SBORNÍK

STÁTNÍHO OKRESNÍHO ARCHIVU

FRÝDEK-MÍSTEK

12

2011

1

ISBN 978-80-86388-90-8 ISSN 1214-6951

2 OBSAH

Tomáš Adamec: Státní okresní archiv Frýdek-Místek v roce 2010 5

ČLÁNKY

Richard Pastorek: O po čátcích obcí v povodí řek Morávky a Mohelnice. Sou časný stav v ědění 7

Jan Al Saheb: Hrani ční dohoda dominií , Byt ča a Mezi říčí z roku 1653 16

Martin Drápela: Historie zkuj ňovacích hutí v Bašce 34

Radek Lipovski: Prohlášení za mrtva v poz ůstalostních spisech Místku ve 40. letech 19. století 53

Radim Červenka: Založení gymnázia v Místku a ohlas na stránkách novin Radhoš ť 62

Eva Vojkovská: Zmizelé domy v Místku a Koloredov ě z přelomu 19. a 20. století 74

Tomáš Benedikt Zbranek: Apoštolský administrátor František Borgiáš Onderek 104

Petra Sy řinková: Karlova hu ť - Válcovny plechu a. s. 1927 – 1945 112

3 Filip Urbanec: Organizovaný odsun n ěmeckého obyvatelstva z Frýdku a Místku 126

Tomáš Adamec: Návšt ěva prezidenta Edvarda Beneše v okrese Frýdek- Místek v roce 1946 143

MATERIÁLY

Lenka Vašutová: Poz ůstalost po místeckém purkmistru Ji říku Lysém 153

ZPRÁVY O LITERATU ŘE 163

4 STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV FRÝDEK -MÍSTEK V ROCE 2010

Tomáš Adamec

Po celý rok byla ve vstupních prostorách archivu nainstalována výstava Turistické chaty v Beskydech. Do archivu p řišlo 16 exkurzí žák ů zdejších základních škol a student ů st ředních škol v celkovém po čtu asi 350 osob. I p řesto, že stále více archiválií je dostupných v digitalizované podob ě na internetu, nezaznamenali jsme pokles zájmu badatel ů. Po čítáme-li na kusy, dokonce nám oproti minulému roku 8 badatel ů p řibylo. Lo ňských 126 badatel ů ale na druhou stranu vykonalo mén ě návšt ěv. V červnu jsme uspo řádali den otev řených dve ří, kterým jsme připomn ěli Mezinárodní den archiv ů. Ú čast nebyla zrovna vzorová, navštívilo nás pouze 15 zájemc ů o archivnictví. Na praxi byli v našem archivu 3 vysokoškolští studenti historie nebo archivnictví a 6 st ředoškolských student ů. Vysokoškolské studenty (2 byli z Ostravské univerzity, a 1 z Univerzity v Hradci Králové) tradi čně pov ěř ujeme po řádáním malých archivních fond ů, aby si p řičichli k řemeslu a archivu pomohli navýšit vykazované metry. St ředoškolské studenty pov ěř ujeme pomocnými manipula čními pracemi, p řípadn ě pomáhají s digitalizací archiválií, která u nás postupuje i díky této pomoci velmi uspokojivým tempem. Fondy s plánovaným dokon čením v roce 2010 byly inventarizovány všechny: Místní národní výbor , Místní národní výbor Ka ňovice, Místní národní výbor , Místní národní výbor Návsí, Místní národní výbor Hukvaldy, Děkanský ú řad Frýdek Oproti p ůvodnímu plánu byly navíc zinventarizovány fondy: Zem ědělská záložna Frýdek, Národní záložna Místecká, Družstvo pro postavení Národního domu a malých byt ů Frýdek, Družstvo pro vystav ění Národního domu Místek, Národní d ům Frýdek. Stav naší budovy je už n ěkolik let stejný, a tak i zpráva o n ěm je stále táž. Trvalým problémem naší budovy jsou zejména praskliny ve st ěnách, které se postupn ě zv ětšují, a odloupávající se obklady uvnit ř budovy a praskající a odlepující se dlažba v podloubí p řed

5 budovou. N ěkteré obklady jsou rozbité vandaly, takže v plášti budovy zejí nep ěkné díry, další obklady jsou prasklé. Rozbité obklady a narušená či chyb ějící dlažba nep ůsobí dobrým dojmem. Necht ěl bych to zak řiknout, ale možná m ůžeme doufat, že v blízké dob ě bude provedena rekonstrukce podloubí a tyto prostory přestanou d ělat archivu ostudu. V havarijním stavu je ale osvětlení v podloubí. Tamní stropní sv ětla se postupn ě doslova rozpadají, patrn ě i v důsledku toho, že při jejich instalaci byl zvolen možná nevhodný, rozhodn ě však netrvanlivý materiál, který p ři manipulaci (oprava, vým ěna) prost ě nevydrží a rozpadá se. Jednotlivé opravy ale budeme muset provád ět postupn ě. Podloubí je v ůbec naše bolavé místo. Mimo pracovní dobu, zejména ve čer a o víkendech se tu patrn ě odehrávají d ěje, které mají s archivnictvím pramálo spole čného, soud ě alespo ň podle nepo řádku, který musíme v pond ělí ráno uklízet. Krom ě prázdných lahví alkoholu r ůzných zna ček, hromady nedopalk ů a dalšího odpadu tu bohužel nacházíme i injek ční st říka čky. P říjemn ě odlehlé umíst ění archivu zkrátka neláká jen badatele. Teplota a vlhkost v depozitá řích jsou po v ětšinu roku p řijatelné, pohybujeme se spíše na horní hranici doporu čených hodnot, ale nedochází k nějakému jejich dramatickému p řekra čování. Nejproblémov ějším obdobím je léto, kdy se stává, že je v depozitá řích p říliš teplo. To pak musíme zapnout vzduchotechniku. Toto za řízení používáme minimáln ě, protože není p říliš efektivní. Poda ří-li se nám nap říklad upravit teplotu, pokazí se nám vlhkost, nebo naopak. Navíc je to za řízení mimo řádn ě energeticky náro čné, takže problematické výsledky jeho zapnutí jsou navíc ješt ě velmi finan čně nákladné. Nechci ale kon čit pesimisticky. Archiv jako instituce funguje, archivá ři jsou veselé mysli a úsp ěšn ě se nám da ří udržovat i tradici našeho sborníku, který tímto číslem uzavírá první tucet. P říjemné po čtení!

6 ČLÁNKY

O PO ČÁTCÍCH OBCÍ V POVODÍ ŘEK MORÁVKY A MOHELNICE . SOU ČASNÝ STAV V ĚDĚNÍ

Richard Pastorek

Letošní 750. výro čí první zmínky o Raškovicích znovu vyvolává řadu otázek spojených s po čátky jejich existence i vzniku dalších obcí, ležících v povodí řek Morávky a Mohelnice. I když je možné, že budoucnost p řinese ješt ě nové historické doklady, dosud známé informace d ělí badatele do dvou tábor ů, z nichž každý se přiklání k jinému vro čení. Následující p řísp ěvek podává stru čný přehled dosud publikovaných údaj ů a názor ů historik ů na výše zmín ěnou problematiku. Z historických pramen ů je z řejmé, že nejstarší a zpo čátku také nejv ětší vsí povodí řek Morávky a Mohelnice jsou bezesporu Raškovice. První zmínku o nich nalezneme v listin ě z roku 1261 (de Raschkowicz), 1 kdy je uvád ěn Vojt ěch z Raškovic („Boycich de Raschkowicz“), jako jeden ze sv ědk ů listiny Smila ze St řílek v souvislosti s vizovickým klášterem. Podrobn ějším studiem této listiny se zabýval Jind řich Šebánek, který potvrdil pravost sv ědk ů, třebaže listina p ůvodní není. Jaroslav Bakala 2 vyslovil jisté pochybnosti o tom, že se jedná o Raškovice z tehdejšího vratislavského biskupství. Jenže jiné Raškovice v té dob ě v českých zemích patrn ě neexistovaly. Ladislav Hosák 3 uvádí, že ve falzu z 12. století jsou zmi ňovány ješt ě jedny Raškovice

1 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae III, č. CCCXXIV, Olomouc 1841, s. 313; Hosák, Ladislav: Historický místopis zem ě Moravskoslezs- ké, Praha 1938 s. 927; 2. vydání: Praha 2004; Hosák, Ladislav- Šrámek, Rudolf: Místní jména na Morav ě a ve Slezsku II, M-Ž, Praha 1980, s. 364-5; Šebánek, Jind řich: Vizovická listina Smila ze St řílek z r. 1261 jako historický pramen p ředevším k osídlení na Valašsku, Valašsko VIII, 1959-1961, s. 29-39 2 Bakala, Jaroslav: Osídlení Frýdecka a Jablunkovska v období vrcholného feudalismu, Frýdek-Místek 1982, s. 34 3 Hosák, Ladislav–Šrámek, Rudolf: c.d.1980, s. 364-5

7 (Rascovici – název nejistý z roku 1104), o kterých je zmínka pouze v Kosmov ě kronice, sepsané v letech 1119-1125 a více již nikde. Zanikly n ěkde na T řebí čsku a jsou často spojovány s taktéž zaniklými Radi čovicemi. V úvahu jsme vzali také možnost zám ěny názv ů obcí. Jedinou reálnou možností by mohla být zám ěna s obcí Rašovice u Slavkova (1131, Rasouicih). Prokázat se nám to však nepoda řilo. Taktéž v nám dostupné literatu ře jsme žádnou spojitost mezi výše zmi ňovaným Vojt ěchem a Rašovicemi nenalezli. V soupisu desátk ů vratislavského biskupství „Liber fundationis episcopatus Wratislaviensis“ název Raškovice uveden není. Vincencem Praskem prvn ě4 a pozd ěji i jinými autory, uvád ěné datum jeho vzniku (rok 1305) je zna čně diskutabilní. Soupis desátk ů byl vydán editory Hermannem Markgrafem a Josephem Wilhelmem Schultem v roce 1899. 5 Původní rukopis se nedochoval a také jeho opis z přelomu 15. a 16. století byl zni čen za druhé sv ětové války. 6 Zmín ěný soubor listin je historiky považován za základní doklad o existenci řady obcí tehdejšího T ěšínska, ale názory na dobu jeho vzniku se doposud zna čně liší. Dle Ernsta Maetschkeho 7 vznikaly jeho části, tzv. rejst říky (nisský, vratislavský, újezdský, lehnický, hlohovský, dle jednotlivých výb ěrčích míst: Nysa, Wroclaw, Ujazd, Legnica, Glogow, vše na

4 Prasek, Vincenc: D ějiny knížectví T ěšínského, Opava 1894a, s. 95-103 5 Markgraf, Hermann – Schulte, Joseph Wilhelm: Liber fundationis episcopatus Wratislaviensis, vydáno v Codex diplomaticus Silesiae XIV, Breslau 1889; Bakala, Jaroslav: Základní pramen k dějinám st ředov ěkého osídlení T ěšínska, T ěšínsko, 1989, č. 2, s. 1-5; Bakala, Jaroslav: Registrum Wyasdense – otázka datace, Časopis Slezského muzea, sér. B, 38,1989, s. 217-224. Reedice: Bakala, Jaroslav: Moravskoslezské pomezí v prom ěnách 13. v ěku, výbor z článk ů a studií, Brno 2002, s. 35-44; Bakala, Jar.: 700 let Ujazdského rejst říku, T ěšínsko 2005, č. 4, s. 14- 16 6 Bakala, Jaroslav: Základní pramen k dějinám st ředov ěkého osídlení Těšínska, T ěšínsko, 1989, č 2, s. 1 7 Maetschke, Ernst: Die Entstehung des Liber Fundationis, Zeitschrift des Vereins für Geschichte und Altertum Schlesiens (ZVGAS), LXVII, 1943, s. 22-23, 26-33.; Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 26; c. d. 2002, s. 36-44; Bakala, Jaroslav: Základní pramen k dějinám st ředov ěkého osídlení Těšínska, T ěšínsko, 1989, č. 2, s. 1-5

8 území Polské republiky) postupně od konce osmdesátých let 13. století, zhruba do roku 1313. Osady tehdejšího T ěšínska, které měly povinnost platit desátky vratislavskému biskupství, jsou uvedeny v oddíle zvaném „Registrum Wyasdense“ (újezdský rejst řík). Editor Hermann Markgraf objevil v lehnickém rejst říku poznámku „Compilatum est presens registrum per Albertum anno domini 1305“ („Tento rejst řík byl sestaven Albertem léta Pán ě 1305“). T řebaže se zmín ěný časový údaj týkal výslovn ě jen jednoho (lehnického, který se navíc ani osad T ěšínska netýkal) rejst říku, za čal se rok 1305 v literatu ře chybn ě objevovat jako rok vzniku všech p ěti rejst řík ů.8 Tento letopo čet pak, rovn ěž chybn ě, převzal i opavský historik Vincenc Prasek a další historici. Druhý z editor ů Joseph Wilhelm Schulte 9 na základ ě studia rejst říku nisského dosp ěl k záv ěru, že soupis osad vznikl v dob ě vratislavského biskupa Jind řicha z Vrbna (1302-1319). Rudolf Zuber 10 předpokládal vznik p ůvodního pramene kolem roku 1290. Franz Stolle 11 naopak soudil, že základ soupisu pocházel z tzv. starého rejst říku (Registrum Antiquum), který vznikl v dob ě vratislavského biskupa Tomáše II v létech 1270-1290. Z tohoto stru čného popisu sporu historik ů plyne, že otázka vzniku registr ů osad jako v ěrohodného dokladu o existenci vesnic nejen v Pobeskydí, ale také na sousedním polském území není dosud jednozna čně objasn ěna a zcela jist ě vyžaduje další studium. Zatím lze pouze obecn ě konstatovat, že možná doba jeho vzniku se pohybuje v intervalu let 1270-1319 (širší), p řípadn ě 1290-1312 (užší) a v tom p řípad ě by byl dalším dokladem o d řív ějším založení jednotlivých osad, než je myln ě uvád ěný rok 1305. Je tedy z řejmé, že Praskem a pozd ěji i dalšími autory uvád ěný letopo čet 1305 jako rok první zmínky o Raškovicích i jiných vesnicích, je pouze orienta ční a jak již bylo řečeno, je velmi diskutabilní.

8 Bakala, Jaroslav: c, d. 2005, č. 4, s. 14-16 9 Codex diplomaticus Silesiae XIV, LXXXIV; viz. Prasek, Vincenc c. d. 1894a 10 Zuber, Rudolf: Osídlení Jesenicka do po čátku 15. století, Opava 1972 11 Stolle, Franz: Das antiquum Registrum des Breslauer Bistums - eine der ältesten Schlesischen Geschitsquellen. ZVGAS, LX, 1926, s. 133-156

9 K obdobnému záv ěru dosp ěl pozd ěji i Jaroslav Bakala, 12 podle n ějž lze vznik újezdského rejst říku vymezit léty 1303-1306. Důvody, pro č Raškovice nejsou uvedeny v soupisu desátk ů (není tam ani v té dob ě sousední Lubno, i když první zmínka o n ěm je z roku 1281) 13 pod tímto názvem, mohou být v podstat ě dva. Mohl by to být d ůsledek skute čnosti (což nelze úpln ě vylou čit), že osada (a patrn ě i Lubno), neležela v prostoru, ve kterém by rolníci byli vázáni desátkovou povinností v ůč i vratislavskému biskupství, nebo byla zapsána pod jiným názvem. Pokud se ztotožníme s Praskovou domn ěnkou, že Raškovice byly do rejst říku desátk ů vratislavského biskupství zapsány jako „in der Holzmul“ – „ve mlýn ě“ (Vincenc Prasek tak u činil ve své rukopisné poz ůstalosti. Řada jiných autor ů, v četn ě editora J. Wilhelma Schulteho však považuje diskutovanou lokalitu za neznámou nebo zaniklou. Někte ří ji ztotož ňují se Starým M ěstem či Lískovcem), pak to nep římo potvrzuje skute čnost, že osada musela být osídlena alespo ň v polovin ě 13. století. Noví obyvatelé museli p řece vykácet les, zúrodnit p ůdu, postavit obydlí, mlýn atd., což potvrzuje jejich zkušenosti i zna čnou technickou úrove ň. (V rukopise urbá ře frýdeckého panství z roku 1580 je v Raškovicích zaznamenán skute čně mlýn. Pila v Raškovicích byla zaznamenána až v urbá ři z roku 1664). 14 Jiní historici soudí, 15 že Raškovice byly v seznamu desátk ů zapsány jako Rudgeri villa (Rudgerova-Rozkova, nebo možná Raškova ves). Uvedený název je celkem v dobré shod ě se záznamem v Bolkov ě seznamu vesnic frýdeckého panství z roku 1450, kde je uvedena Rozkova (možná Raškova) Lhota. Hypotetickou rovnici Rudgeri villa – Rozkova Lhota – Raškovice připouští i jako možnou variantu Jaroslav Bakala. Tato varianta je jist ě zajímavá svou kontinuitou názvu: de Raschkowitz (1261) – Rudgeri (Rozkova) villa (okolo roku 1300) – Rozkova (Raškova)

12 Bakala, Jaroslav: c. d. 2005, č. 4, s. 14-16 13 Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 42, 45 14 Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 105; s. 45 15 Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 33, 34; Mikoláš, Jaroslav Ludvík: Znaky obcí na Frýdecku, T ěšínsko, 1962, č. 1-2, s. 25-30

10 Lhota (1430) – Raškovice (1573). V zájmu objektivity je t řeba uvést, že edito ři seznamu desátk ů vratislavského biskupství osadu s názvem Rudgeri villa v české části T ěšínska v ůbec neur čili. Jaroslav Ludvík Mikoláš bez konkrétního literárního odkazu uvedl, že Vincenc Prasek ztotožnil osadu „Rudgeri villa“ s Nižními Lhotami. Jelikož Jaroslav Bakala 16 toto u Vincence Praska a pozd ěji ani u polského historika Franciszka Popiolka nikde neobjevil, je možné, že se jednalo o n ějaké soukromé sd ělení. Nicmén ě řada autor ů toto p řiřazení pozd ěji p řevzala. 17 Pod sou časným názvem se Raškovice definitivn ě objevují až v soupisu osad frýdeckého panství v roce 1573. Nicmén ě historici se shodují v tom, že na základ ě n ěkterých doprovodných znak ů (typ osídlení, skladba usedlosti, po čet sedlák ů aj.) lze soudit, že se jedná o ves výrazn ě starší, existující patrn ě již ve 13. století. Profesorem Ladislavem Hosákem uvád ěný rok první zmínky o Raškovicích (1261) není tedy zatím v žádném p řípad ě možno jednozna čně vylou čit. S tímto letopo čtem se vedle Ladislava Hosáka již také ztotožnilo n ěkolik autor ů nov ějších publikací: 18 Jaroslav Ludvík Mikoláš, Miroslav Havrlant, Václav Pr ůcha, Miroslav Kro ček, Ji ří Tichánek, Adolf Turek a částe čně i Josef

16 Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 103; Popiolek, Franciszek: Dzieje Ślaska Austryackiego, Cieczyn 1913, viz. Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 33 17 Tengler, Ervín: T ěšínsko v historii a pov ěstech, Slezská 1935, s. 13 Hosák,Ladislav – Šrámek, Rudolf. c. d. 1970, s. 524 18 Mikoláš, Jaroslav Ludvík: Znaky obcí na Frýdecku, T ěšínsko, 1962, č. 1-2, s. 25-30; Mikoláš, Jaroslav Ludvík: Raškovice v sedmi stoletích 1261-1961, Slavnostní publikace k 700. výro čí první zmínky o Raškovicích, Raškovice 1961; Havrlant, Miroslav – Pr ůcha, Václav: Morávka partyzánská , Ostrava 1990, s. 11; Kro ček, Miroslav: Fojti na frýdeckém panství, T ěšínsko, 2003, č. 1, s. 2; Tichánek, Ji ří – Št ěpánek, Jan. P. – Bittner, Miroslav – Šerý, Zden ěk – Polášek, Jaromír: Šlechtická sídla na Morav ě, Brno 2005, s. 297; Turek, Adolf: Místopisný rejst řík obcí Severomoravského kraje, díl II, M-Ž, Opava 1974, s. 639; Turek, Adolf a kol.: Místopisný rejst řík obcí českého Slezska a severní Moravy, Opava 2004, s. 671; Nitra, Josef: V podkov ě š ťastných hor – Raškovice, Praha 2005, s. 22; Miarka, Alois - Muro ň, Eduard: Čtení o Pražm ě, Pražmo 1977 s. 4

11 Nitra. Letopo čet 1261 v souvislosti s Raškovicemi zmi ňuje také Alois Miarka. Z celého regionu byly Raškovice nejen vsí nejstarší, ale v po čátcích své existence také svou rozlohou i nejv ětší. Rozprostíraly se od hranic se Skalicí a Lhotami až po hranice slovenské (tehdy uherské). Dá se říci, že Morávka, Krásná a Pražmo vznikly d ělením území „Velkých Raškovic“. Morávka (lidov ě Morovka) vznikla dle Vincence Praska p řibližn ě okolo roku 1620, dle Ladislava Hosáka t ěsn ě po roce 1615 19 a svou rozlohou se stala nejv ětší v regionu. P ůvodn ě d řev ěný kostelík byl postaven v roce 1762, sou časný zd ěný kostel (zasv ěcen Janu Nepomuckému) byl vysv ěcen v roce 1817. 20 Z jižní části území Raškovic vznikla obec Krásná (lidov ě Krosna). Dle Ladislava Hosáka se tak stalo kolem roku 1636. 21 Vincenc Prasek ve své poz ůstalosti uvádí, že Krásná v roce 1636 ješt ě neexistovala, ale v roce 1643 již ano. První zápis v gruntovní knize nalezneme z roku 1639 22 a tento letopo čet je často považován za rok vzniku obce. Od roku 1850 je trvalou sou částí obce také Vyšní a Nižní Mohelnice 23 Nejmladší a nejmenší obcí je Pražmo (Pražma), které bylo založeno majitelem frýdeckého panství Janem Nepomukem Pražnou v roce 1777. 24 Obec vznikla z části na pozemcích obce Raškovice, kde stála jelení obora s letním záme čkem (Rove ň, kopec Zla ň), a z části na území Morávky, kde stál již zmín ěný dřev ěný kostelík a h řbitov.

19 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: c.d. 1980, s. 96; Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 67; Miarka, Alois: Morávka kdysi a dnes, Frýdek-Místek 1991, s. 5 20 Miarka, Alois – Muro ň, Eduard: Čtení o Pražm ě, Pražmo 1977, s. 15 21 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: c. d., 1970, s. 445; Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 67 22 Miarka, Alois. 350 let obce Krásná, 1989, s. 12 23 Turek, Adolf: Místopisný rejst řík obcí Severomoravského kraje, díl II, M-Ž, Opava 1974, s. 639; Turek, Adolf a kol.: Místopisný rejst řík obcí českého Slezska a severní Moravy, Opava 2004, s. 671 24 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Morav ě a ve Slezsku II, M-Ž, Praha 1980, s. 303; Miarka, Alois – Muro ň, Eduard: Čtení o Pražm ě, Pražmo 1977 ,s.10

12 Jako rok vzniku Vyšních Lhot 25 uvádí Jaroslav Ludvík Mikoláš rok 1292. V seznamu desátk ů vratislavského biskupství je dle Vincence Praska osada nejspíš vedena pod názvem Warmunthowitz (Varmuntovice), což patrn ě souvisí se šlechticem na dvo ře M ěška I. T ěšínského jménem Warmundt (Moudrý), jenž tam p ůsobil v létech 1288-1292. V seznamu obcí frýdeckého panství v roce 1434 byla ves pravd ěpodobn ě zapsána spole čně s Nižními Lhotami jako Lhoty. Název Horní Lhota se objevuje až v roce 1641. 26 V té dob ě se již také používalo názvu Mudrého Lhota. Taktéž Nižní Lhoty se pod názvem Dolní či Spodní Lhota objevují až v roce 1641. 27 Dle mín ění historik ů však vesnice existovala již kolem roku 1300. Domn ěnku, že v seznamu desátk ů vratislavského biskupství byla zapsána jako Rudgeri villa, nelze prokázat, stejn ě jako to, že v listin ě t ěšínského vévody Bolka z roku 1450 figuruje pod názvem Rozkova Lhota. Nelze také zcela vylou čit (jak bylo již zmín ěno výše), že Vyšní a Nižní Lhoty tvo řily jednu vesnici Lhoty, která se až posléze rozd ělila na dv ě. Nošovice, po dlouhou dobu zvané Potm ěnošovice, se prvn ě připomínají v soupisu vsí frýdeckého panství v roce 1573 (Podmienossowicze). 28 Dle Vincence Praska pat řily ke vsím starým. Nicmén ě jejich vznik lze p řepokládat n ěkdy až po roce 1450, jelikož v Bolkov ě listin ě z téhož roku uvedeny ješt ě nejsou. První zmínku o Dobré najdeme v soupisu desátk ů vratislavského biskupství kolem roku 1300, v němž byla zapsána jako Dobroczemicza. 29 Historici však p ředpokládají dobu jejího vzniku

25 Mikoláš, Jaroslav Ludvík: Památník Raškovic a okolí, P říbor 1912, s. 16 Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 35 26 Hosák, Ladislav–Šrámek, Rudolf: c. d. 1970, s. 524; Turek, Adolf: Místopisný rejst řík obcí Severomoravského kraje, díl II,M-Ž Opava 1974, 874 27 Hosák, Ladislav–Šrámek, Rudolf: c. d. 1970, s. 524; Bakala, Jaroslav: c. d. 1982 , s. 142 28 Hosák, Ladislav–Šrámek, Rudolf: c. d. 1980, s. 149; Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 89 29 Hosák, Ladislav–Šrámek, Rudolf: c. d. 1970, s. 181; Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 132

13 bu ď ve 13. a možná už i ve 12. století. Existence kostela sv. Ji ří byla prokázána k roku 1447, ale je pravd ěpodobné, že vznikl již ve 14. století. Rovn ěž vznik Skalice se p ředpokládá bu ď ve 12. nebo 13. století. 30 První písemnou zmínku o ní najdeme až v soupisu desátk ů vratislavského biskupství kolem roku 1300 pod názvem Scalicza. 31 První dochovaná zpráva o kostele sv. Martina pochází z roku 1617. 32 Janovice jsou sice prvn ě vzpomenuty až v listin ě těšínského vévody Bolka v roce 1450 (Janovice), 33 ale vznikly patrn ě již ve 14. století. Kostel svatého Josefa byl vystav ěn až koncem 19. století (1891). Výrazn ě starší je Lubno. První zpráva o něm pochází sice až z roku 1281, ale jeho vznik se p ředpokládá možná již ve druhé polovin ě 12. století. 34 Název vesnice Staré Město nacházíme až v listin ě z roku 1399. Jde patrn ě o starší obec s původn ě jiným jménem. O jaké jméno se jedná, se doposud historik ům jednozna čně ur čit nepoda řilo. Je možné, že Staré M ěsto představovalo jižní část m ěste čka Jamnice (Jamnitha), patrn ě předch ůdce Frýdku. 35 Jaroslav Bakala p řipustil jako hypotetickou možnost shody Starého M ěsta s osadou „in der Holzmul“, Dominik Drobiš to však jednozna čně odmítl. 36 V případ ě Frýdku-Místku se původn ě jednalo o dv ě r ůzná m ěsta. Historií jejich vzniku se podrobn ě zabývá Ladislav Hosák, 37 a proto jen stru čně. První zpráva o Místku pochází z roku 1267 pod názvem Friedeberch. Linhart však soudí, že Místek musel vzniknout nejpozd ěji v roce 1257 a Ziegler p ředpokládá jeho vznik již p řed rokem 1240. Na vznik Frýdku se názory historik ů zna čně liší. Hosák došel k záv ěru, že Frýdek byl postaven na „zelené louce“ knížaty t ěšínskými

30 Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 148 31 Hosák, Ladislav–Šrámek, Rudolf: c. d. 1980, s. 443 32 Bakala, Jaroslav: c. d., s. 148 33 Hosák, Ladislav–Šrámek, Rudolf: c. d. 1970, s. 342; Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 138 34 Bakala , Jaroslav: c. d. 1982, s. 140 35 Bakala, Jaroslav: c. d. 1982, s. 149 36 Drobiš Dominik: Jamnice či „IN DER HOLZMUL“?, Studie o Těšínsku 2, Český T ěšín 1973, s. 253-270 37 Hosák, Ladislav: Po čátky m ěst Frýdku a Místku v „700 let Frýdku- Místku“, Ostrava 1965, s. 39

14 v létech 1327-1385 a že hrad i m ěsto vznikaly sou časn ě. Povýšení Frýdku na m ěsto pokládá do let 1327-1333. Vesnicím našeho regionu (Pražmo, Skalice, Nošovice, Dobrá) jsou v ěnovány, krom ě již výše uvedených, i n ěkteré další publikace místních autor ů.38 Záv ěrem je nutno konstatovat, že autor p ředkládané práce si v žádném p řípad ě nekladl za cíl roz řešení otázky první zmínky o Raškovicích, či okolních vesnicích. Na základ ě dostupných materiál ů se pouze snažil shrnout dosud známé skute čnosti a upozornit na nesrovnalosti, které se v souvislosti s danou problematikou vyskytují. Jak již bylo zmín ěno, má autor za to, že se jedná o problematiku velice zajímavou, která by mohla op ět upoutat pozornost historiků. Ty by také mohla zajímat otázka, odkud do Raškovic a okolí první obyvatelé ve skute čnosti p řišli. Využili n ěkteré ze dvou v ětví solné obchodní cesty? První trasa vedla z Moravy p řes P říbor, Místek, podél levého b řehu řeky Morávky ke Skalici a sm ěrem na Těšín, druhá v ětev odn ěkud z Valašska p řes Frýdlant, Lubno, Krásnou, dolní konec Raškovic, Lhoty op ět na T ěšín. 39 Nebo to bylo všechno úpln ě jinak a z ůstane to navždy zahaleno rouškou tajemství?

38 Honešová, Michaela a kol.: Pražmo, historie a sou časnost, Pražmo 2002 Pánková,V ěra -Melicha řík Miroslav: 700 let od založení Skalice u Frýdku-Místku, Skalice 2005; Kolektiv autor ů: Nošovice, 430. výro čí založení obce a 90. výro čí základní školy, Dobrá 2003; Vojkovský, Rostislav: U nás v Dobré, Dobrá 2010 39 Drobiš, Dominik: Jamnice či „IN DER HOLZMUL“?, Studie o Těšínsku 2, Český T ěšín 1973, s. 253-270 Drobiš, Dominik: Vliv obchodní cesty, zvané solná, na vznik osad, K po čátk ům historie obce Starého M ěsta a m ěsta Frýdku - Místku, Těšínsko, 1967, č. 1, s. 11-18

15 HRANI ČNÍ DOHODA DOMINIÍ HUKVALDY , BYT ČA A MEZI ŘÍČÍ Z ROKU 1653

Jan Al Saheb

Od po čátku 16. století za čala do prostoru moravsko-slezsko- uherského pomezí stále intenzivn ěji pronikat koloniza ční vlna, která b ěhem n ěkolika následujících desetiletí zásadním zp ůsobem ovlivnila ráz krajiny a svými d ůsledky zasáhla výrazn ě rovn ěž do patrimoniální jurisdikce v této oblasti se rozkládajících dominií. Vzep ětí nové koloniza ční vlny souviselo jednak s fenoménem migrace nov ě p říchozího valašského etnika, ale rovn ěž s pozvolným rozši řováním stávajících ploch zem ědělské p ůdy autochtonním obyvatelstvem. Jelikož výslednicí koloniza čního úsilí byl p ředevším vznik pasek, které zaujímaly místa po vymýcených lesních porostech, byl tento proces nazván tzv. paseká řskou kolonizací. Vzhledem k tomu, že valašská koloniza ční vlna sm ěř ovala do oblasti Moravskoslezských Beskyd z východu a severovýchodu (z Uher a Polska), na uherských a slezských dominiích p ředešla o n ěkolik desetiletí vlastní paseká řskou kolonizaci. Naopak na moravských panstvích kolonizační ruch zahájila o n ěkolik desítek let p řed p říchodem Valach ů již samovolná paseká řská kolonizace. Navzdory t ěmto drobným rozdíl ům však b ěhem druhé poloviny 16. a v 17. století oba koloniza ční proudy postupn ě splynuly a vývoj vyústil v proces jednotné horské kolonizace. 1

1 K rozvoji paseká řské a valašské kolonizace s p řihlédnutím k oblasti Moravskoslezských Beskyd viz výb ěrov ě Nesvadba, František: K paseká řské kolonisaci a valašské otázce na panství hukvaldském v 16.– 17. století. Časopis Matice moravské 69, 1950, s. 243–260; Mac ůrek, Josef: Valaši na severovýchodní Morav ě a jejich vztahy k Těšínsku, Polsku a hornímu Slovensku do roku 1620. Slezský sborník 53, 1955, s. 145–195; týž: Ješt ě k otázce po čátk ů valašské kolonisace na Hukvaldsku. Slezský sborník 54, 1956, s. 81–95; týž: Valaši v západních Karpatech v 15.–18. století. Ostrava 1959; Dohnal, Milo ň: Paseká řská kolonizace na hukvaldském panství. In: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis, řada C, 2, 1995, s. 98–104; Vašutová,

16 Pronikání koloniza čního ruchu do dosud neosídlených, či jen sporadicky a velmi řídce osídlených oblastí tzv. Zadních hor, tedy prostoru, kde se stýkaly t ři historické zem ě, totiž Morava, Slezsko a Uhry (Slovensko), s sebou ovšem krom ě jiného p řineslo rovn ěž otev ření nového problému, s nímž se museli vypo řádat p ředevším držitelé jednotlivých bezprost ředn ě zainteresovaných dominií. Na mysli máme problematiku pregnantního vymezení vzájemných hranic panství, respektive zemí. Vzhledem k tomu, že koloniza ční vlna pronikala do podhorského a horského pásma Beskyd prakticky samovoln ě a do zna čné míry nekoordinovan ě, docházelo v okamžiku st řetávání kolonizátor ů mí řících do této oblasti z různých sm ěrů (panství) ke vzájemným konflikt ům. Až dosud nebylo nutno v neosídleném a jen velmi t ěžce přístupném prostoru pregnantn ěji vymezovat vzájemné hranice dominií, respektive zemí. Od st ředov ěku byla sice hrani ční linie vzájemného styku severovýchodní Moravy, jihovýchodního Slezska a severozápadních Uher op řena o p řirozené geomorfologické útvary, nicmén ě bližší specifikace pr ůběhu hranic nebyla nijak vymezena, natož kodifikována. Zatímco Moravu a Slezsko v tomto prostoru d ělila od sousedních Uher linie op řená o h řebeny či vrcholy masivu moravskoslezských Beskyd, za hranici Moravy a Slezska byl již v polovin ě 13. století (1256) uznán tok řeky . 2

Lenka: K valašské a paseká řské kolonizaci v Čeladné. In: Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku 9, 2008, s. 52–63. 2 Takto vymezenou hrani ční linii posléze znovu potvrzují pozd ější ujednání z let 1297 a 1531. Viz Zemský archiv (dále jen ZA) v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond Arcibiskupství Olomouc (dále jen AO), inv. č. 2861, sign. E II a 1/1 −1; tamté ž, fond AO, inv. č. 2865, sign. E II a 1/1 −2; ZA v Opav ě, fond Slezský stavovský archiv v Opav ě, inv. č. 608, sign. B IV−30; Palacký, František (ed.): Ueber Formelbücher, zunächst in Bezug auf böhmische Geschichte. Prag 1842, č. 89, s. 300 −301; Boček, Antonín (ed.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae V. Brunae 1850, č. 73, 74, s. 72−76; Emler, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II. Pragae 1882, č. 127, 1762, 1763, s. 48−49, 757−758; Grünhagen, Colmar (ed.): Codex diplomaticus Silesiae VII. Breslau 1886, č. 2472, 2473, s. 250 −252; A damus, Alois (ed.): Codex

17 Práv ě oblast horního toku řeky Ostravice p ředstavovala od poloviny 16. století v souvislosti s probíhající valašskou a paseká řskou kolonizací velmi pal čivý problém, který znamenal doslova neuralgický bod vzájemných vztah ů frýdecké a hukvaldské vrchnosti. Jen pro úplnost dodejme, že zatímco frýdecké panství se rozkládalo ve Slezsku a bylo sou částí Těšínského knížectví, severomoravské dominium se správním centrem na Hukvaldech bylo nejrozlehlejší z po četného konglomerátu tzv. mensálních a komorních držav olomouckého biskupství. Situaci v oblasti vzájemného styku obou uvedených panství zna čně vyost řovala již p ředeslaná skute čnost, že žádné z dřív ějších hrani čních ujednání nespecifikovalo vymezení hrani ční linie v dosud neosídlených podhorských a horských partiích Beskyd. V okamžiku, kdy vyvstala tato naléhavá pot řeba, již nebylo možno vzhledem ke zcela protich ůdným postoj ům zainteresovaných stran nalézt jakýkoliv konsenzus. Prostor tzv. Zadních hor, tedy oblast mezi Černou a Bílou Ostravicí, si osobovala frýdecká vrchnost, což ovšem nekorespondovalo s reálným stavem kolonizace. Naopak na základ ě dostupných indicií se jeví jako velmi pravd ěpodobné, že osídlovací proces zde iniciovala o n ěkolik let d říve hukvaldská vrchnost, respektive do těchto kon čin koloniza ční vlna z moravské strany expandovala samovoln ě s ur čitým p ředstihem v ůč i kolonizaci sm ěř ující ze Slezska. 3 diplomaticus civitatis Ostraviae. Moravská Ostrava 1929, č. 48, s. 60−63; Němec, Emerich (ed.): Listiná ř T ěšínska I, část I. Český T ěšín 1955, č. 11, 29, 30. V literatu ře viz Al Saheb, Jan: Řeka Ostravice a její role v dějinách Frýdlantu nad Ostravicí. Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku 5, 2004, s. 81−82; týž: Frýdlant n. O. od prvních zmínek do roku 1848. In: D ějiny Frýdlantu n. O., Lubna a Nové Vsi. Ostrava 2009, s. 12; Al Saheb, Jan – Müller, Karel: Hrani ční kameny z roku 1669 v údolí Černé Ostravice. In: Cieszy ńskie studia muzealne/T ěšínský muzejní sborník 4, 2010, s. 111-126. 3 Dokladem je fakt, že zatímco na moravské stran ě byly již okolo roku 1580 založeny v této oblasti podhorské obce Čeladná a Ostravice, na Frýdecku vznikly paraleln ě geograficky lokalizované sídelní destinace teprve v prvních desetiletích 17. století (Nová Ves, , Staré

18 Podstatu spor ů mezi ob ěma dominii tedy p ředstavoval zejména problém pramen ů hrani ční řeky Ostravice. Zatímco frýdecká strana trvala na uznání hranic na Bílé Ostravici, hukvaldská vrchnost prosazovala hrani ční linii na Černé Ostravici. B ěhem t řicátých a čty řicátých let 17. století se sice ob ě strany sešly k jednáním, jejichž sou částí byly také výslechy pam ětník ů a sv ědk ů z řad poddaných, ovšem ke shod ě nedošlo. 4 Jelikož vzájemné spory mezi poddanými z obou sousedních panství eskalovaly po čátkem padesátých let 17. století v sérii krvavých p řepad ů a eskalace nap ětí zavdávala hukvaldské vrchnosti záminku k vojenským zásah ům, vstoupil do neklidného vývoje v Zadních horách císa ř Ferdinand III. Dne 31. ledna 1653 pov ěř il rozhodnutím dlouhole- tých spor ů novou smír čí komisi. Obavy z jejích záv ěrů ovšem přim ěly hukvaldskou vrchnost k zahájení d ůsledného diplomatického úsilí o legalizaci nárok ů na sporné území. Po čátkem kv ětna 1653 proto vrchní regent biskupských statk ů, Jan Mikuláš Reiter z Hornbergu, inicioval jednání představitel ů patrimoniální správy panství Hukvaldy, Mezi říčí a Byt ča, jejichž území částe čně zasahovalo rovn ěž do Zadních hor. Biskupská správa p řitom využila nanejvýš vhodného okamžiku. Frýdecké zájmy totiž m ěli p ři jednání hájit jen zástupci t ěšínských stav ů, pov ěř ení kn ěžnou Alžb ětou Lukrécií. Na této, z pohledu Jana Mikuláše Reitera jist ě velmi p říhodné okolnosti se podepsal fakt, že frýdecké panství spravoval po smrti Ji řího z Oppersdorfu

Hamry). Viz Žáček, Rudolf: Pobeskydí od husitství do Bílé Hory. Frýdek- Místek 1986, s. 24 a násl., 46 −47, 65, 69−70, 80; podrobn ě Al Saheb, Jan: Vznik a po čátky obce. In: Z archiv ů a ze vzpomínek aneb vybrané kapitoly z d ějin Čeladné. Dobrá 2008, s. 9 −24; týž: K po čátk ům obce Čeladná. T ěšínsko 2009, č. 1, s. 1 −7; P indur, David: Dějiny Nové Vsi. In: Dějiny Frýdlantu n. O., Lubna a Nové Vsi. Ostrava 2009, s. 526−527. 4 ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond Ú ŘAS, inv. č. 8532, sign. E 4/2, č. k. 1086, fol. 64; tamtéž, fond Ú ŘAS, inv. č. 8532, sign. E 4/2, č. k. 1086, fol. 82, 103, 214 −217 aj.; A l Saheb, Jan−Pindur, David: P řísp ěvek k d ějinám frýdeckého panství v 17. století. Vlastiv ědné listy, 2005, č. 1, s. 5, 8−9; Al Saheb, Jan – Müller, Karel: Hrani ční kameny z roku 1669 v údolí Černé Ostravice. In: Cieszy ńskie studia muzealne/T ěšínský muzejní sborník 4, 2010, s. 111-126.

19 († 1651) pouze regent Jan Bernard Pražma (za nezletilého Matyáše Rudolfa z Oppersdorfu). Zástupci t ěšínských stav ů následn ě nebyli v kauze hrani čních spor ů osobn ě ani v nejmenším zainteresováni a oppersdorfské zájmy ve vzdálených Zadních horách jim byly cizí. Ostatn ě ješt ě v polovin ě šedesátých let 17. století na velmi laxní postoj t ěšínských vyslanc ů láte řil pozd ější držitel frýdeckého panství František Eusebius z Oppersdorfu. 5 Smyslem vzájemných dohod p ředstavitel ů hukvaldského, mezi říčského a byt čanského panství, uzav řených za p řítomnosti stavovské delegace t ěšínské šlechty p římo v Zadních horách po obhlédnutí hranic a vyslechnutí sv ědk ů, ovšem nebyla prioritn ě kodifikace pr ůběhu vzájemné hranice. A čkoliv to není z vlastního textu smluv na první pohled zjevné, cílem uzav ření hukvaldsko- mezi říčsko-byt čanské a hukvaldsko-byt čanské úmluvy bylo především prost řednictvím t ěchto dokument ů vyt ěsnit z prostoru Zadních hor jakékoliv d říve proklamované frýdecké aspirace. Sporný prostor totiž smluvní strany vzájemn ě uznaly jakožto nedílnou sou část hukvaldského panství, které zde hrani čilo jak s uherským panstvím Byt ča, tak mezi říčským dominiem. V t ěchto intencích ostatně vypovídali rovn ěž vyslýchaní poddaní „[...] tomu tak, že panství mez říčké pod Rožnovem [...] nikdy Sli[z]sku a [s] panstvím frýdeckým nehrani čilo a do dnešního dne nehrani čí [...] a často jmenovanej vody Bílej [Ostravice] b řehové z obau stran panství aukvaldskému vlastn ě náleží [...]“. 6 Krátce po uzav ření uvedené smlouvy, v kv ětnu 1653, proti ní vznesl jen n ěkolik planých protest ů tehdejší frýdecký hejtman Jind řich Wolf z B řezna. Dne 17. kv ětna psal kup říkladu

5 ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond Úst řední ředitelství arcibiskupských statk ů Krom ěř íž (dále jen Ú ŘAS), inv. č. 8532, sign. E 4/4, č. k. 1087, fol. 385 a násl.; Al Saheb, Jan−Pindur, David: P řísp ěvek, s. 7. 6 Podobn ě se sv ědkové vyjad řovali o vrchu Troja čka, pod nímž pramení Bílá Ostravice „[...] že pravda a tomu tak, že ta hora Troja čka nikdyž s panství[m] frýdeckým nehrani čila, než jak naho ře jmenováno, s panstvím aukvaldským, rožnovským a by čanským a žádným jinším hrani čí [...]“. Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond Ú ŘAS, inv. č. 8532, sign. E 4/3, fol. 130 aj.

20 administrátorovi olomouckého biskupství in temporalibus Jakubu Mercurianovi a hukvaldskému hejtmanovi Maxmiliánu Arnoštovi z Branštetu, že „[...] onehdá jminulých dne 8. a 9. mai, 7 ne čekajíc na od J[eho] M[ilosti] císa řské na řízen ů komisi, v t ěch místech o které činiti jest, ve vlastních frýdeckých a panství hochvaldskému ješt ě nep řisauzených gruntech, se sausedy moravskými a slovenskými hranice, stan ůce se to bez po řádku práva a z řízení zem ě, pokudž Mezi říčtí a Slováci zvlášt ě go řalk ů podpilí, co ku škod ě grunt ům frýdeckým tam seznávali, že to žádné platnosti bejti nemá, nýbrž to od J[eho] M[ilosti] císa řské, pána nás všech nejmilostiv ějšího, na řízením jich mil[ostem] pán ům komisa řů m k schválení a rozsaudku zanechávám [...]“. 8 Z dalšího pr ůběhu celé kauzy vyplývá, že císa řská smír čí komise nedop řála stížnostem Jind řicha Wolfa sluchu a v ůč i uzav řeným smlouvám nic nenamítala. A čkoliv jednání komise nedokázalo ani tentokrát účinn ě eliminovat nap ětí, které tak v oblasti Zadních hor přetrvávalo i v dalších letech, vzhledem k existenci smluv z kv ětna 1653 se ve frýdecko-hukvaldském sporu misky vah naklonily výrazn ě na stranu hukvaldské vrchnosti. Rozep ře o hrani ční linii v Zadních horách byly vy řešeny definitivn ě teprve poté, co olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna (eps. 1664−1695) a František Eusebius z Oppersdorfu podepsali dne 20. zá ří 1668 dohodu „o narovnání hranic“ mezi hukvaldským a frýdeckým panstvím. Držitel frýdeckého panství se přitom vzdal p ůvodních nárok ů a v zájmu zajišt ění klidu v pohrani ční oblasti akceptoval status quo. Hrani ční linii tedy měla na základ ě ujednání s kone čnou platností tvo řit v tomto prostoru Černá Ostravice. 9 Na obou b řezích řeky byly následn ě vysázeny hrani ční kameny.

7 Hejtman frýdeckého panství m ěl k dispozici z řejm ě nep řesné informace, nebo ť se dopustil omylu p ři uvedení p řesného data jednání komise. 8 ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond Ú ŘAS, inv. č. 8532, sign. E 4/3, č. k. 1086, fol. 115 aj. 9 ZAO, Olomouc, f. Ú ŘAS, i. č. 8532, č. k. 1087; tamtéž, fond AO, inv. č. 159, sign. 40, pag. 229; Al Saheb, Jan−Pindur, David: P řísp ěvek, s. 8 −9; Al Saheb, Jan: Frýdlant n. O. od prvních zmínek, s. 93.

21 Tomuto epilogu dlouholetých spor ů ovšem p ředcházely dv ě hrani ční smlouvy, jejichž význam pro další vývoj oblasti nebyl až donedávna v historiografii pat řičně zhodnocen a ocen ěn. 10 V další části p řísp ěvku proto p řinášíme edi ční zp řístupn ění hrani čních dohod uzav řených mezi p ředstaviteli patrimoniální správy panství Hukvaldy, Mezi říčí a Byt ča. P ři interpretaci obou smluv ze 7. a 8. kv ětna 1653 je nutno si uv ědomit, jakou roli sehrál při jejich podpisu biskupský patrimoniální aparát reprezentovaný p ředevším vrchním regentem biskupských statk ů, Janem Mikulášem Reiterem. Jakoukoliv, by ť marginální, roli tehdejšího olomouckého biskupa Leopolda Viléma (eps. 1637−1662) i jeho osobní zainteresovanost lze totiž vzhledem k jeho mnohoobro čnictví, nep řítomnosti v diecézi i diplomatickým a vojenským zájm ům zcela vylou čit. 11 Naopak Reiter coby p řední biskupský ú ředník

10 Al Saheb, Jan – Müller, Karel: c. d., s. 111-126. 11 Tento p řední znalec a vášnivý sb ěratel výtvarného um ění, více nep říliš úsp ěšný voják než duchovní, byl rovn ěž biskupem štrasburským, pasovským, halberstadtským a vratislavským. Viz Richter, Franciscus Xaver: Augustini olomucensis episcoporum olomucensium series. Olomucii 1831, s. 238−240; d’ELVERT, Christian: Die Hoch- und Deutschmeister und olmützer Bischöfe Leopold Wilhelm und Carl Joseph, Erzherzoge von Oesterreich. Notizen-Blatt der historisch- statistischen Section der k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde 1863, s. 49 −55, 61−62; Lhotsky, Alphons: Die Geschichte der Sammlungen. Wien 1941/1945, s. 355 −360; U rban, Wincenty: Zarys dziejów diecezji wrocławskiej. Wrocław 1962, s. 192; Neumann, Jaromír: Obrazárna pražského hradu. Praha 1964; Jedin, Hubert: Die Kröne Böhmens und die Breslauer Bischofswahlen 1468−1732. In: Kirche des Glaubens-Kirche der Geschichte. Freiburg 1966, s. 438 a násl.; Strnad, A.: Wahl und Informativprozess Erzherzog Leopold Wilhelm von Oesterreich, fürstbischof von Breslau. Archiv für schlesische Kirchengeschichte 26, 1968, s. 153 −190; Z lámal, Bohumil: P říručka českých církevních d ějin 7. Praha 1971, s. 6 −10; M edek, Václav: Cesta české a moravské církve staletími. Praha 1982, s. 206; Kadlec, Jaroslav: P řehled českých církevních d ějin II. Praha 1991, s. 88 −89; P olc, Jaroslav: Stru čný p řehled dějin českých a moravských diecézí po t řicetileté válce. Praha 1995, s. 75 −76; M andziuk, Józef: Historia Ko ścioła katolickiego na Śląsku II.

22 pov ěř ený správou biskupských temporálií, si byl jakožto iniciátor celého jednání jist ě velmi dob ře v ědom st ěžejního cíle, kterého hodlal kodifikací vzájemných úmluv dosáhnout. 12 Velmi dob ře se jeho postoj zrcadlí kup říkladu ve smlouv ě ze dne 8. kv ětna 1653 mezi hukvaldským a byt čanským panstvím. Ve srovnání s vypjatou situací na frýdeckých hranicích totiž p ůsobí až neobvykle vst řícn ě Reiterem z Hornbergu režírované ujednání o spole čném užívání hrani čního pásma hukvaldskými i byt čanskými poddanými. Ochota připustit ústupky p ři vyty čení jihovýchodní hrani ční linie panství souvisela zjevn ě s všemožnou snahou prosadit podepsáním a realizací této smlouvy hukvaldské nároky v ůč i frýdeckému panství, které tak bylo za výrazného p řisp ění p ředstavitel ů dominií Byt ča a Mezi říčí ze zápasu o oblast Zadních hor eliminováno.

Edi ční zásady

Východiskem k edi čnímu zp řístupn ění obou dokument ů byl jejich opis v urbá ři hukvaldského panství, který jsme konfrontovali jak s druhým exemplá řem téhož urbá ře, tak s originály dokument ů, z nichž byl text dodate čně do obou urbá řů opsán. Užité edi ční zásady vycházejí z platných pravidel pro vydávání pramen ů z období raného novov ěku, p řičemž základním východiskem jsou principy transkripce. 13 V p řípad ě osobních jmen, toponym a místních názv ů jsme v p říslušných poznámkách uvedli rovn ěž transliterovanou formu, užitou pisatelem dokumentu. Text je

Warszawa 1995, s. 122; Hamannová, Brigitte: Habsburkové. Praha 1996, s. 238 −239; P ater, Józef: Z dziejów wrocławskiego Koscioła. Wrocław 1997, s. 67 −69; týž: Poczet biskupów wrocławskich. Wrocław 2000, s. 86−87. 12 Ke zp ůsobu správy biskupských mensálních a komorních statk ů v dob ě episkopátu Leopolda Viléma viz Roubic, Antonín: Správa statk ů olomouckého (arci)biskupství od 16. století. Sborník archivních prací 31, 1981, č. 2, s. 445; týž: Olomoucké biskupství a jeho statky ve druhé polovin ě 17. století. In: Historická Olomouc a její sou časné problémy. Olomouc 1985, s. 49. 13 Šťoví ček, Ivan a kol.: Zásady vydávání novov ěkých historických pramen ů z období od po čátku 16. století do sou časnosti. Praha 2002.

23 přizp ůsoben sou časné grafické a gramatické norm ě, p řičemž je pln ě respektována fonetická podoba textu originálu. Výjimkou je zvolené ozna čení kvantity grafému u, u n ějž jsme v souladu s předlohou užili čárky, nikoliv kroužku (nap ř. pacholatúm → nikoliv pacholat ům atp.). V p ůvodním tvaru jsme ponechali rovn ěž diftong au (nap ř. aukvaldské → nikoliv oukvaldské atp.). Jelikož editovaný text z velké části postrádal interpunkci, byla rozsáhlá souv ětí rozd ělena do jednotlivých v ět, dopln ěných interpunk čními znaménky ( čárky, te čky). V hranatých závorkách byla rozepsána zkrácená slova a slovní spojení. V souladu s originálem z ůstalo zachováno užití kapitálek na po čátku n ěkterých zkracovaných slov (nap ř. JVOKM → J[eho] V[ysoce] O[svícená] a K[nížecí] M[ilost] atp.). S p řihlédnutím k zachování fonetické autenticity editované předlohy tvaru slovesa být (v originálu užito jak jsem , tak sem ), nebyl v p řípad ě zkrácené verze na začátku slova p řipojen grafém j. Grafémy (resp. zdvojené grafémy) g/j ; y/j ; w/v ; ss/š , byly přepisovány vždy v souvztažnosti se sou časnou gramatickou normou (nap ř. geden → jeden ; steyna → stejná ; Aukwaldy → Aukvaldy ; vssech → všech ; atp.). Digraf rz , respektive rž byl důsledn ě p řepsán jako ř (nap ř. Kromierziz → Krom ěř íž atp.). Analogicky k tomu rovn ěž digraf cz byl v korelaci s významem slova (v ěty) p řepsán bu ďto jako č, anebo c (nap ř. hraniczných → hrani čných ; hranicz → hranic atp.). Pro zm ěkčení konsonant ů bylo v originálu textu editovaného pramene užito zpravidla vokálu i/ie . V t ěchto p řípadech je v souladu s obecným územ v textu edice zm ěkčení vyjád řeno grafémy ž, respektive ě (nap ř. naleziegicych → náležejících ; spolecznie → spole čně atp.). N ěkterá zm ěkčení (jedná se o grafém ť) nebyla v originále pisatelem bu ďto vyjád řena vůbec, a čkoliv z fonetického hlediska o jejich užití není pochyb, anebo pomocí zdvojení hlásek. V textu edice jsou proto uvedená zm ěkčení vyjád řena v souladu se sou časnou gramatikou (např. necht → nech ť atp.). Zdvojené grafémy, které nemají morfologickou funkci, jsou v textu edice zjednodušeny dle pravidel sou časné gramatiky (nap ř. heyttman → hejtman atp.), totéž platí v případ ě aspirovaného th (nap ř. létha → léta atp.).

24

DOKUMENT 1 1653, kv ěten 7., Troja čka Mikuláš Reiter z Hornbergu, vrchní regent biskupských statk ů, spole čně se Zikmundem Némethem, hejtmanem panství Byt ča, Alexandrem Rittnerem, hejtmanem panství Mezi říčí pod Rožnovem a Maxmiliánem Arnoštem z Branštetu, hejtmanem panství Hukvaldy, uzavírají za ú časti sv ědk ů z řad poddaných zainteresovaných panství tripartitní dohodu o pr ůběhu vzájemné hranice panství Hukvaldy, Byt ča a Mezi říčí pod Rožnovem v oblasti tzv. Zadních hor. 14

Léta 15 Pán ě 1653, dne 7. m ěsíce máj, 16 z poru čení vrchnosti sjeli se ze t řech panství na hranice a meze lesní, totiž z panství aukvaldského, 17 by čanského 18 ze Slovák 19 a panství mez říčkého, 20

14 Edice vychází z textu opisu této tripartitní smlouvy v urbá ři hukvaldského panství. Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond Ú ŘAS, inv. č. 2253, sign. E 1, fol. 237; druhý exemplá ř téhož urbá ře, originál a dva soudobé prosté opisy (jeden n ěmecky) viz tamtéž, fond Ú ŘAS, inv. č. 2254, sign. E 2, fol. 323; tamtéž, fond AO, inv. č. 3057−3059, sign. E III a 23/5; viz Al Saheb, Jan (ed.): Urbá ř hukvaldského panství z roku 1581. Frýdek-Místek 2008, s. 157. Edici textu zve řejnil v rámci p řílohy k poznámkám již Josef Mac ůrek. Zp ůsob editace textu ovšem neodpovídá soudobým standard ům a nereflektuje odlišnosti jednotlivých exemplá řů smlouvy. Viz Mac ůrek, Josef: Valaši v západních Karpatech v 15.−18. století. Ostrava 1959, s. 429−430. 15 V urbariálním opisu je text uveden p řípisem „[...]P řípisové exemplá ří neb kontraktúv v p říčin ě ohlídnutí hranic a mezí lesních mezi panstvím aukvaldským [transliterací „A ŭgkwald ſkym“ ], by čanským [transliterací „Bycžian ſkym“ ] a mez říčkým [transliterací „Mezrziczkym“ ], jak ony od starodávna drženy a užívané byly [...]“ . Dále následuje p řed vlastním textem listin řadová číslovka „1.“ , která v originálu listiny schází. Srovnej ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond Ú ŘAS, inv. č. 2253, sign. E 1, fol. 237; tamtéž, fond Ú ŘAS, inv. č. 2254, sign. E 2, fol. 323; tamtéž, fond AO, inv. č. 3057−3059, sign. E III a 23/5. 16 Transliterací „Maij“. 17 Transliterací „Aúgkwald ſkeho“. Panství Hukvaldy.

25 které spole čné hrani čné mezy mají, páni hejtmani spolu se mnú, Janem Mikolášem Rejtarem z Hornbergu, 21 J[eho] V[ysoce] O[svícené] a K[nížecí] M[il]o[s]ti radau, všech panství biskupství hlavního kostela olomúckého 22 oberregentem a hejtmanem v Krom ěř íži, 23 pan Zikmund Nimet, 24 hejtman panství by čanského, 25 pan Alexander Rittner, J[eho] Mi[losti] Cí[sa řské]

18 Transliterací „Byc źian ſkeho“. Uherské panství Byt ča (dnes Byt ča, Slovensko). 19 V originálu listiny je užito výrazu „z Uher“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3057−3059, sign. E III a 23/5. 20 Transliterací „Mezrziczkeho“. Panství Mezi říčí pod Rožnovem (dnes Valašské Mezi říčí). 21 Transliterací „Janem Mikola ſſ em Reÿttarem z Hornbergkú“ . V originálu listiny je užito formy jména „Rejterem“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3057−3059, sign. E III a 23/5. Jan Mikuláš Reiter z Hornbergu, v letech 1645−1647 zastával pravděpodobn ě úřad hukvaldského hejtmana, v letech 1644−1669 byl navíc rovn ěž vrchním regentem mensálních a komorních statk ů olomouckého biskupství a hejtmanem panství Krom ěř íž. Viz Kinter, Mauritz: Die olmützer Fürst–erzbischöfliche Herrschaft Hochwald. Ein historisch– topographischer Versuch. Brünn 1868, s. 24; von Kadich, Heinrich: J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch, IV. Band, 10. Theil. Der Mährische Adel. Nürnberg 1899, nestr.; Roubic, Antonín: Správa statk ů olomouckého (arci)biskupství od 16. století. Sborník archivních prací 31, 1981, č. 2, s. 472. 22 Transliterací „ollomúczkeho“. 23 Transliterací „Kromiérzizi“. 24 Transliterací „Zigmúndt Nimeth“. Zikmund Németh, v letech 1653 a 1654 je doložen jakožto hejtman panství Byt ča, respektive kastelán tamního panského sídla („provisor bonorum arcis Bitschae“ ; „castellanus arcis Bitschae“ ). Funkci hejtmana ovšem velmi pravd ěpodobn ě zastával v letech 1649−1667, kdy panství držel Gabriel Illesházy. Od n ěj dostal za své služby v patrimoniální správ ě za sumu 1 600 zlatých do pronájmu obec Ve ľká Kotešová. Viz Ko čiš, Jozef: Byt čiansky zámok. Martin 1974, s. 20. Za pomoc p ři identifikaci této osobnosti d ěkuji kolegovi z ob čanského sdružení Terra Kisucensis, řediteli Štátného oblastného archívu v Byt či, pobočka Čadca, Mgr. Drahomíru Veli čkovi, Ph.D. 25 Transliterací „Byczían ſkeho“.

26 nejvyšší leütenant 26 a hejtman panství mez říčkého 27 a pan Maximilianus Ernest z Pranštetu, 28 J[eho] Cí[sa řské] Mi[losti] nejvyšší wachtmister a hejtman panství aukvaldského, 29 vzhlídnúce na týž jmenované hrani čné meze a vynalezli sme spole čně jeden bukový strom se t řema znameními, haluzmi u samé cesty, na Troja čce, 30 kde se hrani čné meze panství mez říčkého 31 skon čí. Kterýžto bukový strom za p řítomnosti všech t řech panství vejvodúv, hejných a jiných starožitných a památlivých lidí a muží, na bedlivé vyptání a výpov ědí jejich, na každý takový haluz jednoho každého panství obzvláš ť ze t řech stran cejchy netoliko od nás jmenovaných osob, nýbrž i taky od vejvodúv a n ěkoliko mladých pacholat p řibité a t ěm pacholatúm na památku pardúsy dané jsú. Na to, nade všeckno, povolajíce výš psaný pan hejtman panství by čanského, 32 pan hejtman mez říčký 33 a pan hejtman aukvaldský 34 poddaných svých pod správu náležejících, lidé rozumní a jim ty často psané hrani čné meze v dobré pam ěti pov ědomých, vyptajíce se jich, pokudž jednomu nebo druhému v pam ěti pozústává, zdaliž jaké svády nebo rozep ři mezi jednej nebo druhej strany povstaly.

26 Lieutenant = poru čík; Oberst-Leutenant = nadporu čík. V nau čném slovníku Real und Conversationslexikon z roku 1748 je v souvislosti s hodností poru číka uvedeno následující (v p řekladu): „[...] leutnant je druhý d ůstojník po kapitánovi nebo rytmistrovi v p ěší nebo jízdní rot ě a v jejich nep řítomnosti velí. Za pochodu je na konci jednotky. velí nejmén ě 40 muž ům [...] p ěší leutnant je za pochodu na koni, v boji a p ři přehlídce pochoduje vždy na konci roty [...]“. Citováno dle Vogeltanz, Jan: Malý slovník starého vojenského názvosloví. Praha−Litomyšl 2008, s. 112. 27 Transliterací „Mez ŕziczkeho“. 28 Transliterací „Maximilianú ſ Ernest z Prand ſſ tethu“. Maxmilián Arnošt z Branštetu, doložen jakožto hejtman panství Hukvaldy k roku 1653, ú řad ovšem zastával pravd ěpodobn ě v letech 1648−1657(?). Viz Kinter, Mauritz: c. d., s. 24; Mac ůrek, Josef: c. d., s. 387. 29 Transliterací „Augkwald ſkého“. 30 Transliterací „Na Trogac źcze“. 31 Transliterací „Mezr źiczkeho“. 32 Transliterací „Byc źian ſkeho“. 33 Transliterací „Mezrziczky“. 34 Transliterací „Aúgkwald ſky“.

27 Kte ří k odpov ědi dali, že nic zlého, než od za čátku pam ěti jejich, tak i posavad mezi nimi strany hrani čných mezí se nezdvihlo, nýbrž vždy v sausedství v dobrej vúli a pokoji byli a zústávají. Kdež že tomu tak a nejiná č, svolili sme se ve spolek t ři takové v jedna slova zn ějící exemplá ře v papír uvésti, našimi pe četí, 35 podpisem vlastní ruky zhotoviti a jedné každé straně pro budúcní 36 věč nú pam ěť a zdržení toho oddali. Stalo se na Troja čce 37 v lesy, a[nn]o et die ut su[pr]a. Loco sigi[lli] 38 J[ohann] N[icolaus] 39 Reitter von Hornbergk m[anu] p[ropria] Lo[c]o [sigilli] 40 Sigmundus 41 Nimet m[anu] p[ropria] Loc[o] s[igill]i 42 Alexander Rittner m[anu] p[ropria] L[oc]o [sigilli] 43 Maximilian Ernest von Prandštet 44 m[anu] p[ropria]

DOKUMENT 2 1653, kv ěten 8., Súlov Mikuláš Reiter z Hornbergu, vrchní regent biskupských statk ů, spole čně se Zikmundem Némethem, hejtmanem panství

35 V originálu listiny je užito výrazu „našimi pe četmi“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3057−3059, sign. E III a 23/5. 36 V originálu listiny je užito výrazu „na budaucí“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3057−3059, sign. E III a 23/5. 37 Transliterací „Na Trogac źcze“. 38 V opisu je text vepsán do kruhu ozna čujícího p řitišt ěnou pe čeť na originálu listiny. 39 V originálu listiny iniciály, resp. celé vlastní jméno podepsaného hukvaldského hejtmana schází. Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3057−3059, sign. E III a 23/5. 40 V opisu je text vepsán do kruhu ozna čujícího p řitišt ěnou pe čeť na originálu listiny. 41 Transliterací „ſigmúndú ſ“. 42 V opisu je text vepsán do kruhu ozna čujícího p řitišt ěnou pe čeť na originálu listiny. 43 V opisu je text vepsán do kruhu ozna čujícího p řitišt ěnou pe čeť na originálu listiny. 44 Transliterací „Prand ſſ tett“.

28 Byt ča a Maxmiliánem Arnoštem z Branštetu, hejtmanem panství Hukvaldy, pregnantn ě vymezují vzájemnou hrani ční linii mezi panstvími Hukvaldy a Byt ča, a dále za ú časti sv ědk ů z řad poddaných obou zainteresovaných panství uzavírají dohodu o svobodném užívání pohrani čního pásma obou dominií v Zadních horách poddanými z obou stran. 45

Léta 46 Pán ě 1653, dne osmého 47 máje, z poru čení z obúch stran vrchností, sjeli se spolu se mnú, Janem Mikolášem Rejterem z Hornbergu, 48 J[eho] V[ysoce] O[svícené] a K[nížecí] Mi[l]o[s]ti radú, všech panství knížectví biskupství a hlavního kostela olumúckého 49 oberregentem a hejtmanem na Krom ěř íži, 50 pan Sigismundus Nimet, 51 hejtman panství by čanského 52 a pan

45 Edice vychází z textu opisu této smlouvy v urbá ři hukvaldského panství. Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond Ú ŘAS, inv. č. 2253, sign. E 1, fol. 238 −239; druhý exemplář téhož urbá ře, originál a t ři soudobé prosté opisy (jeden n ěmecky) tamtéž, fond Ú ŘAS, inv. č. 2254, sign. E 2, fol. 324 −325; tamté ž, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1; viz Al Saheb, Jan (ed.): c. d., s. 157. Edici textu zve řejnil v rámci přílohy k poznámkám již Josef Mac ůrek. Zp ůsob editace textu ovšem neodpovídá soudobým standard ům a nereflektuje odlišnosti jednotlivých exemplá řů smlouvy. Viz Mac ůrek, Josef: Valaši v západních Karpatech v 15.−18. století. Ostrava 1959, s. 430−431. 46 V urbariálním opise je p řed vlastním textem uvedena řadová číslovka „2.“ , která v originálu listiny schází. Srovnej viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond Ú ŘAS, inv. č. 2253, sign. E 1, fol. 238; tamtéž, fond ÚŘAS, inv. č. 2254, sign. E 2, fol. 324; tamtéž, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 47 V originálu listiny je užito řadové číslovky „8.“ . Viz ZA v Opavě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 48 Transliterací „Janem Mikola ſſ em Reytterem z Hornbergkú“. 49 Transliterací „ollúmúczkeho“. V originálu listiny je užito výrazu „olomúckého“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 50 Transliterací „Kromerzizi“. 51 Transliterací „ſigismúndú ſ Niemeth“. 52 Transliterací „Byc źian ſkeho“.

29 Max[imilian] Ernest z Prandštetu, 53 hejtman panství aukvaldského, 54 spolu z obúch stran panství vejvod, hajných a jinších starých a památlivých lidí, k obhlídání hranic a mez. Po čnúc od Troja čky, 55 kde se hranice panství mez říčké 56 s panstvím by čanským 57 a auchvaldském 58 skoncují a panství by čanské 59 s panstvím aukvaldském 60 zaseji hrani čiti po čínají, a tak jsme po řád podle mez sjeli a vynalezli, p ředn ě k hú ře Kel čové, 61 púl druhej míle velkej, odtud do Opálené 62 velkej 63 púl míle, od Opálené 64 k Vysokému Beskydu, 65 podobn ě velkej púl míle, od Vysokého Beskydu 66 pak až ku konci vrchu Súlového 67 nad skálú,

53 Transliterací „z Prand ſſ tetú“. 54 Transliterací „Aúgkwald ſkeho“. 55 Transliterací „Troga ćzky“. Troja čka, 952 m. n. m.; GPS sou řadnice Loc: 49°23'47.931"N, 18°24'14.6"E 56 Transliterací „Mezrziczke“. 57 Transliterací „Bycžian ſkym“. 58 Transliterací „Aúchwald ſkem“. V originálu listiny je užito výrazu „aukvaldským“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 59 Transliterací „By ćzian ſke“. 60 Transliterací „Aúgkwald ſkem“. 61 Transliterací „Kelc źowe“. Kel čov (Slovensko), 829 m. n. m.; GPS sou řadnice Loc: 49°26'31.45"N, 18°31'9.281"E 62 Transliterací „Oppalene“. Opálená, dnes Šorštýn, 708 m. n. m.; GPS sou řadnice Loc: 49°26'59.838"N, 18°28'26.172"E 63 V edici zpracované Josefem Mac ůrkem je užito velkého po čáte čního písmene. Vzhledem k významu v ěty i geograficko-topografickým reáliím se ovšem jedná o zjevný omyl. Viz Mac ůrek, Josef: c. d., s. 430. Slovo „velkej“ se v tomto p řípad ě jednozna čně váže k míli (velká míle = cca 11 km; malá míle = cca 6 km), viz Hofmann, Gustav: Metrologická p říru čka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plze ň 1984, s. 75. 64 Transliterací „Opalene“. 65 Transliterací „k Wy ſokemú Bez ſkydú“. Beskyd, 714 m. n. m.; GPS sou řadnice Loc: 49°27'29.23"N, 18°31'56.157"E. 66 Transliterací „od Wy ſokeho Bez ſkydú“. 67 Transliterací „ſúloweho“. Súlov, 903 m. n. m.; GPS sou řadnice Loc: 49°30'1.153"N, 18°32'44.503"E

30 pod kterú Ostravica 68 vyvírá a svúj za čátek bere, tím zpúsobem velké púl míle, a tak se ukazuje hranice spolu s panství[m] 69 by čanským 70 a s panstvím aukvaldským 71 samými vrchními hřeben ěmi, které se Beskydy 72 jmenují. Přitom vyptávajíce se na to bedliv ě, zdaliž poddaní by čanští 73 s aukvaldskými 74 v p říčin ě t ěch mez a hranic n ějakú svádu aneb rozep ři m ěli, kte ří k odpov ědi dali, že nic takového, což by protiv dobrému súsedství čelilo, mén ěji, 75 kdy jakú rozep ři o týž často jmenované hranice mezi sebú m ěli, okrom na Beskyd ě,76 Kel čov ě,77 na které Aukvaldští 78 poddaným by čanským 79 několikráte seno

68 Transliterací „O ſtrawicza“. Jedná se o potok Černá Ostravice, který byl po dlouhodobých sporech mezi panstvími frýdeckým a hukvaldským od roku 1668 definitivn ě uznán za vzájemnou hranici, která zárove ň odd ělovala v tomto prostoru Slezsko a Moravu. Viz Al Saheb, Jan−Pindur, David: P řísp ěvek k d ějinám frýdeckého panství v 17. století. Vlastiv ědné listy, 2005, č. 1, s. 8 −9; A l Saheb, Jan: Frýdlant n. O. od prvních zmínek do roku 1848. In: D ějiny Frýdlantu n. O., Lubna a Nové Vsi. Ostrava 2009, s. 93; nejnov ěji Al Saheb, Jan – Müller, Karel: Hrani ční kameny z roku 1669 v údolí Černé Ostravice. In: Cieszy ńskie studia muzealne/T ěšínský muzejní sborník 4, 2010, s. 111-126. 69 Jedná se z řejm ě o písa řskou chybu v urbariálním opisu, nebo ť v originálu listiny je užito výrazu „panstvím“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 70 Transliterací „Byc źian ſkym“. 71 Transliterací „Augkwald ſkym“. 72 Transliterací „Bez ſkydy“. 73 Transliterací „By ćzian ſſ ti“. 74 Transliterací „Aúgkwald ſkymi“. 75 V originálu listiny následuje „že by“ , což v urbariálních opisech schází. Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 76 Transliterací „Na Bez ſkyde“. 77 Transliterací „Kelc źowe“. 78 Transliterací „Aúgkwald ſſ ti“. 79 Transliterací „Byc źian ſkym“.

31 v těch místech spálili, však naprotiv tomu By čanští, 80 když poddaní aukvaldští 81 přepasovali, 82 jim dobytky zajímali a vysadili. Pro čež jsme 83 se my, naho ře jmenovaní s radau a na žádost obúch stran poddaných v to vložili a na tom se snesli, aby budúcn ě jak jedna, tak i druhá strana týž Beskydy 84 podle svej vúli 85 užívali, však s tú výminkú, kdyby jedna neb 86 druhá strana n ěkterý kus na Beskydách 87 a hranicách 88 trávu místo luk užívati cht ěla, aby to druhej stran ě oznámila, druhá pak strana v tom pasením žádné překážky činiti nemá, nýbrž mezi sebú dobré sausedství míti a tak, jak od starodávna bylo, se ve všem všudy zachovati mají. Pro lepší jistotu a zachování budúcího dobrého sausedství sme pe četmi našimi s podpisem vlastních ruk dva v jednostejná slova zn ějící exemplá ře zhotovili a každý stran ě jeden zanechali. Stalo se v lese na vrchu Súlovu 89 anno et die ut su[pr]a. Lo[co] s[igilli] 90 J[ohann] N[icolaus] 91 Reitter von Hornbergk m[anu] p[ropria] Loco sig[illi] 92 Sigmundus 93 Niemet m[anu] p[ropria]

80 Transliterací „Byczian ſſ ti“. 81 Transliterací „Aúgkwald ſſ ti“. 82 Rozum ěj pásli dobytek za vymezenou hranicí hukvaldského panství. 83 V originálu listiny je užito tvaru „[j]sme“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 84 Transliterací „Bez ſkydy“. 85 V originálu listiny užit tvar „vúle“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 86 V originálu listiny užita spojka „i“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 87 Transliterací „Na Bez ſkydach“. 88 V originálu listiny užit tvar „hranicích“ . Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 89 Transliterací „ſúlowú“. 90 V opisu je text vepsán do kruhu ozna čujícího p řitišt ěnou pe čeť na originálu listiny. 91 V originálu listiny iniciály, resp. celé vlastní jméno podepsaného hukvaldského hejtmana schází. Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1. 92 V opisu je text vepsán do kruhu ozna čujícího p řitišt ěnou pe čeť na originálu listiny.

32 L[oc]o s[igilli] 94 Maximilian Ernest von Prandštet 95 m[anu] p[ropria] 96

Rodový erb Jana Mikuláše Reitera z Hornbergu

93 Transliterací „ſigi ſmúndú ſ“. 94 V opisu je text vepsán do kruhu ozna čujícího p řitišt ěnou pe čeť na originálu listiny. 95 Transliterací „Prand ſſ tett“. 96 V originálu listiny je posloupnost podpis ů obrácená, takže jako první je podepsán hukvaldský hejtman Maxmilián Arnošt z Branštetu, následují byt čanský hejtman Zikmund Nimet a regent biskupských statk ů, krom ěř ížský hejtman Jan Mikuláš Reiter z Hornbergu. Viz ZA v Opav ě, pobo čka Olomouc, fond AO, inv. č. 3060−3063, sign. E III a 24/1.

33 HISTORIE ZKUJ ŇOVACÍCH HUTÍ V BAŠCE

Martin Drápela

S výstavbou železárny v Bašce za čala t ěšínská vrchnost, Albert Kazimír Sasko-Těšínský, pravd ěpodobn ě již roku 1806. 1 Existence železáren v 18. století je zahalena mlhou zp ůsobenou nedostatkem pramen ů. Pravd ěpodobn ě zde stál malý železá řský podnik, který po několika desetiletích užívání zanikl. 2 Archivní prameny z po čátku

1 Toto datum uvádí řada historik ů zabývajících se železá řstvím na Těšínsku. Pramenný doklad potvrzující tento údaj se mi nepoda řilo dohledat. Nejstarší pramen (rozpo čet stavby železáren) pochází až z roku 1808.; d´Elvert, Ch.: Zur Cultur Geschichte Mährens und Oest.- Schlesiens. Brünn 1866, I. teil, s. 282.; Týž: Zur Geschichte des Bergbaues und Hüttenwesens in Mähren und Österr. Schlesien. Brünn 1866, s. 186.; Held-Ritt: Das Hüttenwesen in Oesterreichisch-Schlesien. In: Oesterreichische Zeitschrift für Geschichts- und Staatskunde. Wien 1836, n. 36 (23. Juli), s. 235-236.; Friese, F. M.: Die Eisenwerke Sr. Kaiserl. Hoheit des Erzherzoges Albrecht in Schlesien. In: Oesterreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen. Wien 1857, Jg. 5, No. 34. (24. August) s. 269. 2 Srovnej: Chylík, J.: Železá řský pr ůmysl na T ěšínsku do r. 1905. In: Slezský sborník 48, 1950, s. 446.; Kreps, M.: Soupis železných hutí na Morav ě a ve Slezsku v období feudalismu. Praha 1968, s. 13.; Sto čes, B.: Dvacet p ět let Bá ňské a hutní spole čnosti. Praha 1931, s. 74.; Popiołek, F.: Dzieje hutnictwa żelaznego na ziemiach polskich. Katowice-Wrocław 1947, s. 59.; Zahradnik, S.: T řinecké železárny v 19. století. Opava 1961, s. 7.; Kruliš, I.: Zpráva o slévárn ě s kuplovnou z roku 1810 v železárnách v Bašce. In: Z dějin hutní výroby. Praha 1971, s. 61-81.; Žá ček, R.: Po čátky hutnictví v Pobeskydí. In: Sborník památkové pé če v Severomoravském kraji, Ostrava 1990, č. 8, s. 55.; Týž: Z po čátk ů hutnictví na Frýdecku. In: T ěšínsko, 1991, č. 3, s. 20-21.; Myška, M.: Založení a po čátky Vítkovických železáren 1828-1880. Ostrava 1960, s. 10-26.; Laický historik Bed řich Fišer v některých svých pracích kladl na za čátek 19. století existenci dokonce t ří bašeckých zkuj ňovacích výhní. Toto tvrzení se ale, jak dále ukážu, nezakládá na pravd ě. Fišer, B.: Zaniklé železárny v Bašce, s. 3. [strojopis.; depon. in: knihovna SOkA Frýdek-Místek]; Týž: Chronologický p řehled d ějů a událostí v Bašce od

34 19. století hovo ří o podniku jako o zcela novém a rovn ěž celková komplexnost výstavby železáren, vybudováním vodního kanálu po čínaje a obydlím zam ěstnanc ů kon če, sv ědčí proti rozší ření d říve existujícího provozu. 3 Podle rozpo čtu z roku 1808 se železárna skládala z vysoké pece, 4 kůlny na uhlí, obydlí ú ředníka, 5 obydlí ková ře, 6 obydlí tavi če a d ůlního dozorce, 7 ko ňské stáje 8 a uhlí řské budovy s osmi místy pro milí ře. U podniku byl postaven rovn ěž splav, česlice a propusti. Celkové náklady na stavbu za rok 1808 činily 72 709 zlatých 27 krejcar ů konven ční m ěny, p řičemž nejvíce pen ěz plynulo do zbudování vysoké pece s pecí pražicí (44 872 zlatých k.m.). 9 Vysoká pec byla uvedena do provozu v dubnu roku 1809. 10 V tomto roce tak podnik produkoval pouze surové železo a litinu vyrobenou p ři vysoké peci, rafina ční provoz se tady zpo čátku nenacházel. Po roce 1809 výstavba bašeckých železáren však dále pokra čovala. Chronologicky dalším dochovaným archivním pramenem je rozpo čet stavby huti z roku 1810, v němž se již mluví o stavb ě zkuj ňovací výhn ě, stoupy, brusírny, skladu železa s ubytováním pro vysokopecní tavi če a také o z řízení kuplové pece dávných dob do sou časnosti. [strojopis.; depon. in: knihovna SOkA Frýdek-Místek]. 3 „Vorbenannten beym Bau des neuen königl. herzogl. Eisengewerke zu Baschka verwendeten Gelder….“ ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1116 4 Která sestávala ze zd ěné kychtové v ěže, pecního ústrojí, hutního dmychadla, formovací komory, vodních zápustek a 29 sáh ů (49 m) dlouhého zd ěného náhonu, trojdílné pražicí pece a zd ěného mostu p řes náhon. 5 Bylo zd ěné s p ředsíní, dv ěma obývacími pokoji, jednou kancelá ří, sv ětnicí a t řemi malými sklepy. 6 Bylo zd ěné s předsíní, obývacím pokojem, komorou a dílnou. 7 Bylo vytvo řeno ze staré zd ěné sýpky a skládalo se ze dvou obývacích pokoj ů, dvou kuchyní, dvou komor, čty ř sklep ů a jedné p ředsín ě. 8 Zd ěná s postranními komorami. 9 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1116, fol. 399. 10 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1115, složka „Provozní zprávy železárny 1806-1821“

35 (Coupelle Ofens). 11 Nejv ětší částka tady p řipadla na stavbu zkuj ňovací výhn ě (35 468 zlatých k. m. z celkových 50 067). Od této doby tak bylo i v Bašce surové železo upravováno v rafina čním provozu – zkuj ňovací výhni. 12 Ve zkuj ňovací výhni probíhalo zkuj ňování, což byl okysli čovací pochod, p ři kterém se kyslíkem vhán ěného vzduchu a vložených p řísad (okuje, struska) okysli čovalo p řím ěsí surového železa (k řemík, mangan, uhlík, fosfor) do té míry než vzniklo kujné železo. 13 Zkuj ňování sestávalo z řady postupných úkon ů – nejd říve bylo železo ob ělováno tavením a okysli čením v ětšiny křemíku a části manganu. P ři dalším zkuj ňování byl spálen zbytek křemíku a uhlíku v železe až k hranici jeho obsahu v kujném železe. Pak následovalo další zkuj ňování, p ři kterém bylo dosaženo požadovaného obsahu uhlíku. Železo s vyšším obsahem fosforu bylo ješt ě odfosfo řeno. 14 V Bašce se používalo slezské napoušt ěcí zkuj ňování, které bylo podobné českému. 15 Zkuj ňovací výhn ě byly zpravidla čty řhranné, v ětšinou 71 cm dlouhé, 63 cm široké a 31 cm hluboké. Rozm ěry se však lišily podle oblastí i jednotlivých železáren. 16 V budov ě, kde se nacházela zkuj ňovací výhe ň, byl umíst ěn i vodním kolem pohán ěný buchar, pod kterým se kujné železo dále vykovávalo. U zkuj ňovacích výhní býval obvykle jednosm ěnný dvanáctihodinový provoz zajiš ťován mistrem zkuj ňovací výhn ě,

11 Kuplová pec se tady neosv ědčila a byla vy řazena z provozu patrn ě v polovin ě druhého desetiletí 19. století. Mladší prameny ji už nezmi ňují, stejn ě tak i její topivo - černé uhlí. Srovnej: Kruliš, I.: Zpráva o slévárn ě s kuplovnou z roku 1810 v železárnách v Bašce. In: Z dějin hutní výroby. Praha 1971, s. 61-81. 12 Srovnej: Albin, H.: Versuch über die Geschichte des Herzogthumes Teschen von den ältesten bis auf gegenwärtige Zeiten. Teschen 1818, s. 212. 13 Kruliš, I.: P řísp ěvek k vývoji železá řských zkuj ňovacích výhní. Praha 1974, s. 7. 14 Pleiner, R. a kol.: D ějiny hutnictví železa v Československu. 1. sv. Praha 1984, s. 123. 15 Friese, F. M.: c. d., No. 36. (7. September), s. 284-285. 16 Pleiner, R. a kol.: c. d., s. 124.

36 kterému ješt ě pomáhal ková ř, tovaryš a zaléva č. P ři cánovém hamru pracovali ješt ě další dva d ělníci. 17 Bašecký soupis personálního stavu z roku 1818 nás informuje o tom, že u bašecké výhn ě byl tehdy zam ěstnán mistr zkuj ňovací výhn ě a 3 další ková ři. 18 V pramenech, se kterými jsem pracoval, není ustálené pojmosloví týkající se zkuj ňovací výhn ě. N ěkde je ozna čována jako „zkuj ňovací výhe ň“ (Frischfeuer), jinde zase jako „hamr“ (Hammer). Jako „hamr“ bývá také ozna čován pouze buchar. Ve svém článku budu pod pojmem „hamr“ myslet jeden celý rafina ční provoz – tedy zkuj ňovací výhe ň s ústrojím bucharu. Železárny v Bašce tedy vznikly pro výrobu jak surového, tak i litého a kujného železa. Friese zd ůraz ňuje, že arcivévodské železárny byly zpo čátku zam ěř eny hlavn ě na výrobu surového železa, které bylo prodáváno dál. Pouze část m ěla být posílána ke zkuj ňování. 19 Z pramen ů vyplývá, že pr ůměrná ro ční výroba vykovaného železa mezi léty 1810-1818 činila 906,2 centný řů (50,752 t). 20 Již v roce 1814 uvažovala t ěšínská vrchnostenská správa o zřízení dalšího m ěděného bucharu a zkuj ňovací výhn ě (Kupferhammer und Frisch Feuer) poblíž skalického vrchnostenského skladu d řeva. 21 Tento podnik m ěl být dále

17 Tamtéž, s. 153.; Myška, M.: Založení a po čátky Vítkovických železáren 1828 – 1880. Ostrava 1960, s. 23. 18 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1114, Verzeichnis des Personalstandes beim Baschker Eisengewerke vom 1. Jänner 1818 bis Ende August 1825 19 Friese, F. M.: c. d., No. 34. (24. August) s. 269. 20 Pr ůměrné ro ční množství vyrobeného surového železa tehdy bylo 4 027 centný řů (225,5 t). ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1116, Ausweis wie viel beim Baschker eisengewerke an Roh und Geschmiedeisen vom Jahre 1810 bis 1818 erzeugt wurde 21 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1115, složka „Návrhy na zavedení výroby kovového zboží“, Gehorsamste Bemerkung Ueber die Errichtung eines Kupferhammers und Frisch Feuer unter einem Gebäude welche der Gefertigte der königl. herzoglichen Friedeker Herschaft zu erbauen wünscht.

37 propachtován jinému podnikateli. K výstavb ě však nakonec nedošlo. Inventá ř z roku 1823, dodate čně rozší řený o rok pozd ěji, 22 uvádí již vysokou pec s tavírnou (Schmölzhütte), 23 pražicí pec, 24 zkuj ňovací výhe ň s hamerním ústrojím ty čového hamru (Stabhammer), k ůlnu na uhlí, obydlí ú ředník ů,25 obydlí d ělník ů,26 obydlí ková řů .27 Na míst ě vyhrazeném uhlí řů m se nacházela dřev ěná bouda. Železárn ě pat řila ješt ě zd ěná ko ňská stáj, boudy pro vozy, k ůlny pro p řístroje, sýpka, ustájení pro krávy, seník, obydlí zbudované ve starém poplužním dvoru, rodinný d ům28 , sádka na ryby a sklad železa s příbytkem. P ři vysoké peci stála ješt ě brusírna (Schleifwerk). Zmi ňována je i smaltovací žárová pec (Glühofen). Z výše uvedeného soupisu je patrné, že železárn ě pat řilo i za řízení p římo nesouvisející s výrobou železa (sýpka, seník, sádky, chlév). Tato za řízení sloužila k vytvá ření deputátu. Na po čátku 20. let 19. století arcivévodská správa uvažovala o založení další zkuj ňovací výhn ě na Frýdecku. Hlavním d ůvodem bylo zvýšení výnosu bašeckého podniku rozší řením výroby a zárove ň odbytu vykovaného železa. Z tohoto d ůvodu by muselo být omezeno množství surového železa zasílané do Ustron ě, které by bylo posléze poskytováno vlastním zkuj ňovacím výhním. 29

22 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, inv. č. 1174, Inventá ř (1824) 23 Vysoká pec byla zd ěná, p ři ní stálo jedno tavicí dmýchadlo, formovací komora, kychtový výtah a vodní strouha. 24 Rovn ěž zd ěná. Zd ěné byly i následující obytné budovy 25 Skládalo se z 1 p ředsín ě, 4 obývacích pokoj ů, 1 kuchyn ě, 1 spižírny a 3 klenutých sklep ů. 26 Bylo vytvo řeno ze staré sýpky a sestávalo ze 2 obytných místností, 2 kuchyní, 2 spíží, 4 sklep ů. Bydlel tady mimo jiné i d ůlní dozorce (Steiger). 27 Sestávalo z předsín ě, obytné místnosti a jednoho sklepa. 28 Ten byl tvo řen 4 obytnými místnostmi, 7 komorami, 4 p ředsín ěmi, 4 kuchyn ěmi. 29 Už roku 1815 se mezi hutní správou v Ustroni a Bašce rozho řel spor o prodej surového železa. Ustro ňský hutní správce Girtler si st ěžoval vyššímu vrchnostenskému ú řadu na silný provoz bašecké slévárny, který

38 Rozhodovalo se, zda výhe ň postavit p římo v Bašce, nebo v blízkých Raškovicích. Pro Raškovice hovo řily o 1 350 zlatých víde ňského čísla nižší stavební výdaje než pro Bašku. V Raškovicích nebylo pot řeba tak rozsáhlých výkopových prací jako v Bašce, nebo ť tady už jeden vhodný vodní kanál

tak ohrožoval dodávky surového železa do Ustron ě – uvád ěl, že tém ěř polovina vyrobeného surového železa byla v Bašce spot řebována na výrobu odlitk ů. Zd ůraz ňoval, že bašecký podnik byl založen hlavn ě za účelem poskytování surového železa do Ustron ě, že slévárenství m ělo být původn ě jen okrajovým výrobním odv ětvím, ale v té dob ě je naopak již hlavním. Pr ůměrn ě bylo tehdy ro čně v zim ě na saních do Ustron ě z Bašky dováženo 1 000 centný řů železa, které bylo dále zpracováváno v ustro ňských zkuj ňovacích výhních. Roku 1815 byly v Ustroni 4 zkuj ňovací výhn ě s pr ůměrnou ro ční spot řebou 5 600 centný řů surového železa. Girtler se obával toho, že v následujících letech by již dodávky z Bašky nedokázaly pokrýt spot řebu zkuj ňovacích výhní a muselo by tak dojít k omezení provozu, propoušt ění zam ěstnanc ů a v kone čném výsledku i ke ztrát ě trhu. Na Girtler ův dopis reagoval i bašecký hutní správce Johann Klein. Klein se snažil své argumenty op řít o fakta získaná v účetních knihách a záznamech. Oponoval tím, že ustro ňská železárna je schopna vyprodukovat více surového železa, než vykazuje. Vy čítal Girtlerovi, že i v Ustroni funguje slévárna, která odebírá zna čně v ětší množství surového železa, než on udává, a že práv ě ona by m ěla být omezena. Dále vyvracel, že by bašecký podnik byl postaven p ředevším jako provoz pro výrobu surového železa poskytovaného Ustroni. Dokládal z úřední korespondence s vyšší arcivévodskou správou, že již dva m ěsíce po zprovozn ění bašecké vysoké pece obdržel ú řední p říkaz na řizující mu, že hlavní zisk bašeckých železáren má plynout z prodeje litého železa. Na čež byl schválen návrh na zřízení kuplové pece spole čně s opat řením pot řebných model ů, formovacích rám ů a povoláním sléva čů . Do Ustron ě m ěl být zasílán pouze p řebytek v Bašce vyrobeného surového železa. V žádném p řípad ě tak nem ěla být výroba surového železa pro Ustro ň hlavním odv ětvím bašeckého podniku. V tomto sporu dala vyšší vrchnostenská správa za pravdu pravd ěpodobn ě bašeckému správci, nebo ť i po tomto datu bylo do Ustron ě z Bašky zasíláno p řibližn ě stejné množství surového železa. ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1115, složka „Provozní zprávy železárny 1806-1821“

39 u vrchnostenského pozemku stál. 30 Na druhé stran ě tady byly okolnosti, které zase nahrávaly bašecké lokalit ě. Stavební náklady by zde byly o n ěco vyšší, ale následný provoz by vyšel úsporn ěji, nebo ť by se tady nemusel zam ěstnávat nový zkuj ňovací mistr, který by ro čně pobíral 120 zlatých v. č.31 Po postavení zkuj ňovací výhn ě v Bašce by se nemuselo platit za potažní robotu, které by bylo pot řeba k dopravování surového železa do Raškovic. Na potažní robot ě by bylo ušet řeno ro čně nejmén ě 150 zlatých v. č., nebo ť bylo p řinejmenším pot řebných 150 potažních dní po jednom zlatém. V pramenech se op ět nevylu čovala možnost propachtování nového provozu cizímu podnikateli. 32 Při obou místech bylo k dispozici dostate čné množství vody. Také zaopat ření d řevem, p řípadn ě d řev ěným uhlím, nebylo problémem. 33 Vrchnost, jak je dále uvedeno, se nakonec rozhodla pro Bašku, resp. Staré M ěsto. 34 Nová zkuj ňovací výhe ň s cánovým hamrem byla postavena v roce 1824 severn ě od bašeckých železáren. 35 V budov ě hamru bylo umíst ěno jedno velké kladivo, dále jedno menší cánové a záme čnické a sk říňová dmychadla. Sou částí stavby byla také obytná místnost, ložnice a komora pro mistra zkuj ňovací výhn ě (Frischmeister). Celá stavba stála 6 529 zlatých a 13 krejcar ů v. č. O dva roky pozd ěji (1826) se za čala stav ět t řetí, nejsevern ější,

30 Zkuj ňovací výhe ň v Raškovicích m ěla stát nad papírnou vedle vrchnostenského soukenického a plátenického provozu. 31 Mistr zkuj ňovací výhn ě ro čně pobíral 32 zlatých v. č. v pen ězích, 48 zlatých ve form ě sáhového d říví a 40 zlatých jako výnos z pole. 32 V případ ě propachtování nového provozu by museli být jak v Bašce, tak i v Raškovicích zam ěstnáni arcivévodští ú ředníci provád ějící dozor nad propachtovaným podnikem. 33 Poblíž raškovického místa byl vrchnostenský sklad d řeva, kde by se také mohlo p řípadn ě provád ět zuhel ňování d řeva. 34 Další dv ě zkuj ňovací (z roku 1824 a 1826) se sice nacházely již na katastru Starého M ěsta (viz. stabilní katastr), ale v pramenech jsou ozna čovány jako bašecká železárna. 35 Nová budova zkuj ňovací výhn ě byla 10,3 sáh ů dlouhá, 7 sáh ů široká a stála na částe čné vyzd ěné vodní strouze. ZAO, fond Knížecí komora těšínská 1439-1922, inv. č. 1174, Inventá ř (1824).

40 zkuj ňovací výhe ň.36 Při stavbách obou výhní bylo používáno i placené roboty, a to p ři dovážce lomového a říčního kamene (celkem bylo pot řeba 60 potažních dní po 1 zlatém v. č.), p ři sb ěru říčních kamen ů (171 potažních dn ů po 12 krejcarech v. č.) a p ři dovážce stavebního d říví a prken (221 tažných dn ů po 1 zlatém v. č.). Celkové náklady na stavbu t řetí hamerní budovy činily 6 904 zlatých a 70 krejcar ů v. č. Od srpna roku 1826 tak byly v Bašce v provozu t ři zkuj ňovací výhn ě, které ro čně mohly vyprodukovat 4 000 centný řů (224 t) kujného železa, na což pot řebovaly 5 333 centný řů (298 t) surového železa. 37 Podle d´Elverta na konci dvacátých let činila ro ční výroba již 4 500 centný řů (252 t) vykovaného železa – tato čísla se jeví ve srovnání s údaji z po čátku 30. let jako pon ěkud nadhodnocená. 38 Mezi léty 1830-32 vyprodukoval podnik v Bašce ješt ě 3 801 centný řů (212,8 t) vykovaného železa. 39 Tři bašecké hamry by sice tehdy mohly vyprodukovat i více železa, pokud by ovšem nejstarší hamr nesdílel vodu s vysokopecními p řístroji (dmychadla a kychtový výtah). Za suchého po časí, kdy bylo vody málo, tak musel být zárove ň omezován provoz i ve vysoké peci. Tato provozní nevýhoda byla rovn ěž jedním z důvod ů postavení t řetího hamru. Po zprovozn ění třetího hamru býval p ři nedostatku vody provoz v nejstarším, prvním, hamru pozastaven, zatímco výroba zbylých dvou

36 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, inv. č. 1116, Auszug uiber die Kosten des in Baschka im Jahre 1826 erbauten dritten Frischfeuers. Held-Ritt uvádí, že t řetí zkuj ňovací výhe ň byla postavena už roku 1824. Jeho údaj je však chybný. Held-Ritt: c. d., s. 235-236. 37 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, inv. č. 1116, fol. 162 38 Surového železa bylo pr ůměrn ě vyrobeno 6 000 centný řů (336 t). d´Elvert, Ch.: Zur Cultur Geschichte Mährens und Oest.-Schlesiens. Brünn 1866, I. teil, s. 385. 39 Vedle toho ješt ě 1 157 centný řů (64,7 t) litiny a mezi léty 1830-33 pr ůměrn ě ro čně 5 650 centný řů (316 t) surového železa. ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1116 (Ausweis uiber die bei dem Baschker erzherzoglichen eisenwerke in den Jahren 1819 dann 1830 bis 1835 erzeugten und verkauften Materialien und Produkte nebst deren Erzeugungskosten und den durchschnittlichen Verkaufspreisen)

41 pokra čovala. Výroba ve vysoké peci od té doby nemusela být tolik omezována. 40 Pravideln ě se však b ěhem roku n ěkolikrát stávalo, že musely být vy řazeny z provozu zárove ň všechny t ři hamry. V zimních měsících se tak d ělo kv ůli zamrzlé vod ě, v letních zase kv ůli vyschnutí koryta řeky . V aktovém materiálu knížecí komory těšínské se m ůžeme hned na n ěkolika místech do číst o takovýchto omezeních provozu. Tak nap říklad v říjnu roku 1826 oznamuje správa podniku v dopise arcivévodskému vrchnímu ú řadu, že kv ůli nedostatku vody jsou mimo provoz dva hamry ( č. 1 a 3). 41 V chodu byl tehdy jen prost řední hamr, jehož vodní kolo bylo na horní náhon. Práv ě dostate čně hluboký a dlouhý kanál p řed horním náhonem udržoval tady díky v ětší koncentraci vody chod kola i za nízkého stavu vody. Jak už jsem výše zmínil, prameny dokládají pro 20. léta 19. stol. existenci jak bašeckého ty čového hamru (Stabhammer), tak i hamru cánového (Zainhammer). Ty čové hamry vyráb ěly základní železné tvary – ty če a šíny, zatímco cánové, p řípadn ě výtažné (Streckhammer), produkovaly zejména ploché železo hřebíkové, obru če na sudy, železo pásové, m řížové a tenké železo kulaté. 42 Ve 30. letech vyráb ěly bašecké hamry obru če, železo hrubé, ná řaďové, cánové a železo záme čnické. 43 Dále jsou pak ješt ě zmi ňovány hrubé podkovy, h řebíky, pluhy a m řížové železo. 44 Bašecké hamry byly zpo čátku ozna čovány číslovkami 1 až 3, případn ě jako horní, prost řední a spodní. 45 V pramenech z roku 1831 m ěly už hamry svá vlastní jména. První nesl jméno sv. Antonína, druhý sv. Karla, a t řetí, nejsevern ější, byl pojmenován

40 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, inv. č. 1116, fol. 162 41 Tamtéž, fol. 160 42 Pleiner, R. a kol.: c. d., s. 127-130. 43 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1115, fascikl „M ěsí ční výkazy výroby 1833-35“ 44 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1115, fascikl „Ceníky železa 1818-33“ 45 Hamr č. 1 byl nejstarší a zároveň nejjižn ější. Stál v bezprost řední blízkost ostatních železárenských provoz ů, tedy v areálu železáren.

42 po sv. Jáchymovi. 46 Vysokopecní provoz byl ozna čován jako hu ť svatého Alberta. 47 Zm ěnu stavu bašeckých rafina čních provoz ů p řinášejí prameny již z první poloviny 30. let 19. století. Jeden výkaz o vyrobeném a prodaném zboží uvádí, že roku 1834 se v Bašce pracovalo již ve čty řech hamrech a o rok pozd ěji dokonce v šesti. 48 Tuto informaci je t řeba dát do souvislostí se vznikem jiného železá řského podniku na Frýdecku, a to železáren v Lískovci - Lipin ě. Roku 1833 tady tešínská komora po čala se stavbou nových hamr ů, které sloužily zpo čátku jako rafina ční závod bašeckých železáren. 49 V kv ětnu roku 1834 byly v Lískovci provozovány dva hamry ( č. 4 a č. 5) pojmenované po majiteli železáren jako Karlova hu ť (Carlshütte). 50 Nakonec tady za dva roky vyrostlo celkem 6 zkuj ňovacích výhní. 51 Surové železo se sem z Bašky dopravovalo pomocí formanských voz ů, p řípadn ě vory po Ostravici, pokud to hladina řeky dovolovala. Bašecký hutní ú řad tehdy spravoval oba závody, a proto je v některých ú četních pramenech uveden rozsah výroby i zisk dohromady pro ob ě železárny.

46 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1116, Berechnung uiber in den Frischfeuer verarbeitete Roheisen und Kohl u. das hievon erzeigte Geschmiedeisen. Pro Decembri 1831. 47 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1115, složka „M ěsí ční výkazy výroby 1833-35“ 48 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1116 (Ausweis uiber die bei dem Baschker erzherzoglichen eisenwerke in den Jahren 1819 dann 1830 bis 1835 erzeugten und verkauften Materialien und Produkte nebst deren Erzeugungskosten und den durchschnittlichen Verkaufspreisen) 49 Pitronová, B.: K po čátk ům Karlovy huti. In: Sborník k dějinám válcoven plechu ve Frýdku-Místku. Ostrava 1970, s. 12-25.; Myška, M.: Založení Karlovy hut ě v Lískovci u Frýdku. In: Hutnické listy, 1983, č. 6, s. 452-453.; d´Elvert, Ch.: Zur Cultur Geschichte Mährens und Oest.- Schlesiens. Brünn 1866, I. teil, s. 386. 50 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1115, složka „M ěsí ční výkazy výroby 1833-35“ 51 Celková investice do nového podniku činila zhruba 100 000 zlatých v. č.

43 Nová modernizace arcivévodských železáren byla spojena se jménem geologa a technika Ludwiga Hoheneggera, který vstoupil do služeb t ěšínské komory roku 1839 na místo centrálního ředitele železáren. 52 Aby byly arcivévodské železárny výhledov ě konkurenceschopné, bylo nutné se zam ěř it na výstavbu válcoven a zdokonalování sléváren. Na trhu se stále více žádalo válcované železo a ne arcivévodské železo ty čové. Již od po čátku 20. let 19. století za čaly být železá řské buchary pozvolna nahrazovány válcovnami, jež byly spole čně s pudlovacími pecemi nejcharakteristi čtějším znakem pr ůmyslové revoluce v rafinaci železa. Roku 1841 pracovalo v českých zemích už 16 válcoven. Ve 30. letech byly ve Vítkovicích d řevouhelné zkuj ňovací výhn ě nahrazeny kamenouhelnými pudlovacími pecemi. Pudlovací pece se však za čaly více prosazovat až od 50. let. 53 Ve druhé polovin ě 50. let však již byla pr ůmyslová revoluce v rafinaci železa v regionu dovršena – tzn., že se na celkové výrob ě rafina čních provoz ů podílely pudlovací pece na Morav ě a ve Slezsku 81 % a válcovny p řibližn ě 70 %. 54 První arcivévodská válcovna byla zprovozn ěna roku 1846 v Ustroni. 55 Pak se modernizace za čala zam ěř ovat čím dál více na železárny v Lískovci, které se v pr ůběhu 50. let staly nejprogresivn ější arcivévodskou železárnou. 56 V obou podnicích bylo zavedeno rovn ěž rafinování surového železa pudlováním (1852 Ustro ň, 1855 Lískovec). V Bašce se však nadále používalo

52 Myška, M. a kol.: Historická encyklopedie podnikatel ů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století (II.). Ostravská univerzita, Ostrava 2008, s. 142-144.; Wurzbach, C.: Biographisches lexikon des kaiserthums Oesterreich. Wien 1865, Theil 14., s. 482-484. 53 Jakubec, I. – Jindra, Z. a kol.: D ějiny hospodá řství Českých zemí od po čátku industrializace do konce habsburské monarchie. Praha 2006, s. 201-203. 54 Myška, M.: K některým otázkám pr ůmyslové revoluce v moravsko- slezském železá řství. In: Sborník prací pedagogického institutu v Ostrav ě. Řada d ějepis-zem ěpis. Ostrava 1962, s. 88-90. 55 Friese, F. M.: c. d., No. 34. (24. August), s. 269. 56 Pitronová, B.: c. d., s. 20.

44 zkuj ňovacích výhní a buchar ů. Bašecký podnik i díky tomu za čal ztrácet na svém p ředchozím významu. Topografická část vce ňovacího operátu obce Bašky, datovaná rokem 1848, zmi ňuje, vedle vysoké pece a jednoho železného hamru (Eisenhammer), 57 dva ú řednické byty, jeden hostinec, jednu láze ňskou budovu, k ůlnu na d řev ěné uhlí a sklad železa. Bašecký hamr m ěl vyrobit ro čně 2 000 centný řů (112 t) vykovaného železa z 2 100 centný řů (117,6 t) surového železa, k čemuž bylo spot řebováno 1 400 m ěř ic d řev ěného uhlí. 58 Sestával ze 2 pecí a 2 buchar ů a bylo u n ěj zam ěstnáno celkem 8 lidí. 59 Ve dvou zbylých starom ěstských hamrech (Karl ův a Jáchym ův) bylo ro čně při dvou pecích a dvou bucharech vyrobeno 8 pracovníky rovn ěž 2 000 centný řů vykovaného železa z 2 100 centný řů surového železa. 60 Velikost výroby vykovaného železa by p ři srovnání s jinými prameny p řibližn ě odpovídala realit ě.61 Pro období mezi léty 1848-1850 byly podle d´Elverta v Bašce u t ří zkuj ňovacích výhní t ři buchary a jedna výtažna (Streckfeuer) se dv ěma buchary. 62 Tak bylo v bašeckých železárnách užíváno celkem již pěti buchar ů.

57 Zbylé dva hamry stály již na katastru Starého M ěsta, ale byly sou částí bašecké železárny. 58 Vysoká pec m ěla tehdy podle operátu vyrobit ro čně v pr ůměru 18 000 centný řů (1 008 t) surového železa. S údajem o velikosti výroby by souhlasila i Chylíkova čísla – roku 1846 vyrobeno 22 439 centný řů (1 256 t) surového železa, 1847 – 18 424 centný řů (1 030,8 t). Chylík, J.: c. d., s. 464. 59 ZAO, fond Stabilní katastr slezský – II. Vce ňovací operáty, karton 5, inv. č. 8, sign. Sl. 10 60 ZAO, fond Stabilní katastr slezský – II. Vce ňovací operáty, karton 185, inv. č. 303, sign. Sl. 419 61 AP w Katowicach, Oddział w Cieszynie, fond Komora Cieszy ńska III/b, sign. 763 62 d´Elvert čerpal údaje ze statistik bá ňského hejtmanství; d´Elvert, C.: Zur Geschichte des Bergbaues und Hüttenwesens in Mähren und Österr. Schlesien. Brünn 1866, s. 225. V Lipin ě tehdy stálo 6 zkuj ňovacích výhní s 6 buchary.

45 O stavu arcivévodských zkujňovacích výhní v 50. letech 19. století nám zachoval sv ědectví Friese. Výhn ě byly tehdy uzav řené a vzduch v nich byl oh říván p řibližn ě na 132 °R (105 °C). Jedna taková pec, kterou zpravidla obsluhovali 3 až 4 muži s 2 učni, vyrobila p ři plném provozu pr ůměrn ě ro čně 2 200 centný řů (123,2 t) rozli čných druh ů ty čového železa. Výhn ě se nacházely v bezprost řední blízkosti menších dílenských za řízení (Werkseinrichtungen). Bylo tomu tak z důvod ů nižších výrobních náklad ů.63 V 50. letech se v Bašce používalo stále pouze vodní síly. U rafina čních provoz ů bylo celkem 8 ústrojí o síle 40 ko ňských sil, zatímco u vysoké pece pracovala 3 ústrojí o výkonu 26 ko ňských sil. 64 Roku 1854 se v Bašce vyráb ěla litina také už v nové kuplové peci, která tady vznikla n ěkdy na po čátku 50. let. 65 Mezi léty 1851 až 1855 činila pr ůměrná ro ční výroba již 7 271,2 centný řů (404,1 t) vykovaného železa, 14 845 centný řů (831,3 t) surového železa a 9 762 centný řů (546 t) litiny. 66 Pro množství vyrobeného vykovaného železa a litiny tak byl charakteristický vzestup oproti minulé dob ě, kdežto produkce surového železa stagnovala. 67

63 Friese, F. M.: c. d., No. 36. (7. September) s. 284-285.; Rossiwal, J.: Der Bergbau, das Hüttenwesen und die metallverarbeitenden Industrialgewerbe. In: Die Markgrafschaft Mähren und das Herzogthum Schlesien in ihrem geographischen Verhältnissen. Wien, Olmütz 1860, s. 343. 64 Údaje pro rok 1857. Rossiwal, J.: c. d., s. 338-345. 65 Bericht der Handels und Gewerbekammer für das Herzogthum Schlesien an das hohe k. k. Ministerium für Handel, Gewerbe und öffentliche Bauten über den Zustand des Handels, der Industrie und der Verkehrsverhältnisse se Kammerbezirkes in den Jahren 1854, 1855, 1856. Tropau 1857, s. 191 66 TAMTÉŽ; Bericht der Handels- und Gewerbekammer in Troppau an das hohe k. k. Ministerium für Handel, Gewerbe und öffentliche Bauten über den Handel, die Industrie und die Verkehrsverhältnisse des Kronlandes Schlesien im Jahre 1851 und 1852. Troppau 1853; 67 V první polovin ě 40. let se v Bašce pr ůměrn ě ro čně vyprodukovalo již 13 595 centný řů (761 t) surového železa a 2 823 centný řů (158 t) litiny. d´Elvert, Ch.: Zur Geschichte des Bergbaues und Hüttenwesens in Mähren und Österr. Schlesien. Brünn 1866, s. 191.

46 Mezi léty 1861-1864 byly v Bašce uvedeny do provozu další dv ě zkuj ňovací výhn ě. Byly postaveny ve dvou již existujících hamerních budovách, a to hamerní budov ě č. 1 a č. 2. Roční produkce všech bašeckých rafina čních provoz ů v tomto období činila stále p řibližn ě 7 000 centný řů (392 t) ty čového a cánového železa. 68 V pr ůběhu 60. let vyrostla v Bašce ješt ě nová vodou pohán ěná stoupovna (1861), 69 nový sklad železa (1867), čistírna odlitk ů (1868), druhá budova lázní se zam ěstnaneckou stravovnou a obytný d ům pro ú ředníky (1869). 70 Roku 1869 byla rovn ěž dána do provozu druhá kuplová pec. 71 V roce 1870 se p ři t řech bašeckých hamrech, 72 kde již bylo zam ěstnáno celkem 46 lidí, vyrobilo celkem už 10 839 centný řů (606,9 t) vykovaného železa, kdežto vysoká pec vyprodukovala 22 978 centný řů (1 286 t) surového železa a litiny. 73 O dva roky pozd ěji hamry vyrobily 11 261 centný řů (630,6 t) vykovaného železa, kdežto vysoká pec už 33 638 centný řů (1 883,9 t) surového železa a litiny. 74 Z výše uvedených údaj ů je patrné, že za hospodá řské konjunktury vzrostla výrazn ě výroba surového železa a litiny, mén ě výrazn ě výroba vykovaného železa. 75 U rafina čních

68 d´Elvert, Ch. (red.): Landwirtschaftliche und industrielle Zustände Mährens und Oesterr. Schlesiens vor 30 Jahren. In: Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section der kais. Königl. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderund des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. 1864, Nr. 9, s. 70. 69 V železárnách se nedrtila jen železná ruda, ale také vápenec a struska. 70 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1114, Lagerbuch über Gebäude (1872) 71 Ob ě pece byly stejné konstrukce, velikosti a obsahovaly stejný předeh řívací aparát. ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1114, Lagerbuch über Imobilar Inventar (1872) 72 Sestávaly z pěti zkuj ňovacích výhní s šesti buchary. 73 Statistischer Bericht über die Industrie Schlesiens im Jahre 1870. Troppau 1870, s. 100-101.; Tamtéž, s. 122-123. 74 Die Eisenindustrie Schlesiens in den Jahren 1872 und 1873. Nachweisung über Erzeugung, Betriebs- und Arbeiter- Verhältnisse der österr.-schles. Eisenwerke. Troppau 1873, s. 34-37. 75 Na rozvoj železáren m ělo v této dob ě pozitivní vliv i nové železni ční připojení. V lednu roku 1871 byla zprovozn ěna ostravsko-frýdlantská

47 provoz ů bylo roku 1872 zam ěstnáno 48 lidí a pracovalo tady 8 vodních kol o celkovém výkonu 60 ko ňských sil. 76 Tři hamry tehdy sestávaly ze 3 sk říňových dmychadel, 3 regulátor ů v ětru, 5 hrubých buchar ů, 1 vytahovacího, 5 napoušt ěcích zkuj ňovacích výhní a 5 aparát ů oh řívajících vzduch. Z údaj ů z hlavních knih hmotních pro poslední čtvrtinu 19. století vyplývá, že vyráb ěný sortiment zboží z ůstával p řibližn ě stejný. Z kujného železa byly vykovávány nadále obru če kol, železo m řížové, podkovové, brzdové zarážky, plech pro výrobu pluh ů, náprav aj. 77 Soupis budov z roku 1872 uvádí, že železárna tehdy sestávala z budovy ú řadu 78 s p řináležející k ůlnou s ustájením pro černý dobytek, obytné budovy pro ú ředníky s přináležejícím hospodá řským stavením, závodního hostince, 79 při kterém stály stáje, k ůlna na led a láze ňská budova, dále z pěti rozli čných ubytovacích budov, 80 staré záme čnické dílny (Schlosserei), z úschovny voz ů, stájí pro kon ě s postranní k ůlnou, k ůlny na řezivo, uhlí řské boudy, kychtové v ěže s přináležející budovou slévárny, budovy staré strojovny u kychtové v ěže se skladem na uhlí, budovy nové strojovny, stoupovny, skladu na železo, t ří hamerních budov, 81 budovy lázní se zam ěstnaneckou stravovnou,

dráha, od níž byla k bašeckým železárnám zavedena vle čka. Význam mělo pro bašecký podnik také zprovozn ění košicko-bohumínské dráhy ve stejném roce. Železárna tak za čala odebírat kvalitn ější uherskou rudu za nižší náklady než za rudu domácí (pelosiderity). Myška, M.: Die mährisch-schlesische Eisenindustrie in der industriellen Revolution. Praha 1970, s. 58. 76 Mezi léty 1870 a 1872 stoupl po čet pracovník ů železáren, zam ěstnaných p ří výrob ě železa, o 94 lidí. Roku 1872 bylo v bašeckých železárnách p ři výrob ě železa zam ěstnáno nejvíce lidí (420) v celé své historii v ůbec. 77 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská (1439-1922), inv. č. 821-842, hlavní knihy hmotní 78 V budov ě ú řadu byl ubytován ú ředník. 79 Roku 1863 byl i s přináležejícím p řístavkem po požáru zcela nov ě postaven. 80 Jedna sloužila d říve jako stodola, jiná zase jako hospodá řské stavení. 81 U všech t ří hamerních budov se nacházel p řístavek pro dmychadla.

48 skladu konzumního spolku, budovy čistírny, boudy pro uložení st říka čky, budovy dílen 82 a k ůlny na níst ějové cihly. 83 Z ostatních pomocných za řízení stál roku 1872 v železárnách 80 stop (24,8 m) vysoký komín p ři staré vysokopecní strojovn ě84 , dále 50 stop (15,5 m) vysoký komín p ři úpravn ě (Appretursgebäude) 85 , závodní kanál, jezy na Ostravici v Pržn ě a na bašeckém náhonu a rybník na zv ětrávání železné rudy. 86 Pro p řelom 60. a 70. let je také charakteristická výstavba zcela nových budov pro zam ěstnance. Mezi léty 1871-1872 byla v Bašce vystav ěna celá nová kolonie a v Malenovicích 3 domy pro revírní horníky. 87 Vedle výše zmín ěných dom ů pro zam ěstnance byla tehdy postavena ješt ě nová záme čnická dílna. O tom, že i v bašeckém podniku byla mechanizace na postupu, sv ědčí i následující vybavení úpravných provoz ů stroji – nást ěnná vrta čka, menší vyvrtáva čky, hoblovací a vyrovnávací stroje. Spolu s novou záme čnickou dílnou vznikla i nová d řevomodelárna (Tischlerei) vybavená soustruhem na d řevo a kotou čovou pilou. 88 Roku 1873 prob ěhla kompletní p řestavba budovy zkuj ňovacích výhní č. 1 a 2, jež stála 4 786,13 zlatých rakouské m ěny.

82 Novostavba z roku 1872. 83 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1114, Lagerbuch über Gebäude (1872) 84 Postavený roku 1860. 85 Vystav ěn byl roku 1872. 86 Vyt ěžené železné rudy se p řed roztavením ve vysoké peci upravovaly. Nejstarším zp ůsobem úpravy rudy bylo její v ětrání na haldách, které vyvolávalo zm ěny granulometrické a částe čně i chemické. Karpatské pelosiderity t ěžko v ětraly, proto se také nechávaly v ětrat v rybnících. Na noc se rybník napustil 30-60 cm vody. Ráno se voda vypoušt ěla. Ruda zv ětrávala 2 až 3 roky a obohacovala se p ři tom železem. ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1114; Lagerbuch über Betriebs- Hilfsanlagen (1872); Kru ťa, T.: Mineralogické pom ěry a geologická stavba okresu frýdecko-místeckého . In: T ěšínsko, 1963, č. 6- 7, s. 4. 87 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1114, Lagerbuch über Gebäude (1872) 88 V těchto železárenských d řevomodelárnách byly vyráb ěny d řev ěné modely ur čené pro slévárnu.

49 Zkuj ňovací výhně i po této kompletní p řestavb ě byly stále na vodní pohon a používaly d řev ěná sk říňová dmychadla. 89 Za zmínku ješt ě stojí, že ve stejném roce v jedné ková řské díln ě p řibyl i nový pružnicový buchar (Federhammer). Hospodá řská krize z roku 1873 se projevila i na provozu v Bašce. Ze statistik obchodní a živnostenské komory víme o bezprost ředních dopadech krize na výrobu v bašeckém podniku. Při slévárn ě byla od 1. července omezena výroba o 2 000 centný řů litiny (112 t) a pracovní doba zkrácena až o jednu t řetinu, p řičemž došlo k propušt ění 120 pracovník ů z celkových 372. P ři pokra čujícím nedostatku odbytu se dokonce uvažovalo o vyhasnutí vysoké pece a propušt ění tém ěř všech zam ěstnanc ů. U provoz ů zkuj ňovacích výhní byla výroba snížena o 3 000 centný řů (168 t) a pracovní doba až o polovinu, což zp ůsobilo propušt ění 24 zam ěstnanc ů z celkových 48. Pokud by byl odbyt dlouhodob ě nedosta čující, tak se p ředpokládalo zkrácení doby ješt ě o dalších 25 % - pracovní týden by tak byl dlouhý jen dva dny. 90 Co se tý če dalšího vývoje zkuj ňovacích výhní, tak roku 1881 byl kv ůli zna čnému poškození p ři povodni z předchozího roku odstaven definitivn ě z provozu hamr č. 3 (Jáchym ův) se zkuj ňovací výhní č. 5. 91 Nadále v Bašce pracovaly už jen 4 zkuj ňovací výhn ě s 5 buchary, p ři nichž již bylo spalováno d řev ěné i kamenné uhlí. 92 Dv ě budovy zkuj ňovacích výhní nesly v této dob ě jména – Karl ův hamr a Hildegardin hamr. Vysokopecní provoz byl nazýván Isabelinou hutí. 93 Čty ři zkuj ňovací výhn ě byly v provozu ješt ě na

89 Parní stroje se nacházely pouze u provozu vysoké pece a jedné záme čnické dílny. 90 Die Eisenindustrie Schlesiens in den Jahren 1872 und 1873. Nachweisung über Erzeugung, Betriebs- und Arbeiter- Verhältnisse der österr.-schles. Eisenwerke. Troppau 1873, s. 34-37. 91 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, karton 1114, Lagerbuchauszug für Gebäude Inventar pro 1881 92 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská 1439-1922, inv. č. 821 93 Leonhardt, E. R.: Die Studien-Reise des Oesterreichischen Ingenieur- und Architekten-Vereines im September 1885 nach Mähren, Schlesien, Galizien und Ungarn. Wien 1885, s. 153.; Sláma, F.: Vlastenecké putování po Slezsku. Praha 1886, s. 239.

50 po čátku 90. let, což byla doba, kdy se rafinovalo železo ve zkuj ňovacích výhních už jen u n ěkolika výjime čných p řípad ů.94 Roku 1895 je poprvé uvád ěna plynová svá řková pec (Gasschweissofen) se dv ěma vytahovacími buchary (Streckhämmer) a pouze jedna zkuj ňovací výhe ň se dv ěma buchary. 95 Zkuj ňovací výhn ě tak v Bašce byly v polovin ě 90. let nahrazeny dokonalejším rafina čním provozem – svá řkovou pecí. 96 Také ústrojí svá řkové pece bylo ješt ě na vodní pohon, je to patrné z provozních knih, kdy p řes zimu muselo být mimo provoz z důvodu nedostatku vody, v jiných m ěsících zase z d ůvod ů čišt ění kanálu. 97 Pro rok 1897 jsou již uvád ěny dv ě svá řkové pece, kdežto zkuj ňovací výhe ň žádná. 98 Svá řkové pece produkovaly totožné zboží jako zkuj ňovací výhn ě – železo obru čové, m řížové, podkovové, plechy pluhové a pali čkové. 95 Pro po čátek 20. století je zmi ňována i výroba želízek do žehli ček. 96 V rafina čních provozech se v Bašce pracovalo až do kone čného zastavení provozu celých železáren 1. kv ětna 1909. 97 Měsíc p řed ukon čením výroby pracovalo p ři rafina čním provozu 19 lidí (2 hamerní dozorci a 17 ková řů ) a p ři dalších úpravných provozech ješt ě 76. 98 Rozsah výroby vykovaného železa mezi léty 1883–1904 stagnoval – ro ční výroba se pohybovala mezi čty řmi až šesti stovkami tun a množství výroby z roku 1872 (630 t) tady už nebylo překonáno. 99 Oproti tomu rozsah produkce litého železa rapidn ě stoupal. 100 V první polovin ě 80. let 19. století se tady vyrobilo

94 Kruliš, I.: P řísp ěvek k vývoji železá řských zkuj ňovacích výhní. Praha 1974, s. 80-81. 95 ZAO, fond Knížecí komora těšínská (1439-1922), inv. č. 1058, Provozní kniha svá řkové pece (1895) 96 Tamtéž, inv. č. 842, Hlavní kniha hmotní (1904) 97 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská (1439-1922), inv. č. 1059, Provozní kniha svá řkové pece (1897) 98 Tamtéž, inv. č. 1 466 99 ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská (1439-1922), inv. č. 821-842. 100 Vedle kuplových pecí byla litina minimáln ě do roku 1895 p řetavována i ve vysoké peci. ZAO, fond Knížecí komora t ěšínská (1439-1922), inv. č. 833.

51 ro čně jen v kuplových pecích n ěco p řes tisíc tun litiny, kdežto o dvacet let pozd ěji, na po čátku 20. století, již ro ční výroba dosahovala bezmála hranice čty ř tisíc tun. V tomto dvacetiletí také významn ě vyrostla znovu výroba surového železa. V první polovin ě 80. let se pohybovala výroba mezi t řemi až p ěti stovkami tun, kdežto roku 1904 už byla vyšší než dva tisíce tun surového železa. Na po čátku 20. století tak bylo p ři vysoké peci p řekro čeno konjunkturální množství výroby z roku 1872 (1 883,7 t v četn ě litiny). Rafina ční provozy tak v této dob ě zastínil provoz slévárny, který se tak stal nejd ůležit ějším bašeckým provozem v ůbec. Zkuj ňovací výhn ě tak byly sou částí bašeckých železáren více než 80 let. Vykované železo produkované hamry tvo řilo jednu část vyráb ěného sortimentu železáren, pozd ěji co do významu bylo zatla čeno litinou. Existence bašeckých zkuj ňovacích výhní v dob ě, kdy se v železá řství užívalo daleko dokonalejších rafina čních technologií (pudlování, thomasování, válcování), je jedním z důkaz ů technologického zaostávání bašeckého podniku za ostatními železárnami.

52 PROHLÁŠENÍ ZA MRTVA V POZ ŮSTALOSTNÍCH SPISECH MÍSTKU VE 40. LETECH 19. STOLETÍ

Radek Lipovski

Poz ůstalostní řízení byl právní akt, p ři n ěmž se zape četil majetek zesnulé osoby (z ůstavitele), aby mohl být následn ě vyhodnocen a rozd ělen mezi právoplatné d ědice. Probíhalo v rámci tzv. nesporné soudní agendy, do níž spadaly také nap ř. poru čenské a opatrovnické záležitosti nebo vedení pozemkových knih. Jestliže během řízení povstal spor, pak projednával poz ůstalost soud v záležitostech sporných. 1 V poz ůstalostním řízení povstala celá řada zajímavých písemností, které vytvo řily poz ůstalostní spis zesnulé osoby, nap ř. obstavovací (pe četní) zpráva, inventá ř poz ůstalosti, licita ční protokol poz ůstalosti, kvitance, poz ůstalostní vyjednání atd. 2 Jednou z písemností poz ůstalostních spis ů mohl být tzv. edikt (vyhláška). Sloužil ke svolávání d ědic ů a poz ůstalostních v ěř itel ů, a to v p řípadech, kdy nebylo známo místo jejich pobytu. 3 Platil systém vyhlášek, na n ěž m ěli d ědicové zareagovat a p řihlásit se u konkrétních ú řad ů. Postup p ři svolávání p říbuzných a v ěř itel ů upravoval dvorský dekret z 26. srpna 1788. Stanovoval lh ůtu jeden rok, v níž se m ěli d ědicové a další hledané osoby p řihlásit ke svému právu bez ohledu na jejich p řítomnost v dané zemi nebo pobyt v zahrani čí. P ři rozesílání ediktu platil p ředpoklad, že dědicové byli neznámí, a proto o nich nemohla jednací instance vědět a nemohla být zodpov ědná za nedoru čení informací. Sta čilo tedy, aby se b ěhem ohlašovací lh ůty zve řejnil edikt každé t ři měsíce v novinách. K těmto ustanovením byla doložena klauzule,

1 Bohuslav, J. V.: Řízení poz ůstalostní. Populární výklad o tom, jak se poz ůstalosti projednávají s dodatkem o poplatcích z pozůstalostí a s příslušnými vzorci. Praha 1894, s. 3-4. 2 Více o této agend ě Lipovski, R. - Popelka, P.: Poz ůstalostní spisy v městském a venkovském prost ředí v 18.-19. století. In: Prameny k hospodá řským a sociálním d ějinám. Díl 2. Ostrava 2010, s. 126-149. Zde také podrobná literatura k danému problému. 3 Tamtéž, s. 141.

53 podle níž se po čítalo s ohlášením d ědic ů, a proto pouze mezi n ě měla být poz ůstalost rozd ělena. 4 Osoby, které se neohlásily, nemohly být zahrnuty do d ědického řízení a nemohly uplatnit právo odvolat se pozd ěji proti rozd ělení majetku. Totéž platilo pro věř itele.

Formulá ř ediktu v zákon ě č. 208 z 9. srpna 1854

4 Kropatschek, J. (Hg.): Handbuch aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die K. K. Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer Sistematischen Verbindung. Bd. 16. Wien 1789, s. 920- 921.

54 Pochopiteln ě se stávalo, že p říslušné ú řady nem ěly pov ědomí o míst ě pobytu ur čitých d ědic ů, či v ěř itel ů, ale objevily se i případy, kdy „scházel“ zesnulý (z ůstavitel). Daná osoba m ěla v lokalit ě majetek, ale o jejím místě pobytu dlouhodob ě nikdo nev ěděl. Pokud se vznášel nárok na majetek dlouhodob ě nep řítomné osoby, pak podle dvorského dekretu z 2. ledna 1789 platila lh ůta 30 let, b ěhem níž m ěly scházet jakékoliv zprávy o dané osob ě. V takovém p řípad ě nastoupily právní úkony sm ěř ující k prohlášení osoby za mrtvou a majetku za propadlý, přičemž z vážných d ůvod ů k tomu mohlo dojít p řed dovršením stanovené lh ůty. 5 Než se však k n ěč emu takovému p řistoupilo, musely se p říslušné ú řady pokusit nezv ěstnou osobu najít.

Vyhláška o hledání Thomase Zametschnika z Místku

5 Tamtéž, Bd. 18. Wien 1790, s. 478-479.

55 Velmi podobn ě jako v p řípadech nezv ěstných d ědic ů a věř itel ů se zve řejnil edikt, aby se doty čná hledaná osoba p řihlásila do roka od vyhlášení. Stalo se tak nap říklad p ři hledání Thomase Zametschnika z Místku v roce 1842. Justi ční ú řad panství Hukvaldy, pod jehož jurisdikci spadalo poddanské m ěste čko Místek, ustanovil kurátorem v této právní záležitosti místeckého představeného Vinzenze Seidlera a ve vyhlášce žádal hledaného Thomase Zametschnika, aby se do roka p římo ohlásil nebo dal o sob ě v ědět prost řednictvím jiné osoby. 6 Pokud se tak nestalo, přistoupil justi ční vrchnostenský ú řad k řízení ve smyslu prohlášení za mrtva, aby mohlo prob ěhnout poz ůstalostní jednání a d ědické vypo řádání.

Místecké p řípady prohlášení za mrtva

V dosavadním výzkumu byly prozkoumány poz ůstalostní spisy Místku za léta 1800-1804, 1820-1824 a 1840-1844. B ěhem prvních dvou p ětiletých období se nevyskytl ani jeden p řípad prohlášení za mrtva, teprve v posledn ě jmenovaném období první poloviny 40. let 19. stol. byly nalezeny čty ři p řípady. Je otázkou, pro č se v pom ěrn ě dob ře dochovaném fondu poz ůstalostních spis ů m ěsta Místku neobjevila žádná prohlášení za mrtva v prvních dvou obdobích. Sv ůj podíl m ěla asi souhra náhod, nelze totiž vylou čit, že nap říklad v roce 1805 by se podobné spisy nevyskytly. Dalším důvodem mohla být rostoucí mobilita obyvatelstva po josefínských reformách a v souvislosti s rozvojem kapitalistických forem hospodá řství. V první polovin ě 19. stol. stoupal pom ěrn ě rychle po čet obyvatel a díky jeho mobilit ě bylo pravd ěpodobn ě stále t ěžší mít p řehled o pobytech r ůzných osob. Pro prohlášení za mrtva nesm ěly existovat žádné informace o dané osob ě po dobu 30 let, a proto z řejm ě docházelo k t ěmto problém ům čast ěji s odstupem času ve 30. a 40. letech 19. stol. a velmi pravd ěpodobn ě se pak nadále stup ňovaly.

6 SOkA Frýdek-Místek, f. AM Místku, inv. č. 337, k. 43, fasc. XXXIV/1544 (Zamecžnik Thomas)

56 V místeckých poz ůstalostních spisech byla nalezena t ři prohlášení za mrtva v roce 1843 a jedno v roce 1842. Řešit se samoz řejm ě za čala již s p ředstihem, ale ke kone čnému řízení docházelo s ro čním odstupem, pokud se hledaná osoba nep řihlásila. V únoru roku 1841 p řišel na m ěstskou radu Johann Kupcža a zažádal o prohlášení svého strýce Georga Kupcži (* 23. 4. 1783) za mrtvého. Podle jeho prohlášení byl Georg Kupcža nezv ěstný po dobu 30 let, ale m ěl na sebe p řipsán malom ěšťanský d ům č. 148 v Místku. Pro potvrzení tohoto údaje byl po řízen opis kupní smlouvy na d ům č. 148 v Nové ulici, podle něhož koupil Georg Kupcža dané stavení od svého tchána Antona Schwanderly 15. 10. 1811 nedlouho poté, co se oženil 19. 2. 1811 s Mariannou Schwanderlovou. Tchán Anton i novope čený ze ť Georg m ěli v kupní smlouv ě uveden sociální status „Tuchmachermeister“ (soukenický mistr). Oba m ěli tedy uznávanou pozici v nejsiln ějším místeckém cechu, a proto z ůstává záhadou, pro č Georg Kupcža z m ěsta odešel, a to z řejm ě bezprost ředn ě po zisku usedlosti, protože podle vyjád ření synovce Johanna o n ěm nebyla pov ědomost práv ě od roku 1811. Samoz řejm ě mohl Johann časové období úmysln ě prodloužit, přesto „zmizení“ Georga Kupcži není jasné a nebylo vysv ětleno ani v poz ůstalostním řízení. Jeho žena Marianna zem řela již v roce 1819, bratr Wenzl Kupcža v roce 1840 a z dalších pokrevních příbuzných byli na živu už jen synovec Johann a nete ře Veronica a Clara, d ěti zmín ěného bratra Wenzla Kupcži, které v dob ě zmizení svého strýce byly bu ď malé, nebo ješt ě nebyly na sv ětě. Georg Kupcža byl prohlášen za mrtvého 12. 2. 1842. Poté probíhalo poz ůstalostní řízení, v n ěmž se jednalo p ředevším o d ům č. 148 v cen ě 300 rýnských (dále jen R). Po ode čtení pasivních položek, hlavn ě ú čtů za právní jednání, zbylo 207 R, z nichž bylo zaplaceno 15 R na fundaci na farní kostel a ostatních 192 R bylo rovným dílem rozd ěleno mezi d ědice. Synovec Johann Kupcža,

57 nete ř Veronica, provdaná za Johanna Wesselého ve Frýdku, a svobodná nete ř Clara obdrželi každý po 64 R. 7 Sou částí poz ůstalostních spis ů osob prohlášených za mrtvé byly nez řídka rodopisné rozrody (rodokmeny), které sestavoval farní úřad pro zjišt ění rodinných vazeb a tudíž d ědických práv. Musely obsahovat data narození a úmrtí, protože bylo zapotřebí vy členit již zesnulé osoby a stanovit p říbuzenské vazby žijících osob. Obzvlášt ě rozsáhlý rozrod byl po řízen pro jednání o Franzi Juraskovi z Místku. Zahrnul 33 bližších i vzdálen ějších Franzových p říbuzných, a to neuvedl Franzovu matku. Tímto šet řením bylo zjišt ěno, že naživu bylo v dob ě řešení jeho nezv ěstnosti ješt ě 13 p říbuzných, ale ani jeden p římý. Franz m ěl sice dv ě sestry, ale ani jedna se z řejm ě neprovdala a nem ěla d ěti. Dědici se tedy hledali mezi potomky sourozenc ů Franzova otce Franze Juraska staršího (* 27. 2. 1747 - † 24. 1. 1804). Byli to synovci, nete ře, prasynovci, pranete ře a dokonce praprasynovci a prapranete ře z druhého kolene. Žádost o prohlášení Franze za mrtvého zaslali na vrchnostenský justi ční ú řad Wenzl Luschtinsky a Johann Rozehnal. Podle přiloženého k řestního listu se Franz narodil 13. 4. 1796 Franzi Juraskovi a Magdalen ě, roz. Fialové, pod č. 35 v Místku. Vyu čil se soukeníkem, možná u Josepha Freiberga, ale podle zprávy představeného soukenického cechu Franze Piecžky byl na u čení u Antona Ko řinka od 24. 12. 1808. Ze soukenických cechovních knih byl vypsán jako tovaryš 28. 12. 1811, odešel na vandr a od té doby o n ěm nebyly žádné zprávy. Za mrtvého byl prohlášen k 28. únoru 1843. U sirot čího vrchnostenského ú řadu m ěl po rodi čích a asi i sestrách uloženo 829 R a ¾ krejcaru (dále jen kr). Soudní výdaje činily 78 R 28¾ kr, a proto zbylo 750 R 32 kr. Rozd ělení bylo komplikované a bylo dáno stupn ěm p říbuzenství. Nejv ětší podíl získala Marianna Rozehnalová (189 R), manželka Johanna Rozehnala, protože se ve své linii nemusela s nikým d ělit. Michael Wenzl Luschtinsky, Johanna Koneczny a Prokop

7 Tamtéž, k. 42, fasc. LXXV/598 (Kupcža Georg). Data narození, s ňatk ů a úmrtí ve všech spisech byla p řevzata z rodokmen ů, ale zkontrolována v církevních matrikách.

58 Luschtinsky jako zástupci rodové linie sestry Franze Juraska staršího dostali v ětší podíl než Marianna Rozehnalová, ale museli si ho rozd ělit na t ři díly, takže každý obdržel 94 R 49 kr. Navíc na podíl z d ědictví m ěli v rodové linii Luschtinských nárok ješt ě potomci zem řelého Carla Luschtinského Franz a Marianna, kte ří shodn ě obdrželi 47 R 24½ kr. V rodové linii Josepha Juraska, bratra Franze Juraska staršího, m ěli právo na podíl krom ě Marianny Rozehnalové ješt ě sourozenci Reydovi, Schwinzovi a Petrollina Slaninová. Augustin, Simon a Andreas Reydovi získali každý 37 R 55 kr, tutéž sumu obdržela Petrollina Slaninová a Marianna, Catharina a Joseph Schwinzovi dostali po 12 R 38 kr. Dělba byla relativn ě jednoduchá. Matka sourozenc ů Schwinzových byla sestrou sourozenc ů Reydových, a proto m ěla právo na stejný podíl 37 R 55 kr, který se po rozd ělení mezi t ři Marianniny d ěti scvrkl na daných zhruba 12 a p ůl rýnského na jednu osobu. 8 Rozd ělení majetku p ůsobí možná zmaten ě, ale bylo do této studie za řazeno jako konkrétní p říklad složité d ělby d ědictví umožn ěné „Všeobecným řádem o d ědické posloupnosti“ v patentu z 11. kv ětna 1786, který uznával šest d ědických linií. 9 K 29. srpnu 1843 byl prohlášen za mrtvého již zmín ěný Thomas Zamecžnik (* 11. 12. 1778). Žádost o tento akt podal jeho synovec Ambros Zamecznik. Je docela zajímavé, že Thomas m ěl sice dva bratry, Ambrose a Johanna, ale podle p řiloženého rodokmene mu zůstal jako jediný p říbuzný syn bratra Ambrose. P říčinou byla vysoká úmrtnost ve sledovaném období. Johann zem řel bezd ětný ve v ěku 24 let a Ambros ve 35 letech, p řičemž mohl zanechat více dětí, ale roku 1843 už byl naživu jen stejnojmenný syn. Thomas byl nezv ěstný údajn ě p řes 33 let a u opatrovnického ú řadu m ěl uloženo 392 R 3 kr. Po ode čtení drobných ú ředních výdaj ů z ůstalo Ambrosovi 391 R 46 kr, což nebyla zanedbatelná suma. 10

8 SOkA Frýdek-Místek, f. AM Místku, inv. č. 337, k. 43, fasc.? (Jurasek Franz) 9 Velková, A.: Krutá vrchnost, ubozí poddaní. Prom ěny venkovské rodiny a spole čnosti v 18. a první polovin ě 19. století na p říkladu západo českého panství Š ťáhlavy. Praha 2009, s. 154. 10 SOkA Frýdek-Místek, f. AM Místku, inv. č. 337, k. 43, fasc. XXXIV/1544 (Zamecžnik Thomas)

59 Podobn ě m ěl uschováno u opatrovnického ú řadu své jm ění v hodnot ě 18 R 51 kr poslední z hledaných osob - Kaspar Zagon. Místo jeho pobytu nebylo známo více než 40 let, údajn ě byl nezv ěstný od úmrtí své matky Kathariny. Matka mu zanechala ve své poz ůstalosti z roku 1799 ur čitou částku, která však byla postižena státním bankrotem v roce 1811, takže k roku 1839 činila 52 R 25 kr víde ňského čísla, což se p ři p řepo čtu na konven ční měnu snížilo na zmín ěných tém ěř 19 R. Kaspar se dal snad naverbovat, protože u Currandenamtu figuroval jako voják, ale vojenská delegatura v Brn ě o n ěm nem ěla žádné informace. Kaspar se narodil Ignatzi Zagonovi a Katharin ě, roz. Kascha, už 2. 1. 1772, takže p ři prohlašování za mrtvého 7. 3. 1843 by mu bylo 71 let. Jeho sourozenci Johann Zagon a Marianna Škarudová požádali tedy o vyhlášení jeho úmrtí a rozd ělení zanechaného majetku. V poz ůstalostním vyjednání oba obdrželi částku 8 R 13 kr. 11

Záv ěr

Ve zkoumaných vzorcích Místku se sice nevyskytlo velké množství p řípad ů prohlášení za mrtva, p řesto poskytly zajímavý pohled na právní aspekt nezv ěstnosti osob. Zejména osv ětlily specifický postup poz ůstalostního a d ědického řízení, pokud nebyl znám pobyt ur čité osoby. P říčiny nezv ěstnosti nebyly uvád ěny. Většinou byly pravd ěpodobn ě zp ůsobeny odchodem osob za prací, nap ř. na tovaryšský vandr, p řičemž b ěhem t ěchto vandr ů a migrací mohlo snadno dojít k úmrtí. Pokud nedaly p říslušné ú řady na vědomí domovské obci nebo vrchnostenskému ú řadu, že daná osoba zem řela, bylo hledání bezvýsledné. P říbuzní nem ěli o svých blízkých zprávy po n ěkolik desítek let, což poukazuje na slabé příbuzenské vazby a neudržování kontakt ů. Takové p řípady byly ovšem v menšin ě. Čast ěji se objevily informace o úmrtí místních osob v jiných lokalitách a mohlo být p řistoupeno k normálnímu poz ůstalostnímu řízení. Zajímavý byl p řípad Johanna Kupcži, který měl dobré sociální postavení a nemusel si hledat práci jinde.

11 Tamtéž, fasc. XXXIV/1543 (Zagon Kaspar)

60 Ve měst ě zanechal manželku, takže mohl zem řít na n ějaké obchodní cest ě, ale poz ůstalostní spis bohužel neposkytl bližší vysv ětlení.

Rozrod p říbuzenských vazeb Franze Juraska z Místku

Poznámka: Publikováno s podporou GA ČR, projekt P410/10/P067, Kulturní a sociální prom ěny spole čnosti poddanských m ěste ček v 1. polovin ě 19. století (na příkladu m ěst Frýdku a Místku).

61 ZALOŽENÍ GYMNÁZIA V MÍSTKU A OHLAS NA STRÁNKÁCH NOVIN RADHOŠ Ť

Radim Červenka

Místek byl m ěstem, které v druhé polovin ě 19. století oplývalo pom ěrn ě nízkým národním pov ědomím. Rovn ěž pat řil k m ěst ům s velkým podílem n ěmeckého obyvatelstva. V roce 1890 z celkového po čtu obyvatel 4922 bylo 1148 n ěmecké národnosti. V roce 1900 se pom ěr upravil ješt ě trochu více ve prosp ěch německého obyvatelstva, kdy z celkového po čtu 5804 jich bylo 1535. 1 A tak české obyvatelstvo zde muselo čelit silným germaniza čním tlak ům, a co se řeči tý če, byla řeč místních siln ě ovlivn ěna i vlivy z Polska. „Ješt ě nelib ěji zní, když na podzim d ěti p ři vybírání kobzol dělají fajery (ohn ě), nebo když hasi čů m říkají fajermoch ři.“ 2 Koneckonc ů výrazy jako „ kobzol“ či „ fajer“ se v tomto kraji používají dodnes, takže se tyto vlivy pln ě omezit nikdy nepoda řilo. Nicmén ě tyto snahy zde na konci 19. století existovaly a možná nejvýrazn ějším projevem t ěchto snah v regionu bylo založení Českého soukromého gymnázia v Místku. První českou školou v Místku byla zimní škola rolnická, založená roku 1880 Hospodá řskou jednotou pro severovýchodní Moravu. Z řízení obecné školy v Místku bylo kv ůli složení m ěstské rady problematické, nicmén ě vznik st řední školy byl v kompetenci jiných orgán ů. Založení gymnázia by m ělo také dopad na zna čnou část okolního území, jelikož v okresech Místek, Frýdek a Nový Ji čín doposud nebyla z řízena jediná česká st řední škola, zatímco německé zde byly hned čty ři. 3 Jednalo se ur čit ě i o prestižní záležitost pro m ěsto, vždy ť nejbližší gymnázium bylo až ve Valašském Mezi říčí vzdáleném tém ěř 50km. Z řejmým faktem je, že založení gymnázia jako školy p řipravující studenty na budoucí

1 Linhart, František: Vlastiv ěda Moravská – Místecký okres. Brno. 1915, s. 141. 2 Tamtéž, s. 141. 3 Se ďa, Radomír: T ěžké za čátky Místeckého gymnázia. In: Sborník státního okresního archívu ve Frýdku-Místku, r. 7, 2006, s. 148-149.

62 vysokoškolská studia, by znamenalo posílení české inteligence ve měst ě, která byla zásadní složkou spole čnosti v boji proti germanizaci. Úst řední roli sehrála v rámci založení gymnázia Matice místecká, jejíž vznik je spojen s neochotou Úst řední matice školské postarat se o vznik st řední školy v Místku. Lépe řečeno, nápad jako takový se v Úst řední matici školské velice líbil, jenže Úst řední matice nehodlala celou akci vzít pod sv ůj patronát. D ůvodem byl samoz řejm ě nedostatek financí. Možnost, že by financovala místecké gymnázium, připadala v úvahu až po p řechodu opavského gymnázia pod státní správu. Tento scéná ř byl ale v nedohlednu, a tak Míste čan ům nezbylo než si založit vlastní Matici, která by obstarala dostatek finan čních prost ředk ů. Nicmén ě se Úst řední matice zavázala alespo ň k platb ě 1000 zl. za každou otev řenou t řídu. 4 Už jenom zmínka o možném vzniku gymnázia se rychle rozší řila po kraji. Na stránkách novin Radhoš ť se už v roce 1894 objevuje první informace o této významné události pro region. Konkrétn ě se zmi ňuje o ustanovení výboru za ú čelem zahájení přípravných prací vedoucích ke z řízení českého gymnázia. 5 Když už se za čala možnost vzniku gymnázia objevovat v matn ějších obrysech, odrazilo se to i na stránkách týdeníku rozsáhlým článkem na titulní stran ě, která byla vyhrazena spíš událostem mezinárodního, celostátního či celomoravského dopadu. Článek sám o sob ě nedává pochyb o tom, že je umíst ěn na správném míst ě. Objevuje se zde vzletná nacionáln ě lad ěná rétorika hovo řící o pot řeb ě gymnázia pro celou Moravu, protože se na sever od Valašského Mezi říčí žádné české gymnázium nenacházelo, krom mati čního gymnázia v Opav ě. Vybudování této bašty proti germanizaci p řipisuje autor článku zásadní d ůležitost. „To již pání si budou muset uvyknout, že i my na Morav ě budeme se hezky uvelebovat, že už máme té n ěmecko-židovské

4 Se ďa, Radomír: T ěžké za čátky Místeckého gymnázia. In: Sborník státního okresního archívu ve Frýdku-Místku, r. 7, 2006, s. 150. 5 Ku z řízení českého gymnázia v Místku. Radhoš ť, 30. prosince 1894, č. 31.

63 nacionální lásky zrovna dost. ...Jest povinností celé Moravy napnouti všech sil svých, a ne slovem, ale skutkem, sbírkami po řádáním loterií, tombol atd. p řisp ěti Místku a nenechat ho v boji osamocena.“ 6 Oficiální výbor Matice místecké byl ustanoven 4. června a jejím předsedou se stal Vincenc Procházka. Hned po svém oficiálním vzniku Matice zaslala žádost o povolení založení školy na c. k. ministerstvo kultu a vyu čování, nicmén ě nespoléhala jen na příze ň ministerstva v daleké Vídni, ale oslovila také jednoho z předních českých poslanc ů v říšském sn ěmu a známého obhájce slezských zájm ů JUDr. Františka Slámu. Snaha slavila úsp ěch a výnosem c. k. Ministerstva kultu a vyu čování z 2. srpna 1985 bylo povoleno z řízení soukromého nižšího gymnázia s českou vyu čovací řečí, a zárove ň bylo povoleno otev řít první t řídu ve školním roce 1895/96. Prozatímní prostory našla nově z řízená česká škola v budov ě hospodá řské školy, kde okupovala p ět místností. 7 Činnost Matice 8 byla financována p ředevším z p řísp ěvk ů obyvatel kraje. Je až fascinující, kolik lidí neváhalo p řisp ět bez jakéhokoli prosp ěchu. N ěkolik lidí se upsalo p řispívat i na mnoho let dop ředu, n ěkte ří dokonce doživotn ě. Pov ětšinou se přisp ěvovatelé upisovali na p ět let r ůznou částkou. Jejich soupis najdeme na stránkách Radhošt ě.9 V tomto seznamu najdeme nejen dárce z Místku a okolí, ale dokonce zde najdeme po jednom přisp ěvovateli z Brna, Tíšnova a Olomouce, čili z míst pom ěrn ě vzdálených. Pravd ěpodobn ě se jedná o p ůvodní obyvatele Místku, kte ří se p řest ěhovali do t ěchto v ětších center. Jist ě není bez zajímavosti, že stejn ě tak je zde pouze jeden p řisp ěvovatel ze sousedního Frýdku. Sbírka probíhala velice úsp ěšn ě a již v červnu

6 Místecké gymnázium. Radhoš ť, 7. dubna 1895, č. 13. 7 Se ďa, Radomír: T ěžké za čátky Místeckého gymnázia. In: Sborník státního okresního archívu ve Frýdku-Místku, r. 7, 2006, s. 151. 8 Matice se ve svých po čátcích v ěnovala tém ěř výhradn ě založení gymnázia. 9 Z Místku. Radhoš ť, 12. kv ětna 1895, č. 18. V tomto čísle najdeme první nejpodrobn ější soupis p řísp ěvk ů. Následn ě obdobné soupisy p řísp ěvk ů vycházely tak řka v každém čísle.

64 se vybralo p řes 13 458 zl. 50kr. Založení gymnázia vzbudilo zájem i jedné z nejvýznamn ějších osobností kraje, jednoho z nejznám ějších českých hudebních skladatel ů a rodáka z nedalekých Hukvald, Leoše Janá čka. P řisp ěl sumou 50 zl. 10 Ani zna čná výše uvedené sumy neznamenala konec p řísp ěvk ů. V tém ěř každém následujícím čísle je otišt ěn seznam dárc ů11 . K št ědrým přísp ěvk ům ur čit ě motivovala i výzva v jednom z p ředchozích čísel, která op ět pom ěrn ě údern ě agitovala a vyzývala k slovanské vzájemnosti. Projevit by se m ěla finan ční podporou projektu. 12 Na stránkách téhož čísla najdeme i krátkou zprávu trochu jiného rázu:„N ěmecké gymnázium ve Frýdku, jak se n ěmeckým list ům oznamuje, 15. zá ří t. r. se otev ře n ěmecké gymnázium ve Frýdku. Kdy zem ře na souchotiny není ješt ě známo.“ 13 Jedná se samoz řejm ě o zprávu, která hovo ří o založení německého gymnázia v sousedním Frýdku, pro které se postupem času ustálil trochu pejorativní výraz „trucgymnázium“. Rovn ěž je pozoruhodný úzus objevující se na stránkách týdeníku považovat vše n ěmecké vesm ěs za souchotiná řské. Avizovaná smrt německého gymnázia mohla vycházet z p ředpokladu, že nebude mít dlouhého trvání. N ěmc ů bylo ve Frýdku tém ěř stejn ě jako Čech ů14 a byl jich zna čný po čet i v Místku (viz výše). Na druhou stranu n ěmeckých st ředních škol v regionu bylo n ěkolik. Navíc venkov Místeckého i Frýdeckého okresu byl prakticky zcela bez německého obyvatelstva.15 Nahlédneme-li na první absolventy

10 Z Místku. Radhoš ť, 1. zá ří 1895, č. 34. 11 A tak nap říklad v č. 33 jsou otišt ěny p řísp ěvky v celkové hodnot ě 2097 zl.(Z Místku. Radhoš ť, 25. srpna 1895, č. 33.) V dalším čísle najdeme přísp ěvky v hodnot ě 1851 zl.(Z Místku. Radhoš ť, 1. zá ří 1895, č. 34.) Jak je vid ět na p říkladech s postupem času nadšení, projevující se i hmotným přísp ěvkem, postupn ě opadalo a seznamy p řisp ěvovatel ů zabíraly na stránkách novin menší prostor. 12 Gymnázium v Místku. Radhoš ť, 28. dubna 1894, č. 15. 13 Tamtéž. 14 Ve Frýdku žilo v roce 1900 4981 Čech ů a 3362 N ěmc ů. Bartoš, Josef a kol.:Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. 15, Okresy: Frýdek-Místek, Český T ěšín. Olomouc, 2000, s. 37. 15 Tamtéž, s. 47-74.

65 místeckého gymnázia z roku 1903, zjistíme, že v ětšina pocházela práv ě z venkova. 13 jich bylo z okresu Místek a 8 z okresu Frýdek. Jen t ři absolventi pocházeli p římo z Místku a ani jeden z Frýdku! 16 Obyvatelé m ěsta, zvlášt ě ti n ěmecké národnosti, pravd ěpodobn ě zpo čátku tíhli spíše k německému gymnáziu. Nicmén ě souchotiny se dostavily a frýdecké „trucgymnázium“ bylo zrušeno v roce 1923. Samoz řejm ě ne všichni sympatizovali se vznikem českého gymnázia, zvláš ť když v celém regionu bylo plno N ěmc ů a jejich sympatizant ů, jak již bylo řečeno. A nemuselo se jednat v ůbec o Němce, ale práv ě o Čechy, kte ří se s národním hnutím a jeho projevy p říliš neztotož ňovali. Není divu, že na stránkách nacionáln ě lad ěného Radhošt ě jsou tito odp ůrci utvá ření českého národa ozna čování za „renegáty“. Takovým renegátem byl i J. Žár, který byl jedním z člen ů frýdeckého gymnaziálního spolku. A č se jednalo o gymnázium n ěmecké, nenajdeme mezi členy tohoto spolku ani jednoho N ěmce, pouze dva Židy. Kritika sm ěř uje práv ě na Frýde čana p. Žára. Všude o sob ě m ěl prohlašovat, že je nestranným, tudíž odmítal vstoupit do jakéhokoli českého spolku. Do n ěmeckého spolku se však vstoupit nezdráhal. Dopis otišt ěný v tisku mu m ěl být výstrahou p řed odvetou, protože nebýt odb ěratel ů z Místku, tak by židovské gymnázium nem ěl z čeho podporovat. Tato hrozba ho m ěla donutit zamyslet se a vystoupit ze spolku, pokud chce zachovat prosperitu svého podniku. 17 . Úto čně vyjad řující se dopisy došlé do redakce Radhošt ě a vzáp ětí otišt ěné ve stejnojmenné sekci, jsou motivované dozajista i ur čitou rivalitou mezi sousedními m ěsty, nicmén ě je pravda, že už jenom založení n ěmeckého trucgymnázia sv ědčí o siln ějším německém cít ění ve Frýdku než v Místku. Ale objevovaly se i reakce z druhé strany tábora, místní N ěmci projevili sv ůj nacionalismus. I oni začali projevovat své obavy, logicky nikoli z germanizace, ale z opa čného procesu, čili

16 Procházka, Karel: List z d ějin Matice místecké: 1895, 1903, 1963. Frýdek-Místek, 1963, s, 1. 17 Z Frýdku. Radhoš ť. 14. června 1985, č. 25.

66 z po češ ťování. Na stránkách týdeníku Radhoš ť proti tomu najdeme razantní ohrazení. N ěmci nemají právo na obavu z po češ ťování, jelikož se nejedná o n ěmeckou krajinu. 18 Ačkoli zde bylo vždy tradi čně silné zastoupení N ěmc ů, pohled do d ějin a p řevaha českého obyvatelstva ukazuje na spíše český charakter regionu. Ohrazení v týdeníku tudíž není jen obvyklým nacionáln ě lad ěným zvoláním, ale mohlo by se op řít i o logickou argumentaci. Ustanovení gymnázia bez siln ější návaznosti na české školy obecné bylo problémem, jelikož spousta d ětí absolvovala školu s německou vyu čovací řečí. Obecná úrove ň českého jazyka v regionu nebyla na vysoké úrovni, jak už jsem uvedl na za čátku článku. Pomoci jim m ěl p řípravný kurz českého jazyka, otev řený před samotným zahájením provozu gymnázia. Jeho cílem bylo připravit zájemce na p řijímací zkoušku z českého jazyka. Na kurz se p řihlásilo celkem 28 d ětí. Problematika pot řeby dostate čného po čtu vhodných zájemc ů o studium se odrazila i v tisku. Vybízí učitele a katechety, aby dostate čně p řipravili d ěti na p řijímací zkoušku. Argumenty se op ět vyskytují v bou řlivé form ě, se silným akcentem na pot řebu studovaných jednotlivc ů pro boj s germanizací. „Každý vlastenec vezme si tuto povinnost k srdci: vyhledávati, získávati žáky pro gymnázium, by po čet žactva byl imponující...kdo žáky získá, budou zaznamenání v d ějinách Matice místecké a jejich jména se budou čísti jako jména národních pracovník ů, kte ří pomáhali zachovat nejvýchodn ější v ětev českoslovanskou, kte ří stav ěli hráze p řívalu germanisace, kte ří bojovali, když toho bylo nejvíce zapot řebí. Vzh ůru tedy všichni v ěrní čechové-slované: když budeme pracovati všichni, druh vedle druha, zachv ějí se brzy zdejší slabé hráze germanisace, a brzo shroutí se v prach, co na slabých základech zbudováno.“ 19 I když řada rodi čů z obavy nedostate čné kvality vyu čování poslala svoje d ěti rad ěji na n ěmecké „trucgymnázium“ ve Frýdku, přihlásil se na české gymnázium tém ěř rekordní po čet 79 student ů.

18 Z Matice místecké v Místku. Radhoš ť. 21. července 1985, č. 28. 19 Tamtéž.

67 Z toho 74 žák ů složilo zkoušku úsp ěšn ě a bylo p řijato 20 . D ůvodem neúsp ěchu zbývajících 5 chlapc ů byla nedostate čná znalost českého jazyka a matematiky. Mužský rod m ůžeme použít bez jakéhokoli zkreslení. V po čátcích gymnázia nenajdeme mezi studenty jedinou dívku, jelikož se jednalo o školu p řipravující k studiu na vysoké škole, kam dívky obvykle nem ěly p řístup. První děvče absolvovalo místecké gymnázium až mnohem pozd ěji. Jednalo se o Libuši Rubešovou, která pocházela až z Rejdic u Tanvaldu v Čechách, a maturovala v roce 1911. M ěla speciální studijní plán, kdy mohla do t řídy vstupovat a odcházet z ní, jen za doprovodu vyu čujícího. P řestávky trávila v p ředsíni ředitelny, aby nebyla v kontaktu s chlapci. 21 Ale vra ťme se zp ět k za čátk ům gymnázia. Enormní zájem znamenal nutnost otev ření paralelní t řídy. Ředitelem se stal profesor p ůsobící na gymnáziu ve Valašském Mezi říčí Karel Nebuška. 22 Učitelský sbor m ěl zpo čátku jen sedm člen ů, čty ři p ři tom u čili extern ě. Třídním v 1. A s 37 žáky se stal suplující u čitel matematiky, p řírodopisu a zem ěpisu Vratislav Mach. V čele 1. B s 36 žáky stanul rovn ěž suplent Jakub Novák. Ten se specializoval na tehdy nejvýznamn ější jazyky ve výuce, latinu, češtinu a němčinu. I p řes to, že se jednalo o české gymnázium, byla týdenní dotace n ěmčiny p ětihodinová a češtiny pouze tříhodinová. 23 Všechny ostatní p ředm ěty se samoz řejm ě vyu čovaly v češtin ě. Otev ření gymnázia rovn ěž doprovázela oslava. Ta se konala 19. zá ří 1985 a jednalo se o skute čně velkolepou a významnou

20 Jedná se o rok s v ůbec nejv ětším po čtem p řijatých student ů v prvních letech gymnázia. Zájem m ůžeme p řičítat agitaci Matice místecké, p řed založením gymnázia. Ta byla samoz řejm ě na míst ě, protože nebylo jisté, zda bude v ůbec dostatek student ů. Projevy této agitace jsou patrné i na stránkách Radhošt ě, viz výše. 21 Se ďa, Radomír: Ohlédnutí za studenty gymnázia v letech 1895-1918. In: Sborník státního okresního archívu ve Frýdku-Místku, r. 5, 2006, s. 9. 22 Mat ějová, Alena: K jubileím dvou st ředních škol ve Frýdku-Místku In: Vlastiv ědné listy Slezska a severní Moravy r. 22, č. 1,1996, s. 20-23 23 Se ďa, Radomír: T ěžké za čátky Místeckého gymnázia. In: Sborník státního okresního archívu ve Frýdku-Místku, r. 7, 2006, s. 153.

68 slavnost. Už den p ředem byly vyv ěšeny červeno-bílé prapory po celém Místku. Pozváno bylo na sedmdesát host ů a oslav se účastnili zástupci m ěst z celého kraje. Jenom z Ostravy nikdo nep řijel, jelikož m ěli závid ět české gymnázium, které v Ostrav ě nem ěli, i když už ho dávno mohli mít, jak se píše v Radhošti. Vše za čalo slavnostní mší, pak se pokra čovalo pr ůvodem k budov ě hospodá řské školy, kam m ěla být první t řída gymnázia umíst ěna. Zde se ujal slova p ředseda Matice místecké Vincenc Procházka, v řečnění pokra čoval ředitel gymnázia Karel Nebuška, o slovo se p řihlásil i zástupce Úst řední matice školské Jiljí Jahn a místecký okresní hejtman Spengler. Pak se za zp ěvu písn ě „Kde domov m ůj“ odebrali do hotelu p. Mo řice Deutschera, kde se konal banket. Zde bylo provedeno množství p řípitk ů zejména p ředsedou Vincencem Procházkou a ředitelem Karlem Nebuškou. Poslední přípitek pronesl p. Jiljí Jahn, a to už čist ě prozaický, na zdraví krásných žen. V první řad ě se p řipíjelo na císa ře pána, kterému byl poslán i holdovací telegram podepsaný p ředsedou Procházkou a členy profesorského sboru. P řipíjet bylo opravdu čím, v rámci zprávy o oslav ě na stránkách Radhošt ě, je otišt ěn i seznam dárc ů nejr ůzn ějších poživatin ur čených na oslavu. Nechybí 2 hektolitry plze ňského piva, p ůl hektolitru černého piva a 2 láhve slivovice. 24 V rámci oslav samoz řejm ě nemohl chyb ět ani kulturní program, o který se postarali také u čitelé nepovinných p ředm ětů na gymnáziu. Na housle zahrál Hugo Komann 25 , u čitel zp ěvu František Kola řík zazpíval a zarecitoval, rovn ěž ostatní vystupující doprovodil hrou na klavír. Zábava trvala dlouho do noci a k její cti přisp ěla i hojná ú čast dam. Také bylo podle oslavy znát, že Místek je český. 26 Hned na druhý den, tedy 20. zá ří, následoval první školní den. Během prvního roku opustilo školu deset student ů, p římou příčinou bylo nezvládání studia latiny. A č by se dalo díky nedalekému hrani čnímu území čekat, že na gymnázium nastoupí

24 Gymnázium založeno!. Radhoš ť. 22. zá ří 1985, č. 37. 25 Hudební škola Hugo Komanna m ěla také inzerci v inzertní části týdeníku Radhoš ť. 26 Tamtéž.

69 také zástupci jiných slovanských národ ů, nestalo se tak. Do založení Československé republiky navšt ěvovali gymnázium pouze tři Slováci. Mezi nimi Peter Kropiš, pozd ější básník a redaktor Slovenského týždeníka a pražského Redaktora. Je ovšem možné, že gymnázium navšt ěvovali také Slováci, kte ří už zdomácn ěli a považovali češtinu za mate řský jazyk. 27 Po čátky gymnázia jsou spojeny také s nedostatkem u čebních pom ůcek. Na stránkách Radhošt ě tak najdeme mnoho pobídek, zejména k darování p řebyte čných knih a u čebnic, které by p řišly v rámci studia vhod. Knihy v ěnovali r ůzní knihkupci, z nich nejvzdálen ějším je asi dar jistého p. Kobera, knihkupce z Prahy. Rovn ěž zde najdeme soupis pom ůcek v ěnovaných ústavu, trochu jiného, ale nemén ě názorného charakteru. Nap říklad p ředseda Matice místecké v ěnoval 3 hady. A najdeme zde i jiné zajímavé dary, jako nap říklad 12 pták ů a motýly od kaplana ve Frýdku, p. Ferdinanda Šubrta, nebo obraz císa ře pána od Ferdinanda Pie čka. Ryze praktický dar p řichází od ostravských dol ů, které věnovaly vagón uhlí. 28 Po této zpráv ě se noviny Radhoš ť postupn ě odml čují a na rozdíl od p ředchozího období, kdy v každém čísle vycházela alespo ň jedna zpráva z Místku, týkající se založení gymnázia, už zprávy vycházejí jen vzácn ě. Subjektivn ě jsem ze studia listu nabyl pocitu, že prostor po této „pravidelné rubrice“ zabraly články volající po nutnosti založení university na Morav ě. Jedním ze zásadních problém ů, které musela Matice řešit, byly prostory pro výuku. Bylo jasné, že v p ěti místnostech hospodá řské školy p říliš dlouho p řebývat nemohou. Pomoc nabídlo Družstvo pro vystav ění Národního domu v Místku, založené také v roce 1895, jež nabídlo své prostory, avšak dostavba Národního domu se protáhla, a tak muselo gymnázium v nep řív ětivých, stísn ěných podmínkách hospodá řské školy setrvat ješt ě část školního roku 1896/87. Nicmén ě po dostavb ě pozd ějšího centra národního hnutí

27 Se ďa, Radomír: Ohlédnutí za studenty gymnázia v letech 1895-1918. In: Sborník státního okresního archívu ve Frýdku-Místku, r. 5, 2006, s. 88. 28 Z Místku. Radhoš ť. 3. listopadu 1985, č. 43.

70 ve m ěst ě, Národního domu, se do jeho prostor mohlo 11. listopadu 1896 gymnáziu p řest ěhovat. V roce 1898/1899 se stalo gymnázium kompletním nižším gymnáziem, na což následovalo povolení c. k. ministerstva kultu a vyu čování postupn ě založit i gymnázium vyšší, což bylo hlavní cílem vzniku místeckého gymnázia. Stav neustále se rozr ůstajícího se gymnázia je ovšem i nadále spojen s jeho rozši řováním a pot řebou dalších prostor. S postavením vlastní budovy Matice místecká po čítala už od svého založení. Nejvíce zdržovalo zahájení stavby získání vhodného pozemku. Vhodný pozemek pro stavbu gymnázia se nacházel vedle Národního domu, který byl ve vlastnictví církve, respektive místeckého farního ú řadu. Pozemek m ěl být vym ěněn za mati ční pole na okraji m ěsta. Jednání s olomouckým arcibiskupem Kohnem byla však velice zdlouhavá. 29 Vým ěna byla dojednána již koncem roku 1896, ale neustálé komplikace zp ůsobovali n ěme čtí městští zastupitelé, kte ří neváhali jet až do Olomouce za arcibiskupem Kohnem, aby si post ěžovali a zamezili postavení nové budovy, a tak vlastní vým ěra pozemku prob ěhla až v prosinci 1898. Dalším kamenem úrazu byly, jak jinak, finance. P ůvodní plán znamenal investici 88 000 zl. Tato suma však byla mimo realitu. Ale i když byl rozpo čet zredukován na 58 000, nebylo v silách Matice, disponující sotva šestinou sumy, tuto částku poskytnout. Nicmén ě okolní obce a uv ědom ělí vlastenci p řislíbili podat pomocnou ruku a p řisp ět jak finan ční pomocí, zap ůjčením povoz ů či vlastní prací. I olomoucký arcibiskup velice výrazn ě pomohl p ři stavb ě tím, že v ěnoval všechno d řevo. Finan čně se zapojila zejména Národní záložna místecká. Architektem budovy se stal profesor brn ěnské pr ůmyslové školy Karel Welzl. V rámci pomoci projektu se z řekl honorá ře. 30 Zajímavé je, že v jednom z prvních čísel Radhošt ě autor článku mluví o ob ětavém lidu místeckém, konkrétn ě o Františku Lacinovi, který koupil za své peníze tzv. Starou poštu, kde mělo gymnázium

29 Olomoucký arcibiskup byl bývalým lenním držitelem Hukvaldského panství, tím pádem byl vrchností i pro m ěsto Místek. 30 Se ďa, Radomír: T ěžké za čátky Místeckého gymnázia. In: Sborník státního okresního archívu ve Frýdku-Místku, r. 7, 2006, s. 158.

71 fungovat. Nicmén ě nikdy tyto prostory nevyužívalo a ani s tímto domem Matice místecká nepočítala. 31 Základní kámen byl položen 9. dubna 1899, což bylo doprovázeno slavností. V říjnu téhož roku došlo k otev ření. O výzdobu exteriéru budovy se zasloužil socha ř Josef Skotnica, který je rovn ěž autorem soch Historie a Pedagogiky umíst ěných v hlavním pr ůč elí budovy a znázorn ěných jako ženy držící jednotlivé atributy disciplín, které p ředstavují. Historie má v jedné ruce knihu, v druhé drží pero, kterým hodlá zapisovat události sv ěta. Pedagogika drží svitek a u nohou jí sedí sova symbolizující moudrost. 32

Otev ření nové stavby gymnaziální budovy uzavírá první kapitolu v d ějinách místeckého gymnázia, čili jeho vlastní založení. Na p ředchozích stránkách jsem se pokusil zmapovat nejd ůležit ější momenty této události, která probíhala v rámci místního národního hnutí. Nacionální prvek je velice patrný v použitém prameni, v Moravských novinách Radhoš ť. P řísp ěvky k problematice gymnázia jsou také psané v prudkém agita čním duchu, na kterém je znát silný nacionální charakter týdeníku. Můžeme se domnívat, že nacionální charakter článk ů je p řízna čný pro dobu svého vzniku, kdy problematika národní byla jedním z nejožehav ějších témat spole čnosti. Práce se snažila zd ůraznit význam samotné události založení českého gymnázia pro celý severomoravský region, v kterém fungovala pouze dv ě česká gymnázia: ve Valašském Mezi říčí a v Opav ě. Význam této události pro region dokládá také čtrnáctideník (pozd ěji týdeník) Radhoš ť, jelikož prostudování čísel z let 1894-1896 nedává pochyb o tom, že se jednalo o jednu z nejd ůležit ějších akcí v regionu té doby. Vznik českého gymnázia vyvolal negativní ohlas u N ěmc ů zde žijících a p ředevším pron ěmecky smýšlejících Čech ů. Zmín ěný příklad p. Žára je snahou také zmínit n ěkolik st řípk ů z osud ů lidí té

31 Místecké gymnázium. Radhoš ť, 7. dubna 1895, č. 13. 32 Ju řák, Petr: Pam ětihodnosti m ěsta Frýdku-Místku. Frýdek-Místek. 2002, s. 46.

72 doby, jako byla t řeba první studentka na místeckém gymnáziu sle čna Rubešová nebo knihkupec z Prahy pan Kober, který poslal knížky na podporu školy, jako mnoho dalších lidí, kte ří neváhali nezištn ě p řisp ět a zlepšit možnosti vzd ělávání svých d ětí nebo alespo ň d ětí svých soused ů, či spoluob čan ů. I dnes by se zraky lidí mohly obrátit do minulosti a pou čit se z ochoty lidí položit alespo ň malinkou ob ěť ve prosp ěch spole čnosti.

73 ZMIZELÉ DOMY V MÍSTKU A KOLOREDOV Ě Z PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ

(Původní zástavba části dnešních ulic U Staré pošty a Pionýr ů)

Eva Vojkovská

Město Frýdek-Místek prošlo v 2. polovin ě 20. století velkou přestavbou, p ři které byly celé ulice a čtvrt ě vybourány a nahrazeny panelákovou výstavbou, jež zm ěnila tvá ř m ěsta. 1 Místkem a Koloredovem probíhala významná obchodní tepna Císa řská silnice, postavená za vlády Josefa II. v letech 1785 a 1786, která vedla od P říbora p řes Místek okolo kostela sv. Jana a Pavla, Koloredov a p řes Koloredovský most do Frýdku a do Těšína. Silnice byla jediným spojením Místku s Frýdkem do roku 1878, kdy byl postaven další most p řes řeku Ostravici na dnešní Hlavní ulici. Cílem článku je p řipomenout n ěkteré již neexistující staré domy a jejich majitele z přelomu 19. a 20. století na části původní Císa řské silnice, která vedla v místech dnešní ulice U Staré pošty a ulice Pionýr ů, konkrétn ě popsat zástavbu v úseku od Staré pošty (bývalá Elzerova továrna) po k řížení s ulicí 8. pěšího pluku a p ůvodní domy na dnešní ulici Pionýr ů až po křížení s Riegrovou ulicí. Článek pojednává o domech, které stály na části p ůvodní Císa řské silnice (Kaiserstrasse), 2 jež se za 1. republiky nazývala Masarykovou t řídou, po roce 1945 Benešovou ulicí a v roce 1952 byla p řejmenována na t řídu Pionýr ů.

1 Ju řák, Petr: Zmizelá Morava a Slezsko. Frýdek-Místek. Praha 2011; Klega, Milan - Lysek, Miroslav - Peter, Václav -Žiška, Miroslav: Prom ěny Frýdku-Místku. Frýdek-Místek 2002; Adamec, Tomáš - Klega, Milan - Peter, Václav: Pozdrav z Frýdku-Místku. Frýdek-Místek 2009; Linhart, František: Vlastiv ěda Moravská. Místecký okres. Brno 1915, str. 194-195. 2 Za 2. SV se jmenovala Hindenburgstrasse. V sou časné dob ě se část původní Císa řské ulice od původní Ostravské ulice, nyní J. V. Sládka, až k ulici 8. p ěšího pluku jmenuje U Staré pošty a zbývající část Císa řské silnice od ulice 8. p ěšího pluku až ke Koloredovskému mostu se nazývá nyní ulice Pionýr ů.

74 Vedla od p ůvodní Ostravské ulice (nyní J. V. Sládka) ke k řížení s původní Erbenovou ulicí (dnešní 8. p ěšího pluku) až ke Koloredovskému mostu. Článek čerpá p ředevším z demoli čních spis ů dom ů uložených ve fondu M ěstský národní výbor Frýdek- Místek. Císa řská silnice vedoucí z Místku p řes Koloredov do Frýdku je zakreslena na katastrálních mapách stabilního katastru Místku a Koloredova v roce 1833. 3 Koloredov byl samostatnou obcí od roku 1868 a katastr Koloredova hrani čil s Místkem v místech asi dnešní ulice 8. p ěšího pluku, hranici na Císa řské silnici tvo řil také mlýnský náhon (potok), který proudil z řeky Ostravice od městského splavu p řes Frýdlantskou ulici dále p řes Koloredov zp ět do Ostravice. Část Císa řské cesty, kterou se zabývá článek, nebyla v 30. letech 19. století ješt ě zastav ěna domy po obou stranách, pouze po pravé stran ě ve sm ěru z Místku byla částe čně zd ěná i dřev ěná zástavba, po druhé stran ě cesty se rozprostíraly pole a louky. Na parcelách blíže k řece se nacházel vrchnostenský dv ůr. Podle mapy z roku 1880 se v té dob ě za čalo okolí cesty postupn ě zastavovat. 4 Kolem roku 1900 byla cesta lemována obytnými domy, živnostenskými provozovnami a vilami se zahradou. V roce 1907 byl slou čen Koloredov s Místkem. Nejv ětší p řestavbou prošel úsek od silnice Erbenovy (8. p ěšího pluku) po Riegrovu ulici (obr. 1). Tato část původní silnice byla v 60. a 70. letech 20. století zcela p řestav ěna a nahrazena volným prostranstvím s pěší zónou, která je ohrani čena budovami 6. ZŠ, domem St řediska volného času Klí č (d říve D ům d ětí a mládeže) a jednopatrovou budovou pro obchod a služby. Z původní zástavby z ůstaly jen t ři domy. P ři vyty čení nové zóny nebyly zachovány ani p ůvodní uli ční čáry. Původní d ůležitá silnice vedoucí z Místku do Frýdku byla tímto přerušena a provoz byl p řeveden na Ostravskou (novou) ulici.

3 Digitalizované mapy Stabilního katastru na internetových stránkách: http://historickemapy.cuzk.cz/cio/data/ciom/1247-1/1247-1- 002_index.html pro Koloredov z r. 1833; http://historickemapy.cuzk.cz/cio/data/ciom/1818-1/1818-1- 001_index.html pro Místek z r. 1833. 4 SOkA F-M, Sbírka map a plán ů, inv. č. 371, mapa T ěšína, Jablunkova a Místku z r. 1880.

75

(Obr. 1a) Situa ční plán „Stadtgemeinde Mistek“ z období 1. republiky, vý řez Císa řské silnice (Masarykovy t řídy) se zakreslenými domy z článku, SOkA F-M, Sbírka plán ů, inv. č. 34.

Legenda k situa čním plán ům (stará čísla dom ů): 1. D ům brat ří Tauber ů č. 272 8. D ům rodiny Karasovy, nové čp. 752 2. D ům Alberta a Františky 9. D ům Ludvíka Blattana Špaletových č. 360 3. D ům pana G řivná če č. 264 10. D ům Jana Vostála č. 131 4. D ům pana Felixe Schuberta č. 278 11. D ům Gustava Federmanna č. 133 5. Karolínské lázn ě č. 373 12. D ům pana Poppa č. 134 6. Koloredov d ům č. 141 13. D ům č. 25 7. D ům Klimenta Šlapety č. 150 14. D ům č. 24

76

(Obr. 1b) Situa ční plán z r. 2008, vý řez s ulicí Pionýr ů.

15. D ům č. 23 23. D ům č. 12 16. D ům pana Münstera č. 20 24. D ům č. 11 17. Obecní d ům č. 19 25. D ům č. 10 18. D ům č. 18 26. D ům Jana Syta ře č. 9 19. D ům Kláry a Josefa Poláškových 27. D ům Františka Maywalda č. 8 č. 17 20. D ům č. 16 28. D ům č. 7 21. D ům Ludmily Verlíkové č. 15 29. D ům č. 6 22. D ům č. 14

77 Vybourána byla také zástavba zbývající části Císa řské ulice vedoucí až k mostu, rovn ěž p ůvodn ě katastr Koloredov, jejíž zástavba byla nahrazena panelákovou výstavbou, p ůvodn ě Hornickým u čilišt ěm a Hotelovým domem, zde však byla zachována silnice. Na ulici stály továrny, z nichž byla zbourána nap říklad Herli čkova. P ůvodní zástavba byla zdemolována v souvislosti s výstavbou sídlišt ě Anenská. 5 Na místecké části Císa řské silnice po levé stran ě cesty ve sm ěru na Koloredov a Frýdek, naproti domu továrníka Elzera, stál dům brat ří Tauber ů č. 272 na parcele č. 115 (nové čp. 746, nová parc. č. 1708). Dům Firmy Brat ří Tauber ů byl situován dále od silnice, od které ho odd ělovala zahrada se zahradní zdí u silnice. V roce 1887 Tauberové p řestav ěli p ůvodn ě p řízemní d ům podle plán ů místeckého stavitele Dominika Benesche, který navrhl jednopatrový d ům s valbovou st řechou a neorenesan ční klasicizující fasádou (obr. 2). 6 Na hlavní osu pr ůč elí byl umíst ěn vstup s pilastry po stranách ukon čený trojúhelníkovým štítem. V přízemí člení fasádu dvojice sdružených obdélníkových oken. Neorenesanci dokládá kvád říková bosáž v p řízemí, odd ělená od 1. patra vyloženou kordónovou římsou s geometrickým řeckým meandrem. Obdélná sdružená okna, d ělená sloupkem s pilastrem, s vyloženou klasicizující nadokenní římsou a probíhající podokenní římsou s balustrádou rytmizovala fasádu v 1. pat ře. Dům m ěl podlouhlý hluboký půdorys s probíhající chodbou s podkovovitým schodišt ěm na konci chodby. P řízemí vyplnily obchody, a kancelá ře a byt a 1. patro další byt. Od roku 1904 byl dům napojen na domovní kanalizaci (Hauskanal). V roce 1908 vypracoval plány adaptace interiéru stavitel Hermann Ripper, který navrhl nap říklad nové schodišt ě. V roce 1909 nakreslil další plány adaptace interiéru Ferdinand Hladký , jenž navrhl menší dispozi ční zm ěny v 1. pat ře, nap říklad koupelnu. Firma Brat ři Tauberové vlastnila mechanickou tkalcovnu, pro kterou nechala přistav ět k původnímu domu č. 272 na parcele č. 115 ve dvo ře

5 SOkA F-M, M ěNV F-M, inv. č. 334, k. 222, demolice dom ů, soupisy dom ů ur čených k demolici, demoli ční vým ěry. 6 SOkA F-M, M ěNV F-M, inv. č. 334, k. 222, plán z r. 1887.

78 budovu mechanické tkalcovny s obchody a sklady .7 Původní dvorní objekty byly p řestav ěny a rozší řeny dle plánu stavitele Hermanna Ripper a z roku 1897, kdy byla část budovy zvýšena o jedno patro (obr. 3). V p řízemí se nacházely obchody p řístupné z bo ční uli čky a v pat ře se využívaly další obytné místnosti domu. Za ní ve dvoutraktové p řízemní budov ě byl umíst ěn mechanický provoz tkalcovny, kde byly místnosti zaklenuty pruskými klenbami, z řejm ě p ůvodní část stavby. Dalším zajímavou stavbou byl sousední dům č. 360, který stál na parcele č. 114 (nové čp. 747) naproti Karolínských lázní, a jehož vlastníkem byli majitelé tkalcovny ln ěného a bavln ěného zboží Albert a Františka Šlapetovi . Členové rodiny Šlapetových se aktivn ě ú častnili ve řejného života ve m ěst ě a byli činní v místních spolcích, sdruženích i ve správ ě m ěsta Místek. 8 Nesmíme opomenout Viléma Šlapetu, který byl starostou v Místku a v tomto dom ě také bydlel. Jako architekti se proslavili brat ři Lubomír a Čestmír Šlapetové, kte ří vypracovali pro rodné m ěsto mnoho zajímavých projekt ů jako nap říklad d ům Okresní nemocenské pojiš ťovny v Místku. Protože d ům Šlapetových stál na Císa řské silnici, musel se ke stavb ě vyjád řit zástupce „Císa řských silnic“ inženýr Čermák, jehož požadavky ke stavb ě, stavební linii a k technickým podmínkám kv ůli provozu říšské silnice byly zapsány v protokolu z 24. b řezna 1900. 9 Stavební linie vedla od zahradní zdi na pozemku Tauber ů k rohu domu souseda pana G řivnackého č. 264. St řední rizalit nového domu nesm ěl p řesáhnout p řes stavební linii. P ři stavb ě musel být vydlážd ěn kanál podél cesty vzdálen 3,45 m od novostavby, 3,40 m od stavební linie zahradní zdi souseda Taubera a 3,50 m od rohu domu G řivnackého. P řed domem byl vystav ěn 2 m široký chodník ve stejné výškové úrovni jako silnice a úrove ň podlahy v přízemí musela být 60 cm nad úrovní chodníku.

7 Tamtéž, plány. 8 František Šlapeta byl nap říklad členem Družstva pro vystav ění Národního domu v Místku, Karel Šlapeta byl stavebním komisa řem v obci Koloredov v 80. letech 19. století. 9 Tamtéž, protokol z 24. b řezna 1900 a 18. června 1900.

79 K protokolu vypracoval stavitel František Pecha č situa ční plány silnice a novostavby (obr. 4). 10 Po posouzení projektu a plán ů zástupcem ú řadu císa řských silnic (k. k. Strassenärar) a po spln ění všech požadavk ů byl tento projekt zaslán ke schválení c. k. Moravskoslezskému místodržitelství v Brn ě, které vydalo stavební povolení. Ú řad také požadoval, aby se manželé Šlapetovi a následující majitelé povinn ě starali na vlastní náklady o odvod ňovací kanál podél jejich domu. Plány pro novostavbu domu manžel ů Šlapetových v Místku vypracoval stavitel František Pecha č v roce 1900, 11 kdy stavitel nakreslil dv ě varianty plán ů, první z února a druhý z prosince 1900, které se lišily dispozi čně i stylov ě.12 Dle stavebního povolení a protokolu o kolaudaci bylo zvoleno p ůdorysné řešení plán ů druhé varianty z prosince roku 1900. Dle první varianty plán ů z února (obr. 5) stavitel navrhl jednopatrový d ům nepravidelného p ůdorysu lichob ěžníku dvoutraktové dispozice s pr ůjezdem do dvora na krajní levé ose p ři pohledu z ulice. Fasáda byla navržena v klasicizujícím neorenesan čním stylu se st ředovým rizalitem, jenž byl člen ěn dv ěma okenními osami a t řemi pilastry s kompozitní hlavicí. Okna v 1. pat ře byla rámována šambránou s nadokenní římsou s klasicizujícím dekorem a s trojúhelníkovým frontonem. Pod okny probíhala podokenní římsa s balustrádou pod okny v rizalitu. Fasáda domu, člen ěná vyloženou kordónovou římsou, měla pásovou rustiku. V prosinci 1900 vypracoval Pecha č druhé plány, které byly dle dobových fotografií a situa čního plánu z roku 1904 realizovány (obr. 6 a, b). P ředevším nebyl realizován pr ůjezd, a tím dispozice získala tvar nepravidelného p ůdorysu s odsazenou krajní osou od silnice pro p ředzahrádku místo pr ůjezdu. D ům m ěl rovn ěž dvoutraktovou dispozici s chodbou uprost řed, do níž vedl asymetricky umíst ěný hlavní vstup do sín ě, která vedla k dvouramennému schodišti v druhém traktu. V přízemí i v prvním

10 Tamtéž, situa ční plán z března 1900 v Místku, sig. František Pecha č. 11 Tamtéž, plány z roku 1900, stavitel František Pecha č, v roce 1941 vlastnil d ům Vilém Šlapeta, dv ě varianty plán ů. 12 Tamtéž, plány domu, pohled, p ůdorysy a řezy budovy z února 1900 a plány z prosince 1900.

80 pat ře se v předním traktu nacházely pokoje a v zadním traktu kuchyn ě, spíže a toalety byly umíst ěny po obou stranách schodiš ťového prostoru v rizalitu. Na druhém návrhu zakreslil fasádu se st ředovým rizalitem, fasáda byla člen ěna osmi okenními osami 3+2+3. Druhý návrh z prosince 1900 byl modernější, především užitím secesních detail ů na klasicizujícím neorenesan čním člen ění. Autor užil r ůzn ě omítnuté plochy, nároží byla zd ůrazn ěna bosáží, p řízemí m ělo kvád říkovou bosáž a 1. patro pásovou rustiku. Rizalit byl člen ěn korintskými pilastry. Klasicizující okna s šambránou s kapkami a s klenákem, trojúhelníkové frontony a návojové římsy se zdobnými detaily rytmizovala fasádu. Mezi okny 1. patra byla fasáda zdobena secesními motivy s maskaronem se štítkem a kou řovou k řivkou. Toto dispozi ční i eklektické výrazn ější řešení fasády bylo dle fotografie nakonec realizováno (obr. 7). Roku 1904 byla v dom ě zřízena domovní kanalizace podle situa čního plánu. Sousední d ům pana vrchního inspektora Gřiv ňáckého č. 264, jehož podobu známe z půdorysu p řestavby v roce 1933, byl přízemní podsklepený d ům, jenž měl v přízemí uprost řed probíhající chodbu. Po stranách chodby se nacházely dva byty a schodišt ě na p ůdu po levé stran ě.13 Vstupní fasáda m ěla na hlavní osu vstup a byla rytmizována šesti okenními osami. V roce 1966 byl d ům zbourán. Další dokumentace domu se nezachovala. Vedle domu G řiv ňackého si Felix Šubert (první p ředseda Národní záložny Místecké) postavil d ům č. 278 (nové čp. 749) asi v roce 1870. Jednopatrový obytný d ům, který byl ukon čen sedlovou st řechou, ale částe čně podsklepen, a obsahoval dva byty dvoupokojové a tři byty třípokojové, které zahrnovaly i koupelny. 14 Dům stál u mlýnského náhonu, p řes který vedla d řev ěná lávka. Šubert požadoval zaklenutí náhonu novým mostem, který je zakreslen na situa čním plánu mlýnské strouhy asi z roku 1878. Na plánu je také zakreslen p ůvodní d ům pana Rušiny obdélného půdorysu, který pozd ěji pat řil panu G řiv ňackému. D ům byl zbourán v roce 1966.

13 Tamtéž, plány p ůdorysu stavitele Klemy z roku 1933. 14 Tamtéž, odhadní posudek pro demolici domu z roku 1960

81 Mezi nejvýstavn ější a nejzajímav ější domy pat řily Karolínské lázn ě v dom ě č. 373 (nové čp. 55) , jenž stál na pravé stran ě Císa řské silnice ve sm ěru na Frýdek naproti Šlapetova domu a vedle domu pana Elzera č. 260 (nové čp. 54), který zůstal zachován a sousedí se Starou poštou (p ůvodn ě vyho řelá Elzerova továrna). Stavební pozemky vlastnil a d ům stav ěl místecký stavitel a architekt František Pecha č. Stavitel požádal o stavební povolení u Okresního hejtmanství v Místku na p řeklenutí a p řeložení mlýnského náhonu protékajícího na parcelách č. 116 a č. 292 a na výstavbu jednopatrového obytného domu s parními lázn ěmi v suterénu v prosinci roku 1901. 15 Na základ ě této žádosti prob ěhlo 16. ledna 1902 komisionální řízení a vodní řízení na míst ě stavby za ú časti m ěstské obce Místek a Koloredov. 16 V listopadu roku 1901 vypracoval stavitel František Pecha č situa ční a výškopisný plán, na kterém byla zakreslena regulace části mlýnského náhonu přes parcely č. 116, č. 292 v Místku a č. 205 v Koloredov ě a ur čení stavební čáry pro výstavbu domu. 17 Mlýnský náhon m ěl být zregulován a částe čně p řeložen do v ětší vzdálenosti od Císa řské silnice a pod stavbou zaklenut částe čně z kvádr ů a částe čně z lomového kamene. Ší řka dna byla 2,85 m a hloubka vody 30 cm a výška vrcholu klenby 1,28 m. Spád z ůstal nezm ěněn a další úsek potoka m ěl z ůstat otev řen. Do mlýnské strouhy nesm ěly být odvád ěny splašky, nýbrž pouze deš ťová voda. Klenba musela být postavena na cementové malt ě. Majitel byl povinen část zaklenuté strouhy pravidelně čistit, aby nedošlo k ucpání a zvednutí vody. Přestože byl tento návrh p řijat, v březnu roku 1902 žádal stavitel Pecha č o překlenutí celého úseku mlýnského náhonu na parcelách č. 116, č. 292 a č. 205. Dne 26. dubna 1902 se konalo další komisionální jednání na Okresním hejtmanství v Místku, kde za přítomnosti představitel ů obcí Místku a Koloredova a soused ů prob ěhlo vodní řízení ve smyslu vodního zákona §83 o zaklenutí a rozší ření mlýnského náhonu p řes celé parcely, aby se mohly

15 SOkA F-M, OÚ Místek, inv. č. 889, k. 1077. 16 Tamtéž. 17 Tamtéž, situa ční a výškopisný plán ze zá ří 1901, z listopadu 1901 a března 1902.

82 zastav ět. Proti druhému návrhu regulace nebylo žádných námitek, proto bylo zaklenutí celého mlýnského náhonu na parcelách povoleno. Situa ční plán, na kterém byla zakreslena regulace mlýnského náhonu, byl p řijat a povolen 30. dubna 1902 (obr. 9). 18 Z komisionálního řízení se dovídáme také bližší informace p římo o lázních. Majitel cht ěl z řídit parní lázn ě se sprchou a p říslušnou šatnou a mimo ješt ě 4 nebo 6 kabin vanových lázní. Parní lázn ě se sprchou a šatnou musely být odd ěleny od vanových lázní. St ěny musely být omítnuty hladkou cementovou omítkou či emailovými dlaždicemi, aby se daly dob ře čistit. Ve zdech musely být otvory pro ventilaci, jež se dají otvírat a zavírat, a okna s ventila čními skláp ěcími k řídly. Místnosti musely být řádn ě vytáp ěny a osv ětleny. Roury pro p řívod páry a teplé vody nesm ěly vy čnívat ze zdi, aby návšt ěvníci s nimi nep řišli do styku. Z jednání vyplývaly další požadavky na umíst ění parního kotle a jeho užívání. Voda pro d ům se m ěla brát ze studn ě. V dalších bodech byly sepsány další požadavky, nap ř. o vyv ěšení láze ňského řádu, zákaz koupání osob r ůzných pohlaví v jedné koupeln ě, zákaz provád ění jakékoliv lé čby, zákaz osobám mladším deseti let a velice chabým osobám se koupat bez doprovodu, dosažitelná léka řská pomoc aj. V březnu roku 1902 František Pecha č vypracoval stavební plány, které však nebyly při stavb ě zcela dodrženy (obr. 10 a, b). 19 Projekt byl částe čně pozm ěněn, nebo ť manželé Pecha čovi museli prodat rozestav ěné lázn ě ve ve řejné dražb ě 4. února 1904, ve které je koupil pan Karel Darek . Manželé Karolina a Karel Darkovi žádali o kolaudaci svého domu č. 373 už 16. kv ětna 1904, proto lze předpokládat, že d ům byl z větší části hotov a dokon čovací stavební práce nebyly tak zásadní. Dle srovnání s dobovými fotografiemi bylo řešení fasády a taktéž dispozi ční řešení s charakteristickou v ěží s kopulí uprost řed a balkónem zachováno. Zm ěny byly v dekoraci na fasád ě nebo díl čí odlišnosti v uspo řádání

18 Tamtéž, situa ční a výškopisný plán z 30. b řezna 1902, sig. František Pecha č. 19 Tamtéž, stavební plány Karolínských lázní z března 1902, sig. František Pecha č.

83 místností. Avšak základní dispozi ční člen ění, d ělící budovu na dv ě části se samostatnými dvouramennými schodišti v zadním traktu, bylo zachováno. Suterén byl navržen jako trojtrakt s podéln ě probíhající chodbou uprost řed. Zcela byly odd ěleny prostory ur čené pro sklepy od lázní a každá část byla p řístupná vlastním dvouramenným schodišt ěm. Trakt do ulice zapl ňovaly sklepy a dvě prádelny, p řístupné schodišt ěm p ři levé krajní ose a p římo schody ze zadního dvora. Do dvora byla p řistav ěna parní kotelna. V zadním traktu do dvora se nacházely lázn ě, které byla p řístupné schodišt ěm v pravé části domu p ři pohledu z ulice. Po pravé stran ě schodišt ě byly situovány parní lázn ě se sprchou a na levé stran ě šatny a šest kabin vanových lázní. Pod p ředním traktem do ulice probíhal zaklenutý mlýnský náhon. D ům m ěl zvýšené p řízemí 1,6 m nad úrovní chodníku a využitím nižší úrovn ě dvorního terénu byl z řízen suterén. Zvýšené p řízemí m ělo podélnou dvoutraktovou dispozici. V pravé části domu byl na čtvrtou osu umíst ěn vstup a schodišt ě, po jehož pravé stran ě byly kancelá ře a komora a po levé stran ě t řípokojový byt s kuchyní. Na levé krajní ose probíhala vstupní chodba se schodišti a levou část domu zabíral čty řpokojový byt s kuchyní. Ke dvorní fasád ě byly p řistav ěny toalety se spíží s verandou. V 1. pat ře se nacházely byty, u pravého schodišt ě t ří a dvoupokojový byt a v levé části domu čty řpokojový byt. Ze svislého řezu známe n ěkteré motivy vnit řní výzdoby, která byla secesní, bohatá a reprezentativní. Řešení fasády je také velmi bohaté s historizujícími prvky a secesními motivy. Dle plánu je na hlavní osu umíst ěn m ělký rizalit, ukon čený atikou, v přízemí s trojicí oken a pásovou rustikou a v 1. pat ře s balkónem podep řeným konzolami. 20 Fasáda byla v přízemí rytmizovaná okny s klenákem a zdobena secesními pásy s kanelováním a palmovými listy. Nad p řízemím probíhal vlys se secesními stylizovanými rostlinnými motivy a maskarony. V 1. pat ře byla okna se st řapci po stranách rámována bosovanými lisénami se secesním rostlinným motivem mezi okny. Nad okny probíhal pás se secesním kanelováním, stylizovanými rostlinami a štítky s kružnicemi s listy. Fasáda byla ukončena nízkou rovnou atikou

20 Tamtéž, plán z března 1902, sig. František Pecha č.

84 s vázami. Realizovaná fasáda se lišila pouze v detailech. P řízemí mělo jen pásovou rustiku a nad okny probíhal pás s nápisem firmy. Dle dobové fotografie bylo 1. patro zdobeno secesním rostlinným dekorem a linkami, festony nad okny, secesními ženskými maskarony mezi okny a na nárožích s kanelováním a secesními křivkami, stejn ě jako na štít ě. Kopule byla zakon čena v ěži čkou s lucernou (obr. 8). V roce 1913 zd ědil lázn ě ředitel gymnázia Antonín Graupner a rodina Graupner ů vlastnila d ům i po 2. sv ětové válce. D ům byl zbourán koncem 60. let 20. století a na jeho míst ě se nacházelo více než čty řicet let parkovišt ě. Na druhé stran ě silnice po levé stran ě sm ěrem na Frýdek za parcelou domu Felixe Schuberta, na katastrálním území Koloredova, stál dům č. 141 (nové čp. 750), jejž vlastnila na konci 19. století Viktorina Farníková (podle stavebního řízení roku 1881). Na po čátku 20. století byla majitelem rodina Löwova. Dle plánku p řístavby do dvora z 20. let 20. století víme, že to byl přízemní domek se sedlovou st řechou. Plány a dokumentace k původnímu domu se bohužel nezachovaly. Na vedlejší parcele č. 204/202 v Koloredov ě (obr. 13) si v roce 1881 Kliment Šlapeta postavil dům č. 150 (nové čp. 751) podle plán ů stavitele Josefa Hartmanna , který navrhl p řízemní částe čně podsklepený d ům ukon čený sedlovou st řechou (obr. 11).21 Dispozi čně m ěl d ům typické p ůdorysné řešení dvoutraktové dispozice s asymetricky umíst ěnou probíhající chodbou se schodišt ěm v zadním traktu. Po pravé stran ě chodby se nacházel obchod se skladišt ěm a po levé kuchy ň s dv ěma pokoji. P řízemí bylo zaklenuto pruskými klenbami. D ům m ěl bohat ě řešené vstupní pr ůč elí v klasicizujícím slohu s neorenesan čními prvky. Fasáda byla člen ěna p ěti osami pás ů oken s vyloženou nadokenní římsou a s podokenní římsou. D ům byl v r. 1909 p řestav ěn a zvýšen o jedno patro podle plán ů stavitele Josefa Hendrycha , který navrhl jednopatrový d ům se secesní fasádou (obr. 12). V přízemí zachoval p ůvodní p ůdorysné řešení, pouze upravil vnit řní dispozici domu novým podkovovitým schodišt ěm.

21 SOkA F-M, M ěNV F-M, inv. č. 334, k. 222, plány domu Klimenta Šlapety v Koloredov ě z r. 1881, sig. Josef Hartmann.

85 V prvním pat ře se nacházela kuchy ň s třemi pokoji a kabinetem, spíží, koupelnou a toaletou. Fasáda však získala moderní architektonický výraz. V přízemí byl vybourán vstup s výkladní sk říní do obchodu. Secesní styl dokládají rostlinné motivy v suprafenest ře oken a v reklamním štítu obchodu a kombinace různých povrch ů omítky; rustiky, hladké a šrafovaného pásu. Pod korunní římsou probíhal štukový pás s rostlinnými motivy. Průč elí dopl ňují drobné geometrické detaily. Fasáda tvo ří celek, který není dělen kordónovou římsou. Sousední d ům s pr ůjezdem vedle Šlapetova domu, nové čp. 752, vlastnila rodina Karasova. Dle spisu o budov ě v roce 1965 byl přes sto let starý. D ům nebyl zbourán, avšak byl p řestav ěn. Sídlil v něm po dlouhou dobu D ům dětí a mládeže a v sou časné dob ě St ředisko volného času Klí č. Je jediný na této stran ě ulice, který nebyl zbourán. Na sousední parcele č. 202/b v Koloredov ě po levé stran ě Císa řské cesty sm ěrem do Frýdku stál d ům č. 131 (nové čp. 754) , který vlastnil c. k. sekretá ř Jan Vostál, jenž zvýšil d ům o patro podle plán ů místeckého stavitele Ferdinanda Hladkého v roce 1899. 22 Jednopatrový nepodsklepený d ům, ukon čený valbovou st řechou, m ěl t řítraktovou dispozici s probíhající chodbou uprost řed s podkovovitým schodišt ěm. V přízemí se nacházely t ři pokoje s kuchyní a v 1. pat ře kuchy ň se čty řmi pokoji, spíží a toaletami (Aborte) na verand ě u schodišt ě. D ům m ěl historizující fasádu se st ředním rizalitem, ukon čeným viký řem se segmentovým štítem. Fasáda m ěla klasicizující prvky s nadokenními římsami a okny se šambránou s ušima, probíhající kordónovou římsou, bosovaným nárožím a probíhající pásovou rustikou v přízemí, má však již eklektický ráz. Vostál ův d ům sousedil na jedné stran ě s domem Ludvíka Blattana (nové čp. 753) a na druhé stran ě s domem č. 133 na parcele č. 202/2 (nové čp. 755) Gustava Federmanna (pozd ěji rodina Eggerova), vedle kterého stál dům č. 134 (nové čp. 756) rodiny Popp ů. Plány a dokumentace k dom ům se nezachovaly. Vedle pozemk ů rodiny Popp ů vedla Zahradní ulice.

22 Tamtéž, plány z 1. července 1899, sig. Ferdinand Hladký.

86 Na druhé stran ě cesty po pravé stran ě se Císa řská silnice protínala s Riegrovou ulicí, která probíhala na stejných místech jako dnes. Na nároží Císa řské a Riegrové ulice stál dům č. 25 (nové čp. 757) , který vlastnil kolem roku 1900 Julius Berger. D ům byl zbourán. Sousední dům č. 24 (nové č. 764) vlastnila Julie Berknopfová, která si nechala vystav ět jednopatrový d ům v roce 1894. D ům stále stojí a jako jediný má zachovalou p ůvodní fasádu, která byla vystav ěna v neobarokním slohu s kartušemi v nadokenních římsách a probíhající podokenní římsou. Dům č. 23 (nové čp. 766) vlastnil v roce 1894(7) Antonín Černý podle stavebního řízení s Julií Berknopfovou, avšak v roce 1903 vlastnil dům již pan Tauber. Tento d ům byl v 50. letech 20. století přestav ěn a sousedil s domem č. 20. Vedlejší dům č. 20 na parcele č. 237 a 238 (nové čp. 767), stojící naproti domu č. 133 a po pravé stran ě císa řské silnice, si postavil živnostník Leopold Münster v roce 1903, kdy zboural původní objekt pro výstavbu jednopatrového domu pro byt a obchod (Wohnhaus a Geschäftshaus). Bohužel se nedochovaly plány, p řesto však známe dispozici budovy ze zápisu obce z 25. kv ětna 1903. 23 Jednopatrový d ům m ěl v přízemí uprost řed probíhající chodbu, po její levé stran ě byly t ři obchody a po pravé stran ě byt s třemi pokoji, kuchyní, spíží, toaletou. První patro zabíral pouze jeden byt s šesti pokoji, kuchyní, kabinetem, toaletou a koupelnou a na dvorní fasád ě vedle schodišt ě se nacházela veranda p řístupná z chodby. Byla obydlena i p ůda, kde se využívaly dv ě místnosti. D ům byl podsklepen. Stavitelem byl dle protokolu Hermann Ripper . Řešení vstupní fasády známe až z plán ů z roku 1939, kdy byl d ům zvýšen o jedno patro p ři přestavb ě budovy pro Zemskou odbornou školu pro ženská povolání. Do roku 1939 vlastnil dům Spolek pro udržování živnostenských škol pokra čovacích, od kterého d ům koupilo m ěsto Místek dle rozhodnutí zastupitelstva z 21. srpna 1939. Budova byla ur čena pro školu pro ženská povolání, jež byla p řest ěhována z okupovaného T ěšína. 24 Dům m ěl podle plán ů architekta,

23 SOkA F-M, AM Místek, inv. č. 479, k. 152. 24 Tamtéž, kupní smlouva, rozhodnutí m ěstské rady.

87 stavitele, tesa řského znalce a soudního znalce Františka Hamrlíka z Frýdku v 1. pat ře na hlavní osu arký ř. Sou částí domu byl dv ůr, letohrádek a zahrada. D ům dnes stojí, avšak fasáda byla pozm ěněna. V budov ě se nacházela nap říklad zvláštní škola a v sou časné dob ě tam sídlí St ředisko volného času Klí č. Vedle Münstrova domu byl vystav ěn Obecní d ům (Gemeindehaus) č. 19 (nové čp. 769) podle plán ů stavitele Hermanna Rippera (obr. 14 a, b). Dne 16. zá ří 1895 bylo ud ěleno stavební povolení a v zá ří 1896 byla stavba dokon čena za působení starosty Pokludy. 25 Stavitel navrhl jednopatrovou budovu ukon čenou valbovou st řechou. Dispozi ční řešení bylo podobné jako u výše uvedených dom ů s probíhající chodbou uprost řed s dvouramenným schodišt ěm v zadním rizalitu. V přízemí se v pravé části domu nacházela kancelá ř se strážnicí a obecní zasedací sál a v druhé části domu byl umíst ěn byt s kuchyní a třemi pokoji. V 1. pat ře se rozprostíraly dva byty s kuchyní a t řemi pokoji. V každém mezipat ře byly situovány toalety po stranách schodišt ě. Fasáda m ěla neorenesan ční řešení s toskánskými sloupy po stranách na m ělkém st ředovém rizalitu, který byl ukon čen neorenesan čním štítem s volutou po stranách a završen segmentovým obloukem. Historizující fasáda byla člen ěna kordónovou římsou s pásovou rustikou a probíhající podokenní římsou a trojúhelníkovými nadokenními římsami. Sousední p ůvodní dům č. 18 na parc. č. 1758 (nové čp. 770) byl roku 1895 obecním majetkem. V roce 1955 byl p ůvodní d ům zbourán a nahrazen dvoupatrovou budovou se čty řmi byty, s provozovnami a garáží, která byla zkolaudována v r. 1957. 26 Plány p ůvodního objektu se v demoli čních spisech nedochovaly. Dům č. 17 (nové č. 771) stál naproti domu č. 131 a byl postaven na míst ě p ůvodního d řev ěného domu pro Kláru a Josefa Poláškovy roku 1881. Stavitel Josef Hartmann vypracoval v roce 1880 plány p řízemního částe čně podsklepeného domu se sedlovou

25 SOkA F-M, M ěNV F-M, inv. č. 334, k. 223, plány z 6. zá ří 1895. 26 Tamtéž, protokol o demolici, výstavba nového domu a plány z r. 1955.

88 st řechou 27 s půdorysem lichob ěžníku. Fasáda byla rytmizována p ěti okennými osami 3+2 se šambránami s klenákem a probíhající nadokenní římsou na konzolách. Fasáda byla horizontáln ě člen ěna pásovou rustikou a ukon čena pásem s obdélnými okénky s šambránou. Z protokolu stavební komise Koloredova víme, že sousedé z domu č. 16 Gustav a Johanna Federmanovi prodali kousek svého pozemku pro výstavbu domu. D ům prošel přestavbou za majitele Zainera už v letech 1899 až 1907, kdy byly přistav ěny obytné místnosti v části patra a toalety s žumpou. K domu č. 16 (nové čp 772, nové č. parc. 1762), jehož majitelem byl Gustav Federmann, se stavební dokumentace nedochovala. V roce 1961 byl zbourán. Dům č. 15 (nové čp. 773) vlastnila Ludmila Verlíková, která si nechala postavit jednopatrový d ům podle plán ů stavitele Franze Neussera z Příbora v roce 1897. 28 Zachovaly se však dva totožné plány podepsané dv ěma r ůznými autory, tedy frýdeckým stavitelem Ferdinandem Heinrichem juniorem a p říborským stavitelem Neusserem. Navrhli jednopatrový d ům s mělkým st ředovým rizalitem s p řevládajícími neoklasicistními a neorenesan čními prvky (obr. 15 a, b). K dom ům č. 14 a č. 12 nemáme mnoho informací. V demoli čních spisech se nedochovaly plány a spisová dokumentace se týká p ředevším drobných oprav dvorních přístavk ů z 30. let 20. století a technického stavu z 60. a 70. let 20. století, který byl špatný. O dom ě č. 14 (nové čp. 775) z demoli čních spis ů víme, že to byl p řízemní d ům se sedlovou st řechou, který obsahoval dva jednopokojové byty po stranách probíhající chodby a dv ě místnosti v podkroví. Ze zápis ů dále vyplývá, že byl vystav ěn majitelem Františkem Hladišem roku 1885. 29 S domem sousedil dům č. 12 (nové č. p. 776 ), ve kterém sídlila hospoda, ke které byla v roce 1898 p řistav ěna ledovna za

27 Tamtéž, plán sig. Josef Hartmann r. 1880, kolauda ční protokol a povolení stavby z r. 1880 28 Tamtéž, plány z roku 1897. 29 Tamtéž.

89 majitelky Terezie Svížové. Bližší informace a stavební plány se nedochovaly. Dům č. 11 (nové čp. 778) známe pouze z plán ů z přestavby stavitele Jana Klemy z roku 1920 za majitele Raimunda Beitla, kdy byl d ům rozší řen p řístavbou k zadní fasád ě a podkrovní místností. V p řízemním podsklepeném domku se sedlovou st řechou se st ředovým viký řem se nacházely dva byty s kuchyní a dv ěma pokoji, toaletou a koupelnou. Fasáda byla člen ěna okny s nadokenní a podokenní římsou. Dům č. 10 (nové čp. 779) vlastnil roku 1889 Ernest Leschner a rodina Leschner ů vlastnila d ům i na po čátku 20. století. V dom ě byla živnostenská provozovna řeznictví. Sousední p ůvodn ě d řev ěný d ům č. 9 vlastnila rodina Janíkova v roce 1887. Zd ěný dům č. 9 na parcele č. 216 si nechal postavit pan Jan Syta ř na míst ě d řev ěného domu v roce 1897. D ům stál naproti domu č. 141. Jan Syta ř p ůsobil ve funkci stavebního komisa ře obecního výboru (Gemeindeausschuss) Koloredova na konci 19. století. V souvislosti s výstavbou domu musel stavebník postavit kanál podél svého domu p ři Císa řské silnici a nad ním vydlážd ěný odvod ňovací p říkop (Rigol) pro odvedení vody z cesty. Majitelé dom ů podél kanálu a p říkopu byli povinni udržovat a čistit příkop a kanál na vlastní náklady, kanál i příkop však zůstal majetkem státu. 30 Stavitel Eduard Ko čí navrhl jednopatrový d ům se sedlovou st řechou (obr. 16). 31 Nový d ům m ěl dvoutraktovou dispozici se st řední probíhající chodbou s podkovovitým schodišt ěm. V levé části domu se nacházela dílna a obchod (Magazin) a v pravé části kuchy ň s dv ěma pokoji. V prvním pat ře byly umíst ěny dva byty s kuchyní a dv ěma pokoji. Vstupní fasáda byla člen ěna p ěti okenními osami oken 2+1+2. Na hlavní ose vystupuje rizalit ukon čený atikou s oknem s trojúhelníkovým frontonem a s volutami po stranách. Op ět byla užita v přízemí pásová rustika a v 1. pat ře hladká omítka s nárožní bosáží. V podokenních římsách a v přízemí se nacházela bosáž s motivem

30 Tamtéž, protokol z 8.4.1897. 31 SOkA F-M, M ěNV F-M, inv. č. 334, k. 223, stavební plány z r. 1897.

90 broušeného diamantu. Fasáda byla navržena v neorenesan čním duchu a řešení je obdobné jako u domu č. 15. K dom ům č. 8, č. 7 (nové čp. 790) a č. 6 se nedochovaly plány ani dokumentace, víme však, že dům č. 8 (nové čp. 782) vlastnil na p řelomu století František Maywald (obr. 17) a dům č. 6, stojícího na parcele č. 205, byl majetkem místeckého stavitele Františka Pecha če. Mezi domy č. 6 a č. 7 probíhala kolmo na Císa řskou silnici p ůvodní Erbenova ulice, která byla ješt ě na katastru Koloredova. D ům č. 6 stál u mlýnského náhonu, za kterým se nacházelo katastrální území Místku, a stály Karolínské lázn ě. Domy p ůvodní Císa řské silnice získaly na konci 19. století bohatou výstavbou či p řestavbou p ůvodních dom ů ráz měšťanských dom ů s historizujícími fasádami, pro které byla typická kombinace neorenesan čního a neoklasicistního člen ění fasády. Secesní modern ější fasády, které se kolem roku 1900 už v místní architektu ře prosadily, nenacházíme p říliš často, vyjma Karolínských lázní, domu manžel ů Šlapetových č. 360 z roku 1900 a domu Klimenta Šlapety, p řestav ěného však až v roce 1907. Zajímavou budovou, p řesahující rámec m ěšťanských dom ů, jsou Karolínské lázn ě. Domy na Císa řské silnici pat řily mezi výstavn ější ve m ěst ě. Plány dom ů vypracovali místní stavitelé, kte ří navrhovali regionální m ěšťanskou architekturu, která častými přestavbami spl ňovala neustále se m ěnící požadavky a pot řeby obyvatel. Ve svých plánech v 80. i v 90. letech 19. století uplat ňovali p ředevším neorenesan ční prvky a stavby v klasicizujícím slohu, které jsou použity i na stavbách institucí jako je nap říklad budova Národního domu od stavitel ů Františka Tichého a Antonína Teblicha z Brna. Víde ňský architekt Josef Hudetz zase navrhl historizující fasádu m ěstské radnice a spo řitelny v roce 1897, kde užil více styl ů, neorenesan ční okna v aedikule a st ředový rizalit se sochami, bosované pilastry a nárožní arký ř se secesními motivy, maskarony, reliéfy v profilovaných koso čtvercích, které najdeme mezi okny 2. patra. Při Císa řské silnici v Koloredov ě v úseku od křižovatky s ulicí Anenská až ke Koloredovskému mostu sídlily významné firmy, mezi které pat řila nap říklad mechanická tkalcovna, b ělírna a úpravna Karla Herli čky, vedle továrna na zboží vln ěné

91 a bavln ěné a barvírna Aloise Lembergera a jeho rodinná vila, dále sekárna Firmy Rumpal a likérka firmy Hermanna Löwa. Výstavba továrních budov, sklad ů a rodinných vil majitel ů firem a osudy těchto rodinných podnik ů si vyžaduje samostatný článek, nebo ť problematika si zaslouží více pozornosti.

92

(Obr. 2) Plán pr ůč elí domu č. 272 brat ří Tauber ů, r. 1887, sig. Dominik Benesch (SOkA F-M)

(Obr. 3) Plán mechanické tkalcovny Firmy Brat ří Tauber ů, r. 1897, sig. Hermann Ripper (SOkA F-M)

93

(Obr. 4) Situa ční plán domu manžel ů Šlapetových, b řezen 1900, sig. František Pecha č. (SOkA F-M)

(Obr. 5) Nerealizovaný návrh pr ůč elí Šlapetova domu č. 360, únor 1900, sig. František Pecha č (SOkA F-M)

94

(Obr. 6a) Realizovaný návrh p ůdorys p řízemí Šlapetova domu, prosinec 1900, sig. František Pecha č (SOkA F-M)

(Obr. 6b) Realizovaný návrh pr ůč elí Šlapetova domu, prosinec 1900, sig. František Pecha č (SOkA F-M)

95

(Obr. 7) Fotografie Šlapetova domu, r. 1967, foto: M. Klega (SOkA F-M)

(Obr. 8) Pohled na Karolínské lázn ě od Koloredova, p řed r. 1918 (SOkA F-M)

96

(Obr. 9) Situa ční plán Karolínských lázní, listopad 1901, sig. František Pecha č (SOkA F-M)

(Obr. 10a) P ůdorys suterénu s lázn ěmi, b řezen 1902, sig. František Pecha č (SOkA F-M)

97

(Obr. 10b) Plán části vstupního pr ůč elí Karolínských lázní, b řezen 1902, sig. František Pecha č (SOkA F-M)

98

(Obr. 11) Plán pr ůč elí a p ůdorysu domu č. 150 Klimenta Šlapety, r. 1881, sig. Josef Hartmann (SOkA F-M)

99

(Obr. 12) P řestavba domu Klimenta Šlapety, vstupní pr ůč elí, r. 1909, sig. Josef Hendrych (SOkA F-M)

(Obr. 13) Situa ční plán domu Klimenta Šlapety, r. 1881 (SOkA F-M)

100

(Obr. 14a) Plán vstupního pr ůč elí Obecního domu č. 19, r. 1895, sig. Hermann Ripper (SOkA F-M)

(Obr. 14b) P ůdorys p řízemí Obecního domu č. 19, r. 1895, sig. Hermann Ripper. (SOkA F-M)

101

(Obr. 15a) Vstupní pr ůč elí domu č. 15 Ludmily Verlíkové, r. 1897, sig. Franz Neusser (SOkA F-M)

(Obr. 15b) Situa ční plán domu č. 15 Ludmily Verlíkové, r. 1897, sig. Franz Neusser (SOkA F-M)

102

(Obr. 16) Situa ční plán domu Jana Syta ře č. 9, r. 1897, sig. Eduard Ko čí (SOkA F-M)

(Obr. 17) Pohled na d ům č. 9 a č. 8.

103 APOŠTOLSKÝ ADMINISTRÁTOR FRANTIŠEK BORGIÁŠ ONDEREK

Tomáš Benedikt Zbranek

V nadcházejícím roce uplyne padesát let od smrti jediného právoplatného apoštolského administrátora českot ěšínského Msgre. ThDr. Františka Borgiáše Onderka. Mimo jiné vzhledem ke skute čnosti, že se dosud životní dráze tohoto význa čného preláta našeho regionu nikdo odborn ě nev ěnoval, shledávám za pot řebné o jeho osobnosti alespo ň krátce pojednat. Zna čnou část své duchovní dráhy prožil jakožto pedagog v kn ěžském seminá ři, avšak po ukon čení druhé sv ětové války za čal být pov ěř ován důležitými funkcemi v rámci církevní správy českého Slezska. Zvlášt ě po roce 1948 byl nucen coby ordiná ř, jemuž zna čně ubývaly t ělesné síly, potýkat se s mnoha p řekážkami, které zp ůsoboval nastupující komunistický režim. Je pot řeba vyzdvihnout, že p řes jistá úskalí se mu da řilo výše zmín ěným problém ům relativn ě úsp ěšn ě čelit a sou časn ě si zachovat i morální kredit. František Borgiáš Onderek se narodil v Bruzovicích u Frýdku dne 13. října 1888 jako šesté dít ě venkovského krej čího Josefa Onderka a jeho manželky Veroniky, rozené St řížové. Vystudoval s vynikajícím prosp ěchem místecké mati ční gymnázium. Po maturit ě vstoupil do biskupského seminá ře ve Vidnav ě. I zde předstihl svým nadáním a prosp ěchem všechny své kolegy, přestože se v seminá ři p řednášelo pouze n ěmecky. V červenci roku 1912 byl v kapli na zámku Jánský Vrch v Javorníku (okres Jeseník) vratislavským biskupem Georgem kardinálem Koppem vysv ěcen na kn ěze. Posléze se stává farním viká řem ve Frývaldov ě a krátce poté op ět nastupuje ke studiu, a to na ústav pro vyšší vzd ělání kn ěží ve Vídni. Ovšem první sv ětová válka p řed časn ě jeho pobyt v ústavu ukon čila a Onderek byl ustanoven jako kaplan a katecheta ve Slezské Ostrav ě. Stal se držitelem vojenské hodnosti duchovní kapitán. Po skon čení války byl v roce 1920 ve vidnavském seminá ři ustanoven profesorem dogmatiky a posléze pastorální teologie a katechetiky. Není bez zajímavosti, že Onderek byl

104 v pr ůběhu celé existence seminá ře jediným p ůsobícím Čechem. Tam ější pedagogové v četn ě Onderka byli rovn ěž v ědecky činní a jejich díla vycházela nej čast ěji ve vlastním sborníku Wiedenauer Studien . V roce 1921 je na Karlov ě univerzit ě v Praze promován na doktora teologie. Ve Vidnav ě pak setrvává plných 25 let. V tam ějším n ěmeckém prost ředí však neztratil národní v ědomí. U seminarist ů všech t ří národností, jež vyu čoval ( české, n ěmecké i polské), byl oblíben pro své tiché, skromné a demokratické jednání. 1 V letech 1935–1938 p ůsobil ve funkci správce západoslezského komisariátu vratislavské arcidiecéze. Prost řednictvím tohoto ú řadu F. Onderek disponoval relativn ě zna čnými pravomocemi, a to včetn ě personální oblasti. V roce 1936 byl papežem Piem XI. jmenován domácím prelátem s právem užívat titul monsignore. 21. června 1945 ustanovil vratislavský arcibiskup Adolf kardinál Bertram, a to jen n ěkolik dn ů p řed svou smrtí, F. Onderka zvláštním arcibiskupským pov ěř encem pro správu československé části arcidiecéze vratislavské. 2 Po arcibiskupov ě skonu v červenci 1945 však bylo zapot řebí, aby Onderek obdržel jmenování i od nového vratislavského ordiná ře, a proto v zá ří téhož roku jej tam ější kapitulní viká ř Ferdinand Piontek ustanovil generálním viká řem československé části vratislavské arcidiecéze, a to se sídlem v Českém T ěšín ě.3 Ke správ ě nesnadného ú řadu m ěl F. Onderek všechny p ředpokládané schopnosti i vlastnosti. Znal dob ře národnostní a náboženské pom ěry na T ěšínsku i na Jesenicku z období svého 25letého p ůsobení ve Vidnav ě a rovn ěž z výkonu svého ú řadu arcibiskupského komisa ře v dob ě p řed vypuknutím druhé sv ětové války. Také znal tém ěř všechny duchovní východního i západního Slezska. Mnozí byli jeho konseminaristy, jiní bývalými žáky ve Vidnav ě.

1 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Msgre. ThDr. František Onderek – životopis, 1975. 2 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Arcibiskup vratislavský, 21. 6. 1945. 3 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Arcidiecése vratislavská: úprava církevní správy, 16. 10. 1947.

105 V pozadí výše zmín ěného jmenování byla snaha o vytvo ření nového biskupství, k němuž u činil Svatý stolec první krok tím, že dekretem ze dne 26. června 1947 z řídil apoštolskou administraturu českot ěšínskou, což je v terminologii církevního práva jakýsi předstupe ň diecéze. Papež Pius XII. sou časn ě jmenoval dosavadního generálního viká ře F. Onderka prvním apoštolským administrátorem (latinsky oficiáln ě Administrator Apostolicus ad nutum Sanctae Sedis) se sídlem v Českém T ěšín ě, který bezprost ředn ě podléhal Apoštolskému stolci. České Slezsko se poprvé v dějinách do čkalo vlastní církevní autonomie. 4

František Borgiáš Onderek s ostatky sv. Vojt ěcha r. 1947 v Českém T ěšín ě

Nyní by bylo vhodné krátce se zmínit o tom, co funkce administrátora obnášela. Jeho pravomoci a povinnosti byly shodné

4 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Msgre. ThDr. František Onderek – životopis, 1975.

106 s biskupskými, krom ě práva udílet jáhenská a kn ěžská svěcení. F. Onderek tedy řídil spolu se svými spolupracovníky celou apoštolskou administraturu, a to zejména ve vedení pastora ční činnosti (nap ř. udílení svátosti bi řmování), ve výkonu správy výše zmín ěné územní jednotky (nap ř. ustanovování a odvolávání duchovních z jejich funkcí, správa a obnova majetku pot řebného k vlastní činnosti) a ve výkonu moci soudní (nap říklad řešení otázek platnosti udílených svátostí, zejména manželství). Z konkrétní činnosti administrátora Onderka je níže zmín ěna problematika specifické pastorace apoštolské administratury, nedostatku duchovních a v neposlední řad ě rovn ěž česko-polských konflikt ů. Zna čná část v ěř ících byla polské národnosti, a proto se v mnoha farnostech konaly bohoslužby práv ě v polském jazyce. Bezproblémové zajištění duchovní správy tedy bylo podstatn ě náro čnější než v jednojazy čných oblastech na území republiky. 5 Zvlášt ě v po čáte čním období existence administratury si řada farností st ěžovala na akutní nedostatek českého kn ěžstva, v některých p řípadech se naopak požadovalo ustanovení kn ěží polských. Již v roce 1947 nap ř. farníci z jesenických Adolfovic a Domašova napsali F. Onderkovi mimo jiné toto: ,,My, podepsaní čeští a slovenští katoli čtí osídlenci (…), všichni bez rozdílu stranické p říslušnosti Vás tímto žádáme, abyste v naší farnosti ustanovili českého kn ěze. Náš kraj (…), v povodí řeky B ělé v délce přes 10 km, ve dvou farnostech nemá dosud ani jediného českého kn ěze… Za t ěchto okolností není divu, že náboženský život upadá, mravnost klesá, ba se i zvrhuje, nebo ť postrádáme svého duchovního v ůdce, který by lid u čil, napomínal a vedl…“6 Nep říznivé pom ěry byly vzáp ětí vy řešeny p říchodem n ěkolika duchovních z olomoucké arcidiecéze. V pozd ějším období však

5 Cf. Apoštolská administratura českot ěšínská. Stru čná historie a n ěkolik čísel. Rozhledy Severomoravského krajského výboru Sdružení katolických duchovních Pacem in terris v Ostrav ě 2, 1976, s. 8–9. 6 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Nejd ůstojn ější apoštolské administratu ře v Českém T ěšín ě, 1947.

107 enormní nedostatek kn ěží poci ťovaly všechny územní církevní jednotky v ČSSR, administraturu nevyjímajíc. V období Velikonoc roku 1952 napsal administrátor Onderek v souvislosti s nedostatkem duchovních pastý řský list v ěřícím své církevní jednotky. Mimo jiné je v n ěm uvedeno: ,,Rozhlédneme-li se dnes po našich vlastech, vidíme s bolestí, že posvátné d ědictví našich otc ů, odkaz sv. Cyrila a Metod ěje, náboženský život našich farností je v nebezpe čí. Není dostatek kn ěží, jejichž po čet nelítostná smrt stále umenšuje, a zvlášt ě není dostatek kn ěžského dorostu, t ěch, kte ří by se z lásky ke Kristu ob ětav ě v ěnovali duchovním pot řebám svému lidu. Zvlášt ě u nás na T ěšínsku, kde nám rostou nová pr ůmyslová st řediska a d ělnická m ěsta, bude nutno starati se i o budování nových kostel ů a duchovní správu pracujícího lidu. Kristova slova ,že ň je sice hojná, ale d ělník ů málo‘, jsou den ode dne bolestn ě pravdiv ější…“ 7 V prvních letech existence administratury čas od času docházelo k eskalaci národnostních česko-polských spor ů. Často se ve stížnostech Čech ů na Poláky objevoval jeden z neuralgických bod ů vzájemných vztah ů, a to rok 1938 a události s ním spojené. Velmi neut ěšená situace nap říklad panovala v ě na Karvinsku, kde podával opakovaná hlášení vedení administratury tam ější fará ř Jan Baran. V jednom z nich, pocházejícím z června 1948, je mj. uvedeno: ,,Místní Poláci m ěli sch ůzi, je jich zde n ěco přes t ři procenta. Jednali také o mn ě. Nyní ve řejn ě vyk řikují, kdyby je to m ělo státi sto tisíc K č, musí mne zni čiti, že jsem Čech. Ve řejn ě mi dávají taková jména a nadávky, kterých není možno pro hnus a sprostotu opakovati! Svého času mi slíbili, že mne pov ěsí na líp ě Svobody… V ěru, to je krásná ,slovanská spolupráce‘, o kterou se tolik staráme!“ 8 Existují samoz řejm ě také

7 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Milovaní spolubrat ři a drazí v ěř ící! Pozdrav a požehnání ve jménu Pán ě! 27. 4. 1952. 8 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Veled ůstojné Apoštolské administratu ře v Českém T ěšín ě s oznámením následujícího, 10. 4. 1948, 2. 6. 1948.

108 dokumenty, kde si polští obyvatelé obdobn ě st ěžují na ob čany českého p ůvodu. Stojí jist ě za zmínku, že v kritickém lét ě r. 1949 stál administrátor Onderek na stran ě biskup ů, kte ří v memorandu protestovali proti schizmatické státní Katolické akci, proti zatýkání kn ěží za to, že plní své stavovské povinnosti, proti soustavnému urážení církve a papeže, že je agentem imperialismu. Proti duchovním, kte ří byli iniciativní p ři podávání protestních rezolucí, zakro čila tehdy Státní bezpe čnost. Bylo zat čeno a posléze souzeno několik viká řů a d ěkan ů, též apoštolský administrátor českot ěšínský František Onderek. 9 Rozsudkem státního soudu však byl posléze osvobozen. 10 Zárove ň je však také nutné podotknout, že již v roce 1950 složil slib v ěrnosti lidov ědemokratické republice, a to do rukou p ředsedy československé vlády Antonína Zápotockého. 11 Následujícího roku složil spolu s několika dalšími ordiná ři výše uvedený slib op ětovn ě, a to nov ě pod následujícími podmínkami: odvolání opat ření u čin ěných na základ ě jim ud ělených tajných fakult, pokud tak již d říve neu činili odvolání všech církevních trest ů uvalených v jejich diecézích z politických d ůvod ů na pod řízené duchovní bezvýhradn ě se stav ět na p ůdu našich církevních zákon ů č. 217/49 a 218/49 a p říslušných vládních na řízení a pln ě uznat autoritu Státního ú řadu pro v ěci církevní. Na druhou stranu je však pot řeba zd ůraznit, že slib byl podepsán pod silným nátlakem státních orgán ů a neobešel se bez ponižování církevních p ředstavitel ů, což mimo jiné dokladuje vyjád ření tehdejšího nám ěstka p ředsedy vlády Zde ňka Fierlingra, který všem p řítomným ordiná řů m v četn ě Onderka sd ělil, že v ,,zájmu jejich ochrany bude každému p řid ělen orgán Státní

9 Cf. VAŠKO, Václav: Neuml čená. Kronika katolické církve v Československu po druhé sv ětové válce II. Praha 1990, s. 94. 10 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Rozsudek státního soudu, 9. 6. 1949. 11 Cf. VAŠKO, Václav: Dům na skále 2. Církev bojující: 1950 – kv ěten 1960. Kostelní Vyd ří 2007, s. 24–25.

109 bezpe čnosti, který bude mít povinnost je diskrétn ě všude doprovázet…“ Téhož roku se administrátor Onderek zúčastnil Prvního celostátního sjezdu katolického duchovenstva, na n ěmž byla ustavena kolaborantská kn ěžská organizace pod názvem Celostátní mírový výbor katolického duchovenstva, do jehož čela byl zvolen nechvaln ě proslulý exkomunikovaný kn ěz a dlouholetý ministr zdravotnictví československé vlády Josef Plojhar. 12 Jak je z výše zmín ěného patrné, F. Onderek nepochybn ě byl do jisté míry loajální ke komunistickému režimu, nap říklad na rozdíl od tehdejšího pražského arcibiskupa Josefa Berana, jenž zastával naprosto nekompromisní postoj, avšak z kolaborace jej v žádném případ ě vinit nelze. Navíc je t řeba v této souvislosti zd ůraznit, že prakticky po celé období, kdy vykonával ú řad administrátora, byl v souladu s rozhodnutím státních orgán ů obklopen kn ěžími, kte ří s režimem aktivn ě spolupracovali. Dozajista nejznám ějším z nich byl jeho nástupce ve funkci a dlouholetý p ředseda nechvaln ě známého Sdružení katolických duchovních Pacem in terris Antonín Veselý, jenž se ujal řízení administratury v rozporu se zám ěry Svatého stolce. 13 K dokreslení obrazu Františka Onderka je vhodné se také zmínit o jeho v řelém vztahu k českému písemnictví, české knize, ke starým náboženským tisk ům, k literatu ře o Slezsku, k um ění v ůbec, o jeho náklonnosti k rodnému kraji i rodné farnosti. Proto mimo jiné nep řekvapuje, že je autorem publikace Jak jsem se stal milovníkem knih, která byla vydána t ři roky po jeho smrti. Citaci si nepochybn ě zaslouží nap říklad tato část díla: ,,Lásku ke knihám přinesl jsem si na sv ět už snad ve své krvi. Mamin čin strýc byl vášnivým milovníkem knih a všechny ušet řené peníze vydával na knihy, které si sám vázal. Nakonec m ěl plnou sv ětnici knih narovnaných na policích od podlahy ke stropu. Jako hoch a mladý student chodíval jsem k němu p ůjčovat si knihy, ale pro velký věkový rozdíl a jeho uzav řenou povahu nedošlo mezi námi

12 Ibid., s. 299–300, 320–321. 13 Více ZBRANEK, Tomáš Benedikt: Ordiná ř českot ěšínský Antonín Veselý . Časopis T ěšínsko 2, 2008, s. 25–27.

110 k důvěrn ějšímu sblížení. Knihy odkázal obecní knihovn ě a teprve pak jsem vid ěl, kolik toho nasbíral za celý sv ůj život! Za studentských let na českém gymnasiu v Místku nebylo pen ěz na kupování knih, ale zajímal jsem se o seznamy knih a r ůzných nakladatelství a nejvíce se mi na nich líbila rozličná ,,nádherná vydání“. V septim ě do četl jsem se, že Unie rozprodává zbytek nákladu Babi čky s Kašparovými obrázky za 12,-K; m ěsí ční splátky po 1,-K umožnily mi získati knihu, kterou dosud mám. V oktáv ě dozv ěděl jsem se, že v Praze se zakládá Spolek českých bibliofil ů a vydá Bezru čovy Slezské písn ě v krásné úprav ě. ,,Slezské písn ě“ rozhodly, že jsem se v roce 1908 p řihlásil za člena a z ůstal jsem jím dosud.“ 14 F. Onderek inicioval vydávání týdeníku Slezský katolík s přílohou Našim d ětem pro československou část vratislavské arcidiecéze. Roku 1945 rovn ěž vydal Sbírky písní a modliteb pro katolické k řes ťany. Je nutno také připomenout jeho úzké a přátelské styky s četnými um ělci, básníky či malí ři, nap říklad Petrem Bezručem, Maxem Švabinským či Cyrilem Boudou. Intenzivní celoživotní práce se podepsala na jeho zdraví, ozvala se zhoubná nemoc, a to rakovina plic. Ješt ě v červenci 1962 oslavil v kruhu svých kn ěží a řady p řátel zlaté kn ěžské jubileum. Po této slavnosti je již však natrvalo upoután na l ůžko a ve st ředu ráno 24. října 1962 umírá. Všechno kn ěžstvo a jeho blízcí se s ním rozlou čili v Českém T ěšín ě, odkud byl dne 29. října p řevezen a uložen do p ůdy své rodné obce. 15 Poh řební ob řady s příslušnými poctami vykonal za přítomnosti n ěkterých ordiná řů rož ňavský biskup Robert Pobožný. 16 Život apoštolského administrátora, působícího v nesnadném období komunistického režimu, se završil.

14 ONDEREK, František: Jak jsem se stal milovníkem knih. Praha 1965, strana neuvedena. 15 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Msgre. ThDr. František Onderek – životopis, 1975. 16 Archiv Biskupství ostravsko-opavského, fond Apoštolská administratura českot ěšínská, Beatissime Pater, 3. 11. 1962.

111 KARLOVA HU Ť - VÁLCOVNY PLECHU A . S. 1927 – 1945

Petra Sy řinková

Během první republiky nebývale nar ůstala poptávka po jemném plechu. Na konci 20. let 20. století se spojili dva nejv ětší výrobci jemného plechu v Československu – Bá ňská a hutní spole čnost (v jejím rámci Karlova hu ť) a Železárny Rotava-Nýdek, firmy C. T. Petzold, aby spojením výroby a odbytu dosáhli vyšší efektivnosti a tím i vyšších zisk ů. Ob ě spole čnosti m ěly své válcovny již zastaralé a neodpovídající pot řebám doby. Proto se 16. prosince 1927 sešly na spole čné sch ůzi správní rady obou spole čností a usnesly se slou čit výrobu a odbyt jemných plech ů v jednu holdingovou organizaci, čímž se sjednotila výroba a odbyt produkovaných plech ů.1 Pozd ěji byla tato dohoda dopln ěna o ustanovení, že bude v budoucnu za ur čitých podmínek možné vytvo řit novou samostatnou akciovou spole čnost práv ě jejich slou čením. Pro oba podniky byla tato dohoda velmi prosp ěšná. Železárny v Rotav ě-Nýdku nem ěly tak dobrou surovinovou bázi jako Karlova hu ť a také jejich poloha nebyla p říliš výhodná. Zárove ň majitel železáren Rotava-Nýdek, firma C. T. Petzold spat řovala zakotvení svého majetku v Československu za užite čné. Naproti tomu Karlova hu ť vid ěla v železárnách Rotava-Nýdek jistou konkurenci (vyráb ěly pr ůměrn ě 50 000 tun plech ů ro čně). Tím pádem snaha po vzájemném slou čení byla oboustranná. 2 Při realizaci tohoto plánu se pak na náklad obou spole čností v letech 1929-1931 postavila v Lískovci nová válcovna plechu pro zpracování všech druh ů plech ů, která byla umíst ěna v bezprost řední blízkosti staré válcovny (tzv. „nová Karlova hu ť“). V pr ůběhu dalších let se neustále rozši řovala o další provozy. Tato nová válcovna ve spojení se starou se tak stala nejv ětším podnikem svého druhu v Evrop ě a p řevzala veškerou výrobu obou

1 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 6896. Válcovny plechu. Zprávy o ujednání správní rady. Blíže: Žá ček, R.: Válcovny plechu 1937-1939. R 917. Uložen v Muzeu Beskyd-Frýdek-Místek. 2 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 6899. Karlova hu ť a Rotava-Nýdek.

112 spole čností. 3 Byla postavena na m ěsí ční výkon 6 500 tun jemných plech ů. Vyráb ěla univerzální železo 135-600 mm ší řky a do 30 mm tlouš ťky, široké železo o tlouš ťce 4 – 30 mm a ší řce 150 – 600 mm, hrubé plechy tlouš ťky 3 – 30 mm při maximální ší řce 2200 mm, střední plechy tlouš ťky 1 – 3 mm p ři rozm ěru 5000 x 1500 mm, jemné plechy od 0,3 až do 3 mm síly, ocelové plechy od 0,8 mm síly, žebrované plechy od 4 do 10 mm síly, plechy k výrob ě nádobí, mo řené plechy, mo řené a hlazené plechy, plechy pro výrobu svinovacích rolet, pozinkované plechy hladké, vlnité plechy rovné a klenuté, surové, nat řené nebo pozinkované, děrované plechy (sítové), ohnuté nebo svinuté plechy, v ětrací lutny, elektricky a autogenn ě svá řené práce plecha řské, menší konstrukce z plechu, kore čky, strojní sou částky. 4 Výkonnost válcovny hrubých plech ů činila 100 000 cent ů ro čně. Výrobní kapacita všech 4 válecích tratí jemného plechu činila 250 000 cent ů ro čně. Tato válcovna byla dopln ěna válcovnou vlnitých plech ů o dvou válcovacích tratích s lisem k výrob ě vlnitého plechu a odd ělení zinkování plechu s ro ční výrobní kapacitou 150 000 cent ů pozinkovaných plech ů. Vyráb ělo se na čty řech elektrických strojových zinkovacích pánvích a jedné ru ční pánvi na plechy o tlouš ťce v ětší 1 mm. 5 Nov ě postavená válcovna byla umíst ěna ve dvou budovách o velikosti 75 x 200 metr ů. Byla upo řádána podle p ředem stanoveného plánu, aby se tak zajistila nep řetržitá výroba. Nejprve byly umíst ěny skládky, pak žíhací pece na platiny, válcovací trat ě, nůžky, mo řírna s dresírováním plechu, žíhací pece na plech, úpravna, klasifikace a nakonec skladišt ě. Tímto umíst ěním za sebou se docílilo nep řetržité a stále v jednom sm ěru postupující výroby. S výstavbou nové válcovny se rovn ěž vybudovalo odd ělení generátorového plynu, rozší řila se transforma ční stanice

3 Žá ček, R.: Válcovny plechu 1937-1939. R 917. Uložen v Muzeu Beskyd- Frýdek-Místek. 4 Ko řínek, V.: O zp ůsobu a rozsahu výroby v nové válcovn ě plechu v Karlov ě huti. In: Technická práce na Ostravsku, s. 458. 5 Tille, J.: Význam Ostravska pro československé železá řství. In: Technická práce na Ostravsku, s. 410.

113 novým vedením vysokého nap ětí z úst řední elektrické centrály, dále se zv ětšilo dosavadní železni ční spojení kv ůli zajišt ění dopravy surovin a hotových výrobk ů.6 Nová válcovna vyráb ěla 4 druhy plech ů – černé, mo řené, hlazené a speciální. Rovn ěž zpracovávala ploštiny 300 mm ší řky, které jí dodávaly T řinecké železárny. Ploštiny zah řáté na válcovací teplotu se vyválcovaly nejprve na p ředtažených stolicích na p ředválky, které se pak ru čně nebo na ohýba čích ohýbaly a po dalším zah řátí v 15 dvoukomorových pecích, 2 řet ězových a 1 pr ůběžné se doválcovaly na hotovních stolicích. Válcovací stolice byly soust řed ěny v 6 tratích, z nichž dv ě byly pohán ěny spole čným asynchronním motorem.7 Vyválcované plechy se po obst řižení ru čně rozlepovaly a pak podle druhu plechu r ůzn ě upravovaly. Černé plechy se po p ředchozím napínání na napínacích duostolicích balily do ocelových sk říní a žíhaly v tunelových pecích. Mo řené, mo řené a hlazené, speciální plechy se p řed žíháním mo řily v zřed ěné lázni kyseliny sírové, aby se získal čistý povrch a odstranila se vrstva okují, která vznikla p ři válcování. Mo řené plechy se pak sušily ve čty řech sušících pecích. 8 Plechy do ší řky 800 mm se válcovaly na stolici s 1000 mm dlouhými válci, ale plechy do ší řky 1000 mm se již válcovaly na stolici s 1300 mm dlouhými válci. V další hale vedle válcovny byly umíst ěny n ůžky, kterými se plechy st říhaly na pot řebnou velikost, pak putovaly k mo řírn ě, kde se mo řily, potom se opláchly, vysušily a dopravily k dresírovacím stroj ům. 9 Vychladlé plechy se dopravily do vedlejší haly, kde se odst řihovaly, vyrovnávaly a uložily do skladišt ě. Vedle haly s nůžkami byly instalovány žíhací pece, kde se vyráb ěly i nejemn ější a hladké plechy pro automobilové karosérie. V další hale bylo odd ělení na žíhání plech ů, apretura, t říd ění plech ů a skladišt ě hotových výrobk ů. P ři plném provozu válcovna

6 Sto čes, B.: 25 let Bá ňské a hutní spole čnosti, s. 167. 7 Ko řínek, V.: O zp ůsobu a rozsahu výroby v nové válcovn ě plechu v Karlov ě huti. In: Technická práce na Ostravsku, s. 459. 8 Tamtéž 9 Ko řínek, V.: O zp ůsobu a rozsahu výroby v nové válcovn ě plechu v Karlov ě huti. In: Technická práce na Ostravsku, s. 459.

114 spot řebovala ro čně asi 78 000 tun platin, které jí dodávaly výhradn ě T řinecké železárny. Spojení mezi jednotlivými odd ěleními zajiš ťovala železni ční sí ť.10 Dokonce byla p řemíst ěna budova železni ční stanice Lískovec, na trati Frýdek-Místek – Ostrava. 11 Stavba nové válcovny si vyžádala 120 000 000 K č.12 Propal v nové válcovn ě klesl o 29%, její výrobní kapacita stoupla 6x. Sm ěna se tak zkrátila z 12 na 8 hodin. Spot řeba uhlí v oh řívacích pecích klesla o 70%. Výrobní kapacita tratí jemných plech ů činila asi 40 000 tun ro čně. Výrobky se prodávaly z 40% v Československu, zbylých 60% se vyváželo. Stará válcovna jemných plech ů se skládala z tratí na výrobu st ředních a tenkých plech ů a lisu na výrobu vlnitých plech ů. Byla k ní připojena pozinkovna, s kapacitou 20 000 tun pozinkovaných plech ů ro čně, dále pocínovna, p řivezená roku 1937 z Nýdku a lakovna, která byla p řidružena k pocínovn ě v roce 1941. Pocínované plechy se do té doby vyráb ěly pouze v Nýdku v Rudoho ří. V dob ě nejv ětší poptávky po pocínovaném plechu se celá výroba p řesunula do Karlovy hut ě. V dob ě nedostatku cínu se náhražkou pocínovaných plech ů staly lakované. Lakovna m ěla lakovací stroj, pr ůběžnou sušící pec, tunelovou pec a ukládací za řízení. Jednotlivé tabule plechu formátu 765 x 535 mm v tlouš ťce 0,20 – 0,28 mm se vsunovaly ru čně do lakovacího stroje k jednostrannému lakování lakem z um ělých prysky řic. Používalo se jich rovn ěž k výrob ě konzervových krabic na maso a zeleninu. 13 Mostárna prošla taktéž celkovou modernizací. Její výrobní program se vyvíjel podle pot řeb a zájm ů majitel ů. Byla vybavena četnými novými stroji - radiální vrta čky, pily a n ůžky pro nosníky a plechy, rovnací stroje na ty če, pneumatický buchar, kroužící stroj na úhelníky, hydraulická vrta čka a řada dalších menších stroj ů. Jako novinka se zavedlo elektrické sva řování. Rovn ěž se po řídily nové elektrické je řáby o nosnosti od 3 tun až do 15 tun.

10 Tamtéž 11 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 1422. Spojení obce Lískovce s městem Frýdek. 12 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 1409. Výrobní náklady. 13 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 1419. Stavební zprávy.

115 Zdokonalením provozu výroba stoupla tak říkajíc o 100%, na 10.000 tun hotových výrobk ů.14 V roce 1928 byla do ní p řesunuta výroba nýt ů. Výro ční kapacita se tím navýšila na 12 000 nýt ů denn ě. O 2 roky pozd ěji se k mostárn ě p řidružila výroba sporákových plát ů, jak hoblovaných drážkových plát ů všech druh ů a velikostí tak i celých snýtovaných souprav r ůzných typ ů. Ro ční výroba činila 1 400 tun ro čně. Nov ě byla zavedena výroba h řeb ů pro d ůlní kolejnice, které se vyráb ěly vyražením z různých odpad ů plech ů a platin, nejvíce pro pot řebu dol ů. Kapacita dosahovala 200 tun h řeb ů ro čně.15 Mostárna ale především stav ěla velké pr ůmyslové stavby pro vlastní pot řebu Bá ňské a hutní spole čnosti. Postavila válcovací haly pro novou válcovnu plechu Karlovy huti o rozm ěrech 75 x 200 metr ů na 70 x 200 metr ů. Celkov ě dodala 4 400 tun ocelových konstrukcí budov a je řábových drah. Pro železárny v Třinci zhotovila ocelové konstrukce pro nové válcovny spojité trat ě, nové mechanické dílny, výrobny výhybek a pro budovy Ilgnerova měni če. Rovn ěž se v ěnovala stavb ě t ěžních v ěží pro doly (nap ř. pro doly Gabriela I. a II., Hedvika, Ludvík, Ignác II.). Pro d ůl Ignát postavila novou t ěžební v ěž o výšce 50 metr ů, dále t ěžební budovu a velkoelektrárnu s kotelnou. Pro d ůl Pokrok zhotovila ocelovou konstrukci nové briketárny. Taktéž stav ěla mostní konstrukce. K nejvýznamn ějším silni čním most ům pat řily: most p řes řeku Tisu u Velatína, most p řes vranovskou přehradu u Starého Bítova a železni ční most p řes řeku Moravu u Lanžhota. Dodávala i ocelové konstrukce pro kotelnu a mlýnici se zásobníky velkoelektrárny v Třebovicích, pro rozvodnu v Třinci, také vyrobila stožáry pro celou tra ť 110 kV T řebovice-Dluhovice o délce 90 km, elektrické sva řované stožáry pro tra ť 100 kV Erv ěnice-St řekov. Rovn ěž se v ěnovala výstavb ě reprezentativních staveb: kostra paláce Generálního ředitelství Bá ňské a hutní spole čnosti v Praze, dále kostry pr ůmyslových a obchodních budov, nap ř. v Karlových Varech obchodní d ům „Herrschmann“,

14 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 1419. Stavební zprávy. Dále ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 1417. Mostárna. 15 Tamtéž

116 v Novém Smokovci lé čebný d ům „Palace“, v Bratislav ě obytné domy družstva „Nová doba“ a „Národní d ům“ Slovenské ligy. Dále postavila: železné konstrukce nádražní haly a ostrovních nástupiš ť v Solnohrad ě, nádraží v Bischofshofenu, rafina ční závod na petrolej v Limanov ě, celý závod elektrické centrály v Po říčí u Trutnova. K její výrobní produkci se řadily i drobné obytné budovy stav ěné z ocelových sou částí lisovaných z plechu jako nap ř. d ělnické kolonie v Lískovci o 160 bytech a d ělnické kolonie v Třinci. Rovn ěž se v ní vyráb ěly nádrže pro tekuté a jiné látky, plynojemy (v T řinci, Mariánských horách, ve Zlín ě v Ba ťov ě továrn ě), stožáry pro dálková vedení elektrického proudu vysokého nap ětí – vedení linky T řinec – Moravská Ostrava a linky P řerov – Moravská Ostrava, ob ě pro Moravskoslezské elektrárny.16 Výrobní program Karlovy huti byl, jak je vid ět, velmi různorodý a pestrý, výrobky dosahovaly výborné jakosti a kvality (odbyt nacházela nejen na tuzemských, ale i zahraničních trzích). Odbyt stoupl v roce 1937 až na 110 000 tun jemných plech ů ro čně, což p ředstavovalo tém ěř 75% veškerého československého odbytu. Na vývozu jemných plech ů se podílela z 83% s exportovanými 28 094 tunami. Jednalo se mo řené a černé jemné plechy, pozinkované a pocínované plechy. 17 V roce 1929 však p řišla velká hospodá řská krize. V Karlov ě huti se koncem roku 1929 za čal objevovat nedostatek zakázek. Následujícího roku, 7. dubna 1930, vyv ěsilo vedení Karlovy huti vyhlášku, která oznamovala, že dnem 27. 4. 1930 se zastavuje na jeden týden práce a d ělníci dostanou výpov ěď . To vyvolalo velkou bou ři nevole. Situace se nakonec vy řešila kompromisem. Sice se na jeden týden práce v huti zastavila, ale tato doba se d ělník ům zapo čítala jako podniková dovolená. 18 O rok pozd ěji (1931) však prob ěhla v huti velká stávka.

16 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 1417. Mostárna. 17 Teindl, J.: Nejv ětší válcovna ocelových plech ů v Evrop ě. In: Technická práce na Ostravsku 1936-1946, s. 263. ZA v Opav ě, f, BH/G Ř, i. č. 6802. Obraty. 18 ZA v Opav ě, f, BH/G Ř, i. č. 1427. Propoušt ění d ělnictva, omezování práce.

117

Karlova hu ť v Lískovci ve 30. letech

V dubnu 1931 byl ředitelem jmenován ing. Doderer, který ihned po svém uvedení do funkce, 23. dubna dal výpov ěď 420 dělník ům. 5. kv ětna byly výpov ědi d ělník ům doru čeny. To vyvolalo bou řlivou reakci mezi zam ěstnanci, kte ří se s výpov ěď mi nehodlali smí řit. 6. kv ětna za propušt ěné d ělníky intervenoval závodní výbor, který žádal, aby výpov ědi byly vzaty zp ět. Navrhoval zkrácení pracovního týdne p ři odpovídajícímu snížení mezd. Zárove ň asi 700 d ělník ů protestovalo p řed bránou huti kv ůli výpov ědím. Požadavky zam ěstnanc ů nevzalo vedení na v ědomí a zareagovalo celkovým zastavením práce. Na protest proti tomuto postupu tedy vyhlásili zam ěstnanci celopodnikovou stávku. 19 Následující dne se na brán ě závodu objevila vyhláška: „Nedostatek objednávek, jakož i p řeskupení provozu a výroby přim ěl nás k propušt ění části d ělnictva zákonitou cestou. Dosavadní, v klidu vedená jednání se závodním výborem byla dnes demonstracemi p řed budovou ředitelství a zastavením práce násiln ě ukon čena. Proto jsme nuceni dnešním dnem zastaviti výrobu ve všech odd ěleních závodu Karlova hu ť po dobu trvání

19 ZA v Opav ě, f, BH/G Ř, i. č. 294. Stávky d ělník ů Karlovy hut ě.

118 nejmén ě jednoho m ěsíce. Pracovní pom ěr veškerého osazenstva rušíme za dodržení 14 denní výpov ědní lh ůty, takže tato výpov ědní lh ůta kon čí dnem 20. kv ětna 1931.“ 20 Stávka m ěla bou řlivý charakter. Krom ě udržovacích prací byla výroba úpln ě zastavena. Již 7. kv ětna p ředložili d ělni čtí zástupci vedení závodu své požadavky: 1. Okamžité obnovení práce (do práce a ť jsou p řijati všichni propušt ění zam ěstnanci), 2. Pokra čování jednání o pracovních podmínkách, 3. A ť je prozahálená doba proplacena, protože k ní došlo vinou zam ěstnavatele. 21 Vedení si na pomoc proti stávkujícím povolalo i četnictvo. Zárove ň se snažilo získat aspo ň část d ělník ů pro dostavbu nové válcovny. Snaha se vyplatila, část d ělník ů se dala p řemluvit k nastoupení do práce. Koncem června tedy mohla zahájit částe čný provoz nová válcovna, 25. 6. zahájili provoz na I. trati, 30. 6. i na II. trati. Vedení huti se tedy poda řilo narušit stávkovou jednotnost svých zam ěstnanc ů. Stávka již nem ěla nad ěji na úsp ěch. Po tomto kroku nezbylo stávkovému výboru nic jiného, než za čít s organizovaným nástupem ješt ě stávkujících d ělník ů do práce. Stávkující tak nakonec podlehli soust řed ěnému tlaku vedení podniku. Po 7 týdnech svou stávku ukon čili. 800 d ělník ů dostalo výpov ěď , zbylí se museli smí řit s 20 % snížením platu. 22 Avšak celou první polovinu 30. let 20. století se Karlova hu ť potýkala s nedostatkem práce. Teprve se zbrojními zakázkami v souvislosti se zvýšeným ohrožení republiky ze strany nacistického N ěmecka docházelo postupn ě k navyšování výroby. Dokonce i propušt ěným d ělník ům byl obnoven pracovní pom ěr. Tato zbrojní konjunktura však nem ěla dlouhé trvání. V roce 1937 se podle d řív ější dohody realizovala dodate čná ustanovení smlouvy mezi Železárnami Rotava-Nýdek a Karlovou hutí. Vytvo řila se tak nová akciová spole čnost „Válcovny plechu, a.s. Praha“ 23 , která vystoupila ze svazku Bá ňské a hutní spole čnosti. Ponechala si však polovinu akcií. Základní akciový

20 Tamtéž 21 Tamtéž 22 Tamtéž 23 ZA v Opav ě, f, BH/G Ř, i. č. 1444. Stanovy spol. Válcovny plechu v Praze.

119 materiál Válcoven plechu, a. s. činil 50 000 000 K č, a byl rozd ělen na 50 000 akcií zn ějících na jméno majitele, v nominální hodnot ě 1 000 K č na jednu akcii. Ustavující valná hromada nové akciové spole čnosti se konala 25. 2. 1937 v Praze. Sou částí nové akciové spole čnosti se krom ě Karlovy huti a Železáren Rotava-Nýdek stal i závod v Schinwaldu v Rudoho ří v Čechách. Úst ředním ředitelem spole čnosti byl jmenován ing. Karel Kühnl, řediteli pak ing. Václav Ko řínek a Václav Weis. 24 Roku 1937 československé válcovny jemných plech ů vyvezly 147 306 tun jemných plech ů do zahrani čí. Z toho Válcovny plechu dodaly 109 943 tun jemných plech ů, což p ředstavovalo 74 % podíl na celkové výrob ě v Československu. Naproti tomu do Tuzemska československé válcovny jemných plech ů prodaly 113 457 tun jemných plech ů, z toho Válcovny plechu vyrobily 81 849 tun jemných plech ů, což p ředstavovalo 72 % podíl na celkové prvorepublikové výrob ě.25 Pro prvorepublikový československý pr ůmysl byly Válcovny plechu a.s. tak řka nepostradatelné. Pro ilustraci uvádím dodávky čs. pr ůmyslu v roce 1937: Smaltárenskému pr ůmyslu, který byl z 100% závislý na plechu, dodaly 97,5% jemného plechu v hodnot ě 59 milión ů Kč. Pr ůmyslovým odv ětvím zabývající se výrobou aut a motocykl ů vyrobily 81,9 % plechu v hodnot ě 56 mil. Kč. Bez plechu by nebylo obalového pr ůmyslu. Válcovny plechu mu poskytly 99,5 % plechu. Odv ětvím vyráb ějícímu pily dodaly 82,6 % plechu. Konzervárenskému pr ůmyslu (100% závislý na plechu) činil podíl dodávek od Válcoven plechu 99,5 % plechu. Odv ětví vyráb ějícímu hudební nástroje poskytly 92,5 % plechu v hodnot ě 49 mil. 903 tis. K č. Odv ětví vyráb ějícímu plechový nábytek vyrobily 69,3 % plechu v cen ě 104 mil. 52 tis. Kč. Klempí řskému a záme čnickému pr ůmyslu obstaraly 70,4 % plechu. 26

24 Tamtéž 25 Teindl, J.: Nejv ětší válcovna ocelových plech ů v Evrop ě. In: Technická práce na Ostravsku 1936-1946, s. 265. 26 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, inv. č. 6900. Obchodní záležitosti. Dodávky pro rok 1937.

120 V pr ůběhu 30. let 20. století Válcovny plechu vyvážely jemný plech do mnoha zemí. Do Švédska, Švýcarska, N ěmecka, Itálie, Holandska, Jugoslávie, Rakouska, SSSR, Velké Británie, Finska, Norska, Rumunska, Polska, Egypta, Číny. Vyvezly plech v celkové hodnot ě 1 699 598 000 K č.27 V březnu roku 1938 vypracovali vedoucí inžený ři „Program výstavby závodu Karlova hu ť“ jehož hlavním cílem se stal p řechod k smíšené metod ě válcování tedy jak za tepla, tak za studena, jehož hlavním p ředpokladem se m ělo stát vybudování nové širokopásové válcovny. Konkrétn ě se v programu navrhovalo zachovat u části produkce metodu válcování za tepla, u speciálních plech ů do 800 mm ší ře zavést moderní metodu smíšenou (šlo p řibližn ě o jednu třetinu plánované kapacity) a u velkoformátových speciálních plech ů v ětších ší řek zavést metodu válcování za studena. 28 Návrh nebyl nakonec realizován z důvod ů událostí roku 1938. Napjatá mezinárodní situace konce 30. let 20 století m ěla dopad i na nov ě založené Válcovny plechu, a. s. P ředevším obsazení československého pohrani čí po Mnichovu 1938 se Válcoven plechu citeln ě dotklo. T ěšínsko obsadila polská armáda již po čátkem října 1938, v důsledku toho Karlovu hu ť a T řinecké železárny odd ělila státní hranice. Oklešt ěním území československého státu se zmenšily jednak odbytišt ě, ztráty se projevily v nep římém vývozu a vyskytly se problémy s opat řováním surovin. Podle odbytové statistiky za rok 1937 ztratily Válcovny plechu obsazením pohrani čních území 26,6, % z tuzemského odbytu a 54% z původních dodávek pro nep římý vývoz. Koncem zá ří a v říjnu 1938 nastal pokles zam ěstnanosti a výroba a expedice klesly až na polovinu d řív ějších m ěsíc ů. Územní zm ěny vzniklé částe čnou okupací republiky odd ělily podnik od jeho tradi čních surovinových zdroj ů a nastaly potíže s vy řešením celních p řekážek pro dovoz ploštin z Třince. Jen

27 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, inv. č. 6887. Bilance, ú čty, uzáv ěrky. 28 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, inv. č. 1419. Stavební zprávy Karlovy hut ě. Srovnej: Paclík, J.: Plány výstavby širokopásové válcovny na Ostravsku a Karlova hu ť. In: Sborník k dějinám válcoven plechu Frýdek-Místek, s. 142.

121 pomalu se poda řilo částe čně vy řešit otázku surovin, když byl v rámci Československo - polských jednání dohodnut bezcelní dovoz ploštin ve výši 50 000 tun, prozatím však jen na p ůl roku. 29 Další velké zm ěny nastaly po 15. březnu 1939. Germanizace Bá ňské a hutní spole čnosti byla potvrzena p řesídlením jejího sídla na území Říše – z Prahy do T ěšína, s platností od 1. ledna 1942. Spole čnost se tak p řetvo řila v ryzí holding, který se nov ě jmenoval

„Berghütte, Berg-und Hüttenwerksgesellschaft“. 30 Jednotlivé podniky se tak za řadily do samostatných dce řiných, resp. orgánových spole čností. Tyto zm ěny se citeln ě dotýkaly Válcoven plechu, a.s. V souvislosti s vytvo řením protektorátu a zm ěnou kursu koruny v ůč i marce, zažádali odb ěratelé plechu ze Sudet o p říslušnou úpravu cen. I nadále však trvaly problémy s dodávkami polotovar ů, nebo ť dosavadní hlavní dodavatel Třinecké železárny za čaly po vzniku protektorátu, své dodávky citeln ě omezovat. Potíže, zp ůsobené nedostatkem materiálu, dosáhly té míry, že vedení Válcoven plechu uvažovalo o z řízení vlastní ocelárny pro Karlovu hu ť. Podnikovému ředitelství bylo proto uloženo vypracovat projekt výstavby ocelárny s válcovnou ingot ů a ploštin s kapacitou cca 60–70 000 tun ro čně. Projektována ocelárna m ěla stát na prot ějším b řehu Ostravice. Vypuknutí 2. sv ětové války v zá ří 1939 a nové vále čné podmínky výroby odsunuly tyto p ředvále čné plány na vedlejší kolej a výroba byla na celých 6 let pod řízena vále čným pot řebám. 31

29 Žá ček, R.:Válcovny plechu 1937-1939. R 917. Rukopis uložen v Muzeu Beskyd. 30 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 2417. Koncern Berghütte, Berg – und – Hüttenwerke gesellschaft Teschen. 31 Tamtéž

122 PŘÍLOHY

Výrobní statistika Karlovy huti 32 (v tunách) Rok Po čet Hrubé plechy Černé a Mosty a dělnictva a široké pozinkované mostní a železo plechy železni ční konstrukce 1913 1045 12 500 19500 5400 1914 766 10 300 16300 5400 1915 1146 7500 19300 4800 1916 1319 10300 22900 6970 1917 1298 11100 19500 4780 1918 1124 9330 14700 2830 1919 1238 7250 16500 2410 1920 1318 8150 17900 1840 1921 1324 6910 17600 2910 1922 1259 5880 16700 1890 1923 1450 9490 20500 3030 1924 1581 9940 25700 4090

Stavba nové válcovny Karlovy huti 33 – ocen ění v K č Stavba hlavních a pomocných budov 34.000.000 K č Strojní za řízení 42.000.000 K č Stavba kolonií a d ělnických dom ů 24.000.000 K č Pece a komíny 11.500.000 K č Elektrické za řízení 8.500.000 K č

Stav zam ěstnanc ů Karlovy huti v letech 1920-1928 34 Rok Úředníci Mist ři Dozorci Dělníci Celkem 1920 43 16 6 1325 1390 1921 49 14 12 1324 1399

32 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 6802. Provozní zprávy. Obraty hmot a pen ěz. 33 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, i. č. 1409. Výrobní náklady. 34 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, inv. č. 1429. Stav zam ěstnanc ů

123 1922 49 13 15 1259 1336 1923 50 16 14 1450 1530 1924 53 19 12 1581 1665 1925 63 18 15 1789 1885 1926 60 18 19 1875 1972 1927 60 18 20 1854 1952 1928 45 15 18 1878 1950

Zisky Karlovy huti v Kč35 Rok Tržby Čistý zisk 1922 98.882 864 15.308 495 1923 101.172 605 4.619 849 1924 116.120 237 16.247 056 1925 128.646 240 16.544 793 1926 134.779 538 18.104 253 1927 144.689 764 16.493 756

Hlavní druhy dodaných jemných plech ů Karlovy huti do republiky i zahrani čí36 Druh Váha v tunách Podíl % Válcoven plechu TUZEMSKO Karosériové 593 100 Pláš ťové 287 100 Obalové 77 100 Poloolov ěné 19 100 Pocínované 9 448 100 Vlnité poloolov ěné 613 100 Vlnité černé 746 91,4 Mo řené 26 138 81,4 Pozinkované 12 252 77,3 Černé jemné 28 178 58,9 ZAHRANI ČÍ

35 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, inv. č. 6899. Výkazy ú čtů. 36 ZA v Opav ě, f. BH/G Ř, inv. č. 1401. Výrobní plán.

124 Poloolov ěné 112 100 Pocínované 1 061 100 Mo řené 16 840 99,78 Pozinkované 2 846 79,5 Černé jemné 7 235 59,3

125 ORGANIZOVANÝ ODSUN NĚMECKÉHO OBYVATELSTVA Z FRÝDKU A MÍSTKU *

Filip Urbanec

Studie se zabývá pr ůběhem organizované části odsunu německého obyvatelstva z Frýdku a Místku. 1 Organizovaný odsun vycházel z podmínek Spojenecké kontrolní rady pro Německo, schválené 20. listopadu 1945 a p ředpokládající k 1. srpnu 1946 přijmout 2, 5 milionu N ěmc ů z ČSR do sov ětského a amerického pásma okupovaného N ěmecka. 2 První transporty podle této dohody do americké zóny vyjely 24. a 25. ledna z Mariánských Lázní a Českých Bud ějovic. 3 K ukon čení spolupráce amerických okupa čních orgán ů p ři p řejímání osob n ěmecké národnosti došlo za čátkem roku 1949, když mezitím probíhaly tzv. dodatečné odsuny, nej čast ěji člen ů rodin, jejichž p říbuzní již byli odsunuti. 4

* Tato studie je p řepracovanou a dopln ěnou verzí seminární práce z právních d ějin (seminá ř Mg. Jany Janišové, Ph. D.). Seminární práce: Urbanec, Filip: Odsun N ěmc ů z Frýdku-Místku. Frýdek-Místek 2010, 22 s. je uložena na Kated ře teorie práva a právních d ějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. 1 Uvedené problematice se v ěnoval nap ř. Pavel Carbol ve svém p řísp ěvku do sborníku: Carbol, Pavel: Odsun N ěmc ů z Frýdku-Místku. In Broklová, Eva (ed): Věř e Olivové ad honorem: sborník p řísp ěvk ů k novodobým československým dějinám. Praha 2006, s. 160-169; Obecn ě k povále čnému postavení n ěmeckých obyvatel v četn ě odsunu viz Brandes, Detlef: Cesta k vyhnání 1938–1945. Plány a rozhodnutí o „transferu“ N ěmc ů z Československa a Polska. Praha 2002; Kuklík, Jan a kol.: Vývoj česko-slovenského práva 1945–1989. Praha 2009, s. 11–60; Stan ěk, Tomáš: Odsun N ěmc ů z Československa 1945-1947. Praha 1991; Týž: P ředpoklady, pr ůběh a d ůsledky vysídlení N ěmc ů z Československa. Ostrava 1992. 2 Usnesení Spojenecké kontrolní rady v Berlín ě bylo vydáno 20. listopadu 1945 (Mat ějka, Dobroslav (ed): Právní aspekty odsunu sudetských Němc ů. Praha 1996, s. 108). 3 Stan ěk, T.: P ředpoklady, s. 64. 4Státní okresní archiv Frýdek-Místek, fond Okresní národní výbor Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy

126 Mimo odsun do zahrani čí podléhalo velké množství N ěmc ů také nuceným p řesun ům do vnitrozemí. 5

Německý d ům v Místku byl kulturním centrem N ěmc ů ve m ěst ě a v předmnichovském období také centrem henleinovské propagandy na Frýdecku i Místecku

Po skon čení války byly osoby n ěmecké národnosti prohlášeny za státn ě nespolehlivé a s jejich další p řítomností na území ČSR se nepo čítalo. 6 Ihned za čalo zabavování jejich majetku, umís ťování do narychlo z řízených tábor ů a více či mén ě organizované vyhán ění. Rozhodování ú ředních orgán ů jim p řisoudilo v lepším a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů. Odsun, p řesun a rozptyl N ěmc ů. Sou časná situace agendy a částe čné p řesuny p ůsobnosti v rozhodování o n ěkterých konkrétních otázkách (ob ěžník Ministerstva vnitra ze dne 10. ledna 1949). 5 Tamtéž. P řesun a rozptyl N ěmc ů z pohrani čních kraj ů (projev odb. přednosty Dr. Ku čery na konferenci p ředsed ů ONV v Praze ze dne 12. února 1948). 6 K názor ům a plán ům českého domácího odboje a čsl. p ředstavitel ů v exilu týkající se N ěmc ů viz podrobn ěji Vondrová, Jitka: Češi a sudeton ěmecká otázka: 1939-1945: Dokumenty. Praha 1994.

127 případ ě postavení na okraji spole čnosti, v tom horším nucený pobyt v pracovním tábo ře. 7

***

Ve Frýdku a Místku bylo k 1. lednu 1945 p řihlášeno 4 554 osob německé národnosti. Záznam z 1. srpna 1945 mluví o 4 150 osobách. 8 Jejich osudy ur čovaly p ředevším zdejší národní výbory. Jednalo se o Okresní národní výbor sídlící v Místku (dále jen ONV) a Místní národní výbor ve Frýdku (jako m ěstský byl ozna čován až od roku 1960). Práv ě výpis z mimo řádného zasedání MNV ze dne 19. kv ětna 1945 oznamoval: „Usneseno, aby v nejbližší dob ě byly z řízeny lidové soudy, provedena čistka m ěsta od n ěmeckých živl ů, provedena řádná evidence N ěmc ů a z řízen koncentra ční tábor pro n ě.” 9 Výnosy a na řízení z té doby obecn ě působí nervózním dojmem, byly vydávány ve sp ěchu a často obsahovaly nesmyslné p říkazy, jejichž jediným cílem bylo německé obyvatele ponížit. Teprve po oficiálním schválení odsunu na konferenci v Postupimi 10 je v textaci výnos ů patrné uklidn ění a větší plánovitost. Během p říprav a pr ůběhu odsunu museli ú ředníci p říslušných orgán ů ve Frýdku-Místku ve zvýšené mí ře dbát pokyn ů nad řízených orgán ů. Mezi nimi nejvýznamn ější postavení

7 K fungování Národních výbor ů viz nap ř. Kuklík, J. a kol.: Vývoj, s. 51– 54; Nap ř. k 1. říjnu 1945 bylo v pracovním tábo ře ve Frýdku-Místku zajišt ěno 1631 osob (SOkA F-M, fond Okresní národní výbor Fýdek- Místek 1945-1946, inv. č. 323, signatura III, karton 270, Potvrzení o dodání nebo propušt ění N ěmc ů z interna čního tábora, protokoly o výsleších, služební lístky a hlášení o stavu, organiza ční záležitosti. Zpráva velitele tábora pro ONV). 8 SOkA F-M, fond M ěstský národní výbor Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 133, karton 25, Evidence N ěmc ů, odsun, žádosti o úlevy, sm ěrnice. Evidence N ěmc ů (sd ělení frýdeckého MNV místeckému ONV ze dne 1. srpna 1945). 9 Tamtéž. 10 Čl. XIII Zprávy o konferenci t ří mocností v Berlín ě ze dne 2. srpna 1945, resp. čl. XII Protokolu jednání Postupimské konference z 1. srpna 1945 (Chura ň, Milan: Postupim a Československo. Praha 2001, s. 113- 130).

128 zaujímaly ob ěžníky a sm ěrnice Ministerstva vnitra upravující postavení n ěmeckého obyvatelstva a p řípravu odsunu. Zdejší úředníci se po celou dobu soust ředili na co nejp řesn ější pln ění těchto pokyn ů. Dochované materiály obsahují velké množství strojopisných stránek, které z poloviny tvo ří na řízení a sm ěrnice nad řízených orgán ů a druhou polovinu vzájemná korespondence zdejších ú řad ů týkající se jejich provedení.

***

ONV p ředn ě na řídil provést soupis nedostate čně vybavených Němc ů v interna čních táborech a podat o tom zprávu do konce ledna 1946. Chyb ějící vybavení se poté m ělo vyžádat u Fondu národní obnovy v Praze. 11 21. ledna byli referenti národních výbor ů upozorn ěni, že Ministerstvo vnitra vydalo nové Sm ěrnice k provád ění soustavného odsunu (transferu) N ěmc ů z území Československé republiky (Výnos ministerstva vnitra č. B- 300/1990 ref. B ze dne 31. prosince 1945). 12 V evidenci na základ ě výnosu z 5. 11. 1945 se 6. 2. 1946 nacházelo v celém okrese 4 208 Němc ů, z toho 1 500 si podalo žádost o československé státní ob čanství. 13 Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 19. srpna 1945 o úprav ě československého státního ob čanství osob národnosti Německé a Ma ďarské 14 zbavoval osoby n ěmecké národnosti

11 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů. Nedostate čné vybavení Němc ů (sd ělení ONV v Místku všem místním národním výbor ům v místeckém okrese a veliteli pracovního st řediska v Místku ze dne 21. ledna 1946). 12 Je dostupné v: SOkA F-M, fond Okresní národní výbor Frýdek-Místek 1946, inv. č. 330, signatura III, karton 281, Odsun N ěmc ů, povolení odklad ů a výjimek, šet ření o státním ob čanství, N ěmci neschopni odsunu pro nemoc, vylou čení N ěmc ů z odsunu. 13 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů. Zavedení eviden čních lístk ů pro n ěmecké p říslušníky (sd ělení ONV v Místku Oblastnímu osídlovacímu ú řadu v Moravské Ostrav ě ze dne 6. února 1946). 14 Kabátová, Hana: Benešovy dekrety: nejvýznamn ější dokumenty v plném zn ění. Pardubice 2002, s. 55-58.

129 československého ob čanství ke dni nabytí n ěmeckého ob čanství na základ ě p ředpis ů okupa ční moci. Ostatní osoby n ěmecké národnosti pozbyly čsl. ob čanství dnem ú činnosti dekretu, tj. 10. srpna 1945. 15 Němci m ěli v zásad ě dvě možnosti, jak si zajistit čsl. ob čanství a vyhnout se tak odsunu. Mohli žádat o zachování čsl. ob čanství nebo o jeho vrácení. V obou p řípadech se žádosti podávaly ONV, který je po prošet ření posílal p řes zemský národní výbor (ZNV) Ministerstvu vnitra ke kone čnému rozhodnutí. Žadatelé o zachování čsl. ob čanství se až do vy řízení žádosti považovali za čsl. ob čany, pokud jim ONV vydal osv ědčení o národní spolehlivosti. Žádosti o vrácení čsl. ob čanství mohli podávat všichni N ěmci, kte ří nespl ňovali podmínky pro žádost o zachování čsl. ob čanství podle § 2. Všechny žádosti musely být podány do šesti m ěsíc ů od ú činnosti dekretu, tj. do 10. února 1946. Odsun se podle Sm ěrnic č. B-300/1990 nevztahoval na N ěmce, kte ří se v dob ě zvýšeného ohrožení republiky p řihlásili v úředním hlášení za Čechy a Slováky, na osoby, které si podaly žádost o zachování čsl. ob čanství a získaly osv ědčení a dále na manžely, manželky a nezletilé d ěti čsl. ob čan ů, pokud si podali žádost o vrácení čsl. ob čanství. Z toho vyplývá, že odsun se měl vztahovat na n ěmecké obyvatele nežijící ve smíšeném manželství, i kdyby si podali žádost o vrácení čsl. ob čanství a tato žádost ješt ě nebyla zamítnuta. Podle pokyn ů ONV z 15. b řezna 1946 se žádosti o vrácení ob čanství v případ ě prvorepublikových N ěmc ů (vyjma antifašist ů) zatím neprojednávají a doty čné osoby jsou tedy zp ůsobilé pro odsun. Ostatní žadatelé (tj. N ěmci – antinacisté a bývalí Češi hlásící se k německé národnosti d ůsledkem nátlaku) měli z ůstat na míst ě až do rozhodnutí o jejich žádosti. 16 Již bylo zmín ěno, že do 6. února 1946 si podalo 1 500 osob žádost o čsl. ob čanství. Sd ělení ale ne říká, zda se jednalo o žádosti o zachování čsl. ob čanství nebo o jeho vrácení, p říp. dohromady. Situa ční

15 Stan ěk, T.: Odsun, s. 101. 16 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů. Odsun N ěmc ů-vypln ění dotazník ů (sd ělení ONV všem velitelstvím stanic SNB v okrese ze dne 15. b řezna 1946).

130 zpráva ONV k odsunu ze dne 14. února uvádí 2 250 žádostí o čsl. státní ob čanství, z toho 7 vy řízených. Vy řizování zbylých žádostí mělo podle této zprávy trvat ješt ě jeden rok. 17 Všichni si jist ě uv ědomovali, že výjimky z kolektivního postihování osob n ěmecké národnosti je nutno posuzovat tak, aby nedošlo k ohrožení tehdejší koncepce slovanského státu. Do poloviny února tak úřady kladn ě vy řídily jen 6 žádostí o vrácení československého ob čanství. 18 Do stejné doby, tedy do poloviny února, p řitom žádal vojenský pov ěř enec u ONV p řípravu prvního transportu. 19 Všichni n ěme čtí obyvatelé byli již v kv ětnu 1945 rozd ěleni do čty ř skupin, p řičemž pouze ti ze čtvrté (tzv. N ěmci mírní a ze smíšených manželství) mohli obdržet p říslib státního ob čanství (nejspíš se tím míní osv ědčení o národní spolehlivosti). Žádosti musely nejprve p řezkoušet p říslušné místní národní výbory, a až poté postoupit ONV, a čkoliv Dekret č. 33/1945 Sb. roli místních národních výbor ů v ůbec nezmi ňuje. 20 Případné zamítnutí žádosti mohlo mít osudové následky. Sta čilo totiž, aby byla zamítnuta žádost jen jednoho člena rodiny, aby ostatní za čali žádat o za řazení do transportu nebo čast ěji o dobrovolné vyst ěhování. Jeden muž se nap říklad dov ěděl, že jeho manželka byla odsunuta až ve chvíli, kdy mu p řišly zp ět peníze, které jí p ředtím poslal. Následn ě dopisem požádal MNV ve Frýdku o povolení odcestovat do Karlových Var ů, aby odtamtud mohl být také odsunut, „pon ěvadž nemohu nechati moji manželku samotnou v cizin ě bez živitele.” 21

17 Tamtéž. Situa ční zpráva k odsunu ke dni 14. února 1946. 18 Carbol, P.: Odsun, s. 168. 19 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů. Sm ěrnice k provád ění soustavného odsunu N ěmc ů z území ČSR (sd ělení ONV v Místku Oblastnímu osídlovacímu ú řadu v Moravské Ostrav ě ze dne 6. února 1946). 20 SOkA F-M, M ěNV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 133, karton 25, Evidence N ěmc ů, odsun, žádosti o úlevy, sm ěrnice. Porada konaná dne 17./5. 1945 v zasedací síni. 21 Žádost napsaná v Doubrav ě dne 12. června 1946 (SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1946, inv. č. 330, signatura III, karton 281, Odsun N ěmc ů,

131 Pro odsun m ěli být uvoln ěni také všichni řadoví členové organizací, na n ěž se vztahoval tzv. velký retribu ční dekret (č. 16/1945 Sb.) a na n ěj navazující sm ěrnice Ministerstva vnitra. 22 Podle velkého retribu čního dekretu m ělo být trestné již pouhé členství v SS, FS, Rodobran ě a Szabadcsapatoku „a jiných zde nejmenovaných organizací podobné povahy” (Hl. 1, § 2). 23 Organizace podobné povahy blíže vymezily Sm ěrnice ministerstva vnitra ze dne 16. ledna 1946. 24 Uvádí jich celkem dvanáct a Němc ů se týkalo zejména rozší ření trestnosti řadového členství na organizace SA, NSKK a Freikorpsu SdP. 25 Podle tajného sd ělení Referátu národní bezpe čnosti p ři Ministerstvu vnitra by se ustanovení zmín ěného dekretu a sm ěrnic k jeho provedení m ělo týkat až p ůl milionu N ěmc ů, kte ří by až do vy řízení p řípadu nemohli být spolu se svými rodinami odsunuti. Bylo proto rozhodnuto dát v případech pouhého řadového členství p řednost požadavku vysídlení p řed trestním stíháním. To se ale netýkalo těch, kte ří se dopustili jiného zlo činu podle velkého retribu čního dekretu.

***

17. kv ětna 1946 došel na ONV p říkaz Oblastního osídlovacího úřadu v Moravské Ostrav ě, že první odsun bude proveden 30. povolení odklad ů a výjimek, šet ření o státním ob čanství, N ěmci neschopni odsunu pro nemoc, vylou čení N ěmc ů z odsunu). 22 Odsun N ěmc ů – pokyny stran p říslušník ů nacistických organizací (tajné sd ělení Referátu národní bezpe čnosti p ři Ministerstvu vnitra ze dne 4. března 1946) (Tamtéž). 23 Dekret presidenta republiky č. 16 ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zlo činc ů, zrádc ů a jejich pomaha čů a o mimo řádných lidových soudech (Kabátová, H.: Benešovy dekrety, s. 19-37). 24 Sm ěrnice ministerstva vnitra č. j. Z/II-31366-45 ze dne 16. ledna 1946. Nacistické a fašistické organizace – výklad ustanovení §§ 2 a 3 retribu čního dekretu (Borák, Me čislav: Spravedlnost podle dekretu. Šenov u Ostravy 1998, s. 327-331). 25 Nap říklad členství v SA bylo jako žalobní d ůvod uvád ěno u více než čtvrtiny všech p řípad ů, které soudil Mimo řádný lidový soud v Ostrav ě. Pom ěrn ě hojné bylo i členství v NSKK (nacistický motorizovaný sbor) (Tamtéž, s. 184-189, 194-198).

132 kv ětna a žádal p řipravit 15 vagón ů pro 450 osob. 26 Referenti si již předtím vzali na starost dovybavení st řediska v Místku (k čemuž byla ur čena Czajankova továrna), v četn ě čerstvé zásilky sto metrák ů slámy a zajišt ění poživatin pro 1 200 lidí na t ři dny. 27 Odsun se prozatím nem ěl týkat opušt ěných d ětí, choromyslných, těhotných žen šest týdn ů p řed a po porodu, nemocných (jejichž stav dokládalo léka řské vyjád ření), antifašist ů a obecn ě lidí, jejichž pracovní síla byla prozatím nepostradatelná. V případ ě osob p říliš starých mohli podat jejich p říbuzní žádost Ministerstvu vnitra o vyn ětí z odsunu za p ředpokladu, že p řevezmou závazek jejich pé če, „aby nep řipadly na obtíž ve řejnému zaopat ření.” 28 Zvláštní kategorii tvo řili tzv. okupanti, tedy ti, kte ří p řed svým p říchodem na území ČSR bydleli v Německu, a dále uprchlíci. Ti podléhali odsunu pouze tehdy, pokud m ěli p ůvodní bydlišt ě v tehdejším americkém pásmu. 29 Ur čité problémy p ředstavoval fakt, že se na území pod správou ONV nacházelo asi dva tisíce osob z jiných okres ů, které sem byly přid ěleny na práci. Docházelo tak k trhání rodin, jejichž členové se pak často marn ě domáhali odsunu se svými p říbuznými. P ůvodní Sm ěrnice č. B-300/1990 sice ur čily, že odsuvnou jednotkou je rodina, ale bez bližšího vysv ětlení, což p ůsobilo velké problémy do budoucna. Teprve v kv ětnu 1946 došlo s americkými orgány

26 Příkaz p řišel fonogramem, ú ředník si jeho obsah poznamenal tužkou na papír (10.15 dopoledne). Veškeré p řípravy k odsunu probíhaly d ůvěrně (SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů). 27 Tamtéž. Odsun N ěmc ů – zajišt ění slámy; Odsun N ěmc ů – zajišt ění poživatin (zprávy ONV z dne 28. ledna 1946). 28 SOkA F-M, fond Okresní národní výbor Frýdek-Místek 1946-1948 inv. č. 333, signatura III, karton 284, Dodate čný odsun N ěmc ů, odložení odsunu z d ůvodu žádosti o ud ělení československého státního ob čanství. Vyn ětí n ěkterých osob n ěmecké národnosti z odsunu cestou milosti (sd ělení Ministerstva vnitra ze dne 10. zá ří 1946). 29 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů. Odsun N ěmc ů – vypln ění dotazník ů (sd ělení ONV velitelstvím stanic SNB v okrese ze dne 15. b řezna 1946).

133 k dohod ě, koho je t řeba považovat za členy rodiny. Rodinu pro účely odsunu tak tvo řili manželé, jejich d ěti do 18 let, rodi če manžel ů a dosp ělé d ěti, p řípadn ě vnuci a vnu čky, žijí-li bezprost ředn ě p řed odsunem ve spole čné domácnosti manžel ů a jsou odkázáni na výživu od živitele rodiny. 30 Ministerstvo vnitra na řizovalo zp ětné slu čování rodinných p říslušník ů na náklady zam ěstnavatele. 31 I tak se stávalo, že do p řejímací stanice dorazili jednotlivci, které Ameri čané odmítali p řijmout, a scelování odsunem roztržených rodin se poté stalo hlavním d ůvodem dodate čných odsun ů. Zatímco rozhodování o p řípadném odsunu a vypl ňování osobních tiskopis ů z ůstalo v rukou ú ředních, samotným účastník ům prvního odsunu p řišlo pouze oznámení, které za čínalo následovn ě: „Sd ěluji vám, že jste ur čen se svými členy rodiny … pro odsun do zahrani čí….” Osoby vybrané pro první transport byly vyzvány, aby se dostavily do sb ěrného st řediska v Czajankov ě továrn ě, kde 24. a 25. kv ětna probíhala od devíti hodin celní prohlídka. 32 Další pokyny pro osoby vybrané k transferu up řes ňovaly především majetkové a bezpe čnostní záležitosti. P ři odchodu z bytu museli uzamknout všechny vchody do obývaných místností, dve ře p řelepit páskou opat řenou vlastním jménem. Všechny cennosti vyjma snubních prsten ů či jiných upomínkových předm ětů m ěli svázat do balíku, opat řit jménem a adresou a spolu s klí či odevzdat na shromáždišti. Pokyny Ministerstva financí potvrdily ustanovení § 2, odst. 1 Dekretu č. 108/1945 Sb. jako

30 Tamtéž. Rozlu čování rodinných svazk ů p ři odsunu N ěmc ů (sd ělení Ministerstva vnitra ze dne 10. kv ětna 1946). 31 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1946-1948 inv. č. 333, signatura III, karton 284, Dodate čný odsun N ěmc ů, odložení odsunu z d ůvodu žádosti o ud ělení československého státního ob čanství. Uvol ňování n ěm. prac. sil přid ělených do práce ve vnitrozemí pro odsun (sd ělení Okresního ú řadu ochrany práce v Moravské Ostrav ě, pobo čka ve Frýdku). 32 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů. Odsun N ěmc ů (sd ělení ONV D ůchodkovému ú řadu ve Frýdku ze dne 20. kv ětna 1946).

134 vodítko pro ten druh majetku, který smí odsunovaný vzít s sebou. 33 Povinné bylo řádné oble čení, obuv, p řikrývka, dále jídelní miska a příbor. P ůvodní sm ěrnice požadovaly 30 kg zavazadel na osobu a tisíc marek na celou rodinu. Nakonec mohl každý jednotlivec vyvést tisíc říšských marek, dále pak zavazadlo o 50 kg v četn ě potravin na sedm dní. 34 Fond národní obnovy dal souhlas, aby Němc ům byly do ur čené výše vydávány i peníze na vázaných vkladech. Ti, kte ří peníze v hotovosti ani na vázaných vkladech nem ěli, nemohli zmín ěný obnos obdržet. 35 Tyto skute čnosti nebyly ani tak d ůsledkem blahosklonnosti českých ú ředník ů jako spíše požadavkem amerických okupa čních orgán ů. Nebylo možné zhoršovat už tak svízelnou zásobovací situaci v Německu p řílivem milión ů uprchlík ů úpln ě bez prost ředk ů. Ameri čané odmítali p řijmout nedostate čně vybavené transporty (prosadili zvýšení hmotnosti zavazadla z 30 na 50 kg) a i oni považovali schopnost práce jako zásadní kritérium. Když se v prvních transportech nenacházel dostate čný po čet práceschopných, hrozili Ameri čané zpomalením odsunu. 36 Národní výbory dostaly za úkol postarat se o řádné vybavení odsunovaných a zajistit jim jídlo alespo ň na t ři dny, v ěci však musely pocházet

33 Dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nep řátelského majetku a Fondech národní obnovy; Z konfiskace byla vy ňata část majetku osob spadajících pod § 1, která byla „nevyhnuteln ě t řeba k ukojení životních pot řeb nebo k osobnímu vykonávání zam ěstnání t ěchto osob a jejich člen ů rodiny.” (Kabátová, H.: Benešovy dekrety, s. 64-83). 34 Ministerstvo financí dne 6. února 1946 vydalo pokyny ke sm ěrnicím Ministerstva vnitra č. B-300/1990, pokud se jejich provád ění týkalo oboru působnosti finan ční správy. P ředevším upravuje, co odsunovaní N ěmci s sebou smí či nesmí vyvést (SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945- 1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu Němc ů). 35 Tamtéž. Odsun N ěmc ů. Informace ohledn ě pen ěžního vybavení a hranic amerického okupa čního pásma (sd ělení ONV všem místním národním výbor ům a velitelstvím stanic SNB v okrese ze dne 5. února 1946). 36 Stan ěk, T.: P ředpoklady, s. 65.

135 především ze zabaveného majetku. P řesto však mnozí N ěmci odjížd ěli vybaveni často bezcennými zbytky a byly jim zabavovány v ěci, které si mohli ponechat. 37 Po ú ředních postupech spojených s organiza čním zajišt ěním odsunu se mohlo kone čně 24. kv ětna ráno p řistoupit k celní prohlídce. P řepravní lístky byly ú ředn ě vypln ěny a rozdány až těsn ě p řed transportem. Obsahovaly tyto rubriky: jméno a p říjmení, stá ří, pohlaví, národnost, trvalé bydlišt ě, zam ěstnání, p řání cílové stanice. Ze všech lístk ů vznikly jmenné seznamy v češtin ě, němčin ě a angli čtin ě, a to v 5 exemplá řích – tři pro velitele transportu, jeden pro ONV a jeden pro oblastní osídlovací ú řad. K jednotlivým jmén ům se m ěla ve známých p řípadech uvést poznámka „horlivý nacista”, t ěžko říct pro jaké ú čely. 38 Dva dny před transportem se všichni podrobili léka řské prohlídce za ú čelem zjišt ění infek čních chorob, odvšivení a zaprášení pudrem proti hmyzu. Po absolvování všech p ředepsaných procedur se p řítomní přesunuli na kilometr vzdálené nádraží. N ěmci p řicházeli p ěšky, osoby staré, d ěti a matky s dětmi tam byly dopraveny autobusem. Zavazadla byla dopravena nákladními auty k již čekajícím patnácti vagon ům, z nichž každý se chystal pojmout celkem t řicet osob. Pro každý vagon byl vybrán po řadatel z každé skupiny odsunovaných, aby pomohl udržovat po řádek b ěhem nakládání a cesty. Od osmi hodin ráno dne 30. kv ětna tak probíhalo nakládání zavazadel, po poledni došlo k převzetí velitelem transportu a p řesn ě v 15.45 vlak opustil stanici sm ěr Moravská Ostrava-Přívoz. Události onoho dne zaznamenal zástupce velitele Sboru národní bezpe čnosti (SNB) do své zprávy pro ZNV v Brn ě. Náladu ú častník ů prvního odsunu popsal následovn ě: Při provád ěném odsunu nedošlo k žádným nep řístojnostem a klid a po řádek nebyl porušen. … Celková nálada

37 Viz: SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1946, inv. č. 330, signatura III, karton 281, Odsun N ěmc ů, povolení odklad ů a výjimek, šet ření o státním ob čanství, N ěmci neschopni odsunu pro nemoc, vylou čení N ěmc ů z odsunu. Odsun N ěmc ů – závady p ři vybavování transport ů (sd ělení Ministerstva vnitra ze dne 11. b řezna 1946). 38 Tamtéž. Pokyny Ministerstva vnitra ze dne 11. ledna 1946.

136 odsunovaných osob byla dobrá. V ětšina osob hlásila se k odsunu dobrovoln ě. Prvním transportem nemohly býti všechny p řihlášené osoby odsunuty a zbytek byl pojat do seznamu do p říštího odsunu. 39 Velitelé každého vagonu p řesto neopomn ěli zd ůraznit, že opušt ění transportu je dezercí a bude trestáno podle vojenských p ředpis ů. Transport pokra čoval z Moravské Ostravy ve 22.00. Poté projel trasu P řerov – Praha – Plze ň a dále p řes Domažlice až do kone čné stanice Furth im Wald v Bavorsku, kde jej 1. června v 10.13 převzal spojenecký p řejímací d ůstojník. Celkem bylo takto odsunuto z Frýdku a Místku 84 muž ů, 272 žen a 94 d ětí do 14 let. Vypravení druhého transportu se chystalo na 15. června. Nebylo už možné všechny zú častn ěné řádn ě obeslat, proto p říslušné pokyny vyhlašoval n ěkolikrát denn ě m ěstský rozhlas. Všichni zbylí Němci ve Frýdku a Místku se museli dostavit 11. června k soupisu do dvora M ěstské spo řitelny ve Frýdku nebo M ěstského chudobince v Místku, p řičemž tento soupis se týkal i vážn ě nemocných či jinak indisponovaných, které p řihlašovali jejich známí či p říbuzní. 40 Další postup skoro p řesn ě kopíroval pr ůběh prvního odsunu. Jen ONV d ůrazn ě upozor ňoval, že je t řeba postarat se o řádné vybavení odsunovaných osob. Ú řední zápis tvrdí, že mnozí byli vybaveni až moc dob ře. Jejich náladu popsal takto: „Evakuovaní N ěmci byli po celou dobu klidní, slušní a veselí i p ři odjezdu” (stejnou v ětu obsahuje i zápis o p ředchozím transportu). Vlak opustil stanici p řesn ě v 11.01 a p řevzat byl 17. června v 8.18. V tomto transportu z Frýdku a Místku Československo opustilo 119 muž ů, 248 žen a 83 d ětí do 14 let. 41

39 Celý záznam prvního odsunu obsahuje Situa ční zpráva o odsunu Němc ů po řízená místním velitelstvím SNB ve Frýdku pro zemské velitelství v Brn ě a zpráva ONV pro ZNV – eviden ční referát v Brn ě, obojí ze dne 31. kv ětna 1946 (SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945- 1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu Němc ů). 40 Tamtéž. Soupis n ěmeckých p říslušník ů (sd ělení ONV Místnímu národnímu výboru ve Frýdku ze dne 10. června 1946). 41 Zprávu o pr ůběhu druhého odsunu po řídil ONV 25. června 1946 pro ZNV v Brn ě – evakua ční referát (Evakuace N ěmc ů, podávání zpráv o provedených odsunech) (Tamtéž).

137 V rámci akce na slu čování rodin, požádal koncem července Ú řad ochrany práce v Krnov ě odeslání do tamního sb ěrného st řediska těch N ěmc ů, kte ří byli p řid ěleni na práci v obvodu místeckého ONV, p řičemž zde nešlo ani tak o slou čení n ěmeckých rodin v jejich zájmu, ale p ředevším o snahu „udržeti evidenci.” 42 Třetí transport byl vypraven z Frýdku a Místku 18. srpna a nacházelo se v něm 126 muž ů, 223 žen a 81 d ětí do 14 let, celkem tedy 430 osob. Požadovaný po čet 450 osob v transportu doplnili N ěmci z Ostravy. Oproti p ředešlým transport ům došlo k částe čné úprav ě podmínek. Ú častníci m ěli povoleno vzít si nanejvýš 500 marek a byla zvýšena povolená hmotnost zavazadla na 70 kg. ONV op ět d ůrazn ě p řipomenul MNV povinnost zajistit řádné vybavení odsunovaných, na což velmi dbali Ameri čané p ři přejímce. Následovaly dva vlaky t ěsn ě za sebou. 5. zá ří m ěsto opustilo 26 antifašist ů a den poté 22 nemocných (do nemocnice pro Němce v Ostrav ě-Kun čicích). Poslední odsun z Místku v roce 1946 prob ěhl 17. zá ří (90 osob) a dovršil celkový po čet odsunutých na 1 468 (443 muž ů, 888 žen a 137 d ětí do 6 let). 43 Tyto údaje zahrnují po čet všech N ěmc ů, kte ří byli odsunuti z Frýdku a Místku v organizovaných transportech v roce 1946. Do transport ů byli za řazováni N ěmci ze všech obcí spadající pod p ůsobnost ONV v Místku, tedy nejen ze samotného Frýdku a Místku. M ěstská kronika zmi ňuje celkem 872 odsunutých n ěmeckých obyvatel, kte ří m ěli bydlišt ě ve Frýdku a Místku (není jasné, zda tento po čet zahrnuje i N ěmce ze Sviadnova, Lískovce, Starého M ěsta a jiných přiléhajících obcí). 44

42 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1946-1948 inv. č. 333, signatura III, karton 284, Dodate čný odsun N ěmc ů, odložení odsunu z d ůvodu žádosti o ud ělení československého státního ob čanství. Scelování rodin německých p říslušník ů z vnitrozemí do obvodu 0002 v Krnov ě (31. července 1946). 43 Ohledn ě po čtu osob v každém transportu byla po řízena ru čně psaná tabulka (SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů). 44 SOkA F-M, Pam ětní kniha Frýdku-Místku – 1. díl. 1918-1965, s. 91-1. Kronika je v digitalizované podob ě p řístupná na stránkách

138 ***

V pr ůběhu transferu se vyskytly i jisté komplikace. Do transport ů se totiž v některých p řípadech zahrnovaly i osoby české či slovenské národnosti, na které se odsun v žádném p řípad ě vztahovat nem ěl. Za osoby českého nebo slovenského p ůvodu se považovali všichni, kdo pocházeli z rodi čů českého nebo slovenského p ůvodu nebo ze smíšených manželství, vychováváni byli česky nebo slovensky, mají českou nebo slovenskou mate řskou řeč, navšt ěvovali české nebo slovenské školy (pokud to bylo možné) a p ři s čítání lidu v roce 1930 se p řihlásili k české nebo slovenské národnosti. Požadovalo se spln ění všech podmínek s od ůvodn ěním, že individuální posuzování ostatních okolností, pokud již jedna spln ěna není, by odsun „velmi komplikovalo a zdržovalo.” V případ ě smíšených manželství musely manželky slovanského p ůvodu bu ď zvláš ť požádat o vyst ěhování na základ ě cestovního povolení anebo písemn ě potvrdit, že sebe i své d ěti považují také za N ěmce a požadují odsunutí se svým n ěmeckým manželem spole čně.45 Často si tím vysloužily slova pohrdání za sv ůj údajn ě bezcharakterní postoj. 46 Odchody d ětí z takovýchto manželství p řivád ěly ob čas k myšlence, zda nebylo lepší pokusit se o jejich po češt ění. ONV rozho řč en ě konstatoval, že „mohly být bez nebezpe čí zachrán ěny pro český národ,” zatímco te ď se „v ědom ě za řazují mezi nejv ětší nep řátele českého národa, nebo ť z těchto dětí se stanou n ěme čtí jani čáři.” 47 Jinak ú řady neopomn ěly skute čně nikoho. Pod řízené místní národní výbory musely poslat ONV potvrzení, že v jejich obvodu

. 45 Sd ělení Ministerstva vnitra ze dne 11. června 1946. Obsahuje podrobné pokyny, koho je t řeba považovat za N ěmce (SOkA F-M, ONV Frýdek- Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů). 46 Stan ěk, T.: P ředpoklady, s. 93. 47 SOkA F-M, M ěNV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 133, karton 25, Evidence N ěmc ů, odsun, žádosti o úlevy, sm ěrnice. Sm ěrnice o úlevách pro n ěkteré osoby n ěmecké národnosti – závady (sd ělení ONV všech místním národním výbor ům a stanicím SNB ze dne 12. zá ří 1946).

139 se nenachází žádný N ěmec, který by nebyl za řazen do evidence. V pokro čilé fázi odsunu naléhal ONV na urychlené vy řízení všech žádostí o československé státní ob čanství, 48 a p řijal opat ření proti těm zam ěstnavatel ům, kte ří své zam ěstnance pro odsun uvolnit necht ěli. 49 Dokud trval souhlas velmocí, bylo žádoucí odsunout skute čně všechny, u kterých není závažný d ůvod odkladu (pracovní využitelnost nebo trestní stíhání). To se týkalo i uznaných antifašist ů, kte ří sice m ěli nárok na r ůzné úlevy, ale i oni m ěli odejít, protože jejich místo „není v republice Československé nýbrž v Německu.” 50 15. února 1946 p řijala vláda usnesení o vyst ěhování N ěmců – antifašist ů z ČR, p řičemž se tak mělo dít odd ělen ě od ostatních N ěmc ů. Možností navrhovat bývalé německé sociální demokraty k vyst ěhování byl pov ěř en okresní sekretariát strany ve Frýdku. 51 Postavení všech nevinných osob n ěmecké národnosti shrnul jeden z nich takto: „P řipouštím, že je s námi velmi t ěžký problém. Připoušt ět výjimky z koncepce o kolektivní vin ě bylo by až p říliš objektivní…” 52 Proto ani N ěmci z té nejzapadlejší vísky neunikli soupisu. Samoz řejm ě nemohli pochopit, pro č musí nyní p řebývat v pracovním tábo ře s nad ějí, že jednoho dne budou naloženi do vlakových souprav a vyvezeni za hranice. Dob ře to vystihovaly pocity jednoho n ěmeckého obyvatelé obce Krásná: „Kdybych cht ěl, tak bych mohl jeti s Rusami do Ruska, ale já jsem žádnému neublížil, žádného jsem neudal a s nikým jsem nic nem ěl.

48 Odsun N ěmc ů, urgence spis ů, týkajících se čsl. státního ob čanství (sd ělení ONV všem stanicím SNB v okrese a všem místním národním výbor ům ze dne 21. srpna 1946) (Tamtéž). 49 Odsun N ěmc ů, stíhání osob rušících jeho plynulý chod (sd ělení ONV v Místku všem místním národním výbor ům ze dne 29. srpna 1946) (Tamtéž). 50 Výrok Václava Noska pronesený v Roudnici nad Labem dne 14. dubna 1946 (cit. podle Stan ěk, T.: P ředpoklady, s. 84). 51 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1946-1948 inv. č. 333, signatura III, karton 284, Dodate čný odsun N ěmc ů, odložení odsunu z d ůvodu žádosti o ud ělení československého státního ob čanství. Sd ělení okresního sekretariátu strany ONV v Místku ze dne 11. června 1946. 52 Cit. podle: Stan ěk, T.: P ředpoklady, s. 84.

140 O československé ob čanství budu žádati i kdyby to m ělo jít na ministerstvo a ten, co mi ublížil a dal m ě do tábora, budu si to pamatovati …” 53 Podle oficiálních údaj ů bylo v první etap ě (rok 1946) odsunuto z republiky 1 415 135 osob do amerického pásma a 750 000 do sov ětského. 54 V polovin ě listopadu vykazovaly zú čtované potravinové lístky v českých zemích asi 230 000 N ěmc ů, v obvodu Osídlovacího ú řadu Ostrava se nacházelo 7 488 N ěmc ů, z toho ur čeno pro další odsun bylo 3 637 osob. 55 Odsun na konci roku 1946 považovali za v podstat ě vy řízenou záležitost i v obvodu místeckého ONV, proto koncem listopadu zrušili sb ěrné st ředisko a zbývající N ěmci byli ubytováni v soukromých bytech. 56

***

V následujících letech probíhaly ješt ě tzv. dodate čné odsuny, nej čast ěji za ú čelem slou čení rodin. V pr ůběhu let 1947–1949 se z Československa vyst ěhovalo asi 18 127 osob, dalších asi 30 000 na základ ě platných cestovních doklad ů.57 Přijímání díl čích transport ů americká okupa ční správa zastavila 1. ledna 1949. 58

53 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1946, inv. č. 323, signatura III, karton 270, Potvrzení o dodání nebo propušt ění N ěmc ů z interna čního tábora, protokoly o výsleších, služební lístky a hlášení o stavu, organiza ční záležitosti. Protokol sepsaný na stanici SNB v Krásné dne 29. prosince 1945. 54 Stan ěk, T.: P ředpoklady, s. 75. 55 Stan ěk, T.: Odsun, s. 231. 56 SOkA F-M, Pam ětní kniha Frýdku-Místku – 1. díl. 1918-1965, s. 91-1; K 1. listopadu 1946 bylo ve Frýdku a Místku p řihlášeno 1 135 německých obyvatel, z nich 401 s prozatímním čsl. ob čanstvím (zpráva Frýdeckého MNV k 1. listopadu 1946) (SOkA F-M, M ěNV Frýdek- Místek 1945-1948, inv. č. 133, karton 25, Evidence N ěmc ů, odsun, žádosti o úlevy, sm ěrnice). 57 Stan ěk, T.: P ředpoklady, s. 78. 58 SOkA F-M, ONV Frýdek-Místek 1945-1948, inv. č. 325, signatura III, karton 272, Výnosy a sm ěrnice k odsunu N ěmc ů. Odsun, p řesun a rozptyl Němc ů. Sou časná situace agendy a částe čné p řesuny p ůsobnosti v rozhodování o n ěkterých konkrétních otázkách (ob ěžník Ministerstva vnitra ze dne 10. ledna 1949).

141 Oblastní zmocn ěnec pro odsun N ěmc ů poslal na ONV v Místku oznámení o zrušení jeho ú řadovny k 31. lednu roku 1949, a záv ěrem p řipojil: „P ři této p říležitosti d ěkuji všem zú častn ěným orgán ům ONV ve zdejší oblasti za vzornou spolupráci p ři likvidování n ěmecké otázky a všem p řeji v pětiletce mnoho dalších pracovních úsp ěch ů.” 59 Podle záznamu ONV ke dni 15. února 1949 z ůstalo ve Frýdku- Místku jen 162 osob n ěmecké národnosti, kte ří odsunu již nepodléhali, a to: 1 specialista, 92 osob ve smíšeném manželství, 4 osoby židovského p ůvodu nebo vyznání a 65 lidí vy ňatých cestou milosti. 60

59 Tamtéž. 60 Tamtéž. Odsun N ěmc ů; zjišt ění po čtu osob n ěmecké národnosti k 15. únoru 1949.

142 NÁVŠT ĚVA PREZIDENTA EDVARDA BENEŠE V OKRESE FRÝDEK -MÍSTEK V ROCE 1946

Tomáš Adamec

V lét ě roku 1946 bylo v našem okrese n ěkolik m ěst a obcí, které žily hore čnými p řípravami na velkou slavnostní událost – návšt ěvu prezidenta republiky Edvarda Beneše. Termín i p řesná trasa cesty se dlouho up řes ňovaly a byly i p ředm ětem ur čitého lobingu ze strany dot čených obcí. Z dochovaných doklad ů nap říklad víme, že původn ě m ěl prezident projížd ět okolo Místku jinudy, ale trasa byla zm ěněna tak, aby vedla p římo m ěstem a národní správy továren Geiringer a Herliczka se mohly pochlubit vlastní uvítací dekorací. 1 Podobn ě si zm ěnu p ůvodního plánu vymohli zástupci Frýdlantu nad Ostravicí. 2 Pro návšt ěvu našeho okresu byly nakonec stanoveny dny 17. a 18. července 1946. Přípravy celé akce byly pom ěrn ě d ůkladné. MNV všech obcí, v nichž se m ěl prezident zastavit, m ěly co nejd říve p řipravit jednoduchý ná črtek oné části m ěsta, jíž pr ůvod projede, se zakreslením cesty a uvedením ulic, a jednoduchý ná črtek prostranství (nám ěstí), na n ěmž bude prezident uvítán, p řičemž by z něj m ělo být z řejmé, kde bude stát tribuna, kde čestná rota, kde budou stát p ředstavitelé spolk ů, korporací a krojovaných skupin, jakož i to, kde zastaví auto. Požadován byl také krátký historický a kulturní popis obce, zd ůrazn ěno bylo období nacistické okupace – perseku ční akce, po čet ob ětí, významné osobnosti místního odboje, pr ůběh osvobození a následného odsunu n ěmeckého obyvatelstva. Prezident m ěl být seznámen i se sou časným stavem školství, kulturních institucí a pr ůmyslu. A co víc: požadovány byly i texty uvítacích proslov ů. Všechny podklady si m ěli b ěhem

1 SOkA FM, fond M ěNV Frýdek-Místek, inv. č. 3 (Zápisy ze zasedání pléna M ěNV, zasedání ze dne 17. 6.) 2 SOkA FM, ONV Frýdek-Místek, inv. č. 343, dopis MNV se žádostí o zastávku ve Frýdlantu nad Ostravicí má datum 31. 5. 1946. Podle původního plánu m ěl prezident ve Frýdlant ě pouze zastavit, ale bez vystoupení z auta. M ěl jen p řijmout zdravici p ředsedy MNV a kv ětinové dary.

143 kv ětna vyzvednout zástupci expozitury Zemského národního výboru, kte ří se o místní situaci cht ěli osobn ě p řesv ědčit a v případ ě, že by se to ukázalo nutné, program pozm ěnit. 3 Předb ěžná projíž ďka trasy se konala 4. června. 4 O bezpe čnostních opat řeních jsme zpraveni díky dochovanému opisu pokyn ů o bezpe čnostních opat řeních vydaných Zemským velitelstvím SNB v Brn ě, expoziturou Moravská Ostrava. Pr ůvod tvo řilo 22 aut, což je číslo ohromující i dnes. Obsazení aut bylo následující: 1. po řadatelé Zemského národního výboru, expozitury Moravská Ostrava, 2. po řadatelé Zemského národního výboru, expozitury Brno, 3. ČTK, 4. doprovodní uniformovaná hlídka SNB z Prahy, 5. zemský velitel expozitury SNB, bezpe čnostní referent Zemského národního výboru exp. a p řednosta StB – exp. Moravská Ostrava, 6. zemský velitel škpt. Sedlák, 7. p ředseda Zemského národního výboru v Brn ě, 8. velitel vojenské oblasti, 9. velitel vojenského sboru, 10. velitel divize, 11. p ředseda Zemského národního výboru, expozitury Moravská Ostrava, 12. ministr vnitra, 13. kancelá ř prezidenta, 14. prezident s chotí, 15. civilní hradní stráž, 16. osobní léka ř a tajemník, 17. krajinský tisk, 18. rozhlas, 19. osobní služba pana prezidenta, 20. a 21. náhradní vozy Zemského národního výboru, expozitury Moravská Ostrava, 22. uzavírací v ůz civilní služby. Příkazy byly p řísné. Asi 20 až 30 minut p řed pr ůvodem m ělo trasu projet kontrolní dopravní auto SNB opat řené bílou vlajkou. Po jeho pr ůjezdu už nesm ělo být na silnici vpušt ěno žádné jiné auto. Doprava v protism ěru m ěla být zastavena už celou hodinu předem. Tra ť pak nesm ěla být pro provoz jiných vozidel uvoln ěna dříve, než za celým pr ůvodem projede další služební v ůz silni ční kontroly SNB, opat řený tentokrát červenou vlajkou. Podél trati m ěly stát hlídky, které p ři pr ůjezdu kolony nem ěly zdravit, ale pouze zaujmout p řísný vojenský postoj. Jejich hlavní úkol byl pozorovat „byst ře a neustále své okolí.“ Další hlídky

3 Tamtéž 4 SOkA FM, fond ONV FM, inv,. č. 258, sch ůze rady m ěsta ze dne 31. 5. 1946

144 měly být čist ě dopravní, m ěly stát na všech k řižovatkách a na nebezpe čných místech, nap říklad v prudkých zatá čkách. Jakmile prezident projel n ěkterým úsekem, musel to pov ěř ený příslušník telefonovat na číslo 2142 – klapka 306. Zemské velitelství SNB, expozitura Moravská Ostrava tak m ělo mít neustálý p řehled o tom, kde se prezident práv ě nachází. Prezidentova cesta 17. července za čala ráno v Nám ěšti nad Oslavou, odkud jel, po čítáme-li jen v ětší m ěsta, přes Nový Ji čín, Příbor a Místek 5, kterým ovšem jen p řed polednem projížd ěl, do Ostravy. Prvním m ěstem našeho okresu, které uvid ělo živého prezidenta mimo jeho automobil, byl Brušperk. Jeho kroniká ř nám zanechal následující sv ědectví: „Do Ostravy p řijel s 1 hod 30 min. zpožd ěním, proto nemohl býti v Brušperku na ohlášenou dobu 17. 15 hod. O 16 hod. bylo už nám ěstí plné lidu, kudy se m ěl pr ůvod bratí u cest tvo řili lidé husté špalíry….prezident p řijel až 18.25 hod. ze suitou 22 aut, které z ůstaly stati a rozd ělily tak nám ěstí ve dv ě pole a tak se stalo, že d ětí školní dostala se t ěsn ě za auta a byl jim výhled na p-presidenta a jeho cho ť znemožn ěn. Pan president svižn ě vystoupil na katedru, p řijal hlašení SNB a po utišení bou ře volání Slávy vyslechl uvítání p ředsedy MNV Čeňka Miloty, když p ředem po slovanském zp ůsobu podan vzácným host ům chléba s ůl.“6 V Brušperku obdržel Edvard Beneš celou řadu hodnotných dar ů: veliké perníkové srdce a perník od perníká ře Josefa Klimši, knihy Stavy rachotí a Píse ň o domovin ě Vojt ěcha Martínka mu údajn ě ve skvostné vazb ě darovala obec, um ělecky zpracovanou kazetu s intarsií m ěsta Brušperka dostal od stola řské firmy Viléma Kuly. Firma Old řich Mizera, výroba pleteného zboží, pro návšt ěvu připravila dva vln ěné svetry: pro presidenta bílý a pro jeho cho ť tmavo červený. Firma Vilém Hill, výroba pleteného zboží, darovala pun čochy a ponožky. Firma Albín Hill, velkovýroba lihovin, zase

5 Podle zápisu ze sch ůze rady MNV ve Frýdku-Místku ob čané uposlechli výzvy a prezident byl na této trati „pozdraven špalíry ob čanstva t ěchto městských částí v hojném po čtu.“ 6 SOkA FM, fond AM Brušperk, kronika, 1. díl, s. 80-81

145 darovala likéry v kazet ě: ko ňak, Radegast, brušperskou ho řkou aj. Aloisie Tesa řová darovala bílý svetr. Prezidentský pár pak podepsal pam ětní list, osv ěžil se vodou a pohovo řil s dětmi. Návšt ěva se tak pon ěkud protáhla, namísto ur čených deseti minut se Edvard Beneš zdržel v Brušperku dvacet minut a kroniká ř si dovolil uzav řít jeho návšt ěvu t ěmito slovy: „bylo pozorovati, že byl mile p řekvapen a že se mu v Brušperku líbilo.“ Je docela možné, že tomu tak skute čně bylo, alespo ň po časí tomu nasv ědčovalo, byl slune čný den s příjemnou teplotou 22 stup ňů . Z Brušperka zamí řila prezidentská kolona na Hukvaldy. I tady se n ěkolik dní p řed p říjezdem celá obec p řipravovala k jeho uvítání. Na všech domech vlály vlajky republiky. Po obou stranách silnice byly asi po 50 metrech od sebe řady stožár ů s prapory. Krom ě toho celá silnice byla lemována praporky, které byly upevn ěny na bíle nat řených kolících. Postaveny byly také t ři brány. Na hranici obce u Rychaltické školy byla umíst ěna brána s nápisem: „Zdar prezidentu budovateli.“ Druhá brána s nápisem „Junáci zdraví pana prezidenta“ stála pod kopcem u pily. A t řetí brána nesla název „Hukvaldy zdraví pana prezidenta “. „Kone čně nadešel den pro naši obec tak významný. Den 17. červenec r. 1946,“ píše kroniká ř. P říjezd pana prezidenta stanoven na 18 hod. 15 min., ale netrp ěliví ob čané jak místní, tak z okolních obcí se scházeli na Hukvaldy po celé odpoledne. O to v ětší nervozita mezi nimi panovala, když se p ůvodn ě navržený program dostal do skluzu. A tato nervozita pak doznívala i v zápise sportovn ě nalad ěného kroniká ře: „Telefonická zpráva z Brušperku hlásí že p. pres. p řijede asi v 19 hod. Kone čně hodiny na hukvaldském kostelíku ukazují za n ěkolik minut 19 hod. Všichni jsou netrp ěliv ě zv ědaví, když najednou vedle hotelu „Mi čaník“ rychle protíná zatá čku první auto presidentova pr ůvodu. Rychlým tempem p řijížd ějí další auta až ke škole, kde zastavují. P řijíždí čtrnácté auto s presidentskou vlajkou. Není možno ani popsat jásot a provolání slávy p. presidentu.“ 7

7 SOkA FM, fond AM Hukvaldy, kronika, s. 188-189

146 Hukvaldy byly poslední zastávkou prezidentova pelotonu, odtud odjel na Hore čky u Frenštátu, kde strávil noc. Druhý den jej čekal Frýdlant nad Ostravicí, Místek a Frýdek. Pokud jsem výše uvedl, že hukvaldský kroniká ř okomentoval příjezd prezidentova pr ůvodu jako sportovní komentátor, pak ve Frýdlant ě m ěli kroniká ře básníka. Kdo jiný by mohl p říjezd očekávaného hosta popsat takto: „P řijel od Frenštátu, kdež táhlé melodie valašských fujar nesly se romantickými roklinami jemu v ústrety.“ 8 I ve Frýdlant ě se ukázalo, že taková prezidentská návšt ěva je velmi praktická v ěc. Minimáln ě proto, že se jednou za čas město po řádn ě uklidí. „Zdobila se okna, dokon čovala úprava dom ů, jimž zedníci a nat ěra či pomohli k vkusnému vzhledu. Na ulicích stály stožáry s vlajícími prapory, výklady obchod ů závodily v úprav ě, nad ulicemi mezi domy byly nataženy od stožáru ke stožáru vhodné nápisy vítající vzácného hosta. V ulici k nám ěstí byly zasazeny v řad ě b řízky lemující okraje chodníku, na nám ěstí dokola stály stožáry se státními vlajkami a v ulici u školy postavena byla veliká tribuna. Domy vyzdobeny kv ětinami, v ěnci, prapory, vše v nedo čkavosti pochopitelné o čekávalo od časného rána p říjezd vzácných host ů.“ Kolona dorazila k deváté hodin ě ranní. Prezidenta p řivítal na nám ěstí p ředseda MNV František Kud ělka, pak m ěl krátký projev sám slavnostní host Edvard Beneš. Kv ětinové dary předali prezidentskému páru dva sirotci po zdejších odbojá řích. Dále dostal prezident odlitek ze zdejších železáren Orá č s ko ňmi zap řaženými k pluhu, vyšívanou podušku, kterou zhotovili v místním klášte ře a smaltovaný talí ř ze zdejší smaltovny. Prezident se také zapsal do m ěstské kroniky a do pam ětní knihy obecné školy smíšené. Z neznámého d ůvodu je ale v kronice u podpisu v čerejší datum - 17. 7. Posledním m ěstem, které m ěl Edvard Beneš navštívit, byl Frýdek-Místek. Zde jsme o p řípravách a pr ůběhu návšt ěvy informováni nejpodrobn ěji. Zatímco v jiných obcích, kterými m ěl prezident projížd ět, se spokojili s opravami fasád či natíráním

8 SOkA FM, fond MNV Frýdlant nad Ostravicí, kronika, 2. díl, s. 66

147 oken, ve Frýdku to vzali mnohem d ůkladn ěji a v centru m ěsta zbo řili hned dva domy, které jednak p řekážely, jednak byly v takovém stavu, že už nebyly docela dob ře obyvatelné. Na bourání t ěchto barabizen odpracovali místní ob čané ve spolupráci s vojáky a p říslušníky SNB více než 27 000 hodin. „Ovšem nejvíce ob čan ů bylo takových, kte ří byli ochotni p řihlížeti,“ popisuje kroniká ř p řípravy na prezidentovu návšt ěvu. 9 Po řadu týdn ů se konaly další rozli čné opravy na budovách a komunikacích, kudy m ěl prezident projížd ět. Ze zápisu rady MNV Frýdek-Místek ze dne 17. července se dovídáme, že předseda MNV Emil Konvi čka ješt ě v předve čer návšt ěvy projel celou čty řkilometrovou tra ť a osobn ě p řekontroloval, zda je vše připraveno k důstojnému slavnostnímu uvítání. Dokonce ješt ě k podobné inspekci vyzval ostatní členy rady, na čež bylo k tomuto účelu objednáno hasi čské auto. 10

Karel Procházka vítá prezidenta v Místku

9 SOkA FM, fond M ěNV Frýdek-Místek, kronika, 1. díl, list 86 10 SOkA FM, fond M ěNV Frýdek-Místek, inv. č. 15

148 Po desáté hodin ě dne 18. července p řijelo čelo prezidentova pr ůvodu na objízdnou silnici u Místku, odkud kolona pokra čovala Beskydskou ulicí, nato H řbitovní a dále k závod ům Burschik- Ladek, po t říd ě Dra Beneše k nám ěstí v Místku. Projela nám ěstím v Místku a dále Stalinovou a Leninovou třídou. P řed bývalou Čajánkovou továrnou, kde se postavila dne 14. b řezna 1939 místní posádka 8. pěšího pluku Slezského na odpor okupant ům, u činil prezident krátkou zastávku. Byl zde uvítán jménem Svazu osvobozených politických v ězňů a jménem Sokola Karlem Procházkou. O událostech na onom míst ě dne 14. 3. 1939 podali Edvardu Benešovi zprávu škpt. Karel Martínek a pplk. Karel Št ěpina.

Edvard Beneš se zdraví s Karlem Martínkem

149 Pan prezident údajn ě pozorn ě sledoval lí čení st řetnutí a pak řekl: „Byli jste state ční, to Vám nebude nikdy zapomenuto. Mohu Vám říci jen tolik, že tak, jako u Vás, m ělo se státi ve všech posádkách, pak by se byla naše tehdejší situace vytvo řila snad docela jinak… Jsem dnes opravdu š ťasten a spokojen, nebo ť jsem se sám p řesv ědčil, že to, o čem jsem mluvil v zahrani čí, se skute čně zakládalo na pravd ě.“ 11

Frýdecké nám ěstí p ři prezidentov ě p říjezdu

Pr ůvod pokra čoval ve své cest ě k frýdeckému nám ěstí, které tonulo v záplav ě prapor ů. B ěhem p říjezdu na nám ěstí hrála vojenská hudba fanfáry z Libuše. Na nám ěstí čelem proti zámku byla postavena velká tribuna pro více než t ři sta osob. Na jejích schodech stály d ěti z mate řských škol, které m ěly v rukou kv ětiny a v pozadí stála skupina asi dvou set zástupc ů místních ú řad ů, korporací a spolk ů. Bohatá byla výzdoba kv ětinami, vlajkami a iniciálkami EB. Ze zámecké v ěže vlálo množství několikametrových vlajek. Okolo kašny bylo postaveno lešení, na

11 Tamtéž

150 němž vytvo řila mládež údajn ě nádhernou skupinu. Proti tribun ě po celé ší ři nám ěstí stála čestná rota s legioná ři a ú častníci obou zahrani čních odboj ů. Za nimi nastoupili v semknutých útvarech junáci, lesáci, sokoli, orli a DTJ, hasi či a železni čáři. Za nimi pak byli nastoupeni ob čané. Po stranách tribuny byly rozestaveny malebné skupiny žen a dívek v národních krojích spolu s členkami ČČ K. Na zámku byl obrovský nápis, který tu musíme ocitovat: „Beskydské lesy vítají svého presidenta.“

Edvard Beneš na frýdeckém nám ěstí

„Pan president si se zájmem prohlédl rozlehlé nám ěstí a zámek. Pohled na nám ěstí p řepln ěné lidem provolávajícím slávu a Nazdar presidentu Budovateli byl úchvatný. Dlouho nemohl předseda ONV JUDr. Zden ěk Kr ůta zahájiti sv ůj uvítací proslov. Stále a stále hlaholilo volání dav ů,“ popisuje kroniká ř nadšené p řijetí. 12 K prezidentovu zájezdu do Frýdku-Místku se vztahuje jedna zajímavá událost. Práv ě v tento den byl dán do provozu místní rozhlas, takže ob čané z jiných částí m ěsta byli tak řka v přímém

12 Tamtéž, list 87

151 přenosu informováni, co se d ěje v míst ě, kde se zrovna prezident nachází. Konkrétn ě to bylo zorganizováno tak, že v prezidentov ě pr ůvodu byl také reportér Radiožurnálu z Moravské Ostravy s krátkovlnnou vysíla čkou. Jeho reportáž byla zachycena stanicí na úst ředn ě místního rozhlasu a odtud druhým hlasatelem reprodukována do sít ě místního rozhlasu. Prezident pobyl na frýdeckém nám ěstí asi t ři čtvrti hodiny a obdržel od p ředstavitel ů m ěsta následující dary: krom ě alba fotografií od m ěsta Frýdku-Místku ješt ě od ONV Frýdek–Místek obraz Viléma Wünscheho Horník s kahancem, Nitrovu řezbu Ondráš a Juráš a starožitnou mísu se dv ěma poháry. 13 Z frýdeckého nám ěstí odjel pan prezident v 11.30 hod. se svým pr ůvodem Zámeckou ulicí p řes most, H řbitovní ulicí do Sviadnova a dále do Ostravy. Slavnostního uvítání ve Frýdku se zú častnili i zástupci okolních obcí, kterými Edvard Beneš neprojížd ěl. Tak nap říklad delegace z Palkovic sestávající z předsedy MNV Rudolfa Webra a dvou krojovaných dívek p ředala prezidentovi freskovaný obraz místního stola ře Františka Bužka Karlštejn. Zástupc ům národního výboru z Paskova se tu zase poda řilo od prezidenta získat podpisy na t ři pam ětní archy do svých kronik. V samotném ě pak ale málem došlo k nep říjemnosti. Ovšem nikoliv ve zlém úmyslu. Jeden z pokyn ů, které hlásaly plakáty ve Frýdku-Místku zn ěl: „Do jízdní dráhy nevstupujte a udržte nutnou ší řku vozovky, zvlášt ě v úzkých ulicích. Svá místa ve špalírech neopoušt ějte a nedopus ťte, aby auto pana presidenta bylo v jízd ě zastaveno. Jeho čas je p řesn ě vymezen a proto nesmí za žádných okolností dojíti k zastavení jeho vozu.“14 Toto na řízení bylo porušeno práv ě v Paskov ě. „Tohoto dne (18. 7.) cht ělo si shromážd ěné obyvatelstvo vynutiti zastavení pana presidenta, bylo však ze strany bezpe čnostních orgán ů tomu zabrán ěno. P řece však docíleno alespo ň toho, že jízda byla zvoln ěna tak, že každý mohl pana presidenta a jeho cho ť dob ře vid ěti a je nadšen ě zdraviti.“15

13 SOkA FM, fond ONV Frýdek-Místek, inv. č. 259 (plenární zasedání ze dne 31. 7. 1946) 14 SOkA FM, fond ONV FM, inv. č. 343 15 Tamtéž

152 MATERIÁLY

POZ ŮSTALOST PO MÍSTECKÉM PURKMISTRU JIŘÍKU LYSÉM

Lenka Vašutová

Důležitý pramen pro poznání každodenního života našich předk ů p ředstavují poz ůstalostní spisy. Ú čelem jejich vyhotovení bylo p ředevším zamezení d ědických spor ů a sepsání majetku zahrnutého do poz ůstalosti. Jejich forma a velikost se často lišily, někdy obsahovaly i poslední v ůli zem řelého nebo nap říklad inventá ře majetku, v pozd ějších obdobích se p řikládaly i svatební smlouvy, stavební protokoly či kvitance dluh ů a pen ěžních pohledávek. 1 Ani samotné inventá ře vlastnictví nebožtíka nem ěly vždy stejnou formu. N ěkteré se vyzna čovaly svou propracovaností, zahrnovaly podrobné seznamy drobn ějších v ěcí, šatstva i domácího nádobí a ná řadí, jiné byly svým obsahem stru čnější. D ůvody k jejich zhotovení byly dvojího rázu, a to jednak ve řejné (ú řední) a soukromé. K prvním jmenovaným pat řila snaha m ěsta evidovat majetek náležející sirotk ům, dále evidence vlastnictví v rámci odúmrti a soupis v ěcí jedince obvin ěného z kriminálního deliktu. Soukromé d ůvody k vypracování inventá ře souvisely s pohledávkami na majetku zem řelého, p řípadn ě tvo řily sou část samotných kšaft ů nebo o jejich vytvo ření požádali poz ůstalí. V tomto p řípad ě panovaly v rodin ě zem řelého nep říliš dobré vztahy a inventá ře m ěly p ředejít krácení nárok ů n ěkterých poz ůstalých. 2 Inventarizace majetku zem řelého se ú častnili zástupci m ěstské rady spole čně s písa řem a dále osoby n ějakým zp ůsobem zainteresované – poru čníci, v ěř itelé, zástupci cech ů nebo vdovy. K tomuto procesu se p řistupovalo co nejd říve po smrti

1 Myška, M.: Zp ůsob života domáckých tkalc ů v slezsko–moravské plátenické oblasti p řed nástupem pr ůmyslové revoluce ve sv ětle poz ůstalostních spis ů. Časopis Slezského muzea. V ědy historické, série B, 1985 (ro č. 34), č. 2, s. 253. 2 Hrubá, M.: „Nedávej statku žádnému, dokud duše v těle“. Poz ůstalostní praxe a agenda královských m ěst severozápadních Čech v předb ělohorské dob ě. Ústí nad Labem 2002, s. 252.

153 vlastníka, aby soupis jeho majetku byl pokud možno co nejúpln ější. 3 Inventá ře majetku po zem řelých osobách nám p ředevším dovolují nahlédnout do tehdejších domácností a p řibližují styl života v dobách minulých. Dozvíme se v nich informace o pom ěrech v rodin ě, o vztazích mezi poz ůstalými a o d ědických podílech. Vypovídají také o ekonomické zdatnosti domácnosti, respektive zem řelého, o jeho zadluženosti a finan čních problémech či naopak o prosperit ě. P ředstavují p řínos i pro d ějiny odívání, nebo ť se v nich často objevovaly soupisy šatstva. 4 Krom ě oble čení a prádla se v t ěchto soupisech vyskytovaly i další cenné v ěci jako nádobí, u movit ějších skupin obyvatelstva zlaté či st říbrné šperky, ale i domácí ná činí a ná řadí, dobytek a další položky. Seznam nemovitých i movitých v ěcí doprovázel i finan ční odhad jednotlivých položek. 5 Up řeme svou pozornost na jeden konkrétní poz ůstalostní spis, a to Ji řího Lysého. Prost řednictvím zmín ěného dokumentu můžeme blíže proniknout do života tohoto místeckého měšťana. Dříve však, než p řistoupíme k samotnému inventá ři, pokusíme se objasnit n ěkteré známé okamžiky z jeho života. Ji ří Lysý byl zámožným a váženým obyvatelem m ěsta Místku, členem m ěstské

3 Hrubá, M.: „Nedávej statku..., s. 257-259. 4 Nap říklad R. Lipovski vypracoval na základ ě poz ůstalostních spis ů studii o odívání ve m ěst ě Místku ve 20. letech 19. století. Viz. Lipovski, R.: Jak se oblékali Míste čané a Míste čanky ve 20. letech 19. století. In: Sborník Státního okresního archivu Frýdek–Místek 10. Frýdek–Místek 2009, s. 60–83. 5 Ceny jednotlivých v ěcí v domácnosti mají v ětší vypovídací hodnotu p ři srovnání s cenami nemovitostí, dobytka či potravin. První dv ě zmi ňované položky nalezneme v nejr ůzn ějších kupních či svatebních smlouvách. Pro zjišt ění cenové úrovn ě potravin nejlépe poslouží ceníky ur čené pro trhy a prodejce. N ěkteré z nich byly zp řístupn ěny formou edice, nap říklad pro město Místek viz Vašutová, L.: Ceny potravin ve m ěstech Místku a Frýdku v 80. letech 18. století. In: Sborník Okresního archivu Frýdek– Místek 11. Frýdek–Místek 2010, s. 127–146. K cenám v první polovin ě 17. století blíže Pošvár, J.: M ěna na Morav ě v cenách a mzdách v letech 1700–1750. Časopis Moravského muzea, 1975 (ro č. 60), s. 127–158.

154 rady a posléze i místeckým purkmistrem. Kdy p řesn ě ale poprvé zahlédl Ji ří sv ětlo sv ěta, nem ůžeme s ur čitostí ur čit. 6 Podobn ě nevíme ani nic bližšího o jeho rodi čích. 7 Na životní pouti Ji řího provázela jeho manželka Anna, která pocházela ze zámožn ější rodiny z Moravské Ostravy. 8 Spole čně m ěli celkem sedm d ětí, první potomek se narodil v roce 1677, poslední v roce 1689. 9 Rodina bydlela v šenkovním dom ě ve m ěst ě Místku, ke kterému náležely i zem ědělské pozemky se stodolou. K hospodá řství pat řilo i n ěkolik kus ů krav, ovce, černý dobytek, drobné zví řectvo a včelstva. O zámožnosti této domácnosti vypovídala značná

6 Datum narození Ji řího Lysého z ůstává zatím neobjasn ěno. V matrice narozených v obcích p řipadajících k místeckému kostelu se nacházely pouze dva zápisy, které bychom mohli spojovat s jeho osobou. Manželé Jan Lysk ův a Anna ze vsi Čeladné se dne 17. dubna 1643 stali rodi či syna Ji řího. I když matriká ři mnohdy uvád ěli r ůzné podoby a zkomoleniny příjmení osob, je však velmi málo pravd ěpodobné, že se jednalo zrovna o „našeho“ Ji řího Lysého. Celá rodina by se musela ze vsi Čeladné přest ěhovat do vzdáleného m ěsta Místku, kde by následn ě získal jejich syn šenkovní d ům a pozici purkmistra, což se jeví jako mén ě reálná možnost. Dne 23. července 1650 se v Místku Janu Lysému a jeho manželce Ann ě narodil potomek, jehož jméno je ovšem zt ěží čitelné. S jistotou tedy nem ůžeme prohlásit ani toto datum jako den narození Ji řího Lysého. Viz. ZAO, fond Sbírka matrik Severomoravského kraje, i. č. 1577, sign. MI3. 7 Mezi členy m ěstské rady se vyskytovalo v šedesátých a devadesátých letech 17. století a v prvním desetiletí 18. století jméno Jan Lysý. Viz. Linhart, F.: Kniha o Místku. Místek 1929, s. 175–176. Protože se jedná odelší časový úsek, je spíše pravd ěpodobn ější, že se jednalo o dva představitele tohoto jména, kte ří postupn ě zastávali tuto funkci. Jestli s nimi Ji ří Lysý setrvával v p říbuzenském pom ěru, z ůstává otázkou. 8 SOkA FM, fond Archiv m ěsta Místku, č. k. 1, i. č. 327. 9 Jako první se narodila dne 18. 2. 1677 dcera Ludmila. O rok pozd ěji přišel na sv ět syn Václav. V roce 1681 následovala dcera Veruna, o dva roky pozd ěji Rosina, v roce 1685 se narodil manžel ům Lysým syn David, v roce 1687 dcera Alžb ěta a v roce 1689 syn František. Ne všechny d ěti se však dožily dosp ělosti. ZAO, fond Sbírka matrik Severomoravského kraje, i. č. 1576. V poz ůstalostním spise po Ji říku Lysém z roku 1707 byli uvedeni už pouze Ludmila, Václav, David a Alžb ěta. SOkA FM, fond Archiv m ěsta Místku, i. č. 327, č. k. 1.

155 hotovost zmín ěná v poz ůstalostním inventá ři, dále oble čení (nap říklad dcera Alžb ěta vlastnila celou truhlu s šatstvem), st říbrné nádobí, zlatý šperk či ozdobné pásky. 10 Hlavní zdroj p říjm ů pro Ji řího Lysého a jeho rodinu však p ředstavoval obchod se suknem a plátnem, ale sm ěna zahrnovala z řejm ě i jiné komodity, jako je nap říklad víno. Jelikož se Místek řadil mezi soukenická m ěsta na Morav ě, poskytovalo toto zam ěstnání obživu širokému okruhu poddaných, a to nejenom samotným soukenickým mistr ům, tovaryš ům a u čňů m, ale i obchodník ům s vlnou a sukny. 11 Prost řednictvím svého majetku a spole čenského postavení mohl Jiří Lysý budovat i politickou kariéru v rámci m ěsta. Poprvé se objevil jako člen m ěstské rady Místku v roce 1682 a v na této pozici setrval až do roku 1690 (z řejm ě krom ě roku 1684). V roce 1702 se jeho jméno pojilo s funkcí purkmistra m ěsta Místku. 12 Svou životní pou ť po pozemském sv ětě zakon čil Ji ří Lysý v roce 1707. V úmrtní matrice pro m ěsto Místek matriká ř jeho skon zaznamenal jednou v ětou „...9.1.1707 pochován jest pan Ji řík Lysý v Míst[ku]...“. 13 V b řeznu roku 1707 se Anna Lysá, vdova po Ji řím, podepsala pod inventá ř majetku po svém zesnulém manželovi. Již na za čátku ledna tohoto roku však „slovutný magistrát“ m ěsta Místku přistoupil k ocen ění poz ůstalosti. Inventá ř datovaný 10. března 1707 zde uvádíme v jeho úplném zn ění:

10 SOkA FM, fond Archiv m ěsta Místku, inv. č. 327, č. k. 1. 11 Místek ovšem nedosahoval významu v ětších soukenických st ředisek na Morav ě, jakými byla Jihlava nebo nedaleký Nový Ji čín. Nap říklad v roce 1720 p ůsobilo v Místku 52 soukenických mistr ů, kte ří m ěli k dispozici 42 stav ů. Celkem zhotovili v tomto roce 334 kus ů suken. Pro srovnání Nový Ji čín, v soukenickém oboru mnohem významn ější, sdružoval celkem 330 soukenických mistr ů a 151 stav ů, produkce sukna dosahovala v tomto roce 5500 kus ů. Viz. Mainuš, F.: Vlna řství a bavlná řství na Morav ě a ve Slezsku v 18. století. Praha 1960, s. 37–42. Blíže o život ě soukeník ů nap ř. Fasora, L.: Soukeník. P říklad Jakoba Müllera, bratr ů Zebových a dalších. In: Člov ěk na Morav ě ve druhé polovin ě 18. století, Brno 2008, s. 175–191. 12 Linhart, F.: Kniha o Místku. Místek 1929, s. 175–176. 13 ZAO, fond Sbírka matrik Severomoravského kraje, i. č. 1577, sign. MI3.

156

Specificati 14 Neb inventá ř všej poz ůstalosti neb[ožtíka] manžela mého Ji řího Lysýho, obyvatele on čas mi[e]st[e čka] Místka, po smrti jeho se nachazející. Z kterej mne, mé v ěci, a tohož hospoda řství z m ěsta Moravskej Ostravy od mých milých pán ův rodi čy, dle poznamenání sub lit[ero] A vnešené, především podle obecního práva, k mej svobodnej disposity zaopat řené a privilegírované jsau, mimo specificatii p říjmu a vydání sub lit[ero] B. Který inventá ř sejce právu mému všelijak bez škody, pokad na vdovské stolicy do v ůle Boží z ůstávám, ne k jakému zalíbení syna mého neposlušnýho vlastního Václava. Nýbrž ob respectum jeho mil[osti] /titulo pleno/ pana hejtmana panství hochvaldského a slov[utného] magistrátu měst[ečka] Místka pod mým dobrým sv ědomím v pravd ě skládám, a sice:

Podle inventá ře slov[utného] magistrátu pod datum 31. january 1707 léta nachází se d ům šenkovní s p řikupenýma rolemi, s lukami i sv ětni čkami v sum ě pro 611 th[rýnských zlatých] idest 733 zl. 12 kr. 15

V stodole rži 20 [Schock]16 a ovsa 5 [Schock] Dům m ůj v Moravské Ostrav ě šenkovní z rolemi nepat řící v neb[ožtíka] manžela mého poz ůstalost, pon ěva č m ůj vlasní jest, a již v poznamenání sub lit[era] A vysv ětlení se nachází. Ve sklepu vína rakauského bylo 35 v ěder, které se také v pot řeby bere, a se p ředává 245 zl. It[em] v druhým sklepu go řalky byli p ůl v ědra, které se v pot řeby šenkuje, idest 4 zl. Vlny všelijaké, dle inventá ře ve dvau postach, která jest do specificatii sub lit[ero] B z čeho se kupena nachází, vystavena, totiž 111 [funt ů]17 pro 44zl. 24 kr.

14 Spis poz ůstalosti po Ji řím Lysém je umíst ěn ve Státním okresním archivu Frýdek–Místek. SOkA FM, fond Archiv m ěsta Místku, inv. č. 327, č. k. 1. Text byl vytvo řen za použití českého jazyka, písmo n ěmecké novogotické kurzivní. Krátce se o inventá ři zmínil ve svém díle i František Linhart. Viz. Linhart, F.:Kniha o Místku. Místek 1929, s. 281– 282. 15 Vysv ětlení zkratek: zl. = rýnský zlatý, kr. = krejcar. 16 der Schock - kopa

157 Plátna polského syrového 9 kus ův per 5 zl. 45 zl. It[em] plátna tenšího 8 kus ův per 5 zl. 40 zl. Plátna bílého tenkýho v truhle 40 kus ův pro 280 zl. Nad sv ětnicí plátna polského 21 kus ův, p[e]r 5 zl. 105 zl. It[em] plátna bílého tenkýho 142 p[e]r 7 zl. 994 zl. Více, 20 kus ův bylo, z kterýho se 7 kus ů p ředalo, z 13 kus ův za 98 klub ův lnu dalo, co vše v specificati sub lit[ero] B vyjádřeno. Facit za 13, které na ln ě jsau 91 zl. Znovu se nachází bílého tenkýho 22 pro 154 zl. It[em] syrovýho tenkýho u Jakuba Foglara 80 p[e]r 6 zl. 480 zl. Latus 18 248 zl. 24 kr. Z kterých neb[ožtík]mne žádal, abych Davidovi 40 kus ův, Líd ě 40 a Alžb ětě 50 na pomoc hospodá řství, z ohledu, že Václav již zna čnau pomoc, daleko vícejic než za 40 kus ův plátna dostal, oddala. Však já to sob ě ješt ě do dobrej v ůle mej zachovuji, a s nima se d ěliti, a je od sebe odvzdalovati jako poslušné, nechci a nemíním. Postavy 3 bílé, 2 černé, 9 modrých sukna, dle inventá ře ve dvau postach obvarované a do specificatii sub lit[ero] B odkad pocházejí vyjád řené, každá po 6 zl. 84 zl. Více jeden postav modrého sukna pro 6 zl. It[em] více bílých 20 p[e]r 4 zl. 48 kr. pro 96 zl. Více modrých 20 p[e]r 5 zl. 30 kr. činí 110 zl. V jedné truhle šatstvo Alžb ěty dcerky. Pen ěz hotových v truhle dle inventá ře totiž 50zl. 26 kr. Více na hotov ě 588 zl. a 33 bite rth[rýnských zlatých], z nichž jeden ve dva rth[rýnské zlaté], a ty posavad od mej milej neb[ožky] mate ře se ješt ě znajdují, proto se také jako mé vlastní do sumy nepotahují. Jak také dva dukáty, mimo t ěch v specificaty sub lit[ero] A vystavených a v hospodá řství vdrobených, každý po deseti, a t řetí ve t ři dukáty, které se také do summy jako mé vlastní nepokládají. Latus 934 zl. 26 kr. Znovu má Mucha dcerka kotlovej barvy u Lídy. It[em] 14 dukát ův pro 56 zl. … na takové 2 zl. 48 kr.

17 1 Pfund = 1 libra = p řibližn ě 560 gram ů. Jedna libra obsahovala 32 lot ů. Viz. Indra, B.: Míry a váhy ve Slezsku a jejich redukce. Slezský sborník, 1962, ro č. 60, s. 344. 18 Sou čet všech položek jmenovaných na jedné stran ě.

158 Znovu jeden st říbrný pásek v r ůži čky s perelkami st říbrnými na vrchu něco pozlacený, okolo 20 loth ův lehkých, pro 20 zl. Které odkad vyplejvají, jsau také v specificati sub lit[ero] B vysv ětlené. Pás jeden st říbrný turecký, druhý řetiaskový, t řetí na zp ůsob hadu, a čtvrtý v zástav ě za v ědro vína od Cholevy ze Frýdku, kterých Alžb ětě, totiž turecký, a řetiazkový, Líd ě pak t řetí na zp ůsob had ů, náležejí, všechne u Lídy, však za takové do mej libosti, necht ějíc se s nima et supra v ni čem děliti, p ři sob ě zachovuji. It[em] agnuzek 19 zlatý v hrst dukát ův u Lídy, který Alžb ětě náleží, pro 24 zl. Lyžek st říbrných u Lídy sedum pro 21 zl. Latus 123 zl. 48 kr. Nožice súkenické troje. Cínových mís 17 kus ův okolo 20 [funt ů] lehkých p[e]r 8 zl. 8 zl. Cínové q[ua]rty dv ě, a žydlíky t ři okolo 7 [funt ů] pro 2 zl. 24 kr. Tři džbánky cínové, okolo 4 [funt ů] pro 1 zl. 36 kr. Měděné pánvy rybné čtyry. Kotel m ěděný na vodu jeden. Kotel k pálení go řalky s ná činím jeden. Kotel m ěděný velký v barevni jeden. Džbánky novok řtěnské, v cínu opravené čtyry. Várka pivná vyšenkovaná, jest do specificatii p říjmu lit[ero] B uvedena.

Kožich zelený, liškami podšitý s[e] st říbrnýma 18 knoflíky, a tolikež mušlami jeden, který Davidovi náleží. Kur jest jeden, který Davidovi náleží. Krav dojných s jaloviaty 12 kus ův pro 60 zl. V Janovicách u Mamula na nájmu jedna kráva pro 5 zl. Ovec p ři dom ě čty ři kusy, které sob ě David od p[ana] Fridricha Reydy ukaupil. It[em] ovec na nájm ě u Drabiny v Dobré 8 kus ův pro 36 kr. facit 4 zl. 48 kr. Více v Skalici u Pavla Raddy 10 kus ův pro 6 zl. Latus 87 zl. 48 kr. V Janovic u Mamule 12 kus ův pro 7 zl. 12 kr. Dva postavy sukna na p ůjčce u Jakuba Horáka, jeden modrý auský, druhy také modrý, u Bartka za špitálem ausky pro 12 zl.

19 Z latiny Agnus dei = Beránek boží, penízek nebo medailonek s obrázkem. Viz. Akademie v ěd ČR, Ústav pro jazyk český, http://nase- rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1878 (stav ke dni 10. 3. 2011).

159 Latus 19 zl. 12 kr. Summa 4380 zl. 50 kr. Troje v čyl na zahrad ě. Černýho dobytka hladnýho tolko 13 kus ův a na krmení čtyry kusy. It[em] pres súkenický horký jeden a rámy súkenické velké dva. Písmo pak z Vídn ě pod datum 22. july 1706 léta na p řijatých 1900 zl. Jest v specificaty sub lit[ero] B vysv ětleno. Pe řiny, plachty a jiné bílé pot řebné šatstvo, též hospodá řství domova a kuchyn ě. Dukát ův také pravda, že bylo p řed t řema léty 70 kus ův, které kde se pod ěly, a daliko za živobytí nebo[ožtíka] p řes jeho ruce vylet ěly, z nichž i ten syn Václav nejakému Baltzarovi na Bialej p ři Bilski 20 za plátno dal, Vlachovi do T ěšína na 12 a sestra neb[ožtíka] manžela do žida do Frýdku zanesla 10 i znovu rozdíln ě židovi do Frýdku vym ěněno 28 kus ův. Všechne dítky v ědomost mají, a já z takových, ani z ni čeho, žiadnému odpovídati s dítkama mýma poslušnýma povinna nejsem. A co tuto v tom inventá ři právu mému, všelijak neškodn ě, jak se nyní pamatovati mohu uvedeno, že tomu všemu tak v pravd ě jest, a ustran ěno se nic, skrzeva m ě neb druhé dítky mé aneb koho jinýho nenachází, a nejest, to vždycky na mé dobré sv ědomí vzíti mohu, jakož i beru a p řijímám. Dán tento inventá ř pro lepší jistotu pod podpisem jména mého v m ěst[ ě] Místku dnie 10. Marty anno 1707.

Salvo errore calculi et salvis quibuscunq salvandis. Anna Lysá z Místka

Následující dluhy, kterej se z tejž poz ůstalosti p ředevším zaplatiti mají. 1. na fundaty p[ana] vika řiho zdejšího p ři zdejším kostele farním dle v ůle neb[ožtíka] manžela mého capitál 150 zl. 2. Václavovi Strumenskému služby za 26 let 100 zl. Však takové peníze do smrti mej za mnu z ůstávati mají bez interesu spolu s týmž Václavem Strumenským, s tým jeho zaopat řením. Pokad by on prve než já z toho sv ěta vykro čiti m ěl, že on takové peníze komu se jemu líbiti bude zavésti a odevzdati m ůže. Tolkež po smrti mé svobodné meškání do smrti jeho ve sv ětni čce. 3. Krištofovi Mazochovi knapovi 20 za dv ě léta 32 zl.

20 Slovem knap, od kterého se odvozovalo pozd ěji i p říjmení osob, byli ozna čování tovaryši. Beneš, J.:O našich p říjmeních. Naše řeč 1944 (ro č.27), č. 7, s. 142.

160 4. Matysovi Contešimu do T ěšína 30 zl. It[em] Mikulášovi Bezru čovi krej čímu od šití šat do zármutku 6 zl. Latus 318 zl. A Davidovi synovi p ůjčených 100 zl. na pot řeb, kdy všechno bylo zape četováno, idest 100 zl. Summa 418 zl. Anna Lysá z Místka

Jak je z uvedeného inventá ře majetku po Ji říku Lysém patrné, vznikl tento soupis na popud poz ůstalé vdovy Anny Lysé. Jeho sepsáním se m ělo nejspíše zamezit spor ům v rodin ě nebožtíka. Na jedné stran ě stála vdova Anna, na stran ě druhé její d ěti, a to především potomek Václav, který v té dob ě dosáhl v ěku 29 let a měl již svou vlastní rodinu. 21 Václavovi, jakožto nejstaršímu synovi, se o čividn ě dostalo nejvíce hmotné pomoci ješt ě p řed rozd ělením majetku po zem řelém otci. A čkoliv nebožtík vyjád řil své p řání o vydání n ěkolika kus ů plátna ostatním d ětem „na pomoc hospodá řství“ , necht ěla vdova rozdmýchávat rodinné p ře a rozd ělení majetku rad ěji odložila. Bohužel se nedochovalo více pramen ů, které by mohly lépe osv ětlit vzájemné vztahy v rodin ě Lysých, nap říklad svatební smlouva nebo testament Ji řího, pokud ovšem n ějaký existoval. Nicmén ě inventá ř nám podává sv ědectví o podob ě domácnosti rodiny tehdejšího purkmistra m ěsta Místku. Je patrné, že v život ě této rodiny hrálo velkou roli soukenictví a plátenictví. Vypovídají o tom i jednotlivé položky v inventá ři, a to nejenom sukna a plátna, ale i velké množství vlny, troje soukenické n ůžky, „pres súkenický“ , soukenické rámy, ale i nap říklad propriety k barvení suken. P řilepšení k „ řádnému“ zam ěstnání p ředstavovalo pom ěrn ě rozsáhlé hospodá řství, které zahrnovalo zem ědělské pozemky i domácí zví řectvo. N ěkteré kusy dobytka se dokonce nacházely „na nájmu“. O tom, že se Ji římu neda řilo špatn ě, vypovídá i nashromážd ěný majetek a finan ční hotovost. Celé jeho hospoda ření se v kone čném d ůsledku nacházelo v kladné platební bilanci. Ji římu Lysému v ěrn ě sloužil

21 První dít ě se Václavovi a jeho manželce Marián ě narodilo v roce 1698. V roce 1707 se po čet d ětí tohoto manželského páru rozrostl na čty ři. ZAO, fond Sbírka matrik Severomoravského kraje, i. č. 1577, sign. M I 3.

161 po dobu 26 let Václav Strumenský, který i po jeho smrti z ůstal k dispozici Ji říkov ě manželce, a m ěl dokonce až do svého skonu zajišt ěno ubytování „ve sv ětni čce“. Pomocnou sílu p ředstavoval během každodenního zam ěstnání tovaryš, jehož práce za dva roky se cenila 32 rýnskými zlatými. Poslední dv ě zmín ěné osoby podtrhují tu skute čnost, že se jednalo o jednu z p ředních místeckých rodin, které m ěly dostatek prost ředk ů k vydržování vlastních zam ěstnanc ů.

162 ZPRÁVY O LITERATU ŘE

BUZEK, Andrzej: Z Ziemi Piastowskiej (Wspomnienia pastora). 2009, 517 s., ISBN 978-83-60431-40-5

V sobotu 26. listopadu 2011 uplyne sto let od vysv ěcení novostavby evangelického kostela ve Frýdku. Výro čí položení základního kamene bylo připomenuto samostatnou výstavou uspo řádanou frýdecko-místeckým farním sborem Českobratrské církve evangelické přímo v kostele a článkem na stránkách tohoto sborníku v lo ňském roce. 1 Na margo zda řilého výstavního po činu můžeme jen litovat, že nebylo p ři jeho příprav ě čerpáno z písemných pam ětí prvního fará ře frýdeckého luterského sboru dr. Andrzeje Buzka (1885–1971). Mladý rodák z Konské a zapálený polský vlastenec p řišel do Frýdku jako katecheta s novým školním rokem 1908/1909, po čátkem února 1909 byl zvolen viká řem frýdecké filiálky evangelického sboru v Komorní Lhotce a v letech 1914–1919 byl prvním fará řem nov ě ustanoveného frýdeckého sboru. Již za jeho života vyšly ve Varšav ě v roce 1963 jeho pam ěti s názvem Z Ziemi Piastowskiej (Z piastovské zem ě). Rukopis byl však tehdy podroben silné cenzu ře. Chvályhodného po činu vydat Buzkovy pam ěti v úplnosti se v roce 2009 ujala t ěšínská pobo čka Polského evangelického spolku ( Polskie Towarzystwo Ewangelickie, Oddział w Cieszynie ). Redak ční práce a p řípravu k tisku provedl Władysław Sosna, který je autorem kalendária významných mezník ů z Buzkova života, rodokmenu, doslovu a jmenného rejst říku. Kniha byla vydána s finan ční spoluú častí Maršálkovského ú řadu Slezského

1 Buchta, Zden ěk: 100 let od položení základního kamene evangelického kostela ve Frýdku. Sborník Státního okresního archivu Frýdek-Místek 11, 2010, s. 96–101.

163 vojevodství v Katovicích ( Urz ąd Marszałkowski Województwa Śląskiego w Katowicach ) v rámci t řístého výro čí Ježíšova kostela v Těšín ě.2 Buzkovy pam ěti p ředstavují vedle pam ětí jeho sou časníka, dlouholetého t ěšínského evangelického fará ře dr. Jana Pindóra, 3 významný osobní pramen svého druhu pro období přelomu 19. a 20. století. Reflektují nejen události celospole čenského významu v rakousko-uherské říši řítící se nezadržiteln ě do víru sv ětového vále čného konfliktu, nýbrž jsou významným sv ědectvím o bohatých formách života evangelické society na T ěšínsku. V neposlední řad ě p řinášejí rovn ěž sv ědectví o formujícím se polském národním ruchu, který posléze sehrál jednu ze st ěžejních úloh p ři d ělení T ěšínska mezi nástupnické státy rakousko-uherské monarchie Československo a Polsko v letech 1918–1920. Andrzej Buzek napsal své pam ěti v letech 1958–1960, tedy v dob ě, kdy m ěl za sebou již sedm dekád pohnutého života. T ěžišt ě jeho práce spo čívá v období t ěsn ě p řed první sv ětovou válkou a během vále čné v řavy, jejíž následky fatáln ě poznamenaly osud milovaného rodného T ěšínska. Mnoho pozornosti v ěnoval svému působení ve Frýdku. Když p řišel v roce 1908 jako mladý katecheta do tohoto desetitisícového pr ůmyslového m ěsta na hranici tehdejšího Rakouského Slezska s Moravou, nalezl zde luterskou polskojazy čnou a n ěmeckojazy čnou diasporu čítající v měst ě a okolí zhruba 1 000 duší, k nimž bylo nutno p řipo číst na 200 českých evangelík ů roztroušených po okolních slezských obcích (p ředevším Lískovec, Dobrá, Skalice a Janovice) i na přilehlé Morav ě (Místek, ). V dob ě jeho p říchodu do Frýdku disponovali zdejší evangelíci samostatným h řbitovem v Lískovci (od roku 1883). V roce 1896 se frýdecká kazatelská stanice transformovala ve filiálku sboru v Komorní Lhotce. V jídeln ě

2 V rámci výro čí vyšla celá řada publikací v ěnovaných d ějinám i sou časnosti protestantismu na T ěšínsku, jejich podstatnou část shrnul Spratek, Daniel: Odraz 300. výro čí t ěšínského Ježíšova kostela v publika ční činnosti. I. část. Těšínsko 53, 2010, č. 4, s. 30–31. II. Část. Těšínsko 54, 2011, č. 1, s. 21-22. 3 Pindór, Jan – Sosna, Władysław: Pami ętnik. Cieszyn 2009.

164 závodního hotelu Karlovy huti se konaly pravidelné polskojazy čné bohoslužby, n ěkolikrát v roce také v německém jazyce. Svatby a křty člen ů frýdeckého filiálního sboru však probíhaly v evangelickém kostele v pom ěrn ě vzdálené Komorní Lhotce. Bylo nabíledni, že Buzka čeká na zdejší „vinici Pán ě“ mnoho práce, vyžadující nejen p řipraveného duchovního pastý ře, nýbrž především schopného organizátora. Když se v listopadu 1919 lou čil s prvním p ůsobišt ěm, opoušt ěl již pln ě fungující sbor disponující výstavnou novostavbou kostela. Sám o svém lou čení napsal: „ V ned ěli 2. listopadu 1919 jsem p řijel již z nového působišt ě rozlou čit se s frýdeckým sborem. Byla to bohoslužba v obou jazycích zasv ěcená památce reformace. Přesn ě p řed 12 lety jsem jako student posledního ro čníku vykonal první takovou bohoslužbu, také v obou jazycích ve frýdeckém sboru. Byl jsem hluboce vzrušen. Vid ěl jsem rovn ěž slzy v oku nejednoho poslucha če, kte ří p ři polské bohoslužb ě úpln ě zaplnili kostel. Po obou bohoslužbách jsme se s manželkou postavili u chrámových dve ří, abychom všem vycházejícím stiskli dla ň na rozlou čenou. Ze všech srde čných a dojemných rozlou čení si pamatuji slova staršího sboru německé národnosti profesora Kandlera, pocházejícího z Bílé [malopolská Biała, dnes sou část m ěsta Bielsko-Biała] . P řišel k nám s několika dalšími staršími a řekl: P řejeme našemu pastorovi š ťastný návrat dom ů. Vrací se ke svým a my tady musíme zůstat. “ (s. 437–438). 4 Byla to p ředevším složitá národnostní situace uvnit ř evangelických církví augsburského a helvétského vyznání rozpadlé rakousko-uherské monarchie, která stála za odchodem uv ědom ělého polského vlastence Buzka z jeho prvního p ůsobišt ě. Již p řed rokem 1918 p ůsobili v prostoru frýdeckého sboru čeští evangeli čtí kn ěží z Valašska, v roce 1915 vzniklo ve Frýdku Husovo bratrstvo. Čeští evangelíci, trp ění avšak znevýhod ňovaní německo-polským vedením frýdeckého sboru, pomýšleli již za první sv ětové války na své osamostatn ění. Situace se naskytla v prosinci 1918, kdy vznikla Českobratrská církev evangelická, k níž záhy p řešel s většinou svých v ěř ících celý sousední luterský

4 Tento i níže citované texty p řeložil z polštiny PhDr. David Pindur.

165 sbor ve Starých Hamrech-Hamrovicích (dnes Ostravice). V roce 1920 byl ustanoven sbor Českobratrské církve evangelické také ve Frýdku. Odchodem českých a z části slezských (event. polských) evangelík ů do zdejšího českobratrského sboru získal dosavadní frýdecký luterský sbor výrazn ě německý charakter. P řesto se v kostele vedle n ěmeckého jazyka konaly až do roku 1939 bohoslužby také v polštin ě. V roce 1945 p řevzala frýdecký luterský kostel Českobratrská církev evangelická, která se o n ěj dnes d ělí s věř ícími frýdecko-místeckého sboru Slezské církve evangelické augsburského vyznání, ustanoveného v roce 1994. Ačkoliv jsou Buzkovy vzpomínky siln ě poznamenány jeho příslušností k polskému národu (od roku 1921 žil trvale v Polsku, zem řel v Bílsku a je poh řben na evangelickém h řbitov ě v Těšín ě), poskytují cenné osobní sv ědectví p ředevším o po čátcích samostatného frýdeckého evangelického sboru. Podrobn ě lí čí postavení evangelík ů ve Frýdku a okolí na po čátku 20. století, popisují nelehké povinnosti evangelického katechety na školách ve měst ě i na venkov ě. Buzek trefn ě zachytil zvyklosti zdejší trojjazy čné evangelické komunity p řed výstavbou vlastního kostela, popsal jejich vztah k v ětšinové katolické spole čnosti, od níž se pochopiteln ě výrazn ě odlišovala svým n ěmecko- a polskojazy čným bohoslužebným charakterem. Ze zdejšího katolického duchovenstva Buzkovi utkv ěla v pam ěti p ředevším výrazná osobnost frýdeckého arcikn ěze a fará ře Ond řeje Ku čery, k němuž se vrací hned v několika osobních vzpomínkách. Velmi cenné údaje poskytuje popis pr ůběhu výstavby evangelického kostela v dnešní Husov ě ulici ve Frýdku, po řizování jednotlivých částí vnit řního mobiliá ře či slavnost jeho posv ěcení v listopadu 1911. P řed o čima nám p ři četb ě Buzkových vzpomínek vyvstávají známé i zcela zapomenuté osobnosti jeho farník ů n ěmecké, polské i české národnosti. Vedle cenných údaj ů o život ě sboru v prvních letech jeho samostatnosti se dozvídáme mnohé i o událostech ve měst ě, podrobn ě je popsán pobyt arciknížete Fridricha (Bed řicha) Habsburského s rodinou na frýdeckém zámku v lét ě 1910. Úsm ěv na tvá ři vzbudí Buzkova starost o zajišt ění vhodného spole čenského od ěvu ke slavnostnímu ob ědu, na který arcikníže pozval do Rytí řského sálu frýdeckého zámku m ěstskou honoraci

166 včetn ě zástupc ů duchovenstva. Andrzej Buzek neopomn ěl v pam ětech vylí čit své kolegy – fará ře v sousedních evangelických sborech, p ředevším v Dolních Bludovicích (Bernard Folwarczny, Józef Mamica), Komorní Lhotce (Karol Kulisz) a Starých Hamrech (Jan Boruta). Mnoho pozornosti je v ěnováno Buzkov ě rodin ě a d ětství v Konské, ležící mezi T ěšínem a T řincem, studiím v Těšín ě, Lvov ě, Vídni a Halle. V hodnocení řady osobností či událostí spjatých s Těšínskem se však odráží autorovo nacionální propolské stanovisko, dob ře z řetelné nap ř. v textech v ěnovaných osobnosti t ěšínského evangelického superintendenta Teodora Haaseho či p ředstavitele Slezské lidové strany Josefa Koždon ě. I když neochv ějnou vírou pokládá rodné T ěšínsko za region „ vždy etnograficky polský “ (s. 217), píše, že „ ze zásady nikdy nevystupoval proti Československu o to více, že Frýdek jsme vždy pokládali za nesporné české území “ (s. 436). P řesto však Buzek nesl rozd ělení T ěšínska v červenci 1920 t ěžce, „ on ěměl a neotev řel svých úst, nenacházejíce jiných slov, než slov žalmisty, aby popsal velkou hr ůzu, jaká nás obklopila se zprávou, že jsme oderváni od naší jediné pravé vlasti – Polska… “ (s. 445). P řes subjektivitu a řadu dobových nacionálních tezí z ůstávají Buzkovy pam ěti cenným a nad časovým pramenem k bližšímu poznání života evangelík ů i celé spole čnosti na T ěšínsku, p ředevším pak ve Frýdku a okolí v prvních dvou desetiletích 20. století. V souvislosti s osmdesátinami Andrzeje Buzka o n ěm Kaledarz ewangelicki uvedl: „ Zapsal se v dob ře zorganizovaném sboru [ve Frýdku] vybudováním p ěkného kostela a dovedností takového vedení sboru, že v tom v ěhlasném [mariánském] poutním míst ě získal evangelický sbor a jeho duchovní pastý ř uznání a náklonnost prost ředí. “5 A nejen pro tuto skute čnost si zaslouží v letošním jubilejním roce Buzkovy písemné vzpomínky naši pozornost.

David Pindur

5 Jubilaci, Ks. Andrzej Buzek. Kalendarz Ewangelicki, 1965, s. 81.

167 AL SAHEB, Jan - JEŽ, Radim - KRISTIAN, Ji ří - PINDUR, David: Třanovice v prom ěnách staletí. Třanovice: Obec Třanovice 2010. 420 s. ISBN 978-80-254-8364-0

V lo ňském roce vydala obec T řanovice ve spolupráci s Muzeem T ěšínska své d ějiny s názvem „T řanovice v prom ěnách staletí“. Čty ři pracovníci Muzea T ěšínska zpracovali jednotlivé části knihy a vytvo řili o této nevelké obci pom ěrn ě rozsáhlou publikaci. „Avšak jen kosti kryje: jsou ť v nebeském údolí duše, radostn ě na Boha pat ří, na jeho bohatý ráj. Tam také dlí Valentin T řanovský s Hedvikou, chotí, milá čky syna již svého vidí a v lásce k nim lnou…“ (s. 37). Touto ukázkou z díla Ji řího T řanovského za číná své historické pojednání jeden z autor ů, Radim Jež, a krásn ě tím poukázal na nejslavn ějšího „skoro rodáka“. Evangelický kn ěz a barokní básník Ji ří T řanovský se sice v T řanovicích nenarodil, ale proslavil obec ve sv ětě svým příjmením, které zd ědil po otci, zmín ěném Valentinovi, jenž pocházel z T řanovic a jeho d ěd Adam tam byl dokonce fojtem. Auto ři nemohli opomenout význam osobnosti Ji řího T řanovského a pochopiteln ě mu v ěnovali v dějinách obce zna čnou pozornost. Úvodní kapitoly zpracoval ekolog a zoolog Muzea Těšínska Ji ří Kristian, jenž popsal p řírodní a zem ěpisné pom ěry obce, její polohu, klima, vodstvo, vegetaci apod. V druhé kapitole se v ěnoval topografii T řanovic. Pokusil se vysv ětlit p ůvod jména T řanovice, popsat místní části obce a jejich názvy. Nejstarším d ějinám T řanovic se v ěnoval Radim Jež. V podstat ě musel spojit v jedno historii dvou vesnic, protože p ůvodn ě vedle sebe existovaly Horní a Dolní T řanovice, které sjednotilo spole čné obecní zastupitelstvo po vzniku obecních samospráv v roce 1850. Radim Jež se nejd říve zam ěř il na nejstarší zmínky o vsi T řanovice, podle nichž odhadoval po čátky vsi na 30. a 40. léta 14. století. Podrobn ě rozepsal další st řípky o Třanovicích a jejich držitelích

168 Pelh řimových z T řankovic, Čelech z Čechovic, Tlucích z Tošanovic ad., na což navázali Jan Al Saheb a David Pindur v kapitolách o období vlády Habsburk ů na T ěšínsku (1653-1848) a vytvá ření ob čanské spole čnosti (1848-1918). Popsali rekatolizaci obyvatel v dob ě pob ělohorské, t řebaže držitele obou T řanovic, Kašpara Tluka a Annu Karvinskou, zábory majetku nepostihly. Část statku Horní T řanovice vlastnily v 2. polovin ě 17. stol. také šlechti čny z rodu Lipovských z Balcu (Bal če). Auto ři se však nev ěnovali pouze vrchnosti, která držela jednotlivé statky nebo jejich části, ale zajímali se také o prosté obyvatele. K sociálnímu a kulturnímu popisu t řanovických usedlých a neusedlých obyvatel využili řadu zajímavých pramen ů, nap ř. urbá ře, kupní smlouvy, svatební smlouvy atd. Podrobn ě se v ěnovali církevním pom ěrům v Třanovicích, protože ves m ěla silnou protestantskou tradici a udržovala si ji i po t řicetileté válce díky blízkosti milostivého kostela v T ěšín ě, založeného na po čátku 18. století. V revoluci roku 1848 padlo poddanství a s jeho zrušením ztrácí smysl vrchnostenská správa. Na její místo se dostává státní správa, kterou na nejnižší úrovni p ředstavovaly obce. Ze samostatných šlechtických statk ů Horní a Dolní T řanovice se vytvo řila obec Třanovice s jednotným p ředstavenstvem, ale „… ve skute čnosti byla i nadále striktn ě rozd ělována na ob ě p ůvodn ě samostatné místní části …“ (s. 104). Auto ři popsali rozvoj ob čanských aktivit, které se projevovaly zpo čátku nejvíce v živnostenské činnosti, charakterizovali místní hostince a vý čepy nebo lihovar v Kapplov ě dvo ře. Zajímali se také o národnostní vývoj a snažili se vysv ětlit původ silné p řevahy obyvatel s polským obcovacím jazykem na přelomu 19. a 20. stol. Podle nich se na této situaci podílela polská obecná škola založená v roce 1872 a mnohem intenzivn ější polské národní hnutí na T ěšínsku. Po vzniku první republiky nastalo neut ěšené období boj ůvek během sporu o T ěšínsko, v nichž nescházela ani krvavá st řetnutí. Auto ři se zabývali politickou situací, národnostním a náboženským vývojem (nap ř. výstavbou evangelického kostela), rozvojem školství, polské osv ěty, dopady hospodá řské krize, ale nezapomn ěli na p říb ěhy z lidského života. Zmínili na p říklad kauzu

169 šestnáctiletého pasáka krav, který zavraždil devítiletou dívku, což zjit řilo poklidný chod malé obce. Poslední t ři kapitoly povále čného vývoje zpracoval samostatn ě David Pindur. Věnoval se nap ř. volebním výsledk ům, aktivizaci a následnému utlumení spolkové činnosti, náboženským pom ěrům, budování socialismu, kolektivizaci atd. Hodn ě k řiku vyvolala v podhorské zem ědělské obci likvidace tzv. záhumenk ů a záhumenkových krav roku 1961, protože v ětšina „záhumenká řů “ měla ke své vlastní obživ ě krávu, jež jim m ěla být odebrána. Auto ři využili velké množství pramen ů, nap ř. fondy arcibiskupského archivu ve Vratislavi, knihovny a archivu Tschammera v Cieszyn ě, Národního archivu v Praze, Obecního úřadu T řanovice, soukromého archivu Jana Jeziorského aj. Publikaci doprovodili velkým množstvím fotografií a obrázk ů v textu i v obrázkové p říloze. Mohli p ři tom vycházet z materiál ů, které shromaž ďovali již delší dobu r ůzní histori čtí nadšenci, kte ří se alespo ň tímto zp ůsobem podepsali pod vznik vysoce kvalitních dějin obce. Je jist ě chvályhodné, že se obec T řanovice obrátila na odborníky z Muzea T ěšínska a že vyvinula iniciativu, která nakonec vedla k tak dobrému po činu.

Radek Lipovski

VOJKOVSKÝ, Rostislav: U nás v Dobré. Lidé, domy, události. Dobrá 2010, 274 s., ISBN neuvedeno

Vedle odborn ě pojatých monografií obcí ve slezské části frýdecko-místeckého okresu, které vyšly v posledních dvou letech, 6 spat řila v polovin ě lo ňského roku

6 Jedná se o d ějiny Lubna, Nové Vsi a T řanovic, viz Al Saheb, Jan – Maršálek, Petr – Pindur, David – Šigut, Daniel – Vašutová, Lenka: Dějiny Frýdlantu nad Ostravicí, Lubna a Nové Vsi. Ostrava 2009; Al Saheb, Jan – Jež, Radim – Kristian, Ji ří – Pindur, David: Třanovice v prom ěnách staletí. Třanovice 2010 (vyšlo také v polské jazykové verzi jako

170 sv ětlo sv ěta dlouho o čekávaná a pot řebná publikace o Dobré. Tato obec, v níž má dnes domov na t ři tisíce obyvatel, pat řila v pr ůběhu sedmi staletí své existence (s původním názvem Dobrá Zemice) k nejvýznamn ějším a nejlidnat ějším sídelním lokalitám n ěkdejšího nižšího stavovského panství Frýdek. Již d říve se do čkala publika čního zpracování problematika zdejší církevní správy. 7 Vždy ť farnost se sídlem v Dobré pat řila až do druhé poloviny 18. století k nejrozlehlejším farnostem v rámci celé tehdejší vratislavské diecéze a na jejím n ěkdejším území postupn ě vznikly samostatné farnosti Borová, Morávka a Skalice (v roce 1785), v 19. století pak Staré Hamry a Janovice. Stoleté výro čí od konání Krajinské výstavy, po řádané v Dobré Úst řední hospodá řskou spole čností pro české kraje ve Slezsku v srpnu až zá ří 1910, bylo pro místní obecní ú řad dostate čným podn ětem k vydání monografie Dobré. Jak v úvodu píše její autor a dlouholetý obecní kroniká ř Rostislav Vojkovský „ kniha vznikla z pot řeby prezentovat naši obec v ůč i jejím obyvatel ům a zárove ň ve vztahu k okolnímu sv ětu, návšt ěvník ům, host ům. Zdá se, že její vydání bude po činem záslužným a svým zp ůsobem jedine čným. Dosud Dobrá takovou práci nem ěla a – alespo ň soud ě podle ohlas ů – velmi ji schází “ (s. 5). Za úvodem následuje kapitola Přírodní pom ěry a zajímavosti v obci Dobrá z pera botanika dr. Miroslava Skarky. Dále je kniha člen ěna do t ří nesourodých oddíl ů. První a zárove ň nejobsáhlejší z nich nese název Lidé . Jsou v n ěm zahrnuta témata jako obecní úřad, školství, zdravotnictví, záležitosti správc ů ve řejného po řádku, římskokatolická farnost, železnice, autobusová doprava, poštovnictví, telegraf a telefon v Dobré, záležitosti spo řitelny, knihovny, spolkového života v obci (zde jsou p řiblíženi p ředevším hasi či, v čela ři, sokoli, fotbalisté, zahrádká ři, myslivci, skauti, judisté a mnohé další spolky a organizace). Opomenuta nez ůstala

Trzanowice na przestrzeni wieków. Trzanowice 2010). V sou časnosti je připravována monografie obce Malenovice, která vyjde v roce 2012. 7 Tvrdý, Jan Evangelista: Památný spisek k oslavení 200letého jubilea nyn ějšího kostela dobrodinského. Brno 1886; Volný, Josef: Dějiny kostela svatého Ji ří v Dobré. Dobrá 1999.

171 ani témata spjatá s činností místních politických stran, obecní samosprávou, zem ědělstvím, živnostenskými otázkami, pohostinstvím či s kulturními a spole čenskými tradicemi. V neposlední řad ě je jedna z kapitol oddílu Lidé s názvem „Dobrodinský“ odpust věnována fenoménu svatoji řské pouti v Dobré. A čkoliv má pou ť dnes p ředevším ryze profánní charakter, pat ří k nejoblíben ějším a nejnavšt ěvovan ějším v celém regionu. Oddíl Domy představuje historický místopis obce Dobrá. Vedle problematiky místních názv ů a čísel popisných se zde setkáváme s texty v ěnovanými ve řejnému osv ětlení či silnicím v obci. Následuje pomyslná podrobná procházka jednotlivými části dnešní Dobré sm ěrem od Frýdku, resp. Panských Nových Dvor ů. Z rázovité části Stará d ědina s množstvím p ůvodních d řev ěných chalup se dostaneme okolo barokního zájezdního hostince „Orá č“ do centra obce, jemuž vévodí charakteristická v ěž barokního farního kostela sv. Ji ří, rozsáhlý areál devítileté základní školy a hasi čská zbrojnice. Po podrobném popisu východní a západní části st ředu obce zavítáme i do okrajových částí doberského katastru Skot ňa, H ůrky a Kamenec a na další místa svázaná s Dobrou, která leží na pravém b řehu dravé beskydské řeky Morávka. V třetím oddílu s názvem Události je čtená ři p řiblíženo dvacet témat spjatých se staršími i nov ějšími d ějinami obce od událostí třicetileté války ve čty řicátých letech 17. století až po otev ření víceú čelového školního h řišt ě v Dobré v roce 2006. Výb ěrov ě jsou za řazena témata jako nap ř. pr ůtah povstaleckých voják ů pod velením generála Ji řího Klapky p řes Dobrou v roce 1866, dvousetleté výro čí od výstavby kamenného kostela v Dobré oslavené v zá ří 1886, spor o české velení místního hasi čského sboru v roce 1892, již zmín ěná krajinská výstava v roce 1910, oslava vyhlášení vzniku Československé republiky v Dobré 3. listopadu 1918, odhalení pomníku padlým a Masarykovy busty v roce 1938, osvobození obce Rudou armádou na ja ře roku 1945, slavnostní vypravení váno čního stromu z Morávky pro nám ěstí sv. Petra ve Vatikán ě z železni ční stanice v Dobré 4. prosince 1999 či v neposlední řad ě otev ření nového silni čního obchvatu předznamenávajícího zlepšení životní úrovn ě v intravilánu obce

172 v roce 2004. Záv ěr knihy pat ří kalendáriu s názvem Přehled d ějin obce Dobré od prvopo čátku do sou časnosti , který je však zatížen celou řadou nep řesností, zjednodušení a bohužel i chybných dat především k událostem nevztahujícím se p římo k dějinám obce. Úvodní výše citované vyznání Rostislava Vojkovského pln ě koresponduje s obsahem knihy i p řívlastkem v názvu – při jejím přečtení se čtená ř opravdu stává doma v „naší“ Dobré. Jedná se tedy bezesporu o záslužný po čin. Je nutno vysoce ocenit velké množství unikátního a dosud v ětšinou nepublikovaného dobového i sou časného ikonografického materiálu. Nep řehlédnutelný je rovn ěž autor ův zápal pro „jeho“ Dobrou. P řesto však kniha trpí několika mén ě či více závažnými nedostatky. Vedle n ěkterých grafických, stylistických či tiskových proh řešk ů je to p ředevším celková koncepce díla a absence odkaz ů na prameny i dosavadní literaturu k jednotlivým díl čím témat ům z dějin Dobré. T ěmto skute čnostem šlo p ředejít konzultacemi s odbornými historiky. Nep říliš š ťastn ě zvolená tématická koncepce knihy na úkor přehledn ější chronologické metody znesnad ňuje čtená řovu orientaci. T ěžišt ě knihy chronologicky spo čívá p ředevším ve 20. století, pro n ěž se stává monografie pomyslnou kronikou. Zna čné rezervy má publikace v ran ěnovov ěkém a novov ěkém období d ějin obce. Státní archivy však disponují v případ ě Dobré již od po čátku 17. století dostate čným množstvím dochovaných písemných pramen ů, které snad budou v budoucnu vyt ěženy p ři příprav ě nového díla podávajícího ucelen ější pohled na historii obce. Lze sice souhlasit s Vojkovského tvrzením, že „ je jist ě radost, poda ří-li se n ěco nového o Dobré dohledat nebo se dov ědět, ale to zdaleka nemusí být jen z archivu “ (s. 276), ovšem jen do té míry, pokud byly p ři heuristice k dějinám obce optimáln ě využity dochované a dnes již odborné i laické ve řejnosti dob ře přístupné písemné prameny uložené ve státních archivech a konfrontovány s dalšími prameny jako jsou písemné či ústní vzpomínky pam ětník ů, noviny, literatura, obecní kroniky, mapy a plány, památky hmotné kultury a další formy informa čních zdroj ů. P řes vyslovené p řipomínky však z ůstává kniha U nás v Dobré nep řehlédnutelnou prvotinou a napln ěním sn ů řady

173 generací obyvatel rázovité slezské obce, z níž vyvozoval sv ůj domicil významný šlechtický rod Vl čků z Dobré Zemice.

David Pindur

ZEMANOVÁ, Marie – PASTOREK, Richard – VESELSKÁ, Jiřina: Tradi ční mluva podh ůř í Beskyd. Údolí řeky Morávky a Mohelnice. Výkladový slovník. Raškovice 2010, 348 s, ISBN 978-80-254-7373-3

Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou řeknu, že máme p řed sebou po všech stránkách povedenou knihu. Za čnu netradi čně formální stránkou, ale práv ě ona je polovinou úsp ěchu u čtená ře. I obálka totiž prodává. Grafická stránka knihy je mimo řádn ě zda řilá, nápad použít dětské ilustrace byl originální, funk ční a vkusný. A Obec Raškovice a Nadace OKD se rozhodli velmi dob ře investovat peníze, když podpo řili vazbu knihy v pevných deskách. Není divu, že po prvním vydání následoval v krátké dob ě dotisk. O p řípravách a vzniku knihy nás auto ři informují v edi ční poznámce. Zam ěř ili se na mluvu, která je charakteristická pro starší a st řední generaci a cht ěli vytvo řit p ředevším výkladový slovník vybraných originálních a specifických místních názv ů a vůbec slovní zásoby. Práce trvala n ěkolik let a auto ři zkoumali řeč svých rodák ů starších sedmdesáti let, aby se dopracovali svého cíle – postihnout podobu místního ná řečí z období p řed rokem 1950. Výsledkem je p řes 2800 výraz ů dopln ěných vždy o ukázku jejich použití ve v ětách. Kniha samotná je rozd ělena do n ěkolika částí, p řičemž jejím základem je již zmín ěný výkladový slovník. Velmi š ťastným nápadem bylo ud ělat ke slovníku rejst řík spisovných ekvivalent ů sebraných ná řečních výraz ů, takže kdo hledá nap říklad, jak místní řeknou roz čilovat, podívá se do rejst říku a ví, že se má podívat na stranu 128. Velmi p řínosná je část Po řekadla a p řísloví, která je, jak čtená ř záhy zjistí, koncentrátem lidové moudrosti i praktickým

174 rádcem. (Lepši pulku, jak pilulku. Z robotu je t řeja vydupa ť tak, aby byla zrobeno a člov ěk se nenarobil). Knihu uzavírají dv ě velmi zajímavé studie Po čátky osídlení podh ůř í Beskyd a Prom ěny jazyka. Raškovická kniha zajisté nespl ňuje v ědecká m ěř ítka, kladená na tento typ prací, ale o to tady v ůbec nešlo. Berme to prakticky. Kniha je výsledkem nadšení místních patriot ů a je ur čena jejich soused ům. Jako taková naplnila sv ůj cíl m ěrou vrchovatou a autor ům je t řeba s přim ěř enou dávkou nezbytné závisti up římn ě pogratulovat.

Tomáš Adamec

JU ŘÁK, Petr: Frýdek-Místek (edice Zmizelá Morava a Slezsko). Paseka 2010, 68 stran textu, 176 čb fotografií

Bereme-li do ruky knihu z řady Zmizelá Morava a Slezsko, víme bezpe čně, co nás čeká, nebo ť tato edice je již mnoho let d ůvěrn ě známa zájemc ům o poznání d řív ější tvá ře našich m ěst. Kniha je rozd ělena na dv ě části, část textovou, která relativn ě stru čně p ředstaví minulost m ěsta, a část obrazovou, která tuto minulost ilustruje. Konkrétní reakce na knihu se pak r ůzní podle toho, jak moc čtená ř danou lokalitu osobn ě zná, jak velký je pam ětník, či jak moc velký je místní patriot. Hodnocení je tedy výrazn ě subjektivní a ne všem se v tomto případ ě autor zavd ěč í. Autor knihy ani já nejsme p římo místní rodáci, takže si nemusíme vy čítat n ějaký nadbyte čný lokálpatriotismus, jsme zhruba stejného v ěku, takže ani tady net řeba hledat t řecí plochy, staré fotky jsme m ěli v rukou asi tytéž, tady bychom možná nad některými mohli podiskutovat. Z mého pohledu je vyložen ě nevhodn ě za řazena fotografie číslo 82, zachycující havárii u Rychaltic. To podle mého soudu není Frýdek-Místek. Nicmén ě já bych cht ěl poukázat na jiný nedostatek a svou výtku bych zaštítil tím, že ji vidím jako ryze objektivní. Poctiv ě ale

175 doznávám, že mne samotného nenapadla, byl jsem inspirován mimofrýdeckomísteckým čtená řem, který si mi post ěžoval, že mu tu chybí mapa. A skute čně, když se nad tím člov ěk zamyslí, tady opravdu chybí u mnoha fotografií p řesn ější ur čení místa. Kdo není místní a navíc nezná trochu historii, nebude nap říklad v ědět, kde stála židovská synagoga (fotografie číslo 30). Takových p řípad ů je tu celá řada. A tady si myslím, že skute čně je chyba. Samoz řejm ě i tak má kniha svou vypovídací hodnotu a možná, že není ú čelem edi ční řady uvád ět, kde p řesn ě ta která budova nebo ulice d říve stála, respektive vedla. P řesto si myslím, že tato faktická poznámka je velmi relevantní, nebo ť mén ě informovaným čtená řů m znesnad ňuje orientaci v knize a prakticky znemož ňuje mít z ní plnohodnotný zážitek. Autor si patrn ě neuv ědomil, že to, co je jasné jemu, nemusí být jasné všem. Je to p řípad takzvané autorské slepoty. P ři p říprav ě chyb ěl pohled z druhé strany. Ale to m ěl zřejm ě za řídit n ějaký redaktor z nakladatelství, není možné to vy čítat jenom autorovi knihy. A také je nutno dodat, že to je problém nejen Petra Ju řáka, ale že si na to musíme dávat pozor všichni, pokud chceme, aby to, co napíšeme, bylo přínosné pro co nejširší okruh recipient ů, tedy i pro ty p řespolní. Na záv ěr bych jen konstatoval, že je to p ěkná knížka, je dob ře, že vyšla a ur čit ě mnoha lidem ud ělá radost.

Tomáš Adamec

176 177

Sborník Státního okresního archivu Frýdek-Místek 12

Vydal Zemský archiv v Opav ě – Státní okresní archiv Frýdek-Místek v roce 2011 Po čet stran: 178 Odpov ědný redaktor: PhDr. Tomáš Adamec Výkonný redaktor: PhDr. Tomáš Adamec Redak ční rada: PhDr. Tomáš Adamec, PhDr. Alena Mat ějová, Mgr. Radomír Michna Tisk: Tiskárna U národního domu Palackého 134, 738 02 Frýdek-Místek Po čet výtisk ů: 250 ISBN 978-80-86388-90-8 ISSN 1214-6951

178