Pirátské Strany V Evropě

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Pirátské strany v Evropě

Magisterská diplomová práce

Eva Křivánková (učo 237862)

Vedoucí práce: PhDr. Petr Kaniok, Ph.D.

Obor: Evropská studia

Imatrikulační ročník: 2011

Brno, 2014

Prohlašuji, ţe jsem tento text vypracovala samostatně pouze s vyuţitím uvedených zdrojů.

19. 5. 2014 ……………………………….

Eva Křivánková

Děkuji vedoucímu této práce PhDr. Petru Kaniokovi, Ph.D. za jeho čas a cenné rady.

Obsah

Úvod ...... 6

1 Teoretické ukotvení ...... 7

1.1 Cíle a struktura ...... 7

1.2 Stranické rodiny a jejich určení ...... 8

1.3 Úskalí konceptu stranických rodin ...... 9

1.3.1 Stručný přehled stranických rodin ...... 10

1.4 Koncept stranických rodin a pirátské hnutí ...... 12

1.5 Metody ...... 15

2 Společný původ pirátských stran ...... 17

2.1 Švédský začátek ...... 17

2.2 Vznik pirátských stran v Německu a Itálii ...... 19

2.3 Druhá vlna zakládání pirátských stran ...... 20

2.4 Shrnutí ...... 24

2.4.1 Tabulka: Kde a kdy vznikaly evropské pirátské strany ...... 25

3 Ideologická a programová spřízněnost pirátských stran ...... 26

3.1 Patentové právo a copyright ...... 27

3.2 Otevřená veřejná správa, svoboda veřejných dat a svobodný software ...... 29

3.3 Ochrana soukromí v digitálním věku, svoboda slova a ochrana demokratických principů .. 31

3.4 Vzdělání, drţení psychotropních látek, imigrace a ekonomické návrhy ...... 33

3.4.1 Piráti a vzdělání ...... 34

3.4.2 Psychotropní látky ...... 35

3.4.3 Postoj k imigraci ...... 36

3.4.4 Ekonomické návrhy ...... 37

3.5 Shrnutí ...... 39

4 Nadnárodní spolupráce pirátského hnutí ...... 43

4.1 Pirate Parties International ...... 44

4.2 European Pirate Party ...... 48

4.3 Young Pirates of Europe ...... 51

4.4 Shrnutí ...... 52

5 Závěr ...... 54

Zdroje ...... 59

Úvod

Pirátské hnutí patří za poslední léta k tomu nejpozoruhodnějšímu, co vzniklo na evropské politické scéně. Přestoţe potenciál hnutí k ovlivnění politického dění zůstává zatím jen velmi malý, jeho charakter a cíle přinejmenším přitahují pozornost.

Pirátské hnutí vzniklo po roce 2000 ve Švédsku.1 Jádro komunity utvořili především mladí muţi, závislí na svých počítačích a moderních technologiích, kteří si zvykli kolegiálně, avšak nelegálně sdílet soubory na internetu. Z toho logicky vyplynulo jejich nepřátelství k současné právní úpravě copyrightu a také obavy o bezpečnost osobních informací na světové síti.

K politizaci jejich věci došlo v roce 20062, kdy švédské úřady ostře zakročily proti symbolu pirátského hnutí – proslulé webové stránce The Pirate Bay – a kdy politická pirátská strana, která v reakci na to ve Švédsku vznikla, začala sbírat členy po stovkách a tisících.

V následujících letech vznikly podobné pirátské strany po celém světě. Svou pirátskou buňku mají uţ téměř všechny země Evropy. Většina z nich vyšla ze švédského vzoru, avšak brzy se přizpůsobila národním specifikům. Mnoho pirátských stran hodně vytěţilo z protestního potenciálu, který v době ekonomické krize a po ní narostl ve většině evropských zemí.

Celé hnutí se vyznačuje poměrně intenzivní nadnárodní spoluprací. Vzájemnou podobností jednotlivých stran a také tím, ţe se snaţí do politiky vnést zcela nový problém, kterému se tradiční strany věnují zatím jen formálně, vyvolává pirátské hnutí dojem, ţe by mohlo následovat příkladu zelených a vytvořit novou stranickou rodinu. Koncept stranických rodin je v současné teorii politických stran standardně uţívaným a oblíbeným prostředkem typologizace. Podobně jako kdysi zelení s tématem ochrany ţivotního prostředí by i piráti mohli zaplnit díru na trhu novými myšlenkami ohledně souţití člověka a moderních technologií.

1 Erlingsson, Gissur O. - Persson, Mikael. The Swedish Pirate Party and the 2009 European Parliament Election: Protest or Issue Voting? Political Studies Association, 2011, Vol. 31 (3), s. 121-128. 2 Miegel, Fredrik - Olsson, Tobias. From pirates to politicians: The story of the Swedish file sharers who became a political party. Democracy, journalism and technology – New developments in an enlarged Europe, Tartu University Press, 2008, s. 203-215. 6

1 Teoretické ukotvení

Švédská pirátská strana – Piratpartiet – uţ se v roce 2008 objevila v konceptu Marie Demkerové3. Demkerová ve svém textu definuje novou stranickou rodinu takzvaných virtue parties, coţ by se do češtiny dalo přeloţit jako strany slušnosti či poctivosti. Demkerová jmenuje Piratpartiet společně s estonskou stranou Res Publica, ruskou koalicí Drugaja Rossija a francouzským hnutím Mouvement Democrate. Virtue parties podle ní propagují good governance, nestrannost, občanské svobody, právo na individuální způsob ţivota a transparentnost. Vystupují proti korupci a klientelistickým strukturám. Nejsou výrazně populistické ani pravicové, jejich orientace obecně odpovídá umístění do středu politického spektra.

Přestoţe Demkerové teorie působí logicky a propracovaně, jejím největším nepřítelem je čas, který uběhl od doby, kdy svůj text napsala. V roce 2008 měla švédská pirátská strana svůj zásadní úspěch teprve před sebou, německá pirátská strana sbírala první desetiny procent v zemských volbách a pirátské hnutí se do světa jen začínalo šířit. V následujících letech se však významně rozvinulo a získalo vlastnosti, které umoţňují pokusit se vydělit Piratpartiet ze skupiny virtue parties a identifikovat pirátského hnutí jako samostatnou stranickou rodinu.

1.1 Cíle a struktura Tato diplomová práce se snaţí zachytit současnou podobu několika vybraných pirátských stran na území Evropské unie (EU) a na základě zjištěných poznatků odpovědět na otázku, zda strany vzniklé z pirátského hnutí skutečně tvoří v evropském prostoru novou stranickou rodinu a fungují na společném a kompaktním ideologickém základě.

První část práce se věnuje samotnému konceptu stranických rodin. Druhá se zabývá okolnostmi vzniku pirátských stran vybraných zemí, třetí analyzuje jejich ideové a programové profily a čtvrtá se soustředí na nadnárodní spolupráci pirátského hnutí. Ze škály vědeckých metod vyuţijeme konvenční obsahovou analýzu a variantu theory-building analýzy procesů.

3 Demker, Marie. A New Era of Party Politics in a Globalised World: The Concept of Virtue Parties. University of Gothenburg, September 2008. 7

1.2 Stranické rodiny a jejich určení Rozdělení politických stran do stranických rodin se děje hlavně na základě jejich ideologické a programové orientace. V roce 1982 rozpracoval typologii stranických rodin německý autor Klaus von Beyme ve svém dnes uţ klasickém díle Parteien in Westlichen Demokratien. Stranické rodiny zde označil francouzským výrazem familles spirituelles – duchovní rodiny. Jeho kategorizace je vystavěná historicky a můţe slouţit také jako vývojová typologie.4 Ostatní teoretikové se do té doby podrobnějšímu rozčleňování stran podle ideologických a programových znaků spíše vyhýbali.5 Orientovali se raději na rozlišování stran podle jejich organizace, cílů nebo členské základny.6 Beyme navázal na snaţení Daniela Louise Seilera, který téma stranických rodin otevřel o dva roky dříve ve frankofonním prostředí.7

Familles spirituelles8 podle Beymeho určují dvě kritéria. Zaprvé je to původ stran. Strany v rámci rodiny většinou vznikají za podobných historických a společenských událostí a na základě podobných konfliktních linií. Druhou vlastností určující stranickou rodinu podle Beymeho je právě podobnost ideového a programového profilu9 – tedy sdílených hodnot a norem a základních principů programu.10 Beyme tak vymezil devět základních stranických rodin: liberální a radikální, konzervativní, socialistické a sociálně demokratické, křesťansko- demokratické, komunistické, agrární, regionální a etnické, pravicově-extremistické, ekologické.11

S konceptem stranických rodin později pracují také Michael Gallagher, Michael Laver a Peter Mair v díle Representative Government in Modern Europe z roku 2001. Uvádějí zde tři znaky, které určují stranickou rodinu. Prvním je společný původ, jehoţ pojetí se příliš neliší od toho Beymeho. Druhým faktorem je podobnost policies, která je příbuzná Beymeho poţadavku na ideologickou a programovou spřízněnost, rozhodně však nejde o dvě totoţná kritéria. Třetím, zcela novým prvkem je nadnárodní propojení, tedy účast v různých

4 Fiala, Petr - Strmiska, Maximilián. Teorie politických stran. Barrister and Principal, 1998, s. 89. 5 Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír. Politické strany. Grada, 2010, s. 14. 6 Fiala, Petr - Strmiska Maximilián. Teorie politických stran. Barrister and Principal, 1998, s. 81. 7 Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír. Politické strany. Grada, 2010, s. 14. 8 Strmiska, Maximilián - Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír - Chytilek, Roman. Politické strany moderní Evropy. Portál, 2005, s. 30. 9 Strmiska, Maximilián - Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír - Chytilek, Roman. Politické strany moderní Evropy. Portál, 2005, s. 30. 10 Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír. Politické strany. Grada, 2010, s. 16. 11 Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 29-159. 8

mezinárodních stranických strukturách.12 Gallagher a spol. rozdělili stranické rodiny do dvou skupin – levicovou skupinu a skupinu středových a pravicových stran. Většina identifikovaných rodin se výrazně neodlišuje od Beymeho konceptu. Oproti Beymemu však Gallagher a spol. neuznávají regionální a etnické strany jako ohraničenou rodinu, naopak zvlášť vyčlenili novou levici.

Peter Mair a Cas Mudde pak v roce 1998 zmiňují jako další kritérium také název strany. Jednoduchý, avšak také značně nespolehlivý prvek.13

1.3 Úskalí konceptu stranických rodin Ačkoliv je rozdělení do stranických rodin v teorii politických stran velmi populární, kaţdý, kdo se s tímto konceptem rozhodne pracovat, musí mít na paměti jeho slabá místa.

V první řadě je paradoxní, ţe koncept poměrně jasně ohraničených stranických rodin vznikl v době, kdy se tradiční společensko-politické prostředí a klasické konfliktní linie uţ nějakou dobu rozpadaly. Hranice mezi stranami se rozvolňovaly po stránce programové i voličské a identifikovat jednotlivé ideové směry bylo čím dál tím obtíţnější.14 Nové strany, které vznikaly, jiţ neodpovídaly tradičním cleavages vůbec, naopak vytvářely nové.15

Další problematickou vlastností konceptu je jeho původní geografická ohraničenost, protoţe pracuje jen se stranami v zemích západní Evropy.16 Od 90. let se sám Beyme i další teoretikové pokoušejí ustanovit pro země východní Evropy samostatný koncept stranických rodin, který by zohledňoval jiný historický vývoj a měnící se podmínky zemí za strţenou ţeleznou oponou. Beyme v roce 1994 definoval například rodinu reformních komunistů, nacionalistů nebo fóra.17

Dalších úskalí je třeba si všímat u samotných kritérií, která definují stranické rodiny. Jde například o rozdíl mezi zkoumáním ideové podstaty stran, se kterým pracuje Beyme, a

12 Gallagher, Michael - Laver, Michael - Mair, Peter. Representative Government in Modern Europe. McGraw- Hill, 2001, s. 202–203. 13 Mair, Peter - Mudde, Cas. The Party Family and Its Study, Annual Review of Political Science. Vol. 1, 1998, s. 220. 14 Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír. Politické strany. Grada, 2010, s. 15. 15 Mair, Peter - Mudde, Cas. The Party Family and Its Study, Annual Review of Political Science. Vol. 1, 1998, s. 216. 16 Mair, Peter - Mudde, Cas. The Party Family and Its Study, Annual Review of Political Science. Vol. 1, 1998, s. 215. 17 Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír. Politické strany. Grada, 2010, s. 17. 9

zkoumáním policies, na které vsadili Gallagher a spol. Ideový základ především neprochází v čase tak zásadními a rychlými změnami, jako se mohou měnit jednotlivé policies. Stejné policies napříč zeměmi navíc nemusejí v různých národních podmínkách znamenat to samé.18 Na druhé straně pojem ideologie není jednoduché definovat.19

Kritérium nadnárodního propojení stran pak můţe být matoucí ve chvíli, kdy strany vlastní členství ve více mezinárodních uskupeních, případně své členství mění nebo nejsou členy nadnárodních stranických struktur vůbec, přestoţe do stranické rodiny podle ostatních znaků patří. Nadnárodní stranické organizace existují na globální, kontinentální i regionální úrovni. K tomu je nutné připočítat nadnárodní instituce, v našich podmínkách především Evropský parlament.

Podstatný je také fakt, ţe nadnárodní organizace, do kterých vstoupí, si strany vybírají podle vlastního uváţení a jejich skutečná politika se občas na domácí scéně rozchází s obecnou charakteristikou nadnárodní organizace.20

1.3.1 Stručný přehled stranických rodin Jestliţe chceme zkoumat potenciální stranickou rodinu, je nezbytné si alespoň krátce definovat stranické rodiny, které jiţ existují. Pouţijeme přitom Beymeho výčet.

Prapočátek tradice liberálních stran sahá do poloviny 19. století, kdy se jako liberálové začali označovat britští whigové. Základem liberálního přístupu byla optimistická víra ve člověka, jeho svobodu a rovnoprávnost.21 Ve své době byla liberální uskupení první opozicí pro konzervativní proud. V dnešních systémech se nejčastěji drţí středu politického pole. Vedle individuální svobody kladou důraz na demokracii, decentralizaci a sociální spravedlnost.22 Zásadním impulsem pro vznik konzervativních hnutí napříč Evropou byla Velká francouzská revoluce. Ohraničená konzervativní uskupení se formovala většinou jako reakce na liberální

18 Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír. Politické strany. Grada, 2010, s. 20. 19 Mair, Peter - Mudde, Cas. The Party Family and Its Study, Annual Review of Political Science. Vol. 1, 1998, s. 220. 20 Mair, Peter - Mudde, Cas. The Party Family and Its Study, Annual Review of Political Science. Vol. 1, 1998, s. 216. 21 Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 31. 22 Gallagher, Michael - Laver, Michael - Mair, Peter. Representative Government in Modern Europe. McGraw- Hill, 2001, s. 219. 10

či radikální myšlenky. Konzervativci bránili hodnoty a pozice, které se podle nich ocitaly v ohroţení.23 Dnešní konzervativní strany se drţí v pravé části politického spektra, zdůrazňují národní zájmy, podporují soukromé podnikání, fiskální umírněnost a efektivitu.24

Kořeny socialistických a sociálně demokratických stran sahají do poloviny 19. století. Jejich jednotlivý vývoj byl výrazně odvislý od podmínek té které země. Společné však měly poţadavky na státní zásahy do ekonomiky, znárodňování, politické plánování, plnou zaměstnanost či přijetí keynesiánských zásad. Vyznačovali se také zvlášť aktivní mezinárodní spoluprací.25 V průběhu let musel socialistický a sociálně demokratický proud značně ubrat ze svého revolucionářství. V současné době hájí moderní welfare state a místo dělníku staví na střední třídě.26

Křesťansko-demokratické strany začaly v 19. století vznikat na obranu křesťanských hodnot proti liberálním a sekulárním myšlenkám.27 Poté, co se hrany konfliktu mezi státem a církví obrousily, se křesťanská demokracie přesunula do pravého středu politického spektra. Podobně jako sociální demokracie se staví do opozice vůči neoliberální, liberální a individualistické politice. Od ostatních se odlišuje důrazem na morální témata, jako jsou potraty, eutanázie nebo rozvody.28

Komunistické hnutí se vydělilo ze socialistického proudu přibliţně v době první světové války. Jeho obsah popsal Beyme jako „obecné uplatnění zkušenostní Ruska z třídního boje“. Uniformní a radikální charakter jednotlivých stran zaručovaly přísné podmínky pro přijetí do tehdejší mezinárodní kominterny.29 Dnes se evropské komunistické strany hlásí k demokratickým zásadám, welfare hodnotám a sociální spravedlnosti. Většina z nich je reformovaná.30

23 Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 46. 24 Gallagher, Michael - Laver, Michael - Mair, Peter. Representative Government in Modern Europe. McGraw- Hill, 2001, s. 217. 25 Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 59. 26 Gallagher, Michael - Laver, Michael - Mair, Peter. Representative Government in Modern Europe. McGraw- Hill, 2001, s. 203. 27 Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 81. 28 Gallagher, Michael - Laver, Michael - Mair, Peter. Representative Government in Modern Europe. McGraw- Hill, 2001, s. 214. 29 Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 99. 30 Gallagher, Michael - Laver, Michael - Mair, Peter. Representative Government in Modern Europe. McGraw- Hill, 2001, s. 206. 11

Agrární strany začaly vznikat před koncem 19. století na obranu zájmů venkovských obyvatel podél štěpící linie město-venkov. Objevily se jen v některých zemích Evropy a jejich úspěch i ţivotnost byly omezené. Později se postupně rozplývaly do konzervativního, liberálního a křesťansko-demokratického proudu. Určitou tradici si udrţely ve Skandinávii.31

V rodině regionálních a etnických uskupení se společně ocitají například Irové, Katalánci nebo Baskové, kteří prostřednictvím politické strany bojují za zájmy své národnostní menšiny. Vzedmutí těchto sil často vyprovokuje potlačování regionálního jazyka, odlišného náboţenství nebo jiná agrese ze strany centrální vlády. Cílem regionálních a etnických stran pak můţe být i autonomie, případně úplné odtrţení.32

Extrémní pravice vznikla vlastně v reakci na zformování extrémní levice. V meziválečných letech měla své extrémně pravicové uskupení téměř kaţdá evropská země, ale jen v Itálii a Německu se tato uskupení dostala k reálné moci.33 V moderní době se extrémně pravicové strany soustředí především na nesnášenlivost vůči imigrantům a multikulturalismu nebo brojí proti zavedené politické elitě.34

Hnutí zelených vzniklo někdy v 70. letech a v době, kdy Beyme charakterizoval své rodiny, mělo vše zásadní teprve před sebou. Přesto mu Beyme přiznal status potenciální stranické rodiny a zabýval se jeho vývojem. V typologii Gallaghera uţ mají zelení stabilní místo. Vedle ochrany ţivotního prostředí se v dnešní době orientují na sociální spravedlnost a mír.

1.4 Koncept stranických rodin a pirátské hnutí Při zkoumání pirátského hnutí se budeme zabývat v podstatě všemi zde zatím zmíněnými prvky, které mohou určovat stranickou rodinu. Jako základ vyuţijeme Beymeho model a jeho orientaci na společný původ a ideologické kritérium. Pracovat budeme také s kritériem nadnárodní spolupráce Gallaghera a spol. Dále je potřeba vzít v úvahu i pozdější hodnocení a poznámky ke konceptu ze strany dalších autorů, především Maira a Mudda. Tento eklektický postup nám umoţní vyuţít z konceptu stranických rodin maximum.

31 Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 112. 32 Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 115. 33 Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 125. 34 Gallagher, Michael - Laver, Michael - Mair, Peter. Representative Government in Modern Europe. McGraw- Hill, 2001, s. 224. 12

U kritéria společného původu doporučují Mair a Mudde soustředit se jen na okolnosti vzniku samotných stran. Tedy na to, s čím strany začínaly, ne jak se dál vyvíjely. Takové určení je pak stabilní a neţádá si ţádné přehodnocení ani po delším čase. V případě pirátského hnutí bude poměrně snadné se tohoto doporučení drţet uţ jen z toho důvodu, ţe piráti se v politice pohybují teprve necelou dekádu. Vývoj jednotlivých stran, ačkoliv mnohde postupuje relativně rychle, zatím nemá potenciál nás odvádět příliš daleko od původní genetické identity pirátů.

Při zkoumání původu jednotlivých stran se zaměříme především na události, které měly bezprostředně za následek zaloţení strany, a na podobu prvních zveřejněných principů. Zdroje dat se u různých stran mohou lišit. Okolnosti jejich vzniku a první principy mohou být zachyceny v mediálním prostoru, zakládacích dokumentech nebo na webových stránkách strany. Spíše výjimečně se těmto okamţikům věnují odborné články.

V případě pirátského hnutí jsou důleţité také blogové zápisky a takzvaný wiki prostor. Jedná se o webové stránky, které ve shodě se základními pirátskými myšlenkami umoţňují přímo zapojit do vytváření obsahu širší spektrum lidí. Většina webových prezentací pirátských stran se alespoň částečně o tento systém opírá. Zveřejňují tak informace přímo ze svého středu. Ty mohou být přirozeně zaujaté, kaţdopádně však také mohou přinést zajímavý vhled či jinde nezveřejněná data.

Krátký ţivot pirátského hnutí usnadní také zkoumání jeho ideologického profilu. Mair a Mudde upřednostňují zkoumání toho, čím strany skutečně jsou, ne toho, co aktuálně dělají. Vymezují se tak vůči Gallagherem popsanému kritériu jednotlivých policies. Nevýhodou tohoto přístupu je jeho obvyklá náročnost vzhledem k dlouhé historii většiny stranických rodin a potřebě zkoumat širokou škálu dokumentů. To by však neměl být případ pirátského hnutí.

Na tomto místě je také potřeba nastínit, co přesně chápeme pod pojmem ideologie. Podle sociologického slovníku je ideologie propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí s apologetickou nebo ofenzivní funkcí zaloţenou na politických, světonázorových nebo podobných zájmech určité skupiny.35

Právě tyto společné názory, postoje, hodnoty a ideje budeme hledat v klíčových dokumentech vybraných stran zastupujících některé státy EU. Vzorek zemí byl stanoven s cílem pokrýt co

35 Jandourek, Jan. Sociologický slovník. Portál, Praha, 2001. 13

nejrovnoměrněji geografii EU a zároveň zahrnout některá uskupení, která jsou klíčová pro vývoj hnutí. Půjde tedy o Švédsko, Německo, Česko, Itálii a Velkou Británii.

Švédsko je mateřskou zemí pirátského hnutí a zastupuje ve vybraném vzorku států Skandinávii. Ve Švédsku vznikla první pirátská politická strana a odsud se také pirátská iniciativa rozšířila do Evropy a světa. Švédští piráti na mezinárodní úrovni dodnes ve značné míře určují trendy. Německo ve výběru reprezentuje lokalitu západní Evropy. Německá strana si zatím ze všech pirátských stran připsala největší úspěchy na národní politické scéně. Po určitou dobu měla v Německu specifickou roli hlavní alternativní a protestní strany, která mezi piráty nebyla do té doby obvyklá.

Česká pirátská strana zastupuje země střední a východní Evropy. Její bezproblémové zařazení do pirátského hnutí mimo jiné naznačuje, ţe tradiční dělení Evropy na západní a postkomunistickou hraje u pirátů napříč EU jen minimální roli. Itálie byla do vzorku zemí vybrána jako představitelka jiţního geografického křídla. Na jihu EU v současnosti panují ekonomické podmínky, které se výrazně odlišují od zbytku Unie a patřičně ovlivňují také tamní politický prostor. Konečně, Velká Británie zastupuje mimokontinentální, avšak stále evropský proud. Vyznačuje se specifickým volebním systémem, který znesnadňuje moţnosti společenského uplatnění menších či neparlamentních uskupení.

Analýza se v závislosti na preferovaných způsobech komunikace té které strany můţe týkat deklarací, programů, prohlášení a podobných. U většiny pirátských stran je jiţ moţno analyzovat tři ze čtyř základních programových dokumentů, které definují Olzog a Liese – piráti běţně operují se základními, akčními i volebními programy. Naopak ţádnou zkušenost logicky nemají s vládními prohlášeními. Ke zkoumání ideologického kritéria poslouţí nejlépe základní a akční programy. Volební programy mohou být zrádné svou emocionalitou a orientací na krátkodobý úspěch.36 Pro identifikaci ideologických indikátorů a jejich roztřídění na společné nadnárodní a specifické národní rysy vyuţijeme konveční obsahovou analýzu.

Účast a aktivita v nadnárodních strukturách pirátského hnutí pak poslouţí jako další kritérium. Pirátské hnutí si buduje vlastní mezinárodní struktury na globální i evropské úrovni. Vzhledem k jejich účasti v Evropském parlamentu (EP) uţ dokonce byli piráti nuceni vymezit se i v tomto institucionálním prostoru. U konkrétních stran nás proto bude zajímat jejich členství a aktivita v těchto organizacích, případně jestli charakter jejich jednání zde

36 Fiala, Petr - Strmiska, Maximilián. Teorie politických stran. Barrister and Principal, 1998, s. 94. 14

odpovídá pirátské ideologii a národním programovým specifikům či jak se od nich liší. Součástí datové základny je také narativní rozhovor s předsedou České pirátské strany.

Pokud jde o název strany jako čtvrtý charakteristický prvek, není na pirátském hnutí co zkoumat. Drtivá většina stran hnutí pouţívá název „pirátská strana“ ve spojení se jménem dané země, případně spolkové země nebo regionu. Jen v jednotkách případů se k pirátskému hnutí hlásí i strany, které slovo pirátská ve svém názvu nemají. Jedná se například o mimounijní islandskou Best Party nebo kosovskou Strong Party. Tyto strany však mají spíše recesistický charakter.

1.5 Metody K posouzení ideologického a programového profilu vybraných stran vyuţijeme konvenční obsahovou analýzu programových dokumentů. Obsahová analýza je tradiční, široce vyuţívaný nástroj pro kvalitativní vyhodnocení dat. Hsiu-Fang Hsiehová a Sarah Shannonová rozlišují tři druhy obsahové analýzy – konvenční, přímou a sumativní37. Liší se od sebe především uceleností teorie, se kterou se pracuje.

Konvenční obsahová analýza se provádí bez předem určené teorie. Ze zkoumaných dat tak vyplývají nové kategorie. V textech při analýze dochází k označování slov či frází, které by mohly být klíčové. Na základě toho pak vzniká kódovací schéma, kategorie a vyšší seskupení. Kaţdá úroveň získá svou definici a případný exemplární příklad, někdy dochází také k definici vzájemných vztahů mezi kategoriemi.

Informační základnu této práce tvoří v první řadě základní programy stran – ty jsou ve větší či menší míře rozepsány na webových stránkách pirátských stran a označeny jako pirátský program, kodex nebo politika. Zde budeme hledat a zvýrazňovat klíčová slova a fráze, které se objevují u všech nebo většiny stran. Ty budou poté roztříděny do jednotlivých kategorií a opatřeny kontextem. U kaţdé strany je třeba si také všímat případného specifického zacházení s daným pojmem.

K identifikaci národních specifik konkrétních stran poslouţí volební programy, ve kterých bývá nejvíce zohledněn právě národní kontext. Pro lepší orientaci je moţné vyuţít i články na stranických webových stránkách nebo blogové zápisky straníků, které mohou o důleţitosti

37 Hsieh, Hsiu-Fang - Shannon, Sarah. Three Approaches to Qualitative Content Analysis. Qualitative Health Research, Vol. 15 No. 9, listopad 2005, s. 1277-1288. 15

konkrétních témat hodně napovědět. V těchto materiálech budou označovány klíčové fráze a termíny, které se u dané strany často opakují, případně je na ně kladen důraz větší neţ na ostatní obsah. Případné větší mnoţství takto identifikovaných specifik pak bude roztříděno do kategorií a opatřeno kontextem.

Ostatní dvě kritéria – tedy společný původ pirátských stran a jejich účast v nadnárodních organizacích – budeme zkoumat prostřednictvím analýzy procesů (process tracing). Tato kvalitativní metoda sleduje linii, na základě které vznikají příčiny a dochází ke změnám. Pracuje s nezávislými, závislými a zasahujícími proměnnými. Základem úspěchu je pečlivý popis okolností.38

Derek Beach a Rasmus Brun Pedersen popsali tři způsoby analýzy procesů.39 K zachycení společného původu pirátských stran vyuţijeme variantu zvanou theory-building. Zde známe jednotlivé proměnné, víme, ţe spolu s největší pravděpodobností souvisejí a potřebujeme najít kauzální mechanismus. Našimi proměnnými jsou v tomto případě vzniky jednotlivých stran. Informace o vzniku stran jsou nejčastěji k dispozici na webu samotné strany, v oficiální tiskové zprávě či v článcích na zpravodajských nebo specializovaných webech.

Pro třetí kritérium – tedy posouzení nadnárodní spolupráce – vyuţijeme také koncept theory- building. Zde známe jeden konec příčinné linie a postupujeme analýzou od výsledku směrem nazpátek. Snaţíme se tak odhalit nejen příčiny a vztahy mezi prvky, ale také samotný začátek celého procesu. V našem případě uţ víme, ţe pirátské strany spolupracují na nadnárodní úrovni. Tato nadnárodní úroveň je však stále tvořena národními postoji a aktivitami – ty jsou na začátku tohoto procesu. Potřebujeme tedy zjistit, které pirátské strany jsou v mezinárodní spolupráci aktivnější a které méně, jakým způsobem k nadnárodním aktivitám přistupují, jak je organizují, co zdůrazňují.

Jako materiál nám poslouţí webové a wiki prezentace jednotlivých mezinárodních organizací pirátů, zpravodajský portál Pirate Times, mezinárodní sekce jednotlivých národních pirátských stran, jejich deklarace k mezinárodním událostem, případně výstupy z celoevropských akcí a v neposlední řadě také výzkumný narativní rozhovor s předsedou české pirátské strany Ivanem Bartošem.

38 Collier, David. Understanding Process Tracing. PS: Political Science and Politics, Vol. 44, No. 4, říjen 2011, s. 823-830. 39 Beach, Derek - Pedersen, Rasmus Brun. Process-Tracing Methods: Foundations and Guidelines. University of Michigan Press, 2013, s. 11-22. 16

2 Společný původ pirátských stran

Varianta theory-building analýzy procesů, kterou pouţijeme pro zmapování společného původu vybraných pirátských stran, můţe být mimořádně obtíţná, pokud zkoumaný jev nemá přesně popsaný začátek.40 Jestliţe bychom chtěli najít úplné prapočátky pirátského hnutí, bylo by to pravděpodobně velmi komplikované. Nikdo totiţ zatím nebyl schopen zřetelně identifikovat, proč vzniklo pirátské hnutí právě ve Švédsku.

Jeho první náznaky se zde začaly objevovat někdy po roce 2000. Pirátská komunita se orientovala na diskuze o ochraně osobnosti na internetu, sdílení souborů nebo o omezeních plynoucích z duchovního vlastnictví a copyrightu.41 Lindgren a Linde42 podotýkají, ţe Švédsko patří k předním zemím ve vyuţívání informačních a komunikačních technologií. Zároveň má Švédsko slušnou tradici jiných hnutí, například pokrokové hudební hnutí 70. let.

Jen analýza procesů pokoušející se podrobně kauzálně propojit vznik pirátského hnutí a švédskou společnost by vydala na samostatnou práci. Pro účely tohoto textu nám proto jako startovní bod zkoumaného úseku postačí faktické zaloţení švédské pirátské strany a s ním bezprostředně související události.

2.1 Švédský začátek Vzniku švédské pirátské strany – Piratpartiet – předcházel vznik Pirátské kanceláře a serveru The Pirate Bay. S pozdější politickou stranou sice nemají formálně nic společného, historicky a obsahově jsou však jejími příbuznými. Pirátská kancelář, ve švédštině Piratbyrån, fungovala od podzimu 2003.43 Její vznik přispěl k politizaci debat o copyrightu a duchovním vlastnictví v digitálním věku a pomohl pirátskému hnutí konkretizovat svou identitu.44

40 Collier, David. Understanding Process Tracing. PS: Political Science and Politics, Vol. 44, No. 4, říjen 2011, s. 824. 41 Erlingsson, Gissur O. - Persson, Mikael. The Swedish Pirate Party and the 2009 European Parliament Election: Protest or Issue Voting? Political Studies Association, 2011, Vol. 31 (3), s. 121-128. 42 Lindgren, Simon - Linde, Jessica. The subpolitics of online piracy: A Swedish case study. Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies, 2012, Vol. 18 (2), s. 143-164. 43 Lindgren, Simon - Linde, Jessica. The subpolitics of online piracy: A Swedish case study. Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies, 2012, Vol. 18 (2), s. 143-164. 44 Piratbyrån byla zaloţena jako opozice jiţ existující Protipirátské kanceláře (Antipiratbyrån) – dávala si za cíl usměrnit veřejnou diskuzi o copyrightu a zpochybnit důvěryhodnost Antipiratbyrånu u veřejnosti. Zdroj: Torrentfreak.com, 23. 6. 2010. 17

Členové Pirátské kanceláře zaloţili před koncem roku 2003 server The Pirate Bay, který umoţňoval sdílet soubory. V říjnu 2004 pak došlo k jeho osamostatnění. Piratbyrån si ponechala charakter politické a lobbistické organizace. Měla za cíl udrţovat debatu o sdílení informací a kultury v online i offline prostoru. Pořádala mezinárodní setkání aktivistů, školení pro studenty, konference a účastnila se demonstrací.45

Politickou roli kanceláře převzala a dál rozvinula švédská pirátská strana zaloţená v prosinci 2005.46 Vznikla na základě tlaků, které se objevily po zaloţení The Pirate Bay. Politická debata tehdy začala směřovat k novým zákonným omezením, které by i pouhé stahování souborů chráněných autorským právem označily jako nelegální. Kdyţ zakladatel strany Rickard Falkvinge spustil v lednu 2006 webovou stránku s přijímacím formulářem pro uchazeče o členství v pirátské straně, do února získal 1500 nových straníků.47

Další příval příznivců následoval poté, co v květnu 2006 švédská policie podnikla razii proti The Pirate Bay a Pirátské kanceláři.48 Zabavila stovky serverů a zadrţela tři osoby. Švédská vláda se u veřejnosti okamţitě ocitla v podezření, ţe podléhá nátlaku amerických nahrávacích společností, filmových studií a americké vlády. Pirátské straně přibylo v krátké době dalších 2000 členů.49

Tyto jarní události měly bezprostředně za následek zaloţení pirátských stran v Německu a Itálii v září toho samého roku.

45 Miegel, Fredrik - Olsson, Tobias. From pirates to politicians: The story of the Swedish file sharers who became a political party. Democracy, journalism and technology – New developments in an enlarged Europe, Tartu University Press, 2008, s. 203-215. 46 Miegel, Fredrik - Olsson, Tobias. From pirates to politicians: The story of the Swedish file sharers who became a political party. Democracy, journalism and technology – New developments in an enlarged Europe, Tartu University Press, 2008, s. 203-215. 47 Erlingsson, Gissur O. - Persson, Mikael. The Swedish Pirate Party and the 2009 European Parliament Election: Protest or Issue Voting? Political Studies Association, 2011, Vol. 31 (3), s. 121-128. 48 Pirátská kancelář ohlásila ukončení činnosti v červnu 2010. Bezprostředním impulsem pro takové rozhodnutí se stala smrt jednoho z prominentních členů Ibiho Kopimiho Botaniho. Vedení iniciativy však v rozloučení přiznalo také to, ţe jeho úloha se jiţ vyčerpala. Zdroj: Torrentfreak.com, 23. 6. 2010. 49 Miegel, Fredrik - Olsson, Tobias. From pirates to politicians: The story of the Swedish file sharers who became a political party. Democracy, journalism and technology – New developments in an enlarged Europe, Tartu University Press, 2008, s. 203-215. 18

2.2 Vznik pirátských stran v Německu a Itálii Německá Piratenpartei byla zaloţena 10. září 2006. Ve wiki systému strany je poměrně krátce uvedeno, ţe její vznik motivovaly právě úspěchy švédských pirátů.50 Odkaz na Švédsko je také ve zprávě vydané prostřednictvím Wikinews.51 Vysvětluje, odkud pochází označení piráti, a krátce zmiňuje celosvětový boom tohoto hnutí.

Samotné zaloţení německé pirátské strany proběhlo v Berlíně v tradičním klubu počítačových fanoušků s názvem c-base. Hlavní město Německa pirátům poskytlo ideální podmínky pro budování kmenové členské základny. V posledních letech se vyznačuje specifickým sociálním, kulturním i politických prostředím. Je sídlem digitální bohémy a internetových start-upů.52

Na základě těchto vnějších okolností by se mohlo zdát, ţe němečtí piráti se budou drţet pravověrné technologické linie pirátství – tedy především důrazu na svobodné sdílení souborů, svobodný internet nebo omezení duchovního vlastnictví. Jejich rétorika však uţ v době zaloţení rovnocenně zdůrazňovala jak poţadavek na ochranu a svobodu dat, tak poţadavek na větší transparentnost ve veřejné sféře, který tvoří spíše společenskou a politickou linii pirátství.

První předseda německých pirátů Christof Leng ostatně uţ v den zaloţení připustil, ţe většina zakládajících podporovatelů strany jsou zatím „exoti“ – s takovým klišé se však podle něj člověk musí naučit ţít.53 Lengova reakce naznačuje, ţe má v úmyslu vést stranu do větších politických dálek, neţ jsou někteří IT členové hnutí schopni dohlédnout. To také můţe být důvod, proč se v praxi strana od začátku nijak zvlášť nehlásila k hodnotám švédských pirátů jako takovým, a odvolávala se většinou jen na její úspěšnou organizaci a rychlý růst.54

50 Wiki.piratenpartei.de: Geschichte der Piraten, 5. 6. 2012, online: http://wiki.piratenpartei.de/Geschichte_der_Piraten. 51 De.wikinews.org: Deutsche Piratenpartei gründete sich in Berlin, 11. 9. 2006, online: http://de.wikinews.org/wiki/Deutsche_Piratenpartei_gr%C3%BCndete_sich_in_Berlin. 52 Niedermayer, Oskar. Die Piratenpartei. Springer Fachmedien Wiesbaden, 2013, kapitola 5, e-book. 53 Heise.de: Deutsche Piratenpartei kämpft für die freie Wissensgesellschaft, 10. 09. 2006, online: http://www.heise.de/newsticker/meldung/Deutsche-Piratenpartei-kaempft-fuer-die-freie-Wissensgesellschaft- 160967.html. 54 Zuender.zeit.de: Kapern, plündern, versenken, 2006, online: http://zuender.zeit.de/2006/37/interview-piratenpartei-deutschland?page=all. 19

Italskou pirátskou stranu zaloţili 16. září 200655 členové jiţ existujícího projektu s názvem no1984.org. Tato stránka operovala především s elektronickým mailing listem a diskusním fórem uţ od září 2005.56 S pozdějším pirátským hnutím sdílela podobné obavy z narušování soukromí v kyberprostoru.57 Nejvíce se angaţovala proti technologiím DRM58 a Trusted Computing59, které měly chránit společnosti před zneuţíváním jejich autorských práv a uţivatele před neţádoucími viry. Zároveň však mohly sledovat, jak uţivatel zachází se svým zařízením a omezovat ho.

Tlaku na The Pirate Bay a úspěchu Falkvingovy strany si podle vlastních vyjádření všimli italští aktivisté uţ v dubnu 2006. Rozhodli se začít pouţívat pojem piráti a přijali označení pirátská strana.

2.3 Druhá vlna zakládání pirátských stran Přestoţe po roce 2006 se pirátské strany začaly šířit do celého světa a rozvíjet se individuálně, bylo to stále dění ve Švédsku, které stimulovalo další zakládání pirátských stran. Rok 2009 přinesl zatím vůbec největší vlnu nových pirátských stran. V závislosti na událostech, které budou popsány níţe, vzniklo v Evropě hned 12 pirátských uskupení60.

Před volbami do Evropského parlamentu v červnu 2009 se ve Švédsku opět vyhrotila situace ohledně datové legislativy. Uţ v roce 2008 veřejným míněním zahýbal nový zákon mezinárodně označovaný jako FRA-law. Ten umoţňuje příslušnému švédskému úřadu odposlouchávat telefony a sledovat provoz na internetu. V roce 2009 se pak sešly volby do EP

55 Bylo to den před parlamentními volbami ve Švédsku. Švédští piráti si v nich připsali 0,63 procent hlasů. Čtyřprocentní hranici pro vstup do Riksdagu se nepřiblíţili, stali se však třetí nejsilnější stranou mimo parlament. 56 Repubblica.it: In arrivo l'informatica affidabile ma per qualcuno è una minaccia, 20. 9. 2005, online: http://www.repubblica.it/2005/i/sezioni/scienza_e_tecnologia/tpm/tpm/tpm.html?ref=search. 57 Partito-pirata.it: Storia, online: http://www.partito-pirata.it/storia-del-partito-pirata-italiano. 58 Digital Rights Management (DRM) je technologie, která kontroluje, co uţivatel dělá s digitálním obsahem ve svém zařízení. Můţe například blokovat sdílení souborů nebo jejich přesun na jiná zařízení. Zdroj: http://www.defectivebydesign.org. 59 Trusted Computing Group sdruţuje velké počítačové firmy. Ty na trusted computing vyzdvihují především ochranu před škodlivinami, které mohou ohroţovat osobní počítače a bezpečnost dat. Trusted computing však většinou funguje na základě šifrování, které uţivatel nemá pod kontrolou. Odpůrci systému tvrdí, ţe software a hardware pak poslouchá primárně výrobce, ne uţivatele, naopak si na něm můţe vynucovat konkrétní chování. Zdroj: Trustedcomputinggroup.org, online: http://www.trustedcomputinggroup.org/files/resource_files/FAB80A43-1A4B-B294- D0BF5877F4B0B0EE/FACTSHEET_rev%20Nov%202012.pdf, Gnu.org, online: http://www.gnu.org/philosophy/can-you-trust.html. 60 Deset z nich přímo na území EU, plus Rusko a Švýcarsko. 20

s debatou kolem dalšího kontroverzního zákona – švédské úpravy evropské směrnice označované jako IPRED-law.61

IPRED-law umoţňuje mimo jiného drţitelům autorských práv získat od poskytovatelů internetu detaily o uţivatelích, kteří nelegálně sdílejí obsahy. Ty pak můţe jen varovat, ale také se s nimi soudit o náhradu škody. Jakmile začal zákon ve Švédsku platit, poklesl provoz na tamním internetu podle některých měření aţ o 33 procent. Tehdejší místopředseda pirátské strany Christian Engström kritizoval dlouhodobou neefektivnost zákona a varoval, ţe místo policie mohou nyní domnělé zločince nahánět soukromá vydavatelství s pouhým soudním příkazem.62

Největší rozruch však ve stejné době vzbudil soudní proces s představiteli The Pirate Bay. Jen pár týdnů po debatě ohledně IPRED-law vynesl soud ve Švédsku první rozsudek. Frederik Neij, Gottfrid Svartholm Warg, Carl Lundström a Peter Sunde byli odsouzeni k jednomu roku vězení a zaplacení škody v řádech milionů amerických dolarů.

Předseda pirátské strany Rickard Falkvinge označil celý proces za politický. Prohlásil, ţe se ze sdílení souborů stalo horké politické téma, které chce jeho pirátská strana přenést aţ do Evropského parlamentu. Pro britskou BBC uvedl, ţe sdílení souborů je ve Švédsku zavedená instituce a rozsudek proti představitelům The Pirate Bay vyvolal v zemi velkou nevoli.63

Podoba rozsudku se v následujících letech ještě pozměnila v odvolacích řízeních64, v dubnu 2009 však jeho stávající forma dokonala politizaci tématu sdílení souborů a duševního vlastnictví ve švédském veřejném prostoru. Pirátská strana následně získala v červnových eurovolbách jeden65 mandát za 7,1 procent hlasů.66 Časová posloupnost vzniku nových pirátských stran pak vyznívá jednoznačně. Jen v červnu a červenci 2009 se po Evropě objevilo osm nových uskupení. Bylo mezi nimi i to české a britské.

61 Erlingsson, Gissur O. - Persson, Mikael. The Swedish Pirate Party and the 2009 European Parliament Election: Protest or Issue Voting? Political Studies Association, 2011, Vol. 31 (3), s. 121-128. 62 BBC: Piracy law cuts internet traffic, 2. 4. 2009, online: http://news.bbc.co.uk/2/hi/7978853.stm. 63 BBC: Court jails Pirate Bay founders, 17. 4. 2009, online: http://news.bbc.co.uk/2/hi/8003799.stm. 64 Torrentfreak.com: Pirate Bay founders’ prison sentences final, supreme court appeal rejected, 1. 2. 2012, online: https://torrentfreak.com/pirate-bay-founders-prison-sentences-final-supreme-court-appeal-rejected- 120201. 65 V roce 2011 pak obdrţela ještě jeden mandát navíc, jakmile vzešly v platnost změny dané Lisabonskou smlouvou. Zdroj: Piratpartiet.se, online: http://www.piratpartiet.se/partiet/folkvalda. 66 Reuters: Sweden's Pirate Party captures Euro seat, 7. 6. 2009, online: http://www.reuters.com/article/2009/06/07/oukoe-uk-europe-election-pirates-idAFTRE55623320090607. 21

Zásadní podíl především zmíněného soudního procesu na prudkém nárůstu popularity pirátského hnutí přiznal sám předseda pirátské strany Rickard Falkvinge. „(…) získali jsme politickou kredibilitu. Jakmile se udeřilo na Pirate Bay, lidé si uvědomili, že to začíná být skutečně zlé. Stalo se to měsíc před volbami, takže mobilizační efekt byl poměrně velký,“ uvedl bezprostředně po volbách pro BBC.67

V České republice se myšlenka zaloţit národní pirátskou stranu poprvé objevila někdy v dubnu 2009. Pozdější předseda strany Ivan Bartoš si vzpomněl, ţe hlavní iniciátor vzniku strany Jiří Kadeřávek přišel se svým nápadem po probdělé noci a víc neţ konkrétní problémy svobodného internetu ho v tu chvíli iritovalo pomyšlení, ţe „do tohoto světa nechce přivést své děti“.68 Podpisová akce potřebná k registraci strany v Česku tedy proběhla především na základě rozhořčení aktivistů ze soudního procesu s představiteli The Pirate Bay. O samotné zapsání poţádala česká pirátská strana ještě před volbami do EP dne 27. května 2009.69 Ke švédskému vzoru se přihlásila oficiálně.

Deklarovala, ţe bezprostředním impulsem k zaloţení nové politické strany byl rozsudek švédského soudu v kauze The Pirate Bay a jejím politickým vzorem je švédská Piratpartiet. „Současní politici jsou digitální negramoti,“ uvedli zástupci nové strany v tiskové zprávě. Vznik České pirátské strany podpořilo v prvních dnech přes dva tisíce sympatizantů.70 Přestoţe se čeští piráti přihlásili ke švédskému politickému vzoru, v praktických záleţitostech se ho drţeli jen volně. Očekávali například, ţe v počtu straníků „vystartují jako Švédi“, své stanovy však vytvořili podle dokumentu jiţ existující české Strany svobodných občanů. Jejich cílem bylo pouţít takový právní rámec, který stranu ochrání před defraudacemi či nepřátelským převzetím.71

Jakmile se totiţ pirátské hnutí začalo rozšiřovat do zemí bývalého východního bloku, začala se rozšiřovat také škála vlastností a prvků, kterými se jednotlivé pirátské strany mohou lišit. Postkomunistické dědictví v politické a morální oblasti činí na organizaci a programovou část stran ve střední a východní Evropě (SVE) zcela jiné nároky. „Hlavní body pirátských stran mají reflektovat realitu 21. století s důrazem na technologie. Druhý pilíř je pak ochrana soukromí. Problém v evropském kontextu je takový, že pirátské strany, ačkoliv jsme pro

67 BBC: Swedish pirates capture EU seat, 8. 6. 2009, online: http://news.bbc.co.uk/2/hi/8089102.stm. 68 Bartoš v rozhovoru, 13. 3. 2014. 69 Byla zapsána od 17. června 2009. Zdroj: Pirati.cz 70 Blisty.cz: Vznikla Česká pirátská strana, 29. 5. 2009, online: http://blisty.cz/art/47090.html. 71 Bartoš v rozhovoru, 13. 3. 2014. „Vzali jsme stanovy Strany svobodných občanů, odstranili věci, které se nám zdály příliš fašo, a doplnili je pirátskými věcmi.“ 22

globalizovaný svět, mají svá národní specifika. V různých zemích je třeba jiná úroveň korupce,“ vysvětlil Bartoš.

Pirátská strana Spojeného království (PPUK) byla zaregistrována na konci července 2009.72 Zatímco v britském mediálním prostoru byl její vznik prezentován v těsné souvislosti s The Pirate Bay a volebním úspěchem švédských pirátů,73 samotná PPUK se ke kořenům ve Švédsku jednoznačně nepřihlásila. V rozhovoru pro specializovaný server ZDNet74 dokonce tehdejší předseda pirátů Andrew Robinson zdůraznil organizační i finanční nezávislost britské strany s tím, ţe s ostatními piráty ho pojí jen čistě neformální kontakty. Na své webové stránce pak piráti označili německou a švédskou pirátskou stranu za sesterské organizace a vzali si za vzor velikost jejich členské základny.75

Sám Robinson se ke straně připojil aţ v červnu 2009 po vstupu švédských pirátů do EP. Na domácí scéně pak ten samý měsíc pomohlo propagaci strany zveřejnění vládní zprávy s názvem Digital Britain.76 Dokument uvádí, ţe ve Velké Británii sdílí soubory přibliţně sedm milionů lidí a navrhuje za nelegální sdílení souborů pokutu aţ 50 tisíc liber. Britským pirátům se tak nabídlo aktuální a konkrétní téma, kterým mohli oslovit potencionální příznivce. „Fakt, že vláda vyhrožuje bankrotem až deseti procentům populace, ukazuje, že potřebujeme stranu, která rozumí technologiím,“ uvedl Robinson.77

Jen několik dní poté, kdy strana oznámila potvrzení registrace, její vedení na blogu zopakovalo tři klíčové oblasti, na kterých chce stavět svůj program. Jsou jimi reforma copyrightu a patentového práva, ochrana soukromí a ochrana svobody slova. K ostatním běţným politickým otázkám pirátská strana deklaruje, ţe chce zůstat „neutrální“.78 Zápis se

72 Pirateparty.org.uk: Joining Journey, 11. 8. 2009, online: https://www.pirateparty.org.uk/blog/editor/joining- journey. 73 Například Telegraph.co.uk: Pirate Party UK now registered by the Electoral Commission, 11. 8. 2009, online: http://www.telegraph.co.uk/technology/news/6011356/Pirate-Party-UK-now-registered-by-the-Electoral- Commission.html. 74 ZDNet.com: UK gets its own official Pirate Party, 13. 8. 2009, online: http://www.zdnet.com/uk-gets-its-own- official-pirate-party-3039714323. 75 Pirateparty.org.uk: Membership Update, 15. 9. 2009, online: https://www.pirateparty.org.uk/blog/editor/membership-update. 76 Telegraph.co.uk: Interview: Andrew Robinson, Pirate Party UK's leader, 14. 8. 2009, online: http://www.telegraph.co.uk/technology/6028166/Interview-Andrew-Robinson-Pirate-Party-UKs-leader.html. 77 ZDNet.com: UK gets its own official Pirate Party, 13. 8. 2009, online: http://www.zdnet.com/uk-gets-its-own- official-pirate-party-3039714323. 78 Pirateparty.org.uk: Our Core Beliefs, 14. 8. 2009, online: https://www.pirateparty.org.uk/blog/editor/our-core- beliefs. 23

na webu objevil především kvůli četným nesouvisejícím programovým návrhům, se kterými ve fóru přicházeli novopečení sympatizanti strany.

2.4 Shrnutí Na základě výše zjištěného lze říct, ţe vznik pirátských stran motivovaly vţdy podobné historické a společenské události související se švédskou pirátskou stranou. Zpočátku vyvolávala zájem pozdějších příznivců především kontroverze, která vypukla kolem serveru The Pirate Bay a která má ve své podstatě dlouhodobý charakter. Později se stala atraktivní i švédská pirátská strana sama o sobě, kdyţ uspěla ve volbách do EP.79

Představitelé vybraných pirátských stran tuto souvislost vesměs přiznávají, i kdyţ kaţdý s jinou intenzitou. Objevuje se zde určitá dělící linie – na jedné straně jsou uskupení pravověrná technologická, která se soustředí především na sdílení souborů, copyright a digitální soukromí, na druhé straně jsou pak strany, které kromě tradičních pirátských témat silně zdůrazňují poţadavek na transparentní veřejnou správu a budují si tak protestní či alternativní charakter.

Společný původ uskupení ve stranické rodině podle Klause von Beymeho80 určuje vedle historických a společenských událostí také stejná konfliktní linie. Z výše popsaných okolností se dá soudit, ţe by se nová konfliktní linie v evropské společnosti skutečně mohla postupně formovat. Oddělovala by pravděpodobně tu část společnosti, která hlásá, ţe kultura a vědění mají být pro nekomerční pouţití zdarma v zájmu společenského rozvoje, od té části, která věří, ţe kaţdé dílo má svou cenu a tu je třeba platit. Zároveň lze také rozlišovat mezi lidmi, kteří v kyberprostoru ţádají absolutní anonymitu, a lidmi, kterým ukládání jejich dat a případné sledování nevadí, neboť věří svým vládám, kdyţ jim tvrdí, ţe je to pro jejich bezpečnost. Piráti však v současné době neoslovují dostatečně velkou část společnosti, aby bylo moţné říct, zda tato polarizace opravdu existuje a hlavně zda je dostatečně ostrá a stabilní, zda obě strany případné linie odděluje dostatečně pevné a hluboké přesvědčení.

79 V roce 2011 pak zatraktivnily pirátské hnutí i úspěchy německé pirátské strany. Dalším faktorem, který povzbudil vznik nových pirátských stran, se v roce 2012 stala diskuze ohledně předpisu ACTA a jeho přijetí Evropským parlamentem. V roce 2012 vzniklo na území Evropy 8 nových pirátských stran. 80 Strmiska, Maximilián - Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír - Chytilek, Roman. Politické strany moderní Evropy. Portál, 2005, s. 30-32. 24

2.4.1 Tabulka: Kde a kdy vznikaly evropské pirátské strany

Švédsko (leden) Francie (červen) Ve Švédsku se přiostřuje debata ohledně Rakousko (červenec) ochrany duševního vlastnictví. Vláda 2006 Německo (září) připravuje zpřísnění zákonů, snaţí se Itálie (září) postihnout web The Pirate Bay. Španělsko (prosinec) 2007 - Srbsko (únor) 2008 Finsko (květen) Portugalsko (květen) Belgie (červen) Česká republika (červen) Estonsko (červen) Irsko (červen) Soudní proces s představiteli The Pirate Slovensko (červen) Bay vrcholí v dubnu. V červnových 2009 Rusko (červenec) volbách se švédští piráti dostávají do Švýcarsko (červenec) EP. Spojené království (červenec) Dánsko (září) Lucembursko (říjen) Rumunsko Nizozemsko (březen) 2010 Bulharsko (duben) Bosna a Herzegovina Ukrajina (září) Němečtí piráti prorazili v několika 2011 Maďarsko regionálních volbách. Řecko (leden) Litva (březen) Chorvatsko (duben) Evropa diskutuje o protipirátské Černá Hora (červen) mezinárodní dohodě ACTA. Protestní 2012 Polsko (červenec) akce probíhají hlavně v první polovině Slovinsko (říjen) roku. Island (listopad) Norsko (prosinec)

Poznámka: V tabulce jsou zařazeny evropské státy bez ohledu na členství v EU. Nejsou zde uvedeny Bělorusko, Kypr a Lotyšsko, ve kterých pirátské hnutí podle dostupných zdrojů působí, nepodařilo se však dohledat konkrétní datum vzniku místních pirátských stran. K sestavení chronologie byla využita hesla příslušných stran v internetové encyklopedii Wikipedia, přičemž zde uvedená data založení byla následně ověřena podle oficiálních webových stránek pirátských stran, pokud to bylo možné. Státy, u kterých není v závorce nic uvedeno, nemají v dostupných zdrojích zveřejněno přesné datum založení.

3 Ideologická a programová spřízněnost pirátských stran

K vypracování této kapitoly byly vyuţity internetové verze programů pirátských stran ve Švédsku, Německu, Itálii, Velké Británii a České republice.81 Vzhledem k tomu, ţe online verze postrádají klasické znaky vyuţitelné pro přesné odkazování, musí si tento text vystačit vţdy s obecným odkazem na program jako takový.

Na základě jiţ dříve popsané obsahové analýzy se v programech těchto vybraných pirátských stran podařilo identifikovat tři základní oblasti, které vytvářejí jádro pirátské ideologie. Dají se ohraničit následovně: 1. orientace na reformu patentového práva, copyrightu a příbuzných předpisů, 2. koncept otevřené veřejné správy a s ním související poţadavky na svobodu veřejných dat a pouţívání svobodného softwaru, 3. ochrana soukromí v digitálním věku, posílení svobody slova a ochrana základních demokratických principů.

Tyto tematické okruhy byly obsaţeny ve všech sledovaných programech bez výjimky a nelišilo se ani jejich základní pojetí. Tedy, všechny pirátské strany měly v těchto oblastech stejné názory. Zpracování zmíněných témat obsahovalo v jednotlivých programových dokumentech přirozeně celou řadu nuancí, včetně toho, ţe ne vţdy byly tyto související pojmy seřazeny pohromadě. Celkové vyznění však bylo vţdy totoţné.

Základní body konkrétních programů pak doprovázela další témata, která určují pirátskou identitu, avšak nejsou jiţ akcentována jako klíčová a nemusejí se vyskytovat u všech stran a ve stejném pojetí. Z těchto doplňujících témat se často opakovala oblast vzdělávání, zacházení s psychotropními látkami, imigrační politika a ekonomické návrhy. Jedná se o oblasti, které nejsou rozpracovány u všech stran a jejich pojetí jednotlivými stranami se liší. Přesto však ve většině případů tvoří relevantní část daného programu a ovlivňují celkový charakter programu konkrétní strany.

Třem okruhům, které tvoří jádro všech pirátských programů, nyní věnujeme vţdy jeden oddíl kapitoly. Další oddíl se bude zabývat doplňujícími tématy, která se vyskytují jen u některých

81 Online: Piratenpartei.de: https://www.piratenpartei.de/politik, Pirati.cz: http://www.pirati.cz/program/start, Pirateparty.org.uk: https://www.pirateparty.org.uk/policy, Piratpartiet.it: http://www.piratpartiet.it/mediawiki/index.php?title=Programma_aggiornato, Piratpartiet.se: http://www.piratpartiet.se/partiprogram. Podrobně v seznamu zdrojů.

pirátských stran. Bývá jim věnován dostatečný prostor a dochází zde k první aplikaci pirátských myšlenek popsaných ve třech základních bodech uvedených výše.

3.1 Patentové právo a copyright Na začátku této kapitoly je třeba si nejdříve krátce ujasnit pojmy. Tento text si nedělá ambici pracovat s vyčerpávajícími a pregnantními právními definicemi jednotlivých pojmů, které se v oblasti ochrany myšlenek a děl uţívají. Vedle relativně přesně vymezených označení jako jsou patent, copyright nebo ochranná známka padají ve veřejné diskuzi často také obecná označení jako licence či monopol, která mohou v různých právních systémech znamenat různé. Pro naše potřeby je uţitečný pojem duševní vlastnictví82, který se v konkrétních návrzích jednotlivých pirátských stran nevyskytuje samostatně aţ tak často, zastřešuje však všechny výše zmíněné pojmy a pomůţe nám tak z ošemetných názvoslovných situací.

Přístup Švédů k duševnímu vlastnictví je vizionářský a pokrokový.83 Současný systém patentové ochrany a copyrightu je podle nich relikvií dob minulých. Agresivní rétorika průmyslu, který těţí z copyrightu, podle Švédů poškozuje rozvoj kultury i základní práva lidí. Komplikuje navíc ţivot veřejným institucím, jako jsou knihovny, muzea či archivy. V kulturní lince Švédi také zdůrazňují, ţe současná legislativa brání umělcům hledat inovativní cesty, jak zpeněţit své dílo. Švédská pirátská strana dále deklaruje, ţe vědomost není moţné vlastnit a ţe sdílení kultury je lidem přirozené a dělo se vţdy.

V očích švédských pirátů pracuje současná právní úprava stále s romantickou představou osamělého génia, který vědecky bádá izolovaný od okolního světa a za své objevy si proto zaslouţí bezvýhradnou ochranu. V dnešní době se však veškerý vědecký a kulturní vývoj odehrává spíše v kolektivech na základě věcí a myšlenek, které jiţ byly v minulosti objeveny, kombinovány a přepracovány.

Problematika duševního vlastnictví v programu švédských pirátů je výrazně propracovanější neţ u ostatních sledovaných stran a obsahuje i řadu nápadů, které se u ostatních pirátských stran explicitně nevyskytují. V podobné míře jako Švédové se duševnímu vlastnictví věnuje

82 Ottův slovník naučný: Duševní majetek, online: http://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Du%C5%A1evn%C3 %AD_majetek. 83 Piratpartiet.se: Partiprogram, 3. 4. 2013, online: http://www.piratpartiet.se/partiprogram. 27

také program německých pirátů. Stručnější pojetí pak zvolili britští piráti84, kteří sice obsáhli základní principy, věnovali jim však menší prostor v poměru k ostatním oblastem národního programu.

Dokument českých pirátů85 má poznámek, které se přímo vztahují k právnímu uchopení patentů a copyrightu, také jen pár základních. Společně s italským programem však navíc zmiňuje problematiku ochranných autorských svazů, které mají v obou zemích právo vybírat poplatky za pouţití uměleckých děl. Česká pirátská strana ţádá odstranění plošných poplatků, zrušení povinnosti oznamovat kulturní vystoupení a odebrání práva českému svazu vybírat poplatky i za umělce, které svaz přímo nezastupuje.

Italští piráti86 své nároky na národní autorský svaz (SIAE) definují konkrétněji a obšírněji. Poţadují reformu fungování národního autorského svazu tak, aby měli umělci lepší přehled o vyuţití svých děl. Poplatek za členství má klesnout na takovou výši, aby ho mohli zaplatit i mladí nebo začínající autoři. Samotný chod organizace podle nich potřebuje zásadně zprůhlednit prostřednictvím veřejných katalogů a transparentního účetnictví. SIAE by navíc měla přijít o monopol na zastupování umělců – ti by měli získat právo si svého zástupce vybrat.

Parametry, které mají všechny sledované pirátské strany v oblasti duševního vlastnictví společné, by se tedy daly shrnout následovně:

Piráti ţádají odstranění takzvaných informačních monopolů. Stavějí se při tom na stranu jednotlivce a drobnějšího podnikání. Kopírování, uchovávání a uţívání informací a umělecké tvorby pro nekomerční účely by podle pirátů mělo být legalizováno a chráněno zákonem. Ochrana děl pro komerční uţití by pak měla být výrazně zkrácena a vytváření odvozených děl vţdy povoleno.

Ve vztahu k právnickým osobám piráti podotýkají, ţe ze současného systému ochrany duševního vlastnictví těţí jen velké korporace, zatímco jednotlivci a malé a střední firmy jsou na základě licenčního systému šikanováni. Tato nerovnováha pak ve výsledku poškozuje rozvoj trhů. Úpravy podle pirátského programu mají podpořit přirozený rozvoj kultury, společnosti, technologií i ekonomiky.

84 Pirateparty.org.uk: Policy, online: https://www.pirateparty.org.uk/policy. 85 Pirati.cz: Pirátský program, online: http://www.pirati.cz/program/start. 86 Piratpartiet.it: Programma aggiornato, listopad 2012, online: http://www.piratpartiet.it/mediawiki/index.php?title=Programma_aggiornato. 28

Přímo k patentům uvádějí několik poznámek. Především patentové právo v oblastech genetiky, biotechnologií či softwaru odrazuje podle pirátů inovátory od práce a nemělo by zde být uţ jen z principu uplatňováno vůbec. Kromě toho je třeba odbourat také patenty, které jsou triviální či přehnaně obecné a umoţňují tak hlavně velkým firmám zneuţívat patenty k potlačování konkurence. Zvláštní pozornost věnují piráti patentům ve zdravotnictví. Negativní dopad mají především na výzkum a dostupnost léků.

Tyto základní principy obsahují ve větší či menší míře všechny programové dokumenty zkoumaných pirátských stran. Jednotlivé pojetí se liší v závislosti na národních podmínkách.

3.2 Otevřená veřejná správa, svoboda veřejných dat a svobodný software Pojmy jako veřejná správa, transparentnost či svobodná data lze rozpracovat v mnoha různých oblastech. Nejedná se pouze o boj za přívětivý úřad, průhledné účetnictví nebo veřejné katalogy na internetu. Obsahová šířka těchto pojmů umoţňuje jednotlivým pirátským stranám zahrnout do programu v rámci společných principů velmi specifické národní problémy. Vzniká tak zajímavá situace, kdy se pirátské strany drţí společného myšlenkového jádra, ačkoliv konkrétní jejich návrhy mají různou podobu a sahají do různých oblastí. Rozpracovanost jednotlivých prvků v národních programech pirátů se velice liší.

Švédský dokument87 například věnuje samostatnou část veřejným knihovnám. Přichází s teorií, ţe knihovny jsou fyzickým ekvivalentem internetu. Mají být funkčním společenským místem, kde mají návštěvníci prostor pro setkávání a diskuzi. Knihovny příkladně reprezentují pirátskou myšlenku prospěšného sdílení kultury, navíc také poskytují odborné průvodcovství obrovským mnoţstvím informací, které střádají. Program zároveň podotýká, ţe je třeba knihovnám zajistit méně svazující vyuţívání elektronických médií a uvolnit pravidla týkající se půjčování e-booků.

O nutnosti přebudovat knihovny pro 21. století mluví také program britských pirátů.88 Tématu však věnuje jen krátkou zmínku. Kapitola týkající se veřejných věcí je v britském pirátském programu silně specifická pro území Velké Británie. Piráti zde ţádají veřejnou diskuzi o reformě Sněmovny lordů, lepší dohled a transparentnost finanční londýnské City, nezávislý

87 Piratpartiet.se: Partiprogram, 3. 4. 2013, online: http://www.piratpartiet.se/partiprogram. 88 Pirateparty.org.uk: Policy, online: https://www.pirateparty.org.uk/policy. 29

audit veřejných výdajů a postihy pro soukromé společnosti, které nedostojí svým obchodním závazkům vůči státu. Vedle toho ţádají volební způsobilost od šestnácti let, kvalitnější přípravu legislativy a především zavedení volebního systému poměrného zastoupení.

Zaměření na problémy, které jsou ve společnosti aktuálně populární, avšak vyţadují dlouhodobá řešení, je znát také z programu českých pirátů.89 Jejich program věnuje funkční veřejné sféře nejvíce prostoru v poměru k ostatnímu obsahu, prolíná se v podstatě všemi částmi.

Zajímavá je například zmínka o aktivní podpoře a legislativním ošetření volnočasových aktivit, do kterých by kromě klasických kulturních a sportovních spolků měly patřit i organizace zabývající se rozvojem svobodného softwaru či politické strany. Právě svobodný software je základním poţadavkem pirátského programu, jen některé národní dokumenty se však zabývají otázkou, kdo ho bude vyvíjet a kdo zaplatí náklady. Stát by podle českých pirátů měl občanům poskytnout svobodný software, prostřednictvím kterého mohou jednoduše dostát všem svým administrativním povinnostem vůči úřadům. Na fyzických úřadech by pak měl být občan schopen vyřídit vše s jediným úředníkem. Nové technologie pak ţádají vyuţít také k automatickým anonymním kontrolám.

Na základě zkušeností a specifik, které Česká republika má, odmítají piráti privatizaci veřejných sluţeb. Naopak ţádají zveřejnit majetkové a personální propojení korporací a majetková přiznání politiků. V souvislosti s vnitřní strukturou státu navrhují lepší oddělení zákonodárné a výkonné moci a také zavedení sluţebního zákona, který od sebe oddělí politická a úřednická místa.

Italská pirátská strana zařadila v oblasti veřejné správy a svobodných dat do svého programu90 vedle standardních společných poţadavků také specifickou generační problematiku. Vládnoucí reţim nazývá gerontokracií a podotýká, ţe zapojení mladé generace do veřejného a pracovního ţivota selhává. Země je pod vlivem přestárlých konzervativních politiků, protoţe mladí sotva seţenou práci, natoţpak aby se veřejně angaţovali. Piráti proto volají po budování e-demokracie a takzvané likvidní demokracie, která přitáhne mladé.

Všechny sledované pirátské strany poţadují transparentnost subjektů ve veřejném sektoru, ale také u soukromých subjektů, které s veřejným prostorem spolupracují. Základním právem

89 Pirati.cz: Pirátský program, online: http://www.pirati.cz/program/start. 90 Piratpartiet.it: Programma aggiornato, listopad 2012, online: http://www.piratpartiet.it/mediawiki/index.php?title=Programma_aggiornato. 30

občanů by podle pirátů měl být přístup ke všem smlouvám, dohled nad finančními toky a také průhledný monitoring činnosti lobbistů a zájmových skupin. Dalším důleţitým cílem pirátů jsou data, k jejichţ získání či vytvoření došlo s vyuţitím veřejných prostředků. Tato data by měla být veřejně přístupná bez jakýchkoliv poplatků.91 S tímto poţadavkem souvisí také podpora zveřejnění a digitalizace dokumentů ve veřejných knihovnách a archivech. Státní správa by také měla vyuţívat svobodný software, který můţe pouţívat, šířit a upravovat kdokoliv. Sníţilo by to administrativní náklady, usnadnilo technickou podporu a posílilo bezpečnost.

Ke standardním sluţbám, které stát poskytuje občanům, chtějí piráti přidat přístup k internetovému připojení – ten má být rovný, volný a anonymní. Ţádají celoevropské budování kvalitní a moderní komunikační infrastruktury. Zmiňují také princip síťové neutrality92, kdy poskytovatel nesmí rozsah a kvalitu připojení ovlivňovat.

3.3 Ochrana soukromí v digitálním věku, svoboda slova a ochrana demokratických principů Tak jako v případě legislativy týkající se duševního vlastnictví, poţadují piráti ve všech svých programech obnovení rovnováhy i v oblasti ochrany soukromí a základních práv. Tato rovnováha byla vychýlena především ve jménu boje s terorismem, ale také paradoxně díky rozvoji moderních telekomunikačních prostředků. Pirátské strany Evropy nyní ţádají nápravu.

Program švédských pirátů93 vnímá svobodu slova v kontextu sdílení informací, proměn ţurnalistiky a zapojení občanů do veřejné diskuze. Lidé uţ se nespoléhají jen na profesionální zpravodajství, díky moderním technologiím vytvářejí vlastní amatérské a autentické zpravodajství v reálném čase. Ochrana, kterou uţívají investigativní ţurnalisté, by měla být zajištěna i těm amatérským a také webovým stránkám, které zveřejňují z úřadů uniklé dokumenty. Lidé se dnes jako bloggeři nebo komentující čtenáři mohou přímo zapojit do politického dění a svoboda slova se v takových okamţicích můţe ocitnout v novém ohroţení.

91 Velká Británie jiţ centrální web veřejných informací spustila na adrese data.gov.uk. Lepší představu, k čemu mohou přístupná veřejná data slouţit, podává například článek v týdeníku Respekt z 31. 3. 2014, číslo 14/2014, s. 36. 92 Více k principu síťové neutrality například na iDNES.cz: V USA končí síťová neutralita. Některá data budou mít přednost, 25. 4. 2014, online: http://technet.idnes.cz/platba-za-data-operatorum-0yq- /sw_internet.aspx?c=A140425_163416_sw_internet_vse. 93 Piratpartiet.se: Partiprogram, 3. 4. 2013, online: http://www.piratpartiet.se/partiprogram. 31

Je proto třeba zajistit a chránit anonymitu uţivatelů internetu, aby se do veřejné debaty mohli zapojit svobodně a beze strachu z případných represí. Listovní tajemství by mělo být rozšířeno na komunikaci jako takovou bez ohledu na pouţité prostředky. Stejně tak by neměl existovat rozdíl mezi monitorováním elektronické a ostatní komunikace.94

Elektronické systémy, které zasahují do kaţdodenního ţivota, by všeobecně měly zanechávat co nejmenší elektronickou stopu konkrétního uţivatele. Lidé by také měli mít ve svých rukou rozhodnutí, jaké části svého ţivota chtějí sdílet s ostatními.

V oblasti ochrany soukromí a osobnosti věnuje většina národních pirátských programů ještě zvláštní zmínku zdravotnictví. Podporují právo pacienta vybrat si poskytovatele zdravotní péče, spolurozhodovat o léčbě a znát o ní veškeré informace. Ty by naopak neměly být přístupné všem členům zdravotnického personálu, ale jen úzce vymezenému okruhu relevantních lidí. Pacient by pak měl mít přístup ke svým záznamům také přes internet. Britové navíc zdůrazňují potřebu sejmut ze zdravotnického personálu přebujelé administrativní povinnosti.

Dále všechny zkoumané programy obsahují často velmi propracovanou část o souţití lidí stejného pohlaví a právech jedinců s nestandardní sexualitou – tedy například s opačnou sexuální orientací nebo takzvané genderově neutrální.

Švédský program pojímá toto téma nejglobálněji jako právo na to, „být jiný“, a to z hlediska původu, barvy, postiţení, náboţenství, pohlaví, sexuální orientace, ale také z hlediska ţivotního stylu či stylu oblékání. V souladu se silnou švédskou tradicí genderové rovnoprávnosti ţádají švédští piráti přepsání veškeré legislativy do genderově neutrální podoby a odstranění všech legislativních znevýhodnění, která by se dotýkala výše jmenovaných kritérií. Navrhují absolutní zrovnoprávnění partnerství stejných pohlaví a přehodnocení konceptu legálního pohlaví.

Podobně velký prostor věnují právům sexuálních menšin také němečtí piráti. Spíše stručně se o tomtéţ zmiňují jejich čeští a britští kolegové. Naopak italský program95 obsahuje jiţ návrh konkrétní legislativní úpravy, která by platila pro všechny „osoby žijící trvale pospolu“.

94 Pro přiblíţení: Pokud si dnes dva lidé povídají v kavárně, je nemyslitelné, aby si k nim přisedl bezpečnostní analytik a preventivně je poslouchal, jestli si náhodou neříkají závadné informace. Pokud by si však tyto informace vyměňovali e-mailem, musejí počítat s tím, ţe tento monitoring určitým způsobem probíhá. Tento rozdíl ve vnímání reálné a elektronické komunikace je podle pirátů třeba eliminovat. 95 Piratpartiet.it: Programma aggiornato, listopad 2012, online: http://www.piratpartiet.it/mediawiki/index.php?title=Programma_aggiornato. 32

Pirátské programy mají v tomto bodě společnou nechuť vůči jakékoliv diskriminaci obecně. Poměrně radikální a rozsáhlá švédská úprava však ostatním pirátům evidentně tak úplně nevyhovuje. Neshodnou se především na tom, které menšiny je třeba v programu jmenovitě zmínit a do jaké míry by jejich hájená práva měli specifikovat.

Sledované pirátské strany se tedy v oblasti ochrany práv a soukromí shodnou hlavně na odbourání plošného shromaţďování dat, jejich uchovávání a propojování. Zároveň piráti odmítají neodůvodněnou výměnu osobních údajů uvnitř i mimo EU, plošný sběr biometrických údajů či „svlékací“ skenery na letištích. Kaţdý občan má podle pirátského programu právo přesně vědět, jak je s jeho osobními informacemi nakládáno, případně kdo k nim přistupoval. V rámci dohledu nad veřejným prostranstvím by měli v ulicích přibývat policisté, ne kamery a jiná sledovací technika.

Evropská pravidla na ochranu osobních údajů musejí podle pirátů dodrţovat i zahraniční firmy, které v EU jen působí. Z osobních svobod se pirátské strany soustřeďují na svobodu shromaţďování, kde jim většinou nejvíce překáţí povinnost se legitimovat i v případě, ţe občan není z ničeho podezřelý. Funkční legislativní ochranu poţadují také pro takzvané whistleblowery, kteří odhalí informace ve veřejném zájmu. Další demokratické poţadavky pak směřují k EU. Piráti poţadují novou revizi primárního práva, která vyjasní stávající smlouvy a bude schválena v referendu. Dělba moci v EU se má vychýlit ve větší prospěch moci zákonodárné. EP by měl v obchodní politice obdrţet stejná práva, jako má Komise.

3.4 Vzdělání, držení psychotropních látek, imigrace a ekonomické návrhy Pirátské programy logicky neobsahují jen jádro pirátské ideologie. Výše popsané tři základní okruhy pirátských myšlenek doprovází v jednotlivých zemích řada dalších ve své podstatě netechnologických témat, které by měly na toto jádro navazovat a doplňovat ho. V tomto oddíle si představíme ty z nich, kterým byl ve zkoumaných programech věnován podstatný prostor a které se nejčastěji opakovaly – tedy programové kapitoly o vzdělávání, drţení psychotropních látek, imigraci a ekonomice. Nasycenost těchto kapitol pirátskými myšlenkami se liší. K uchopení těchto okruhů na národní úrovni většinou došlo zčásti na základě sociálního a myšlenkového ukotvení členů pirátských stran a zčásti také vzhledem k preferovaným cílovým skupinám voličů.

3.4.1 Piráti a vzdělání Vzdělání patří k oblastem, v nichţ se aplikace výše popsaných základních principů pirátského hnutí podařila zatím nejlépe. Piráti zde v praxi vyuţívají téma svobodného softwaru a svobodných informací, ochrany práv i poţadavek na transparentní fungování institucí, v tomto případě školních. Švédové na příkladu moţné přípravy svobodných výukových materiálů navíc přibliţují, jak funguje spolupráce v hejnu, která uvnitř pirátských stran představuje základní metodu vytváření dokumentů a postojů.

Čeští a švédští piráti vsadili na spíše umírněnou úpravu. Češi například v souladu s pirátskými tezemi o transparentnosti a posílení demokratických principů ve veřejné sféře vznášejí poţadavek na demokratizaci řízení škol, do kterého by se měli zapojit studenti i učitelé. Pravomoci uţ by se neměly soustředit do rukou jedné osoby. Švédové zase apelují na to, aby se děti učily hlavně týmové práci, kritickému a kreativnímu myšlení a vyuţívaly moderní technologie.

Německé návrhy v oblasti vzdělávání v národním programu také okupují významné mnoţství místa. Zmiňují například důraz na individualitu člověka, který můţeme v pirátském základu vystopovat především v oblasti ochrany svobod a práv člověka. Němečtí piráti ho aplikují i v kapitole o vzdělávání s tím, ţe škola má respektovat individuální vlastnosti, silné a slabé stránky ţáka a podporovat ho jako jedince.

Italské návrhy v oblasti vzdělání jsou v porovnání s těmi českými či švédskými poměrně odváţné, přestoţe jsou v dokumentu zahrnuty jen v několika krátkých bodech. Akcentují především pirátské prvky týkající se svobody jednotlivce a zjednodušení, které piráti obecně poţadují ve veřejné sféře zároveň s transparentností. Program italských pirátů tak ţádá zrušení testů na konci školního roku, protoţe „jsou hloupé a nefungují“. Studenti by dále měli mít moţnost se rozhodnout, zda chtějí psát závěrečnou práci, a pokud ano, měla by mít jen minimální podíl na celkového hodnocení.

Britský pirátský program věnuje vzdělání poměrně velký prostor. Začíná vzletnou zmínkou o tom, ţe Británie potřebuje vychovat generaci inovátorů, ne líných konzumentů. Vedle tradičních pirátských myšlenek o svobodných materiálech a svobodném softwaru pak vznáší námitku proti současným systémům hodnocení ve školách.

Protoţe jsou národní legislativy v oblasti školství velmi rozdílné, jednotlivé pirátské návrhy v oblasti vzdělávání nemají v konkrétní rovině, kromě poţadavku na vyuţívání svobodného

softwaru a svobodných materiálů ve školách, ţádný širší společný průsečík. Navzdory tomu však všechny odpovídají pirátským hodnotám, uplatňují pirátské myšlenky na nových příkladech a rozvíjejí tak jejich význam.

3.4.2 Psychotropní látky V rámci problematiky legalizace drţení psychotropních látek pro osobní potřebu rozvíjejí někteří národní piráti do značných dálek programový důraz na občanské svobody – obhajují zde především právo na osobní rozhodnutí a objektivní informace. Zároveň uplatňují svůj koncept transparentnosti veřejné sféry, kdyţ navrhují úpravu případné legalizace těchto látek a její zákonné regulace, nikoliv prohibice.

Zajímavé je, ţe švédský národní program96, který se jinak vyznačuje propracovaností a komplexnějším pokrytím společenských témat, se touto problematikou nezabývá. Na webových stránkách uskupení je pod heslem „drogy“ nebo „marihuana“ k nalezení několik článků. Všechny jsou však označeny jako příspěvky k „vnitřní debatě“ a některé mají na svém začátku upozornění, ţe nemusejí reprezentovat oficiální názor pirátské strany Švédska. Místní pirátská komunita má tedy problém se na tomto tématu shodnout.

Ostatní programy se psychotropních látek nebojí a poskytují jim významný prostor. Nejvíce místa věnuje této problematice německý dokument97, který ji spojuje také s ochranou mladistvých. Němečtí piráti ţádají vznik nové drogové politiky. Volají po respektu k rozhodnutí jednotlivce a víře v jeho úsudek a pud sebezáchovy. Dosavadní prohibice a snaha drogy zcela vymýtit je podle nich nerealistická a daňové poplatníky stojí ročně miliardy eur. Kriminalizace uţivatelů drog musí podle německých pirátů skončit a současný černý trh se musí dostat pod státní kontrolu. Nová pravidla by pak měla být oproštěná od ideologických a ekonomických kritérií. Společnost nepotřebuje represi, ale objektivní vyhodnocení všech psychoaktivních látek, přičemţ kaţdý občan by k takovým informacím měl mít necenzurovaný přístup. Stejně tak děti a mládeţ by před zneuţíváním drog měla chránit dobrá informovanost o rizicích, ne represe.

Čeští piráti konstatují, ţe válka proti drogám selhává celosvětově. Ţádají spravedlivou a efektivní regulaci bez předsudků. České poţadavky nejsou na objem tak rozsáhlé, principielně se však shodují s poţadavky německých pirátů.

96 Piratpartiet.se: Partiprogram, 3. 4. 2013, online: http://www.piratpartiet.se/partiprogram. 97 Piratenpartei.de: Politik, online: https://www.piratenpartei.de/politik. 35

Italský program se opět vydává cestou návrhů znění článků případného nového či upraveného zákona. Jednotlivé body jsou přizpůsobeny konkrétní italské legislativě, coţ jim ubírá na obecné srozumitelnosti. Je dost dobře moţné, ţe ani italský občan by jim bez dobré znalosti konkrétního zákona pořádně nerozuměl. Program britských pirátů se podobně jako ten švédský psychotropním látkám příliš nevěnuje. Konstatuje, ţe na zneuţívání legálních a nelegálních drog by mělo být nahlíţeno jako na zdravotní problém.

Z toho, ţe se některé národní strany, jako například Švédové a Britové, problematice psychotropních látek vyhýbají, lze usuzovat, ţe tento okruh můţe být v rámci pirátského hnutí poměrně kontroverzní. Aplikace pirátských zásad tímto směrem nemusí být pro všechny piráty přijatelná. Německý pohled nicméně dokazuje, ţe i tuto diskutabilní oblast je moţné protknout pirátskými myšlenkami a pojmout ji poměrně komplexně. Pojetí s důrazem na respekt k jednotlivci a ochranu mládeţe nebudí zdaleka tak hrozivý dojem, jaký by toto téma budit mohlo. Tento specifický okruh pirátského programu je u určité části pirátských voličů velmi populární. Není tedy moţné předpokládat, ţe by v dohledné době došlo k jeho odbourání.

3.4.3 Postoj k imigraci Imigrace je téma, které se ve sledovaných programech opakovalo také velmi často, přestoţe jeho pojetí nebylo nikdy inovativní a pirátských myšlenek obsahovalo většinou jen velmi málo. Problematika přistěhovalectví je zatím důkazem toho, ţe v některých tradičních programových kapitolách se novátorské pirátské myšlenky rozvíjejí poměrně těţko.

Sledované pirátské strany se vůči imigraci obecně stavějí spíše pozitivně. Především Švédové a Němci mají postoj k imigrantům spíše vřelejší. Švédové chtějí svět bez hranic, kde se lidé mohou volně pohybovat a nemusí nikam utíkat. Švédský azylový systém by měl být podle místních pirátů přívětivější a poskytovat příchozím lepší právní podporu. Kaţdá evropská země by navíc měla mít moţnost nastavit svá pravidla vůči uprchlíkům liberálněji neţ zbytek EU. Imigranti v nové zemi mají obdrţet stejná práva jako domácí. Jejich začlenění do společnosti by měly zprostředkovávat a sledovat nevládní organizace.

Německý program poznamenává, ţe se Evropa, vzhledem k předpokládanému demografickému vývoji, bez imigrantů neobejde. Kvalitně ošetřit je proto potřeba především ekonomickou imigraci. Lidé, kteří přichází za prací či z bývalých kolonií a obsazených území,

mají právo cítit se v Evropě doma. I v případě, ţe nemají státní příslušnost ţádného ze států EU, by měli mít volební právo na komunální úrovni.

Také italští piráti chtějí uprchlíkům usnadnit jejich vstup do Evropy. Dokonce ţádají, aby mohlo být imigrantům udělováno evropské občanství bez toho, aby dotyční museli mít zároveň některé z národních občanství. Také by měl mít moţnost poţádat o italské občanství kaţdý, kdo během prvních patnácti let ţivota strávil větší část tohoto času v Itálii – kdykoliv a beze strachu, ţe bude stíhán.

Čeští piráti nezahrnuli problematiku uprchlictví do svého programu prakticky vůbec. Britové mu věnovali jen několik krátkých a obecných zmínek. S imigranty má Británie zacházet slušně a jejich ţádosti vyřizovat rychle.

Ze sledovaných programů vyplývá jen základní společný rys. U těch, kteří se imigraci věnují, převládá pozitivní postoj k uprchlíkům a poţadavek na jejich snazší přijetí do společnosti. Téma imigrace nedává pirátům příliš prostoru k realizaci.

3.4.4 Ekonomické návrhy Ekonomika a sociální systém nejsou ve středu zájmu pirátů, jak tomu bývá u většiny tradičních politických stran. Většina pirátských uskupení však dokázala najít ve svých národních podmínkách momenty, ve kterých lze pirátské myšlenky uplatnit. Příslušné úřady by podle pirátů měly hlavně vyuţívat svobodný software, v zájmu transparentnosti a práva na informace zveřejňovat všechny smlouvy a veškeré hospodaření. Stát má být garantem sociálního systému a neprivatizovat jeho jednotlivé sloţky.

Kromě těchto základních bodů pak přišli někteří národní piráti i s konceptem takzvaného základního příjmu, ve kterém v ekonomické oblasti rozvíjejí pojem svobody jednotlivce. Jeho pojetí se mírně liší v závislosti na jednotlivých národních legislativách, princip je však stejný.

Například čeští piráti definují základní příjem jako rovnou částku, kterou bez ohledu na individuální situaci získá kaţdý občan. Základní příjem by nahradil většinu sociálních dávek, slevy na dani, minimální mzdu a veškerou byrokracii s nimi spojenou. Tento model přerozdělování prostředků má zajistit důstojný ţivot všem. Lidé díky němu získají moţnost se rozhodnout, zda vůbec chtějí pracovat. Současná ekonomika vytváří podle pirátů dostatek zdrojů pro všechny.

Myšlenku, ţe ne všichni občané musí mít za cíl být ekonomicky aktivní, rozvíjí hlavně švédský a italský návrh. Technický pokrok přináší podle Švédů větší materiální prosperitu a zároveň zvyšuje moţnosti lépe uplatňovat nemateriální hodnoty. Ekonomiky se budou muset vypořádat se stále klesajícím počtem potřebných pracovních hodin, zatímco role stálého příjmu v ţivotě člověka se bude zmenšovat. Otevírá se zde prostor pro dobrovolnictví a další neziskové aktivity. O základním příjmu se však švédský návrh explicitně nezmiňuje, mluví jen o jednoduchém a koherentním systému dávek. Zároveň zdůrazňuje, ţe státní příspěvky mají člověku jen vypomoci, ne pokrýt všechny jeho náklady.

Italové spojují myšlenku základního příjmu dokonce s budoucností celé planety. Svět podle nich stojí na okraji ekologického zhroucení, ke kterému nás neustále přibliţuje závislost hospodářství na ekonomickém růstu. Udrţitelná ekonomika s vysokým podílem automatizace provozů jednoduše není schopná dát tradiční práci všem jedincům. Základní příjem zajistí lidem důstojnost a dá jim moţnost se ve společnosti uplatnit nejen klasickou prací.

Ekonomická opatření se jinak u pirátských stran nevyznačují velkou homogenitou. Je to dáno opět různými národními podmínkami, ale do určité míry také faktem, ţe zvlášť některé pirátské strany nevědí, co přesně si s klasickou ekonomickou kapitolou počít vzhledem k tomu, ţe nestojí v centru jejich pozornosti a často nemají ve svých řadách zběhlé ekonomické experty. Ve většině pirátských programů je proto ekonomická kapitola rozdrobená, kusá a nepříliš strhující. Rozpracovanější ekonomickou kapitolu s konkrétními návrhy mají hlavně Češi a Britové. Jejich poţadavky v této oblasti jsou určovány národními podmínkami a právní úpravou. Nejčastěji navrhují změny daňového systému, nový přístup státu vůči bankám a finančnímu sektoru nebo boj proti monopolům. Tedy nic nového, uţ vůbec ne typicky pirátského.

Piráti přicházejí s poměrně odváţnou novou myšlenkou, ţe v moderní ekonomice nemusejí být klasicky ekonomicky aktivní všichni práce schopní jedinci. Získání mzdy k zajištění ţivotních potřeb pouze vlastními silami by se mělo z materiálního hodnotového ţebříčku společnosti přesunout ze samého vrcholu níţe. Základní příjem by měli obdrţet vţdy všichni tak, aby někteří pracovat jednoduše nemuseli a tím ulevili ekonomickému systému i ţivotnímu prostředí. Koncept v sobě tedy odráţí pirátský poţadavek na zvýšení transparentnosti systému a jeho zjednodušení pro občana, svobodu jednotlivce, respekt k jeho rozhodnutí.

Vesměs společný, a dokonce pirátský mají piráti postoj k euru. Shodou okolností se ve vybraném vzorku sledovaných stran sešly hned tři, které eurem ještě neplatí. Přestoţe přístup pirátů k evropské integraci obecně je vstřícný (i kdyţ kritický), euro piráti ze zemí mimo měnovou unii odmítají. Argumentují tím, ţe měnová unie nefunguje na transparentních a demokratických základech, tím pádem je nedůvěryhodná a potřebuje před dalším rozšířením nejdříve změnu. Opět se drţí ducha svého programu, který ţádá průhledné veřejné rozhodování a posílení demokratických prvků.

Přestoţe ekonomické kapitoly nepatří v pirátských programech k tomu nejčtivějšímu a některá prohlášení jsou zde spíš nepirátská a nudná, oblast hospodářství má mnohem větší aplikační potenciál neţ třeba výše zmíněná imigrace.

3.5 Shrnutí Většina zkoumaných pirátských stran předem upozorňuje, ţe jejich programový dokument není vyčerpávající politický program, který zasahuje do všech oblastí občanského ţivota. Snaha rozvíjet jen vybraná témata rozšířená o příslušná národní specifika v daných oblastech, je patrná ze všech zkoumaných dokumentů. Tlak k nabalování nových, populárních či klasických kategorií však narůstá zároveň s přirozeným vývojem jednotlivých stran.

„Jelikož máme program postavený na jádru pirátského programu, některé věci na něj prostě naroubovat nejdou. Například nemůžu dostat do programu problematiku exekutorů jenom proto, že mě exekutoři štvou. Nemám je na co připnout. Je těžké lidem vysvětlit, že jsou věci, které je třeba řešit, a pak věci, které potřeba řešit není,“ uvedl předseda české pirátské strany Ivan Bartoš.98

Bartošova zkušenost je podobná té, kterou získali britští piráti krátce po otevření úvodní programové diskuze na internetu.99 Noví sympatizanti strany zaplavili stranické fórum řadou podnětů a postřehů, které měly s pirátskou politikou jen málo společného. Vedení strany muselo směřování debaty korigovat opětovným zdůrazněním tří vybraných programových okruhů.

98 Bartoš v rozhovoru, 13. 3. 2014. 99 Pirateparty.org.uk: Our Core Beliefs, 14. 8. 2009, online: https://www.pirateparty.org.uk/blog/editor/our-core- beliefs. 39

Základní hodnotové jádro pirátů je zřetelné také v rámci společného pirátského programu k volbám do EP v roce 2014.100 Dokument byl schválen členskými státy vznikající European Pirate Party v listopadu 2013 v Aténách a postupně ho přijala většina unijních pirátských stran. Podobnou roli před volbami do EP v roce 2009 plnila Uppsalská deklarace z roku 2008.101 Oproti současnému společnému programu však byla jen stručná. Obsahovala jiţ všechny tři základní body pirátského programu a nástin předvolební a povolební strategie.102

Navenek měla Aténská deklarace ukázat jednotu evropského pirátského hnutí, směrem dovnitř by měla podpořit další rozvoj společné strategie na půdě EU. V současné době představuje tento dokument maximum toho, na čem se evropští piráti shodnou. Lze ho tedy povaţovat za relevantní ideový dokument, jehoţ platnost bude pokračovat i po volbách do EP. Předseda českých pirátů Bartoš ho označil jako „jasně definované gró pirátských požadavků“.103

Ideologické a programové schéma vybraných pirátských stran nasvědčuje, ţe pirátské hnutí skutečně je novou stranickou rodinou. Na základě výše popsaného můţeme konstatovat, ţe pirátské strany mají společné ideologické a programové jádro. Je však toto jádro společensky dostatečně relevantní a obsahově propracované, aby mohlo figurovat vedle ostatních etablovaných stranických rodin?

Z přehledu stranických rodin v úvodu této práce lze jednoduše vypozorovat, ţe kaţdá nová stranická rodina většinou zaplnila nějakou díru na trhu. Následkem určitých historických změn zpravidla vznikla ve společnosti nová cílová skupina, která poptávala nový druh myšlenek, případně vyznávala alternativní názor vůči aktuálně populárním společenským tezím. V moderní době se takto vyprofilovali například zelení, kteří nově přišli s ekologickou problematikou ve chvíli, kdy společnost začala ctít i nemateriální hodnoty a kdy se zároveň začaly vyjevovat následky dlouholetého poškozování ţivotního prostředí. V dávných dobách se pak na podobném principu formovala například konzervativní uskupení. Jakmile přišly do módy liberální a radikální myšlenky, ta část společnosti, která byla spokojena se starým viděním světa, si ţádala své zastoupení. V tomto případě potřebovaly tradiční hodnoty institucionalizovat novou defenzivu.

100 Pirati.cz: Společný program Pirátských stran pro volby do Evropského parlamentu v roce 2014, listopad 2013, online: http://www.pirati.cz/zo/spolecnyep2014. 101 Piratetimes.net: The Importance of the Common European Election Programme, 17. 1. 2014, online: http://piratetimes.net/the-importance-of-the-common-european-election-programme. 102 Piratpartiet.se: The Uppsala Declaration, 2. 7. 2008, online: http://historik.piratpartiet.se/?p=933. 103 Bartoš v rozhovoru, 13. 3. 2014. 40

Současná mezera na politickém trhu se vytvořila na základě prudkého rozvoje moderních komunikačních technologií, který má kromě jiného za následek odstranění monopolu na vznik, přenos a uchovávání dat a informací. Dosavadní drţitelé tohoto monopolu na změny reagují snahou o represi a aktuální právní prostředí jim zatím poskytuje podporu. Rozvoj moderních technologií v kombinaci s nedávným bojem proti terorismu zároveň umoţnil nebývale snadným vpád do soukromí, o kterém pozorovaný jedinec nemusí vůbec vědět. Především z řad spotřebitelů a uţivatelů moderních technologií se tak formovala nová zájmová skupina.

Pirátské hnutí nabízí této zájmové skupině kompaktní a konkrétní návrhy řešení problémů, které komunita můţe pociťovat. V oblasti sdílení dat, ochrany soukromí a transparentnosti se všechny sledované programy shodovaly u společných bodů a rozvíjely v souladu s jejich duchem i případná národní specifika. V jednotlivém programu tvořily pirátské myšlenky vţdy stěţejní část a byly dostatečně bohaté na informace.

Snaha rozšířit obsah strany o některé klasické oblasti politických dokumentů, například zemědělství nebo obrany, se většinou příliš neosvědčila. Nezřídka skončila u mdlých prohlášení typu „musíme dodržovat mezinárodní závazky a předpisy OSN“, případně „genetické potraviny musí být vždy řádně označeny“. Efektivně se na druhé straně podařilo naplnit pirátskými hodnotami klasické okruhy vzdělání a zdravotnictví.

Specifickou pozici má v tomto zhodnocení ekonomika. Ekonomická kapitola hraje důleţitou úlohu v kaţdém politickém programu. Pirátům se však zatím nedaří vykreslit ji z pirátského pohledu tak, aby obsahovala dostatečně inovativní nápady a byla atraktivní a důvěryhodná. Kritický postoj k monopolům, bankovnímu sektoru a volání po vyrovnaném rozpočtu nepřináší vůbec nic nového. Jediným zajímavým prvkem je idea základního příjmu a teorie, ţe v moderní době nemusí být ekonomicky aktivní úplně všichni, kteří by mohli.

Zásadní otázka, na kterou si budou muset pirátské strany v budoucnu odpovědět, je, kam aţ chtějí jako piráti doplout. Spokojí-li se s rolí stabilní strany bez zastoupení v národním parlamentu jako Švédové, mohou se drţet svého úzkého programu a početně omezené zájmové skupiny. Jejich hlas bude slyšet, jakmile se dějinné události dotknou jejich zájmů. Mají-li ambici dopracovat se menšího zastoupení v národním parlamentu a být slyšet neustále jako mají v úmyslu čeští piráti, musejí občanům nabídnout vedle pirátských hodnot i trochu politické klasiky.

Chtějí-li dosáhnout v národním parlamentu vyděračského či koaličního potenciálu, jako se o to nedávno pokusili Němci, základní pirátský program jim stačit nebude. Kvalitně rozpracovat a rétoricky ovládat musejí i politickou klasiku. To se německým pirátům v roce 2013 nepovedlo, samozřejmě vedle další dlouhé řady věcí, a do Bundestagu se ani nedostali.

Společné ideové jádro, na kterém se dá postavit pirátská strana v jakékoliv zemi Evropy a které je moţné srozumitelně uplatnit i na půdě nadnárodních institucí, jiţ existuje.

4 Nadnárodní spolupráce pirátského hnutí

Obecně lze konstatovat, ţe mezinárodní spolupráce pirátů není aţ tak intenzivní, jak by se při pohledu zvenčí mohlo zdát. Je pravda, ţe pirátské strany drţí při sobě a zvlášť při pořádání nejrůznějších kampaní umějí postupovat jednotně a koordinovaně. Neformální kontakty a plánování však pěstují nepravidelně, jen podle potřeby.

„Pirátské hnutí je celosvětově silné, ale není homogenní. Každý už jsme na jiném levelu a máme jiné požadavky. Kooperace nastává, když může zesílit efekt. Pokud je to potřeba, jsou piráti celosvětově schopni se velmi rychle semknout a komunikovat. Komunikaci pro komunikaci ale nepěstujeme, pravidelné mítinky šéfů nemáme. Ani bych nevěděl, co bych si s nimi říkal,“ popsal předseda českých pirátů Ivan Bartoš.104

Mezinárodní spolupráce navíc není v kaţdodenním fungování strany nijak zásadní. Například Bartoš se o ni sám běţně nestará. „Zahraniční odbor má nastavenou spolupráci, stará se o to naše kandidátka. Já to ani tak nesleduju, dokud nejsem vyzván, abych se vyjádřil, nebo dokud není potřeba o něčem hlasovat v předsednictvu. Každý dělá, na co má kompetence.“

Česká pirátská strana se povaţuje za jednu z nejaktivnějších pirátských stran v Evropě. Její zástupci stáli u zrodu Pirate Parties International i European Pirate Party, podíleli se na tvorbě jejich stanov i na vzniku společného pirátského programu k volbám do EP v roce 2014. Praha byla hostitelským městem výroční konference PPI v roce 2012105 a vznikla zde i dílčí Praţská deklarace při procesu utváření PPEU.106

„Co se týče evropské politiky, lokální politiky, mezinárodní spolupráce nebo aktivit, fakt na to šlapeme, v některých aspektech třeba i víc než Němci. Při tvorbě stanov a podobných máme v Evropě dobrou pozici. Pokud jde o společný evropský program, byli jsme jedni z driverů. Hodně aktivní na mezinárodní scéně jsou také Italové, ti jsou takoví radikální, a pak Němci a Rakušané. Stále se nám naopak nedaří aktivizovat Slováky,“ poznamenal Bartoš.

Abychom získali ucelenou představu o mezinárodní spolupráci pirátských stran, provedeme v této kapitole analýzu jednotlivých nadnárodních institucí, prostřednictvím kterých si piráti předávají zkušenosti a koordinují mezinárodní činnost. Jedná se především o světovou

104 Bartoš v rozhovoru, 13. 3. 2014. 105 Wikipedia: Pirate Parties International, online: http://en.wikipedia.org/wiki/Pirate_Parties_International. 106 Ppeu.net: Prague declaration, 21. 7. 2013, online: http://ppeu.net/wiki/doku.php?id=wgcommon:praguedeclaration. 43

pirátskou organizaci Pirate Parties International, evropskou platformu European Pirate Party a také evropskou mládeţnickou organizaci Young Pirates of Europe.

U jednotlivých institucí je třeba posoudit hlavně reprezentativnost, strukturu a funkčnost. Reprezentativnost lze rozpoznat podle počtu a rozloţení členů – zkoumáme, zda daná organizace zastupuje dostatečný počet členů, případně zda se dostatečný počet členů aktivně účastní její správy, a také to, jaké je rozloţení členů organizace po Evropě, případně po světě. Struktura organizace by v ideálním případě měla být formalizovaná, personálně nasycená a schopná běţného kaţdodenního fungování. O funkčnosti instituce vypovídá její schopnost dodrţovat vnitřní i vnější pravidla a také schopnost jejích členů pravidelně dosahovat prostřednictvím dané struktury dohody a produkovat konkrétní výsledky. Vyhodnocení těchto kritérií nám odpoví na otázku, jestli je nadnárodní struktura pirátského hnutí dostatečně významná a funkční.

4.1 Pirate Parties International Kořeny organizované mezinárodní spolupráce pirátského hnutí sahají někam do roku 2007. Od června 2007 do června 2008 se odehrály tři mezinárodní konference ve Vídni, Berlíně a švédské Uppsale.107 Na jejich základě pak došlo k přijetí prvního pirátského dokumentu s mezinárodní platností – Uppsalské deklarace. Ta obsahovala stručné shrnutí dosavadních pirátských zásad a nastiňovala, čemu by se piráti měli věnovat na půdě EP po volbách v roce 2009. Text zároveň nabídl ideové vodítko dalším vznikajícím pirátským stranám.108

Celosvětová platforma pirátů s označením Pirate Parties International (PPI) vznikla v dubnu 2010 a sdruţuje desítky pirátských stran. Sídlí v Bruselu jako nezisková nevládní organizace a má za cíl prosazovat na mezinárodní úrovni společné hodnoty pirátů a podporovat jejich spolupráci.109 Do dubna 2014 PPI sesbírala 43 řádných členů. Největší zastoupení mezi nimi mají evropské země, kterých je v organizaci přes třicet. Zbytek světa je reprezentován například Kanadou, Brazílií, Marokem, Kazachstánem, Austrálií nebo Japonskem.110 Zemí mimo Evropu se k PPI zatím nepřidalo mnoho, jsou však rozesety rovnoměrně po jednotlivých kontinentech a jedná se většinou o velké státy s mezinárodním významem.

107 Wikipedia: Pirate Parties International, online: http://en.wikipedia.org/wiki/Pirate_Parties_International. 108 Piratpartiet: The Uppsala Declaration, 2. 7. 2008, online: http://historik.piratpartiet.se/?p=933. 109 Pp-international.net: About, http://www.pp-international.net/about. 110 Wiki.pp-international.net: Members of the PPI, online: http://wiki.pp-international.net/Members_of_the_PPI. 44

Členskou základnu PPI tedy lze, z hlediska počtu a geografického rozloţení členů, povaţovat za poměrně reprezentativní.

V roli předních představitelů hnutí se za relativně krátkou dobu fungování PPI vystřídaly vţdy jen některé národy. Své aktivní zastoupení v širších vedoucích strukturách však mají všechny země. V předsednictvu PPI sedí představitelé jednotlivých národních pirátských stran, kteří se střídají kaţdý rok na základě hlasování generálního shromáţdění strany. Organizaci vedou vţdy dva spolupředsedové. V minulosti se v této nejvyšší funkci nejčastěji angaţovali piráti z Německa, zemí Beneluxu a z České republiky. Celkem má předsednictvo sedm členů, přičemţ na ostatních řadových pozicích se podle dosavadních stranických záznamů pravidelně střídají zástupci z celého světa.111

V rámci svých činností si PPI klade za cíl zabezpečovat a rozvíjet komunikaci mezi členy, asistovat při zakládání nových národních pirátských stran, organizovat mezinárodní kampaně, působit jako zprostředkovatel a rozhodčí případných sporů, podílet se na rozvoji klíčových témat pirátského programu, spolupracovat s dalšími mezinárodními organizacemi a vůbec se chovat jako ústředí celého pirátského hnutí.112

Běţná aktivita organizace se soustředí především do pracovních skupin. Některé zajišťují běţnou agendu PPI, další se zabývají specifickými problémy. Existuje tak pracovní skupina, která má na starost mezinárodní zpravodajský web pirátů Pirate Times, další připravuje pravidelné mezinárodní konference a akce, jiná zajišťuje právní sluţby a další sluţbu překladatelskou. Vedle toho existuje skupina, která má na starost koordinovaný boj proti mezinárodní dohodě ACTA113, a také skupina, která dostala za cíl zaloţit evropskou pirátskou platformu European Pirate Party.114

Výsledky těchto skupin lze potvrdit – zpravodajství Pirate Times má pravidelný charakter a jeho informační hodnota je poměrně vysoká. Mimo jiného referuje právě o zmíněných pirátských konferencích a setkáních, která se uskutečňují většinou bez problémů a s

111 Wiki.pp-international.net: PPI Board/Old, online: http://wiki.pp-international.net/PPI_Board/Old. 112 Wiki.pp-international.net: Statues, online: http://wiki.pp-international.net/Statutes. 113 Anti-Counterfeiting Trade Agreement (ACTA) je mezinárodní dohoda, která měla posílit boj proti nelegálnímu kopírování a zneuţívání duševního vlastnictví. Její sepsání se odehrálo v tajnosti. Konečné znění dohody bylo podle četných kritiků vágní a umoţňovalo zneuţití k bezprecedentnímu omezení osobních práv. Bezprecedentní byla také celoevropská vlna nevole, která se proti přijetí ACTA zvedla. Evropský parlament smlouvu nakonec odmítl. Zdroj: iDNES.cz: ACTA skončila. Europoslanci ji definitivně zamítli drtivou většinou, 4. 7. 2014, online: http://technet.idnes.cz/acta-skoncila-europarlament-zamitl-actu-fdq- /sw_internet.aspx?c=A120704_132333_sw_internet_pka. 114 Wiki.pp-international.net: Main Page, online: http://wiki.pp-international.net/Main_Page. 45

konkrétním závěrem. Evropská pirátská platforma byla skutečně zaloţena a uvedena do provozu. Boj proti ACTA si připsal velký úspěch, kdyţ se pirátům a jejich spojencům z řad občanských hnutí podařilo přesvědčit EP k odmítnutí této dohody.

Struktura PPI je jiţ stabilní a personálně nasycená. Její fungování nevykazuje ţádné patrné nerovnováhy, které by si ţádaly změny v primární struktuře. Případné personální výpadky (například následkem odstoupení či úmrtí) jsou poměrně rychle řešeny díky zavedené kaţdoroční obměně vedení. Přesto se organizace PPI v určitých časových úsecích potýkala s nedostatky ve svém běţném fungování.

Nejdůleţitější pro fungování organizace jsou kaţdoroční konference, v jejichţ rámci se schází generální shromáţdění a volí předsednictvo na další období. Kaţdý stát s alespoň jedním řádně registrovaným pirátem zde má jeden hlas. Zajímavé je, ţe na konferenci se většinou nesejde všech 43 členů, na tu v Paříţi v dubnu 2014 dorazilo jen 24 delegátů.115 Zástupci států, kteří se nemohou zúčastnit, však mohou podle stanov půjčit své hlasovací právo jinému členovi shromáţdění.116

Paříţská konference naznačila hned několik problémů. Velká část předsednictva neodevzdala na konferenci písemné zprávy, písemný výstup nezaznamenal ani pirátský rozhodčí soud, přestoţe v daném období prokazatelně obdrţel několik podnětů k řešení. Dlouholetý člen předsednictva Gregory Engels pak nebyl do nové vůdčí sestavy vůbec zvolen.117

Pravděpodobně největší pozornost si vyţádaly stíţnosti pirátské strany z Velké Británie. Ta dokonce uţ v roce 2013 uvaţovala, ţe PPI opustí.118 Vadil jí nepořádek ve financích organizace, který došel aţ tak daleko, ţe PPI nevěděla, kolik přesně má zaloţených bankovních účtů, a nemohla s nimi ani disponovat, protoţe k nim neměla údaje. PPI nakonec souhlasila, ţe si přizpůsobí model financování, který uţívá právě britská pirátská strana a nový účet zaloţí v Británii.

Během diskuze na téma financování vyplula na povrch také řada komunikačních a organizačních problémů. PPI například z právních důvodů zaloţila organizaci PPI

115 Piratetimes.net: The PPI Financial Position and the Work to Fix it, 22. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/the-ppi-financial-position-and-the-work-to-fix-it. 116 Wiki.pp-international.net: Statues, online: http://wiki.pp-international.net/Statutes. 117 Piratetimes.net: The PPI Financial Position and the Work to Fix it, 22. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/the-ppi-financial-position-and-the-work-to-fix-it. 118 Piratetimes.net: The PPI Financial Position and the Work to Fix it, 22. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/the-ppi-financial-position-and-the-work-to-fix-it. 46

Headquarters (PPI HQ) s oddělenou právní subjektivitou.119 Ani po celých dvou letech od jejího vzniku však většina členů PPI stále netušila, ţe PPI HQ existuje a čemu má slouţit. Samotná PPI HQ pak nebyla schopná dodrţovat své vlastní stanovy.120

Noví spolupředsedové Chorvatka Maša Čoraková a Belgičan Koen De Voegt se bezprostředně po svém zvolení shodli, ţe v PPI je potřeba dodělat mnoho „nudné, ale důležité“ práce v oblasti papírování.121 „Snaha najít bankovní výpisy nebo finanční zprávy by byla marná, protože prostě neexistují. A to je absurdní u organizace, která vyznává transparentnost jako jednu ze svých základních hodnot,“ uvedla Čoraková.

De Voegt dodal, ţe administrativa PPI musí „opět začít fungovat“. Jako další důleţitý cíl pak zmínil nastavení dobrých vztahů s tehdy vznikající European Pirate Party (PPEU). Tato dvě uskupení se podle něj musejí doplňovat, ne soutěţit. To je pikantní detail vzhledem k tomu, ţe iniciativa k zaloţení PPEU vzešla právě ze strany PPI.

Náhled potíţí PPI, které vypluly napovrch v roce 2014, svědčí o tom, ţe je tato instituce schopna vnitřní sebereflexe. Její struktura dokáţe identifikovat potíţe a vyřešit je opět v rámci stávajícího uspořádání. Zjištěné nedostatky při jednání paříţské konference (neodevzdané písemné zprávy a podobné) jsou důkazem toho, ţe v naplňování vnitřních pravidel PPI existují rezervy. Zároveň je však PPI schopna plnit své základní cíle, tedy koordinovat aktivity pirátů s mezinárodním přesahem a zprostředkovávat předávání informací. Její struktura je s určitými výhradami funkční.

PPI však zároveň naráţí na omezení, která jsou daná jejím světovým charakterem a která v podstatě nelze nijak překonat. Ve stručnosti to charakterizuje předseda českých pirátů Ivan Bartoš: „PPI je tak široký orgán, že kromě setkání, sdílení informací a vytváření tematických skupin nemůže fungovat. Není to relevantní partner do diskuze, není to právnická osoba. Chtěli bychom se konkretizovat jako evropská strana a vybudovat evropskou iniciativu, která má relevantní hlas.“122 Ona regulérní evropská strana, která bude splňovat všechny formální poţadavky dané EU, by se podle pirátů měla rozvinout z výše zmíněné PPEU.

119 Fórum pirátské strany: zaloţení PPI Headquarters, 10. 4. 2012, online: https://forum.pirati.cz/zahranicni- odbor-f185/zalozeni-ppi-headquarters-t11366.html. 120 Piratetimes.net: The PPI Financial Position and the Work to Fix it, 22. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/the-ppi-financial-position-and-the-work-to-fix-it. 121 Piratetimes.net: The Two Persons Who Plan to Steer PPI on a True Course, 24. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/the-two-persons-who-plan-to-steer-ppi-on-a-true-course. 122 Bartoš v rozhovoru, 13. 3. 2014. 47

4.2 European Pirate Party Analýzu evropské pirátské platformy European Pirate Party (PPEU) ztěţuje fakt, ţe její vnější prezentace ještě není (v květnu 2014) dokončena. Webové stránky postrádají oficiální seznam členů a chybějí také pravidelné výstupy z fungování organizace. Internetových platforem PPEU navíc existuje více, vzájemně se na sebe odkazují, ale ani jedna neposkytuje kompaktní informace.

Přípravy k zaloţení PPEU začaly někdy na jaře 2011. Tehdy zahájil fungování provizorní blog123, který měl za cíl vést diskuzi o tom, jaká by PPEU měla být, a pomáhat s organizací přípravných setkání. V dubnu 2012 dostala jednání o vzniku PPEU impuls díky výroční konferenci PPI v Praze. Vznikla zde i Praţská deklarace124, ve které zúčastěné evropské pirátské strany prohlašují, ţe budou kandidovat v evropských volbách 2014, sestaví k nim společný program, budou koordinovat své národní volební kampaně a při případné účasti v EP budou jednotliví národní zástupci drţet spolu. Zároveň signatáři souhlasí se vznikem celoevropské pirátské strany, která bude splňovat podmínky dané příslušným předpisem EU.

PPEU byla oficiálně zaloţena na setkání v Lucemburku na podzim 2013.125 Formální dokončení celého procesu pak proběhlo na jaře 2014 v Bruselu.126 Počet členů PPEU můţeme odhadovat na základě počtu pirátských stran, které se akreditovaly k tomuto setkání. Bylo jich 22, včetně pozorovatelských mimoevropských.127 Tisková zpráva PPEU pak hovoří o šestnácti evropských zemích, které do března 2014 ratifikovaly manifest PPEU.128 K evropské platformě se tedy pravděpodobně přidalo těchto šestnáct zemí. Lze však očekávat, ţe další členské pirátské strany budou ještě přibývat vzhledem k tomu, ţe iniciativa PPEU stojí teprve na svém začátku.

Na úvodním sjezdu v bruselské budově EP se celkem sešly čtyři stovky evropských pirátů. Zvolily předsednictvo a vyřídily řadu dalších nutných administrativních úkonů. Předsedkyní PPEU byla zvolena pirátská europoslankyně Švédka Amelia Andersdotterová. Národnostní

123 Ppeu.net: Hello wordl!, 13. 4. 2011, online: http://ppeu.net/?p=1. 124 Ppeu.net: The Prague Declaration, 17. 4. 2012, online: http://ppeu.net/?p=339. 125 Piratetimes.net: Here Comes the European Pirate Party, 18. 8. 2013, online: http://piratetimes.net/here-comes- the-european-pirate-party. 126 Piratetimes.net: European Pirates Have a Board with Amelia at Head, 12. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/european-pirates-have-a-board-with-amelia-at-head. 127 Piratetimes.net: Brussels Calling: A Significant Moment in the History of Pirate Movement, 19. 3. 2014, online: http://piratetimes.net/brussels-calling-a-significant-moment-in-the-history-of-pirate-movement. 128 Europeanpirates.eu: European Pirate Party founded in Brussels, 21. 3. 2014, online: https://europeanpirates.eu/european-pirate-party-founded-brussels. 48

sloţení devítičlenného předsednictva pokrylo poměrně rovnoměrně západ, východ, sever, jih i střed Evropy. Řadu vedoucích úloh při jednání v Bruselu zastali Švédové a Němci. Počtem a rozloţením členů po evropském kontinentu jiţ PPEU vykazuje určitou úroveň reprezentativnosti.

Ustanovená struktura ještě nebyla prověřena událostmi ani časem. Pirátské společenství ji teprve narýsovalo a poprvé personálně obsadilo. Podle schválených stanov129 se řádným členem PPEU mohou stát pirátské strany z evropských zemí nebo zemí, jejichţ část leţí v Evropě. Součástí základní charakteristiky člena pak je také úmysl kandidovat v evropských či národních volbách, slovo pirát a jeho odvozeniny v názvu strany a demokratické fungování uskupení. Nejvyšším orgánem PPEU je rada, ve které zasedají alespoň dva delegáti za kaţdou členskou stranu, ale také zástupce z řad pirátských europoslanců a představitel pirátské mládeţnické organizace. Kaţdý má alespoň jeden hlas, členským stranám se však přičítají hlasy podle získaných hlasů v národních či evropských volbách.

Pokud jde o fungování uskupení, PPEU si jiţ připsala úspěch, kdyţ se jí podařilo poměrně rychle prosadit společný pirátský program před volbami do EP v roce 2014. Byl schválen jiţ v listopadu 2013130 a vznikl metodou spolupráce v takzvaném hejnu – anglicky swarm.131 Jedná se o klasický způsob, kterým piráti komunikují.132

Bezproblémovým vznikem a rychlým přijetím však úspěch PPEU také skočil, protoţe reálné zapracování evropského pirátského programu na národních úrovních bylo spíše rozpačité. Přestoţe společný dokument je v souladu se základem většiny pirátských programů, pirátské strany, jejichţ programy byly sledovány v předchozí kapitole, k němu přistoupily poměrně vlaţně. Jen česká pirátská strana ho skutečně vyuţila.133 Opatřila ho kratšími prohlášeními

129 Ppeu.net: Statutes, online: http://ppeu.net/wiki/doku.php?id=statutes:final. 130 Piratetimes.net: The Importance of the Common European Election Programme, 17. 1. 2014, online: http://piratetimes.net/the-importance-of-the-common-european-election-programme. 131 Bývalý předseda švédských pirátů Rickard Falkvinge vydal o řízení hejna dokonce celou knihu. Organizace hejna je podle něj decentralizovaná a zvenčí působí hierarchizovaně. Malá skupina lidí zde buduje konstrukci, která umoţňuje velkému mnoţství dobrovolníků podílet se na jednom a tom samém úkolu. Více k metodě na Falkvinge.net: Swarmwise – The Tactical Manual to Changing the World, 2013, online: http://falkvinge.net/2013/02/14/swarmwise-the-tactical-manual-to-changing-the-world-chapter-one. 132 „Teorie hejna není v politickém boji úplně funkční, ale pro vytváření dokumentů nebo stanovisek funkční je. Je to takový crowd sourcing – kdo může, ten se zapojí, a když má blbý názor, musí tam být další tři lidi, kteří ho seřvou, že je to nesmysl,“ popsal předseda českých pirátů Ivan Bartoš v rozhovoru, 13. 3. 2014. 133 Pirati.cz: Společný program Pirátských stran pro volby do Evropského parlamentu v roce 2014, online: http://www.pirati.cz/zo/spolecnyep2014. 49

svých kandidátů, jinak ho prezentovala beze změn přeloţený do češtiny. Britové134 společný program aplikovali do komplikované struktury kapitol svého webu. Němci135 k volbám do EP vyprodukovali velmi dlouhý vlastní text. Švédové136 naopak vsadili na vlastní verzi programu, která je kratší neţ ten společný evropský. Italové137 na svých stránkách v jednoduchém přehledu chronologicky mapují zakládací proces PPEU a přidávají jen odkaz na zpravodajství Pirate Times.

Němka Martina Pöserová, která je v komunitě evropských pirátů povaţována za duchovní matku projektu PPEU, však vidí i pozitivní náznaky. Ocenila, ţe společný dokument poprvé na mezinárodní úrovni definuje poţadavky pirátů v oblasti mezinárodních obchodních dohod, svobodných dat, transparentnosti, vzdělání nebo síťové politiky. Ustanovení PPEU a schválení společného programu pak podle Pöserové, ukazuje, ţe evropští piráti „ušli dlouhou cestu“ v oblasti vzájemné spolupráce a důvěry.138

Další negativní vizitkou fungování PPEU jsou, jak jiţ bylo řečeno, její internetové prezentace. Přestoţe proces vzniku strany trval aţ do jara 2014, blog PPEU se po přípravách na jednání v Lucemburku 2013 odmlčel a další kroky PPEU uţ nekomentoval. Jeho zamrznutí mohlo být způsobeno přesunutím aktivity iniciátorů a funkcionářů k jiným kanálům, jako jsou mailing listy, wiki prostor nebo nové webové stránky uskupení. Opuštěný blog PPEU však také můţe být ukázkou personální a funkční nestability, která se projevila například u PPI a jejích bankovních účtů. Zodpovědné osoby, které ho měly na starosti, o něj z různých důvodů mohly ztratit zájem. Nebyl by to jediný takový projekt, který budí dojem, ţe jeho realizace zůstala na půli cesty a následně pak byla zcela zapomenuta. Wiki prostor PPI obsahuje takových kapitol více. Například Pirate Parties' manifestos at a glance139 vykazuje podobné náznaky nedodělání a zapomenutí.

134 Pirateparty.org.uk: Common European Election Programme, online: https://www.pirateparty.org.uk/policy/common-european-election-programme/home. 135 Piratenpartei.de: EU-Wahlprogramm, online: https://www.piratenpartei.de/grenzenlos-europa/eu- wahlprogramm-2014. 136 Piratpartiet.se: Valmanifest, online: http://euval2014.piratpartiet.se/valmanifest. 137 Partito-pirata.it: Pirati Europei: un programma comune per le elezioni europee, online: http://www.partito- pirata.it/2013/10/pirati-europei-un-programma-comune-per-le-elezioni-europee. 138 Piratetimes.net: The Importance of the Common European Election Programme, 17. 1. 2014, online: http://piratetimes.net/the-importance-of-the-common-european-election-programme. 139 Wiki.pp-international.net: Pirate Manifesto parties at a glance, online: http://wiki.pp- international.net/Pirate_Manifesto_parties_at_a_glance. 50

V případě PPEU je ještě velmi brzy hodnotit její strukturu a fungování. Je však moţné konstatovat, ţe PPEU jiţ je schopna generovat určité výsledky. Navzdory tomu, ţe její struktury ještě naplno nerozvinuly svou činnost, funguje jako prostředník při komunikaci evropských pirátských stran. Její aktivita je však zatím spíše netransparentní a těţko hlouběji zhodnotitelná vzhledem k neexistenci jasné komunikační infrastruktury směrem k veřejnosti.

4.3 Young Pirates of Europe Evropskou mládeţnickou organizaci pirátů (YPE) zatím v podstatě nelze hodnotit podle kritérií daných v úvodu této kapitoly. Vznikla jen velmi nedávno a kromě stanov o sobě ještě nezveřejnila skoro ţádné informace. Přesto ji zařazujeme k PPI a PPEU. Některé národní mládeţnické organizace pirátů totiţ mají ve svých zemích pověst dobře fungujících a uţitečných organizací, coţ naznačuje velký potenciál také pro YPE. Pro své dospělé strany jsou mládeţnické organizace často ceněným partnerem.

Nejlepším příkladem toho je švédské mládeţnické hnutí Ung Pirat.140 To se pravidelně aktivně podílí na předvolebních kampaních dospělých pirátů a je ve Švédsku druhou největší mládeţnickou stranickou organizací.141 Za zmínku téţ stojí předsedkyně YPE Němka Julia Reda. Ta vedla v roce 2014 kandidátku německých pirátů ve volbách do Evropského parlamentu.142 Mimo jiného se také ten samý rok angaţovala jako koordinátorka bruselského ustavujícího sjezdu PPEU.143 Aktivity její osoby svědčí o personálním a komunikačním propojení evropského pirátského hnutí a naznačují také potenciál tohoto propojení.

YPE vznikla přibliţně ve stejné době jako PPEU, v srpnu 2013.144 Sdruţuje národní mládeţnické organizace pirátů z osmi zemí – Švédska, Finska, Francie, Lucemburska, Německa, Flander, Norska a Běloruska.145 Mladí piráti přiznávají, ţe evropský rozměr si

140 Více na Ungpirat.se. 141 Piratetimes.net: Young Pirates of Sweden to Hire „Election Admiral“, 27. 8. 2013, online: http://piratetimes.net/young-pirates-of-sweden-to-hire-election-admiral. 142 Sueddeutsche.de: Julia Reda führt Piraten in die Europawahl, 5. 1. 2014, online: http://www.sueddeutsche.de/politik/piratenpartei-julia-reda-fuehrt-piraten-in-die-europawahl-1.1856220. 143 Piratetimes.net: European Pirates Have a Board With Amelia at Head, 12. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/european-pirates-have-a-board-with-amelia-at-head. 144 Piratetimes.net: Young Pirates of Europe Has Been Founded, 9. 8. 2013, online: http://piratetimes.net/young- pirates-of-europe-has-been-founded. 145 Podle záznamů jedné ze zakládajících konferencí se chystají v budoucnosti přidat mládeţnické organizace z Česka, Belgie a Islandu. Zdroj: Wiki.young-pirates.eu: Statutes Conference, online: https://wiki.young- pirates.eu/wiki/Statutes_Conference. 51

zvolili s přihlédnutím k tomu, ţe jako evropská organizace dosáhnou na příspěvek EP. Mimo Evropu navíc fungují mladí piráti podle dostupných údajů jen na Novém Zélandu. Reprezentativnost YPE je tedy vlastně zcela vyčerpávající.

Cíle uskupení jako takového jsou definovány jen obecně. Stanovy YPE146 mluví o zlepšení koordinace politické práce mládeţnických organizací a podpoře kulturní a personální výměny. YPE si dává za cíl pořádání setkání, sdílení informací včetně koordinace překladů do různých jazyků, zaloţení a udrţování společných komunikačních zdrojů a vydávání publikací k volnému vyuţití členů. Struktura a praktické fungování YPE jsou zatím definovány jen vágně, potenciál uskupení však můţe být významný, a to nejen díky zajištěnému financování ze struktur EU.

4.4 Shrnutí Zkoumáním třetího kritéria konceptu stranických rodin jsme zjistili, ţe pirátské hnutí skutečně disponuje dostatečně funkční nadnárodní strukturou. Je schopno si předávat informace a koordinovat se na celosvětové i evropské úrovni, přičemţ se na mezinárodním poli angaţuje podstatná část pirátských stran.

Na příkladu PPI je však vidět, ţe kaţdodenní provoz nadnárodní organizace, který je nutně plný „nudné, ale důležité“ byrokracie, jak jiţ výše poznamenala Maša Čoraková, můţe být pro piráty problém. Zatímco piráti vyznávají hodnoty jednoduchosti, transparentnosti a přístupnosti, národní i mezinárodní legislativy se vyznačují pravým opakem. Mezi piráty jsou jedinci, kteří se zvládají pohybovat v právním prostředí velmi dobře, někteří jsou dokonce původním povoláním právníci. Umějí se zorientovat i v přebujelém právním systému a rozpoznat, jak v něm správně fungovat, co je v něm špatně a co by se mělo změnit.

Na druhé straně však v rámci hnutí fungují také piráti-idealisté. Za všechny uveďme jeden příklad z výše zmíněného bruselského sjezdu PPEU. Španělský delegát Luis Cuerdo tam v diskuzi protestoval, ţe se zakládací proces příliš protahuje. Jeho vystoupení definuje takřka beze zbytku idealistický, avšak v kaţdodenní politické rutině nepouţitelný přístup: „Chtěl bych si stěžovat na to, jak moc se tu zabýváme budováním nějakých struktur. … Celé dopoledne tu slyšíme jen o předsednictvu, křeslech, pokladnících, delegátech… Takové

146 Wiki.young-pirates.eu: Statues, online: https://wiki.young-pirates.eu/wiki/Statutes. 52

struktury jsou častěji překážkou než obohacením,“ řekl Cuerdo.147 Pokud však chce PPEU splnit příslušné evropské předpisy a dosáhnout na status evropské politické strany, nic jiného, neţ podřídit se platným formálním poţadavkům, jí nezbývá. Navíc pokus řídit celoevropskou instituci jen na základě neformálních pravidel a vztahů by byl předem odsouzen k nezdaru bez ohledu na okolnosti a cíle.

Pirátské hnutí potřebuje na nadnárodní úrovni senzibilní personální rozloţení. Instituce typu PPI a PPEU nutně musí mít pod kontrolou zběhlí byrokraté. Zároveň je však třeba, aby dostali prostor i idealističtější členové hnutí. Byrokracie obecně dusí kreativitu, originalitu a motivaci. Pirátské hnutí proto musí najít rovnováhu, jak zajistit plynulý a transparentní chod svých nadnárodních institucí a přitom si zachovat inovativní charakter.

Pokud bychom měli posuzovat dosavadní aktivitu jednotlivých institucí, PPI kromě běţných kampaní přispěla k zaloţení PPEU a YPE. PPEU uţ si za dobu svého krátkého fungování připsala první úspěch, kdyţ se jí podařilo prosadit poměrně rychle společný evropský program. Ten zatím nenašel skutečné docenění, věci se však mohou dramaticky změnit na základě toho, jak dopadnou volby do EP v roce 2014. Navzdory všem organizačním nedostatkům tedy mezinárodní spolupráce pirátů funguje a funguje i propojení mezi jednotlivými úrovněmi.

147 Piratetimes.net: European Pirates Have a Board with Amelia at Head, 12. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/european-pirates-have-a-board-with-amelia-at-head. 53

5 Závěr

Posouzením kritérií Beymeho a Gallagherova modelu stranických rodin jsme zjistili, ţe pirátské hnutí tvoří novou stranickou rodinu. Zkoumání prvního Beymeho kritéria odhalilo, ţe pirátské strany mají společný původ. Ty, které vznikly v roce 2006 a v několika letech následujících, motivoval především soudní proces s představiteli webových stránek The Pirate Bay a s ním související celosvětová diskuze o sdílení souborů a svobodách jednotlivce. Po roce 2009 významně stimuloval zakládání pirátských stran také úspěch švédských pirátů ve volbách do EP.

Pokud bychom popis historických událostí, které vedly ke vzniku prvních pirátských stran, povaţovali za určitý druh legendy, která má hnutí pomoci udrţet směr a připomínat mu jeho kořeny, pak dramatické dění kolem ikonického serveru The Pirate Bay a nečekaný fenomenální úspěch Švédů v evropských volbách potenciál pro takovou legendu určitě mají. V Evropě uţ nezbylo příliš mnoho států, které nemají svou pirátskou stranu. Iniciační moment byl tedy efektivně vyuţit.

Z obsahové analýzy pirátských programů vyplynulo, ţe všechny sledované dokumenty mají společné ideové jádro. Všechny bez výjimky podporují kompletní přehodnocení současné ochrany duševního vlastnictví, opětovné posílení lidských svobod, především svobody slova, práva na soukromí, shromaţďování a protest, a transparentní fungování veřejné správy, včetně vyuţívání takzvaných svobodných technologií ve veřejné sféře. Z hlediska atraktivity se pirátům podařilo v samém základu své ideologie skloubit technologické poţadavky s obecnými občanskými a vysvětlit tak alespoň do určité míry mnohdy velmi těţko pochopitelné teze na praktických příkladech (například, ţe příslušný svobodný software by občanovi usnadnil vyřídit státem předepsanou administrativu). Nejsilnější části zkoumaných pirátských programů byly právě ty, které se na dané problémy dívaly pirátskýma očima – ať uţ šlo o reformu copyrightu nebo jen „obyčejné“ vzdělání.

Problémy digitálního věku jsou v politice nové. Zavedené strany jiţ s některými digitálními aspekty pracují, například s konceptem e-governmentu, často však jen formálně a povrchně. Portfolio, které se omezuje pouze na určité okruhy, však pirátům umoţňuje rozpracovat digitální téma do větších podrobností. Zasahuje přitom cílovou skupinu, která je specifická v prostoru a čase. Prudký rozvoj moderních technologií a jejich rozšíření do oblastí kaţdodenního ţivota je otázkou několika posledních let. Hlubšího porozumění technologiím 54

jsou dnes proto v masové míře schopny spíše mladší ročníky. Lidé nad čtyřicet pět let s více neţ základními uţivatelskými znalostmi moderních technologií uţ jsou ve svých generacích spíše výjimkou. Pirátské strany dnes proto většinou cílí na mladší populaci a jí přizpůsobují své programy.

Lze předpokládat, ţe digitalizace společnosti bude nadále pokračovat a pirátská témata si zachovají aktuálnost na dlouhá léta. Reforma ochrany duševního vlastnictví, změna současných trendů v ochraně soukromí a zprůhlednění veřejné správy nejsou záleţitosti jednotek roků, ale vyţadují dlouhodobý proces. Zároveň jde o problémy, které se potencionálních voličů kaţdodenně dotýkají ve chvíli, kdy stahují nelegální data z internetu, stojí na zastávce autobusu pod městskou kamerou nebo vyřizují stohy zbytečných papírů na finančním úřadě. Portfolio pirátů, ač velmi technologické, je také dostatečně přívětivé k některým občanským potřebám a dotýká se důleţitých oblastí moderního lidského ţivota. Na základě toho lze konstatovat, ţe programatika pirátů je dostatečně zásadní, aby splnila podmínky dané pro ideologické kritérium podle Beymeho modelu.

Nadnárodní spolupráce pirátského hnutí je funkční, i kdyţ v některých aspektech vykazuje nedostatky. Rozvíjí se však a účastní se jí velká část pirátských stran. V případě pirátského hnutí má mezinárodní koordinace zásadní význam pro celkový charakter hnutí a ovlivňuje i charakter jednotlivých národních uskupení. Potřeba institucionalizovat vzájemné neformální vztahy se objevila v řádu několika jednotek let po vzniku švédské pirátské strany a byla velmi rychle přetavena do spolupráce na konkrétních kampaních.

Mezinárodní spolupráci pirátů komplikuje přirozená nechuť části členů hnutí ke sloţitým organizacím a formálním prvkům. Jedná se o rys, který nelze překonat nebo potlačit, je však nutné, aby se s ním pirátské hnutí naučilo pracovat a nastavilo mechanismy k jeho průběţnému zvládání. Funkční nadnárodní struktura je pro pirátské hnutí nezbytností vzhledem k charakteru jeho témat, která je třeba řešit mezinárodně, v ideálním případě i celosvětově. Snaha změnit konkrétní státy jeden po druhém by pravděpodobně nebyla příliš efektivní. Mnohé z okruhů, které piráti rozvíjejí, jsou o dost lépe řešitelné z mezinárodní úrovně – například skrz mezinárodní kampaň anebo na půdě EP. V tomto ohledu se pirátskému hnutí zatím daří. Má své zástupce v EP a jeho nadnárodní instituce se postupně prosazují jako relevantní partner i pro jiné organizace.

Model Beymeho, rozšířený o přispění Gallaghera a spol. a podrobený reflexi na základě pozdějších komentářů ze strany jiných autorů se na příkladu pirátského hnutí ukázal jako plně 55

funkční. Od dob, kdy se jako nová stranická rodina prosadili zelení, proběhlo několik pokusů definovat další, po nich následující stranickou rodinu. V praktické politice například vznikl proud populistických stran nebo moderní extrémní pravice. Populistické strany však jsou ve svých ideologiích příbuzné jen velmi ohraničeně a nikdy si nevypěstovaly ţádný jednotný nadnárodní systém. Moderní extrémní pravice zase v některých zemích svým extrémním vymezením hraničí spíš se zločineckým neţ politickým hnutím. A o mezinárodní spolupráci se v souvislosti s těmito uskupeními také nedá mluvit.

Pirátské hnutí je první po zelených, které plně odpovídá obecně uznávaným kritériím definujícím stranickou rodinu. Přináší nové téma, má dostatečně kompaktní a širokou společnou ideologii a pěstuje funkční mezinárodní spolupráci. Jeho existence potvrzuje platnost Beymeho modelu po poměrně dlouhé době, ve které někteří jiţ začínali pochybovat, zda zelení nebyli vůbec poslední klasickou stranickou rodinou.

Beymeho model byl v Evropě obtíţně uplatnitelný hlavně v letech následujících po zhroucení SSSR. Při transformaci střední a východní Evropy (SVE) vznikaly v postsovětském prostoru politické strany často na zelené louce a spíš neţ klasickým politickým teoriím odpovídaly aktuálním potřebám a okolnostem, které byly ve východních zemích zcela odlišné od západních. Tyto útvary většinou nebylo moţné zařadit do ţádné jiţ definované stranické rodiny, novou rodinu však také nevytvářely. Navíc často podléhaly rychlé zkáze. Měly sice společný původ v konkrétním historickém okamţiku, ale širší ideologii, natoţpak společnou napříč jednotlivými státy SVE, bychom zde hledali marně. Beymeho model pro východní Evropu z roku 1994148 pak obsahuje útvary, které jsou dnes buď zaniklé, jako například strany fóra, anebo jsou jiţ do větší míry podobné svým západním protějškům (například konzervativci nebo křesťanští demokraté). Východní politické systémy se totiţ postupně čistí, proměňují a dospívají, a lze očekávat, ţe tento vývoj bude ještě pokračovat.

Příklad pirátského hnutí naznačuje, ţe zmatek v evropských politických systémech, který návratem východních zemí do Evropy nastal, mohl být jen dočasný. Kdyţ se totiţ po dvaceti letech vývoje v postsovětských zemích objevilo pirátské hnutí, východní země ho absorbovaly v podstatě stejně jako ty západní – prakticky bez zpoţdění a bez nutnosti nějak zásadně upravovat základní pirátskou ideologii východním podmínkám. V mezinárodním pirátském hnutí jsou východní Evropané těm západním rovnocennými partnery – účastní se spolupracujících rojů, sedí v předsednictvech nadnárodních těles a jsou součástí

148 Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír. Politické strany. Grada, 2010, s. 17. 56

koordinovaných mezinárodních kampaní. Ţádná výrazná dělící linie mezi poměry na západě a východě neexistuje.

Přestoţe moderní doba výrazně přeje alternativním a izolovaným projektům, které si získávají ohlas jen v rámci jednotlivých zemí a okolností, příklad pirátského hnutí ukazuje, ţe vznik hnutí, které by bylo obecně uplatnitelné ve většině zemí Evropy, je stále moţný. A Beymeho model reflektovaný na základě připomínek dalších autorů tento druh uskupení stále umí bezpečně odhalit.

Pirátské hnutí je také po zelených další stranickou rodinou, která se orientuje na téma mnohem úţeji ohraničené, neţ je tomu u starých klasických rodin konzervativců, liberálů a dalších. Zdá se, ţe po staletích velkých ideologií, které jsou schopny zasáhnout celý světonázor člověka, přichází v moderní době čas pro úţeji specializované politické strany. Případný úspěch či neúspěch pirátského hnutí můţe napovědět, zda mají taková uskupení u voličů skutečnou perspektivu, a zda jsou tedy víc neţ jen aktuální politický módní trend. Faktem je, ţe zelení si své místo ve stranických systémech našli a své pozice více či méně drţí jiţ léta.

Přestoţe pirátské hnutí aktuálně odpovídá kritériím stranické rodiny, jeho budoucnost ještě není zdaleka zajištěna. V současné době je moţné sestavit pro něj pozitivní i negativní prognózu moţného vývoje. Zakladatel švédské pirátské strany Rick Falkvinge razí teorii o politických ţivotních cyklech. Podle té trvá přibliţně dvacet let, neţ se nová politická myšlenka etabluje do mainstreamu. „Piráti mají našlápnuto k tomu, že se dostanou do politiky a za dvacet let se tam jejich myšlenky rozpustí. Stanou se klasickou agendou,“ poznamenal předseda českých pirátů Ivan Bartoš.149

Piráti se mohou v politice etablovat jako hnutí zelených a za dvacet let se stejně jako zelení přistihnout, ţe dělají politiku v oblecích. Jejich hodnoty se stanou povinnou součástí programů všech ostatních politických stran, jako je tomu dnes u péče o ţivotní prostředí. Protoţe však ţádná ze zavedených stran nebude pirátské hodnoty hájit dostatečně aktivně a pravověrně, piráti budou mít své místo na trhu a podporu v jednotkách procent stále jisté.

Podle negativního scénáře se však také můţe stát, ţe se pirátské hnutí začne spíše rozpadat. Jednotlivé národní strany mohou ztratit nadšení a jejich činnosti se postupně utlumí. Svůj podíl na tom mohou mít případné volební neúspěchy a vzestup alternativních politických

149 Bartoš v rozhovoru, 13. 3. 2014. 57

konkurentů. Varovný příklad dala ostatním například pirátská strana v Německu, kdyţ prohrála svůj boj o účast ve spolkovém sněmu v roce 2013.150 Němečtí piráti se tehdy ze sebe pokusili udělat spíše protestní stranu, jejíţ portfolio sahá i za hranice běţných pirátských otázek. Ve vedení uskupení však po většinu předvolebního času vládly osobní spory, fungování strany po předchozích úspěších doslova paralyzoval ohromný nárůst nových straníků a naopak jiné známé tváře pirátskou loď opustily. Stranu několikrát poškodila nejrůznější extempore jejích členů a navíc se pár měsíců před volbami objevilo nové, mnohem více atraktivní protestní hnutí Alternativa pro Německo (AfD)151. Během krátké doby ztratili němečtí piráti v očích voličů důvěryhodnost a volby prohráli s pouhými 2,2 procenty hlasů. Celá jejich existence se tehdy ocitla v ohroţení.

Piráti by pravděpodobně nejlépe vyuţili svůj potenciál, pokud by si ponechali svou programatiku omezenou na problémy digitálního věku a jako nejvyšší cíl si stanovili spíše drobnější účast v národních parlamentech a EP. Nemuseli by se tak příliš rozptylovat klasickou politickou agendou, zachovali by si svůj inovativní charakter a mohli se plně soustředit na svá témata.

Jak se ukázalo například v době velké diskuze ohledně mezinárodní dohody ACTA, pirátské strany jsou schopny uplatnit svou sílu i jako neparlamentní uskupení. Ve spojení s občanskou společností se v případě schvalovacího procesu ACTA podařilo vyvinout na jednotlivé národní europoslance takový tlak, ţe smlouva byla odmítnuta. Sám Bartoš přiznal, ţe ani tato externí pozice by mu dlouhodobě nevadila. „Pokud má být role pirátů taková, že dokážou své myšlenky natlačit do politiky, aniž by byli součástí vysoké politiky, já s tím nemám problém.“

150 Spiegel Online: Scheitern der Piraten – Es ist vorbei, 22. 9. 2013, online: http://www.spiegel.de/politik/deutschland/piraten-scheitern-bei-der-bundestagswahl-2013-a-923745.html. 151 Alternativa pro Německo (AfD) vznikla teprve v únoru 2013. Jako hlavní téma ţádala zánik tehdejšího eura. Chtěla debatu o návratu k národním měnám nebo alespoň rozdělení eurozóny na jiţní a severní. Odmítala politiku kabinetu Angely Merkelové. Mezi členy AfD byli hlavně ekonomičtí liberálové a konzervativci. Do voleb vedl kandidátku AfD bývalý člen CDU Bernd Lucke. Podporu straně vyjádřil například i významný průmyslník Hans-Olaf Henkel. Ve volbách do spolkového sněmu v roce 2013 získala AfD 4,7 procent hlasů. Zdroj: Spiegel Online International: Next Stop, Brussels? German Euroskeptics' Breakthrough Moment, 23. 9. 2013, online: http://www.spiegel.de/international/germany/euroskeptic-alternative-for-germany-has-german- election-breakthrough-a-923950.html, Deutsche Welle: Euro-skeptic party makes strong election showing, 22. 9. 2013, online: http://www.dw.de/euro-skeptic-party-makes-strong-election-showing/a-17103577. 58

Zdroje

Beach, Derek - Pedersen, Rasmus Brun. Process-Tracing Methods: Foundations and Guidelines. University of Michigan Press, 2013, s. 11-22.

Beyme, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. Dartmouth Publishing, 1985, s. 29-159.

Collier, David. Understanding Process Tracing. PS: Political Science and Politics, Vol. 44, No. 4, říjen 2011, s. 823-830.

Demker, Marie. A New Era of Party Politics in a Globalised World: The Concept of Virtue Parties. University of Gothenburg, September 2008.

Erlingsson, Gissur O. - Persson, Mikael. The Swedish Pirate Party and the 2009 European Parliament Election: Protest or Issue Voting? Political Studies Association, 2011, Vol. 31 (3), s. 121-128.

Fiala, Petr - Maximilián Strmiska. Teorie politických stran. Barrister and Principal, 1998, s. 76-98.

Gallagher, Michael - Laver, Michael - Mair, Peter. Representative Government in Modern Europe. McGraw-Hill, 2001, s. 202-233.

Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír. Politické strany. Grada, 2010, s. 14-25.

Hsieh, Hsiu-Fang - Shannon, Sarah. Three Approaches to Qualitative Content Analysis. Qualitative Health Research, Vol. 15 No. 9, listopad 2005, s. 1277-1288.

Jan Jandourek. Sociologický slovník. Portál, Praha, 2001.

Lindgren, Simon - Linde, Jessica. The subpolitics of online piracy: A Swedish case study. Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies, 2012, Vol. 18 (2), s. 143-164.

Mair, Peter - Mudde, Cas. The Party Family and Its Study, Annual Review of Political Science. Vol. 1, 1998, s. 211-229.

Miegel, Fredrik - Olsson, Tobias. From pirates to politicians: The story of the Swedish file sharers who became a political party. Democracy, journalism and technology – New developments in an enlarged Europe, Tartu University Press, 2008, s. 203-215.

Niedermayer, Oskar. Die Piratenpartei. Springer Fachmedien Wiesbaden, 2013, kapitola 5, e- book.

Strmiska, Maximilián - Hloušek, Vít - Kopeček, Lubomír - Chytilek, Roman. Politické strany moderní Evropy. Portál, 2005, s. 30-32.

Webové zdroje

BBC: Court jails Pirate Bay founders, 17. 4. 2009, online: http://news.bbc.co.uk/2/hi/8003799.stm, ověřeno ke dni 18. 2. 2014.

BBC: Piracy law cuts internet traffic, 2. 4. 2009, online: http://news.bbc.co.uk/2/hi/7978853.stm, ověřeno ke dni 19. 2. 2014.

BBC: Swedish pirates capture EU seat, 8. 6. 2009, online: http://news.bbc.co.uk/2/hi/8089102.stm.

Blisty.cz: Vznikla Česká pirátská strana, 29. 5. 2009, online: http://blisty.cz/art/47090.html, ověřeno ke dni 31. 3. 2014.

De.wikinews.org: Deutsche Piratenpartei gründete sich in Berlin, 11. 9. 2006, online: http://de.wikinews.org/wiki/Deutsche_Piratenpartei_gr%C3%BCndete_sich_in_Berlin, ověřeno ke dni 1. 4. 2014.

Deutsche Welle: Euro-skeptic party makes strong election showing, 22. 9. 2013, online: http://www.dw.de/euro-skeptic-party-makes-strong-election-showing/a-17103577, ověřeno ke dni 1. 5. 2014

Europeanpirates.eu: European Pirate Party founded in Brussels, 21. 3. 2014, online: https://europeanpirates.eu/european-pirate-party-founded-brussels, ověřeno ke dni 9. 5. 2014.

Falkvinge.net: Swarmwise – The Tactical Manual to Changing the World, 2013, online: http://falkvinge.net/2013/02/14/swarmwise-the-tactical-manual-to-changing-the-world- chapter-one, ověřeno ke dni 25. 4. 2014.

Fórum pirátské strany: zaloţení PPI Headquarters, 10. 4. 2012, online: https://forum.pirati.cz/zahranicni-odbor-f185/zalozeni-ppi-headquarters-t11366.html, ověřeno ke dni 23. 4. 2014.

Gnu.org: Můţete svému počítači věřit?, nedatováno, online: http://www.gnu.org/philosophy/can-you-trust.html, ověřeno ke dni 1. 4. 2014.

Heise.de: Deutsche Piratenpartei kämpft für die freie Wissensgesellschaft, 10. 09. 2006, online: http://www.heise.de/newsticker/meldung/Deutsche-Piratenpartei-kaempft-fuer-die- freie-Wissensgesellschaft-160967.html, ověřeno ke dni 1. 4. 2014. iDNES.cz: ACTA skončila. Europoslanci ji definitivně zamítli drtivou většinou, 4. 7. 2014, online: http://technet.idnes.cz/acta-skoncila-europarlament-zamitl-actu-fdq- /sw_internet.aspx?c=A120704_132333_sw_internet_pka, ověřeno ke dni 24. 4. 2014.

News.bbc.co.uk: Pirate Party launches UK poll bid, 13. 8. 2009, online: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/8199143.stm, ověřeno ke dni 2. 4. 2014.

Ottův slovník naučný: heslo Duševní majetek, online: http://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Du %C5%A1evn%C3%AD_majetek, ověřeno ke dni 16. 4. 2014.

Partito-pirata.it: Pirati Europei: un programma comune per le elezioni europee, online: http://www.partito-pirata.it/2013/10/pirati-europei-un-programma-comune-per-le-elezioni- europee, ověřeno ke dni 2. 5. 2014.

Partito-pirata.it: Storia, online: http://www.partito-pirata.it/storia-del-partito-pirata-italiano, ověřeno ke dni 1. 4. 2014.

Piratenpartei.de: EU-Wahlprogramm, online: https://www.piratenpartei.de/grenzenlos- europa/eu-wahlprogramm-2014, ověřeno ke dni 25. 4. 2014.

Piratenpartei.de: Politik, online: https://www.piratenpartei.de/politik, ověřeno ke dni 16. 4. 2014.

Pirateparty.org.uk: Common European Election Programme, online: https://www.pirateparty.org.uk/policy/common-european-election-programme/home, ověřeno ke dni 25. 4. 2014.

Pirateparty.org.uk: Joining Journey, 11. 8. 2009, online: https://www.pirateparty.org.uk/blog/editor/joining-journey, ověřeno ke dni 2. 4. 2014.

Pirateparty.org.uk: Membership Update, 15. 9. 2009, online: https://www.pirateparty.org.uk/blog/editor/membership-update, ověřeno ke dni 2. 4. 2014.

Pirateparty.org.uk: Our Core Beliefs, 14. 8. 2009, online: https://www.pirateparty.org.uk/blog/editor/our-core-beliefs, ověřeno ke dni 2. 4. 2014.

Pirateparty.org.uk: Policy, online: https://www.pirateparty.org.uk/policy, ověřeno ke dni 16. 4. 2014.

Piratetimes.net: Brussels Calling: A Significant Moment in the History of Pirate Movement, 19. 3. 2014, online: http://piratetimes.net/brussels-calling-a-significant-moment-in-the- history-of-pirate-movement, ověřeno ke dni 9. 5. 2014.

Piratetimes.net: European Pirates Have a Board with Amelia at Head, 12. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/european-pirates-have-a-board-with-amelia-at-head, ověřeno ke dni 1. 5. 2014.

Piratetimes.net: General Assembly in Paris – Drones, Fees and a New PPI Board, 22. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/general-assembly-in-paris-drones-fees-and-a-new-ppi-board, ověřeno ke dni 23. 4. 2014.

Piratetimes.net: Here Comes the European Pirate Party, 18. 8. 2013, online: http://piratetimes.net/here-comes-the-european-pirate-party, ověřeno ke dni 25. 4. 2014.

Piratetimes.net: The Importance of the Common European Election Programme, 17. 1. 2014, online: http://piratetimes.net/the-importance-of-the-common-european-election-programme, ověřeno ke dni 25. 4. 2014.

Piratetimes.net: The PPI Financial Position and the Work to Fix it, 22. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/the-ppi-financial-position-and-the-work-to-fix-it, ověřeno ke dni 24. 4. 2014.

Piratetimes.net: The Two Persons Who Plan to Steer PPI on a True Course, 24. 4. 2014, online: http://piratetimes.net/the-two-persons-who-plan-to-steer-ppi-on-a-true-course, ověřeno ke dni 24. 4. 2014.

Piratetimes.net: Young Pirates of Europe Has Been Founded, 9. 8. 2013, online: http://piratetimes.net/young-pirates-of-europe-has-been-founded, ověřeno ke dni 1. 5. 2014.

Piratetimes.net: Young Pirates of Sweden to Hire „Election Admiral“, 27. 8. 2013, online: http://piratetimes.net/young-pirates-of-sweden-to-hire-election-admiral, ověřeno ke dni 1. 5. 2014.

Pirati.cz: Pirátský program, online: http://www.pirati.cz/program/start, ověřeno ke dni 16. 4. 2014.

Pirati.cz: Povinně zveřejňované informace, online: http://www.pirati.cz/info/duvod, ověřeno ke dni 31. 3. 2014.

Pirati.cz: Společný program Pirátských stran pro volby do Evropského parlamentu v roce 2014, listopad 2013, online: http://www.pirati.cz/zo/spolecnyep2014, ověřeno ke dni 14. 4. 2014.

Pirati.cz: Společný program Pirátských stran pro volby do Evropského parlamentu v roce 2014, online: http://www.pirati.cz/zo/spolecnyep2014, ověřeno ke dni 25. 4. 2014.

Piratpartiet.it: Programma aggiornato, listopad 2012, online: http://www.piratpartiet.it/mediawiki/index.php?title=Programma_aggiornato, ověřeno ke dni 16. 4. 2014.

Piratpartiet.se: Partiet, Folkvalda, online: http://www.piratpartiet.se/partiet/folkvalda.

Piratpartiet.se: Partiprogram, 3. 4. 2013, online: http://www.piratpartiet.se/partiprogram, ověřeno ke dni 16. 4. 2014.

Piratpartiet.se: The Uppsala Declaration, 2. 7. 2008, online: http://historik.piratpartiet.se/?p=933, ověřeno ke dni 16. 4. 2014.

Piratpartiet.se: Valmanifest, online: http://euval2014.piratpartiet.se/valmanifest, ověřeno ke dni 25. 4. 2014.

Ppeu.net: Hello wordl!, 13. 4. 2011, online: http://ppeu.net/?p=1, ověřeno ke dni 25. 4. 2014.

Ppeu.net: The Prague Declaration, 17. 4. 2012, online: http://ppeu.net/?p=339, ověřeno ke dni 25. 4. 2014.

Pp-international.net: About, http://www.pp-international.net/about, ověřeno ke dni 24. 4. 2014.

Repubblica.it: In arrivo l'informatica affidabile ma per qualcuno è una minaccia, 20. 9. 2005, online: http://www.repubblica.it/2005/i/sezioni/scienza_e_tecnologia/tpm/tpm/tpm.html?ref=search, ověřeno ke dni 1. 4. 2014.

Reuters: Sweden's Pirate Party captures Euro seat, 7. 6. 2009, online: http://www.reuters.com/article/2009/06/07/oukoe-uk-europe-election-pirates- idAFTRE55623320090607, ověřeno ke dni 30. 4. 2014

Spiegel Online International: Next Stop, Brussels? German Euroskeptics' Breakthrough Moment, 23. 9. 2013, online: http://www.spiegel.de/international/germany/euroskeptic- alternative-for-germany-has-german-election-breakthrough-a-923950.html, ověřeno ke dni 1. 5. 2014

Spiegel Online: Scheitern der Piraten – Es ist vorbei, 22. 9. 2013, online: http://www.spiegel.de/politik/deutschland/piraten-scheitern-bei-der-bundestagswahl-2013-a- 923745.html, ověřeno ke dni 9. 1. 2014.

Sueddeutsche.de: Julia Reda führt Piraten in die Europawahl, 5. 1. 2014, online: http://www.sueddeutsche.de/politik/piratenpartei-julia-reda-fuehrt-piraten-in-die-europawahl- 1.1856220, ověřeno ke dni 12. 5. 2014.

Telegraph.co.uk: Interview: Andrew Robinson, Pirate Party UK's leader, 14. 8. 2009, online: http://www.telegraph.co.uk/technology/6028166/Interview-Andrew-Robinson-Pirate-Party- UKs-leader.html, ověřeno ke dni 2. 4. 2014.

Telegraph.co.uk: Pirate Party UK now registered by the Electoral Commission, 11. 8. 2009, online: http://www.telegraph.co.uk/technology/news/6011356/Pirate-Party-UK-now- registered-by-the-Electoral-Commission.html, ověřeno ke dni 2. 4. 2014.

Torrentfreak.com: Pirate Bay founders’ prison sentences final, supreme court appeal rejected, 1. 2. 2012, online: https://torrentfreak.com/pirate-bay-founders-prison-sentences-final- supreme-court-appeal-rejected-120201, ověřeno ke dni 26. 2. 2014

Torrentfreak.com: Pirate Bay’s Founding Group Piratbyrån Disbands, 23. 6. 2010, online: https://torrentfreak.com/pirate-bays-founding-group-piratbyran-disbands-100623, ověřeno ke dni 18. 2. 2014

Trustedcomputinggroup.org: TCG Fact Sheet, listopad 2012, online: http://www.trustedcomputinggroup.org/files/resource_files/FAB80A43-1A4B-B294- D0BF5877F4B0B0EE/FACTSHEET_rev%20Nov%202012.pdf, ověřeno ke dni 1. 4. 2014.

Wiki.piratenpartei.de: Geschichte der Piraten, 5. 6. 2012, online: http://wiki.piratenpartei.de/Geschichte_der_Piraten, ověřeno ke dni 1. 4. 2014.

Wiki.pp-international.net: Main Page, online: http://wiki.pp-international.net/Main_Page, ověřeno ke dni 24. 4. 2014.

Wiki.pp-international.net: Members of the PPI, online: http://wiki.pp- international.net/Members_of_the_PPI, ověřeno ke dni 24. 4. 2014.

Wiki.pp-international.net: Pirate Manifesto at a glance, online: http://wiki.pp- international.net/Pirate_Manifesto_parties_at_a_glance, ověřeno ke dni 24. 4. 2014.

Wiki.pp-international.net: PPI Board/Old, online: http://wiki.pp- international.net/PPI_Board/Old, ověřeno ke dni 9. 5. 2014.

Wiki.pp-international.net: Statues, online: http://wiki.pp-international.net/Statutes, ověřeno ke dni 24. 4. 2014.

Wiki.young-pirates.eu, Board, online: https://wiki.young-pirates.eu/wiki/Board, ověřeno ke dni 2. 5. 2014.

Wiki.young-pirates.eu: Statues, online: https://wiki.young-pirates.eu/wiki/Statutes, ověřeno ke dni 2. 5. 2014.

Wikipedia: Pirate Parties International, online: http://en.wikipedia.org/wiki/Pirate_Parties_International, ověřeno ke dni 24. 4. 2014.

ZDNet.com: UK gets its own official Pirate Party, 13. 8. 2009, online: http://www.zdnet.com/uk-gets-its-own-official-pirate-party-3039714323, ověřeno ke dni 2. 4. 2014.

Zuender.zeit.de: Kapern, plündern, versenken, 2006, online: http://zuender.zeit.de/2006/37/interview-piraten-partei-deutschland?page=all, ověřeno ke dni 1. 4. 2014.