Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut - AMBIS

Regionální rozvoj

REGULACE NÁSILNÝCH NESTÁTNÍCH AKTÉRŮ V MEZINÁRODNÍM SYSTÉMU:PROBLÉMY A PERSPEKTIVY (Cosa Nostra v USA)

Bakalářská práce

Autor: Jan Vokněr

Bezpečnostní management v regionech

Vedoucí práce: PhDr. Zdeněk Ludvík, PhD.

Praha 2019

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 30. 6. 2019 Jan Vokněr

Poděkování: Rád bych poděkoval panu PhDr. Zdeňku Ludvíkovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky poskytnuté před a během zpracování této práce. Velký dík patří také mé rodině za velkou trpělivost a podporu při mém studiu.

Jan Vokněr

ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA

Abstrakt:

Tato bakalářská práce se zabývá problematikou organizovaného zločinu, přesněji řečeno Cosa Nostrou v USA. Je zde popsána historie, vznik, tradice, vztahové vazby mafie jako uceleného tajného společenství na Sicílii a její přesun do USA koncem 19. století. V práci jsou popsány principy chování mafie a její důsledky na široké okolí v rozdílných časových souvislostech. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část, teoretická část je naplněna informačním minimem o problematice k vytvoření si bližšího náhledu. V praktické části se věnuji analyzování získaných informací z knižních zdrojů. Součástí práce je i nastínění hlavních úseků v časové ose, ve kterých se podařilo regulátorům tohoto nestátního aktéra o dočasnou či úplnou eliminaci nezákonných aktivit mafie. Práce je doplněna o vlastní názor či doporučení autora, jak by do budoucna měla být tato problematika řešena. Pro lepší názornost a také proto, aby čtenář dokázal lépe řešenou problematiku zasadit do časových souvislostí, je text práce doplněn obrázky.

Klíčová slova CZ:

Cosa Nostra, mafie, omertà, don, kmotr, pizzo, muži cti

Abstract:

This thesis focuses on the organized crime, exactly on Cosa Nostra in the US. The history, birth, tradition, relationship of mafia as a complete secret community on Sicilia and her transfer to the US at the end of 19 century is described here. In the thesis, there are described the principles of mafia behaviour and her consequences in the general public of the different time context. The thesis is divided into theoretical and practical parts, the theoretical part is full of information minimum of problems to create closer preview. In the practical part, I analyse gained information from literary sources. A part of thesis is outline main section in the time axis, in which regulators proved temporarily or completely eliminate illegal mafia activities of this violent non- state actor. In the thesis, there is added own opinion or the author´s recommendation

how it should be solved this problem in the future. For better illustration and also as the reader can better understand the solving problems in time connections, the pictures are added to the thesis.

Key words:

Cosa Nostra, mafia, omertà, don, godfather, pizzo, man of honor

OBSAH

ÚVOD ...... 6 1 NESTÁTNÍ AKTÉŘI ...... 10 1.1 Globální vládnutí ...... 10 1.2 Mafie jako násilný nestátní aktér ...... 12 2 ZROD MAFIE ...... 13 2.1 Historie Sicílie do sjednocení Itálie ...... 13 2.2 Vznik mafie po sjednocení Itálie ...... 15 2.2.1 Cavalleria rusticana (Sedlák kavalír) ...... 16 2.3 Počátky mafie a význam tohoto slova ...... 18 2.3.1 Baron Turrisi Colonna a „Sekta“ ...... 20 2.3.2 Leopoldo Franchetti a Sidney Sonnino...... 21 2.3.3 Zpráva Ermanna Sangiorgiho ...... 23 3 MAFIE SE USAZUJE V USA ...... 25 3.1 Americké gangy v 19. století...... 25 3.2 Černá ruka „La Mano Nera“ ...... 28 3.3 Zasvěcení do Cosa Nostry ...... 30 3.4 Chování a slang mafie ...... 32 3.5 Cosa Nostra ve 20. století ...... 37 4 REGULÁTOŘI TOHOTO NESTÁTNÍHO AKTÉRA ...... 47 4.1 Joseph Petrosino ...... 47 4.2 Arthur Woods ...... 49 4.3 John Edgar Hoover ...... 50 4.4 Joseph D. Pistone alias Donnie Brasco ...... 51 4.4.1 Zákon RICO ...... 52 4.5 Carlo Alberto Dalla Chiesa, Giovanni Falcone a Paolo Borselino ...... 54 4.5.1 Carlo Alberto Dalla Chiesa ...... 54 4.5.2 Giovanni Falcone ...... 54 4.5.3 Paolo Borselino ...... 55 ZÁVĚR ...... 56 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...... 59 OFICIÁLNÍ ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ...... 62

ÚVOD

Ve své bakalářské práci se věnuji jednomu typu organizovaného zločinu, kterým je mafie. Přesněji řečeno, americké mafii Cosa Nostra, která se transferovala z té sicilské ze Sicílie. Toto slovo je dnes velmi známé díky přispění filmového průmyslu, ale vlastně se přesně neví, kde, jak a za jakých okolností vzniklo. Je to až magické slovo, které láká širokou veřejnost a různý zábavní a obchodní průmysl, který toho hojně využívá. Symbolika tohoto slova je v tržní ekonomice používána od prodeje módních triček až po herní průmysl. Díky tomuto fenoménu je slovo mafie, tak jak ho zná tato široká veřejnost, odtrženo od svého základního významu, který nebyl spojován s určitým typem organizovaného zločinu, ale byl velice úzce spjat s určitou společností lidí. Z historických pramenů je známo, že toto společenství nežilo podle zákona tak, jak ho známe nyní, ale podle svých vlastních zákonů a pravidel. Dnes se pojmenovává slovem mafie jakákoli skupina organizovaného zločinu, jako je ruská, japonská, čínská mafie a další, ale tak tomu v minulosti nebylo, protože toto pojmenování patřilo společenství sídlícímu pouze v Itálii na určitých územích či na ostrově Sicílie. Což znamená, že slovo mafie ve skutečnosti patří skupinám organizovaného zločinu, z nichž nejznámější jsou neapolská Camorra, kalábrijská N’drangehta a samozřejmě sicilská Cosa Nostra.

Mým zájmem však není jen popsat toto velmi uzavřené společenství a jeho historii, nezákonnou činnost, které má základ v rodině, tradicích a povaze národa, který se dle mého názoru spíše přizpůsobil dané době, a ze své nevýhody udělal jakousi přednost. Přiblížím čtenáři veškeré důležité informace a společenské vazby o tomto společenství a popíši, jakým způsobem se Cosa Nostra transferovala do Spojených států amerických, kde doznala své největší slávy, ale zároveň i své největší prohry.

Pro správné pochopení této problematiky je potřeba vysvětlit čtenáři nejprve historii tohoto národa a ostrova, kde žili a žijí tito lidé. Dále společenské a rodinné vazby, které mají svůj základ v bratrstvech a sektách. Tyto skupiny se scházely na utajených schůzkách a obřadech, čímž se stavěly na odpor proti různým mocnostem, které zrovna spravovaly a vládly na Sicílii. Po tomto základním informačním minimu o

6 tomto společenství se zaměřím na zrod Cosa Nostry ve Spojených státech, kde a jak se zrodila, a zvláště, za jakých okolností. Proti jakým gangům musela při svém zrodu bojovat a jak se vedl boj policejního a státního aparátu proti tomuto společenství s takovou historickou a rodinou semknutostí od samého počátku až do dnešní doby. Policejní a celkově státní aparát s různou šířkou působnosti zde hrají roli regulátora nestátního násilného aktéra v mezinárodním měřítku. Proto hlavní myšlenkou této práce je to, zda je státní aparát vůbec schopen regulovat tak velkého a mocného násilného aktéra, jakým Cosa Nostra zajisté je, či byla? Jakými způsoby nabyla Cosa Nostra takové síly, že byla silnější než samotný stát? Existovaly písemné prameny o tomto společenství už v historii, které mohly pomoci ke zničení nebo omezení Cosa Nostry? Jaká je mafie dnes a jaká bude její budoucnost? Funguje stále zákon omerty, nebo už je dávno minulostí? Je možné mafii, organizovaný zločin úplně vymýtit? Na všechny tyto otázky se pokusím najít odpověď. Úmyslně se v této práci věnuji fungování tohoto společenství ve Spojených státech amerických, protože až zde Cosa Nostra nabyla své velikosti. Což samozřejmě neznamená, že na Sicílii nebylo toto společenství významné. Bylo a velice, a proto i zde se okrajově věnuji regulaci Cosa Nostry státními složkami. V podstatě, ve zjednodušené formulaci můžeme tuto regulaci chápat jako životní boj dobra proti zlu.

Snahou mafie je stát se součástí správních orgánů, což se jí podařilo na Sicílii v první polovině 20. století. Velký rozdíl mezi mafií a organizovaným zločinem je, že mafie se orientuje na ekonomické cíle jako organizovaný zločin, ale její další snahou je získání politického vlivu, což ji na politicko-ekonomické ose řadí přesně doprostřed těchto dvou zájmů a zároveň do síťové struktury organizace, která spočívá ve volně propojené síti uzlů. To znamená, že mezi velící skupinou a základními kádry je jen minimum hierarchických pater (Janků a Zelinka, 2009, s. 43).

Práce je pojata jako jedinečná jednopřípadová studie (Drulák aj., 2008, s. 29), v nichž se věnuji jednomu jedinému typu násilného nestátního aktéra, který se pohybuje v prostředí regionálních systémů. Od tohoto druhu případové studie se neočekává nic jiného než detailní prozkoumávání daného případu, což znamená, že práce nadále nebude nijak komunikovat s dalšími teoriemi. V této případové studii budu podrobně

7 analyzovat mafii, kterou jsem si vybral jako objekt mého výzkumu. V tomto ohledu, je mým cílem poskytnout čtenáři hluboké porozumění a co nejvěrněji zachytit vhled do případu prostřednictvím detailního vyprávění (narace), skrze které osvětlím, jak se zkoumaná událost odehrála. Zároveň jsem zohlednil celkový kontext historických i novodobých událostí a poskytl komplexní obraz zkoumaného případu (Drulák aj., 2008, s. 33).

Celá tato práce je stavěna na knižních pramenech, bibliografiích, protože v tomto případě je bohužel jakýkoli bližší osobní výzkum vyloučen jednak z důvodu obrovské rozsáhlosti tématu, a samozřejmě i kvůli bezpečnostnímu riziku. Rozhodujícími prameny o problematice Cosa Nostra jsou: Dějiny sicilské mafie od autora Johna Dickieho, který je laureátem ceny Zlatá dýka za nejlepší knihu literatury faktu, autobiografická kniha Donnieho Brasca: My undercover life in the mafia, která je životopisem tajného agenta FBI, o kterém je psáno jako o muži, který dopomohl k částečnému zničení mafie, dále kniha Zbohom, Cosa Nostro od Pina Arlacchiho, která je opět životopisem, tentokrát významného mafiána Tommase Buscetty, kterému mafie zabila většinu jeho rodiny, a on se poté rozhodl vypovídat proti této organizaci.

Dalšími důležitými prameny jsou Italská mafie a její podnikání od Pina Arlacchiho, kde se dozvídáme o technikách praní špinavých peněz z nelegálních činností a jejich následného převedení do legálních obchodů. Rovněž zajímavými publikacemi jsou knihy Černá ruka od Stephana Talty, autobiografie Josepha Bonanna s působivým názvem A man of honor, či Historie organizovaného zločinu: pravdivý příběh o tajemstvích dnešního podsvětí od Davida Southwella.

Mým zájmem je poukázat na podmínky, za kterých na Sicílii mohlo vzniknout tak silné společenství, které se stalo součástí vlády nebo mělo na vládu větší či menší vliv, kterým si pomáhalo k úspěšnému obchodování a k lepší sféře vlivu. Jak mohlo takové společenství vzít státu monopol na násilí, jak získalo ohromující vliv na společnost a po určité době přeneslo svoji moc na jiný kontinent, kde bylo schopno implementovat tuto taktiku na zcela odlišný způsob vládnutí. Zaměřím se na historii a vývoj mafie na Sicílii, její transfer do USA, který budu sledovat až po současnost. Dále se zaměřím na rozhodující historické momenty, které byly určující pro to, aby se mafie rozšířila do

8 takové velikosti. Hlavním cílem této práce jsou momenty, kdy regulátor tohoto násilného nestátního aktéra, tedy policie a vláda, provedl kroky k omezení funkčnosti a prosperity mafie. Na konci této práce se pokusím zodpovědět několik existenčních otázek ohledně mafie a učiním z nich celkový závěr. Popíši celkovou strukturu a vnitřní zákony mafie, které jsou velmi důležité pro funkčnost tohoto celku, a jejichž porušení se v podstatě trestá smrtí. Proto je Cosa Nostra tak jedinečnou organizací.

9

1 NESTÁTNÍ AKTÉŘI

1.1 Globální vládnutí

Jak název mé bakalářské práce sám napovídá, hlavním myšlenkou je regulace násilných nestátních aktérů v mezinárodním systému. Nežli budu své téma konkretizovat a hledat hlavní cíl této problematiky, je zapotřebí si vše vysvětlit z širší perspektivy. V současné době žijeme v globálním systému, ve kterém neexistují pouze samostatné státy, ale stále více tzv. nestátních aktérů, kteří mohou být velmi vlivní a také mohou dokonce výrazně ovlivňovat či dokonce usměrňovat jednání států. Koncem devatenáctého století doznal původní mezinárodní systém změn a to zejména ve své struktuře. Postupem času vznikly globální pavučinové sítě propojených vztahů na mnoha úrovních, včetně těch nestátních. Dostáváme se do situace, že dochází k transformaci světového řádu (Makariusová, 2015, s. 9).

Často se můžeme setkat s pojmem globální vládnutí. Není zde myšleno vytvoření nové globální vlády, která by spravovala svět jako globální stát. Jedná se o tvorbu, regulaci, koordinaci, implementaci pravidel a vykonávání pravomocí na globální úrovni. Součástí globálního vládnutí jsou státy a rovněž nestátní aktéři. Kdo všechno patří mezi tzv. nestátní aktéry? Mezi nestátní aktéry patří vládní i nevládní organizace, nadnárodní korporace, náboženské organizace, rozličná sdružení a zájmové skupiny, jednotlivci, násilní nestátní aktéři, kterými jsou např. radikální skupiny, teroristé, guerilly, milice, piráti, organizovaný zločin, jehož součástí je i mafie (Makariusová, 2015, s. 73).

Existuje zde globální systém vládnutí založený na propojení mezivládních vztahů a nestátních aktérů zdůrazňující vzájemnou spolupráci a politickou koordinaci. Znamená to, že struktura tohoto světového sytému je sociální/společenská a všichni aktéři jsou k sobě navzájem ohleduplní. Tak tomu bohužel vždy není. Všichni víme, že každá mince má dvě strany. Tou druhou stranou mince v globálním systému vládnutí jsou tzv. nestátní aktéři násilného charakteru. Většina těchto aktérů se projevuje různou 10 mírou násilí, protiprávním jednáním, bojem za budoucnost islámů, schopností zneužít či poškodit informační technologie, hrozbou použití zbraně hromadného ničení atd.

Momentálně už tedy víme, že mafie je součástí organizovaného zločinu a ten je určitým druhem násilného nestátního aktéra, který se významně podílí na utváření mezinárodního prostředí. V této poslední části se chci zmínit o základní funkci organizovaného zločinu. Organizovaný zločin je taková nelegální činnost, kterou páchají dlouhodobě fungující organizované a často hierarchicky uspořádané skupiny. Nejtypičtějšími činnostmi organizovaného zločinu jsou obchody s lidmi, prodej drog a zbraní, padělání, korupce veřejných a státních činitelů, praní špinavých peněz, vydírání vraždy atd. Všechny tyto nelegální aktivity slouží ke zvýšení finančního a mocenského kapitálu (Southwell, 2039, s. 137). Organizovaný zločin je jeden z největších hrozeb západní společnosti, protože je nenápadný, podrývá základy podnikání, právního státu i bezpečnosti občanů.

11

1.2 Mafie jako násilný nestátní aktér

Dříve, než se budu věnovat mafii jako organizaci, její historii, vzniku atd., je potřeba ji zasadit do kontextu násilných nestátních aktérů. Tak tedy, Cosa Nostra – sicilská či americká mafie, které se v této části budu věnovat převážně – je v celosvětovém měřítku chápána jako násilný nestátní aktér, který je aktivní jednotkou v prostředí mezinárodních vztahů. Pod pojmem násilný nestátní aktér můžeme rozumět skupiny, které za účelem dosažení svých cílů využívají strukturované kolektivní násilí a stojí mimo státní struktury. Jejich činnost je z podstaty věci nelegální, neboť monopol legálního užití násilí má stát (Bartolomei, Casebeer, Thomas, 2004).

Existují čtyři základní typy násilného nestátního aktéra, kterými jsou: terorismus, povstalectví, warlordismus a organizovaný zločin. Zatímco povstalectví a terorismus se orientují převážně na politické cíle, tak warlordismus a organizovaný zločin, ke kterému má mafie nejblíže, se orientují na ekonomické cíle. Pro přesné vymezení pojmu mafie je potřeba říct, že patří mezi tzv. mezní typy nestátních aktérů spolu s kriminálním terorismem, vzbouřenectvím, milicí, gerilou a partyzánstvím, pirátstvím a gangy. Mezní typy nestátních aktérů jsou takoví aktéři, kteří protínají politicko- ekonomickou osu zájmu nebo osu organizačních struktur, která se člení na síťovou a lineární, pyramidovou strukturu (Janků a Zelinka, 2009, s. 45).

Mafie bývá často nesprávně přímo spojována s organizovaným zločinem. Je potřeba podotknout, že i když mafie spadá pod organizovaný zločin, což je jeden ze čtyř základních typů násilných nestátních aktérů, mafie není v závislosti na organizovaný zločin v přímé návaznosti. Tento atypický subjekt má s organizovaným zločinem stejně společného jako rozdílného. Organizovaný zločin se primárně orientuje na ekonomické cíle, kdežto mafie se často snaží i o politický vliv. Struktura mafie bývá často hierarchická, založená na příbuzenských vztazích. U mafie byl poměrně zajímavý až mysteriózní institut kodexu cti (Janků a Zelinka, 2009, s. 43).

12

2 ZROD MAFIE

2.1 Historie Sicílie do sjednocení Itálie

Prvním historickým ukazatelem zasluhujícím zmínění je období, kdy ostrov obývali Elymové, později se zde objevili Sikanové a Sikelové, od kterých je odvozeno pojmenování ostrova. Tento národ ovládal celý ostrov v 11. století. Od tohoto období až po současnost nebude již ostrov nikdy samostatným suverénním státem (Astarita, 2006, s. 25).

Rok 901 je dalším časovým milníkem, kdy padlo poslední město, které bylo v držení byzantského vládce. Následným vítezstvím Arabů se země velice rychle arabizovala. Na Sicílii se stala úředním jazykem arabština, byly zavedeny muslimské zákony, platilo se arabskými mincemi a vše arabské se propojilo se sicilskou kulturou. Po smíšení křesťanské a muslimské kultury získal ostrov svůj osobitý vzhled, který se dochoval dodnes. Projevil se jednak v architektuře, zvycích, jazyce, ale i v názvech budov, ulic a krajinných oblastí.

Dalším důležitým obdobím je pro Sicílii období vlády Španělů. Španělé separovali ostrov od vývoje v Itálii a vytvořili pomyslnou propast ve vztazích mezi pevninou a ostrovem. Madridská vláda vydávala zákony mající na ostrově jen malou sílu. Vláda byla svěřena do rukou šlechty, která byla zkorumpovaná a podplatitelná. Venkovští obyvatele trpěli vykořisťováním a veškeré vztahy se řídily zvykovým právem, kde hrála zásadní roli vendeta a zákon mlčení omerta (Dickie, 2009, s. 10), jehož porušení se trestalo smrtí. V těchto dvou právech vidím určitý historický základ vztahů, který se později přenesl do fungování celého společenství mafie.

Bohatí statkáři si platili své soukromé ozbrojené oddíly a veškeré problémy řešili násilím. Sicílie byla vzdálená od pevniny, což znamenalo, že na ni nedosáhla ruka zákona, a vládu tak převzali bandité. Na Sicílii stoupl počet kriminálních zločinů, jako byly vraždy, únosy a vypalování hospodářství. 13

Díky tomu, že soudní moc byla mimo města plně v rukou šlechty, neměl španělský dvůr možnost proti stoupající kriminalitě výrazně zakročit a mnohdy ani nechtěl. Španělé si byli vědomi podpory místní šlechty, kterou potřebovali k udržení Sicílie, a neměli nejmenší zájem si ji znepřátelit. Každodenní život venkovských obyvatel byl v rukou banditů a šlechty. Od 16. století hráli na venkově důležitou roli tzv. gabelloti, správcové panství, které si šlechta najímala, aby spravovali její majetek, když se stěhovala do výstavních městských paláců v Palermu. Gabeloti tvořili prostředníky mezi venkovany a státní mocí, čímž získávali obrovskou moc (Soudková, 2012, s. 11). „Prostředníci byli natolik klíčovými postavami na násilí založeném hospodářství Sicílie, že se často předpokládalo, že být gabelloto a maffioso je totéž“ (Dickie, 2009, s. 157).

14

2.2 Vznik mafie po sjednocení Itálie

Mafie vznikla na Sicílii ve městě Palermo. Palermo se stalo italským městem 7. června 1860. V květnu roku 1860 se na ostrově vylodil Giuseppe Garibaldi spolu s asi tisícovkou dobrovolníků, slavných Rudých košil, s cílem připojit ho k nově vzniklému italskému státu. Pod Garibaldiho vedením do hadrů oděná, leč odhodlaná ozbrojená síla způsobila zmatek v daleko silnějším neapolském vojsku a porazila ho. Palermo bylo dobyto po třech dnech intenzivních pouličních bojů, během nichž námořnictvo Bourbonů ostřelovalo město z děl (Dickie, 2009, s. 22).

Po osvobození Palerma vedl Garibaldi své muže, jejichž počet narůstal, až vytvořili samostatnou armádu, směrem na východ k italské pevnině. 6. září téhož roku přivítaly hrdinu nadšené davy v samotné Neapoli a následující měsíc předal dobyté území do rukou italského krále. Vítěz odmítl přijmout jakoukoli odměnu a vydal se na svůj domovský ostrov Caprèru, s sebou si nevezl o mnoho víc než své pončo, nejzákladnější zásoby a semínka pro svou zahradu (Dickie, 2009, s. 21). V plebiscitu se nedlouho potom potvrdilo, že Garibaldimu se podařilo připojit Sicílii a jižní Itálii k italskému státu jako jeho nedílnou součást. Brzy se však ukázalo, že úspěch není ničím jiným než pouhým snem. Vztah Sicílie s italským královstvím byl totiž velmi obtížný a plný násilností. Hornatý ostrov měl již dávno pověst revolučního sudu prachu. Garibaldi uspěl z velké části proto, že jeho výprava zažehla další povstání a tváří v tvář tomu se nadvláda Bourbonů rychle zhroutila. Nyní začalo být jasné, že revolta z roku 1860 představovala pouhý počátek potíží. Ruku v ruce se začleněním 2,4 milionu Sicilanů do nového národního státu vypukla epidemie spiknutí, loupeží, vraždění a vyrovnávání účtů.

Královi ministři, většinou muži ze severu Itálie, marně doufali, že si najdou partnery ve vládě z vysokých kruhů sicilského obyvatelstva, mezi lidmi sobě podobnými, konzervativními vlastníky půdy se smyslem pro dobré vládnutí a s touhou po uspořádaném ekonomickém pokroku. Namísto toho se setkali, jak si často hořce stěžovali, s něčím, co silně připomínalo anarchii: s republikánsky naladěnými

15 revolucionáři provázanými s polo-zločineckými bandami, s aristokraty a klérem naplněnými nostalgií po starých pořádcích za vlády Bourbonů nebo prahnoucími po autonomii Sicílie, s politiky lokálního významu, kteří se v zápase o moc se stejně nemorálními a nepoctivými protivníky uchylovali k zabíjení a únosům. Projevoval se silný a zuřivý všeobecně rozšířený odpor vůči povinným odvodům na vojnu, které byly do té doby na Sicílii něčím naprosto neznámým. Rovněž se zdálo, že mnoho lidí se domnívá, že vlastenecká revoluce je opravňuje neplatit jakékoli daně (Dickie, 2009, s. 24).

Od dob starověkého Řecka si Sicílii doslova přivlastňovaly všechny středomořské mocné říše, Římany počínaje a Bourbony konče. Ostrov na mnohé působil, jako by tvořil pohádkovou výlohu s řeckými amfiteátry, římskými vilami, arabskými mešitami a zahradami, s katedrálami Normanů, s renesančními paláci i barokními kostely. Sicílie se rovněž představovala jako země dvou barev. Kdysi bývala obilnicí Říma a i staletí poté barvily impozantní náhorní plošiny vnitrozemí zlatožluté lány pšenice pěstované na obrovských výměrách jednotlivých panství. Druhá barva ostrova má mnohem mladší původ (Dickie, 2009, s. 24). Když v devátém století dobyli Sicílii Arabové, zavedli zde nové zavlažovací systémy a osázeli ostrov háji citrusovníků, které zbarvily severní a východní pobřežní pásy tmavou zelení svých listů.

2.2.1 Cavalleria rusticana (Sedlák kavalír)

17. května 1890 se v Teatro Costanzi v Římě odehrálo představení, které mnoho lidí považuje za nejúspěšnější premiéru opery všech dob. V opeře Cavalleria rusticana Pietra Mascagniho se zvučné i melancholické melodie spojují s jednoduchým příběhem o žárlivosti, cti a odplatě, který je zasazen do vesnického prostředí na Sicílii. Přivítána byla bouřlivým nadšením. Po skončení premiéry šla opona třicetkrát nahoru. Na představení byla v hledišti i italská královna, která zjevně tleskala v průběhu celého večera. Opera Sedlák kavalír si zanedlouho vydobyla mezinárodní věhlas. Několik málo měsíců po slavném představení napsal tehdy šestadvacetiletý Mascagni svému

16 příteli, že jednoaktová opera z něj udělala boháče pro zbytek života (Dickie, 2009 s. 16-17). Můžu říci, že hudbu z opery zná nejspíše každý a spojit si ji se Sicílií nedělá nikomu problém. Intermezzo z opery jsme mohli slyšet ve filmu Zuřící býk od Martina Scorseseho a opera je rovněž slyšet ve filmu Kmotr III od Francise Forda Coppoly.

O opeře Sedlák kavalír je však už méně známo, že příběh, který vypráví, je nejčistší a pozornost ukolébávající formou mýtu o Sicílii a mafii. Mýtu, jenž občas připomíná oficiální ideologii sicilské mafie, platící téměř po jedno a půl století. Mělo se za to, že mafie není organizace, ale smysl pro vzdorovitou hrdost a čest hluboko zakořeněný v povaze každého Sicilana. Víra v „sedlácké rytířství“ (Dickie, 2009, s. 15) stála rovnocenně vedle myšlenky, že historie mafie by si takové označení možná i zasloužila. V dnešní době je nemožné vyprávět příběh mafie, aniž by byla brána v úvahu síla mýtu.

17

2.3 Počátky mafie a význam tohoto slova

Během šedesátých let dvanáctého století se k vládnoucí třídě italského království poprvé donesly zkazky o mafii na Sicílii. První lidé, kteří se problémem zabývali, neměli jasnou představu o tom, s čím se setkávají, a usoudili, že to musí být něco, co zbylo po středověku, nějaký příznak špatného vládnutí cizinců. Velká panství obhospodařovaly davy námezdních rolníků, které vykořisťovali suroví správci. Italové doufali a věřili, že mafie je symptomem zaostalosti a chudoby, že neodvratně zmizí, jakmile se Sicílie vymaní ze své zaostalosti. Víra ve starobylý původ mafie nikdy zcela neodumřela, přinejmenším proto, že mnozí muži cti ji neustále oživovali.

Tommaso Buscetta se rovněž domníval, že počátky mafie sahají až do středověku, měl to být způsob, jak vzdorovat francouzským nájezdníkům. V podstatě šlo mafiánům o to, aby si prostředí mafie udrželo určitou vznešenost a historický kult jedinečnosti, který se po několika desetiletích potom, co se mafie rozšíří na americký kontinent, „zboří jako domeček z karet“. Počátky mafie však nejsou starobylé. Mafie se zrodila přibližně v době, kdy se o ní poprvé doslechli italští vládní úředníci, které začala trvale obtěžovat. „Mafie a nově vzniklý italský národ se zrodily společně. Popravdě řečeno, způsob, jakým se vynořilo na svět slovo „mafie“ a začalo se všeobecně používat, je podivný příběh, přinejmenším proto, že italská vláda, která pojmenování objevila, rovněž sehrála svou roli přiživováním představ, které slovo vyvolávalo“ (Dickie, 2009, s. 25).

Původním pojmenováním mafia bylo označení vlastnosti člověka, který jako takový byl nazývaný maffioso (Arlacchi, 2002, s. 48), což v překladu znamenalo krásný, odvážný, sebevědomý. Pro připodobnění, dnes takového člověka nazýváme „cool“. Slovo „cool“ je dnes překládáno jako úžasný, skvělý a má ke slovu mafia asi nejblíže.

Výše zmíněné slovo maffioso začalo mít kriminální nádech až po uvedení nesmírně úspěšné divadelní hry napsané v sicilském dialektu I mafiusi di la Vicaria („Mafiáni z vězení Vicaria“), která byla poprvé hrána v roce 1863. V této hře jsou tzv. mafiusi

18 vězeňský gang se svým bossem a zasvěcující obřad, pomocí kterého se jednotlivec stal členem rodiny. Dále se ve hře hodně mluví o respektu, podřízenosti a herci hojně užívají výraz pizzu, který se poté v mafii užíval po dlouhá léta. Toto slovo v sicilském dialektu znamená zobák, čímž je myšleno „smočit si zobák“. Jde v podstatě o vymáhání peněz za ochranu. Je velice zajímavé, že slovník z roku 1857 přináší vysvětlení tohoto slova jako vymáhané peníze (Dickie, 2009, s. 55).

„Po obrovském úspěchu I mafiusi di la Vicaria se slova maffia a maffioso začala následně používat k označení zločinců, kteří se zjevně projevovali způsobem připomínajícím postavy ve hře. Z jeviště se pak nový obsah slova přefiltroval do ulic“ (Dickie, 2009, s. 56).

Prvním momentem, kterým se vtisklo budoucí mafii její jméno, byla tedy divadelní hra I mafiusi di la Vicaria. Druhým impulsem bylo používání tohoto výrazu italskými úřady a vládou, která ho proměnila v předmět státní diskuze.

A poprvé použitý výraz mafie v psaném textu poslal v poplašné tajné zprávě svému nadřízenému ministrovi vnitra prefekt Palerma markýz Filippo Antonio Gualterio 25. Dubna 1865 (Dickie, 2009, s. 59). Tím dal mafii jméno, a za těchto okolností se zasloužil o rozhodující příspěvek k vytvoření jejího obrazu. Nevědomky spustil do pohybu proces, jenž by se dal nazvat jako strategie vyhledávání si pozice pro „obchodní značku“ mafie oproti svému hlavnímu konkurentovi.

Existují i další, avšak nepříliš důvěryhodná vysvětlení výrazu „mafie“. Jeden ze zdrojů tvrdí, že slovo mafie mohlo v italském dialektu znamenat chudobu, bídu či nouzi. Ve staré toskánštině existovalo slovo „malfusso“, což znamenalo nevěřící nebo zločinec. Další zdroj tvrdí, že vzniklo ze slov „ma fia“, znamenající moje dcera, jež údajně křičela italská žena poté, co jí znásilnili dceru. Jiné zdroje tvrdí, že výraz sahá do arabštiny ke slovu „mascia“ (Arlacchi, 2002, s. 67). To mělo znamenat přehnané uvědomování si vlastní osobnosti a neochotu podřídit se nátlaku. V nižších společenských třídách pak prý může tato vlastnost vést ke kriminální činnosti. A

19 poslední zdroj tvrdí, že slovo MAFIA je složenina prvních písmen z věty Morte alla Francia, Italia avanti!, čili volně přeloženo – „Zabijme všechny Francouze, Itálie vpřed!“ a pochází z doby, kdy byla část Itálie pod francouzskou nadvládou.

2.3.1 Baron Turrisi Colonna a „Sekta“

Roku 1863, tři roky po Garibaldiho výpravě, napíše sicilský šlechtic vůbec první studii o mafii. Jmenoval se Nicolò Turrisi Colonna, baron z Buonvicina, který se stane terčem útoku mafie. Poté, co Turrisi Colonna odrazí tento útok, napíše studii s názvem Bezpečnost veřejnosti na Sicílii (Dickie, 2009, s. 39). Byla to první z mnoha knih vydaných po sjednocení Itálie, které udělaly ze sicilské mafie předmět analýzy, neshod a zmatení. Ukazuje se, že Turrisi Colonna poskytl obzvlášť dobře informovaný a důvěryhodný popis. Částečný důvod, proč je Turrisi Colonna tak důvěryhodný, vyplývá z jeho postavení a důležitosti role, kterou sehrál v dramatech z počátku šedesátých let devatenáctého století. Měl neposkvrněný životopis jako italský vlastenec.

„Jen čtyři měsíce po vydání zprávy Turrisi Colonna si sekta vysloužila své jméno, když se slovo mafie objevilo poprvé v psané podobě“ (Dickie, 2009, s. 41). A vzhledem k tomu, co se dnes o mafii ví, se Colonnovo vylíčení sekty s tímto nápadně shoduje. Zmiňuje se o samozvaném soudu, který se objevuje v mnoha pozdějších popisech vyřizování záležitostí uvnitř mafie. Členové sekty se sejdou, aby rozhodli o osudu kohokoli z jejich kruhu, kdo porušil pravidla. Častým rozsudkem je pak trest smrti. Turrisi Colonna dále popisuje kodex mlčenlivosti a věrnosti sektě výrazy, které až neskutečně souznějí se současnými vědomostmi.

„Podřízenost“ – tímto slovem je myšlena úcta a oddanost k organizaci. Nikomu není povoleno spáchat zločin, který by přímo nebo nepřímo poškodil zájmy jednotlivce či organizace. Nikdo nesmí poskytnout policii nebo soudu jakékoliv informace, které by vedly k odhalení jakéhokoli zločinu.

20

Podřízenost, neboli italsky umiltà a sicilsky umirtà , je slovo, které v textu bije do očí. V dnešní době se považuje za nejpravděpodobnější původ slova omertà. Omertà je mafiánský kodex mlčenlivosti, povinnosti nemluvit s policií, a jsou mu podřízeni ti, kteří jsou ve sféře jejího vlivu. Jak je vidno, omertà (Arlacchi, 2002, s. 89) byla původně kodexem podřízenosti.

2.3.2 Leopoldo Franchetti a Sidney Sonnino

Dalšími nadšenci této problematiky dané doby byli dva intelektuálové: Leopoldo Franchetti a Sidney Sonnino, dva zámožní mladíci se sluhou, kteří přijeli z Toskánska. Provedli své vlastní šetření, protože panovaly velké nejasnosti ohledně toho, co slovo mafie znamená a jak ho psát. A tak se stalo, že se v devatenáctém století psalo občas s jedním „f“ a někdy se dvěma „ff“ (Dickie, 2009, s. 43), aniž by v tom byl nějaký zásadní rozdíl. Věděli, že se jedná o nebezpečnou formu kriminality a snažili se mlžení v různých názorech vyjasnit.

Otázka zní, kde měl „zlý sen v podobě mafie“ svůj začátek. V roce 1877 dva muži, kteří se Turrisiho Colonny dotazovali, uveřejnili své vlastní zkoumání Sicílie v rozsáhlé dvoudílné zprávě. V první části Sidney Sonnino, jenž byl hluboce melancholické povahy a později se stal ministerským předsedou Itálie, rozebíral život bezzemků na ostrově. Část zprávy Leopolda Franchettiho nese méně šťavnatý název Politické a administrativní podmínky na Sicílii. Má však jedinečné postavení. Je to analýza mafie v devatenáctém století, která je i dnes, v jednadvacátém století, považována za stále platnou. Franchetti v konečném důsledku ovlivnil myšlení o mafii víc než kdokoli jiný, a to až do doby o více než století později, kdy toho dosáhne Giovanni Falcone. Politické a administrativní podmínky na Sicílii přinášejí první přesvědčivé vysvětlení toho, jak se mafie zrodila (Dickie, 2009, s. 46).

Podle Franchettiho (Dickie, 2009, s. 50) a jeho výkladu o zrození mafie z roku 1812 to byli Britové, kteří vládli Sicílii a začali proces, který vedl ke zrušení feudalismu. Za feudalismu, kdy král daroval půdu šlechticům, kteří mu na oplátku v případě nutnosti poskytli svou armádu, bylo na hranicích šlechticova území, které se nazývalo panství

21

či léno, jeho slovo zákonem. Šlechtici se snažili vládnout svým panstvím, zatímco monarchové situovali moc do svých center. Šlechtici odmítali vliv monarchů na svá panství a v tomto pomyslném boji získávali řadu výhod.

Baroni měli obrovská privilegia, která využívali po dlouhý čas. „Zvyk diktující poddaným, aby zdravili svého feudálního pána políbením ruky, byl, a to ještě pouze formálně, zrušen až Garibaldim v roce 1860. Titulem don, jenž původně patřil španělským šlechticům, kteří vládli na Sicílii, byli oslovováni všichni výše postavení muži ještě i mnoho let poté“ (Arlacchi, 2002, s. 126). Tyto praktiky byly na Sicílii velice rozšířené a nebyly to pouze zvyky zavedené mafií.

Potom, co moderní stát vystřídal feudalismus, se předpokládalo, že si stát zajistí monopol na násilí tak, jako je tomu u většiny států, což znamenalo, že polovojenské jednotky baronů měly zmizet. Zde Franchetti uvádí, že toto je důvod, proč se mafie takovým způsobem rozmohla po celé Sicílii. Moc baronů byla tak ohromná, že veškeré složky státu jako policie a soudy byly donuceny dělat, co chtěl místní vládce. Franchetti to vysvětloval tak, že násilí prošlo tzv. „demokratizací“ (Dickie, 2009, s. 51), protože vlastníky násilí nebyli jen baroni, ale i velká spousta lidí, která se chopila šance si prostřílet nebo probodat cestu do rozvíjejícího se hospodářství. Všechny ty polovojenské jednotky se změnily v loupící bandy toulající se po krajině na straně vlastníků půdy, a to ať již ze strachu, nebo proto, že s nimi byli spolčeni.

Obávaní správci nazývaní gabelloti, kteří si často pronajímali od vlastníků půdy kousky pozemků z jejich panství, byli také velmi zdatní při použití násilí na obranu svých zájmů. Muži s obchodními a politickými cíli na Sicílii stáli před dvěma alternativami: buď se ozbrojit sami, nebo, což bylo pravděpodobnější, si koupit ochranu u odborníka na násilí zvaného maffioso (Dickie, 2009, s. 52).

„Skutečný, opravdový mafián vystupuje skoro vždycky skromně, hovoří a naslouchá s pokorou“ (Arlacchi, 2002, s. 35). Na rozdíl od gangstera a lupiče se mafián nevyžívá v okázalém předvádění moci. Rád svou skutečnou moc skrývá. Je pravidlem mafie, že

22 takto by se měl pravý mafián chovat, ale z blízké historie víme, že spousta mafiánů se tak nechovala a za své jednání zaplatila životem. Nicméně chci zmínit jednu ukázku z knihy Pina Arlacchiho, který cituje reakci kápa Calogera Vizziniho, zvaného don Calo, na žádost novináře o fotografii: „Fotit, mě? Ale jděte! Já přece nic neznamenám. Jsem úplně obyčejný člověk. …Je to zvláštní! … lidé si myslí, že málo mluvím, protože jsem rozvážný. Ne. Mluvím málo, protože málo vím. Bydlím na vesnici, do Palerma se dostanu zřídka kdy, neznám moc lidí … a pak, nejsem už žádný mladíček, je mi přes sedmdesát roků …“ (Arlacchi, 2002, s. 35)

2.3.3 Zpráva Ermanna Sangiorgiho

V této poslední části první kapitoly bych se rád zmínil o písemné zprávě Ermanna Sangiorgiho, velitele policie v Palermu v roce 1898, která byla adresovaná vrchnímu vyšetřujícímu soudci ve městě jako jedna z částí příprav k soudnímu procesu. Proč se o tom zmiňuji? Dnes je tento dokument uchováván v archívu v Římě, ale v té době to byla velice podrobná zpráva o čtyřech stech osmdesáti pěti stranách psaných rukou. „Dnes si připadáte, jako byste poodkrývali obrysy pohřbené vázy pomocí archeologických sond a jemných štětečků, až nakonec zjistíte, že to, co jste odkryli, je nevybuchlá puma“ (Dickie, 2009, s. 100).

Zpráva je v podstatě encyklopedií mafie, která začíná celkovým popisem mafie, dále zde najdeme organizační rozdělení na osm klanů cosche, které ovládají předměstí a všechny důležité satelitní vesnice jak na sever, tak i na západ od Palerma: Piana dei Colli, Acquasanta, Falde, Malaspina, Uditore, Passo di Rigano, Perpignano, Olivuzza. Ve zprávě jsou jmenováni vůdci a zástupci každého klanu spolu s podrobnými osobními údaji o mnoha řadových členech. Je zde vypracováno přes dvě stě profilů o lidech vlastnících půdu, pracujících a hlídajících citrusové háje, zprostředkovatelích smluv o koupi a prodeji ovoce. Zpráva popisuje zasvěcující obřad mafie a její kodex chování. Uvádí obchodní metody i to, jak proniká do sadů a jak je ovládá, jak padělá peníze, páchá loupeže, zastrašuje a vraždí svědky, dále jak disponuje fondy na podporu mužů ve vězení a na výplaty právníkům (Dickie, 2009, s. 100).

23

„Popis struktury mafie je dostatečně působivý sám o sobě. Téměř dokonale se shoduje s tím, co odhalil Tommaso Buscetta při sezeních se soudcem Falconem o desítky let později. Neexistuje žádný jiný názorný popis zasluhující si větší pozornost a zároveň výmluvně dokládající dlouhodobou neschopnost Itálie přiznat si pravdu o mafii. Ještě zajímavější však je zjištění, že na pohled nezáživný dokument s označením DGPS, aa.gg.rr. Atti speciali (1898-1940), b.I,f.I měl možnost změnit dějiny. Mohl poškodit mafii stejně jako Falconův maxiproces v roce 1987. Kdyby zpráva splnila svůj účel, mafie mohla utrpět zničující porážku jen několik desítek let po svém vzniku“ (Dickie, 2009, s. 101).

Závěrem této kapitoly je třeba shrnout, že do poloviny sedmdesátých let devatenáctého století nejpozději a na území Palerma přinejmenším již byly nejdůležitější části jejich metod pevně zakořeněny. Mafie vymáhala výpalné a za sebou měla mocné politické přátele, strukturu buněk, své jméno, své obřady a za protivníka za nic nestojící stát. Do roku 1877 již měla Itálie nejen knížku Turrisiho Colonny, ale též parlamentní vyšetřování kvůli vzpouře v roce 1866, Franchettiho zprávu o „průmyslu násilí“ memorandum doktora Galatiho, ministra vnitra, a mnohem víc. Otázka tedy zní, proč nikdo nebyl schopen mafii zastavit. Částečnou odpovědí je, že italský stát jednoduše měl příliš mnoho jiných nesnází, se kterými se musel v téže době vypořádat. Hlavní důvod je však daleko morálně pokleslejší. Protože rok 1876 označuje bod, kdy se mafie stala nedílnou součástí italského vládního systému.

24

3 MAFIE SE USAZUJE V USA

3.1 Americké gangy v 19. století

Z čeho vznikla dnešní americká Cosa Nostra? Její původ započal v těch nejchudších částech New Yorku, jako byla čtvrť známá pod názvem Five Points, která byla tvořena ulicemi Cross Street, Anthony Street, Little Water Street, Orange Street a Mulberry Street. Od názvu Five Points poté vznikl jeden z nejznámějších gangů se stejnojmenným názvem Five Points Gang. Mezi nejznámější členy gangu patřila taková jména jako Johny Torrio, Frankie Yale, Al Capone a samozřejmě Lucky Luciano.

V samém začátku byla Five Points celkem klidnou oblastí, v níž panoval řád a pořádek, ale tato situace se změnila roku 1820. Tato oblast byla vystavena na bažinatém podkladě, a tak často docházelo k propadání mnoha domů z důvodu nedostatečného vysušení podloží. K těmto hrozbám se připojily další problémy, a to s nebezpečnými plyny a rizikem nákazy malárií. Odpadky v ulicích, nefunkční kanalizace a špinavá voda s sebou přinesly v letech 1837 a 1842 epidemii tyfu (Kokaislová, 2014, s. 40). Bohatí uprchli a uvolněná místa zaplnili černoši z jihu a Irové, kteří se do New Yorku dostali v první přistěhovalecké vlně po americké revoluci. Do roku 1840 se čtvrť Five Points stala jednou z nejhorších v Americe a obyvatelé žijící v chudobě se zaměřili na zločin.

V činžovních domech žili zloději, vrahové, kapsáři, žebráci nebo prostitutky. Incest a promiskuita nebyly ničím výjimečným, vraždy byly na denním pořádku a policisté se v této oblasti obávali o svůj život. První organizované gangy vznikaly v zelinářství, avšak jejich hlavní zisky neplynuly z prodeje zeleniny, ale alkoholu. Můžeme říct, že nebýt prohibice, tak by vznik mafie v USA nebyl tak jednoduchý. Prohibice byla určitým spouštěcím mechanismem organizovaného zločinu (Kokaislová, 2014, s. 40).

25

Americké gangy: Čtvrť Five Points - Čtyřicet zlodějů (the Forty Thieves) - Kerryoňané (the Kerryonians) - Chichesteři (the Chichesters) - Švábí gardy (the Roach Guards) - Šeredné klobouky (the Plug Uglies) - Košiláci (the Shirt Tails) - Mrtví králíci (the Death Rabbits)

Bowery Street - Praví Američané (the True Blue Americans) - Americké gardy (the American Guards) - O’Connellova garda (the O’Connel’s Guards) - Atlantické gardy (the Atlantic Guards) - Kluci z Bowery (the Bowery Boys)

Čtvrtý okrsek - Chlapci úsvitu (the Daybreak Boys) - Buckové (the Buckoos) - Hookeři (the Hookers) - Bahenní andělé (the Swamp Angels) - Jatkaři (the Slaughter Housers) - Hudson Dusters, Potašové (the Potashes) - Syslové (the Gophers) - gangy z Hell’s Kitchen a West Side, nebo Gangy z Charleton Street (the Charleton Street Gang), (Kokaislová, 2014, s. 41)

Zde je výčet těch nejznámějších gangů a okrsků působnosti jednotlivých gangů. Ve spoustě případů tyto gangy mezi sebou navzájem válčily a jen v případě potřeby se spojovaly proti gangům z jiného okrsku. Gangy poskytovaly různé služby, jimiž mohlo být třeba poskytnutí ochrany výměnou za využití jejich služeb v době voleb, únosy konkurenčních kandidátů, přičemž přesvědčováním, vyhrožováním nebo násilím nutili obyvatele k volbě „správného“ kandidáta (Kokaislová, 2014, s. 42),

26 prodej alkoholu, ochrana salónů, tančíren, heren a nevěstinců, únosy, vraždy a pirátství. Newyorská policie pro boj s kriminalitou na nábřeží East River založila roku 1858 přístavní policii, které se do konce roku 1890 podařilo odstranit organizované gangy operující v této oblasti. V době před občanskou válkou v USA byla situace v New Yorku napjatá, střety mezi znepřátelenými gangy, napadání voličů v době voleb, ničení volebních uren, úspěšný zátah policie proti gangům ze Čtvrtého okrsku nebo rozbití Líbánkového gangu (the Honeymoon Gang), (Kokaislová, 2014, s. 43). Napětí bylo posíleno též nepřátelstvím obyvatel New Yorku vůči policii, zákonům a úřadům, jež vyvrcholilo v červenci 1863 v podobě odvodových nepokojů. Gangy vzniklé na přelomu 19. a 20. století zanikly před první světovou válkou, ale podobně jako v minulých letech byly velmi rychle nahrazeny novými.

Druhým největším gangem té doby byl gang Whyos, který vznikl přibližně po občanské válce a působil na Baxer Street, West Side a ve čtvrti GreenwichVillage. Na konci 19. století se nacházel gang Whyos na svém vrcholu. V 80. letech 19. století zahájil starosta New Yorku Abraham S. Hewitt tažení proti členům gangů, zločincům, luxusním hernám a veřejným domům. Za svou snahu byl Hewitt „odměněn“ odvoláním z postu starosty New Yorku (Kokaislová, 2014, s. 43). Vedlejšími produkty jeho snah bylo přesunutí kriminální činnosti do Desátého okrsku či získání důkazů o korupci u policie a Tammany Hall. Na přelomu století gang Whyos a jeho současníci zanikli, ale uvolněné místo zaplnil gang Five Points, který se stal největším a jediným gangem spolu s organizací Černá ruka.

Závěrem této části bych rád uvedl několik jmen z organizovaného podsvětí, kteří se větší měrou zapsali do historie zločinu ke konci 19. století. V čele Five Points stála známá osobnost jménem Paul Kelly, který gang dlouho vedl. Z oblasti Malé Itálie (Little Italy) stojí za zmínku Ignazio Saietta, často zvaný Lupo neboli Vlk, a nakonec chci zmínit vůdce gangu z James Street (the Gang James Street), jehož vůdcem byl John Torrio, který se po pěti letech přesunul na západ, kde se stal významnou postavou chicagského podsvětí.

27

3.2 Černá ruka „La Mano Nera“

Černá ruka („La Mano Nera“) představovala velmi specifickou italskou, či lépe řečeno italsko-americkou zločineckou organizaci působící na americké půdě na počátku 20. století. I když hovoříme o organizaci, nikdy nebylo prokázáno, že by mezi jednotlivými gangy působícími pod jménem Černé ruky existovala organizační provázanost. Zločineckou společnost spojovaly stejné praktiky, kriminální strategie a symbolika, nejčastěji černá dlaň, zkrvavené dýky, lebky a zkřížené hnáty (Talty, 2018, s. 8). Typickými zločiny spojovanými s činností Černé ruky byly únosy dětí, vydírání či bombové útoky. Má stejné jméno jako srbská organizace působící v Evropě, ale jedná se čistě o náhodu, jelikož zmíněné organizace nemají mezi sebou žádnou souvislost.

Členy gangů Černé ruky byli většinou italští přistěhovalci, kteří své zločiny zdůvodňovali tím, že právě tímto způsobem vyjadřují svoji nespokojenost ohledně toho, jak je americká společnost přijala. Nesplněný „americký sen“ (Talty, 2018, s. 5) byl všeobecným problémem, který vedl k tomu, že se řady Černé ruky neustále rozšiřovaly. Pro policii představovala Černá ruka nepřítele, se kterým nedokázala adekvátně bojovat. S rostoucím italským přistěhovalectvím se z italské menšiny stala svébytná kultura uvnitř americké společnosti, kultura, která nedokázala žít život, jaký žili běžní Američané, i když toužila po svém „místě na slunci“ (Talty, 2018, s. 5). Důsledkem této situace bylo bohužel jen to, že i pro americkou policii a policejní detektivy byli Italové žijící ve Spojených státech nepropustnou a neprobádanou jednotkou, lidmi, kterým nedokázali porozumět, natož mezi nimi hledat zločince.

Společnost Černé ruky vznikla nejprve v New Orleansu (Talty, 2018, s. 7) jako pokračovatelka italské mafiánské tradice, šířila se však celými Spojenými státy jako pandemie. Černá ruka byla zločinecká organizace opředená mnoha mýty, ďábelská a zlověstná skupina, které byly připisovány mnohé vraždy, únosy dětí, vydírání i bombové útoky. Byla známá již dva roky před tím, než vhodila první výhružný dopis do jedné schránky v Brooklynu. Od té doby výhružné vzkazy, doplněné malůvkami

28 křížů, rakví a dýk, zaplavily město. Nedlouho poté je následovala série hrůzných činů, které dle slov jednoho ze svědků představovaly zločinecký rekord za posledních deset let, který nebyl srovnatelný s jakoukoliv jinou situací v civilizovaných zemích v době míru. Snad jen Ku Klux Klan dokázal překonat zločiny Černé ruky na počátku století. „V hloubi jejich srdcí je spaluje strach z toho obrovského a pohlcujícího teroru“ (Talty, 2018, s. 7), řekl o italských imigrantech jeden reportér. To samé by se dalo říci o mnohých Američanech v ten neutěšený podzim roku 1906.

29

3.3 Zasvěcení do Cosa Nostry

Proces zasvěcení je velice starým obřadem, o němž se poprvé zmínil doktor Giuseppe Gallati ministru vnitra, který si následně vyžádal zprávu od velitele policie v Palermu. Právě v této zprávě velitel policie poprvé popsal zasvěcující obřad mafie. Zdroj jeho informací byl spolehlivý. Pocházely pravděpodobně od samotné policie, která – jak je patrné z případu doktora Galatiho – měla k mafii už od prvopočátku velice blízké vztahy.

Podle popisu velitele policie platila od sedmdesátých let devatenáctého století v mafii praxe, že každý z mužů cti, který měl projít zasvěcením, byl předveden před skupinu vůdců a jejich nejbližších podřízených. Jeden z nich pak propíchl budoucímu mafiánovi paži nebo ruku a přikázal mu, aby krví z rány pomazal posvátný obraz. Potom pronesl přísahu věrnosti, zatímco posvátný obraz byl spálen a popel z něj rozprášen, což mělo symbolizovat naprosté zničení všech zrádců (Pistone a Woodley, 2006, s. 43).

Víc než cokoli jiného podporuje obřad zasvěcování všeobecně rozšířené mýty o mafii jako o starodávné organizaci. Ve skutečnosti je však spojen s tak nedávnou minulostí jako všechno ostatní, co se mafie týká. Téměř jistě byl rituál původně převzat od svobodných zednářů. Zednářské tajné spolky, které se dostaly na Sicílii kolem roku 1820 z Francie přes Neapol, si rychle získaly oblibu mezi ambiciózními středostavovskými nepřáteli vládnoucích Bourbonů. Samozřejmě, že tyto spolky měly zasvěcovací obřady a některé z místností, kde se scházely, byly ozdobené zakrvácenými dýkami jako varování pro případné zrádce. Jedna ze zednářských sekt nazývána carbonari, „spalovači dřevěného uhlí“, měla také za cíl vlasteneckou revoluci (Dickie, 2009, s. 37). Na Sicílii se někdy z takových skupin postupně staly politické frakce, a dokonce i zločinecké gangy. Jedna oficiální zpráva z roku 1830 praví, že kroužek carbonaro je zapleten do činností vedoucích k získávání vládních zakázek na místní úrovni.

30

To, že se mafie stala jedinou tajnou společností využívající rituály zednářského stylu, jí přinášelo mnoho výhod. Zavedením hrozivého obřadu a statutu organizace, v jehož prvním článku je zakotveno potrestání zrádců, napomohlo k vytvoření důvěry. Byl to praktický a funkční způsob, jak stanovit cenu za zradu v řadách zločinců, kteří by jinak jeden druhého dokázali zradit bez sebemenšího zaváhání. Tímto způsobem se vysoké riziko, které bylo spojeno s vymáháním výpalného, mělo snížit pro každého, kdo se na něm podílel.

Obřad pak byl pravděpodobně obzvlášť účinný při zvládání ctižádostivých a agresivních mladších členů. Tajná společnost rovněž nabízela systém vzájemných záruk mezi sousedními gangy, které umožňovaly každému klanu, aby na svém území operoval poměrně nerušeně. Existovaly rovněž velké výhody ve vztahu ke zločincům působícím nezávisle, pro něž bylo nezbytné si pro svou činnost obstarat souhlas mafie, jinak by museli čelit protivníkovi, který postupoval koordinovaně (Arlacchi, 2002, s. 75). Mnohé nelegální činnosti, jako jsou krádeže dobytka a pašování, představovaly nejen cestování přes území ovládaná jinými gangy, ale rovněž hledání důvěryhodných partnerů pro svou činnost po celé délce trasy. Členství ve společenství nabízelo záruky všem stranám, které na takové činnosti měly podíl.

31

3.4 Chování a slang mafie

Členové mafie jsou vždy poučeni, že jejich zločinecká rodina má přednost před starou rodinou, bohem i státem. Musí se vždy podřídit rozkazům hlavy rodiny nebo jejího kápa. Musí požádat o svolení ve všech důležitých záležitostech a rozhodnutích, ať už se jedná o založení nového kriminálního podniku, či třeba o výběr manželky. V žádné záležitosti nesmí nikdy lhát jinému členu rodiny, ale ve skutečnosti je opak pravdou. Spíše se říká, že pravda je v mafii něco nepředstavitelně cenného. Nesmí se nikdy představit jinému mafiánovi jako člen mafie, místo toho je představí člen, kterého znají obě strany a jenž používá šifry jako „amigo nostro“ znamenající „náš přítel“ (z toho pochází název Cosa Nostra znamenající „naše věc“), (Southwell, 2009, s. 11). Členové rodiny nesmějí nikdy projevit neúctu k jinému členu nebo ženám v jeho rodině, a především nesmějí hovořit nikdy o ničem, co se týká rodiny, s kýmkoli cizím.

Tato pravidla zajistila hladký chod zločineckého podnikání natolik úspěšně, že se rozšířila nejenom v Itálii, ale také do Ameriky, kde vytvářejí základnu pro pravidla chování americké mafie. Někteří odborníci však uvádějí, že Američané mají více problémů se zachováním omerty než Italové.

Dříve, než se v USA objevila Cosa Nostra, předcházela ji tzv. Černá ruka, společnost organizovaného zločinu. Jednotlivé gangy se daly rozpoznat podle toho, jakým způsobem zabíjely, a ani u Cosa Nostry to nebylo jiné. Jeden zanechával na těle oběti modrou stuhu, jiný měl ve zvyku bodnout do těla třináctkrát, další zase jedenadvacetkrát, některé gangy poškodily tělo tak, že na něm zanechaly vzorec, který se pokaždé opakoval. Únos příbuzného oběti byla obvyklá taktika, kterou bylo potřeba brát vážně. Říkalo se jí sequestrazione. Další obvyklou taktikou, jak donutit oběť zaplatit, byla takzvaná „hlídka smrti“. Společnost nasadila na oběť hlídku, která ji střežila a sledovala dnem i nocí. Dále v zločineckém podsvětí existovaly i mnohem temnější způsoby dorozumívání než pouhé dopisy (Talty, 2018, s. 162). Stejná tajemství jako egyptské hieroglyfy mnohdy skrývaly značky na těle oběti. Pokud byla

32 oběť říznuta podélně přes obličej, říkalo se tomu freggio a zpravidla se tak označovalo tělo informátora. Když byla nalezena mrtvola bez uší, značilo to, že oběť slyšela něco, co neměla. Pokud byl mrtvému vyříznut jazyk, pravděpodobně před smrtí mluvil s policií a vyděračům se to nelíbilo. A co značil chybějící nos? Tento zvyk se označoval termínem troppa bircca a znamenal, že se oběť pletla do něčeho, do čeho jí nic nebylo. (Troppa znamená v italštině až moc, bircca má však význam nejasný. Jednalo se možná o pozůstatek sicilského slangu), (Talty, 2018, s. 163). Dalšími typickými znaky na těle oběti byly peníze v ústech, což znamenalo chamtivost jedince, nebo třeba oběť bez paží znamenala, že oběť chtěla přivést do rodiny někoho, kdo se stal zrádcem.

Tito lidé jsou tvůrčí a vesnice, kde žijí, jsou sužovány horkem. Jejich každodenní jazyk lahodí uchu, je plný přehánění a představ. Přesto je řeč mafiánů stručná, střízlivá a úsečná. Fráze lassalu iri (nech ho jít) má pohrdavý význam zhruba následujícího znění: „Drahý kamaráde, muž, se kterým jednáš, je imbecil. Když si ho vybíráš za nepřítele, znevažuješ tím svou důstojnost“. Jiná fráze be´lassalu stari (nech ho být) se zdá být totožná, ale má opačný význam. Překládá se jako: „Ten muž zasluhuje pořádnou lekci. Teď však na to není ten správný čas. Počkejme. A potom, až to bude nejméně čekat, ho dostaneme“ (Dickie, 2009, s. 89). Skutečný maffioso se obléká skromně. Svým chováním i mluvou předstírá bratrskou žoviálnost. Staví se naivním, s přihlouplou pozorností naslouchá tomu, co mu říkáte. Snáší urážky a políčky trpělivě. A potom, téhož večera, vás zastřelí.

Další fráze a výrazy používané mafií: Infame! Infame! – Výraz je navyklá urážka používaná mafií pro zrádce – „bezectná lůza“. Pentito – Odpadlík od mafie či všeobecně kajícník, který se rozhodl vypovídat. Sfregio – Jedná se o důležitou součást mafiánského názvosloví, která označuje dva pojmy, jež spolu velice blízce souvisejí. Je to znetvořující otevřená rána, ale hlavně je to otevřená urážka, urážlivý čin vykonaný s úmyslem, aby někdo ztratil tvář. Jelikož pro mafii vláda nad územím znamená všechno, nejnázornější sfregio vůbec je škoda

33 způsobená na vlastnictví ochraňovaném jiným mafiánem. Jedním z mafiánských kánonů je úcta k území podléhajícímu jurisdikci jiného muže. Ostentativní narušení takové jurisdikce je osobní urážkou. Lupara – Sicilská puška s krátkou hlavní (Arlacchi, 2002, s. 86).

Kodex cti a desatero v souvislostech: 1. Osobně se nepředstavíš dalšímu členu klanu. Musí to udělat třetí člen. 2. Nebudeš se dívat po manželkách svých přátel. 3. Nikdy nebudeš viděn v přítomnosti policistů. 4. Nebudeš chodit do barů a klubů. 5. Služba Cosa Nostře je nade vše. 6. Schůzky se musí dodržovat. 7. K ženám se budeš chovat s respektem. 8. Pokud budeš požádán o informaci, budeš mluvit pravdu. 9. Nepřivlastníš si peníze jiného člena klanu nebo rodiny. 10. Členy se nikdy nemohou stát ti, kdo mají kontakty na policii, policejní informátoři, lidé, kteří se chovají špatně a neřídí se mravními hodnotami.

Zamyslíme-li se nad jednotlivými body, dostaneme obraz ideálního muže cti a zároveň se dozvíme, na jakých principech a vzájemných vztazích členů Cosa Nostra funguje (Soudková, 2012, s. 38).

Umění zabíjet: Mafie získává moc a peníze neustálým tříbením umění zabíjet lidi, aniž by při tom byla přistižena. Organizuje se zcela jedinečným způsobem propojujícím prvky stínového státu, nelegálního obchodu a přísahou vázané tajné společnosti připomínající svobodné zednáře. Cosa Nostra se podobá státu, protože se zaměřuje na vládu nad územím. Se souhlasem mafie jako takové používá každá mafiánská Rodina (italské slovo používané během skoro celé doby trvání mafie zní cosca), (Arlacchi, 2002, s. 56) stínovou vládu nad lidmi uvnitř jí ovládaného území. Takzvané výpalné je pro mafiánskou rodinu totéž, čím jsou pro legální vládu ve státě daně, s tím rozdílem, že

34 mafie se snaží „zdaňovat“ veškerou ekonomickou činnost, ať už je legální, či nikoli. Obchodníci v malém platí stejně jako lupiči takzvané – pizzo (Arlacchi, 2002, s. 39). Maffioso může nakonec takzvaně ochraňovat jak majitele autosalonu, tak i gang zlodějů aut, kteří z jeho obchodu tyjí. Tudíž jediná strana, která má zisk stoprocentně zaručený z jakékoli smlouvy o výpalném, je samotná mafie.

Podobně jako stát i mafie si přivlastňuje moc nad životem a smrtí těch, které ovládá. Mafie však není alternativní vládou. Existenci si zajišťuje tím, že proniká do struktury legálního státu a přetváří ho ke svým vlastním účelům. Cosa Nostra je rovněž podnikatelským subjektem, protože usiluje o vytváření zisku, i když zastrašováním. Ale vysokých hrubých zisků z činností spojených s „vládnutím“ dosahuje jen málokdy (Arlacchi, 2004, s. 65). Většina příjmů z výpalného se zpravidla investuje zpátky do udržování schopnosti a možnosti vraždit: Cosa Nostra podplácí právníky, soudce, policisty, novináře, politiky a náhodnou pracovní sílu a podporuje pokrevní rodiny mafiánů, kteří měli tu smůlu, že skončili ve vězení.

Tyto provozní náklady platí, aby si vybudovala jistou obchodní značku v oboru zastrašování. Činnost, která nese značku mafie, se může rozvinout ve všech odvětvích trhu, v podvodech ve stavebnictví nebo při pašování tabáku. Jako obecné pravidlo platí, že čím je trh zrádnější, násilnější a výhodnější (jasným případem je obchodování s narkotiky a jejich distribuce), tím více mafiáni, kteří na trh vstupují, těží z toho, že mají za sebou celosvětově známou a naprosto spolehlivou obchodní značku nevybíravého zastrašování.

Cosa Nostra je tajná společnost s exkluzivním členstvím, protože je nucena vybírat si své členy velice pečlivě. Na jejich chování pak uvaluje omezení výměnou za výhody plynoucí ze členství (Arlacchi, 2004, s. 45). Hlavními požadavky, které Cosa Nostra na své členy má, je, aby byli diskrétní, poslušní a schopní nemilosrdných násilných činů. Historie této organizace fascinuje sama o sobě. Avšak dějiny mafie se nemohou týkat pouze mafie, pouze mužů cti.

35

I před Falconem a Borsellinem zemřelo v boji proti mafii velké množství lidí. Nedílnou součástí událostí spojených s mafií je totiž vyprávění o jejím zápase se Sicilany a s dalšími lidmi, kteří se jí od prvopočátku stavěli na odpor. Líčení událostí okolo mafie se rovněž zabývá lidmi, kteří, motivováni nejrůznějšími důvody, počínaje racionálními obavami, přes politický cynismus až po zájem o přímou spolupráci na nezákonných aktivitách, stranili věci této organizace (Arlacchi, 2004, s. 93).

Avšak i v dějinách mafie, které zahrnují všechny tyto věci, zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Jelikož všichni mimo hranice Itálie vědí, co mafie je, nebo se alespoň domnívají, že to vědí, zdá se velice matoucí, že trvalo až do roku 1992, než se o sicilské mafii prokázala celá pravda. Jak mohla nelegální organizace zůstat tak mocná a tak obtížně pochopitelná po tak dlouhou dobu? Částečně to lze vysvětlit nedostatkem důkazů. Mafie přežívala a prosperovala, protože zastrašovala svědky a mátla nebo korumpovala policii a soudy (Falcone a Padovani, 2003, s. 46). Úřadům v minulosti až příliš často nezbylo nic jiného než počítat mrtvá těla a v údivu vrtět hlavou nad tím, jaká podivná logika se za vším tím krveprolitím skrývá. Problém byl ale zakořeněn ještě hlouběji. Po pravdě řečeno, zasahoval do samého srdce italského vládního systému. Přinejmenším se dá konstatovat, že italský stát projevoval vůči sicilské mafii po uplynulé století, a možná i déle, mimořádnou nepozornost a roztržitost. Těch několik málo případů, kdy porozumění mafii jako organizaci proniklo až do vládních institucí, bylo velice rychle zapomenuto.

A dokonce, i když se na ně nějakou dobu nezapomnělo, získané znalosti nebyly správně využity. Itálie opakovaně nevyužívala příležitostí pochopit některé pravdy, za které soudci Falcone a Borsellino nakonec zaplatili svými životy, aby je dokázali. Mafie byla tajemstvím skrývající se celému státu přímo na očích a v ulicích. Z toho důvodu opakující se neschopnost Itálie pochopit mafii zplodila mnohem bohatší a delší historii, než by tomu bylo, kdyby ze všeho zbylo nějaké krvavé spiknutí několika mála jedinců snažících se udržet pravdu pod pokličkou (Arlacchi, 2004, s. 113).

36

3.5 Cosa Nostra ve 20. století

Cosa Nostra tak, jak ji známe dnes, vznikla z původních amerických gangů 19. století a z organizace tzv. Černé ruky. Těmi největšími gangy, které měly na uspořádání budoucí Cosa Nostry největší podíl, je gang Whyos a druhý velký gang Five Points. Mezi nejznámější členy gangu Five Points patřil známý gangster Johny Torrio, Frankie Yale, Al Capone a jedna z nejdůležitějších postav Cosy Nostry 30. a 40. let dvacátého století Lucky Luciano, vlastním jménem Charles nebo Salvatore Luciano. Tato kapitola si klade za cíl představit nejvyšší bosse své doby, kteří měli na vývoj Cosa Nostry největší vliv.

Jako první ikonu Cosy Nostry musím zmínit Joea Masseria, který byl ve dvacátých letech jedním ze dvou nejmocnějších bossů mafie v New Yorku. Lucky Luciano pro Masseriu pracoval, ale v některých názorech s ním nesouhlasil. Masseria zastával názor, že součástí Cosa Nostry mohou být pouze Sicilané, což bylo pro obchod nevýhodné (Bonanno, 2003, s. 113). Luciano byl liberálnější a nevadilo mu, aby se do mafie přidružili členové italské, irské či židovské národnosti. S tím neměl sebemenší problém.

Obrázek č. 1 – Joe Masseria

zdroj: https://img.obrazky.cz/?url=02174648609c343a&size=3

37

Součástí jeho organizace byli například Carlo Gambino, podle kterého je dnes pojmenovaná jedna z pěti rodin Cosa Nostry v New Yorku, dále Meyer Lansky, Joe Adonis, Bugsy Siegel, Frank Costello, Vito Genovese a Albert Anastacia. Druhým nejmocnějším vůdcem Cosy Nostry v New Yorku té doby byl Salvatore Maranzano, který pocházel z městečka Castellammare del Golfo ze západní Sicílie. Na jeho straně stáli přistěhovalci ze západní Sicílie a Joe Bonano, po kterém byla později pojmenována další z pěti rodin vládnoucích v New Yorku.

Obrázek č. 2 – Salvatore Maranzano

zdroj: https://img.csfd.cz/files/images/user/profile/158/902/158902701_b404d9.gif

Mezi těmito lídry mafiánských klanů vypukla v roce 1930 tzv. Castellamarská válka. Lucky Luciano a Meyer Lansky přešli na stranu Maranzana a v podstatě si objednali vraždu jejich bývalého lídra Joea Masseria. Potom, co s ním Luciano poobědval, tak přišli do restaurace čtyři střelci a Masseriu zabili. Ve většině střetů mafiánů, kde dochází k radikálním neshodám, nejde o to, jestli jeden druhého chce zabít, ale kdo z nich bude rychlejší (Bonanno, 2003, s. 51). Zrada, je pro mafii typickou vlastností a jejím jménem se zabíjelo dost často, někdy to byla otázka rozhodnutí: buď on, nebo já.

Po Masseriově smrti se do čela klanu dostává Maranzano, který tvoří nový řád organizace, prohlásí se „Capem di tutti capi“, tzn. bossem bossů, a stává se nejmocnějším vládcem zločineckého světa v USA. Svolal schůzku všech mafiánských rodin do hotelu Grand Concourse v roce 1931 a rozdělil newyorskou mafii na pět rodin: Gambino, Genovese, Colombo, Lucchese a Bonnano. 38

Maranzano chtěl být bossem bossů, ale také chtěl mít v ruce všechnu moc, což znamenalo, že všechen tok peněz by končil v jeho náruči. Za muže činu číslo jedna si vybral Luciana, se kterým si však později také přestal vzájemně důvěřovat. Opět šlo o to, kdo koho zabije jako první. A tak se stalo, že byl Maranzano v roce 1931 ve své kanceláři několika muži pobodán a poté zastřelen (Bonanno, 2003, s. 117).

Poté, co nechal Luciano v září 1931 zabít Maranzana, se stává lídrem newyorského podsvětí on. Říká se o něm, že to byl pravděpodobně muž s největší mocí v historii mafie. Svolal nejvyšší předáky dvaceti frakcí mafie z celé země, včetně gangsterů, jako byl Al Capone, na celostátní konferenci do Chicaga. Luciano tam udělal něco mimořádného, navrhl zcela novou strukturu organizovaného zločinu. Stanovil pravidla, způsoby činnosti a celou koncepci, která dosud neexistovala. Vytvořil mafii tak, jak ji známe dnes, neprohlásil se však „Capem di tutti capi“ (Bonanno, 2003, s. 146), jako to tehdy udělal Maranzano. Nezopakoval chybu svého předchůdce, naopak ustanovil tzv. Komisi, což byli čelní představitelé pěti rodin, kteří se domlouvali na různých obchodech, kdo má být zabit, a o dalším fungování Cosa Nostry. Co bylo důležité, že si všichni bossové byli rovni.

Obrázek č. 3 – Charles „Lucky“ Luciano

zdroj: https://prohibitionact.com/wp-content/uploads/2017/03/lucky_luciano.jpg

Další výhodou pro obchod bylo, že byly stanoveny hranice teritorií a každá rodina uznávala autonomii ostatních rodin. To vedlo k tomu, že rodiny měly dostatek příležitostí k tvorbě výdělku a zároveň si nijak nepřekážely. V tomto období mafii 39 velice pomohlo, že vypukla druhá světová válka a vláda všechnu svoji pozornost obracela na boj s Německem, čehož mafie náležitě využila. V této době mafie ovládala monopol s benzínem, kontrolovala doky v New Yorku a zároveň dělala sabotáže v neprospěch státu. Stát byl natolik zoufalý, že uzavřel s Lucianem dohodu, jejíž součástí bylo přestat s ničením lodí v docích a mafie se měla spojit s přáteli v Palermu. To vedlo k ulehčení vylodění amerických vojsk na Sicílii (Bonanno, 2003, s. 221). Dle mého názoru byla dohoda s mafií v té době ukázkou toho, jak silnou organizací Cosa Nostra skutečně byla. Americká Cosa Nostra byla něco jiného, nového, protože v USA neměla monopol na násilí jako na Sicílii, ale měla svou sféru vlivu v ekonomickém odvětví, odborech a samozřejmě v politice. Když skončila válka, tak se na Sicílii na posty starostů a čelních představitelů města dostávali mafiáni anebo přátelé mafie jako odměna za pomoc poskytnutou Američanům v době války.

Po válce byl Luciano deportován do Itálie, ze svého trestu si odseděl pouhých deset let. Původně mu bylo v roce 1936 vyměřeno až padesát let, ale díky dohodě s vládou mu bylo dovoleno odejít do Itálie. V roce 1946 odlétá do Jižní Ameriky a poté organizuje v Havaně konferenci, kde se utvrzuje ve svém vedoucím postavení a vytváří dohody o výstavbě kasin s tehdejším vládcem Kuby Fulgenciem Batistou (Bonanno, 2003, s. 195). Také, je zde odsouhlaseno odstranění Bugsyho Siegla za nesplácení peněz, které si půjčoval na výstavbu známého kasina Flamingo v Las Vegas.

Na tomto příkladu se opět setkáváme s nevýslovnou brutalitou mafie, protože Luciano, Bugsy Siegel a Meyer Lansky byli velcí přátelé už od mládí, a přesto Luciano tehdy hlasoval o jeho odstranění. Mafiáni dost často říkají, že když se vám něco „nezdá“ a máte u sebe najednou svého nejlepšího kamaráda z řad mafie, tak si můžete být jisti, že dostal příkaz vás zabít. A tak se to taky stávalo a stává.

Každopádně se Luciano usídluje v Itálii, kde navazuje kontakty s korsickou mafií a vytváří jeden z největších a nejsilnějších toků peněz a heroinu, což byla tzv.

40

Francouzská spojka. Šlo o přesun opia z Turecka do Marseille (Bonanno, 2003, s. 243), kde se z něj vyráběl heroin, který se dále posílal do Spojených států amerických. Luciano zemřel v roce 1962 v Itálii, ale jeho místo lídra mafie v USA už dávno převzal v roce 1946 Frank Costello. Charles „Lucky“ Luciano je brán jako ten, který vytvořil americkou Cosa Nostru a modernizoval její struktury tím, že do organizace přibíral členy s nesicilskou krví.

Jak již bylo řečeno, v padesátých letech je hlavním lídrem mafie Frank Costello, který tehdy vystřídal uvězněného Luciana. Je to začátek mafie, která opouští dřívější parazitní úlohu a dává všem svým nahromaděným dolarům zákonnou tvář. V té době mafie investuje do nemovitostí, skupuje firmy a staví kasina v Las Vegas, Kalifornii, na Floridě a na Kubě. Většinu těchto aktivit řídili Meyer Lansky a Bugsy Siegel. Siegel nakonec za své aktivity v Las Vegas zaplatil životem, zejména za souvislosti kolem výstavby kasina Flamingo, kde odhady na výstavbu byly kalkulovány na 1,5 miliónů dolarů a reálné náklady byly čtyřikrát větší (Bonanno, 2003, s. 292).

Obrázek č. 4 – Frank Costello

zdroj:https://obrazky.seznam.cz/?q=frank+costelo&sgId=neEJzGCG_JqMLxp1xX79h woknRjkimfkSZfYG4vkq%3D%3D&thru=&aq=#id=9d6c37ba5fdc6349

Frank Costello byl součástí tzv. Francouzské spojky, kterou v Evropě zčásti řídil Lucky Luciano a na americkém kontinentu ji zaštitoval Frank Costello, ale dalším velkým hráčem té doby byl také Joseph Profaci. Šlo o obchod se sicilskými pomeranči za dumpingové ceny, což znamenalo mít cenu zboží pod výrobními náklady nebo

41 jednodušeji řečeno, cenu, která nepřináší zisk, ale zatlačí konkurenci do rohu. Výsledkem toho je ovládnutí trhu s daným sortimentem zboží. V mafiánském provedení to vypadalo následovně: bedna falešných pomerančů z vosku plná padesáti kilogramů heroinu, která by dnes měla hodnotu šesti miliónů dolarů. Tzv. Francouzská spojka byl nejpropracovanější a nejtroufalejší plán obchodu organizovaného zločinu té doby, kterému se velmi dlouho úspěšně vedlo (Bonanno, 2003, s. 312). V té době byla policie vcelku bezzubá a její zásahy se odehrávaly na oblastní úrovni, aniž by mafii nějak výrazně zasáhly. Mafie získala kontrolu nad politickým a právním systémem a rozhodovala, jaké zákony budou schváleny.

Konec šedesátých let patřil nejnebezpečnějšímu gangsterovi Ameriky, kterým byl Vito Genovese. V dřívějších dobách pracoval pro Luciana a později byl jeho pravou rukou. Byl jeho tzv. hlavním zabijákem a vraždícím maniakem. Říká se, že byl nejodpornějším gangsterem v historii mafie. Za jeho éry došlo k nejvýznamnějšímu obratu vzestupu mafie a jeho činy způsobily, že veškeré síly policie budou od té doby napřeny k boji s mafií.

Obrázek č. 5 – Vito Genovese

zdroj:https://obrazky.seznam.cz/?q=vito%20genovese#utm_content=lista&utm_term= vito%20genovese&utm_medium=link&utm_source=search.seznam.cz&id=58ac64e97 a481d60

42

Vito Genovese násilně vytlačí Franka Costellu, poté, co na něj provede atentát, který Costello přežije. Po neschválených útocích na mafiány požádá o schůzku rady za účelem vysvětlení svých momentálních akcí v New Yorku. A tak se stane, že se vůdcové všech rodin setkají 14. 11. 1957 v Apalachianu v domě Josepha Barbary. Později se ukáže, že to byla jeho největší chyba v životě. V podstatě úplně náhodou se stane, že si místní policie všimne spousty neznámých lidí a aut sjíždějících se do jednoho domu na venkově. Policie účastníky konference překvapí, značnou část z nich zatkne, později vyslýchá a nakonec propustí. Ale to nemění nic na tom, že vina za nezdar této konference byla přisuzována Vitu Genovesemu (Bonanno, 2003, s. 334). Odměnou za to je připravení pasti na Genoveseho pod taktovkou Luckyho Luciana, Meyera Lanskeho a Franka Costella. Nalákají ho na fingovaný drogový obchod, za který je Genovese zatčen a odsouzen na patnáct let. Šlo o odplatu za atentát a neúnosné prohřešky. Genovese zemřel ve vězení v roce 1969.

Apalachian byl největší mafiánskou schůzí, která se kdy konala a která byla rozehnána americkou policií. Mafie se už v takovém počtu nikdy nesešla. Jako přímý důsledek Apalachianu bylo probuzení spícího obra v podobě FBI i americké veřejnosti a plné odkrytí tohoto problému. Do této doby se ředitel FBI John Edgar Hoover zdráhal přiznat, že něco jako mafie vůbec existuje. Potom však byla FBI podnícena k akci, Hoover okamžitě vydal speciální zprávu, ve které potvrzoval, že mafie skutečně existuje. Prohlášení znělo: „Existuje dostatek důkazů o tom, že je nemožné popírat existenci mafie, která po celé generace sužuje zákony dbalé občany Sicílie, Itálie a Spojených států“ (Bonanno, 2003, s. 272).

V šedesátých a sedmdesátých letech byl otcem mafie Carlo Gambino, po kterém byla pojmenována jeden z pěti rodinných klanů mafie. Rodina Gambino se stala nejmocnější, nejrespektovanější a nejobávanější ze všech rodin. S touto rodinou úzce spolupracoval Meyer Lansky, který pro rodinu zajišťoval offshorové aktivity na Bahamách, což znamenalo podnikat se sídlem firmy v daňových rájích. Firmě to dodalo spousty výhod jako sražení daně na co nejnižší úroveň, ochrana majetku a

43 anonymita vlastnictví a také využití odlišného právního prostředí (Bonanno, 2003, s. 305).

Obrázek č. 6 – Carlo Gambino

zdroj:https://obrazky.seznam.cz/?q=carlo%20gambino#utm_content=lista&utm_term= carlo%20gambino&utm_medium=link&utm_source=search.seznam.cz&id=b12d6e0d 939324dc

Rodina měla postupný vliv ve stavebnictví, až se jí povedlo zaštítit veškerou výstavbu v New Yorku. Koncem sedmdesátých let se rodiny ujímá „Big“ Paul Castellano, kterého si umírající Carlo Gambino vybral jako svého nástupce. Carlo Gambino jako jeden z mála bossů zemřel přirozenou smrtí v roce 1976. Mafie byla v té době na mocenském vrcholu.

Obrázek č. 7 – Paul Castellano

44 zdroj:https://obrazky.seznam.cz/?q=paul+castellano&size=any&color=any&pornFilter =1&sgId=xGxFDnChfJ4JmaxB9UhhwoknRjTnwakG4vYGRMk7%3D%3D&oq=paul +castellano&aq=-1&su=e#id=bce11de72ffeeb30

O Castellanovi se říkalo, že byl spíše businessman než nějaký drsný mafián z ulice. Měl dům postavěný ve stylu Bílého domu prezidenta Spojených států amerických. Trpěl velikášstvím. Zakazoval prodávat drogy, ale výdělky z drog mu nevadily. Prodej drog bylo velice citlivé téma, mafie se vždy snažila vyhýbat prodeji drog až na některé výjimky v historii mafie. Důvod byl jednoduchý, prodejem drog se vydělávaly velké peníze, čímž mohli jednotlivci rychle zbohatnout, a za prodej drog stát rozdával velké trestní sazby. Jeden z kápů rodiny Gambinů se však tímto zákazem neřídil. Tím mužem byl mafián jménem John Gotti. Muž, který nechal v roce 1985 svého bosse zavraždit, a tím se sám pasoval do pozice bosse rodiny Gambinů.

Obrázek č. 8 – John Gotti

zdroj:https://obrazky.seznam.cz/?q=john+gotti&size=any&color=any&pornFilter=1&s gId=xGxFDnCfJ4JmaxB9UhhwoknRjTnZazSwfYGpikq%3D%3D&oq=john+gotti&a q=-1&su=e#id=38701f58a46f1b97

John Gotti byl obyčejný mafián z ulice, který vydělal na prodeji drog a až poté, co nechal zabít svého bosse Paula Castellana, se z něj v té době stala úplná mediální star města New York. Nebyl jako mafiáni staré doby, rád se naparoval před objektivy fotoaparátů a trpěl velikášstvím stejně jako jeho předchůdce. Byl egoistický, narcistický a měl nízkou inteligenci. Období jeho vládnutí bylo obdobím chaosu a 45 vraždění. Mafiánské rodiny se ocitly uprostřed krvavé války. I když vražda jeho předchůdce Paula Castellana nebyla schválena komisí, tak i přesto John Gotti v roce 1990 dosáhl ukončení mafiánské války v New Yorku.

Tato kapitola slouží k získání hlavního přehledu o Cosa Nostře v Americe v průběhu celého dvacátého století. Obsahuje popis, fotografie hlavních bossů mafie v New Yorku i způsob, jakým se dostali k moci a jak dlouho se u ní udrželi. Proč uvádím mafii jenom v New Yorku? Protože bossové mafie v New Yorku ovládají všechna ostatní města, která jim jsou přímo podřízena. Jsou to města jako Philadelphia, Boston, New Orleans, Dallas, Kansas City, Chicago, Detroit, ve všech těchto městech měla Cosa Nostra svůj zájem. A kdo ovládá všechna tato města, ten ovládá celou Ameriku.

Popisem těchto význačných osobností mafie by si čtenář měl udělat představu o vztahové provázanosti v mafii a charakterech jejích vůdců své doby. Většina těchto vůdců našla smrt zbraní někoho dalšího, někoho, kdo se neztotožňoval s jejich vnitřním vedením v mafii, nebo někoho, kdo chtěl až na samý vrchol, a tehdejší boss mu zkrátka stál v cestě. Další skupinou gangsterů jsou mafiáni, které policie zatkla, a oni po několika letech žaláře zemřeli v zapomnění. Jen několik jedinců mělo to štěstí, že zemřeli přirozenou smrtí na svobodě. Jedním z nich byl Lucky Luciano, který zemřel na infarkt, a druhým byl Carlo Gambino, který se dožil 74 let a zemřel přirozenou smrtí, také na srdeční infarkt, na loži, v přítomnosti kněze, který mu udělil poslední pomazání.

46

4 REGULÁTOŘI TOHOTO NESTÁTNÍHO AKTÉRA

4.1 Joseph Petrosino

Pakliže jsem se v předchozích částech této práce věnoval vzniku a činnosti organizace Černá ruka, která byla de facto předchůdcem italské mafie tak, jak ji známe dnes, musím zrovna tak zmínit osobu, která je s touto organizací spojená už navždy a nikdy jí nikdo nebude moci oddělit. Tou osobou je jméno jednoho z nejlepších italských detektivů na světě, jímž je Joseph Petrosino (Talty, 2018, s. 9). Byl to podsaditý muž, ne příliš vysoký, s širokým hrudníkem. Jeho oči byly uhlově černé a chladné. Měl široká ramena a svaly pevné jako ocel. Ale nepůsobil dojmem tvrdého muže, spíše naopak. Rád se bavil o otázkách estetiky, miloval operu, zejména tu italskou, a mimo to hrál vcelku dobře na housle. Nicméně jeho opravdovou vášní bylo řešení zločinů.

Celým jménem byl Giuseppe Michael Pasquale Petrosino. Narodil se 30. srpna 1860 v provincii Salerno v Kampánii, takže se dá říct, že Černá ruka, tato nechvalně proslulá organizace, dorazila na americký kontinent dvě dekády před tím, než se narodil. Ve svých třinácti letech se přestěhoval i s rodinou do Ameriky, kde se snažili najít lepší život. Třináct let představuje na italském venkově velice důležitý věk. Je to období, kdy se z chlapce pomalu stává muž a člověk, který si buduje své místo na slunci. Velice rychle se učil od svého okolí, aby se naučil zásadám italského života, smyslu pro čest a tomu, co představuje ordine della famiglia (Talty, 2018, s. 19), tj. rodinný pořádek. Jedno z klíčových pravidel ordine říká, že neupřednostníš sám sebe před svou rodinou. Vyrůstal v Malé Itálii a do školy chodil na rohu Bayard a Mulberry Street. Vydělával si jako leštič bot dvacet pět centů denně. Joe byl zapálený a odhodlaný něco v nové zemi dokázat. Kromě odhodlání a mimořádné síly měl Joe jako dospívající mladík oproti ostatním i další výhodu. Italové tomu říkali pazienza, tedy trpělivost. Toto slovo v sobě skrývalo jakousi schopnost vyčkávat na ten správný okamžik a zachovat si vnitřní klid, než nastane ta chvíle, kdy je nejvhodnější jednat.

47

V osmnácti letech se stal metařem ve městě New York, což byla výborná příležitost pohnout se dopředu, protože v té době údržbu silnic a cest měla na starosti newyorská policie. Pro přistěhovalce to mohl být dobrý odrazový můstek. Zanedlouho se zalíbil jednomu irskému inspektorovi, a tak se stalo, že 19. října 1883 složil třiadvacetiletý mladík svoji policejní přísahu. Petrosino to v uniformě neměl vůbec jednoduché, protože v zemi, odkud pocházel, byl muž v uniformě chápán jako nepřítel. Často na něj pokřikovali lidé z ulice, ve chvíli, kdy procházel, slyšel pokřiky typu „Čerstvá petržel na prodej“, a to proto, že v sicilském dialektu znamená petrosino „petržel“ (Talty, 2018, s. 28). Lidé ho také nazývali infame, což znamenalo informátor, a to mu způsobovalo bolestnou ránu na duši. Joe udělal svůj první odvážný krok, když se přestěhoval mezi bledé, nevyzpytatelné Iry. Znamenalo to, že se stal de facto cizincem (straniero). Být bez rodiny znamenalo v italské mysli to samé jako přestat existovat a stát se tím, co Sicilané označovali jako un saccu vacante (prázdný sak), un núddu miscato cu nienti (někdo smíchaný s ničím).

Mezitím se z Petrosina stal výborný policista, později detektiv a těšil se velkému respektu, protože pozatýkal mnoho kriminálníků, které dost často dostal s takovou lehkostí a grácií, že byl velkou částí obyvatel obdivován, zatímco tou druhou nenáviděn. Ať tak či onak, Petrosino symbolizoval americký sen uvnitř i vně italské kolonie. To, proč měl Petrosino takový úspěch jako detektiv, tkvělo v tom, že si mnoho pamatoval, všechny detaily z míst zločinu, zločince, které viděl před několika lety, i veškeré souvislosti různých druhů zločinů. V podstatě žil jenom a jenom prací, kterou dělal výborně a ve které se snažil dokázat, že i obyčejný přistěhovalec může mít počestnou práci. Je pravdou, že neměl téměř žádný osobní život, žil zkrátka vyšetřováním zločinců. Zanedlouho měl Petrosino svůj vyšetřovací tým, kterému se vedlo opravdu dobře. Ač pracovali neúnavně, tak bylo potřeba, aby bylo takových vyšetřovacích týmů o mnoho více, ale to v té době nebylo možné. Po letech ho jeden z dávných případů přivedl zpátky do rodné Itálie, kde se snažil vystopovat jednoho známého mafiána (Talty, 2018, s. 33). Bohužel tato návštěva Palerma se pro něj v roce 1909 stala osudnou, když na Piazza Marina byl několika muži zastřelen, a tím skončila epocha jednoho geniálního detektiva.

48

4.2 Arthur Woods

Co se týče předválečného období, je potřeba zmínit, že práce policie byla spíše kontraproduktivní. V podstatě můžeme říci, že nebýt prohibičního zákona, který se policie snažila velmi důrazně uplatňovat na ulicích, mafie by nemohla nikdy tak rychle vzkvést, jak se jí to povedlo ve 20. a 30. letech 20. století. Prodej alkoholu byl jednou z nejzákladnějších „živností“ mafie té doby. Co se týče práce tajných služeb, ty se odmítaly jakkoli zapojovat, když se zločin netýkal nějaké vlivné, zainteresované nebo známé osobnosti (Talty, 2018, s. 264).

Po smrti Josepha Petrosina se objevila na obzoru další výrazná osobnost policejních sborů v Americe, a tou byl Arthur Woods. Dějiny říkají, že to byl v podstatě nástupce Petrosina a také velký reformátor policie. Byla to doba konce tlustých policajtů a trestání zločinců mělo být více exemplární, což také bylo. Stejně tak, jako se vyvíjela mafie, tak svým vývojem prošla i policie. Začátky výkonné moci byly takové, že se zločinci jednoduše fyzicky konfrontovali, a to někdy i bez udání důvodů, a prováděly se domovní prohlídky pod jakoukoli záminkou. Ve věcech soudních měli tito zločinci nejvyšší prioritu (Talty, 2018, s. 267).

O Woodsovi se říkalo, že byl pokračovatelem Petrosinových snah a zasloužil se o celonárodní kampaň proti organizovanému zločinu. Byl čistokrevným Američanem, což znamenalo, že to měl v otázce prosazování zákona v praxi o něco jednodušší než jeho předchůdce, ale byl to on, kdo jednou provždy ukončil dlouholetý boj policie proti Černé ruce, která byla de facto předchůdcem mafie tak, jak ji známe dnes. Důvodem také bylo, že se mu dostalo větších pravomocí a zajisté i více peněz v boji s Černou rukou (Talty, 2018, s. 268).

Zajímavostí je, že i když Woods ukončil dlouhou éru Černé ruky a zapsal si za ni patřičné zásluhy, tak ještě v roce 1953, kdy už existovala Cosa Nostra, byl muž jménem Carlos Marcello deportován z Ameriky jako údajný vůdce Černé ruky (Talty, 2018, s. 270).

49

4.3 John Edgar Hoover

Byl prvním a nejdéle sloužícím ředitelem americké agentury FBI. Tento úřad vedl od roku 1934 až do své smrti v roce 1972. J. Edgar Hoover se nikdy neoženil, byl bezdětný a zemřel jako starý mládenec. Díky tomu, že byl ředitelem federálního úřadu, se stal velmi známou postavou, která ale nikdy nebyla viděna ve společnosti ženského pohlaví (King, 2014). Od čtyřicátých let kolovaly zvěsti, že by Hoover mohl být homosexuál, to se však nikdy nedokázalo, a tak nejpravděpodobnější variantou je, že byl asexuál.

Hoover dosáhl spousty úspěchů. Při rozmachu organizovaného zločinu zatkl hodně lupičů a dopadl několik známých gangsterů, jako byl Alvin Karpis nebo Machine Gun Kelly, a před druhou světovou válkou se mu povedlo zatknout prvního německého špióna. Dále vytvořil seznam neloajálních Američanů, kteří by mohli být zatčeni díky válečnému výjimečnému stavu (King, 2014). Samozřejmě s ohledem na tyto dlouholeté úspěchy se mu dostalo nových dotací, které sloužily k rozšíření úřadu, najmutí nových agentů a vytvoření různých druhů registrů, které na tu dobu byly unikátní. Vytvořil největší registr otisků prstů a policejní vědeckou laboratoř.

To, co je velice zvláštní, je to, že do roku 1957, kdy se uskutečnila schůze bossů všech důležitých rodin Cosa Nostry v Apalachianu v domě Josepha Barbary, se FBI nikdy nevěnovala blíže organizovanému zločinu a už vůbec ne Cosa Nostře. Existovaly spekulace, že mafie na Hoovera něco věděla, a on se tímto narůstajícím problémem prostě a jednoduše nezabýval. Nebýt náhodného odkrytí schůze v Apalachianu městskou policií, tak by se úřad FBI nikdy nezačal důsledně věnovat těmto organizovaných tajným společenstvím (King, 2014).

Po této události neměl J. Edgar Hoover na vybranou a musel oficiálně potvrdit, že tu je takový problém v podobě Cosa Nostry a je nutné ho bezodkladně řešit. Což se také stalo. Říká se, že akce v Apalachianu nadobro změnila Cosa Nostru a její tenkou hranici mezi skutečností a fikcí (King, 2014).

50

4.4 Joseph D. Pistone alias Donnie Brasco

V šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století byla mafie na svém vrcholu a nebyl nikdo a nic, kdo by ji nějak výrazněji zasáhl či destabilizoval její moc. Mafie měla vliv téměř ve všech odvětvích ekonomického sektoru, a tam, kde neměla, se postupně dostávala skrze odbory. Jediný zadržený mafián, který se rozhodl vypovídat proti mafii, byl Joe Valachi v roce 1963. Avšak i když policie měla v ruce mafiána, který vypovídal proti mafii, nikam ji to neposunulo a téměř nic zásadního se nedozvěděla.

Osmdesátá léta byla dobou nových agentů FBI a přílivem nové krve. Byli to lidé, kteří z velké míry bojovali ve válce ve Vietnamu a měli obrovské odhodlání něco dokázat a protentokrát už válku vyhrát (Pistone a Woodley, 2006, s. 41). Bylo to poprvé, kdy se začali používat tajní agenti v řadách FBI, jedním z nich byl Joseph D. Pistone, který později vešel do dějin jako muž, jenž položil mafii na kolena.

Joseph D. Pistone byl dlouhá léta policistou a později se stal tajným agentem FBI. V roce 1976 se mu povedlo infiltrovat se do rodiny Bonnano, kde vystupoval pod falešným jménem Donnie Brasco. Tento muž, který každý den riskoval svůj život, šest let sbíral informace o mafii, o fungování rodiny Bonnano a Colombo. Dokázal zmapovat zločiny mafiánů, a to jen díky jednomu muži, který ho do mafie přivedl, a tím byl Benjamin Ruggiero. Jak pan Pistone vysvětluje ve své knize (Pistone a Woodley, 2006, s. 71), nemůžete přijít k mafiánovi, říct mu své jméno a chtít pro ně pracovat. Tak to prostě nefunguje, mafián musí vidět, že si umíte nejdříve obstarat peníze a potom se s vámi možná začne bavit. A když máte to štěstí, tak vás po čase bude brát mezi své přátele, mezi kterými vás bude představovat jako svého přítele, což znamená, že vás zná. Kdyby vás představoval jako našeho přítele, mafiáni by věděli, že patříte do rodiny.

Donnie stoupá v průběhu šesti let v žebříčku mafie, až je součástí skupiny jednoho důležitého kápa. Po šesti letech odposlechů a získaných důležitých informací o Cosa

51

Nostře je Donnie navržen na členství do rodiny a zároveň je mu zadán úkol někoho zabít. V této části musí FBI celou akci ukončit a mohou začít soudní procesy.

Aby bylo toto období mafie správně pochopeno, je velmi důležité zmínit, že v té době FBI, státní zástupce Rudolph Giuliani ani návladní Michael Chertoff se svým týmem se nezaměřili jen na jednu nebo dvě rodiny Cosa Nostry, ale na celý aparát tohoto organizovaného zločinu. V roce 1983 měla FBI tři „štěnice“ ve třech z pěti rodin newyorské Cosa Nostry. Z těchto tří „štěnic“ FBI získávala informace o struktuře a celkovém dění uvnitř mafie. Tento rok byl také důležitý, protože vyšla kniha jednoho z bossů rodiny Joea Bonanna – Muž cti (Pistone a Woodley, 2006, s. 114), ve které Joe Bonnano popisoval několik desetiletí mafie, a tak nevědomky nabídl státnímu zástupci Rudolph Giulianimu nezamýšlený vzhled do práce komise. Tímto činem Bonnano v podstatě porušil zákon mlčení, tzv. omertu. Z mého pohledu se jednalo obrovskou chybu člena mafie, bosse, který prozradil něco, co jeho předchůdci drželi v tajnosti po několik desetiletí.

4.4.1 Zákon RICO

Dalším velice důležitým aspektem v boji proti mafii bylo už v roce 1970 zavedení zákona o zločinných spolčeních, resp. zákon proti zločinnému spolčování známý jako zákon RICO (Bonanno, 2003, s. 255), který se stal účinným nástrojem v potírání organizovaného zločinu. Státní aparát musel být schopen mafii zažalovat na základě toho, že je zločinnou organizací, a získat moc k zabavení jejího majetku. Za zločinné spolčování od té doby hrozilo dvacet let vězení, čímž postupně docházelo k výraznějšímu narušování struktury mafie. FBI podniká obrovské razie, odposlechy, využívá práce informátorů nasazených přímo do rodin a získává důležité svědky z nitra mafie, kteří raději vypovídají, než aby riskovali mnoho let ve vězení, a tím se uvádí do chodu důležitý institut na ochranu svědků. Prvním, kdo v roce 1963 vypovídal, byl Joe Valachi, ale nejznámějšími mafiány této doby, kteří se stali informátory FBI (Bonanno, 2003, s. 46), byli Tomasso Buscetta a Sammy Gravano, což byl samotný underboss mocné rodiny Gambino. Opět to byla jedna z velmi těžkých ran pro mafii. Jeho svědectvím v roce 1992 byl usvědčen jeden z bossů jedné

52 z rodin John Gotti, dále bylo odsouzeno dvacet tři šéfů, třináct podšéfů, čtyřicet tři kapitánů, tisíc vojáků a zapříčiněn značný pokles moci mafie v USA.

53

4.5 Carlo Alberto Dalla Chiesa, Giovanni Falcone a Paolo Borselino

Hlavní myšlenkou této práce je regulace Cosa Nostry v USA, ale i přesto bych rád zmínil tři jména, která se zasloužila o boj vlády proti Cosa Nostře na Sicílii, čímž svým způsobem dala impuls svým americkým kolegům nebrat problém s tímto organizovaným zločinem na lehkou váhu. A tak, jako kdysi, se mafie transferovala na počátku století do Ameriky, tak se dá říct, že i boj proti mafii v osmdesátých letech se svým způsobem transferoval ze Sicílie do Ameriky. Tato kapitola má být velice krátká, vzpomínková, s výrazem úcty a respektu k těmto třem mužům Sicílie.

4.5.1 Carlo Alberto Dalla Chiesa

Jako prvního chci zmínit pana generála Chiesu, který zlikvidoval hnutí Rudé brigády, a po tomto úspěchu byl přeložen do Palerma jako ukázka protimafiánské síly vlády. Jeho boj trval sto dní. Byl zastřelen 3. 9. 1982 v autě (Arlacchi, 2002, s. 7).

Jeho smrt přinutila vládu prohlásit styky s mafií za trestný čin v těchto případech: „Jestliže ti, kdo k ní patří, využijí tyto styky, aby zastrašovali, ovládali a navíc uplatňovali zákon mlčenlivosti – omertu s cílem páchat zločiny tak, aby získali přímé nebo nepřímé řízení či kontrolu hospodářských aktivit, výsady, pravomoci, kontrakty a veřejné zakázky anebo aby získali neoprávněné zisky či výhody pro sebe či druhé“ (Falcone a Padovani, 2003, s. 45).

4.5.2 Giovanni Falcone

Byl jedním ze tří nejvýznamnějších prokurátorů na Sicílii, který v roce 1983 nechal zatknout mafiána Tommasa Buscettu, který byl znám jako princ napravených teroristů. Buscetta podal veškeré informace o struktuře mafie na Sicílii. Na základě jeho svědectví bylo tři sta šedesát tři členů mafie odsouzeno, padlo dvacet osm doživotních trestů a tresty v souhrnu představovaly dva tisíce šest set šedesát pět let vězení. To

54 byla obrovská rána pro sicilskou mafii, která nechala 23. 5. 1992 Giovanni Falconeho zabít téměř půltunovou bombou umístěnou v silnici (Arlacchi, 2002, s. 13).

4.5.3 Paolo Borselino

Borselino byl druhý ze tří státních prokurátorů, který vykonával stejný boj proti mafii jako jeho velmi blízký přítel Giovanni Falcone. Zemřel necelé dva měsíce po smrti svého přítele Falconeho u bytu své matky na Via da Melio.

Celá kapitola je zasazena do časové osy, která má začátek na počátku dvacátého století a je ukončena v devadesátých letech dvacátého století, protože v těch letech se odehrály jedny z největších soudních procesů s mafií v Americe a na Sicílii od jejího vzniku až po současnost. V celosvětovém měřítku to bylo bráno jako velké vítězství v boji proti mafii jako celku a většina odborníků se shodla na tom, že mafie s kontinentální působností se díky práci policie a dalších státních složek stala „pouhým“ pouličním gangem.

55

ZÁVĚR

Cílem mé práce bylo zjistit, zda státní aparát je schopen regulovat takového nestátního násilného aktéra, jakým je Cosa Nostra, a za jakých podmínek mohlo vzniknout tak silné společenství. Dále jsem chtěl zodpovědět několik existenčních otázek ohledně mafie. K těmto cílům a závěrům jsem dospěl pomocí sběru a vyhodnocování dat ze všech získaných zdrojů. Z knižních pramenů jsem zjistil, že už ke konci devatenáctého století měla italská vláda a policie dostatek informací o tomto společenství. Mohla proti němu rázně zakročit, ale bohužel se tak nestalo, protože se Itálie v té době potýkala i s dalšími problémy, na které přenesla svoji pozornost, a mafie tak mohla pomalu prorůstat do společnosti. A jaké jsou tedy aspekty, které dopomohly v danou dobu k vytvoření takového tajuplného společenství, jako je Cosa Nostra? V první řadě musím zmínit historické souvislosti s vývojem Itálie, povahu a rodinné vazby tohoto národa a více či méně i operu Sedlák kavalír.

Existovaly písemné prameny, ze kterých bylo možno čerpat informace a proti mafii zasáhnout? Ano, je tomu tak. První studie o mafii existovala už v roce 1863 a napsal ji sicilský šlechtic, baron Turrisi Colonna, další prací od dvou italských intelektuálů Leopolda Franchettiho a Sidneyho Sonnina je dokument Politické a administrativní podmínky na Sicílii, a v neposlední řadě písemná zpráva Ermanna Sangiorgiho, velitele policie v Palermu, z roku 1898. Všechny tyto dokumenty jsou studnicí vědomostí o mafii už v dané době.

I když se tato práce zabývá regulací Cosa Nostry v USA, bylo téměř nezbytné uvést její počátek na Sicílii, ze které se poté přenesla do USA. V Americe existoval jeden z velkých aspektů, který dopomohl k vytvoření Cosa Nostry, a tím byl prohibiční zákon, který měl ve svém důsledku zcela opačnou funkci. Místo regulace množství alkoholu v ulicích se znásobily počty skupin zabývajících se nezákonným prodejem alkoholu.

56

Měla každá doba svého pomyslného regulátora mafie? Měla, i když ne vždy mohl takový jedinec adekvátně konkurovat v boji s mafií. Mezi regulátory nestátního násilného aktéra té doby patřil Joseph Petrosino, který zasvětil boji proti mafii celý svůj život, poté Arthur Woods, známý jako velký reformátor policie, a v třicátých až šedesátých letech John Edgar Hoover, kterému připisuji velké zásluhy na regulaci mafie v šedesátých letech, ale v prvních dekádách jeho působení mu rovněž připisuji zásluhy na obrovském rozmachu mafie. Jeho působení u FBI a boj s mafií chápu tak, jako když necháte něco rozjet a poté saháte po záchranné brzdě. V osmdesátých a devadesátých letech se v Americe proti mafii postavil prokurátor Rudolph Giuliani, žalobce Michael Chertoff i se svým týmem a FBI s výbornými agenty v utajení, jako byl Joseph D. Pistone, Steve Salmieri, Lidley Devecchio, James Kossler a na Sicílii prokurátoři Giovanni Falcone a Paolo Borselino. Tito lidé dokázali Cosa Nostru srazit na kolena. Co nesmím zapomenout zmínit, je kniha Joea Bonanna – Muž cti a zákon RICO, což byla velmi důležitá pojítka pro boj s mafií.

Jaká je pozice a stav Cosa Nostry v současné době a jaká bude její budoucnost? Mafie přišla o ilegální fondy, obchody, odborářské svazy, stát jim odebral státní penzi. Vláda vstoupila do odborů, celé je změnila, a tím mafii odtrhla od obrovského toku peněz. Dále je vláda zbavila mnoha výhod a způsobů vydělávání peněz. Mafie ztratila velkou část své ekonomické síly a některé rodiny se rozpadly. Tento organizovaný zločin stále existuje, ale není stejný. Co zákon omerty, stále existuje? Zákon omerty se zničil, přestal existovat, ačkoliv v historii boje s mafií byl velkým problémem. Bez respektu a této politiky by totiž mafie neexistovala tak dlouho, jak existovala. Zákon omerty se v průběhu let zhroutil, protože neexistuje žádná úcta, žádná čest. Pokud se rozhodneme, že polevíme ve válce s mafií, tito lidé se vrátí, možná nebudou tak úspěšní a nebudou mít tak velký význam jako v šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých letech, ale budou velkou hrozbou pro americkou společnost.

Mafie bude vždy existovat, můžeme však omezit její moc a změnit z plně funkční zločinecké organizace na pouliční gangy. Pokud se nám to povede, zbavíme se největší zločinecké hrozby, jaká kdy v této zemi existovala. Je možné Cosa Nostru vymýtit?

57

Vymýcení organizovaného zločinu je jen snem, jenž se nám nikdy úplně nepodaří; v co můžeme doufat, je minimalizování korupce vlády a snížení počtu násilných činů, které jejich aktivity doprovázejí. Jaká tedy bude budoucnost mafie? Ať je budoucnost mafie jakákoli, největší hrozba přichází z existence nových zločinů a zločineckých skupin. Obchodujíce s chemickými a biologickými zbraněmi, zločinci zůstanou zločinci. Tito lidé nemají čisté úmysly, jejich jediným zájmem je finanční prospěch. Ať už na sobě mají černé obleky, černé košile a bílé kravaty nebo jiné šaty z jiné země. Vždy se před nimi musíme mít na velkém pozoru. Doznala tradice mafie nějaké újmy? Dnes tradice mafie na Sicílii a v Americe pomalu umírá, je stále však příliš brzy prohlásit ji za mrtvou. Je stále nejmocnější zločineckou organizací v Americe. Pokud bude mafie poražena, může se její dědictví přenést do jiných zemí světa, například do zemí bývalého Sovětského svazu. Mafie je z historického hlediska jednou z nejúspěšnějších organizací.

58

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

ARLACCHI, Pino. Italská mafie a její podnikání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002. 221s. Politika a společnost. ISBN 80-732-5008-X. ARLACCHI, Pino. Zbohom, Cosa Nostro. Bratislava: Kallingram, 2004. 240 s. ISBN 80-7149-709-6. ASTARITA, Tommaso. Mezi vodou slanou a svěcenou: dějiny jižní Itálie. Vyd. 1. Praha: BB/art 2006, 383s. ISBN 80-7341-947-5. BARTOLOMEI, Jason, William CASEBEER a Troy THOMAS. Modeling Violent Non-State Actors: A Summary of Concepts and Methods. Institute for Information Technology Applications United States Air Force Academy, Colorado [online]. 2004, Listopad [cit. 2015-03-15]. Dostupné z:http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/usafa/modeling_vnsa.pdf BONANNO, Joseph. A man of Honor: The Autobiography of Joseph Bonanno. St. Martins Pr Inc, 2003. 416 s. ISBN 0312979231. DICKIE, John. Dějiny Sicilské mafie Cosa Nostra. Vyd. 1. Praha: Fortuna Libri, 2009, 501 s. ISBN 978-80-7321-497-5. DRULÁK, Petr a kol. Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 256 s. ISBN 978-80-7367-385-7. FALCONE, Giovanni a PADOVANI, Marcelle. Cosa Nostra. Bratislava: Kalligram, 2003. 159 s. ISBN 80-7149-561-1. JANKŮ, Martin a ZELINKA, Petr. Hybridní aktér: nový fenomén na poli nestátních aktérů. Mezinárodní vztahy, Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2009, roč. 44, č. 4. ISSN 0323-1844. KING, Laurel. J Edgar Hoover [online]. 2014 [cit. 2013-13-06]. Dostupné z: http://johnedgarhoover.com/. KOKAISOVÁ, Lucie. Organizovaný zločin v první polovině 20. století. Plzeň: 2014. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. MAKARIUSOVÁ, Radana. Globální vládnutí a nestátní aktéři. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015. 255 s. ISBN 978-80-7380-570-8. PISTONE, D. Joseph. WOODLEY, Richard. Donnie Brasco: My undercover life in the mafia. Hodder and Stoughton 2006, 413 s. ISBN 978-0-340-92265-1.

59

SOUDKOVÁ, Sandra. Cosa Nostra. Praha: 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 68 s. SOUTHWELL, David. Historie organizovaného zločinu: pravdivý příběh o tajemstvích dnešního podsvětí. Praha: Fortuna Libri, 2009. Knihy Omega. 224 s. ISBN 978-80-7321-466-1. TALTY, Stephan. Černá ruka: epický souboj mezi brilantním detektivem a nejnebezpečnější tajnou organizací americké historie. Praha: Dobrovský, 2018. Knihy Omega. 384 s. ISBN 978-80-7390-752-5.

60

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek č. 1 – Joe Masseria Obrázek č. 2 – Salvatore Maranzano Obrázek č. 3 – Charles „Lucky“ Luciano Obrázek č. 4 – Frank Costello Obrázek č. 5 – Vito Genovese Obrázek č. 6 – Carlo Gambino Obrázek č. 7 – Paul Castellano Obrázek č. 8 – John Gotti

61

OFICIÁLNÍ ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Zadání bakalářské práce

Téma:

Regulace násilných nestátních aktérů v mezinárodním systému: problémy a perspektivy

Student (jméno a příjmení):

Jan Vokněr, A16392

Vedoucí práce:

PhDr. Zdeněk Ludvík, PhD.

Cíl práce:

Cílem této bakalářské práce je představit, ukázat princip fungování, chování a propojenost Cosa Nostry (organizovaná kriminální organizace původem ze Sicílie)jako násilného nestátního aktéra na území Spojených států amerických od jejího zrodu až po současnost. V další části si práce klade za cíl nastínit bezpečnostní složky státu jako regulátora tohoto aktéra, přesněji přiblížit vztahy v této organizaci a schopnost policejních sborů regulovat tento druh organizovaného zločinu v časové ose. Práce by měla pomoci pochopit složitost regulace organizovaného zločinu, jeho vliv ve stáním i mezinárodním systému a problémy z jeho činnosti plynoucí. Stěžejním cílem je, zda jsou bezpečnostní složky státu úspěšní či neúspěšní a do jaké míry regulovat tento druh kriminality.

62 Zásady pro vypracování práce:

Jako podklad pro vypracování bakalářské práce bude sloužit analýza a komparace dokumentárních záznamů, knih s vypovídající informační hodnotou, názory, postoje a pocity zúčastněných lidí, jak na straně mafie, tak na straně bezpečnostních sborů. Různí analyzovaní lidé budou vybírání podle svého sociálního zařazení tak, aby se zachovala názorová objektivita posuzovaného problému. Dále bude stanovena co nejpřesněji definice mafie a organizovaného zločinu jako takového a následně komparována se situacemi, které byly jako činnost mafie označeny médii a představiteli různých organizací zabývající se touto problematikou.

Bakalářská práce bude vypracována v této struktuře:

1. Úvod, cíl a metody pro vypracování práce

2. Popis historie, struktury, pravidel a vztahů uvnitř organizace

3. Mechanismy vedoucí k regulaci takového aktéra pomocí jednotlivých analýz

4. Vyhodnocení činnosti bezpečnostních sborů jako hlavního regulátora těchto aktivit

5. Komparace vlivu Cosa Nostry a bezpečnostních sborů v průběhu celé doby svého působení

6. Vyhodnocení zjištěných poznatků, závěr

Základní literatura:

John DICKIE – Dějiny Sicilské mafie Cosa Nostra

Giovanni FALCONE, Marcelle PADOVANI – Cosa Nostra

Joseph BONANNO – A man of honor

Pino ARLACCHI – Zbohom, Cosa Nostra

Pino ARLACCHI – Italská mafie a její podnikání

David SOUTHWELL – Historie organizovaného zločinu: pravdivý příběh o tajemstvích dnešního podsvětí

Joseph D PISTONE – Donnie Brasco: My undercover life in the mafie

______Podpis studenta Podpis vedoucího práce

63