VYSOKÁ ŠKOLA FINANČNÍ A SPRÁVNÍ
Fakulta právních a správních studií
Studijní obor: Veřejná správa
Navazující magisterské studium prezenční
Bc. Michaela Janoušková
Přeshraniční spolupráce Česká republika - Polsko
Cross-border Co-operation between the Czech Republic and Poland
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Most 2020
Vedoucí diplomové práce: prof. RNDr. René Wokoun, CSc.
Poděkování
Děkuji svému vedoucímu diplomové práce prof. RNDr. René Wokounovi, CSc. za cenné rady a připomínky při tvorbě mé diplomové práce. Dík patří též mé rodině a přátelům za jejich podporu v průběhu studia.
Prohlášení
Prohlašuji,
že jsem tuto závěrečnou práci vypracovala zcela samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, a uvádím v seznamu literatury a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. Současně prohlašuji, že souhlasím se zveřejněním této práce podle § 47b zákona č.111/1998Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
15. červenec 2020 ______
Abstrakt
Život v pohraničních regionech se vyznačuje celou řadou problémů. V České republice se jedná ve značné míře o horské oblasti s méně příznivým klimatem, špatnou dostupností centrálních částí státu, nezaměstnaností, absencí mnohých služeb atd. V průběhu historie zdejší život výrazně ovlivňovala možnost (nebo naopak zablokování) přeshraniční spolupráce. Tato diplomová práce je zaměřena na přeshraniční spolupráci překračující hranici mezi Českou republikou a Polskem. Cílem této závěrečné práce je analyzovat poměrně složitý vývoj přeshraničních vztahů mezi těmito státy, poukázat na pozitivní i negativní prvky a roli euroregionů při řešení problémů.
Abstract
Life in border regions is characterised by a number of problems. In the Czech Republic, these are largely mountainous areas with less favourable climate, poor availability of central parts of the state, unemployment, the absence of many services, etc. Throughout the history, the possibility (or, conversely, blocking) of cross-border cooperation has significantly affected the local life. This thesis focuses on cross-border cooperation crossing the border between the Czech Republic and Poland. The aim of this final thesis is to analyse the rather complex development of cross-border relations between these countries, to highlight both the positive and negative elements and the role of the Euroregions in problem-solving.
Klíčová slova
Přeshraniční spolupráce, česko-polské vztahy, euroregiony, strategie rozvoje, odstraňování disparit.
Keywords
Cross-border cooperation, Czech-Polish relations, euroregions, development strategies, removal of displety.
Obsah
PODĚKOVÁNÍ ...... 2
PROHLÁŠENÍ ...... 3
ABSTRAKT ...... 4
ABSTRACT ...... 4
KLÍČOVÁ SLOVA...... 5
KEYWORDS ...... 5
OBSAH ...... 6
ÚVOD ...... 8
1 PŘÍHRANIČNÍ REGIONY A PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE ...... 11 1.1 Vymezení prostoru – hraniční, příhraniční a přeshraniční regiony ...... 11 1.2 Přeshraniční vztahy ...... 12 1.3 Přeshraniční spolupráce ...... 14 1.3 Přeshraniční konflikty ...... 17 1.4 Euroregiony ...... 17
2 ČESKO-POLSKÉ POHRANIČÍ ...... 19 2.1 Počátky spolupráce i vážných sporů v dávné historii ...... 19 2.2 Konec první světové války, česko-polský válečný konflikt ...... 24 2.3 Mnichovská dohoda a česko-polské vztahy ...... 26 2.4 Invaze polských vojsk do Československa 21. srpna 1968 ...... 27 2.5 Vývoj česko-polských přeshraničních vztahů v období normalizace ...... 28 2.6 Česko-polské příhraniční vztahy v prvních letech po pádu totalitních režimů ...... 29
3 EUROREGIONY NA ČESKO-POLSKÉ HRANICI...... 31 3.1 Současné významné problémy česko-polské přeshraniční spolupráce ...... 31 3.1.1 Propustnost a dostupnost hranice ...... 31 3.1.2 Sociální problémy, nezaměstnanost ...... 33 3.1.3 Environmentální oblast ...... 34 3.2 Vznik euroregionů na česko-polské hranici ...... 37 3.2.1 Česká republika a euroregiony ...... 37 3.2.2 Vznik euroregionů na česko-polské hranici a jejich charakteristiky ...... 38 3.3 Charakteristiky jednotlivých euroregionů...... 40 3.4 Financování činnosti euroregionů ...... 47
4 ZAPOJENÍ ČESKO-POLSKÝCH REGIONŮ DO VYŠŠÍCH STRUKTUR ...... 51 4.1 Asociace evropských hraničních regionů (AEBR, AGEG) ...... 51 4.3 Česko-polská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci ...... 58 4.4 Konzultativní rada visegrádských zemí...... 60
5 VYHODNOCENÍ PŘÍNOSŮ EUROREGIONŮ PRO ROZVOJ ČESKO-POLSKÉHO POHRANIČÍ 64 5.1 Léčba historických traumat ...... 64 5.2 Krizové řízení ...... 67 5.2 Strategické plánování ...... 67
ZÁVĚR ...... 70
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...... 74
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...... 78
SEZNAM TABULEK ...... 79
SEZNAM OBRÁZKŮ ...... 79
Úvod
Vymezení tématu, jeho aktuálnost, případně i důvod jeho volby
Příhraniční regiony řady evropských států mají vzhledem k centrálním teritoriím pozici periferních oblastí. Často je to i tím, že státní hranici tvoří horské pásy, které v minulosti tvořily přirozenou bariéru před vpády nepřátelských vojsk. To však znamenalo, že lidé zde žili a žijí ve výrazně horších klimatických podmínkách a špatnou dostupností podhorských center. Nízká hustota osídlení nevyplývá pouze z nepříznivých přírodních vlivů, ale je též důsledkem politických změn, zejména odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce.
Dalším nepříznivým faktorem brzdícím rozvoj českého pohraničí bylo uzavření hranice se sousedními státy. Zcela neprodyšně byly v poválečném období uzavřeny ty, které oddělovaly československé státní území a Spolkovou republiku Německo a Rakousko, avšak i v případě spřátelených („bratrských“) zemích se objevovaly ploty, železná vrata a omezené množství hraničních přechodů – viz hranice s Německou demokratickou republikou.
K likvidaci bariér a otevření hranice dochází prakticky až v počátcích devadesátých let minulého století v důsledku demokratizačních procesů v zemích bývalého socialistického bloku. Přesto v této oblasti velmi dlouho setrvávaly překážky byrokratického charakteru v procesu otevírání nových hraničních přechodů a přeshraničních turistických stezek. Zlomovým okamžikem se stává 21. prosinec 2007, den kdy se Česká republika stává součástí Schengenského prostoru a hranice se sousedními státy se stávají administrativní linií neomezující svobodu volného pohybu v Evropské unii.
Ačkoliv žiji několik let v příhraniční oblasti sousedícím se Svobodným státem Sasko, zvolila jsem si pro svoji diplomovou práci téma „Přeshraniční spolupráce ČR – Polsko“ a to především proto, že Euroregionu Krušnohoří/Erzgebirge byla v předchozím období věnována pozornost v řadě studentských závěrečných prací. Navíc se domnívám, že přeshraniční česko-polské vztahy procházely v dějinách (i těch novějších) poměrně komplikovanými fázemi včetně ozbrojených střetů a vznik euroregionů a jejich aktivity lze považovat za výrazný prvek významný pro stabilizaci situace na této hranici
8 Současný stav zpracování tématu v odborné literatuře
Specifická problematika přeshraniční spolupráce patří mezi poměrně mladou oblast v rámci odborné literatury. Její základy nalezneme v textech zaměřených na (též poměrně nový) obor regionalistiky, který reprezentují např. tito autoři: R. Wokoun, J. Kadeřábková, Z. Khendriche Trhlínová a další.
Přeshraničním vztahům a otázkám souvisejícím s vytvářením euroregionů se v posledních třech desetiletích věnují: F. Zich, P. Branda, M. Jeřábek, V. Dočkal, J. Peková, J. Zapletalová, V. Netolický a další. Nelze zde opomenout též významnou tvorbu zakladatele prvního euroregionu v Evropě J. Gabbeho a jeho spolupracovníků.
V souvislosti se zaměřením na česko-polské příhraniční oblasti se staly významným zdrojem informací odborné publikace, na kterých se autorsky podíleli: L. Kaminski, P. Blažek, G. Majewski. H. Kolibová, P. Ptáček a další.
Velmi zajímavé jsou publikační aktivity spojující Slezskou univerzitu v Opavě a Uniwersytet Opolski z Opole. Příspěvky jejich vědeckých pracovníků v ucelené řadě sborníků (zpravidla editovanými M. Borákem a B. Kozerym) otevírají celou řadu témat týkajících se široké problematiky česko-polských vztahů.
Zmíněné i další zdroje informací jsou blíže specifikovány v kapitole Seznam použité literatury a v průběžném seznamu bibliografických odkazů v rámci poznámkového aparátu pod čarou.
Cíl diplomové práce a formulace hypotézy
Cílem této diplomové práce je analýza historického vývoje přeshraničních česko- polských vztahů a současné spolupráce v rámci euroregionů.
Zároveň s uvedeným cílem je formulována následující hypotéza:
Euroregiony na česko-polské hranici výrazným způsobem přispívají k řešení složitých problémů historie vzájemných vztahů.
Metodika zpracování
Stěžejní metodou při získávání nezbytných dat pro tvorbu této diplomové práce je analýza dokumentů, mezi které patří výše uvedené monografie, sborníky z konferencí či analýzy a studie. Pro aktualizaci pak bylo nezbytné provést rozbor četných elektronických příspěvků.
9 Při vlastním zpracování zvoleného tématu byly aplikovány tradiční metody odborné a vědecké práce – metoda deskriptivní vycházející z popisu historických událostí a současné problematiky, metoda komparace vycházející ze srovnávání dat, ať již v rámci vývoje či porovnávání jednotlivých regionálních subjektů, analyticko- syntetická metoda zaměřená na zpracování shromážděných informací a dedukce při formulaci závěrů.
10 1 Příhraniční regiony a přeshraniční spolupráce
1.1 Vymezení prostoru – hraniční, příhraniční a přeshraniční regiony
U naprosté většiny států (kromě těch mimořádně malých) tvoří jeho území ne vždy jednoznačně vymezený centrální region a pak oblast, pro kterou bývá jedna z jeho hranic současně v daném úseku současně hranicí státní. V tomto případě se hovoří o periferii, periferní oblastí, pohraničí, hraničních regionech i příhraničí. V souvislosti s tématem diplomové práce, jehož zaměřením je problematika přeshraniční spolupráce bych označení periferie zcela vyloučila, neboť tento pojem poměrně širokého rozsahu může být vázán i na jiné typy regionů, nejen na území státu (periferie kraje, okresu či městská periferie). Zaměříme tedy pozornost na pojmy zbývající.
Hraniční region (Border region, Grenzregion)
P. Branda definuje hraniční region jako „oblast, která se nachází v bezprostřední blízkosti hranice a na kterou hranice působí.“1 Tento autor nedělá ve své práci rozdíl mezi pojmy hraniční region, příhraniční region, pohraniční region a jak též uvádí, ve svých textech, je uvádí jako synonyma.
Zajímavou diskusi o vymezení slov pohraničí a příhraničí rozvíjí odbornice v oboru českého jazyka V. Schmiedtová. Zatímco termín pohraničí je pojmem, který je pevně zakotven v českém jazyce, autorka textu uvádí, že termín příhraničí patří mezi neologismy, tedy slova, která nově vznikla nebo vznikla přetvořením výrazu z jiného jazyka. Podle ní slovo příhraničí a tedy i příhraniční region se objevuje v českém jazyce od roku 1993. Slova pohraniční region a příhraniční region jsou v běžné komunikaci, ale i v odborných kruzích (viz výše P. Branda) vnímána jako synonyma, tedy jako region nacházející v (bezprostřední) blízkosti hranice. U příhraničí a příhraničního regionu je však možno vnímat tak, že se myslí oblasti při hranici na obou stranách hranice.2 V souvislosti s tématem této závěrečné práce muže být
1 BRANDA, Pavel. Regionální politika EU a podpora přeshraniční spolupráce. 1. vydání. Liberec: Euroregion Nisa-Nysa-Neisse, 2016. ISBN neuvedeno. s. 9. 2 SCHMIEDTOVÁ, Věra. Příhraničí. In: Radio Prague International [online]. [cit. 2020-05-20]. Dostupné z: https://cesky.radio.cz/prihranici-8621533.
11 takový jasný příklad „česko-polské pohraničí“ – znamená to, že se např. podobný jev vyskytuje jak na straně české, tak i polské. V takovém příkladu bych s použitím tohoto slovního spojení neváhala, ale asi bych měla porozumění s přístupem P. Brandy.
Pro samotný rozvoj hraničního regionu i možnost existence euroregionu je jedna z nejvýznamnějších vlastností hranice její propustnost. Na základě jejího stupně lze zároveň řešit propustnost samotné hranice a diferencovat hraniční regiony:
• uzavřené;
• částečně otevřené – systém mostu mezi sousedními státy;
• značně otevřené – systém kontaktního území;
• otevřené.3
Přeshraniční region (Cross-border Region, Grenzüberschreitende Regio)
Logicky vyplývá, že na rozdíl od předchozích typů regionů, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti hranice, ale jejich hranice může být totožná v určitém úseku s hranicí státu, se v tomto případě bude jednat o region, jehož území bude přesahovat hranici státu.
Opět bych zde použila definici P. Brandy, podle kterého je přeshraniční region „regionem složeným z regionů na protilehlých stranách hranice. V průběhu pokračující integrace může začít získávat i vlastní identitu (subjektivní). Právě euroregiony jako přeshraniční struktury můžeme vnímat jako přeshraniční geografické regiony.“ 4
1.2 Přeshraniční vztahy
Mezi hlavní atributy suverénního státu patří jeho území (společně se stálým obyvatelstvem, státní mocí a schopností vstupovat do mezinárodních vztahů na základě mezinárodního uznání). Území státu však musí být jasně vymezeno státní
3 BRANDA, Pavel. Regionální politika EU a podpora přeshraniční spolupráce. 1. vydání. Liberec: Euroregion Nisa-Nysa-Neisse, 2016. ISBN neuvedeno. s. 9. 4 BRANDA, Pavel. Regionální politika EU a podpora přeshraniční spolupráce. 1. vydání. Liberec: Euroregion Nisa-Nysa-Neisse, 2016. ISBN neuvedeno. s. 12.
12 hranicí (v dalším textu je používán pojem hranice), která byla v Evropě stanovena a přesně vymezena na základě mezinárodních dohod.
Mezi obyvateli, institucemi i neformálními skupinami regionů na obou stranách hranice existují historicky podmíněné interakce, pro které se vžilo označení přeshraniční vztahy. Někdy se tento pojem aplikuje na obecné vztahy mezi sousedícími státy, ale toto nepovažuji za příliš systematické (zde bych například použila označení „bilaterální“). Pojem „přeshraniční“ je tradičně vnímán lokálně či regionálně v přímé závislosti na prostor, kterým prochází státní hranice.
Ministerstvo zahraničí vymezuje pojem zahraniční vztahy, přitom pak využívá pojem přeshraniční spolupráce v poměrně širokém smyslu, která pak je
• řízena a koordinována prostřednictvím mezivládních pracovních skupin a komisí pro přeshraniční spolupráci (Česko-saská a Česko-bavorská, • prostřednictvím mezivládních pracovních skupin a komisí pro přeshraniční spolupráci (Česko-saská a Česko-bavorská, • Česko-polská a Česko-slovenská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci). • Organizační zajištění komisí a skupin zajišťuje a koordinuje Odbor států střední Evropy MZV ČR s výjimkou Česko-slovenské komise, kde je gestorem MMR ČR.5
V rámci přeshraničních vztahů se zpravidla hovoří o dvou kategoriích:
• přeshraniční spolupráce, • přeshraniční (hraniční) konflikty.
V literatuře zabývající se problematikou přeshraničních vztahů a euroregionů je pozornost věnována především první kategorii, tedy přeshraniční spolupráci. O druhé variantě se taktně mlčí a přitom negativní historické zkušenosti jsou často brzdou při vytváření nových vzájemně prospěšných vztahů.
V mnohých oblastech Evropy se přeshraniční vztahy vytvářejí po staletí, dochází tam k propojování rodinných vztahů, lidé chodí do zaměstnání překračujíc státní hranici,
5 Zahraniční vztahy: Přeshraniční spolupráce. In: Ministerstvo zahraničních věcí [online]. [cit. 2020-07- 20]. Dostupné z: https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/cr_v_evrope/regionalni_a_pres hranicni_spoluprace/preshranicni_spoluprace_1/index.html.
13 děti chodí do vzdělávacích zařízení k „sousedům“ atd. I takto vypadala situace v českém pohraničí v určitých historických etapách. Vnějšími zásahy především politického charakteru, docházelo k přeměně pomyslné hraniční čáry v nepropustné bariéry, zdi, ploty a vrata, které byly doplněny ostrahou, která neváhala použít zbraň. V takových situacích o vytváření pozitivních vztahů nemůže být řeč.
Typickým znakem pro příhraniční oblasti je typická existence menšin, jejichž členové žijí na území druhého státu, ale vazby ke svému národu i k zemi svého původu si zachovávají. I tito lidé přispívají výrazným dílem k propojování kultur přes hranice. Bohužel české pohraničí prožilo v posledním století zásahy, které vztah k menšinám i jejich působení v daných regionech silně i někdy nenávratně narušily.
První zásah do života národnostních menšin (německé, maďarské či polské) byl bezpodmínečný vstup české státní správy po vzniku samostatného státu do institucí, ve které do té doby bez problému působili příslušníci jiné národnosti. Zatímco volení představitelé místní samosprávy byly v některých regionech Němci, Maďaři či Poláci, poštovní úřad, celní správu, policii převzali v místech čeští pracovníci. To byla také jedna z příčin vzniku až agresivních nacionalistických tendencí v pohraničních oblastech.
Pak tyto lokality zažily dvojí nedobrovolné stěhování – po Mnichovské dohodě museli opustit svá bydliště a pracoviště Češi, po ukončení 2. světové válce následoval stejný osud (ve výrazně větším rozsahu i obyvatelstvo německé, které muselo opustit český stát. Následné pak přišlo uzavření hranic.
Tak k vlastnímu rozvíjení přeshraničních vztahů mohlo dojít až po pádu totalitních systémů a po vstupu zapojených zemí do Schengenského prostoru
1.3 Přeshraniční spolupráce
V rámci vztahů přesahujíc hranice bývá stěžejním pojmem „přeshraniční spolupráce“, který se může vyskytovat ve formě „spolupráce přes hranice“ nebo spolupráce překračující hranice.
Z hlediska cíle bychom přeshraniční spolupráce mohly obecně vymezit jako jeden ze způsobů překonávání znevýhodnění příhraničních regionů.
14 Myslím, že poměrně výstižně vymezuje tento pojem P. Branda, který za přeshraniční spolupráci považuje „spolupráci lidí, institucí, samosprávných obcí nebo regionů či dalších subjektů podnárodní úrovně z rozdílných stran hranice. […] Jedná se tedy o spolupráci, která svým obsahem přesahuje hranice a má dopad na obě strany hranice.“6
Stejně jak tomu bylo v předchozích podkapitolách, ve kterých se objevily různé přístupy k základním pojmům a jejich případné hierarchii, tak i zde je snaha o jejich odlišení a dokonce i vytvoření jednotlivých kategorií.
V tomto modelu se jeví jako nadřazená kategorie Spolupráce přesahující hranice, ta pak může být členěna do následujících skupin:
• přeshraniční spolupráce – komplexní spolupráce regionálních a místních orgánů podél hranice – zahrnuje všechny oblasti života se zapojením všech aktérů; propojení v rámci Asociace evropských hraničních regionů (AEBR); • meziregionální (interregionální spolupráce – spolupráce mezi regionálními a místními institucemi převážně v jednotlivých sektorech s vybranými aktéry (nepokrývá všechny oblasti života); propojení probíhá především v rámci AER-Shromáždění evropských regionů; • transnárodní spolupráce – spolupráce mezi státy (případně za účasti regionů) k jednomu odbornému tématu (např. územní plánování), zahrnuje velká související území; propojení není plně organizováno, i když určitou snahu projevují určité mezinárodní instituce (Rada Evropy).
V počátečních fázích byla poválečná přeshraniční spolupráce v Evropě doprovázena improvizací a její cíle vycházely z lokálních a regionálních podmínek a potřeb. Pokud došlo k uzavírání vzájemných dohod (Helsinská, Nordická smlouva7) neměly tyto dokumenty ambice stát se jakýmsi metodickým pokynem pro podobné aktivity v jiných oblastech Evropy.8
6 BRANDA, Pavel. Regionální politika EU a podpora přeshraniční spolupráce. 1. vydání. Liberec: Euroregion Nisa-Nysa-Neisse, 2016. ISBN neuvedeno. s. 19-20. 7 Helsinská a Nordická smlouva stanovují oblasti a rozsah spolupráce mezi skandinávskými zeměmi. 8 NETOLICKÝ, Václav. Euroregiony: Úvod do problematiky. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2007. ISBN 987-80-86754-78-9. s. 8.
15 Možná by se předpokládalo, že se této iniciativy chopí Evropská společenství vznikající v padesátých letech minulého století.9 Vždyť jejich stěžejní myšlenkou byla spolupráce mezi státy v Evropě.
Domnívám se, že v padesátých a šedesátých letech minulého století mimořádně byrokratický nadnárodní systém, postavený na silné pozici úředníků Vysokého úřadu a následně Komise, nebyl vůbec přístupný jakýmkoli aktivitám zdola, tedy něčemu co by sami nevymysleli a neměli by absolutní kompetence rozhodování. Přeshraniční struktury tehdy vznikající především na hranicích skandinávských zemí vznikaly na základě iniciativy municipalit a dalších lokálních a regionálních orgánů. Tento přístup bývá v odborné literatuře označován jako „bottom up regionalismus“.10
Možná překvapivě se problematiky přeshraniční spolupráce a podpory v té době se rozvíjejících euroregionů ujímá jiný integrovaný evropský subjekt – Rada Evropy (RE).11 Klíčovým momentem pro další rozvoj přeshraniční spolupráce v Evropě je podpis dokumentu Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady. K podpisu úmluvy zástupci zemí RE došlo 21. května 1980 a dokument vstoupil v platnost. 22. prosince 1981. Česká republika se připojila až 24. června 1998.
V Madridské úmluvě se setkáváme s jednoznačnou definici přeshraniční spolupráce: „[…] termín přeshraniční spolupráce znamená jakékoliv dohodnuté jednání, jehož cílem je posílit a rozvíjet sousedské vztahy mezi územními společenstvími nebo úřady dvou nebo více smluvních stran, a uzavíraní jakýchkoliv dohod a smluv nezbytných k tomuto účelu. Pohraniční spolupráce je uskutečňována v rámci působnosti a pravomoci územních společenství s úřadů dané vnitrostátním právem. Tato úmluva nemůže měnit rozsah a podstatu těchto pravomocí.“12
9 V roce 1951 bylo Pařížskou smlouvou založeno Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), na základě tzv. Římských smluv vzniklo v roce 1957 Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euroatom). Ve všech případech byly dokumenty podepsány představiteli šesti budoucích členských zemí (Francie, Itálie, Německa, Belgie, Nizozemska a Lucemburska. 10 WOKOUN, René et al. Základy regionálních věd a veřejné správy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-304-9. s. 16. 11 Rada Evropy byla založena 5. května 1949 v Londýně, v současnosti má tato organizace 49 členů. Po celou dobu existence funguje paralelně a nezávisle na Evropských společenstvích a Evropské unii. 12 RE. Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady. Madrid: Rada Evropy, 1980 §2.
16 Rada Evropy tak přináší dokument, který nejen na teoretické bázi řeší otázku přeshraniční spolupráci a její institucionální rámec. Madridská úmluva je významným metodickým dokumentem, který zahrnuje postupy při vytváření euroregionů a dokonce i v přílohách návrhy potřebných dokumentů.
1.3 Přeshraniční konflikty
Ne vždy musí být v každé době a ve všech pohraničních oblastech vztahy mezi sousedy ideální. Zejména v situaci, kdy vzniká nový stát, jeho hranice je svým způsobem násilným zásahem do regionu, který se vyznačoval smíšeným obyvatelstvem z hlediska řeči, kultury, případně náboženství a etnika. Navíc při rozdělení daného území došlo k odtržení do té doby propojené průmyslové infrastruktury i významných dopravních cest.
Tyto problémy se v naší zemi velmi intenzivně promítaly zejména v hraničním území s Německem a Polskem, kde již od počátku existence samostatného Československa docházelo k častým rozporům, přecházejících i v konflikty ozbrojené. Zatímco je otázka německých menšin a její řešení na základě Mnichovské dohody všeobecně známa, jinak tomu je v případě česko-polské hranice. Zde je historická paměť na negativní jevy výrazně skromnější, možná i proto, že do bratrské spolupráce před rokem 1989 připomínky konfliktů nepatřily.
Pokud jsem se však měla postavit ke zvolenému tématu objektivně, nemohla jsem se vyhnout rozporům na hranici polského a českého státu. I když se ve většině případů jedná o události spadajících do minulého století, zaměřila jsem se v následující kapitole též na prvopočátky existence obou států, kde lze poměrně identifikovat počátky všeho pozitivního i negativního v česko-polských vztazích v následné historii.
1.4 Euroregiony
Třebaže se v poválečné historii objevily různá uspořádání a institucionální verze přeshraniční spolupráce, ukázalo se, že nejefektivnější formou jsou euroregiony, pojmenované po přeshraničním subjektu Euregio na německo-holandských hranicích, který má sídlo v německém Gronau.
Základními charakteristikami euroregionu jsou:
17 • jsou stálé, • mají svoji identitu oddělenou od svých členů, • vycházejí z vlastních finančních, správních a technických zdrojů, • mají vlastní rozhodovací pravomoci.13
Určitým problémem v oblasti pojmů je, že se v praxi občas neodlišuje pojem euroregion jako celek – tj. euroregion překračující hranice a euroregion jako označení pro národní část.
13 NETOLICKÝ, Václav. Euroregiony: Úvod do problematiky. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2007. ISBN 987-80-86754-78-9. s. 12.
18 2 Česko-polské pohraničí
Česko-polské pohraničí je prostorem, ve kterém se velmi citelně odráží historie měnících se státních útvarů národů Poláků, Čechů, Moravanů a Slezanů. Již od raného středověku až do poloviny 20. století se zde střídá přátelské soužití s výraznými konflikty často i vojenského charakteru. I když byl celkem pokojný život na Česko- německé hranici tvrdě zasažen Mnichovskou dohodou, 2. světovou válkou a následným odsunem výrazné části německého obyvatelstva, domnívám se, že problémy na Česko-polském pohraničí se táhnou v různé intenzitě v celé dokumentačně prokázané historii obou států. Až devadesátá léta minulého století přinášejí pozitivní obrat při řešení česko-polských vztahů, které se též dotýkají příhraničních oblastí. Je to vznik Visegradské 414 a právě vznik euroregionů, coby institucionálního rámce přeshraniční spolupráce, který zde hraje mimořádně významnou roli.
V této kapitole se pokusím v rámci stručného historického exkurzu poukázat na klíčová období, která v dějinách sousedících států zásadním způsobem ovlivnila charakter přeshraničních vztahů. Vzhledem k rozsahu diplomové práce a především ke struktuře jejího tématu je historická část česko-polských vztahů omezena především na období počátků jejich formování, období vzniku samostatných států po První světové válce spojeného s válečným konfliktem, dopad Mnichovské dohody na česko- polské pohraničí a řešení vztahů po roce 1945. Vzniku česko-polských euroregionů je pak věnována následující kapitola.
2.1 Počátky spolupráce i vážných sporů v dávné historii
Počátky procesu vytváření obou sousedících států lze na základě dochovaných historických pramenů a legend předpokládat v průběhu 9. století. Je zajímavé, že oba národy mají ve svých mýtech shodný prvek – zatímco Češi mají svého Přemysla Oráče, Poláci vznik vlastní státnosti spojují s rolnickým chlapcem Piastem, který se
14 Do rozdělení Československa se jednalo o spolupráci tří zemí – Polska, Maďarska a Československa.
19 podle legendy stal zakladatelem panovnického rodu Piastovců, který stál v čele polského státu prakticky polovinu tisíciletí.15
V průběhu 9. století existovalo na území dnešního polského státu poměrně velké množství kmenů, které se postupným propojováním, ale i antagonistickými vztahy podílely na vytvořením dvou center jedno v Malopolsku, druhé na území Velkopolska. Bylo zřejmé, že dojde mezi těmito útvary k boji o ovládnutí teritoria, avšak zasáhla zde vnější síla. Kolem roku 880 podlehlo Malopolsko nájezdu Moravanů, kteří zároveň ovládli Slezsko.16 Tím se otevřela cesta panovníků Polanů k expanzi, která rozšířila původní prostor Velkopolska o celou řadu významných území. Při pronikání do teritoria u východních břehů Odry však Polané ve svých záměrech narazili na dva silné tehdejší státní útvary – římskoněmeckou říši a české knížectví.17
Státní útvar, který vznikl expanzí Polanů, byl poprvé označen jako Polsko císařem Otou III. na sjezdu v Hnězdně v roce 999.18
Historicky doloženým vládcem polského státu byl Měšek I., pocházející z již zmíněného rodu Piastovců, který vládl v období 962-992. Tento kníže se proslavil nejen jako skvělý bojovník a vojenský stratég, ale též jako velmi schopný diplomat.
Zásadním diplomatickým a politickým tahem byla christianizace Polska, tedy přijetí křesťanství. To souvisí s dalším významným (zajisté též diplomatickým) krokem. Roku 965 se polský kníže oženil se dcerou českého knížete Boleslava I. Doubravkou. Právě tento sňatek byl impulzem k přijetí křesťanské víry nejprve u panovníka a pak i v rámci polského knížectví. Propojení rodu Přemyslovců a Piastovců pochopitelně vedlo k urovnání poměrů sousedních států, ale i výraznému sblížení Měška s císařským dvorem i papežskou kurií.19
15 DAVIES, Norman a Aleš VALENTA. Polsko: dějiny národa ve středu Evropy. 1. vydání. Praha: Prostor, 2003. ISBN 80-7260-083-4. s. 265-266. 16 Zde mne napadá, že spory o Slezsko mezi Moravou (či pozdějším Československem) se vlastně táhnou v průběhu tisíciletí. 17 KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1842-5. s. 21-22. 18 Dějiny Polska. In: Historie Evropy [online]. [cit. 2020-1-12]. Dostupné z: https://historieevropy. estranky.cz/ clanky/historie-slovanskych-zemi/historie-polska.html. 19 KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1842-5. s. 22.
20 Doubravka zemřela v roce 977 a v roce 980 se ovdovělý panovník oženil s Odou, dcerou markraběte saské marky Ditricha z Haldenslebenu. Právě v tomto období se výrazně pozitivní vztahy mezi českým a polským knížectvím velmi radikálně změnily a to díky problému, který, jak již jsem zmínila a který v různé míře setrvával po dobu téměř jednoho milénia – tím byl spor o území Slezska, které si Měšek I. během své vlády opětovně podmanil.
Obrázek 1 Polsko za vlády Měška I. (960 – 992)
Zdroj: ŽILKA, Jiří. Polsko ve středověku. In: Gymnázium Svitavy [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné z: https://slideplayer.cz/slide/12754137/. Ještě za svého života Měšek I. zbavil svého jediného dospělého syna Boleslava I., který se narodil v manželství s Doubravkou, dcerou českého knížete Boleslava I. Preferoval potomky z následujícího manželství, ale ti ještě nedosáhli dospělosti.
Po jeho smrti však bylo vše jinak, nechtěný Boleslav I. se ujímá moci a vyhání potenciální následníky i s jejich matkou z Polska.
Paradoxem je, že tento nechtěný následovník se stal důstojným pokračovatelem politiky knížete Měška I. a bojem i prozíravou diplomacií se přičinil o zařazení Polska mezi významné evropské státy té doby. Boleslav I. Chrabrý byl velmi ambiciózním a energickým panovníkem i schopným vojevůdcem. Po celý život usiloval o upevnění
21 knížecí moci, rozšíření své říše a povznesení její mezinárodní prestiže zřízením samostatné polské církevní organizace v čele s arcibiskupem a o získání královského titulu.
Je zajímavé, že k naplnění svých cílů dokázal využít i konfliktů v sousedním českém knížectví. Dne 28. září 995 slavili příslušníci rodu Slavníkovců na Libici významný svátek – den svatého Václava, toho dne uplynulo 60 let od jeho zavraždění. Během této oslavy na hrad vtrhli čeští velmožové a v okolí kostela povraždili všechny jeho přítomné členy. Z celého rodu přežili pouze sourozenci Soběslav a Vojtěch a jejich nevlastní bratr Radim.20
V této situaci se ujímá role polský panovník Boleslav Chrabrý – nabízí přeživší trojici Slavníkovců azyl u svého dvora. Na rozdíl od svých dvou bratří pražský biskup Vojtěch podpory nevyužívá a vydává se na křesťanskou misi mezi pruské pohany. Při své výpravě však byl na pohanském posvátném místě, které navštívil 23. dubna 997 chycen a na místě rituálně zavražděn. A opět se zde objevuje polský kníže, který Vojtěchovy ostatky vykupuje (podle historických pramenů je prý nechal vyvážit zlatem) a uložil je v katedrále sídelního Hvězdna.21
Kde však nebyly dostatečně efektivní diplomatické aktivity, tam (podobně jako jeho otec) použil Boleslav I. Chrabrý sílu. Tak se také stalo v případě českého státu po smrti knížete Boleslava II, kdy došlo k jeho výraznému oslabení. Poláci pobili českou posádku v Krakově a Malopolsko se opět stalo součástí Polska. Vzápětí byla dobyta Morava a část Slovenska.
V roce 1002 Češi vyhánějí nenáviděného krutého vládce Boleslava III, a polský kníže využívá situace a obsazuje české území. Na trůn dosazuje, zde již zmiňovaného, Vladivoje, který by snad mohl být jeho mladší bratr – jeho původ je však dodnes předmětem mnoha diskusí. Variantu potomka Měška I. a Doubravky by však mohla potvrdit skutečnost, že bez vazby na přemyslovský rod by se tehdy panovníkem nemohl stát jiný kandidát. Na základě prohlášení věrnosti poslednímu římskému králi a následně římskému císaři obdržel v léno Čechy. Stal se tak prvním českým vladařem,
20Vyvraždění Slavníkovců. In: ČT 24 [online]. [cit. 2020-01-05]. Dostupné z: https://ct24. ceskatelevize.cz/archiv/ 1051682-vyvrazdeni-slavnikovcu. 21 Do Čech je odvezl v roce 1039 český kníže Břetislav I a dnes jsou světcovi ostatky uloženy na třech místech v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
22 který si nechal Čechy udělit od římského panovníka, což byla významná změna poměru českých panovníků v Svaté říše římské. Římští panovníci na základě tohoto Vladivojova úkonu v 11. a 12. století (až do vydání Zlaté buly sicilské) opakovaně zasahovali do nástupnictví jednotlivých knížat z rodu Přemyslovců. Kníže Vladivoj však svoji pozici panovníka nezvládl a to především pro nadměrnost pití alkoholu a tak, jak též uvádějí historické prameny, po roce vládnutí v důsledku této neřesti umírá.
Následuje pak cosi, co na jedné straně lze vnímat jako diplomatické selhání Boleslava I. Chrabrého, anebo naopak jako geniální tah, který měl připravit následný směr vývoje dalších událostí. Vlády se v Čechách, tentokrát s polskou podporou, ujímá opět Boleslav III., který nejprve slibuje milost svým protivníkům, avšak záhy nechal vyvraždit část příslušníků rodu Vršovců. Češi žádají polského panovníka o pomoc a ten následně pozval Boleslava III do Hvězdna. Tam nechává zabít jeho doprovod a českého knížete oslepit a následně uvrhnout do žaláře, kde Boleslav III roku 1037 umírá.
Boleslav Chrabrý využívá situace a na uvolněný pražský trůn sám usedá, avšak situace se pro něj začíná vyvíjet velmi nepříznivě, neboť v té době umírají jeho významní příznivci císař Ota III a papež Silvestr II. S následníkem Jindřichem II dochází k válečnému konfliktu, který byl ukončen ztrátou některých vydobytých území, kromě Moravy.
Následně však po výměně na klíčových pozicích církevních i světských získává bojem i diplomaticky orientovanými sňatky významná evropská teritoria pod vládu Polska. V roce 1025 je korunován na polského krále, avšak nedlouho poté umírá. Polský stát, který si vydobyl za vlády jeho i otce Měška I. silné evropské pozice, zahájil sestup ze svého významného postavení.
Toto první historické zastavení poukazuje na mimořádné schopnosti prvních dvou historicky doložených panovníků Polska Měška I. a Boleslava I. Chrabrého. Oba se díky vojenské a diplomatické strategie přičinili o vydobytí významné pozice Polska v rámci tehdejších evropských států a oba též jistým způsobem předurčují vývoj vztahů nejen obou sousedících států, ale též v neujasněně vymezeném hraničním území.
23
Obrázek 2 Polsko za vlády Boleslava I. Chrabrého
Zdroj: Dějiny Polska. In: Wikiwand.cz [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné z: https://www. wikiwand.com/cs/ D%C4%9Bjiny_Polska.
2.2 Konec první světové války, česko-polský válečný konflikt
Konec 1. světové války přinesl výrazné změny v uspořádání státních hranic na evropském kontinentě. Vznikají nové státy a mezi nimi dne 28. října 1918 též Československo. Vymezení státního území, které je jedním z nejvýznamnějších atributů státu, vyšlo z jednání zemí Dohody.22 V následujících týdnech bylo nadšení z nabyté samostatnosti narušeno nečekaným válečným konfliktem. Polská armáda
22 Mezi země Dohody patřily především Francie, Velká Británie, Spojené státy americké, Belgie, Itálie, Rumunsko a další země, které společně rozhodovaly po ukončení války o jejím dopadu na poražené státy (zejména na Německo) a dalším uspořádání poválečné Evropy.
24 v rozporu s výsledky Pařížské dohody obsadila oblast Těšínska, kterou vítězné mocnosti určily jako výsostné území Československé republiky.23
Tato zákeřná akce byla pro nový stát o to těžší, že československá armáda v podstatě neexistovala, takže boj o tuto část území byl prakticky do roku 1918 nemožný. Přitom se jednalo o území mimořádného hospodářského významu. Na bohatá naleziště černého uhlí byl navázán rozvíjející těžký průmysl, strategickou roli pro ekonomiku nového státu hrály též regionem procházející železniční sítě.
Tehdejší ministr zahraničí na tento stav upozornil na mírové konferenci v Paříži, kde státy Dohody opětovně potvrdily stanovené hranice ČSR. Polsko však tyto závěry odmítlo akceptovat.
Koncem roku 1918 a počátkem roku následujícího se do země navracejí legionářské oddíly z Itálie a Francie. Tyto vojenské složky, které prošly bojem během války, se v čele s pověřeným velitelem Josefem Šnejdárkem připravily na boj o ztracená území. Útok byl zahájen 23. 1. 1919, velmi rychle byla dobyta Ostrava, Bohumín a Karviná. Legie následně dobyly Těšín a během dalších dnů se dostaly dokonce až za Pařížskou dohodou stanoveno linii. Pod mezinárodním tlakem se československá vojska stáhla na své území.
Tento konflikt vstoupil do dějin jako „Týdenní válka“, od které loni uplynulo sto let.24 Střety mezi vojsky byly mimořádně krvavé – na české straně se mluví o 53 mrtvých a 124 raněných, celkový počet zabitých polských vojáků je uváděn 99 a k tomu 855 raněných. Česko-polské vztahy zůstaly vyhrocené po celé meziválečné období, a když je v současnosti situace zcela jiná stopy, v myslích zejména polských obyvatel v příhraničních oblastech zůstávají. Na podzim roku 2012 se v regionu objevily protesty mezi polskou menšinou proti vybudování pomníčku Josefa Šnejdárka nedaleko Bystřice nad Olší. Od té doby byl památník několikrát demolován.25
23 KUTHAN, Pavel Jaroslav. Sedmidenní válka s Polskem - 1919. In: Válka.cz [online]. [cit. 2020-04- 21]. Dostupné z: https://www.valka.cz/10544-Sedmidenni-valka-s-Polskem-1919. 24 KUTHAN, Pavel Jaroslav. Sedmidenní válka s Polskem - 1919. In: Válka.cz [online]. [cit. 2020-04- 21]. Dostupné z: https://www.valka.cz/10544-Sedmidenni-valka-s-Polskem-1919. 25 ČTK. Sedmidenní válka o Těšínsko jitří emoce až do současnosti. In: IDNES.cz [online]. [cit. 2020- 04-21]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/technet/pred-100-lety/sedmidenni-valka-tesinsko-jitrit- emoce-az-do-soucasnost.A190121_171814_pred-100-lety_heli.
25 Z hlediska československé vnitrostátní politiky měla Sedmidenní válka dopad i na výrazné rozpory mezi prezidentem T. G. Masarykem a hlavním vyjednávačem v rámci mírových Pařížských dohod - ministrem zahraničí E. Benešem. Zatímco prezident stál za nekompromisním vojenským řešením konfliktu, ministr neustále prosazoval proces vyjednávání.
2.3 Mnichovská dohoda a česko-polské vztahy
Mezi další smutnou etapu v česko-polských vztazích je Mnichovská dohoda a její důsledky. V podstatě byli v duchu historických tradic považováni za strůjce tohoto dokumentu, který byl podepsán v noci z 29. na 30. září v Mnichově, pouze Německo, Itálie, Velká Británie a Francie. Otevření archivů v nedávné době by mohly ukázat na některá zákulisní jednání mezi Polskem a Německem, ale naši severní sousedé se brání, že se jedná o ideologický boj ze strany Ruska. Jistou roli zde hrála smlouva mezi Německem a Polskem a je zřejmé, že v otázkách svých menšin v československém pohraničí se politici a diplomaté obou států mimořádně shodli. Je také nesporné, že v případě vojenské pomoci ze strany tehdejšího Sovětského svazu nemohla tato armáda použít trasu přes území Polska. Jeden ze zásadních důvodů bylo, že Poláci okamžitě využili oslabení sousedního státu k opětovnému vojenskému obsazení Těšínska. Do jejich rukou přešlo 17 černouhelných dolů, 5 koksoven i železárny v Třinci, které se záhy staly nejmodernějším hutním podnikem na území Polska. Mimořádným výsledkem polské anexe se stalo získání strategické železnice z Bohumína přes Český Těšín do Čadce.
Polská okupace českého pohraničí však netrvala ani celý rok, vypukla 2. světová válka, Polsko bylo napadeno svým německým spojencem a anektované území se stalo součástí německé říše.26
26 ČTK. Ostravica granica. Oblast Těšínska po Mnichovu zabraly polské jednotky. In: IDNES.cz [online]. 8. 10. 2018 [cit. 2020-04-21]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/serial- prelomove-osmicky-938-polsko-tesinsko-zaolzie-mnichovska-dohoda-ondreka-muzeum- tesinska.A181004_043243_ostrava-zpravy_jog.
26 2.4 Invaze polských vojsk do Československa 21. srpna 1968
Okupace Československa v noci z 20. na 21. srpna vojsky Varšavské smlouvy patří též k tragickým momentům česko-polských vztahů. Jako hlavní aktér je pochopitelně označován Sovětský svaz pod vedením tehdejšího generálního tajemníka L. Brežněva. Historici však poukazují na mimořádné aktivity polského stranického vůdce Wladyslawa Gomulky. Polský historik Kaminski upozorňuje na existenci dochovaného zápisu z jednání politbyra polských komunistů z července 1968, kde si dokonce W. Gomulka stěžuje na nečinnost L. Brežněva, a že je Polsko dokonce připraveno operaci provést samo, když to jinak nepůjde.27
V prvním sledu okupačních vojsk je Polskem nasazeno přibližné 70 000 vojáků a 1800 tanků.28
S polskými okupanty je spojena jedna z nejtragičtější událost invaze. 7. září 1968 opustila pětice polských vojáků svoji základnu a vydala se do nedalekého Jičína. Cestou se opili a v ulicích města pak spustil jeden z nich palbu do kolemjdoucích. Dva čeští občané zemřeli, další byli zraněni. Zločinec si odseděl v Polsku 15 let, a polská strana incident později bagatelizovala. Ani tato etapa česko-polských vztahů nepatří do oblasti, kterou bychom mohli nazvat jako pozitivní.
Přesto na obhajobu našich severních sousedů si dovolím malý dovětek. V Polsku se objevily určité skupiny, které různou formou dávaly najevo svůj nesouhlas s účastí Polska na invazi vojsk Varšavské smlouvy. Nejvýraznějším projevem bylo sebeupálení Ryszarda Siwiece dne 8. září 1968 na plném Stadionu Desetiletí ve Varšavě. Tam právě probíhala národní oslava dožínek za přítomnosti nejvyšších stranických představitelů v čele s W. Gomulkou. Bohužel i přesto, že se čin udál před obrovským davem lidí, podařilo se ho zcela bagatelizovat a teprve po Palachově úmrtí
27 NOVÁK, Martin. Masakr během okupace 1968: Opilý polský voják v Jičíně zavraždil dva Čechy, už 35 let je na svobodě. In: Aktuálně.cz [online]. 3. 7. 2018 [cit. 2020-04-21]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/jicinsky-masakr-je-hanbou-okupantu-polak-v-roce-1968- zavrazd/r~191b3b9e68a411e89b0fac1f6b220ee8/. 28 Chronologie událostí 20. a 21. srpna 1968. In: Ústav pro studium totalitních režimů [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/srpen-1968/srpen-1968-chronologie/.
27 v lednu následujícího roku byl čin R. Siwiece i na Západě propojen se srpnovými událostmi roku 1968.29
2.5 Vývoj česko-polských přeshraničních vztahů v období normalizace
Sedmdesátá léta 20. století znamenají pro Československo návrat politiky poměrně hluboko pod závěrečnou část šedesátých let. Nabytí tvrdých pořádků, návrat pod nediskutovatelnou vládu Komunistické strany Československa bylo nazváno procesem normalizace. Z této strany bylo vyloučeno mnoho členů a jejich rodiny včetně dětí byly následně vystaveny různým represivním formám.
Obdobná situace byla i v Polsku, ale v obou zemích se vedle „mlčící většiny“ objevují různě formalizované skupiny občanů, kteří se snaží vnášet do společnosti otázky demokracie a svobody.
Pro vznik různých opozičních hnutí v Polsku i Československu byla zásadní událostí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která proběhla 1. srpna 1975. V závěrečném aktu tohoto setkání se totiž signatáři (včetně ČSSR a PLR) zavazují k dodržování občanských a lidských práv.
Zde pak přichází zajímavá šance pro česko-polské pohraničí. Hranice mezi těmito státy nebyla, zejména v oblasti horské turistiky, tak důsledně střežena jako to bylo u obou německých států, Rakouska, Maďarska i SSSR. V Krkonoších totiž existovala turistická trasa Cesta československo-polského přátelství, která byla bez omezení přístupná občanům obou zemí.30
29 KAMIŃSKI, Łukasz, Petr BLAŽEK a Grzegorz MAJEWSKI. Hranicím navzdory: příběh Polsko- československé solidarity. 1. vydání. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. ISBN 978-80- 87912-60-7. s. 77. 30 KAMIŃSKI, Łukasz, Petr BLAŽEK a Grzegorz MAJEWSKI. Hranicím navzdory: příběh Polsko- československé solidarity. 1. vydání. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. ISBN 978-80- 87912-60-7. s. 112.
28 Vznikl tedy nápad, že v bezprostřední blízkosti státní hranice se mohou scházet čelní zástupci polských a českých opozičních skupin. Na české straně to byla Charta 77 a VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných), polská hnutí zastupoval Výbor společenské sebeobrany - KOR (Komitet Samoobrony Społecznej. Krkonošská setkání byla zahájena v roce 1978 a česko-polské pohraničí se stalo místem, kde vznikla celá řada společných významných prohlášení. Vytvářejí se společné pracovní skupiny a hovoří se o Polsko-československé solidaritě (PČS). Byla to neformální organizace, bez registrovaných členů, většina těch, kteří se do činnosti zapojovali, byly součástí jiných opozičních uskupení ve vlastních zemích.31
Role česko-polského pohraničí v procesu demokratizace v obou zemích je méně známá a sama přiznávám, že jsem na tuto problematiku narazila náhodou při shromažďování literatury pro tuto diplomovou práci ve vědeckých knihovnách.
2.6 Česko-polské příhraniční vztahy v prvních letech po pádu totalitních režimů
Události z konce osmdesátých, které přinesly změnu politických systémů v zemích střední a východní Evropy ve prospěch demokracie a svobody se samozřejmě odrazily i v příhraničních oblastech. Je pravda, že přeshraniční režim, především při otevírání nových hraničních přechodů a přeshraničních turistických stezek, ovládala setrvačně fungující byrokracie státních úředníků ještě několik let.
Tak jako na ostatních úsecích státní hranice byl prvním cílem nástupu devadesátých let její zprůchodnění, protože toto bylo právem považována za materiální základ pro vytváření nových přeshraničních vztahů a spolupráce.
Do hledání nových forem společných aktivit se začaly zapojovat především místní samosprávy,32 školy, církve a různé typy organizací formálního i neformálního charakteru. Vznikají první dohody, které se staly předstupněm vzniku euroregionů, na které se však zaměřím v následujících kapitolách.
31 KAMIŃSKI, Łukasz, Petr BLAŽEK a Grzegorz MAJEWSKI. Hranicím navzdory: příběh Polsko- československé solidarity. 1. vydání. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. ISBN 978-80- 87912-60-7. s. 10. 32 V České republice v devadesátých letech krajská samospráva neexistovala.
29 Vzhledem k historickým vazbám popsaných v předchozím textu se objevuje v česko- polském příhraničí řada shodných prvků ve všech sférách společenských aktivit.
Pozitivními výchozími body pro rozvoj vzájemné spolupráce jsou“
• jazyková blízkost, která usnadňuje běžnou komunikaci, • velice podobné kulturní tradice v některých příhraničních oblastech (Klodsko, Těšínsko), • tradiční obdobné formy pracovních aktivit zejména v horských oblastech,
Shody, které vytvářejí podobné problémy na obou stranách příhraničí:
• výrazná ekologická zátěž některých lokalit – bývalý „Černý trojúhelník“ – severozápad České republiky, jihozápad Polska, Ostravsko, Těšínsko. • Vysoká nezaměstnanost v průmyslových regionech vyžadujících restrukturalizaci; • nedokončená dopravní infrastruktura.
Tyto problémy budou hlouběji rozebrány v následující kapitole
30 3 Euroregiony na česko-polské hranici
3.1 Současné významné problémy česko-polské přeshraniční spolupráce
Dříve než bude přistoupeno problematice euroregionů na hranicích České republiky a Polska je v této podkapitole prezentován stručný souhrn klíčových problému česko- polského příhraničí, které na jedné straně limitují přeshraniční spolupráci, ale na straně druhé by měly být výzvou nejen pro stát, ale i regionální a lokální aktéry včetně euroregionů. Pokusím se stručně charakterizovat alespoň ty, které jsou považovány z hlediska přeshraniční spolupráce za nejvýznamnější
3.1.1 Propustnost a dostupnost hranice
Česko-polská hranice je druhá nejdelší po česko-německé. Pro upřesnění představy o jednotlivých úsecích státní hranice se sousedními státy byla vypracována následující Tabulka X.
Tabulka 1 Hranice ČR a její úseky s jednotlivými sousedícími státy
Hraniční úseky Délka [km]
Česká republika – Spolková republika Německo 818.949
Česká republika - Rakousko 460.379
Česká republika - Polsko 795.781
Česká republika - Slovensko 251.71
Celková délka státní hranice 2 326.820
Zdroj: Státní hranice a pohraniční turistika. In: Www.zdeneksmida.cz [online]. [cit. 2020-06-16]. Dostupné z: http://www.zdeneksmida.cz/statni-hranice-a-pohranicni-turistika.html.
Propustnost česko-polské hranice
Jedním ze základních předpokladů pro přeshraniční spolupráci je otevřenost hranice spojená s její průchodností. Nedostatek hraničních přechodů v předlistopadovém období byl na všech úsecích státní hranice nejen se silně střeženou se zeměmi Západu (Spolkovou republikou Německem a Rakouskem). Problémy byly i na hranicích se zeměmi, se kterými bylo Československo spojeno ve vojenském paktu Varšavská
31 smlouva i hospodářském seskupením – v Radě vzájemné hospodářské pomoci. Co bylo překvapivé, že po změně politických systémů v obou zemích v závěru devadesátých let minulého století se mnoho nezměnilo. Otevírání nových hraničních přechodů a turistických stezek, jejichž návrhy přicházely shodně od lokálních a regionálních aktérů narážely na byrokratické přístupy ministerstev. Dá se říci, že problém propustnosti česko-polské hranic byl definitivně vyřešen vstupem obou zemí do Schengenského prostoru 21. prosince 2007.
Dostupnost česko-polské hranice
Druhá část zde otevřené problematiky je zaměřena na otázku – v případě, že mám v současnosti bez administrativních bariér možnost překonat státní hranici, jsou na intenzivní provoz připraveny komunikace? V jakém stavu je síť dálnic a rychlostních komunikací v obou zemích a jak vypadá napojení na transevropské sítě?
Bohužel tyto problémy setrvávají a názorně je prezentuje následující mapa
Obrázek 3 Dálniční síť České republiky
Zdroj: Dálnice v České republice. In: Ceskedalnice.cz [online]. 12. 12. 2019 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z: http://www.ceskedalnice.cz/image/mapa-velka.png.
Jak ukazuje mapa dálnic v České republice propojení české dálniční sítě s komunikacemi stejného typu sousedních států je závažným problémem. V podstatě
32 zde fungují dálnice z centra státu k hranici Spolkové republiky Německo, resp. dálnice D8 do Saska a dálnice D5 do Bavorska. Vzhledem k tématu této diplomové práce je potěšitelné, že dálnice D1 dosáhla polské hranice, ale je zapotřebí dokončit ještě některé úseky ve vnitrozemí a dokončit řadu oprav probíhajících i plánovaných na této komunikaci.33 Vzhledem k délce česko-polské hranice je její protnutí jedinou dálniční komunikací žalostně málo.
3.1.2 Sociální problémy, nezaměstnanost
Výrazné části česko-polského příhraničí spojuje problém, kterým je vysoká nezaměstnanost. Problém spočívá v neúspěšné privatizaci některých nejvýznamnějších průmyslových podniků a ukončení těžby řady dolů na Ostravsku a Těšínsku. Upadají též tradiční výroby, které v této oblasti poskytovaly obživu místním obyvatelům stovky let – textilní výroba a sklářství.
V první dekádě 21. století dosahovala nezaměstnanost v některých okresech dvojciferných čísel (Ostrava 16,1 %, Bruntál 14,7 %; Paczkow 23,8 %, Otmuchow 21,7 %).34
I když se v době, kdy Česká republika dostala v posledních dvou letech do pozice státu s nejnižší nezaměstnaností v Evropě, v některých česko-polských regionech zůstávala nezaměstnanost nejvyšší, i když třeba nepřekročila hranici deseti procent.
Je zřejmé, že důsledky epidemie COVID 19 v oblasti hospodářství budou mít nejhorší dopad právě v takovýchto regionech. Úplné uzavření hranic na několik měsíců postihlo pendlery, jejich rodiny, ale v kritické míře doly a výrobní podniky. Již teď se problém vyhrocuje v souvislosti s mimořádným nárůstem koronavirové nákazy v oblasti Ostravska, Karviné a Těšínska.
Jaká bude situace v závěru roku 2020, si nikdo netroufne předvídat.
33 Dálnice v České republice. In: Ceskedalnice.cz [online]. 12. 12. 2019 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z: http://www.ceskedalnice.cz/image/mapa-velka.png. 34KOZERY, Bartolomiej a Michal LIS (eds.). Opavské a Opolské Slezsko ve směru evropských standardů: Práce-spolupráce-nezaměstnanost. Opole/Opava: Uniwersytet Opolski, Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 83-7395-033-8. s. 18 a 26.
33 3.1.3 Environmentální oblast
Hlavním problémem v oblasti životního prostředí je, že na česko-polské hranici se nacházejí oblasti, které pro oba státy hrají významnou roli v oblasti paliv a energetiky. V případě Polska bych neváhala použít výrazu „klíčová role.“ U obou zemí se počítá, že ještě několik let bude výroba elektřiny a tepla spalováním uhlí významnou součástí státního energetického mixu.
Na česko-polské hranici se nacházejí dvě významná palivoenergetická centra a to v Euroregionech Niese-Nysa-Nisa a Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński. Oblast na severozápadě České republiky, jihozápadě Polska a sousedící část Polska byla označována v osmdesátých letech minulého století názvem „Černý trojúhelník (Black Triangle), neboť se jednalo o region s nevyšším znečištěním v Evropě. V jeho důsledku došlo k likvidaci lesních porostů v Krušných a Lužických horách a částečně i v Krkonoších
Obrázek 4 Mapa zdevastované oblasti Černý trojúhelník
Zdroj: Černý trojúhelník. In: Karlova Univerzita, Přírodovědecká fakulta [online]. [cit. 2020-06-21]. Dostupné z: www.is.uni.karlova-univerita/fakulta prirodovedecka.
Již na konci minulého století došlo k výraznému zlepšení stavu díky technologickým opatřením v tepelných elektrárnách v této oblast, avšak zatímco došlo na německé i české straně k útlumu těžby a uzavření několika tepelných elektráren, Poláci se rozhodli o dalším otevřením dolu Turow v bezprostřední blízkosti hranic s Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. Kromě dopadu na ovzduší se zde
34 objevil nový mnohonásobně horší problém – další posun těžby k hranici s největší pravděpodobně kriticky naruší vodní zásobování příhraničních měst mimo jiné Liberce, Jablonce nad Nisou, Hrádku nad Nisou. K tomuto bodu se ještě vrátím u podkapitoly zaměřené na sdružování euroregionů.
Další kritickou oblastí z hlediska znečištění ovzduší na česko-polské hranici je již zmíněné Ostravsko a Těšínsko. I když se na obou stranách učinila v rozmezí třiceti let řada opatření, v době teplotních inverzí je tato lokalita místem největšího znečištění jak v České republice, tak v Polsku.
V několika posledních letech však toto nezůstává problémem pouze tohoto vymezeného území. Při větrném proudění ze severu jsou zasažena znečištěním i města na střední a jižní Moravě. Vedou se debaty, zda za znečištěním stojí zdroje na severu Moravy nebo v Polsku. Myslím si, že důležitější pro obyvatele postižených oblastí tyto spory nejsou tak důležité, jako by byla náprava této situace.
Obrázek 5 Znečištění ovzduší na Ostravsku
Zdroj: Piráti: Dvě tuny kyanidu ve vodě a kritický stav ovzduší na Ostravsku. Ministerstvo životního prostředí je spokojeno? In: Pirátská strana.cz [online]. [cit. 2020-06-21]. Dostupné z: https://www.pirati.cz/tiskove-zpravy/kriticky-stav-ovzusi-na-ostravsku.html.
35 Euroregiony na česko-polské hranici vznikají postupně od roku 1991 do r. 2000. Kromě Euroregionu Nisa, který kromě částí našeho a polského území zahrnuje též region na straně německé, se cítí tato skupina odstrčena od preferovaných euroregionů na česko-saské, česko-bavorské a česko-rakouské hranici. Důvodem je především ve financování – program podpory přeshraniční spolupráce PHARE se zaměřuje v počátcích na ty euroregiony, které jsou na hranicích členské a kandidátské země.
V této kapitole bude proveden rozbor vzniku, struktury, aktivit a financování jednotlivých euroregionů.
Proces formování euroregionů zasahujících do území našeho státu se zaměřuje na počátku devadesátých let minulého století na hranice česko-saské, česko-bavorské a česko-rakouské. Jedním z důvodů byla možnost čerpání evropských financí pro podporu rozvoje příhraničních regionů kandidátských zemí bezprostředně sousedící s členskými zeměmi Evropské unie.
Jiná byla situace na hranicích mezi zeměmi, které v té době ještě plnily úkoly spojené s přidružením k Unii, což v našem případě zahrnovalo přeshraniční spolupráci s Polskem a od 1. ledna 1993 také se Slovenskem. Pro oblasti tohoto typu se mechanismus přidělování finanční podpory z programu PHARE CBC původně neexistoval a i poté, když se začal postupně rozvíjet, byl vůči těmto regionům výrazně méně štědrý. To se projevovalo i ve vztazích českých částí euroregionů v naší zemi, které i dnes nejsou vždy ideální. Na jedné straně jsou zde euroregiony česko-německé a česko-rakouské, na straně druhé euroregiony česko-polské a česko-slovenské, kde převládá pocit jistého odstrčení. I když se po vstupu do Evropské unie 1. května 2004 vyrovnaly, jisté diference setrvávají. Příkladem je například existence dvou samostatných dotačních programů na hranicích se Spolkovou republikou Německo (Česko-Bavorsko, Česko-Sasko) a jediný program na hranicích s Polskem. Přičemž se délka hranic obou států liší o pouhých 48 kilometrů (hranice ČR-Německo 810 km, ČR-Polsko 762 km)35
V souvislosti s tím co bylo napsáno výše, se první vyhlášení euroregionu zasahujícího na území naší republiky se týká též Polska. Euroregion Nisa-Niesse-Nysa, založený
35 Poloha a základní charakteristiky území. In: Katedra geografie Univerzity Palackého v Olomouci: https://geography.upol.cz/ [online]. [cit. 2020-03-21]. Dostupné z: https://geography.upol.cz/ soubory/lide/smolova/GCZ/1_GCZ_Poloha%20a%20zakladni%20charaktersitika%20uzemi.pdf.
36 21. prosince 1991 v Žitavě zahrnoval totiž části území tří států – České republiky, Spolkové republiky Německo a Polska. Tak se stala část polských subjektů (většinou obce a jejich sdružení) mohlo zapojit do evropských programů přeshraniční spolupráce.
Pro vytváření různých forem přeshraniční spolupráce je v první řadě důležitá průchodnost státní hranice a kvalitní dopravní infrastruktura, která zajistí potřebnou kapacitu pro osobní i nákladní dopravu a to nejen přes samotné hranice. Dálnice a rychlostní komunikace, které se v tomto prostoru nacházejí, musí být napojeny na centrální regiony států a transevropské sítě. Pohlédneme-li na hranici mezi Českou republikou a Polskem není propojení obou zemí strategickými dopravními komunikacemi vůbec dobrá. Pro názornost je zde připojena aktuální mapa dálniční sítě České republiky.
3.2 Vznik euroregionů na česko-polské hranici
3.2.1 Česká republika a euroregiony
Podmínky pro vznik euroregionů vznikly až po politických změnách následujících po 17. listopadu 1989. Důvod byl zcela jednoduchý – vznik euroregionů je založen na principu bottom up, (zdola nahoru), což znamená, že podněty k jejich vzniku přicházejí z místních samospráv, neziskového i soukromého sektoru a dalších aktérů žijících a působících v oblasti, která se stane základem národní části euroregionu. Tato místní iniciativa se pak přenáší do příprav a samotného vzniku euroregionu.
I když v období socialismu fungovala obecní samospráva, silně centralizovaný systém veřejné správy zcela vylučoval, že by místní aktéři mohly rozhodovat o takové záležitosti jako by bylo vytvoření vlastního regionu a dokonce s přesahem přes státní hranice.
Bohužel, ani po zmíněných změnách, které zasáhly všechny společenské a hospodářské oblasti v naší zemi to neměly euroregiony ve fázi přípravy a vzniku lehké. I pro české úředníky (z nichž velká část fungovala i v socialistické byrokracii) bylo nepředstavitelné, že by nějaké obce kdesi v pohraničí mohly rozvíjet přeshraniční spolupráci bez pokynů ministerstva zahraničí. Jedním z opatření byl např. zákaz ministra vnitra pro přednosty okresních úřadů se dále angažovat při vyjednávání
37 budoucích partnerů v euroregionu. Stejně tak následně dopadli pracovníci okresních úřadů při práci v odborných komisích euroregionů.36
Euroregiony na českých hranicích vznikaly postupně od počátku devadesátých let do přelomu tisíciletí. Jako první vůbec vznikl euroregion, který bývá zahrnován do euroregionu na česko-polské hranici i když je pro něj příznačné, že jeho národní části zasahují na území tří států – Polska, Spolkové republiky Německo a České republiky.
3.2.2 Vznik euroregionů na česko-polské hranici a jejich charakteristiky
Po zmíněném Euroregionu Niesse-Nisa-Nysa vznikají další euroregiony především na hranicích s Německem a Rakouskem. Vývoj na severu naší země zachycuje následující tabulka.
Tabulka 2 Euroregiony na česko-polské hranici
Euroregion Založení Rozloha [km2] Počet obyvatel
Niesse, Nisa, Nysa 21. 12. 1991 13 608 1 514 172
Glacensis 5. 12. 1996 8 351 908 322
Praděd/Pradziad 2. 7. 1997 4 078 799 212
Silesia 20. 9. 1999 1 469 776 314
Těšínské Slezsko 22. 4. 1998 1 528 637 104
Beskydy/Beskidy 9. 6. 2000 3 937 1 396 765
Zdroj vlastní; údaje získány z www. jednotlivých euroregionů
Z Tabulky dvě lze vyčíst chronologii vzniku euroregionů na česko-polské hranici a je zřetelný dlouhý časový úsek, ve kterém tento proces probíhal. Důvodem pozdního termínů založení euroregionu Beskydy-Beskidy je ten, že jeho jedna národní část (opět se jedná o euroregion vymezený na území tří států) zasahuje na území Slovenska. Všechny slovenské euroregiony vznikly logicky až po rozdělení Československa 1. ledna 1993.
36 Osobní informace PaedDr. Václav Netolický, bývalý starosta pohraničního města Vejprty a spoluzakladatel Euroregionu Krušnohoří/Erzgebirge.
38 Porovnáme-li rozlohu jednotlivých euroregionů, ostatní euroregiony jednoznačně převyšuje Euroregion Niesse-Nysa-Nisa, avšak tento údaj v tomto porovnání zkreslující, neboť je v ní obsažena též národní část německá. Totéž se přenáší i do porovnání počtu obyvatel.
Je zajímavé, že u druhého „trojzemí“, které reprezentuje česko-polsko-slovenský euroregion tomu tak v porovnání s rozlohou ostatních přeshraničních regionů není. V této kategorii je až na čtvrtém místě, ale v lidnatosti je v těsném závěsu za Euroregionem Nysa.
Tabulka 3 Počet obyvatel euroregionů a jejich částí
Euroregion Počet obyvatel
Polská část Česká část Celkem
Niesse, Nisa, Nysa 559 211 439 277 1 514 172
Glacensis 643 867 264 455 908 322
Praděd/Pradziad 677 544 121 668 799 212
Silesia 295 452 295 452 776 314
Těšínské Slezsko 312 575 324 531 637 104
Beskydy/Beskidy 877 603 244 162 1 396 765
Zdroj vlastní; údaje získány z www. jednotlivých euroregionů.
39 3.3 Charakteristiky jednotlivých euroregionů
V této podkapitole budou doplněny některé údaje ke srovnávacím tabulkám prezentovaným v předchozí části.
Euroregion Niesse/Nisa/Nysa
Jak již vyplývá z jeho názvu, jedná se o euroregion, jehož území zasahuje do tří sousedících států. V tomto případě se jedná o Spolkovou republiku Německo, Českou republiku a Polsko.
Národní zastoupení:
• Regionální sdružení Euroregion Nisa • Kommunalgemeinschaft Euroregion Niesse e.V. • Stowarzyszenie GminPolskich Euroregionu Nysa
Právní postavení: Dobrovolné zájmové sdružení českých, polských a německých obcí, měst okresů a dalších správních subjektů a jiných institucí působících na daném území. Právní formou české části euroregionu je zájmové sdružení právnických osob
Euroregion jako celek nemá právní subjektivitu.
Obrázek 6 Mapa Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa
Zdroj: Mapa. In: Euroregion Neisse-Nisa-Nysa [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné z: http://www. euroregion-nysa.eu/mapa.
40 Euroregion Glacensis Národní zastoupení • Sdružení Euroregion Pomezí Čech, Moravy a Kladska, • Stowarzyszenia Gmin Polskich Euroregionu Glacensis Polsko, Právní postavení
Euroregion Glacensis je nadnárodní dobrovolné sdružení měst a obcí a dalších právnických osob přičemž:
• v České republice – na území okresů Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov, Hradec Králové, Jičín, Chrudim, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Pardubice, Šumperk;37 • na polském území – powiaty kłodzki, ząbkowiski, wałbrzyski, strzeliński, świdnicki, dzierżoniowski a město Wałbrzych.
Euroregion jako celek nemá právní subjektivitu
Obrázek 7 Mapa euroregionu Glacensis
Zdroj: Euroregion Glacensis: Vymezení území euroregionu. In: Euroregion Glacensis [online]. [cit. 2020-05-21]. Dostupné z: https://www.euro-glacensis.cz/uzemni-vymezeni-euroregionu.html.
37 Výjimečně se mohou do činnosti tohoto euroregionu zapojit též obce, které se nenacházejí na území vyjmenovaných okresů – např. obec Benecko nacházející se v okrese Semily.
41
Smlouva o založení česko-polského regionu Glacensis byla podepsána v Hradci Králové 5. prosince 1996. Sídlem euroregionu je Rychnov nad Kněžnou, kde se též nachází sekretariát české části, polský sekretariát sídlí v Kłodzku.38
Euroregion Praděd/Pradziad
O problematice vzájemného sbližování českých a polských municipalit v oblasti hraničních hor Jeseníky probíhaly první diskuse již v roce 1990, kdy se na obou stranách hranice výrazně zvýšily kompetence místních samospráv. Prvním významným setkáním zástupců českých a polských obcí tohoto regionu proběhlo 21. června 1991 ve městě Jeseník. Mezi zásadní problémy, které zazněly na této konferenci, patřila otázka stále trvající uzavřenosti hranic, byrokratické přístupy celních správ. Proto se zde ozývaly hlasy vyzývající k urychlenému otevírání nových hraničních přechodů.
Národní zastoupení
Česká část
• Sdružení obcí Bruntálska, • Sdružení měst a obcí Jesenicka, • Sdružení obcí Osoblažska, • Sdružení obcí Rýmařovska, • Sdružení obcí Vrbenska.
Polská část
• Stowarzyszenie Gmin Polskich Euroregionu Pradziad
Právní forma
Euroregion je dobrovolným sdružením českých a polských spolků a svazků měst a obcí
Euroregion jako celek nemá právní subjektivitu
38Euroregion Pomezí Čech, Moravy a Kladska - Euroregion Glacensis. In: Euroregion Glacensis [online]. [cit. 2020-01-22]. Dostupné z: https://www.euro-glacensis.cz/uvodem.html.
42 Obrázek 8 Mapa Euroregionu Praděd/Pradziad
Zdroj: Euroregion Praděd: O nás. In: Euroregion Praděd [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné z: http:// www.europraded.cz/o-nas/.
V prvních letech po politických změnách na konci 90. let 20. století probíhala setkání měst a obcí z obou stran hranice a výstupem těchto jednání byly dokumenty, které postupně vymezovaly rámec rozvíjejících se přeshraničních vztahů. Mezi ně lze zařadit např. Dohodu o příhraniční spolupráci, Deklaraci o vytvoření příhraničního svazu měst a obcí ČR a Polska. Podporu těmto aktivitám místních samospráv podpořily též okresní úřady, coby orgány státní správy, které 26. června 1996 podepsaly Dohodu o příhraniční spolupráci.
V regionu začíná působit Polsko-česká komise samospráv pro rozvoj příhraniční spolupráce, ta pak následně dovršila úsilí zapojených obcí založením Euroregionu
43 Praděd/Pradziad, který vznikl na základě podpisů Rámcové dohody o vzniku česko- polského Euroregionu Praděd/Pradziad 2. července 1997 v Jeseníku.39
Euroregion Silesia
Zasahuje na území Polska a České republiky.
Národní zastoupení
• Sdružení Euroregionu Silesia CZ), • Sdružení obcí povodí Horní Odry se sídlem v Racibórzu (Polsko).
Právní forma
Dobrovolný svazek obcí a sdružení
Euroregion jako celek nemá právní subjektivitu.
Prostorově i z hlediska teritoriální provázanosti regionálního rozvoje vychází dvou sousedních zemědělských oblastí Opavska a Raciborzska.
Obrázek 9 Mapa Euroregionu Silesia
Zdroj: Strategie rozvoje Euroregionu Silesia 2014-2020. Opava: 2014 s. 14.
Na české straně reprezentuje zemědělskou oblast již zmíněné Opavsko a Poodří, průmyslová produkce je soustředěna do Opavy, Krnova a Nového Jičína.
39 Euroregion Praděd: O nás. In: Euroregion Praděd [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné z: http:// www.europraded.cz/o-nas/.
44 Polská strana euroregionu nejeví takovou kompaktnost – existují výrazné rozdíly mezi historicky zemědělskými oblastmi Glubczycko a Raciborzsko a průmyslovou oblastí ROW v okrese Wodzislaw.
Euroregion Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński
Je součástí území Polska a České republiky
Národní zastoupení
• Euroregion Těšínské Slezsko, • Euroregion Śląsk Cieszyński.
Právní forma
Dobrovolné sdružení právnických osob
Euroregion jako celek nemá právní subjektivitu.
Obrázek 10 Mapa Euroregionu Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński
Zdroj: Mapa Euroregionu Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński In: Euroregionu Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński. [online].[2020-06-18] Dostupné na: http://www.euregio-teschinensis.eu/.
45 České území je vymezeno kompaktním prostorem dvou okresů – Karviná s výrazným průmyslovým potenciálem a Frýdek-Místek s podhůřím a horskou oblastí Slezských a Moravskoslezských Beskyd s průmyslovým jádrem přecházejícím do rekreačních a sportovních zón.
Polská část Euroregionu Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński je vymezena hranicemi okresu Cieszyn. Návaznost na českou (či moravskou) průmyslovou oblast je velmi malá, prakticky se omezuje na Jastrzębie-Zdrój, což je průmyslové město (městský okres) a je nejvýznamnějším centrem Rybnického uhelného okruhu, který však do tohoto euroregionu výrazněji nezasahuje. Z těchto důvodů oblast Karvinska část svých přeshraničních aktivit zaměřuje na sousední Euroregion Silesia, ve kterém se podstatná část polského uhelného okruhu nachází.
Vzhledem k tomu, že oblast Euroregionu Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński je prostorem tranzitního uzlu mezi třemi státy – Českou republikou, Slovenskem a Polskem zůstává klíčovým problémem dopravní infrastruktura
Euroregion Beskydy/Beskidy
Specifickou stránkou tohoto euroregionu je, že jeho hranice zasahují na území tří států – České republiky, Polska a Slovenska. Prioritními aktivitami všech národních částí je podpora cestovního ruchu a zimních i letních sportů v horské oblasti.
Národní zastoupení
• ČR – Sdružení Region Beskydy • SK – Združenie Región Beskydy • PL - Stowarzyszenie Gmin Polskich Euroregionu Pradziad
Česká část euroregionu je součástí západní části okresu Frýdek-Místek a dvě obce z okresu Karviná.
V Polsku je hranice vymezena okresem Bielsko-Biala a je zajímavé, že se až na jedinou obec (Istebna) nedotýká vůbec českých hranic – je v zákrytu části Euroregionu Těšínské Slezsko.
Slovenskou část Euroregionu Beskydy tvoří pět okresů Žilinského kraje: okresy Žilina, Námestovo, Kysucké Nové Město, Bytča a Čadca.
46 Obrázek 11 Mapa Euroregionu Beskydy Beskidy
Zdroj: Mapa Euroregionu. In: Euroregion Beskydy/Euroregion Beskidy.[online].[2020-06- 12].Dostupné na: http://www.euroregionbeskydy.cz/
3.4 Financování činnosti euroregionů
Jak se ještě zmíním v dalším textu významným problémem euroregionů na česko- polské hranici, bylo, že tato oblast nebyla zařazena do financování v rámci programu PHARE CBC, jako tomu bylo u euroregionů na česko-německé a česko-rakouské hranici. Důvodem, který také dále zmiňuji, byla skutečnost, že program PHARE CBC se vztahoval pouze na euroregiony, kdy se národní část kandidátské země propojovala s národní částí členské země, ve které byly projekty financovány z fondu Interreg III A. Ke změně situace nastalo až v roce 1999
Situaci vystihuje následující tabulka
47 Tabulka 4 Alokace prostředků PHARE CBC
Lokalizace 1994 1995 1996 1997 1998 1999 Celkem euroregionů ČR-SRN 25 25 25 25 7 29,4 136,4
ČR-Rakousko -- 6 9 -- 11,9 10,6 37,5
ČR-Polsko ------3 3
ČR-Slovensko ------2 2
Celkem 25 31 34 25 18,9 45 173,9
Zdroj: NETOLICKÝ, Václav. Euroregiony: Úvod do problematiky. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2007. ISBN 987-80-86754-78-9. s. 48 (upraveno). Je pochopitelné, že toto bylo vnímáno ze strany česko-polských euroregionů jako nespravedlnost, neboť jejich aktivity se nijak nelišily od těch, které realizovaly euroregiony na hranici s Německem a Rakouskem.
Situace se sice po roce 1999 vylepšila, ale ke srovnání došlo prakticky až se vstupem České republiky a Polska do Evropské unie.
Významným krokem bylo zřízení operačních programů, které jsou speciálně zaměřeny na přeshraniční spolupráci
V České republice se jedná o tyto operační programy:
• OP Přeshraniční spolupráce ČR - Sasko, • OP Přeshraniční spolupráce ČR – Bavorsko, • OP Přeshraniční spolupráce ČR – Rakousko, • OP Přeshraniční spolupráce ČR – Polsko, • OP Přeshraniční spolupráce ČR – Slovensko
48 Obrázek 12 Alokace finančních prostředku v rámci OP Přeshraniční spolupráce
Zdroj:Programy přeshraniční a nadnárodní spolupráce 2014 - 2020. In: Centrum pro regionální rozvoj ČR [online]. [cit. 2020-07-22]. Dostupné z: https://www.crr.cz/eus/obdobi-2014-2020/.
Co vnímají česko-polské euroregiony jako problém, je vytvoření dvou programů na česko-německé hranici, což si ale myslím, že má svoji logiky (napojení na dva spolkové státy s výraznými odlišnostmi v administrativě).
V rámci Operačního programu Přeshraniční spolupráce Česká republika – Polsko byla na základě mezinárodní dohody vymezena území, na které se tato podpora vztahuje. Situaci názorně prezentuje mapa na následující straně.
49
Obrázek 13 Mapa oblastí ČR- Polsko s poskytovanou podporou v rámci Cíle 3
Zdroj: OP Přeshraniční spolupráce Česká republika-Polská republika. In: Centrum pro regionální rozvoj [online]. [cit. 2020-07-22]. Dostupné z: https://www.crr.cz/eus/archiv-eus/cil-3/ostatni-programy/cr- polsko/ Dotované území v České republice i Polsku se v podstatě shoduje s územím jednotlivých euroregionů
50 4 Zapojení česko-polských regionů do vyšších struktur
V této kapitole je zahrnut přehled zapojení a jak se ukázalo i nezapojení česko- polských regionů do vyšších struktur, kterými jsou: Asociace evropských hraničních regionů, Asociace českých regionů a Konzultativní rada visegrádských zemí další možná síť euroregionů, do které se zapojují některé české části euroregionů, nepřichází v úvahu z důvodů nesouladu geografických poloh.
4.1 Asociace evropských hraničních regionů (AEBR, AGEG)
V roce 1958 vzniká na území Evropy, na německo-nizozemské hranici, první přeshraniční institucionální rámec typu euroregionu se sídlem v německém Gronau. Toto sdružení se následně stalo určitým modelem pro další subjekty snažící se o realizaci nových přeshraničních vztahů.
Postupně jak se rozšiřovala síť euroregionů, objevovaly se snahy o vytvoření sdružení, ve kterém by si mohli jejich představitelé předávat své zkušenosti i koordinovat svoji činnost. Výrazným impulzem pro zmíněnou integraci byla Mezinárodní konference regionálního plánování, která proběhla v roce 1965 v Basileji. Tam byl přednesen návrh, kterého se chopila skupina představitelů již existujících euroregionů. Výsledkem intenzivního vyjednávání bylo setkání na německém zámku Anholt ve dnech 17. – 18. června 1971, na kterém deset zástupců hraničních regionu podepsalo zakládací listinu Asociace evropských hraničních regionů (AEBR - Association of European Border Regions) a (AGEG - Arbeitsgemeinschaft Europäscher Grenzregionen).40 Sídlem se stalo německé město Gronau a v této volbě hrála výraznou roli symbolika – jak jsem uvedla na začátku této podkapitoly - Gronau je totiž centrem vůbec prvního euroregionu a od svého vzniku vytvářel jeho sekretariát řadu metodických pomůcek pro zájemce o přeshraniční spolupráci.
Pro další rozvoj euroregionů vytvořená asociace měla obrovský význam, neboť přeshraniční subjekty se stávají uznávanou autoritou, která jako rovný subjekt vstupuje do vztahů s integrovanými subjekty v Evropě. V první řadě to byla Rada Evropy,
40 Asociace evropských hraničních regionů (AGEG / AEBR). In: Euroregion Silesia.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www.euroregion-silesia.cz/show_text.php?id=cinnost-AGEG- AEBR&open_menu=126.
51 v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Zásadní výsledek této spolupráce byl dokument Rady Evropy Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady/European Outline Convention on Transfrontier Co-operation Between Territorial Communities or Autorities. Tento zřejmě v historii nejvýznamnější dokument, který se týká přeshraniční spolupráce, podepsalo 21. května v Madridu 20 zástupců členských zemí Rady Evropy. Česká republika se připojila 24. června 1998.
Madridská rámcová konvence nejenže vymezuje nejdůležitější formy, nástroje a oblasti přeshraniční spolupráce, lze tento dokument využít jako metodický materiál s využitím kvalitně zpracovaných příloh.
Zdá se, že Evropská společenství byla zpočátku k vytváření subjektů typu euroregionů poměrně zdrženlivá. Vyplývá to zřejmě z principu fungování nadnárodního společenství. To se vyznačuje tím, že při vstupu do něj se zavazují noví členové k předání části svých práv a kompetencí v rozhodování nadnárodnímu úřadu, kterým byl v první fázi integračního procesu tzv. Vysoký úřad, který byl následně přetvořen v Evropskou komisi (v současnosti se nejčastěji uvádí zkrácené označení Komise).
Bylo celkem logické, že byrokratický úřednický aparát, který si zvyšoval pravomoci rozhodovat o stále větším okruhu otázek za národní orgány, nemohl s radostí přijmout, že v členských zemích se vytvářejí sdružení z iniciativy místních aktérů (princip bottom up), která realizují sice na místní úrovni jakousi mezinárodní politiku.
V dalším období, zejména po vzniku Asociace evropských hraničních regionů se vztahy Evropských společenství a následně Evropské unie se mění. Postupně se vytvářejí přímé vazby na Evropskou komisi a Evropský parlament.
Důležité je, že Evropská unie vytváří systém finanční podpory formou speciálních programů – PHARE CBC, Interreg 3A, Cíl 3 apod. Navíc členské země v přípravě na nová programová období EU vytváří v rámci tzv. Operačních programů prostor členské zemi zřídit zvláštní OP s podporou přeshraniční spolupráce – jak se též zmiňuji na jiném místě této diplomové práce, Česká republika vytvořila pro toto programové období šest operačních programů tohoto zaměření a to k podpoře projektové činnosti zejména euroregionů, resp. jejich členů a to vždy pro vymezený úsek hranice
52 (OP ČR - Sasko, OP ČR – Bavorsko, OP ČR – Rakousko, OP ČR – Polsko, OP ČR – Slovensko).
Pokud bychom porovnali roli nejvýznamnějších dvou parterů ve spolupráci s Asociací evropských hraničních regionů, můžeme velmi zjednodušeně konstatovat, že Evropská rada dala euroregionům směr a cíl, navíc i formy, nástroje a metody jak cíle dosáhnout, Evropská unie našla způsob, jak rozvoj přeshraniční spolupráce finančně zajistit.
AEBR však vstupuje do partnerství i s celou řadou dalších organizací například s Radou evropských obcí a regionů (CEMR). Nejvýznamnější vazbou však bude ta, kvůli které Asociace evropských hraničních regionů vznikla a to jsou samotné euroregiony.
Členství v AEBR
Asociace evropských hraničních regionů vytváří pro zapojené euroregiony tři typy členství:
• Aktivní členství s volebním právem, • Členství bez volebního práva, • Poradci bez volebního práva.
Volba jedné z těchto kategorií členství vychází z toho, co příslušný euroregion od svého působení v AEBR očekává. Druhým důvodem a myslím tím rozhodujícím je, že se jednotlivé typy členství navzájem odlišují výší členského příspěvku. Je celkem logické, že euroregiony na české hranici se pohybují v druhé a třetí kategorii. Uvádí se, že stupeň členství pak dává kromě práva volby orgánů také větší možnost zapojování členů do programů Asociace evropských hraničních regionů, lepší přístup k informacím atd. Myslím si, že v praxi není stupeň členství tak zásadní, potřebné informace o činnostech i úkolech jsou na webu přístupné i široké veřejnosti. Když už se ale šetří, pak mě napadá proč neupevnit členství v této mezinárodní autoritě a nezrušit své členství v jiných sdruženích, kde se taky platí.
Euroregiony na Česko - polské hranici zapojené do Asociace evropských hraničních regionů.
Je zřejmé, že pro všechny euroregiony, které mají svoji jednu národní část na území České republiky, považují AEBR za skutečnou autoritu. Jak ukazují konkrétní
53 zapojení euroregionů do dalších následujících struktur, lze označit situaci v naší zemi za zvláštní. V Asociaci euroregionů České republiky jsou pouze ty, které vznikly na Česko – saské, Česko – bavorské a Česko – rakouské hranici. Euroregiony na Česko – polské a Česko – slovenské hranici zde chybí. Zcela opačná je situace u Konzultativní rady euroregionů visegradských zemí. Tam nejsou zapojeny ty euroregiony, které jsou v Asociaci euroregionů České republiky a naopak zde rozvíjejí euroregiony ČR-PL a ČR-SK. Myslím si, že určitá „trucovitost“ obou skupin sráží autoritu Asociace i Konzultativní Rady.
Členství v Asociaci evropských hraničních regionů mají tyto Česko polské regiony:
• Euroregion Niesse, Nysa, Nisa, • Euroregion Glacensis • Euroregion Praděd • Euroregion Silesia, • Euroregion Těšínské Slezsko • Euroregion Beskydy
4.2 Asociace euroregionů ČR
Zdálo by se být zcela logické, že z euroregionů, jejichž území překračují každý metr státní hranice České republiky, vyjde iniciativa vytvořit sdružení, ve kterém by došlo k zapojení těchto specifických regionů.
K tomuto kroku skutečně došlo 11. října roku 2001 v Teplicích, přičemž podstatná část integračních aktivit vycházela z euroregionů na česko-německé a česko-rakouské hranici. Přístup česko-polských a česko-slovenských euroregionů byl (a v řadě případů i v současné době je) váhavý nebo přímo zamítavý. Nejednotnost a ne vždy pozitivní vztahy mezi jednotlivými českých euroregiony provázejí tyto subjekty přeshraniční spolupráce od počátku jejich existence.
Hlavním důvodem rozkolu mezi euroregiony, které bychom mohli rozdělit na dvě lokalizační skupiny „západ + jih (hranice se Saskem, Bavorskem a Rakouskem) a sever + východ (hranice s Polskem a Slovenskem) byly finance. Pro příhraniční pomoc kandidátských zemí na členství v Evropské unie byl vytvořen podpůrný program PHARE CBC (PHARE Crossborder Cooperation). Označení PHARE vzniklo v souvislosti se snahou Rady EU podpořit zahájené politické a ekonomické změny
54 ve střední Evropě. Nejdále se v těchto aktivitách jevilo Polsko a Maďarsko a tak se ve zkratce objevují názvy těchto zemí – P (Poland), H (Hungary). Celý název tedy zněl Poland and Hungary Assistance for Restructuring of their Economies, v překladu do češtiny - Pomoc Polsku a Maďarsku při restrukturalizaci ekonomiky. Celé označení se však vůbec nepoužívá, jednak z praktických důvodů a především, že pomoc byla rozšířena i pro další postkomunistické země střední a východní Evropy.41
Problémem pro část euroregionů na české hranici byla pravidla programu PHARE CBC. Podporu mohla získat pouze ta část euroregionu na území kandidátské země, jejíž druhá (případně třetí část) se nacházela na území členské země. To pak v případě České republiky splňovaly pouze euroregiony na hranici se Spolkovou republikou Německo a s Rakouskem.
Euroregiony na hranici ČR – Polsko a ČR – Slovensko mohly vstoupit do programu PHARE CBC až v roce 1999 a to se v uvedeném roce jednalo o spíše symbolickou částku, z které byl na každé hranici financován pouze jeden investiční projekt.
Pro zajímavost přikládám tabulku shrnující příjmy z programu PHARE CBC v období 1994 – 1999
Z Tabulky X je zřejmé, že v období 1994-1999 je v rámci programu PHARE CBC silně preferováno pohraničí, euroregiony na rakouské hranici získaly přibližně čtvrtinu jimi získané částky. U česko-polských a česko-slovenských euroregionů se podpora objevuje v symbolické částce až v roce 1999.
Je pravda, že pravidla programu PHARE CBC byla jasná a opravdu tam euroregiony na hranici s Polskem a Slovenskem do něho nemohly vstoupit v prvních pěti letech – jejich část za hranicí nebyla součástí členské země, ale země, která též byla zařazena mezi kandidátské. Z tohoto důvodu nelze mluvit o nějaké nespravedlnosti vůči těmto euroregionům, zvláště pak byly by výtky směřovány do vlastních řad. Myslím si, že zvýhodnění euroregionů ČR-SRN a ČR-Rakousko mělo hlavní oporu v tom, že pokud byl projekt na území České republiky financován v rámci programu PHARE CBC, v územní části v členské zemi byla druhá část projektu finančně zajištěna prostředky z iniciativy Interreg.
41 PHARE, ISPA, SAPARD: Od nástrojov predvstupovej pomoci po štrukturálne fondy Európskej únie v Slovenskej republike. In: Archiv.vláda sk. [online]. 2003 [cit. 2020-06-16]. Dostupné z: https://archiv.vlada.gov.sk/phare/data/files/498.pdf.
55 Pro rok 1999 a roky další pak byla změněna pravidla a do financování přeshraničních aktivit byly zapojeny též česko-polské a česko-slovenské euroregiony. Program PHARE CBC, coby tzv. program předvstupní byl ukončen přidružením České republiky, Polska a Slovenska (a dalších sedmi zemí) k EU. Avšak dokončení projektů v zapojených členských zemích EU bylo možné ještě v roce 2006.42
Pro období 2000 – 2006 bylo v rámci Programu PHARE CBC vyčleněno 57 milionů €, což, zde je již poměr mezi euroregiony na jednotlivých hranicích spravedlivější.43
Zde však přichází další důvod pro určité napětí mezi euroregiony v České republice. Zatímco na česko-polské hranici existuje jediný Operační program Přeshraniční spolupráce ČR-Polsko, prostor na česko-německé hranici je rozdělen na dva operační programy se samostatným financováním: Operační program Přeshraniční spolupráce ČR-Sasko a Operační program Přeshraniční spolupráce Bavorsko. Alokace finančních prostředků pak v součtu na hranici Česká republika – Spolková republika Německo převyšuje finance na hranici česko-polské. Na druhé straně je poměr délky hranic se sousedními státy následující:
Členství v Asociaci euroregionů ČR Členství je dobrovolné, podmínkou je, že uchazeč o členství splňuje znaky euroregionu a má sídlo v České republice a je zapojen do přeshraniční spolupráce.
Členství v Asociaci vzniká:
• podepsáním zakládací smlouvy (zakládající člen), • přistoupením do Asociace na základě vůle euroregionu, na jednání Rady Asociace pak musí být přistoupení nového člena schváleno, členství nevzniká v případě nesouhlasu většiny přítomných členů Rady.44
V Článku 2 Stanov Asociace jsou vymezeny hlavní cíle a předmět činnosti asociace:
42 PHARE, ISPA, SAPARD: Od nástrojov predvstupovej pomoci po štrukturálne fondy Európskej únie v Slovenskej republike. In: Archiv.vláda sk. [online]. 2003 [cit. 2020-06-16]. Dostupné z: https://archiv.vlada.gov.sk/phare/data/files/498.pdf. 43 NETOLICKÝ, Václav. Euroregiony: Úvod do problematiky. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2007. ISBN 987-80-86754-78-9. s. 48 44 Stanovy Asociace euroregionů ČR čl. 2. In: Euroregion Silva Nortica [online]. [cit. 2020-05-16]. Dostupné z:www.silvanortica.com/userfiles/stanovy-asociace-euroregionu-ceske-republiky.
56 hlavní cíle sdružení
• koordinovat přeshraniční spolupráci v České republice, • chránit zájmy euroregionů České republiky, • předávat informace o procesu evropské integrace a financování přeshraniční spolupráce, • vytvářet společná stanoviska aplikovatelná v rámci řešení konkrétních problémů v oblasti přeshraniční spolupráce, • koordinovat činnosti euroregionů ve vztahu k Asociaci evropských hraničních regionů (AEBR) a všem třetím subjektům.
Předmětem činnosti Asociace euroregionů ČR je především:
• získávat informace od subjektů veřejné správy ČR, orgánů a organizací Evropské unie a jejich předávání členům asociace, • propagovat přeshraniční spolupráci a její výsledky v rámci celé České republiky, • zastupovat zájmy euroregionů v České republice i zahraničí bez rozdílu, • spolupracovat se subjekty veřejné správy ČR, • vytvářet podmínky pro zdokonalování tzv. euroregionální práce včetně vzdělávání představitelů euroregionů, pracovníků sekretariátů atd.45
Orgány Asociace českých euroregionů
Na základě Stanov Asociace jsou vytvářeny tyto orgány sdružení:
• Rada Asociace o nejvyšší orgán Asociace euroregionů České republiky, o Radu tvoří zástupci jednotlivých euroregionů, každý euroregion je zastoupen jedním zástupcem, přičemž každý euroregion disponuje při hlasování jedním hlasem, o Rada rozhoduje nadpoloviční většinou všech členů Rady. Rada je usnášeníschopná, je-li přítomna alespoň jedna polovina zástupců členů Asociace. o Rada volí ze svých členů Předsedu Asociace, který je: - statutárním orgánem Asociace a jeho volební období je dvouleté,
45 Stanovy Asociace euroregionů ČR čl. 2. In: Euroregion Silva Nortica [online]. [cit. 2020-05-16]. Dostupné z:www.silvanortica.com/userfiles/stanovy-asociace-euroregionu-ceske-republiky.
57 - zodpovědný ze své činnosti Radě Asociace českých euroregionů; o Rada dále volí Generálního sekretáře Asociace • Generální Sekretář Asociace o samostatně zastupuje asociaci navenek, o řídí Sekretariát Asociace, o ve spolupráci s Předsedou Asociace svolává a řídí zasedání Rady Asociace46
4.3 Česko-polská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci
Tato komise vznikla na základě Dohody mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o přeshraniční spolupráci, která byla uzavřena v září 1994. Řídícími orgány je na české straně Ministerstvo zahraničních věcí ČR, na straně polské ministerstvo vnitra a státní správy PR. Ostatní ministerstva pak odpovídají za činnost jednotlivých pracovních skupin. Například nese odpovědnost za aktivity české části Pracovní skupiny pro hospodářství, obchod a dopravní infrastrukturu Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.47
Tento orgán se zaměřuje především na bariéry přeshraniční spolupráce a vytváří doporučení k jejich odstranění nebo alespoň zmírnění jejich dopadů.
V rámci komise funguje dvanáct pracovních skupin specializovaných na jednotlivé sféry přeshraniční spolupráce (doprava, životní prostředí, sociální problematika atd.).48 Díky iniciativě Euroregionu Silesia došlo v roce k transformace podskupiny pro euroregiony na samostatnou pracovní skupinu.49
46 Tamtéž čl. 4-7. 47 Kalendář akcí: 25. zasedání Česko – polské mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci. In: Ministerstvo průmyslu a obchodu.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: https://www. mpo.cz/udalost340.html. 48 NETOLICKÝ, Václav. Euroregiony: Úvod do problematiky. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2007. ISBN 987-80-86754-78-9. s. 20. 49 Česko-polská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci. In: Euroregion Silesia.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www.euroregion-silesia.cz/show_text.php?id=cinnost-CZ-PL-mezi vladni-komise&open_menu=78.
58 Česko-polská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci je i po čtvrtstoletí aktivní, probíhají pravidelná setkání na nejvyšší úrovni, setkávají se i pracovní skupiny, přičemž euroregiony zde mají poměrně pevnou pozici.
Jedním ze závažných problémů současné doby, který mezivládní komise řeší je rozšíření povrchové těžby hnědého uhlí na dle Turow. Další rozvoj dolu přinese jeho přiblížení k česko-polské hranici a jsou vážné obavy, že tímto krokem dojde k ohrožení i likvidaci vodních zdrojů na českém území.
Polské státní orgány přes vážné připomínky schválily rozšíření těžby hnědého uhlí ve zmíněném dole. V rámci Česko-polské mezivládní komise proběhlo jednání na úrovni ministrů životního prostředí, avšak k žádné změně rozhodnutí nedošlo. Do problému se chce též vložit Evropská komise, do řešení problému ale vstoupila epidemie COVID-19. Ani zde nelze očekávat nějakou výraznou změnu. V rámci Evropské unie se sice neustále hovoří o uhlíkové neutralitě, ale na druhou stranu je nutno brát v úvahu, že v rámci energetické politiky je pozice evropských orgánů velice slabá. Mohou být dávána doporučení, ale energetický mix, který je právě v případě Polska výrazně založen na elektřině vyrobené v uhelných elektrárnách, je především národní záležitostí.
Turowská kauza ohrožuje v podstatě obyvatele z obou stran euroregionu Niesse, Nysa, Nisa, dokonce se již ozvala i potenciálně ohrožená německá strana. Česká republika v případě dalších neúspěšných jednání chystá žalobu proti Polsku u Soudního dvora Evropské unie.
Protože je moje diplomová práce zaměřena na česko-polské regiony a palivoenergetické centrum Turow se nachází v jeho centru, zajímalo mne, jak se k tomuto problému staví orgány euroregionu. Ačkoliv česká státní správa i územní samospráva (Liberecký kraj a hraniční obce) vyvíjí proti rozšíření těžby hnědého uhlí výrazné aktivity, na stránkách euroregionu jsem v aktuálních informacích o Turowu nenalezla nic. Není tam žádné oficiální prohlášení čelných představitelů, ani jakákoliv informace o protestních akcích v české straně Euroregionu Niesse, Nysa, Nisa.
59 Zato v archivu starších zpráv se objevují zprávy, vzhledem k dnešní situaci, šokující: „Euroregion Nisa projevil zájem o odpadní teplo z polské elektrárny Turów“.50 Tato zpráva je sice deset let stará, ale je otázka, zda dnes nejsou zájmy teplárenských společností v Liberci a Jablonci tím, co je na naší straně dominantní? Třiceti kilometrový horkovod přivede odpadní teplo z elektrárny Turow do několika příhraničních měst České republiky. Pokud by měla tato akce zlepšovat životní prostředí, tak můžeme konstatovat, že sice zmizí na několika místech lokální topeniště, ale největším znečišťovatelem je a bude blížící se důl a samotná elektrárna.
V současné době Ministerstvo životního prostředí zahájilo rozsáhlé geologické průzkumy v dotčeném hraničním pásu, aby získalo pevné argumenty pro další diskuse a případné žaloby. Překvapivé je, že euroregion, který by měl usilovat o život a zdravé prostředí v území, kde se setkávají obce a další subjekty tří zemí mlčí. Na polské straně je to zřejmě vliv silné uhelné a elektrárenské lobby. Navíc by uzavření dolu, které mělo přijít, přineslo velké množství nezaměstnaných horníků a ty samozřejmě nebude rozbití vodního systému na české straně zajímat.
Myslím si, že když v praxi, když skutečně o něco jde v určité věci, mohou být společné zájmy odsunuty stranou a dopředu je tlačen do popředí. Doufám, též, že se případ Turow nestane dalším učebnicovým příkladem jednoho z česko-polských konfliktů, o kterých jsem psala v předchozím textu.
4.4 Konzultativní rada visegrádských zemí
Zde bych chtěla nejprve stručně připomenout, co je Visegrádská skupina a její postavení v integrované Evropě.
Visegrádská skupina (Visegrádská 4)
Jedná se o politickou alianci čtyř zemí, která své dnešní podoby nabyla po rozdělení Československa 1. ledna 1993. Formálně tato skupina vznikla podepsáním zakládací listiny prezidenty tří sousedních zemí 15. února 1991 v maďarském Visegrádu. Hostitelské role se ujal József Antall, prezident Maďarska, Polsko reprezentoval
50 Euroregion Nisa projevil zájem o odpadní teplo z polské elektrárny Turów. In: Enviweb.cz [online]. 29. 04 2010 [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://eee.enviweb.cz/81710.
60 prezident Lech Wałęsa a třetím signatářem byl Václav Havel prezident ČSFR. Volba místa setkání nebyla náhodná. Inspirací bylo setkání tří králů na hradě Visegrád, které proběhlo setkání maďarského krále, kterým byl Karel I. Robert, panovníka Polska Kazimíra III. Velikého a českého krále Jana Lucemburského. Tehdejší dohoda se týkala jednoty v otázkách politických a obchodních a měla nastolit věčné přátelství.51
Vytvoření Visegrádské skupiny souvisí částečně i s tématem této diplomové práce. Na počátku devadesátých let prožívaly zmínění tři země euforii svobody vycházející z pádu komunistického režimu. Na druhou stranu vzájemné vztahy mezi těmito zeměmi nebyly po všech stránkách ideální. Právě vrcholily spory mezi Československem a Maďarskem kvůli nedokončenému gigantickému dílu na Dunaji nazvané Gabčíkovo-Nagymaros. Spor byl skutečně vyostřen a následně se dostal i k mezinárodním soudům. Vztahy mezi Československem a Polskem narušovaly (jak jinak) nesrovnalosti s územím v místech státní hranice.
Iniciátorem setkání byl československý prezident Václav Havel a je možno říci i s odstupem času, že zajistit setkání zástupců těchto znesvářených byl opravdu geniální tah. První cíle této trojky, od roku 1994 čtyřky byla likvidace socialistických společenství – Rady vzájemné hospodářské pomoci a vojenské aliance Varšavská smlouva. Následně všechny zainteresované země vyjadřovaly vzájemnou podporu ve snahách o vstup do Severoatlantické aliance NATO a Evropské unie.
Když se země Visegradské skupiny staly součástí výše uvedených integrovaných seskupení, zdálo se, že dále již půjde o jakýsi formální spolek spočívající ve zdvořilostních setkáních čelných představitelů.
V souvislosti s některými současnými trendy v Evropské unii však došlo až k nečekané aktivizaci skupiny V4, která se snaží prosazovat, častěji i upozorňovat na některé nevhodné kroky nadnárodního společenství.
Zajímavé je, že jsou si země Visegrádské skupiny v mnohem blízké – geograficky, jazykově (kromě Maďarska), politickými systémy apod. Přitom se však mnohdy liší ve svých postojích v mezinárodní politice. Přesto se zatím v zásadních věcech dokáží
51 Historie V4. In: Visegrad Group.eu [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www. visegradgroup.eu/historie/historie-v4.
61 dohodnout a lze říci, že i přes společné členství v EU, je existence tohoto sdružení oprávněná.52
V průběhu téměř třiceti let existence vytvořila skupina V4 poměrně pestrou strukturu odborných skupin i vlastní grantový systém. Pro téma této závěrečné práce je významná Konzultativní rada visegrádských zemí, na kterou se zaměřím v následující podkapitole.
Konzultativní rada visegrádských zemí
Její zakládací listina byla podepsána 6. května 2004 v maďarském Ostřihomu (Esztergom). Jednání se zúčastnili představitelé šestnácti euroregionů ze zemí Visegrádské skupiny (Maďarska, Slovenska, Polska a České republiky). Mezi signatáři byly zastoupeny za Českou republiku tyto euroregiony: Euroregion Praděd, EuroregionSilesia a Euroregion Bílé Karpaty. Zde bych chtěla upozornit, že všechny se nacházejí česko-polské hranici.
Cíle Konzultační rady jsou součástí úvodní části zakládací listiny:
• podpora a koordinace organizací působících na jejich území, při respektování jejich samostatnosti, • posilovat přeshraniční vztahy sousedských zemí za podpory již fungujících systémech lokálních samospráv a územního rozvoje, • rozvíjet nástroje a prostředky spolupráce, • zvyšování úrovně přípravy a realizace programu rozvoje těchto území, • podpora další integrace Evropské unie.53
Orgány Konzultativní rady
• Předseda - jeho funkční období je jednoleté, je volen Předsednictvem z vlastních řad, • Předsednictvo – je složeno z předsedů nebo jejich zástupců členských euroregionu
52 Historie V4. In: Visegrad Group.eu [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www. visegradgroup.eu/historie/historie-v4. 53 NETOLICKÝ, Václav. Euroregiony: Úvod do problematiky. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2007. ISBN 987-80-86754-78-9. s. 19.
62 • Výbory – jsou odporné pracovní skupiny zaměřené na tyto oblasti: o Výbor pro hospodářství a finanční kontrolu, o Výbor pro územní rozvoj, o Výbor pro cestovní ruch, o Výbor pro ochranu životního prostředí, o Výbor pro kulturu, školství a mládež, o Výbor pro přeshraniční programy.54 • Sekretariát – administrativní zázemí Konzultační rady. Jeho místo působnosti je vázané na území, ze kterého pochází zvolený předseda.
Zajímavá situace je v zastoupení českých euroregionů – zdá se, že české části euroregionů na česko-polské zde nacházejí prostor svého působení jako náhradu členství v Asociaci českých euroregionů, jejíž členové (euroregiony na německé a rakouské hranici) se naopak do Konzultativní rady euroregionů visegradských zemí nezúčastňují.
54 Tamtéž s. 19.
63 5 Vyhodnocení přínosů euroregionů pro rozvoj česko- polského pohraničí
V této kapitole je zaměřena pozornost na vyhodnocení přínosů činnosti euroregionů v českých a polských příhraničních oblastech. Je nesporné, že i v tomto případě jsou euroregiony nejefektivnější institucionální formou v rámci přeshraniční spolupráce.
Samotnou analýzu lze členit podle různých sfér života tamní společnosti, ať se jedná o hospodářství (průmysl, zemědělství, služby), sociální a zdravotní péči, vzdělávání, dopravu, životní prostředí, krizový management a další.
Nemám sice tak dokonale nastudovány problémy v přeshraničních vztazích v regionech na dalších úsecích státní hranice s ostatními sousedními státy, ale mimořádná složitost vztahů Čechů a Poláků v dávné historii i novověkých dějinách se jeví jako mimořádně překvapivá. Proto volím jako první problematiku, která zahrnuje vyrovnávání se s problémy historie vzájemných vztahů. Toto je též dodatečným vysvětlením, proč byl ve 2. kapitole věnován tak rozsáhlý prostor historickým mezníkům, které měly vliv na formování česko-polských vztahů.
5.1 Léčba historických traumat
Asi se bude jevit název této kapitoly nadnesený, ale prolétneme-li více než tisíciletou historii vztahů Čechů a Poláků a zejména minulé století, narazíme na určité etapy vyhrocení, která zanechala jizvy ve vzájemném soužití.
Na druhé straně se jedná o velmi blízké národy, jak z hlediska jazykového, kultury i velice blízkou historií.
V současnosti fungují příznivé vztahy na úrovni nejvyšších představitelů – obou prezidentů, premiérů i Parlamentů. Obě země jsou členy nadnárodní Evropské unie i spojenci v Severoatlantické alianci NATO. Specifické je propojení ve sdružení Visegradské 4 (společně se Slovenskem a Maďarskem), které občas vystupuje jako oponentní prvek vůči některým postupům Evropské unie. Možno konstatovat, že v oblasti mezinárodních vztahů na úrovni vyšší politiky a diplomacie vše probíhá v přátelské atmosféře.
64 Napětí, která odrážejí negativní zkušenosti, se však promítají právě do příhraničních oblastí na obou stranách česko-polské hranice. Vždyť například oblast Euroregion Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński v průběhu posledního století, zažil tři těžké vojenské konflikty – v roce 1918 obsazení české části Těšínska a následná krvavá „Sedmidenní válka“ na počátku roku 1919.
Historické dokumenty dokazují, že na Mnichovské dohodě se nepřímo podílelo i Polsko a nakonec se tento stát podílel na další okupaci českého příhraničí a to především Těšínska.
Polsko bylo též z části iniciátorem, ale především aktivním spoluúčastníkem okupace Československa 21. srpna 1968. A opět jejich vojenské síly působily především v severních příhraničních oblastech Československé republiky.
Lze říci, že ne určité napětí mezi Poláky a Čechy (opět by mohlo být vhodnější napsat Moraváky) trvá ve zmíněné oblasti po staletí. Možná až komicky vyzní připomínka, že málokterý obyvatel Euroregionu Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński na české i polské straně by byl prohlášen za geneticky prokázaného Čecha či Poláka (navíc zde své učinil v historii i prvek germánský).
Domnívám se, že právě euroregion při boření „bariér v hlavách“ místních obyvatel, které si často hledí přes hranice do oken již sehrál a nadále sehrává významnou roli. Jednak toto sdružení vzniklo spontánně z iniciativy municipalit a jejich občanů (princip bottom up). Nebylo to nějaké nařízení shora - „teď spolupracujte a teď se mějte rádi“, ale naopak zástupci obcí v regionu přicházejí s návrhy akcí typu „face to face“, na kterých se setkávají Češi i Poláci různých profesí i sociálních pozic. Často se jedná o obnovu staletých tradic, které díky konfliktním událostem upadaly v zapomnění.
Jako velmi významné vidím iniciativy v Euroregionu Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński, I v jiných euroregionech se setkáváme se spoluprací a partnerstvím různých škol od základních až po univerzity. Z euroregionů v jiných úsecích státní hranice bych připomenula např. společné aktivity aktivity Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Technische Universität Chemnitz, ve formě společných konferencí a občasných společných sborníků. Materiály, které jsem získala ze zmíněného euroregionu jsou výsledkem dvou univerzit v česko-polském příhraničí a to Slezská univerzita v Opavě a Uniwersytet Opolski v Opole. Právě listování ve společně
65 vydávaných sbornících mne přivedlo uvést jako první oblast, přínosu existence euroregionů na česko-polské hranici právě vyrovnávání se s historickými jizvami v dané oblasti. Byla jsem velmi příjemně překvapena, že právě ze strany polských akademiků se objevuje otevřenost a hledání cest k vyrovnání se s dluhy – nikoliv finančními, ale často především morálními). Pouze této problematice byla věnována konference obou zmíněných univerzit v listopadu 2000 v Opole a v následujícím roce vyšel poměrně rozsáhlý sborník příspěvků
Obrázek 14 Překonávání historických bariér
Zdroj: soukromá knihovna
Domnívám se, že aktivity univerzity jsou v této oblasti přínosné a přináší i své pozitivní výsledky. Vzpomínám na příjemné záběry z doby vrcholící krize COVID- 19, na kterých byly vidět, jak se při uzavření spojujícího mostu přes řeku zdravily
66 skupinky lidí s cedulemi v obou jazycích „Už se na vás těšíme“. Takto se neprojevují znepřátelené národy.
5.2 Krizové řízení
Zatímco první kapitola přináší spíše sociologický a snad i filozofující přístup, a proces tam popsaný je dlouhodobý, většinou bez pozorovatelných výsledů, druhá část je zaměřena na realitu, ve které se o výsledku – často o životě a zdraví člověka rozhoduje v minutách. Jak již jsem zmínila, příhraniční regiony České republiky mají na obou stranách hranice hornatý profil, který zejména v zimním období komplikuje nasazení jednotek IZS – integrovaného záchranného systému. Jedná se především o zdravotnickou záchrannou službu, požární jednotky, policii, například i o horskou záchrannou službu atd.
Při velkém požáru, který zasáhl objekt v horské příhraniční oblasti, se může v zimních měsících stát, že technika profesionálních sborů se v obtížném terénu a ve vánici velmi těžce dostává k místě požáru.
A zde bych právě upozornila přínos euroregionů v této části krizového managementu. V jejich členských městech a obcích na obou stranách hranice fungují dobrovolné sbory hasičů, z nichž řada působí i v samotné horské oblasti euroregionu. Díky informačnímu propojení vyjíždějí hasičské jednotky prakticky současně.
5.2 Strategické plánování
Česko-polské euroregiony přistupují k otázkám přeshraničním vztahům a spolupráci ve vzájemném propojení a komplexněji než je tomu u subjektů tohoto typu na úsecích české státní hranice s ostatními sousedními státy. Zastřešením těchto aktivit je již zmíněná Česko-polská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci, která byla vládami obou států uzavřena v roce 1994. Již samotné nasměrování na společné postupy v analýzách problémů na obou stranách celé česko-polské hranice a diskuse o jejich řešení odstraňuje zbytečný konkurenční boj, který se v českých částech euroregionů odehrává dodnes. V této sféře se mimořádně zapojuje především
67 Euroregion Silesia, který v rámci Česko-polské mezivládní komise prosadil speciální komisi pro euroregiony, jejíž činnost koordinuje.55
Při vzniku Euroregionu a především od okamžiku, kdy bylo možno čerpat dotace z fondu PHARE CBC, což bylo na česko-polské hranici od roku 1999, byly řešeny dílčí problémové situace, spolupráce mezi jednotlivými obcemi a jinými subjekty z obou stran hranice se ve velké míře začala rozvíjet za pomoci programu fondu malých projektů. To vše mělo pochopitelně pozitivní dopad, avšak tyto postupy postrádaly systematický přístup. Již v průběhu evropského programového období 2007-2013 si orgány Euroregionu Silesia uvědomovaly absenci dokumentu, který by stanovil další vývoj, cíle a priority. Ke zpracování historicky prvního strategicko- plánovacího dokumentu došlo v období duben 2013 až březen 2014. Přípravný tým byl složen ze zástupců obou národních sekretariátů, českého externího experta, polského konzultanta, společné řídící skupiny a též byly zapojeny čtyři česko-polské
Rozsah a struktura dokumentu
Dokument Strategie rozvoje Euroregionu Silesia 2014-2020 má v aktualizované verzi z roku 2019 celkem 219 stran a je členěn do následujících základních bloků:
• Analytická část – 173 stran, zahrnuje tyto základní části: o Soulad strategie s jinými koncepčními dokumenty, o Mapovací studie, o Programy Česko-polské spolupráce a Fond mikroprojektů, o Swot analýza. • Návrhová část- 24 stran, zahrnuje tyto základní části: o Popis zpracování návrhové části, o Poslání a strategie Euroregionu, o Vize, strategické cíle a opatření tematických oblastí, o Příklady možných projektových záměrů, o Opatření k zajištění institucionálního rozvoje Euroregionu Silesia, o Specifická opatření a nástroje k podpoře rozvoje přeshraniční spolupráce Euroregionu Silesia,
55 Strategie rozvoje Euroregionu Silesia na období 2014 – 2020. In: Euroregion Silesia.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www.euroregion-silesia.cz/show_text.php?id=cinnost-strategie- rozvoje-2014-2020.
68 • Implementace Strategie Rozvoje Euroregionu Silesia; • Závěr.56
Jednotlivé části vycházejí ze systematicky uspořádaných dat a celý dokument na mne působí přehledným dojmem, lze ocenit i jeho grafické prvky.
56 Strategie rozvoje Euroregionu Silesia na období 2014 – 2020: aktualizace 2019. In: Euroregion Silesia.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www.euroregion-silesia.cz/show_text.php?id= cinnost-strategie-rozvoje-2014-2020.
69 Závěr
Přeshraniční spolupráce na hranici mezi Českou republikou a Polskem se jeví jako téma, které by mohlo být jako bezproblémové. Oba národy jsou si blízké svým slovanským původem, velmi blízké jsou si po stránce lingvistické, při srozumitelné artikulaci by možná v běžné mluvě nebylo zapotřebí ani tlumočníka. Obě země mají podobné tradice a kulturu, v historii se objevují období, kdy oběma vládl jeden vladař. Poláci i Češi prožívali obdobné těžké chvíle, ve dvacátém století prošli německou okupací, následně se stali součástí autoritativního systémů v područí Sovětského svazu.
O to překvapivější pro mne bylo, když jsem se v rámci tvorby této diplomové práce začala zajímat o česko-polské vztahy, že to naše sousedské soužití nebylo v určitých historických etapách.
Vždyť již při vzniku prvních polských a českých státních útvarů se setkáváme s válečnými konflikty, jejichž cílem bylo získání příhraniční oblasti za hranicemi sousedící země. Je zajímavé, že boje o území severní Moravy se pak i v dalších dějinách opakují.
Domnívám se, že právě období 10. – 12. století se stalo počátkem nejednoduchého vývoje vztahů mezi polským a českým národem. Přispěli určitě k tomu i mimořádně nadaní vládcové – na polské straně z linie Piastovců na straně české z řad Přemyslovců. Objevují se dokonce situace, že na trůnech těchto sousedních zemí seděli osoby spřízněné, neboť tehdejší územní požadavky se neřešily pouze zbraněmi, ale i různými diplomatickými tahy, mezi které patřila i účelově uzavíraná manželství.
Doby celkem klidného soužití se střídaly se vzájemnými střety, z nichž se některé promítají jako určitý stín do dnešních vztahů. Připomněla jsem například první válečný konflikt, který musel řešit nový československý stát v době, kdy ještě vládla radost z nabyté samostatnosti. Sedmidenní válka o Těšínsko byla sice krátká, ale krvavá a dodnes je v podvědomí obou stran pocit, že právě jim bylo ukřivděno. Občas dochází k poškozování pomníků obětí té či druhé strany, ale spíše se jedná o projevy „obyčejného vandalismu“, než o národnostní střet. Polský národ patří mezi ty, které nejvíce utrpěly v důsledku 2. světové války. Přitom to byli naši severní sousedé, kteří zneužili oslabení Československa v důsledku Mnichovské dohody a obsadili již
70 poněkolikáté území severní Moravy. Poslední česko-polský incident má ještě své pamětníky. Polská vojska obsadila české severní pohraničí při invazi 21. srpna 1968 a byly zde i obětí na životech.
Asi je na místě myšlenka, proč se tyto neblahé události děly, když jsme si jako sousedé v mnohém blízcí, možná i s určitou nadsázkou řečeno stejní. Napadá mne, jestli to není vlastně proto. Zdrojem konfliktů na počátku dějin obou států mohlo být i to, že na obou stranách stáli stejně schopní a ambiciózní panovníci. Boje o severní Moravu a především o Těšínsko v dalších obdobích spočívaly v podstatě v tom, že průmysl obou zemí se ubíral prakticky stejnou cestou a zde šlo o získání zdrojů základní suroviny – uhlí. Poslední incident se této teorii poněkud vymyká. V roce 1968 bylo na ne příliš dlouhý čas jiné, než stanoval socialistický standard a byli to právě polští komunističtí pohlaváři, kteří patřili k hlavním iniciátorům vpádu vojsk.
Problematice konfliktů jsem nevěnovala prostor ve své diplomové práci proto, že by toto bylo stěžejní pro náš současný vzájemný vztah. Chtěla jsem tímto poukázat, že jednou z rolí euroregionu by měla být též pomoc s vyrovnáváním se z minulostí a odbouráváním bariér v podvědomí zde žijících národnostních skupin. Historie i z jiných koutů Evropy prokázala, že po generaci tlumené pocity křivdy mohou navrátit zlo.
Na Česko – polské hranici vzniklo v průběhu devadesátých let šest euroregionů, z nichž dva jsou specifické tím, že jejich území je součástí tří států - Euroregion Nissie-Nysa-Nisa složený z národní části německé, polské a české a Euroregion Beskydy-Beskidy, který má část polskou, českou a slovenskou. Euroregion Nisa byl vůbec první útvar tohoto typu na naší státní hranici, další zde vznikaly v těsném sledu za euroregiony česko-německými a česko-rakouskými.
Postupně se, po vytvoření česko-slovenské hranice „obložila“ třinácti euroregiony, všechny si stanovily stejný cíl – rozvíjet přeshraniční spolupráci. Problém byl v tom, že program, který měl tyto aktivity podpořit – PHARE CBC měl v průběhu prvních let nastavena pravidla tak, že na přístup do programu a možnost realizace projektů měla jen ta národní část euroregionu kandidátské země, jejíž další část euroregionu se nacházela v členské zemi. Tyto podmínky v České republice splňovaly pouze euroregiony na česko - německé a česko- rakouské hranici. Tam se rozjely investiční projekty v zejména v oblasti ochrany životního prostředí a dopravy. Velmi oblíbené
71 vyly projekty neinvestičního typu z Fondu malých projektů., které umožnily společná sportovní a kulturní setkávání lidí s obou stran hranice.
Proti tomu zde byly euroregiony na hranicích České republiky a Polska a České republiky a Slovenska, které mohly využít první prostředky z programu PHARE CBC až v roce 1999 (a to se jednalo o částku spíše symbolickou.
Je tedy zřejmé, že ačkoliv vykonávala naprostá většina euroregionů velmi dobrou práci, vytvořila se zde skupina „elitní“ s finanční podporou a pak ty ostatní, které mohly realizovat přeshraniční aktivity, aniž by však dosáhly na podporu Evropské unie. V této době asi vzniká určitá nevraživost „severních a východních“ euroregionů vůči těm na západní a jihozápadní hranici. A tak, když je z iniciativy Euroregionu Labe založena 11. října 2001 Asociace euroregionů ČR, kromě Euroregionu Niesse-Nysa- Nisa, který je propojen též s německou částí, se žádný euroregion z česko-polské hranice nezapojil, stejně jako euroregiony česko-slovenské.
Když pak je založena 6. května 2004 Konzultativní rada Visegradských zemí, jedinými signatáři jsou za Českou republiku zástupci euroregionů na česko-polské hranici – Euroregion Praděd, Euroregion Silesia a Euroregion Bílé Karpaty. Takže pro změnu bez česko-německých a česko-rakouských subjektů.
Takže jedinou platformou, kde se objevují euroregiony ze všech úseků české státní hranice je Asociace evropských hraničních regionů, kde asi ani není prostor pro nějaká osobní setkání – a vůbec proč by se kvůli tomu mělo jezdit do Německa.
Můj osobní názor je, že nejednotnost postupu českých euroregionů pouze škodí, přitom by již neměl být důvod k nevraživostem, rozdíly ve financování zmizely. Možná tu je jedna maličkost k pokračování pocitu ukřivdění na straně česko-polských euroregionů – i když se připustí, že hranice se Spolkovou republikou Německo je o trochu delší než hranice s Polskem, jsou na česko-německé hranici dva dotační programy – OP ČR-Sasko a OP ČR – Bavorsko, což v součtu dává vyšší podporu, než je u jednoho programu na česko-polské hranici. Tady si myslím, že nutno brát v úvahu, že na německé straně se jedná o odlišné subjekty – dvě spolkové republiky, které disponují jinou správní strukturou i jinými kompetencemi.
Nyní bych přistoupila k verifikaci hypotézy, která byla formulována v úvodní kapitole a jejíž znění zde připomínám: Euroregiony na česko-polské hranici výrazným způsobem přispívají k řešení složitých problémů historie vzájemných vztahů.
72 V textu své diplomové práce jsem připomněla některá kritická období přeshraničních česko-polských vztahů. I když některá z nich mohla upadnout v zapomnění, jsou zde často i po století určitými skupinami nenáviděné pomníky padlých českých legionářů, kteří osvobozovali obsazená česká území v roce 1919 polskou armádou, která též na bojišti zanechala své oběti. Tyto připomínky sedmileté války bývají občas poničeny. V podvědomí některých lidí na české straně zůstává pocit ve formě varování – „Pozor na Poláky, tolikrát nás v této oblasti zradili“. Jednou z cest jak podobné pocity překonat spočívá v osobních kontaktech lidí z obou stran hranice a v tomto udělaly česko-polské regiony mnoho, dokonce i roky předtím, než jim bylo umožněno čerpat finanční prostředky z evropských fondů. Od počátku nového tisíciletí lze již plně využívat těchto zdrojů i ve formě malých, které podporují společné kulturní i jiné společenské akce.
Pro vyrovnání se s minulostí hrají euroregiony další významnou roli formou podpory přeshraniční spolupráce univerzit z obou stran hranice a vědecká pojednání i probíhající dvoustranné konference se i nejchoulostivějším okamžikům v historii vzájemných vztahů nevyhýbají.
Domnívám se, že výše uvedenou hypotézu mohu označit jako pravdivou.
73 Seznam použité literatury
Odborné monografie
BRANDA, Pavel. Regionální politika EU a podpora přeshraniční spolupráce. 1. vydání. Liberec: Euroregion Nisa-Nysa-Neisse, 2016. 163 s. ISBN neuvedeno. BRANDA, Pavel. Evropské seskupení pro územní spolupráci. 1. vydání. Praha: Oeconomica. 50 s. Faculty of International Relations Working papers, vol. II, 6/2008. ISBN 978-80-245-1425-3. BRANDA, Pavel. Euroregiony: mosty přes hranice. Liberec: Euroregion Nisa, 2003. 32 s. ISBN 80-239-1045-0. DAVIES, Norman a Aleš VALENTA. Polsko: dějiny národa ve středu Evropy. 1. vydání. Praha: Prostor, 2003. 481 s., [8] s. obr. příl. Obzor; sv. 44. ISBN 80-7260- 083-4. DOČKAL, Vít ed. Přeshraniční spolupráce na východních hranicích České republiky: růžový obláček a hrana reality. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2005. 140 s. Studie; sv. č. 35. ISBN 80-210-3751-2. GABBE, Jens a Viktor de MALCHUS. Praktický průvodce pro přeshraniční spolupráci. 2. vydání. Brusel/Gronau: Evropská komise, AEBR, 2000. ISBN neuvedeno. JEŘÁBEK, Milan, Jaroslav DOKOUPIL a Tomáš HAVLÍČEK. České pohraničí - bariéra nebo prostor zprostředkování?. 2004. Praha: Academia, 2004. 304 s. ISBN 80-200-1051-3. JEŘÁBEK, Milan et al. Certifikovaná metodika k usměrnění přeshraničního regionálního rozvoje. 1. vydání, Brno: MINO, Ing. Tomáš Mikulenka, 2015. 39 s. ISBN 978-80-87889-04-6. KAMIŃSKI, Łukasz, Petr BLAŽEK a Grzegorz MAJEWSKI. Hranicím navzdory: příběh Polsko-československé solidarity. 1. vydání. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. 317 stran. ISBN 978-80-87912-60-7. KOLIBOVÁ, Helena et al. Sociální realita česko-polského příhraničí po vstupu do Evropské unie. 1. vydání. Opava: Slezská univerzita, 2010. 175, 168 s. ISBN 978-80- 7248-612-0. LEDNICKÝ, Václav, ed., Arnošt WAHLA, ed. a Petr ŠINDLER, ed. Euroregiony a sdružení obcí a měst na česko-polském příhraničí. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita, 2001. 60 s. ISBN 80-7042-805-8. MOROZOV, Stanislav Vaclavovič. Polsko a Československo v evropských vztazích 1933-1939: jak stoupenci Pilsudského bojovali za nové uspořádání Evropy. Praha: Ottovo nakladatelství, 2009. 280 s. ISBN 978-80-7360-842-2.
74 NETOLICKÝ, Václav. Euroregiony: Úvod do problematiky. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2007, 76 s. ISBN 987-80-86754-78-9. PEKOVÁ, Jitka, ed. a Jana ZAPLETALOVÁ, ed. Euroregiony, státní správa a samospráva. 1. vydání. Praha: Ústav geoniky AV ČR, 2005. 118 s. ISBN 80-86407- 08. PTÁČEK, Pavel, ed., Zdeněk OPRAVIL, ed. a Pavel ROUBÍNEK, Pavel, ed. Aktuální výzvy pro strategii rozvoje česko-polského pohraničí: případová studie příhraničí euroregionu Praděd. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. 140, 152 s. Geographia Moravica; 4. ISBN 978-80-244-4794-0. TRČKA, Michal. Ne-prostupné hranice Evropy: teritorialita, biopolitika a etika. 1. vydání. Praha: Epocha, 2017. 151 s. ISBN 978-80-7557-118-2.
WOKOUN, René et al. Základy regionálních věd a veřejné správy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. 474 s. Monografie. ISBN 978-80- 7380-304-9.
ZICH, František Člověk v pohraničí: výzkum přeshraničních vlivů působících na obyvatele ČR. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2006. 262 s. ISBN 80-78464-753-4.
ZICH, František. Přeshraniční vlivy v českém pohraničí : (přeshraniční spolupráce v pohraničí jako evropeizace zdola?). 1. vydání. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2007. 282 s. ISBN 978-80-7044-931-8. ZICH, František. Přeshraniční vlivy působící na místní společenství pohraničí České Republiky II.: Sborník podkladových studií. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2005. 206 s. ISBN 80-7044-721-4.
Sborníky BORÁK, Mečislav ed. Opolské a Opavské Slezsko ve směru evropských standardů: Společenská aktivita obyvatel pohraničí. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2005. 320 s. ISBN 80-7248-329-3. BORÁK, Mečislav ed. Opolské a Opavské Slezsko ve směru evropských standardů: Regiony a integrační procesy po vstupu do Evropské unie. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2005. 320 s. ISBN 80-7248-329-3. BORÁK, Mečislav ed. Opolské a Opavské Slezsko v Evropské unii: Problémy prvních let členství se zřetelem na společenské proměny. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2007. 282 s. ISBN978- 80-7248-432-4 GÓRSKI, Remigiusz et al. Česko-polské vztahy: současnost a perspektivy: 8. listopadu 2012: sborník textů. Dráchov: Fontes Rerum, 2013. 98 s. Sborník textů; č. 44/2012. ISBN 978-80-86958-31-6.
75 KOZERY, Bartolomiej a Michal LIS (eds.). Opolské a OpavskéSlezsko ve směru evropských standardů. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2001. 315 s. ISBN 83- 88796-50-X. KOZERY, Bartolomiej a Michal LIS (eds.). Opavské a Opolské Slezsko ve směru evropských standardů: Překonávání bariér. Opole: Uniwersytet Opolski, 2001. 315 s. ISBN 83-88796-50-X. KOZERY, Bartolomiej a Michal LIS (eds.). Opavské a Opolské Slezsko ve směru evropských standardů: Práce-spolupráce-nezaměstnanost. Opole/Opava: Uniwersytet Opolski, Slezská univerzita v Opavě, 2003. 338 s. ISBN 83-7395-033-8. KOZERY, Bartolomiej a Michal LIS (eds.). Opolské a Opavské Slezsko v Evropské unii: Postsocialistická zátěž a unijní reálie.. Opole: Uniwersytet Opolski, 2006. 435 s. ISBN 83-7395-205-5.
Studie, metodické materiály
Legislativa
Elektronické zdroje
Asociace evropských hraničních regionů (AGEG / AEBR). In: Euroregion Silesia.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www.euroregion-silesia.cz/show_text.php?id=cinnost- AGEG-AEBR&open_menu=126. Česko-polská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci. In: Euroregion Silesia. cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www.euroregion-silesia.cz/show_text. php?id=cinnost-CZ-PL-mezi vladni-komise&open_menu=78. ČTK. Ostravica granica. Oblast Těšínska po Mnichovu zabraly polské jednotky. In: IDNES.cz [online]. 8. 10. 2018 [cit. 2020-04-21]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/ serial-prelomove-osmicky-938-polsko-tesinsko-zaolzie-mnichovska-dohoda-ondreka- muzeum-tesinska.A181004_043243_ostrava-zpravy_jog. ČTK. Sedmidenní válka o Těšínsko jitří emoce až do současnosti. In: IDNES.cz [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/technet/pred-100-lety/sedmidenni-valka- tesinsko-jitrit-emoce-az-do-soucasnost.A190121_171814_pred-100-lety_heli. Dálnice v České republice. In: Ceskedalnice.cz [online]. 12. 12. 2019 [cit. 2020-05-15]. Dostupné z: http://www.ceskedalnice.cz/image/mapa-velka.png. Euroregion Nisa projevil zájem o odpadní teplo z polské elektrárny Turów. In: Enviweb.cz [online]. 29. 04 2010 [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://eee. enviweb.cz/81710. Euroregion Pomezí Čech, Moravy a Kladska - Euroregion Glacensis. In: Euroregion Glacensis [online]. [cit. 2020-01-22]. Dostupné z: https://www.euro-glacensis.cz/uvodem. html. Euroregion Praděd: O nás. In: Euroregion Praděd [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné z: http:// www.europraded.cz/o-nas/.
76 Historie V4. In: Visegrad Group.eu [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www. visegradgroup.eu/historie/historie-v4. Chronologie událostí 20. a 21. srpna 1968. In: Ústav pro studium totalitních režimů [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/srpen-1968/srpen-1968- chronologie/. Kalendář akcí: 25. zasedání Česko – polské mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci. In: Ministerstvo průmyslu a obchodu.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: https://www. mpo.cz/udalost340.html. KUTHAN, Pavel Jaroslav. Sedmidenní válka s Polskem - 1919. In: Válka.cz [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné z: https://www.valka.cz/10544-Sedmidenni-valka-s-Polskem-1919. NOVÁK, Martin. Masakr během okupace 1968: Opilý polský voják v Jičíně zavraždil dva Čechy, už 35 let je na svobodě. In: Aktuálně.cz [online]. 3. 7. 2018 [cit. 2020-04-21]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/jicinsky-masakr-je-hanbou-okupantu-polak-v-roce- 1968-zavrazd/r~191b3b9e68a411e89b0fac1f6b220ee8/. Mapa. In: Euroregion Neisse-Nisa-Nysa [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné z: http://www. euroregion-nysa.eu/mapa. PHARE, ISPA, SAPARD: Od nástrojov predvstupovej pomoci po štrukturálne fondy Európskej únie v Slovenskej republike. In: Archiv.vláda sk. [online]. 2003 [cit. 2020-06-16]. Dostupné z: https://archiv.vlada.gov.sk/phare/data/files/498.pdf. Piráti: Dvě tuny kyanidu ve vodě a kritický stav ovzduší na Ostravsku. Ministerstvo životního prostředí je spokojeno? In: Pirátská strana.cz [online]. [cit. 2020-06-21]. Dostupné z: https://www.pirati.cz/tiskove-zpravy/kriticky-stav-ovzusi-na-ostravsku.html. SCHMIEDTOVÁ, Věra. Příhraničí. In: Radio Prague International [online]. [cit. 2020-05- 20]. Dostupné z: https://cesky.radio.cz/prihranici-8621533. Stanovy Asociace euroregionů ČR. In: Euroregion Silva Nortica [online]. [cit. 2020-05-16]. Dostupné z:www.silvanortica.com/userfiles/stanovy-asociace-euroregionu-ceske-republiky. Státní hranice a pohraniční turistika. In: Www.zdeneksmida.cz [online]. [cit. 2020-06-16]. Dostupné z: http://www.zdeneksmida.cz/statni-hranice-a-pohranicni-turistika.html. Strategie rozvoje Euroregionu Silesia na období 2014 – 2020. In: Euroregion Silesia.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: http://www.euroregion-silesia.cz/show_ text.php?id=cinnost-strategie-rozvoje-2014-2020.
77 Seznam použitých zkratek
Zkratka Význam zkratky
AEBR Association of European Border Regions
AEG Arbeitsgemeinschaft Europäischer Grenzregionen
AER Assembly of Eropean region
CBC Crossborder Cooperation – přeshraniční spolupráce
ČR Česká republika
ER Euroregion
EU Evropská unie
FMP Fond malých projektů
HDP Hrubý domácí produkt
PL Polsko
PHARE Poland and Hungary Assistance for Restructuring of their Economies RE Rada Evropy
SK Slovensko
78 Seznam tabulek
Číslo Název Strana 1 Hranice ČR a její úseky s jednotlivými sousedícími státy 30
2 Euroregiony na česko-polské hranici 37
3 Počet obyvatel euroregionů a jejich částí 38
4 Alokace prostředků PHARE CBC 47
Seznam obrázků
Číslo Název Strana
1 Polsko za vlády Měška I. (960 – 992) 20
2 Polsko za vlády Boleslava I. Chrabrého 23
3 Dálniční síť České republiky 31
4 Mapa zdevastované oblasti Černý trojúhelník 34
5 Znečištění ovzduší na Ostravsku 35
6 Mapa Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa 39
7 Mapa euroregionu Glacensis 40
8 Mapa Euroregionu Praděd/Pradziad 42
9 Mapa Euroregionu Silesia 43
10 Mapa Euroregionu Těšínské Slezsko/ Śląsk Cieszyński 44
11 Mapa Euroregionu Beskydy Beskidy 45
12 Alokace finančních prostředku v rámci OP Přeshraniční 48 spolupráce 13 Mapa oblastí ČR- Polsko s poskytovanou podporou v 49 rámci Cíle 3 14 Překonávání historických bariér 65
79
80