Magie a Démonologie Ve Staré Babylonii (O. Eliáš)
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
DR. OLDŘICH ELIÁŠ MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII. Slovutnému Dru. JOSEFU VELENOVSKÉMU, řád. profesoru Karlovy university a tvůrci „Přírodní filosofie“ na důkaz uctivého obdivu věnuje autor. ČÁST I. Kapitola 28. — NAMTAR, DÉMON MORU. Kapitola 29. — DUCHOVÉ MRTVÝCH; Kapitola 1. — ZEMĚA LID. ÚVOD, NÁZVY A POJEM. Kapitola 2. — KULTURA, ŘEČA Kapitola 30. — PODOBA MRTVOLNÝCH PÍSMO. DUCHŮ. Kapitola 3. — NÁBOŽENSTVÍ Kapitola 31. — O OSUDECH ZEMŘELÝCH A (Soustavný přehled). JEJICH ROZDĚLENÍ. Kapitola 4. — Kapitola 32. — VLASTNOSTI A PŮSOBENÍ PANBABYLONISMU DUCHŮMRTVÝCH. JEJICH S. SÍDLA. Kapitola 5. — ZÁKLADNÍ Kapitola 33. — STRÁŽNÍ ANDĚLÉ A PRINCIPY A RÁZ OCHRANNÉ BYTOSTI. OKKULTNÍ Kapitola 34. — GÉNIOVÉ: ALAD-ŠEDU, METAFYSIKY V LAMMA-LAMMAS(S)U, BABYLONSKÉ NIRGALU. MAGII A THEURGII. Kapitola 35. — „SEDM DÉMONŮ“. Kapitola 36. — GÉNIOVÉ: ANUNNAKI A ČÁST II. ÍGIGI. Kapitola 6. — RÁZ OKKULTISMU ČÁST V. BABYLONSKÉHO A 1 JEHO HLAVNÍ Kapitola 37. — BOŽSTVA KOUZELNÝCH SMĚRY. TEXTŮ. ÚVOD A TECHNIKA Kapitola 7. — VZÁJEMNÝ POMĚR POUŽÍVÁNÍ JMEN BOŽÍCH V NAUKY TEXTECH A TVOŘENÍ THEURGICKÉ A JMENNÝCH SKUPIN. OČAROVÁNÍ V Kapitola 38. — HLAVNÍ BOZI BABYLONSKÉM KOUZELELNÝCH TEXTŮ; OKKULTISMU. BŮH ÉA A DAMKINA. Kapitola 8. — POMĚR Kapitola 39. — BŮH MARDUK A BOHYNĚ BABYLONSKÉ SARPANÍTU. MAGIE K Kapitola 40. — BŮH OHNĚGIRRU-NUSKU. OKKULTNÍM Kapitola 41. — BOZI ŠAMAŠA SIN. POJMŮMA Kapitola 42. — JINÍ BOZI, ČINNÍ V SYSTÉMŮM BABYLONSKÉM MAGICKÉM OSTATNÍCH RITUÁLU. NÁRODŮVŠECH Kapitola 43. — ZVLÁŠTNÍ BOZI KOUZEL. DOB. Kapitola 9. — FORMY PROJEVU A ČÁST VI. METHODY MAGICKÉHO ČINU. Kapitola 44. — MAGICKÝ RITUÁL. Kapitola 10. — OPŮVODU MAGIE VŠEOBECNÉ POJMY. A JEJÍM ROZDĚLENÍ Kapitola 45. — MEDIÁLNÍ AGENCIE PODLE PRAMENŮ AUTODYNAMICKÉ, S BABYLONSKÝCH. VÝJIMKOU BOHŮA Kapitola 11. — PŮVODNÍ DÉMONŮ. PRAMENY Kapitola 46. — MAGICKÉ ROSTLINY. OKKULTNÍ Kapitola 47. — AMULETY A TALISMANY. LITERATURY Kapitola 48. — VOLTY. BABYLONSKO- Kapitola 49. — SYMBOLICKÉ ÚKONY, S ASYRSKÉ. VOLTY SPOJENÉ. Kapitola 12. — ÚVOD A Kapitola 50. — FERENCIE: SUBJEKTIVNÍ A ROZVRŽENÍ LÁTKY. VNĚJŠÍ. Kapitola 51. — FERENCIE: OBŘADNÍ ČÁST III. NÁŘADÍ A NÁSTROJE, MAGICKÝ KRUH. Kapitola 13. — ČARODĚJOVÉ A Kapitola 52. — AKCIDENCE. ČARODĚJNICE V Kapitola 53. — STRUČNÝ PŘEHLED TRADICI RITUÁLU. STAROBABYLONSK Kapitola 54. — NĚKOLIK ZÁVĚREČNÝCH 2 É. POZNÁMEK K BABYLONSKÉ Kapitola 14. — NAUKA O MAGII, ZVLÁŠTĚ DÉMONECH. ÚVOD. OČAROVÁNÍ. Kapitola 55. — NEKROMANTIE. ČÁST IV. Kapitola 56. — LITERATURA. Kapitola 15. — POČET DÉMONŮ. Kapitola 16. — PŮVOD DÉMONŮ. Kapitola 17. — PODOBA DÉMONŮ A JEJICH PŘÍLOHA: ZOBRAZOVÁNÍ. Kapitola 18. — VLASTNOSTI A SEZNAM VYOBRAZENÍ. PŮSOBENÍ DÉMONŮ. Kapitola 19. — ROZDĚLENÍ A DRUHY DÉMONŮ. Kapitola 20. — DÉMON ALU. Kapitola 21. — DÉMONI GALLU, ILU LIMNU, MAŠKIM-RABISU, GÉDÍM. Kapitola 22. — DÉMONI: DIMÉTUM, LACHMU, NIZIKTUM. Kapitola 23. — DÉMONI VĚTRŮA DRACI. Kapitola 24. — INCUBOVÉ A SUCCUBOVÉ. Kapitola 25. — DÉMONI NEMOCÍ; LABARTU. Kapitola 26. — LABASU A AKHKHAZU. Kapitola 27. — DÉMONI HOREČNATÝCH NEMOCÍ HLAVY, ZVLASTĚTYFU: DIKHÚ, TI'Ú A IDPA- ASSAKKU. 3 ČÁST I. Kapitola 1. ZEMĚA LID. Motto: Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ… Dříve nežpřistoupíme k vytčenému úkolu, pokládáme za nutné seznámiti čtenáře se zemí, ježvydala kulturu tak starobylou a rázovitou, a lidem, jenžod pradávna z generace na generaci dědil a současněspolupracoval na okkultní tradici, ježse stala potom základem západních směrůtajných věd, vládnoucích v Evropěod ranního středověku ažpo dnes. Kolébkou této vzdělanosti byla tudížúzemí v poříčí dvou velkých řek, Eufratu a Tigridu, obtékajících zemi, jižjsme si zvykli zváti nedosti určitým názvem Babylonie Tento pojem neodpovídá arci ani tehdejším politickým, tím méněkulturním poměrům. Vedle vlastní Babylonie, to jest území, jež, nehledě k častým změnám hranic během 3-4 tisíc let svých dějin tvořilo obvod politického vlivu města Babylonu, nebo jeho vládců, a jehožrozsah odpovídá nyní zhruba zeměpisnému celku zvanému Irák-Arabi, třeba počítati k Babylonii s našeho stanoviska i bývalou Asyrii, území jižněod této v nynější Syrii, dále některé územní pásy v pohraničním horstvu Zagru, a snad i západní část bývalé Persie při stejnojmenném zálivu. Stručněshrnuto: Babylonií bude pro nášúčel veškeré území podlehnuvší vlivům babylonské kultury, zvláště tam, kde stejná, nebo aspoňpříbuzná řečpoutala obyvatele oněch zemí k středisku předoasijské vzdělanosti, městu Babylonu. Jak asi vyhlížela zeměv ten čas? Byla zajisté menší ve srovnání s rozsahem nynějším. Za ta tisíciletí od prvých známek vzdělanosti ažpo naší dobu pracovala vždy neúnavnědvojice mocných proudůEufratu a Tigridu, zatlačujíc rok za rokem moře dále na východ a zasypávajíc jeho mělké dno aluviální náplavou, urvanou s hor svého prameniště. Zdá se býti takřka neuvěřitelno, že na př. zříceniny starého babylonského města Šurupaku, ježstálo kdysi na mořském pobřeží jsou od něho nyní vzdáleny na 210 km! Tam, kde ležel kdysi ostrov Nituku neboli Dilmun, „jako ryba v moři“, jak hlásají nápisy Šargani-šarriho (král Sargon I.) z doby as 2700 př. Kr., rozkládá se pevná zem, v nížostrov onen 4 dávno zarostl bez památky. Tvrdí-li se o Egyptu, že jest „darem Nilu“, mohlo by se obdobně, s lepším ještěoprávněním říci o Babylonii a jejích řekách. Od Samary na Tigridu a Hitu na Eufratu, kde končí vápencová miocenová náhorní rovina, na nížse rozkládala kdysi stará Asyrie, a ježse dnes zove el- Džesiré, celé to prostranství země, nyní Irák nazvané k východu aždo perského zálivu nanesly řeky Eufrat a Tigris nikdy neustávající svou činností v době, poměrněgeologicky nedávné, většinou jižza dnů historických a svědectví člověka. Tehdy také, aždo 7. století př. Kr. měly oběřeky svá samostatná ústí do moře, a Šatt-el-Arab, nyní je spojující, jest tudížjednou z nejmladších řek nám známých. Jak asi vyhlížela ona země, do nížtradice židovská a kanaanská vůbec, svorněkladly legendární Eden — ráj, „gan Eden mi-kedem …“ = „ráj v Eden na východ“, jak vypráví nám Genese? Před příchodem člověka i dlouho potom ještěrozbíhala se tu poušťa step střídavěpodle blízkosti obou řek, nebo některého z četných jejich ramen. Stromoví bylo vzácné, za to rákosí všeho druhu bujelo tu v nepopsatelné hojnosti, podél vod širé travnaté plochy zelenaly se po zimních deštích aždo měsíce května, kdy žár slunce, zosobněný ve zvláštním božském jméněGirru, tak jako bůh Sebak v Egyptěobracel step ve vyprahlou poušt. Každoroční pravidelné záplavy Eufratu a Tigridu měnily často tvářnost krajiny: zanášely stará ramena a tvořily nová, ba někdy přenesly i hlavní koryto řeky dále na pravo neb na levo; prudké vichřice bičovaly zemi bouřlivými lijáky, a někdy i jihovýchodní vítr, přicházející z perského zálivu, zvednul svým hrozným tlakem moře, ježpak zalilo nízkou mesopotamskou rovinu, často na ploše mnoha tisíc čtverečních kilometrůza kataklysmatických příznakůtakových, že v paměti pozůstalých lidí zůstavilo děsivou legendu o potopěsvěta. A život této země? Stáda slonů, ježzbyla tu z doby třetihorní dočkala se ještěčlověka a žila v bažinách, stále ustupujíc k severozápadu aždo konce druhého tisíciletí př. Kr., kdy tito velcí tlustokožci, zvaní šumersky amsi a semitsky piré, pronásledovaní vytrvale člověkem pro svoji slonovinu, byli posléze nadobro vyhubeni. Ještěasyrští králové z 12. století chlubí se ve svých nápisech hojnými úlovky slonů a obraz jejich přichází tu a tam v památkách, zachovaných na naše dny. Divoký skot, zvaný rému, pobíhal ve stádech po stepi do nejmladších dob, a podoby mocných jeho býkůzvěčněny na stěnách babylonských bran, na př. na nedávno odkryté hlavní bráněbohyněIštary v Babyloně. Rohy jejich, tak jako nikde jinde, staly se výhradním, symbolem energie a mužské síly, nápadnou a typickou ozdobou bohů, andělůa konečně démonů, kteří všichni představují se „s rohy po své straně“, jak praví nápisy. Jako snad ještěnyní, tak i tehdy dravý lev děsil stáda a pastýře na rovinách sinearských, stáda gazel pobíhala krajinou a za nimi se plížili vlci; v pohraničních lesnatých pohořích, zvaných charšánu ryli šaché — divocí kanci, lesní půdu, na skalách poskakoval směle turráchu — kozorožec, a 5 ptactvo všech druhůkonečněoživovalo vzduch od pyšného orla ažk něžné holubičce bohyněNany-Ištary a ptáku, zázračnému podle mínění sousedních národůtím, že každého dne snášel vejce, v jehožjméněkurkú tají se asi nynější název kura domácího. A kdyžpak člověk se ujal zápasu s drsnou, ale bohatou zemí, změnila se její tvářnost zázračně: tisíce kanálůrozvádělo vodu daleko do vnitrozemí a na jejich hojněsvlažovaných březích, odkud musila poušťustoupiti poražena, vyrůstaly giššimaré — datlové palmy, dávající lahodné plody a opojné víno, rděla se bohatá vinná réva a vlnily se lány obilí několika druhůa olejodárná „rostlina slunce“, jejížasyrský její název „šamaššamu“ zaznívá dosud v nynějším jméněsesám. Kultura půl čtvrtého tisíciletí a neúmorná práce asi jednoho sta generací vytvořila ze zemějedinou zahradu, předmět závisti a legend o báječném ráji u méněpracovitých či šťastných sousedů. Třeba se však zmíniti o národech, ježv oněch dobách zalidňovali zemi mesopotamskou, t. j. Assyrii na severozápadě, hlavněvšak Babylonii a zemi chaldejskou na jihu a východě. Víme jižz bible, že na př. Židé neuznávali Babyloňany za čisté Semity a představovali si, a to právem, město, zemi a lid babylonský jako zmateninu národů, nápadnou do té míry, že dala v bibli podnět vzniku pověsti o zmatení jazykůpři stavběBabelu. Skutečně, Babylonie, a zvláštějejí hlavní město Babylon, ježpředstavovalo mozek i srdce tehdejšího předoasijského světa, stávala se v různých časových