Konec OBTÝDENÍK LITERÁRNÍ ké literatuře? Hamana ( literárněhistorickéreferáty,mj.Aleše a byly všaktéždalšíústeckéliterárněvědné literatuře 20.století,nadmíruinspirativní moderní kusní příspěvky,vztahujícísek Tvarunyníotiskujemetřidis- cizosti).V a sledy předloniproblematikoujinakosti ženskýmfenoménem,napo- ním, ženamia cestová- konference zabývalycestamia literatuře jazycea (předtím setytomezinárodníbohemistické začátekv Konec a nynějšísetkánísivytyčilotéma počtvrté, a zářítedyjiž nají každédvaroky,letosv ÚstínadLabemko- kadenní rokovánísev vykladačiliterárníchděl.Takováněkoli- a zahraniční(zejménapolští)lingvisté ňují i literatuře,kterýchsepravidelnězúčast- a jazyce dičních tematickýchkonferencío českého regionu:totižpořádánímjižtra- zviditelňuje dalekopřeshranicesevero- kanka) mohlahonositakcí,jížsetakříkajíc (kde tč.prof.Moldanovápůsobíjakodě- by setamějšíPedagogickáfakultaUJEP PrahydoÚstínadLabem,jenstěží nové z kritičkyDobravyMolda- rární historičkya odchodulite- statovat, žekdybynedošlok znameníkoncevestaršíliteratuře a ské poeziinebo zamyšleníJaroslavyCele- našíbudovatel- da BlankyHemelíkovéo jinávystoupení,namátkouetu- zasloužila i slovenskejliteratúre v Henricha Jakubíka( a venskej literatúrenárodného obrodenia slava Vojtecha( autorské stylizace derbuchové ( čátek českéhoknihtisku? tora Viktory( 30. listopadu největšípravděpodobnostísedákon- S Ústí nezačíná d aíámdrídb čes- Kdy začínámodernídobav Ústí nekončí, ), EduardaPetrů( Hranice postmodernistické Kronika trajánská-jenpo- oneai aoavslo- Doznievanie barokav ) neboslovakistůMilo- v jazyce ). Připomenutíbysi Fenomén židovstva ), LadislavyLe- 2000 20 Antikrist a literatuře ), Vik- a a ) v jazyce kde dozorvlády nadčlověkembylvyvinut nejvypracovanějšímu systému nesvobody, tomuto bodě sepřidávalikekomunismu, k touhyposvo- ší doběněkteřílidéprávěz na- luštit tuhádanku,jakbylomožno, žev „Jednou sebudouhistorikové snažitroz- představitelůmavantgardy. ní spisovatelék kého ostnu,kterýcítilitehdymnozíliberál- nesestopyjistéhopolemic- exilua psána v lickou tečkuzacelouavantgardou.Byla jakosymbo- avantgardy, alelzehochápati klíčovéosobnosti českémeziválečné a kou zaživotemvýznamnéhoteoretika lednu1952.Jeteč- log, kterýbylnapsánv routky i eta-oě ayealiteratuře. jazycea centra-opětv ria a září2002,týkajícísevztahuperife- vání v žeme těšitnadalšíústeckétematickéroko- koncepčně připraveny.Taképrotosemů- ti podobnýchkonferencí,jsou-lipatřičně prospěšnos- zámku, sestalyargumentemo doduchcovského do oseckéhoklášteraa vlastivědnouexkurzí s Labem, spojenéi Ústínad Janu Hančovi. Třipohostinnédnyv citliváúvahaHanyBurešovéo a pojetíJiříhoJonáka trét JiříhoMuchyv něž příspěvkyabsolventůPFUJEP:por- však dobře,ženasympoziuzaznělyrov- rové nadruskouliteraturou„novévlny“,je začátek Dobrava Moldanová české meziválečné Mám předseboustaťFerdinandaPe- aák konce Začátky a

lčnačestKarlaTeigeho Zločin a a literatuře avantgardy , nekro- vln eo,abezprostředně poÚnorusezdálo, cenou, a obav smrti -nezapomeňme,ževydal sbírku tohotookruhupoBieblově předválečné avantgardy. Z pronásledovánímpřátelz a politickounedůvěrou nemohl vyrovnats nul sebevraždouKonstantinBiebl, kterýse 12.11.1951zahy- lozof ZávišKalandraa marxistickýfi- ník surrealistickéskupinya sledně popraven(27.6.1950)spolupracov- ná- MiladouHorákovoua procesus zen v červnu1950bylodsou- vistná kampaň,v okolokteréhoserovněžrozpoutalanená- a mnohéiluze poválečného SSSRpřišelo tišek Halas(27.10.1949),kterýpocestědo gardy zemřelnainfarktjižpřednímFran- protagonistůavant- lečných členůKSČ:Z okruhupředvá- obětí poúnorovéhoděníz 1984.) souboru v Rádio SvobodnáEvropa.Knižněvyšel geho dinand Peroutka, (...) Pozdravmestatečnéhočlověka.“ naivnímu ruskémukulturnímuvelikášství. cestěprimitivnímu, stava statečněstálav člověkem vynesenortel.Teigovamalápo- několik takovýchcitátůstačí,abybylnad názorem, smysl prorozdílmezizločinema prostředí,kteréztratilovšechen Západě‘. V pokrokovéroliuměnína ‚velkéa mluvil o dů. (...)RozzuřenáTvorbacituje,žeTeige ruského uměnínaduměnímostatníchnáro- se stejnětvrdohlavězdráhaluznatpřevahu poctu: i závěrunekrologupakvzdáváTeigemu V nevzdělanosti(...).“ ší převahuhrubostia bou pomáhalzastřít,žekomunismuspřiná- Teige. (...)Onvícenežkdojinýsvouoso- nismus tolikpřívržencůmezivzdělancijako charizmatem: máhali zakrýtsvoukultivovaností,svým potlačovánísvobody,po- lení, vedoucík odpovědnost zato,žetotototalitárnímyš- ho přišlizatknout“ poslední kalnýpohledvidělpolicisty,kteří dy. Alekdyžnastalo,copřivolával,jeho ustavičně semuzdálo,ženenídostsvobo- munismu. Pokudještěvládlademokracie, ří nevěděli,codělají,kdyžsehlásilikeko- ( tradicifrancouzskémoderny hlásícího sek koncepcíavantgardníhoumění, umělce a proklamovanousvobodou lze spojits že totalitárnímyšlenítétoinstitucenebylo stranou, aleodtřicátýchletnaráželinato, komunistickou ců, kteříspojilisvůjživots routka ukazujeosudavantgardníchuměl- podlost.“ v KrlTiebljdí těchmužů,kte- „Karel Teigebyljednímz Karel Teigenebyl,jakvíme,jedinou tr yapcěavroce1951státní , kterábylapoctěnav . Tentotextbylpůvodněnapsánpro „(...) tentotvrdohlavýkomunista Budeme pokračovat Na TeigověpříkladupakPe- „Málokdo získalprokomu- lčnačestKarlaTei- Zločin a ,aezůaňj jeho ), alezdůrazňujei (Pokračování nastraně 4) 20 Kč Torontu v (Fer- Bez hovna JanaDrdy, 2000 Král Petr v rakouském exilu o Petru Ulrychovi Nejstarší literární OBSAH: ( na nástupištivLausanne postáli jsme takokamžik a pronic Spolu drážděná tlampači Zřejmost se drželvzadu Rozžatý den ze stínudosvětla nerozhodní Druzí natočení zpětkmatkám černí vdovci Jedni znás Spolu s J. Janáčkovou severních Čech ze sbírkyProanděla,Klokočí +Kni- ruské literatury Z archivu PNP: o multietnicitě o O. Březinovi Martin Fibiger Martin Václav Smitka N. Terleckého o sebevraždě Josef Peřina o V. Páralovi Štefan Švec Alois Burda Dvě století Publikační dokument Rozhovor možnosti Dvakrát Jacquesu Darrasovi ) 2

2000 20 Spisovatelé opět zasedali

V den posledního úplňku, 11. listopadu, se konala výroční valná hromada Obce spisovatelů, tradičně již v zasedacím sále pražského magist- rátu, který účastníci počtem přesahujícím dvě stovky spisovatelů zcela naplnili, na devadesát členů, jež sklátila chřipka, se pak řádně omluvi- lo. Spisovatelé se svým dopisem ministru za- hraničí Janu Kavanovi postavili proti návrhu na zrušení Českého centra v Sofii - o jehož hojné a záslužné činnosti jsou čtenáři Tvaru již několik Literární ekuména - slovesný večer Eugena Brikcia - se 21. 11. již potřetí odehrával v Památníku národního písemnictví. (Foto Bo- roků pravidelně informováni. V diskusi se mlu- huslav Sýkora.) Za autorova (u stolu první z leva) moderování diskutovali na téma Bible a literatura Milan Balabán, Viktor Šlajchrt, La- vilo např. o malém prostoru pro literaturu v mé- dislav Hejdánek, Karol Sidon, Svatopluk Karásek, Manfred Poiger, Christa Rothmeierová, Josef Mlejnek a Andrej Stankovič. Rozhovor diích, při této příležitosti byl chválen Tvar i letní s Eugenem Brikciem k této příležitosti přinášíme na straně 3. osvěžení, které poskytla redakce Lidových novin v podobě povídek předních spisovatelů. Bylo konstatováno, že Pavel Hostovský, který má váž- Důvodem je nechuť lidí k intelektuálům, medi- tuře, usiluje o promýšlení toho, co je na hranici né finanční problémy, již nemůže udílet Cenu Věda a „zlatá šedesátá“ ální negramotnost většiny obyvatelstva, falešná myslitelnosti. Je to kritické myšlení, nehledající Egona Hostovského, a rovněž Nadace Českého hra na selský rozum a preferování jakési pseudoli- ve vztahu k psanému slovu otisk námětu, nýbrž literárního fondu přijme z podobných důvodů od dovosti na straně jedné a nechutná lenost vzdělá- otevření procesu. - Přednáška se koná 4. 12. ve příštího roku nová pravidla. vat se a rozšiřovat si estetické cítění na straně dru- 14.00 v knihovně CEFRES (Vyšehradská 49, Stále ještě jsou vznášeny připomínky na hla- hé. Pak si lidé nechají líbit obludné architektonic- Praha 2, 3. p.). vu Pavla Janouška, odpovědného za akademický ké stavebnice, záplavu odporné keramiky, „litera- • Filozofický ústav ČSAV pořádal meziobo- Slovník českých spisovatelů od roku 1945 - turu“, která má s literaturou společnou pouze rový seminář na téma 100 a 1000 let vědy a filozo- všichni píšící se tam prostě nevešli. Kalf (Klub technologii vzniku, kožené obrazy - a navíc se sa- fie. literatury faktu) referoval o letošním setkání ve mi na rozhojnění těchto věcí podílejí. • Divadelní ústav a Velvyslanectví státu Iz- Slavkově a zároveň uvedl ve známost, že vydává V tom jsme výjimeční a vpravdě jedineční rael pořádaly setkání s představiteli izraelského revui pod názvem Přísně tajné. Zaujala i zpráva i v evropském měřítku, díky kultu kutilství a kutil- Národního divadla Habima Ilanem Ronenem a Ja- o studentské projektu Báseň mého srdce. ským bohům Přemka Podlahy. acovem Agmonem. Týž ústav spolu s Pražským Diskutovalo se na téma svoboda slova - při Stavění lidí do role obětí mi přijde v oblasti divadelním festivalem německého jazyka uspo- příležitosti očekávaného soudu nad českým vy- vkusu nesmyslné. V době mediální smrště má kaž- řádaly besedu s Thomasem Jonigkem, autorem hry davatelem Hitlerova Mein Kampfu. Důvody dý možnost volby. Je už na tom či onom jedinci, Täter v Divadle Komedie. k tomu, aby nakladatel nebyl odsouzen do věze- Pod názvem Česká věda a Pražské jaro a pod zda zvolí autodestruktivní roli pasovního konzu- • Divadlo Na zábradlí obnovilo premiéru ní, byly přesvědčivé: Tento kšeftař, jemuž tímto emblémem se konala vědecká konference menta uhýkaných legrací s břichem nacpaným Olji Muchinové Táňa, Táňa se Zuzanou Bydžov- opravdu nešlo o zveřejnění historického materi- Výzkumného centra pro dějiny vědy ve spolu- šunkou, zapečenou podle receptů předních herců, skou a Evou Holubovou a chystá hru Sarah Kane- álu k badatelským účelům, jak samo vydání bez- práci s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR nebo na tytéž herce zajde do divadla, kde se mož- ové Vyčištěno. pečně prokazuje, by se neměl stát pronásledova- a Společností pro dějiny věd a techniky. Byla ná překvapivě dozví i něco netušeného o sobě sa- • Rakouský kulturní institut v Praze se ným hrdinou. Už i proto, že na veřejnosti hajlu- součástí dlouhodobého cyklu Česká věda ve dva- mém. omlouvá zájemcům o literární čtení vídeňské jící skinové rovněž propagují fašismus, a nikdo cátém století, který byl zahájen v roce 1997 vě- Zároveň si dovoluji vzdát hold oné snad (bo- básnířky a prozaičky Elfriede Gerstlové, které je nepostihuje, dokonce i jejich agresivní rasis- deckým zasedáním o české vědě za druhé světo- hužel) čtyřprocentní skupině obyvatelstva, které je se mělo konat 22. 11. ve Viole, že z důvodu au- tické projevy byly dosud většinou posuzovány vé války a v letech následujících byl věnován ob- dobrá kniha, poezie, kvalitní hudba a vůbec zvída- torčina onemocnění k tomuto setkání nedošlo. mírně. V případě knihy by nám tedy měla stačit dobí 1945-1953, respektive 1963. Letošní díl byl vý neklid poznávání přednější než komerční tupos- • Správa Pražského hradu a Památkový pokuta a zabavené vydání. Nicméně petici, kte- vymezen roky 1963-1970. ti. KAREL NEČAS, Vídeň ústav v Plzni otevřely ve Starém královském pa- rou jistá skupina spisovatelů v tomto smyslu na- Zasedání bývají rozdělena do bloků, které si láci (vstup přes Vladislavský sál) výstavu Relikvi- bídla, podepsalo pouze deset lidí. Byla totiž for- všímají podmínek rozvoje vědy v příslušném ob- Dialog s Knížákem ář svatého Maura - proces restaurování jedinečné mulována značně neobratně, např. začínala slo- dobí na vysokých školách, v akademii věd a v ji- Výrobci současného umění tvrdí, že podstat- památky, která potrvá do 7. 1. vy: Souhlasím s vydáním Hitlerova díla Mein ných institucích, společensko-politických vlivů nou vlastností jejich artefaktů má být dialog s di- • Sdružení katolických nakladatelů a knih- Kampf... na vědu i rozvoje jednotlivých oborů. V bloku váky. Tím se snaží vysvětlit některé divnosti zboží, kupců a Rakouský kulturní institut uspořádaly Zajímavá byla zpráva předsedy nadačního věnovaném institucím byl na programu Akční které nabízejí. Tak, diváku, tady máš všelicos, co večer poezie a hudby čtyř rakouských básníků fondu Obce spisovatelů Petra A. Bílka, který mj. program KSČ a vysoké školy v roce 1968, snahy se v nás vylíhlo, a veď s tím dialog. Jdi do Veletrž- a české básnířky Markéty Procházkové. Zároveň konstatoval, že fond během deseti roků podpořil brněnské univerzity o vznik nových fakult, nové ního paláce na výstavu soudobé české výtvarné zahájily výstavu Křesťanská kniha 2000 v galerii vznik 174 knih. (K této zprávě se Tvar ještě vrá- formy vědeckého výzkumu na vysokých školách produkce. A ne abys co nejrychleji s přivřenýma Ambit (Jungmannovo nám. 18, Praha). tí.) zemědělských v polovině 60. let, vysoké školy očima míjel všecky ty horáznosti a nehoráznosti, • Pan Oliver Zille - ředitel mezinárodního Přeseda Antonín Jelínek se cítil poněkud v kontextu právních a legislativních změn. které tam na tebe vedení Národní galerie nastraži- knižního veletrhu v Lipsku a paní Dana Kali- zklamaný tím, že debata poskytla jen nemnoho V bloku ČSAV byl zmíněn vývoj této instituce lo! Uměnímilovné obecenstvo, ty jsi tu od toho, nová - ředitelka společnosti Svazu českých námětů pro další činnost výboru. a její legislativní změny, rozbor jejích zahranič- abys s našimi výplody vedlo dialog! knihkupců a nakladatelů Svět knihy, s. r. o. Nový výbor Obce byl zvolen v tomto slože- ních styků v oněch letech, obraz liberalizace její Nevím, jak v tomto dialogu uspěli ostatní. Mo- zvou na informační setkání s českými naklada- ní: Antonín Jelínek (předseda), Jana Štroblo- ediční činnosti a kontakty se Slovenskem. je snaha byla naprosto zbytečná. Když jsem se z té teli - i s těmi, kteří svou účast na veletrhu tepr- vá, Vladimír Justl, Milan Uhde, Zeno Kaprál, V bloku Obory a osobnosti se vedle fyziky výstavy vrátil domů, napsal jsem na stroji a vlepil ve zvažují. Setkání se koná 6. 12. v 10.00 v Go- Jiří Žáček, Ilona Borská, Vladimír Karfík, mluvilo o počátcích ekologizace naší biologie, do knihy návštěvníků výstavy aspoň kousek svého ethe Institutu, Masarykovo nábřeží 32, Praha 1, Karla Erbová, Josef Hrubý, Miroslav Hule. mezinárodních stycích v lékařství, o vyhnání úsilí o dialog: 2. p. JANA ČERVENKOVÁ Ivana Svitáka z Akademie věd, o renesanci čes- Návštěvníci výstavy při procházení nemalým ké sociologie. Z osobností měli svůj prostor na- oddílem, který si pro sebe a své nápady vyhradil př. Otto Wichterle, Jan Patočka, historici Jan Sla- generální ředitel Národní galerie prof. M. Knížák, vík a Josef Novotný. Jedno z témat znělo Dilema po zhlédnutí jeho čtyř fotografií, které „prosí ko- J. Kočího - postoj k srpnové okupaci. Byl tu přís- lemjdoucí, aby při procházení kolem kokrhali“, ji- Vítáme nové knihy pěvek iberoamerikanisty, ale i polského badatele stě si uvědomovali, že daleko vhodnější by byla s názvem Čechy a Češi v pracích wroclavských výzva, aby bučeli. Víc by se to hodilo k tomu ex- Nakladatelství krásných tisků Popokatepetl historiků a referát Ludmily Laptěvy o studiu čes- ponátu a vyjadřovalo by to pochopení osobnosti uvedlo na trh knížku Libuše a Josefa Palečko- ké historie v SSSR v letech 1963-70. Svůj blok jeho tvůrce. vých: Dárek - pro čtenáře od sedmi do sedmde- měli i studenti, zabývající se studentským hnu- Už za dva dny byla ta stránka z knihy odstra- sáti sedmi roků. ATLANTIS slavnostně uvedl dal- tím šedesátých let. něna a bylo po dialogu. ší knížku básní Petra Kabeše Kámen ze srdce. Součástí konference bývá každoročně spole- • • • • Muzeum Těšínska si dovoluje pozvat na čenský večer ve vile Lanna, věnovaný setkání Dne 23. října jsem byl v Mánesu na vernisáži výstavu Koření našich babiček do 18. 2. s pamětníky nebo zasvěcený osobnostem české výstavy Milana Knížáka. Během zahájení černě • Galerie Jaroslava Fragnera a Nadácia vědy. Loňské setkání se zaměřilo na přínos Jaro- oděná paní děkovala sponzorům. I obecenstvo ver- českej architektúry zvou na Imro Vaška : Kraji- slava Heyrovského, letošní večer byl věnován nisáže potleskem poděkovalo sponzorům, že jim ny / Landscapes - do 31. 12. památce nedávno zesnulého prof. Eduarda Gold- peněz na výstavu nebylo líto. Potom v krátkém pro- stückera. slovu sám prof. Knížák sdělením, že se konečně -rv- mohl osvobodit od všech závazků a zábran, zdů- vodnil název výstavy, který sám vymyslel: „Rado- stí hýkám“. Obecenstvo mu zatleskalo, ačkoliv by se k té výstavě víc hodilo, kdyby zahýkalo. Napsali do u Ještě před tím, než zapojili mikrofon, stačil jsem se po výstavě porozhlédnout, a tak jsem neo- dolal: jen co M. Knížák domluvil, jsem si vzal mik- rofon a pokusil se opět o dialog. Řekl jsem, že au- Bachor a kniha aneb pšenka misomuzů tor výstavy je umělec, ale že jeho umění není ve vý- Putovali jsme poslední dobou napříč různými tvorech, které vystavuje - jak se ostatně návštěvní- anketami ohledně vkusu a vůbec kultury obyvatel- ci sami budou moci přesvědčit. Jeho umění spočí- stva, většinou vedenými snahou pojmenovat viní- vá v tom, že dokázal všechny přítomné přesvědčit, ka. že to, co vystavuje, je právě umění. Než mi ná- Nic proti takovým anketám a brojením proti vštěvníci dotleskali, chopil se pohotový M. Knížák nevkusu, ať už na kterých stránkách vedeným. Těž- mikrofonu a řekl: „Slyšeli jsme hlas lidu. Děkuji ARGO pořádalo čtení z nové knížky austral- ko předpokládat, že minorita tímto neduhem netr- hlasu lidu za pochvalu.“ Účastníci vernisáže mu ských mýtů a legend Děti duhového hada v pře- pící přesvědčí většinu, aby konečně už odmítla ka- zatleskali. Pak za mnou přišli dva studenti prof. kladu Markéty Nové. Divadelní ústav a Kabinet nonizované ubohosti bavičů, komprimované zážit- Knížáka a žádali: „Nadiktujte nám ten aforismus, pro studium českého divadla prezentovaly knihu ky, námel „pěkností“ v architektuře či zrůdnost vý- co jste říkal do mikrofonu.“ Když si ho svědomitě • Národní muzeum ve spolupráci s Benaki Česká divadla - Encyklopedie divadelních sou- kalů přiblblých a upocených autentických zpovědí. zapsali, jeden z nich se zeptal: „Že jste to měli Museem v Aténách a Ministerstvem kultury borů. Nakladatelství TRIÁDA a Vzdělávací cent- Problematika postmoderní doby (a tím i feno- s Knížákem domluvený?“ Jen potvrdili, jak obtíž- Helénské republiky pořádá do 14. 1. výstavu řec- rum Židovského muzea pořádaly čtení z knihy mén převládajícího kultu kýče etc.) byla dostateč- ný je dialog se současným uměním. kých ikon z Velimezisovy sbírky Ex Oriente Lux. Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů. ně analyzována autory jako Foucault, Lipovetsky, FRANTIŠEK DITTRICH, Praha - Lobkovický palác vystavuje od 13. 12. do 25. 2. ACADEMIA prezentovala další díl knihy Josefa Baudrillard aj. Nelze ani zde očekávat, že lidé se Zachráněné poklady vyšehradské kapituly. 6. 12. a Evy Hrubešových Pražské domy vyprávějí... budou snažit u těchto postmodernou ukovaných v 17.00 pořádá přednášku Dr. Evy Kosákové: Her- VI. a knížku L. H. Augustina Kamil Lhoták. Na- odborníků hledat odpověď na otázky typu: Proč bert Masaryk - z cyklu přednášek ke 150. výročí kladatelství Lidové noviny vydalo E. Clarkové - bydlím v tak ohyzdně dekorovaném bytě? Proč stá- Oznámili u narození Charlotty Garrigue Masarykové pod titul- M. Edmondsové Hlasy větrů. Mýty severoa- le čučím na Petra Novotného, jak zapéká s Bohda- kem Charlotta Masaryková a její rodina. merických Indiánů. Nadační fond Františka lovou brokolici? Proč čtu výrony šmíráka, který • Město Praha, Mladá fronta a Kolegium Langera a Praha - Evropské město kultury vyda- zneužil angažmá na Hradě - místo abych se těšil pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání ly sborník František Langer na prahu nového tancem bu-tai Mina Tanaky, četl poezii a nedočka- • Francouzský ústav pro výzkum ve spole- vyhlásí ve čtvrtek 30. 11. v 17.00 v Brožíkově sí- milénia. V Českém PEN klubu (ul. 28. října 9) vě vyhlížel blížící se festival Janáčkovy Hukvaldy? čenských vědách zve na přednášku prof. Pasca- ni Staroměstské radnice výsledky literární sou- představí 7. 12. nakladatelství Diderot novou kni- Kdo tedy na vině? Dle výsledků anket je to ze- la Gabellone, vedoucího výzkumu v rámci Sku- těže Cena Jiřího Ortena za rok 2000. hu Lenky Procházkové Beránek, 12. 12. nakla- jména televize, knižní a hudební nakladatelství, to- piny pro výzkum poetiky, hermeneutiky a ital- • Moravská galerie (Atrium a dvůr Pražáko- datelství Host antologii irsko-české poezie Vzdá- talitní nomenklatura nebo bulvární tisk. Domní- ské filozofie na Univerzitě Paula Valéryho va paláce) vystavují Sochy Michala Blažka od lené tóny naděje. Vždy v 17.00. vám se, že tomu tak není. v Montpellier. Jeho zkoumání se věnuje litera- 7. 12. do 7. 1. 3

2000 20 dávno vyšlé knížky Eugeniální verše s podti- Pět odpovědí ------Eugena Brikciuse tulem Básně v próze i poezii. Dále bych ty ze Ti, kteří dosud slyší svých ctitelů, kteří jsou ochotni se kvůli mně Tak nazvali své citlivě komponované autor- „Našinec vstoupí do svého partnera“ jednou týdně dívat na televizi, pozval rád ke ské čtení tři současní představitelé naší poezie sledování mého nového televizního seriálu. Jiřina Axmanová, Milena Fucimanová a Miloň S vaším jménem se odedávna spo- jsme pak povinni pokusit se o plodný roz- Jmenuje se Sny Eugena Brikciuse a bude vy- Čepelka (řazeno tak, jak vystupovali). Říci, kdo 1. jují happeningové akce. Vzpomí- hovor rakousko-český. Je třeba si jen uvě- sílán od začátku ledna vždy v neděli večer na z nich byl nejlepší, je těžké už proto, že charak- nám, jak se kozel vznášel nad Prahou či domit, že takový dialog nemusí být výhrad- ČT 1. První sen bude o kultuře, kterou vlast- ter poezie každého z nich je odlišný, téměř v ni- jak sloni pochodovali po Národní třídě, ně náboženský, ještě důležitější a zajíma- ně vymyslel politik. Byl to římský senátor čem se nepřekrývají a nikdo z nich nemohl být aby upozornili na to, že zas vyšla nová vější je kritické setkání literární. Marcus Tullius Cicero. Ta slavná kultura mu v tu chvíli oslyšen. I tak však společného jme- kniha. Horolezci šplhali po výškových řízenou náhodou vyšla v jedné řeči jako gra- novatele měli. Byla jím nepatetická lidskost, matický tvar slovesa colere. Colo znamená pokora a láska. Zatímco u Jiřiny Axmanové budovách - ale taky jsme s vámi jeli par- Tento pořad se stejným názvem převažovala nota, kterou se odvažuji nazvat níkem i historickým vláčkem... Říká se, 3. byl v pořadí už třetí. Čím se ta se- vzdělávám, pěstuji. Ciceronská kultura je vlastně participium futura aktiva v ženském převážně civilní (její báseň se stala erbovní že vás tahle bujarost už přešla a že jste se zení od sebe liší a jaké jste udělali zkuše- básní celého večera), verše Mileny Fucimano- dal na akce solidní, přímo salonní. Je to- nosti? rodě – chtějíc vzdělávat… vé předznamenává filozofický přesah a z veršů mu tak? Začaly se ozývat hlasy – a mezi nimi Miloně Čepelky na mne dýchlo kouzlo řeči Všechny své akce připravuji a realizuji i ekumenické – že dialog má svá rizika. Lá- Čím se zabýváte ve vašem všedním vpravdě vázané. Už dlouho jsem neslyšel rýmo- velmi odpovědně. Ani o těch „nejbarnumš- mal jsem si s tím hlavu a přišel na jedno 5. občanském životě - pokud člověk vanou poezii, a ještě déle současný sonet. Kaž- tějších“ nelze tvrdit, že by nebyly solidní. z nich, jež je málem na úrovni hazardu. Zde vašeho typu vůbec takový život vede? dý z autorů pohladil duši hostů jinak a celý ve- V podstatě jde o zcela ospravedlněné medi- je. Fenomén dialogu mi byl v mládí vysvět- Původně jsem se vesele seznamoval, čer ukázal, jak mnohotvárná dokáže současná ální zvětšeniny literárních či výtvarných lován více méně bokorysně. Aby to nebylo nyní se ve své každodennosti učím loučit. poezie být. Citlivý hudební doprovod kytaristy miniatur. Aspoň jsem si zatím nevšiml, že jen krycí pojmenování pro dva či více sou- Mám na to německou básničku, kterou Petra Axmana nám jen znovu ukázal, že poezie by se při mých televizních či jiných prezen- běžných monologů, musí opravdový dialog jsem si v Čechách přeložil do své mateřšti- a hudba jsou sestry, které se nepřestaly mít rá- tacích ztrácelo původní poselství. Na druhé spočívat v tom, že našinec vstoupí do svého ny: dy. Pořad pražského Klubu Malaché (10. 11.) straně je ovšem pravdou, že v poslední do- partnera, ztotožní se s ním. Riskuje ovšem, uváděla Zdeňka Kovaříková. bě se stále častěji spokojuji se salonním vy- že už se mu z tohoto dialogického druhého Kuss zum Abschie ZDENĚK JANÍK vedením. Asi stárnu. nepodaří vylézt. Pravým opakem tohoto Abschied nehmen ohne Kuss obětavého postoje je neblaze proslulé Sart- Macht den Abschied wohl nicht schlichter Před týdnem jste v Památníku ná- rovo tvrzení, že peklo, to jsou ti druzí. Kuss ist nie zum Überfluss Dvě české autorky rodního písemnictví pořádal večer 2. Also sprach der Abschiedsrichter zvaný Literární ekuména. Jak jste k to- Kam byste čtenáře, a vůbec své cti- Jaroslava Moserová předčítala na Českém mu názvu - ale i nápadu - vlastně došel? 4. tele pozval napříště? centru v Berlíně z německého překladu své hry Jak známo pendluji mezi Vídní a Pra- Srdečně zvu na Literární výlet 6, který Polibek na rozloučenou Dopis do Wollongongu. V dopise bratrovi, kte- hou. Před takovými třemi, čtyřmi roky jsem již tradičně uspořádám ve spolupráci s Ra- Byť je leckdy škoda pusy rý roku 1968 emigroval do Austrálie, bilancuje se s rovněž pendlujícím ředitelem Rakous- kouským kulturním institutem. Tato pocta při loučení nad ní není zdravotní sestra svůj život a všední den v době kého kulturního institutu v Praze dr. Man- knize a zejména jejímu čtenáři se odehraje bez pusy je rozchod kusý normalizace. Vypráví o sebeklamu a lži. Snaží fredem Poigerem u kávy shodl na tom, že v květnu 2001 jako literární detektivka na Pravil Mistr rozloučení se pochopit, proč bratr našel odvahu emigrovat a v exilu začít nový život. Sama by nikdy ne- ekumeně, tedy zemi obydlené člověkem, by pražských střechách. Nemohu zapomenout mohla žít s vědomím, že už nemůže zpátky. měl vládnout dialog. My Středoevropané ani na dobrodružství spojené s četbou mé ne- (Otázky červ) Autorka, která dnes vykonává funkci sená- torky a je prezidentkou valného shromáždění UNESCO, je nesmírně mnohostranná osob- a Česká komora architektů otevřely v prostorách • Galerie Hlavního města Prahy a Správa nost. Po úspěšné vědecké kariéře začala poli- Pražského hradu zvou na výstavu František Bí- Národního památníku na Vítkově Výstavu soutěž- tickou činnost, k níž patřilo místo velvyslanky- lek (1872 - 1941). ních návrhů na uspořádání a využití území vrchu • Maison de Bourgogne upozorňuje na Vítkov. ně pro Austrálii a Nový Zéland. Ilustrovala At- vlastní internetovou adresu: www.bourgog- • Muzeum Rakovník pořádá v rámci cyklu las plastické chirurgie i několik dětských knih. ne-tourisme.com, kde zájemci najdou informa- Mladé večery Večer s J. Suchým a J. Šlitrem 12. Během 90. let přeložila na 40 knih Dicka Fran- ce o četných turistických památkách i ubytová- 12. v 17.00 a Soutěž o nejkrásnější a nejchutnější cise, kterého tak představila české veřejnosti. ní. Bulletin zároveň podává zprávu o maturit- vánoční vánočku 19. 12. v 17.00. Podle jejího scénáře natočil Evald Schorm film ních zkouškách desíti českých studentů lycea • Obec architektů a Národní galerie pořá- Vlastně se nic nestalo a Karel Kachyňa film Carnot. dají ve Veletržním paláci 3. salon Obce architektů Dvojrole. • Symposion a S.V.U. Mánes uskutečnily - otevřenou přehlídku myšlenek, studií, architekto- Iva Pekárková četla v Británii překlad své projekt Jiřího Sozanského Práce s tělem, v němž nických návrhů a realizací a výtvarných děl se knížky Dej mi ty prachy a pořádala šňůru po se prolíná svět boxu a umění. Součástí byl kompo- vztahem k architektuře - do 7. 1. univerzitních bohemistických centrech. Její novaný večer v divadle Archa, filmový esej a vý- • SEMAFOR má 11. 12. premiéru hry Noc knížka je vedle Vieweghovy Výchovy dívek stava v Mánesu, která trvá do 16. 12. v synagoze aneb Tajemství Brunhildiny punčochy. • Galerie Štěpánská 35 vystavuje Francouz- v Čechách jedinou knížkou české porevoluční • Městská část Praha 3, Praha - Evropské • Do 16. 12. lze vidět Fotografii v Mánesu - ské sklo konce 19. a první třetiny 20. století - do literatury samostatně publikované v Británii. město kultury 2000, Ministerstvo kultury ČR samozřejmě v Mánesu. 30. 12. čc SLOVENSKÉ DROBNICE (78) Mal som veľkú radosť, keď som sa dočí- vedných disciplín na Slovensku mali v tej a je zameraná na skúmanie súvislostí sloven- profesora podarilo dostať do Bratislavy tak- tal, že „za vynikajúce zásluhy o demokraciu dobe kľúčový význam. Aj keď vývoj sa po- skej a českej literatúry v 19. a predovšetkým mer celý český underground. Táto preziera- a ľudské práva“ udelil prezident republiky tom uberal iným smerom a niektoré veci už v 20. storočí. Tomčíkove skriptá Od sloven- vá činnosť žala plody v ponovembrovom ob- vyznamenanie profesorovi Milošovi Tomčí- profesor Tomčík nemohol ovplyvniť, takáto skej moderny k dnešku ktoré vyšli v roku dobí. Spomínam si najviac na Tomčíkovo kovi. Liptovský rodák maturoval na zná- opovážlivosť nemohla ostať bez trestu. Na 1970, tvorili na dlho literárnohistorickú pôsobenie vo funkcii predsedu Kruhu priate- mom Hodžovom gymnáziu v Liptovskom Slovensku bolo zvykom, že keď sa chceli ni- učebnicu spoľahlivo orientujúcu v neľah- ľov českej kultúry, lebo vtedy som veľmi Mikuláši. Je priam symbolické, že už ako ekoho zbaviť, alebo fajnovo potrestať, tak ho kých normalizačných rokoch. Spomínam si často s ním prichádzal do styku, keď som primán v roku 1935 dostal Masarykovu me- zdanlivo povýšili tým, že ho poslali do Pra- na jeho ochotu prednášať, i keď to bolo väč- pracoval v bývalom Dome slovenskej kultú- dailu. V decembri 1935, keď odstúpil prvý hy. Je zaujímavé, že v tej dobe bol na práv- šinou len za poďakovanie. Nebol to len Mi- ry v Prahe. Obdivoval som jeho trpezlivosť, československý prezident T. G. Masaryk, nickej fakulte v Bratislave dekanom Peter estny odbor Matice slovenskej v Prahe, ale- láskavosť, ochotu načúvať. Na pozvanie rád vydalo Ministerstvo školstva a národnej Colotka, ktorý tieto zábrany nemal, a tým za- bo Památník národního písemnictví, zašiel prichádzal do Prahy, kde prednášal nielen osvety Masarykovu medailu a každá stredná čala jeho kariéra, ktorá ho priviedla až do i na kolej Větrník pre študentský Slovenský v Dome, ale aj pre Společnost bratří Čapků, škola dostala dve medaile, aby udelila svo- funkcie predsedu slovenskej vlády. Miloš akademický klub. Spolupracoval so Spoloč- zaslúžil sa o každoročné udeľovanie Ceny jim žiakom. Vtedy v Liptovskom Mikuláši Tomčík v rokoch 1963-1975 prednášal nosťou Boženy Němcovej, pamätám sa, ako Karla Čapka v Trenčianskych Tepliciach, popri kvartánovi Jozefovi Čajakovi dostal v Prahe na Katedre českej a slovenskej lite- zháňal v Literárním fonde prostriedky na vy- ktoré tento rok prebehlo už po desiaty krát. medailu aj primán Miloš Tomčík. Po maturi- ratúry. V dobe jeho príchodu nastávali zá- danie zborníku Spoločnosti, čo sa niekedy Po roku 1990 sa stal aj členom kuratória te vyštudoval slovenčinu, nemčinu a franc- važné kultúrno-politické zmeny, začali sa okolo roku 1985 aj podarilo. Niekoľko rokov Ústavu T. G. Masaryka. V cykle prednášok úzštinu na filozofickej fakulte v Bratislave, odstraňovať niektoré ideové deformácie bol lektorom slovenčiny a češtiny na Filozo- Masaryk a Slovensko, ktorý na jar 1991 kde následne pedagogicky pôsobil. Dnes sa a skrivodlivosti päťdesiatych rokov (napr. re- fickej fakulte v Bordeaux. Po návrate až do usporiadala Masarykova společnost v Dome už málo vie o tom, že krátko po tom, čo sa habilitácia davistov) a postupne sa odpútava- odchodu do dôchodku pracoval v Literárno- slovenskej kultúry a vyšiel i knižne, hovoril Antonín Novotný v jeseni 1957 stal prezi- li aj spoločenskovedné disciplíny a vlastne vednom ústave SAV. Od roku 1984, keď sa o Masarykovom podieli a aktivizácii sloven- dentom, začali previerky triednej a politickej celá kultúrna sféra od dogmatických marxis- v Bratislave vytvoril Kruh priateľov českej skej literatúry v 19. a 20. storočí. Najťažšie spoľahlivosti. Bola to jedna z najrozsiahlej- tických koncepcií pofebruárového obdobia. kultúry, stal sa jeho predsedom a dnes je je- obdobie nastalo po roku 1993, keď neloajál- ších foriem politických perzekúcií v druhej V duchu čekoslovenského literárneho kon- ho Čestným predsedom. Koľko energie vy- nosťou vedúceho Kruhu priateľov českej kul- polovici 50. rokov. V skutočnosti išlo o re- textu boli koncipované prednášky z dejín dal pri koncipovaní rôznych listov, príprave túry v Bratislave nebol spolok pripravený na akciu na aktivizáciu verejnosti po XX. zjaz- slovenskej literatúry do študijných plánov programov, ich uvádzaní. Tajomníci Kruhu fungovanie v zmenených podmienkach. de sovietskych komunistov. Previerky sa tý- českej literatúry. Profesor Tomčík viedol priateľov českej kultúry, čo bola platená V novej politickej situácii opantanej nacio- kali pracovníkov ministerstiev a ústredných mnohé diplomové práce so slovenskou té- funkcia, sa neustále menili, najznámejší nalistickým ošiaľom nebolo jednoduché an- orgánov, rezortu školstva, vrátane vysokých mou a aj veľa študentov bohemistiky mohlo z nich Ladislav Snopko sa stal po novembri gažovať sa okolo Kruhu. Chýbali finančné škôl. Odhaduje sa, že celkový počet perze- u neho robiť rigorózne skúšky zo slovenskej 1989 najprv námestníkom a potom sloven- prostriedky, mnohí členovia z existenčných kvovaných v roku 1958 bol asi 50 tisíc ľudí. literatúry. Pôsobil i mimo Prahu, keď exter- ským ministrom kultúry a väčšina práce zo- obáv prestali v Kruhu pôsobiť. Profesor Miloš Tomčík vo funkcii dekana odmietol ne predniesol cyklus prednášok o slovenskej stávala na pána profesora. Pred koľkými ne- Tomčík v tejto situácii vyvinul neskutočnú podpísať prepúšťacie dekréty významným literatúre na pedagogických fakultách v Ústí príjemnosťami dokázal chrániť Kruh, koľko energiu, aby Kruh mohol pokračovať vo svo- profesorom - literárnemu historikovi Mila- nad Labem, Českých Budějoviciach a v Li- rôznych návštev a intervencií, keď bolo treba jej činnosti. Dnes aj vo vysokom veku po- novi Pišútovi, ktorý bol do februára 1948 po- berci. Jeho knižné práce Na prelome epoch, „žehliť“, v tejto súvislosti vykonal. Drama- máha svojimi radami a verím, že keď sa vy- slancom za Demokratickú stranu, najprv Básnické retrospektívy, Epické súradnice, turgia Kruhu bola neustále napadaná, pri- strábi z následkov operácie, bude Kruhu na- v Dočasnom národnom zhromaždení a po- Tvorba a kritika obsahovali vždy raz latent- chádzali udania z Prahy, že v programoch ďalej užitočný. Vyznamenanie Milošovi tom v Slovenskej národnej rade, psycholó- nejší inokedy zjavný porovnávací aspekt Kruhu vystupujú ľudia, ktorí majú zákaz vy- Tomčíkovi je ocenením celoživotného úsilia govi Antonovi Jurovskému a pedagógovi Ju- s českou literatúrou, ale i so širším európ- stupovania v Prahe. Ministerskí úradníci človeku, ktorý vytváral česko-slovenský kul- rajovi Čečetkovi. Popri tom aj ďalším docen- skym literárnym kontextom. Jeho kniha Lite- v Bratislave často nevedeli, o koho vlastne túrny kontext a aj v neľahkých podmienkach tom a asistentom, ale tieto tri mená boli nie- rárne dvojobrazy z roku 1976 je nepochybne ide, Praha bola ďaleko a tak sa Agnesovi prekázal integritu svojej osobnosti. len najznámejšie, ale pre rozvoj humanito- spojená s pražskou pedagogickou aktivitou Snopkovi pod ochrannými krídlami pána VOJTECH ČELKO pliarvkuknrtot hravostí: apollinairovskou konkrétnostía s revoluce zvítězí,slastí,vypočítávaných slastí,kterýchbudeproletář účasten,až a revoluce sevtělujedopředstavpožitků va Seiferta symptomem tohotoprůnikubáseňJarosla- kou představouproletářství.Promneje přísnouažasketic- skutečnosti, setukřížís krétností, bezprostřednostízáznamuživotní silně působilynamladéautorysvoukon- letáře. stejně jakosociálnírevoluceosvobodípro- poskytnemutvůrčísvobody, od konvencía umění,revolucí,kteráumělce osvobodí v revolucí spravedlnost, jespojovános umění, literatury,sloužícíbojizasociální tyto obavlivyprolínají:hesloproletářského race prezentovala,vesborníku prvnímsborníku,jímžsemladágene- ní. V vykrystalizovala dotezíproletářskéhoumě- můžeme sledovatproměnu,kterápostupně mu tématu. sociální- onosměřováník představ apod.a fantazii, kladoucídůraznasvobodnýtok poeziiuvolňující uštknutí onourevolucív vlivy formovalymladouavantgardu: válečnékatastrofě.Tytodva které vedlok ději nalepšíuspořádánísvěta,nežbyloto, doevropských intelektuálůztělesňovalona- revolučního Ruska,kterépromnohozápa- takévlivpo- se prosadilvlivunanimismua celéEvropě koncepce společenské:jakov náspoválceformovalyrůzné se ovšemu vala cestuavantgardě.Vedletěchtoproudů modernífrancouzsképoeziepřipravo- dů z vot soubor jehopředválečnýchstatí mentně propagoval,ostatněpoválcevyšel uměleckésměryvehe- ještě tytoautorya prvnímročníku mann. V S.K.Neu- gátorem bylvedlebratříČapkůi jejímžpropa- před prvnísvětovouválkoua námproniklauž bistické generace,kterák nak tobylmasivnívlivapollinairovskéku- formovalasevedvojímsilovémpoli:jed- a hledem. jistýmnad- s uvažovat snadužbezemocía něm můžemeo tické dooblastihistorickéa oblastipoli- problém bezpečněpřesunulz ké. Jenačaseužjenomproto,žesetento vynikající talenty,zejménatalentybásnic- né českéliterárnígenerace,takbohaténa taktosmutnýmkoncůmsmetánkujed- lo k pokusitsepochopit,codoved- nekrologu, a úvodusvého muloval FerdinandPeroutkav ru. klad posoudit, kdyžvedlesebepoložímenapří- bou předválečnou:Můžemetovelmidobře jejichtvor- ale nemělomnohospolečnéhos VilémZávada.To,copsali, slav Nezvala režimemspolupracovalužjenVítěz- -, s novýmrežimemspolečnouřeč že nalezls (Pokračování zestrany1) Konec 4 , knížka,kterávedleČapkovýchpřekla- my takéchcemepítiláhve váspánůnahoře, nikdo z pravímedůrazně: demonstrujeme a nádivkouanebo večeřitelecís k obědu vepřovou my takéchcememítk dnes doušíhřmíme: vám, My občanévolní,svobodní,k Duch Apollinairovýchbásní,kterétak druhémročníkučasopisu Už v Naše meziválečnáavantgardarostla otázkám,kteréfor- Je načasevrátitsek Edisona my chcemevše,více, Slavný den poemu a , kdeideaproletářské v jazyce Stalin burgundského vína nechť nezapomíná Června pánům zbabělým nebo Devětsil na paprice; Ať žiježi- Neumann Zpěv mí- se zelím, a literatuře Červen a a , se v jazyce va Wolkro- maminčinýchkamenz schránek a ojedinělé, připomínásvětpoštovních generaci,kteránastupuje, dění světanenív timních detailechkaždodennosti.Totovi- in- lákavého svoubarevností,viděnéhov vidinabudoucíhoráje, bě politickáfrázea protiso- básníci ocitli.Stojítuvedlesebea ly podvojnostsvěta,vekterémsemladí revolučníspravedlnostijakobyodkrýva- o deklaracemi nadšenými výčtylahůdeka vizi revolučníspravedlnosti.Střihymezi dávkoudojemnénaivity)vyjádřitsvou s (a Seifert snadjedinýdokázalexplicitně kladem prostoupeníobousilovýchpolí: ideologicky nevyhověla,jealedobrýmpří- 1922) kmsed oěsýhsioaeůvroce ském sjezdusovětských spisovatelův zejménapocharkov- stalinizaci)a spíš o bolševizaci KSČ,šlo ce 1929(mluviloseo ro- stupem gottwaldovskéhovedení KSČv ná- ci 20.letjehočinnostpomalu končí. S Karla SchulzečiJiříhoVoskovce. Nakon- případy Wolkrovýchsecesí, vyloučení podobně:známéjsou chody, vyloučenímia menány polemikami,dramatickýmiroz- vnitřní soudržnost.Jehodějinyjsoupozna- od poloviny20.letsepomaludrobilajeho Devětsil, jeli jednotlivíčlenové,vyvíjelsei proletářskou poezii.Postupně,jaksevyví- li agitačnípolohu,charakteristickoupro slušnost kekomunistickéstraně,aleopusti- vyznávali poetismus.Deklarovalisvoupří- praktickyvšichnibásníci Devětsilu scény a polovinědvacátých letzmizelze jistěv a její mateřštinou. movanou potřebousociálnírevoluce,žeje prokla- avantgardní uměnísedobřesnášís tom,že gardního uměníjeutvrzovalyv pitalistický řád.Úspěchyruskéhoavant- lučnímu uvědoměnídělníků,svrhnoutka- revo- realizovat jejíprogram,přispívatk jasnědeklarovanávůletvorboupomáhat a lu nanověvznikloukomunistickoustranu Devětsi- bě jižbylajasnávazbamladýchz tédo- VítězslavemNezvalem.V podruhé s ge, jednoujakospoluautorstatiWolkrovy, oboustálKarelTei- mu. Symptomatickyu programupoetis- mu proletářsképoeziea leckých programůtohotouskupení:progra- ly téměřsynchronníformulacedvouumě- okruhuDevětsilu. básníky z dalšímimladými Adolfem Hoffmeistrema tehdy ZdeňkemKalistou,A.M.Píšou, ších sbírekproletářsképoezie,psaných začátek Hosta dodomu Seifert zasvoubáseňpochválennebyl, Program proletářsképoeziepomalu Vnějším projevemtétopodvojnostiby- ( Neboť taktomuchcepomsta, autechvozitimy budem sepotomv našipředkové zapříkoří,ježmyi a hloubi mysijednouz věříme, žei železnoulogikudějin protožev a uzené lososy,salámy, mychcemevybírattynejchutnější i přemíryhojnýchzemědarů z zavšechnutubídu zavšechentenžala a bochníkůmementálského ke stolům,k klidu že takéjednouzasednemsiv nezdolnávíra, náspevnáa jev a jístimarinovanéúhoře a Revoluční sborníkDevětsil a literatuře pevnou chovámedůvěru oon oiyzdal- podobnémotivyz i řhe lahvelikérů přihnem z uk bečkykaviáru šunku a tak tomumusíbýt museli vytrpět, našeděti. i , Praha sýra realismu protiproudu valo Weilově kuze o surrealistické skupiny,comotivovalodis- rozpuštění roce1936k co vedloNezvalav mluvčího svéhopolitickéhoprogramu.To, vala umělcijednoznačněúlohuagitátora, kteráurčo- ideologii, jížoddaněsloužilia vazbou nakonkrétnípolitickousílu,její nadruhéstraně mi básnickýmisměrya ti, danénajednéstraněfascinacímoderní- onéprvotnípodvojnos- nech: žeprameníz garda zakódovanoupřímovesvýchge- cových programůpoúnoru48,mělaavant- nutí politickémutlaku,zejménatlakulevi- mnívám setotiž,žetutosnadnostpodleh- studie. Proč tomutakbylo,užležímimorámec zacenupolitickéhoodmítnutí. tí umění,i setrvávalinasvémpoje- poezie přinášela,a snadné popularity,kteroutatopříležitostná Skupiny 42,kteřízůstaliimunnílákadlu nepodlehli jejichmladšínásledovnícize žitostnou politickymotivovanoupoezii, ní osobnostiavantgardy,kdyžpsalypříle- podobnému vábení,jakémupodlehlypřed- závěrustudiepoukazuje,že ostatně sámv nou analýzutohotofenoménu.Blažíček výstiž- die přinášíopravduvelicejemnoua kdyžstu- postihovaly celouproblematiku,i ěh ýnmýhpsů l jistáeufo- významných postů,alei pěchu a správné straně.Mocenskýtlak, korupceús- nyní-státnaté řem, aletoužil-tehdyi ko trockista,nynínechtělbýt reakcioná- třicátých letnechtělbýtNezval označenja- polovině „správnou“ cestu.Stejnějako v známým hlasem,kterýbásníkům ukazoval nasmrt“, vot a bojnaži- horšuje, protožetadypřecešloo danémpřípaděnepo- žebné funkcepoeziev ní naplněníuměleckyznehodnocujícíslu- na konciválky,kdy Blažíčka tatoslužebnostpoeziezačínáuž bit sejídokonceužpředÚnorem.Podle přizpůso- vyhovět novéuměleckénorměa lase, Holana,Bieblanevyjímaje,sesnažila nich,Ha- tom,pročtaksnadnořada z je o teratura 47,1999,č.3,s.259-273)uvažu- poúnorovýchletech,Českáli- avantgardy v únoru 1948(PřemyslBlažíček,Básníci osudechavantgardníchumělcůpo dii o únoru naindex. nepřítelem, pročseavantgardadostalapo musel zemřítKalandra,pročsestalTeige chodu Halasova,zdenajdemepříčinu,proč fatální: zdejsoukořenypředčasnéhood- až poúnoru1948,kdysezačnoujevitjako nemají žádnédalšídůsledky:tyseprojeví proto prostředídemokratickéhostátu,a v bolestné,dějíseovšem snadi snadné a rozchody,jistěpromnohéne- to odchodya surrealistů napříkladMilenaJesenská.Ty- nistickou stranu,jetokromjmenovaných řadyintelektuálů,podporujícíchkomu- z sestranourozcházejí,jevíc, hlédnou a tutochvílipro- SSSR.Těch,kteřív sech v politickýchproce- čistkácha také zprávyo KSČ.Situacizahušťují zvolný rozchods dalšítoznamenápo- dru, Brouka,Bieblaa být označenzatrockistu,proTeiga,Kalan- rozpouští surrealistickouskupinu,nechce kého názoru?ProNezvalajevolbajasná, nebo imperativůmkomunistickéhopolitic- věrnost principůmavantgardníhoumění lova), toznamenádilema.Majízachovat psychoanalýza,znídefiniceNezva- mus a komunisté(surrealismus=marxis- xisté a Devětsilu. středilo v nípodstatněméněumělců,nežsesou- k která navazujenapoetismus,alehlásíse ovšem užpracujesurrealistickáskupina, tédobě marxistické kulturnípolitice.V realismu, jedinéhosměru,kterýodpovídá váží jakonovinkuprogramsocialistického lů, odkudsičeskoslovenskádelegacepři- Všesvazovém sjezdusovětskýchspisovate- tickou liniísovětskévládydeklarovánna kulturněpoli- rozchod meziavantgardoua gardní poetikyjeiluzorní.Definitivně avant- že symbiózapolitickéhoprogramua před tímspáchalsebevraždu),seukazuje, stavitel Majakovskijnežil,několikměsíců tédoběužjejínejvětšípřed- bena kritice(v 1930, kdebylasovětskáavantgardapodro-

200020 ouí eodoplňujícívýklad:Do- Pokusím seo Nemyslím si,žebyBlažíčkovyvývody Přemysl Blažíčekvesvévynikajícístu- Pro surrealisty,deklarujícísejakomar- Anti-Gida čímsepřelTeigev , s poúnorujenpokračuje. a Moskvě-hranici „mimořádně markant- , bylonynídůvěrně , codikto- Sur- ubránit. Holanův,kteřísedokázali pad Seifertůva tegrity. Zevšeobecnébídyvyčnívájenpří- ských selhání,aletakéztrátyuměleckéin- dy bylveznameníosobníchtragédií,lid- gédii. Konecčeskémeziválečnéavantgar- Tato naléhavostjenzvýrazňujejejichtra- konečnouplatostínedořešili. zřejměanis a existenciálnínaléhavostí které vnímalis a rozpětísbírek vývoj Halasůvv poroce1948vydávásbírku a rý zůstalve30.letechvěrnýmsurrealistou Moskvu le Coeur definitivní: stačíčístNezvalovu ní. Odpověďnebylaanijednoduchá, vu uměleckésvobodyexperimentu,hledá- ními komunistynebosetrvajínasvémprá- ortodox- por: Chtějíbýtnadálevěrnýmia čeští avantgardníumělcinesmiřitelnýroz- tickým směřováním.Tadypoprvépocítili jejímpoli- leckého programuavantgardys mem, kdyseukázalaneslučitelnostumě- šismem stejnějakosovětskýmkomunis- totalitnímirežimy,fa- gardním uměníma letech, kdysevyjasnilrozpormeziavant- lze najítpodleméhonázoruužvetřicátých našeděti.“ i mi záhyrozšiřuje prostorprohledánípara- taksenámvel- vývoj lidskéspolečnosti.A zároveň nepochybněparodicky, rentně a toznovunavýsosttranspa- ky, představil,a ho děje,pohádkovýchhernabřezích Záto- jednézedvourovinvlastní- němžv text, v Profesionální žena pokleslouliteraturu,nazvaná ní příběha cestěvzhůručiliparodienaakč- pohádka o hlubšíhopodhoubínež z vyrůstá zároveňi „tam zavodou“,ovšemjižnaprvnípohled úvodních kapitol)dopanensképřírody starosti,jakpraví jednoslovnénázvy pení a nosti, úzkosti,přezírání,prázdnu,nepocho- městaunikají(hluku,chladu,těs- které z hráčovým finesám. porozumětoblíbeným pokusitsesnadi a pojmenovatshodnéfigury puterem, najíta ještě vícešachistounežlišachovýmcom- ních partiíchspisovatele,jenžbyltehdy někdejšíchliterár- tické. Obrazněřečeno:v zařazovánídalší,fak- přirozeně implikujei čátku druhéetapyPáralovytvůrčícesty, za- časekoncejednéa znamená zhrubav nální žena následnézakotvenímeziprózy a formální odpoutánírománuod skutečnost nenízásadnědůležitá,avšak její druhéčásti. měř nakonecprvní,respektivedoprostřed knizezakomponoványté- né textyjsouv ževybra- tom střídázákladníškolaatp.),a učitelka namístosouškyučitelky,ZDŠpo- vému posunupříznačné(příkladněpaní časo- žovat zanepodstatné,byťvzhledemk prakticky identické,dílčízměnylzepova- rovnání obouverzípřitomvyplývá,žejsou časopise v názvuukázky)bylypublikovány stojí v humoristickéhorománu(jak půlkapitoly z daném případěneuvedl,avšakdvě autor v vznikal (napočátku70.let).Vročenísice prokazatelně řaduletnato,kdyrukopis knižnímu vydání( nou chronologiidílaVladimíraPárala.Ke pěti, našipředkovémusilivytr- příkoří ježmyi jižcitovanébásni dřený v brutalitě, splnilsenmladéhobásníka,vyjá- její očích, kterénechtělyvidětrealituv jejich těžké odolat.Konečněse-alespoňv ly ažpřílišvelkýmlákadlem,kterémubylo bohatýrskéčasyjejichmládí,by- dvacátá a rie hesel,kterápřipomínalaslavnáléta Aco lčkporozuměnítěmtoproblémům Klíč k Příběh několikaobyčejnýchpostav, Samo sebouserozumí,žezmíněná Próza / bco ohpl,ž l dilema, , abychompochopili,žešloo ue eptmvautechvozitimy budem sepotomv , promítnoutsivývojBieblův,kte- postskriptum Martin Fibiger , Pražského chodce Tam zavodou a Tvorba Páralovo ld u bílávelryba Mladý muža Dialog i oe17.Zpo- roce1972.Z již v . Páraltotižvystavěl rozštěpila zavede- 1995) totiždošlo Slavný den a Neviditelnou Bez obav Profesio- Ulici Git Playgirls řadě V : „Za , to , či 5

2000 20 lel ještě hlouběji do spisovatelovy literární červenomodrý kontrast prochází v podstatě rem“ (Shalila Sharamon - Bodo J. Bagin- úvodním mottem spojeným s kratičkou minulosti. Konkrétně směrem k románu celou prózou jak dvoubarevná nit. ski: Základní kniha o čakrách, Praha 1993, úvahou o devět desetiletí zpět do onoho Milenci a vrazi (Praha 1969). V Milencích a vrazích si červení (tedy s. 94). A to vše nás odkazuje, a pravděpo- pohnutého roku 1848, v němž ve víru revo- V románu Milenci a vrazi, kterému se ti, kteří disponují silou, touží a nenávidí, dobně nikoli náhodou, ostatně stejně tak ja- lučního dění začaly sílit ostře vyhraněné dále v rámci hledání souvislostí budeme jsou mladí, chudí a agresivní a jejich život- ko les a voda stýkající se s oblohou, do „bí- nacionalistické tendence. V tehdejší emo- věnovat především, jsou přímo konfronto- ní pohyb je dynamický) počínají jako sku- lé“ polohy života jogína Viktora Pance. cemi vypjaté době vydali čeští a českoně- vány osudy postav s dějinnými pohyby. teční dobyvatelé. Postupují kupředu „za Připomeňme, že próza s tímto hrdinou, na- mečtí spisovatelé a kulturní pracovníci Tím, že se jejich „soukromé vichřice“ stá- víčky rudou rotaci“, když přišel jejich čas zvaná Mladý muž a bílá velryba (rok vydá- představující duchovní elitu obou etnik vají součástí víru historických událostí, a zavelel „probuď se a zabíjej“, „činí ná- ní 1973, autorem datované - léto 1972), společné prohlášení, v němž najdeme tuto zobecnění, vyložení názoru na dějiny, by- jezdy“, cíl chtějí „vyválčit“. Jsou pomsty- vzniká přibližně ve stejné době jako ruko- klíčovou větu: „Ostatně se staráme zde lo přímo nasnadě. Na modelu dvojpólové- lační. Jejich pokoření přerostlo ve smrtící pis románu Tam za vodou. v Praze o svornost mezi oběma národy, ho zápasu, stále se opakujícím, odvěkém zášť. V souvislosti s tím se v textu objevu- Zmínkou o takzvaném malém chemic- Němci a Čechy, dobře vědouce, že bychom sváru, představeném zde červenými doby- je důležitá rekvizita - nůž. Tato bodná kém eposu nabízí se jedno přirovnání. Za- snadně oba dva o svobodu připraveni býti vateli a modrými obleženými, je potom zbraň je potom zakomponována do klíčo- tímco v Milencích a vrazích děj víceméně mohli, kdyby nastal mezi námi spor národ- s nadsázkou vyloženo individuální bytí vých míst románu. Jde o zásadní návratný probíhá v domě s číslem popisným 2000, nostní.“ Pod prohlášením není podepsán i historie lidstva jako pohyb v kruhu. Od motiv. Nůž je nástrojem k vraždění, v novele Mladý muž a bílá velryba v čísle z české strany nikdo menší než F. Palacký, vstupní sentence až k posledním kurzivám, v džungli, kde láska je kořist, zároveň i ná- o jedno vyšším, tedy 2001. Reprodukce ob- K. Havlíček, K. Sabina, V. Hanka, K. J. Er- v protikladu k proklamacím marxisticko- strojem k získání ženy. razu Milenci v trávě od Renoira se však na ben, V. K. Klicpera, J. E. Wocel a další, leninské historiografie o dějinách jako Ani „tam za vodou“ se červená s mod- zdi pokoje nezmění. A právě tak se to zřej- z německé pak K. E. Ebert, A. Meissner, U. procesu pokroku, postupného rozvíjení rou až na ojedinělé případy nesnesou. Ona mě má s románem Tam za vodou (třebaže Horn, M. Hartmann, V. J. Landau, R. Haas, a emancipace člověka, autor aplikuje teorii kontrastnost je přitom vskutku všudypří- jsou zde ústecké reálie nahrazeny pražský- J. Lederer a další. cyklického střídání růstu, rozkvětu a úpad- tomná. Nevyhne se dokonce ani oblečení mi a město Ústí nad Labem připomene Vývoj následujících devadesáti let pak ku kultur. Čili: od starověkého Říma údaj- postav. (Porovnejme Maddu z Milenců pouze jedna epizodní postava, která chce bohužel prokázal, jak dobrými byli proro- ně každá společnost projde obdobím vzni- a vrahů, jež váhá mezi červeným a mod- spáchat sebevraždu). To znamená, Páral se ky. Narůstající rozpory mezi oběma etniky ku, zralosti a zániku. V jejích troskách se rým županem, a Sašu, rozhodující se mezi sice přestěhoval „o dům dál“, či spíše do pozvolna, ale definitivně pohřbívaly onu vždy zrodí nová. A proces se opakuje. červenými a modrými šaty. Obě červené druhého vchodu dvojdomku, avšak valnou dávnou vizi J. W. Goetha, který na počátku Ustavičně. Dějiny neustále opisují kruh za postavy se nakonec příznačně rozhodnou část výbavy, včetně pracovního pláště in- 19. století viděl ve staleté multietnicitě kruhem. Cyklus přitom probíhá analogic- pro modrou.) Červení i tady sní své sny ženýra chemie (tím pochopitelně nemíníme a multikulturnosti Čech příklad pro Evropu ky s životním procesem člověka a kolobě- dobyvatelů. V pohádce ovšem není místo autopsii samu), si vzal s sebou. Do soused- nastupující moderní doby. Děsivá katak- hem v přírodě. pro „vrahy“ a pohádkou otupené ostří nože, ního a napohled velmi podobného prostoru lyzmata 20. století, zejména pak události Minimálně z tohoto hlediska je tomu třebaže se hrdina zbraní občas ohání ale- přenesl své umělecké principy z let šedesá- let 1938-1945, ji pak pohřbila úplně a ved- dílem tak i „tam za vodou“. Román jako spoň v myšlenkách, parodicky nahrazuje tých. Zavedené, osvědčené prostředky. Po- la ve svých důsledcích k zániku multietni- kdyby byl další názornou literární ilustrací ořezaná červená tužka. A co se týče oné stavy, naprogramované na shodná místa, city a multikulturnosti Čech, navíc obě et- autorova filozofického názoru na dějiny, příznačné a opakované proměny červených na tytéž úkony, ale i na táž slova. A na po- nika skutečně na rozdílně dlouhý čas ztra- další alegorií, jakýmsi dodatkem, byť hu- v modré, poté co uchopí moc, zase platí, že stavách (zde označených za „lidi z Pra- tila svou svobodu. morněji a pohádkově pojatým. Společnost, „až si bojovníci nacpou nácky a ukojí se, hy“), jejichž život jede na setrvačník (bez Literární tvorba na severu Čech se pro- zrozená zde napohled na zeleném drnu, ve zmodrají“ (Milenci a vrazi, s. 422). Prav- ohledu na ambice či iluze), a veškerém dě- to po květnu 1945 ocitla ve zvláštní situaci, skutečnosti však z mizérie života „tam ve da, protentokrát vládu ničí nejen útok čer- ní vůkol, které je zeschematizováno do podmíněné společensko-politickým vývo- městě“, a postupně se hierarchizující, totiž vených žen s červenými nehty („slavná bo- kruhového pohybu, opět ukazuje na člově- jem pohraničí. V souvislosti s odsunem obdobně prochází vývojem od zrodu jovnice“ Broňa z Milenců a vrahů dostává ka coby otroka životních stereotypů, zvy- Němců, příchodem přistěhovalců z vnitro- ke zmaru. v Zátoce podobu „obránkyně mužů“ Saši), kových automatismů. A co se rozdílu v čís- zemí a obnovou českých kulturních nebo Její vznik na dvou březích „Zátoky“, ale paralyzují ji i útoky dětí, hrajících si na le dotýká: spočívá v tom, že ve starých ku- osvětových institucí v místech, která po de- kterou bychom mohli nazvat Iluze či Uto- rudochy, a hrdinové, kteří opsali kruh, zís- lisách nyní konstruuje, tedy hraje pro čte- setiletí stavěla Čechy do postavení národ- pie, ale iniciují děti (mimochodem věc kávají z důvodů již uvedených nádavkem náře pohádky a prostřednictvím pohádky, nostní menšiny, se spisovatelé snaží vyho- v díle prozaika Párala výjimečná), a její perspektivu. jež fikci umocnila, nabízí jinou perspekti- vět společenské poptávce a svými díly při- historie od Odyssea k Talleyrandovi, od Hlavní postavě románu Milenci a vrazi vu. spět k zásadní změně regionálního povědo- Tróji k Bastile (vymezená v druhé části tří- Páral předurčil cestu opravdu „mluvícím“ Úhrnem vzato, snad především tím se mí. Od poválečného písemnictví se očeká- dílného textu římskými číslicemi), je mini- jménem (jak napsal už i Karel Milota). Za- prózou Tam za vodou něco začíná. Právě to vá, že urychlí nahrazování multikulturních málně v jedné rovině pojata jako hra na tímco hrdina Borek Trojan nejprve dobývá ji vzdaluje od Milenců a vrahů a naproti to- česko-německých vztahů ryze českou kul- království. Koneckonců celý román se de- (Borek neboli Bořivoj je ten, jenž boří), po mu dostává do blízkosti těch, které spiso- turou, oživí historické zkušenosti svědčící klaruje za pohádku a jeho titul, který po- dosažení cíle své pozice brání (Trojan tedy vatel píše a vydává od počátku 70. let. o německém útlaku a zdůvodňující tehdy hádkově i zní, je zároveň její úvodní for- Trójan hájí Tróju před dobyvateli). Nejinak A naposledy slovy šachové hry vyjádřeno: uplatňovaný princip kolektivní viny odsu- mulí (jež se mimoto dále refrénovitě opa- je to s Kvido Lomem, protagonistou romá- skutečně nechceme, poněvadž ani nemůže- nutých, připomene průmyslové tradice kra- kuje). Rovněž postavy literárního příběhu nu Tam za vodou. Ten je dokonce k velké- me, zjednodušeně tvrdit, že Vladimír Páral je a dovednost lidí, které mohou být záru- časem dostávají podobu krále, hrdiny či mu úkolu „psát“ historii předurčen více než ve hře románu Tam za vodou stranil (a to ať kou, že se tragická minulost nikdy nevrátí. chytráka a v souvislosti s tím se jak má- jménem. Kvido (čili z lesa pocházející) už z jakýchkoli důvodů) bílým figurkám, Literatura se má podílet na novém myšlení vnutím kouzelného proutku objevují i další může stanout v čele přírodního království zatímco v dílech z 60. let, třeba právě v Mi- a cítění, připravujícím půdu pro sociální re- typické pohádkové motivy, tedy nejen jiné- a být současně jeho Lomem (symbolem lencích a vrazích, černým. Aniž bychom formy a perspektivní sebeidentifikační ho světa nebo splněného přání, ale napří- místa, kde se kámen láme, avšak časem více a hlavně bezezbytku rozplétali pára- vzorce „přední hlídky“ nebo „budovatelů klad nálezu, překážky, pomoci či náhody. i vznikají trhliny), totiž napohled snadněji lovské uzly, hovořme raději o dvojdomosti jiných pořádků“. Onou „českou pohádkou“ přitom zároveň než směnový technik Borek Trojan. Je uči- koncepce, o níž, podle našeho názoru, zde Je třeba říci, že pod vlivem událostí let prorůstají pověsti, vztahující se, jak jsme telem tělocviku, a to fyzicky zdatným a te- nemůže být pochyb. Páral totiž nepopira- 1938-1945 se severočeští autoři s tímto za- již uvedli, ke konkrétní době, místu i oso- oreticky připraveným. telně náhle projevil k soupeři vstřícnost, dáním ve vypjaté, emocemi zjitřené atmo- bě, s vazbou ke skutečnosti, avšak i známé Kvido Lom se přesto jeví v podstatě ja- když namísto matové koncovky, jež se sféře prvých poválečných let ve své na- historické události. Zkrátka Páral jako kdy- ko další typický červený, který se na červe- i v takto vedené partii nepochybně přímo prosté většině plně ztotožnili. Podobu jeho by uprostřed této partie „královské hry“ né loďce a v červených plavkách vydal na nabízela, zahnal krále do patového posta- konkrétní umělecké realizace pak ovšem roztočil na šachovnici mezi figurami králů plavbu a pak setrval v získaném přístavu vení (jasně řečeno: král není ohrožen, ale ovlivnila individualita jednotlivých tvůrců. minci vskutku o dvou stranách a pak ji (tím je naplněn Trojanův sen: bílý přístav nemůže již dále táhnout), načež rozestavil Jinak k němu přistupovali demokraticky cí- cvrnkáním popoháněl, aby kroužit nepře- nad modrou zátokou) a na další cestu re- kameny k novému zahájení. A pat neplatí tící autoři formovaní duchem prvé republi- stala. Spolu s jedním ze svých hrdinů se zignoval. Který se chopil moci, nastolil po- jen pro postavy, které, poté co dokončily ky, jinak ti, kteří podlehli jednoduchým možná přitom i „dusí smíchy v idiotské si- řádek a nato se jeho pohyb zastavil. (Mi- jeden kruh, se díky pozitivnímu východis- ideologicky motivovaným představám tuaci intelektuála, který si v soukromí dělá mochodem, v souvislosti s výkladem feno- ku ocitají plné elánu a nadějí na změnu o nutnosti zásadních přeměn společen- pustou srandu z toho, co na veřejnosti hlá- ménu moci se v Milencích a vrazích obje- v místě, ze kterého již jednou vyrazili, ských a mezilidských vztahů. sá a dokládá“ (Tam za vodou, s. 215), vuje názor o její degeneraci, o obecně re- nýbrž i pro příběh jako takový, ba obecně S požadavkem přímo působit na spole- avšak činí tak s největší pravděpodobností gresivním procesu - „dnes už národy nele- i pro samu autorovu tvůrčí metodu. čenské vědomí se na umělce obracejí pře- i z prozíravosti, ostatně jak od počátku 70. ží zbožně v prachu před zlatou koleskou devším přispěvatelé do kulturních rubrik let nejednou. Proto také nakonec ve finální Velkého Mogula“ (Milenci a vrazi, s. 400). severočeských novin a časopisů, většinou části „zúčtování“, kdy je doba velebení Rovněž vládnutí „tam za vodou“, poté, co tisku odrážejícího odlišné stranické zájmy krále a hrdinských eposů ve společenství projde všemi fázemi vývoje, a předtím, než a různé koncepce kulturního života pohra- Zátoky nenávratně pryč a hlavu království zazvoní zvonec a pohádky je konec, zůstá- Reflexe konce ničí. Články přitom vyjadřují rozporuplné má useknout Francouzská revoluce, se tak vá pouhopouhou fraškou.) postoje, prozrazující stav celkové neujas- nestane a postavy jsou naopak nasměrová- Lom ovšem zprvu není představen multietnicity něnosti regionálních problémů. Zatímco ny do otevřeného prostoru, v němž nemo- v tak ubohém postavení jako Trojan. Obě- národněsocialističtí publicisté z týdeníku hou prohrát. Do happy endu „a pak pokud ma je sice společný výchozí červený stav, severních Čech Svobodný sever, Pohraničí, Průkopník ne- neumřeli, všichni spolu šťastně žili“. Para- kdy touží a jsou ambiciózní, chtějí milovat bo Svobodný Máchův kraj volají po návaz- doxně přitom namířeného tam, kde všech- a vládnout, avšak v případě Loma je pozo- v regionální tvorbě nosti na mravní vzory demokratické spo- no začalo (avšak nikoli ke starým automa- ruhodná odlišnost. Vlastně hned na první lečnosti předválečné republiky, ale zároveň tismům?). Z „tam za vodou“ (prý jen po- straně románu, kde je zřetelně charakteri- let 1945–1948 chtějí řešit krizi hodnot způsobenou Mni- hádky hrané) k „tam do města“ (kde údaj- zován číslem devět (29 let starý, 190 cm chovem tím, že literatura bude přinášet pří- ně se pohádka bude žít). vysoký, bydlí v bytě č. IX/9), se vymyká klady občanské statečnosti za války a pra- Bez ohledu na určité žánrové proměny barevnému schématu tím, že „červenou“ covního úsilí při obnově společenského ži- Páral využil apriorní barevnou symboliku, rozcvičku zakončuje jógickou „polohou Josef Peřina vota, publicisté periodik Sever, Předvoj, zavedenou v Milencích a vrazích. Zápas mrtvoly“ (předznamenání to konce jeho Nástup severu nebo Severočeský obzor za- červených a modrých se sice transformuje modré budoucnosti?). Jak se ovšem dále Po staletí byl prostor Čech multietnický se připomínají tradice dělnického hnutí, ale do podoby boje dvou břehů, „pevninami ukáže, není mu blízká jen hathajóga, ale a díky tomu se zde zformoval svébytný typ současně navzdory své výrazně levicové iluzí“ dokonce zprvu zmítá dívčí válka (jež i tantra, v níž se „považuje celá příroda za multikultury. Vzhledem k tomu, že jeho orientaci a zdůrazňování principu tzv. pro- nás potenciálně směřuje až k Zemi žen) hru ženských a mužských sil, které v neutu- zánik v letech 1938-1945 má své kořeny letářského internacionalismu pomíjejí vý- a dojde i ke střetnutí „rudých“, nicméně chajícím tvořivém tanci produkují svět fo- tkvící hluboko v minulosti, vraťme se znamnou úlohu dělnictva německého, kte- 6

2000 20 ré v mnoha oblastech tvořilo síť kulturních Sládkovy a Wolkrovy poezie a na duchovní „začátku“ a „konce“, ať už jde o vyprávění spolků a propagovalo ideje sociálních refo- blízkost mladšího druha L. Stehlíka, jemuž K začátkům lineární nebo nelineární, „je jednou z nej- rem. je věnována jedna báseň. K prožitkům vá- univerzálnějších a naprosto neredukovatel- Přesvědčivější důvody, proč by měla re- lečných hrůz (např. báseň Lidice) se vrací a koncům ných činností člověka“. V podobném duchu gionální literatura působit na společenské bez vypjaté emotivnosti a protiněmecké nahlíží problematiku takového času vyprá- vědomí, obsahují statě v obnovených vlasti- averze, v tehdejší zjitřené době pochopitel- ve fantaskní vění neboli samotné možnosti vyprávění ta- vědných sbornících, mezi nimiž k nejvý- né, spíše formou tichého zadumání, které ké filozof Emmanuel Lévinas: podle něho znamnějším patřily Lounský kraj, Mostec- naplňuje i básně, v nichž jej úděl kraje vede historické próze jde o „pokus o zredukování veškeré skuteč- ko, Krajem Lučanů, Bezděz a Beseda. Jejich k zamyšlení nad smyslem lidského života. nosti, všeho, co má smysl, na určitý celek, přispěvatelé J. V. Flos, M. Bureš, M. Mareš Naproti tomu zastánce agitační poezie An- v němž vědomí pojme celý svět, nic nepone- a mnozí další se v historických, národopis- tonín Mazanec, přicházející na sever Čech chá vně, a tak se stane absolutní myšlen- ných a biografických článcích vracejí k bo- z Prahy „pomoci obnovit těžbu uhlí“, ne- Vladimír Novotný kou“. Rovněž při aktu vyprávění nebo vy- jům české národnostní menšiny za její prá- chává ve sbírce s příznačným názvem Ka- pravování vědomí sama sebe vnímá jako va v severočeském pohraničí před Mnicho- han na palci (1947) zaznít patetické prokla- Je tu jeden pojem, který nám umožňuje vědomí všeho, jako postihování času v nej- vem, zamýšlejí se nad přínosem regionální mace sociálních změn, jejichž garantem má pochopit, co je čas - totiž narativní aktivita. rozmanitějších podobách, přičemž se nara- činnosti rodáků pro národní věc, uvádějí být horník, v básníkově pojetí symbolizují- Čas existuje mezi člověkem a vyprávěním. tivní exteriorita v daném případě podle to- fakta o organizování ochotnických divadel- cí nejužší, tvrdou prací a revolučními tradi- Paul Ricoeur hoto myslitele v upřímnosti svědectví stává ních souborů nebo o sbírání folklorních ma- cemi zpečetěný vztah k zemi. Básníkovy jakousi „interioritou“. teriálů, poukazují na zrod a vývoj českého ideologicky vyhrocené sloky, střídající se Rovněž z pohledu literární historie Ze širokého spektra nekonečných per- školství, pokoušejí se analyzovat příčiny v oddílu Agitky a šlehy se satirou na národ- a kritiky platí, že už při elementárním, pr- mutací vztahu těchto dvou neoddělitelných rozvratného hnutí henleinovců ve třicátých ní zrádce, šmelináře a revanšisty, nacházejí votním reflektování takových pojmů jako komponentů stojí za to se zastavit u tří pří- letech a zhodnotit jeho důsledky. Tato fak- navíc myšlenkovou oporu v bojově ladě- „konec“ a „začátek“ narážíme na skuteč- kladů z cizozemské a tuzemské literatury, ta slouží jako argument dávné české pří- ných svědectvích „strážců odkazu“ - v an- nost, kterou před několika stoletími zdůraz- u tří možností, jak se projevuje dichotomie tomnosti v pohraničí i pro zdůvodnění spra- tologii vězeňské a koncentrační poezie Hlá- nil již René Descartes. Podle něho totiž po- začátků a konců v literárních dílech nejprve vedlivé odplaty za všechna příkoří. Zároveň síme příchod (l945). Její pořadatel a autor jem nekonečnosti již máme dán, tedy hlu- staršího, posléze novějšího data, přičemž se volají po tom, aby literatura všechny tyto samostatné sbírky Písně zazděného (1946) binně zakódován v mysli (duchu) dokonce těmito možnostmi budeme ve zvoleném zkušenosti zobecnila. Ilja Bart, působící po válce jako organizátor dříve a zcela nezávisle na ostatních filozo- vzorku zabývat s nestejnou intenzitou. Prv- Ovzduší politizace kulturního života kulturního života na Ústecku, ostatně chápe fických kategoriích než pojem konečnosti, ní dva příklady ze světa literární kultury po- pohraničí a požadavek ztvárňování aktuál- - s polemicky rozmáchlým gestem - všech- neboť konečnost, a tedy i vnímání něčeho, cházejí z expresionismu 20. století, tj. ních témat přejí literatuře faktu, zejména re- nu revoluční minulost dělníků a utrpení co má začátek a konec, tedy co není neko- z knih, které v různé míře souvisejí s esteti- portážím. Záleží však na autorech, nakolik obětí fašismu jako mravní závazek právě nečné, může mít smysl jedině ve vztahu ke kou expresionismu a které se v rámci svého se řídí předem danou představou o českém těch, kteří chtějí budovat „nový domov“. svému horizontu. Podobné závěry vyplýva- vyprávění zčásti orientují na ezoterickou rázu regionu nebo o jednotných snahách Polarita reflexivního a apelativního po- jí i ze vztahu mezi dokonalostí a nedokona- povahu vezdejších věcí. Nejlapidárněji bu- osídlenců, a nakolik vůlí poznat složitou jetí „odkazu“ minulých generací, byť by byl lostí, který je z obecného nadhledu stejný deme sledovat v tomto kontextu kdysi le- skutečnost, vystavující lidské charaktery vnímán spíše v obecně lidské a třídní pod- jako vztah nekonečnosti a konečnosti. gendární prózu ruského symbolisty a theo- opravdové zkoušce. První tendenci vyjad- statě než specificky regionálně, se projevu- Z tohoto pohledu sám fakt, že něco má sofa Andreje Bělého, nazvanou Koťa Leta- řuje Vojtěch Cach v cyklu reportážních črt je také v soudobé próze. Dvojí přístup k zá- začátek a konec, musí nebo může být apo- jev a dokončenou v roce 1922. Čas nestačí člověku, původně tištěných vazkům, vyplývajícím z dosavadního spo- dikticky interpretován jako konkrétní pro- V této próze jsme totiž účastni unikátní v Tvorbě (1947) a knižně vydaných ke kon- lečenského vývoje pohraničí a Čech vůbec, jev určité nedostatečnosti, nedokonalosti či tematické apologie „začátku“: těžištěm au- ci poválečného období (1949). Autor do let- dostává ale - na rozdíl od poezie - podobu necelistvosti. Podle soudobého filozofické- torova vyprávění je v úvodní části knihy mých portrétů obyčejných lidí promítá zku- významového napětí mezi fakticitou udá- ho poznání se navíc sám fakt lidské koneč- lidská existence, přesněji řečeno fundamen- šenosti získané na Mostecku během totální- lostí a mytizačním přesahem příběhů. nosti - pod vlivem matematiky a teologie - tální lidské myšlení, existující ve vysokém ho nasazení a pouze ilustruje tezi o pracov- K mytizačnímu přesahu vyprávění inklinu- pokládá za konstantní nedostatek anebo ne- stupni vědomí a vědění, ačkoli jde o život ním nadšení nově příchozích, když si mo- je zejména liberecký novinář Miloslav Bu- gativní faktor naší existence. Tento verdikt teprve ve znamení nejpočátečnějšího prvo- hou „jiný domov“ stavět s třídním instink- reš, a to v románu Vracející se země (1947). pak úměrně platí pro všechny myslitelné či počátku, tedy o vyprávění o životě prenatál- tem, s nadějí na spravedlivější uspořádání Podobně jako v předválečných prózách jakékoli případné začátky, tedy i pro sám ním, ještě před narozením, čili ve stavu, kdy mezilidských vztahů. Zcela jinak přistupuje z Vysočiny i nyní sice vychází z bystrého pojem nějaké „začátečnosti“ jako opaku se v podání Andreje Bělého, ezoterického k problematice pohraničí teplický rodák portrétování postav, zachycování rázovi- „konečnosti“, jako protějšku kdejakého umělce, podivuhodně stírá rozdíl mezi du- Michal Mareš, předválečný anarchista a bo- tých charakterů osídlenců a zobrazování a kdekterého začínání a počínání, a to jak ve chem a tělem. Začátek další fáze, tj. naroze- jovník za práva české menšiny. Důvěrná mravních konfliktů lidí zasažených válkou, filozofii nebo v etice, tak pochopitelně i ve ní člověka, spisovatelova hrdiny a vypravě- znalost prostředí mu nedovoluje v cyklu jenže prostřednictvím opakování motivů se- všech krásných uměnách - a dozajista če, se přitom již ve svém zárodku zároveň Přicházím z periferie republiky, publikova- pětí člověka s přírodou a zdůrazňováním zvláště v literární tvorbě. stává alogickým koncem. Pochopitelně se ném v Peroutkově Dnešku (1946-1947), po- věčné „obrody země“ posouvá osudy při- Mluvíme-li v této souvislosti o historic- rovněž tenhle zvolený způsob vyprávění míjet skutečné konflikty - vlnu násilí, ma- stěhovalců do vyššího řádu znovuvytvoření kých příbězích, nejenom o jejich fantaskní opírá o rafinovanou narativní masku; na tu- jetkové podvody, omyly vyplývající z ne- opravdového „domova“ vůbec. Zcela opač- variantě, v úvahách o konečnosti či neko- to metodu narativity svého času upozornil pochopení zvláštních podmínek osidlování ně postupuje představitelka druhého typu nečnosti tváří v tvář vzniku uměleckého dí- již Miroslav Drozda. Podstatné však je, že regionu. V reportážích vystupuje nejen jako prózy, apelující sondou do psychiky lidí na la si můžeme připomenout slova francouz- podobně novelisticky vylíčená hypertrofie přímý svědek událostí, ale také jako jeden aktuální postoje čtenářů - Anna Sedlmaye- ského filozofa Paula Ricoeura, vrcholné au- „začátku“ jako bytí o sobě zde vyústí v ex- z místních obyvatel, jimž záleží na tom, aby rová, autorka románu Dům na zeleném sva- tority tohoto končícího století, podle něhož presivní proud subjektivních reflexí. Vnější obnovu poválečného života neprovázely hu (1947). Příběh mladých manželů, při- „konečnost sama jako vysvětlení zla nesta- svět zde existuje pouze jako rozvinutí světa nové křivdy. cházejících do pohraničí se stranickou legi- čí: stvoření (tj. stvoření světa, stvoření člo- vnitřního, vše tušícího, vše vnímajícího, po- Aktualizační zaměření výpovědí o regi- timací, ale jen těžko se vyrovnávajících věka) je konečné, nikoli však hříšné. Je tře- výšeného na akt popírající samu možnost onu ovšem omezuje možnosti uměleckého s vlastními omyly a slabostmi, mezi nimiž ba upřesnit, jaká konečnost dovoluje, aby event. „konce“, minimalizující svou nej- zobecnění. Bezprostřední vázanost literární nechybí ani touha po příležitostném oboha- do lidské skutečnosti vstoupilo zlo.“ Toto vlastnější konečnost v euforii z prožívání tvorby na poválečnou situaci, která vyžadu- cení, slouží jako příklad nutného přehodno- upřesnění posléze Ricoeur charakterizuje „začátečnosti“, ve ztotožňování postavy či je na autorech, aby si spolu se čtenáři ujas- cování postoje k osídlování. Vybízí k za- jako „následné vyjasňování mlhoviny smys- jakési před-postavy s mytickým stavem za- ňovali postoje k „měnícímu se domovu“, na myšlení nad ideologickými maskami, které lu“ - a pokračuje: „Hovoříme-li o koncích čátku. jedné straně k dávné české minulosti kraje, skutečný střet s realitou neúprosně strhává. a začátcích, vycházíme z pojetí času lidské- Kategorie „konce“ a „konců“ je naopak na straně druhé k novým úkolům, jež dosud K apelativnímu pojetí „odkazu“ se blíží ho, kde dnešek zahrnuje zároveň minulost myšlenkovou i estetickou osou expresionis- nikdo v kraji neznal, se odráží hned v úz- i Karel Fabián v knize publicisticky a do- a budoucnost, zatímco nemůžeme vypraco- tických a zřetelně ezoterických prozaických kém tematickém rámci a tradičních výrazo- brodružně laděných povídek Jak se rodil vat takový pojem času, jakým je například příběhů pražského rodáka Gustava Meyrin- vých prostředcích severočeské poezie. Vět- Liberec (1946). Jakkoli připomíná fakta čas kosmu, v němž jsou všechny intervaly ka; připomenutí si v tomto smyslu zaslouží šina básníků - ať už píše o niterných prožit- z dějin města a skicuje situace obnovy čes- stejné.“ Tedy zde kráčí o čas kosmogonic- zvlášť jeho „pražský román“ Valpuržina cích pomnichovského odloučení, válečných kého života prostřednictvím kaleidoskopu ký, kde neexistuje ani začátek, ani konec. noc z roku 1917 s podtitulem Fantastický dějů a šťastného návratu, anebo vybízí k po- lidského jednání, nechává se unášet tezovi- Filozof však připouští, že existuje pojem, román (Walpurgisnacht, poprvé česky Noc válečnému úsilí -, opakuje v různých varia- tým komentářem, vyjadřujícím apriorní který nám umožňuje pochopit, co je čas - Valpurgina, 1925, poté 1992 aj.). Spisova- cích motivy „dědictví“ a „odkazu“, jednou přesvědčení, že se Liberec rodí „podruhé“, a tou je podle něho „narativní aktivita“. telův primát „konce“ v tematické struktuře spjaté s krásami Krušnohoří nebo Pojizeří, spolu se zakládáním „nového domova“. Bytostným prostorem pro narativní ak- knihy vedl podle fundované interpretace jindy s mravními vzory významných osob- Na závěr lze konstatovat, že vývoj seve- tivitu tohoto zaměření a zacílení jsou podle naší bohemistky a germanistky Růženy ností národních dějin, v dalším případě ročeské regionální tvorby uvedených let byl věhlasného francouzského myslitele dějiny, Grebeníčkové k vývoji „od grotesky k mys- s étosem hornické práce a tradicemi dělnic- vnitřně diferencován a skýtal i slibné mož- jež Ricoeur pokládá za specifický druh tice“. Naše známá badatelka v expresionis- kého hnutí, pokaždé však motivy spíše de- nosti dalšího vývoje. Vyhrocující se spole- myšlení vrženého mezi čas smrtelníků tické výstavbě této prózy vyzvedává okol- klarované než vyvstávající z významové čenská situace však tomuto slibnému začát- a mezi čas, který je pro naše existování té- nost, do jaké míry se tu „pne jako nepojme- dynamiky obrazů. Většina tvůrců také spo- ku nepřála. Navzdory tomu, že v dílech řa- měř nepřijatelný a nepřípustný, totiž čas novaná, tím spíše však do svých tenat vta- léhá na sevřené strofy s pravidelným ryt- dy tvůrců postupně odeznívají protiněmec- světa, čili onen čas kosmogonický. Načež hující houšť gravitací: jako síť jinak nezjev- mem, mající posílit komunikativnost umě- ké nálady a spolu s vyprcháváním zaklada- Ricoeur zdůrazňuje, že „historie, to je usta- ných vazeb, ba reakcí. /.../ V tom, co v něm lecké výpovědi. Tradicionalista Jaroslav telského nadšení narůstají kritické tóny, re- vičné prolínání dvou vzájemně těžko sluči- zůstává ve stadiu tušení, strachu a úzkostí, Moucha volí ve sbírce Těm prvním na hra- gionální poezie a próza prozrazují nedosta- telných perspektiv: času světa a času smr- včetně spojení na dálku. V tom, co se jeho nicích (1947) ztišenou meditativní polohu, tek sebereflexe, smyslu pro významovou telníků“, dále že se ovšem čas stává „lid- průrvami prodírá jako antipatie a sympatie, v níž vychází ze staletého „českého údělu“, složitost společenského vývoje pohraničí. ským časem“ pouze tehdy, pokud se ode- různě kumulované, unášející jedince do zá- nutnosti čelit národnímu ohrožení a zápasit Převažuje deklarativní a apelativní zaměře- hrává v rámci nějakého vyprávění a stává se vislosti na druhých. V tom, co je neviditelné o holou existenci, a dovolává se přitom ní textů, odpoutávající pozornost čtenářů od součástí nějakého soudržného celku, jenž nebo čemu se daří v polotmě, ba úplné hlubšího smyslu státních symbolů, rodné regionálního povědomí, od společných té- bývá v literárním textu zpravidla epické po- tmě.“ řeči i demokratických ideálů První republi- mat a symbolů kraje, a místo obsahového vahy. V Meyrinkově způsobu vyprávění po- ky. Místy až epigramatické pointy vyzdvi- zakotvení se v literatuře dostávají častěji ke Paul Ricoeur posléze vytyčuje samo- sléze Grebeníčková, z jejíchž charakteristik hují jistoty „společné paměti“, sjednocující slovu obecná schémata, připravující půdu statné komponenty „času“ a „vyprávění“ zde vycházíme a jejíž postřehy parafrázuje- národ v nepevných časech, celkové ladění k zúženému pojetí skutečnosti v příštím de- a zdůrazňuje, že vyprávění, tedy proces či me, hodnotí zejména „přítomnost ryze svět- veršů upozorňuje i na živý odkaz Čechovy, setiletí. tvůrčí akt, který vnáší do času kategorie ské, navíc časové předmětnosti“, dále ná- 7

2000 20 padný spisovatelův sklon „exponovat fan- Následující brizantní události shledávají v rámci pamfleticky zpodobeného tragigro- tastiku až k parodii“, jakož i skutečnost, že svou hloubkovou paralelu s dávnou minu- teskního mumraje, obsahuje v sobě zčásti vypravěč s velkou snadností přechází z jed- lostí, a to podle pražského německého spi- symbiózu, zčásti konfrontaci vypravěč- noho geografického pásma do druhého, při- sovatele zejména v husitských bouřích. ských principů „začátku“ a „konce“. Nuže, čemž neméně blízké a neméně dostupné mu Ukazuje se, nakolik fatální moc má zdánli- železniční tunel byl dostavěn a slavnostně jsou i končiny astrální. Meyrinkovu grotes- vě definitivně ukončená „hluboká minulost, uveden do provozu, rakouské, české a saské ku o koncích jedné epické doby badatelka která se projevuje i v tom, že si dávné udá- vlajky k tomu zplihle vlály, zatímco kolem charakterizuje též jako všudypřítomnou hy- losti vynutí opakování“. veškerých lidiček, vstupujících tenkrát perbolizaci anebo jako permanentní hru Pro třetí modifikaci vztahu kategorií v dubnu 1851 do nového začátku a zároveň protichůdných významů. Atmosféru konce „začátku“ a „konce“ v románovém vyprávě- do konce jedné epochy, slovy spisovatele, ! a konečnosti va Valpuržině noci posilují též ní je charakteristická česká původní próza „všude kolem, až za rychle se temnící ob- „pocity úzkosti, krutosti a smrtelné hrůzy, z nynějších postmoderních časů, která zor, se rozprostírala výjimečně spolehlivá : krvelačnosti a nenávisti, prostě ponoření se ovšem přímo navazuje na evropskou tradici past“. Narativní aktivita ve Vokolkově ro- do tmy, zmaru a zániku“. Celé vyprávění historické fantaskní prózy, především na typ mánu záměrně vyústí v dějově gradující, nese v sobě stigma konce, zkázy, ale též vě- narativity v klasických knížkách Ernesta především však teatralizovaný příběh, v po- domí, že „vše, co odchází, co je odsouzeno Theodora Amadea Hoffmanna. Zcela analo- někud dryáčnické panoptikum, v němž je do nenávratna, probouzí city, jako by tepr- gickou vypravěčskou strukturu má totiž tzv. „začátek“ k neroznání od „konce“ a „ko- Vážení přátelé, ve v okamžiku, kdy zmizelo, bylo znovu na- děčínský román z pera Václava Vokolka, nec“ k nerozeznání od „začátku“. lézáno“. vydaný v loňském roce pod cíleně emble- Proto také nakonec v autorově próze tri- od nového roku máme v úmyslu Vše zaniklé a zanikající v Meyrinkově matickým názvem Cesta do pekel. Tato gro- umfuje zmíněná lévinasovská „interiorita“: věnovat více prostoru a péče rubrice ztvárnění vyzařuje zvláštní kouzlo a vyvo- teskní parabola z poloviny 19. století před- nejsou-li striktně stanoveny bariéry „začát- Iniciálky. Jak možná víte, tato nepravi- lává podvědomou nostalgii. I když se Val- stavuje další pozoruhodný průsečík myšlen- ku“ a „konce“, vše pozbývá svého přiroze- delná rubrika v Tvaru vznikla před tře- puržina noc odehrává v tzv. aktuálním ne- kových linií „začátku“ a zároveň „konce“. ného smyslu, dějiny přicházejí o svou dě- mi lety z nostalgie po časopisu Iniciá- konečnu, ve skutečnosti jsou postavy uměl- Někdejší stavba děčínského železničního tu- jinnost a fantasknost přestává být výtvorem ly, stejně jako onen časopis byla urče- cova románu vtaženy do „osudového kru- nelu, po jehož dokončení se starosvětská naší představivosti. To málo, co zbývá, je na tzv. nezavedené literatuře. I dnes se hu“, v němž prožijí „historii dávno uzavře- minulost tohoto českého města na Labi, teh- například cesta do pekel, což je buď konec, domníváme, že časopis typu Iniciál nou“. Jsou tedy poznamenány výhradně ka- dy převážně s německým obyvatelstvem, nebo začátek, anebo cesta z pekel, což také v nabídce tištěných literárních perio- tegorií „konce“, která tu není konfrontová- definitivně oddělí od jeho zlořečené moder- bývá buď konec, nebo začátek. I když je dik chybí. Rádi bychom proto stránku na s jakoukoli alternativou „začátku“. To ní budoucnosti, se tu stává arénou, v níž do- však nejnovější románové dílo Václava Vo- s Iniciálkami zařazovali pokud možno pak vede k tomu, že Meyrinkův protagonis- chází k učiněnému sabatu rozličných zplo- kolka příkladem tzv. potenciálního neko- do každého čísla a přinášeli na ní co ta, subjekt i objekt autorova vyprávění zenců podsvětí, kteří si na zemi hodlají na- nečna, neboli typem vyprávění, které může nejzajímavější výběr textů. o jednom končícím čase, se nakonec dlouho pojistit luciperskou nadvládu. pokračovat dál znovu a znovu a přitom spi- Vyzýváme autory, kteří dosud „v houšti skutečnosti, kterou neprohlédá, Veškeré počínání těchto pekelníků a je- rálovitě vršit jeden exemplární příběh za knižně nepublikovali, aby se neostý- orientuje stále víc tápavě, dotýkán tím, co jich lidských přisluhovačů, ať se odehrává druhým, vyplatí se nicméně tuto knihu číst chali vybrat ze šuplíků kopie svých doléhá k jeho tělesnosti, k jeho smyslům. v komediálním rozpoložení, anebo povýtce raději pěkně od začátku. Anebo od konce. nejkrásnějších textů a zaslali je spolu A jedině takto, v polotmě, jak konstatuje ve s několika údaji o sobě na adresu re- své meyrinkovské studii Růžena Grebeníč- dakce - nejlépe v obálce označené hes- ková, se může dopátrat něčeho z toho, co lem „Iniciálky“. (Neposílejte své verše mu uniká v oslepení denním světlem.“ po e-mailu, je to příliš snadné.) Jeden moment však komplikuje a zpo- Stránky věnované začínajícím au- chybňuje možnou interpretaci Meyrinkova torům nebudou v Tvaru pojednány románu jako apologie konce a konečnosti soutěžně, své dobré mínění o textech dějin nebo určité dějinné etapy a dějinného hodláme dát najevo již jejich výběrem typu, nebo jako ilustrace toho, že jde o ro- a otištěním. Z toho důvodu si také vy- mánové děje dávno odumřelé - totiž titulní hrazujeme právo některé texty bez vra- symbol Valpuržiny noci. Taková noc čaro- cení a zdůvodňování zkrátka nepubli- dějnická se odehrává každoročně, a to kovat. v předvečer 1. máje, avšak existují též Val- puržiny noci, jejichž proměnlivý čas a mís- Na mocnou přílivovou vlnu nád- to jsou určovány astrálními ději. Právě v je- herných neočtených veršů a próz se jich důsledku dochází k historickým zvra- spolu s Vámi, autory i čtenáři, těší tům a zlomům; ve zmíněném románu u Meyrinka lid povstane, vezme útokem Tvar Hradčany a rozpoutá běsnění a násilnosti. Z plzeňské inscenace hry P. Kohouta Nuly (viz str. 9). Zdeněk Mucha (Ruda - vlevo), Pavel Pavlovský (Jarda), foto Pavel Křivánek

tomu, jak zhusta se mi stane třeba to, že umělců? A copak si Brno nezaslúží, aby se noc kdosi zavraždil a tu ruku z toho chlapa, knihu, která se mi nejdřív zdála docela fajn, aj z něho utíkalo? co to s ním dělala, potom někdo usékl a po- nakonec zkritizuju tak odborně, že vypadá Ale to je koneckonců vedlejší. Hlavní věsil do místního kostela. Ta knížka je tak jako úplně hlúpá. A zase jindy se divím, je, že ten malíř hned, jak se vsadil, šel na něco jako detektivka, aj heroin je v ní na- když si to po sobě čtu, že jakú blbost jsem dráhu a jel kamsi vlakem, ani nevěděl kam. konec, jenže ten malíř nepátrá a celé se to to nakonec dokázal pochválit, že abysem Jenže ten vlak má po pár stránkách nějakú vyřeší samo. Aloise jako nevypadal jako blbec, který ju nepo- výluku nebo co, takže on mosí někde vy- Zkrátka, jak říkám, je to moc napínavé chopil a nepochválil. Ale nejhorší je ten pří- stúpit a stopuje auta, že jako aby jel dál. a má to fajnový děj, žádný nudný deník ze pad, když se mňa neudělá žádný názor. Tož Ale ten náklaďák, co jede okolo, mu neza- života, ale všecko fajnově vymyšlené, že to je potom úplná tragédija. staví, ale místo toho nabúrá a je mrtvý, ja- ani na tu Růženu jsem si nevzpomněl, do-

Ze čtenářského deníku Ze čtenářského Burdy Jako třeba s tú knihú, co o ní dneska pí- ko ten řidič toho náklaďáka. Takové tajem- kud jsem to nedočétl, ale to už spala. Mohl Petr Ulrych: šu, jak se jen jmenuje, co ju napsal ten... né a napínavé to je, jako v tom filmu, kde bych vám to celé, jak to až do konca bylo, Však jsem ju čétl nedávno a včil ani nevím, Hlaváčová jako čertica v noci kamsi unášá povykládat, ale to byste jednak přišli o to, Srdce marionet jak ju nazvat. Tož to bylo tak: Jak už jsem zmagořeného Horníčka, jen ten malíř ces- jak je to napínavé, jednak si už nepamatuji, vám vykládal, nějak se poslední dobú ne- tuje sám, jako bez Hlaváčové. Ale to už se jak to přesně bylo. Jen to vím, že to má - ta Petrov, Brno 2000 snášám s Růženú, jako s mú starú, a tak rad- tam objeví nějaká roba s dodávkú, co ho kniha, když se ten malíř vrátí do Prahy - dva ši spávám v kuchyni na otomaně. Jenže mi- sveze, a hned se s ním začne bavit, že jako konce a každý jiný. Jeden dobrý, že jako ho Když k nám přijdú na besedu súsedi, nulú středu mňa Růžena poslala, že abysem je to jeho roba a majú spolu děti. To už jeho stará milenka vezme k sobě, a jeden vždycky se mňa ptajú, jak to dělám, že do se vysprchoval, což bylo jasné, že chce, jsem z toho byl magor aj já a vůbec jsem se špatný, že ta baba už má jako jiného a ešče toho vašeho Tvara to vždycky všecko tak abych se už vrátil do ložnice, protože to po v tom nevyznal, ale lúbilo se mi to, zvláště ten malíř přijde o ateliér. Tož ale zrovna to- vím, že všemu rozumím a tak múdro to na- mňa chce vždycky, když to po mňa chce. když ho pak nalákala dozadu do tej dodáv- to se mi moc nezdá a dúfám, že se z toho píšu, že všici jen čumijú, jak tomu rozu- Ale abych nevypadal, že to su právě já, kdo ky, kde měla celú ložnicu, a tam spolu sú- včil nestane nová móda. Dřív se člověk mo- mím. Tož já se vám přiznám: Nevím jak ji- se smiřuje a něják o to moc stojí, tož jsem ložili. A také jak pak jeli zase dál, a když si hl spolehnút, že kniha bude mít nějaký ko- ní kritikové, ale já si většinú mosím tu kni- chvílu jako otálel. A že jako abych neměl on chtěl kúpit cigarety u takového kioska, nec, že se buď vezmú nebo umřú. Pak ti hu nejprve přečíst, než o ní začnu sepisovat, dlúhú chvílu, tak jsem si nejdřív chvílu čétl kde se v noci prodávajú cigarety, tak mu je umělci přišli na to, že prý bude umělečtější, že jako abych zjistil, jak se mi lúbí. No tu knížku, co vám o ní včil píšu. A to jsem prodala nahatá trafikantka, co zrovna jeba- že jako ten konec bude otevřený, aby se ne- a když ju přečtu, tak čekám, čekám tak dlú- neměl dělat, protože jak jsem ju rozečétl, už la jako na koňu nějakého chlapa, co z něho vědělo, jak to dopadlo, a včil zas vymýšlajú ho, až se mi zčistajasna udělá názor, který jsem se za Růženú nedostal. byla vidět jen ta ruka s prstenem. A ten ma- dva konce a každý úplně jiný. Tož myslím, je možno, jak se říká, publikovat. Tak třeba Tak to bylo napínavé, že jsem se od to- líř dojel až do takového malého městečka, že by jim to už někdo měl říct, že toto se ne- čekám den, někdy aj dva a pořád nic, čekám ho nedokázal odtrhnút. Ono to je o takovém co se jmenovalo tak nějak podobně jako dělá a že dobrý redaktor by měl toho autora a čekám, až najednú - lup ho: poznání. Na- pražském malířu, co už měl dost hnusné nu- Vrchlabí, a tam se ještě tu noc ubytoval donutit, aby si sakra vybral. jednú všecko vim a všecko je mi jasné a pak dy v hnusné Praze a všech těch hnusných v domě největšího místního mafijána. Zkrátka opakuji, ta knížka byla moc na- už mi to jen stačí vrhnút do kompjútera a je umělců a inteligentů, co tam žijú, a tož aby A pak už v tom městě zvostal a restauroval pínavá a aj fajnově napsaná: chvílu očima to! A pak si to po sobě přečtu a pak se jen měl změnu, tož se vsadil, že jako na rok tam místní kaplu, súložil s místní číšnicú, toho malířa a pak zas jako by to vykládal divím, jak su chytrý a jak jsem to dokázal odejde někam jinam. Což je škoda - tedy ne co žije s takovým velkým surovcem, co si někdo třetí. Tož jsem si myslél, že nad ta- krásně sepsat a jaký su odborník. To, že to, že je to o malířu, ale to, že ten malíř je všichni myslijú, že je vrah, a taky koketo- kovú knížkú se mi názor udělá hned a snad- dneska už aj já su kritik, se pozná aj podle z Prahy, což je takový ten pragocentrismus val s mladú dcerú toho mafijána, která též no. Čekal jsem den, dva, tři. Čekám už tý- toho, že se mi tu knihu podaří trefit nejen v praxi, jako že ve všech knížkách mosí být chtěla, aby ju namaloval nahú, a chtěla den a ono furt nic. A včil ani nevím, jak se tak, jak se mi lúbila, ale aj tak nějak hlúbě- Praha, aby byly světové. Copak by to nešlo, s ním spát jen za té podmínky, že nejdřív ta kniha jmenuje a jak to vlastně detailně ji, čili jak říká Jura Juráňů: „s přihlédnutím když už tu knihu vydalo brněnské naklada- bude spát s její matkú. Jenže včil, hned bylo. A protože vám to už mosím poslat k perspektivním směrům vývoje postmo- telství, copak by ten malíř nemohl být třeba druhý den po tom, co tam přijel, se ukáza- a všici na to čekajú, tak vám alespoň píši, že derní euroamerické civilizace a principům z Brna? Copak je Brno méně hnusné než lo, že celé je to jako román s tajemstvím, se mi názor zatím neudělal a stále spím na pravdy“. Nebo co. Proto se tak zhusta divím Praha a nežije tam taky tolik hnusných protože tu holú jebavú trafikantku tu samú otomaně. Snad jindy. 8

2000 20 Vydrží za předpokladu, že k němu při- stoupí mladí lidé. To je můj názor. A že kniž- nici budou odebírat instituce, knihovny, ško- Sloužit ly. Jenže to my už ovlivnit nemůžeme. Dnes do toho vstupují i takové věci, že když mlu- víte s někým z ministerstva školství, jestli by se s propagací nemohlo něco udělat, aby se tomu, knižnice doporučila alespoň gymnazijním knihovnám, případně se jim na ni dala nějaká subvence, vyděšeně na vás otevřou oči: „To co by se okamžitě začalo sledovat, proč my do- poručujeme tohle, a ne něco jiného!“ To po- dezření, že kvalita neexistuje, že hierarchie hodnot není a za vším je pouze spletenec sama osobních a skupinových zájmů, je neuvěřitel- né. Zvláště u instituce, jíž podléhá celé škol- uctívám ství. Mluvila jste o chystané edici korespon- Rozhovor dence Boženy Němcové. Chtěl bych se ze- ptat trochu z druhé strany - jak jste se vy, s Jaroslavou Janáčkovou odbornice na 19. století, dostala k přípravě foto Petr Kotyk vydání románu Svatby v domě v Hrabalo- Jaroslava Janáčková vystudovala češtinu vočtenáři projektují. Jedna studentka mi ne- nemuselo platit tak docela, už proto, že zů- vých spisech? a ruštinu na PF v Praze. V letech 1953-1959 dávno argumentovala únavou, která se u ní staly rozděleny do čtyř svazků a středoškol- Přípravu textu jsem přímo nedělala. To pracovala na Vysoké škole pedagogické, od dostavila po období čtenářského oslnění ský pedagog na ně může odkazovat i se o ně ostatně ani neumím, jedinkrát jsem se toho roku 1959 do roku 1985 na katedře české tvorbou našeho století. „Potřebuji se vrátit může při výuce textově opřít. Jak a co ale odvážila u svého výboru ze Zikmunda Win- a slovenské literatury FF UK. Roku 1985 nu- k literatuře starší, která má trochu jiný řád,“ v kultuře způsobí, to si netroufám odhadovat. tra, a nebylo to asi ku prospěchu věci. V pří- ceně přestoupila na katedru estetiky a dějin tvrdila, „a potřebuji to pro svoje duševní Je to kapka, pramínek v moři. Ovšem věděli padě Hrabalových spisů byli editoři v časové umění, v roce 1988 byla přijata do Ústavu zdraví.“ Setkávám se také s dívkami, které jsme, proč do antologií ten či onen text vybí- tísni a požádali mne o kolaci rukopisu se zně- pro českou a světovou literaturu. Po dvou le- prošly zkušeností au-pair v Anglii nebo ráme, snažili jsme se při jejich přípravě re- ním opisu připravovaného pro tisk. Lákalo tech se vrátila zpět na FF UK. V probíhajícím v Americe. Ty prohlašují: „My teď potřebu- spektovat textologickou kulturu oboru. Takže mě vidět Hrabalův „rukopis“, skrze něj do semestru hostuje na ústavu literárněvědné jeme být doma. A toto je literatura, která nás pokud tisíc let české literatury někomu nepři- autorovy tvorby i do „kuchyně“ těchto spisů bohemistiky brněnské univerzity. Vedle mno- do domova začleňuje a je krásná.“ Jsou také blíží, jistě mu je ani nevzdálí. - v dané kategorii asi nejimpozantnějšího tex- ha časopiseckých studií o české literatuře 19. mladí pánové, kteří si v prvním ročníku ko- tologického a vydavatelského výkonu deva- století vydala mj. studie o Jakubu Arbesovi nečně museli přečíst Babičku Boženy Něm- K vašim tématům patří také vydava- desátých let. Neudělala jsem vlastně nic víc, (1975 a 1987), monografii o Aloisi Jiráskovi cové. Jeden mi řekl, že doteď nerozuměl stá- telská, časopisecká a nakladatelské činnost než že jsem provedla žádanou kolaci. Čili (1987), soubory studií z historické poetiky ří a teď že už možná ví, co to je a jakou hod- v 19. století. Jste naopak spokojena s tím, jsem vykonala málo, ale můj prospěch z toho Román mezi modernami (1989). Je spolu- notu stáří má. Druhý prohlásil, že nejnormál- jak je literatura minulého století edičně byl úžasný, protože jsem se ocitla blíže zrodu autorkou kompendia Česká literatura od nější postava je tam Viktorka... O inspirativ- zpřístupňována po roce 1989? jednoho velkého díla. Sama bych při přípravě počátků k dnešku (1999). Žije v Praze. V li- nosti literatury, jíž se po desetiletí zabývám, Situaci na tomto edičním poli charakteri- textu byla asi moc benevolentní, interpunkci stopadu t. r. oslavila významné životní jubile- aniž bych s ní kdy mohla být hotova, svědčí zuje nejspíše rozkolísanost. Velké projekty bych sjednocovala méně, než jak zněly zása- um. zejména rozptyl a spontánnost zmíněných typu sebraných spisů nejsou finančně mysli- dy vytyčené pro celé spisy - dělala bych to te- čtenářských zážitků. telné, některé drobnější věci se vydávají dy špatně, protože vstoupíte-li do projektu Nejprve bych vám chtěl popřát všech- chvatně a špatně. Pro mne ta nedbalost mluví v polovině, nemůžete ho vracet na počátek. no nejlepší k narozeninám - hned mi však A co mimoliterární věci? „Skandální“ mimo jiné o společenské dezorientaci a ma- To by nikdy nic nedospělo ke konci. dovolte první otázku, směřující k vaší čin- životopisy, nemanželské děti, milostné do- lověrnosti. Vrcholnými výkony českého nosti profesorské: Vidíte po dlouholetém pisy, deníky... Nevede tudy pro dnešní čte- umění - včetně těch z 19. století - jsme přece Existuje ještě nějaký autor, jehož ru- učení nějaké své nástupce? náře k 19. století cesta? „vstupovali do Evropy“ už dávno, byli jsme kopis by vás lákal? Naštěstí celé množiny. A nejsou to zdale- S tím jsme udělali zkušenost, když jsme tam a nepřestávali jsme tam patřit. Pokud by Láká mne rukopis kohokoli, miluji ruko- ka jen lidé, kteří prošli mýma rukama, mnozí vydali Lamentace a v nich poprvé pro nejšir- taková karta v dnešní Evropě neplatila, co pisy a to, co nyní zkoumá genetická metoda - vyrostli jinde, jako například kolega Tureček ší veřejnost autentické znění posledního, ne- s takovou Evropou? A když ji nebudeme krystalizaci textu. Vidím náčrtek, ze kterého z Českých Budějovic, Lenka Kusáková, Vác- dokončeného dopisu Boženy Němcové. Tím, umět uplatnit, co s námi? Ale to neznamená, roste cosi určitějšího, to pak přechází ještě lav Petrbok, ani s ním jsem neměla tu čest že jej pohotově převzaly Literární noviny, že se objevné edice neobjevují nebo nechy- někam dál, následují časopisecké otisky a tře- mnoho se setkávat, a přitom pro poznání lite- získaly tyto dopisy značnou odezvu. Naštěstí stají. Nakladatelství Lidové noviny kupříkla- ba knižní vydání... Jsem v tu chvíli u autora, ratury devatenáctého století hodně slibuje. především v uměleckých kruzích, které je ne- du plánuje velkou řadu bohatě komentova- vidím mu do rukou. Pokud je to navíc sku- Pokud se ptáte na mé žáky, na osobnosti, je- vnímaly jako povrchní senzaci. Otisku v Li- ných kritických edic korespondence. Připra- tečný autograf, perem psaný, autor se mi jichž odborný růst jsem mohla pozorovat terárkách si všimla Susanne Rothová, která vuje se Karel Čapek, měl by vyjít úhrn ko- zpřítomňuje takřka fyzicky. Ten pocit je pro krok za krokem, několik jich dnes působí na sama stonala na těžkou rakovinu a dopis respondence Boženy Němcové, na němž se mne úchvatný. katedře české literatury pražské pedagogické Němcové přijala jako poselství jiné velké že- chci podílet. A příležitostí bude přibývat fakulty: Dagmar Mocná, Věra Brožová, Ali- ny podobného osudu, bezprostředně jej pře- s tím, jak se tato společnost bude uklidňovat Zkoušela jste zabývat se grafologií? ce Jedličková... Avšak učitelské povolání, ložila a zasloužila se o jeho bibliofilské vydá- a vracet ke svým kořenům, bez jejichž po- Ne, to ne... Ale kvůli Boženě Němcové a to je na něm krásné, vás vtahuje do dialogu, ní v němčině. Milostné dopisy a vůbec dopi- znání a zažití si nikdy neporozumí. jsme o konzultaci grafologa žádali. Poslední který nikdy nekončí - dnes jako dříve se na sy Boženy Němcové lákají pozornost, to dopis, o kterém jsem se už zmínila, má dost vás se svým zájmem o porozumění literatuře jsme si tedy ověřili - může to souviset také A co projekt České knižnice? Jak jste zřetelně odlišné písmo než rukopisy autorči- a umění obracejí stále nové a nové tváře, tvo- s novou vlnou zájmu o to, čemu budu posta- s ním spokojena? Pro obyčejného čtenáře ných listů z poloviny padesátých let. Výsle- řivé a dychtivé lidské osobnosti, skončí semi- ru říkat ženská otázka. Ale pozor: korespon- je příliš drahá a komplikovaná, zároveň to dek byl, že grafologovo vidění v podstatě nář, uzavře se studium, třeba je ztratíte z do- denci samozřejmě nevnímám jako záležitost není vydání kritické... ověřilo to, co jsme vyčetli analýzou literárně- hledu, ale náhodou po čase narazíte na jejich mimoliterární. Když ji budeme vydávat ve Patřím do užšího vedení České knižnice, historickou a stylistickou. Grafologický roz- práci a v ní snad i na nějakou tu vlastní sto- skutečně kvalitních a vědecky podložených vážím si tohoto postavení a možnosti půso- bor jsme také potřebovali, když jsme dělali pu... Takže o nástupce se nebojím, literární souborech, které mimo jiné vyžadují úplnost bení, kterou dává. Zároveň právě z ČK vím, edici Fučíkovy Reportáže, protože tam šlo historie stále láká talentované adepty. a podrobné komentáře, těžko nám své pisate- jak je složité honit tolik zajíců najednou. o pravost a celistvost díla, které je po všech le zpopularizuje. Pokud je to vůbec cíl, o nějž V knižnici je taková kolize funkcí, že se těž- stránkách, kulturně, literárně, historicky i po- Jak lze studenty v dnešní době přilákat bychom měli stát. Skandální životopisy ko všechny sledují. Má objevovat? Populari- liticky, velmi citlivé. k literatuře 19. století? Pro mnohé je to věc a svědectví o nemanželských dětech každo- zovat? Vydávat věci neznámé? Aktualizovat očividně mrtvá... pádně podléhají jinému kulturnímu režimu, je? Vydávat věci známé? Upevňovat kulturní Mluvili jsme o Hrabalovi - sledujete so- ...mnozí se s ní ovšem také na univerzitě než jaký diktuje snaha o historické a interpre- povědomí? Mají si ji lidé kupovat na metry učasnou českou literaturu? setkají vlastně poprvé, když předtím prošli tační poznávání literární minulosti. Jestliže z přesvědčení, že jim v několika desítkách či Míň než bych chtěla a snad i měla. Ale urychlenou literární výchovou, nesenou du- někomu pomohou, aby si uvědomil, že Má- stovkách svazků obsáhne to takzvaně nejcen- vždycky jsem se snažila udržet si ji přinej- chem neznalé kritičnosti a jakéhosi zásadní- cha, Němcová, Havlíček, Neruda, Sládek, nější, co česká literatura zrodila? To bychom menším na dohled. ho - ovšemže imitovaného - estetického sta- Zeyer či Šalda nebyli vymyšlení panáci, ale českou literaturu spíše ochudili. Má nahrazo- noviska. Když opravdu usednou nad literatu- živí lidé, nelze proti tomuto jejich druhotné- vat ediční řady, které jsme znali, měli rádi, S sebou teď máte knížku Jana Skáce- ru minulého století, celí překvapení zjišťují, mu efektu nic namítat. ale které dnes nejsou a hned tak nebudou, ja- la... že je živá, že celý tolik zdůrazňovaný rozdíl ko byla Knihovna klasiků či Národní knihov- Tím jsme žili, to je autor naší duše, nejen mezi literaturou minulého století, zejména Ke kompendiu Česká literatura od po- na? V každém případě Česká knižnice pomá- našeho srdce. jeho druhé poloviny, a literaturou století dva- čátků k dnešku vydává váš nakladatel ta- há přinejmenším udržovat standard textolo- cátého je v určitém ohledu plodem naivity ké řadu antologií literárních děl a ukázek gické práce, utváří tradici literárněhistorické- Jsou podle vás nějaké paralely mezi li- a předsudků. Rozhodně to není rozdíl vlaste- z nich, nazvaných Kniha textů. Co je jejím ho komentáře. Kdo je na něj zvědavý nebo teraturou po roce 1945 a literaturou 19. neckého, národoveckého zápecnictví a mo- cílem? Skutečně přiblížit literaturu minu- komu je určen, to už není tak jednoznačné. století? derního uměleckého ducha, jak by se dnes losti, nebo jsou to pouhé školní čítanky? Zmínila jsem se o knižnici v Brně při jedné Nemohou nebýt... Mne třeba zvláště zají- mohlo někdy zdát z novin. Kolik najdeme Podívejte, v tom nemusí být rozpor. Do- přednášce a nabízela studentům úkoly s ní má, jak literatura 19. století vystupuje napří- mezi 20. a 19. stoletím odlišností, tolik mezi konce by neměl být. Celé to slavné kompen- spojené. Jenže jsem byla dotázána, co to klad u Ladislava Fukse ve Variacích pro tem- nimi najdeme i shod: z hlediska velkého ča- dium původně vzniklo jako řada náročných vlastně ta Česká knižnice je. A to jsou vyso- nou strunu. Zajímavý je Skácelův Erben su představují v podstatě mžik, teprve do- gymnaziálních učebnic; a školní praxe se sa- koškoláci. Nezbude než prostě v té práci po- a Skácelovo erbenovství... Trochu jsem to hromady tvoří moderní českou literární kul- mozřejmě bez kvalitní a bohaté materiálové kračovat a čekat, že se jako každé poctivé dí- sledovala a teď o tom velkou a zasvěcenou turu. Ale zpět k vaší otázce: konkrétní reak- základny, zastoupené dobrou čítankou, těžko lo jednou ujme. studii napsal Jiří Opelík - co dával Erben Ská- ce na slovesnost minulého věku jsou samo- může obejít. V současné podobě se náš sou- celovi a co Skácel Erbenovi, jak ho „otvíral“. zřejmě různé, tak jako jsou různé lidské po- bor uplatňuje už asi více mimo učebnicový Doufám, že zrovna tento projekt vydr- Ztracené děti Daniely Hodrové čtu na pozadí třeby a zkušenost, které si do nich moji pr- trh, což by na druhou stranu pro Knihy textů ží... Babičky, chápu je jako jistý pandán k ní. 9

2000 20 Viděla jste nějaká současná filmová A když srovnáte literárněvědné kated- Vedla jste soukromé bytové přednáš- zpracování „klasiky“ - například Šlejha- ry v Brně a v Praze? ky? Soft (68) rova Kuřete melancholika? Většinu kolegů samozřejmě znám z dří- Pár studentů a přátel ke mně chodilo, což Nakladatelství, která vydávají původní Dávám si záležet, abych je viděla, i když vějška a při výuce se osobně stejně spíš míjí- bylo hezké, protože jsme se setkávali každý nebo i klasickou českou literární tvorbu, není samozřejmě vždy jde nejen o adaptaci, ale me než potkáváme. Je mně milé, že mezi ni- týden, děvčata pekla bábovky a tak podobně. ve skutečnosti příliš mnoho, a to se ještě mno- o jiné umělecké dílo. Moskalykova Babička mi jaksi symbolicky mohu být, je milé, když Nechci to přeceňovat, velmi přínosné to bylo ží případy, kdy chuti k podobnému ekonomic- je něco jiného než Babička, kterou si čtu. Ale se každý týden setkávám s profesorem Kož- pro mne. kému vlastenectví notně ubývá. Kolik českých nevím, kolik lidí by ještě dneska četlo Ba- mínem, když na chodbě potkám Miloše Štěd- knih se v budoucích časech objeví třeba ve zg- bičku, nebýt Moskalyka. Musím být vděčná roně, jehož hudby si vážím. Je to pro mě krás- Na svou původní katedru jste se vráti- runtu proměněných nakladatelstvích Mladá i za to, že film alespoň desetinu diváků při- ná - návštěva. la v roce 1990. Přednášíte tam i dnes? fronta či Paseka? Jiné knižní domy zařazují vede k tomu, že si starou knížku otevřou Tenhle semestr neučím, a jestli budu učit, do svého edičního plánu tuzemský titul lite- a budou zvědaví, jak to vlastně bylo. Kromě Po desetiletí jste působila na katedře to ještě nevím. Člověk si musí klást otázky, rární spíše jako unikátní laskominku (kupří- toho tyto „umělecké metakreace“ jdou proti české a slovenské literatury FF UK. Měla zda je to ještě potřeba, když je tam tolik jinak kladu Knižní klub si hýčká Antonína Rašku ideologizování a škatulkování i proti tomu, jste po roce 1968 omezeno pracovní pole? nadaných a mladých lidí. Tím pádem mám s jeho příběhy Nymfomanky a Argo občas jak se literatura minulosti do minulosti uza- Učila jsem, co mi bylo určeno. Do začát- také příležitost uvědomovat si, jak dobrému sáhne po exilovém literátovi). vírá. Pokud jde o Šlejhara, tak jsem ho zada- ku normalizace se obsazení dělalo velmi libe- oboru se věnuji, nedá se jím sice zbohatnout, Pokud však loni mohla Paseka jako vůbec la i jako seminární práci. Filmové Kuře je rálně. Lidé se ucházeli učit určité disciplíny, ale pokud neztratíte zanícení a zájem o věc první polistopadové nakladatelství (nepočítá- pro mne ještě daleko expresivnější, lépe ře- já ovšem stejně spíš čekala, co zbude. Potom i lidi, nikdy vás neopustí, a je celkem jedno, me-li specifickou situaci nakladatelství Atlan- čeno expresionističtější než Šlejharova kníž- se to všechno začalo vybírat podle jiných než kde jste zaměstnán a jestli jako kategorie A, tis) oslavit deset let své existence, netušíc, ja- ka. K pojetí bych mohla mít sto a jednu vý- odborných hledisek, na mne z trestu občas B či D. Záleží na tom, o čem se dokážete kýpak zvrat a obrat nastane v následujících hradu, ale myslím, že byl uchopen stylově. vycházely i semináře ke starší české literatu- s lidmi domluvit a v čem jim můžete být pro- dobách, nyní na přelomu listopadu a prosin- To neznamená literárněhistoricky věrně. At- ře nebo k literatuře pro děti a mládež. To se spěšný. Nemusím nikde figurovat, chci jen ce letošního roku si může podobné, bezpochy- mosféra by v tom případě musela být jiná, ale pořád učit dalo, i když to bylo nepříjem- sloužit. Pokorně sloužit tomu, co uctívám sa- by nemálo úctyhodné desáté jubileum připo- všednější, tady je děj položen do hor, do dra- né. Samozřejmě jsem věděla, že nemám žád- ma. Na příští rok Památník národního písem- menout taktéž nevelké pražské nakladatelství matické krajiny. Ale režisér ví, proč to udě- ný postup a že určité věci nesmím: například nictví chystá do Hvězdy expozici k jubileu Akropolis. Jeho ediční spektrum je dostatečné lal a proč také přeexponoval erotické prvky. účastnit se tvorby učebnic. Až do určité chví- Boženy Němcové - sama bych se ke genezi pestré, poněvadž vydává i výtvarné tituly (na- Je to jeho styl a styl současné kultury. Mne le jsem však mohla publikovat v Aktech Uni- její Babičky ráda brzy vrátila samostatnou př. monografii Evy Petrové o Skupině 42, al- tento pokus o Šlejhara povzbudil, abych si versitatis nebo psát doslovy do knih v Česko- knihou. Trochu se tedy kolem té výstavy to- ba Vladimíra Suchánka nebo Pavla Roučky), ho znovu začala číst a našla u něj krásnou slovenském spisovateli. čím, mohla by na ní navazovat spousta dal- tzv. varia (publikace M. Machovce Indoevro- povídku, která je autorovou vlastní polemi- ších aktivit, už teď mám zprávy o tom, co kdo pané v pravlasti), bibliofilie (např. Listy krá- lovny Kunhuty králi Přemyslovi), populární kou s Kuřetem melancholikem. Takže opět Ta chvíle nastala kdy? o Němcové píše, i o malířích, kteří se jejím tituly z historie (mj. třídílný Lexikon české z toho pro mne zásluhou jiných povstal vel- Na katedře bylo pár nepříjemných situa- dílem inspirují... šlechty z pera Jana Halady či Paměti Mikulá- ký zisk. cí, mé odstavení od výuky nastalo koncem še Dačického) a také světovou prózu (Hein- letního semestru 1984. Děkan řekl, že mi dá ...třeba o Jiřím Kolářovi? richa Bölla, A. P. Čechova, Friedricha Dür- Jací jsou žáci na Moravě a jací v Pra- plat, abych si našla katedru, kde mě bez pe- Ten se těší, že dostane kopii Šímova por- renmatta, E. E. Kische, Francoisu Saganovou ze? dagogického úvazku vezmou. Ujali se mě na trétu zpodobujícího „ustaranou“ Boženu nebo Augusta Strindberga); v této volné řadě Těžká otázka, po dvou měsících dojíždě- katedře dějin umění a estetiky, asi zásluhou Němcovou. Až mu ji z Národní galerie poš- si zvláštní uznání zaslouží objevná antologie ní na otočku. Atmosféra je vždy taková, jací Jiřího Hájka, který ji vedl a neměl rád mého lou, vezme prý fotografii, podle níž pracoval německých autorů z Čech, vydaná pod ná- lidé přijdou. Na výběrovou výuku chodí lidé, bývalého šéfa. Nesměla jsem učit a starala Šíma, i výsledný Šímův portrét, a vytvoří no- zvem Setkání (1995). kteří si seminář vyberou, a já mohu počítat jsem se o knihovnu. Z té doby znám milé li- vou řadu koláží. Když se to povede, bude to Dohromady v nakladatelství Akropolis s apriorním zájmem o vypsané téma. V Brně di, jako je Irena Kraitlová nebo Zbyněk Sed- zisk pro nás pro všechny. A moje osobní štěs- vyšlo za deset let 132 tituly v impozantním jsou každopádně srdeční, otevření, činorodí. láček, kteří tam tehdy studovali. Kolegové na tí. celkovém nákladu téměř 1,3 milionu výtisků, Vydávají tam Hosta, takže jsou hodně pohos- mě byli vlídní a pro mě to byla další inspira- z pohledu Tvaru jsou však nejzajímavější titu- tinní. Nebo naopak? ce. Připravil MICHAL JAREŠ ly české prózy. Pokud se v poslední době na- kladatelství agilně podílí jako spoluvydavatel na realizaci sebraných spisů českých klasiků, statku akční komediálnosti. Zábava je zába- Hraběnce nezbyde než se uchýlit k odcize- přičemž se po svazcích Egona Hostovského vou, uvažovat pak můžeme nad její intelek- ným dětem, Elvíra po zhroucení podniku Psi štěkají (právě zde po tolika letech znovu vyšlo i Vše- M tuální výší či naopak lidově lascivní vulga- prchne - celá její Ančinou iniciovaná mesi- obecné spiknutí a potom Půlnoční pacient) ritou - Kohout v sobě snoubí oboje. Po ášská převýchova se mění v dalšího jezev- – /Nuly ujalo též Františka Langra (vydali tu autoro- vstupní dějinné skeči nás hrabalovsky vy- číka - jeden z mála cituplných okamžiků je- vu tvorbu z exilu), podstatné je, že pod citli- táhnou dál právějící (Obsluhoval jsem anglického krá- jího pohnutého života, Ruda schází, čím za- vou kuratelou Jiřího Tomáše zde bylo vydáno ! le) Kvapil posune k ději samotnému - k po- cházel - pronásledován mafií... Hlavním nemálo výrazných novinek naší prózy, namát- stavám »žabí perspektivy« veřejných zá- dramatickým bortícím se prvkem je odhale- kou vynikající román Petra Koudelky Peříč- Takovouto drobnou slovní hříčkou by chodků (nelze více klesnout vysvětlují po- ní, že Ančina byla placeným konfidentem ka, peříčka (1992), vrcholné zralé dílo Vladi- šlo označit úspěch premiéry hry Pavla Ko- stavy samotné). Co postava, to typ, životní StB (s vlastním krycím jménem Nula), a te- míra Körnera Smrt svatého Vojtěcha (1993), houta Nuly v plzeňském Divadle J. K. Ty- příběh. Harmonická Ančina (Zorka Kostko- dy celý porevoluční podnik soukromého dvě prózy Zdeňka Zapletala (mj. Born in ČSR la (18. 11.) v paralele k předcházející medi- vá), od dob normalizace Jardova spolupra- WC a H00telu stojí na »fízláckých peně- aneb Vekslštůbecimrfraj, 1994), kniha Sheily ální aféře (Divadelní noviny č. 20 covnice na dámském, paní Pavlíková alias zích«, což se stane pro Kvapila nepřekona- Ochové Sůl země a blbá ovce (1995), několik a 22/1998). Tehdejší ředitelka Vinohrad J. restituující hraběnka Tourson-Roché (nevy- telnou ranou. - Jsem-li slabý, s drakem ne- reedic z díla Františka Nepila (např. Satan Jirásková hru s patrnou diplomatickou ne- rovnaně decentní M. Švábová), nečtený za- bojuji, hájí Ančinu Bobeš, který je v celé s prstenem, 1996), tři prózy Jindry Tiché (mj. obratností odmítla, Kohout se namísto spl- pomenutý básník Bobeš (rutinní V. Vrabec) hře jen kvůli tomuto závěrečnému partu; Jak krmit bohy, 1998) nebo nejlepší knížka nění sebevědomé výzvy k jejímu odstoupe- a postavy posléze (s novou dobou) se při- kdo jiný by měl totiž kredit Ančinu hájit? Josefa Vláška, jeho laskavá prozaická grotes- ní dočkal publikování části odmítavého po- pojující - československá cikánská prosti- Bobšova trochu morákovská postava je ze ka Psí biograf (2000). To je velmi sympatický sudku Zdeňka Hedvábného, následně sám tutka Elvíra (přesvědčivá A. Černá), prch- všech nejslabší, nejvíce se pouští do bon- „výčet hříchů“! Také chystané tituly Akropo- hru přehrál před auditoriem Masarykovy nuvší na WC před svými pasáky, paní Fia- motického mentorování a tím i do banalit lisu věru stojí za to, aby o nich byla naše kul- univerzity, a shrnuto v příběh, odchází nyní lová (J. Kubátová), prosťačka zastavší se (např. gymnaziální scénka, co tím chtěl bás- turní veřejnost zavčas informována: začnou se zadostiučiněním: po půl století se vrátil dvou mrzáků, jak se následně ukáže dvou ník říci). tu vydávat patnáctisvazkové Spisy Jaroslava na prkna, kde jako dramatik začínal... Pří- homosexuálních ex-farářů - němého Bo- Nicméně hře rozhodně nelze upřít, že Seiferta a tři první sbírky Františka Halase běh typicky kohoutovský. Včetně přesmyč- houška a invalidního Miloše (P. Kikinčuk o novodobých událostech něco vypovídá, k 100. výročí jeho narození, a to i s ilustrace- ky: aby naši potomci nebyli stejní pitomci... a J. Nechutný)... Hraběnce se s restitucí vra- přičemž je škoda, že musela na své insce- mi Štyrského a Toyen (přičemž s reedicí té Nuly se v příznačně efektním rukopise cí i ztracené, peněz lačné děti, objevuje se nování dva roky počkat. Vinohradští se mo- čtvrté se prý bohužel momentálně vůbec nedá odehrávají v provokativním prostředí veřej- nový partner Eda - baron/bezdomovec Lip- hou chytit za nos, protože ač Kohout je jis- počítat). Půjde-li to takhle dál, jubilující na- ných záchodků, kde hlavní postava (uvažo- nický, z něhož se posléze vyklube sňatkový tě rizikovější než třeba osvědčený Feydau, kladatelství (uživí-li se při obecném poklesu vat o její kladnosti je scestné) Jaroslav Kva- podvodník... do Plzně se rozhodně vyplatí zajet. Už kvů- zájmu o beletrii) si udrží svou výtečnou pověst pil (charismatický tahoun plzeňské činohry Uvědomuji si i při této letmé synopsi, li zaujetí, s nímž je inscenace udělána. i v prvním desetiletí příštího tisíciletí. Pavel Pavlovský) pracuje přes půl století. jak z toho na první pohled čpí bláznivá po- FILIP TOMÁŠ VLADIMÍR NOVOTNÝ Hra začíná svižným pásmem dějin v kostce vrchnost, posbíraná pěna našich dní - jenže počínajíc pohřbem tatíčka Masaryka, přes je otázkou, komu tu ožehavou povrchnost okupaci a „hrdinné“ chování rudých gard adresovat: životnému Kohoutovi, který (»Bitte nicht hier,« hájí se postava sražená v chirurgicky propracovaných dialozích ka- do typického asfaltovaného žlábku - »Hajzl rikaturně typizuje (typizace spočívá v tom, k hajzlu,« - bum!), únor 48, pražské jaro že nastavované zrcadlo už je předem trochu (Dubček: »A co ty si, súdruh, sľubuješ od pomalováno), nebo skutečnosti samé, kte- obrodného procesu?«) i následné „osvobo- rou svým způsobem přece jen všichni utvá- zení“ zmatenou sovětskou armádou (voják říme; ať se nám demokratický „princip ko- nutně hledající »dirú na gavno« se zastřelí lektivní viny“ líbí nebo ne. poté, co zjistí, že water-closet jest v „kon- »Mně to došlo... My v tý totální svobodě trarevolucí“ zmítaných Čechách nejen pro žijem to, na co kdo máme!« vrcholí hra politbyro, ale i »dla rabotnikov«), zatýkání v mravoličné pointě a nelze než souhlasit úsměvně karikovaného disidenta Havla s postřehem Richarda Ermla, že »každé (Estébák Kvapilovi: »Zaplatí vám, až bude druhé Poslední slovo v Lidových novinách prezident, Vy přeci chcete bejt prezident, že (...) neopakovalo do omrzení v podstatě nic jo, Havel?!«) i revoluční euforii roku ‘89. jiného.« (Divadelní noviny č. 8/1999) Což S využitím dobových písní, frází a hesel je asi největší slabinou Kohoutovy hry, kte- se rozebíhá nikoliv nesympatický vaudevil- rá je zároveň trochu nevyrovnaná. V druhé le, který vinit ze znaků vaudevillu je asi půli se totiž lehkonohé tempo vytrácí za stejné jako vinit Havlovy projevy z nedo- účelem prohloubení jednotlivých příběhů. Zleva: Josef Nechutný (Miloš), Pavel Kikinčuk (Bohuš) a Pavel Pavlovský (Jarda), foto Pavel Křivánek ( stoty umocnit- sílaschopnáobrátita i d’amour ruskéhorealismu vezdejšího světa bouře Poezie tichaa slova čev), 10 přívlastkovým - genitivem jů stojívelmičastonominativs názvechjednotlivýchese- buje suverénně.V literární historik,překladatel,básník,pohy- Vladimíra Poznera(Praha1932). dobá odlišnéhistorické zkušenosti-po- chází užz vy- jinémúdobía kdyžmátěžiskov zíka -i ké svýmsvižnýmstylemsedíloJiříhoHon- ta- tomtoohledua bor nesporněnakročen.V dějinámřekněmeelitnímtentosou- je všakk ce svouprácipřímojako„dějiny“,prakticky prvníchdesetiletí20.století.Nepojalsi- tí a ších představitelíchruskéliteratury19.stole- nejvýznamněj- než třidesítkysvýchesejůo politického boje ní příteli(...)vyklubávalazbraňaktuálního slovné: takse„ oblasti zíka zvláštěv že Honzíkovýchrozborů. vrchem textubychvyvozovalnejlepšípasá- hosi dříveneviděnéhovzhůru,jevovýmpo- prolnutí,prodíráníseče- humila Mathesia.Z dalších)učiteleBo- dova, Fraňkova,méhoa Droz- ovšemi čových termínůHonzíkova(a lnutí mi. Myslím,žejejímHonzíkůvtermín slovo, ježzprostředkujemezioběmapoloha- rodísetuotázka,jakéjeto tenze,a ovšem i ření (vzepětí,obracení,vzpoury)-existuje gestempřetvo- se (tichem,ztotožněnímse)a uzpůsobení, poslání- nížpojednává,jakosamémujehotextu: ci, o tommnohé,cojevlastníprávětakvě- me v ozk napětí Honzíka o vzduchu city,ježjsouprávěve nálady, myšlenkya smírnou vážnostízachycovati ského racionalismu ral napovrch„ „ jev dán Lermontovaanalogický vou „otáčení“jeu tomnosti rusképří- kdoty (...)realistickéleporeloz tí dvourovinodehrávánaose charakteristice dílaAksakovovasepřekry- v fyziognomie ukrajinskéholidu.Naopak a vají reálné,odpozorované,životní podmínky pod báchorečným,snovýmrouchem spočí- - generalizace Torst vzácný, záviděníhodnýdar Ve svéknizeDvěstoletíruskéliteratury Ve světěslovesnéhouměníseJ.Honzík, rluívPšioěpei kíuHon- Puškinověpoeziitkvíu Prolnutí v Mezi uvedenýmipředpoklady-oddáním analýzeGogolovytvorby jdepodle V , resp. Dvě stoletíruské (Čechov), , 2000)shromáždilJiříHonzíkvíce Básník služby Moderní ruskéliteratuře1885-1932 (Mandelštam), zaslíbení,oddanost- ruské literatury Zdařilé zrcadlo “. .Vpoild tomutoPuškino- protikladuk “. V Jiří Honzík: přehodnocováním 2 vztlak

literatury DVAKRÁT dilogii . V laškovněrokokovéhoposlá- z filosofický manifestosvícen- ,z„ “, z Čaroděj obyčejna něco (někdo)něčeho. iohdmjdnzklí- , mimochodemjedenz × ,z„ “, z etnografické pijácké písně (symbolismus), (Někrasov), (akméismus), Mistr miniatur genologické mírně pikantníane- Rodinná kronika nebanálně (Turgeněv), ale : básníkměl autobiografie nejbanálnější Génius pro- a “ seprodí- (Blok). Klenotník modální , žánro- Poezie ne- , s Viola (Ťut- Cítí- pro- : línání), se-oproti„ „ dobovýsymptom. nýbrž o filosofickouproblematiku, kách, nešlomuo nečasových otáz- nejrůznějšíchčasovýcha o rov) symptomem: „ to,čehojedanátematizace zováno, nýbržo matickým bychom mohlinazvat Gončarova, vyzrazuje skrytáintencionalitau záhadě. a kolemsebejakonezměrnémutajemství i sobě průchod svémupřístupukevšemuv „ jejínejednoznačnosti. nosti fantastikya otázce Odojevském:mířík o prolínáníanalyzujepojednání průchodu a procitání lidskéduše ruském venkově rudimentárnímonumentalitěživotana sem o a Tolstéhose„ U etická(zloprotidobru). proti zákonu),i noetická(náhoda relativizacejei kolísává a zdánlivá stabilitajevovéhopovrchuseroz- psychickéhopodhoubístoupánaleptávání, z Tolstého-rodí„ pochodů u ma Mandelšta- Gumiljovaa Achmatovové, alei Georgije Ivanova,Lozinského,Kuzmina, ficky přesné‘petrohradskévedutynejenom Blokaleží„ nému PetrohraduBěléhoa ní malbaolejem vých leptů Čechovo- pozadí Turgeněvovýchpastelůa takse„ výtvarných.A nů -slovesnýcha ho proměnného něhonacházímeparalelu další: častou jeden přidat kezmíněnýmjižpostupůmi oblastiživotopisné, politickéaj.). (z bohatého arzenáluúdajůfaktografických světovém. Autorpřitomhojnětěžízesvého rámci rámcitétoliteraturysamé,takv jak v komparace jednotlivýchjevůruskéliteratury slunce bolismu ( výboruzesym- odeonskýmsborníkům-k k Textově jsoublízkéHonzíkovýmúvodům Ruskuprvníchdesetiletí20.století. dech v celýchuměleckých prou- becňující studieo jsoutusamozřejmětéžzo- Solženicyn.A a takéPlatonov Mandelštam,a Gumiljov a senin, zvláštěpakobjevněpodaníKljujev, vá, Cvetajevová,Majakovskij,Pasternak,Je- něnskij, Brjusov,Blok,Bělyj,Achmatovo- čev, Někrasov,Turgeněv,Uspenskij,An- autorechdalších.JezdeŤut- knihou mluvito e enh ionh tl jednékultury ce, jednohoživotníhostylua konce jednétřídy,společenskéforma- umění „ entovanými desetiletími čiré metafysickémeditacepozitivistickyori- prospěchu ruskéliteratury vě „ Bunino- ným kontextem:J.Honzíkmluvío služného činuliterárního vědce-zdámítpodobuzá- v současně odhalenískrytosti umělcově -a činu nin. Zdesemotivprolnutí,vzlínánív postavy. stojí „ chova zatakovýmprolnutímtextovýmopět Če- u jedné rovinytexturovinoudruhou:i Honzíkověstopě-určitéhoprolnutí me v onoho fenoménu,kterýtuprůběžněsleduje- mi dynamická,do ni- Dostojevskij,sdružujehovšaks Tolstoj a jehovlastnímuměleckémvývoji. v tvorbatěsněpředkrizí stého, jehopostoja situacesaméhoLvaTol- 19. stol.)prolínái krizovéhoúdobíruskéspolečnosti(70.léta z uměleckého: románem tí kontextupozoruhodných hrává v vých Narbutových, Zenkevičových, Vološino- malbu textůGumiljovových,Goroděckého, pestrou(...)pozemšťanskoukrajino- sytou a ‚perokresby‘Achmatovové(...)ažpo tuše‘ a minových (...)přes‚suchéjehly‘, ‚lavírované skutečných činůčlověka Touto nejednoznačnostídával Dětská létaBagrova-vnuka ěíscán itrcéoaindividuálně dění sociálněhistorickéhoa ,avyrůstátu„ “, a Boční ziskyDostojevského,vzlínajícíze Honzíkověpodání Způsob, jakýmsev Kulturní rozhledHonzíkoviumožňuje Významná jeHonzíkovaschopnost Obdobně bysedalonadHonzíkovou Coby desátýpříkladbudižuvedenBu- jinégeneracinež Čechov sicepatřík áansi(.)n š,c nemalému návaznosti (...)navše,cok “. dával svýmhrdinůmrozpřádatdiskuse ál rzeíaprohlédnutí náhlé prozřenía ). tlumočit chvějivouatmosféru(...) pronešení lt azuru Zlato v ed uoto,cojepřímotemati- ; nejdetuo “ “ objevujeBuninova„ ooc tam,kde Dokonce i prosakování napovrch , dvouuměleckýchfenomé- ,uakméistůprotipřízrač- “, u “ ukryt„ prozření okruh od‚krajinek‘Kuz- vysokého principuodliš- mechanismu .Aopětjinýzpůsob “. A implicitním akméismu( z ) a “. OdtudBuninovo “ (dalšízpůsobpro- “ Anna Kareninová úchvatný zázrak vyostřená forma pronášelo oheň je pod„ verifikovatel- (Odojevskij) sytá, preciz- “ duševních chemicky souběžnos- či “ ústřední (Gonča- sympto- letopi- “ ode- dvojí- ‚gra- Ústa na “. “: ou olv Honzíkově podánísesku- boru. Doslovyv né koncepčnísoudržnostitorstovského sou- bě normalizace),aleotevírátéž otázkumož- do- textu, kterývznikljakodoslov (navícv nad stylistickýmispecifikami odborného obecnémuzamyšlení čtenáře přivéstnejenk osmdesátýchletech,musí sedmdesátýcha v či doslovykeknihámvydávanýmpřevážně čtvrtiny Honzíkovýchstatítvořípředmluvy myslímatematika videc s obyčejna, Kolumbuslidskéhonitra Strážce múz,Jezdecdoneznáma,Čaroděj před čtenářemdefilují napospas autorověstylistickélicencitak znamných autorůruskéliteratury.Vydáni vý- Honzík neopomněltéměřžádnéhoz Jeseninovi textů. NacestěodPuškinak měrně ucelenásbírkaliterárněhistorických ké literatuře ózně nazvanástať nepřipouští, souboruvádíponěkudambici- kova Dvěstoletísinaopaknekomplexnost val, Queneau,Genet,Bachelardaj.).Honzí- zaujmou předevšímneotřelostítémat(Ner- sobě,francouzskéstudie dí objevnýsámo českémprostře- italskéliteratuřejev statí o komplexnost, čtenářenezklamou.Soubor hlédnutí doobsahu,nekladounárokyna dotvrzujezběžnéna- naznačuje jižnázeva Honzíka. Pelánovy vila ještěDvěstoletíruskéliteraturyJiřího italskéliteratury a telství ní doběnaninavázalopředevšímnaklada- posled- letech stalotéměřjakousitradicí.V devadesátých příležitostnýchstatísev vů a ratuře vydávánímsouborůpředmluv,doslo- světovélite- koncepčněucelenýchstudiío a čtenáři poněkolikdesetiletípředkládána. skonale lidštější,nežjeta,ježbylatomuto ne- podoběpravdivějšía ruskou literaturuv čtivou.Představujíčeskémučtenáři plnou a jsou literárněvědnoupracípoctivou,ducha- jemný driblér. jí limitace.Honzíkpostupujekupředujako va jetezevyslovena,častonásledujehnedje- vymezil prostorplatnostisvémyšlenky:sot- to,abypřesně kosti“. Jetoautorovapéčeo rys, jenžjepřímouprotivahou„rizikaleh- tamcítíme.Přitomvšakjehostylvykazuje a přiHonzíkověuměleckémcitutu nosti i ný, nicméněrizikodobřenatrénovanéobrat- obrat- autorovujazyku.Jepohotovýa šli -k danémpřípaděneuplatňovat.) v by někdejšídisident-dostidůvodůzávorky Andreje Siňavského,byťtenbybylměl-co- Majakovskémpřivystoupení konferenci o roce1993napařížské ní jsembylsvědkemv ginativní invence.“ zejménaima- ný umělecobrovitéjazykovéa jakovskij (...),mimořádněoriginálnísloves- ternak -nemůžebýtodpověďjinánež: níkem Honzíkovasrdce“jenepochybněPas- kdyžruským„bás- tehdy-i zyka poezie.A nický přínos,naobjevnovéhomožnéhoja- jennabás- otázka neptá,soustředitsejena závorky“ přímozarputilevše,načsetato poezii 20.století,pakjetřebaumět„dátdo ruské otázka, kdobylnejvětšímtalentemv kritiktodokáže.Je-litu dý literárníhistorika ty, bezjakéhokoliohlíženístranou!Nekaž- trvání navlastnímprožitkuuměleckékvali- sváposelství. dům svákritériaa odkud tytometodologievysílajíjehosou- me naobzoruHonzíkovyliterárníkrajiny, nich:jejichhraničníkamenytuší- ví setuo J.Honzíkaexplicitněneuplatňují, většinou u kdyžseprojevyvyhraněnýchmetodologií I dějinnými. kategoriemimravnímia spolu s uměleckéhovkusu soudyestetickéhoa a Honzíkova způsobupsanístojížánreseje zrodu todologicky beztvaré.Bezprostředněu turalistickou čijinou,alerozhodněneníme- kou, existenciální,psychoanalytickou,struk- přísně vymezenoumetodologii-sociologic- kázeň Honzíkovadíla.Tosicenesleduje

200020 Nahrazovat nedostatekpůvodních Honzíkova Dvěstoletíruskéliteratury Závěrem sevraťmetam,odkudjsmevy- Zvláštního oceněnízasluhujeHonzíkovo Cílem našíanalýzybyloprokázatřád, Ruská literatura Torst doslovech v , ponížnásledujetematickypo- , vedle ZDENĚK MATHAUSER uk,rsédš rus- Rusku,ruskédušia O Jiřího Pelánasetakobje- (Obdobného závorková- Kapitoly aio francouzské Kapitol z a d.Zjištění,žetři Génius prostoty, , kterési,jak × či Jasno- 2 „Ma- vzpomínku nazašléčasy. nostalgickou kových statíjdepředevšímo případěvydáníHonzí- utvrzuje dojem,žev Sentimentální tónjehopředmluvy všakjen Dvou stoletíruskéliteratury vůbec jasné. podivnéhomá namysli,nenípopřečtení a podivnost a rárním historikemsesmyslemprojinakost vům nazýváMilanJungmannautora„ hodném zraněnípřipitvě smyslně umíránatěžkousepsipozcelaná- nakoneczcelane- zlovolnou ironiíosudua svou bystrostněkolikrátzaživotzaskočen přesvšechnu tuctového člověka,kterýbyli individuálnítragikoune- jisté mírycočinits miky: „ od časuocitánasaméhranicijazykovéko- ho stylistickéhoprojevusetakHonzíkčas (s. 96).Jakobyzahleděndosetrvačnostisvé- samém proudu života nosti nebopřímov vzniká,aťužvespoleč- co seteprverodía mečný citprovše,cojeteprvevevzduchu, tajila nejednapřednost:hlavnějehovýji- dané objektivitě‘Turgeněvovapřístupuse nou skrýváprázdnotufloskule:„ soběnejed- cích opakuje,stylistickégestov různýchderiva- dramatickýchpasážísev a vytváří dojemspíšeopačný.Řadavzletných zajímavě,všakvcelku působit nevšedněa kém vyjadřování.To,coosamoceněmohlo metaforic- ných konstrukcích,parafrázícha opisnýchjmen- prozradí autorovazálibav Již popřečteníněkolikaúvodníchstatíse Honzíkůvvýraznýautorskýstyl. souboru i 76n.). Překvapivěsjednocujícíefektpřináší nadmíruhospodárnoupanídomu kou a pedantickou,aždespotic- kem vevýslužběa někud lehkomyslnýmhusarskýmdůstojní- neutěšenývztahmezirodiči-po- ovlivnil i citověnalomenýchsvazkůnemálo ných a už jehodětství tvorbě„ textu; Turgeněvatakk víc kauzálněsvazovatsesvětemliterárního filosofii ani zájemo nahřebíčeknepověsil těsnopisua konce i si psychologie,pedagogiky,agronomie,do- jejípředchůdkyníalchymií), všímal chemií a něž přírodnímivědami(jmenovitěfyzikou, Odojevskij „ je detailnífaktografií;dozvímesetak,že pozitivistickémduchupřetěžu- Své studiev uměleckéhotextu. hledu navztahautoraa vstanou skutečněpřekvapivouměrou. redukuje naorwellovsképodobenství)vy- textu(Honzíkobsahrománu jetí přístupuk luše Zadražilové( tomutorománuodMi- doslovemk (s.171) s známky k sátých let.StačísrovnatHonzíkovypo- devade- změnu ovšemnepřinášíanistatěz kových textechnalezliřadu.Výraznější čenského dění díla stávají„ jejich Obdobných příkladů,kdyseautořia ruskéspolečnosti ního kvasuv sociálněkonstruktiv- álně nespokojenéhoi umocňovatelsoci- „sugestivní tlumočníka řádu“Honzíkemviděnjako „tíhnutík a Bělyj jepodtlakem„elektrizovanéhodění“ Andrej lému člověkužítnelze.“(s.121)I určují vztahymezilidmi,dobrému,ušlechti- kde rozhodujícímocmajípeníze,peníze vlastníMyškinůvosud:žetam, dokazuje i ta let. NejvlastnějšísmyslDostojevského osmdesátých literární vědysedmdesátýcha lečenských změn,silněodrážejícíatmosféru ce čteníuměleckýchtextůjakoobrazůspo- jistě nezáměrněproměňujeautorovatenden- ovšem nenese. plexnost souborustatísugerují,celektextů kom- rické koncepce,jížsicenázevknihya absencisjednocujícíliterárněhisto- vším v Honzíkových Dvoustoletíseodrážípřede- případě sebounutněpřinášíjistárizika.V s uměleckéhotextu tu vztahuodbornéhoa kontex- doslovy vznikly.Vytrženídoslovůz krétním uměleckýmtvarem,pronějžjako kon- odborných textůpřitomúzcesouvisís ky poetickémhávu.Kompozicetakových ažkomic- ňující pointou,častozahalenouv cemi autorit,interpretačnínávodysezobec- cita- kombinující látkuliterárněhistorickous tečně jevíjakopodivněhybridníútvary, a,pdeHnía kívtom,„ tak, podleHonzíka,tkvív esépemuěkHonzíkovýmdoslo- Ve svépředmluvěk nh eanh eivHonzíkověpo- v Mnoho nejasnéhojei jedinouuchopitelnoukoncepcisetak V .. Bazarovověpřípadě mámedo v (...) i .C literárnímsmyslujiného “. Cov Čevenguru (...) seintenzivnězabývalrov- rezonančními deskamispole- “, bychomvestaršíchHonzí- “, „ Argo budoucího básníkanerov- s 5;aneváhájina- “ (s.55);a 95 odl po- rozdílyv 1995) a Andreje Platonova KAMIL ČINÁTL “ (s.89). disponovalo “. (s.253) .. ‚od- (...) v (...) co Idio- “ (s. lite- “ 11

2000 20 neschopnost mu pomoci vysvětlila strachem ze svého druha. Zato její druh seděl v lavici P ACIFIC-LETTER (13) obžalovaných mlčky, neprojevil lítost ani jiný lidský cit. Při pohledu na něj nezbylo než si uvědomit, že v naší společnosti existují lidé, kteří nejsou dost inteligentní na to, aby moh- li rozpoznat dobro od zla. Otázka je, co s ta- kovými lidmi má společnost dělat? Jiná otáz- ka je, jak uchránit bezbranné děti od násilí? Matka byla odsouzena na pět let do věze- ní, její druh na doživotí. Podivný případ vyhlásila politiku uzavírání mezer mezi chu- úrovně) a dostihl nejnižší hodnotu za dvacet Několik měsíců po smrti Jamese byla do dými a bohatými, ženami a muži, Maory let. Hospodářský růst, který dosahoval slibná nemocnice dovezena dvacetitříměsíční maor- Dovera Samuelse aneb a Pakeha (bělochy). Svou vizí dokonale čtyři procenta za vlády konzervativní Jenny ská holčička Lilybing. Její rodiče ji dali přes okouzlila novozélandskou společnost. Musím Shipleyové, se nejen zastavil, je teď v negati- víkend na opatrování dvěma tetám, sestrám země, které ženy přiznat, že i já jsem měla jisté iluze. Aspoň, vu. Zahraniční investoři zemi opustili a pře- její matky. Lékaři v nemocnici mohli jen kon- říkala jsem, tato vláda bude věnovat jistou stěhovali své podniky jinam, většinou do Aus- statovat, že smrt nastala před pěti hodinami. vládnou pozornost tomu, co se stalo palčivým spole- trálie nebo Singapuru, kde se praktikuje poli- Její ubohé tělíčko bylo do krve zbito, opařeno čenským problémem. Jedno je třeba říci pří- tika byznysu vstřícná. Co horšího, každý mě- horkou vodou, a co šokovalo veřejnost nejvíc, Emancipace žen se děje v zájmu celé spo- mo, osud žen z nižších vrstev není na Novém síc opouští Nový Zéland tisíce mladých lidí, pohlavně zneužito. Při vyšetřování policie lečnosti a je tedy stejně prospěšná ženám ja- Zélandě růžový, vedle chudoby je hlavní klet- vysoce kvalifikovaných, protože nemají nadě- narazila na betonovou zeď, nikdo z kmene ne- ko mužům, což věděli už klasičtí liberální fi- bou násilí, páchané jejich mužskými druhy. ji tady dostat místo. chtěl svědčit o tom, kdo to udělal. Nakonec lozofové, mimochodem všichni muži. Když Bití žen a dětí je na denním pořádku. Vláda žen se tedy rozhodně nevyvedla po policie našla dostatek důkazů proti oběma te- měříme pokrok civilizací, je jasné, že západ- Leč i v tomhle ohledu bylo mé očekávání ekonomické stránce a země spěje rychlým tám a druhu jedné z nich. ní předběhla o mnoho mílí třeba civilizace zklamáno. Vláda Heleny Clarkové a jejích krokem k bankrotu. Voličstvo se konečně pro- Podobných případů se jenom od začátku založené na muslimském náboženství, právě ministryň-feministek se prokázala být jednou budilo ze svého okouzlení a za deset měsíců roku událo šest, celkem za poslední léta dvě proto, že neudělala ze svých žen nevzdělané z nejhorších vlád, kterou Nový Zéland během obliba Clarkové spadla na 36 %. Zato popu- stě padesát. otrokyně. Ostatně jakkoli to radikální femi- své stošedesátileté existence zažil. To není jen larita konzervativců stoupla na 41 %. Kdyby Tyto případy vynesly na světlo otřesnou nistky popírají, v minulosti byli hlavními bo- můj osobní názor, ale názor politických ana- se teď konaly volby, labouristé by prohráli. zkušenost, že maorské děti jsou oběťmi do- jovníky za ženskou emancipaci muži, kteří as- lytiků, zde i v Austrálii. Není to ale jen nespokojenost se stavem eko- mácího násilí, které je čtyřikrát horší než poň v anglosaském světě bojovali za práva Od roku devatenáct set devadesát do roku nomie, co způsobilo ve voličstvu tuto změnu. v bělošských rodinách. Vláda tedy chtěla žen na půdě parlamentu. V jejich čele stál devadesát devět, tedy po devět let, tu vládli Vláda žen měla totiž některé nepříjemné rysy, prosadit zákon, který by ulehčoval potraty, velký liberál John Stuart Mill, který už v po- konzervativci, i když se v posledních letech v jejichž důsledku lidé začali pochybovat, zda speciálně v případě nezletilých dívenek, ale lovině devatenáctého století podal v britském museli dělit o moc s několika dalšími koalič- opravdu tyto dámy chtějí stvořit nový eden, Dover Samuels, ministr, který měl zjednat ná- parlamentě návrh, aby ženy dostaly hlasova- ními stranami. Konečně na podzim roku de- společnost, která se bude s láskou a péčí pře- pravu křivd na maorských ženách a dětech cí právo. Návrh byl parlamentem zamítnut, vadesát devět si voličstvo řeklo, že je čas pro devším věnovat poníženým, ukřivděným, chu- páchaných, se proti tomuto zákonu postavil. ale překvapivě jen velmi slabou většinou. změnu. Novozélandské voličstvo se řídí zása- dým a hendikepovaným. Od chvíle, kdy byl jmenován ministrem, Do- Moje neláska k feministkám pramení dou, že mezi dvěma hlavními stranami, labou- Většina ministryň se prokázala naprosto ver vystupoval jako maorský mesiáš. Pěsto- z poznání, že tyto dámy udělaly pro skuteč- risty a konzervativci, není v podstatě velký nekompetentních. Helen je totiž vybrala ne val si pověst morálně bezúhonného staršího nou emancipaci pramálo, zato hodně pro to, rozdíl, a že tedy neuškodí konzervativcům podle inteligence a předešlé politické zkuše- státníka, který může být vzorem mladé gene- aby narušily dobré vztahy mezi muži a žena- uštědřit lekci v pokoření. Všichni známí mně nosti, ale podle toho, zda byly věrné ideálům, raci. Ale pak se věci trochu pokazily. Prova- mi. Píší traktáty, že svět by byl lepší místo, před volbami říkali, že se vládní politika ne- ve které sama věří. Tyto ideály reprezentují lilo se totiž, že před čtrnácti lety (jako 36letý kdyby žádní muži nebyli. Hrají podivné hry, změní, ať už volby vyhraje kterákoli strana. marxisticko-feministickou mišmaš, říznutou ženatý muž) se Dover zapletl s mladou Maor- které slouží k účelu transformace prastarých Podívejte se na Blaira v Británii, říkali, to bojem za práva Maorů. V úřadech, které kou a pak ji přinutil k potratu. společenských institucí, jako hra na jazyk, ze přece není žádný radikál. Ale v tomto ohledu spravovaly, propukla řada skandálů. Návrhy JINDRA TICHÁ kterého se nedá poznat, k jakému pohlaví nás Helen překvapila. Měla předem rozmyš- zákonů, které připravily, nebyly dobře pro- Dunedin, Nový Zéland mluvčí náleží (v angličtině to horko těžko ješ- len plán nápravy Nového Zélandu, abychom myšleny a musely se přepsat. Navíc se tyto tě jde, ale v češtině by to bylo nemožné). Ne- se z hříšného stavu prosperity, silného hospo- dámy navzájem neustále svářely, a to na ve- třeba říkat, že jazyk se takto znásilňovat ne- dářského růstu, ze země, která byla miláčkem řejnosti a velmi nepěkným způsobem jako Společnost Franze Kafky v Praze dá, po desetiletí boje za zkratku Ms, ze které zahraničních investorů kvůli deregulaci pro- příslovečné fish wiwes, což je anglická obdo- a Open Society Fund Praha se nedá poznat, zda dáma je svobodná (Miss) vedené konzervativci, vrátili na cestu ctnosti, ba hokynářek. vyhlašují 7. ročník studentské soutěže o nejlepší esej nebo vdaná (Mrs), se angličtina otřepala starali se o chudé, nezaměstnané a za tím úče- Rozčarování s vládou Clarkové a mili- a vrátila k Miss a Mrs. lem dojili tak zvané kapitalisty ze všech jejich tantních feministek začalo případem Dovera Radikální feministky také pomocí této fi- nečistých zisků. Dá se říci, že agenda Clarko- Samuelse, kterého Helen po volbách jmeno- CENA MAXE BRODA lozofie přispěly svou troškou k rozpadu rodi- vé je jedna z nejlevicovějších v západním svě- vala do křesla ministra pro maorské záleži- Soutěž je určena pro středoškolskou ny. Není žádným tajemstvím, že nejvíce posti- tě, že tu není žádná obdoba ženského Blaira. tosti. mládež do 18 let (1. kategorie) a pro vy- ženými oběťmi rozvrácené rodiny jsou ženy Helen Clarková nastolila vládu, za kterou by Dover Samuels se tak stal nejdůležitějším sokoškolskou mládež do 26 let (2. kate- a děti. Na všechny tyto marné bitvy ale bo- se nemuseli stydět komunisté z východní Ev- Maorem v zemi a jedním z mála mužů minis- gorie). Soutěžící mohou psát na tato té- jovné amazonky vyplýtvaly mnoho energie ropy. Začala znárodňovat, co bylo konzerva- trů ve vládě. Ve své nové důstojnosti Dover mata: a skutečné problémy skutečných žen v dnešní tivci zprivatizováno, zvýšila daně hlavně pod- zahájil dobře míněnou řečnickou kampaň společnosti ignorují. nikatelům a úspěšným byznysmenům, zavedla proti určitým morálním neduhům, které Ma- • Politická osobnost Tradice skutečné ženské emancipace jsou nové zákony zvýhodňující odbory atd. Seznam ory sužují. Jeden z hlavních problémů je • Feminismus v této zemi obzvláště silné. Zdejší parlament radikálních změn je hodně dlouhý. Voličstvo vzrůstající procento nelegitimních dětí, které • Vliv národnostní a kulturní plurality (samí muži, pochopitelně) odhlasoval plné si uvědomilo, čeho se z nevědomosti dopusti- se rodí mladičkým Maorkám. Tyto mladé na vývoj moderních občanských států volební právo pro ženy už v roce 1893. Nový lo, až bylo pozdě. Jak předem slíbila, Clarko- matky, které často začínají rodit ve třinácti • Formy opozičního hnutí za demokra- Zéland byl tak prvním samostatným státem vá také povolala do vlády ženy v nebývalé mí- a pak mají tři až čtyři děti v rychlém sledu, cie (politické strany, občanská hnutí na světě, kde ženy dostaly volební právo, a to ře. Dá se říci, že Novému Zélandu dnes ženy každé s jiným otcem, jsou u kořene obrovské- a iniciativy, protestní skupiny aktivis- skoro třicet let před ostatními zeměmi západ- vládnou. Vedle ministerské předsedkyně, kte- ho společenského problému. Tím je násilí pá- tů, terorismus). Hranice mezi prosa- ního světa. rá je zároveň ministryní kultury, je ve vládě chané na maorských dětech, násilí, které ne- zením obecně prospěšného názoru Problém ženské emancipace nebyl ovšem také ministryně vnitra, ministryně zdravotnic- má obdoby v civilizované společnosti. Každo- a soukromou ambicí v žádné zemi uzavřen jejich zrovnoprávněním tví, ministryně imigrace, ministryně pro život- ročně je nejbrutálnějším způsobem zavraždě- v očích zákona. I v nejpokrokovějších zemích ní prostředí, ministryně sociální péče, rozhla- no několik maorských dětí, a to buďto svými Účast v soutěži je limitována věkem, západního světa, ke kterým počítám vedle su a televize, ministryně pro tělesně postižené, rodiči, nebo rozšířenou rodinou, whanau. přihlásit se mohou i mladí lidé, kteří USA také Nový Zéland, je stále úděl mnoha ministryně pro státní zdravotní pojišťovnu V poslední době je těchto případů pravá epi- žádnou školu nenavštěvují. Účastníci žen politováníhodný. a hlavní soudkyně. Pokud nějaké ministerstvo demie. Z nich nejsmutnější je případ Jamese zašlou či přinesou svůj text ve třech ko- K vládě žen ve feministickém podání se má náhodou za ministra muže, pak jeho zá- Whakaruru. Tento čtyřletý hoch byl sadistic- piích do 31. ledna 2001 na adresu: pojí několik mýtů. Kdyby prý ženy lidstvu stupkyně je vždy žena. Smutně proslavená ky mučen po několik let svým nevlastním ot- vládly, nebyly by nikdy války, protože jsou svými rasistickými výroky na účet bělochů je cem, druhem své matky. To vše vyšlo najevo Centrum Franze Kafky svou podstatou mírové holubičky. Historie Tariana Turia, zástupkyně ministra pro zále- teprve, když umírající James byl dovezen do Staroměstské nám. 22 bohužel tento mýtus vyvrátila v podobě vlády žitosti Maorů. Nová generální guvernérka, nemocnice. Byl doslova posetý ránami a pod- 110 00 Praha 1 Kateřiny Veliké, která dobyla mečem pod- což je oficiálně hlava státu, zastupující brit- litinami všeho druhu a velikosti. V nemocnici statnou část toho, co se později stalo sovět- skou královnu, bude od příštího roku také že- okamžitě po převozu zemřel. Nevlastní otec Vyhlášení výsledků soutěže se uskuteč- skou říší, a předčila svou bojeschopností na. Ženy zastávají i další důležitá místa ve ve- ho zbil přes břicho tak surově, že se jeho stře- ní do konce školního roku 2000/01. všechny cary, nebo Margaret Thatcherové, řejné správě, předsedkyně opozice a starostka va protrhla. Přelíčení u soudu vyneslo na po- která vedle svých mužských kolegů jediná největšího města, Aucklandu, jsou ženy. vrch agonii, kterou musel tento hoch vytrpět Na příspěvku neuvádějte, prosím, jmé- měla odvahu vyhlásit Argentině válku a navíc Jak tedy vypadá Nový Zéland pod vládou a ze které smrt byla pravým vysvobozením. no autora, přiložte je s adresou, rod- ji vyhrát. Člověk musí ocenit starou českou žen? Matčin druh ho denně mlátil tím, co mu při- ným číslem, popř. telefonním číslem na mytologii, která si v podobě dívčí války nedě- Když Helen Clarková nastoupila jako šlo pod ruku, dřevěnou tyčí vytrženou z plotu, samostatném listu. lala o mírumilovnosti dam žádné iluze. předsedkyně vlády, lidé byli nadšeni. Podle ocelovou násadou na vysavač. Dvacetiletá V listopadu 1999 vyhrála novozélandské průzkumů veřejného mínění měla plnou pod- matka tomu nečinně přihlížela a občas si ta- Délka textu je omezena na 5 stran stro- volby labouristka a bojovná feministka Helen poru 60 % voličstva, což zatím skoro žádný ké přisadila. Vyšetřující soudce se jí ptal: Dí- jopisu. Clarková, která se tak stala ministerskou ministerský předseda neměl. Ale bohužel rů- val se James na vás, když ho otčím bil? Mat- předsedkyní. Clarková vedla svou volební žové sny feministek se pomalu začínaly roz- ka: Ano, díval. Soudce: Co jste si přečetla Cena Maxe Broda je dotována: 1. mís- kampaň ve jménu dalšího mýtu, který se pojí plývat jak ranní červánky. Ukázalo se, že za v jeho očích? Matka: Strach. Soudce: Ještě to 5000,– Kč, 2. místo 3000,– Kč, 3. mís- k vládě žen. Tvrdila, že ona i dámy jí do vlá- pomoci tradičních sociálně demokratických něco? Matka: Ano, říkal mně, prosím tě, po- to 1500,– Kč v obou kategoriích. dy povolané vybudují společnost vskutku hu- ideálů nelze dnes úspěšně řídit žádnou zemi. moc mně. Soudce: A pomohla jste mu? Mat- mánní, sociálně spravedlivou, kde se zvláštní Novozélandský dolar během desetiměsíční ka, se sklopenou hlavou: Ne. Případné další informace jsou k dispozici péče soustředí především na ponížené, uráže- vlády Clarkové spadl skoro o 14 centů vůči Matka tedy aspoň projevila u soudu jis- též na telefonním čísle (02) 24 22 74 52. né, staré, chudé a nemocné. Za tím účelem dolaru americkému ( o 20 % své předvolební tou lítost, řekla, že Jamese milovala a svou 12

2000 20 Dva teprve nedávno nalezené konvoluty vzájemné korespondence hovala jeho podpisy ze starých a bezvýznam- ných školních dokumentů. Její oddanost Otokara Březiny ovšem nenesla oběti jen tak nevinné. Kvůli tokar řezina inertní, a Emilie Lakomé Březinovi odmítla Lakomá dvě nabídky k sňatku, nešla dokonce učit na tři roky do O B Vídně, což jí bylo nabídnuto jako uznání je- vyšly v nakladatelství promiňte, insitní, jích schopností, a postupně za Březinu pře- Trigon pod názvem brala vypracovávání ubíjejících školních ad- Štefan Švec tedy, intimní Jediný život, jediná láska. ministrativních povinností, které ovšem i ji samu velmi vyčerpávaly. Úkol: spojil lyrický vztah, o ruku nepožádá (od Pro profánní svět od pondělí do neděle měl Až do Březinovy smrti s ním zůstala a) Podívat se do slovníku, co jsou to kon- svatby svého přítele z mládí a nadaného hu- několik rolí dalších. Dá se například vydedu- v blízkém kontaktu. Po ní pak příležitostně voluty. debníka Františka Bauera se děsí metamorfó- kovat, že pro své rozpustilejší žákyně byl tím přednášela o jeho životě a díle, pořádala svou b) Podívat se do slovníku, kdo je to Oto- zy Umělce v Manžela). Právě z toho důvodu podivínským kantorským mrňousem, se kte- korespondenci s ním a své zápisky z jeho ho- kar Březina. (jak dovozuje autor doslovu Petr Holman) se rým si něco začala pančelka Lakomá. Pro vorů, které si pečlivě vedla a o nichž bude c) Napsat o obojím rozsáhlou stať do Tva- zklamaná Lakomá o prázdninách roku 1906 obyvatele Jaroměřic a pro místní učitelský ještě řeč. Zdá se tedy, že byla takřka dokona- ru. stěhuje za rodiči do vzdálené Litovle. Zůstá- sbor byl podle svědectví téže pančelky auto- lá a jediné, co ji v nebi může trápit, je obava, vá zde rok a půl. Její vztah s Březinou se tak ritou, úctyhodným mužem, kolem něhož se aby si svatozáří nepropálila tépich. Je ovšem Vypracování stává korespondenčním, ale přesto zůstává o každé přestávce sbíhala celá sborovna, aby nutné uvést, že blízký Březinův přítel a jeden Konvoluty jsou soubory spisů. Otokar vroucí. si vyposlechla zase něco moudrého. Není z vykonavatelů jeho závěti Matěj Lukšů La- Březina je vynálezce centrifugy. Je skvělé Po nezaviněném konfliktu se žárlivou že- proč tomu nevěřit. Pro český umělecký svět komé odmítal věřit a podezříval ji z přílišné mít kvalitní slovník. nou ředitele litovelské školy se Lakomá v ro- pak byl tehdy už konečně významným uměl- (ba chorobné) ctižádosti a z touhy po vlast- Korespondenci Březina-Lakomá tvoří ce 1907 vrací zpět do Jaroměřic. Nastává nej- cem, jedním z několika domácích světového ním zviditelnění pomocí stínu básníkova. čtyři sta listů a lístků rázu povýtce soukromé- vášnivější období jejího vztahu s Březinou - formátu. Jestli oprávněně, těžko odpovědět. ho. Dokonce (vlhký jazyk bulvárního pisálka chodí spolu obden na procházky. Březina sám se při vší své skromnosti ja- Srovnání s ostatními korespondencemi oblízl masité rty téhož) rázu povýtce milost- To byla samozřejmě bagatelizace. Vztah, ko génius občas cítil. 26. května 1914 napří- Při vydání knihy Březinovy korespon- ného. Mistr sám by s publikováním nesou- o kterém oba píší občas jako o lásce, občas klad Lakomé řekl (a ona zaznamenala): „Bí- dence s jeho milenkou se pochopitelně nabízí hlasil, ba trpěl by jím. Chcete důkaz místo sli- jako o něžném přátelství, je vroucí skutečně lek je mi nejbližší. Může-li se o někom říci, že srovnání s korespondencí s mnohem slavněj- bů? Prosím. velice velmi. Jestli došel dál než za polibky je geniální, musí se to říci o něm. U něho cí- ší ženou jeho života, s Annou Pammrovou. V červenci 1896 píše Březina Anně a objetí, zmíněná v dopisech nejotevřeněj- tím, že jsme si rovni.“ 29. června 1926 pak už Nuže. - Korespondence s Pammrovou trvala Pammrové (to je zase úplně jiná žena) toto: ších, ovšem nemůžeme tušit. bez servítků přidal: „Věci, jaké lidem říkám, čtyřicet let, s Lakomou něco přes dvacet. „Vím dobře, že píši jedině Vám bez obavy, že Postupem přibývajícího věku oheň v krvi nebude jim říkati nikdo snad ani za dvě stě Pammrová byla o osm let starší než Březina, dopis můj se dostane do nepovolaných rukou. obou zamilovaných (hehe...he) dodoutnává. let.“ Venkovský učitel Václav Jebavý bral te- Lakomá o osm let mladší. S Pammrovou si Měl jsem v posledním čase tu problematickou Zůstávají si však důvěrně blízcí až do Březi- dy sám sebe velice vážně. Nutno ovšem do- Březina nikdy nic nezačal, s Lakomou ano. radost čísti soukromé listy své ve sloupcích nova skonu v březnu 1929. dat, že coby básník Otokar Březina byl jed- S Pammrovou vedl hluboký filozofický dia- časopisů, jako kuriosum, předkládané k raffi- ním z toho mála lidí, kteří sami sebe vážně log, s Lakomou nikoliv. Korespondence novaným zábavám kavárního obecenstva.“ Charakter korespondence brát smějí. s Pammrovou vyšla už ve třicátých letech, 3. května 1922 potom říká už naší Emilii Nejdelší dopisy si Březina s Lakomou pí- Zpět ale k jeho korespondenci s Lako- s Lakomou až nyní. Pammrová dostala po- Lakomé, která si to později ve své komůrce ší během pobytu Lakomé v Litovli. Bombar- mou. Po většinu trvání jejich vztahu byl už slední dopis čtyři měsíce před Březinovou pečlivě zapisuje: „Velká lidská díla by se ne- dují se lyrickými obrazy a metaforami, po- tedy Březina veřejně puncovaný veleduch, smrtí, Lakomá dostávala lístky skoro až do měla snižovati podrobnými životopisnými zdravují se od přátel, píší si o společně přečte- který si dopisoval s největšími osobnostmi poslední chvíle. Jediné, co obě koresponden- zprávami. Dílu to neprospívá. I styky mužů, ných knihách, které Březina Lakomé posílal. své generace a vedl náročný dialog i s mnoha ce spojuje, je příslovce „vroucně“ (většinou ve veřejnosti činných, se ženami by měli býti Po jejím návratu do Jaroměřic se charakter významnými postavami generace budoucí. ve spojení „zdravím vroucně“), které Březina neznámy, tak jak tomu bylo u Solovjova. Je korespondence mění. Lakomé se sice občas A vedle nich pak také s oddanou učitelkou, nadužíval zřejmě v korespondenci s kdekým. proto lépe zametati za sebou každou stopu, ještě přehltí operační paměť lyrickým citem, která mu aspoň částečně zajišťovala drobné Březinovy dopisy s Pammrovou jsou neboť po smrti se trhá každé jméno a dílo. který vylije na papír do obsáhlejšího psaní, trvalé štěstí, to, o němž nám sám Mistr díky v tomto poměřování nepochybně zajímavější. Proto každý tvůrčí člověk všechno pálí. Bože- v němž někdy Březinovi dokonce tyká (!), jejímu pečlivému zápisu dodnes sděluje, že (Pro útěchu se můžeme domnívat, že ze schů- na Němcová mnoho spálila, ale to, co bylo většinou se však písemný styk mezi milenci bývá „tiché a nemluvné“. zek s Lakomou by zase byly zajímavější fot- v cizích rukou, spáliti již nemohla. A tak ji omezuje na krátké zprávy, takové SMSky na Je samozřejmé, že Březinu koresponden- ky.) Podobně je tomu i s většinou ostatních pak přece vylíčili jako poběhlici.“ lístcích se zlatou ořízkou, na nichž si oba sdě- ce s Lakomou (jakkoliv „jemnou a moud- jeho vydaných korespondencí. Méně literárně Inu, ani Březina nemohl spálit dost. Ne, lují, kde se sejdou tentokrát a jak se navzájem rou“) nemohla (na rozdíl od ní) uspokojovat významné než ta s Lakomou jsou snad už jen rozhodně ho tu nechceme líčit jako poběhlici, potřebují. Neznamená to samozřejmě, že by intelektuálně. Vzlet myšlenek si rezervoval ty s Karlem Dostálem-Lutinovem a s Emanu- ale našim raffinovaným zábavám nakonec vztah jakkoliv ochladl. Je naopak s fyzickou spíš pro své eseje a básně, případně pro dopi- elem Chalupným. I když (řečnická otázka) opravdu poslouží. V transcendentnu se z toho blízkostí vroucnější a vroucnější. SMSky jsou sy Anně Pammrové, Sigismundu Bouškovi, existuje vůbec něco, napsaného kdy Březino- jistě několikrát protočí. Ostatně Bílkova so- občas velmi lyrické („Slunce dnes nesvítí, ale Františku Bílkovi, F. X. Šaldovi, Jakubu De- vým vysokým, upraveným rukopisem, co by cha na náhrobku rotujícího Mistra se jmenu- zpívá...“ OB, 25. 9. 1907) a mezi nejsilnější mlovi nebo Růženě Svobodové. Přesto bylo opravdu bezvýznamné? je Tvůrce a jeho sestra bolest. a nejvíce fantazii rozněcující patří ty nejkratší i v obvykle nijak náročné korespondenci Dokonce ani jím samým nezapsané, ale („Kdy?“ OB, 17. 2. 1908). Dopisy obsáhlé se svou „dobrou Miluškou“ se občas projeví jen vyslovené myšlenky se nedají za bezvý- Zdá se vám to cynické? pak už Březina Lakomé posílá jen ze svých jako básník a potěší ji (a teď i nás) hezkým znamné označit. Důkazem toho můžou být Dá se přece doložit, že si to nepřál. - Ano, nečetných cest, z prázdninových výletů k přá- obrazem či kouzelným vyznáním. Je přitom zápisky Lakomé, které vyšly v roce 1992 pod nepřál. No a co. Je-li Otokar Březina sedm- telům či (ke konci života) z lázní. fascinující a pro Březinu typické, že i nudné názvem Úlomky hovorů Otokara Březiny. desát let po své smrti pořád ještě zajímavý, Zajímavá může být analýzka vzájemných a obvyklé fráze a banální roztomilůstky píše Dávají nám jeden z nejvýznamnějších pra- může si za to sám. Má štěstí, že je zajímavý oslovení a podpisů. Zpočátku oslovuje Lako- „jako by dobýval rudu“. - Přes mnohonásob- menů o Březinově myšlení posledního čtvrt- pořád víc pro milovníky poezie než pro voy- má Březinu „drahý pane učiteli“. Už v Litov- né přepisování banalit jen nepatrně odlišnými století jeho života. Jsou mnohem ucelenější eury (ač to můžou být i dvě tyčinky v jed- li ale postupně přechází k mnohem příjem- slovy se dostává k jádru, které pak teprve vy- a vyváženější než třeba známé Dopisy a vý- nom). Chcete-li přibít vydavatele za uši na nějšímu „miláčku“, které jí s občasnými vari- jádří definitivní verzí a odešle. - Důkazem ta- roky Otokara Březiny, zapsané Emanuelem štít nějaké etiky, musíte ji nejdřív obhájit. To antami („Jste u mne stále, milouši drahý.“ kové hornické práce je v knize otištěných ví- Chalupným a vydané už v roce 1931. Pro po- znamená přivést ji na provázku a nechat pit- EL, 9. 7. 1910) vydrží až do druhé poloviny ce než deset konceptů jediného a celkem bez- znání o Otokaru Březinovi jsou pak jistě dů- vat. Neobstojí žádná. 20. let. Zde se najednou objevuje důsledné významného prázdninového dopisu z 26. 7. ležitější než samotná korespondence s Lako- Jen houšť tedy. Je dobře, je-li přístupno „p. doktore“, které snad naznačuje určité ci- 1911, nalezených na třech listech a třech mou. co nejvíce čehokoliv, ať třeba dětské porno- tové ochlazení, rozhodně však nižádný vý- dvojlistech, s obrovským množstvím glos, Mají jen jedinou zřetelnou vynechávku. grafie, biblí nebo (v Březinově případě) se- has, neboť v procházkách a návštěvách se po- vsuvek, škrtů a doplňků. Není v nich ani jednou zmíněno jméno Anna znamů Mistrových ponožek určených do čis- kračuje. Od prvních listů až do konce kores- Dopisy od Lakomé Březina sice uchová- Pammrová. Hledejme v tom však spíš zdr- tírny. Coby citátový krycí val pro tyto pseu- pondence (kromě několika tykacích dopisů val, ale tak jako většinu své korespondence ženlivost básníkovu mluvit o jedné ženě před dotroufalé věty lze užít Romana Jakobsona, z nejhoroucnějších období) Lakomá Březino- poněkud chaoticky, takže se hodně z těchto druhou než nějakou rivalitu v srdci Lakomé. který kdysi (a ano, dobře, v trošku jiné sou- vi vyká. Podepisuje-li, podepisuje se M. (Mi- dopisů nedochovalo. Lakomá naopak všech- Po Březinově smrti si Lakomá s Pammrovou vislosti) napsal: „Málokdo by se nyní dovedl luška), jen občas Em. (Emilie) a u prvního ny Březinovy listy chránila jako svůj malý dokonce vyměnily několik dopisů a Lakomá nadchnout pro Pohorskou vesnici, kdežto in- dochovaného dopisu E. L. poklad a později je zkatalogizovala. I to Pammrové pomohla v její těžké hmotné situ- timní dopisy Boženy Němcové jsou nám geni- Otokar Březina oslovuje Lakomou vždy o lecčem v jejich vztahu může vypovídat. aci v prvních letech protektorátu. álním básnickým dílem.“ a všude Miluško. Většinou jí vyká, často však bez přeryvu přejde do jakéhosi něžného oni- Lakomá Celkově A teď už konečně o Březinovi a Lakomé. kání („Tiše a dlouze líbám Miluščiny oči, dů- Emilie Lakomá byla typickým zrníčkem je cihloidní (přes 500 stran) knížka Jediný ži- Na začátku nového století odchází Otokar věřivé a věrné, do hlubin pohlížející, sladké, soli národa. Učitelka a později ředitelka měš- vot, jediná láska udělána hezky a kvalitně, za Březina z Nové Říše, kde zatím učil a psal, do sladké.“ OB, 31. 10. 1907). Často se také ne- ťanské dívčí školy, žena vzdělaná a celý život což patří dík editorům a nakladateli. Pokud Jaroměřic nad Rokytnou. Doufá, že práce ve podepisuje, pokud ano, pak iniciálami literár- obětující těžké službě dětem, která by upadla jde o obsah, kdyby se netýkal Otokara Březi- škole zde nebude tolik vyčerpávající a dovo- ního pseudonymu (O. B.) a až v závěru živo- dokonale v zapomenutí, kdyby se její život ny, byla by to taková roztomilá nuda. Takhle lí mu víc se věnovat literatuře. V září 1904, ta iniciálou vlastního křestního jména V. náhodou neprotočil kolem života geniálního je to další z důležitých pramenů ke studiu tři roky po něm, přichází do Jaroměřic učit (Václav, znalcům netřeba doplňovat, že Jeba- básníka. umělcova života. Emilie Lakomá. Březinu, který přechází vý). Lakomá si byla velmi dobře vědoma štěs- A teď už zbývá jen doplnit nezbytnou vě- z chlapecké na dívčí měšťanskou školu, tí i neštěstí, kterého se jí s Březinou dostalo. tu o tom, že nejdůležitějším odkazem Otoka- o osm let mladší kolegyně postupně okouzlí. Březina Vztah k němu prožívala velmi vroucně, psa- ra Březiny zůstává jeho skutečné literární dí- Mistr má ovšem dosud velké literární plány, Je načase zaplýtvat si papírem na několik la mu mnohem víc zamilovaných vyznání lo, jeho básně a eseje, které jsou jedním z vr- netuší ještě, že jeho dílo je prakticky uzavře- slov o tom, kým byl v období vztahu s Lako- než on jí, přičemž není třeba pochybovat cholů, na něž může být česká literatura bla- no a že ve zbývajícím čtvrtstoletí svého živo- mou Otokar Březina. Tak především byl po- o tom, že Březinu (stejně jako kteréhokoliv blabla. Nejdůležitějším odkazem Otokara ta napíše už jen několik (byť geniálních) ese- chopitelně Básníkem Tajemství a Symbolu, jiného muže - a tedy ješitu) taková červená Březiny tedy zůstává jeho skutečné literární jů, několik málo básní a haldičku dopisů. Kosmickým Duchem a Tvůrcem, Rozsvěcu- knihovna těšila. Lakomá z piety, lásky a úcty dílo, jeho básně a eseje, které jsou jedním Je mu sedmatřicet, což je na ženění ideál- jícím v Nás Dodnes Otázky a Smysl pro Krá- uchovávala i všechny Březinou psané obálky, z vrcholů, na něž může být česká literatura ní věk. Přesto Lakomou, s níž ho mezitím su i Bolest Všehomíra. To nechme stranou. nosila mu zavařené třešně a dokonce vystři- blablabla. 13

2000 20 Díky několika významným literárním dílům A tato část papyru, psaná v próze, gradu- Smrt jeví se mi dnes můžeme sledovat hluboké proměny, ke kte- je: jako zdraví nemocnému rým během této krize došlo. vycházejícímu ven po těžké chorobě. Nejvýznamnější texty jsou známy pod Prostého člověka, jenž vzdělával své názvy Naučení pro krále Merikarea, Napo- pole, naložil svou žeň na loď a vlekl ji, po- Smrt jeví se mi dnes menutí proroka Ipuvera, Píseň harfeníkova tkala truchlivá příhoda. Spatřil příchod jako vůně myrhy Nejstarší a Rozmluva člověka odhodlávajícího se k se- nočního přívalu vody. Bděl na lodi a při sedícímu pod stanem při vánku větru. bevraždě s jeho duší. Vyprávějí o katastro- východu slunce unikl, aby jeho manželka fách vyvolaných zhroucením tradiční autori- a jeho dítky zahynuly na vodě, byvše od- A těchto šest trojverší končí: ty, zvláště o bezpráví a zločinech, které ved- vlečeny krokodýly. Sedl si rozjímaje a ře- literární ly k obecnému pesimismu a sebevraždám. kl: Nepláči pro ženu, že jí není dopřáno Smrt jeví se mi dnes Tyto historické literární dokumenty však zá- vyjíti ze západní říše k jiné ženě na zemi; jako vyjasnění dokument roveň ukazují i proměnu niterného řádu teh- není mi líto jejích dítek, jež pohlédly do člověku, snažícímu se pochopit, co neví. dejšího člověka. tváře krokodýlům... o sebevraždě V celém Egyptě panovala všeobecná sho- Smrt jeví se mi dnes da v tom, že duše po smrti člověka žije dál Následující část, ve které souhrnně odpo- jako splňující se touha spatřiti domov a že má možnost vracet se do těla. Tomu od- vídá budoucí sebevrah duši, je psána v troj- člověku, jenž mnoho let strávil povídala mytologicko-teologická představa verších, které jsou stejně jako celý záznam na ve vězení. Václav Smitka soudního procesu bohů se zemřelým a jeho vysoké umělecké úrovni: duší jako obdoba správně vedeného soudního Tedy sebevražda se mu zdá být vysvobo- sporu pozemského. Hleď, mé jméno je odpornější zením, jedinou možností řešení nejhlubšího Papyrus Rozmluva člověka odhodlávají- než koše shnilých ryb, existenciálního problému člověka, smrt jako cího se k sebevraždě s jeho duší byl původně než zápach zdechliny v den, cesta vlastní volby. Před závěrem Rozmluvy... palimpsestem, před tím na něm byly jakési kdy žárem sálá nebe. jsou tři trojverší, která chválí pocity, jaké bu- účty a později tam písař opsal tento prozaic- de mít, až uskuteční svůj zánik: ko-básnický text (povídku). K vysvětlení za- Hleď, mé jméno jest odpornější čátku textu, z něhož publikujeme jen úryvky než koše shnilých ryb Kdo ocitne se tam, nutné pro pochopení celku, řekněme toto: ži- v den lovu, když žárem sálá nebe. bude přijat jako žijící bůh, vot posmrtný byl závislý na pohřbu, byl jím jenž trestá viny toho, podmíněn. Označení se připojovalo k jménu Hleď, mé jméno jest odpornější kdo dopustil se jich. zesnulého člověka (jméno bylo ve starém než zápach ptačích hnízd Egyptě velmi důležité) v tomto smyslu: slovo ve vrbových houštinách, Kdo ocitne se tam, Úsire (vládce západní říše, zesnulý král) bylo když jsou v nich mláďata. stane v lodi Reově, kladeno před jméno a označení Hora (vládce a dostane se mu nejlepšího, nebes, bývalého krále na zemi), jímž byl mrt- Každé z osmi následujících trojverší je co jest určeno pro chrámy. vý oslovován jako pravý král, totiž „osprave- apostrofováno veršem Hleď, odpornější jest dlněný“, následovalo za jménem. „Úsire N. mé jméno, a pokračuje tím, jak bude teprve Kdo ocitne se tam, N., ospravedlněný“, tedy znamenalo „Zesnu- jeho jméno odporné a hnusné, jestliže zamýš- jsa člověk vzdělaný, lý N. N., jenž pak žil jako Úsir i Hor“, tedy ji- lený čin neprovede. Averze, sebenenávist vr- nebude odmítnut, nak řečeno, duše se mohla vracet k tělu. cholí v následujících verších: když bude o cokoli prosit Rea. Samotnou Rozmluvu člověka odhodláva- jícího se k sebevraždě s jeho duší charakteri- Hleď, odpornější jest mé jméno Na konci dialogu duše souhlasí s jeho zujeme stručným obsahem a citacemi. Nej- než zrádné město, rozhodnutím a v závěrečné prozaické části dříve rekapituluje kandidát sebevraždy své jež obmýšlelo vzpouru kandidátovi sebevraždy odpovídá: životní osudy: a jehož záda lze nyní viděti. Pověs nářek na kolík, ty, jemuž pat- N., syn N-ův, praví: Byl jsem dobrý Posléze následuje šestnáct trojverší, řím, můj bratře! (...) Až dosud odpírala a spravedlivý a konal jsem vždycky jen to, z nichž uvedeme několik ukázek: jsem ti západní říši, nyní však odebeř se co chválí lidé a co se líbí bohům. Sytil jsem do západní říše; tvé tělo nechť spočine hladové, napájel jsem žíznivé, odíval jsem S kým mám dnes mluviti? pod zemí a já snesu se k tobě, až budeš nahé a převážel jsem přes Nil ty, kteří ne- Bratři jsou zlí, odpočívati. Kéž dospějeme společně k cí- Věnováno památce Vladimíra Burdy (25. měli plavidla. Byl jsem manželem vdovám dnešní přátelé nejsou hodni lásky. li. 1. 1934 - 23. 10. 1970), který odešel cestou a otcem sirotkům, dával jsem oběti bohům (Citováno dle překladu F. Lexy in: Be- vlastní volby. i duchům zemřelých, nekomu jsem neublí- S kým mám dnes mluviti? letristická literatura staroegyptská. Šnajdr, žil a nikdo neplakal mou vinou. Měl jsem Skromný upadá do zkázy, Kladno 1923.) Motto: manželku a dítky a dům, v němž byla hoj- drzý má přístup ke každému. „Smrt nejdobrovolnější je nejkrásnější nost všeho, čeho jsem potřeboval... Ale zlý Literární díla včetně Rozmluvy člověka Život na cizí vůli; smrt na naší vlastní...“ osud oloupil mě o všecko. Byl jsem olou- S kým mám dnes mluviti? odhodlávajícího se k sebevraždě s jeho duší pen o všechen svůj majetek, manželka Když člověk jest uváděn v zuřivost byla čtena a přepisována ještě dlouho po ob- Michel de Montaigne (1553-1592) a dítky mi zemřely a moji přátelé mě opus- zlým osudem, novení politické jednoty za faraonů Střední tili. Lidé, vidouce to všecko, řekli: Jistě rozesmává všecky lidi tím, říše (v letech 2040 - 1790 př. n. l.). Tento text tento muž dopustil se zlých činů proti li- že se mu vede zle. a ostatní představují ve své výsostné umělec- Jestliže pojednáváme o sebevraždě, nut- dem a proti bohům, že ho stihlo toto zlé ne- ké literární a jiných úrovních více než nedo- no se zmínit o vraždě. Nejslavnější první my- štěstí. A ponechali mě bez pomoci... A v dalších verších jsou jmenována stižné svědectví velké krize. Ilustrují jeden ze tologicky zpracovaná vražda pochází z obdo- všechna možná příkoří, kterým je sebevrah sklonů egyptského náboženského ducha, bí asi 7 až 9 tisíc let př. n. l. ze Seramu, jed- Z toho vyvozuje, že je lepší zemřít. S tím vystaven: je okrádán, bratr je mu nevěrný, sklon, který se od té doby nepřestal prohlu- noho z ostrovů Nové Guineje: z rozkousko- nesouhlasí jeho duše a vyhrožuje mu, že ode- dobro činit se nevyplácí, zkaženost lidí je ve- bovat: Jde o myšlenkový proud, jehož hlavní vaného a pohřbeného těla Hainuwele, mladé jde-li z tohoto světa, opustí ho, a již nikdy ji liká, stejně jako špatnost lidského srdce, „ce- rys spočívá ve významu, který přikládá lid- polobohyně, vyrostly nové, do té doby ne- nespatří. Doposud nemluvil nikdy s ní, a ny- lá země je rejdištěm hříšníků“, je bez jakého- ské osobě jako potenciální napodobenině známé rostliny, především hlízy. Tyto rostli- ní nebude mluvit ona s ním - v této chvíli se koliv přítele... A tato partie končí: osoby faraona. ny zásadně změnily lidský úděl, přinesly s se- rozhoduje k zániku. A dialog pokračuje: Domnívám se, že tento text nás v součas- bou sexualitu a smrt Hainuwele není jen S kým mám dnes mluviti? né době oslovuje snad mnohem víc a naléha- „tvůrčí“ smrtí, umožňuje současně bohyni, Má duše přichází ke mně v den neštěs- Zlo bičuje svět věji, než tomu mohlo být v době jeho vzniku. aby byla neustále přítomna v životě lidí, ba tí a staví se proti mně, jak činí žalobce... a není mu konce. Připomeňme si časté sebevraždy antických dokonce i v jejich smrti. Požíváním rostlin, Jest příliš bláhová, než aby pohrdla útra- filozofů, literátů, ale zvláště některá jména které vzešly z jejího těla, požívají lidé ve sku- pami života, a odvrací mě od smrti, jíž ne- Kdybychom chtěli tyto pocity, hnutí z české literatury: Rudolf Těsnohlídek, Jiří tečnosti samu substanci božství. mohu se dočkati. Sladkou se mi stala zá- mysli charakterizovat slovy, synonymy či sé- Mahen, Josef Chaloupka, Konstantin Biebl, padní říše. Jest to snad zlé, když život je mantickými ekvivalenty, vyjmenovali by- Ota Pavel, Jiří Pištora, Stanislav Neumann, Analogické motivy shledáváme v prvním dočasný (a mizí tak), jak stromy se kácejí? chom ta, která jsou používána v kauzalitě do- můj přítel básník Vladimír Burda a další. literárním dokumentu o sebevraždě Rozmluva Vymaň se z hříchů a odhoď bídu! Thowt, konaných sebevražd či suicidiálních pokusů člověka odhodlávajícího se k sebevraždě s je- jenž smiřuje bohy, bude mě souditi, Chon- jako kupř.: zoufalství, osamocenost, samota, Závěrem: Skončil-li autor starověkého ho duší ve staroegyptské literatuře, který po- cev, vskutku spravedlivý písař, bude mě beznaděj, nemožnost nebo neschopnost ko- textu sebevraždou, pak trpěl pravděpodobně chází přibližně z doby 2200 až 2040 př. n. l. obhajovati, Re, jenž velí své lodi, mě vysly- munikace s druhými lidmi, osobnostní pro- depresí, která vyústila v sebevražedné jed- Jaká byla tehdy v Egyptě doba? Kolem ší, Esdes bude mě chrániti... (Anupew) pad bez jiskřičky naděje, ztráta životních nání, přestože měl moudrost téměř Šala- roku 2000 byl centralizovaný Egypt vážně smyje se mne bezpráví. (Hor) bude mi a ekonomických jistot, opovržení druhými, mounovu a vypracoval základy filozofie otřesen občanskou válkou a stát se zhroutil. obětovati a přinese mi milost, a bozi budou vyčerpanost bojem o životní podmínky aj. a psychologie paradoxu čtyři tisíciletí před Posledním králům XI. dynastie se podařilo chrániti úkryt mého těla. Jsou to obsahy, které slyšíme i ve výrocích jejich formulací. Byl tedy potenciálním sui- zemi opět sjednotit. Období anarchie, nazý- dnešních pacientů po suicidiálních pokusech cidiantem, tedy odhodlaným k činu, k jed- vané 1. přechodné období, skončilo kolem Na tomto místě si připomeňme, co bylo a které předpokládáme, když pacienti na nání, což je jeden z paradoxů deprese. De- roku 2040 př. n. l. nástupem XII. dynastie. řečeno o soudu bohů, který je zde popsán. Di- otázky po příčině odpovídají: „Nevím.“ V ci- prese se jeví nejen oprávněnou, ale hluboká Obnovení centrální moci znamenalo počátek alog pokračuje dále, když duše kandidáta se- tovaném papyrovém dokumentu jako kdyby deprese bývá znehybňující, zatímco „filozo- skutečné „renesance“. Právě během přechod- bevraždy přesvědčuje různými argumenty, byly tyto fenomény popisovány dnešním člo- fující“ deprese často podmíní neadekvátní ného období došlo k „demokratizaci“ po- aby se zachoval při životě. Jsou zde použity věkem. rozhodnutí k činu. Smrtící je pak nikoliv de- smrtné existence. Šlechtici kopírovali na ryze lidské argumenty, když například říká: Zkusme si spolu s anonymním Egypťa- prese sama, ale ona past připravená tradicí, svých rakvích texty z pyramid, sepsané vý- nem ještě jednou položit otázku: „S kým kulturou, náboženstvím, uměním... tedy ak- hradně pro faraony. Bylo to také jediné ob- Poslechni mne! Hleď, jest dobře po- mám mluviti dnes?“ Jakou tvář má pro sebe- tivitami, jejichž smyslem je řešit neřešitelné, dobí v egyptských dějinách, kdy byl faraon slechnouti (rady) lidí. Oddávej se veselí vraha dobrovolně volená smrt cca před čtyř- totiž získat nesmrtelnost pro smrtelnou lid- obviněn ze slabosti a dokonce amorálnosti. a zapomeň na starosti! mi tisíci lety? skou bytost. 14

2000 20 v r. 1947 „Den osmý“, který chtěl dokonce Faix zfilmovat, a u Borového dokonce ve Publikační možnosti Nikolaje Terleckého dvou vydáních, naposledy začátkem 1948 román „Vítr se vrací“, který byl ve druhém v rakouském exilu a pokusy vydání vzhledem k stejnojmennému romá- archivu nu Jilemnického vydán pod názvem „Nej- o jeho rehabilitaci v roce 1968 krásnější země“. Tyto romány Terlecký na- psal ještě rusky a některé z nich do češtiny přeložili známí spisovatelé, např. národní umělkyně Marie Majerová. Dle Terleckého

Z literárního cem listopadu tohoto roku na jednání s Di- nebyla žádná z jeho prací zveřejněna, a vy- slov byl pak prohlášen za formalistu, hlav-

PNP lia. Bylo rozhodnuto, aby Karp v Praze vodit z toho důsledky. (Kurzivou zapsaná o Terleckém vůbec nehovořil, neboť právě poslední část byla někým přeškrtána - pozn. ně kritici Skála a Štern ho velmi negativně v té době byly zahájeny kontakty mezi ZÚ M. B.) Samozřejmě podotýkáme, že zdejší hodnotili. Proti tomuto hodnocení nikdo ne- a Terleckým a celá záležitost je nyní před- ZÚ nemá možnost posoudit obsah a hodno- vystupoval, Terlecký však prohlašuje, že nášena tímto přípisem včetně návrhů na tu Terleckého literárního díla, a těmito když s ním i přední členové Svazu čs. spi- další postup. otázkami se budou muset důkladně zabývat sovatelů soukromě hovořili, pak že ho Karp Stárkovi sdělil, že jak z právních příslušná čs. místa. Již samo zveřejnění prv- ubezpečovali, že jeho díla jsou hodnotná, že a smluvních důvodů, tak i z politických dů- ní povídky Terleckého v č. 8. Plamene se však nedá proti jejich nezveřejňování ni- Jednou z nejzajímavějších postav čes- vodů - neboť např. spolkové ministerstvo svědčí o tom, že patrně v rámci rozsáhlého čeho podniknout. Tyto rozhovory šly prý ké literární historie je spisovatel a dra- školství by mu nikdy neprominulo, že od- díla Terleckého by se našly některé rukopi- tak daleko, že mu třeba jeden známý kritik matik Nikolaj Terlecký. V českém kul- mítl přijmout hodnotné rukopisy her autora sy, jež by bývalo bylo možno v ČSSR zve- prohlásil: Vaše díla jsou dobrá, ale vy jste turním prostředí o něm vzniklo povědo- jen proto, že se tento dočasně odmítl vrátit řejnit, nebo jež bude možno vydat tiskem či sám a nejste ve smečce. Je to čestná funkce, mí ve 2. polovině 40. let, kdy u nás vyšly do své vlasti - je pro něj neobyčejně obtíž- hrát na čs. jevištích v budoucnu. Bude-li ale projedete to. Jste předem určen k tomu, jeho rusky psané a do češtiny přeložené né zrušit nyní své spojení s Terleckým, ne- průzkum takto provedený vyznívat alespoň abyste se stal posmrtně vydávaným slav- prózy Šest metrů úsměvu (1946), Den os- hledě na to, že do něj v zálohách na hono- do jisté míry ve prospěch Terleckého, pak ným spisovatelem. mý (1947), Vítr se vrací (1948, 2. vydání ráře investoval již značnou částku peněz, předkládáme k úvaze Terlecký předložil všech 8 svých diva- s titulem Nejkrásnější země, 1948). Poté které by však nakonec i v nejhorším přípa- 2) Vystavit Terleckému platný normál- delních her, které napsal od r. 1948, Dilia, psal již česky a patří tedy do kontextu dě oželel. Karp, resp. Universal Edition po- ní čs. cestovní pas vybavený výjezdní do- tam však mu odmítli je vytisknout a projed- české literatury, avšak to mu již žádná važuje totiž ČSSR za jednoho z největších ložkou do evropských států na dlouhou do- návat. Mimo to napsal sbírku povídek a tři kniha v Československu vydána nebyla. obchodních partnerů jak v rámci hudby, tak bu, přinejmenším na jeden či dva roky. další romány od r. 1948, z nichž také nic Proto se rozhodl v srpnu 1965 odejít do hlavně v posledních letech a především do Tento cestovní pas by pak zdejší ZÚ doru- nebylo v ČSSR až do července 1965 vydá- Rakouska, kde chtěl najít lepší možnosti budoucna na činoherním úseku. Z toho dů- čil Terleckému, a tak by bylo možno do bu- no. Román „Sen Jeana Bicarta“ chtěla 1962 pro publikování svých děl. Po emigraci vodu Karp v žádném případě nechce učinit doucna zastávat stanovisko, že Terlecký le- vydat Mladá fronta a velmi si prý rukopis ze sovětského Ruska, která ho posléze a neučiní nic, co by mohlo vést k nějaké gálně odejel z Prahy do Vídně a žije zde chválili. Dokonce prý svou přísnou kritič- přivedla do ČSR, tak Terlecký vstoupil roztržce Universal Edition s Dilia, resp. s plným souhlasem čs. míst, aby si postup- ností známý Böser napsal údajně skvělý 3- do svého dalšího exilu. To vzbudilo oba- ČSSR. Hlavně po poslední Karpově cestě ně projednal vše, co souvisí s vydáním jeho stránkový posudek, který Terlecký četl. Pak vy o možném mezinárodním ohlasu Ter- do Prahy se mu možnosti rozvoje další spo- románů a povídek v zahraničních naklada- však jiní lektoři shledali závadným, že děj leckého odchodu z ČSSR, vyjádřené mi- lupráce s námi jeví tak slibnými, že nako- telstvích a s uvedením jeho her na řadě či- se odehrává v Paříži, také jiní napsali nega- nisterstvem zahraničních věcí, které se nec by byl ochoten přistoupit i na rozsáhlé noherních scén rozmanitých evropských tivní posudky a román vydán nebyl. o tuto záležitost velmi zajímalo prostřed- finanční ztráty v důsledku přerušení svého států. Domníváme se, že Terlecký by toto Svaz čs. spisovatelů oznámil Terlecké- nictvím vyslanectví ve Vídni: výsledky styku s Terleckým, když by toto bylo rigo- řešení přijal plně za své, zvláště též vzhle- mu, že jej škrtá ze seznamu svých členů, je- jednání byly předávány též ideologické- rozně z naší strany požadováno. Zatím dem k nátlaku, který je na něj v tomto likož nic nepíše. Terlecký se odvolal a Stár- mu oddělení ÚV KSČ (20. 11. 1966) Karp osobně opětovně jednal a bude jednat smyslu vyvíjen ředitelem Karpem. V tomto kovi zdůraznil, že všichni podobní nejen a SČSS (7. 1., 20. 9. a 31. 10. 1966). i nadále s Terleckým a vyvíjet na něj nátlak, případě by pak bylo navíc možno vybrat vyškrtnutí, nýbrž dokonce i někteří vylou- Z československého vyslanectví ve aby Terlecký uspokojivým způsobem vyře- z díla Terleckého postupně ještě několik čení byli za členy Svazu přijati později zpět. Vídni byl poslán na ministerstvo zahra- šil svůj poměr k nám. Na Karpovo přání dalších prací a uveřejnit je v ČSSR. Tím On že však dostal stručné písemné sdělení: ničních věcí do Prahy dopis ze dne 14. 12. jednal v tomto smyslu 13. 12. 65 45 min. in- vším by se v zárodku zamezila jakákoliv ÚV Svazu čs. spisovatelů se rozhodl vaší 1965, v němž jsou základní informace tenzívně s Terleckým též překladatel Krun- možnost nepřátelských propagačních vy- žádosti nevyhovět. o příchodu Nikolaje Terleckého do Ra- torad, který pracuje hlavně pro Universal stoupení proti ČSSR a celá záležitost uve- Dle mínění Terleckého nechtěl si prostě kouska a důvody jeho rozhodnutí. Mimo Edition, aby přiměl Terleckého k rychlému dení díla Terleckého na Západě by proběhla jeho případem nikdo pálit prsty, ačkoli se jiné zde lze najít doklad vstřícnosti ně- vyřešení svých vztahů k ČSSR v kladném jako čistě literární objev nového autora bez s ním i nadále velmi mnozí přátelsky stýka- kterých rakouských občanů - třeba z dů- smyslu prostřednictvím zdejšího ZÚ. jakýchkoli protičeskoslovenských aspektů. li. Připomenul jako charakteristickou situa- vodů obchodních - ke komunistickému Minulý týden vyšlo č. 27 čtvrtletníku Vycházíme přitom navíc z tvrzení Terlec- ci, že se asi před 8 lety konala přednáška režimu v Československu, resp. spolu- Svědectví, o němž je řeč v přiloženém zá- kého i ředitele Karpa, že v rukopisech při- o marxistické etice a on poté u vína prohlá- práce s ním. znamu. Na straně 259 až 275 je uveřejněna vezených Terleckým do Vídně není obsaže- sil, že dle jeho názoru k všeobecnému zajiš- povídka Terleckého, přičemž v poznámce no nic, v čem by ať již v jakékoli formě by- tění morálky a etiky postačuje zachovávat Přibližně začátkem srpna 1965 přijel na str. 259 je uvedeno: „Autor, nyní šedesá- ly obsaženy nějaké útoky či nepřátelská kri- některá z Desatera přikázání. Hned druhý z ČSSR do Vídně na cestovní průkaz Niko- tiletý, požádal letos v létě o politický azyl tika vůči dnešnímu zřízení a situaci den prý byl předvolán do sekretariátu Sva- laj Terlecký, o jehož personáliích a jednání v Rakousku. Původem Rus, nesměl v Praze v ČSSR. Na základě jednání s Terleckým se zu čs. spisovatelů, kde byl na tento svůj vý- ve Vídni zasíláme podrobné údaje v přilo- po únoru 1948 publikovat. Ironií osudu se domníváme, že on sám stejně jako Karp rok dotazován komisí, již tvořili Drda, Ře- ženém záznamu, v němž bez komentáře re- stalo, že teprve v tomto roce, ale už po té, a ostatní zdejší zúčastněné osobnosti jsou záč, Bojar a Pekárek, kteří od něj žádali vy- ferent reprodukuje vše, co mu Terlecký při co zvolil exil, vyšla tiskem jeho povídka plně ochotni podporovat a postavit se za to- světlení, jak to, že dle jeho názoru marxis- setkání, k němuž došlo na základě titulířova Noc (viz Plamen, Praha, č. 8, srpen 1965, to vyřešení celé záležitosti. Karp sám v tom tická etika neexistuje. Na Terleckého dotaz pokynu, vypověděl. str. 2-11, s biografickou poznámkou str. vidí prakticky jedinou možnost řešení vy- po zásadách marxistické etiky mu prý Pe- Situace kolem Terleckého pobytu ve 174).“ Podotýkáme k tomu, že v č. 8/65 hovujícího všem zúčastněným stranám a jež kárek před ostatními odpověděl, že je dobré Vídni prokázala, že máme zde celou řadu Plamenu je na poslední straně uvedeno, že by navíc zabránilo všem zahraničně-politic- to, co je dobré pro dělnickou třídu. Po bez- osobností, které - samozřejmě zčásti ve rukopisy byly odevzdány k sazbě 13. 7. 65, kým škodám pro ČSSR i dalšímu zkompli- výsledném ukončení této diskuse mu prý vlastním zájmu - jsou ochotny provádět tedy ještě před odjezdem Terleckého kování celé záležitosti především v samot- Drda a Řezáč řekli: Máš pravdu, ale drž zo- v náš prospěch skutečně neobyčejné inter- z ČSSR, ovšem je současně pravdou, že ném Rakousku. bák. Nejdeš proti komunismu, ale u tebe jde vence: Terlecký se o uveřejnění své práce v Pla- 3) Jsme si samozřejmě vědomi toho, že o etické problémy z náboženského hledis- Ještě v době, kdy mu nebylo jasné, že meni dozvěděl až nyní ve Vídni od Stárka. v případě Terleckého by bylo nutno něja- ka, a to ti nikdo nevydá. Terlecký se nechce vrátit alespoň v nejbliž- Pro naše kulturně-politické vztahy se kým přijatelným způsobem vyřešit u nás též Terlecký byl dlouho po roce 1948 činný ší budoucnosti do ČSSR, převzal od něj ře- zahraničím je případ Terleckého nepříjem- skutečnost, že Terlecký své autorské jako spisovatel, nebyl však nejen vydáván, ditel Universal Edition KARP rukopisy je- ný v tom smyslu, že až dojde k první, patr- smlouvy nyní zde podepisuje sám a ne pro- nýbrž neměl také žádné zaměstnání. V r. ho činoher, dal je zlektorovat a zjistil, že jde ně velmi úspěšné premiéře některé z jeho střednictvím Dilia. Domníváme se však, že 1953 začal učit na střední škole v Chebu dě- alespoň ve dvou případech o hry, jež mají divadelních her (bude to asi v mnichov- i toto by bylo možno alespoň pro přechod- jepis, ruštinu a musil převzít také botaniku, naději stát se skutečně velikým divadelním ském Theater am Elisabethtal v příštím ro- nou dobu nějak upravit, neboť tím vzniklé ačkoli z ní ničeho neovládá a málem nero- úspěchem. Nejlepší z her nabídl Karp ce) nebo až vyjde v německém či jiném pře- ztráty by byly nesporně nepoměrně menší zezná pampelišku od kopretiny. Brzy mu k uvedení ve světové premiéře Europa Stu- kladu první jeho úspěšná kniha v zahraničí, než škody, které by našim kulturním sty- vznikly na škole potíže, jelikož prý v děje- dio v Salzburgu. Mezitím Terlecký ozná- pak současně vznikne u divadelních a lite- kům se zahraničím napáchalo případné ši- pise žákům vysvětloval, že náš dnešní leto- mil, že zůstane až na další ve Vídni. Dra- rárních kritiků otázka, kde se tu najednou roké nepřátelské zneužití celé této záleži- počet se počítá od Kristova narození a pro- maturg Europa Studio Jaroslav Langer oka- vzal tento šedesátiletý Terlecký. Nelze po- tosti proti ČSSR. to, že se říká buď „před Kristem“, nebo „po mžitě na tuto skutečnost upozornil inten- chybovat o tom, že skutečnosti jeho pobytu Žádáme o urychlené důkladné projed- Kristu“. V této věci byl volán na ONV, danta Europa Studio RUNZEho a prohlásil, v ČSSR v letech 1948 až 1965, kdy od něj nání celé této záležitosti a informování ZÚ avšak když se dotazoval příslušného vyslý- že když by Europa Studio přijalo k uvedení nebyla u nás zveřejněna ani řádka, bude pak o výsledku. Současně prosíme o instrukce, chajícího jej referenta, jak to tedy s letopo- Terleckého hru bez ohledu na skutečnost, velmi lehce a propagačně velmi účinně vy- co máme, pokud jde o další postup, sdělit čtem je, nedovedl mu ten věc nijak jinak že se Terlecký nyní odmítá vrátit do ČSSR, užito proti ČSSR kdejakým nám nepřátel- řediteli Karpovi, který dle našeho mínění na vysvětlit. Vyučovat brzy přestal, byl pak odstupuje on okamžitě z funkce dramaturga ským pisálkem, nemluvě ani o Svobodné tomto případě plně osvědčil svou loyalitu nemocen, v roce 1956 se rozvedl, po celou Europa Studio. Runze ihned sdělil Univer- Evropě a jiných proti nám otevřeně zaměře- vůči nám. dobu bydlel v podnájmu, teprve v létě 1965 sal Edition, že vzhledem k postoji Terlecké- ných organizacích a institucích. Domnívá- Vyslanec: vz. ing. A. Holan, v. r. mu byl nakonec vystaven dekret na míst- ho odmítá uvést tuto hru bez ohledu na to, me se, že tato situace nebude pro nás beze nost, kterou obýval. Od r. 1961 byl zaměst- že nemá žádnou jinou a že tato hra by se škod, a proto navrhujeme pokusit se přede- Jako příloha k tomuto dopisu je při- nán v knihovně Národního muzea na mohla stát pro jím vedenou scénu snad jít jejímu vzniku tímto způsobem: pojen Záznam o poznatcích získaných Stár- smlouvu o dílo, od r. 1963 jako pomocný i velkou senzací. 1) Důkladně přezkoumat v ČSSR celý kem v rozhovoru s Terleckým: knihovník. Karp se okamžitě spojil se Stárkem, jak- případ Terleckého, prověřit, nakolik jeho Nikolaj Terlecký, Terlecký prohlásil, že ho nikdy nena- mile zjistil, že se Terlecký až na další ne- výpověď uvedená v přiloženém záznamu 59-letý spisovatel vydal do r. 1948 tři padlo poslat nějaký svůj rukopis na Západ chce vrátit do ČSSR, a žádal o radu, co má odpovídá skutečnosti a v kladném případě knihy: v Činu vyšel 1946 román „Šest met- nějakému nakladateli. Prohlásil, že absolut- v této záležitosti říci v Praze, kde dlel kon- zjistit, jak se mohlo stát, že až do 13. 7. 65 rů úsměvu“, v nakladatelství Za svobodu ně nechce, nepíše a nikdy nechce psát, že se 15

2000 20 děje něco špatného v ČSSR, nýbrž že se za- lová, jednak však i předseda rakouského došlo ještě k dalšímu setkání Terleckého prostředí a byl odkázán na pomoc dru- bývá všeobecně lidskou problematikou a je- PEN-klubu, spisovatel F. Csokor zařídili s Tigridem a při této příležitosti Terlecký hých; vedlo to dokonce až k přímým zá- ho kritika je v tomto rámci zaměřena i na prodloužení rak. pobytového povolení na příslušníku katolické emigrace Tigridovi sahům ředitele Universal Edition F. Kar- stav v kapitalistických státech a v těchto delší dobu. vyložil své etické názory. Současně však pa proti Terleckému jako emigrantovi, snad ještě ve větší míře než na stav ve stá- Terlecký předložil rukopisy svých tří Tigrida důrazně požádal, aby mimo tyto aby nemohly být jeho texty rozšiřovány tech socialistických. her vídeňské Universal Edition, jež je dala čistě filozofické úvahy týkající se spisova- v německé jazykové oblasti. Terlecký od Z politického hlediska mu jde o vše- zlektorovat a tvrdí, že především hra (mezi- telské tvorby Terleckého ve Svědectví nic něho očekával pomoc, nikoli znemožnění obecné etické problémy, v jejichž rámci tím již přeložená do němčiny) Die Rolle des jiného a zvláště žádné politické problémy publikování próz a provozování her; na vládne na Západě ještě horší situace než Ignatio Espero je výborná a hra Der Strolch do souvislosti s Terleckým neuveřejňoval. přímý Karpův zásah vrátila totiž rakous- v ČSSR a jeho díla zde tudíž budou působit vom Erdball je velmi zajímavá. Terlecký Toto omezení rozhovoru s Tigridem a svou ká nakladatelství, jež Terlecký oslovil, je- ještě kritičtěji, než kdyby byla vydána má rozpracovány ještě další hry, které chce žádost Tigridovi provedl Terlecký též na ho v Československu nepublikované tex- v ČSSR. postupně upravit, přepracovat a dokončit důraznou výslovnou Karpovu žádost. Roz- ty. Za celé zmíněné již situace v rámci jeho a také předložit nakladatelstvím. hovor Tigrida s Terleckým vyjde v příštím vyloučení ze Svazu a současně trvajících Tři své romány a pět povídek předložil čísle Svědectví a Terlecký chce ještě i pí- Dodatkem ke zprávě zdejšího ZÚ stycích s jeho jednotlivými členy, jichž li- vídeňskému Zsolnay-Verlag, kde jsou tyto semně znovu vyzvat Tigrida, aby z uvede- 01557/65 ze 14. 12. 1965 sdělujeme, že jak coměrnost jej zraňovala tím spíše, že je sám lektorovány a první recenze jsou výborné. ného rámce nevybočil a nezabýval se žád- ředitel Universal Edition KARP, tak i dra- jakýmsi „božím člověkem“ v onom staro- Současně rukopisy románů a povídek nabí- nou politickou problematikou. maturg Europa Studio LANGER jasně uvě- ruském slova smyslu bez osobních ambicí dl též k překladu do italštiny (nakladatelství Jak již uvedeno, byla první díla Terlec- domili Terleckého, že musí dospět k něja- a nároků, avšak nábožensky založeným Ripelino?) a později do Paříže. (Jeden ro- kého napsána rusky a první dvě jeho práce kému kladnému vyřešení svého vztahu k čs. a úzkostlivě dbajícím svých vlastních mo- mán má název Andělé tam nebydlí, odehrá- přeložila do češtiny Marie Majerová. Po místům, má-li pokračovat jeho rychle se rálních zásad, vzhledem ke skutečnosti, že vá se v tropech, druhý Pláž u San Medarda. dlouhém úsilí naučil se Terlecký česky tak rozvíjející plodná spolupráce s oběma těmi- bylo definitivně zamítnuto jeho odvolání Sbírka povídek má název Jak se dělá kůň.) dokonale, že nyní vše další píše česky a po- to institucemi. Zřejmě též pod dojmem proti vyškrtnutí ze Svazu, že Dilia nevydá- Pokud jde o Řím, resp. o Vatikán, popřel na važuje se za českého spisovatele. těchto rozhodných stanovisek zaslal Terlec- vala jeho hry a nakladatelství odmítala jeho Stárkův dotaz Terlecký rozhodně, že by Finančně je pobyt Terleckého ve Vídni ký J. Stárkovi dne 17. I. 1966 dopis, v němž romány a povídky, zaujal dle své výpovědi měl styky např. s dr. Bunžou či jiným pří- v rámci jeho celkem nepatrných nároků za- doslova prohlašuje, že je ochoten „přijmout Stárkovi toto stanovisko: slušníkem čs. katolické emigrace v Itálii ne- jištěn zálohami na budoucí honoráře od čs. cestovní pas s trvalou výjezdní doložkou Odejel se svými rukopisy z Prahy do bo ve Vatikánu. Universal Edition. Také při hledání levného na dva roky, abych se mohl dále věnovat Vídně, kde se cítí zcela ztracen již vzhle- Především vzhledem k velmi důrazným bytu mu byl nápomocen jak PEN-klub, tak své literární práci ve Vídni. Jak jsem Vám dem k tomu, že vůbec neovládá němčinu. žádostem ředitele Universal Edition Karpa i Universal Edition. již řekl, jde mi výhradně o to, že zde mám Odešel si však prý takto zařídit možnost odmítl Terlecký jakékoli setkání a jakýkoli Na výslovnou Karpovu žádost odmítl pro literární práci optimální podmínky, jaké vydání svých rukopisů a chce se zachovat kontakt s novináři, takže celý jeho případ je Terlecký přijmout např. redaktora News- jsem, jak je Vám známo, neměl ani zdaleka tak, jako to dělali dříve naši řemeslníci: Až v Rakousku mimo několika zasvěcených weeku. v Praze. Víte dobře, a taky jsem to za celou zde dosáhne úspěchu - o čemž subjektivně v nakladatelstvích a v PEN-klubu zcela uta- Zapsal: Jiří Stárek. dobu svého zdejšího pobytu prokázal, že se není stále ještě plně přesvědčen - požádá, jen. Terlecký se však dostal do styku s re- 12. prosince 1965. stavím rozhodně proti tomu, aby můj zdejší aby se mohl jako již alespoň v ostatním svě- daktorem Vídeňských svobodných listů Jo- pobyt byl využit politicky, a to v jakékoliv tě uznaný autor vrátit do Prahy. O jakékoli nášem. Důrazně ho sice požádal, aby o něm Další dopis z československého vysla- formě.“ cizí občanství žádat nechce a považuje se ničeho nepsal, avšak právě když byl u Joná- nectví ve Vídni na pražské ministerstvo Očekáváme sdělení stanoviska čs. míst i nadále za čs. státního občana. (Po I. světo- še, dostavil se do redakce Pavel Tigrid, kte- zahraničních věcí, který je dodatkem k předneseným návrhům. vé válce žil dlouho s tzv. Nansenovým pa- rý tehdy právě dlel ve Vídni. Tigrid pře- zprávy ze 14. 12. 1965, je z 21. 1. 1966; Vyslanec: v. z. ing. A. Holan, v. r. sem, patrně až po r. 1945 mu bylo uděleno mluvil Terleckého, aby mu dal rukopis jed- svědčí též - jako Stárkův zápis - o nátla- čs. státní občanství.) né své povídky, kterou nyní Tigrid již uve- ku, který byl na Terleckého konán ze Dokončení příště Terlecký se po příjezdu do Vídně obrá- řejnil v právě vyšlém čísle Svědectví se strany některých rakouských kulturních til na sekretariát PEN-klubu, kde mu asi stručným oznámením, že Terlecký opustil pracovníků, kteří patrně využívali jistou Připravil jednak mezi tím zemřelá sekretářka Hane- ČSSR a usadil se v Rakousku. Brzy poté bezradnost člověka, jenž se ocitl v cizím MICHAL BAUER Z VERNISÁŽNÍKU PATRIKA ŠIMONA

Obecní dům jako jedna z nejluxusněj- vlastní inspirace. Nicméně rané Špillarovo opět víme pouze to, co bychom si mohli na- Navíc se nám nikdy nezjeví samotný. Kuri- ších ukázek českého secesního gesamt- dílo v sobě nese onu nostalgickou atmo- listovat v Tomanově slovníku. šův obraz z roku 1989 s delacroiovsky vy- kunstwerku poskytuje již několik let od sféru fin de siècle a jeho nejsilnější díla vrženou bárkou nazvaný Konec světa má svého znovuotevření příležitost pro uspořá- jsou právě ta vzniklá během šestiletého • • • v sobě poselství oné později přestylizované dání výstav zaměřených na umělce, kteří se pobytu v Paříži. V roce 1903 se také v Pa- látky, je to však nahá pravda pokoušející se podíleli na jeho výzdobě. Výjimkou byl si- říži oženil se svou modelkou Bertou Stib- V pražském Mánesu jsou předvedeny o původní symboliku, která je v pozdějším ce Luděk Marold, ale také on náleží do ge- ralovou, jež se objevuje v proměnách své dvě výstavy naprosto rozdílných umělec- Kurišově vývoji zastřena hyperbarevnými nerace Čechů spjatých se secesí. Dnes víta- krásy v poměrně dlouhé časové lince malí- kých osobností - Milana Knížáka a Mar- a insitními hlavolamy, jež už známe z Piet- jí dva štíhlé sály posledního oficiálního pat- řova vývoje. tina Kuriše. Zatímco Knížák představuje ra Brueghela i Henriho Rousseaua, avšak ra Obecního domu celoživotní práci Karla Špillar byl v duchu své doby bytostným své poslední práce, vesměs obrazy malova- s větší úsporností a původnější symboli- Špillara (1871-1939). Špillar je v českém figuralistou, jenž prošel obdobím symbo- né a obrazy seskládané na počítači, jako kou. vývoji umění tak málo charakterizován listní poetiky až po zvučné alegorické ob- koláže citující z děl celé plejády dějin vý- Text v katalogu od Vlasty Čihákové- a tak málo znám, že o něm prakticky není razy jara, výtvarnou kvalitou poněkud po- tvarného umění, Kurišova rozsáhlá prezen- Noshiro opětně dokládá, že historik umění žádná podrobnější literatura kromě několi- kulhávající za jeho celoživotním přítelem tace je zatížena stále stejnou figuralistickou tu není od toho, aby psal o umělci a jeho ka slovníkových hesel. Janem Preislerem. Výraznými a silnými alegoričností, s jakou se představil nedáv- umění, nýbrž sděloval své vlastní dojmy Výstava v Obecním domě si neklade za uměleckými hodnotami oplývají obrazy no v Galerii Václava Špály, kde jeho umě- z čehokoli, co ho zrovna napadne. Nepoklá- cíl ukázat malíře jako autora výzdoby bu- datované krátce po přelomu století, v nichž ní platilo za objev. Není možné, aby za tak dám tento přístup za zavádějící, když se ho dovy, zvláště pak lunetového mozaikového uplatňuje své dojmy z módního světa Paří- krátkou dobu došlo k zásadnější proměně, chopí básník, ale některá jména jsou přece průčelí či Smetanovy síně, ale jako pozdní- že, kterou ještě před svým delším pobytem navíc limity, které Kuriš sám sobě dal svý- jen spojována výhradně s něčím jiným. ho symbolistu a impresionistu. To je také znal z krátkých návštěv. Obrazy K večeru, mi přepestře barevnými figurálními příbě- Knížákova expozice je možná víc dílem všechno, neboť v nenáročném výběru obra- Dáma v černých šatech, V kavárně, Mica- hovými sekvencemi, volají spíš po absolut- onoho Frankensteina než Kurišova samo- zů, většinou zapůjčených ze sbírky Národní réme nebo Na ledě jsou prodchnuty obrov- ním a radikálním řezu, jinak se z jeho díla mluva. Knížák je opravdu multimediální, galerie, jsou zde poskládána díla bez vel- skou živelností a inspirativní internacionál- stane donekonečna upovídaná pravda o ži- o to víc však se nabízí otázka „co tedy kých nároků na celistvost a úplnost. Kata- ní atmosférou bohaté hýřivosti, jakou bylo votě na venkově s akty a zvířaty. Prezento- vlastně“? V obrazech, které maluje, je ná- log výstavy má sice příjemné grafické řeše- možné spatřit právě v metropoli umělec- vaný Kurišův cyklus je nazván reklamně silná expresivita, s výjimkou emocionálně ní s mnoha dobře vytištěnými reprodukce- kých směrů a kulturní expanze. Špillarovy lákavým a interpretačně jistě snadně ucho- laděné jakési mladé Asiatky, která ve stojí- mi, ale ve své textové části je jen nafouknu- krajinné záběry, převážně mořských letovi- pitelným názvem Professor Frankenstein, cí poloze menstruuje. Obraz působí právě tým a široce opsaným (27 tiskových stran) sek ve Francii přesvědčují, že inspiraci čer- za nímž se ovšem skrývají takové konota- svou provokativní doktrínou, která je do něj slovníkovým heslem starým čtyřicet let. pal také z německé a rakouské malby, po- ce, jež není vůbec lehké pochopit. Je snad ďábelsky vložena, nikoliv uměním uchopit Nic neobjevuje, jeho autorka Naďa Řeháko- dobně jako T. F. Šimon. V dalších desetile- šílený profesor s „dvěma s“ samotným něco násilně, ale zhostit se tématu „nějak“, vá se ani nepokusila pracovat s jakýmikoli tích je jeho tvorba jako by uzamčena do ne- umělcem, který nám mezi nejčerstvější no- udržet rovnováhu mezi vlastním uvědomo- původními archivními materiály. Špillara prodyšného obalu selankovitých alegorií vinky vsouvá i obrazy starého data? Máme váním si své vypjaté důležitosti na české ani nesrovnává s jinou dobovou produkcí, s těžkopádným rukopisem a problematicky snad jeho umění vnímat jako schizofrenii scéně a tvůrčím objevováním a pokoušením ani ho nevčleňuje v jeho pařížském údobí řešenou kompozicí. Navíc se Špillar nepo- života na venkově opakujícího se v cyklu dosáhnout tam, kde je to už neúnosné. Kní- do nějakého širšího kontextu českých Paří- kusil postoupit ve své tvorbě dál, nedotkl nudy lidských vztahů, povrchnosti a lidské žák není dobrý malíř, je však geniální stra- žanů. Jde prostě o zakázku napsanou jistě se třeba pro něj jistě vyzývavého expresio- tragičnosti? Je tento pohled správný a vidí tég a skvěle umí načasovat nálože v té le- za pár dnů. Čtivý článek Petra Štembery nismu a nakonec po zbytek života zabředl ho tak někdo, kdo na venkově žije mezi grační české vísce umění, kde jej mnozí po- v katalogu má za cíl uvést Špillara jako au- do oblíbených a měšťáky nepochybně vy- svými, nebo je to snad ironizující sebeklam zorují jako provokatéra a ranhojiče s věčně tora plakátů, zejména pro SVU Mánes a ča- hledávaných témat na zakázku, která dosud zařazující sebe do integrity určitého lidské- krvavým přístupem k životu. Knížák provo- sopis Volné Směry, a vyrovnává onu bezdu- kolují jako mýty v českém sběratelském ho společenství? Kurišova schopnost dávat kuje, protože je jiný a protože je hrdý na svá chou atmosféru prvního příspěvku kurátor- prostředí. svým obrazům slovní komentáře do popi- rozhodnutí. Onu vykupitelskou roli v umě- ky výstavy. A tak je Špillarova výstava spíš připo- sek vyznívá jako částečně ulomená pravda, ní zapisuje jak jako člen hnutí Fluxus, tak Samotná instalace obrazů, pastelů menutím jednoho jména z vrstvy českých která se zdá být ze samotného díla nečitel- i jako autor nápadně nenápadného dílka a kreseb není žádným zklamáním, připus- secesionistů, nicméně s prachbídným pří- ná. Obrazy by jistě obstály i bez slovních, s citací Hynaisova Jara a roualtovské kraji- tíme-li, že vývoj díla Karla Špillara usta- stupem najatých kunsthistoriků k zadané leckdy však krásných marginálií, těžko by ny Pištec za ranního svítání. Podotýkám, že nul na bodu mrazu někde v polovině dva- látce, která se tak pod dotekem zakázky však udržely naplnění onoho „frankenstei- to není krysař, ale pištec, jehož zvuk slyší- cátých let, kdy se Špillarova práce odvolá- proměnila v promarněnou příležitost před- novského“ záměru, neboť to je jen umělý me zřetelně a někdy také možná i hlasitěji, vala neustále na původní kódy a vzory stavit a interpretovat celistvě dílo, o němž a následně dosazený sebestylizační rozměr. než jsme zvyklí. 16

2000 20 otevřené jen vyhlíží. Ve skutečnosti je to i v aktovce Protest, 1978, v níž se verbálním prostor omezený, protože přechod do ostat- partnerem Vaňka rovněž stává spisovatel. ních pokojů souvisí s jinými osobami a jejich Ovšem morální dilemata, která Staněk před vztahem k hrdinovi (většinou ženami, které kolegou předvádí, jsou jen divadelním postu- Havel naléhají). Pravým důvodem uzavřenosti je pem, který má ozdravit prostředí, nakažené- ovšem Humlova pasivita. Pozbyl totiž vlast- ho Staňka.) ní cit a proměnil se ve strojek na výrobu frá- Largo desolato (1984) přivádí na scénu zí. Huml se vzpamatuje teprve tehdy, když se filozofa Kopřivu, jemuž dlouholeté nahlížení zahlédne „v zrcadle“, které mu nastavuje klíčovou dírkou (Huml se ještě mohl bránit) komputer (ne náhodou předělaný na člově- zorganizovalo život tak, že se pohybuje pou- znovu ka), jenž má analyzovat jeho chování. ze na ose koupelna-vchodové dveře. Ani Novinku jiného typu představují i Spik- v tomto prostoru si už však nemůže být jist, lenci (1971), absurdní politická fraška, jejíž protože je v něm „sám“ (ven vyjít nedokáže). přečtený hlavní postavou se stává jakási absolutní re- Manželka, milenky i kamarádi na rozdíl od voluce. Připravují ji totiž sami zástupci státní něj byt průběžně opouštějí, a tím do něho moci. Zde jsou figury jen nositeli ideologic- přestávají patřit. Je jasné, že hrdinův svět už kých bonmotů, které si navzájem přebírají či neexistuje, zmizel spolu s rozlišením mezi Lenka Jungmannová kradou, protože si myslí, že se pomocí nich domovem a venkem, a protože se tím roz- dostanou na vedoucí post. Slovo, které už padla i filozofova identita, ztratil platnost v předchozích hrách eliminovalo svůj vý- i jeho kontroverzní manifest. Závěr je tvrdý. Snad každý člověk, který jen trochu čte, automatem. Někdejší hra ve hře zde existuje znam, tu tedy odvozuje sémantickou hodno- Kopřiva zjistí, že moc, která ho dosud ohro- ví, že prakticky nedávno vyšlo v nakladatel- v rovině horizontální, která už vykazuje po- tu pouze ze své funkce coby nástroje moci. žovala, ho předešla a pochopila, že teď už ství Torst souborné dílo Václava Havla. Spi- třebné rysy opakování (promluvy, situace). Tak je tomu i v Havlově Žebrácké opeře vlastně není zač filozofa trestat. sy pochopitelně zahrnují i svazek divadel- O dva roky později jako by se ukázalo, (1972), která se jinak původního příběhu dr- Ten se ovšem ještě dvakrát pokouší vy- ních her. Nehodláme zvažovat, kolik lidí se že dramatické modely obsazené mechanismy ží téměř věrně (v konkurenci zlodějských pa- kročit z bludného kruhu. Nejprve se v dra- rozhodne si sebrané texty přečíst, ale lze mohou skvěle fungovat i bez „živého těla“. ret si nejlépe vede Macheath, protože dokáže matu nazvaném Pokoušení (1985) pod jmé- předpokládat, že v porovnání s ostatním na- To také umožnilo, aby fráze, dříve již vy- využívat dcer svých protivníků). Avšak na nem doktor Jindřich Foustka za zády moci jdou hry čtenářů méně. Snad proto, že u nás prázdněná, dále negovala sebe samu a poté rozdíl od Gayova či Brechtova zpracování alias vědeckého názoru, který oficiálně re- stále ještě přežívá názor, že dramata jsou ur- se rozpadla ve vlastní trosky. Zástupce anti- nevládne Mackie krásou, nýbrž schopností prezentuje, vydává cestou praktikování černé čena především k realizaci na jevišti. Přitom jazyka dostal název ptydepe, hra pak para- vyjadřování. Význam odívá do slov tak do- magie. Své služby mu - jak už to v takových víme, že ze hry získáváme i čtením a že tepr- doxně znějící titul Vyrozumění. konale, že se dokáže vylhat z bigamie i z tre- případech bývá - nabídne neznámý chlapík ve s odstupem přichází příležitost k tomu se Zaměřme nyní pozornost na toho, kdo stu smrti. nepříjemného zevnějšku. Foustka svádí boj texty skutečně pročíst. Protože máme zkuše- přichází navštívit pana Vaváka v rozhlasové Podívejme se, jak s řečí zápasí zakázaný se svým svědomím o to, komu a jak má nost, že na Havlovy hry bývá poslední dobou jednoaktovce Anděl strážný (1968). Název spisovatel v následující Audienci (1975). Va- a má-li vůbec sloužit. Naděje na spásné řeše- uplatňován jakýsi názor „přečteného“ - a do- zní opět paradoxně. Hrdinovým alter egem něk „recituje“ své promluvy stále dokola, ní mizí, když se ukáže, že Primář není riva- kazuje to jak zařazení jeho dramatiky coby (!) se stává jeho osobní fízl, který zatím ne- protože je nucen reagovat na opakující se lem „čerta“ Fistuly, nýbrž přímo jeho nadří- četby pro střední školy jako pouze doporuče- vyhrožuje izolací, ale přišel jen odstřihnout repliky opilého Sládka. To, co jejich zvláštní zeným. Skutečně poslední záchranu hledá né, tak i nynější vydání, které místo aktuální- hrdinovy velké a tudíž příliš slyšící uši. No- komunikací vzniká, nemá nic společného hrdina v „kůži“ začínajícího architekta Al- ho doprovodného textu přetiskuje úryvky ze vě se zde objevuje princip „zpětného odrazu“ s dialogem, neboť tu zcela chybí vzájemné berta (Asanace, 1987) coby zatím nezkažený starších studií -, pokusíme se sledovat pro- - identita návštěvníka zakládá identitu navští- porozumění. (Extrémním případem takové- obhájce zdravého rozumu (ne náhodou se na- měny fenoménů, které drama jako takové veného. Ten se sice ještě vydává za obyvate- ho nedorozumění je hříčka Chyba, 1983, konec zblázní). utvářejí (tj. čas, prostor, postavu a jazyk), le měšťanského bytu, ale zároveň si uvědo- z prostředí kriminálu, v níž spoluvězni mar- Jestliže se rozlišování mezi dobrem a poukázat na interpretativní vůli těchto her. muje, že druhý v něm vidí jen nechtěného ně řvou na nic nechápajícího cizince.) Dvě a zlem zkomplikovalo, pak zbyla víra v diva- Druhý svazek spisů pojmenovaný prostě spisovatele. Znovu se dostavuje i hra ve hře, věci jsou ale jasné. Rozhovor řídí Sládek, delnost, v moc iluze, která není ničím, ale - Hry obsahuje 17 dramat, které Havel napsal která teď vychází z nitra textu: hovoří se který je pouhou loutkou (jen někdy drátky, jak víme - může znamenat vše. Závěrečný v rozmezí téměř třiceti let. Texty mají různou o chystaném Andělu strážném. kterými ho systém inscenuje, přebírá alko- Havlův dramatický text Zítra to spustíme délku a označení, ale přesto jde víceméně Rok 1968 zrodil také aktovku Motýl na hol), a to je i důvod, proč Vaněk dialog vlast- (1988) má snad proto - a jistě i z toho důvo- o shodný žánr - absurdní grotesku. Hned anténě (druhý text, který je zveřejněn popr- ně popírá, respektive předstírá. Věty, které ří- du, že byl psán pro brněnský projekt Rozra- úvodní aktovku, prázdné příbuzenské tlachá- vé), v níž uplatnění hry ve hře dostupuje vr- ká, jako by ani nepatřily jemu, ale jeho opo- zil - formu tradiční epické hry. Bezejmenní ní se sarkastickým názvem Rodinný večer cholu, podobně jako voda, která postupně za- nentovi. Stejně je na tom i Bedřich ve Verni- Herci a Herečky nám zde přehrávají historic- (1960), která jako jedna ze dvou z této edice plavuje celý byt. Mladí přesto uvolněně osla- sáži (1975) ve vztahu k bývalým přátelům, ky pravděpodobný Rašínův příběh z noci 27. ještě nikdy nevyšla, například autor charak- vují Jeníkovy třicetiny (motiv narozenin pro- manželům Věře a Michalovi. Pronikla-li to- na 28. října 1918. terizuje jako tragédii. Všimněme si, že již ta- bíhá Havlovými dramaty napříč), ačkoli kon- tiž rétorika systému až do kanceláří bezvý- V celku vzato, dávají nám Havlovy hry to hra počítá s principy divadla na divadle: zumují převážně duchovní stravu: krmí se znamných vedoucích či do maloměšťáckých nahlédnout, že život a divadlo nestojí proti herecký projev má být stylizovaný, neboť po- úvahami o budoucí Jeníkově hře, kde hodlá bytečků, pak jazyku, který ztratil smysl, zů- sobě, protože člověk dokonal proměnu stavy se ocitají v pozici jakési loutky, zatím- zobrazit českého intelektuála, který nepřestá- stalo pouze mlčení. Mlčení jako obrana, kte- v pouhého herce, roli v určitém systému. co skutečnými protagonisty kusu jsou Jevišt- vá dumat ani ve chvíli, kdy mu teče do bot. rou je třeba opakovat do nekonečna (obě dra- Havlovi hrdinové se nám pokoušejí sdělit ní technici, jejichž stavba hru rámuje. Máme Životní prostor se tu (vzato snad až metafo- mata se shodně ke konci vracejí zase na svůj ztrátu schopnosti žít, jinak řečeno dokumen- co dělat s vertikálním prostorem modelového ricky) rozpadl na „vlastní“ pokoj a ostatní začátek). tují ztrátu schopnosti obývat svět. Jak tedy dramatu. Distance dělí „reálné lidi“ (na scé- místnosti, kam intelekt nemůže (ne náhodou V roce 1976 přichází doba Horského ho- „číst“ svět, kde prostor je možné popřít, kde ně totiž není nikdy nic skutečné) od non-re- nastane vodovodní problém v komoře pod- telu, čas simulace rekreačního prostředí, kte- se člověk může změnit v stroj a čas může být álných hrdinů (respektive rolí) uměleckého nájemníka, instalatéra Bašty). ré má mnoho společného s izolací. Postavy, opakován? Úplnou odpověď na tuto otázku díla. Zbývající hra z toho roku, Ztížená mož- projevující se tu fragmenty promluv, tu ná- nám mohou dát jedině inscenace těchto her. Poté přichází Zahradní slavnost (1963), nost soustředění, dosud používané postupy znakem děje, existují v tomto zařízení dohro- rodinka Pokorných z předchozí hry transfor- koncentruje a profiluje tak určitý Havlův dra- mady. Se změnami ředitele hotelu - střídají (Text vychází jako jeden z materiálů dis- muje v Pludkovy a kulisáky nahrazují zaha- matický typ: hru-sebereflexi autora. Mladý se stále dva - mizí též projevy plynutí času ja- kuze o dramatické tvorbě Václava Havla. jovači a likvidátoři, kteří se ovšem již vecpa- vědec Huml žije ve svém bytě, který jako by kož i známky originality hostů. Ti se nako- Diskuze proběhne 9. 12. 2000 ve 14 hod. li do děje. A právě tato jejich „nelidská“ již reprezentoval jeho mysl, jeho já. Ovšem nec po vzoru obou šéfů promění v mutanty, v Divadle Akropolis v rámci Divadelního fes- agresivita jako by jim dala sílu narušit Plud- místo, které obydluje, tedy místnost, v níž jejichž chaos prozrazuje právě volně poletu- tivalu inscenací her Václava Havla ve dnech kovic Huga tak, že se stává jedním z nich - ústí dveře dalších, má tu zvláštnost, že jako jící „zespolečnělý“ jazyk. (Obdobně je tomu 8.-10. 12. 2000.)

a pana Hyda (1886), v němž o několik de- jeho příběh je i hezkou ukázkou toho, že setiletí anticipoval Jungovu koncepci sebesofistikovanějším trikem se nepodaří Biologicko-společenské persony a stínu, problém v prostředí vik- uniknout zubaté, pokud si na někoho toriánské Anglie mimořádně tíživý, ale opravdu zasedne). Jako téměř jediný ev- přesto nepojmenovaný (Mr. Hyde, snad ropský pozorovatel 19. století chápal du- od slovesa „to hide“ = „skrývat se“, před- ševní svět domorodců jako svébytný stavuje se svou juvenilní brutalitou, zba- a oproti našemu nikoli méněcenný či jen POKLESKY bělostí, bezohledností a chlípností jeden muzeálně skanzenózní (v tomto aspektu z nejkrásnějších literárních obrazů Stínu zdaleka překonával i dobové etnografy, v celém písemnictví vůbec a stále častější jimž touha potvrdit či vyvrátit určitá Stanislav Komárek „posedání“ vzdělaného a mravopočest- myšlenková schémata nedala chápat do- ného stárnoucího šosáka dr. Jekylla tou- morodce nepředpojatě). Stevenson, od- to postavou, chápané jako proměna, jako chovaný skotským folklorem a pověstmi, by uteklo z Jungových sebraných spisů). začínal své kontakty vyprávěním skazek Není vůbec na škodu, máme-li na pa- Neméně fascinující jsou i Stevensonovy o strašidlech a bezhlavých rytířích a záhy Hranice žánru měti, že podobným postupem se i v novo- vhledy do psychiky tichomořských ostro- se dočkal vyprávěnek a vhledů do ticho- věku „ztrácí za obzor“ celá řada pozoru- vanů, obsažené v díle In the South Seas mořských duší, jež byly koloniálním U každého autora nesmírně záleží na hodných informací a vhledů. Například (česky výbor s názvem Do jižních moří, úředníkům, misionářům i badatelům tom, v jakém kontextu je zařazen a chá- Robert Louis Stevenson (1850-1894) je 1973). Stevenson, takto potomek dyna- z profese většinou zcela skryty. pán. Recept na svíčkovou se jeví něčím dnes znám a čten především jako autor stie skotských architektů a romantický Je pozoruhodným paradoxem, že Ste- zcela jiným, je-li součástí kuchařské kni- dobrodružných románů pro děti (Ostrov spisovatel tělem i duší, se se svou americ- vensonovo dílo, vzdálené vysokých ambic hy, než byl-li by součástí posvátného ká- pokladů, Černý šíp a další). Poněkud kou manželkou a nevlastním synem ode- a opatřené štítkem „beletrie“, nebylo nonu. U mnoha starořeckých autorů je uchází pozornosti, že tento „druhořadý“ bral do Tichomoří roku 1888 ve snaze v tomto směru nikdy zcela doceněno. Jak pouze věcí konvence, že někteří z nich literát měl na poměry 19. století zcela vyléčit se z tuberkulózy, která jej ohrožo- popelavě neživé jsou ve srovnání s ním jsou přiřazeni k filozofům a jiní k básní- převratný způsob chápání lidské duše vala na životě (tato jeho snaha byla sice díla jeho beletristických (Th. Hardy, G. kům - pro druhý z obou žánrů jsou touto a procesů v ní. Dosud známý a čtený je úspěšná, ale už roku 1894, ve věku 44 let, Meredith, S. Butler) a namnoze i vědec- atributací jednou provždy „umrtvení“. jeho román Podivný případ dr. Jekylla umírá na Samoi na mozkovou mrtvici - kých současníků! 17

2000 20 uvedomujeme... a že každé obmedzenie, kaž- dú mieru neslobody (najmä iných) sme Život kolem nás ochotní prijať za svoju každodennosť, a keď (malá řada) nie ochotní, tak prinútení. Peter Zajac: Pošlite maličkých ku mne... Slovenské pohľady 86, 1970, č. 4, s. 134. piso-Časo-piso… citace z dobových recenzí Budete se ptát po místě Pickovy nesati- piso- rické prvotiny v našem literárním kontextu piso… a v oné dosti vysoko vzedmuté vlně příběhů Jakuba Šofara 40. svazek o židovských osudech za války. Nuže: Picko- va novela inklinuje k tomu stanout někde na Jiří Robert Pick: rozmezí mezi literaturou faktu (všimněte si Hlavní chod: Neon 7 azylového domu pro literární výpustky. V č. v této souvislosti příznačných poznámek pod 42 je „literatuře“ věnován článek J. Rulfa Na- há pravda o originálním kalendáři aktů čes- Spolek pro ochranu čarou) a krásnou literaturou, ale síla imagina- Dejte si alespoň černou pásku na rukáv, kých spisovatelů (viz Hlavní chod). Z uveřej- ce a váha literární stylizace zatlačují Pickův není jasné, zda kar po smutečním obřadu bude něných fotek (Viewegh, Reiner, Wernisch, zvířat novelistický pokus zřetelněji k druhému pó- veselý, jestli vůbec bude chuť na kremrole a na Palla, Pížl, Řezníček a Vaněk-Úvalský) jsou lu. Cítí to i spisovatel, když v závěrečné po- přidání si vlašského salátu. Když končí literár- všichni normálními turisty v Dalmácii, až na (1969) známce srovnává Toniho ghetto s ghettem ní časopis, tak by se všichni básníci, které tato země nese na svých bedrech, měli na 24 hodin Vaňka-Ú. Ten je opravdu hard (holky ve vla- skutečným. ku do Břeclavi to ohodnotily jednoznačně - Václav Kubín: Očima dětského věku. Svět věnovat nějaké veřejně prospěšné práci, tzn. neveršovat. Po třech zkušebních číslech (3, 2, To je darda!). Pick pracuje s paradoxem a slovní hříč- práce 2, 1969, č. 48, s. 10. Stále oblíbenější kulturní magazín UNI. kou (...). Má tu působivě napsanou „hrobnic- 1 - Start!) a šesti regulérních vychází poslední, černé, sedmé číslo, aby tak byl ukončen ročník Číslo, které září (čti měsíc), je převážně vě- kou scénu“, v níž židovští intelektuálové při nováno různým „složkám“ world music - kopání hrobu uvažují, který způsob likvidace a Neon... 41. svazek Nejprve dvakrát M. Pluháček: a) Zemřít třeba je představena skupina Neočekávaný židů by přišel Němcům nejlevněji. Ale tento dýchánek (pro mé uši letošní „bookmark“). černý humor nepřevládá, základní polohu ur- není tak hloupé, jako nepoučit se, b) Netvrdím, že Neon končí na vrcholu svých možností a sil. Rekapitulaci kultury na internetu nabízí R. čuje rozpor mezi názory Toniho, jeho poje- Vlastimil Milota: Končí ale dříve, nežli se ocitl za zenitem. Kopáč. V rubrice Multi pulty píše P. Matou- tím událostí - a znalostmi čtenáře. Nevědo- Neznámý voják A s tímto spíše pozitivním konstatováním Vám šek o „interaktivní encyklopedii“ pro každé- most Toniho v erotických záležitostech, ne- nabízíme ještě jednou snad příjemné a občas ho Lexikon české literatury (CD-ROM, Infi- jasnosti o skutečném postavení židů a iluze (1969) i zábavné čtení. nity Media s použitím hesláře kolektivu bo- o smyslu transportů si čtenář konfrontuje V Kauze: Jak se dělá časopis nechává Plu- hemistů z Ústavu pro českou literaturu AV s realitou. Pick vypráví v třetí osobě, hovoro- háček nakouknout pod pokličku více, než bývá ČR) mj.: Podobně jako před třemi lety, kdy vým, útržkovým stylem; těžiště se většinou mohli z Janouškova spisovatelského slovní- Objevovat na armádě, co už je objevené, zvykem (pokud to ovšem není plánovaný mar- přenáší do dialogů, psaných úsporně, rafino- ketingový tah). Popisuje genezi „projektu Ne- ku autorů poválečného období zpřístupnit objevovat to vojákům a umět to napsat, to ne- vaně a pointovaně. on“ (např. jednání o „převzetí Literárních no- jen tehdy hotovou první polovinu, sáhli oba ní jen tak. Vlastimilu Milotovi se to podařilo. Štěpán Vlašín: Humoreska z ghetta. Rudé vin“ je zajímavé; kam by se LtN asi vydaly, partneři ke strategii „Část je lepší než nic“ právo, 27. 9. 1969, s. 3. (...) Milotovi je přirozenost hlavním téma- kdyby došlo k přesídlení redakce do Brna? a vrhli na oltář všeobecné informovanosti tem. Stylizuje skutečné příběhy a možná, že Kdo by vycházel místo L. Vaculíka? Má vůbec alespoň torzo. Text rubriky Zelený list má Všecko to podle autorova líčení vypadá tím někoho pohorší. Novela Neznámý voják Viewegh v šuplíku nějaký román na pokračo- provokativní titulek: Stanou se z nás kultur- v ghettu náramně fidélně, jak se to někdy není vyspekulovaná a není zalidněna sklení- vání?). Z materiálu pro mě vyplývá, že „zakla- ní bezdomovci? (J. Ortová). Skutečné zabyd- zdávalo i vězňům z Malé terezínské pevnos- kovými osobami. Trpká zkušenost má podo- datelovy“ představy o úloze a fungování „ex- lování se ve světě Heidegger spatřuje v obo- ti. Ale snad právě proto, že z ghetta houfně bu skutků, jež dělají z prózy víc než prózu. kluzivně“ zaměřených časopisů (včetně literár- hacení prostého budování „mírou“, která odcházely transporty do osvětimského plynu, -š-: Neznámý voják. Obrana lidu, 6. 1. ních) u nás jsou poněkud z jiného světa. Náš vyplývá z porozumění meziprostoru, tedy to- udržovala se tam ona šibeniční nálada i pro- 1970, s. 5. model je stále socialistický (což, bohužel, pod- mu, co existuje mezi nebem a zemí. K onomu miskuitní erotika, do níž nás ve své knížce pořila i pravicová vláda) - literatura patří lidu porozumění potřebujeme básníky, neboť zavádí J. R. Pick. V Terezíně nebylo nic ne- Milota volí (...) tvar vzpomínkové moza- a nemá být moc drahá. Nebo jinak - kilo bram- „teprve básnění přivádí člověka na zem, ve- možného a skutečnost překonávala každou iky, série oddělených záběrů, která zřejmě bor je důležitější než Host, RR, LtN, Neon či de ho k ní a tak ho uvádí v bydlení“. Číslo 10 absurditu. Takový je i tón směšno-smutné nejvíce vyhovuje jeho smyslu pro výrazný Tvar. Může mi někdo racionálně zdůvodnit, jen telegraficky: výtečný článek Z. Pecky povídky Pickovy, jejíž propastnou tragiku za- detail. Charakteristika detailem povahy, jed- proč by měl inzerent utápět svoje peníze v této Svalovci jako pojistné ventily (obecně krývá právě ten černý humor nebo i nepokry- nání nebo řeči ho přitahuje tak silně, že nevá- mokřině (pokud nejde o „bártr“)? Ve „velkém“ o Švarcíkovi, Sylvestrovi & comp., dva roz- tý cynismus. A jako nejlepší židovské ane- há stejně konkrétně zaznamenat i pacienty na se u nás může literatuře věnovat buď nějaký hovory o squattingu a text Z. Justoně o hle- kdoty dovedou vyprávět židé, tak i tento pří- psychiatrickém oddělení, kde se jeho důstoj- společenský časopis (viz Dezerty), nebo až dači „ztraceného jazyka“ L. Frobeniovi. běh Pick modeluje z hlubin a temnot ahas- ník po propuštění léčí. Novela tedy nepátrá majitelé deníků zjistí, že by stálo za to jednou Při náhodné návštěvě (vždy mám slzy na verské duše židovských vyhnanců a odsou- po smyslu událostí, ani nesleduje jejich vnitř- za týden přidat k novinám pár stránek o litera- krajíci) hlavní budovy FF UK se mi dostaly zenců k smrti. ní souvislost, ale stává se jejich záznamem, tuře (Lidovým novinám se to nedaří, Právo má do rukou Zejména (Humanistické vysoko- (vbk) (=Václav Běhounek): Krvavý nadhozeným svědeckým pásmem. Což o to, Salon, který však má daleko širší záběr, a MfD školské noviny, www.novyhumanismus.cz/ smích. Práce, 15. 10. 1969, s. 6. jednotlivé scény se čtou dobře, ale horší je řeší, zdá se, důležitější problémy; Süddeutsche zejmena). Jsou zdarma (chtělo by se mi říci - orientace v celku. Právě pro tu nadhozenost, Zeitung mají např. v sobotním vydání, v přílo- stejně jako humanismus, tedy ten „demon- Pickova literární stylizace terezínského pro to, že Milota exponuje větší problém, než ze SZ am Wochenende, výtečné stránky věno- strační“, se kterým se operuje per os). Dát si ghetta je vlastně hra, která vyžadovala objek- zvolený útvar a styl unesou a zaplní. Určitá vané literatuře). Ke kauze je připojena jakási do názvu slovo „humanistický“ je něco po- tivní pohled a časový odstup. Snad je vhodné syrovost a drsnost je Milotovým záměrem, neonová účetní zpráva s výsledkem: 2 163 158 dobného jako založit Stranu slušných lidí připomenout, že ze všech - za německé oku- ironie myšlenkovou nadstavbou. Ale kromě Kč (ale minus). A jedno důležité číslo, které (kdo by tam vstoupil, musel by žít v perma- pace uvězněných básníků a prozaiků - se J. R. toho nenalézáš nic nosnějšího, nic závažněj- podporuje moje výše uvedené názory - Neon nentním strachu, že něco provede). V č. Pick dostal k ztvárnění svého drastického šího. Jen to zhlédnutí v dobrých, výrazných získal 373 předplatitelů. Je to hodně nebo má- 4/2000 je v Literárním koutku báseň Robina prožitku jako poslední, až po pětadvaceti le- epizodách, ve fragmentární kresbě. lo? Hlavně je to hodnota mnohé vypovídající. Krále ? (čti Otazník - poznámka J. Š.): „...ko- tech. (...) Tedy největším paradoxem Spolku Antonín Jelínek: Tři svazky edice Život I v následném rozhovoru se Pluháček „stá- lik je katastrof kolik je zločinů / kolik tak par- pro ochranu zvířat je to, že vyprávění, které- kolem nás. Mladá fronta, 6. 2. 1970, s. 4. le“ domnívá, že do takového časopisu se dá níků pluje dnes po Rýnu / kolik je lidí v New získat reklama. Tvrdím, že nedá. York city / kolik je holek jako si ty.“ mu dal J. R. Pick formu udiveného pohledu Filozofický „podklad“ ke kauze dodává S. Objevil jsem v knihkupectví pana Bučka sečtělého a nevědomého, zkušeného i naivní- Milota si libuje v aforismech a cynických Komárek - K neonovému pohasnutí aneb ve dvoraně nádraží ve Žďáře nad Sázavou ča- ho, těžce nemocného chlapce, je ve skuteč- „frcích“ („Život je jako dětská košilka, krát- O vznikání a zanikání. sopis Mlha, lépe řečeno jeho druhé letošní nosti odrazem životní vyzrálosti málem pěta- ký a podělaný.“ „Dej se vycpat do síně bojo- Docela zajímavý článek o sakrální archi- číslo, s podtitulem Časopis pro prevenci po- vejch tradic“ atd.). Škoda, že se mu nepoda- čtyřicetiletého muže, odrazem jeho myšlen- tektuře 20. století v českých zemích - Bůh v zá- hlavních chorob dentistů. Vydavatelem je řilo vyloučit věci nepodstatné, nahodilé, kového a psychického odstupu od skutečnos- plavě kostelů - připravil J. Pometlo. Samozřej- Sdružení nezávislých neaktivit - Erteple okrajové, v rozsahem nevelké próze (nece- ti, který si za všech okolností snaží zachovat. mě je tu účasten M. Viewegh (bez kterého by a Hmľa ve spolupráci s MVF (Mezinárodní lých 90 stránek) zůstalo hodně přízemní em- Irena Zítková: Nad ghettem svítilo slun- si asi Petrov nemohl takové dobrodružství, ja- vepřový fond). Už podle toho každý pozná, ce. Mladá fronta, 22. 10. 1969, s. 4. pirie. Autor jako by se někdy až příliš ochot- ko bylo vydávání Neonu, dovolit). Pak rozho- že jde o jakési Patafyzické listy, vznikající ně měnil v magnetofon, pasívně snímající vor J. Ruckého se Z. Zapletalem o jeho romá- v Bystřici nad Perštejnem. Literatura je za- Lehce humorná ironie pubertální „citové v hovorech věci zajímavé i slovní balast. Za- nu (vychází v Petrově) Půlnoční pěšci. Zaple- stoupená J. Topolem (2 básničky), M. Fouka- výchovy“ se nenásilně mění v šibeniční vý- pomněl na to, že umění je věcí výběru, třídě- tal říká moudra: Myslím, že dobrá kniha musí lem alias Fukissimem (4 básničky) a kapito- pověď (přesněji v nejprozaičtější prózu pod ní. Také několikerá retrospektiva neprospěla bolet. (Taky mně občas spadne z horní police lou z románu Sašy Gr. Cesty za bobulí závanem smrtonosného plynu). Židovský gé- přehlednosti; pro detail a jeho vyznění obětu- nějaké kompendium na hlavu.) A pak, chval- z Uslintaného keře. Poměrně slušná pakárna, nius (charakteristika je Šaldova) se podomáč- je Milota celek. Proto jeho některými rysy za- me Boha, „klénot“ současné literární žurnalis- ale když se podíváte na www.szneh.freemu- til a umenšil: lidským zůstal i tam dole, jímavá, ostře kritická a upřímná práce nepře- tiky J. Nejedlý Soukromá kultura. Nejedlý se sic.cz (kde jsou ke skouknutí všechna vydaná v mikroantropologii (a ta je pořád - česká). kročila průměr próz o nedávné minulosti. vypracoval v nejsolidnějšího zachycovatele „mlžná“ čísla), tak zjistíte, že tenhle spolek I ten malý člověk ztratil svobodu (občanství) vl (=Štěpán Vlašín): Trpká bilance. Rudé a vykladače všech literárních „nekřtěňátek“. nemá v hlavě jen prvoplánové srandičky. totálně; ale zůstal v sobě pořád sám sebou. právo, 23. 1. 1970, s. 5. A končí se reklamou na Benefiční kalendář Nakonec něco, co sem na první pohled Tady je skromná upřímnost Pickova, která 2001 s „poodhalenými oudy mančaftu of Pet- nepatří, ale jen na ten první. Při listování tý- nechce nic transcendovat. Rehabilitační téma Neznámého vojáka je rov“. deníkem Zemědělec jsem si v rubrice Okén- Oleg Sus: Maličtí, jež plyn losoval jako Vlastimilem Milotou rozptýleno do odsta- Na čtvrté straně obálky je na černé bílý ná- ko zemědělských akcí přečetl pozvánku na věc. Host do domu 16, 1969, č. 18, s. 40. večků, z nichž vystřelují střepiny děje víc do pis THE END, který odmávl pokus dostat na křest knihy Výživa prasnic a kanců (aktuální stran než po směru fabule. Provinění, trest český trh zboží, pro nějž nejsou zatím ty správ- problémy výživy prasat v reprodukci a výkr- A tu sa vynára otázka, pre ktorú je Picko- a odpuštění prohlédají z drti příběhů pozpát- né police a pokladna je odmítá markovat. mu). Jednak (poprvé) mě zaujalo, že se křtí va knižka čímsi viac než len žánrovým ob- ku a podpírají novelku kostrou příběhu zá- i knihy z tematické skupiny 04, jednak (po- rázkom: kde sú hranice normálnosti, hranice kladního velice spoře. Štěpení, odstředivost druhé) je prase a výrobky z něj dost podstatné prispôsobivosti, zrieknutia sa kritického po- jsou silnější než jednotící dějová gravitace. Dezerty pro českou literaturu, jednak (potřetí) mě na- hľadu na skutočnosť? (...) Lebo ináč je to svet, Milan Suchomel: Literatura žádostivá ži- plňuje radostí představa jitrničky místo zálož- na aký sme zvyknutí. Až na to, že ľudia sú vota. Host do domu 17, 1970, č. 5, s. 36. Reflex je dle mého přesně tím časopisem, ky... To by se slinily prsty při obracení strá- žrebovaní do plynu, strácajú sa a ani si to ne- Připravil MICHAL BAUER který by mohl hrát na přechodnou dobu roli nek! 18

2000 20 tivistů. „Živí se jako profesionální demon- strant. Jezdí si po světě a vůbec si nežije špatně. Tihle hoši mají svý tučný fondy. In- terpol už Kubíka monitoruje tři roky.“ Spat- řil jsem našeho kolegu v čele skupiny nej- halasněji pokřikujících demonstrantů. Vy- padal jako nějaký generál, jako táborský hejtman. V ruce svíral krátkou železnou tyč jako palcát, zkušeně obhlížel budoucí bojiš- tě a udílel rozkazy. A to už se strhly první

2000 e a á šarvátky. Aktivisti se střetli s předsunutými z policejními hlídkami. Vzápětí propukla R v prudká a nelítostná řež. Kuba jako správný vojevůdce šel svým spolubojovníkům pří- kladem a srdnatě se vrhl proti nejhustšímu zástupu nepřátel. Dokonce se mi zdálo, ja- ko by těsně předtím, než mi definitivně

zmizel z dohledu, zvolal: Hrr na ně! Ano: y a Husitská b Hrr na ně! Bijte, zabijte, nikoho neživte! Tak zněl bojový pokřik husitů. r

Díky Honzovi jsem bez problémů pro- šel policejním kordonem. Poté, co jsem v redakčním svatostánku přijal pod obojí, tj. kritiku i povzbuzení do další práce, zmalát- něl jsem do té míry na duchu i na těle, že ✃ jsem nutně potřeboval vyhledat nějaké ob- o ení čerstvení. Vrátit jsem se ovšem nemohl, s v protože na náměstí Míru zatím vypukla vál- t ř ka. Zamířil jsem tedy opačným směrem ✁ revoluce a zanedlouho jsem objevil hospodu, jejíž název mě vyloženě zaujal. Na vývěsním ští- - teorie a praxe... tě, přizdobeném dvěma rudými kalichy, to- tiž stálo: U Božího bojovníka. V lokále by- Chtěl jsem se dostat do Slezské ulice, lo narváno. Až úplně vzadu v rohu jsem ob- Zde představovaní tři básníci, sdružení mlčela nám věčnost ale právě tu přehrazovala živá hradba poli- jevil stůl, u kterého seděl akorát jakýsi v literární skupině Apeyron, v letošním roce neboť věčnost vyslovených cejních těžkooděnců. Při pohledu na ta hrů- ošuntělý bezdomovec. Zeptal jsem se ho, vydali společnou knihu s názvem Rezavá ry- ne vyslyšených zostrašná monstra mi přeběhl mráz po zá- jestli si mohu přisednout. „Ale to víte, že ba stvoření, kterou v 17. čísle Tvaru recen- do vykotlaných zubů času dech. A čím více jsem se k nim blížil, tím ano, pane kolego,“ zněla odpověď pronese- zoval Jiří Staněk a jež byla 4. listopadu vypadala děsivěji. Měl jsem sto chutí obrá- ná povědomým hlasem. Zarazil jsem se slavnostně pokřtěna na znovuobnoveném Ne vyslyšených tit se na podpatku... Ale pak mi najednou a prohlédl si muže pozorněji. K mému pře- pořadu Mirka Kováříka Zelené peří v klubu neboť to je zase zaznělo v uších: Nepřátel se nelekejte, na kvapení nebyl oním žalostně vyhlížejícím Klamovka. hrk úplně jiná věčnost. množství nehleďte! To mi dodalo odvahy. staříkem nikdo jiný než profesor Biskupec, Přistoupil jsem k nejbližšímu „robokopovi“ přední evropský medievalista a můj někdej- a požádal ho, aby mě nechal projít. Policis- ší guru a mentor. Jak se zdá, na tvrzení ob- • • • ta zvedl hlavu a změřil si mě přísným, pá- hájců globalizace, že svět se v důsledku to- travým pohledem. Nevěřil jsem svým očím: hoto blahodárného procesu neustále zmen- Petr W. Zatloukal Vyjděte z domu před dům přede mnou stál můj kolega ze studií, diplo- šuje, bude něco pravdy. Alespoň moje ✁ a ze zahrady na ulici movaný historik Honza. Chtěl vidět moji dnešní zkušenost by tomu rozhodně na- projděte se k potoku občanku. Když si ji důkladně prohlédl, řekl: svědčovala. Začal jsem svému učiteli vy- a pak rychle přes most přes potok „Asi se divíš, co? Jinej flek jsem prostě ne- právět o Honzovi a Kubovi. On mě však jděte kolem hřiště s dětmi sehnal. Včera jsem hlídal McDonalda přerušil jediným slovem: „Vím...“ Vždycky • • • a od hřiště s dětmi zahněte vlevo a dneska mě odveleli sem na Mírák. A co jsem ho podezíral, že je tak trochu vševě- jděte kolem topolů a pak přejděte ty, děláš vědu?“ Všichni jsme chtěli dělat doucí. Objednal jsem červené víno a nějaké Ticho kdy zatlačí oči mrtvých do smrků vědu. Jenže... Nejsou peníze, nejsou místa. oplatky. A pak jsme se už cele oddali dis- do důlků po neštovicích po chvíli vejdete do lesa Absolventi filozofické fakulty jsou dneska putaci o husitské revoluci. Byla to paráda - Pes vlaku líže koule obzoru pak musíte běžet úzkou lesní cestou rádi, když se uplatní ve státní správě. O vě- spanilá jízda. Připadal jsem si jako za časů drbe se za uchem deště až doběhnete k lesnímu pramenu dě si mohou tak leda nechat zdát. „Takže ty svých studií, za těch blažených časů, kdy Plivance s mraky drží skrýš. lesní pramen přebroďte a jděte rovně seš publicista na volný noze,“ zopakoval jsem byl plný ideálů o tom, čeho všeho na pak projděte hřbitov Honza mou existenční diagnózu. „Podle to- poli vědy jednou dosáhnu. Jen Honza a Ku- Vládne nám anděl popelící dálky zahněte vlevo ho, jak seš vychrtlej, ti to asi moc nesype. ba tu chyběli. Oni totiž také patřili k pravi- front na kapalný zázrak ulic a skončíte na stejném místě A víš, co dělá Kuba?“ Kuba byl třetí z naší delným účastníkům takových příjemných splněný v nečase kde jste jen před chvílí začali. nerozlučné historické party. Všichni jsme a podnětných debat, malých sympozií. odteklý jinam se specializovali na husitství. Honzovým Z Honzy a Kuby se však stali muži činu, (ze souboru Mozaika) písečkem byli katolíci (pod jednou). Já praxe. Ten první si zvolil osud těžkooděn- Vládne nám modrý neon nároží jsem se zabýval umírněnými husity, tedy ce, novodobého křižáka, potírajícího extre- úd veřejného domu husitským panstvem. A předmětem Kubova mistickou chátru, a ten druhý přijal místo v barvě pádu, krvotoku žen badatelského zájmu byli radikálové, táboři profesionálního radikála, bojovníka proti a orebiti-sirotci. „Kuba je támhle,“ řekl všem, proti globálnímu pravověří, proti ko- Vládne nám velectěný Martin Horný Honza a ukázal do nedalekého hloučku ak- mukoli a čemukoli, ale hlavně za peníze. z planoucí kundy televize Čím horší je společenská mizerie, tím zatímco smrt panáčkuje ✁ větší je devalvace původních ideálů, tím v zamžených oknech márnice Ministerstvo kultury propastnější je pak rozdíl mezi vznešenou vtipy nebožtíků České republiky teorií a přízemní praxí. To platilo za husitů nafouklé soucitem pozůstalých Poslední večeře a Památník národního písemnictví a stejně dobře (resp. zle) to platí i dnes. I já vyhlašují soutěž jsem se zpronevěřil: začal jsem se živit glo- Vládne protože Všichni jsou něčí kamarádi. sováním aktuálních událostí, místo abych někdo přece musí! se držel svého středověku. Na druhé straně Jenomže většinou NEJKRÁSNĚJŠÍ jsem však jako jediný z nás tří zůstal teore- Pak ptáš se jak dítě s uchem na kolejích: se ztrácíme a nalézáme ČESKÉ KNIHY tikem, zůstal jsem tím umírněným... A před- - To ticho se blíží snad nevlastní vinou. stavitele tohoto postoje nakonec dějiny nebo vzdaluje? ROKU 2000 vždy - husitskou revoluci nevyjímaje - oce- Ta pila je ostrá nily, vynesly na vrchol. Teoreticky je tedy a zbraň nabitá a já V soutěži bude hodnoceno grafické, možné, že i já se jednou stanu dobře zapla- • • • Teď zrovna TEĎ dostal ilustrační a polygrafické zpracování ceným mužem činu, praxe. Nevím, jestli se chuť napsat báseň knih. Oceněné knihy postoupí mám na to těšit nebo se toho spíše obávat. Nejdřív jsme na sebe chvíli mlčeli které není rovno do mezinárodní soutěže I když tyto úvahy jsou zatím ryze akade- přes týdenní sklenky od vína leda tak hovno Nejkrásnější knihy z celého světa. mické... jako když se sejdou dva hluchoněmí slyším z kumbálu (Už koncem r. 1420 vybíral Tábor jako a mají si moc co říct. Ale jak stát když brzdy selžou? Přihlášky spolu s podmínkami soutěže řádná vrchnost dávky z poddanských ves- Poznal moji zvědavost a řekl: poskytne od 15. 12. 2000: nic. Sen o rovnosti, o komuně bratří a ses- Věčnost objímá jen sama sebe. Vidím ji: Sedí v křesle a sere jí celý ter se rozplynul. Záhy také začala proměna a potom spěchal ke klavíru svět. Památník národního písemnictví, božích bojovníků v pouhé žoldnéře, nechá- Strahovské nádvoří 1, 118 38 Praha 1, vající se najímat tím, kdo zaplatil víc. Po hrůza jen pomyslet A on říká tel.: 205 166 95, linka 237, Lipanech odešla řada zkušených příslušní- vymýšlet slova, hrůza psát A on říká Jitka Urbanová. ků zaniklých polních obcí do Uher, aby zde jak strašidlo viděné na plátně zdí A on říká. pod Zikmundovou korouhví a v jeho žoldu jak nedopalek odhozená oběžnice parku Uzávěrka příjmu knih bude 19. 1. 2001 válčila proti Turkům.) list papíru hozený do ringu slov Už nikdy. Dnes to bylo naposled. PETR KOPAL a přes rameno prachu stále Musím se nad sebou zamyslet. 19

2000 20 Pořád to zkoušíme. POŘÁD. Full servis Jenže kdo ví? František Uher ✁ I (19/21)

Ví bůh Sdělení 30. listopadu 2100 Pod jedlí usnula dívka Intermezzo dívka mohla být také odstředivka Tušení jara Požářiště snad něco Ach Full servis, ještě lepší Full servis. Za nebo cívka křídla větví sklání prapor už svinuli nesl domů patnáct let jsem se s něčím podobným neset- poslední plískanice pochopili kdo ví kal... Moje reakce že nebyla adekvátní?... Ví bůh proč je právě dívkou drsnou kůru mnu dlaní nalomený stožár nepoví Jsme dobrá parta, všichni se známe... Jeho a né odstředivkou ve vzduchu voní tání unese jen bílý cár není komu význam pro naše každodenní životy vnímá- nebo cívkou pryskyřice chladně vane z polí není co me jako nulový... Falešně zapůsobila jedna ochrana... Informace podléhají přísnému uta- jení... Dostaneš v batohu nejlépe zabalený Něco v ní dárek... Žádné požitky mě nečekají... Rád bych se vrátil, to je moje přání, které jsem Že to vážně myslí s ní? vyslovil... Současně vykonávat dvě z násle- A co vědět to tak není Milan Korál dujících činností... Trvání na vlastním názo- v jeho řece ✁ ru je handicapem... Nastal čas vykročit ze on zas v ní stínu... Dnešní noc může přinést rozhodující v ní je to informace... Ach Bože, dobrý Bože... Jsou ona ví dvě možnosti... Měl by být pro nás důležitěj- ší sám proces... Povrch vozovek je však (ze sbírky Na samém konci pláče had, v ukazateli přesto do jisté míry obsažen... Šestnáctého května S něčím podobným už máme do určité míry kterou autor vydal vlastním nákladem v ro- jsem protrpěl další narozeniny A Bůh řekl. ce 1996) zkušenosti... Teprve pak je co konzervovat... knihovna stála pořád na stejném místě že není všechno podle slov Není nutné dlouho spekulovat.... Plus dá- a trpělivě kojila v kůži vázané děti na mystifikaci závislé stařeny rek... 267 hlasů, 246 hlasů... A čtyři zranily... jinak se nic zvláštního nedělo která věštěním utahovala šrouby Kde se všude nyní bojuje... Rychlé zavedení jenom v pravé poledne přiletěli Marťané ještě nevyrobených rakví takzvaných rychlých testů... Čekáme už i na a tucet a půl antracitových ptáků nic nepodnikej proti sobě kousek štěstí... Věřím, že obrat k lepšímu Milan Šťastný kteří skrze křemíková okna vhazovali a tak nepůjdeš proti mně musí přijít... Na změnu herního stylu je zatím ✁ do zatemněného pokoje bez hostů zítra zase opuchne slunce málo času... Připravíme dobrou výchozí po- anglické oblázky a drobnou noticku a potom ani sedm tisíc mluvků zici... Všechno spolu souvisí... A pak prudce že letí z Bixley do Brna a zpět výřečných ladilů s červenými diplomy stoupala... Zdobí ho rychlost a přesná stře- a potom se ptali neznámou řečí nezabrání hoře smutku otěhotnět ČISTÝ STŮL PROSVÍTÁ la... Koťata ruské modré kočky... Maximum jestli bych se nechtěl připojit a v bolestech porodit tvého syna služeb za minimum peněz... Platba hotově... ano prosvítá a je již chycen a tak poznat nebeské přelety nikým zatím nespatřený verš a prosvítá a je chycen Těžko se ovšem dávají obecně platné rady... do tvých bezbožných spárů Protože je lidé kradou... Tím vytváří ambi- v mělčině tohoto všedního bezvědomí valentní vztah... Bezplatně zprostředkuje- Klidně se vzpírej představě me... Více ze života. Ach Full-, Ful-, Fur-, tetovaného oltáře Fer-, Frrr-, Ferrr-, Ferror-, Error-... Ach Full na zápěstí boha všech vězněných Error, ještě lepší Full Error! v měsíčním žaláři (pokračující díl soap sci-li seriálu) na odvrácené straně osudu Zasedni k tomu stolu nech zombie vzít si z tvého Ministerstvo kultury – odbor literatury a knihoven vyhlašuje pro rok 2001 a potom odejdi ve vyzvánění lučních kos úsvitu konkurz na poskytnutí dotací občanským sdružením, registrovaným podle zákona č. 83/90 Sb., ostatním právnickým zpívaje si: a fyzickým osobám (se živnostenským oprávněním v oblasti kultury) kromě nadací, nadačních fondů Odevšad blízko a příspěvkových organizací MK ČR na nekomerční projekty z oblasti literatury odevšad blízko jen z mého bodu ne PODPORA VYDÁVÁNÍ LITERÁRNÍCH PERIODIK, SBORNÍKŮ A PODPORA OSTATNÍCH PROJEKTŮ V OBLASTI LITERATURY (VEŘEJNÉ PŘEDNÁŠKY, SEMINÁŘE, LITERÁRNÍ VEČERY, VÝSTAVY A SOUTĚŽE S CELOSTÁTNÍ PŮSOBNOSTÍ) NÁSILNÁ SCÉNA V ROHU LETNÍHO ODPOLEDNE (PhDr. Květuše Nováková, tel. 5708 5221) Kruhy na hladině nedělní siesty Z balkonu z brašny telecí konkurz pro nakladatele na nekomerční projekty z oblasti literatury a knižní kultury házet plotice a raky do výpustě dne Jez radosti PODPORA VYDÁVÁNÍ NEKOMERČNÍCH TITULŮ UMĚLECKÝCH DĚL PŮVODNÍ ČESKÉ LITERATURY, pro výstrahu přikován ke stavidlům LITERATUR NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN, PŘEKLADŮ UMĚLECKÝCH DĚL DO ČEŠTINY, Jazyk dna rozplétá DĚL LITERÁRNÍ VĚDY A KRITIKY A PŮVODNÍ ILUSTROVANÉ TVORBY PRO DĚTI A MLÁDEŽ věšteckou hříčku v promluvách vyřčeného povodí (Bohumil Fišer, tel. 5708 5220) Do slabin paměti bodá ODPORA VYTVOŘENÍ A VYDÁNÍ LITERÁRNÍHO DÍLA DVOULETÝ GRANT koňský pazneht vlastní viny P ( ) Zpěněný hlas přes palubu dne (PhDr. Květuše Nováková, tel. 5708 5221) Zpěněný hlas přes palubu dne tohoto i dalších doživotních soutoků PODPORA NÁKUPU NEKOMERČNÍCH TITULŮ ČESKÝCH UMĚLECKÝCH DĚL A DĚL LITERÁRNÍ VĚDY Poselství splavných dívek A KRITIKY PRO PROFESIONÁLNÍ VEŘEJNÉ KNIHOVNY (PROGRAM ČESKÁ KNIHOVNA) vlečených kalnou harmonií v prosté (Bohumil Fišer, tel. 5708 5220) nesmělosti panenské stupnice až k oktávám touhy vyzpívané Kleť ohanbí Přihlášky a stanovené podmínky si vyzvedněte na adrese: pod hýžděmi břehů Ministerstvo kultury, odbor literatury a knihoven, tř. Milady Horákové 139, 160 41 Praha 6, www.mkcr.cz vymletých touhou Pivo leknín lhostejnost Uzávěrka konkurzu je dne 12. ledna 2001 na soutoku vážky a lásky

POVĚST O TOM Když někdo někde napíše, že si v Indii nebo zkoušky a umění čekat patří k uměním nejvyš- jak prostoduchý zvoník v tichu ožehlé Ejhle Bangladéši koupil lístek na vlak nebo na auto- ším). Když televize Nova permanentně nedodr- věže bus, a pak jen čekal, společně s ostatními, až žuje časový harmonogram svého vysílání a začí- kde spát se dá se srdcem pod hlavou nějaký „povoz“ pojede (hodinu, tři, deset, den, ná večerní pořady o 3, 5, 7 minut později, tak je člověk! dva, tři...), říkám si: inu, jiná civilizace. Tady to buranství? Naopak - je to hrůzostrašný způ- zavadil o puklý prs nejde o to, kdy to pojede, ale že to vůbec pojede. sob, jak nacpat svoje reklamy i do těch, kteří se dívky odlité před patnácti jary Čas je relativní pocit, čas je absolutní dojem. Na z nich snaží aspoň trochu „vyzout“. Zahrajte si a jak po námluvách rozdíl od jídla, lásky, peněz - je času dost (není, s Novou - tipujte naše zpoždění a my vám za to nenávist účtovala ale to je teď jedno). Když jsem čekal na svou pošleme něco železného... s pověstí prodřenou prapředky první vysokoškolskou zkoušku z hospodářských Při operaci: Pane doktore, neměl byste si jako by láska byla jen ztuchlá sláma dějin a rozesmátá docentka se připlížila asi vyměnit skalpel, ten váš je trochu rezatý? na kterou kdejaká herka o 3 hodiny později, než jsme se domluvili, táhl Rezatej možná trochu je, ale na tohohle paťáka z ní rum a zpod sukně jí lezlo jakési Cosi, uvě- je ještě dobrej! může si jak libo nachcat domění si mé podřazené role mě zachránilo od Ejhle člověk! Za 45 360 minut začíná 21. jízlivosti na jazyku (a potom - i čekání je druh století. (ze souboru Dramatické výjevy z nudné- ho života) 20

2000 20 Kunderu či Borgese - se zdá, že asi zamýš- Reminiscenční vstupy, jež se odehrávají manna a snad bych mohla jmenovat též jeho Knihy lela napsat jakousi obzvlášť rafinovanou va- v horečkou fantazírující mysli jednoho nedosažitelný vzor Jana Nerudu vedle dal- riantu nějakého postmoderního existencia- z chlapců (ale opět jsou vyslovovány za oba ších, pro něž chlapecký věk byl v celém je- lismu. z nich), expresivně připamatovávají hrůzy jich příštím životě rozhodující: třebaže ten- Právě ta její vážnost, zaujatost svými ne- koncentračních táborů, z jejichž otroctví utí- krát ještě nepsali, vnímali už první poznané zajímavými, nudnými a prostinkými digrese- kají. Tyto vzpomínky jsou však apriorně spo- prostředí jako budoucí umělci - cizí hlasy, Ani ty Šahrazády mi, fatální míjení vnitřní podoby jevů v rádo- jeny s výčitkami svědomí, neboť „každý, kdo zvuky, vůně, práci, osudy, tragédie... by originálních metaforách („knihy se chova- ještě žil, žil na úkor někoho, koho už zabili“. Fischlův pohled je nostalgický nejen pro- už nejsou, co bývaly ly jako blechatý pes“, „podobalo se to myš- Zde je pravá doména Lustiga - dívá se na stav to, že se v duchu noří do minulosti téměř lence na ostrý nůž“, „žena stvořená k meta- věcí lidských ve vyhlazovacích táborech ni- osmdesát let hluboké. Mihnou se i zde atri- Řeknu to natvrdo: kniha Šahrazád morfóze v knedlík“ atd.) a naprostá absence koliv primárně z úhlu krutostí, které se na buty, s nimiž se setkáváme ve většině jeho a král Terezy Brdečkové (Argo, 2000) není jakékoliv lehkosti tak dělá z knihy jen smut- jen nevydařená nebo nedotažená. Je skrz na- člověku děly, ale z pozice slabosti člověka, próz. Hvězdy, hodiny, čas i křehkost skla. skrz špatná. Silná slova na úvod, vím, a teď je ný památník nenaplněným ambicím. jenž zrazuje Boha, své blízké a sám sebe - své Pozorovatel maloměstského toku života pan na mně, abych je dokázal. A jelikož si uvědomuju, jak nelichotivou svědomí proto, aby ve fantasmagorických na- Kulhánek na svém bicyklu, Karlův ortodoxní Prvním problémem autorky, který je pa- recenzi jsem právě napsal, dovolím si ještě dějích udržel při životě své já. Slabost člově- dědeček, mistr sklenářský (prý se původně trný snad v každém odstavci, je to, že se ne- pár osobních slov na závěr: Podobné kritiky ka, která byla vnějším násilím vyburcována jmenoval Sternkucker), čísi záletné manželky dokáže vyjadřovat. Její výrazy, věty a souvě- mě netěší; naopak jsem vždycky rád, můžu-li k životu, je nejvýstižněji vyjádřena ve slan- proti pevné harmonii vypravěčova domova. tí jsou skládány nejen necitlivě a neobratně, alespoň něco autorům pochválit. Terezu Br- govém táborovém termínu pípl, který je ne- Máte pocit, že se Fischl nedívá - ač to ale navíc i s křečovitou snahou o originalitu. dečkovou neznám (Alois Burda psal cosi jen označením pro mladé chlapce zajišťující proklamuje a snad si to i přeje - vzhůru, nýbrž Výsledek je takový, že čtenář sice většinou o moderování v televizi, ale asi se dívám na si dočasnou relativní ochranu sexuální prosti- naopak shlíží z nebeské výše dolů. Vidí ob- tuší, co nejspíš měla autorka na mysli, ale ne- jiný program) a dříve, než jsem začal číst její tucí, ale i synonymem pro úsilí zachránit raz, jenž dávno navždy zmizel, aktéry a vzta- může se přesto ubránit údivu či dokonce ne- knihu, jsem proti ní nic neměl. vlastní život za každou cenu, byť třeba o jedi- hy už nikdy neopakovatelné. Zkrášlené, zaji- uctivému smíchu. Nic přitom není autorce Co se dá dělat. Nepotěšila jste mne, Br- ný den - vykřesat rychle pohasínající jiskry sté zidealizované dětskými vzpomínkami, jež vzdálenější než humor a nadhled. Typickým dečková. Ani já vás nepotěším. naděje z té beznaděje, která se vznáší všude jsou zaoblené, bez hran. První velká, nezace- rysem knihy je naopak strnulá vážnost KAREL FRANCZYK kolem. litelná trhlina (a kolik po ní v dalším žití asi a upachtěnost. Říkám to i proto, aby bylo jas- Lustigova povídka Tma nemá stín nabyla následovalo ztrát dalších!) jako smutná poin- né, že následující citace jsou v knize míněny nové roviny díky rozšířenému prostoru věno- ta vypravěčovo dětství zakončuje. smrtelně vážně: „Ovšem na druhé straně Cy- vanému postavě Franka Bondyho (ve verzi Neprozradím víc. Jen to, že Rodný dům ril už málokdy vybírá popelnice, jen cestou Naděje přichází pocházející z vydání v roce 1991), který se do je posmutnělé, průzračně čisté, v pocitu sou- z flámů, ale to bývá sotva jednou za měsíc.“; úvah obou chlapců neustále vrací, ale od je- časného čtenáře možná příliš poklidné vyprá- „Chlapce jí přinesli na druhý den ráno... ze tmy hož životního nadhledu a životních zásad se vění o dobru. Záměrně. Jako protipól, tichý (v porodnici - pozn. K. F.) Co s ním? Nic ne- oni svým realizovaným útěkem vzdalují, protest proti ozvěně násilí, jež dnes na každé- mělo cenu, snad jen se zabít.“; „Dostal od ní Jsou autoři, kteří se ke svým textům a tím jej i překonávají. Za jeho světaznalostí ho - třeba v mysli - dotírá. A které rovněž pot- k Vánocům kožich. Rád v něm chodil nahý po v různých etapách života různými způsoby a vševědoucností pozvolna rozpoznávají sla- ká za dvacet let a později příslušníky autoro- bytě, když občas docházely peníze na tope- vrací, pozměňují formulace, přidávají či ubí- bost a ochotu přizpůsobit se krutým a nelid- vy - tedy Karlovy - generace. Chvění Karlo- ní.“; „Měla tehdy jen běžné zkušenosti - ob- rají postavy a k dokonalosti se snaží vycize- ským podmínkám v táboře, útěkem - cestou va nevědomého strachu jako by bylo skryto čas na ni na ulici nějaký muž promluvil lovat díla, která si ty prokleté věčné nespoko- za nadějí jako by odhalili pravou podobu je- pod řádky, formulovanými člověkem, jemuž sprostě anebo se na ni tiskl zezadu v autobu- jence stejně za pár let znovu přitáhnou nepo- ho duše, to, že „se mu ze svědomí stala ozvě- bylo v životě dáno pocítit vedle dobrého též se.“ jmenovatelnou mocnou silou, přinutí je škr- na, něco, bez čeho se už člověk naučil žít“. zlé a nejhorší. Nejde jen o to, že ta souvětí bývají zby- tat, přepisovat, trápit se nad textem do úmo- Snad právě pro to poznání získává jejich ces- IRENA ZÍTKOVÁ tečně složitá a občas není jasné, k jakému ru. Vztah autora k vlastním dílům by se na ta smysl, i kdyby končila tragicky. Snad prá- podmětu se vztahuje ta která vedlejší věta, jednu stranu mohl zdát nepatřičně úzkostlivý, vě pro tu otevřenou naději a pro to očekávání nejkomičtější je onen všudepřítomný patos připomínající otce, který se nedokáže vyrov- věcí příštích, které se ukrývají za nejbližšími tragična vznášející se nad celkem banálními nat s dospělostí potomků, ale zároveň v něm kmeny stromů, k nimž oba chlapci míří, za- Má vlast v čase problémy. Neumím si představit nikoho, kdo lze objevit i kořeny neúnavné snahy po přes- tímco za jejich zády němečtí starci rachotí by tyto úvahy bral vážně, a naopak si myslím, nosti, kořeny posedlosti pojmenovávat co svými starodávnými puškami. Stále je před nouzového stavu že v podstatě každá věta textu by se dala ús- nejpřesněji, která jako by byla Kainovým nimi tma lesa, z něhož přichází naděje. pěšně číst v nějakém literárním kabaretu jako znamením spisovatele. ZDENĚK ŠTIPL K členitým kontinentům svého dosavad- povedená parodie sebe sama. Povídky a romány Arnošta Lustiga jsou ního díla překladatelského edicí sbírky Posu- To ale není zdaleka všechno. Nejenže au- s autorovým životem natolik spojeny, až by nutý poledník (básně 1964-1989, vydalo na- torka neumí psát, ona navíc i postrádá jaké- se mohlo zdát, že se staly jeho způsobem exi- kl. Torst, Praha 2000) připojil Zdeněk Hron koliv vnitřní téma. V knize naťukne kdeco, stence, určujícím modem jeho bytí, které je Kouzelná imprese (1944) teritorium své vlastní poezie. Po ztrá- o čem si zřejmě myslí, že to splňuje nároky neustále nutkáno zaklínat zas a znovu samo tě byť jen pranepatrné naděje na to, aby jeho postmoderního čtenáře - sny, vypravování, sebe do kruhu témat a slov, z něhož (zdánli- retrospektivy původní tvorba spatřila světlo světa, objevilo pohádky, úvahy, surreálné motivy; v menší vě!) nevede cesta k naději a k vykoupení. Pří- se v roce 1980 její samizdatové vydání, jež se míře se dostane i na satanské večírky, drogy, běh prózy Tma nemá stín, kterou v přepra- V Hradci Králové, v široké ulici vedoucí v podobě jen málo upravené konečně dostává teroristické akce a na desítky jiných zbyteč- cované podobě v letošním roce vydalo nakla- k nádraží, tam, kde stará část města pokraču- ke čtenáři. Ponechán je i doslov Josefa Krou- ností - ale jednotící téma chybí. datelství Hynek, jako by dokazoval autorovu je Pražským Předměstím, stojí solidní dvou- tvora, v němž by ani dnes jeho autor nemusel Původně jsem si myslel, že na asociaci obsesi slovy, ale zároveň sloužil i jako vy- patrový dům. Kdysi, čtyři roky po skončení ničeho měnit. Píše: „(...) Z. H. patří ke gene- pohádkové princezny Šahrazád promítnuté znání touhy kráčet stále dál, nebát se při této světové války, tu bydlívali čtyři nájemníci - raci, která by se za normálních okolností pro- do moderní doby hodlá autorka dokumento- cestě kritických retrospektivních pohledů do v každém poschodí dvě rodiny. V přízemí jevila veřejně v sedmdesátých letech. Doba vat proces osvobozování mladé ženy od zá- vlastní duše, dokonce z těchto pohledů vy- vedle vchodu bývala cukrárna a z druhé stra- tzv. normalizace utajila i Zdeňka Hrona, jeho vislosti na mužích a na jejich moci, ale kromě tvářet nová, přiléhavější pojmenování skuteč- ny obchod s domácími potřebami. Ve dvoře poezii zná jen pár přátel. (...) knížky autentic- pár lehounkých náznaků v knize nic takové- nosti. Rozsáhlá povídka Tma nemá stín se v malých dílnách pracoval čalouník a brusič ké poezie kolují jen v několika opisech. Z. H. ho není: Dívka Sylva se provdá za svobodo- poprvé objevila v souboru Démanty noci, skla. není básník, na kterého by se zapomnělo, za- myslného filozofa a politika Cyrila - bývalé- kterým Lustig spolu se souborem Noc a na- To byl svět desetiletého Karla, to byly pomenutý básník. Zdeněk Hron je básník ne- ho milence její matky. Má s ním dítě, snaží se děje vstoupil na konci padesátých let do čes- první herrmannovské figurky, které poznal vydaný.“ Bude zajímavé, jak profil Hronovy s ním žít, chvílemi to jde, chvílemi ne. Nic ké literatury. Pro kontextové porozumění si- školák Viktor Fischl. „Dětství je čas objevů poezie velne do dosavadního obrysu mnoho- víc. tuaci připomeňme, že ve stejné době vychází na běžícím pásu... tolik nových dojmů, zážit- četné tvářnosti literární produkce onoho více Kromě toho všeho je tu i problém syžetu. Škvoreckého Zbabělci a Otčenáškova novela ků a zkušeností tolik, že trvá chvíli, než si to než čtvrtstoletí, které až dosud máme zmapo- Přitom právě na něm si autorka evidentně za- Romeo, Julie a tma, o málo dříve Valentův človíček stačí ze všech stran prohlédnout, váno, jak se ukazuje, jen ve zdánlivé úplnos- kládala. Na záložce například píše (text na román Jdi za zeleným světlem. Byl čas no- očichat, omakat, přežvýkat a strávit.“ A k to- ti. záložce není signován, proto se logicky do- vých, často antiiluzivních reflexí člověka mu je třeba dvou zdánlivě protichůdných vě- Kam zařadit tohoto poetického solitéra, mnívám, že jej psala autorka sama): „Moder- a lidských osudů za druhé světové války. cí: potřebuje někoho, s kým se může poradit, jehož verše už na první pohled vyžadují urči- ní autorka sofistikovaně propojuje klíčové Dva prchající chlapci míří z jedné tmy - a trochu samoty, aby si mohl všechno pro- tou připravenost vnímat je sice v dobovém osudy příslušnic tří generací jednoho rodu, hrůzy koncentračního tábora - do tmy jiné, myslet a domyslet. kontextu, ale také v šířeji viděných souvislos- na nichž dokumentuje konkrétní čas přítom- v níž intuitivně hledají probleskávající jiskry Konec raného dětství a začátek puberty tech? Kontextualita literární budiž tu vytknu- nosti s historicky vzdáleným, snovým a spíše naděje. To, co je za nimi („Bylo to jako něja- (a právě tohle období postihl autor ve svém ta především. Trojice Holan-Palivec-Reynek, symbolickým příběhem Šahrazád, ženy vybo- ká cizí planeta“), zůstává přítomno nejen novém románu Rodný dům [nakl. Hynek]) na niž upozorňuje i Kroutvor v doslovu, jako čující z norem.“ Z té věty zaznívají vysoké v odlidštěných podobách jejich těl, ale usta- je zcela jistě pro život budoucího tvůrce roz- by skutečně tu více, tu méně podkládala zá- ambice. Ale jak je to v praxi? vičně se vrací v nutkavých vzpomínkách hodující. Už ho neobklopují jen milující ma- klady Hronova básnického jazyka, ale stejně Skladba knihy je úplně zmatená. Celá a v téměř slyšitelném hryzotu svědomí. Jejich minka s tatínkem a služka Lidka. I když ještě tak můžeme uvést i Jana Zábranu, jehož pře- první část se věnuje kapitolu po kapitole ně- cesta neznámým prostředím, na níž odevšad neumí chápat složité zákonitosti, spoluoby- kladatelsko-autorský úděl rovněž předcházel které z postav, jejichž role vzhledem k hlavní vykukuje smrt - i z vyčuhujícího hřebíku vatelé domu mu zastupují - aniž si to uvědo- Hronovu. Zábranovy drsné básnické reflexe ose příběhu jsou po většinu knihy nejasné. To v botě, jako by byla podobenstvím vyčerpá- muje - společenské rysy tehdejších úředníků, let padesátých, jak je známe z jeho prvních všechno je podáváno se zoufalou popisností, vající a nekonečné (protože bez cíle) pouti za živnostníků, řemeslníků, válečných invalidů sbírek, jsou do jisté míry předobrazem vidění bez nápadu, bez oživující invence, bez šťávy. nadějí. Proto to tápání, bloudění v kruhu, ces- či vdov. Poznává několikerou smrt, která si éry normalizace, jehož se nám dostává v Po- Ve čtenáři je neustále buzen dojem, že ta ty do kopce a z kopce, proto ta cesta za slun- přichází pro svou oběť, ale také svatby a sdí- sunutém poledníku v celém sugestivně barvi- uspávací popisnost - a to i v banálních detai- cem, jediným ukazatelem správného směru. lení radosti ze zrození nového občánka. Je to tém spektru. A do třetice: cosi z praxe preciz- lech - směřuje k nějakému hrozivému výbu- Důsledná bipolarita postav je v jistém smys- pro něho také doba prvního velkého přátel- ní překladatelské přesnosti, jež Hrona cha- chu či akci. To se však až do konce čtení ne- lu zaměnitelná, neboť role, které chlapci ství se spolužákem Jarkem Kozlem a nevin- rakterizovala od samého vstupu na toto pole dostaví. Druhá část knihy je dokonce ještě představují (větší a menší, táhnoucí a tažený, ného zaujetí dívenkami - tedy probouzejícího (vzpomeňme nejen jeho anglickou renesanč- slabší než ta první: Úryvky z vyprávění ori- ten, kdo vybízí, a ten, kdo pláče), jsou v prů- se pohlavního pudu, v závěru - to již je Kar- ní lyriku, Shakespeara, J. Donna... ale zejmé- entální Šahrazád (která by ovšem s tímto sty- běhu cesty prostřídány. Anonymita postav, lovi třináct - se mu má v tom směru dostat na W. Blakea aj.), leží v podnoží jeho meta- lem přišla o hlavu hned první noci), názory jíž je mimo jiné dosaženo pojmenováním prvního krásného poznání. foriky a vrůstá i do formální pregnance básní. jakéhosi cizince Alexandra, z něhož se nako- první a druhý, vyjadřuje přítomnost obou pó- Středobodem někdy osamělého přemýš- Toto vše ovšem budiž vytknuto jenom nec vyklube formální skoromanžel hlavní hr- lů v jediné lidské osobnosti putující za svět- lení, jindy diskuzí s Jarkem jsou obrovské před závorku obsažnosti a hutnosti Hronovy dinky Sylvy, a líčení různých tematicky roz- lem, v neustávajícím vnitřním monologu bedny, složené ve dvoře. Jejich odstranění imaginace, jež se nám v osmi oddílech Posu- střílených útržků se tady prolínají bez ele- každého z nich jsou stále přítomny dva hlasy, panem domácím - tedy odprodej, je v závěru nutého poledníku předestírá jako ucelená mentárního smyslu pro formu a tvar. jeden doufající, druhý bez naděje, a drama- díla dalším z mezníků mezi dětstvím a dospí- a promyšlená soustava básnické projekce Autorka si však očividně právě od těch- tický konflikt, k němuž se schyluje a který už váním. „vyhlazených let“, abychom užili názvu jed- to střihů hodně slibovala a z různých ne pří- už hrozí vybuchnout, jako by se proto ode- Připomněla jsem jméno rovněž králové- noho z pilířů této stavby. Neboť není sporu, liš skrytých narážek - tu na Camuse, tu na hrával v jediné lidské duši. hradeckého rodáka, spisovatele Ignáta Herr- že se nám tu v dosud málo srovnatelné do- 21

2000 20 stupnosti a razantním prostupu kulturním, tečné pointy, jimiž básník některá svá čísla nás s poezií Stanisława Nyczaje. Znalcům upadly, je poněkud paradoxní, neboť právě ji- historickým i sociálním kontextem vyjevuje přizabil, neboť čtenáři polopatě vysvětlil cosi, polštiny či bilingvistům dovoluje nahlédnout mi Joyce svou literární dráhu zahájil a z nich doba normalizace jako čas dosud největšího co by se chápalo lépe nevysloveno. Přechody do překladatelské dílny (Ericha Sojky, Wil- prokazatelně čerpal náměty a citoval i při ohrožení samé podstaty české národní exi- z knižního jazyka do hovorového a zpět upro- helma Przeczka a Libora Martinka, přičemž psaní svých slavnějších děl. Giacomo Joyce stence. Kulisy Prahy magické, jíž prochází střed básně bez důvodu, kteréžto skoky zby- oba posledně jmenovaní ji vlastně přeložili je zajímavý tím, že v Joyceově tvorbě stojí příslovečný chodec, jeví se v roce 1980 tak- tečně kazí dojem („Najdi v sobě ty temné kompletně) - totéž ovšem platí i pro stranu jaksi na pomezí mezi poezií a prózou a sdílí to: „(...) Sovovy mlýny vyhořelé na vodu / kouty / nech je prodrat na povrch. A nestěžuj polských bohemistů. osudy obou: kdyby jeho text neobjevil Ri- a v popelu dne přesně podle návodu / v hodi- si / Ať venku sněží nebo svítí jedovatý slunce Připadá mi - toto víceúčelové řešení - ja- chard Ellmann zapsaný Joycem vlastnoručně nách s pískem praští poledne / V kanále kaž- / žiješ pořád stejně blbej život / Asi to tak má ko chytré a elegantní a snad i ekonomické. v sešitě, který se zachoval v pozůstalosti Sta- dý má svou krysu 1 : 1 // Prázdnem které láh- být“). A také řada hlubokých osobních výpo- Opticky jím titul samozřejmě nabývá, neboť nislause Joyce, a v roce 1968 ho (s předmlu- ví zeje / od piva i od oleje / oddávám se potu vědí, značících čtenáři podrobně, kterak měl obsahuje „jen“ čtyřicet pět básní, ale i ty jsou vou a poznámkami) nevydal, ani bychom se pěně / vlastní ženě vlastní stěně / z jejíchž uší autor splín a že ho zveršoval. v podstatě poměrně velmi slušným průřezem o jeho existenci nedozvěděli - Joyce sám se mám jen strach /...po ní sypu se já hrách / Prvotina dobrá se nicméně rozezná tím, skrze celé dílo šestapadesátiletého Stanisława ho rozhodl nepublikovat. Zcela utajen by nic- popel na guano hlav.“ (báseň Pražský chodec že podobné lapsy v ní nepřevažují a že její Nyczaje, jenž má na svém publikačním kon- méně nezůstal, neboť citáty z něj jsou roz- 1980). Nebo jiná variace téhož: „Na cucky ví- gro neboli základ tvoří texty kvalitní. Právě tě osm sbírek, dvě sbírky satir a knížku pro troušeny v řadě pozdějších Joyceových pro- tr ve mně škube vzduch, / až zbělal v cáry pa- tak je tomu u sbírky Martina Sadílka Pavuči- děti, nepočítáme-li práce teoretické. zaických děl: v Portrétu, v Odysseovi, ve Vy- pírových racků; / krev (dosud z žil ) prst sli- ny duše. Sadílkovy básně jsou většinou zají- V biograficko-bibliografickém doslovu hnancích. Díky českému vydání tohoto roz- ní: Odkud vane?...“ (báseň Řeč křeč) mavé, jeho metaforika jemná a slovní zásoba Libor Martinek zmiňuje autorovo narození sahem nevelkého díla nakladatelstvím Argo Nejzřetelněji vyvstává však z Hronovy uspokojivá (tudíž pestrá, plná, rozsáhlá a tak v roce 1943 ve východním Malopolsku a ná- v překladu Miloše Sováka a s doslovem Jo- básnické žně z let ne tak dávno minulých ten- všelijak podobně). slednou repatriaci v roce 1945. Nejsem si jist, sefa Jařaba dostáváme příležitost nahlédnout dence - byť neokázale vyjevovaná, ale všudy- Příznačný pro typickou prvotinu je fakt, zdali termín repatriace přesně vystihuje pod- do méně probádaných koutů Joyceovy tvor- přítomná - dobrat se smyslu nejen básnické- že Sadílkova kniha není sbírkou v pravém statu vysidlování, jemuž dnes s oblibou říká- by, porovnat Giacoma Joyce s dalšími dvěma ho, ale i obecně lidského údělu v době tak smyslu slova. Nebo, řečeno přesněji, že není me „etnické čistky“. Ačkoliv by se mohlo Joyceovými básnickými sbírkami - Chamber rozjizvené. Pochopitelně, že člověk s tak cit- uspořádaným celkem, nemá svůj zákon a řád, zdát, že tak malé dítě (jímž je dvouletý, tříle- Music (1907, Komorní hudba) a Pomes Pe- livým ústrojenstvím má schopnost vidět pod nýbrž tvoří jen nakupeninu textů různoro- tý hoch) si ze svého pra-dětství nemůže nic nyeach (1927, Jablka penyjedno) - a lépe na- povrch zdánlivé nehybnosti, odečítat i z de- dých a leckdy nespojných. Je výborem z do- pamatovat a nemůže jím být primárně a zá- hlédnout vztah mezi Joyceovou poezií a pró- tailu, z pocitové bagately, zlomku celku, sud zřejmě celé básníkovy tvorby. Básně ko- sadně inspirováno, nemohu se ubránit vnitř- zou. střípku obřích artefaktů. Všudypřítomná pati- strbatější, typicky juvenilní (Mám se krásně, ním pochybám, že právě u Stanisława Ny- Již v rané sbírce Chamber Music se podle na „donekonečna prodlužovaného nouzové- Úmor) se tu začasté objevují hned vedle bás- czaje tyto traumatizující zážitky - totiž být kritika Eamona Grennana dají vystopovat tři ho stavu“ se mu pak jeví dvojmo: nelze ji pře- ní takřka bravurních (Nálada..., Vlkopes). narozen v letech války a vysídlen (či repatri- charakteristické rysy Joyceovy tvorby: pojí- hlédnout jako vnucenou odnož určitého me- Těchto je ovšem dle mého názoru většina. ován) - neurčily a nepoložily základ jeho bás- mání básnictví jako umění podmanit si jazyk, tačasu, ale nelze z ní vydělit ani sama sebe. V prvotinách nové doby se už po nějaký nění. Nikoliv tematicky - to by bylo příliš které je podmíněno dokonalým zvládnutím Setkáváme se tu rovněž s pozoruhodně vy- čas dá vysledovat úplně nový, leč již zcha- jednoduché, ale pro jeho metodu tvůrčího forem a stylů; přístup k literární tradici, který pracovaným emocionálním kodexem nadge- rakterizovatělý znak. Je jím příšerná mánie překonávání stigmat a skepse. Chester Anderson nazval technikou mnoho- neračního účtování, které by určitě mělo pře- nazývati některé básně anglickými názvy, ba V tomto duálu a vzájemném sváru, vždy- násobné krádeže (multiple theft); a pojetí vy- sáhnout stránky této básnické sbírky a odkrýt do sbírek umisťovati i jednu či několik celých přítomném v autorově nitru, je zdroj nutkání právění, jež se u Joyce odehrává skrze po- dosud utajovaná stigmata, jak nám je do na- básní v tomto jazyku. Mladí básníci tím zce- psát a tvůrčím způsobem víceméně racionál- měrně volně řazené, celistvé obrazy či jasně šich charakterů a konání cejchovala v oněch la zjevně touží dokázat, že anglicky dovedou ně sebe-přesvědčujícím popřít současný běh ohraničené epizody (v roce 1914, z něhož nekonečných letech totalitní pečetítka. Hron a že by se jednou mohli státi i světovými. světa jako příběhů v zásadě nelaskavých, pravděpodobně pochází konečná verze Gia- se při tom však brání té dnes už téměř zaběh- Martin Sadílek bohužel tomuto nešvaru pod- mrazivých a krutých. Nyczajova poezie coma Joyce, nabídl Joyceovi Ezra Pound, že nuté praxi portrétovat se jako pozorovatel ne- lehl bez boje. Má ve své sbírce jednu celou v lecčems evokuje vědeckou metodu Holu- mu otiskne básně v antologii imagistů). bo mentor tohoto jevu. Optikou dykovského anglickou báseň a několikero poangličtělých bovu a racionálno patetična jako systematic- Chamber Music a Giacomo Joyce mají na- sarkasmu (i tento aspekt připomíná J. Krou- názvů básní českých, přičemž shledávám ký buldozer přehrnuje city a emoce, neboť vzdory odlišnému vyznění, formě i stylu (do- tvor v doslovu) reprodukuje nám dobové re- sympatickým, že jeden z nich je německy jsou příliš zraňující a dezintegrující, přesto držení metra, rým a výrazná zpěvnost oproti kvizity v hořce ironické zkratce. Jeden pří- (Die Pflanzen) a jiný se blíží sebeironii (Dnes však pod nánosem vždy zůstávají a v koneč- rozvolněnosti prózy členěné do odstavců) klad za desítky, báseň Litoměřice 1977: „(...) Day). né fázi hledačského čtení se ony stávají strukturně mnoho společného. U obou je pa- Motýli z Terezína / doletí na Golgotu Rado- Je tedy už doufám zřetelno, čím se vy- dnem, pramenem, podložím, inspirativním trný narativní rámec, daný pohybem od zro- býlu / i na Říp; / sopky tu dští jen vinici / a ve značuje typická prvotina (debit). Jediným zdrojem a osnovou většiny básní. du a rozvinutí touhy přes její vyjevení či sno- vzduchu, dědic, cítíš / na sebe padající vinu. znakem, který od zařazení mezi typické Sa- „Slepě nevěřím tvým očím“ zní úvodní vé naplnění až k zákonitému pocitu zklamá- // Před chrámem, / jímž Němce slunil Ital, / dílkovu knihu odlišuje, je její vnější úprava. verš básně Nad Mořské oko a vyjadřuje spíše ní. V obou se žena, jež stojí ve středu pozor- než Češi / (snad že tam chodil Jungmann ) / Nakladatel se totiž ukázal a vybavil sbírku přání věřit, zpochybněné předsloveným pří- nosti a jíž se verše týkají, vytrácí za obrazy- znectili jej v ruinu, / ztrácíš - a nejenom řeč.“ pevnou vazbou, úhledným tiskem, příjem- slovcem slepě. Neboť víra by neměla být - dojmy, které v básníku-voyeurovi vyvolala. A je jen málo tak emotivně svrchovaných li- ným přebalem. Též typografickou úpravu alespoň skutečná - slepá. Není divu, že Joyce před vydáním Chamber terárních ikon, jakým je text České vánoce L. textu (našikmo) shledáme zajímavou, ovšem Přestože Stanisław Nyczaj v Poezii píše Music odstranil původní věnování své život- P. 1978 s děsivou pointou: „Jako tehdy dnes jen do doby, než občas otočíme o list dál i svému rodáku, hlavě katolické církve, ani ní partnerce Noře Barnacleové a že žena / vládne Herodes.“ a lekneme se, že na něm není nová báseň, ale víra ve smyslu religiózním v jeho díle není v Giacomu Joyceovi (ať už to původně byla Dnes, kdy se opět v médiích dostávají ke pokračování té staré, která na předchozí tak přesvědčivě přítomná: i báseň Z dopisu Tersťanka Amalia Popperová, či ještě jiné že- slovu aktéři nejrůznějších žánrů a disciplín, stránce přece tak smysluplně končila. Naše Janu Pavlu II. končí otázkou: „A znovu / bijí ny) nemá ani jméno, ani samostatnou exi- kteří v ostudných desetiletích pomáhali svý- překvapení je způsobeno jednak grafikou, srdce / na počest Naděje?“ Nepochybovavší stenci mimo útržkovité okamžiky, kdy je na- mi vylhanými postoji udržovat režim při cho- jednak tím, že Sadílkovy texty leckdy nema- by onu sloku ukončil bez otazníku, jenž ji re- zírána a vyjevována. Je nám dána ve zkuše- du a vědomě přehlíželi tragickou rozdvoje- jí nijak vznosnou, elegantní a bravurní archi- lativizuje. nosti, která jí samotné ani trochu nepatří, nost české kulturní identity, v níž básníci tekturu, ale jsou po verších postupně rozbalo- Osobně - neboť snad podobného naturelu v pomíjivém a básníkovou osobností a nála- Hronova typu neměli naději na vyslovení, je vány, podobně jako běhoun, jehož rulička a vidění světa - mne na Nyczajově poezii dou zkresleném vjemu obličeje, pohledu, po- vydání Posunutého poledníku výzvou k za- může kdykoliv končit. Občas se nám tedy oslovilo nejvíce právě skeptické přijímání, hybu, hlasu, dotyku či vůně (ani ta vůně však myšlení. zdá, že je dorolováno, a ono se ještě jede za vnímání a traktování lidského bytí. nepatří jí samé, ale jen kožešinám - „je květi- MIREK KOVÁŘÍK roh. To se ale týká jen některých Sadílkových Možná že už vysloveně ve spekulativní na bez vůně“): „Kdo? Pobledlá tvář, upro- básní, jakýchsi pozorovacích deníkových oblasti leží vysvětlení (či načítání) Stanisła- střed těžkých, vonících kožešin. Pohybuje se záznamů, které se poměrně pravidelně obje- wa Nyczaje jako stoupence „trvale udržitel- plaše a nervózně. Používá lorňon. / Ach: vují mezi texty ostatními, slepenci to různých ného rozvoje“ člověka v jeho egu, podmaňo- krátká slabika. Krátký smích. Krátký úder ví- Prvotina a co je vlivů a forem. vání si přírody, vydělování se z ekologických ček.“ Joyce si i zde, přes veškerou autobio- Sadílek je tedy typickým debutantem, řetězců a biosfér. „Rozumné city“ - spojení grafičnost básně, zakládá na odstupu od vní- pro ni typické česky prvotinářem či prvotiníkem. Jeho texty dvou složek, v jádru si odporujících, je mož- mané i utvářené skutečnosti, jehož dociluje jsou různorodé. Dá se v nich objevit surrea- né řešení a nabídka či pobídka pro lidské cho- hlavně ironizováním. A tak milenec a voyeur Drazí studenti, peleši jedna lotrovská. lismus („Tam dole v údolí / poloviční vlci vy- vání, aby člověk vůbec mohl jako biologická Giacomo (v italštině donchuán) je především Básnická prvotina (můžeme říkat též debut, jí.“), undergroundová pointa („...minuta k mi- entita přetrvat. básnická persona, maska: „Copak bych mohl vyslovuj „debit“) je zcela zvláštním literár- nutě / a život je v prdeli“) a spousta dalších li- JIŘÍ STANĚK psát nejdokonalejší milostné písně, kdybych ním útvarem, jenž má svá vlastní pravidla terárních vlivů. Občas vyskočí něha, ale byl sám zamilován?“ tázal se Joyce příznač- a zákonitosti. Vlastnosti typické prvotiny (de- i obyčejné klišátko („táhne jí na 45. a ráno ně přítele. bitu) si můžeme demonstrovat na sbírce Pa- před zrcadlem si namaluje novej obličej“). V Giacomu Joyceovi se setkáváme i s po- vučiny duše, vydané mladému básníku Mar- A abych zde užil jedno takové i já, vyslovím „Miluj mne, stupy, které jsou charakteristické pro pozděj- tinu Sadílkovi nakladatelským domem Argo názor, že Sadílek je velkým příslibem do bu- ší Joyceovu prózu, například Odyssea: vklá- (text máte, jak věřím, při ruce). Možná vás doucna, a to nepříliš vzdáleného. Umí napsat miluj můj deštník“ dání fragmentárních citátů z jiných textů, ji- nemile zmate, že v naší nové, bezbožné době smysluplné, emotivní básně a nemusí být cit- miž se zmnožují kontexty a převrstvují vý- vycházejí už takměř jen samé prvotiny (debi- livě chválen jen proto, že projíždí světem na „Já nejsem básník,“ tvrdil prý kdysi Ja- znamy, asociativnost, míšení vznešeného ty) netypické, takže i podobně těšlivě typické vozíčku. Jeho poezie je dobrou i bez toho mes Joyce příteli a básníku Padraiku Colu- a nízkého až obscénního s typicky joyceov- dílko může mezi nimi působit vlastně nety- (a i s tím). Děkuji za pozornost. movi. Ať už to myslel jakkoliv, z dnešního skou příchutí rouhání - Bůh se tu obviňuje picky. Podobnými klasifikačními nuancemi ŠTEFAN ŠVEC pohledu působí jeho výrok jako sebenaplňu- z prostopášnosti a Joyce jako opuštěný mile- se ovšem budeme zabývat až ve vyšších roč- jící proroctví, pokud jej chápeme v užším slo- nec přirovnává sám sebe ke Kristu ponecha- nících. va smyslu. Joyce se do dějin literatury zapsal nému ukřižování napospas, prolínání silné Zpět tedy ke knize naší, přesněji řečeno výhradně prozaickými díly, ať už jde o sbírku emoce a patosu s ironickým odstupem, vý- Sadílkově, která nám ukazuje takořka všech- Rozumné city povídek s názvem Dubliňané (1914), raný, směchem a zlomyslným dvojsmyslem. Terst ny znaky příznačné pro moderní kvalitní pr- autobiografický Portrét umělce v jinošských jako místo, na jehož pozadí se Giacomo ode- votinu. Začněme názvem. Je zcela typické, že Opavské nakladatelství Open Education letech (1916), Odyssea (1922) či Plačky nad hrává, tu zdaleka není přítomen s takovou so- mladý básník nazve své svěží dílko názvem § Sciences uvedlo na knižní trh v roce 1999 Finneganem (1939), jichž byla do češtiny běstačností jako Dublin v jiných Joyceových nicneříkajícím, pseudopoetickým, pseudo- dvojjazyčnou publikaci Stanisława Nyczaje přeložena a vydána jen menší část pod ná- dílech. Rozplývá se ve smyslnosti obrazů: hlubokým a pseudomoudrým. Přesně takový s výstižným, přesto však současně prostým zvem Anna Livia Plurabella (1932). terstské palazzi, náměstí, ulice San Michele, je i název Pavučiny duše. Kdo se má pak di- titulem Poezie. Předpokládám, že nejen na V kritické literatuře najdeme o Joyceově Židovský hřbitov, tržiště a podloubí jsou tak vit, že básnické prvotiny, oddaně vystavova- trh český, ale autor díky tomu, že všechny básnické tvorbě převážně stručné zmínky (za jako lorňon, oranžové kombiné, hráškově ze- né všemi knihkupci po měsíce přímo na pul- texty jsou i v polském originále, získal kníž- všechny citujme třeba tu Ellmannovu o „po- lený přehoz, klobouk či deštník milované tech a v čestných místech výloh, nikdo neku- ku, která s úspěchem může být distribuována někud chudokrevném stylu, který je u Joyce především hmotné symboly Giacomovy tou- puje. i v jeho vlasti. Možná nezáměrně tak vznikla vyhrazen veršům“), anebo nepříliš přesvědči- hy po kráse a jeho nízkých choutek zároveň. Dalšími charakteristickými znaky prvoti- publikace, plnící vícero funkcí najednou: vé pokusy dokázat, že Joyce básník přece jen V prostoru touhy, jímž Terst a žena jsou, se ny v Sadílkově knize jsou kupříkladu: zby- v českých textech uvádí k nám a seznamuje byl. Zapomnění, do něhož Joyceovy verše zrak a žádostivost upínají ke zdánlivě všed- 22

2000 20 ním a banálním detailům - které se někdy mě- tickou sugestivitu odkazující ke starozákon- ly; možná že pro českého čtenáře je daleko Prvním velkým, ne-li nejvýznamnějším ní až v milostný fetiš - a nalézají v nich záro- ním příběhům. nejzajímavější popis „duše a naturelu“ pro- anglicky píšícím básníkem se stal William veň zdroj ukojení i utrpení: „Miluj mne, miluj Singer nabízí čtenáři pohled světského stých ruských vojáků, oficírů a venkovanů. Butler Yeats, který obdržel roku 1923 Nobe- můj deštník.“ intelektuála, který je už plně integrovaný do I ve svým způsobem „náhodné“ sociální sku- lovu cenu za literaturu. Česky vyšly jeho bás- České vydání Giacoma Joyce zachovává majoritní společnosti, s nadpřirozenými sila- pině, která je nucena přijmout stejný úděl, ně ve výborech Básně (1944) a Slova snad členění do odstavců a jejich umístění na mi jen opatrně koketuje, aniž by se jimi ne- i v té pro člověka nejtragičtější chvíli, existu- pro hudbu (1961). V jeho stínu se také na- stránce podle původního Joyceova zápisu, chal pohltit (jako v povídce Noc v Brazílii). jí a fungují vztahy a role, v nichž probleskuje dlouho odehrává veškeré irské „veršotepání“. kde navíc působí významotvorně i velikost Fanatickou zbožnost už ironizuje a relativizu- originální člověčina. A to vše se v jediné Mezi první, kterým se podařilo povystoupit a hustota písma. Škoda jen, že nemohlo být je, jako v drastickém příběhu Klec na Satana, chvíli mění, podle toho, jak kdo je schopen z věčného srovnávání s tímto velikánem, pat- dvojjazyčné. Porovnáním anglického origi- v jehož závěru se konstatuje: „Ti, kdo milují a ochoten vzít svůj osud do rukou a vymezit ří „bukolický“ Patrick Kavanagh a autor sil- nálu s působivým překladem Miloše Sováka Boha více, než může duše a srdce unést, usi- se svobodně vůči okolí. Tím je pro mě Pří- ně eroticky zabarvené básně Teiresiás Austin by vynikly některé typické rysy Joyceova lují zničit svět. Dokavad bude svět, bude i Sa- měří vzrušující četbou, jakkoliv by to slovo Clarke. Ti reagují především na podivné psaní: hříčky a mnohosmyslnosti, jejichž tan.“ mohlo vyvolávat nevhodné konotace. Napa- ovzduší po získání samostatnosti země. Pade- jemnost se překladem trochu ztrácí (např. Hlavním námětem Singerových próz je dá mě v této chvíli srovnání s Clavellovým sátá léta v irské poezii reprezentují dva pře- v prvních odstavcích na straně 8 a 24), i to, ovšem láska. Ta na sebe bere nejrůznější, Králem Krysou (pamatujete si na scénu, kdy kladatelé z irštiny. V básních Thomase Kin- co Ellmann nazývá jako „zavinutí výrazu často bizarní podoby, téměř vždy je to cit vy- je tábor osvobozen a Král Krysa jako jediný selly (opět) dominuje irská realita své doby: skrze kruhové opakování téhož slova“ (the mykající se z normy „společenské přijatel- nezlomený, nepokořený, „normální“ nabízí nuda, jednotvárnost a banalita. John Monta- coiling of words upon themselves in en- nosti“. Jen výjimečně zobrazuje autor lásku své služby americkému důstojníkovi, ale gue, pořadatel jedné z nejznámějších antolo- wound repetition), do češtiny jen obtížně mladou, naivní a spontánní (Jochna a Šmel- svou výjimečnou normálností se naopak stá- gií irské poezie, se zase věnuje nepokojům přeložitelné: viz the winding of the winding ke), i zde ji ovšem problematizuje. Především vá podezřelým - jak to, že on nepodlehl, když v Severním Irsku. turret stairs = zákruty točitého věžního scho- však vypravuje o mužích a ženách, kteří k so- všichni ostatní ano?). Výrazný zlom ve vývoji irské poezie diště [7,4], their shimmer the shimmer of the bě nalézají cestu po mnoha tristních životních Příměří je stejně tak knihou o opětovném představuje ulsterské hnutí za rovnoprávnost scum = blyští se pěnící splašky [21,4], opa- zkušenostech, navzdory všem deziluzím - jak nastolování řádu, o jeho hledání, o historické katolíků v letech 1967-1969. Ve stínu krva- kování slov „to coil“ a „to fall“ [23,1] a slo- říká v předmluvě autor, „umění milovat zraje absurditě a náhodě - italský transport, slože- vých incidentů se začínají rýsovat tři vý- va „to crumple“ [29,3]. Dále by se vyjevily až s věkem a zkušeností“. Často jsou to lidé, ný z odbojářů, židů i Židů, zlodějíčků, vojá- znamné osobnosti: katolík Seamus Heaney mírné posuny a spornější místa v překladu, kteří na sebe „zbyli“, kteří jsou svým okolím ků, diplomatů (s navzájem rozdílnými názo- a protestanti Michael Longley a Derek Ma- za všechny jmenujme třeba: „gown“ [17,1] vyvrženi a opovrhováni (Elka a Mejr), vzta- ry, postoji, osudy či politickým a sociálním hon. Přestože jsou všichni tři v konfliktu pří- a [24,3] jistě znamená šaty či večerní šaty, hy jsou bizarní, až zvrácené (Dvě svatby a je- postavením), je pro vítěze pouze skupinou mo nebo nepřímo angažováni, nikdo z nich nikoliv jen plášť, a „shift“ je tudíž spíš než den rozvod), leží na nich stín hříchu a smrti. obyvatel bývalého fašistického státu, jsou to neusiluje o politicky motivovanou tvorbu. košilka kombiné; otázka „Chodit sem a tam Singer v žádném případě není originální jenom ti Italové. Sektářské nesnášenlivosti se za vzájemných chodbou v pantoflích, či hrát šachy sám se experimentátor, jeho síla spočívá ve vyprávě- Několik recenzentů Leviho díla si dedikací ostentativně vyhýbají. V jejich tvor- sebou?“ [29,3] není v originále otázkou, ale ní pozoruhodných příběhů. Ačkoli hojně za- usnadnilo práci tím, že parafrázovalo ze zá- bě je iniciována zásadní otázka po vztahu po- odpovědí: „A manžel? Chodí sem a tam chází se sentimentem, dokáže se vždy zdržet ložky knihy slova: „ (...) v tom nesmyslném litiky a umění. chodbou v pantoflích, či hraje šachy sám se mentorování a banalit. Prostě promlouvá ke bloudění z dopuštění »bohů«, jako bychom Zatímco Seamus Heaney hledá odpověď sebou.“ V překladu je jeden omyl, a to v prv- čtenářům (jsou-li ochotni jeho skromnému nacházeli jakousi obdobu starořecké Ho- na přízračné události kolem sebe v irských ním odstavci na straně 23: „Tak viděl Dante hlasu naslouchat) jejich jazykem a o věcech, mérovy báje - Odysseu dvacátého století: mýtech a tato osudovost je mu často vytýká- kráčet na smrt s prostou hrdostí, neposkvr- které koneckonců zajímají každého - a právě její protagonisté, kteří právě vyhráli boj na (takhle se situace nezmění), Michael něnou krví či násilím, dceru Cenciovu, Bea- v tom spočívá jeho zasloužená popularita. o život (...) musejí na cestě k domovu projít Longley hledá jakýsi „únik“ v přírodě (zapo- trici: [...]“ Kolem Danta však neprošla Bea- JAKUB GROMBÍŘ mnohými zkouškami...“ Ten příklad však menout ovšem stejně nelze). Derek Mahon trice Cenci, ale Beatrice Portinari - tuto pře- „pasuje“ jenom formálně a vnucuje se mi zase pojímá násilí daleko šířeji, v historii lid- vratnou událost sám popisuje v Novém živo- otázka, zda to podstatné bylo vůbec nazře- stva vyhledává podobné události a jejich ab- tě. Svědčí o tom též souřadné spojení v ori- no. Literární Odysseus byl k válečné akci surditu koření humorem (dochází tak ovšem ginále (srovnej též předmluvu Ellmannova Příměří jako stav mezi kvůli Heleně získán podvodem, nicméně k vizi budoucího nevyhnutelného pádu lid- vydání, kde se tyto Beatrice - dělí je od sebe vždy byl svobodný muž, vždy se rozhodo- stva). Další básníci tohoto tematického okru- mimochodem tři století - srovnávají ještě nocí a dnem val sám. Při strastiplné cestě na Ithaku ne- hu Paul Muldoon a Ciaran Garson jsou opro- s Beatricí Justice ve Vyhnancích): „So did musel hledat sám sebe, nemusel opět „vy- ti Heaneymu a Longleymu méně uvážliví she walk by Dante... and so, stainless..., the Italský spisovatel a básník Primo Levi, mezovat“ rozměry člověka, nemusel znovu a vážní, hrají si s mnohoznačností a chaosem daughter of Cenci, Beatrice, to her death: známý u nás díky třem přeloženým knihám - „oceňovat“ ty nejelementárnější projevy a také je velice dobře zobrazují. Komentují [...]“ Prvky života (1981), Potopení a zachránění bytí, nemusel se učit žít. Z takového srov- a občerstvují tak politická i nepolitická téma- České vydání doprovázejí lepty Josého (1993) a Je-li toto člověk (1995), vydal v ro- nání jde smutek... ta vyčerpaná věčným opakováním. Hernándeze, které svým laděním připomína- ce 1963, povzbuzen ohlasy na své zpracová- Návratem do svého města, tím optimis- Dalším významným okruhem je tvorba jí zlý sen a zvýrazňují temnější stránky touhy, ní osvětimských zkušeností, román La tregua tickým finále tragédie, by mohl Leviho pří- „irských žen“, hnutí dosti zajímavé a jen těž- které jsou v básni přítomny: zvířeckou žádo- (Příměří). Ten získal několik literárních cen běh skončit. V posledním odstavci knihy ko přehlédnutelné. V naší antologii ostatně stivost, studenokrevnou povahu nedostupné a stal se předlohou pro stejnojmenný film re- však spisovatel píše: „Jsem sám uprostřed še- zabírají ženy celou sedminu: Eavan Boland, milované, zrádné jako had, a smrt - „tichost žiséra Franceska Rosiho. V letošním roce davé, kalné nicoty, a najednou vím, co to Vona Groarke, Medbh McGuckian, Paula zkázy“ - jako konec milostného vztahu, jenž knihu v překladu Olgy Hostovské vydalo Na- znamená, a vím také, že jsem to vždycky vě- Meehan, Nuala Ní Dhomhnaill a Eiléan Ní se v básni nenaplňuje jen díky včasnému pro- kladatelství Franze Kafky. děl: jsem znovu v lágru, a nic, co se dělo mi- Chuilleanáin. První feministickou básnířkou citnutí ze sna. V Giacomu Joyceovi se ale ot- Leviho text začíná tam, kde většina po- mo lágr, nebyla pravda.“ Primo Levi spáchal na tomto ostrově je Eavan Boland. Po tom, co vírá možnost završit milostnou zkušenost ješ- dobných knih končí: skutečné peklo na zemi, 11. dubna 1987 v Turíně sebevraždu. se stala matkou, se její ženské a básnické po- tě i jinak. Muži, jehož mládí je definitivně drama, které snad nikdo do té doby nebyl DANIEL TOSEVÍ stavení značně problematizuje, a rozhodne se pryč a jejž „už předstírané donchuánství ne- schopen (ani nemohl) v literatuře reflektovat, proto zavést do své poezie nová témata. spasí“, zbývá jediné: „Napiš to, k čertu, napiš se během několika málo dní mění v očistec - Medbh McGuckian si zase pohrává se zámě- to! K čemu jinému se hodíš?“ Jestli ne mládí, koncentrační tábor (v autorově případě jeden nou tradičních rolí - symbolů muže a ženy tak léto je zaručeně pryč: vychutnejme si z pobočných osvětimských táborů, Buna- Vzdálené písně a otevřeně promlouvá především k mužům, Giacoma Joyce za podzimních plískanic tře- Monowice) je koncem ledna 1945 osvobozen aby je zviklala v jejich konstantních předsta- ba s dobrým portským - vždyť k čemu jinému Rudou armádou. Příměří není knihou o živo- váběje vách o úloze opačného pohlaví. se hodí. tě v pekle, je o návratu z pekla (a to o dvo- Jak již vyplývá z názvu antologie, je ALENA DVOŘÁKOVÁ jím), poprvé jde o návrat srdce a mozku, V nakladatelství Host vychází jako 5. v tomto souboru zastoupena také gaelsky o vyrovnávání se s peklem, je o úporné snaze svazek Edice světové poesie dvojjazyčná an- psaná poezie. Zatímco ta stará a střední v ga- zase najít člověka v sobě a druhých, podruhé tologie irské poezie Vzdálené tóny naděje - elštině má jen těžko uvěřitelný rozsah a kva- jde o návrat „fyzický“ - najít v osvobozené, The Distant Music of Hope - Ceol dóchais litu, moderní gaelská poezie obdělává pole Když už zbývá jenom ale zmateně a unaveně jásající Evropě cestu ó chéin. Uspořádali Ivana Bozděchová, Ond- dosud neorané. Je téměř bez možnosti vyme- domů. Konečně - to vše je zhuštěno v úvodní řej Pilný a Justin Quinn. Přeložili Bohuslav zit se vůči nějakým předchůdcům či dokonce láska Leviho básni z 11. ledna 1946 (v překladu J. Mánek, Barbora Štefanová, Daniela Furthne- vzorům. K prvním pokusům dochází už v 19. Pelána): „Teď jsme se vrátili domů, / náš ža- rová, Daniel Soukup, Hana Zahradníková, století - většinou jde o inspiraci starou poezií. Nakladatelství Argo přišlo na trh s další ludek je sytý, / už jsme se vymluvili. / Je čas. Ivana Bozděchová, Martin Pokorný, Marek Tato tvorba jde ruku v ruce s editováním sta- knihou Isaaca Bashevise Singera, povídko- Už brzy uslyšíme znovu / cizí povel: / »Wsta- Toman, Ondřej Pilný, Štěpán Nosek, Tomáš roirských textů. To však nevystačilo na dlou- vým souborem nazvaným Staré lásky. Tato wać!«“ Fürstenzeller, Zdeněk Hron, Zdeněk Vaní- ho. Bylo nutné začít experimentovat... kniha není totožná se starším výborem poví- I malé dítě by při pohledu na mapu usou- ček. Máirtín Ó Direáin, který vydal svou prv- dek, který nesl titul Stará láska (Odeon 1987) dilo, že nejkratší cesta pro osvobozeného ital- Irská poezie má velmi hluboké kořeny ní sbírku roku 1939, se záměrně staví proti - jde o vydání textů, které dosud vyšly pouze ského vězně do jeho Turína vede z Osvětimi a trvá s téměř nepřerušenou tradicí zápisu už tradiční gaelské formě a užívá volný verš. Te- časopisecky, prakticky shodné s americkým na jih. Levi však putuje nejprve do sběrného od 7. století. Od druhé poloviny 19. století se maticky kolísá mezi popisem tradičního ži- originálem. tábora v Katovicích, kde se vytvářejí podle v Irsku veršuje také v angličtině. Tlak na roz- vota na Aranských ostrovech a atmosféry Tato kniha přináší dva druhy povídek: národní příslušnosti jakési budoucí kontin- šíření angličtiny byl v Irsku vyvíjen soustav- Dublinu ve 40. a 50. letech. Seán Ó Riordáin jedny se odehrávají v současnosti, vypravě- genty. Zde zažije konec války na evropském ně po několik staletí, ale k definitivnímu zlo- se více blíží kontinentálnímu básnickému čem je sám autor, stárnoucí muž, který něko- kontinentě a odsud se vydá repatriačním vla- mu došlo teprve po velkém hladomoru roku hnutí své doby - individualismus a neveselá likrát navštíví také Izrael - i tam ale hledá pře- kem přes Lvov a Tarnopol do Oděsy. Asi 350 1847. Původně nenáviděný jazyk, který nese témata jsou rámována vlastní těžkou choro- devším stopy minulosti, nadšení sionisté mu km před Oděsou, ve stanici Žmerinka, se v irské gaelštině - na rozdíl od svých evrop- bou. připadají jako cizinci. I do poklidného a bla- však (koncem června) celý transport, který se ských kolegů - prosté označení „berla“ (řeč - Další významnou skupinou - generací, hobytného života v Americe však zasahují rozrostl o další Italy z Rumunska, otáčí na jazyk), se ujal své vlády. Od té doby se v Ir- která reprezentuje gaelsky psanou poezii, je přízraky minulosti jako v povídce Večírek sever, aby se v běloruské obci Staryje Doro- sku rozvíjela jakási dvoudomá (někdy spíše skupina kolem časopisu Innti (od r. 1970): v Miami, která patří k vrcholům souboru, de- gi jeho osazenstvo stalo na dva měsíce sou- schizofrenní) kultura, která se ještě dlouho Michael Davitt, útočná feministka Nuala Ní kadentní atmosféra milionářské smetánky se částí „Ruska“ - venkovského a sovětského. nemohla rozhodnout pro jedno ze dvojího, Dhomhnaill a Cathal Ó Searcaigh píšící v ul- zde prolíná s reminiscencemi holocaustu. Kdo to rozhodl? Inu, tamti nahoře, jako nebo si spíše nechtěla připustit, že již rozhod- sterském nářečí. Tematické směřování těchto Ostatní povídky nás zavádějí do prostředí, ve vždycky. Více než půl kilometru dlouhý vlak nuto je. Úpadek znalosti starobylého irského básníků je navzdory jejich domorodému ja- kterém Singer vyrůstal: mezi polské Židy, se pak vrací po stejné cestě zpět na jih, přes jazyka je totiž neúprosný. zyku značně kosmopolitní. kteří žijí izolovaně od společnosti a dodržují Jasy až k Bukurešti, pak se stočí na západ Poezie sama je v Irsku natolik tradičním U mnohých irských básníků objevujeme tradice. Život je svázán dusivým dědictvím a přes Brašov, Budapešť a Bratislavu se do- žánrem, že celé generace literátů měly znač- silnou vazbu na starou tradici. Často nalézá- minulosti, jak to vyjadřuje věta: „Živí umíra- stává 10. října do Vídně. Následuje Mnichov, né problémy s „prozaizací“ své tvorby. me variace na „klasické“ téma nebo přímo jí, aby mrtví mohli žít.“ Autor však už jako Bolzano a po 35denní cestě se hlavní hrdi- Z těchto zápasů s prózou - románem, pak ne- odkaz na konkrétní báseň, která se stala in- malý chlapec tajně odposlouchával vyprávě- na/autor vrací do Turína. přímo povstaly velké experimenty 20. století: spirací. Právě tuto inovaci starého lze v nové ní o těch, kteří se vůči předpisům provinili. Levi zaplnil román propracovanými figu- tvorba Jamese Joyce, Samuela Becketta či době chápat jako důležité kritérium při hod- Tyto texty jsou nejsilnější, mají v sobě my- rami svých „přátel - vězňů“, a nejde jen o Ita- Flanna O’Briena. nocení, zda jde o poezii živou nebo mrtvou. 23

2000 20 Další takový tradiční příznak lze spatřovat že takový přehled bude mít nutně kompilační tetizujúcu prácu o slovenskej literatúre 70. Erenburg a ďalší. Glosuje Novomeského v tom, jak často tvorba irských autorů inkli- charakter, se dá předpokládat. Autor by rokov - Slovenský román sedmdesátých let. články z obdobia vzniku federácie vyslovené nuje ke klasické písňové formě. Tradiční po- ovšem měl umět vytáhnout z použité literatu- Autorsky sa podieľal na štvrtom dieli Dejín na stranu Čechov. Snaží sa, aby Česi chápali jetí řady básní souvisí s historickou rolí a po- ry to skutečně podstatné a především tyto in- slovenskej literatúry. Ako editor pripravil tento krok správne, ako síce rozchod, ale zá- stavením básníka v irské společnosti, které formace správně interpretovat. Některá Řiča- diela viacerých autorov - Jégého, Plávku, Rá- roveň stretnutie na vyššej úrovni, ako vyššiu v některých aspektech přetrvávají silou své řova sdělení však spíše přípomínají perličky zusa, zostavil viaceré antológie. V rokoch syntézu vzťahov. autority dodnes. ze slohové práce slabšího gymnazisty (např. 1995-96 bol predsedom Asociácie organizá- Petrík venuje veľa pozornosti dielu Ale- Prvním podobným „výborným“ poku- „Pracovní dny a volna se střídaly... Souvislá cií spisovateľov Slovenska, v súčasnosti je xandra Matušku. Spomína Zoru Jesensku, sem byla roku 1989 antologie současné brit- dovolená neexistovala. Počet svátků nahra- predsedom Klubu nezávislých spisovateľov významnú prekladateľku, publicistku a verej- ské poezie Ostrovy plovoucí k severu, v níž zoval dovolenou.“ - str. 48). Při charakteristi- a redaktorom časopisu Tvorba, ktorý je blíz- nú pracovníčku, ktorej meno bolo v dvadsať- měli anglo-irští básníci nezanedbatelný podíl. ce tak dlouhého a změnami naplněného ob- ky evanjelickým kruhom. Recenzovaný vý- ročí normalizácie odsúdené k zabudnutiu. Irská poezie si ale ani v poslední době nemů- dobí, jakým byla doba od konce třicetileté ber registruje zmeny, ktoré sa v devädesia- Pripomína aj dielo predčasne zomrelého Leo- že stěžovat na nezájem našich vydavatelů, války do konce 19. století, rovněž nelze zo- tych rokoch odohrali v slovenskej literatúre, polda Laholu, k nedožitým osemdesiatinám což dokládá vydání sbírek a výborů jako Smi- becňovat způsobem, jakým to autor činí: na- ale i spoločnosti. Kniha je rozdelená do šty- Ladislava Mňačku rozoberá jeho tvorbu s po- luj se nad básníkem Desmonda Egana nebo př. na str. 43 uvádí, že „průměrná délka ro- roch častí, v ktorých sú tematicky zhromaž- známkou, že mnohé jeho v exile a v nemčine Jasanová hůl Seamuse Heaneyho (obojí boty byla 7-12 dní v roce“, aniž by tuto infor- dené príspevky, ktoré odzneli na konferenci- napísané práce ešte neboli preložené do slo- v edici Sepie, nakl. Volvox Globator, 1997 maci nějak blíže časově či sociálně zařadil. ách alebo boli publikované v rôznych, dnes venčiny. Zaoberá sa tvorbou Ivana Kadlečí- a 1998). Také znovu vyšel český výbor básní Řičař si často protiřečí, respektive uvádí na- už ťažko dostupných novinách, časopisoch ka, Janka Jesenského a Vincenta Šikulu. Seamuse Heaneyho z roku 1985 s názvem vzájem si odporující informace - např. na str. alebo zborníkoch. Tretia časť knihy je venovaná „tvorbe Přezimování pod širým nebem (Mladá fron- 18 se dozvíme, že „(T)eprve r. 1781 byly pa- V časti Kultúra a politika sa zaoberá úlo- a dejinám z druhého brehu“, autorom, ktorí ta, 1999). novníkem stanoveny maximální výměry ro- hou intelektuála a politiky. Na príkladoch zo ideove stáli na ľudáckej strane: Mila Urbana, Každý výbor je samozřejmě činem pro- botních povinností.“ (zde je nutné podo- slovenských povojnových dejín poukazuje, Tida J. Gašpara, Jozefa C. Hronského a Mi- blematickým, v této antologii je ovšem mno- tknout, že v r. 1781 žádné ustanovení ohled- že veľká väčšina slovenských spisovateľov sa kuláša Gaceka. Podrobne rozoberá Hronské- hé zaručeno. Dvojjazyčnost zajišťuje objekti- ně robot nebylo vydáno, poslední robotní pa- prihlásila k programu komunistickej strany. ho román Svet na Trasovisku a pozornosť ve- vitu posouzení jednotlivých básní, četnost tent je z r. 1775), ovšem na str. 44 již autor Viacerí slovenskí intelektuáli sa dostali na nuje jeho ďalším štyrom knihám, ktoré vydal překladatelů zase možnost postihnout indivi- vypočítává, jaká omezení robotních povin- vysoké politické posty. Funkcie zastávali v emigrácii. Okrem už spomenutého protipo- dualitu jednotlivých autorů, rozsah zase zaru- ností přinesly patenty z l. 1680, 1717 a 1738. básnik Laco Novomeský, literárny kritik Mi- vstaleckého románu, ktorý Petrík charakteri- čuje zobrazení všech základních okruhů, té- Hrubým chybám se Řičař nevyhnul ani chal Chorváth, prozaik Ivan Horváth, kritik zuje ako „román o národe a štáte počas voj- mat a vrstev novověké irské poezie (jsou na- v závěrečném seznamu termínů. O kontribu- a publicista Daňo Okáli a nastupujúci totalit- ny a povstania“, napísal v exile Predavač ta- př. zastoupeni i básníci usazení v cizině). Ta- ci se například dočteme, že to byla „daň uva- ný režim, ktorému nevládali vzdorovať, ich lizmanov a román Andreas Búr Majster, ďal- ké je třeba ocenit, že se výbor zabývá i auto- lovaná vrchností na poddanské grunty“, ka- označil za buržoáznych nacionalistov a zmie- šie dve knihy boli reedície predtým na Slo- ry, jejichž význam je sporný a kteří nepatří tastrální jednotka „osedlý“ prý platila ve 14. tol. Miroslav Kusý, ktorý definoval intelektu- vensku vydaných kníh. mezi naprostou špičku. Za další klad musíme století. Jasno nemá autor ani v sociálním slo- ála ako „mravnú elitu inteligencie“, komen- Zo spomienkovej literatúry venuje ob- považovat to, že je antologie časově dovede- žení venkova. Odhlédněme od toho, že pro tuje tento vývoj slovami: „Len čo v komunis- siahly rozbor dielu Mila Urbana. Iba prvý di- na až do poloviny devadesátých let (Conor obyvatele vesnic i měst žijící v 17. a 18. sto- tickej strane prituhuje, v prvom rade sa zba- el tetralógie Zelená krv vyšiel pred rokom O’Callaghan, Vona Groarke a David Wheat- letí Řičař používá naprosto nevhodný termín vuje intelektuálov a oni ju tiež sami opúšťajú, 1989. Petrík upozorňuje, že Urban vo svojom ley), takže mapuje i současnou irskou tvorbu. „občané“, a podívejme se na definice jednot- práve pre nich tam už niet miesto.“ Vladimír treťom diele spomienok Na brehu krvavej Bezesporu jde o počin záslužný, který dobře livých sociálních kategorií. Chalupník je cha- Petrík poukazuje na omyly, nádeje a vytrez- rieky píše o živote za Slovenského štátu, sekunduje ostatním antologiím z této edice. rakterizován jako „držitel menší usedlosti než venia literárnych kritikov Alexandra Matuš- v ktorom pôsobil ako šéfredaktor a publicista DANIEL SAMEK sedlák“ (str. 123), na str. 42 je upřesněno, že ku a Jozefa Felixa. militantných novín Gardista a napísal tam „měl malou zemědělskou usedlost o velikosti V eseji Národné a všeľudské poznamená- mnoho úvodníkov, statí a článkov. Dotýka sa polí 8 až 12 korců = 2,3 až 3,5 hektarů“. Na va, že v novembri 1989 išlo o odkliatie spo- aj v slovenských dejinách pomerne frekven- str. 122 ovšem Řičař uvádí, že „majitelem ločnosti, o návrat problému národa do spolo- tovaného problému „menšieho zla“. Už Vla- Jak si sestavit hospodářství do výměry asi 4 ha“ byl domkář čenského vedomia. Išlo o nahradenie totality do Clementis v rozhlasovom vysielaní počas (!). demokraciou a budovanie slobodnej občian- druhej svetovej vojny z Londýna rozlišoval rodokmen Nejpřínosnější pasáží celé knihy tak zů- skej spoločnosti. Akcent na „národné“ prišiel Urbanove politické články od príspevkov li- stává část věnovaná vlastnímu postupu při se- neskôr a bol nie dôvodom, ale dôsledkom no- terárnych a kultúrnych. Petrík upozorňuje na Porozhlédneme-li se v posledních letech stavení rodokmenu. Řičař zde předkládá de- vembrových udalostí. Petrík považuje heslo paradox, že na jednej strane Urban sa snažil po badatelnách Státních oblastních archivů, tailně promyšlenou metodiku, která poslouží „nech je akýkoľvek (teda štát), len nech je pomáhať ľuďom, ktorí za Slovenského štátu uvidíme je plné zájemců snažících se poznat k identifikaci jednotlivých osob. Jde, jak při- náš“ za scestný názor, ktorý platí pre mno- trpeli, prišli o zamestnanie alebo boli rasovo dějiny své rodiny a rodu. Většinou se jedná znává sám autor, ovšem o ruční postup, jenž hých aj dnes, ale spôsobuje chaos, spoločen- prenasledovaní, ale na druhej strane neodsú- o osoby, které v archivech nikdy předtím ne- uplatní především lidé, kteří nemají zkuše- skú rozčesnosť, neistotu z budúcnosti a po- dil ani arizáciu, ani deportácie. Hovorí o zná- studovaly a postrádají základní zkušenosti nosti s počítačovým zpracováním. I zde uvá- stupnú vyraďovanosť Slovenska z európ- mej slovenskej schizofrénii, keď sa „dobrý“ s prací s nejrůznějšími druhy historických děné rady je ovšem nutné brát s rezervou - skych štruktúr. Vladimír Petrík poukazuje na človek pridá na „zlú“ stranu, ktorá sa mu pramenů. Při svém odhodlání dopátrat se Řičařovo doporučení „zapsat si do osobního existujúcu priepasť v radoch slovenskej inte- pôvodne zdala dobrá. Štvrtý diel spomienok předků nemají zprvu mnohdy ani tušení, jaká zápisníku znaky psané švabachem“ bude ba- ligencie, pretože často, keď sa hovorí o náro- Sloboda nie je špás je venovaný povojnovým práce a námaha je vůbec čeká. Takoví bada- datelům při luštění matričních zápisů nejspí- de, je to zástupný termín pre štát. Ako „nená- rokom a literárnej tvorbe. telé se musejí především připravit na to, že še k ničemu. rodných“ príslušníkov inteligencie považo- Neobchádza ani Tida Gašpara - knihu bo- čím hlouběji budou postupovat do minulosti, Řičařovu knihu je nutné brát jako výsle- vali tých, ktorých „vina“ spočívala v tom, že hémskych časov medzivojnovej Bratislavy - tím obtížněji čitelné prameny na něj čekají. dek zkušeností člověka, který nad dějinami aj Československú republiku pokladali za Zlatá fantázia, i knihu politických spomie- Pro začátečníka bývá takovéto „paleografic- svého rodu strávil dlouhá léta. Lze ji snad do- svoj štát, a ktorí neboli za samostatné Slo- nok. Tido Gašpar ako šéf úradu propagandy ké setkání“ nepřekonatelnou překážkou poručit jako pomůcku či výchozí bod pro po- vensko. patril k najvýznamnejším exponentom Slo- a nutno říci, že matriky, které rodopisci nej- dobně založené amatéry, kteří si na jejím zá- V eseji Slovenská kultúra dnes upozorňu- venského štátu. V dvoch článkoch venuje po- více využívají, nejsou příliš vhodnou „cvi- kladě mohou vytvořit představu o tom, co je je, že literatúra a umenie sa nemôžu uzavrieť zornosť denníkom Mikuláša Gaceka (1895- čebnicí“, protože luštění jmen bývá vůbec v archivních studovnách čeká. Zájemci do jedného regiónu, oboje nepoznajú hranice, 1971) Surová býva všetka pravda života zro- tou nejobtížnější záležitostí. Ovšem i ten, kdo o hlubší problematiku týkající se především tak ako ich nepozná ekonomika alebo myš- kov 1937-1944, dnes zabudnutej postavy slo- se s paleografickými nástrahami vyrovná, se životních podmínek lidí v novověku budou lienka. Akékoľvek tendencie k „ochranár- venskej literatúry, ktoré vyšli v malom nákla- neobejde bez alespoň elementárních znalostí muset ovšem sáhnout po literatuře jiného stvu“ umenia a literatúry pred cudzími vplyv- de v jednom oravskom nakladateľstve. Gacek dějin správy i pramenů, které vydávaly jed- druhu. mi, často zaštítené mocou, signalizujú ohro- v rokoch prvej svetovej vojny legionár, za notlivé historické instituce. O nesnázích se- ALICE VELKOVÁ zenie demokratickosti alebo jej stratu. Slovenského štátu pracoval v diplomatických stavit vlastní rodokmen určitě nejlépe vypoví V stati Povstanie, štát a literatúra rozo- službách v Moskve a po roku 1941 v blíz- ten, kdo se zdárně střetl se všemi problémy, berá Slovenské národné povstanie z pohľadu kosti svojho spolužiaka ministra obrany Fer- které v pramenech číhají. Zkušenosti takové- Jilemnického, ktorý sa stal až na zriedkavé dinanda Čatloša. V roku 1945 bol odvlečený ho amatérského badatele se mohou stát zdro- Desaťročie „po“ výnimky, napríklad Vincenta Šikulu, ustále- do Sovietskeho zväzu, z ktorého sa po desia- jem rad i pro další zájemce o rodopis. Snad ným obrazom slovenských prozaikov od feb- tich rokoch vrátil. Napriek rehabilitácii v ro- právě tyto důvody vedly Kristoslava Řičaře v slovenskej literatúre ruára 1948 až do začiatku devädesiatych ro- ku 1962 bol odsúdený k mlčaniu, žiadne zo k sepsání Občanské genealogie, která nese kov. Na druhej strane stojí Hronského román svojich prác ani prekladov nemohol publiko- podtitul Základy rodopisné práce (vydalo na- Vydavateľstvo Kalligram vo svojej Edí- Svet na Trasovisku, koncipovaný z ideových vať. Petríkova interpretácia denníkov priam kladatelství Ivo Železný, Praha 2000). cii Domino-Libertas et Civitas cieľavedome pozícií slovenského štátu. V recenzii publiká- volá po ich prečítaní. O Gacekových denní- Kniha je rozčleněna do deseti kapitol, sprístupňuje slovenskú politickú esej. Sved- cie Milana Ferku Svätoplukoví dedičia pou- koch zasvätenci hovoria, že len časť z nich z nichž první dvě čtenáře uvádějí do proble- čia o tom mnohé zo zväzkov, v ktorých pred- kazuje na nebezpečenstvo tvorby mýtov v li- bola vydaná a tie zaujímavejšie veci ešte ča- matiky genealogie, třetí rozebírá „život před- stavilo články, štúdie a polemiky Miroslava teratúre. kajú na svojho vydavateľa. ků od druhé poloviny 17. století do konce 19. Kusého, Jána Čarnogurského, Františka Še- Druhá časť knihy pod názvom Tvorba Štvrtá časť knihy s titulom Čas a knihy století na vesnici a ve městě“, čtvrtá se věnu- beja, Františka Mikloška, Fedora Gála, aby a dejiny je venovaná povstaleckej próze. predstavuje neznámu knihu básní Jána Smre- je archivním pramenům. Posledních šest ka- som spomenul aspoň tie najznámejšie mená Rozoberá diela Jána Bodenka, Jozefa Horá- ka Proti noci, v ktorých básnik reagoval na pitol představuje vlastní popis genealogické z verejného života. Popri spomienkach Juraja ka, Františka Švantnera, Vladimíra Mináča, pofebruárovú neľudskost a porobu. Petrík práce. Knihu doplňují přílohy, které mají ba- Špitzera, Ruda Chmela a Milana Šútovca, Dominika Tatarku. Autor vidí dve podoby hodnotí spomienky Jána Ursínyho, význam- dateli pomoci orientovat se v pramenech (na- v ďalších zväzkoch edície dáva príležitosť aj povstaleckej prózy. V jednom prípade sa ného slovenského politika, odsúdeného v pr- př. slovník latinských a německých termínů, literátom. Články nielen o literatúre z pera uplatňuje spoločenský aspekt a v druhom vom pofebruárovom vykonštruovanom pro- přehled starých českých měr) nebo v institu- Petra Zajaca, Ladislava Balleka, Jána Štras- aspekt individuálny. V prvom prípade hľadá cese. Rozoberá nové biografie Milana Rasti- cích a literatuře, které může při svém studiu sera, Martina M. Šimečku, Valéra Mikulu historický zmysel povstania, v druhom skú- slava Štefánika, spomienky niekdajšieho potřebovat (adresy archivů). Na závěr jsou a Lajosa Grendela sú svedectvom tejto edič- ma, ako sa správa človek v hraničnej ľudskej Dubčekovho spolupracovníka z ponovem- připojeny ukázky z pramenů - fotokopie mat- nej činnosti. situácii. K druhému prípadu radí novely Leo- brového obdobia Huberta Maxu, druhú triló- ričních zápisů či ukázky z gruntovní knihy Pod názvom Desaťročie nádejí a po- polda Laholu, časť tvorby Rudolfa Jašíka, La- giu Mila Urbana i celkom aktuálne prózy, nebo ze Soupisu poddaných podle víry z r. chybností s podtitulom literatúra, dejiny dislava Ťažkého. Upozorňuje, že ani téma ktoré vznikli po roku 1993 od Gabriely Roth- 1651. Nutno dodat, že kniha má přehlednou a politika vydalo výber zo štúdií, článkov SNP nemôže zaväzovať autorov k jednotnej mayerovej a Ľuboša Juríka. úpravu a je vyvedena ve velkém formátu, a kritík z rokov 1990-1999 od Vladimíra Pet- interpretácii. Pozornosť venuje aj Novomes- Vladimír Petrík vo svojich hodnoteniach v deskách imitujících kůži. Bohužel její ob- ríka. Vlaňajší sedemdesiatnik, literárny histo- kého publicistike zo šesťdesiatych rokov, po- a úvahách jasne stavia svoje postoje. Je vie- sah už tak kvalitní není. rik a kritik Vladimír Petrík sa zaoberá lite- sledným dvom zväzkom zo sedemzväzkové- ryhodný, lebo ich prejavoval aj v čase, keď Nejzávažnější nedostatky čtenář nalezne ratúrou dvadsiateho storočia. Publikoval rad ho výberu Novomeského publicistiky. odvaha mala väčšiu vážnosť. Inšpirujú siah- ve třetí a čtvrté kapitole, které se snaží přede- štúdií a knižných prác o vývinových problé- Okrem iného rehabilituje v nich avantgardné nuť po knihe a začítať sa do nej aj s pomocou střít obecný přehled o období, do kterého se moch slovenskej literatúry, najmä prózy 20. úsilie medzivojnových autorov a osobností, Petríkovho pohľadu. badatel při svém výzkumu může dostat. To, a 30. rokov. V roku 1987 vydal v Prahe syn- ako boli Karel Teige, Roman Jakobson, Iľja VOJTECH ČELKO Motiv hudby hlas, jenž paradoxně nikdy neslyšel zpívat. Ke konstantním křesadlovským moti- Stačil však zvuk její řeči, naznačující boha- vům, které sbližují prozatím diskutované tou okrouhlost zpěvního hlasu, k tomu, aby povídky s autobiografizujícím textem Čte- v něm zaslechl duši. Nastávající spektrální, nář not, patří motiv hudby. neslyšný milostný akt je prost jakékoliv tě- Hudba - obdobně abstraktní fenomén lesnosti. Odehrává se mezi duchovými hla- jako víra - stojí v Pterygově hierarchii po- sy, zpívajícími Michnovu skladbu. „Spojo- jmů nejvýše. Znamená do jisté míry jistotu, valy se, proplétaly a třely o sebe v bolestně o které nepochybuje, v níž není prostor pro slastných disonancích průtahů - byl v tom vého domova a tehdejšího socialistického vým vzorem mentální stability.“ Přítel reve- faleš a pokrytectví. Předstírání produkuje erós, ale netělesný, slast pronikavá, ale ni- Československa. Rozsáhlá expozice povíd- rendovi doporučí dlouhodobý odpočinek nekultivovanost a sklouzává k sebezesměš- koliv vilná, oplakávali tak spolu umučeného ky Zjevování, lokalizující děj do East Ang- a relativizaci zásad oxfordského hnutí, resp. nění. Křesadlův Pteryx dokáže rozpoznat Krista jako snad mystičtí údové jeho těla, lie, pak zcela oprávněně nabízí hypotézu porušení celibátu. Zjevení se však opakuje pravdu hudby „bez nálepky“, uvědomuje si, pohrobení - bratr a sestra - očekávajíce o slovesném zpodobnění kraje autorova s železnou pravidelností po dvacet let, a tak jakými cestami se ubírá. „Ostatně, kdo ví, reverendu Smithovi zbývá jediné - reserva- vzkříšení svých těl. Hudba nad nimi vytvá- skutečného pobytu v historicky význam- jak by dopadl náš mistr Antonín, kdyby ne- tio mentalis (tajná zámlka). Persiflážní na- řela příkrov, zároveň svatební a hrobový.“ ném centru Colchesteru. Křesadlova náro- měl náhodou za švagra hraběte Kounice?“ podobování způsobu vyjadřování patří dopisná zkoumání nemohou začínat jinak Pteryx všechny průvodní rituály odmítá, Milostná scéna svým duchovním roz- k autorovým frekventovaným prostředkům. zaujímá k nim sarkastické stanovisko. Iro- měrem naznačuje platonickou podstatu re- než lingvistickou analýzou starobylých nizuje grandiózní provedení skladby nezná- álného vztahu, který ve skutečnosti nikdy místních jmen, v nichž se mísí saské vlivy Motivy iracionálních jevů mého Vita Mascheraty třemi tisíci jeptišek nenastal. Zabránila v něm Čtenářova pla- (Shenfield) s latinou (Bradwell - juxta - Samotný titul povídky Zjevování odka- v Buenos Aires. „Pterygovi byla představa chost, obava ze znesvěcení něčeho čistého Mare). Životní styl Křesadlo vnímá jako in- zuje k dalšímu motivu - iracionálním je- tří tisíců zpěvaček spíš směšná a protivná, a především pragmatičnost Čtenářova teh- terferenci klasického britského konzervatis- vům. Pointa příběhu, v němž se v kostelní i kdyby zpívaly něco pořádného. Tři tisíce lavici objevuje astrálně nehmotná bytost, bab - to by si mohli vymyslet určitě taky Ru- záhadu demystifikuje pouze částečně. Inter- sové, to je právě jim podobné: Sláva Stáli- novaný český vězeň vlastní vůlí přenáší po- ně, sláva! Nebo Amerikáni: The American mocí chatrných znalostí jogistických prak- Dream. A gigantic revivalist Cristian musi- Několik slov nad Křesadlovými tik svou duchovní existenci na místo, se cal experience conducted by the reverend kterým jej spojují příjemné zážitky. Kostel Karl Biederbecke, sponsored by Corned v Littlehorpe Quoddam navštívil při zájez- Beef Incorporated and Amalgamated.“ Polokatolickými povídkami du v roce 1947. Krátce nato byl odsouzen Kontrapunktivně vyciťuje subtilnost prav- ve vykonstruovaném procesu a dostal dva- děpodobného skladatelova úmyslu, které- cetiletý trest v pracovním táboře. Psychicky mu je masovost vzdálená. a fyzicky nezlomen zůstal zásluhou du- Ena z povídky Sebekritika ani tak ne- Petr Hanuška chovních pobytů v sakrálním prostoru. rozlítí povinný zpěv ruské písně, jako totál- Událost v břevnovském kostele zase ní absence citlivosti pro melodii (pompézní, přivádí skupinu mladíků v povídce Sektáři rusky brobdignanskou, uměle lidovou, pl- před problém s ohněm kolem hlavy nezná- nou falešného patosu) a jazyk. dejšího protihráče Ikse. Křesadlův čtenář mu a lpění na tradicích (jako by se promě- mého gurua. Později v něm odhalí básníka Čtenář not, protagonista stejnojmenné not v sobě organicky propojuje senzibilitu ny moderní civilizace vesničky Littlehorpe Síbrta. Čtenáři se na tomto místě nabízí pa- povídky, vítá příchod nového dne v hodině hudebníka a shakespearovského milence. Quoddam netýkaly) s pragmatičností, kte- ralela se skutečným básníkem Jaroslavem sebevrahů, doprovázené kohoutím hlasem, „Raději to všechno nechal něžně a nehmot- rou si vynucují sociální okolnosti (dojíždě- Seifertem. „Tlustej strejda vo holi, který má jenž zní jako duše zatracencova. Náhodně - ně plynout, než by pro sebe a v sobě bořil ní za prací do Londýna, tzv. private income nezvládnutej sex.“ Křesadlova mystifikační ale nikoli jistě náhodou - vytahuje ze své idealizovanou podstatu ženskosti. Pašijový či limitované možnosti v místní infrastruk- hra však nemíní klasika české poezie de- knihovny partituru skladby Adama Michny duet a ranní vpád slastně bolného ostnu tuře). Z typizované architektonické unifor- nunciovat, neboť v něm „šajní“ člověk s mi- z Otradovic Missa Sancti Wenceslai. Pouhé uprostřed hrudi pak vnímá jako možné po- mizace domovní zástavby, z nichž některé mořádným nadáním (spisovatel, malíř, ma- listování ve smutné melodii tenorového slední rozloučení s altistčinou unikající du- jsou značně staré a některé se tak aspoň tvá- tematik, skladatel). A mimo to hypersexua- partu, v níž skládá hold jednoduché melo- ší.“ ří, se dostává do centra autorovy pozornos- lita s sebou přináší aspekt odevzdání a ne- dii, rozeznívá v jeho hlavě tklivé tóny Jak bylo konstatováno, povídka Čtenář ti samozřejmě sakrální stavba z počátku sobeckosti či nenávisti, ale tu právě „tyhle a v srdci slovem těžko postižitelné mučivé not je monologicky vedeným příběhem, je- patnáctého století. Křesadlo věnuje popisu lidi nikdy nemívaj“. Nastalá diskuze o pout- blaho. V tomto citově vypjatém okamžiku hož architekturu autor buduje na asociativ- interiéru kostela svatého Audeona mimo- nících, vnitřních smyslech, odevzdání autor vyvádí alespoň na chvíli svého hrdinu ním principu naskakujících vzpomínek řádnou pozornost. (Uvědomme si, že se po- a okultismu pro nás symbolicky otevírá zá- (a dodejme i sebe samého) ze samoty, když a úvah a který přináší další motiv - motiv hybujeme na půdě „polokatolických poví- kladní téma celé knihy - hledání konse- čtenáři nechá nahlédnout do Michnova no- lidského zrání. dek“ a v prostoru, který po staletí poskytu- kventního vztahu mezi racionálním myšle- tového záznamu. Prostupující tóny však je azyl Křesadlovu uctívanému fenoménu - ním a vírou. Čtenáře not přece jen zachytí - spektrem ba- Motiv lidského zrání hudbě.) Dokáže dekonstruovat z jasně patr- rev a příjemnou bolestí, příbuznou mukám Křesadlovská antiiluzivnost panuje ných faktů, ale mnohé dopoví i díky schop- Motiv vztahu rozumu a víry lásky, ale jakési čistší, odtažitější, nepo- i zde. Život - pokuta Adamova - člověku nosti prožívání prostoru (karikující funkce S vědomím určité aktualizační tendence skvrněné tělesnými šťávami. s přibývajícími lety nepřináší žádné mimo- polychromovaných hlaviček u dřevěné plní Polokatolické povídky do značné míry Erotizace vjemu a opakovaného putová- řádné mystické poznání. Čtenáři not se pro- klenby stropu), vytváří architektonický mí- funkci, kterou ve středověkých a barokních ní po notovém záznamu Michnovy skladby měňuje na jedné straně v čekání na smrt, na stopis z dílčích elementů (velikost dveří, kázáních přebírala exempla. Dovolím si přivádějí do příběhu altistku. „Nemohl se straně druhé v potkávání se s prostými ma- chrliče, skulptury nad hlavním portálem, tvrdit, že příběhem demonstrují a sledují těch pětadvaceti taktů nasytit. Crucifixus ličkosti, které přicházejí s každým novým zbytky fresek, barokní náhrobek se shakes- strukturu myšlenkově vyhraněného světa. etiam pro nobis, zase v duchu zpíval, žlutá dnem. Akt čekání neprovázejí obavy, pearovským motivem, okno za hlavním Vytyčíme-li krajní extrémy, pak vše dílčí se as dur, zelená f mol, modrá propast druhé- strach; naopak, poskytuje prostor pro kon- portálem). odehrává v magnetickém poli mezi pólem ho stupně se rozevírá, stává se pátým stup- templaci, pro konstruování paralelního Svou vyrovnaností, rozvážností a nad- racionálního scientismu a pólem metafyzic- něm tóniny, do toho nastupuje alt, který to vnitřního světa, s vlastním pojmoslovím hledem reverend Smith reprezentuje anglic- kým. Takto pojímaný Křesadlův svět a pri- všechno nenápadně posunuje o další kvin- i řádem. kou mentalitu. Konverzace, v níž líčí svému ori nevylučuje ani nezkresluje žádný fakt. tu.“ Konsekventním poznáním a katarzí pro- příteli Richardovi setkání s podivuhodným Vedle sebe koexistují hypotéza matematic- Hudba poskytuje Křesadlovi možnost, chází i reverend John Smith z povídky Zje- zjevením, které se po jeho přiblížení vytrá- kého logika, psychologismus, estetické pro- aby nechal zaznít erotickému koncertu. Za- cí, Křesadlo doprovází gentlemansky vede- žívání i neustále relativizovaná víra, resp. vování. „Poctivý katolický kněz, jehož cha- tímco v Čapkově Krakatitu vybuchuje na ným dialogem. Na otázku po možné psy- katolická dogmata. Ve srážkách racionální- rakterová neposkvrněnost měla logicky ús- balltinské střelnici nejenom pudr, ale i smy- chické labilitě („nedomníváš se, že bych já ho s nevulgarizovaně pojímaným iracionál- tit v mystické poznání, dospěl k méně výraz- slná vášeň mezi inženýrem Prokopem byl bláznem?“) se mu dostává uměřené od- ním zřetelně dominuje aspekt lidského vě- né a dramatické pravdě. Dozrával, moudřel a princeznou Wille, oživí v Čtenářově pa- povědi: „Vůbec ne, starý brachu, vůbec ne. domí - rozum. a smiřoval se se světem, který se mu odrá- měti toulka po partituře jen dívčin hlas, Znám tě přece již dlouho a vždy jsi byl pra- (Konec) žel jako v kapce vody. Nepotřeboval cesto- vat světem, nepodstupoval zkoušky hodné autorů asketických a mystických spisů, aby pochopil, že svět je marný, pomíjivý, zdroj utrpení, ale přitom má, paradoxně, i jakou- si krásu, vznešenost a moudrost. Při pohle- du na břečťan na náhrobním kameni, na pavouka v síti v koutu kostela jeho duše ty věci jaksi tiše do sebe zabírala, chápala je jediným intuitivním aktem poznání a proží- vala nad nimi zvláštní rozkoš a smutek, sta- vy, které nelze žádným způsobem popsat slovy, protože jazyk nebyl na jejich líčení vytvořen.“ Na okraj našeho uvažování pozname- nejme, že povídka Zjevování není pouze subtilním povídkovým pandánem k žánru bildungsrománu, ale i pozoruhodným etno- grafickým pozorováním. Situování Čtenáře not do exilového prostředí je čtenáři nazna- Jan Křesadlo, „Striptýz“ čeno porovnáním existenčního zázemí no- Jan Křesadlo, „Ars longa, vita brevis“ Jan Křesadlo, „Chtíč“

Ročník XI. Vydává Klub přátel Tvaru. Vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky. Šéfredaktor Lubor Kasal. Zástupce šéfredaktora Ondřej Horák. Redaktoři: Jana Červenková, Michal Jareš, Jakub Šofar. Tajemnice Blanka Davidová. Korektorka Hana Růžičková. Externí redaktorka Božena Správcová. Předseda Klubu přátel Tvaru Pavel Janoušek. Správní výbor Klubu přátel Tvaru: Michal Bauer, Daniela Hodrová, Jaroslava Janáčková, Lubor Kasal, Mirek Kovářík, Zdeněk Mathauser, Alena Sobotková, Jiří Trávníček, Aleš Zach. Revizní komise Klubu přátel Tvaru: Vladimír Novotný, Božena Správcová, Miroslav Zelinský. Adresa redakce: 110 00 Praha 1, Na Florenci 3, telefon 228 28 399, 228 28 398 (záznamník), fax 228 28 397. E-mail: [email protected], URL: www.dobraadresa.cz/tvar. Redakcí nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Grafická úprava Jakub Tayari. Tiskne Česká typografie, a. s., Praha. Rozšiřuje A. L. L. production spol. s r. o., PNS, Transpress, spol. s r. o., Mediaprint-Kapa a redakce. Předplatné ČR: A. L. L. production spol. s r. o., Poděbradská 24, 190 20 00 Praha 9, tel.: (02) 66 31 06 58, fax: (02) 684 77 31, e-mail: [email protected]; http://www.allpro.cz; redakce Tvaru, tel.: (02) 228 28 399 a PNS. Předplatné SR: L. K. Permanent s. r. o., P. P. č. 4, 834 14 Bratislava, tel./fax.: (07) 52 53 709, (07) 52 53 710, (07) 52 53 711, (07) 52 53 712. Objednávky do zahraničí: A. L. L. production spol. s r. o., PNS, Hvožďanská 3-5, Praha 4 a redakce. Předplatné může být hrazeno ve valutách. Distribuce pro nevidomé: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR - SONS - Na Harfě 9, P. O. Box 2, 190 05 Praha 9, tel.: (02) 66 03 87 14, URL: http://www.braillnet.cz. Podávání novinových zásilek povoleno Českou 2000 poštou, s. p. odštěpný závod Přeprava čj. 3728/96 ze dne 4. 11. 1996., OZSeČ Ústí nad Labem, dne 21. 1. 1998, j. zn. P-326/98. •ISSN 0862-657 X •F5151 46771 •20,- Kč •30. listopadu 2000