MASARYKOVA UNIVERZITA
Filozofická fakulta Historický ústav
Studijní obor: Historie
Bc. Tomáš Kotra
KOMPARACE EUROREGIONÁLNÍCH STRUKTUR NA ZÁPADNÍCH A VÝCHODNÍCH HRANICÍCH ČR
Magisterská diplomová práce
Vedoucí magisterské práce: Doc. PhDr. Vladimír Goněc, DrSc. Brno 2012
Prohlańuji, ņe jsem práci vypracoval samostatně s pouņitím uvedené literatury a zdrojů. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a pouņívána ke studijním účelům.
V Ostravě, 17. 6. 2012 ……………………... vlastnoruční podpis
1
Na tomto místě chci poděkovat doc. PhDr. Vladimíru Goňcovi, DrSc., vedoucímu této magisterské diplomové práce, za odborný dozor, trpělivost, čas a zejména cenné připomínky a podněty, jenņ věnoval této práci. Dále vńem pracovníkům a činitelům v oslovených euroregionech, kteří byli ochotni poskytnout mi svůj čas, informace a postřehy. Mé díky patří bezpochyby i mé rodině a blízkým, kteří mě v době mého studia podporovali.
2
Bibliografický záznam KOTRA, Tomáń: Komparace euroregionálních struktur na západních a východních hranicích ČR. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2012. 98 s. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vladimir Goněc, DrSc.
Anotace Magisterská diplomová práce s názvem „Komparace euroregionálních struktur na západních a východních hranicích ČR“ se zaměřuje na první dvacetiletí existence euroregionů na území ČR. Daná problematika vzbuzuje v posledních letech velký zájem jak na poli vědeckém, občanském či v rámci EU. Práce se snaņí na konkrétních případech Euroregionu Těńínské Slezsko a Euregia Egrensis zachytit vývoj euroregionálních struktur na východních a západních hranicích České republiky. V těchto dvou institucích se odráņí celá řada rozdílností, způsobená zejména odlińností historického vývoje a časovým zpoņděním u euroregionálních struktur na východních hranicích ČR. Na druhou stranu jsou si vńak zmíněné euroregiony v mnohém podobné a blízké. Úvodní část práce je zaměřena na teoretické ukotvení práce v historickém, celoevropském vývoji a vymezení základních pojmů jako: euroregion, centralizace, decentralizace, federalismus atp. Následující kapitoly se jiņ věnují výzkumu a komparaci zmíněných euroregionů. Hlavním cílem práce je posouzení schopnosti euroregionů fungovat jako kvalitní platforma přeshraniční spolupráce a také srovnání rozdílností v dosaņeném stavu euroregionů plynoucích z rozdílného vývoje.
Annotation Diploma thesis „Comparison of euroregional structures on western and eastern borders of The Czech Republic” focuses on the first two decades of euroregional existence in ČR. Importance of this problematic arouses interest in the civil field, field of science or EU. Work attempts to 3 describe development of euroregional structures on eastern and western borders of ČR on concrete examples of Euroregion Teschen Silesia and Euroregion Egrensis. We can observe a number of disparities in these two structures, caused by different historical evolution and delays in establishing the euroregional structures on eastern borders of ČR. On the other hand are mentioned euroregions close in many areas. Author firstly deals with theoretical anchoring in historic, Europe-wide, development and definition of key-terms like: euroregion, centralization, decentralization, federalism etc. Next chapters are focused on specific research and comparing of forenamed euroregions. The main goal of the thesis is assessment of abilities of euroregions to be a functional platform for cross-border cooperation and comparison of differences achieved by dissimilar advancement.
Klíčová slova Euroregion, Platformy přeshraniční spolupráce, Euregio Egrensis, Euroregion Těńínské Slezsko, Regionální politika EU, Interreg, Phare CBC
Keywords Euroregion, Platforms of cross-border cooperation, Euregio Egrensis, Euregio Teschinensis, EU regional policy, Interreg, Phare CBC
4
Obsah:
1 Seznam zkratek ...... 8
2 Úvod ...... 10
3 Vývoj evropské regionální politiky ...... 15 3.1 Evropa? ...... 16 3.2 Imperialismus ...... 18 3.3 Role státu ...... 18 3.4 Regionální politika Evropského společenství ...... 20 3.4.1 Do roku 1970 ...... 20 3.4.2 Od roku 1970 ...... 21 3.4.3 Od roku 1989 po současnost ...... 24
4 Přeshraniční spolupráce ...... 26 4.1 Základní parametry ...... 26 4.1.1 Cíle ...... 27 4.2 První krůčky k euroregionům ...... 27 4.3 Rozdílnosti ...... 28
5 Euroregiony ...... 30 5.1 Západní Evropa ...... 30 5.2 Euroregiony v ČR ...... 30 5.3 Vývoj definice euroregionu ...... 31 5.3.1 Madridská úmluva ...... 34
6 Situace po roce 1989 a vznik euroregionálních struktur v ČR ...... 36 6.1 Češi a Němci ...... 36 6.2 Česko - polské iniciativy ...... 37
7 Historické souvislosti ...... 39 7.1 Chebsko a jeho historický vývoj směrem k současnosti ...... 39 7.1.1 Vývoj do konce 19. století ...... 40 7.1.2 Vývoj ve 20. století ...... 42 7.2 Těšínsko a jeho historický vývoj směrem k současnosti ...... 43 7.2.1 Vývoj do konce 19. století ...... 44 5
7.2.2 Vývoj ve 20. století ...... 46
8 Situace po roce 1989, vznik integračních struktur na Chebsku a Těšínsku ...... 49 8.1 Vznik integračních struktur na Chebsku ...... 50 8.1.1 Ihned po revoluci ...... 50 8.1.2 Vznik euroregionu ...... 51 8.2 Vznik integračních struktur na Těšínsku ...... 51 8.2.1 Ihned po revoluci ...... 52 8.2.2 Vznik euroregionu ...... 53
9 Obecné parametry zkoumaných euroregionů ...... 55 9.1 Obecné parametry Euregia Egrensis ...... 55 9.2 Obecné parametry Euroregionu Těšínské Slezsko ...... 57
10 Organizace a právní status zkoumaných euroregionů ...... 59 10.1 Euregio Egrensis, struktura a právní status ...... 59 10.1.1 Organizační struktura ...... 60 10.2 Euroregion Těšínské Slezsko, struktura a právní status ...... 62 10.2.1 Organizační struktura ...... 62
11 Financování a cíle zkoumaných euroregionů ...... 64 11.1 Situace v Euregiu Egrensis ...... 64 11.1.1 Cíle Euregia Egrensis ...... 64 11.1.2 Financování Euregia Egrensis ...... 65 11.2 Situace v Euroregionu Těšínské Slezsko ...... 66 11.2.1 Cíle Euroregionu Těšínské Slezsko ...... 66 11.2.2 Financování Euroregionu Těšínské Slezsko ...... 68
12 Vztahy Euregia egrensis a Euroregionu Těšínské Slezsko s ostatními aktéry ...... 70 12.1 Horizontální vztahy...... 70 12.2 Vertikální vztahy ...... 70
13 Dílčí oblasti a jejich vzájemné paralely ...... 72 13.1 Dopravní infrastruktura ...... 72 13.1.1 Chebsko...... 72 13.1.2 Těšínsko ...... 73 13.2 Kulturní výměna ...... 74 13.3 Jazyková ofenziva ...... 75 13.4 Další ekonomické aspekty ...... 76 13.4.1 Chebsko...... 76
6
13.4.2 Těšínsko ...... 77
14 Závěry ...... 78 14.1 English summary ...... 83
15 Přílohy ...... 84
16 Použité zdroje a literatura ...... 95
7
1 SEZNAM ZKRATEK
AEBR/AGEG Asociace evropských hraničních regionů AEČR Asociace euroregionů ČR AV ČR Akademie věd České republiky CBC Přeshraniční spolupráce CRR ČR Centrum pro regionální rozvoj České republiky ČR Česká republika ČSFR Česká a Slovenská Federativní republika ČSSR Československá socialistická republika ČSÚ Český statistický úřad EAAGF Evropský fond orientace a záruky v zemědělství EIB Evropská investiční banka ERDF Evropský fond regionálního rozvoje ETS Euroregion Těńínské Slezsko EE Euregio Egrensis EHS Evropské hospodářské společenství ES Evropské společenství ESF Evropský sociální fond ESUO Evropské společenství uhlí a oceli ESÚS Evropské seskupení pro územní spolupráci EU Evropská unie FIFG Finanční nástroj pro podporu rybolovu HDP Hrubý domácí produkt HRAT Hospodářská a rozvojová agentura Třinecka NATO Severoatlantická aliance NDR Německá demokratická republika NUTS Nomenklatura územních statistických jednotek
8
PZKO Polski Związek Kulturalno-Oświatowy RR Regionální rada SRN Spolková republika Německo TACIS Technický rozvoj v příhraničních regionech nezávislých států bývalého Sovětského svazu V4 Visegrádská čtyřka TIS Turistická informační střediska
9
2 ÚVOD
Jak jiņ z názvu práce jasně vyplývá, hlavním tématem bude problematika euroregionů jako platforem mezinárodní, přeshraniční spolupráce v rámci Evropské unie (dále také EU). Klíčovým zkoumaným problémem budou rozdílnosti v současném stavu euroregionálních struktur na západních a východních hranicích České republiky (dále také ČR). Tyto rozdílnosti, plynoucí zejména z časového skluzu zakládání euroregionů na východních hranicích ČR, jsou zkoumány z hledisek historických, ekonomických, kulturních, geografických či sociologických. Problematika euroregionů je jiņ delńí dobu ve velké oblibě. Prvotní práce se vńak vyznačovaly spíńe jakýmsi „euforickým“ nekritickým přístupem a celou záleņitost vnímaly příliń optimistickým pohledem. Později vznikající práce, jak v universitním prostředí tak mimo něj, se jiņ vyznačují kritičtějńím přístupem. Jejich zaměření vńak příliń často sklouzává k přeceňovaní a přílińné soustředěnosti na daný obor autora. Multidisciplinární přístup by měl být jednou ze základních podmínek pro práci tohoto druhu. Díla takovéhoto charakteru, zejména z oblasti ekonomických fakult, často zkoumají danou problematiku s ohledem na daná ekonomická, demografická či geografická fakta. Tyto informace1, které jsou poměrně snadno dostupné z veřejných zdrojů, vńak jiņ opomíjí skutečnou motivaci euroregionálních aktérů. Podmínky, ve kterých daná spolupráce vzniká, jsou často velmi specifické a nedají se pomocí těchto dat dokreslit v plné míře. Hlavní cíl této práce tak bude spočívat ve snaze proniknout a odhalit tyto specifika a motivy, které vedou euroregionální aktéry právě k jejich konání. Dalńím závaņným problémem bude pohled na přeshraniční spolupráci jako na součást politiky EU. Jak je zřejmé, euroregionální politika je nástrojem EU, který má napomáhat a usnadňovat odbourávání zejména ekonomických a mentálních bariér, vzniklých ve sloņitém evropském historickém vývoji. Jednotný trh, ruńení vńemoņných obchodních bariér, unifikace norem a dalńí zjednoduńování pohybu osob, zboņí a sluņeb v Evropě patří k hlavním úkolům a také vyzdvihovaným úspěchům EU. Tento proces, zahrnutý do pojmu integrace, je vńeobecně velmi naduņíván. Z obecného pohledu lze tento postup označit za jednoznačně pozitivní, otázkou
1 Informace z takovýchto veřejných zdrojů často bývají neaktuální. 10 a také odpovědí na úspěńnost této politiky vńak zůstává, jakou reakci vyvolává přeshraniční politika v lidech, kteří jsou jí dotčeni nejvíce, tedy v lidech ņijících v příhraničních oblastech.2 Nutno také podotknout, ņe ony prvky „nadnárodní“ spolupráce v českém prostředí velmi často fungují, spíńe neņ jako skutečně nadnárodní, jako jakési sdruņení národních stran euroregionů, s vlastní organizací a rozpočtem. Tento fakt nenapomáhá skutečné spolupráci v rámci struktury. Samotná práce navazuje na bakalářskou diplomovou práci autora „Těńínsko v systému euroregionů“ obhájenou před dvěma lety, roku 2010, v rámci studia Historie na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. V prvních kapitolách se magisterská diplomová práce bude věnovat zejména obecnému ukotvení a definování stěņejních pojmů. Zasazení do kontextu a identifikace klíčových otázek by měla čtenáři přiblíņit dané téma a napomoci ke skutečné orientaci v problematice. První kapitoly se tak budou, po krátkém nastínění historického vývoje, věnovat evropské regionální politice, definici euroregionů či vývoji přeshraniční spolupráce. Nebudou chybět ani zmínky o historickém vývoji regionální politiky EU či problémech plynoucích z odlińného stupně centralizace různých evropských zemí. V dalńích kapitolách jiņ přistoupíme ke zmíněné komparaci Euroregionu Těńínské Slezsko a Euregia Egrensis. Tyto dvě euroregionální struktury bude práce srovnávat paralelně v klíčových oblastech. A tak se od historických podmínek a obecných demografických a geografických faktů dostane k srovnávání vzniku euroregionů, jejich organizační struktury, právního statutu, cílů funkčnosti, financování, dopravní infrastruktury, migraci pracovních sil, spolupráci v oblasti ńkolství či zdravotnictví a mnohých dalńích. Opomenuty nebudou také vztahy s ostatními účastníky regionální politiky v regionu. V samotném závěru práce budou vyzdvihnuty klíčové rozdílnosti a podobnosti zkoumaných euroregionů a jejich porovnání. Hlavní otázkou tak zůstává, ve kterých oblastech dokázal dříve zaloņený Euregio Egrensis zuņitkovat svou časovou výhodu, a kde Euroregion Těńínské Slezsko tento časový skluz dohání. Oba euroregiony vńak nejdou stejnou cestou ve vńech zkoumaných oblastech a jejich přístup k některým tématům se značně lińí. Bude vńak jistě vhodné sledovat i tyto odlińnosti a zkoumat, proč k takovémuto přístupu dochází. Zhodnocení funkčnosti
2 Jak mohu říct z vlastní zkuńenosti a je to také logické, lidé ocení zruńení hranic, ńirńí nabídku zboņí, levnějńí produkty atp. Na druhou stranu nemusí souhlasit s přeplněnými silničními tahy, vytlačováním tradičních výrobků levnějńími náhraņkami a také z čistě nacionalistického pohledu s nahrazováním domácí produkce tou zahraniční. Jak je zřejmé, i tato sekera je dvousečná a ona neviditelná ruka trhu je zde občas i vidět. 11 zkoumaných euroregionů a stav jejich rozvoje v odlińných podmínkách patří k hlavním cílům práce. Snaha o popis a zkoumání euroregionálních struktur na vědeckém poli v posledních letech značně sílí. Tento stav vńak není zapříčiněn pouze zajímavostí tématu. Samozřejmě je mezinárodní spolupráce v hraničních oblastech Evropy klíčovým faktorem pro zmírnění napětí či potlačení nacionalistických tendencí. Poznávání svých sousedů a moņnost spolupráce je jistě lákavá jak pro výzkumníky, tak pro samotné obyvatele zmíněných regionů. Nemluvě o moņnostech ekonomického rozvoje těchto často periferních oblastí, zaostávajících mnohdy zbytečně jen kvůli hraničním či jazykovým bariérám. Nárůst vědeckého zájmu způsobuje na druhou stranu také zvyńující se rozpočet na tuto politiku v rámci EU. Tyto vědecké práce, vznikající nejčastěji na ekonomických, právních či sociálních fakultách, vńak příliń často zkoumají problematiku pouze se zaměřením na daný obor autora. A tak jsou některé práce jen suchým výčtem ekonomických dat či nastíněním politologických faktů a jiným zajímavým oblastem jiņ nevěnují dostatečný prostor. Pro takovouto práci je vńak nutný ńiroký interdisciplinární pohled, kterého není vņdy snadné dosáhnout. Osobně vím, ņe má práce se bude v mnohém zaměřovat na kulturně-historické a sociální podhoubí vzniku euroregionálních struktur. Dalńí ze zmíněných oblastí zájmu autora budou, i s ohledem na studium ekonomické fakulty, problémy daných euroregionů v oblasti hospodářské. Velký zájem a důraz autor klade také na migraci pracovních sil, výměnu studentů a vůbec na demografickou situaci v daných regionech. Geografické souvislosti a informace také autor silně zdůrazňuje. Otázky z oblasti práva budou řeńeny zejména za pomoci odborné literatury. Autor sám se snaņí o osobní přístup ve vńech zkoumaných oblastech, a tak často přikládá své poznatky nabyté zejména z rozhovorů a spolupráce s aktéry ve zmíněných euroregionech. Některé dřívějńí práce se často nedokázaly vyhnout vlně optimismu a celou oblast zkoumaly značně nekriticky. Přejímaly informace, které nereflektovaly skutečný stav věcí, ale pouze přání a cíle euroregionálních hodnostářů. V současné době vńak vzniká celá řada studií, která se jiņ těmto problémům dokázala vyhnout. Ta přináńí v řadě otázek hodnotné poznatky a plodné podněty. Sama práce zkoumá jak zahraniční literaturu, tak tu domácí. Zahraniční autoři se věnují tématu veskrze z obecného, popisného a definičního pohledu a k těmto účelům jsou také vyuņity, situacím v konkrétních euroregionech se příliń nevěnují. Mezi takovýmito autory bych nechtěl opomenout jak klasiky oboru Perkmanna, Cochrana, Téla či Klausena a Goldsmithe, tak dalńí autory, zkoumající zejména česko-polský prostor, jako: Dobrowolski, Chwalba, Kadlubiec, 12
Malendowski. Práce klade silný důraz také na práce české provenience: Dočkal, Gawrecká, Jeřábek, Parma, Netolický, Siwek, Skokan, Touńek a dalńí. Také v universitním prostředí vzniká celá řada zajímavých prací. Ty se, jak jiņ bylo zmíněno, věnují zejména jednotlivým oblastem v dané problematice. Nutno vńak podotknout, ņe některé z těchto prací jsou opravdu přínosné, nestranné a výstiņné.3 Předevńím práce Víta Dočkala se jiņ stávají klíčovými, dalo by se říct, klasickými pracemi. Tématu Euroregionu Těńínské Slezsko se věnuje celá řada jiņ uvedených autorů v poměrně uspokojivé ńíři, a tak je pro zájemce poměrně snadné nabýt základní přehled o tomto euroregionu. K problematice Euregia Egrensis vńak doposud nevznikla ņádná odborná vědecká literatura tomuto tématu se věnující. Jedinými moņnými a přístupnými zdroji jsou tak pouze internetové stránky euroregionu4 či dokumenty z provenience euroregionu. Je aņ s podivem, ņe se jednomu z průkopnických euroregionů v rámci ČR nevěnuje ņádná z prací. Tento euroregion tak zůstává v celé řadě prací nepochopitelně opomíjen, ač svou historií či funkčností mnohé z euroregionů jednoznačně předčí. Z tohoto hlediska se autor snaņí získat informace zejména díky ńirńí spolupráci s aktéry v Euregia Egrensis. Dalńím z důleņitých zdrojů pro danou práci jsou zdroje elektronické, které v současnosti silně nabývají na významu. Autor pouņívá pouze oficiální stránky institucí. Kupříkladu oficiální stránky Euroregionu Těńínské Slezsko a Euregia Egrensis, portály Ministerstva pro místní rozvoj ČR, Ministerstva vnitra ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR, Ministerstva zahraničních věcí Polska. Důleņitým zdrojem je také eurostat a Český statistický úřad. Dále jsou pouņívány informační stránky o EU5 či stránky AEBR.6 Hlavní pouņitou metodou, jak jiņ z názvu práce vyplývá, bude komparace. Ta by mohla být o to zajímavějńí, ņe zmíněná témata budou probírána současně a tak si čtenář bude moci ihned vybavit a zpozorovat rozdílnosti u obou struktur. Závěr tyto poznatky pouze shrne, popíńe a zdůrazní. Neméně podstatnou uņitou metodou je metoda orální historie, vyuņívána zejména při kontaktu se současnými či minulými pracovníky v euroregionech a s jinými, pro téma zajímavými, osobnostmi. Analýza primárních institucionálních pramenů je také nezbytným předpokladem pro práci takovéhoto charakteru. Studium výročních zpráv či stanov euroregionů je neopomenutelnou součástí. Práce se nesnaņí o přísný výčet vńech moņných faktů, které je
3 Dočkal, Michl, Nováková, Sabelová, Swaczynová a dalńí. 4 Stránky Euregia Egrensis vńak poskytují informace v solidní ńíři. 5 Např. Euroskop.cz. 6 Asociace evropských hraničních regionů. 13 moņno nalézt, jejím hlavním cílem je čtivé a jednoduché pojednání o instituci euroregionů na území České republiky, snaņí se odhalit klíčové aspekty v jejich fungování za pomoci osobního kontaktu s touto institucí a pomocí tohoto přístupu ji přiblíņit čtenáři.
14
3 VÝVOJ EVROPSKÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY
Evropský, ale také celosvětový vývoj si v globálním pohledu prońel během 20. století dynamickou změnou. Tyto změny vńak neustávají ani ve století jednadvacátém. A tak některé dobře zaņité pojmy mění svůj význam a charakter. Společnost vņdy a jednoznačně bude touņit po uspokojení vlastních potřeb a blahobytu. Ten, na rozdíl od socialistického zřízení, byl do jisté míry kapitalistickou společností dosaņen. Ale podobně jako socialismus má i kapitalismus svá úskalí a nevýhody. Není zapotřebí je zde obńírně vyjmenovávat, je vńak zapotřebí si uvědomit, ņe dosavadní forma zajisté není neměnná, stálá a bezchybná. „Trņní ekonomika je doposud nejlepńím známým a osvědčeným hospodářským systémem pro vytváření blahobytu, ale rozvoj volného obchodu má své hranice a svá omezení a kapitálové trhy také nejsou pro vńechny. Kapitalismus sice zvítězil, ale jeho vymoņenosti nejsou určeny vńem.“7 V současném světě procházejícím intenzivní globalizací se vņdy a naplno zdůrazňují ekonomické výhody volného obchodu. S tím je spojena snaha o odbourávání celních, legislativních a vńech dalńích bariér tomuto obchodu bránících. Právě tento přístup onu globalizaci exponenciálně zrychluje. Výhody volného obchodu a jeho neustálý rozvoj má vńak také své hranice. Hranice, kterých jiņ v některých oblastech bylo dávno dosaņeno, a leckde jsou také překračovány. Trņně uvaņující jedinec si tato omezení nepřipouńtí, respektive připouńtět nechce a do popředí zájmu klade svůj prospěch. „Nadnárodní společnosti, z nichņ sto největńích kontroluje dvacet procent globálních zahraničních aktiv, jiņ nemusí mít obavy z ńíření sociálního neklidu inspirovaného nějakým modelem socialistického typu. A tak směle diktují vládám podmínky pro svou existenci.“8 A největńí starostí vlád se tak stává, jakým způsobem daným společnostem zajistit co největńí podíl na globálním trhu. Stát se tímto způsobem dostává do nezáviděníhodné pozice, kdy neupřednostňuje zájem svůj, ale zejména zájem nadnárodní společnosti, tím částečně ztrácí jak vliv na domácí ekonomiku, tak morální kredit. Moderní obhajování se liberalismem a neviditelnou rukou trhu, která vńe reguluje a navádí do správných hospodářských kolejí, tak
7 Hertzová, N.: Plíņivý převrat. Praha: Dokořán, 2003, s. 19, 21. 8 Kulhánek, I.: Klopýtání přes budoucnost. Praha: Academia, 2008, s. 302. 15 v reálných podmínkách ani zdaleka nemůņe obstát. Tento stav věcí přímo nahrává do not oněm společnostem, diktujícím vládám pomocí mocných lobbistických skupin své podmínky. Podmínky, které jsou pro ně v dané chvíli výhodné. To, kde budeme za pár let, jiņ stěņejní není, stěņejní je pouze zisk. Tento dravčí přístup v současném finančním světě jednoznačně a neodvratně vede majoritní společnost k náladám, které s demokracií a kapitalismem jednoznačně nesympatizují. Vede k odporu, resentimentům a nacionalistickým vzplanutím. Toto napětí v společnosti a zejména mezi mladými a nezaměstnanými neustále roste. „Dochází k napětí uvnitř kultur, nikoliv mezi kulturami, nebo dokonce civilizacemi.“9 Toto napětí jde ruku v ruce s neustálým posilováním nadnárodních uskupení. Je jen otázkou času, kdy stát začne být loajální spíńe neņ ke svým občanům k nadnárodním korporacím. Je také otázkou, do jaké míry zatlačí tato uskupení do pozadí roli státu a jeho funkce. Tento stav vńak jistě harmonii a solidaritu nepřinese. Co přinese, na to odpoví budoucnost. Bude vńak role státu10 i v následujících dekádách natolik pevná, aby byla kupříkladu schopna udrņet akceschopnou regionální politiku?
3.1 Evropa?
Nyní jiņ vńak k samotnému historickému vývoji evropské regionální politiky. Evropa, jako kontinent, je značně specifickým fenoménem, nepřirovnatelným svými vlastnostmi k ņádnému jinému. Její historický vývoj byl natolik spletitý, odlińný a pestrý, ņe dal v moderní době moņnost vzniknout oné, ve světě doposud ne příliń zvyklé, mezinárodní spolupráci. Zamyslíme-li se nad Evropou z geografického hlediska, je zcela zřejmé, ņe ji netvoří homogenní, jednolitý celek. Evropa je jak členitostí svého pobřeņí, tak horskými masivy jiņ odpradávna dělena do různorodých oblastí a regionů. Kupříkladu v dobách antického Říma tvořilo snad nejvýznamnějńí bariéru horské pásmo Alp. Tento takřka nepřekonatelný masiv bylo moņné překročit jen v několika málo bodech, spojujících antický svět s tím barbarským. Středozemní moře bylo komunikační, dopravní linií spojující římský svět, Středomoří v tomto ohledu bylo poklidnou „louņí“, která svým vhodným podnebím a mírností vln umoņňovala plavbu lodí, jeņ by v oceánu rozhodně neuspěly. Výdobytky římského světa za sebou vńak zanechaly dalńí silnou stopu. Tou byl pro středověkou Evropu ohromný význam římských silnic a
9 Kulhánek, I.: Klopýtání přes budoucnost. Praha: Academia, 2008, s. 303. 10 U Evropské unie by se dalo uvaņovat o termínu „postmoderního“ státu. 16 infrastruktury. Podél limitu se začalo tvořit nové srdce kontinentu. Římské dědictví tak přispělo k dalńím rozdílnostem v evropském vývoji. S postupem času se vńak Hanzovní trasy Zdroj: evropské civilizační centrum http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor nevyhnutelně posouvalo :Haupthandelsroute_Hanse.png severozápadním směrem. Tento posun byl způsoben zejména expanzí Turků, a nutným přesunem námořních tras do atlantického prostoru. S tímto posunem se v Evropě objevují nové geografické bariéry, ale také spojnice. Podstatné je zejména zamyńlení nad skandinávským prostorem. Ten můņe, při pohledu na mapu, připomínat snad i samostatný kontinent.11 V podobném smyslu jako Středomoří se tak rozvíjí Baltské moře, jako prostor pro čilý obchod Hansy, která svou obchodní dravostí překonávala veńkeré myslitelné překáņky. Toto čilé obchodování spojovalo vńechny oblasti Evropy a vzájemně je sbliņovalo. Dalńím z klíčových faktorů, které mají nemalý vliv na současné regionální členění Evropy, jsou časté posuny a změny hranic. Jak se postupem času měnily státy, jejich síla, role a forma, měnila se také tvářnost Evropy. Pro současnou regionální politiku je vńak nespornou výhodou, ņe v Evropě nevznikly pevné a neměnné hraniční linie tvořící neprostupné bariéry. Zaměříme-li se na středověkou civilizaci, je zde citelná jakási universálnost prostoru v hospodářském slova smyslu. Obchod a jeho výhody tyto hranice snadno překonával. S pohledem na prostor Svaté říńe římské a vývoj německých území se jakékoliv obavy z neprodyńnosti hranic jeví jako zbytečné. Evropa si jednoduńe na hranice a jejich změny zvykla, stejně jako na jejich flexibilitu. Hranice tak nemusí být vnímána jako cosi neměnného, jako něco, co staví zeď mezi lidi na obou jejich stranách. V současné zahraniční literatuře se dokonce objevují teorie a ohlasy, které současnou regionální politiku a podporu těchto územních celků připodobňují k středověkému evropskému
11 Nemluvě o tom, ņe kartografické zobrazení polárních oblastí značně deformuje vnímání prostoru. 17 vývoji a hledají paralely mezi současným a minulým. Teorie New-Medievalismu je tak do jisté míry zajímavou konstrukcí, otázkou je, do jaké míry jsou tyto dva jevy porovnatelné z vědeckého hlediska.12
3.2 Imperialismus
Evropské mocnosti vńak během 19. a zejména 20. století zcela změnily svou tvář. Role státu nabírala zcela jiných dimenzí. S nárůstem imperialismu a postupnou kolonizací světa se měnily také evropské mocnosti. Jejich hlavním cílem začalo být zejména ukrojení co největńího kusu z moņného koloniálního koláče. Tímto stavěly mocnosti na odiv svůj lesk a sílu, upevňovaly domácí postavení a získávaly moņná odbytińtě pro svou produkci. Tento přístup vńak nevyhnutelně vedl k eskalaci napětí mezi takovýmito koloniálními impérii. Dalo by se také uvaņovat nad moņností, ņe prvním evropským sjednotitelem byl jiņ Napoleon Bonaparte, který pod svá křídla uchvátil takřka celý kontinent a do obsazených území prosazoval své chráněnce. Takovéto úvahy o jakési evropské integraci jsou vńak zcela scestné. Jakékoliv sjednocení Evropy silou není s ohledem na minulost úspěńné a vņdy se obrátí proti „sjednotiteli“. Stejně tak to bylo i s Napoleonem. Po zdánlivě aņ bezproblémovém průběhu 19. století, kdy si evropské mocnosti ruku v ruce rozdělily vliv nad větńinou světového povrchu, se na počátku století následujícího začaly kupit problémy. Německá frustrace z izolovanosti a nemoņnosti odbytu svých výrobků v koloniích se začala projevovat navenek. Ostatní, koloniemi oplývající, státy neměly zájem na připuńtění silné a technicky vyspělé německé konkurence na své výsostné území, a tak jen přikládaly polínka do ohně.
3.3 Role státu
První velký světový konflikt jiņ zcela pozměnil tvář evropských mocností. Válkou přetíņené ekonomiky nebyly schopny zvládat přetíņení způsobené dlouhou poziční a opotřebovávací válkou. Tato válka jiņ nebyla válkou armád, ale válkou národů a jejich ekonomik. Totální podřízení válečné ekonomiky státu dospělo do té míry, ņe centralizovaný stát ekonomiku ovládal
12 Télo, M.: European Union and New Regionalism. Brusel: Ashgate, 2001. 18 takřka ve vńech jejich ohledech. Tento přístup vńak nebyl opuńtěn ani v meziválečném období, kdo by se vzdával moci. S prudkým nárůstem totalitarismu v Evropě se role státu nadále posilovala a s tím rostla také tvorba bariér mezi státy a jejich občany. Vyostřený nacionalismus minulého století tak přivedl Evropu do fáze, kdy byla vytvořena celá řada předsudků ke svým sousedům, stereotypů a strachu ze vńeho cizího. Tento stav napětí se v Evropě vņil a udrņel takřka aņ do konce století. Role státu, jeho síla a zasahování do ekonomiky tak nabylo doposud nebývalých rozměrů. Hranice se tak v Evropě přetvořily do pojmu, který dostal zcela nový obsah. Staly se někdy takřka neprodyńnými pásmy mezi znepřátelenými stranami. Díky tomuto dlouhotrvajícímu stavu si tak vyslouņily trefné přízvisko: „jizvy dějin“.13 Tyto jizvy často protínaly oblasti, které doposud vystupovaly jako jeden ekonomický či kulturní celek. Tyto funkční svazky tak byly zpřetrhány ve jménu ideologických, politických zájmů. „Hospodářské aktivity, obchod a obyvatelstvo měly sklon k postupnému posunu směrem do vnitrozemí národních států. Dopravní cesty vedly předevńím z vojenských důvodů často pouze paralelně s hranicemi. V příhraničních oblastech s přírodním bohatstvím, jako jsou uhlí a ruda, se rozvinul ve spojení s vysokou hustotou osídlení významný průmysl přináńející blahobyt, coņ bylo opět příčinou ņádostivosti na straně sousedů a vedlo k resentimentům a válkám.“ 14 Ad absurdum dosáhla nacistická hospodářská politika. Pod pojmem Groβraumpolitik se skrývají svévolné metody, které ideologie pěstovala zejména pro případ války. V tomto konceptu bylo zamyńleno vytvoření dostatečně velkého a vyspělého ekonomického prostoru, který by umoņnil uplatňování samostatné hospodářské politiky. Jádro tohoto prostoru by tvořil tzv. „Kernland“15, území, které by plnilo řídící funkce a ovládalo zbytek prostoru. Tento nevyņádaný integrační proces tak započal jiņ anńlusem Rakouska a Československa a pokračoval dále směrem na Balkán, ale také do dalńích okupovaných území. Za pomoci barterových a clearingových obchodů k sobě začalo Německo ekonomicky poutat své balkánské partnery a vytlačovat západoevropský kapitál, coņ se dařilo s překvapivou rychlostí. Toto válečné propojení ekonomik vńak vedlo k uměle zrychlenému vývoji oborů vázaných na válku, vedlo sice ke konjunktuře, ale
13 Viz AEBR, [online], URL:
3.4 Regionální politika ES
3.4.1 Do roku 1970
Ihned po strańlivých zkuńenostech války a jiņ během ní se začaly v evropském myńlení objevovat nové názory na poválečné uspořádání. Síla nacionalismu byla v tomto období značně oslabená a zdiskreditovaná, nikdo jiņ nechtěl zaņít dalńí válečnou zkuńenost. Francouzsko- německé vztahy se začaly značně oteplovat. Na druhou stranu je vńak moņno pozorovat neustálé vyuņívání nacionalismu zejména ze strany SSSR. Josif Stalin dokázal mistrně kalkulovat s moņnými nacionalistickými rozepřemi v budoucnosti, a tak podporoval polské hranice na Odře a Nise, předevńím se zájmem o nesouhlas Německa a moņné zhorńování polsko-německých vztahů. Německou kartou a moņným propuknutím pokračování války se Stalin také rád oháněl. Situace v Evropě tak v poválečných letech nebyla jednoduchá, zejména s ohledem na slabost18 armád evropských států a ohromnou sílu SSSR. Regionální politika v těchto letech vńak nepatřila mezi ta nejoņehavějńí témata a větńí důraz byl kladen na vnějńí neņli na vnitřní politiky. Nicméně státy na hraniční oblasti Beneluxu,
16 Kupříkladu Rumunsko tohoto období silně pozměňuje svou zemědělskou produkci z obilnin směrem k olejninám, vzhledem k nacistickým poņadavkům. 17 Goněc, V.: Evropská idea. Idea mírové, kooperující a sjednocující se Evropy, II., 1938-1950, Brno: MU, 2001. 18 Mnoho z armád evropských národních států bylo vázáno v koloniích, navíc po válce chyběly armádní elity, které by byly schopny vojsko řídit. 20
Německa, Francie, Itálie či Ńvýcarska se o rozvoj regionální politiky zajímaly silně jiņ v tomto období. Oņehavé jsou tyto problémy zejména pro regiony se silnými rozdílnostmi v hospodářství.19 Hned první integrační snahy a pokusy přinesly první podněty pro regionální politiku. Zaloņením ESUO20 a EHS21 nevzniká ńiroce definovaná a legálně ukotvená regionální politika. Tyto organizace mají své základní myńlenky spíńe ve volném trhu a odstraňování bariér, ale přináńejí jiņ konkrétní instituce, které regionální politiku přímo ovlivňují.22 Tyto instituce mají také zásadní vliv na vývoj a realizaci regionální politiky tohoto období. Navíc ESUO se snaņí napomáhat zaostávajícím regionům s uhelnými nalezińti. Jsou to tak průkopnické invence v rámci regionální politiky. Přes veńkeré úspěchy se Římskými smlouvami ani následujícím úspěńným rozvojem ekonomik a jejich poválečnou restrukturalizací nedaří dojít ke skutečné společné regionální politice a nadále se spíńe prosazují jednotlivé národní zájmy. Dílčí sektory hospodářství ES měly sice své regionální odnoņe23, nebyly vńak samostatně ukotveny. A tak v průběhu 50. a 60. let nedochází k potřebnému rozvoji těchto politik. Cíle definované Komisí v tomto období jsou značně obecné a nepřináńejí konkrétní řeńení. Nástin takovéhoto řeńení se začíná objevovat aņ na konci 60. let. Roku 1969 Memorandum pro regionální politiku navrhuje vznik Regionálního rozvojového fondu pro odpis plateb.24 Také tento pokus vńak narazil na hranu reality a nebyl uskutečněn. Nadále tak pokračuje fáze snahy o koordinaci národních ekonomik, spíńe neņ skutečná regionální politika na bázi mezinárodní spolupráce.
3.4.2 Od roku 1970
Co vńak přináńí skutečný impulz pro nové diskuze o funkční regionální politice, je aņ zamýńlené rozńíření ES. Idea regionální politiky se v této době dostává na přední místa a jejími hlavními iniciátory jsou zejména země o přistoupení se snaņící. Jejich logickým zájmem a prvotní snahou bylo udrņení ņivotaschopnosti a konkurenceschopnosti vlastních ekonomik na
19 Zejména oblasti od Neapole jiņně proti vyspělým rýnským regionům. 20 Evropské společenství uhlí a oceli. 21 Evropské hospodářské společenství. 22 Mezi takové můņeme počítat zejména ESF (Evropský sociální fond), EIB (Evropskou investiční banku) či EAAGF (Evropský fond orientace a záruky v zemědělství). 23 Zemědělství či dopravu. 24 Regional Development Rebate Fund. 21 trhu ńestky. Zejména zemědělské zájmy těchto zemí byly značně silné a v jednáních o přistoupení sehrávaly také klíčovou roli. Je nutno zmínit, ņe ekonomika Velké Británie v tomto období nebyla ani zdaleka v nejlepńí formě25 a úpadkovou fází si v tomto ohledu procházela jiņ celá dvě desetiletí. Snad i proto bylo její přistoupení vetováno Francií. Natoņ kam nás pak zavedou úvahy o hospodářské situaci Irska v období před přistoupením. Z těchto zjevných důvodů se regionální politika opět dostává na stůl a jiņ v roce 1975 je zaloņen ERDF.26 Také tento nástroj regionální politiky vńak nedokázal uniknout vlně kritiky. Mnoho z prostředků fondu se dostalo také do regionů, které k těmto dotacím určeny nebyly a překračovaly průměr ES. Navíc kompetence k přerozdělování finančních prostředků nadále z 95 % setrvávaly v rukách národních parlamentů. To se ES podařilo prolomit na 80 %27, coņ je vńak do jisté míry velice skromný „úspěch“, a tak lze kritiku ERDF označit za veskrze oprávněnou. „Základní změnou financování regionů z ERDF bylo opuštění praxe quota/non-quota a její nahrazení tzv. flexibilní kvótou v roce 1986. Spodní limit flexibilní kvóty stanovoval hranici finančních zdrojů Fondu, které byly přímo určeny jednotlivým členským státům. Horní limit pak vytyčoval maximální sumu, kterou stát mohl získat.“28 To, jakou finanční částku mohou dané státy získat navíc, bylo určeno konkrétní specifikací zaostalosti regionu o dotaci ņádajícího, a také ochotou podrobit se kontrole Komise. Tento přístup napomohl rozkvětu nových regionálních programů a přinesl značné oņivení. První náznaky snahy právního zakotvení instituce euroregionů můņeme u ES sledovat aņ od počátku 80. let, kdy je s ohledem na úspěńnost těchto platforem přeshraniční spolupráce vyvíjena snaha o jejich právní vymezení. Toto vymezení bylo ustaveno „Evropskou rámcovou úmluvou o přeshraniční spolupráci“ (tzv. Madridská úmluva)29, ta byla schválena Radou Evropy v Madridu 21. května 1980. Tato smlouva jiņ měla konkrétní vliv také na tvorbu euroregionů v ČR, časté je přejímání „ńkatulek“ Madridské úmluvy do stanov českých euroregionů a podobně. „Ve svých 12-ti kapitolách formulovala základní směry přeshraniční spolupráce zemí EU a následně i zemí usilujících o přijetí. Smluvní strany se v ní zavazují k odstraňování politických, administrativních
25 Británie byla dokonce hospodářsky předstiņena Itálií. 26 Evropský fond regionálního rozvoje. 27 Harrop, J.: Structural Funding and Employment in the European Union (Financing the Path to Integration), Cheltenham: Edwar Elgar, 1996. 28 Dočkal, V.:Euroregionalismus a třetí rovina EU. (Diplomová práce), Brno: FSS MU, 2003, s. 33. 29 V angličtině: European outline convention on trans-frontier co-operation between territorial communities or authorities. Francouzsky: Convention-cadre Européene sur la coopération transfrontialere des collectivés ou autorités territoriales. 22 a správních hranic, které komplikují vzájemnou spolupráci regionálních a komunálních společenství příslušejících k odlišným státům.“30 Důleņitost této smlouvy byla podtrņena Ńtrasburským dodatkovým protokolem, který zajińťuje větńí manévrovací prostor pro instituce euroregionů z právního hlediska. Důleņitou legislativní sloņkou podporující přeshraniční spolupráci byla také Evropská charta místní samosprávy, která byla přijata 15. 10. 1985 ve Ńtrasburku, ta přiznala regionálním aktérům právo na sdruņování i v mezinárodním měřítku. Dalńím právním dokumentem je Evropská charta hraničních a přeshraničních regionů, schválena 20. listopadu 1981 a její novějńí verze 1. prosince 1995.31 Důleņitost této charty spočívá zejména v potvrzení nekonkurenčních vlastností vzhledem k národnímu státu. Princip subsidiarity by měl sice u euroregionů fungovat, záleņí vńak na národním státu, kolik konkrétních pravomocí dané euroregionální struktuře bude chtít přiřknout. Následující nutná a logická intenzifikace tak přińla s dalńími vlnami rozńiřování. Jiņním zemím, jako Ńpanělsko, Portugalsko a Řecko, napomáhaly Integrované regionální programy. Tyto přistupující země, tedy Řecko (1981) a Ńpanělsko a Portugalsko (1986), kladly velký důraz zejména na udrņitelnost hospodářství a logicky také na rybolov, který byl v tomto období oņehavým tématem. Regionální politika se opět proměňuje s významnými změnami zasahujícími celou EU, ale také celý globálně provázaný svět. Tentokrát je touto změnou Maastrichtská smlouva z roku 1993, která připravuje sjednocenou Evropu na tzv. „severní připojení“. Rozńíření o skandinávské země Finsko a Ńvédsko, ale také o Rakousko (1995) přidalo zejména dimenzi udrņitelného rozvoje a přináńelo podporu zejména do málo zalidněných skandinávských oblastí, které se tak dočkávají výrazných finančních injekcí. Obrovské severské plochy území tak byly pro tvořící se politiku velkým oříńkem. V těchto intencích se vyvíjela regionální politika aņ do revolučního období, spojeného s pádem systému sovětských satelitů a bipolárního světa.
30 Viz Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány. In: Cesta do Evropské unie. Základní dokumenty evropské regionální politiky. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 1997, s. 6-9. 31 Viz Evropská charta místní samosprávy. In: Cesta do Evropské unie. Základní dokumenty evropské regionální politiky. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 1997, s. 31-36. 23
3.4.3 Od roku 1989 po současnost
Ohromných změn se regionální politika ES dočkala jiņ spolu s Jednotným evropským aktem, který zcela měnil postavení regionální politiky a inkorporoval ji do politik Společenství. Nadále se upevňovala role Komise a jejich programů. ERDF měl být z fondu přetransformován na jakousi formu rozvojové agentury. Stanoveno bylo také pět základních cílů, které určovaly novou tvářnost regionální politiky.32 V roce 1993 vzniká také nový Kohezní fond. Zaměřuje se zejména na infrastrukturu a ņivotní prostředí. Jeho výhodou oproti strukturálním fondům bylo zejména snazńí čerpání dotací a tím také zvýńený zájem o ně. Význam tohoto fondu tak rychle rostl a postupně přestával být jen jakýmsi přídavkem k strukturálním fondům, jejichņ čerpání je značně sloņitějńí. Pro určení regionů, které na takovéto dotace dosáhnou, je nejpodstatnějńí členění do regionů NUTS II a NUTS III. Co se týče strukturálních fondů, jsou v současnosti činné tyto fondy: Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF), Evropský sociální fond (ESF), Evropský fond orientace a záruky v zemědělství (EAGGF) a Finanční nástroj pro podporu rybolovu (FIFG). Kupříkladu fond ERDF funguje jako platforma spolupráce jiņ od roku 1975, Evropský zemědělský fond byl zaloņen roku 1962 a vůbec nejstarńí v tomto ohledu je Evropský sociální fond, zaloņený jiņ roku 1958. Dalńí nutnou přípravou na velké rozńíření na východ a přijetí zemí bývalého sovětského bloku je nastavení regionální politiky pro léta 2000-2006. Nutno vńak podotknout, ņe se EU připravovala na ono velké rozńíření v podstatě ihned po pádu sovětského bloku. V průběhu času se vyrojilo hned několik moņností o rozńíření směrem na východ. Nakonec vńak převáņilo rozhodnutí o přijetí jednotného bloku 10 zemí33 namísto postupného přijímání určitých skupin států dle ekonomické vyspělosti. Tato politika se jiņ přímo dotýká také ČR, která v tomto období vyjednává svůj přístup k EU a roku 2004 k ní také přistupuje.34 V tomto období nabírá důleņitost regionální politiky silně na dynamice a předbíhá zde v objemu vynakládaných finančních prostředků dosud vņdy
32 Mezi základní parametry známé dodnes patří například podpora regionů pod 75 % HDP Společenství, nadprůměrná míra nezaměstnanosti či zaostávání tradičních odvětví. 33 Vyjma Rumunska a Bulharska přijatých aņ v roce 2007. 34 Viz Skokan, K.: Evropská regionální politika. Ostrava: Repronis, 2003. 24 nejnákladnějńí politiku zemědělskou, která se také díky značným kontroverzím propadá, a tak politika regionální spolyká v období 2007-2013 aņ 36 % unijního rozpočtu s nákladem 347 miliard eur a nadále svou pozici dominantní politiky, co se procentuelní rozpočtové náročnosti týče, upevňuje. Pomoc je zaměřena zejména na hospodářsky méně vyspělé (pod 75 % HDP EU) a nově přistoupivńí státy.
25
4 PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE
4.1 Základní parametry
Přeshraniční spolupráci jako pojem je moņno vymezit jako intenzivní sousedské aktivity mezi přilehlými příhraničními regiony či jako supranacionální spolupráci mezi regionálními nebo místními orgány, organizacemi nebo jinými subjekty, které reprezentují příhraniční teritorium.35 Existuje vńak mnoho oblastí, do kterých přeshraniční spolupráce více či méně zasahuje. Její působení tak lze vysledovat kupříkladu u zásadních otázek mezinárodního práva, u tvorby a realizace základních otázek regionální politiky EU, tak také u kaņdodenních problémů lokálního významu. Kde je vńak moņno vysledovat počátky přeshraniční spolupráce v Evropě je do jisté míry spornou otázkou. Je zřejmé, ņe 20. století svým bouřlivým a rychlým průběhem vytvořilo celou řadu bariér. Ať uņ se jedná o bariéry ekonomické, mezilidské, celní či politické. Mnoho oblastí, jejichņ obyvatelé byli doposud spojeni sousedskými vazbami, bylo od sebe neprodyńně odděleno ņeleznou oponou. Vystupňovaný nacionalismus 20. století vedl k vytvoření mnoha předsudků, stereotypů a strachu z cizího. Tato dobová evropská nálada a soupeření státních nacionalismů přivedla Evropu ke ztrátě soudnosti v řeńení oņehavých otázek sousedských vztahů. Jak tedy říká preambule Evropské charty hraničních a přeshraničních regionů: „hranice jsou „jizvy dějin“ a přeshraniční spolupráce je zde proto, aby pomáhala zmírňovat nevýhody těchto hranic, překonávat okrajovou polohu hraničních oblastí a zlepńovat ņivotní podmínky obyvatel. Měla by zahrnovat vńechny kulturní, sociální, hospodářské i infrastrukturní oblasti ņivota. Poznání a porozumění sousedů jsou právě tak důleņité jako budování důvěry. Při rozmanitosti problémů a ńancí po obou stranách hranic v Evropě je přeshraniční spolupráce nepostradatelná. Pomáhá realizovat mezinárodně právní zásady v přeshraniční a regionální oblasti: spoluprací veřejnoprávních instancí pod úrovní státu a různých skupin
35 Madridská rámcová úmluva definuje přeshraniční spolupráci jako: „jakékoliv dohodnuté jednání, jehoņ cílem je posílit a rozvíjet sousedské vztahy mezi územními společenstvími nebo úřady dvou nebo více smluvních stran, a uzavírání jakýchkoli dohod a smluv nezbytných k tomuto účelu. Přeshraniční spolupráce je uskutečňována v rámci působnosti a pravomoci územních společenství nebo úřadů dané vnitrostátním právem.“ 26 obyvatelstva podporuje daleko přes hranice států mír, svobodu, jistotu a hájení lidských práv a také ochranu etnických a národnostních menńin.“ 36
4.1.1 Cíle
Hlavním cílem přeshraniční spolupráce by mělo být vyuņití nedostatků periferních oblastí a obrácení těchto nevýhod ve výhody. Jako nevýhody je moņno spatřovat periferní postavení, často ńpatná geografická poloha a dostupnost, s tím spojený nedostatek investic a hospodářských aktivit. Snahou je tyto nedostatky řeńit postupným ekonomickým či kulturním propojováním dvou či více takovýchto regionů. Ty mohou být díky své různorodosti, velikosti či zejména levnějńí pracovní síle oproti centrálním oblastem zajímavou moņností pro případné investory a s tím také pro nově nastartovaný růst takovýchto oblastí. Záleņí poté jiņ jen na regionálních aktérech a národních vládách, jak s takovouto příleņitostí naloņí. Cílem přeshraniční spolupráce je tedy hospodářská a sociální integrace prostřednictvím uplatnění společných strategií rozvoje a strukturované spolupráce po obou stranách hranice.37
4.2 První krůčky k euroregionům
Zcela logicky se začaly první přeshraniční iniciativy vyvíjet v oblastech západní a předevńím jiņní Evropy. Jiņ vyzkouńené metody se tak začaly uplatňovat v příhraničních oblastech se zvýńenou intenzitou. Od roku 1989 se tato regionální politika EU zakládá zejména na „plánech a strategiích přeshraničního rozvoje“ a na takzvaných „operačních programech“, to vńe se odehrává pod hlavičkou nově přijaté a velmi důleņité iniciativy společenství Interreg. Po nastavení této výhodné politiky pro příhraniční regiony se začala situace v těchto oblastech dramaticky měnit. Místní regionální iniciativy si ihned výhodnosti nových dotací povńimly a začaly je vyuņívat. Tak začaly takřka na vńech vnitřních, ale také na vnějńích hranicích společenství vznikat platformy přeshraniční spolupráce – Euroregios. EU dále usilovala o právní harmonizaci těchto struktur. Na hranicích se zeměmi bývalého sovětského bloku začala celá spolupráce poněkud váhavě a s velkou obezřetností, coņ je vzhledem k úplnému uzavření hranic a vakanci informací z druhé strany logické. Na druhou stranu právě tyto oblasti regionální politiku a přeshraniční spolupráci
36 preambule Evropské charty hraničních a přeshraničních regionů, 20. listopad 1995. 37 Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Euroregiony (2007). 27 potřebovaly nejintenzivněji, s ohledem na absolutní neprodyńnost hranic a vytvoření mnohem větńích bariér pro spolupráci, neņli tomu bylo na hranicích v západní či jiņní Evropě. Lidé na obou stranách těchto hranic tak museli nově hledat společné historické vědomí a najít nové, více evropansky zaměřené způsoby myńlení. Dalńí citlivá témata nám vyrůstají z mnoņství národnostních, ale také etnických menńin, které jsou v těchto oblastech často silně zastoupeny. Dnes jiņ není problém tyto struktury realizující přeshraniční iniciativy nalézt takřka ve vńech státech střední a východní Evropy. Regiony jsou tak podporovány příhraničními programy v rámci podpory Evropské unie pro střední a východní Evropu.38 Vńechny tyto platformy se poměrně rychle naučily nabízené pomoci vyuņívat a zapojily se tak do struktur EU. Neustále vńak existují silné rozdílnosti mezi těmito strukturami na západě a východě EU.
4.3 Rozdílnosti
Jako nejvýraznějńí rozdílnost by se dal vyzdvihnout vznik těchto platforem přeshraniční spolupráce. Zatímco na západě vznikaly dříve a ņivelně jakousi cestou zdola a jejich právní ukotvení bylo způsobeno aņ jejich velkým počtem, na východě jsou zakládány spíńe díky finanční stimulaci ze strany EU. Druhým zásadním bodem, kde se euroregiony lińí, je jejich právní status a kompetence, které drņí. „Právní reņim západoevropských přeshraničních struktur totiņ často vychází z bi/trilaterálních mezinárodních smluv. U západoevropských přeshraničních struktur navíc často dochází ke kooptaci nositelů právní legitimity do institucionálního rámce přeshraničních těles. Středo a východoevropské přeshraniční struktury naopak vznikaly převáņně na základě soukromoprávních úkonů a ani případná mezinárodní smlouva větńinou neposiluje jejich právní legitimitu.“39 Toto je významný rozdíl ve funkčnosti euroregionů, který do značné míry omezuje moņnosti právního manévrování pro východoevropské regiony. Dalńí nevýhodou je takřka nulová účast volených regionálních zástupců do institucionálních struktur. Z těchto hledisek jsou také cíle, aktivity a ambice východoevropských regionálních struktur oproti těm západoevropským značně omezeny. Rozvoj těchto přeshraničních aktivit je vńak dán zejména politickou situací v daných národních státech. Pro sousedské vztahy je tak přístup jednotlivých národních stran alfou a
38 CBC – Cross border cooperation (Přeshraniční spolupráce). TACIS – Technical Assistance for the Central Independent States (Technický rozvoj v příhraničních regionech nezávislých států bývalého Sovětského svazu). 39 Lachký, M.: Financování euroregionů. (Diplomová práce), Brno:EKF MU, 2007, s. 14. 28 omegou celé funkčnosti diskutované spolupráce. K zablokování a znehodnocení celé iniciativy tak jednoduńe postačí neochota jedné strany, ať uņ strana druhá jedná jakkoliv. Podstatné tedy je, aby výhody spolupráce chápaly obě strany a jako partneři se k těmto výhodám snaņily dospět. Nemusí se vńak vņdy jednat o národní strany40, rozdílnosti v přístupu je moņno nalézt také na niņńích úrovních, kdy sami euroregionální aktéři na tyto situace upozorňují.
40 Kupříkladu mezi spolkovými zeměmi. 29
5 EUROREGIONY
5.1 Západní Evropa
V období 2000-2006 jiņ začíná být regionální politika silněji propojována s institucí euroregionů a jejich aktivním působením v regionech, coņ je obrovský rozdíl vzhledem k prvním diskutovaným obdobím, kdy je regionální politika vázaná spíńe na konkrétní fondy a rozhodování národních vlád o jejich prioritách. Euroregiony v západní Evropě vznikají mnohem dříve, neņ jsou legislativně ukotveny do ES. Jejich vznik zdola je cestou, kdy jsou euroregiony zakládány z popudu přímých regionálních aktérů (podnikatelů, firem, institucí). ES dokáņe umně vyuņít jiņ připravené platformy pro regionální spolupráci a euroregiony do sebe inkorporuje. Roku 1971 bylo zaloņeno AGEG, Sdruņení evropských příhraničních regionů, které ihned po svém vzniku dokázalo navázat úzké vztahy s Radou Evropy, Evropským parlamentem a Komisí. Zejména Rada se dané problematice prioritně věnovala a tak poskytla AGEG významnou podporu. Pod jeho hlavičkou tak vyrůstá nová forma spolupráce v rámci euroregionů. Důleņitou rozdílností mezi euroregiony v ČR a těmi západními je otázka právní subjektivity. Ta byla u západních euroregionů cosi samozřejmého a tím mají západní euroregiony zcela odlińný statut a právní sílu od euroregionů východních. Některé z těchto východních euroregionů vńak dokáņí svou funkčnost obhájit i bez zmíněné právní subjektivity. Co se dále týče vývoje instituce euroregionů v západní Evropě, bych odkázal na svou bakalářskou práci Těńínsko v systému euroregionů a její kapitolu 1.4.41
5.2 Euroregiony v ČR
Spolu s ohromnou podporou regionální politiky v 90. letech odstartoval boom euroregionů v postkomunistickém prostoru. Zejména příliv finančních prostředků zapříčinil tento stav. Dalńím ze stěņejních impulsů mohla být jakási forma strachu vyspělých západních ekonomik o své hraniční oblasti, vzhledem k jevům vyskytujícím se na jejich východních hranicích. Kriminalita, drogy a dalńí negativní projevy měly být vykoupeny touto politikou. V České republice
41 Kotra, T.: Těńínsko v systému euroregionů. (Diplomová práce), Brno: FF MU, 2010, s. 14. 30 odstartoval růst euroregionů záhy po pádu komunismu, jiņ v roce 1991 se objevují první euroregionální náznaky a také v tomto roce je zaloņen vůbec první český Euroregion Nisa. Ten, jako třístranný euroregion, čerpal cenné zkuńenosti zejména z německého prostoru a stal se průkopníkem celé vlny zakládání euroregionů v ČR. Jen s malým časovým skluzem byly zakládány dalńí euroregiony na hranicích s bývalou NDR, ale také s Bavorskem. S větńím časovým odstupem byly zakládány euroregiony na východních hranicích. Aņ mezi léty 1996 – 1999 byly za pomoci programu CREDO a posléze CBC Phare postaveny podmínky pro vznik euroregionů v tomto prostoru. Toto časové opoņdění bude více reflektováno v následujících kapitolách.
5.3 Vývoj definice euroregionu
S prvními definicemi mezinárodní spolupráce se můņeme setkat jiņ v dokumentech Evropského hospodářského společenství (dále jen EHS) z padesátých let. Jiņ v Římských smlouvách se můņeme dočíst: „…ņe vlády zúčastněných států si jsou vědomy odpovědnosti, kterou přebírají spojením svých trhů a vytyčením zásad společné politiky (…) uznávajíce, ņe zaloņení spolupráce při mírovém rozvoji jaderné energie se musí stát jedním z nástrojů pokroku a přináńet blahobyt svým vlastním, jakoņ i ostatním zemím (…) snaņíce se, aby se tyto země aktivně účastnily nově otevřených moņností, prohlańují připravenost co nejdříve po vstupu těchto smluv v platnost uzavřít s jinými zeměmi, zejména v rámci mezinárodních organizací, dohody umoņňující dosaņení těchto cílů.“ (EHS Závěrečný akt 1957, čl. III: 3) Existuje mnoho rozličných definic euroregionu, které se postupem času vyvíjejí a do značné míry mění. Je vńak zřejmé, ņe jedna definice euroregionu nemůņe jednoznačně a přesně vystihnout charakter euroregionálních struktur na západě a východě Evropy či ve Skandinávii nebo na Balkáně. Také z tohoto důvodu jsou definice zveřejňované na oficiálních informačních portálech o Evropské unii velice vágní a celou podstatu euroregionů nastiňují jen v nejhrubńích obrysech. Centrum pro regionální rozvoj České republiky definuje euroregion ve vńí stručnosti jako: „nadnárodní typ svazků či sdružení měst a obcí, jehož cílem je podpora a realizace projektů odrážející všechny formy spolupráce mezi smluvními stranami. Zakládání takovýchto svazků je důsledkem snahy o odstraňování nerovností mezi regiony na obou stranách hranice. Jejich
31 spolupráce zasahuje do všech oblastí života občanů na kulturní, sociální, hospodářské a infrastrukturní úrovni“.42 Mezi základní specifikum instituce euroregionů patří snaha o budování vztahů zdola. Tento přístup je v moderním pojetí povaņován za přínosný zejména díky ńirńímu zapojení ńirokého spektra různorodých subjektů z daného regionu. Veńkeré projekty, návrhy či programy tak mohou být důsledně prokonzultovány a připraveny na platformě euroregionu s vyuņitím vlastních regionálních zdrojů. Tyto struktury spolupráce tak mohou zajistit profesionální podhoubí pro přípravu projektů, a také se mohou stát jejich následnými nositeli a realizátory. Tento princip vńak definice obvykle vynechávají, zřejmě i z důvodu moņné realizace cestou shora, ta vńak nebývá upřednostňována. Definice mohou být také konkrétnějńí, co se týče zaměření instituce: „Euroregiony jsou nadnárodním typem svazků či sdružení měst a obcí. Cílem euroregionu je podpora a realizace projektů odrážející všechny formy spolupráce mezi smluvními stranami. Hlavním důvodem zakládání takovýchto svazků je odstraňování nerovností mezi regiony na obou stranách hranice. Spolupráce zasahuje do všech oblastí života občanů na kulturní, sociální, hospodářské a infrastrukturní úrovni. Sdružení měst a obcí v příhraničních částech ČR je zaměřené na přípravu a realizaci konkrétních návrhů projektů pro oživení území od poradenství při jejich přípravě a realizaci až po spoluúčast na celostátních i mezinárodních programech. Euroregiony spolupracují také na tvorbě kalendáře společenských, kulturních a sportovních akcí konaných na území euroregionu a přispívají tak k užší spolupráci, podpoře cestovního ruchu a kulturním výměnám. Pohraniční regiony tradičně patří k hospodářsky nejméně rozvinutým oblastem každého státu. Z minulosti si navíc zpravidla nesou břemeno národnostních konfliktů táhnoucích se několik staletí a utlumujících rozvoj ekonomických aktivit všeho druhu. V rámci Evropské unie se pohraniční regiony rychle staly místem výměny zkušeností a centrem intenzivní spolupráce při řešení problémů daných zeměpisnou polohou na periferii jednotlivých států. Jedním ze základních kamenů procesu evropského sjednocení byl právě vznik nadnárodních celků nacházejících se po dvou stranách státních hranic členských zemí. První euroregiony, přeshraniční sdružení obcí a měst, jejichž obyvatelstvo sice hovoří rozdílnými jazyky, často je ale
42 Viz Euroregiony, [online], URL:
Výńe zmíněná definice jiņ přesněji reflektuje hlavní cíle a úkoly euroregionů. Přesnějńí popis je vńak moņno nalézt u Asociace evropských hraničních regionů (dále jen AEBR), ta vymezuje čtyři základní funkce euroregionu:44
1. sdruņení lokálních či regionálních autorit na obou stranách hranice, někdy i se společným zastupitelským orgánem
2. příhraniční sdruņení se stálým sekretariátem a technickým a administrativním týmem s vlastními zdroji
3. právnická osoba ve formě neziskové asociace působící na obou stranách hranice v souladu s přísluńnými vnitrostátními právními předpisy
4. sdruņení smluvní povahy ve formě mezistátních dohod za účasti podstátních jednotek.
Euroregiony tak z těchto hledisek představují geograficky limitovaná území dvou či více států, jejichņ místní orgány územní správy spolu udrņují dohody o spolupráci v rozličných formách, od spolupráce kulturní, sociální, turistické, ekonomické, infrastrukturní a mnohých dalńích. Tato dobrovolná spolupráce má tak za hlavní vytyčený cíl rozvoj příhraničních oblastí a jejich vzájemnou harmonizaci na mezinárodní úrovni. Tento cíl by měl jednoznačně obohacovat místní obyvatelstvo ve vztahu a přístupu k zahraničním sousedům.
Instituce euroregionu se tak snaņí ze svých prostředků podporovat aktivity obcí, jednotlivců a dalńích regionálních aktérů, které vedou k vytyčeným cílům euroregionu. Těmito cíli sdruņených měst a obcí, zastoupených svými volenými místními představiteli veřejné správy, je zejména odstraňování nerovností mezi regiony, jejich postupné vyrovnávání v ekonomickém a sociálním rozvoji, odstraňování nevýhod hraničních bariér a zlepńení ņivotní úrovně obyvatel
43 Viz Euroregiony, [online], URL:
5.3.1 Madridská úmluva
Euroregion tak není politickou správní jednotkou a větńinou nemá volené zástupce. Je dobrovolným zájmovým sdruņením, které spojuje příhraniční kraje nebo okresy dvou sousedních států. Euroregion z tohoto hlediska nemá tvořit konkurenci národnímu státu. Nemají vytvářet vlastní regionální politické orgány či vlády a jsou přímo závislé na dotacích z Evropské unie a na regionálních zastupitelích. Tyto podmínky v sobě inkorporuje jiņ Madridská úmluva. Ta jako první a s podivem aņ na počátku 80. let právně ukotvuje instituci euroregionů, čímņ také silně ovlivňuje jejich pozdějńí definici, ale zejména funkčnost.
Téma národní suverenity je u euroregionů často diskutovanou otázkou a v některých případech vzbuzuje značné váńně, i kdyņ právní řád těmto tvrzením přímo odporuje. Je čistě v rukou národního státu, kolik a jaké pravomoci zvolenému subjektu přiřkne. Některé nepřesně formulované pseudoargumenty tak přímo přihánějí vodu na mlýn neonacistickým kruhům.
Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci (tzv. Madridská úmluva)45 tak jako první legálně ukotvuje instituci euroregionů v evropském právním systému. ES si brzy povńimlo ņivotaschopnosti instituce, a proto začalo tlačit na její právní vymezení. K tomu dońlo 21. května 1980 v Madridu. Úmluva „Ve svých dvanácti kapitolách formulovala základní směry přeshraniční spolupráce zemí EU a následně i zemí usilujících o přijetí. Smluvní strany se v ní zavazují k odstraňování politických, administrativních a správních hranic, které komplikují vzájemnou spolupráci regionálních a komunálních společenství příslušejících k odlišným státům.“46 Roku 1995 byla ve Ńtrasburku Madridská úmluva rozńířena dodatkovým protokolem, jenņ měl zajińťovat moņnost právního manévrování euroregionům. Toto téma je vńak aņ do současnosti častým problémem euroregionů a jejich přístup a tím i funkčnost se v těchto otázkách
45 V angličtině: European outline convention on trans-frontier co-operation between territorial communities or authorities. Francouzsky: Convention-cadre Européene sur la coopération transfrontialere des collectivés ou autorités territoriales. 46 Viz Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními orgány. In: Cesta do Evropské unie. Základní dokumenty evropské regionální politiky. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 1997, s. 6-9. 34 značně lińí. Právní subjektivita je jednou z nejpodstatnějńích otázek fungování euroregionu. Ty bývají v české vědecké provenienci často zcela jednoduńe a někdy i pochopitelně děleny na euroregiony s právní subjektivitou a bez ní. Do jaké míry je toto dělení správné, je otázkou. Podstatné vńak zůstává, ņe větńina českých euroregionů právní subjektivitou nedisponuje a často se o její získání ani nepokouńí, coņ je chyba. Největńí překáņku lze nejčastěji spatřovat v problematice shody jednotlivých národních stran euroregionu na tom, čí státní právní systém by měl být uņíván pro celé území euroregionu. Tyto obvyklé národní neshody tak velmi často komplikují cestu k zaloņení ESÚS.47
Vakance subjektivity pak jen přispívá k celkové nefunkčnosti euroregionu z hlediska nevynutitelnosti závazků na jednotlivých národních stranách. Vńe potom jiņ nezáleņí na právním vymezení, ale spíńe na schopnostech jednotlivých regionálních aktérů ke kompromisům a ke komunikaci, která vzájemně funguje a jen ústně smluvené dohody jednoduńe platí či neplatí.
Také české euroregiony se začaly rozvíjet pod vlivem Madridské úmluvy, i kdyņ ta byla přijata mnohem dříve, neņ samotný proces vzniku euroregionů v ČR nastartoval. Některé euroregiony na nańem území vńak své stanovy a zakládající smlouvy a ustanovení přímo z Madridské smlouvy kopírují či parafrázují.
47 ESÚS je nový evropský právní nástroj, který umoņňuje regionálním a místním orgánům z různých členských států zakládat kooperační uskupení s právní subjektivitou. Bylo zaloņeno nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2006/ES z 5. července 2006. 35
6 SITUACE PO ROCE 1989 A VZNIK EUROREGIONÁLNÍCH STRUKTUR V ČR
Úkolem následující kapitoly bude zejména nastínění geopolitické situace po roce 1989 a první snahy o vznik euroregionálních struktur na západních a východních hranicích České republiky. Podstatný bude také popis rozdílností mezi euroregiony na západních hranicích ČR a později vznikajících euroregionů na hranicích východních. Tyto parametry jsou klíčové pro následující pasáņe celé práce.
6.1 Češi a Němci
Jak jiņ bylo zmíněno, spolupráce započala na západních hranicích ČR. Pro rozvoj takovýchto aktivit je důleņitý zejména vztah Čechů a Němců, ten není klíčový jen pro tuto problematiku, ale také pro celkový, tisíciletý chod českých dějin. Jakákoliv spolupráce těchto dvou národů byla přeruńena obdobím 2. světové války a následným obdobím komunismu, kdy jediné slabé kontakty mohly přetrvávat s NDR. Vzájemné vztahy nebyly zhorńovány jen nuceným přátelstvím s východními Němci, ale také tématikou odsunu německého obyvatelstva po válce. Tyto otázky nebyly překonány ani po revolučním roce 1989, ani po sjednocení Německa a neustále zhorńovaly vzájemné vztahy a moņnou kooperaci. Aņ v roce 1997 byla podepsána společná Česko-německá deklarace, která tyto vztahy urovnávala. V současné době jiņ tyto vztahy fungují na úplně jiné úrovni a Česká republika a Německo spolu mají významný partnerský vztah, zejména s ohledem na ekonomickou provázanost obou států. Obě partnerské strany tak spolu do dneńních dní uzavřely ńirokou ńkálu mezinárodních dohod, které celou spolupráci na národní úrovni nadále prohlubují. Chybou vńak zůstává, ņe se ani jedna z desítek deklarací přímo netýká přeshraniční spolupráce a ani tuto
36 politiku dále nekodifikuje. Některé ze smluv se problematiky okrajově dotýkají.48 Nicméně tato politická deklarace nemá platnost mezinárodní smlouvy a není právně závazná. Za zmínku tak stojí pouze Česko-německý fond budoucnosti, který je v deklaraci formulován a slouņí pro rozvoj společných vztahů a zejména pilotních projektů přeshraniční spolupráce. Výrazného posunu se vzájemné vztahy dočkaly zejména v březnu 1999 vstupem ČR do NATO. Tímto krokem se z geopolitického hlediska stávají z ČR a Německa blízcí spojenci nejen na poli vojenském. Dalńí výrazný posun můņeme spatřovat v přistoupení ČR do EU, čímņ se vzájemně státy nadále provazují. A to předevńím od roku 2007. Z hlediska Schengenského prostoru tak jiņ hranice neznamenají bariéru v reálném slova smyslu. Negativní vlivy minulosti vńak přetrvávají aņ do dneńních dní. Jak jiņ bylo zmíněno, spolupráce s Německem ve formě tvorby euroregionálních struktur započala dříve, neņli se tato moņnost objevila na východě ČR, a to zejména díky moņnostem čerpání fondů a díky členství Německa v EU. Pro ilustraci tohoto stavu nám posléze poslouņí Euregio Egrensis, jako zástupce tohoto typu euroregionu na nejzápadnějńím cípu České republiky.
6.2 Česko - polské iniciativy
Klíčovým parametrem pro rozvoj česko-polských vztahů na Těńínsku je vzájemný vztah obou státních celků, vzhledem k oņehavosti a územním sporům v minulosti. Tyto vztahy se rozvíjejí jiņ Krakovskou deklarací a Smlouvou o dobrém sousedství. Politika ohledně vstupu do EU a NATO silně přibliņovala oba státy. Tyto společné zájmy a jejich postupné naplnění nakonec zavrńily postupný návrat obou zemí do Evropy. Spolupráce se rozvíjela a uvaņovalo se zejména o Česko-polském bloku, který by zastřeńoval společné postoje. To vńak odmítalo zejména Československo, na druhou stranu byla spolupráce na poli hospodářském povaņována za velmi prospěńnou. Svůj zrod zaņila také koncepce Visegrádské trojky, posléze rozńířené na čtyřku, rozdělením Československa. Iniciativa Václava Havla z roku 1990 tak nabyla reálných rozměrů. Celá dohoda byla dokončena o rok později. Smlouva ustavuje vzájemnou spolupráci na zcela nový základ, věnuje se také spolupráci
48 Smlouva mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci (z 27. 2. 1992) či Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1997. Viz: www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?ke_dni=04.11.2007&O=&action=detail&value=1280. 37 v regionech a je v tomto období klíčovým dokumentem pro spolupráci ve středoevropském prostoru.49 Takto dobře nastartovaná spolupráce se vńak dostala propuknutím války v bývalé Jugoslávii a „pomlčkovou válkou“ mezi Českem a Slovenskem do slepé uličky. Klaus s Mečiarem tak odstartovali období vzájemné nevraņivosti. Na kořeny spolupráce z počátku 90. let se tak začalo postupně navazovat aņ rokem 1996, definitivně aņ rokem 1998. Visegrádská čtyřka vńak svou činnost obnovila aņ o dvě léta později. Od této doby vńak spolupráce na vńech úrovních trvá bez váņnějńích chyb a nadále se rozvíjí.
49 Viz Historie V4, [online], URL:
7 HISTORICKÉ SOUVISLOSTI
Následující kapitola by měla slouņit jako jakési nastínění historického vývoje obou posléze zkoumaných euroregionů. Oba regiony mají silnou historickou tradici a kořeny jejich existence či názvu je moņno vysledovat hluboko v minulosti. Zjevně také tento historický faktor měl vliv na následující vytvoření stávajících euroregionů. V historii obou území lze vysledovat mnoho společných rysů a vývojových tendencí. Není vńak moņné hledat návaznosti tam, kde neexistují. Také proto není moņno ve formování euroregionů spatřovat obnovu bývalých historických zemí či jiných územně-správních celků, euroregiony takovéto ambice nedeklarují a ani je nemají. Problematické můņe být také hledání návazností na nedávnou minulost a na vztahy, které byly v minulosti utvořeny. Jakákoliv kontinuita na zmíněných územích je značně diskutabilní s ohledem na zpřetrhání veńkerých sousedských vazeb v minulých sedmi dekádách. Otázkou tak zůstává, zdali se v zmíněných euroregionech navazuje na staré, dávno zapomenuté, zpřetrhané vazby obyvatelstva, které bylo ve velké míře obměněno vysídlením, či se jedná o budování vztahů a konexí zcela nových, jen s deklarováním a zdůrazňováním společné minulosti, která vńak pro praktickou funkčnost organizace nemá valného významu. Jako nejednoznačná odpověď by mohlo poslouņit konstatování, ņe záleņí na osobním pohledu kaņdého jednotlivce. Nicméně můņeme v euroregionech nalézt konkrétní inspirace z minulosti u budování infrastruktury či při vzájemném poznávání regionálních tradic.
7.1 Chebsko a jeho historický vývoj směrem k současnosti
Chebsko50 jako historické území leņící v západních Čechách a v přilehlých německých zemích – Sasku a Bavorsku – prońlo v minulosti mnoha územními a také funkčními změnami. Jak jiņ napovídá název euroregionu - Euregio Egrensis – tento název vychází ze středověkého latinského označení území – Regio Egrensis – jehoņ sídlem a centrem bylo město Cheb.51
50Německy: Egerland, v chebském sudetoněmeckém nářečí Eghaland. 51Německy Eger, v chebském sudetoněmeckém nářečí Egha. 39
Díky bujarému historickému vývoji a častým změnám, kterými území procházelo, lze jen těņko ztotoņňovat takřka kterýkoliv územně-správní celek s územím historického Chebska, ať uņ jde o okres, mikroregion či euroregion. Tyto formy neodpovídají zcela přesně historickému vymezení Chebska, a buď je přesahují v podobě okresu či euroregionu, či jsou naopak menńí. Chebsko, podobně jako Těńínsko na druhé straně, bylo jiņ od raného středověku významným obchodním centrem. Jeho územím procházela důleņitá obchodní stezka zvaná Via regia. Ta a obchodní aktivita s ní spojená vytvářela středobod ņivota v dané oblasti. Cheb nebyl jen bohatým obchodním městem, byl také místem, kde se stýkala německá kultura s kulturou českou, místem, které dobově patřilo k významným geopolitickým Chebsko a jeho vývoj bodům Evropy. Tato funkce vńak byla Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soub násilně přeruńena mezi léty 1948 aņ or:Egerland.PNG 1989, kdy dońlo ke vztyčení ņelezné opony a neprodyńnému uzavření jakýchkoliv přeshraničních styků.
7.1.1 Vývoj do konce 19. století
První stopy slovanského osídlení Chebska lze vysledovat jiņ v 6. století. Toto sporadické slovanské uchycení, pravděpodobně z řad kmene Hbanů, bylo v průběhu století rozmělňováno postupnou německou kolonizací. Zřejmě také tato kolonizace byla důvodem pro zařazení Chebska pod řezenské arcibiskupství, a tak je území jiņ od časného středověku součástí franské, později bavorské pohraniční marky Nordgau. Ta se jiņ v druhé polovině 11. století stává markrabstvím a její význam pod vládou hrabat z Gingen52 výrazně vzrůstá. A to zejména za vlády Děpolda III., který buduje chebský hrad a kláńter Waldsassen. Posléze se Chebsko dostává do drņení Ńtaufů. Celé území Chebska je v tomto období přibliņně trojnásobné oproti jeho
52 Nazývaní také Děpoldici. 40 pozdějńímu jádru drņenému českým státem.53 Fridrich I. Barbarossa měl území ve velké oblibě a často jej navńtěvoval. Také proto vystavěl falc, která se stala sídlem fojta, správce země. Výraznějńí zájem českého státu o Chebsko tak přichází aņ počátkem 13. století, kdy se díky sňatkové politice výrazněji do hry zapojuje dynastie přemyslovská. Jiņ Václav I. měl obdrņet Chebsko jako Kunhutino věno. K tomu vńak nedońlo a území se začal vehementně domáhat aņ Přemysl Otakar II., který je po dobu 10 let drņel, ovńem díky klatbě Rudolfa Habsburského54 se musel území vzdát. Krátce Chebsko dále v letech 1291 aņ 1304 drņel Václav II. Definitivně tak k Čechám Chebsko připojil aņ král diplomat Jan Lucemburský roku 1322. Ten je získal za pomoc Ludvíku Bavorovi v bitvě u Mühldorfu. Od Chebska se při této příleņitosti oddělují některé části území, které se dostávají pod správu říńských purkrabí z Norimberka. Zbytek území se stal říńskou zástavou na 20 tisíc hřiven stříbra. Území tak přímo nespadalo pod České království, ale uņívalo značné autonomie. Krále sice zastupoval purkrabí, skutečná moc vńak patřila obchodnickým elitám a chebským měńťanům. Ti kupříkladu jiņ od roku 1235 razí vlastní mince pro celé území. Území vńak definitivně právně ukotvuje aņ Karel IV. Svým majestátem z roku 1348 zahrnuje Chebsko jako státoprávní součást Českého státu. Stále se vńak jednalo o říńskou zástavu, o jejím navrácení říńi a vyplacení vńak mohl rozhodnout pouze český král, hodnota zástavy byla navíc zdvojnásobena. Roku 1355 Karel IV. tento stav nadále potvrdil a řekl, ņe území nemá býti nadále zastavováno, nebo jiným způsobem zcizeno. Chebsko v následujících stoletích prohází dalńími významnými územními změnami, jeho právní status se vńak aņ do přelomu 18. a 19. století nemění. Václav IV., jako slabý panovník, nedokáņe Chebsku zajistit dostatečnou ochranu a tak dalńí území odpadají na úkor norimberských purkrabí. Kańpar Ńlik, jakoņto purkrabí spravující také Loketsko, stabilizoval území, které začalo být postupně zváno krajem a jeho vnitřní organizace i poměr ke králi nebyly od postavení tzv. vnějńích krajů55 nijak zvláńtě odlińné. Za vlády habsburské tak dochází k upevnění Chebska coby součásti království. Královské úřady zde stále ve větńí míře prosazují své pravomoci a na Chebsko začínají pohlíņet jako na tzv. věčnou zástavu. Největńí spor se logicky vedl o peníze, stejně jako dnes tomu bylo také dříve. Spory o berně a nátlak českých stavů na určování berní pro Chebsko Českým zemským sněmem
53 Jeho západní hranice sahala aņ k Ohři (německy: Eger). 54 Aberacht. 55 Loketska a Kladska. 41 rozlítil chebské stavy. Ti se ohrazovali tak, ņe se na sněmu neúčastní a tudíņ nemohou rozhodovat o svém osudu. Touto argumentací a jistě i dalńími prostředky dokázali chebńtí vzdorovat placení berní dle českého zemského sněmu a také tento sněm neobesílali. To vńe aņ do roku 1638, kdy Ferdinand III. přenesl veńkeré pravomoci berní se týkající na Český zemský sněm. Následné pře o mimořádné daně, jejich výńi či vojenské odvody se vlekly aņ do zavedení berního katastru Marií Terezií, který bral chebským stavům veńkerá práva berní se týkající. Kupříkladu při Vestfálském míru ņádali protestantńtí chebńtí stavové autonomii a nabízeli vyplacení léna. To vńak bylo odmítnuto a následovala rekatolizace Chebska, které přispěla k dalńímu upevnění jeho pozice v království. Tento proces spolu se sporem o berně je souhrnně nazýván jako jakási „bohemizace“ Chebska, jeho území bylo zmenńeno a jeho samostatné postavení bylo postupně omezováno. Bohemizace Chebska byla formálně dokončena přeměnou dosavadních chebských lén na alodní statky. Chebsko tak nadále spadá do krajského uspořádání, kdy spadá postupně pod Ņatecko a poté pod Loketsko. Hejtman prováděl berní správu, ostatní záleņitosti spadaly do kompetencí chebského purkrabího. Roku 1773 byl vńak purkrabský úřad zruńen, jako poslední známka chebské autonomie. Chebsko jako zástava přestává existovat se zánikem Svaté říńe římské. Církevní správa přeńla pod praņskou arcidiecézi aņ na počátku 19. století. Tato změna byla zamýńlena jiņ Josefem II., ovńem díky silnému odporu řezenského arcibiskupa i papeņe k tomuto kroku dochází aņ za Frantińka I. roku 1808. K definitivnímu rozdělení Chebska mezi Bavorsko a Rakousko tak dochází aņ na pozadí Vídeňského kongresu.56 Roku 1814 je tedy Chebsko definitivně územně vymezeno do dneńní podoby.
7.1.2 Vývoj ve 20. století
Nutno zmínit, ņe aņ do roku 1890 se k české národnosti na území chebského okresního hejtmanství hlásilo pouhých 142 Čechů. Na druhou stranu německou národnost deklarovalo takřka 54 000 obyvatel. Tento nepoměr se absolutně změní během následujících 50 let ve prospěch národnosti české. Ihned po první světové válce je citelná velká snaha sudetských Němců o zapojení Chebska do německého státu. Nesouhlas se zařazením území převáņně německého do nově vznikajícího Československa byl zřejmý. Pokus o zařazení do
56 Není jeho součástí. 42 rakouské provincie Deutschböhmen byl zmařen zásahem československých vojsk. Území Chebska se tak dělilo do politických okresů Cheb a Ań. Navíc se na území Chebska nacházely významné správní instituce, které do značné míry přesahovaly svým územním rozsahem oblast Chebska. Krajský soud zde sídlil od roku 1850, navíc zde můņeme nalézt ņivnostenské a obchodní komory. Po Mnichovské konferenci je osud Chebska spravován z Třetí říńe. Roku 1938 obsadila německá armáda Sudety a Chebsko je tak přímou součástí Třetí říńe, říńské ņupy Sudetenland, vládního obvodu Eger. Jak jiņ bylo zmíněno, po válce bylo na základě dekretů presidenta Beneńe německé obyvatelstvo z Chebska vysídleno a nedostatek pracovních sil zacelila migrace z vnitřních oblastí Československa. V této souvislosti jiņ o nějakých reminiscencích zvláńtního postavení nelze vůbec mluvit. Území Chebska pak přináleņelo do roku 1960 k okresům Cheb a Ań a kraji Karlovarskému, později spojenému okresu Cheb a Západočeskému kraji. Po roce 2000 jde opět o Karlovarský kraj.
7.2 Těšínsko a jeho historický vývoj směrem k současnosti
Oblast Těńínska57 byla podobně jako Chebsko vņdy v historii jednolitým územním celkem, kníņectvím náleņejícím do Slezska. Podobnou centrální sídelní úlohu jako Cheb má zde město Těńín se svou bohatou historií. Stejně jako Chebsko je také Těńínsko významnou tranzitní oblastí a tvoří jakousi pomyslnou vstupní bránu směrem na Moravu, ať uņ z oblasti krakowské, tak z oblasti slovenské Kysuce. Město Těńín, leņící na řece Olńi, je tak jakýmsi bodem spojující obchodní stezky z povodí Váhu, Wisly, Odry a Moravy. Hranice Těńínska dlouhodobě tvoří povodí řek Odry a Ostravice na západě a Bělé na východě. Těńínsko je v současnosti rozděleno mezi Česko a Polsko v přibliņném poměru 56:44. Na straně ČR leņí kupříkladu tato města: Slezská Ostrava, Havířov, Orlová, Bohumín, Český Těńín, Frýdek, Třinec, Jablunkov. Na straně polské se jedná zejména o Cieszyn či Bielsko-Biała. Bielsko náleņí k historickému Těńínsku, Biała je v Malopolsku. V ČR je Těńínsko součástí Moravskoslezského kraje, v Polsku Hornoslezského vojvodství.
57Polsky: Śląsk Cieszyński, Ziemia Cieszyńska, Německy: Teschener Schlesien. 43
Jak je zřejmé uņ z prvních řádků, oblast vņdy leņela na rozhraní česko-polských zájmů a tyto zájmy ji také velice výrazně formovaly po celé dějinné období. Některé nacionalistické tendence jsou v oblasti citelné dodnes. Dalo by se jmenovat ńkrtání polských nápisů a mnohé dalńí,58 situace se vńak v tomto ohledu značně zlepńuje a polský ņivel je tak postupně více vnímán jako výhodný partner. Polský jazyk je na trhu práce v Moravskoslezském kraji obrovskou výhodou, zaručující takřka jisté zaměstnání v určitých oborech. A tak také tendence k výuce polńtiny přetrvávají.
7.2.1 Vývoj do konce 19. století
Těńínsko v počátcích svého fungování v rámci „státních“ útvarů spadalo pod vliv Velkomoravské říńe. Za dob jejího největńího Mapa Těńínska rozmachu dosahovala její okrajová moc Zdroj: http://cs.wikipedia.org/ nejspíńe aņ ke Krakowu. Po rychlém úpadku wiki/Soubor:Slask_cies moci říńe pod tlakem Maďarů se území zynski-Mapa.png nejspíńe stalo jakousi oblastí nikoho, bez větńího polského či českého vlivu. Aņ Boleslav Chrabrý připojil v 10. století Těńínsko k Polsku. To vńak netrvalo dlouho a území nazpět získává kníņe Břetislav, jehoņ vliv a moc na území je vńak minimálně sporná, ne-li pochybná. Území tak dále přechází do moci polských Piastovců. Od roku 1138, kdy umírá Boleslav III., se vńak polský stát spolu s piastovskou mocí hroutí. Území Těńínska je tak nejprve rozděleno mezi opolské vévody a roku 1290 zakládá Měńek I. Těńínský Těńínské kníņectví. To se postupně vymezuje z polské moci a přiklání se na českou stranu.59 K roku 1327 se Těńínsko stává lénem českého krále. Těńínsko se postupně začalo zadluņovat, panství byla rozprodávaná, územím neustále procházela vojska, coņ eskalovalo za Třicetileté války. Kníņectví se nevyhnulo sporům mezi
58 Např.: Zaolzie- Serwis informacyjny - historia i wspołczesność, [online], URL:
60 Viz Těńínsko. 1. díl: Přírodní prostředí, dějiny, obyvatelstvo, nářečí, zaměstnání. Ńenov u Ostravy: Tilia, 1997. 61 Zejména uhlí a dřevo. 45
7.2.2 Vývoj ve 20. století
První světová válka nechala vyplout na povrch problematiku Těńínska. Jeho území se stalo jablkem sváru mezi nově vznikajícími státy, Polskem a Československem. Oba státní útvary zde měly nemalé zájmy, Československu se jednalo předevńím o ņelezniční koridor směřující na Slovensko, jenņ byl jedinou dostatečnou spojnicí na Slovensko. Jeho potřeba byla s ohledem na problémy s Maďarskem o to větńí. Zadruhé ńlo také o uhelné zásoby. Polsko na druhou stranu argumentovalo národnostním sloņením Těńínska a zdůrazňovalo právo na národní sebeurčení. Roku 1919 tento spor dospěl aņ k Sedmidenní válce. Česká armáda v ní tu polskou zatlačila a posléze dońlo k rozdělení území dle dohod konference ze Spa z 28. července 1920. Polsku připadl bílský politický okres a část těńínského a fryńtátského okresu (celkem 1 002 km² s celkem 139 630 obyvateli, z toho 61,1 % hovořících polsky, 1,4 % hovořících česky a 31,1 % hovořících německy). Československu připadl frýdecký politický okres a větńina z okresů Těńín a Fryńtát (celkem 1280 km2 s celkem 295 191 obyvateli, z toho 48,6 % hovořících polsky, 39,9 % hovořících česky a 11,3 % hovořících německy).62 Město Těńín bylo rozděleno ne příliń vodnatou Olńí na Cieszyn (PL) a česká část Saská Kupa (Sachsenberg) byla přejmenována na Český Těńín. Hranice na Olńi se postupem času stále více utuņovala, aņ dońlo k její úplné nepropustnosti. Celý spor byl vyřeńen aņ k roku 1958, kdy byla podepsána Sověty Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/ iniciovaná smlouva o vzájemných Soubor:Slask_cieszynski- hranicích.63 Mapa.png
62 Szelong, K.: Plebiscit a otázka sebeurčení těńínského obyvatelstva 1918-1920. Těńínsko 1, 2001, s. 14. 46
Sčítání lidu z roku 1921 na základě mateřské řeči odhaluje 50% zastoupení národnosti české, 38% polské a 10% německé. Polská strana vńak toto sčítání neuznává. Aņ do roku 1934 se polská menńina staví k české národnostní politice poměrně kladně. V roce 1934 vńak dochází v Polsku k uspořádání kampaně k 15. výročí Sedmidenní války a situace se opět přiostřuje. Rok 1938 navrací „Zaolzie“64 do polských rukou, v čemņ Poláci spatřují zadostiučinění, zatímco Čeńi si stěņují na tvrdou polonizaci, po poráņce Polska Německem dońlo k připojení k Říńi. Na říńské statistice se krásně zobrazuje vliv vládnoucí garnitury na výsledky statistik. Po válce byl obnoven hraniční status quo ante z období před říjnem 1938.65 Ihned po válce vznáńí polská strana poņadavky na národnostně homogenní stát. Oblast Lvova vńak byla ztracena ve prospěch SSSR a sám Sovětský svaz „vyřeńil“ také problémy v Kladsku, na Hlubčicku a Ratibořsku.66 Stejně tak jako řeńil problémy dalńí, v tomto období zejména z pozice osvoboditele. Polský nacionalismus je sice velmi ostrý, ale ve vztahu k Československu a posléze také k České republice je vztah Poláků jeden z nejkladnějńích. Ihned po konci války se začala situace na Těńínsku přiostřovat. Kontakty ochably, hranice byla utuņována, cestovní ruch do značné míry omezen. Hranice se stávala opravdovou hranicí. Samozřejmě, ņe nejčilejńí kontakty se udrņely právě na Těńínsku, lidé zde často byli provázáni rodinnými svazky. Hustota zasídlení a provázanost v hospodářských oblastech, ńkolství, kultuře a dalńích silně znesnadňovala hraniční oddělení. Rok 1960 znamená zánik Těńínska v rámci okresní správní organizace. Nebyl zájem o vytvoření jednoho okresu se silnou polskou menńinou, silně navíc zapůsobila Cieślarova platforma z roku 1951. Území těńínského okresu tak bylo rozděleno do „velkých“ okresů Frýdek- Místek a Karviná. Město tak ztrácí nejen svou prestiņ, ale i administrativní funkci. Při okupaci v roce 1968 neoperovaly polské jednotky na území Těńínska, s ohledem na citlivost celé problematiky nechtěl SSSR rozdmýchávat národnostní spory, ke kterým vńak stejně docházelo a do současnosti dochází.67 Hraniční bariéra se začala s největńí intenzitou upevňovat zejména po roce 1980 a se vznikem opozičního hnutí Solidarita v sousedním Polsku. S ohledem na moņnost přenosu této
63 Viz Parma, J.: Spor o Těńínsko ve 20. letech 20. století, [online], URL:
68 Obsazení části čs. pohraničí v r. 1938 byl hřích, [online], URL:
8 SITUACE PO ROCE 1989, VZNIK INTEGRAČNÍCH STRUKTUR NA CHEBSKU A TĚŠÍNSKU
Následující kapitola se jiņ bude, jak název napovídá, konkrétně zabývat vznikem integračních struktur na území České republiky v porevolučním období. V úvodu bylo nastíněno, ņe tato geneze neprobíhala na východních hranicích ve stejném duchu jako na západních. Tyto podstatné rozdíly, a také ono podhoubí vedoucí k zaloņení euroregionů ve zkoumaných oblastech by měla odhalovat následující kapitola. Koncem 80. let se vzhledem k vývoji směrem k demokratizaci ve střední a východní Evropě stávají hranice volnějńími, vzniká mnoho přeshraničních regionů připojujících se k AGEG. Díky vytvoření volného trhu a stále silnějńímu provazování se evropských ekonomik vzniká mnoho iniciativ vedoucích k oņivení hraničních prostorů. V prvním směru se objevují infrastrukturní projekty, usnadňující mobilitu v těchto oblastech.73 Postupem se tak stává zřejmé, ņe k opravdové integraci Evropy je nutné nové nastavení evropské regionální politiky, takovýmto regionům a jejich iniciativám pomáhající. Na tento popud vzniká iniciativa společenství INTERREG. Ta byla poprvé vyzkouńena v jihoevropských oblastech. Od let 1989/1990 tak vzniká přímo v příhraničních oblastech mnoho operačních programů a iniciativ na INTERREG a Phare reagujících. Mimořádně výhodné podmínky pro čerpání dotací tak nezůstaly v regionech opomenuty a celý program nastartoval mimořádný boom této politiky. Ta byla odstartována na vńech vnitřních a také takřka na vńech vnějńích hranicích evropského prostoru. Jelikoņ Chebsko přímo sousedilo s Bavorskem, spolkovou zemí SRN, mohlo být do tohoto programu také zahrnuto, na rozdíl od prostoru Těńínska.
73 V tomto období vzniká kupříkladu Eurotunel vedoucí z francouzského Calais do anglického Doveru či most spojující Dánsko se Ńvédskem. 49
8.1 Vznik integračních struktur na Chebsku
8.1.1 Ihned po revoluci
Chebsko jako takové bylo aņ do roku 1989 a jeńtě nějakou dobu po tomto revolučním zlomu vnímáno jako silně periferní oblast v rámci Čech. Od kmenového území Čech je odděleno pohořím Slavkovského lesa, od Saska jej dělí Kruńné hory, od Bavorska Český les. Jedině oblast blízkého okolí Chebu je relativně otevřená směrem k Německu. Toto nevýhodné geografické postavení spolu s neprodyńnou ņeleznou oponou na bavorské straně a hradbou Kruńných hor na straně saské zapříčinilo ono nezáviděníhodné postavení Chebska v rámci ČSSR. Na druhou stranu je vńak nutno vyzdvihnout neposkvrněnost zdejńí krajiny a zachování přírodních druhů, ke kterému jistě toto postavení napomohlo. Takřka ihned po pádu systému sovětských satelitů se na území Chebska začaly vyvíjet aktivity směřující k bliņńí spolupráci s partnery na západní straně hranic. V tomto období se jednalo spíńe o prozkoumávání terénu a změn, které se odehrály na druhé straně za oněch 40 let informačního embarga. Nicméně tato zvědavost nevedla jen k častým návńtěvám bavorského prostoru za nákupy moderního zboņí, vedla také k prvním snahám o přeshraniční spolupráci. Právě Chebsko se v tomto nejranějńím období stává jakýmsi průkopnickým regionem snaņícím se o přeshraniční spolupráci a vytvoření integračních struktur vedoucích k vytvoření euroregionu. I kdyņ celá spolupráce začínala zprvu poněkud váhavě a se vńí opatrností, dostala postupem času onu nutnou dynamiku. Tato prvotní snaha vńak byla výrazně zabrzděna strachem z centrálních oblastí nově vzniklého státu o ztrátu suverenity nad daným územím. Jednalo se tak spíńe neņ o projev přeņívajícího nacionalismu o neznalost stávajících poměrů v západní Evropě. Praha tak postavila pro brzký vznik euroregionu na Chebsku překáņku, kterou byla tato regionální iniciativa schopna překonat aņ s odstupem několika let. Prvním euroregionem v České republice se tak nestal euroregion chebský, i kdyņ k tomu měl ihned po roce 1989 dobře nakročeno, nýbrņ trojmezní Euroregion Nisa, zaloņený jiņ roku 1991.
50
8.1.2 Vznik euroregionu
Chebské trojmezí vykazuje dlouho společnou historii, zahrnující společný ņivotní a hospodářský prostor, aņ do uzavření hranic po 2. světové válce. „Sjednocení obou německých států a otevření hranic k východoevropským sousedním státům vytvořilo pro trojmezí Bavorsko- Sasko/Durynsko-Čechy zásadně nové rámcové podmínky. Přeshraniční rozvoj, kooperace a partnerství na mezinárodní, národní, regionální a komunální úrovni představují možnost, jak se s těmito změnami vyrovnat.“74 Jiņ na přelomu let 1991 a 1992 byla na vńech třech stranách zamýńleného euroregionu zaloņena tři pracovní sdruņení Euregia Egrensis.75 V roce následujícím dońlo k spojení těchto tří pracovních sdruņení na základě společné dohody. Ta byla podepsána 3. února 1993 v Chebu. Euregio Egrensis tak započalo svou existenci na základě bilaterální dohody mezi Českou republikou a Německem, konkrétně se Svobodnými státy Bavorsko a Sasko, v roce 1993, jako zájmové sdruņení právnických osob. Tento právní akt se stal jakýmsi zakládajícím bodem nově vzniklého Euregia Egrensis. Pojem Euregio je zkráceninou sousloví „evropský region“. Rychlý rozvoj euregia vńak nenastal ihned po jeho vzniku. Členská základna ve formě obcí zapojených do sdruņení se zpočátku rozvíjela velmi pomalu a tak působilo celé euregio velmi nekompaktním dojmem, aņ s postupem času se začaly k euregiu hromadně připojovat dalńí obce.
8.2 Vznik integračních struktur na Těšínsku
Těńínsko a vznik prvních snah o integraci na jeho území je typickým příkladem vzniku euroregionů v tzv. druhé vlně. Takřka desetileté zpoņdění v zaloņení této platformy přeshraniční spolupráce na východních hranicích a nemoņnost čerpání cenných zkuńeností od německých sousedů se nutně podepsalo na tvářnosti regionů aņ do dneńních dní. Takřka nutnou podmínkou pro vytvoření euroregionu na území ČR je vznik regionálních rozvojových agentur. Zástupcem takovéto instituce na Těńínsku je agentura HRAT. Na tvorbu takovýchto institucí tlačily zejména obce či jejich sdruņení, a to za cílem snazńího čerpání dotací z fondů EU. Po určitém čase fungování spolupráce začaly vznikat přeshraniční sdruņení
74 Viz Euregio Egrensis, [online], URL: < http://www.euregio-egrensis.cz//> [cit. 2012-02-22]. 75 Čechy, Bavorsko a Vogtland. 51 uzavírající smlouvy o své přeshraniční spolupráci. Tento přístup se dá označit za typický při tvorbě euroregionů v ČR. Významným stimulem vńak jednoznačně byla podpora z fondů Evropské unie. Těńínsko jako oblast styku české kultury s ņivlem polským se dá bez delńích diskuzí označit jako místo nejtěsnějńího česko-polského kontaktu. Oblast není na rozdíl od jiných oddělena neprostupnými horami, hranici tvoří „řeka“ Olńe, jejíņ hladina sahá nad kolena jen v jarních měsících. Těńínsko je tak nejtradičnějńím kontaktním místem s Polskem v rámci České republiky, s důrazem na to, ņe se na Těńínsku vyskytuje nemalá polská menńina.
8.2.1 Ihned po revoluci
Jiņ od počátku 90. let se na území Těńínska rozvíjí spousta iniciativ snaņících se o vznik euroregionu. Jednou z prvních byla nejzákladnějńí komunikace těńínského dvojměstí, které se postupem času vyvíjí aņ k nejsloņitějńím projektům. Je vńak zdůrazňováno, ņe celá akce nesmí být uspěchána, podobně jako na Chebsku. Co se týče prvotních aktivit, byla iniciativnějńí polská strana. Aņ do této doby probíhala česko-polská spolupráce bez dotací z EU a představitelům ETS se toto období jevilo jako nejméně problémové. ETS totiņ nebyl vytvořen za účelem čerpání peněz z fondů, nýbrņ z konkrétních potřeb regionu (rozhovor s V. Lańtůvkou).76 V regionu k roku 1992 vznikla dvě sdruņení měst a obcí.77 Tato sdruņení si kladla za cíl vytvoření „velkého slezského euroregionu“ k roku 1995 či 1996 s názvem Euroregion Slezsko. Z dneńního úhlu pohledu je vńak zcela zřejmé, ņe tato sdruņení měla velké oči a jejich iniciativa vyńla do ztracena. Jako největńí problém byl vytyčen problém s právními kompetencemi a sloņité slazení poņadavků jednotlivých obcí a sdruņení, coņ by se dalo jednoduńe přeloņit jako problémy ve vzájemné komunikaci a hledání kompromisu. Myńlenka na vytvoření velkého euroregionu nebyla do dneńních dní zcela opuńtěna a její realizace v horizontu delńí budoucnosti je neustále zcela reálná.78 Dále vzniká k roku 1991 Svaz měst a obcí okresu Karviná, Regionální rada rozvoje a 79 80 spolupráce Třinec (dále RR) , Związek Komunalny Ziemi Cieszyńskiej. Tato tři sdruņení podepsala 24. 3. 1993 v Českém Těńíně Smlouvu o regionální spolupráci. Jako jakýsi motor
76 Rozhovor s Václavem Lańtůvkou, předseda ETS, 4. 5. 2010. 77 Sdruņení měst a obcí Horního Slezska a Sdruņení obcí severní Moravy a Slezska. 78 Na Chebsku se rovnou jednalo o zaloņení euroregionu ve stávající podobě, coņ je vzhledem k historickým skutečnostem logické. 79 Viz Regionální rada Třinec, [online], URL:
8.2.2 Vznik euroregionu
Nicméně po tomto prvotním neúspěchu se integrační snahy kloní spíńe k menńím územním celkům, coņ je zapříčiněno snazńím sladěním poņadavků a jednoduńńí komunikací. A tak roku 1998 vzniká Euroregion Těńínské Slezsko, který se stává jakýmsi průkopníkem v této oblasti na východních hranicích. „Euroregion vznikl dne 22. 4.1998 podpisem smlouvy v Cieszyne mezi Regionálním sdruņením pro česko-polskou spolupráci Těńínského Slezska, které bylo tvořeno Sdruņením obcí Jablunkovska, Svazem obcí okresu Karviná a Regionální radou rozvoje a spolupráce se sídlem v Třinci na české straně a sdruņením Stowarzyszenie Rozwoju i Współpracy Regionalnej "Olza" na polské straně.“81 Jeho prvotními ambicemi bylo zahrnutí celého území historického Těńínského Slezska pod svá křídla, coņ později vyústilo v konflikt s nově vzniknuvńím Euroregionem Beskydy. Spor se vńak netáhl jen o územní kompetence, ale také o finanční zdroje, v současnosti se jej podařilo zaņehnat.82 Spolupráci v těńínském regionu silně podporovala jednak silná regionální specifika a kultura. Také historická tradice a čilé kontakty zejména v oblasti rozděleného Těńína usnadňovaly rozvoj takovéto spolupráce. Ta se aņ do současnosti vyvíjí takřka ukázkově a i přes značné zpoņdění vzhledem k západočeským regionům se dá říci, ņe ve svém vývoji nezaostává a tento časový odstup dohání. Zpočátku byla, jeńtě před vznikem Euroregionu Těńínské Slezsko, zvaņována spolupráce také se slovenskou stranou. Ta sice nemá v rámci regionu historické kořeny, ale s regionem úzce sousedí. Slovensko s Těńínskem sousedí v oblasti Kysuc a vede přes ni důleņitá ņeleznice směrem na Čadcu a Ņilinu. Tyto myńlenky se objevují jiņ od roku 1993 a jsou silně prosazovány. Koncem těchto ambicí je vńak nacionalisticky orientovaná vláda Vladimíra Mečiara a Václava Klause, která nevede jen k rozdělení společného státu, ale také ke konci ambicí Těńínského Slezska na přeshraniční spolupráci se slovenskou stranou. Ta byla později inkorporována do přeshraniční spolupráce v rámci Euroregionu Beskydy. Euroregion Těńínské Slezsko se tak
81 Viz Těńínské Slezsko – Ślask Cienszyński, [online], URL:
54
9 OBECNÉ PARAMETRY ZKOUMANÝCH EUROREGIONŮ
Úkolem následující stručné kapitoly bude nastínění základních parametrů dvou komparovaných euroregionů. Nejde nám zde o zevrubný popis, ale spíńe o vnik do problematiky. V některých parametrech se značně lińí a alespoň základní orientace v parametrech zkoumaných euroregionů je tak, kdyņ ne nutná, vhodná. Větńina informací vychází z internetových portálů daných euroregionů.
9.1 Obecné parametry Euregia Egrensis
Logo Euregia Egrensis Zdroj: http://www.euregio-egrensis.cz
Euregio Egrensis (dále jen EE) se nalézá v nejzápadnějńím cípu České republiky, na území Svobodného státu Bavorsko, Sasko a Duryňsko. Společná hranice Karlovarského kraje a Německa měří cca 231 kilometrů, z čehoņ 99 kilometrů zabírá hranice s Bavorskem a zbytek hranice se Saskem. Přirozenou hranici se Saskem tvoří pohoří Kruńných hor. V Kruńných horách se také nachází nejvyńńí bod kraje Klínovec (1244 m. n. m.) a nejniņńí bod v kraji (320 m. n. m.) na řece Ohři poblíņ hranice s Německem. Řeka Ohře je největńí řekou v oblasti a tvoří přirozený předěl v území. Hranici s Bavorskem vytyčuje Český les. Region se vyznačuje malým rozńířením orné půdy a poměrně ńirokou ńkálou nerostného bohatství, na které ja navázána činnost průmyslu, kupříkladu proslulý porcelán. Euregio se skládá z tří pracovních sdruņení Čechy, Bayern a Sachsen/Thüringen. Celkově zaujímá Euregio plochu o rozloze cca 17000 km2 a ņijí zde přibliņně 2 miliony obyvatel. Největńí část rozlohy euroregionu zaujímá Bavorsko (přibliņně 50%), 30% zaujímá Sasko/Duryňsko a okolo 20% rozlohy připadá na Českou republiku.83 Zpočátku mělo Euregio Egrensis spíńe nízkou
83 Viz Businessinfo.cz, [online], URL:
účast obcí na projektu, coņ je čitelné z později připojených map, v současnosti se tento stav do značné míry změnil. Nejvýznamnějńími sídelními a administrativními centry na území ČR jsou Karlovy Vary, Cheb, Sokolov a Mariánské Lázně. Na straně bavorské jde zejména o Bayerhuth, Schwandorf, Weiden, Amberg, Hof či Kronach. Na straně saské stojí za zmínku zejména Plavno a Greiz. Hustota osídlení není vzhledem k druhému zkoumanému Euroregionu Těńínské Slezsko příliń vysoká a v rámci Mapa Euregia Egrensis Karlovarského kraje dosahuje k 91 Zdroj: http://www.euregio-egrensis.cz obyvatelům na km2. Zasídlení na Chebsku je charakteristické vyńńím podílem obyvatel ņijících ve velkých obcích na úkor menńích vsí. Sokolovsko se vyznačuje jednou z nejvyńńích měr nezaměstnanosti na území ČR, ta se směrem k Chebu sniņuje, ale v tomto ohledu jsou si oba zkoumané regiony do jisté míry podobné. Region Chebska vńak silně zaostává, co se týče vzdělanosti a kvalifikace pracovních sil. Velkým problémem je také odliv mozků, zejména směrem do Německa, který není region s to podchytit. Euregio Egrensis má silnou a dlouhou kulturně-historickou tradici. I přesto, ņe se území euregia nachází v nevýhodné periferní pozici v rámci ČR, dokáņe Euregio Egrensis těņit ze svého světově proslulého lázeňství a turistického ruchu. Ten dokáņe do euregia nalákat během celoroční turistické sezóny tisícovky turistů z celého světa. Jako hlavní cíl si Euregio Egrensis stanovilo, ņe bude: „všestranně působit ve prospěch prohloubení a rozvíjení přátelských vztahů nejen v rámci západočeského regionu, ale také mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německa. K naplnění tohoto cíle se sdružení zaměřuje především na iniciování a podporu všech forem spolupráce mezi městy, obcemi,
56 institucemi a organizacemi v příhraničním regionu trojmezí Čech, Bavorska a Saska /Durynska."84
9.2 Obecné parametry Euroregionu Těšínské Slezsko
Euroregion Těńínské Slezsko (dále jen ETS) se rozkládá ve východním cípu České republiky v Moravskoslezském kraji. Druhá část se nalézá na jihu Polské republiky, kde zaobírá část Slezského vojvodství. ETS se rozkládá na území asi 60 obcí a plońe takřka 1400 km2. Je tak nejmenńím ze vńech euroregionů. Malým problémem je přesné určení počtu obyvatel euroregionu, jelikoņ se informace české a polské strany mírně odlińují. Na území euroregionu (dle české strany) ņije 630 000 obyvatel, hustota zalidnění činí 450 obyvatel na km2. Tímto statistickým údajem území silně přesahuje průměr obou států. Sídelní homogenita na území euroregionu takřka neexistuje. Sever euroregionu je těņce poznamenán aglomeračními tendencemi a vlivem intenzivní těņby uhlí. V této oblasti dosahuje hustota osídlení více neņ 800 obyvatel na km2. Venkovská sídla, pokud je takto můņeme označit, jsou zde spíńe pozůstatky minulosti. Z 60 zmíněných obcí euroregionu se nalézá 44 v ČR a 16 v Polské republice.
Euroregion Těńínské Slezsko (česká část, zastoupení obcí) Zdroj:www.czso.cz
Skladba obyvatelstva je pro region typická. Větńina pracovně činných obyvatel je zaměstnána v průmyslových odvětvích navázaných na ocelářský průmysl. Nezaměstnanost je
84 Viz Euroskop.cz, [online], URL:
58
10 ORGANIZACE A PRÁVNÍ STATUS ZKOUMANÝCH EUROREGIONŮ
Právní subjektivita a vnitřní organizace euroregionu jsou jedny z nejpodstatnějńích atributů k dobré funkčnosti euroregionů jako platformy přeshraniční spolupráce. Ńpatné nastavení těchto klíčových faktorů můņe snadno zapříčinit ńpatnou funkčnost euroregionů, chyby či neochotu ke komunikaci, strach z dodrņování slova druhou stranou či prostě právní nevynutitelnost závazků. Jiņ Madridská úmluva vymezuje právní kontury a poskytuje také typy vzorových zakládacích smluv pro euroregiony. Je vńak čistě v kompetencích daného euroregionu, zda se takovéto předlohy budou drņet. Právní subjektivita je také otázkou v kompetencích euroregionu.
10.1 Euregio Egrensis, struktura a právní status
Jak jiņ bylo zmíněno, skládá se Euregio Egrensis (dále jen EE) ze tří pracovních sdruņení. Kaņdé z těchto právních sdruņení disponuje svou vlastní právní subjektivitou, Euregio jako celek vńak právní subjektivitou nedisponuje! Takovýto stav je běņný takřka ve vńech euroregionálních strukturách na území České republiky. ESÚS, tedy euroregiony s právní subjektivitou, jsou typické spíńe pro západoevropský prostor. Nicméně představitelé EE o ESÚSu85 přímo uvaņují a nad jeho zavedením spekulují. Dle slov Libora Kováře, jednatele EE, by měla být právní subjektivita euroregionu zavedena v rámci 2 aņ 3 let.86 Vakance právní subjektivity je nejčastějńí příčinou pro vzájemnou nedůvěru jednotlivých pracovních sdruņení při dodrņování právních závazků a jejich právní vynutitelnosti. Tento problém vńak netrápí ani EE, ani ETS a domluvené dohody se jednoduńe dodrņují. U jiných struktur je ovńem tento problém zcela běņný. Dalńí otázkou je, do jaké míry jednotlivé části euroregionů spolupracují. V oblasti Těńínska se tu a tam objeví národnostní problémy, které jsou vńak větńinou překonávány s úsměvem a pochopením. Obě strany euroregionu spolupracují na vysoké úrovni, kde polská strana je povaņována za iniciativnějńí, zatímco česká za pečlivějńí. Velkou brzdou tak je pouze státní centralismus a neústupnost polského státu při určitých projektech. U EE je spolupráce také
85 Evropské seskupení pro územní spolupráci. 86 Rozhovor s Liborem Kovářem, jednatel EE, 24. 4. 2012. 59 deklarována jako bezproblémová, ovńem při přímém kontaktu a komunikaci s regionálními aktéry docházíme k závěru, ņe saská strana euroregionu je méně aktivní a komunikace s ní je místy sloņitá a vázne. Za tahouna celého sdruņení je povaņována bavorská strana, která iniciuje velkou míru projektů, česká strana se jí snaņí sekundovat, zatímco strana Saska je opravdu vnímána jako největńí oříńek, co se vzájemné interní komunikace v Euregiu Egrensis týká.
10.1.1 Organizační struktura
Větńinu hlavních cílů euregia stanoví společné prezídium vńech tří pracovních sdruņení. Prezídium je sloņeno ze zástupců a jednatelů vńech tří stran. Společné prezídium je silně podporováno sídly pracovních sdruņení v Plavně, Karlových Varech a Markredwitz. Na společných schůzích prezídia euregia se stanoví hlavní cíle, které si jednotlivě rozdělí národní (zemské) strany. Kupříkladu roku 2005 byly zvoleny za hlavní cíle Jazyková ofenzíva, Doprava a infrastruktura a Lázeňství a cestovní ruch. Kaņdá část euroregionu má svou vlastní organizační strukturu, která je posléze zastřeńena společnými sloņkami euregia. Kupříkladu sdruņení Bayern bylo zaloņeno jiņ roku 1992 a jeho centrum sídlí v Markredwitz. Členy euregia jsou bavorské okresy: Kronach, Kulmbach, Bayreuth, Hof, Wunsiedel,Tirschenreuth, Schwandorf, Amber-Sulzbach, Neustadt nad Waldnaab a samostatná města Bayreuth, Hof, Amberg a Weiden v Horním Falcku.87 Jako orgány sdruņení můņeme jmenovat: prezídium, valnou hromadu, odborné komise a poradní sbor. V čele prezídia stojí prezident, který je volen kaņdé tři roky spolu se dvěma zástupci. Sdruņení zřídilo následující odborné komise pro kulturu, mládeņ a sport, cestovní ruch, rekreaci a turistiku, ņivotní prostředí a ekologii či pro hospodářské záleņitosti, trh práce a infrastrukturu. Hlavním úkolem bavorské strany je starost o Sprachoffensive (jazykovou ofenzívu). Financování aktivit bavorského sdruņení je hrazeno předevńím za pomoci členských příspěvků, příspěvků spolupracujících členů, darů, účelových dotací a ostatních příjmů. Saské sdruņení se skládá z okresů Aue-Schwarzenberg, Vogtlandsko a město Plauen, v Durynsku okresy Greiz a Saale-Orla. Sdruņení sídlí v Plavně. Orgány sdruņení jsou prezídium,
87 Viz Euregio Egrensis.cz, [online], URL:
60 předsednictvo a odborné komise. V čele prezídia stojí předseda, který je volen spolu se dvěma zástupci kaņdé dva roky. Tyto volené osoby tvoří předsednictvo a rozhodují společně o vedení spolku. Financování a tematické zaměření je podobné jako u bavorské části. Hlavním zaměřením pro Sasko je doprava a infrastruktura.
Organizační struktura euregia Zdroj: http://www.euregio-egrensis.cz
Euregio Egrensis Pracovní sdruņení Čechy vzniklo 25. května 1991 v Tachově. První zasedání sdruņení se pořádalo 28. června 1991 v Chebu. Sdruņení zodpovídá za aktivity z tematické oblasti Lázeňství a cestovní ruch. Členskou základnu euregia na české straně tvoří v současné době 57 obcí z okresů Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a Tachov. V členských obcích, které zaujímají plochu o rozloze 2097,64 km2, ņije celkem 253 780 obyvatel. Získat přesnou statistiku je vńak poměrně obtíņné s ohledem na měnící se členskou základnu euregia. Vzhledem k tomuto problému jsou výńe zmíněná fakta snadno dohledatelná a dostupná na internetových stránkách euregia. Česká část Euregia Egrensis má povahu dobrovolného sdruņení obcí a měst na území okresů Cheb, Karlovy Vary, Sokolov a Tachov. Ke vzniku sdruņení dońlo na základě české legislativy, konkrétně § 46, odst. 2 písm. c) zákona 128/2000 Sb., o obcích. Orgány a organizační struktura sdruņení je následující: valná hromada, prezídium, prezident, viceprezidenti, jednatel, kontrolní a revizní komise, sekretariát, pracovní skupiny a realizační jednotky. Volební období orgánů sdruņení je čtyřleté a navazuje na volby komunální. K jednotlivým pravomocem zmíněných orgánů se nebudu ńiroce rozepisovat, veńkeré právní skutečnosti jsou snadno dohledatelné ve stanovách na oficiálních stránkách euregia, jak u české, tak u ostatních částí.88
88 Viz Euregio Egrensis.cz, [online], URL: 61 10.2 Euroregion Těšínské Slezsko, struktura a právní status Otázku právní subjektivity má ETS vyřeńenu stejně jako EE, proto se jí nebudeme déle zabývat. Nutno vńak podotknout, ņe ač je díky vakanci subjektivity svazek poměrně volný, je jeho organizace značně přehledná a pokud euroregion nespatřuje v právní subjektivitě problém, je tento systém pro funkčnost euroregionu vyhovující. Otázka ESÚSu je u ETS také na stole a dle vyjádření místních hodnostářů je reálná v horizontu 4 aņ 5 let. Otázkou vńak zůstává, proč dobře fungující strukturu měnit a zdali by změna nevyvolala spory o to, čí právní rámec pro celý euroregion pouņít.89 10.2.1 Organizační struktura ETS je tedy zastřeńující organizací pro Regionální sdruņení pro česko-polskou spolupráci Těńínského Slezska (ČR) a pro Stowarzyszenie Rozwoju i Współpracy Regionalnej „Olza“ (PL). Ty podléhají právnímu systému svých států a disponují vlastní národní subjektivitou. Tento stav by se mohl brzy změnit, jelikoņ euroregion zvaņuje v brzké budoucnosti zaloņení ESÚSu. Na stole je také jednání o vytvoření velkého česko-polského euroregionu. Tato jednání pod hlavičkou kraje usilovně probíhají a zapojily se do něj takřka vńechny euroregiony na hranici. Tato jednání vńak vnáńejí drobné nesváry do vzájemných vztahů zmíněných euroregionů a odhalují jejich zásadní postoje, ze kterých nechtějí uhnout.90 Strukturálně je ETS silně rozvětvený a tudíņ k popisu nesnadný. Tento stav byl zapříčiněn zejména tvorbou euroregionu směrem zdola od občanů a regionálních aktérů. Euroregion je pouze střechou a institucionalizací těchto snah. Regionální sdruņení (ČR) se dále skládá ze Sdruņení obcí okresu Karviná, Jablunkovska a Regionální rady v Třinci. Orgány ETS jsou rada euroregionu: 6 členů (česká část), 6 členů (polská část), 91 klasicky je zde předseda a místopředseda rady. Rada má standardní funkce rady: jmenuje členy, schvaluje záměry atp. Vńe je snadno dohledatelné ve stanovách na oficiálním internetovém portálu.92 Dále je zde: sekretariát euroregionu: 1 sekretář (česká část), 1 sekretář (polská část).93 Sekretariát je volen Radou ETS a je logickým administrativním centrem ETS. Výhodou 89 Rozhovor s Václavem Lańtůvkou, předseda ETS, 4. 5. 2010. 90 Rozhovor s Václavem Lańtůvkou, předseda ETS, 19. 6. 2012. 91 Byla nedávno rozńířena z 8 na 12 členů. 92Viz Struktura euroregionu [online], URL: 94 Viz Základní informace o společnosti , [online], URL: 11 FINANCOVÁNÍ A CÍLE ZKOUMANÝCH EUROREGIONŮ Úkolem následující kapitoly bude stručné nastínění proklamovaných a splněných cílů zkoumaných euroregionů. Ne vńechny cíle, vytyčené v optimistických počátcích při vzniku euroregionů, byly splněny. Euroregiony si větńinou aņ s odstupem času uvědomily svou pravou funkčnost a tvář, a tak dokázaly realisticky posoudit své moņnosti. Cílem nebude zevrubný popis kaņdé jednotlivé akce euroregionu, půjde spíńe o nastínění hlavního pracovního zaměření zkoumaných euroregionů. Podrobnějńímu popisu kulturních, infrastrukturních a dalńích aktivit se budou věnovat dalńí kapitoly. 11.1 Situace v Euregiu Egrensis Jiņ v úvodních kapitolách jsme se zmínili o obecných cílech euroregionů. Tyto ideové cíle se samozřejmě snaņí instituce euroregionů naplňovat, nicméně pod tak vágními pojmy jako „zacelování jizev dějin“ si můņou funkcionáři v euroregionech představit lecco. Je zřejmé, ņe jakákoliv aktivita je limitována zejména rozpočty euroregionů. Jisté podfinancovaní, které v těchto platformách funguje, se logicky podepisuje na ńíři záběru činností euroregionů. Některé struktury tak opouńtějí rozpočtově náročnějńí akce z oblasti hospodářské či infrastrukturní, není vńak řečeno, ņe jiné oblasti nedokáņou efektivně přispívat k přeshraniční spolupráci. Oblíbené jsou v tomto ohledu akce, které bychom mohli zańkatulkovat pojmem „kulturní výměna“. Mohutně těchto programů uņívají oba zkoumané euroregiony. Celá aktivita v této oblasti vńak často čelí kritice s ohledem na potlačování národních kulturních tradic. Do jisté míry je tento strach o ztrátu národních identit a budování identity nové oprávněný. Nesmíme vńak zapomínat na to, ņe i regiony rozetnuté hranicí mohou mít mnoho společných zvyklostí a obyčejů a podpora regionální identity jistě nesmyslná není. 11.1.1 Cíle Euregia Egrensis Přesto, ņe se přeshraniční spolupráce na Chebsku vyvíjí jiņ takřka dvě desetiletí a její působnost se neustále rozńiřuje, je pro spoustu obyvatel regionu ona přeshraniční spolupráce doposud jistým nóvem. Proto si Euregio Egrensis stanovilo jako svůj hlavní cíl odbourávání 64 těchto jazykových a také mentálních bariér. Za pomocí této snahy se snaņí euregio o zlepńení komunikace na obou stranách hranice při společných projektech. Jak jiņ bylo zmíněno, rozdělila si jednotlivá pracovní sdruņení euregia hlavní oblasti činností mezi sebe, a tak se kaņdá jedna strana euregia stará s větńí pečlivostí a soustředěním o určitou oblast. Odstraňování jazykových bariér je tak specialitou bavorské strany, zatímco ta česká se soustředí na lázeňství a turismus, saské sdruņení usiluje o rozvoj v oblasti dopravy a infrastruktury. Euregio se snaņí o poskytování ucelených informací o nových příleņitostech a připravovaných projektech s dostatečným předstihem. Sdruņení se tak zaměřuje zejména na projekty z oblastí cestovního ruchu, lázeňství a turismu, hospodářství, dopravy a trhu práce, ņivotního prostředí a zemědělství, vzdělávání, kultury a sportu. Z tohoto proklamovaného zaměření jednoznačně vyplývá, ņe se euroregion soustředí zejména na finančně méně náročné projekty. Sloņitějńí a finančně náročnějńí projekty z oblasti budování dopravní infrastruktury či podpory hospodářského rozvoje euregio nerealizuje, coņ je s ohledem na silnou přírodní bariéru v oblasti hranic pochopitelné. 11.1.2 Financování Euregia Egrensis Aktivity EE si hradí sdruņení samo z vlastních zdrojů. Pracovní sdruņení EE sestavuje vlastní rozpočet hospodaření kaņdoročně a předkládá jej valné hromadě ke kontrole a schválení. Tento rozpočet je nadále kontrolován nezávislým auditorem či Krajským úřadem Karlovy Vary. Mezi rozpočtové zdroje patří zejména členské příspěvky, jejichņ výńi stanovuje valná hromada. Jejich výńe se pohybuje okolo 6 Kč na obyvatele. Nejdůleņitějńím zdrojem příjmů či spolufinancování jsou dotace a sponzorské příspěvky. Nemůņeme opomenout sdruņené finanční prostředky a v neposlední řadě výtěņky z vlastního hospodaření a dary. EE se snaņí dosáhnout nejlépe vyrovnaného či mírně přebytkového rozpočtu, jehoņ úspory mohou být posléze vyuņity na financování nákladnějńích projektů. Výńe příjmů a také výdajů se pohybuje okolo 4 milionu Kč ročně. Euroregionu se jiņ v prvním období, tím je myńleno období jeho vzniku, dařilo čerpat prostředky z předvstupních programů Phare, na ty od roku 2004 navazuje úspěńný program INTEREG IIIA, který v ČR probíhal ve zkráceném období 2004-2006.95 Pro česko-bavorskou 95 S ohledem na vstup ČR do EU k roku 2004. 65 hranici bylo vyčleněno 8,6 mil. EUR a pro česko-saskou hranici bylo vyčleněno 9,9 mil. EUR. „Celkem bylo realizováno v období 2004 – 2006 z příspěvků Fondu malých projektů v celkové hodnotě 10 392 387 Kč 93 projektů. Z příspěvků Dispozičního fondu v celkové hodnotě 10 077 705 Kč bylo v tomto období zrealizováno 87 projektů.“ 96 Od roku 2007 do roku 201397 bude EE čerpat tzv. Cíl 3 – Evropská územní spolupráce pro spolufinancování projektů. Euregio Egrensis čerpá na financování malých projektů do 25 000 EUR prostředky z Dispozičního fondu a Fondu malých projektů. 11.2 Situace v Euroregionu Těšínské Slezsko Euroregion Těńínské Slezsko se v současné době nachází, co se financování a cílů týká, v podobné situaci jako EE. Nebylo tomu tak vņdy, a co se financování týká, zejména v prvních obdobích můņeme nalézt silné rozdílnosti. Také u cílů, které si dané euroregionální struktury vytyčily, lze pozorovat mírně odlińné zaměření, co se drobných infrastrukturních projektů týká. 11.2.1 Cíle Euroregionu Těńínské Slezsko Euroregion Těńínské Slezsko si při svém zrodu vytyčil poměrně rozsáhlejńí ńkálu bodových aktivit, ve kterých by chtěl při přeshraniční spolupráci participovat. Patří mezi ně:98 · výměna zkuńeností a informací při rozvoji regionu · výměna zkuńeností a informací z oblasti trhu práce · spolupráce při územním plánování · řeńení společných zájmů v oblasti dopravy, komunikací, spojů a bezpečnosti obyvatel · řeńení společných problémů ekologie a ņivotního prostředí · spolupráce při prevenci a řeńení důsledků ņivelných pohrom · spolupráce v oblasti hospodářské a obchodní · rozvoj turismu a cestovního ruchu včetně rozvoje a dalńího zlepńování hraničního styku · akce podporující rozvoj kultury, osvěty a sportu, zejména poskytování informací o jednotlivých aktivitách 96 Stecovičová, L.: Přeshraniční spolupráce v Euregiu Egrensis. (Diplomová práce), Praha: NHF VŃE, 2010, s. 40. 97 Současné programovací období. 98 Viz Úkoly a cíle, [online], URL: · kulturní výměna a péče o společné kulturní dědictví · vzájemná spolupráce záchranných a horských sluņeb na území euroregionu · spolupráce mezi ńkolami a mládeņí na území euroregionu. Takto ńiroce vytyčené cíle jistě vypadají na první pohled velice lákavě a jejich rozsah vytváří dojem o ohromné významnosti daného euroregionu. Nicméně na druhou stranu, jaké dalńí cíle bychom chtěli přidat? Vypovídací hodnota takovéhoto výčtu je tedy přinejmenńím sporná. Jsou zde nastíněny snad vńechny moņnosti aktivity euroregionů a je otázkou, do jaké míry je euroregion schopen vńechny takovéto iniciativy zvládat. V ETS můņeme jiņ dlouho před jeho reálným zrodem pozorovat rozvoj aktivit zejména v oblastech společného plánování regionálního rozvoje, infrastruktury a cestovního ruchu. ETS přiznává, ņe předevńím pro projekty z oblasti dopravní infrastruktury zkoumal historické skutečnosti a čerpal zkuńenosti z období před rozdělením Těńínska. Tato zkuńenost se projevuje zejména u mostů přes Olńi a jejich návaznosti99 (rozhovor s V. Lańtůvkou). Zejména v současnosti proņívá výstavba mostů spojujících obě města velkého rozmachu. V rámci projektu Zahrada dvou břehů byla postavena cyklo a pěńí lávka, v plánu je také obnova kdysi stojícího mostu spojujícího obě náměstí města, strņeného za války. Za velmi úspěńné se dají povaņovat aktivity z oblasti turistického ruchu, kde se ETS podařilo vybudovat ńirokou síť cyklostezek REGIOTOUR, navazujících na ostatní dálkové středoevropské trasy.100 Na Hrčavě se ņivelně vytvořila celé řada tras pro moderní nordic walking. To vńe se dá vyčíst v mapě publikované ETS. Turistické aktivity jsou dále logisticky podporovány z rychle se rozvíjejících TIS.101 Jejich boom byl odstartován programem INFOREG 2000.102 Důleņité jsou také pokroky v kooperaci záchranných horských sluņeb. Podařily se i tři významné projekty z oblasti dopravní infrastruktury, ty si vyņádaly jednoznačně nejvyńńí finanční prostředky. Prvním bylo kříņení dopravních komunikací s ņeleznicí. Dalńím byl projekt „Myńí díra“. A také zprovoznění komunikace u hraničního přechodu Horní Lińtná – Leszna Górna. Ta výrazně zkracuje cestu z Třince do Ustroně. Významné je také zbudování a obnova lávek přes řeku v Těńíně či vybudování přístavińtě pro sjíņdění řeky. 99 Rozhovor s Václavem Lańtůvkou, předseda ETS, 4. 5. 2010. 100 Viz Wojtasová, B.: Moņnosti cykloturistiky v oblasti Těńínských Beskyd. (Diplomová práce), Brno: FSpS MU, 2009. 101 Turistických informačních center. 102 Viz Swaczynová, P.: Turistická informační centra jako součást informačního systému regionu (se zaměřením na Euroregion Těńínské Slezsko). (Diplomová práce), Brno: FF MU, 2009. 67 Co se týče kulturní výměny, je ETS činný také v této oblasti, nejedná se vńak o tak rozsáhlé aktivity jako u EE, který je v této oblasti takřka nedostiņitelný. Hlavním cílem tak zůstává turismus, infrastruktura a reintegrace regionu se zachováním jeho specifik. 11.2.2 Financování Euroregionu Těńínské Slezsko K financování ETS se jiņ nebudeme rozsáhleji rozepisovat. V současnosti jsou jeho formy do značné míry podobné. Jedinou rozdílnost tedy nalézáme v onom předvstupním období, kdy ETS nemohlo vyuņívat stejných finančních stimulů jako EE, hraničící s Německem. A tak byl v prvním období vyuņíván zejména program Phare CREDO (cyklostezky), a Phare CBC (turismus, propagace, infrastruktura). Dále se jiņ čerpání z fondů shoduje s EE.103 Samozřejmě, ņe se portfolio financování ETS neskládá jen z evropských fondů, ale také z členských příspěvků, sponzorských příspěvků a darů, podobně jako u EE. Zejména členské příspěvky vybírané v poměru k počtu obyvatel nejsou zanedbatelnou součástí rozpočtu v hustě zalidněném těńínském regionu. Dotace a příspěvky z kraje, měst či dalńích obcí tvoří také podstatnou část rozpočtu, snaņícího se dosáhnout vyrovnanosti. Větńí a intenzivnějńí zapojení krajů a předevńím národního státu by mělo být vzhledem k neustálé podfinancovanosti euroregionů také silně zvaņováno, spolu s rozńířením pravomocí místních regionálních samospráv směrem k decentralizaci jiņ tak silně centralizovaného českého státu. Mnoho z euroregionů není schopno kvůli nedostatku financí dosáhnout ani na zaplacení vlastních pracovních sil nutných ke správné funkčnosti platformy, některé nejsou schopny dosáhnout ani na prostředky nutné k spolufinancování projektů a tak neustále bloudí v kruhu. U ETS je tento poměr vyřeńen velmi prozíravě a s ohledem na vypjatou finanční situaci prostřednictvím agentury HRATu, která uńetřila finance za pracovní sílu, a ty mohou být posléze investovány dále. Nicméně i takto se oba na jednu stranu vychvalované euroregiony staví poměrně skepticky k nákladnějńím infrastrukturním projektům a nejsou schopny je vzhledem k finanční situaci zvládat. Na druhou stranu fungují také euroregiony na principu černých děr, kdy vylákávají peníze z dotací EU a ty jsou poté „vyuņity“ na nesmyslné projekty s velmi mlhavým 103 Viz Fond mikroprojektů, [online], URL: 104 Viz Lachký, M.:Financování euroregionů. (Diplomová práce), Brno: EKF MU, 2007. 69 12 VZTAHY EUREGIA EGRENSIS A EUROREGIONU TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO S OSTATNÍMI AKTÉRY 12.1 Horizontální vztahy EE i ETS rozvíjí své vztahy s ostatními regionálními činiteli v poměrně velké ńíři. Na horizontální úrovni spolupracují obě sdruņení zejména s aktéry, kteří jim jsou nejbliņńí. EE má kupříkladu velmi dobrý vztah s krajem, coņ je jistě způsobeno sídlem euroregionu přímo v Karlových Varech. To ovńem ETS tvrdit nemůņe a na kraj jsou z hlediska ETS kladeny větńí předpoklady a také poņadavky, neņ samotný kraj dokáņe plnit, situace se vńak značně zlepńila. Do jaké míry je tento stav zapříčiněn vzdáleností, je diskutabilní. EE nadále rozvíjí vztahy s Mikroregionem Chebsko.105 Obě sdruņení si poskytují pomoc při realizaci projektů a vzájemně spolu komunikují na přátelské úrovni. ETS má rozvinuté vztahy předevńím s rozvojovou agenturou HRAT a Ostravskou rozvojovou agenturou. Jak jiņ bylo zmíněno, HRAT má na funkčnost ETS veliký vliv. Zajímavý byl také počáteční bojovný vztah mezi ETS a jeho sousedským Euroregionem Beskydy, který vńak v současné době utichnul. Nadstandardní vztahy mezi sebou mají i některé town-twinningové aktivity. Spolupráce mezi Českým Těńínem a Cieszynem bývala takřka ukázková, v současnosti se vńak vynořují náznaky problémů ve spolupráci, spolu s příchodem nové politické garnitury na polské straně. 12.2 Vertikální vztahy Jako vertikální označujeme vztahy k jiným, nejčastěji nadnárodním aktérům. Kupříkladu k sdruņení regionů – Asociaci euroregionů ČR (AEČR) a k AEBR106, či přímo k národním státům. AEČR je platforma, zaloņená z popudu Euroregionu Nisa, vstoupily do ní zejména euroregiony na západních hranicích ČR, ty ostatní se na jejím fungování větńinou neúčastní a vnímají ji jako jakousi spící vílu. Svůj vstup nevylučují, ale taky k němu přímo nesměřují. Je s podivem, ņe organizace mající podobné zájmy se dosud nedokázaly sjednotit pod jednou střechou. 105 Viz Mikroregion Chebsko, [online], URL: Ve vztahu k AEBR jsou oba zkoumané euroregiony jednotné a oba aktivně vystupují v jejich strukturách. AEBR je vnímána jako vhodný partner pro čerpání zkuńeností z jiných částí Evropy. Oba zkoumané euroregiony udrņují ńiroké spektrum vztahů s ostatními regionálními aktéry a jsou v tomto ohledu aktivními účastníky snahy o vybudování funkčních vztahů v přeshraniční spolupráci. 71 13 DÍLČÍ OBLASTI A JEJICH VZÁJEMNÉ PARALELY 13.1 Dopravní infrastruktura 13.1.1 Chebsko Poměrně výrazné rozdíly panují mezi oběma zkoumanými regiony na poli dopravní infrastruktury. Chebský euroregion a v podstatě celý Karlovarský kraj se vyznačuje poměrně řídkou sítí silnic. Malá hustota dálnic a rychlostních silnic je v kraji s ohledem na malou hustotu zalidnění pochopitelná. Ovńem nevyhovující povrchy vozovek jiņ příliń pochopitelné nejsou. Tento neutěńený stav se pomalu mění se silným přispěním dotací. Chebsko jako tradiční tranzitní euroregion v tomto ohledu vńak silně postrádá komunikaci, spojující jej s Německem. Je pochopitelné, ņe přes hornaté hraniční pásma nepovedou rychlostní komunikace, ovńem v přírodně otevřeném Chebsku se takováto moņnost přímo nabízí. Ņelezniční síť je na území euregia poměrně hustá, větńina z tratí je vńak svým stavem nevyhovující a zastaralá. Tratě na Ústí nad Labem a Plzeň by jistě zaslouņily modernizaci. Chebskem historicky procházela také severojiņní spojka, která vńak jiņ delńí dobu nefunguje. Důleņitou roli tak v periferním regionu hraje letecká doprava. Nově modernizované letińtě v Karlových Varech z let 2004-2006 obstarává rychlé a komfortní spojení s Prahou - Ruzyní a jeho vliv zejména pro rozvoj turistického ruchu je větńí neņ v ostatních krajích. Navíc je jeńtě očekáván nárůst vytíņení této linky v dalńích letech. Zajímavým fenoménem je integrovaný regionální dopravní systém EGRONET. Ten spojuje v rámci autobusové a ņelezniční dopravy českou část euregia s Německem, synchronizuje spoje a přispívá k plynulému vyuņívání hromadné dopravy na obou stranách hranice, coņ přispívá nejen k pracovní mobilitě, ale také k rozvoji turistického ruchu. Roku 2006 byla k tomuto systému vydána mapa EUREGIOMOBIL, která poskytuje informace o jednotlivých zemských systémech hromadné dopravy, popisuje cyklostezky a vyzdvihuje zajímavosti regionu. Navíc byly k podpoře turistického ruchu vydány superlativy regionu ve formě broņury. Takovýto systém můņe ETS chebskému euregiu jen závidět. V tomto ohledu je vńak nutná spolupráce nejen na regionální, ale také na státní úrovni. 72 Za oblast dopravní infrastruktury by se s jistým ohledem dala označit také tvorba cyklostezek. V tomto odvětví se obě struktury činí. Výborné podmínky pro cykloturistiku daly vzniknout plánům na zbudování sítě cyklostezek jiņ k roku 1995. První úsek cyklotrasy měřil kolem 600 km a vznikl za pomoci Německého cyklistického klubu. Dále se cyklostezky rozńiřovaly na Tachovsko a Bavorsko a v současnosti mají délku přes 1000 kilometrů. Z vlastní zkuńenosti mohu tyto cyklostezky doporučit. Kolem cyklostezek se nachází spousta kulturních a přírodních památek, které jsou zaznačeny v cykloprůvodci euregia. Dalo by se konstatovat, ņe situace v EE z hlediska dopravní infrastruktury není uspokojivá, co se týče automobilové a ņelezniční dopravy. Letecké spojení je vńak nadstandardní a EE vyvinul značné úsilí k integraci dopravního systému a jeho synchronizaci s německými partnery. Tento projekt je jedinečný, dobře funkční a pro přeshraniční rozvoj a turistiku klíčový. 13.1.2 Těńínsko Situace na Těńínsku je do značné míry oproti Chebsku odlińná. Těńínsko se vyznačuje poměrně hustou infrastrukturou jak v oblasti ņeleznic, tak silnic, je to zjevně zapříčiněno průmyslovým rázem regionu a také hustotou osídlení. Z hlediska letińť vńak euroregion silně zaostává, letińtě v ostravském Mońnově je nevyhovující, a tak nejbliņńím letińtěm evropského významu je letińtě v Katowicích. V hraničních oblastech, kde mnohdy komunikace zcela chybí a nejsou napojeny na síť sousedského státu, je nutný výrazný příliv investic za odstraněním takovéhoto stavu. Jedná se jak 107 o dálnice, tak i o silnice niņńích tříd. Ty často vedly z vojenských hledisek podél hranic, ale hranice nepřekračovaly a tak je jejich praktický význam, bez přísluńného napojení, takřka nulový. Z tohoto hlediska jsou významné dvě infrastrukturní stavby, které ETS přímo inicioval. Jedná se zaprvé o obchvat Těńína, tak i vybudování dálnice na Frýdek-Místek a Bielsko-Biała. Silniční spojení na Slovensko prochází rekonstrukcí. Dalńími výraznými infrastrukturními projekty jsou jiņ zmíněná „Myńí díra“ a zprovoznění komunikace k hraničnímu přechodu v Horní Lińtné. V tomto ohledu je třeba ETS vyseknout poklonu a přiznat, ņe se pouńtí i do sloņitějńích infrastrukturních projektů s vyńńí finanční náročností. Ņelezniční spojení je na druhou stranu velmi ńpatně řeńeno a jeho funkčnost je nulová. Za takovýto přístup můņe zajisté jak ETS, tak hlavně národní strany. Zejména ta polská blokuje 107 Viz Jeřábek, M.: Specifika jednotlivých úseků pohraničí ČR. In: Jeřábek, M. (ed.): Reflexe regionálního rozvoje pohraničí ČR. Praha: Sociologický ústav AV, 2001, s. 22. 73 jakýkoliv pokrok v synchronizaci ņelezniční dopravy a tak není takřka moņné z ČR cestovat vlakem do Polska, co se týká regionálních linek. Z osobní zkuńenosti mohu potvrdit ohromný problém při převáņení kola v „polských“ vlacích, kdyņ tento vlak překročí hranici, rázem se vńe mění a převoz bicyklu není problém. Tato strnulost v ņelezničním systému ostře kontrastuje zejména se situací se Slovenskem, kde přetrvávají federální zvyklosti, ale také v porovnání s hraničními spoji na straně Rakouska či Německa. Pro region je významný mezinárodní ņelezniční přejezd Petrovice u Karviné – Zebrzydowice, kde prochází doprava ve směru Varńava – Vídeň. Dalńími důleņitými ņelezničními uzly jsou také Bohumín, Čadca a Český Těńín. Situace je velmi nevýhodná pro rozvoj přeshraničního podnikání, cestovního ruchu atp. V budování cyklostezek ETS za EE v ničem nezaostává a usilovně napojuje své cyklostezky na středoevropský systém. Vydána byla také mapa těchto cyklostezek a přilehlých pamětihodností. Vńe jiņ bylo zmíněno výńe. Integrovaný dopravní systém jaký byl vytvořen v EE tak chybí a chybí velmi výrazně. ETS by měl silně zvaņovat iniciativy vedoucí k zjednoduńení přechodu hranice za pomoci hromadné dopravy, jelikoņ tato problematika je u rozvoje přeshraniční spolupráce jednou z nejdůleņitějńích. 13.2 Kulturní výměna Euregio Egrensis si klade za velký cíl kulturní výměnu a působení na mládeņ za pomoci výměnných ńkolních programů, důraz je také kladen na rozvoj jazykových znalostí. K intenzivnímu poznávání a výuce jazyků dochází v rámci Bavorsko-českého ńkolního výměnného roku. První Bavorsko-český ńkolní výměnný rok se poprvé konal ve ńkolním roce 1996/1997 a nadále pokračuje. Projekt je určen zejména ņákům v rozmezí 16-18 let, tedy dvou posledních ročníků středních ńkol. Čeńtí studenti mají moņnost strávit na bavorských gymnáziích aņ 1 rok, zatímco bavorńtí studenti jezdí na česká gymnázia jen na 2-3 týdenní pobyt. Je pochopitelné, ņe zájem z české strany je ohromný a celá akce je intenzivně vyuņívána. Pobyt studentů a strava je plně hrazena ze stipendií poskytovaných přímo EE, ņáci jsou plně zapojeni do výuky na partnerském gymnáziu. Podobná spolupráce probíhá také v rámci vysokého ńkolství. Hlavním cílem je přilákání větńího počtu českých studentů na bavorskou vysokou ńkolu v Bayreuthu či německých 74 studentů na Západočeskou universitu v Plzni. Na dvousemestrálních pobytech mohou studenti poņívat stipendium ve výńi 500 euro, coņ je suma srovnatelná se známým Erasmem. Dalńí z moņností kulturní výměny je dlouhodobě pořádaný týdenní letní tábor. Ten je jednou z prvních aktivit euregia a funguje jiņ od roku 1992. Jeho účastníci ve věku 12-15 let pocházejí ze vńech tří stran sdruņení, ta se pravidelně střídají v organizaci. Hlavní náplní pobytu je od roku 2006 výuka jazyka, kdy se vyučuje jak němčina, tak čeńtina, dalńí volnočasové aktivity přispívají k poznávání jednotlivých národních stran a odbourávání stereotypů. „Projekt „Odmalička“ slouží od roku 2006 jako podpora spolupráce mezi Německem a Českou republikou v předškolní oblasti. Na obou stranách hranice jsou uskutečňována setkávání dětí do 6 let a dále projekt slouží pro výměnu zkušeností v předškolní oblasti. Projekt je veden Koordinačním centrem Tandem.“108 Těńínský euroregion v této oblasti kulturní výměny mezi nejmladńími zaostává. Nutno vńak podotknout, ņe za Chebskem v tomto ohledu zaostává leckdo. Těńínsko zjevně hřeńí na moņnosti studia polńtiny na polských ńkolách v ČR a příbuznost polńtiny a čeńtiny, která je navíc díky regionálním dialektům mnohem vyńńí. Člověk z Moravskoslezského kraje, který tvrdí, ņe polsky neumí, polsky přinejmenńím rozumí, coņ se o jiných krajích tvrdit nedá. A tak se ETS zaměřuje spíńe na kratńí, jednodenní akce se sportovním či poznávacím charakterem. Známé jsou také společné česko-polské kulturní projekty.109 13.3 Jazyková ofenziva Jak jiņ bylo zmíněno v předchozích řádcích, ETS pro rozvoj jazykové připravenosti příliń nečiní. Tyto iniciativy jsou spíńe přenechávány v kompetencích státu a jeho vzdělávacích institucí. Na druhou stranu je třeba podotknout, ņe jazyková bariéra mezi čeńtinou a polńtinou je v regionu malá, aņ mizivá. Starńí ročníky vesměs polńtinu ovládají minimálně pasivně. Sledování polských televizních stanic je v kraji stále na denním pořádku. Stejně jako zpravodajství v polském jazyce. Polńtina je na trhu práce v Moravskoslezském kraji nespornou výhodou, zaručující takřka jistotu zaměstnání a také proto zájem o polńtinu v posledních letech výrazně roste. 108 Stecovičová, L.: Přeshraniční spolupráce v Euregiu Egrensis. (Diplomová práce), Praha: NHF VŃE, 2010, s. 41. 109 Jako kupříkladu Kino na granicy či Kamera oko. 75 Bariéra na Chebsku mezi čeńtinou a němčinou je nesporně větńí. Jak se vyjadřují místní aktéři, ovládají starńí občané němčinu alespoň okrajově, zatímco u mladńích ročníků je historicky pevná pozice němčiny masivně vytlačována boomem angličtiny jako prvního jazyka. To je jistě z hlediska dneńní důleņitosti jazyka anglického pochopitelné, ovńem pro praktický ņivot v regionu a moņnosti zaměstnání je němčina jistě dobrou, ne-li nejlepńí volbou. Z tohoto důvodu se EE snaņí o silnou podporu výuky němčiny svými programy pro nejmenńí a také jiņ popisovanou kulturní výměnou a výměnnými ńkolními roky. EE začalo od roku 2005 pod taktovkou bavorské strany „jazykovou ofensívu“. Pro zajińtění dostatečných informací o jazykových kurzech a učebních materiálech v euregiu dońlo v roce 2007 k rozńíření internetového portálu Lingua Porta na oblast Euregia Egrensis. Z tohoto ohledu je tak snazńí nalézt odpovídající jazykový kurz. O úspěńnosti celého programu svědčí také fakt, ņe mnoho ńkol v Bavorsku, na kterých byl projekt předveden, zavedlo český jazyk jako volitelný nebo nepovinný předmět. Při příleņitosti Evropského dne jazyků uspořádalo Euregio Egrensis 26. září 2006 český jazykový festival v saském městě Oelsnitz. V tento den jazyků byly za pomoci euregia, měst, obcí, mateřských ńkol, gymnázií a spolků organizovány hudební, sportovní a jiné kulturní akce. 13.4 Další ekonomické aspekty 13.4.1 Chebsko Zatímco na Chebsku je hospodářská spolupráce či kooperace ztíņena poměrně sloņitými přírodními podmínkami v hraničním prostoru, je oblast Těńínska v tomto ohledu ve zcela jiném postavení. Nedá se říci, ņe by zde neexistovaly časté návńtěvy „zahraničí“, ty jsou vńak spíńe neņ podnikatelskou činností jednorázovými výlety za výhodnými nákupy. Ani tato aktivita se vńak nedá označit za tak masovou jako v oblasti Těńínska. Je logické, ņe kdyņ uņ Čeńi za hranicemi jsou, nakoupí v současnosti takřka stejně drahé německé potraviny, které jsou vńak svou kvalitou nesrovnatelně jinde oproti potravinám českým. Cestování na velkou vzdálenost vńak není kvůli těmto komoditám na denním pořádku, a tak za těmito nákupy míří spíńe občané bydlící v blízkosti hranic. Benzín, nafta či jiné produkty vńak oboustranně výhodné nejsou. Co se týká zaměstnanosti Čechů v Německu, je i zde situace poměrně sloņitá s ohledem na dojíņdění na poměrně velké vzdálenosti, a tak se častěji sahá přímo k přesunu do Německa. Na druhou stranu tato výměna logicky nemá svou poptávku. Nejņádanějńími profesemi jsou zejména lidé vyučení v elektrotechnických, klempířských či stavebních oborech. Zájem je také o české 76 lékaře, který právě v tomto regionu je citelný a česká strana trpí odlivem vzdělaných lidí. Vńechny tyto aktivity jsou vńak silně limitovány výńe popsanou jazykovou bariérou, která je v posledních letech stále vyńńí a němečtí zaměstnavatelé větńinou znalost němčiny vyņadují. Také proto se zde nenaplňují očekávání o vysoké zaměstnanosti Čechů v Německu, aktivita je z výńe zmíněných důvodů spíńe niņńí. 13.4.2 Těńínsko Na Těńínsku se v této oblasti rozbíhají mnohem zajímavějńí aktivity. Ty nezapříčiňuje přímo ETS, ale spíńe ekonomická situace. Můņeme se zde setkat nejen s velmi častými návńtěvami zahraničí za výhodnými nákupy, ale také přímo s ekonomickými aktivitami Poláků či Čechů na druhé straně hranice. Mezi vyhledávané komodity ze strany Čechů patří zejména oděvy, obuv, potraviny, nábytek, pohonné hmoty a mnohé dalńí. Nejde zde jen o cenu, ale často také o kvalitu. Co se týče zmíněných podnikatelských aktivit, dá se zmínit, ņe na české straně se silně rozńiřují polská řeznictví110 či truhlářství. Po ránu vás i 20 kilometrů od hranic navńtíví polský pekař nabízející snídani. Město Těńín je v tomto ohledu úplným specifikem, kdy se hranice mezi českým a polským absolutně stírá. Není zde problém platit v obou národních měnách, větńina obchodníků a nutno podotknout také větńina zákazníků ovládá oba jazyky a tak se nedá mluvit ani o nějaké přeshraniční spolupráci, ale spíńe o normálním běņném chodu města, které opět nalézá svou tvář. Co se týče zaměstnanosti na obou stranách hranice a jakési národnostní výměny, nejsou motivy občanů tak silné jako na Chebsku, kde Německo jako hospodářsky vyspělejńí země působí jako ohromné lákadlo. Mezi Českem a Polskem takovéto rozdíly nepanují. I zde vńak můņeme nalézt profese, které své uplatnění najdou na obou stranách hranice. Jak jiņ bylo zmíněno výńe: řeznictví, truhlářství, pekařství a dalńí obory jsou pod polským drobnohledem. Stejně tak je zaměstnáván velký počet polských horníků v dolech na Karvinsku. Tlumočnické a překladatelské sluņby jsou vyhledávány zejména v oblasti obchodu a marketingu a bilingvní obyvatelé nalézají své uplatnění často i mimo region. 110 Kupříkladu v Havířově je jich více neņ těch českých. 77 14 ZÁVĚRY Za hlavní cíl diplomové práce bylo povaņováno srovnání vývoje euroregionálních struktur na západních a východních hranicích ČR. První část práce čtenáře uvedla do problematiky a nastínila předpoklady dalńího rozvoje regionální politiky v následujících obdobích. Snaņí se být pasáņí, která ve čtenáři vzbudí zájem o danou problematiku. Následující technické části jsou doplněny osobními zkuńenostmi, získanými při návńtěvách zkoumaných institucí a informacemi, nabytými při rozhovorech s vedoucími činovníky daných organizací. Tyto poznatky umoņňují osobnějńí vhled do celé problematiky a jakýsi lidský přístup. Vývoj euroregionů byl zpočátku silně poznamenán časovým skluzem na východních hranicích a nemoņností čerpání peněņních prostředků z EU v této oblasti. Tvorba euroregionů na východě ČR tak započala s několikaletým zpoņděním a někdy také s menńím nadńením, neņli na hranicích západních, zjevně s ohledem na dlouhodobou neprodyńnou uzavřenost západních hranic a lákavost moņnosti okusit ono nově zpřístupněné zakázané ovoce. Dalńí zjevnou výhodou západních euroregionů mohlo být vyuņití poměrně ńirokých zkuńeností německých partnerů, ti mohli zejména v počátcích pomoci s „porodními“ problémy či jinými organizačními či právními záleņitostmi a výrazně tak napomoci správnému formování struktury, jakoņto platformy přeshraniční spolupráce. Práce se tak s odstupem dvou dekád snaņila zaměřit na paralely a rozdílnosti v genezi a následném fungování euroregionů na obou koncích ČR. Podpora státu euroregionům, jako platformám přeshraniční spolupráce, by se dala aņ do současnosti označit spíńe jako nízká, a to jak ve finančním, materiálním, tak i právním a organizačním zabezpečení. Takřka u vńech euroregionů tak dochází k podfinancovanosti, místy vyńńí, místy niņńí. Euroregiony jsou tak nuceny hledat moņnosti, kde finanční prostředky uńetřit a posléze nalézat projekty vhodné k realizaci. Od finančně náročnějńích projektů se často odstupuje s odůvodněním nedostatku finančních prostředků. Zároveň je silně omezujícím činitelem velmi nízká míra vlastních příjmů na úrovni samospráv. Odtud na jedné straně ono neustálé „čekání na dotace“, které je zároveň demotivující, na druhé straně obecně platí (nejen v příhraničí), ņe dotace mají sníņenou míru účelovosti při vyuņití ve srovnání s vyuņitím vlastních finančních zdrojů orgánů samosprávy (aņ do polohy, ņe dotace se utratí za zbytečnosti). 78 Český právní řád, jako jeden z posledních v rámci EU, nepřiznával euroregionům nadnárodní právní subjektivitu. Tento stav dlouhodobě blokoval tvorbu ESÚS na území ČR. Je pravdou, ņe euroregion můņe úspěńně fungovat i bez této subjektivity, přesné vymezení pravomocí a povinností a vynutitelnost jejich dodrņování je vńak pro euroregion klíčová a spoléhání se na dodrņení ústního slibu bývá často oním jablkem sváru mezi jednotlivými částmi euroregionu. Co velmi výrazně omezuje regiony po celé délce hranic ČR je neúměrně vysoká míra centralizace v ČR a pouze náznakové či symbolické fungování samosprávy v ČR vůbec. To ostře kontrastuje se situací v Německu a zejména Polsku, kde je míra centralizace značně niņńí a v ńiroké míře se uplatňuje samospráva. Moņná také s tímto je spojeno velmi omezené uplatnění občanského principu v ČR proti Německu a Polsku a paralelně s tím lze vysvětlovat i onu omezenou českou aktivitu, respektive niņńí vůli „zdola“. V Itálii a ve Francii se v 60. a 70. letech odehrály velmi konfliktní diskuze na téma národní stát jako ņába na prameni a jako „vyņírka“ a marnotratník ve veřejných financích, zároveň jako tvrdý potlačovatel občanských iniciativ. V ČR je takováto diskuze teprve úkolem a potřebou budoucnosti. Za zvolené zkoumané objekty, co se týče euroregionů, byly zvoleny dva nejodlehlejńí v rámci státu. Oba trojmezní111 euroregiony vńak nebyly vybrány jen s ohledem na geografickou příbuznost či historicko-kulturní podhoubí, které je provází a charakterizuje, ale tak s ohledem na obecně známou dobrou funkčnost těchto struktur a jejich „dobrou pověst“. Samozřejmě by bylo moņné zvolit euroregion s omezenějńí funkčností a cíli, ten by vńak nemohl vhodně ilustrovat, jak a v čem konkrétně tvoří euroregionální struktury impulsy k regionálnímu rozvoji. Práce tak spíńe zaostřovala na rozdílné pojetí obou struktur, co se týká cílů a hlavních úkolů. Rozdílnosti mezi zkoumanými objekty jsou zapříčiněny rozdílnou demografickou charakteristikou území, ale také prostupností hranice a jazykovou bariérou. Na Těńínsku se o existenci přirozené přírodní hranice, coby bariéry bránící v kontaktu osob, nedá hovořit. Jazyková bariéra na tomto území takřka neexistuje, zejména u starńích ročníků. Na druhou stranu se na Chebsku jeví popudy a impulsy ke spolupráci jako atraktivnějńí zejména pro české občany. Pracovní výměna, oblast vzdělávání a dalńí otázky spojené s hospodářskou vyspělostí německého 111 Pokud za trojmezí povaņujeme také trojmezí Čech, Bavorska a Saska. 79 partnera tak ve větńí míře lákají právě na Chebsku neņli na Těńínsku.112 Co se týká ekonomických aktivit v oblasti řemeslné a dalńích, jsou právě Poláci v tomto ohledu velmi aktivní a nenechají si uniknout příleņitost k moņnému výdělku, kde zejména cena hraje nejpodstatnějńí roli. Tyto rozdílnosti, ale také dalńí výńe zmíněné, jsou hlavním zapříčiněním současného stavu a zaměření zkoumaných euroregionů. Jejich cíle a aktivity jsou tak ovlivňovány zejména konkrétními potřebami daného území a specifiky, kterými se vyznačují. Obě struktury proklamovaly při svém vzniku podobné zaměření svých cílů a práce. S postupem času a ujasněním si pravého smyslu a chodu daných struktur se vńak tyto cíle mírně měnily a zintenzivňovaly v oblastech pro daný euroregion klíčových, a tak dochází ke vzniku odlińností mezi EE a ETS. EE se silně zaměřil předevńím na „měkké“ projekty. Oblast ńkolní výměny, jak na úrovni středońkolské, tak vysokońkolské se těńí velké oblibě a je silně rozvíjena. Výuka čeńtiny na německých ńkolách zaņívá nebývalý boom. Na druhou stranu Těńínsko má o takovéto aktivity minimální zájem s ohledem na malou jazykovou bariéru a přetrvávající ńkolství v polském jazyce na území regionu.113 S tímto odůvodněním není ńkolní výměna prioritním cílem. Nemalý vliv na rozvoj euroregionů má také postoj národních vlád ke klíčovým infrastrukturním problémům. Tento vliv je citelný zejména na Těńínsku, kde je dopravní infrastruktura a její přeshraniční rozměr blokován nezájmem státu.114 Městská doprava tak nefunguje přeshraničně, ale pouze jednotlivě na národních stranách. Průjezd vlakem a vyuņití ņeleznice přes hranici je takřka nemoņné, stejně jako jízda vlakem s bicyklem. To silně znesnadňuje pohyb nejen pro turisty, ale také lidem za prací, kterých v regionu pendluje kolem 2000. Tento problém je jedním z nejoņehavějńích v rámci ETS. Jako příklad by mohl poslouņit právě EE, který díky projektu Egro Net zajińťuje návaznost dopravních spojů, vyuņitelnost jednotné jízdenky a podobně. Těńínsko se soustředí spíńe na tvorbu lávek a mostů přes řeku či zpřístupnění komunikací k hraničním přechodům, v oblasti integrovaného systému by si jednoznačně mohlo vzít od západních kolegů „know-how“, chybí zde vńak zájem a tak je jako klíčové nádraņí vnímáno to v Českém Těńíně, na které se musí z toho polského přecházet pěńky. Oņivení euroregionu v tomto ohledu a nastartování přeshraničních pracovních aktivit by jistě přibrzdilo také silné 112 Tyto moņnosti vńak byly dlouho omezovány výjimkou Německa a Rakouska o otevření pracovního trhu pro nově přistoupivńí desítku zemí z roku 2004. 113 Viz. Kostková, D.: Bilingvální vzdělávání na polských základních ńkolách na území Těńínského Slezska. (Diplomová práce), Brno: FF MU, 2009. 114 Obviňována je nejčastěji polská strana, ale také česká nese svůj díl odpovědnosti. 80 vystěhovalectví mladých lidí z regionu. Tento problém trápí oba zkoumané objekty, spolu s malou vzdělaností pracovních sil. Projekty v oblasti turistiky, cyklostezek či propagace euroregionu a jeho přírodních a kulturních krás jsou v obou platformách vnímány podobně a intenzita těchto projektů je vysoká. Stejně jako u projektů z oblasti zemědělství a ņivotního prostředí, ke kterým přistupují oba euroregiony s velkou intenzitou. Právě oblast ņivotního prostředí je na Těńínsku povaņována za klíčovou pro rozvoj komunikace mezi oběma částmi, která v posledních letech pokulhává. Podpora udrņitelného ekologického zemědělství je více ostřena v Euregiu Egrensis a podobně. Tyto drobné nuance jsou vńak jiņ nepodstatné. Hlavní rozdíly mezi zkoumanými euroregionálními strukturami jsou tak spíńe neņ časovým skluzem a zkuńenostmi zapříčiněny obecnými rozdílnostmi regionů. Ty se projevují zejména v oblastech infrastruktury, jazykové bariéry a ńkolství a v mezinárodní pracovní výměně. Lepńí výměna zkuńeností se na západních hranicích projevovala spíńe zpočátku, východní euroregiony dokázaly tyto zkuńenosti načerpat za pomoci AEBR, AEČR či na dalńích setkáních. Co se týká dohánění časového skluzu v rámci projektů, záleņí spíńe neņ na čase a penězích na skutečném chtění naplnit stanovené cíle. Vůle je v tomto ohledu jedním z rozhodujících faktorů. Hypotéza o časovém náskoku, sdílení zkuńeností a vyńńí rozvinutosti euroregionálních struktur na západních hranicích v podobě EE tak byla potvrzena jen v některých oblastech. ETS se zdárně zařadil mezi dalńí euroregionální struktury a ve zmíněném období necelých 20-ti let dokázal smazat náskok svých západních kolegů v klíčových oblastech. Některé oblasti, jako kupříkladu rozvoj integrovaného systému hromadné dopravy, vńak zůstávají na Těńínsku nevyřeńeny a EE má v tomto ohledu před ETS značný náskok. Na rozvoj a funkčnost integrovaného systému hromadné dopravy má velkou návaznost také rozvoj turistického ruchu a vzájemné návńtěvy obyvatel celé oblasti, coņ přispívá k vzájemnému poznávání. Na druhou stranu je nutno vyzdvihnout aktivitu ETS v rámci větńích infrastrukturních projektů. Ty jsou pro Těńínsko snazńí zejména s ohledem na dvojměstí Těńín/Cieszyn a čerpání historických zkuńeností v infrastrukturní oblasti. Obnovování hraničních přechodů a stavba lávek přes Olńi v rámci projektu „Zahrada dvou břehů“ a „Revitalpark“ tak zůstávají počiny, kterými se EE pochlubit nemůņe, je to vńak zapříčiněno také přírodními podmínkami a specifiky těńínského dvojměstí, které k takovýmto projektům přímo vybízí. 81 Oba zkoumané euroregiony vńak jistě patří mezi ty rozvinuté, jejichņ funkčnost a existence má pro celý region veliký význam. Podpora a realizace projektů a jejich iniciace ze strany euroregionů tak patří na daném území ke klíčovým aktivitám v rámci rozvoje přeshraniční spolupráce a existence euroregionů je tímto minimálně opodstatněná oproti jiným strukturám, fungujícím jen za cílem čerpání dotací, neņ ze skutečné potřeby a občanské aktivity směrem zdola. Přeshraniční politika a regionální spolupráce byla vņdy finančně podporována a tato podpora zesilována. Tento trend by jistě mohl pokračovat, ale ne bez zpřísnění auditů a kontrol efektivity čerpání fondů a smysluplnosti projektů. Diverzifikace a decentralizace je do jistého ohledu společným zájmem jak EU, tak národního státu a na tomto základě by se mělo stavět. Výhledové perspektivy obou zkoumaných euroregionálních struktur se jiņ přímo zaměřují na nové období 2014-2020, kdy má být sice poměrně silně navýńen objem finančních prostředků,115 jejich uchopitelnost a moņnosti čerpání vńak budou sloņitějńí a podmínka „přeshraničnosti“ projektů bude silněji zdůrazňována. Některé oblasti moņnosti čerpání dotací budou omezeny.116 S tímto výhledem tak euroregiony přistupují k budoucnosti a věří ve zlepńení své nelehké finanční situace, která je jedním z limitujících faktorů funkčnosti struktury. Příjmy ze státního rozpočtu byly navíc silně omezeny, zřejmě pod tíhou přetrvávající fiskální krize. Mezi dalńí z limitujících faktorů se řadí právní status. Obě struktury výhledově silně uvaņují o tvorbě ESÚSu, který by měl situaci zlepńit a vyřeńit tak dlouhodobě pokulhávající formu právního postavení euroregionů jako platforem pro přeshraniční spolupráci. To je vńak hudba budoucnosti a aņ ta odhalí, jakým směrem se bude reintegrace a globalizační proces vyvíjet. Finálem snad bude víra v člověka a jeho morální sílu, otázkou vńak zůstává, zdali náń svět není jen slzou plačícího boha. 115 A to aņ takřka o jednu třetinu. 116 Turismus, ńkolství ad. 82 14.1 English summary A main goal of the master’s thesis presented was to describe a development of the bilateral and trilateral cross-border co-operation among the eastern and western borders of The Czech Republic, Poland and Germany at the regional level. As suitable were the Euroregios Egrensis and Teschinensis chosen, mostly thanks to geographical, historical or demographical facts. The hypothesis of the work stated, that western euroregions has better starting conditions than their eastern colleagues, was partly confirmed. By better starting conditions are meant: time headstart and earlier possibility of funds usage, moreover German experiences could be used in western euroregions. For example in the question of integrated mass transportation or school exchange is EE still strongly forward. On the other hand is ETS very successful in many areas, especially in building transport infrastructure. The differences are shrinking and in some fields is ETS more active than his older brother. What is the crucial trouble of all ČR euroregional structures is relatively strong centralization, under financing of euroregions and local governments and inconvenient law personality of euroregions. These troubles should be solved in following period and are intensively discussed. Particularly the problem of centralization sharply contrasts with situation in Germany and Poland and this maybe the cause of weaker activities from below on Czech side of the borders. The question of legal personality should be resolved in short time distance. Disparities are probably more than by above stated points caused by mildly different demographical situation, language barrier or border transmissivity. The euroregions mainly focuses on their key-problems and that is why disparities occurred. Both euroregions are considered to be very successful in the position of the platform of cross border cooperation. Decentralization should be the mutual goal of EU and national state. That is basis on which to build. 83 15 PŘÍLOHY Příloha č. 1: Euroregiony ČR Zdroj: www2.czso.cz Graf č. 1: Vyspělost regionů v ČR (HDP na obyvatele podle parity kupní síly k průměru EU) Zdroj: ČSÚ 84 Příloha č. 2: Euroregiony na německých hranicích Zdroj: www.aebr.net 85 Příloha č. 3: Euroregion Beskydy (Dobře viditelný ETS zabírající polsko-českou hranici) Zdroj: Oficiální stránky Euroregionu Beskydy 86 Příloha č.4: Mapa členské základny Euregia Egrensis Zdroj: Euregio Egrensis, [staženo 4. 4. 2010]. Dostupné z: http://www.euregio-egrensis.cz/ 87 Příloha č.5: Územní vymezení dotačních oblastí pro podporu Interreg IIIA v ČR Zdroj: www.crr.cz Graf č. 2: Finanční prostředky programu Phare CBC v ČR v jednotlivých letech 50 45 mil. € 45 36,25 mil. € 40 34 mil. € 35 30 25 mil. € 25 mil. € 25 19 mil. € 19mil.€ 19 mil.€ 19mil.€ 19mil.€ mil. € mil. 20 15 10 5 0 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Zdroj: www.mmr.cz 88 Příloha č. 6: Evropské přeshraniční regionální struktury Zdroj: www.aebr.net 89 Příloha č. 7: Mapa regionů přeshraniční spolupráce Zdroj: www.ec.europa.eu 90 Příloha č. 8: Regionální diferenciace a čerpání prostředků ze Společného fondu malých projektů PHARE CBC, stav: 2003 Wokoun, R – Mates, P. (eds.): 2006:2-8. Příloha č. 9: Územní vymezení dotačních oblastí na česko-polské hranici v letech 2007-2013 Zdroj: www.crr.cz 91 Příloha č. 10: Obce EE Zdroj: www.csu.cz 92 Příloha č. 11: EE a podíl obyvatel nad 60 let 93 Příloha č. 12: Euroregion Těšínské Slezsko (zastoupení obcí, česká část) Zdroj: www.czso.cz 94 16 POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA Primární zdroje: Tištěné: Amsterodamská smlouva, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2000. Cesta do Evropské unie. Základní dokumenty Evropské regionální politiky, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 1997. Informační materiály a výroční zprávy Euregia Egrensis. Informační materiály a výroční zprávy Euroregionu Těńínské Slezsko. Stanovy EE. Stanovy ETS. Ústní: Rozhovor s Dagmar Valáńkovou, sekretář EB, 21. 4. 2010. Rozhovor s Václavem Lańtůvkou, předseda ETS, 4. 5. 2010. Rozhovor s Václavem Lańtůvkou, předseda ETS, 19. 6. 2012. Rozhovor s Liborem Kovářem, jednatel EE, 24. 4. 2012. Elektronické: Oficiální portál legislativy EU http://eur-lex.europa.eu Oficiální stránky AEBR http://www.aebr.net Oficiální stránky Asociace evropský regionů http://www.aer.eu Oficiální stránky Evropské komise EU http://ec.europa.eu Oficiální stránky Centra pro regionální rozvoj České republiky http://www.crr.cz Oficiální stránky Českého statistického úřadu http://www.czso.cz Oficiální stránky Euroregionu Beskydy http://www .euroregion-beskydy.cz Oficiální stránky Euregia Egrensis http://www.euregio-egrensis.org Oficiální stránky Euroregionu Těńínské Slezsko http://euroregion.inforeg.cz 95 Oficiální stránky INTERREG IIIA pro cz-pl přeshraniční spolupráci http://www.interreg3a.cz Oficiální stránky Městského úřadu v Cieszyně http://www.um.cieszyn.pl Oficiální stránky Města Český Těńín http://www.tesin.cz Oficiální webové stránky měst a obcí Euregia Egrensis Oficiální webové stránky měst a obcí Euroregionu Těńínské Slezsko Oficiální stránky Petra Rafaje http://www.rafajpetr.cz Oficiální stránky Rady Evropy http://www.coe.int Oficiální stránky Regionu Beskydy http://www.regionbeskydy.cz Portál Euractiv (CZ) http://www.euractiv.cz Portál Euractiv (SK) http://www.euractiv.sk Portál Euroskop http://www.euroskop.cz Portál Europa http://www.europa.eu. Portál EUROREGIOforum http://www.euregioforum.at Portál Integrace http://www.integrace.cz Portál Socius http://www.socius.de Portál Strukturální-fondy http://www.strukturalni-fondy.cz Portál Strukturální fondy http://www.strukturalnifondy.cz Stránky Ministerstva financí ČR http:// www.mfcr.cz Stránky Ministerstva pro místní rozvoj ČR http://www.mmr.cz Stránky věnované polské menńině http://polskamensina.3nec.cz Stránky Visegrádské skupiny http://www.visegradgroup.eu Stránky Výboru regionů http://www.cor.eu.int Stránky Zaolzie http:/www.zaolzie.org Sekundární zdroje: Literatura: Alcnauer, J.: Euroregióny s posobnosťou na Slovensku a propagácia cestovného ruchu na ich www stránkách. In: Nezval, P. (ed.): Rozvoj regionů v integrující se Evropě. Karviná: SU, 2001. 96 Bensch, M. - Blecha, L.: Hodnocení proměn na česko-polském pohraničí v letech 1990-2001. In: Grochalski, S. M. (ed.) : Vstup ČR a Polska do EU z pohledu euroregionů na česko-polském příhraničí. Opava: SU, 2001. Cochrane, A.: Beyond a nation state? Building Euro-regions. In: Bullmann, U.: Die Politik der Dritten Ebene: Regionen in Europa der Union. Baden-Baden, Nomos Verlagsgeselschaft, 1994. Dobrowolski, P. - Lata, M.: Wielki region. Wroclaw: Atla2, 2001. Dočkal, V.:Euroregionalismus a třetí rovina EU. (Diplomová práce), Brno: FSS MU, 2003, s. 33. Dočkal, V. (ed.): Přeshraniční spolupráce na východních hranicích České republiky - Růņový obláček a hrana reality. Brno: IIPS, 2005. Dočkal, V.: Přeshraniční spolupráce v EU a její právní zakotvení. (Diplomová práce), Brno: PRF MU, 2006. Fiala, P.- Pitrová, M.: Evropská unie. Brno: CDK, 2003. Gawrecká, M.: Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938. Opava : SU, 2004. Halásková, M.: Vyuņívání předvstupních fondů EU pro potřeby regionů soudrņnosti. Ostrava: VŃB – TUO – EkF, 2003. Harrop, J.: Structural Funding and Employment in the European Union (Financing the Path to Integration), Cheltenham: Edwar Elgar, 1996. Havrlant, M.: Specifika česko-polských euroregionů na příkladu příhraničí Moravskoslezského kraje. In: Balej, M. - Jeřábek, M. (eds.): Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony. Ústí nad Labem: Česká geografická společnost, 2002. 97 Havrlant, M.: Euroregiony v příhraničí Moravskoslezského kraje, jejich problémy a bariéry rozvoje. In: Wahla, A. - Lednický, V. - Janečková,V. (eds.): Euroregionální přeshraniční spolupráce na česko-polské hranici. Ostrava: OU, 2001. Hertzová, N.: Plíņivý převrat. Praha: Dokořán, 2003. Chwalba,A.: Polsko 1989-2009. Ostrava: CDK, 2009. Goldsmith, M. J. F - Klausen, K. K.: European integration and local government. Cheltenham: Edward Elgar Publishing Limited, 1997. Goněc, V.: Evropská idea. Idea mírové, kooperující a sjednocující se Evropy, II., 1938-1950, Brno: MU, 2001. Hooghe, L.-Marks, G.: Multi-level governance and European Integration. Boston: Rowman & Little Publishers, 2001. Jarzombek, M.: Ocena przemian na pograniczu polsko-czeskim w latach 1990-2001. In: Grochalski, S. M. (ed.) : Vstup ČR a Polska do EU z pohledu euroregionů na česko-polském příhraničí. Opava: SU, 2001. Jeřábek, M.: Specifika jednotlivých úseků pohraničí ČR. In: Jeřábek, M. (ed.): Reflexe regionálního rozvoje pohraničí ČR. Praha: Sociologický ústav AV, 2001. Jeřábek, M. a kol. : České pohraniční - bariéra nebo prostor zprostředkování. Praha: Academia, 2004. Kadlubiec, K. D. a kol.: Polská národní menńina na Těńínsku v České republice (1920 - 1995). Český Těńín: Findir, 1997. Keating, M.: The New Regionalism in Western Europe (Territorial Restructuring and Political Change). Cheltenham: Edwar Elgar, 1998. 98 Kostková, D.: Bilingvální vzdělávání na polských základních ńkolách na území Těńínského Slezska. (Diplomová práce), Brno: FF MU, 2009. Kotra, T.: Těńínsko v systému euroregionů. (Diplomová práce), Brno: FF MU, 2010. Kulhánek, I.: Klopýtání přes budoucnost. Praha: Academia, 2008. Lachký, M.:Financování euroregionů. (Diplomová práce), Brno: EKF MU, 2007. Malendowski, W - Szcepaniak M.: Euroregiony, mosty do Europy bez granic. Wroclaw: Elipsa, 2000. Malendowski, W.: Euroregiony, pierwszy krok do integracji europejskiej. Wroclaw: Alta2, 1998. Mańata, J.: Kalendárium česko-polských pohraničních vztahů na Těńínsku v letech 1990-1999. Těńínsko 2, 2000. Matějíčková, L.: Euroregiony na Moravě - forma přeshraniční spolupráce. (Diplomová práce), Brno: ESF MU, 2007. Mattli, W.: The Logic of Regional Integration (Europe and Beyond). Cambridge: Cambridge University Press, 1999. Michl, P.: Evropeizace přeshraniční spolupráce v ČR. (Diplomová práce), Brno: FSS MU, 2009. Michl, P.: Česko - slovenské euroregiony jako platformy přeshraniční spolupráce. (Diplomová práce), Brno: ESF MU, 2009. Netolický, V. : Euroregiony: úvod do problematiky. Praha: Vysoká ńkola finanční a správní, 2007. 99 Nováková, M.: Česko-polská přeshraniční spolupráce a euroregiony. (Diplomová práce), Brno: FSS MU, 2003. Parma, J.: Spor o Těńínsko ve 20. letech 20. století, [online], URL: Perkmann, M.: Globalization, regionalization, and cross-border regions. New York : Palgrave MacMillan, 2002. Perkmann, M. : The rise of the Euroregion. A bird´s eye perspective on European cross border co-operation,[online], URL: Pitrová, M.: Institucionální struktura Evropské unie. Brno: MPÚ MU, 2001. Prokop, R.: Charakteristika a postavení Euroregionu Těńínské Slezsko v česko-polských vztazích. Časopis Slezského zemského muzea 54, 2005. Sabelová, S.: Strategie rozvoje a realizace aktivit Euroregionu Těńínské Slezsko - Śląsk Cieszyński (Česká část). (Diplomová práce), Brno: ESF MU, 2003. Siwek, T.: Česko-polská etnická hranice. Ostrava: OU, 1996. Skokan, K.: Evropská regionální politika v kontextu vstupu ČR do EU. Ostrava: Repronis, 2003. Staňková, M.: Přeshraniční spolupráce v EU. (Diplomová práce), Brno: ESF MU, 2006. Stecovičová, L.: Přeshraniční spolupráce v Euregiu Egrensis. (Diplomová práce), Praha: NHF VŃE, 2010, s. 40. Swaczynová, P.: Turistická informační centra jako součást informačního systému regionu (se zaměřením na Euroregion Těńínské Slezsko). (Diplomová práce), Brno: FF MU, 2009. 100 Ńtofko, S.: Euroregión Beskydy - cezhraničná spolupráca na česko-poĺsko-slovenskom pohraničí. In: Wahla, A. - Lednický, V. - Janečková,V. (eds.): Euroregionální přeshraniční spolupráce na česko-polské hranici. Ostrava: OU, 2001. Szelong, K.: Plebiscit a otázka sebeurčení těńínského obyvatelstva 1918-1920. Těńínsko 1, 2001. Télo, M.: European Union and New Regionalism. Brusel: Ashgate, 2001. Těńínsko. 1. díl: Přírodní prostředí, dějiny, obyvatelstvo, nářečí, zaměstnání. Ńenov u Ostravy: Tilia, 1997. Trützschler, E.: Úloha regionů v budoucí Evropě na příkladu euroregionu Egrensis. In: Zich, F. (ed.): Nositelé přeshraniční spolupráce. Ústí nad Labem: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 88- 100. Valenta, J.: Arbitraņ z 28. července 1920 po osmdesáti letech. Těńínsko 2, 2001. Vencálek, J.: Přeshraniční spolupráce jako schopnost a ochota adaptace nových impulsů při rozvoji konstruktivně synergických vztahů. In: Wahla, A. - Lednický, V. - Janečková,V. (eds.): Euroregionální přeshraniční spolupráce na česko-polské hranici. Ostrava: OU, 2001. Wahla, A.: Euroregiony a sdruņení obcí a měst na česko-polském příhraničí. Ostrava: OU, 2001. Widomská, M.: Polsko, náń perspektivní hospodářský partner. In: Wahla, A. - Lednický, V. - Janečková, V. (eds.): Euroregionální přeshraniční spolupráce na česko-polské hranici. Ostrava: OU, 2001. Wokoun, R. – Mates, P. (eds.): Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha : Linde, 2006. Zámečník, J.- Zich, F.: Nositelé přeshraniční spolupráce: výsledky sociologické sondy uskutečněné na českých a německých základních ńkolách v rámci euroregionu Egrensis. Ústí n. Labem: Sociologický ústav AV ČR, 1999. 101 102