Běloruština a Ruština V Bělorusku Z Perspektivy Jazykového
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Ústav lingvistiky a ugrofinistiky Marián Sloboda Běloruština a ruština v Bělorusku z perspektivy jazykového managementu diplomová práce obor : lingvistika a fonetika & slavistika vedoucí práce : doc. PhDr. Jiří Nekvapil, CSc. oponentka : doc. PhDr. Hana Gladkova, CSc. konzultanti : Сяргей Сматрычэнка (БДУ) Інна Каліта (PF UJEP) Praha, 2003 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury Marián Sloboda Praha, 17. srpna 2003 2 Obsah PŘEDMLUVA 1 ÚVOD 3 1. P RIZMA JAZYKOVÉHO MANAGEMENTU 7 1.1. Jazykové plánování a jazyková kultura 8 1.2. Jazykový management 11 1.3. Jazykový management a etnojazyková vitalita 14 2. J AZYKOVÝ MANAGEMENT A JAZYKOVÁ , NÁRODNÍ A POLITICKÁ IDENTITA 21 2.1. Příčiny vzniku běloruské národní/etnické a jazykové identity 22 2.1.1. Ideje národního hnutí 2.1.2. Identifikace s Velkoknížectvím litevským a jeho oficiálním jazykem 2.1.3. Carská vnitřní politika po anexi území litevské Rusi 2.2. Hranice běloruské identity 29 2.2.1. Hranice národní identity 2.2.2 Trasjanka – mezi běloruštinou a ruštinou 2.3. Běloruská národní identita, jazyk a jazykový management 39 2.3.1. Vnímání vztahu národní identity a jazyka: meziskupinové rozdíly 2.3.2. Vnímání vztahu národní identity a jazyka: mezijazykové rozdíly 2.3.3. Náboženství jako superiorní konstruent etnické identity 2.3.4. Etnická identita v ideologii jazykového managementu 2.3.5. Politizace současného jazykového managementu 2.3.6. Etnocentrická ideologie současného jazykového managementu 3. J AZYKOVÝ MANAGEMENT A VITALITA BĚLORUŠTINYA RUŠTINY 53 3.1. Období rusizace za carské vlády (1772–1917) 56 3.1.1. Demografické proměnné 3.1.2. Jazykový management 3.1.2.1. Jazykový management ve státních orgánech 3.1.2.2. Jazykový management ve vzdělávání 3.1.2.3. Jazykový management v médiích a kultuře 3.1.2.4. Jazykový management v náboženském životě 3.1.3. Etnojazyková vitalita 3.2. Období bělorusizace po vzniku běloruského státu (1918–1928) 87 3.2.1. Demografické proměnné 3.2.2. Jazykový management 3.2.2.1. Jazykový management ve státních a stranických orgánech 3.2.2.2. Jazykový management ve vzdělávání 3 3.2.2.3. Jazykový management v médiích 3.2.2.4. Jazykový management v kultuře 3.2.2.5. Jazykový management ve vědě a hospodářství 3.2.3. Etnojazyková vitalita 3.3. Období rusizace po Stalinově změně politického kurzu (1929–1984) 97 3.3.1. Demografické proměnné 3.3.2. Jazykový management 3.3.2.1. Jazykový management ve vzdělávání 3.3.2.1. Jazykový management v médiích 3.3.3. Etnojazyková vitalita 3.4. Období druhé bělorusizace po vyhlášení glasnosti (1985–1994) 116 3.5. Období rusizace za Lukašenkova režimu (1995–2003) 122 ZÁVĚR 127 LITERATURA 133 PŘÍLOHY 149 Příloha 1: Grafy Příloha 2: Běloruské abecedy, výslovnost a transkripce Příloha 3: První všeobecné sčítání obyvatelstva Ruského impéria v roce 1897 Příloha 4: Noviny Наша Нива /Nasza Niwa Příloha 5: Mapa Běloruska SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulky Tabulka 1: Počet a podíl Bělorusů s rodným jazykem běloruským – s. 43 Tabulka 2: Podíl členů národnostních skupin s rodným jazykem ruským – s. 44 Tabulka 3: Podíl osob s rodným jazykem běloruským v národnostních skupinách (v %) – s. 47 Tabulka 4: Obyvatelstvo ve městech a na venkově podle národnosti (v %, 1926) – s. 88 Tabulka 5: Poměr počtu obyvatel považujících běloruštinu nebo ruštinu za druhý jazyk, který plynně užívají (1970, 1979, 1999) – s. 99 Tabulka 6: Počet bělorusko-ruských bilingválů mezi Bělorusy a Rusy (1970, 1979) – s. 99 Tabulka 7: Rusové považující běloruštinu za svůj rodný jazyk nebo nerodný jazyk, který plynně užívají (v %, 1970, 1979, 1989) – s. 107 Grafy Graf 1: Podíl Rusů a osob s rodným jazykem ruským z celkového počtu obyvatelstva (v %) – s. 43 Graf 2: Poměry rodilých mluvčích jednotlivých jazyků ve městech (1897) – s. 59 Graf 3: Poměry rodilých mluvčích jednotlivých jazyků na venkově (1897) – s. 59 Graf 4: Počet knih a brožur v běloruštině a ruštině (1918–1927) – s. 95 4 Graf 5: Náklad knih a brožur v běloruštině a ruštině (1918–1927) – s. 95 Graf 6: Poměr počtu obyvatel s rodným jazykem běloruským a ruským (1939–99) – s. 98 Graf 7: Počet žáků ve školách podle vyučovacího jazyka (1992/93–2000/01) – s. 120 Graf 8: Počet knih a brožur v běloruštině a ruštině (1928–80) – příl. 1 Graf 9: Náklad knih a brožur v běloruštině a ruštině (1928–80) – příl. 1 Graf 10: Náklad periodického tisku časopiseckého typu v běloruštině a ruštině (1936, 1940, 1946– 80) – příl. 1 Graf 11: Náklad novin v běloruštině a ruštině (1928–80) – příl. 1 Graf 12: Počet knih a brožur v běloruštině v porovnání s celkovou produkcí (1985, 1990–2000) – příl. 1 Graf 13: Náklad knih a brožur v běloruštině v porovnání s celkovou produkcí (1985, 1990–2000) – příl. 1 Graf 14: Náklad periodického tisku časopiseckého typu v běloruštině v porovnání s celkovou produkcí (1985, 1990–2000) – příl. 1 Graf 15: Náklad novin v běloruštině v porovnání s celkovou produkcí (1985, 1990–2000) – příl. 1 5 PŘEDMLUVA Tuto diplomovou práci jsem položil do průsečíku svých slavistických a sociolingvistických zájmů, které poměrně záhy vykrystalizovaly po tom, co jsem začal studovat lingvistiku a fonetiku a o rok později i slavistiku všeobecnou a srovnávací na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1999 jsem se začal zajímat o problematiku menších etnojazykových skupin (tj. skupin, jejichž členové vnímají nebo považují svůj jazyk za důležitý prvek své etnické identity), skupin, které žijí v jinojazyčném a jinoetnickém prostředí. Zaujaly mě vlastně ne tolik ty skupiny jako spíše jejich členové – jednotliví lidé a jejich život na hranici mezi dvěma jazyky a světy. Postupem času nebylo možné si nevšimnout jedné z otázek spojených s jejich způsobem života – otázky možností, které si mluvčí ve svém každodenním životě vytvářejí nebo náhodně nacházejí díky tomu, že užívají dvou jazyků. Nebylo pak možné přehlédnout ani rozdíly mezi možnostmi, které mají mluvčí různých jazykových skupin v kontaktu, tj. přehlédnout asymetrii v jejich vztazích. Můj studijní zájem se ovšem neformuloval takto obecně. Skládal se jako mozaika z malých poznatků, které jsem získával o Řecích v České republice, později Slovácích v Chorvatsku, Česku a Vojvodině. Téma diplomové práce s tímto zdánlivě nesouvisí (občas to tak viděli jiní lidé a upozornili mě na to). Už ani ty uvedené skupiny nemají spolu zdánlivě nic společného (takto to také občas viděli jiní lidé a upozornili mě na to). Z jistého úhlu pohledu jde ale u všech skupin vlastně o totéž – lidé, kteří k těmto skupinám patří, se nacházejí ve víceméně stejné životní situaci. Nicméně pravdou je, že by mě sám tento úhel pohledu nezavedl právě k bělorusko-ruské problematice nebýt jedné další okolnosti: asi před dvěma či třemi lety mě Jiří Nekvapil jako svého „pomvěda“ požádal, snad z titulu toho, že jsem student slavistiky, o shromáždění nějakých informací o vztahu dvojic slovanských společenství v kontaktu: mluvčích slovinštiny a svého času srbochorvatštiny, dolní a horní lužické srbštiny a běloruštiny a ruštiny. S ohledem na mou osobní situaci mě jaksi „přirozeně“ už předtím zajímalo něco podobného, totiž česko- slovenské vztahy, a tak jsem ten „úkol“ přijal rád, protože to byla i možnost porovnávat. Vlastní nešikovností mě ale materiál k první zvolené problematice – bělorusko-ruské – přerostl, a tak jsem se rozhodl v diplomové práci vyměnit chorvatské Slováky za běloruštinu a ruštinu v Bělorusku, když už jsem se tímto tématem začal zabývat. Ve stejnou dobu jsem si, stejně jako mnoho studentů, kladl otázku, jak se to „zabývat se něčím“ může dělat. Při hledání řešení mi pomohly diskuze s Jiřím Nekvapilem a to, že mi zprostředkoval některé způsoby pohledu na některé věci. Za teoreticko-metodologickou inspiraci (nejen) pro tuto práci určitě vděčím jemu a tímto mu děkuji. Za pomoc při 1 získávání informací, které jsem při psaní diplomové práce použil, vděčím Uladzimiru Katkouskému, který mi poskytl i důležitý první kontakt s běloruskou tematikou, a Běloruskému centru (http://www.belcentrum.org) za jeho práci a informace. Velký dík patří mým konzultantům Sjarhjeji Smatryčenkovi z Běloruské státní univerzity a Inně Kalitové z Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kteří si našli čas, aby pročetli první a druhou kapitolu této práce. Třetí kapitolu jsem neměl včas dokončenou, abych ji mohl konzultantům poslat, a proto se bude muset obejít bez jejich cenných připomínek. V neposlední řadě děkuji své matce, která na sebe převzala mé existenční starosti, a umožnila mi tak věnovat se nerušeně studiu. 2 ÚVOD Zajímá-li nás, co se děje se dvěma jazyky a jejich mluvčími při vzájemných kontaktech, tj. zaujmeme-li perspektivu kontaktové lingvistiky a sociologie jazyka, můžeme v dějinách slovanských jazyků a jejich mluvčích narazit na zajímavou kapitolu. Existují dvojice slovanských jazyků, které jsou si blízké nejen strukturně, ale také geograficky a ovšem také ekonomicky (fungují v rámci jedné ekonomiky), politicky (fungují v rámci jednoho státu), sociálně (fungují v interakcích mezi členy dvou slovanských společenství, popř. v rámci jednoho bilingvního společenství). Z různých sociálně historických příčin ovšem dochází k tomu, že tyto jazyky nejsou nositeli stejně velkého kulturního, politického a ekonomického kapitálu (řečeno v termínech Pierra Bourdieua [1998]) – neposkytují mluvčím stejné příležitosti. Dochází také k tomu, že mluvčí těch dvou jazyků tuto nerovnost vnímají a spolukonstruují ji nebo ji „dekonstruují“. Úplná „dekonstrukce“ nerovnosti dvou jazyků často nenastává, a tak můžeme v mnoha případech mluvit o asymetrii mezi dvěma slovanskými jazyky v kontaktu, resp. slovy Rolanda Martiho o „malých“ a „velkých“ (tj. počtem mluvčích, ekonomicky, politicky nebo kulturně malých a velkých) slovanských jazycích v kontaktu (viz Nekvapil, 2003). Tato kapitola dějin slovanských jazyků je v odborné literatuře zatím jen rozepsána. Zřejmě nejnovějším a výjimečně monografickým příspěvkem k tomuto tématu je 50. číslo časopisu Lětopis , obsahující jeden všeobecný, teoretický článek (Nekvapil, 2003) a tři články „faktografické“, věnované horní a dolní lužické srbštině (Marti, 2003), slovinštině a srbochorvatštině (Stabej, 2003) a běloruštině a ruštině (Запрудскі, 2003).