 G1 Ges 1 110 - 112 chybí te čkovaný te čkovaný rytmus v souladu rytmus zapsán s ostatními nástroji 111 A2 As 2 134 r nad osnovou nezapsáno 147 C2 B1
Cornuo I.
1 list 1 strana ozna čení klí če F klí č basový
29
135 - 138 nad notami čárky nezapsáno
Cornuo II.
1 list 1 strana ozna čení klí če F klí č basový
135 F2 Es 2
Basso Continuo
1 list 2 strany ozna čení klí če F klí č basový a C klí č tenorový
23 zm ěna klí če zapsáno 26 písmo Tenor zapsáno 30 basový klí č i s zapsáno předznamenáním 40 oblou ček legato zapsáno 56 tenorový klí č i s zapsáno předznamenáním 64 basový klí č i s zapsáno předznamenáním 66 chybí osminová zapsáno pomlka 94 fermata dole fermata naho ře 119 - 125 tremolo rozepsáno 132 - 133 tremolo rozepsáno 136 - 138 tremolo rozepsáno 144 - 146 tremolo rozepsáno záv ěr dvojitá p řeškrtnutá nezapsáno čára a podpis iniciály
30
5.3. Aria in Es de Martyre - edice
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
Záv ěr Přes významné muzikologické konference i pom ěrn ě dostate čné množství odborné literatury je stále ješt ě n ěkdy na Baldassare Galuppiho a jeho dílo pohlíženo s ur čitými předsudky. Názor o pokleslém stylu tohoto skladatele jakoby se táhl od dob skladatelova anglického pobytu a tamní kritiky Geogra Friedricha Händela i vyšší anglické spole čnosti, p řes n ěkteré negativní poznámky Charlese Burneyho (i když práv ě tento autor pozd ěji Galuppiho práci vyzdvihl) až do 19. století, které Galuppiho uznávalo spíše jako skladatele instrumentální, zejména cembalové hudby. Z Galuppiho hudebn ě dramatické tvorby byly ponejvíce interpretovány komické opery, mnohdy vytvo řené na libreta připomínající spíše frašky. Popularita t ěchto kus ů nar ůstala přibližn ě od poloviny 18. století, kdy je u publika možné sledovat postupný odklon od panující opery seria.
I když Galuppiho komické opery, vytvo řené zejména na libreta dramatika Carla Goldoniho, p ředstavují jeden z prvních vrchol ů žánru opera buffa, skute čné mistrovství tohoto skladatele sledujeme na poli zmín ěného žánru opera seria . V tomto sm ěru lze Galuppiho díla řadit k nejlepší dobové produkci - srovnatelné pouze s operami Johanna Adolpha Hasseho či Giovanni Battisty Pergolesiho. Galuppiho dílo se postupn ě ší řilo do zaalpské Evropy prost řednictvím operních spole čností a druhotn ě díky p řetextovaným operním áriím, tzv. kontrafakt ům, převážn ě práv ě z oper seria, jež byly ur čeny k doprovodu n ěkterých částí liturgie. Jedním z typických příklad ů t ěchto kontrafakt je i Aria in Es de Martyre . Zna čné množství p řetextovaných árií z oper Baldassare Galuppiho, uložených p ůvodn ě na českých a moravských chrámových k ůrech, jen dosv ědčuje oblibu a silnou popularitu t ěchto d ěl v našich zemích.
Aria in Es de Martyre představuje z hlediska studia kontrafakt pozoruhodný pramen, nebo ť její zp ěvní part obsahuje jak původní text árie z Galuppiho opery L’Olimpiade, tak i nový latinský text v ěnovaný oslav ě mu čednických ctností. Umož ňuje nám tak lépe pochopit tento fenomén a jeho podstatu, dále problematiku barokní afektové teorie a s ní spojené užití hudebn ě-rétorických figur. Získané poznatky pak napomáhají proniknout k samotné podstat ě skladby a lépe p řipravit její moderní notovou edici. Prost řednictvím edice i následného provedení skladby pak nejlépe upozorníme na kvality Galuppiho díla, které si bezesporu, stejn ě jako jiné, neprávem zleh čované kompozice 17. a 18. století, zaslouží novodobou renesanci. 64
Résumé
Podstatnou částí této práce je biografie Baldassare Galuppiho a charakteristika jeho díla. Nejd ůležit ější zdroje informací přitom byla cizojazy čná literatura, zejména publikace muzikolog ů Reinharda Wiesenda a Daniela Heartze, dále n ěkolik diserta čních prací, lexikon ů a slovník ů. V kapitole stav bádání se zam ěř uji p ředevším na relevantní dostupnou literaturu. Čtená ř je také blíže seznámen s autorem libreta, ze kterého árie pochází, a s jejím samotným obsahem, jenž je dále porovnán s latinským přetextováním árie pro chrámové ú čely.
Primárním úkolem této bakalá řské práce pak byla spartace samotného pramene, tedy Se cerca, se dice (Aria in Es de Martyre ) osahující 15 folií notového zápisu. V edi ční zpráv ě byly zaznamenány veškeré odlišnosti p ůvodního rukopisu, dopln ění chyb ějících takt ů. Oba texty árie - jak italský, tak latinský - jsou v této práci dopln ěny českým překladem.
65
Summary
The biography of Baldassare Galuppi and the characteristics of his work are an essential part of this BA thesis. The most important source of information is, in Galuppi's case, foreign literature, especially the publications written by musicologists Wiesend and Heartz, several dissertation theses, lexicons and dictionaries. The reader can also learn more about the author of the libretto from which the aria is taken, and about the content which is subsequently compared with the latin liturgical re-texting of the aria. As for the chapter called the state of inquiry, I focused primarily on the relevant available literature.
The primary task of this BA thesis was, however, to put together the score of the source itself, that is Se cerca, se dice - Aria in Es de Martyre which comprises 15 pages of score. When compiling the editing tables, it was necessary to record all differences of the original manuscript and to add the bars that were missing. Certain notes were, nevertheless, clearly written down in the wrong way by the copyist and had to be corrected in relation to the harmony of the whole piece. The lyrics of the aria – both the Italian and the Latin – are presented in Czech translation as well.
66
Prameny a literatura Prameny:
GALUPPI, Baldassare. Aria in Es de Martyre . CZ-Bm, sign. A 12332.
METASTASIO, Pietro - GALUPPI, Baldassare. L’Olimpiade . Milano, 1748. I-Mb, sign. RACC. DRAM. 6018 005. Dostupné online: < http://www.urfm.braidense.it/rd/06018_5.pdf>
Literatura:
ABRAHAM, Gerald. Stru čné d ějiny hudby . Bratislava, 2003.
BURNEY, Charles. Hudební cestopis 18. v ěku. Státní hudební nakladatelství, 1. vydání, Praha, 1966.
BURNEY, Charles. A general history of music: From the earliest ages to the present period . (1789), Dover Publishers, Vol., 2., New York, 1957.
BURNEY, Charles. Memories of the Life and Writtings of the Abate Metastasio. G.G. and J.Robinson, London, 1796.
DLABA Č, Bohumír. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schleisen. Stände Böhmens, Prag, 1815.
EITNER, Robert. Galuppi, Baldassare. In Biographisch-bibliographisch Quellen- Lexikon der Musiker und Musikgelehrten, Leipzig (1900-1904), Akademische Druck – u. Verlaganstalt, Bd 3., 1959.
HARDEN, Edgar F. „A New Reading of Browing’s Á Toccata of Galuppi’s.“ Victorian Poetry 11, 1973.
HEARTZ, Daniel. Music in European Capitals. The Galant style, 1720 – 1780 . W. W. Norton & Company, Inc. New York, 2003.
HEARTZ, Daniel. Haydn, Mozart and the Vienesse School, 1740 – 1780. W. W. Norton & Company, New York, 1995.
JANOVKA, Tomáš Baltazar. Klí č k pokladu velikého um ění hudebního . Ji ří Mátl (ed.), Praha, 2006.
JONÁŠOVÁ, Milada. Italské operní árie v repertoáru k ůru katedrály sv. Víta v Praze. Sehlingova éra 1737–1756. In Hudební v ěda , 38, 3-4, Academia Praha, 2001, s. 263- 301.
KA ČIC, Ladislav. Dějiny hudby III., Baroko . IKAR, Bratislava, 2008.
KNOP, E. Keith. Sacred Music of Baldassare Galuppi in the context of Eighteen-
67
century Venetian culture, with and Emphasis on Music written for The Menticanti and Incurabili. The Florida State University, 2011.
MARCARINI, Mario. Galuppi, Not just comedy. Dostupné z
MATTHESON, Johann. Das Neue-eroffnete Orchestra . Hamburg, 1713.
MONSON, Dale E. Galuppi Baldassare. In The New Grove Dictionary of Music and Musicians, Stanley Sadie (ed.), 2nd ed., Vol. 9, Oxford University Press, New York, 2001.
PROGETTO, Manuzio. Libretto L’Olimpidae . Riccardo Ricciardi (ed.), Milano, 1968.
QUANTZ, Joachim. Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu . Supraphon Praha, 1990.
RIEMANN, Hugo. Galuppi, Baldassare. In Musik-Lexikon, 5. Vollständig umgearbeite Auflage, Max Hesse’s Verlag, Leipzig, 1900.
ROSSI, Franco. L’Olimpiade , libretto e guida all’opera. Edizioni del Theatro La Fenice prima dell’ Opera, Venezia, 2005-2006.
SARTORI, Claudio. I Libreti italiani a stampa dalle origini fino al 1800:catalogo analitico con 16 indici. Bertola & Locatelli, Cueno, 1993-1994.
SEGRAVE, Jeffrey O. Pietro Metastasio’s L’Olimpiade: Textual Exegesis and Analysis of the Role of L’Olimpiade in Olimpic Games History. International Symposium for Olimpic research, 2006.
SEGRAVE, Jeffrey O. The Legacy of Pietro Metastasio’s L’Olimpiade in music. Journal of Olympic History 16, 2008.
SCHEIBEL, Gottfried Ephraim. Zufallige Gedancken von der Kirchenmusik. Cornetto- Verlag, 2002.
VALENTE, Mario. Pietro Metastasio (Pietro Trapassi). In Encyclopedia of Italian Studies 1 A-J, compiled by Gaetana Mazzone, edited by Bruno Brunelli, 2007. . VOGLER, Georg Joseph. Betrachtungen der Manheimer Tonschule. Mannheim, 1778- 81.
WIESEND, Reinhard. Galuppi, Baldassare . In Die Musik in Geschichte und Gegenwart: allgemeine Enzyklopädie der Musik, Personenteil, Band 7, 2. Ausgabe, Kassel, 2000.
WIESEND, Reinhard. Studien zur Opera seria von Baldassare Galuppi. Werksituation und Überlieferung – Form und Satztechnik – Inhaltsdarstellung. Mit einer Biographie und einem Quellenverzeichnis der Opern. Würzburger musikhistorische Beiträge 8, 1.
68
Bd., Tutzing, 1984.
WIESEND, Reinhard. Studien zur Opera seria von Baldassare Galuppi. 2. Bd ., Tutzing, 1984.
WOTQUENE, Alfred. Etude bibliographique sur des oeuvres Baldassare Galuppi. O. Scheppens, Bruxelles, 1902.
Internetové zdroje: http://www.urfm.braidense.it/rd/06018_5.pdf
MARCARINI, Mario. Galuppi, Not just comedy. Dostupné z
http://www.liberliber.it/mediateca/libri/m/metastasio/l_olimpiade/pdf/l_olim_p.pdf http://library.la84.org/SportsLibrary/ISOR/ISOR2006f.pdf
http//www.andreabacchetti.net/PDF/ENGLISH.pdf. cs.wikipedia.org/wiki/ http://databazeknih.cz/zivotopis/herodotos-453. http://www.koelnklavier.de/quellen/tonarten/dur.html#cdurhttp://www.koelnklavier.de/ quellen/tonarten/dur.html#cdur http://www.narodni-divadlo.cz
69
Přílohy
Aria in Es de Martyre . Filigrán, fol. 11.
70
Titulní strana jednoho z dochovaných tisk ů libreta ke Galuppiho L’Olimpiade uvedené roku 1748 v Milán ě. I-Mb, sign. RACC. DRAM. 6018 005.
71