Západo česká univerzita v Plzni Fakulta filozofická

Diplomová práce

Organizovaný zlo čin v první polovin ě 20. století

Kokaislová Lucie

Plze ň 2014

Západo česká univerzita v Plzni

Fakulta filozofická

Katedra historických v ěd

Studijní program Historické v ědy

Studijní obor Moderní d ějiny

Diplomová práce

Organizovaný zlo čin v první polovin ě 20. století

Kokaislová Lucie

Vedoucí práce: PhDr. Roman Kodet, Ph.D. Katedra historických v ěd Fakulta filozofická Západo české univerzity v Plzni

Plze ň 2014

Prohlašuji, že jsem práci vypracoval(a) samostatn ě a použil(a) jen uvedených pramen ů a literatury.

Plze ň, duben 2014 ......

Obsah Úvod ...... 5 1 Italská mafie...... 11 1.1. Sicilská mafie ...... 13 1.1.1. Pojem, struktura a inicia ční rituál ...... 14 1.1.2. Otázka vzniku a p ůvodu, a dokumenty popisující uskupení podobná mafii ...... 17 1.1.3. Vývoj ...... 20 1.2. ...... 25 1.2.1. P ůvod, pojem, inicia ční rituál a struktura ...... 26 1.2.2. Vývoj ...... 28 1.3. ’Ndrangheta ...... 34 1.3.1. Pojem, struktura a inicia ční rituál ...... 35 1.3.2. Vývoj ...... 37

2 Situace v USA ...... 40 2.1. Americké gangy v 19. století ...... 40 2.2. Po čátky mafie v Americe: migrace, Černá ruka, Morell ův gang a Joe Petrosino ...... 45

3 Italská mafie v mezivále čném období ...... 53 3.2. Camorra ...... 58 3.3. ’Ndrangheta ...... 59

4 Situace v USA ve 20. a 30. letech 20. století ...... 61 4.1. Prohibice ...... 61 4.2. Hlavní p ředstavitelé chicagského podsv ětí ...... 63 4.2.1. „Big“ Jim Colosimo ...... 63 4.2.2. ...... 66 4.2.3. ...... 73 4.2.4. Dion O’Banion ...... 93 4.2.5. Earl „Hymie“ Weiss ...... 95 4.2.6. Frank Yale ...... 98 4.3. Hlavní p ředstavitelé mafie v New Yorku ...... 100 4.3.1. Giuseppe Masseria, Salvatore Maranzano a Castellammarská válka ...... 100 4.3.2. Charles „Lucky“Luciano ...... 104

5 Obnovení pozice mafie v Itálii ...... 111 Záv ěr ...... 116 3

Bibliografie ...... 123 Resumé ...... 127

4

Úvod Podobn ě jako píše James Finckenauer v předmluv ě k monografii Donalda Raye Cresseyho Theft of The Nation: The Structure and Operations of in America , bych též ráda zd ůraznila, že veškeré záv ěry a informace o vývoji, struktuře či fungování mafie uvedené v této diplomové práci, vychází z poznatk ů, kterých bylo v sou časnosti v oblasti této problematiky dosaženo. Zd ůraz ňuji tuto premisu z důvodu, že studium zabývající se mafií, jíž je v ěnována v této práci hlavní pozornost, je oborem relativn ě mladým, a tudíž je možné p ředpokládat, že budoucí výzkumy mohou odhalit nové prameny, na jejichž základ ě badatelé dosáhnout nových úsudk ů, jež by se nemusely shodovat s poznatky uvedenými v této práci. Situaci, kdy bylo nutné přehodnotit záv ěry, dokazuje nalezení zprávy ze 30. let 20. století v palermském státním archivu roku 2007 jedním z předních italských historik ů. Studovaný pramen poukázal, že domněnky o úsp ěchu Mussoliniho kampan ě proti mafii či p řesv ědčení o chatrném stavu hierarchie byly mylné, nebo ť dobový dokument dokazuje, že mafie byla již ve 30. letech 20. století zna čně strukturovanou organizací, a že se stáhla do pozadí na základ ě dohody mezi jednotlivými „rodinami“ nikoliv úsp ěchem Mussoliniho. Diplomová práce nese název Organizovaný zlo čin v 1. polovin ě 20. století, ale hlavní pozornost je zam ěř ena p ředevším na problematiku mafie, která tvo ří jen jednu složku organizovaného zlo činu. Není možné nalézt jednotnou a p řesnou definici pojm ů mafie či organizovaný zlo čin, jelikož ob ě složky jsou mnohem více spojeny s ur čitým typem kriminální činnosti, v případ ě mafie též s jistým typem chování. Studium samotného organizovaného zlo činu potažmo mafie je zna čně komplikované, jelikož si tyto organizace nevedou žádné záznamy ze svých jednání či neuzavírají písemné smlouvy o rozd ělení sfér vlivu, navíc jsou badatelé nuceni studovat tuto problematiku zp ětn ě a vycházet p ředevším z poznatk ů noviná řů , zpráv silových složek či ú řad ů zabývajících se touto problematikou. Cílem diplomové práce je charakterizovat vývoj italské mafie na území Itálie od vzniku do Mussoliniho kampan ě, která p řisp ěla k ustoupení mafie v Itálii do pozadí a odchodu n ěkterých p ředstavitel ů do USA, a popsat vývoj italské mafie na území USA. Krom ě sledování vývoje se práce pokusí zachytit rozdíly mezi v sou časnosti nejznám ějšími italskými mafiemi, a odlišnosti mezi italskou a americkou mafií. Vzhledem ke zmín ěným cíl ům byla zvolena metoda synchronní a komparativní. Cíle a zvolené metody ovlivnily strukturu p ředkládané práce, jež je rozd ělena do pěti kapitol. První kapitola se na svém po čátku soust ředí na zachycení n ěkterých

5 z hlavních obecných charakteristik mafie. V druhé části se první kapitola zam ěřuje na tři v sou časnosti nejznám ější a nejvlivn ější italské mafie, jimiž jsou sicilská Cosa Nostra, neapolská Camorra a kalábrijská ’Ndrangehta. Rozsah t ěchto podkapitol je ovlivn ěn dostupností materiál ů a délkou studování jednotlivých v ětví italské mafie, z toho d ůvodu je nejrozsáhlejší částí úsek v ěnující se sicilské Cose Nost ře. Zbylé dv ě podkapitoly se soust ředí na neapolskou Camorru a kalábrijskou ’Ndrangehtu, která je ze třech zmín ěných mafií studována nejkratší dobu. První část diplomové práce se pokouší zachytit vývoj t ří zmín ěných mafií od jejich vzniku p řibližn ě do období po první sv ětové válce, charakterizovat každou z větví z italské mafie, popsat je po stránce hierarchické a zmínit jejich hlavní oblasti p ůsobení. Druhá kapitola poskytne čtená ři informace o situaci panující na území USA od 19. století p řibližn ě do období krátce po ukon čení první sv ětové války. První podkapitola se soustředí na problematiku gang ů, které sužovaly americkou spole čnost již od 19. století, druhá podkapitola se soust ředí p ředevším na problematiku Černé ruky, Morellova gangu, ale též na jednoho z prvních p ředstavitel ů policie Joea Petrosina, jenž se stal jedním z prvních bojovník ů proti mafii. Podobn ě jako u první kapitoly i zde je snaha zachytit vývoj amerických gang ů, Černé ruky a Morellova gangu. Zahrnutí této problematiky bylo ovlivn ěno tím, že v ětšina hlavních p ředstavitel ů mafie z období prohibice ve 20. a 30. letech 20. století byla členy gang ů vzniklých v pr ůběhu 19. století, či Černé ruky. Třetí kapitola se vrací zp ět na území Itálie, kde sleduje vývoj jednotlivých větví italské mafie v mezivále čné dob ě, a proto je hlavním jmenovatel této kapitoly zahájení, pr ůběh a dopady Mussoliniho tažení proti mafii, jímž pověř il Železného prefekta Cesare Moriho. Předposlední kapitola op ět soust ředí sv ůj pohled na vývoj mafie v USA ve 20. a 30. letech nebo-li v období, kdy byl zaveden Volstead ův zákon a XVIII. dodatek americké ústavy, a proto se jedna z podkapitol v ěnuje otázce zavedení prohibi čních opat ření. Centrem p ředposledního úseku diplomové práce jsou hlavní p ředstavitelé newyorské mafie – pozd ěji zvané Syndikát – a gang ů v Chicagu – ozna čované jako Chicagský Outfit. Na pozadí života Jima Colosima, Johnny Torria, Al Capona, Diona O’Baniona, Earla Weisse, George Morana, Salvatora Maranzana, Giuseppa Masserii a Charlese „Lucky“ Luciana jsou zmín ěny nejd ůležit ější události 20. a 30. let 20. století spojených s mafií. Čtená ř získá informace o rozd ělení Chicaga mezi nejvlivn ější představitele zdejšího podsv ětí; p řesunu Johnny Torria a Al Capona ze čtvrti Levee do

6

Cicera; pr ůběhu takzvané pivní války; podvodu s pivovarem Sieben Brewery, jenž byl jedním z důvodu k zavražd ění Diona O’Baniona, které vedlo k sérii násilností vrcholících 14. února 1929 takzvaným Masakrem na Svatého Valentýna; konferenci v Atlantic City, která položila základy k vytvo ření mafie jako jednotné organizace; Castellammarské válce vedené mezi Maranzanem a Masseriou; či o zm ěnách provedených Charlesem Lucianem, které vedly k založení Syndikátu a vytvo ření národní Komise. Poslední kapitola zavede čtená ře zp ět do Itálie, nebo ť se tato část zam ěř uje na otázku obnovení postavení mafie v této oblasti, které p řisp ěla situace po druhé sv ětové válce na Sicílii a spolupráce amerického námo řnictva s mafií p ři p řípravách vylod ění spojenc ů na sicilském ostrov ě. Je patrné, že pokud se jedná o kapitoly zam ěř ující se na vývoj mafie na území USA a kapitolu poslední došlo k přerušení d ělení italské mafie na Cosu Nostru, Camorru či ’Ndranghetu. Tento nedostatek je zp ůsoben p ředevším tím, že jsem se nesetkala s materiály, které by se primárn ě zabývaly otázkou vývoje t ěchto mafií v USA. N ěkteré ze zdroj ů se zmi ňují o tom, že p řist ěhovalci z Kalábrie, Neapole a Sicílie zakládaly své zlo činecké enklávy, z nichž nejsiln ější byla sicilská, která prosadila sv ůj vliv nad kriminálními komunitami neapolskými a kalábrijskými. Jak již bylo zmín ěno v jednom z předchozích odstavc ů je studium organizovaného zlo činu a mafie mladým oborem, čemuž odpovídá množství publikací, jež jsou k této problematice dostupné. Bibliografii by bylo možné rozd ělit na dv ě velké skupiny, z nichž se první zaobírá problematikou a vývojem mafie na území USA, druhá se zam ěř uje na mafii italskou, p řičemž se badatel m ůže setkat s komplikacemi. Jedním z hlavních problém ů je disproporcionalita zdroj ů v ěnujících se jednotlivým v ětvím italské mafie. Vzhledem k tomu, že nejdéle studovanou v ětví je sicilská Cosa Nostra, je její pramenná základna ve srovnání s materiály v ěnujících se neapolské Camo ře či kalábrijské ’Ndranghet ě bohatší. Jako další problém lze chápat skute čnost, že v ětšina publikací soust ředících se na problematiku Camorry či ’Ndranghety se primárn ě zam ěř uje na sou časný stav t ěchto organizací a jen okrajov ě v ěnují pozornost otázce vzniku, p ůvodu či samotného vývoje. V případ ě skupiny zdroj ů sm ěřujících sv ůj zájem na problematiku americké mafie je hlavní pozornost v ěnována chicagským představitel ům, které ale ve 20. a 30. letech 20. století nelze chápat jako p ředstavitele mafie v pravém slova smyslu, a p ředstavitel ům mafie z New Yorku.

7

Pro vypracování této práce byly užity archivní prameny zve řejn ěné na internetových stránkách Federálního ú řadu pro vyšet řování (FBI), v jejichž rámci bylo pracováno p ředevším s dokumentem nesoucím ozna čení Mafia Monograph , který je tvo řen dv ěma částmi. Jedna z částí se v ěnuje otázkám italské mafie od vzniku do období 50. let 20. století, druhá část se soust ředí na problematiku mafie na území USA od konce 19. století do 50. let 20. století. Mafia Monograph může být jmenován jako příklad, kdy se n ěkteré z dosažených poznatk ů v pozd ějších letech prokázaly jako mylné, ale na druhé stran ě poskytuje možnost poznat dobový pohled na problematiku mafie. Jako jeden z příklad ů lze jmenovat dlouho udržované p řesv ědčení, že odpov ěď na otázku p ůvodu vzniku mafie je nutné hledat hluboko v historii, jelikož v ětšina badatel ů byla p řesv ědčena, že je tato problematika spojena s otázkou staleté nadvlády cizích panovník ů nad Sicílií a mentalitou Sicilan ů. Z tohoto dokumentu je též patrné, že ješt ě v 50. letech panovalo p řesv ědčení o tom, že mafie nemá pevnou strukturu, což se v pozd ějších letech ukázal jako chybný p ředpoklad. Na druhé stran ě, ale již v 50. letech 20. století bylo jisté, že dochází k vzájemné spolupráci mezi americkou a sicilskou mafií, které jsou ale na sob ě zcela nezávislé. Část v ěnující se americké mafii poskytuje informace o po čátcích mafie – události v New Orleans 1890 či p ůsobení Černé ruky –, o jejím působení v dob ě prohibice a rozší ření jejích obchodních zájm ů po odvolání Volsteadova zákona. Dalším d ůležitým pramenem jsou soubory v ěnující se Al Caponemu, jež jsou též dostupné na stránkách FBI, a v jejichž rámci se čtená ř seznámí s hlavními p ředstaviteli chicagského podsv ětí, jako byli Jim Colosimo, Johnny Torrio, Al Capone, Dion O’Baninon, Earl Weiss, George Drugan či Vincet Drucci; metodách, jež byly užívány k odstran ění konkurence; či útocích na n ěkteré ze zmín ěných p ředstavitel ů. I zde, je ale k některým informacím nutné p řistupovat obez řetn ě, p ředevším u po čtu automobil ů, zbraní, vyst řelených kulek nebo u popisu útok ů, jelikož n ěkteré z nich mají nádech scén z ak čního filmu. V rámci monografií věnujících se problematice italské mafie bych na jednom z prvních míst jmenovala Johna Dickieho a jeho monografie Cosa Nostra a Pokrevní bratrstvo . První ze zmín ěných monografií, jak název napovídá, se soust ředí na problematiku sicilské mafie od jejího vzniku, který klade do období italského risorgimienta do roku 2003. V monografii Cosa Nostra se čtená ř podrobn ě seznámí s vývojem sicilské mafie v Itálii, jejími hlavními p ředstaviteli, ale krom ě toho jsou mu poskytnuty informace o ob ětech mafie či jedincích snažící se s mafií bojovat.

8

Monografie Pokrevní bratrstvo poskytuje informace o neapolské Camo ře, kalábrijské ’Ndranghet ě a sicilské Cose Nost ře, čímž je u nás jedním z mála dostupných zdroj ů poskytujících podrobn ější pohled na vývoj neapolské či kalábrijské mafie. Ob ě monografie vychází ze široké pramenné základny, která zahrnuje archivní prameny, studie, výpov ědi pentit ů, periodika, interview se soudci usilujících o boj proti mafii či zdroje internetové. Důležitou monografií, bez níž by nebylo možné vypracovat část v ěnující se otázce gang ů v Americe, jsou Newyorské gangy od Herberta Asburyho. Ve zmín ěné monografii lze nalézt informace o situaci v New Yorku od konce 18. století do prvních let 20. století, či o nejvýznamn ějších gangech – Čty řicet zlod ějů, Mrtví králíci, Chlapci z Bowery, Šeredné klobouky, Whoys či Fiveponte ři – a jejich prom ěnách v tomto období. D ůvodem ke zmín ění monografie Newyorské gangy je též skute čnost, že v ětšina českých názv ů gang ů uvád ěných ve druhé kapitole vychází z českého p řekladu tohoto zdroje. Vzhledem k tomu, že je možné setkat se r ůznými podobami českých názv ů gang ů, jsou uvedeny p ůvodní anglické názvy v závorkách. Problematikou mafie se též zabývají čeští badatelé, kte ří se soust ředí p ředevším na otázku americké mafie. Z těchto p ředstavitel ů lze jmenovat Václava Pavla Borovi čku, Stanislava Červinku a Ivana Brože. Pro vypracování této práce byla užita díla Mafie , Soumrak mafie a Velké p řípady FBI od Václava P. Borovi čky, Do posledního kmotra od Stanislava Červinky a Al Capone: Řečený „Zjizvená tvá ř“ od Ivana Brože. Monografie Stanislava Červinky soust ředící svou pozornost na hlavní představitele newyorské a chicagské mafie sice poskytuje stru čné informace o nejd ůležit ějších událostech, k nimž došlo, ale práv ě zkratkovitost vede v mnoha případech ke zkreslení či nezachycení podstatných informací, což m ůže zmást čtená ře, který nemá v této oblasti hlubší znalosti. V případ ě Borovi čkovi Mafie , získá čtená ř informace p ředevším o život ě Charlese Luciana a n ěkterých z jeho blízkých spolupracovník ů jako byli , či Louis Buchalter. Mezi hlavní u nás dostupné monografie zabývající se problematikou sou časné Camorry či ’Ndranghety pat ří Gomora: osobní výpov ěď o ekonomické a brutální rozpínavosti neapolské Camorry a Poj ď se mnou pry č od Roberta Saviana, a ’Ndrangheta: nejmocn ější mafie sv ěta od Francesca Forgioneho. V knize Gomora od Roberta Saviana se čtená ř do čte o principu fungování Camorry v od ěvním pr ůmyslu, zam ěstnávání levné pracovní síly a nezam ěstnaných pro vykonání n ěkterých zakázek neapolské mafie, či že mnoho z camorrist ů se snažilo svým chováním a vizáží p řiblížit

9 donu Corleonovi z filmu Kmotr . Saviano uvádí jako p říklad bosse Cosy Nostry Luciana Liggiotiho, který se nechával fotit s vysunutou spodní čelistí. Ze studií poskytujících zajímavé poznatky bych ráda zmínila Italians and Crime in : The Formative Years, 1890–1920 od Humberta S. Nelliho, který čtená ři poskytuje informace o problematice Černé ruky v Chicagu a pokládání základ ů chicagského syndikátu Torrio-Capone. Zajímavý pohled na problematiku prohibice z právního hlediska poskytuje Kenneth M. Murchison ve studii and the Fourth Amendment: A New Look at Some Old Cases . Otázkou zavedení Volsteadova zákona ve spojitosti se zahájením obchodu s drogami v Mexiku se zabývá Gabriela Recio v Drugs and Alcohol: US Prohibition and the Origins of the Drug Trade in Mexico, 1910–1930 . Ze studií soust ředících se na problematiku sou časné kalábrijské mafie bych ráda jmenovala How Mafias Migrate: The Case of The ’(Ngrangheta in Northern od Federica Varese.

10

1 Italská mafie Vzhledem k názvu diplomové práce, a že mafie p ředstavuje jednu ze složek organizovaného zlo činu, bylo by vhodné v ěnovat n ěkolik řádk ů problematice spojené s organizovaným zlo činem. Definování a p řesné vymezení tohoto pojmu je náro čné, jelikož akademici jsou nuceni tuto otázku zkoumat zp ětn ě na základ ě dokument ů a materiál ů získaných od noviná řů či silových složek zabývajících se organizovaným zlo činem. Mezi významné body ovliv ňující vývoj a rozvoj organizovaného zlo činu lze jmenovat globalizaci a s ní spojené zakládání migrantských komunit v hostitelských zemích, jelikož tento prvek usnad ňuje etablování zlo čineckých struktur. Sv ůj vliv na rozší ření organizovaného zlo činu má též rozvoj komunika čních technologií, urbanizace a industrializace. Příhodné podmínky pro uchycení t ěchto struktur poskytují oblasti s relativn ě vysokou mírou tolerance r ůzných deviací, romantizováním zlo čineckých postav, oslabenou vládou a silovými složkami, či zemích procházejících výraznými zm ěnami, p ři nichž vzniká mocenské vakuum. 1 Předtím než bude v ěnována pozornost nejznám ějším a nejmocn ějším typ ům italské mafie, bylo by na úvod této kapitoly vhodné sm ěř ovat pozornost n ěkolika bod ům. Jedním z nich je otázka, koho m ůžeme chápat jako člena t ěchto zlo činných organizací a koho ne. V žádném p řípad ě nelze mezi členy takzvané Ctihodné spole čnosti – jak se jednotlivé odnože mafie rády ozna čují – řadit majitele podnik ů jako jsou bary nebo restaurace, v nichž mafie prosazovala či prosazuje sv ůj vliv. Jako členy mafie nelze také ozna čovat veškeré pokrevní p říbuzné, pokud je jeden nebo více člen ů rodiny součástí mafie nebo takzvané mafiánské rodiny. Není tedy možné u činit obecný záv ěr, že pokud je n ěkdo členem mafie, pak i jeho ostatní rodinní p říbuzní musejí býti její sou částí. Zde je také nutné podotknout, že jednotlivé Ctihodné spole čnosti mají svá vlastní pravidla pro množství pokrevn ě sp řízn ěných člen ů, kte ří smí být p řijati. 2 Dalším bodem, který by bylo vhodné zd ůraznit, je skute čnost, že m ůžeme pozorovat mnoho prvk ů, které jsou jednotlivým odnožím italské mafie spole čné, ale na druhé stran ě je zde také n ěkolik rozdílností, o nichž bude psáno na následujících stránkách. John Dickie hovo ří v jedné ze svých monografií o tom, že je nutné v ěnovat pozornost aspekt ům, které jsou mafiím spole čné, ale též t ěm, které je od sebe odlišují.

1 LARYŠ, Martin, SOUSLEIMANOV, Emil, Organizovaný zlo čin. Vymezení pojmu . In: SOUSLEIMANOV, Emil (ed.), Organizovaný zlo čin, Praha 2012, s. 11–26. 2 DICKIE, John, Cosa Nostra. D ějiny sicilské mafie , Praha 2009, s. VII–XIII. 11

Je nutné též podotknout, že není neobvyklé, když jsou jednotlivé odnože italské mafie schopny se od sebe navzájem u čit a vzájemn ě spolu komunikovat. 3 Mezi dva nejcharakteristi čtější spole čné prvky pat ří dva zákony, jedním z nich je povinnost udržovat omertu 4 nebo-li zachovat ml čení, které bylo mimo jiné d ůležitou sou částí při p řijímání nového člena, který „mimo jiné p řísahá na to, že nikdy nebude lhát ostatním ‚hotovým muž ům‘ ( řádným p říslušník ům mafie), a ť již jsou nebo nejsou členy téže ‚Rodiny‘“.5 Vzhledem k tomu, že uvnit ř mafie dochází k neustálým boj ům o moc, může být lež silnou zbraní, nebo ť tím vzniká trvalá paranoia. , který sám porušil tento zákon po svém zatčení, ve své výpov ědi charakterizoval tuto situaci takto: „Každý maffioso žije v hr ůze, že bude odsouzen – nikoli podle lidských zákon ů, ale podle záke řných pomluv kolujících uvnit ř Cosy Nostry. Strach, že by o n ěm n ěkdo mohl špatn ě mluvit, je p řítomný neustále.“ 6 Druhým zákonem je zákon cti, na jehož základ ě se tyto organizace ozna čují jako Ctihodné spole čnosti. Dalším spole čným prvkem jsou inicia ční rituály, které obsahují krvavou přísahu, jež členy symbolicky prom ění v pokrevní bratry, je ale nutné podotknout, že tyto rituály nejsou identické. Podobný – nikoliv stejný – je pro tyto organizace též charakter hierarchie. Mezi typický znak, který je těmto uskupením spole čný, lze za řadit podobnost mafie státu, jelikož se jednotlivé mafiánské rodiny zam ěř ují na vládu nad územím, kde vytvá řejí jakousi stínovou vládu nad lidmi, kte ří v dané oblasti žijí. Jednotlivé rodiny vybírají ze svých kontrolovaných oblastí takzvané nebo-li výpalné, jenž je vymáháno za jakoukoliv legální či nelegální ekonomickou činnost. Vzniklou situaci lze charakterizovat takto: „Maffioso m ůže nakonec takzvan ě ochra ňovat jak majitele autosalonu, tak gang zlod ějů aut, kte ří z jeho obchodu žijí.“ 7 Ctihodné spole čnosti ale nelze chápat jako alternativní vládu, i když si svou existenci zajiš ťují tím, že pronikají do struktury legálního státu a p řetvá ří jej ke svým ú čel ům a zájm ům. Zisky z výpalného jsou zp ětn ě investovány, a to p ředevším do zajišt ění ochrany v podob ě podplácení soudc ů, právník ů, noviná řů , politik ů apod. 8

3 DICKIE, Pokrevní bratrstvo . Vzestup italských mafií , Praha 2012, s. 5–6. 4 Je možné setkat se s p ůvodním – dnes mén ě známým – ozna čením umiltà, které v p řekladu znamená pokora. Tamtéž, s. 6. 5 DICKIE, Cosa Nostra, s. 6. 6 Tamtéž. 7 Tamtéž, s. 2. 8 Mafia monograph part 1 of 4 , online archiv FBI, s. 23. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%201%20of%204/view, (22. ledna 2014). DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 5–11. DICKIE, Cosa Nostra , s. 2. 12

Záv ěr tohoto úvodu k italským Ctihodným spole čnostem by bylo vhodné zakon čit p říb ěhem, který hovo ří o vzniku t ří odnoží italské mafie, a který uvádí John Dickie ve své monografii Pokrevní bratrstvo . Smyšlený p říb ěh vypadá takto: „P řed dávnými a dávnými časy p řistáli na ostrov ě Favignana u nejzápadn ějšího cípu Sicílie t ři špan ělští rytí ři. Jmenovali se Osso, Mastrosso a Carcagnosso a byli to uprchlíci. Jednu z jejich sester znásilnil jistý šlechtic, a tak trojice rytí řů ze Špan ělska utekla hned poté, co tento zlo čin krvav ě ztrestala. Úto čišt ě nalezli Osso, Mastrosso a Carganosso kdesi mezi bezpo čtem favignanských jeskyní neboli grott. Rovn ěž ale našli místo, kde mohli sv ůj pocit nespravedlnosti p řetavit v nový kodex chování, dát vzniknout nové podob ě bratrství. V pr ůběhu p říštích dev ětadvaceti let rozpracovávali a vybrušovali pravidla Ctihodné spole čnosti, která vešla ve známost jako mafie. Mastrosso si za svou patronku zvolil Pannu Marii a odplul do Neapole, kdy založil další pobo čku: Camorru. Carcagnosso, jenž za čal uctívat archand ěla Michaela, p řeplul úžinu mezi Sicílií a italskou pevninou a zamí řil do Kalábrie. Tam pak založil ’Ndranghetu.“ 9 Každá z mafií má, ale sv ůj vlastní smyšlený p říb ěh o svém vzniku, který má pro její členy především jakýsi posvátný význam. 10

1.1. Sicilská mafie Sicilská mafie je v sou časnosti ozna čována pojmem Cosa Nostra, který p řijali „ctihodní muži“ na Sicílii a USA v 60. letech 20. století. Vyšet řovatelé se s tímto ozna čením seznámili v 80. letech 20. století p ři vyšet řování p řípadu obchodu s heroinem. 11 Do této doby se v ětšina z nich domnívala, že pojem Cosa Nostra se vztahuje jen k problematice americké mafie, ale postupem času se prokázalo, že se tento pojem vztahuje též na problematiku sicilské mafie. Americká a sicilská Cosa Nostra jsou si sice podobné svou vnit řní strukturou, ale jsou na sob ě zcela nezávislé. Nejv ětší rozdíl mezi t ěmito organizacemi je to, že americká Cosa Nostra opustila n ěkteré ze starých tradic, které dodržovala či dodržuje sicilská odnož této organizace. Tento odklon je zp ůsoben tím, že se americká Cosa Nostra více p řizp ůsobila americkému stylu života, opustila pravidla vztahující se na rodinný život a angažovala se v hazardu a prostituci – v oblastech, které

9 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 1. 10 Tamtéž. 11 Cressey uvádí, že vyšet řovatele s tímto pojmem seznámil Joe Valachi v 60. letech 20. století. CRESSEY, Donald Ray, Theft of the Nation.The Structure and Operation of Organized Crime in America, Piscataway 2008, s. XI–XIII, 109. 13 byly pro mafii na Sicílii zapov ězené. 12 Bylo by vhodné podotknout, že ne všichni odborníci zabývající se mafií souhlasí s teorií o nové a staré mafii. Jedním z těch, kdo odmítá tyto názory, byl soudce Giovanni Falcone, který hovo řil o tom, že se jedná stále o stejnou organizaci, která se jen p řizp ůsobuje novým podmínkám. Práv ě flexibilita a schopnost adaptovat se dělá z Cosy Nostry nejpružn ější, nejpragmati čtější a nejagiln ější organizaci. Soudce Falcone odmítal názor, že mafie je antistátem a místo toho ji charakterizoval jako jistou paralelu státu p ůsobícího v ilegalit ě, která chce profitovat z chyb ekonomického rozvoje; a jako organizaci, která reaguje podle pot řeby pokud se cítí ohrožena. 13

1.1.1. Pojem, struktura a inicia ční rituál Pokud se budeme zabývat otázkou samotného pojmu mafie, narazíme na n ěkolik problém ů. Jedním z nich je uchopení podstaty mafie, jelikož je krom ě specifické kriminální činnosti (vybírání výpalného, vydírání odbor ů, krádeže a jiné protizákonné aktivity v docích, pašeráctví alkoholu, narkotik nebo zbraní, zastrašování sv ědk ů, ob ětí či jakékoli opozice, korupce státních orgán ů, legalizace zisk ů z kriminální činnosti, apod.), hierarchie, zákon ů cti a ml čení, inicia čního rituálu, rodinných vazeb a jiných prvk ů,14 spojena též s jistým typem chování. Arlacchi mezi charakteristické rysy mafiánského chování řadí nutnost být mužem cti, který je schopen pomstít jakoukoli urážku své osoby, zneuctít svého nep řítele a udržet si svou čest, jelikož ta na Sicílii představuje míru, jež ur čuje hodnotu osoby nebo rodiny. Čest je též doprovázena úctou a vážností, které se n ěkterým jedinc ům dostává. 15 Problematický je též význam samotného slova mafie – jazykov ědci se nemohou shodnout –, jelikož v různých dobách a v jednotlivých krajích p ředstavovalo n ěco jiného – v Toskánsku znamenalo bídu, v Piemontu pojem maffium představoval

12 Pro sicilskou mafii hrála d ůležitou roli otázka rodinného života. Rodina byla tak d ůležitá, že pokud se některý ze ctihodných muž ů rozvedl stal se pro organizaci ned ůvěryhodným. Ctihodná spole čnost kladla důraz na to, aby rodina p ředstavovala pro každého člena to nejd ůležit ější, a aby žena a d ěti byli respektováni. To ovšem neznamená, že by musel být ctihodný muž v ěrný své manželce. Podstatné, je aby případná nev ěra nebyla provád ěna ve řejn ě, aby manželka nebyla šikanována ve svém sociálním prost ředí. Jednou z charakteristik pro vystupování člen ů sicilské Cosy Nostry je, že žádný z člen ů nesm ěl či nesmí být extravagantní a v ěnovat se okázalým zábavám, jelikož tím hrozí, že na sebe upoutá necht ěnou pozornost, což by mohlo vést k jeho odstran ění. FALCONE, Giovanni , Cosa Nostra , Bratislava 2003, s. 68 – 80. 13 FALCONE, s. 69–103. DICKIE, Cosa Nostra, s. XX. PAOLI, Letizia, Mafia Brotherhoods. Organized Crime, Italian style , Oxford 2003, s. 9–10. 14 Mafia Monograph Part 1 of 4 , online archiv FBI, s. 20–24. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%201%20of%204/view, (18. února 2014). 15 ARLACCHI, Pino, Italská mafie a její podnikání , Brno 2002, s. 17–19. 14 lakomce, v oblasti Palerma bylo slovo maffioso spojováno s odvážností, krásou, sebev ědomím a arogancí. Ten, jenž byl ozna čen n ěkterým z těchto pojm ů, disponoval vlastností zvanou maffia. 16 Další komplikovanou otázkou je p ůvod slova mafie. N ěkteré z teorií hovo ří o tom, že pochází z arabského mahias 17 či z Ma afir ozna čující saracénský rod vládnoucí v oblasti Palerma v letech 831–1072. Jiný názor hledá základ pojmu v arabském slov ě màha 18 (čti mafa). N ěkte ří badatelé kladou po čátky pojmu do roku 1282, kdy italští bojovníci hlásali Morte Alla Francia, Italia Anela 19 – jiní uvád ějí heslo Mori ai Francesi Italia anela 20 –, jež bylo zkráceno na MAFIA. Akronym MAFIA je též spojován s protidemokratickým hnutím, které na konci vlády Bourbon ů hlásalo Mazzini autoriza furti, incendi, avvelenamenti 21 – výklady tohto typu ale nejsou pravd ěpodobné. Jisté prameny poskytují vysv ětlení, že pojem mafie je plurálem pojmu mafia , jež ozna čoval skály u , kde se konaly sch ůzky r ůzných tajných bratrstev. 22 Kriminální nádech získal pojem maffioso po uvedení hry Mafiáni z v ězení Vicaria 23 (Il maffiusi di la Vicaria ) v roce 1863, 24 v níž byl poprvé užit pojem maffiusi ozna čující gang ve v ěznici Vicaria, jehož chování, praktiky a návyky se podobaly t ěm, které jsou charakteristické pro mafii – členové nap říklad užívali pojem pizzo .25 Hra si získala velkou popularitu a pojem maffiusi se postupn ě prom ěnil v maffiosi , který si našel cestu do b ěžného jazyka na Sicílii a Itálii. Hra sice spojila pojem maffiosi s věze ňským prost ředím, ale na po čátku byl užíván též ve všeobecné rovin ě. To se však zm ěnilo poté, co jej za čaly používat ú řady, které jej užívaly především ve spojitosti s kriminální činností – poprvé se pojem maffiosi objevil v policejním hlášení prefekta Filippa Antonia Gualtiera z 10. srpna 1865. 26

16 Nejbližší význam by se dal vyjád řit pojmy úžasný nebo skv ělý. Podstatu asi nejvíce vystihuje anglické slovo cool, jež užil Dickie John v jedné ze svých monografií. DICKIE, Cosa Nostra , s. 55. 17 Znamenající sm ělost či opovážlivost. BOROVI ČKA,Václav P., Mafie , Praha 1991, s. 5. 18 Znamená kamenolom. Teorie pracující s tímto významem vychází z přesv ědčení, že kamenolomy nedaleko Marsaly sloužily jako úto čišt ě pro Garibaldiho stoupence, a jako ochrana proti bourbonskému útlaku. BOROVI ČKA, Václav P., Súmrak mafie , Bratislava 1990, s. 5. 19 Smrt Francii, touha Itálie. DUYZINGS, Martin, Moc a tajemství Černé ruky , Praha 1968, s. 45–46. 20 Smrt Francouz ům, Itálie vydechni. BOU ČEK, Jaroslav, Chobotnice. P říb ěh sicilské mafie , Praha 1992, s. 57. 21 Mazzini povoluje krádeže, žhá řství, travi čství. Tamtéž. 22 BOROVI ČKA, Súmrak Mafie, s. 5. DICKIE, Cosa Nostra , s. 55. 23 Autory hry byli Giuseppe Rizzotto a Gasparo Mosca. BOROVI ČKA, Mafie , Praha 1991, s. 5. 24 Jiné zdroje uvádí rok 1861. DUYZINGS, s. 45. 25 Tento pojem d říve ozna čoval zobák, ale ve v ěze ňském slangu získal p řenesený význam, který znamenal smo čit si zobák nebo-li vybírat výpalné. DICKIE, Cosa Nostra , s. 55. 26 Tamtéž, s. 55–56. BOROVI ČKA, Mafie , s. 5. Mafia Monograph Part 1 of 4 , online archiv FBI, s. 16, 46–47. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%201%20of%204/view, (22. ledna 2014). 15

Záznamy o inicia čním rituálu sicilské mafie pocházejí z roku 1876. Zasv ěcení do Ctihodné spole čnosti je založeno na p ředvedení novice p řed skupinu v ůdc ů a jejich nejbližších pod řízených. Jeden z p řítomných nov ě p řijímaného člena píchl do paže či dlan ě a p říkázal mu, aby krví z rány pomazal svatý obrázek – většinou se jedná o Zv ěstování Panny Marie, ale Giovanni Falcone uvádí sv. Annunziatu –, který je poté spálen a sou časn ě s tím pronáší nová ček p řísahu: „Zradím-li Cosu Nostru, a ť mé maso sho ří jako tato sv ětice.“ 27 Je nutné podotknout, že do této spole čnosti nem ůže být p řijat každý, jelikož nov ě p řijímaný jedinec musí disponovat jistými povahovými vlastnostmi (nap ř. schopnost páchat násilné činy) nebo mít kontakt s mafiánským prost ředím či příbuzenský vztah s některým ze ctihodných muž ů.28 Pokud se jedná o otázku hierarchie, jsou sicilští představitelé Cosy Nostry staromódní a dbají na organiza ční formality. Hlavní bu ňkou organizace je tzv. rodina 29 – narozdíl od kalábrijské ’Ndranghety není tvo řena jen p říbuznými členy – v jejímž čele stojí capofamiglia , jež je znám také pod ozna čením don . Narozdíl od kalábrijské mafie je po čet pokrevn ě sp řízn ěných člen ů v jedné rodin ě hlídán, cílem tohoto opat ření je zabránit tomu, aby se tito jedinci neshromaž ďovali a nezískali velkou moc. Capofamiglia , který je formáln ě ozna čován též jako rappresentante (p ředstavitel), má vedle sebe podšéfa vicerappresentate 30 a poradce, jež je znám jako . Oby čejní členové, kte ří jsou ozna čováni jako vojáci, jsou organizováni do skupin po deseti členech, každou z t ěchto bun ěk vede tzv. , zvaný též kápo nebo kapitán, jenž je odpov ědný donovi . T ři mafiánské rodiny na sousedících územích tvo ří další organiza ční vrstvu, která se ozna čuje pojmem mandamento nebo-li obvod v jehož čele stojí capomandamento (šéf obvodu), jež zasedá v takzvané Komisi. Komise Cosy Nostry p ředstavuje vrcholný orgán, který v každé ze čty ř mafiánských rodin nejzámožn ějších provincií na Sicílii plní roli soudu, parlamentu a obchodní komory. Struktura americké Cosy Nostry se podobá sicilské, na nejnižší úrovni je bu ňka zvaná jako rodina, další organiza ční vrstvu tvo ří rada složená ze zástupc ů ur čitých geografických oblastí – obdoba sicilského obvodu. Někte ří ze člen ů rady zasedají v Komisi, která je tvo řena zástupci tamních nejvlivn ějších rodin. Na samotném vrcholu

27 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 16–17. 28 FALCONE, s. 88–89. 29 Užívá se též pojem v množném čísle cosche. CRESSEY, s. 144. WOLF, Eric R., Mafia, Antimafia, and the Plural Cultures of . In: Current Anthropology 46, 2005, 4, s. 502. 30 Může být též ozna čován pojmem sottocapo . Povinností podšéfa je p ředávat rozkazy bosse nižším úrovním hierarchie a zp ětn ě o veškerých událostech informovat bosse. V případ ě nutnosti, když boss není přítomen, p řebírá jeho roli a řídí rodinu. CRESSEY, s. 113–112. 16 hierarchie sicilské mafie stojí capo di tutti i capi nebo-li šéf šéf ů, který pochází z provincie . Pokud se jedná o otázku p řijetí žen do této organizace, tak je možné, ale nedostává se jim stejné cti jako muž ům, jelikož čest je v chápání této spole čnosti jen záležitostí muž ů.31

1.1.2. Otázka vzniku a p ůvodu, a dokumenty popisující uskupení podobná mafii Jako jiné Ctihodné spole čnosti i sicilská mafie ráda udržuje p ři život ě různé legendy o svém p ůvodu, které ale mají minimum spole čného se skute čným p říb ěhem. Jedna z takových legend, jež je tradována v sicilském prost ředí, tvrdí, že mafie za čala jako spole čnost snažící se odstranit nadvládu cizích panovník ů na Sicílii. Jako p říklad lze uvést legendu, kterou rádi zmi ňují sami členové mafie. P říb ěh vypráví, že sicilská Ctihodná spole čnost vznikla v dob ě sicilských nešpor 30. b řezna 1282, p ři nichž vyvrcholila nenávist proti nadvlád ě Francouz ů v podob ě krvavých st řet ů – impulsem mělo být napadení sicilské dívky vojákem z Provence Pierrem Druetem. Sicilská mafie nepravdiv ě tvrdí či tvrdila, že to ona vedla povstání proti navlád ě Anjuovců – Duyzings se zmi ňuje o tom, že poz ůstatky této legendy je možné nalézt v ceremoniálu přísahy mafie. Další p říb ěh, jenž zastává či zastávalo mnoho člen ů mafie a též n ěkte ří historici, prohlašuje, že vznikla ze st ředov ěkého bratrstva mstitel ů zvaných (Blahoslavení Pavlové), kte ří m ěli vystupovat proti zákonu a okupaci. Hovo ří se též o tom, že toto bratrstvo m ělo údajn ě sehrát významnou roli v atentátech na neoblíbené soudní ú ředníky, nebo ť bylo p řesv ědčeno, že veškerá sv ětská a duchovní moc je zkorumpovaná. 32 Otázka p ůvodu a vzniku mafie není jednoduchá a badatelé se rozcházejí. N ěkte ří hledají po čátky mafie hluboku v minulosti, jelikož vycházejí z názoru, že fenomén mafie je charakteristickým rysem sicilské mentality, kultury, tradic, a výsledkem odporu proti cizí nadvlád ě a zákon ům. V ětšina odborník ů na mafii, ale hledá po čátky v dob ě vlády Bourbon ů v Itálii – především v 60. letech 19. století. 33 Jedním z prvních dokument ů, který poskytuje p řesv ědčivé vysv ětlení o p ůvodu mafie, uve řejnil Leopoldo Franchetti ve svém díle Politické a administrativní podmínky

31 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 19. DICKIE, Cosa Nostra , s. 15. CRESSEY, s. 109–140. ANDERSON, Robert T., From Mafia to Cosa Nostra . In: American Journal of Sociology 71, 1965, November 3, s. 306. 32 DUYZINGS, s. 47–49. Mafia Monograph Part 1 of 4 , online archiv FBI, s. 30. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%201%20of%204/view, (18. února 2014). 33 Mafia Monograph Part 1 of 4, online archiv FBI, s. 31–34. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%201%20of%204/view, (18. února 2014). 17 na Sicílii . Franchetti zasazuje zrození mafie do roku 1812, kdy Britové – okupovali Sicílii v dob ě napoleonských válek –, zahájili proces vedoucí ke zrušení feudalismu. Odstran ění feudalismu sice nep řineslo okamžité změny, ale právní p ředpoklady umožnily osobní vlastnictví a postupný p říchod prvk ů kapitalismu, který je založen na investicích. Vzhledem k tomu, že v Itálii nebyly dodržovány zákony, docházelo k tomu, že nikdo necht ěl investovat do stroj ů nebo p ůdy, nebo ť existovalo riziko ukradení či poškození. P ředpokládalo se, že vznikne stav, který poskytne ochranu obchodu a jedince s kriminálními úmysly potrestá. Franchetti vidí hlavní p říčinu umož ňující vznik mafie v selhání státu, jelikož nebyl schopen takové podmínky vytvo řit. Silná moc feudálních baron ů – stáli proti monarch ům a odmítali jakékoli zásahy do svých panství – jim umož ňovala v oblastech jejich vlády p řim ět centrální soudy a policii k tomu, aby jednali podle jejich p řání. S tím, jak kon čil feudalismus řada t ěchto baron ů využila situace, aby se zapojili do rozvíjejícího se hospodá řství – v případ ě nutnosti i za užití násilí. Další skupinou, jež se neobávala užívat metody násilí, tvo řili takzvaní gabelloti, kte ří si pronajímali p ůdu, nebo kousky panství feudálních baron ů, kte ří v ětšinou pobývali v Palermu nebo Neapoli – daleko od svého majetku. Hlavním úkolem gabellot ů bylo spravovat a ochra ňovat p ůdu feudálních baron ů před bandity, loupežemi či záškodnictvím, a proto do svých služeb najímali bývalé vojáky nebo trestance – jedince, kte ří se neobávali užít násilí. Tito gabelloti navíc půdu dále pronajímali, což jim p řinášelo finan ční zisky. Zpráva dále hovo ří o existenci r ůzných stran či sekt – jak je nazývali vysocí ú ředníci –, jež na Sicílii zp ůsobovaly nepokoje, a z toho d ůvodu byly zřízeny soudy, které ale podlehly každému, kdo byl dostate čně tvrdý a schopný prosadit svou sílu. Proti nepokoj ům nebyla schopna zasahovat ani policie, jelikož i ona se nechávala uplácet nebo p ůsobila jako prost ředník – využívána p ři navrácení ukradeného dobytka majiteli. Vzniklá situace vedla k tomu, že lidé usilující o podnikání se nemohli spoléhat na státní instituce. Základní hodnotou podnikání se stalo násilí, jež Franchetti ozna čil jako nové hospodá řské odv ětí, jelikož gabelloty – prvotní podoba mafie – vid ěl jako manažery zabývající se násilím, kte ří pod svým vedením užívali zlo činecké skupinky v různých oblastech, aby mohli vymáhat výpalné a zajistit si monopol. Jedinci s obchodními či politickými zám ěry se mohli bu ď sami vyzbrojit nebo si koupit ochranu oborníka na násilí zvaného maffioso .34

34 DICKIE, Cosa Nostra , s. 50–53. BANDIERA, Oriana, Land Reform, the Market for Protection and the Origins of the . Theory and Evidence . In: London School of Economics and CEPR, April 2002, s. 7. BUONANNO, Paolo, DURANTE, Ruben, PRAROLO, Giovanni, VANIN, Paolo , On the 18

Další dokument popisující uskupení podobné mafii před sjednocením Itálie pochází z roku 1838, jedná se o hlášení generálního prokurátora sicilského m ěsta Trapani Pietra Ulloa, které zaslal ministru spravedlnosti v Pa říži. V hlášení se psalo: „V mnoha krajích existují bratrstva, jakési sekty, které si říkají strany – bez sch ůzí, bez jakýchkoli svazk ů, krom ě poslušnosti jednomu v ůdci, kterým je n ěkde statká ř, jinde kn ěz. Jejich pot řebám slouží spole čná pokladna, jednou ke zbavení ur čitého ú ředníka jeho funkce, jindy na jeho podplacení, jindy k obvin ění nevinného. Když dochází ke krádežím, p řijdou vyjednava či a nabídnou možnost vykoupení ukradených v ěcí, mnozí vysocí ú ředníci kryjí tato bratrstva neproniknutelnou ochranou, jako nap říklad soudce vysokého civilního soudu v Palermu, nebo vysoký ú ředník jménem Siracusa... není možné zavést m ěstské stráže k hlídkování po ulicích; nelze také svědky čin ů spáchaných za denního sv ětla... V této části Sicílie se prodávají ve řejné ú řady, korumpuje se spravedlnost, podporuje se nev ědomost.“ 35 Jedna z prvních studií v ěnující se uskupení podobnému mafii pochází z 60. let 19. století. Dokument se nazývá Bezpe čnost ve řejnosti na Sicílii , jehož autorem je Turrisi Colonna, který píše: „Nem ěli bychom k sob ě již nadále být neup římní. Na Sicílii působí sekta zlod ějů a ta má vytvo řené vazby po celém ostrov ě... Sekta ochra ňuje a je ochra ňována každým, kdo musí žít na venkov ě, jako jsou farmá ři pronajímající si farmy a honáci dobytka, poskytuje ochranu a dostává se ji od obchodník ů pomoci. Policie nahání sekt ě bu ď nepatrný, nebo žádný strach, protože si je jistá, že jí nebude d ělat žádné velké potíže vyklouznout z jakéhokoli policejního zátahu. Ani soudy nevzbuzují v sekt ě velké obavy. Pyšní se totiž tím, že kv ůli nátlaku, který vyvíjí na sv ědky, se d ůkazy pro soudní stíhání poda ří nalézt jen málokdy.“ 36 Ve studii se Colonna dále zmi ňuje o kodexu ml čenlivosti a věrnosti sekt ě, jež m ěla být hnána nenávistí ke zkorumpované policii v dob ě vlády Bourbon ů, a která nabízela své služby v revolucích 1848 a 1860. Jeho definice a poznatky o sekt ě jsou velmi podobné tomu, jak je mafie chápána v sou časné dob ě.37

Historical and Geographic Origins of the Sicilian Mafia . In: MPRA Paper, February 2012, 37009, s. 5. BUONANNO, Paolo, DURANTE, Ruben, PRAROLO, Giovanni, VANIN, Paolo, Poor Institutions, Rich Mines. Resource Curse and the Origins of the Sicilian Mafia . In: QUADERNI – Working paper DSE, August 2012, 844, s. 8. 35 BOU ČEK, s. 34. 36 DICKIE, Cosa Nostra , s. 40. 37 Tamtéž, s. 39–42. PAOLI, s. 33. 19

1.1.3. Vývoj Podobn ě jako neapolská Camorra vznikla sicilská mafie z politické situace v dob ě italského sjednocení, jelikož i na Sicílii navazovali zat čení revolucioná ři kontakty s vězni, které p řibírali jako novou vzbou řeneckou sílu. Členové zlo čineckých organizací vzniklé situace využili, jelikož bourbonské ú řady brzy poznaly, že bez dohody s těmito skupinami není možné vládnout. Sicilská mafie m ěla na rozdíl od Camorry siln ější postavení, jelikož byla již od svého po čátku více propojena s politickou mocí – to umožnila velmi slabá autorita Bourbon ů na ostrov ě –, a že v její existenci na ostrov ě tém ěř nikdo nev ěř il. 38 V dob ě bourbonské vlády bylo t ěžké zavést na Sicílii po řádek, jelikož zde p ůsobila soukromá domobrana, která byla zavázaná velkým vlastník ům půdy. Vedle t ěchto vlastník ů zde od po čátku 19. století působil policejní sbor, který ovšem nebyl nestranným vládním orgánem, ale představoval další centrum moci. Dále zde fungovaly soukromé armády, bandité, r ůzné ozbrojené skupiny či zlod ěji dobytka. Každá z těchto skupin kradla, vraždila, vydírala nebo využívala zákon ů ve sv ůj prosp ěch. 39 Po vylod ění Giuseppe Garibaldiho na Sicílii a dobytí Palerma – v zá ří 1860 bylo předáno do rukou krále –, bylo v plebiscitu potvrzeno, že se Sicílie stala neodd ělitelnou sou částí italského státu. Spolupráce mezi Itálií a Sicílií, ale trp ěla velkými problémy – vzájemné vztahy byly velmi napjaté a plné násilností; královi minist ři pocházející ze severu Itálie neměli podporu obyvatel Sicílie; na ostrov ě se navíc nacházeli revolu ční republikáni s vazbami na polozlo činecké skupiny, aristokracie a klér toužící po starých po řádcích nebo nezávislosti Sicílie, a lokální politici neobávající se užívat nemorálních nástroj ů pro získání moci (únos ů, zabíjení nebo spolupráce se zlo činci). Antipatie Sicílie vůč i Itálii posílily též povinné odvody – v minulých dobách na Sicílii nic takové nebylo –, placení daní a potla čování povstání vyhlášením stanného práva. Situaci nezlepšilo ani to, že vláda v Itálii již v pr ůběhu 60. let 19. století získala informace o existenci mafie na Sicílii, jelikož akademici se myln ě domnívali, že se jedná o archaický prvek přežívající z dob st ředov ěku a špatné vlády cizinc ů, jež udržovala ostrov zaostalý. Podobné názory p řisp ěly k tomu, že mnoho Ital ů chápalo mafii jako symptom

38 Dlouhou dobu o existenci mafie pochybovali p ředstavitelé FBI. Až po zasedání Kefauerovi komise v roce 1950 byla oficiáln ě potvrzena existence mafie v USA. Podobné chyby se FBI dopustila p ři opomíjení p řítomnosti ruské mafie na území Ameriky v dob ě studené války, kdy byla hlavní pozornost soust řed ěna na boj proti hrozb ě komunismu v USA. Hluší zájem o boj proti ruské mafii projevilo FBI až po skon čení studené války, ale to již ruská mafie m ěla v USA vybudováno své zázemí. CRESSEY, s. 8– 10. FRIEDMAN, Robert, Ruská mafie. Jak ruští mafiáni dobyli Ameriku , Praha 2001, s. 87. 39 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 85–86, 95. 20 zaostalosti a chudoby, který zmizí poté, co se Sicílie vymaní z izolace a dohoní své zpožd ění. Tento názor posiloval p řesv ědčení o starobylém p ůvodu mafie, který udržovali či udržují při život ě sami členové mafie.40 Jedním z prvních významných muž ů sicilské mafie byl Turi Miceli, který byl zárove ň jedním z nejbohatších muž ů – bohatství mu zajistil p ředevším obchod s citrusy – ve měst ě Monreale, jež se nacházelo v oblasti zvané Conca d’Oro. Práv ě citrusové sady jsou místem, kde si mafie osvojila první ze svých metod. Na p řelomu 18. a 19. století se d ůležitým vývozním artiklem ze Sicílie do Evropy staly citrusy, které představovaly jakousi moderní podnikatelskou činnost. Citrusové sady na po čátku pot řebovaly vysoké investice, nebo ť musely být vybudovány terasy, silnice, sklady, ochranné zdi p řed zlod ěji a systém zavlažování – citrusy jsou choulostivé plodiny a vynechání zavlažování by mohlo p řinést velké ztráty. Práv ě hrozba možného vandalismu – pod řezávání strom ů, zastrašování nádeník ů, p řerušení zavlažování nebo únosy statká řů – v sadech vytvo řila vhodné prost ředí pro mafii a metodu vybírání výpalného. Jednou z prvních ob ětí obchodující s citrusy byl Gaspar Galati, jenž zdědil citrusový sad v oblasti Uditore. 41 V p říb ěhu Galatiho je možné pozorovat n ěkteré charakteristiky mafie, jako je vymáhání výpalného, p řevaha na daném území, korupce u policie nebo náznak kodexu cti. Mezi další oblasti, v nichž p ůsobila mafie nebo organizace jí podobné lze jmenovat oblasti Favara – zde p ůsobilo uskupení zvané Bratrstvo (Fratellanze), jež se soust ředilo na poskytování ochrany dol ů se sýrou, která podobn ě jako cistrusy p ředstavovala d ůležitý vývozní artikl Sicílie –, m ěsta Caccama nebo . 42 Na základ ě dobových dokument ů popisujících p říb ěhy vlastník ů citrusových plod ů je patrné, že své základní metody – vybírání výpalného, vydírání, vyhrožování,

40 DICKIE, Cosa Nostra , s. 21–25. WOLF, s. 501–505. PAOLI, s. 25. 41 Gaspar Galati zd ědil citrusový sad po svém švagrovi Fondo Riellovi, jemuž bylo vyhrožováno v podob ě dopis ů, které napsal správce sadu Benedetto Carollo. Fondo Reilla podobn ě jako jiní prodával úrodu s předstihem – citrusy ješt ě nebyly zralé –, ale v 70. letech 18. století od p řekupník ů zjistil, že se zaplacené zboží za čalo ztrácet. Za krádežemi stál Carollo, který cht ěl tímto chováním dosáhnout zhoršení pov ěsti Riella, což by zp ůsobilo pokles ceny sadu, který by on poté odkoupil. Nový majitel Galati cht ěl sad pronajmout, ale Carollo m ěl jiné plány – zájemc ům o pronájem dával najevo, že k tomu nedojde. Galati Carolla propustil a najal nového správce, který byl v červenci 1875 zast řelen. Galati najal nového správce, což vedlo k sérii výhružných dopis ů hovo řících o tom, že nového správce potká stejný osud jako jeho p ředch ůdce. Galati tyto dopisy p ředložil policii, která sice Carolla zatkla, ale ihned jej zase propustila. D ůvodem propušt ění bylo, že jeden z policist ů spolupracoval s mafií v Uditore – vedl ji Antonio Giammona –, která se zam ěř ila na vymáhání výpalného za ochranu v sadech. Dickie John popisuje praktiky mafie v Uditore takto: „Byli schopni donutit majitele p ůdy, aby jejich muže p řijímali jako dozorce, správce či maklé ře.“ (DICKIE, Cosa Nostra , s. 31.) Taková situace ve spojení s dalšími konexemi umožnila člen ům mafie úrodu ochra ňovat nebo ji ohrozit. DICKIE, Cosa Nostra , s. 26–31. 42 Tamtéž, s. 26–34, 79–86, 129, 155. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 88. 21

únosy, p řátelské vztahy s politiky, korupce na policii – zako řenila mafie již v dob ě 60. let 19. století. Otázkou z ůstává pro č nebyla mafie potla čena ve svém po čátku, když existuje množství dokument ů a d ůkaz ů o její existenci. Jednou z možných odpov ědí může být, že italský stát m ěl dostatek jiných problém ů, než se zabývat problematikou mafie. Jiným pravd ěpodobným výkladem je, že silnou roli sehrálo spojení mafie s italským vládním systémem. Sv ůj podíl ale také mohla mít skute čnost, že mnoho lidí pochybovalo o její existenci. 43 Období 70. let 19. století je vypln ěno politickými problémy v Itálii, jelikož zde působila silná antipatie mezi levicovými a pravicovými stranami. P ředstavitelé pravicových stran byli p řesv ědčeni, že členové parlamentu z jihu Itálie a Sicílie vd ěč í za své zvolení volebním machinacím – uplácení stoupenců a zastrašování opozice – a spolupráci s mafií. Na druhé stran ě levicové strany chápaly reprezentanty pravice jako naduté, pokrytecké jedince opomíjející jih Itálie. V dob ě vlády pravicových stran byla vytvo řena komise, jež se m ěla zabývat otázkou kriminality a organizovaného zločinu na Sicílii. Zjišt ění tohoto orgánu, ale nep řinesla výrazné zm ěny, jelikož roku 1877 se k moci dostala levicová koalice, do níž vstoupili též sicilští členové parlamentu. Vzniklá koalice za čala vylu čovat a škrtat členy opozice z volebního seznamu a na jejich místa dosazovala p řátelsky naklon ěné kandidáty. Spole čnost stejn ě jako v p ředchozích letech byla rozhn ěvána kriminalitou, a proto tažení proti zlo čineckým uskupením podobající se mafii pokra čovalo – jedno z prvních tažení prob ěhlo kolem roku 1878 pod vedením prefekta policie Antonia Malusardiho –, ale co se skrývá za ozna čením mafie z ůstávalo nadále nejasné a mnoho významných člen ů mafie se vyhnulo represím pokud m ěli správné politické zázemí. V 70. letech je možné pozorovat zp ůsob jakým se mafie zapojila do politického d ění na Sicílii – nerozhodovala o bodech politických program ů, neusilovala o zm ěnu italské poltiky, jediné o co se skute čně snažila bylo p řizp ůsobení se nov ě vzniklé situaci a uzav ření vým ěnných obchod ů s politiky bez ohledu na jejich politickou p říslušnost. Jedinci, kte ří nem ěli správné politické p řátelé odcestovali ze Sicílie do USA – jednalo se o jednu z prvních imigra čních vln, která byla vyvoláná tažením proti mafii v letech 1877–1878. 44 Rozší ření volebního práva z roku 1882 p řineslo zájemc ům o politickou kariéru možnost získat podporu voli čů pomocí mechanismu laskavostí – jedinec p řijde za

43 DICKIE, Cosa Nostra , s. 62. 44 Tamtéž, s. 67–78. Mafia Monograph Part 1 of 4 , online archiv FBI, s. 54–55. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%201%20of%204/view (20. února 2014). 22 politickým kanditátem, jehož požádá o pomoc, za kterou bude žádat politickou podporu. Dickie John charakterizoval tento princip takto: „Volební hlasy se zkrátka vym ěň ují za laskavosti. Politici a státní ú ředníci p řid ělují zdroje – jako zam ěstnání, dodavatelské smlouvy, licence, penze, granty – a soukrom ě je znovu investují v rámci svých osobních podp ůrných sítí či své klientely.“ 45 Princip udílení laskavostí za politickou podporu, klientelismus nebo korupce neznamenají to samé co mafie, a je možné jej pozorovat u jiných kriminálních organizací. Jako p říklad jedince, jenž m ěl zájem o politiku, spolupracoval s mafií a ud ěloval laskavosti, byl don Raffael Palizzolo. Jedinci, kte ří získali volební právo a nežádali n ěkterého z kandidát ů o laskavosti, byli nuceni k volb ě správných kandidát ů pomocí výhružek ze strany mafie. 46 V 90. letech 19. století čelila mafie nejv ětšímu ohrožení od svého vzniku. Itálie se nacházela v komplikované situaci – hrozilo zhroucení finan čního systému v d ůsledku krachu bank a recesi v hospodá řství –, kterou m ěl stabilizovat p ředseda vlády generál Luigi Pelloux, jenž si získal nepopularitu balí čkem autoritativních reforem – omezení svobody tisku, zákaz odbor ů ve ve řejných službách, držení podez řelých v domácím vězení bez rozhodnutí soudu. Pelloux byl též pov ěř en úkolem potla čení korupce na Sicílii, a proto roku 1898 jmenoval nového policejního velitele v Palermu, jímž se stal zkušený Ermanno Sangiorgi. Sangiorgi vypracoval mezi listopadem 1898 a lednem 1900 zprávu o rozsahu 485 stran, 47 obsahující řadu d ůležitých informací – organiza čním rozd ělení sicilské mafie na osm klan ů,48 jména a osobní informace o členech klanu, inicia čním rituálu, obchodních metodách, ale též poznatky z vyšet řování záhadné vraždy 49 z roku 1897 v oblasti Conca D’Oro –, jež se stala d ůležitým dokumentem pro přípravu soudního procesu. Sangiorgi se b ěhem svého vyšet řování snažil získat sv ědky, kte ří by byli ochotni sv ědčit proti mafii, ale v tomto bod ě se mu moc neda řilo, jelikož mafie p řípadným jedinc ům ochotným spolupracovat s policií vyhrožovala. P řesto se mu roku 1899 poda řilo získat jednoho z prvních pentit ů, který poskytl pot řebné informace – hovo řil o válce mezi mafií probíhající v letech 1897–1899 o citrusové háje v Conca d’Oro, což mu umožnilo poukázat na to, že se nejedná o chaotické st řety odd ělených gang ů, ale o sváry v rámci jedné organizace. Sangiorgi využil situace, která se mu

45 DICKIE, Cosa Nostra , s. 96. 46 Tamtéž, s. 95–97. Mafia Monograph Part 1 of 4 , online archiv FBI, s. 56. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%201%20of%204/view (20. února 2014). 47 DICKIE, Cosa Nostra , s. 100. 48 Tamtéž. 49 Vraždu italské noviny ozna čily jako „p řípad čty ř nezv ěstných muž ů“. Tamtéž, s. 103. 23 naskytla v noci z 27. na 28. dubna 1900, kdy provedl zátah proti člen ům mafie jmenovaným ve zpráv ě. Pro dosažení úsp ěchu bylo nutné, aby Sangiorgi získal politickou podporu, a proto se snažil, aby se jeho zpráva dostala do rukou generála Pellouxe. Veškeré snahy byly narušeny v pr ůběhu druhé poloviny roku 1900, kdy se ekonomická situace v Itálii stabilizovala a krize minulých let za čala postupn ě odeznívat. Pelloux proto odstoupil, a sou časn ě byla ustanovena nová liberáln ější vláda. První nesouhlasné projevy se zprávou se projevovaly v podob ě odkládání soudního procesu, který byl nakonec zahájen až v kv ětnu 1901. Nesympatie s vyšet řováním Sangiorgiho se projevily také v po čtu obžalovaných člen ů mafie – ze stovek zat čených bylo obžalováno jen 89 muž ů –,50 kdy v ětšina byla propušt ěna z vazby pro nedostatek d ůkaz ů. Další komplikaci p ři soudu p ředstavovali sv ědci, kte ří najednou odmítali vypovídat. Nakonec bylo odsouzeno pouze 23 člen ů mafie, 51 kte ří byli odsouzeni za zlo činné spol čení. 52 Jako vhodný p říklad působení mafie v oblasti soud ů m ůže posloužit p říb ěh první významné ob ěti mafie markýze Emanuela Notarbartolo di San Giovanni – v 70. letech 19. století starosta Palerma, a prezident banky Banco di Sicilia –, který byl zavražd ěn mafií roku 1893, poté co zahájil vyšet řování korupce mezi celníky a hledal d ůvody bankrot ů zákazník ů banky. B ěhem svého pátrání odhalil řadu nesrovnalostí a spolupráci banky se členy mafie, výsledkem jeho snahy bylo odvolání z postu prezidenta banky. Notarbartolo dlouhou dobu ml čel o svých výsledcích vyšet řování, ale nakonec roku 1893 odeslal dopis popisující nezákonné manipulace s kapitálem banky a jmenující hlavní podez řelé 53 ministrovi financí. Za tento dopis zaplatil roku 1893 životem p ři cest ě vlakem z Termini Imprese do Palerma. Až o sedm let pozd ěji došlo k soudnímu řízení, jež rozšt ěpilo sicilskou spole čnost a šokovalo ve řejnost po odhalení vztahu mafie s politiky, soudními ú ředníky a policií. První fáze soudního procesu probíhala v Palermu, odtud bylo p řelí čení p řesunuto do Milána – důvodem bylo podez ření, že dochází k zastrašování sv ědků, a že vyšet řující soudci zatajují d ůkazy –, kde mezi sv ědky vystoupil syn zavražd ěného Leopold Notarbartolo, který b ěhem své výpov ědi prohlásil: „V ěř ím, že vražda byla krevní mstou a že jediný muž, který mého otce nenávid ěl, je Raffaele Palizzolo, člen parlamentu. Obvi ňuji ho, že byl podn ěcovatel

50 DICKIE, Cosa Nostra , s. 124. 51 Tamtéž, s. 126. 52 Tamtéž, s. 98–127. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 222–223. 53 Hlavní odpov ědnost za machinace m ěl nést Raffael Palizzolo, jenž kontroloval mafii v měst ě Caccamo. Byl také jedním z guvernér ů banky a poslancem italského parlamentu, kde hlasoval pro podporu vlády, které byla práv ě u moci. Finance banky užíval pro soukromé pot řeby svých p řátel, zkorumpování ú řad ů nebo podplácení voli čů . BOU ČEK, s. 68. 24 zlo činu a že si najal tyto i další nájemné vrahy.“ 54 Celý soudní proces byl ješt ě několikrát p řeložen a doprovázen obvyklými jevy, které se objevily p ři procesech s mafií v minulých letech – sv ědci ztráceli pam ěť a odvolávali své výpov ědi, obvin ění byli propoušt ěni na základ ě nedostatku d ůkaz ů apod. Palizzolo byl na základ ě rozsudku z roku 1902 odsouzen na 30 let v ězení 55 – rozsudek vinen rozd ělil italskou spole čnost, a některé politické frakce usilovaly o zm ěnu rozsudku –, ale o rok pozd ěji byl soudní proces obnoven a roku 1904 byl Palizzolo propušt ěn pro nedostatek důkaz ů. P ředtím než byl Palizzolo propušt ěn byla vydávána díla, která psali jedinci najatí mafií – právníci nebo spisovatelé –, kte ří zám ěrn ě rozši řovali o mafii nepravdivé informace. I po tomto procesu nadále z ůstávalo ve spole čnosti mnoho p ředsudk ů a mafie byla nadále považována za problém zaostalého jihu Itálie. 56 Na po čátku 20. století došlo v Itálii k výrazným zm ěnám, jako bylo p řebudování bankovního systému, industrializace severozápadu zem ě, orientování politiky na reformy, budování elektrických tramvají, obchodních dom ů nebo biograf ů, r ůst gramotnosti a volebního práva – roku 1913 mohli volit všichni dosp ělí muži. Nová situace p řinutila sicilskou, ale také neapolskou a kalábrijskou mafii k tomu, aby se nau čila pohybovat v novém demokrati čtějším prost ředí. 57

1.2. Camorra Camorra nebo-li neapolská mafie se od kalábrijské ’Ndranghety a sicilské Cosy Nostry odlišuje v několika bodech, jedním z nich je problematika pojmenování – již od po čátku svého vzniku byla nazývána Camorrou. Druhou odlišností je pov ědomí neapolské spole čnosti o její existenci, které m ělo, mimo jiných faktor ů, za následek její odlišnou historii a vývoj. Camorra navíc b ěhem let opustila princip inicia čního rituálu a nelze ji tedy chápat jako Ctihodnou spole čnost, jelikož jako taková zanikla roku 1912.58 Od této doby se již nejedná o jednotnou strukturovanou organizaci, ale spíše o jakousi organizaci tvo řenou r ůznými gangy, které vznikají, zanikají a spojují se, aby zanikly z důvod ů vzájemné války nebo policejního zásahu – což zp ůsobuje nestálost

54 DICKIE, Cosa Nostra , s. 135. 55 Tamtéž, s. 146. 56 BOU ČEK, s. 67–68. DUYZINGS, s. 105–106. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 228–244. 57 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 214–215. 58 Oslabení a zm ěna organizace Camorry roku 1912 vyvolala zdání, že Camorra jako taková zanikla. K podobnému chybnému p ředpokladu došlo v dob ě vlády fašismu, kdy Mussolini zahájil svou kampa ň boje proti organizovanému zlo činu. P řesv ědčení o vymýcení mafie posílil také Eric Hobsbawm ve své knize Primitive Rebels z roku 1959. BEHAN, Tom, The Camorra. Political Criminality in Italy , Routledge 2005, nestránkováno. 25 neapolského podsv ětí. Camorra je pravd ěpodobn ě mafií, která se od svého vzniku do sou časné podoby nejvíce prom ěnila. Bahan ji ve své monografii The Camorra: Political Criminality in Italy charakterizuje jako m ěstkou kriminální organizaci založenou na nezam ěstnaných nebo levné pracovní síle 59 – jedná se o záležitost posledních n ěkolika desítek let. Systém najímáním t ěchto vrstev spole čnosti na vykonání n ěkterých pohledávek Camorry zt ěžuje práci bezpe čnostních orgán ů p ři jejím sledování a předvídání jejích krok ů. Klany Camorry jsou ale nadále organizované – v čele stojí charismatický boss, pod nímž jsou další hodnosti a specializované role (oblastní šéfové, zabijáci, p řekupníci drog, ...), které sám ur čuje – a spole čně vytvá řejí jakýsi Systém (tak jej nazývají lidé uvnit ř). Odlišné je v této organizaci také postavení ženy, jež je krom ě mate řské role také podnikatelkou, která v p řípad ě zabití nebo zat čení bosse zaujme jeho místo. Zam ěř ení pozornosti na Cosu Nostru Camo ře umožnilo z ůstat ve stínu a nepovšimnutou, což ji dovolilo rozší řit sv ůj vliv na obchod s pirátskými DVD, napodobeninami luxusních kabelek a zna čkového oble čení, narkotiky, zbran ěmi, a navíc se jí poda řilo infiltrovat do stavebního pr ůmyslu v Neapoli a Kampánii. 60

1.2.1. P ůvod, pojem, inicia ční rituál a struktura Pokud se chceme v ěnovat studiu otázky p ůvodu Camorry, pak zjistíme, že odpov ěď na tuto otázku není jednoduchá, jelikož se setkáme s několika teoriemi. Jednou z nich je názor, že po čátky Camorry sahají do období 16. či 17. století, a že její členové jsou potomky špan ělské tajné spole čnosti zvané Garduña,61 která se na území Neapole mohla dostat – deportacemi špan ělských zlo činc ů – v dob ě nadvlády Špan ělů nad tímto městem. 62 Jiná teorie vychází z přesv ědčení, že členové Camorry mohli být novým typem takzvaných lazzaroni ,63 nebo ť s tím jak se Neapol za čala rozr ůstat a bohatnout, měnil se také zp ůsob kriminality. Hlavní rozdíl mezi jedinci zvanými lazzaroni a camorristi byl v jejich p ůsobení – lazzaroni pracovali jako jedinci, kdežto

59 Tyto volné a rozv ětvené vazby poskytují ochranu v případ ě zat čení, jelikož zat čený ohrozí jen lidi ve svém okolí a ne celou strukturu. Camora pro své činnosti také najímá mládež nebo levnou pracovní sílu – nejsou p řijati do Camorry –, kte ří nev ědí pro koho pracují. SAVIANO, Roberto, Gomora. Osobní výpov ěď o ekonomické moci a brutální rozpínavosti neapolské Camorry , Praha 2012, s. 48, 62-63, 29. 60 ABADINSKY, Howard, Organized Crime , 2009, s. 150–151. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 5, 17– 18. 61 Tajná špan ělská spole čnost založená 1417, která se specializovala na vraždy, loupeže a únosy na objednávku. John Dickie hovo ří o tom, že nejnov ější výzkumy poukazují na to, že tato spole čnost byla vymyšlená. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 73. 62 Stoupenci této teorie jsou Silvio Spaventa a Marco Monnier. Teorie o špan ělském p ůvodu, ale není příliš pravd ěpodobná a může být p říkladem p říb ěhu, který si Camorra vymyslela sama. Tamtéž, s. 72–74. 63 Pojem ozna čující velmi chudé zlod ěje. BEHAN, s. 9. 26 camorristi spolu vzájemn ě spolupracovali a fungovali jako skupina. Nejpravd ěpodobn ější odpov ědí na otázku vzniku Camorry, ke které se kloní v ětšina odborník ů, je že vyrostla z neapolské spole čnosti na p řelomu 18. a 19. století. Pro tento názor hovo ří d ůkazy potvrzující p ůsobení malých kriminálních skupin v Neapoli, které vznikaly mezi m ěstskou chudinou. Nebyly ale vedeny žádné p řesné záznamy, na jejichž základ ě by bylo možné zkoumat, o jaký typ organizace se jednalo a zda z některé z nich vznikla Camorra. 64 Není tedy ni čím p řekvapivé, že existuje také n ěkolik teorií zabývajících se otázkou p ůvodu samotného slova Camorra. První oficiální užití tohoto pojmu bylo zaznamenáno v královském ob ěžníku z roku 1735, který legalizoval založení devíti heren v Neapoli, v četn ě herny zvané ‚Camorra avanti palazzo’.65 V tomto kontextu má pojem Camorra vycházet ze spojení slov la morra 66 ozna čující neapolskou pouli ční hru, a capo , který m ěl na starost organizaci a sázky této pouli ční hry, a byl tedy nazýván capo della morra . Jiný výklad hovo ří o tom, že slovo Camorra popisovalo vydírání, které bylo charakteristickou činností jedinc ů ozna čovaných pojmem camorristi .67 Záznamy o inicia čním rituálu neapolské mafie pocházejí z období 40. či 50. let 19. století – mezi italskými mafiemi, které jsou v této práci zmi ňovány, se jedná o rituál nejstarší. Nebylo neobvyklé, pokud bylo na kandidátovi pro p řijetí žádáno, aby n ěkoho zavraždil pop řípad ě n ěkomu z nep řátel Ctihodné spole čnosti po řezal obli čej b řitvou – jizvy byly jistou formou trestu a v neapolských slumech dokladem moci. Poté, co se usoudilo, že je kandidát p řipraven pro p řijetí, složil p řísahu nad zk říženými dýkami, a následn ě musel svést boj se členem Camorry nebo jiným kandidátem o členství. Vzhledem k tomu, že se jednalo o symbolický souboj, byly čepele dýk obvykle obaleny látkou nebo provazem tak, aby vy čníval jen hrot, kterým bylo povoleno úto čit jen na paže. Poté, co došlo k prvnímu zásahu, byl souboj ukon čen – cílem nebylo protivníka zabít či zmrza čit. Nového člena následn ě čekalo objetí od ostatních camorrist ů a nejnižší hodnost picciotto di sgarro (hoch p řipravený k boji) v hierarchii této Ctihodné spole čnosti. Souboj na nože byl pro Camorru velmi d ůležitý a doprovázel každé povýšení do nové hodnosti, nap říklad picciotto di sgarro mohl po svedení dalšího

64 BEHAN, s. 9. 65 Nacházela se p řed Královským palácem na Piazza del Plebiscito, kde p ůsobila po n ěkolik století. Taméž, s. 10. 66 Hra ur čená pro dva hrá če, která by se dala p řirovnat ke h ře Kámen, n ůžky, papír, ale s tím rozdílem, že na místo kamene, n ůžek nebo papíru hrá či ukáží odlišný po čet prst ů. Hrá č, který uhádne po čet prst ů svého soupe ře vít ězí, číslo ale musí říci t ěsn ě p řed tím než budou p ěsti s po čtem prst ů otev řeny. Tamtéž, s. 9–10. 67 LONGRIGGOVÁ, Clare, Ženy mafián ů, Praha 1998, s. 19. 27 souboje postoupit do hodnosti camorrista – stát se camorristou znamenalo získat přístup k většímu podílu na ziscích ze zlo činu. 68 Silvio Spaventa b ěhem svého vyšet řování v 60. letech 19. století zjistil, že v Neapoli m ěla Camorra několik pobo ček (rodin) – jedna pro každou ze 12 čtvrtí m ěsta. V čele každé pobo čky stál capocamorrista 69 – volen svými kolegy – po jehož boku stál contarulo neboli ú četní, který se m ěl starat o finan ční otázky spole čnosti. Všech dvanáct capocamorrist ů tvo řilo radu, v jejímž čele stál jeden ze zvolených capocamorrist ů – dohlížel na činnost celé Ctihodné spole čnosti –, a jejíž hlavní funkcí bylo udržovat mír a urovnávat spory mezi jednotlivými rodinami. Každá rodina byla rozd ělena na části zvané paranze , v jejichž čele stál .70 Charakteristickým rysem hierarchie Camorry je princip využívání, p ři n ěmž výše postavení jedinci využívají mladší kolegy, kte ří tento systém p řijímají, jelikož doufají, že jednoho dne dosáhnou vyššího postu. Jako příklad tohoto využívání lze uvést odhodlání picciotti di sgarro přijmout na sebe vinu za t ěžký zlo čin spáchaný n ěkterým z výše postavených člen ů spole čnosti. 71

1.2.2. Vývoj Po čátek vývoje neapolské Camorry za čal ve v ězení, ve kterém se postupn ě vyvíjela a zdokonalovala své metody, aby se v pr ůběhu 19. století mohla prom ěnit v tajnou spole čnost, jež si vybudovala pevné postavení i mimo n ěj. Williama Ewarta Gladstonea, který 1851 navštívil neapolské v ěznice, šokovala zdejší situace, jelikož zde byli smícháni politi čtí a kriminální v ězni, kte ří si vše řídili sami. William E. Gladstone o situaci ve v ěznici napsal toto: „Jde o jakési samosprávné spole čenství, p řičemž hlavní autoritu p ředstavují gamorristé, muži nejproslulejší neohroženou zlo činností.“ 72 První oficiální zprávy hovo řící o Camo ře jako organizaci pochází z roku 1820. Tyto dokumenty mimo jiné poukázaly na kvalitativní zm ěnu, p ři níž se Camorra a její členové camorristi prom ěnili z lokálních gang ů zam ěř ujících se na krádeže a vydírání na uskupení s pevnou strukturou a jistým typem hierarchie. Informace o metodách užívaných v ěze ňskou Camorrou poskytují memoáry Politické v ěznice a žalá ře od

68 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 17, 71. 69 Některé zdroje uvád ějí ozna čení capofamiglia . SOUTHWELL, David, Historie organizovaného zlo činu. Pravdivý p říb ěh o tajemstvích dnešního podsv ětí , Praha 2009, s. 14. 70 V Sicilské mafii je tento post ozna čován pojmem capodecina nebo jen capo . PURCELL, Mick, Camorra , American Organized Crime. Dostupné z: http://www.mobsters.8m.com/camorra.htm (5. února 2014). 71 DICKIE, Pokrevní bratrstvo, s. 71–72. SOUTHWELL, s. 14. 72 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 34. 28

Sigimonda Castromediano, vévody z Marocina, markýze Caballina a pána sedmi hrabství, který seznamuje čtená ře s pom ěry ve v ěznici Castello del Carmine, v níž byl sám v letech 1851–1860/1861 uv ězn ěn. Castromediano ve svých memoárech vypráví o tom, že krátce poté, co byl uveden do cely, jej oslovil muž titulující se jako šéf věze ňské Camorry, který jej informoval o svých vazbách na žalá řníky a jejich nad řízené, 73 vyvázal Castromediana z jakýchkoliv povinností v ůč i Camo ře a navrátil mu peníze, které mu byly zabaveny p ři p říchodu do v ěznice. Tímto p řátelským vystupováním šéf Camorry sledoval vlastní cíl, jímž bylo placení výpalného – ochrana, jídlo, olej do lampy pro panenku Marii nebo pronajmutí podlahy na spaní –, které bylo ve v ěze ňském žargonu ozna čováno pojmem pizzo . Tento systém, který zajistil Camo ře silné postavení ve v ězení, popsal Marco Monnier 74 takto: „Věze ň nem ěl povoleno jíst, pít, kou řit nebo provozovat harazd bez souhlasu camorristy. Camorristovi musel odevzdávat desetinu ze všech svých pen ěz, které mu byly posílány, a musel platit za právo nakupovat a prodávat, stejn ě jako za základní i nadstandartní v ěci. Musel dokonce zaplatit za získání rady. Musel platit, i když byl chudý a nahý stejn ě jako zdi jeho cely, byl nucen zbavit se všeho co m ěl. Ti, kte ří odmítli p řijmout toto postavení riskovali, že budou ubiti k smrti.“75 Smrt nebyla jediným trestem, který mohl odporující nebo st ěžující si jedince potkat, mezi další tresty pat řily urážky, bití nebo po řezání břitvou. 76 V memoárech se čtená ř mimo jiné také dozví, že Camorra sama sebe nazývala Ctihodnou spole čností, jež trestala zrádce na základ ě výnos ů svých soud ů, které se nezabývaly otázkou spravedlnosti ale cti, kterou v chápání Camorry představovala p ředevším povinnost chránit své kolegy za jakoukoli cenu. Memoáry také poskytují informace o tom, že Camorra podporovala hazard a pití alkoholu. Vévoda po svém propušt ění navštívil n ěkolik dalších v ěznic, v nichž si všiml n ěkolika prvk ů –

73 Uplácení p ředstavitel ů v ězení dávalo Camo ře volnost, kterou pot řebovala ke své činnosti. Navíc jí to také umožnilo nosit vlastní oble čení, spát v odd ělených celách, jíst lepší stravu, mít p řístup k lék ům, dopis ům, knihám nebo balí čkům pro v ězn ě. Tím m ěla Camorra pod kontrolou proud ění produkt ů dovnit ř a ven z věznice. Camorra si tím vytvo řila obchodní model, kdy na jedné stran ě vybírala dan ě a na druhé stran ě kontrolovala obchodování s kontrabandem. Na podobném principu funguje sou časná Camorra, která místo řešení otázky, kam umístit slamník, řeší otázku podíl ů na velkých ve řejných stavebních zakázkách, a produkty pašované do v ěznice nahradila pašováním drog. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 42. 74 Marco Monnier roku 1862 napsal zprávu v níž, hovo řil o roli žen v Camo ře. „Manželka uv ězn ěného camorristy zaklepala u dlužníkových dve ří a bez nejmenších obtíží obdržela požadovaný obnos. P řed touto zlo čineckou sukní se t řásli i nejdrsn ější obyvatelé. Dob ře v ěděli, že d říve nebo pozd ěji jejího manžela propustí z vězení a pak se s klackem v ruce zeptá, pro č nezaplatili. Camorristova žena zastupovala moc a dovedla toho využít.“ LONGRIGGOVÁ, s. 58. 75 BEHAN, s. 13. 76 Vévoda Sigimondo Castromediano podává sv ědectví o muži, kterému byly opa řeny ruce za to, že se opovážil stěžovat si písemnou formou na pom ěry ve v ězení státním ú řad ům. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 37. 29 camoristé v různých krajích nosili r ůzné oble čení a toho, že mezi nimi fungovala sou časn ě rivalita a jistý typ loajality. 77 To, co ale vévoda nemohl zaznamenat, byly první kroky Camorry mimo věze ňský systém. Rozší ření vlivu za brány v ězení umožnila Camo ře situace v Neapoli, ve své dob ě jednoho z nejv ětších m ěst Itálie, která byla sužována bídou – čtvrt ě Porto, Pendino, Marceto a Vicaria tvo řily takzvané chudinské m ěsto – a velkou kriminalitou. Policie – členy tvo řily také nejobávan ější zlo činci nebo camorristé, které obyvatelé Neapole nazývali feroci (zu řivci) – se snažila udržet po řádek tím, že za čala spolupracovat se zlo čineckými vrstvami. Spolupráce a zapojení zlo čineckých živl ů do policie neumožnilo vytvo řit po řádek, jelikož byli tito jedinci loajáln ější ke zlo čineckým organizacím než k policejním orgán ům. Jakmile se Camo ře naskytla možnost rozší řit sv ůj vliv mimo v ěznice, neváhala a zam ěř ila se na získání pen ěz od kohokoli za cokoli a v nejv ětší možné mí ře pomocí vydírání. Camorra získávala své bohatství z hazardních her, loupeží – žádala podíl z každého lupu – a prostituce, vyd ělávala peníze také na poplatcích za zboží procházející p řístavem a m ěstskými branami, a prodávané na tržištích. Částka, kterou vybírala, tvo řila 10 %78 z celkové ceny zboží. 79 K silnému postavení Camorry p řisp ěly události z období revoluce 1860. Po obsazení Palerma v červnu 1860 František II. vydal výnos, že Království obojí Sicílie přestane být absolutní monarchií a p řijme ústavní politiku – doufal, že mu to umožní zůstat u moci. V Neapoli ale došlo k nepokoj ům, jimž policie nemohla čelit, a které přisp ěly k zániku neapolského policejního sboru. P ředtím než policejní sbor zanikl, jmenoval František II. nového policejního prefekta Liboria Romana, jenž zahájil svou iniciativu spoluprací s Camorrou, které nabídl možnost se rehabilitovat tím, že nahradí policii. 80 Členové Ctihodné spole čnosti neváhali a nabídku p řijali. Ochota vlastenc ů – někte ří navázali vztahy s camorristy b ěhem svého pobytu ve v ězení – ke spolupráci s Camorrou mohla být ovlivn ěna pou čením se z předchozího vývoje, jelikož proto aby bylo možné v Neapoli zavést zm ěny, bylo nutné mít pod kontrolou ulice. Camorra byla

77 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 31–44. 78 BEHAN, s. 15. 79 Tamtéž. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 45–48. 80 Na otázku pro č byl Romano ochoten spolupracovat s Camorrou nabízí Marco Monnier n ěkolik možných odpov ědí – Romano mohl Camorru chápat jako primitivní sektu, kterou se mu poda ří nasm ěrovat k humanitním cíl ům, Camorra mu mohla vyhrožovat, že pokud její členové nebudou naverbováni k policii rozpoutají v ulicích anarchii, mohla mu vyhrožovat smrtí nebo s ní mohl spolupracovat již od svého pobytu ve v ězení. John Dickie se kloní k poslednímu názoru, že Romano spolupracoval s Camorrou již od za čátku. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 61–63. 30 vhodným kandidátem, který mohl zajistit podporu mas – spolupráce samoz řejm ě nebyla zadarmo a Camorra v tomto spojenectví hledala výhody pro sebe. 81 Prvním, kdo se m ěl pokusit odstranit moc Camorry, byl Silvio Spaventa, který zahájil sv ůj boj proti Camo ře 16. listopadu 1860 čistkami v policejním sboru a propoušt ěním zkorumpovaných dozorc ů ve v ěznicích. Jeho postupy se, ale nesetkaly s podporou ve řejnosti, která dala najevo sv ůj odpor v podob ě pouli ční demonstrace, jež se odehrála v lednu 1861, a která byla dopln ěna peticí volající po jeho odvolání. V dubnu 1861 byl Spaventa pov ěř en úkolem odhalit, jak Camorra funguje. B ěhem svého vyšet řování zjistil, že v Neapoli má Camorra n ěkolik pobo ček – jedna pro každou ze 12 čtvrtí m ěsta –, moc je soust řed ěna ve 4 chudinských čtvrtích, poskytl také informace o její hierarchii, inicia čním rituálu nebo pravidlech pro p řijetí. Spaventa musel nakonec odstoupit v souvislosti s aférou, která jej vinila ze spolupráce se zlo činci. 82 V 60. letech 19. století camorristé využili možnosti spolupráce s mén ě zásadovými politiky, a problém ů, ve kterých se Itálie nacházela v období zvaném risorgimiento. Camorra, která d říve byla v ěze ňskou spole čností se postupn ě propracovávala na vyšší p říčky spole čenské struktury. 83 Období 70. a 80. let 19. století se neslo ve znamení zlepšení vzájemných vztah ů mezi levicovou vládou a členy Ctihodných spole čností – Camorra a Sicilská mafie. Camorra se v tomto období za čala t ěšit politické ochran ě a vým ěnou za ní zajiš ťovala politik ům pot řebné hlasy nebo po řádala r ůzné demonstrace, které jim mohly zajistit podporu. Situace se zm ěnila na p řelomu 80. a 90. let 19. století, kdy Sangiorgi po svém přeložení z Milána zahájil tažení proti neapolské Ctihodné spole čnosti – nejvyšším bossem v této dob ě byl Ciccio Cappuccio. V dob ě p ůsobení Sangiorgiho v Neapoli došlo roku 1893 k demonstraci drožká řů – vyvolal ji návrh na rozší ření m ěstského tramvajového okruhu, který by ohrozil živnost drožká řů –, jež 22. srpna 1893 p řerostla v násilný pouli ční protest. Do stávky se zapojila také Camorra, aby hájila zájmy svých politických p řátel, kte ří doufali, že stávka povede k tomu, že neapolská vláda získá

81 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 52–60. BEHAN, s. 17–18. 82 Kariéra Spaventy ale neskon čila, jelikož se roku 1862 stal nám ěstkem vnitra v Turín ě, kde pokra čoval ve sbírání informací o Camo ře. Usiloval o to, aby problematika Camorry spadala do kompetence nov ě vzniklé parlamentní komise, která vydala roku 1863 drakonický zákon, jenž umož ňoval uložit trest nuceného pobytu – trestanecká kolonie nebo n ěkterý ze skalnatých ostr ůvk ů u italského pob řeží. Díky působení Spaventy se na seznamu internovaných jedinc ů objevili i členové Camorry, kte ří se ale op ět rychle p řizp ůsobili nov ě vzniklé situaci a využili ji k tomu, aby mohli p řetvá řet mladší spoluv ězn ě. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 80–81. 83 Tamtéž, s. 64–81. BEHAN, s. 19. 31

ústupky na Římu ve sv ůj prosp ěch. 84 Demonstrace byly ukon čeny na základ ě dohody a podvodu, 85 za nimiž stál Alberto Casale – pravd ěpodobn ě se podílel na organizaci stávky a podporovala jej Camorra. Tyto události m ěly za následek čistky na policejním ředitelství a p řevelení Sangiorgiho do Benátek. 86 Stejn ě jako v Palermu tak i v Neapoli došlo v 90. letech 19. století k boji proti korupci a organizovanému zlo činu. Výsledkem této kampan ě bylo rozpušt ění neapolské městské rady, rezignace Alberta Casale a zahájení vyšet řování korupce v městském zastupitelstvu pod vedením Giuseppa Sareda. Bádání ukázalo, že více jak polovina zam ěstnanc ů m ěstského zastupitelstva nem ěla pot řebné vzd ělání a kvalifikaci. Serado vypracoval zprávu, jejímž výsledkem byl proces, p ři n ěmž bylo odsouzeno 12 lidí 87 včetn ě Alberta Casale. Saredo ve své zpráv ě mimo jiné napsal: „P ůvodní nízká Camorra ovládala v éře ponížení a poddanosti chudou l ůzu. Pak povstala vysoká Camorra, kterou tvo ří nejprohnan ější a nejnestydat ější členové st řední t řídy. Ti žili z obchodních a stavebních zakázek, politických sch ůzek a zastupitelské byrokracie. Tato vysoká Camorra uzavírá dohody a kšeftuje s Camorrou nízkou, s níž sm ěň uje sliby za služby a služby za sliby. Vysoká Camorra pohlíží na státní byrokracii jako na jakési pole, které musí sklidit a využívat. Jejími nástroji jsou vychytralost, drzost a násilí. Její síla vychází z ulic. A právem je považována za nebezpe čnější, nebo ť tím že dala vzniknout režimu založenému na zastrašování, obnovila tu nejhorší podobu despocie. Svobodnou v ůli nahradila Camorra poplatky, zrušila individuality a svobodu a pošlapává zákon i d ůvěru ve řejnosti.“ 88 Na po čátku 20. století se vytrácí rozho řč ení ohledn ě korupce a organizovaného zlo činu, což vedlo k tomu, že Seradovo vyšet řování již nevyvolávalo silné reakce u ve řejnosti. 89 Výraznou zm ěnu v postavení neapolské Ctihodné spole čnosti p řinesl proces Cuocolo 90 probíhající v letech 1906–1912. Hlavním podez řelým byl Enrico „Erricone“ Alfano – boss čtvrti Vicaria a nejvyšší šéf Ctihodné spole čnosti neapolské, který b ěhem

84 Vláda v Neapoli nesouhlasila s přid ělením zakázky na rozší ření tramvajové sít ě belgické firm ě. Dále se také obávala p řevzetí dohledu nad revitaliza čním programem spušt ěným po epidemii cholery z roku 1884. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 159. 85 Bylo dohodnuto, že bude omezen jízdní řád tramvají, a že k rozší ření tramvajové sít ě nedojde. O několik týdn ů pozd ěji, ale došlo ke zrušení dohody a obnovení p ůvodních zájm ů na rozší ření tramvajové sít ě. Pozd ěji vyšlo najevo, že Alberto Casale p řijal od belgické tramvajové spole čnosti úplatek, z něhož získali část také camorristé. Tamtéž. 86 BEHAN, s. 20 – 21. 87 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 247. 88 Tamtéž. 89 Tamtéž, s. 245–249. 90 Proces je pojmenován podle jedné ze zavražd ěných ob ětí Gennara Cuocola. Tamtéž, s. 252. 32 svého výslechu roku 1911 popíral, že by byl členem takzvané Camorry. Ve řejnost pr ůběh procesu sledovala a rozd ělila se na n ěkolik názorových proud ů. Jeden z nich zastával názor, že je Enrricone nevinný, druhý byl p řesv ědčen, že je Enrricone vinný. Třetí skupina požadovala rázný útok proti camorrist ům bez ohledu na právo. Proces m ěl za následek rozvoln ění vztah ů mezi Camorrou a jejími politickými p řáteli, kte ří v minulých letech užívali jejích služeb k získání politické podpory. Nyní, když ve řejnost volala po potrestání zlo činu, byli ochotni tyto vztahy opustit. Kauza Cuocolo měla také dopad na chování člen ů Camorry, kte ří zm ěnili sv ůj zp ůsob oblékání – již nenosili kalhoty do zvonu, výrazné vesty, ulíznuté vlasy apod. –, zakrývali svá tetování a maskovali se mezi lidmi z vyšší spole čnosti. 91 Camorra b ěhem procesu využila nep říznivé situace v Neapoli – chudina byla na okraji bídy a byla závislá na loterii, st řední t řída byla závislá na jisté mí ře luxusu, který ji odd ěloval od nižších vrstev, vyšší vrstvy byly závislé na sázení a p ůjčování. Každý byl ochotný p řijmout úplatek, za který poskytl falešné sv ědectví, které komplikovalo pr ůběh vyšet řování. Erricone byl nakonec 8. července 1912 uznán vinným. Kauza Cuocolo oslabila Camoru v Neapoli tak siln ě, že informace o Camo ře v následujících letech tém ěř vymizely. Tohoto cíle ale bylo dosaženo chaotickou cestou a pochybnými metodami, kauza samotná navíc nep řinesla žádné výrazné ponau čení a nadále se řešily otázky jak zacházet s přeb ěhlíky, jak v ěř it jejich informacím, jak kvalitn ě získávat d ůkazy apod. Tyto otázky podkopávaly možnosti boje proti organizovanému zlo činu v jižní Itálii. 92 Zm ěnu, ke které došlo po kauze Cuocolo zaznamenal agent Ludovik Simonetti – působil 4 roky ve čtvrti, již kontroloval Enrricone –, který se zabýval otázkou fungování Ctihodné spole čnosti. Vysv ětloval, že Camorra z minulých let fungovala na dvou principech, na rozd ělování zisk ů ze zlo činu mezi členy a na principu omerty, který po roce 1912 zanikl. Simmoneti charakterizoval nov ě vzniklou situaci takto: „Dnes získává ko řist ten, kdo čin spáchal, nikoliv kolektiv. S výjimkou řídkého p řípadu, kdy se některému rázn ějšímu bossovi poda ří vymoci si úplatek. V podsv ětí už nevládne tak slepá poslušnost jako d říve.“ 93 Ctihodná spole čnost ztratila schopnost vymáhat úplatky, které ji v minulosti umož ňovaly dohlížet na drobné zlo čince, danit zlo čin, a stala se zraniteln ější v ůč i rivalit ě v podsv ětí. Camorristé se ale nadále uznávali a v každé části

91 Tyto mimikry umožnily camorrist ům získat d ůvěru a dostat se do p řízn ě člen ů vyšší spole čnosti, aby poté co byli pozváni do domu mohli zjistit, co je možné ukradnout. Takovým p říkladem m ůže být Gennero Cuocolo, jehož hlavní zdroj p ředstavovaly objednané krádeže, jejichž lup poté dál prodával. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 252–258. 92 Tamtéž, s. 245–280. 93 Tamtéž, s. 281–282. 33 města existovaly jednotlivé bu ňky Camorry, ale Camora jako organizovaný komplex zanikla. 94 Na základ ě informací od jiných agent ů je patrné, že se Camorra nacházela v krizi již p řed procesem Cuocolo. Tato krize byla zp ůsobena tím, že Camorra nebyla schopna reagovat na modernizaci, nedosazovala své kandidáty do politiky a nevyužila situace stát se státem, místo toho jen poskytovala své služby proti jedné části státu. Na rozdíl od kalábrijské nebo sicilské mafie z ůstala Camorra ve svém jádru tím, čím byla na svém po čátku – zlo čineckou elitou mezi chudinou. 95

1.3. ’Ndrangheta ’Ndrangheta nebo-li kalábrijská mafie p ůvodem z Reggio Calabria – jednoho z nejchudších kraj ů v Itálii – se v pr ůběhu 90. let 20. století stala jednou z nejbohatších a nejsiln ějších mafií. Dokázala se prosadit nejen v regionech st řední a severní Itálie, 96 ale též v mnoha zahrani čních zemích jako jsou Argentina, Brazílie, Venezuela, Turecko, Austrálie nebo Kanada – zem ě, které jsou d ůležitými k řižovatkami pro obchod s drogami. Toto postavení zajistil kalábrijské mafii p ředevším obchod s kokainem 97 a zbran ěmi, ve kterém p ůsobí aktivn ě od 60. let 20. století. Silné postavení a bohatství kalábrijské Ctihodné spole čnosti zajistilo také sledování a zasahování do vývoje mezinárodních trh ů, což ji mimo jiné umožnilo rozší řit své p ůsobení do stavebnictví, zdravotnictví, turismu, nelegálního svozu odpadu – včetn ě odpadu toxického a radioaktivního – nebo velkoobchodní distribuce. Pokud se jedná o otázku studia fenoménu kalábrijské mafie, tak dlouhou dobu byla ’Ndrangheta odborníky na organizovaný zlo čin podce ňována, opomíjena a nejmén ě studována. Na jedné stran ě byla chápána jako nebezpe čná ale primitivní – především kv ůli praxi únos ů osob, které se podobaly únos ům z 19. století – a na stan ě druhé byla považována za odnož sicilské

94 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 281–282. 95 Tamtéž, s. 281–285. 96 Původn ě nep řicházeli ’ndranghetisté do region ů st řední a severní Itálie z vlastní v ůle, ale protože je sem vyhnaly policejní orgány. Byli sem posíláni, jelikož existovalo p řesv ědčení, že pro odstran ění moci zlo čineckých organizací je nutné zp řetrhat vazby „ctihodného muže“ s prost ředím jeho p ůvodu. K tomuto cíli sloužil nucený pobyt, který na řizoval členovi Ctihodné spole čnosti usadit se na n ěkolik let – tři až p ět – mimo obec narození a trvalého bydlišt ě. Na základ ě tohoto názoru byli posíláni sicilští, kampánští a také kalábrijští čelnové mafie do region ů st řední a severní Itálie. P ředstava, že tak dojde ke zp řetrhání vazeb s územím nemohla fungovat, jelikož doprava a telekomunikace byly dostate čně rovinuté. Železnice, dálnice, letadla a rozvoj telefonických technologií prakticky anulovaly ú činek nuceného pobytu. Vyhnaný jedinec sice nemohl opustit místo svého nuceného pobytu, ale nic nebránilo ostatní, aby přijeli za ním, což vedle ostatních faktor ů mohlo vytvo řit prostor pro rozvoj mafiánské sít ě v t ěchto oblastech. FORGIONE, Francesco, ’Ndrangheta. Nejmocn ější mafie sv ěta , Praha 2010, s. 19. 97 ’Ndrangheta se stala prost ředníkem mezi dv ěma trasami obchodu s touto drogou, a to trasou africkou a kolumbijskou. Tamtéž, s. 16. 34 mafie. 98 Až na konci první dekády 21. století byla kalábrijské mafii v oficiálních dokumentech ú řad ů zabívajících se touto problematikou p řiznáná stejná vážnost jako Cose Nost ře a Camo ře. 99

1.3.1. Pojem, struktura a inicia ční rituál Podobn ě jako již výše zmín ěná sicilská mafie si také ’Ndrangheta vytvá ří sv ůj vlastní příb ěh o svém p ůvodu – který má se skute čností jen málo spole čného –, ve kterém charakterizuje své členy jako bojovníky z hor bojující proti státnímu útlaku. Odtud pochází i název této organizace, jenž je odvozen od řeckého pojmu andragatia , a který reprezentuje vlastnosti – odvaha, hrdinství a čest – charakterizující úctihodného, čestného a odvážného muže. ’Ndrangheta se, podobn ě jako sicilská mafie, prezentovala krom ě t ěchto hodnot, jako uskupení se smyslem pro spravedlnost a spole čenský řád, který zákonné orgány nebyly schopny zajistit. 100 Jedním z odlišných prvk ů od ostatních Ctihodných spole čností, a který je jedním z hlavních d ůvod ů, pro č je ’Ndrangheta tak silná, spo čívá v rodinných vazbách. Tento prvek vytvá ří z ’Ndranghety mafii, která má nejmenší po čet takzvaných pentit ů,101 což mimo jiné ztěžuje studium tohoto fenoménu a zat čení jejích hlavních p ředstavitel ů. Systém rodinných vazeb vytvá ří specifický systém loajality, kterému nejsou jiné neosobní formy organizace schopny konkurovat. Tento zp ůsob loajality by se dal charakterizovat takto: „Udat druha policii je jedna v ěc; je to však n ěco zcela jiného pokud je tím druhem bratranec, strýc nebo tchán.“ 102 Základní struktura je tvo řena biologickou rodinou takzvaného capobastone, a je hlavní osou kolem, které se vytvá ří struktura každé ’ndriny.103 Capobastone si narozdíl od bosse Cosy Nostry m ůže p řivést mužských potomk ů kolik chce. Kolem šéfa a jeho rodiny se shromaž ďují další ’ndriny, které jsou sp řízn ěné pokrevn ě nebo s ňatkem. Každá ’ndrina poté p řijímá název podle jednoho nebo více p říjmení své v ůdčí dynastie či dynastií nap říklad Pelle-Vottati nebo

98 FORGIONE, s. 16–17, 25, 34. SOUTHWELL, s. 15. 99 SERGI, Anna, KUPKA, Petr, ’Ndrangheta: P říčina i d ůsledek kalábrijského strádání . In: SOUSLEIMANOV, Emil, Organizovaný zlo čin, Praha 2012, s. 39. 100 SOUTHWELL, s. 15. FORGIONE , s. 14–15. 101 Italský výraz ozna čující osoby zadržené pro podez ření z organizovaného zlo činu, které se zavážou ke spolupráci s justicí vým ěnou za snížení trestu. V letech 1994–2007 členové ’ndranghety tvo řili z celkového po čtu 794 pentit ů kolem 100 jedinc ů (12,6 %). Nejvyššího po čtu spolupracovník ů s justicí dosáhla Camorra s 251 členy a na druhém míst ě sicilská mafie s 243 jedinci. FORGIONE, s. 28, 209. 102 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 317. 103 Jedná se o základní jednotku ’Ndranghety, která by se dala p řirovnat k sicilské cosce. VARESE, Federico, How Mafias Migrate. The case of the ’Ndrangheta in Northern Italy , In: Law and Society Review 40, June 2006, 2, s. 422. Howard Abadinsky uvádí pojem andrine jako ekvivalent k ozna čení ’ndrina. ABADINSKY, s. 151. 35

Strangio-Nirta. Původn ě byla každá ’ndrina autonomní a svrchovaná na svém teritoriu, které v ětšinou tvo řila obec, kde pobýval capobastone . Pokud se na území nacházely jiné ’ndranghetistické rodiny, došlo ke striktnímu rozd ělení teritoria a ve v ětších obcích, kde se nacházelo více ’ndrin bylo jejich soužití usm ěřň ováno takzvané locale , jež spole čně vytvo řily, a které se zodpovídaly. V čele locale stojí capolocale , jemuž pomáhají dva vyšší funkcioná ři. Prvním z nich je contabile (ú četní), který má na starost správu spole čného fondu, který ’ngranghetisté nazývají valigatta (kuf řík). Druhým funkcioná řem je capocrimine (kriminální šéf), jenž má na starost dohled nad každodenní zlo činou činností a v p řípad ě nutnosti plní funkci ministra války. 104 Z důvod ů v ětší bezpe čnosti se locale dělí na dv ě složky, které jsou od sebe odd ělené. První z t ěchto složek je Malá spole čnost,105 která je tvo řena členy s nižší hodností. Druhou skupinu tvo ří ’ndranghetisté vyšší hodnosti a je ozna čována jako Velká spole čnost.106 Tím, čím se dále ’Ndrangheta odlišuje je systém získávání mocenských pozic. Pokud chce n ěkterý ze člen ů získat mocenskou pozice, pak musí dosáhnout ur čitého postavení v hodnostním žeb říčku, jenž je vytvá řen na základ ě takzvaných doti (vlastností, dar ů), které reprezentují členské hodnosti v hierarchii organizace, a které členové získavají krádežemi, vydíráním, vraždami apod. Získání nového doti znamená ob řad a v ětší podíl na moci. Nová ček za číná na pozici piccioto d’onore (ctihodný mladík), ze které se m ůže postupn ě p řes další nížší hodnosti, jako jsou camorrista a camorrista di sgarro , dostat k vyšším post ům jako je santista , vangelista a padrino . Tato komplikovaná struktura kalábrijské mafie je ztížena tím, že ’ndranghetisté se neshodnou v tom kolik doti existuje a jaká práva a povinnosti jsou s nimi spojena. Navíc se zdá pravd ěpodobné, že nové hodnosti jsou vymýšleny. 107 Od 50. let 20. století je možné zaznamenat každoro ční sch ůzky šéf ů ’Ndranghety zvané crimini , jejichž pr ůběh m ěl na starost každý rok volený capocrimine ,108 a které se konaly v rozmezí zá ří a října – datum není p řesn ě stanoveno – v Montaltu poblíž

104 Capobastone, contabile a capocrimine dohromady tvo ří útvar zvaný copiata. LANE, David Stuart, Do srdce mafie , Bratislava 2010, s. 100. 105 Malá spole čnost je tvo řena pozicemi Picciotto (p ěšák, chlapec), Camorrista , a Camorrista di sgarro (ozna čován též jako sgarrista nebo-li voják či p ěšák). SAVIANO, Roberto, Poj ď se mnou pry č, Praha 2012, s. 57. 106 Velká spole čnost je tvo řena pozicemi Santista (sv ětec), Vangelista (evangelista) , Trequartino (t říčtvr ťák), Quartino (čtvr ťák), Padrino (kmotr). Saviano uvádí ješt ě další pozice jako jsou nap ř. k řížová výprava, hv ězda, bartolo, nejsv ětější matka, nekone čno a hrab ě Ugolino. Což, potvrzuje tvrzení o vzniku nových doti . SAVIANO, Poj ď se mnou pry č, s. 57. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 25. 107 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 26. PAOLI, s. 47–49. 108 Tento post nelze v žádném p řípad ě p řirovnat k titulu „the boss of the bosses“ nebo-li boss všech boss ů. Capocrimine měl v porovnání s bossem všech boss ů mnohem menší pravomoci v otázce intervence do problém ů jednotlivých ’ndrin nebo kontroly míry násilí mezi jednotlivými ’ndrinami. VARESE, s. 423. 36 kláštera sv. Madonny v Polsi v horách Aspromonte. Cesare Polifroni vysv ětlil, že na těchto setkáních každý capobastone „musí p řihlédnout ke všem činnostem, k nimž došlo během celého roku a nejd ůležit ější ze všeho byly události, k nimž došlo na jeho území, jako jsou vraždy, únosy apod. 109 Bylo by také vhodné podotknout, že v rámci kalábrijské mafie neexistovala vrcholná struktura podobná Komisi Cosy Nostry, a její jednotný koordina ční orgán vznikl až roku 1991. Tato nejvyšší struktura je d ělena na mandamenti (obvody) pokrývající t ři obvody v provincii Reggio Calabria, a podle vyšet řovatel ů se mu zodpovídají ’ngranghetisté celého sv ěta. Další odlišností v rámci struktury od ostatních Ctihodných spole čností je vetší zapojení žen, které se podílely na řízení nelegálních obchod ů v dob ě skrývání či v ězn ění manžela. Navíc bylo také stanoveno formální hierarchické za řazení žen, které mohou dosáhnout hodnosti zvané ,,sestra pokory“.110 Stejn ě jako u jiných Ctihodných spole čností i v p řípad ě ’Ndranghety musí nov ě přijímaný člen projít inicia čním rituálem. Nejran ější zmínky o rituálu ’Ndranghety spadají na konec 19. století. Před zahájením p řijímání se musí kandidát nau čit pravidla a předpisy této organizace a teprve poté m ůže být proveden samotný ob řad. Hlavní představitel Ctihodné spole čnosti p řečte dlouhý rituální projev, po kterém se dotáže svých druh ů, zda je žadatel p řipraven, poté se kruh p řítomných rozestoupí, čímž se nová ček dostane napravo od bosse, který nožem novicovi vy řízne do levého palce k říž. Z této rány nechá nov ě p řijímaný člen ukápnout n ěkolik kapek krve na obrázek archand ěla Michaela, poté boss odtrhne hlavu sv ětce a zbytek obrázku nechá spálit v plameni svíce, což m ělo symbolizovat zni čení zrádc ů.111 Nakonec je pronesena přísaha ’Ndranghety a boss políbí nového člena na ob ě tvá ře a seznámí jej s pravidly cti. 112

1.3.2. Vývoj Jedním z prvních odlišných znak ů této mafie od dvou výše zmín ěných je minimální existence zpráv z období 60. a 70. let 19. století, které by hovo řily o existenci podobné zlo činecké struktury v Kalábrii, čímž mohl vznikat dojem, že zde nic podobného jako Camorra nebo sicilská mafie neexistovalo. První zprávy o p ůsobení mafián ů

109 VARESE, s. 423. 110 FORGIONE, s. 15–18. 111 Jiné zdroje hovo ří o tom, že adept pro členství položí levou ruku dlaní dol ů na špi čku nože, který drží jeden z pomocník ů zatímco ostatní p řítomní položí svou leva čku na ruku nov ě p řijímaného. Poté složí přísahu, ale již bez toho, aby jeho krev kapala na obraz sv ětce. SAVIANO, Poj ď se mnou pry č, 51–57. 112 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 15–16. 37 a camorrist ů – jak byli v prvních zprávách ozna čováni – v Reggio Calabria pocházejí z 80. let 19. století. S tím jak se soudci a policie dozvídali více o tomto uskupení, za čal se užívat pojem picciotto ,113 které v jihoitalském či sicilském ná řečí p ředstavuje ozna čení pro hocha, ale reprezentuje také arogantní a sebev ědomé chování mladého muže, a proto by se dal tento název p řeložit jako Holomci. 114 Další odlišností kalábrijské mafie je to, že se netěšila na svém po čátku takové úrovni ochrany jako nap říklad sicilská mafie nebo Camorra. 115 První informace spojené s rysy charakteristickými pro mafii, pocházejí z planiny Gioia Tauro, kterou b ěhem 80. a 90. let 19. století zm ěnili muži z v ěznice – Holomci – ve měst ě Palmi na baštu mafie celé Kalábrie. O prvním charakteristickém rysu informoval jeden z místních ú ředník ů roku 1888. Jednalo se o výpov ědi obyvatel zran ěných b řitvou v obli čeji, a kte ří odmítali vypovídat o tom, kdo jim tato zran ění zp ůsobil. Další informace nazna čují, že Holomci za čali vybírat výpalné, což je také typický rys pro chování jakékoli mafie. Z Palmi se poté vliv Holomk ů rozší řil po celé planin ě Gioia Tauro. Na konci 80. let 19. století probíhala řada soudních proces ů se členy picciotterie. První soudní proces, p ři n ěmž bylo souzeno 24 obžalovaných, se konal na po čátku roku 1889, další soud prob ěhl v červnu 1890 a odsoudil 96 obvin ěných, roku 1895 bylo odsouzeno 150 muž ů v Palmi. 116 Soudní proces z roku 1897 p řinesl podrobnosti o hodnostech a rituálech picciotterie , které se velmi podobají sou časné ’Ndranghet ě. Picciotteria se zformovala do místních bun ěk či sekcí, každá z t ěchto bun ěk se d ělila na tzv. Malou spole čnost, ve které p ůsobili muži s nižší hodností, a Velkou spole čnost, kterou tvo řili zkušenejší zlo činci takzvaní camorristé. Ob ě tyto spole čnosti m ěly svého vlastního šéfa a ú četního (contailo ), který m ěl na starost shromaž ďování a p řerozd ělování výnos ů organizace. Každý nový člen musel p řed vstupem do picciotterie podstoupit rituál, aby mohl získat nejnižší hodnost. Je tedy patrné, že picciotterie byla starším ozna čením pro ’Ndranghetu. Soudní procesy v Palmi sice nedokázaly planinu Gioia Tauro od Holomk ů očistit, ale poskytly zdroje dokument ů pro jejich studium. 117 Další d ůkazy o existenci

113 Picciotto bylo krom ě zmín ěného kontextu, také užíváno pro nejnižší postavení ve struktu ře Camorry. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 168. 114 Tamtéž, s. 167–168. 115 V pr ůběhu let 1885–1902 m ělo být zat čeno 1 854 picciott ů. Tamtéž, s. 169. 116 Tamtéž, s. 172–173. 117 Tamtéž, s. 171–177. 38 picciotterie a informace o jejích činnostech pocházejí z Africa nebo oblasti Aspromonte.118 Uskupení picciotterie nebo-li Holomk ů se v mnoha bodech podobá neapolské mafii. Neapolská i kalábrijská mafie svád ěly souboje na nože a své ob ěti řezaly břitvou do obli čeje, ob ěma plynuly hlavní zdroje z prostituce a alkoholu, ob ě nosily podobné oble čení a d ělily svou organizaci na Malou a Velkou spole čnost. Podobnost t ěchto dvou Ctihodných spole čností je dána tím, že ob ě vyšly ze stejné v ěze ňské Camorry. 119

118 V oblasti Aspromonte se stal nejznám ějším členem picciotterie Giuseppe Musolina, který byl jako jeden z prvních člen ů této organizace chápán jako hrdina. Na základ ě vyšet řování, které vedl policista Vincenzo Mangione je možné pozorovat n ěkteré z charakteristických rys ů spole čné Ctihodným spole čnostem – princip vendety, získávání protislužeb od vážených obyvatel (politik ů, právník ů, doktor ů,...), zastrašování nebo zapírání existence t ěchto zlo čineckých organizací. Jako nejlepší zdroj informací o rané ’Ndranghet ě ozna čuje John Dickie sérii reportáži italského noviná ře Adolfa Rossiho, který vykonal prohlídku n ěkolika v ěznic, ve kterých se setkal se členy piccioterrie . Rossi b ěhem své cesty mimo jiné navštívil také Palmi a Africo. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 196–209. 119 Tamtéž, s. 176. 39

2 Situace v USA 2.1. Americké gangy v 19. století První gangy sužující New York vznikly v chudinských činžovních domech ve čtvrti zvané jako Five Points – tvo řena ulicemi Cross Street (pozd ěji Park Street), Anthony Street, Little Water Street (pozd ěji zanikla), Orange Street a Mulberry Street –,120 která byla rovn ěž známá pod ozna čením Krvavý starý šestý okrsek. Ve st ředu této oblasti se nacházel park Paradise Square, který se prom ěnil v sou část Mulberry Park, jenž byl od roku 1911 zván Columbus Park. 121 V prvních letech po svém založení byla Five Points relativn ě klidnou oblastí, v níž v ětšinou dokázal jeden strážník zjednat pořádek, ale tato situace se zm ěnila v pr ůběhu roku 1820. Vzhledem k tomu, že oblast Five Points byla vybudována na bažinaté p ůdě, za čalo docházet k hroucení a propadání mnoha činžovních dom ů z důvodu nedostate čného vysušení. Nejv ětší hrozbu v takovém prost ředí p ředstavovaly především zdraví nebezpe čné plyny a riziko nákazy malárií. Howard Zinn v knize A People’s History of the United States popisuje situaci v New Yorku ve 20. a 30. letech 19. století takto: „V New Yorku jste mohli vid ět chudé ležet na ulici mezi odpadky. Ve slumech nefungovala žádná kanalizace, a špinavá voda tekoucí na dvorky a ulice, do sklep ů, v nichž žili nejchudší z nejchudších, s sebou p řinesla epidemii tyfu v roce 1837 a 1842. V dob ě epidemie cholery roku 1832 bohatí uprchli z města; chudí zůstali a zem řeli.“ 122 Vzniklá situace vedla k odchodu spo řádaných rodin do jiných částí Manhattanu a uvoln ěné místo vyplnili p ředevším černí otroci uprchnuvší z jihu USA a Irové, 123 kte ří se do New Yorku dostali v první p řist ěhovalecké vln ě po americké revoluci. Do roku 1840 se čtvr ť Five Points stala jednou z nejhorších v Americe – obyvatelé žijící v chudobě se zam ěř ili na zlo čin; v činžovních domech žili zlod ěji, vrahové, kapsá ři, žebráci nebo prostitutky; incest a promiskuita nebyly ni čím

120 V sou časnosti se jedná o oblast, která je ozna čována jako jihozápadní část Columbusova parku, a jež je tvo řena k řižovatkou ulic Baxter Street (p ůvodn ě Orange Street), Worth Street (d říve Anthony Street) a Park Street (p ředtím Cross Street). ASBURY, Herbert, Newyorské gangy. Neformální d ějiny newyorského podsv ětí , Praha 2002, s. 15. JOHNSON, Caludia, Youth Gangs in Literature , the Unites States of America 2004, s. 17. 121 ASBURY, s. 15,18. McNAMARA, Robert, Five Points, New York’s Most Notorious Neighborhood. Dostupné z: http://history1800s.about.com/od/urbanconditions/p/fivepointsnyc.htm (10. b řezna 2014). 122 JOHNSON, s. 18. 123 Statistiky ze s čítání lidu z doby ob čanské války poukazují na to, že ve Five Points žilo 3 435 irských rodin. Další po četnou skupinu p ředstavovali Italové s 416 rodinami a Angli čané se 73 rodinami. (ASBURY, s. 21.) Jako zajímavost lze uvést, že vedlejším produktem vzájemného soužití Ir ů a Afroameri čan ů bylo spojení irských a afrických tanc ů, které položilo základy modernímu stepovému tanci. Five Points. Then, Again, On The Real. . Dostupné z: http://ontherealny.com/five- points-then-again/ (10. března 2014). 40 výjime čným; vraždy byly na denním po řádku a policisté se v této oblasti obávali o sv ůj život. 124 První organizované gangy vznikaly v zeliná řstvích, jejichž hlavní zisky neplynuly z prodeje zeleniny, ale alkoholu. První podnik tohoto typu otev řela roku 1825 Roseanne Peersová, u níž byly pravd ěpodobn ě založeny jedny z prvních gang ů – Čty řicet zlod ějů125 (the Forty Thieves) a Kerryo ňané 126 (the Kerryonians). V jiných hokyná řstvích vznikly Chicheste ři (the ), Švábí gardy 127 (the ), Šerední klobouky 128 (the Plug Uglies), Košilá či (the ) nebo Mrtví králíci 129 (the ). Gangy z Five Points mezi sebou vzájemn ě soupe řily, ale v případ ě nutnosti byly schopny se spojit do spole čného boje proti gang ům z Bowery Street. 130 Mezi nejznám ější gangy v Bowery – převážn ě tvo řené Iry – pat řily Chlapci z Bowery 131 (the ), Praví Ameri čané (the True Blue Americans), Americké gardy (the American Guards), O’Connellova garda (the O’Connel’s Guards) nebo Atlantické gardy (the Atlantic Guards). 132 Postavení gang ů posílilo poté, co se gangste ři stali členy dobrovolného hasi čského sboru – získali možnost ovliv ňovat jednání m ěstské správy –, a když jim politici z 133 za čali poskytovat ochranu vým ěnou za využití jejich služeb

124 JOHNSON, s. 17–18. ASBURY, s. 20–24. 125 Čty řicet zlod ějů p ůsobilo p ředevším v období od 20. do 50. let 19. století. Zakladatelem byl Edward Coleman, jehož život skon čil trestem ob ěšení poté, co ubil svou manželku k smrti. ANDREWS, Evan, 7 Infamous , History, 14 June 2013. Dostupné z: http://www.history.com/news/history- lists/7-infamous-gangs-of-new-york (10. b řezna 2014). 126 Pojmenováni podle hrabství Kerr v Irsku. JOHNSON, s. 20. 127 Ozna čováni podle obchodu s alkoholem, v němž vznikly. Tamtéž. 128 Nazýváni podle velkých klobouk ů vycpaných vlnou a k ůží, které členové nosili a v případ ě pouli ční bitky si je stahovali až k uším, což jim poskytovalo ochranu. BOS, Carole D., Gangs of New York – Historical Facts, People and Places , Awesome Stories. Dostupné z: http://www.awesomestories.com/asset/view/HISTORICAL-FACTS-PEOPLE-AND-PLACES-Gangs-of- New-York (10. b řezna 2014). 129 Jméno získali kv ůli tomu, že do boje vstupovali s mrtvým králíkem naraženým na ty či. Tamtéž. 130 Bowery Street se po výrazném nár ůstu krimitality na Five Points stala centrem zábavy – byla lemována divadly, koncertními halami, saloony, sklepními tavernami a zahradními pivnicemi, v nichž byl prodáván zdraví nebezpe čný alkohol. Pivnice a zahradní taverny si v následujících letech, ale p řivlastnili zlo činci, což p řisp ělo k tomu, že se také tato oblast prom ěnila v centrum gang ů. ASBURY, s. 31–32. 131 Nejv ětším konkurentem Chlapc ů z Bowery byli Mrtví králíci, s nimiž se n ěkolikrát st řetli v krvavých pouli čních st řetech. ANDREWS, Evan, 7 Infamous Gangs of New York , History, 14 June 2013. Dostupné z: http://www.history.com/news/history-lists/7-infamous-gangs-of-new-york (10. b řezna 2014). 132 ASBURY, s. 28–32. CORKERY, Aiden, The Kerryonians made their mark on the streets of turn-of- the-century New York , Independent, 25 November 2012. Dostupné z: http://www.independent.ie/regionals/kerryman/news/the-kerryonians-made-their-mark-on-the-streets-of- turnofthecentury-new-york-27369015.html (11. února 2014). 133 Politická organizace Demokratické strany v New Yorku známá podle svého sídla Tammany Hall. Původní organizace Spole čnost Saint Tammany – pojmenována podle indiánského ná čelníka ze 17. století, jenž proslul svou moudrostí a humánností – byla založena roku 1789 za ú čelem pomoci vysídleným jedinc ům nalézt práci a místo, kde budou žít. Krom ě toho též pomáhala cizinc ům stát se americkými ob čany. Po ob čanské válce, ale p ůvodní ú čel této organizace zanikl, jelikož od jmenování 41 v dob ě voleb – únosy konkuren čních kandidát ů, p řesv ědčováním, vyhrožováním nebo násilím nutili obyvatele k volb ě „správného“ kandidáta. Vzájemná spolupráce byla umocn ěna také tím, že mnoho ze stranických p ředstavitel ů vlastnilo zeliná řství s prodejem alkoholu, saloony, tan čírny, nebo nabízelo ochranu heren a nev ěstinc ů. Následkem této skute čnosti byly velké nepokoje zahájené v dob ě jarních voleb roku 1834, a jež s p řestávkami pokra čovaly následujících deset let – Abolicionistické nepokoje (1834), zni čení kostela na Spring Street (1834), požáry ve finan ční čtvrti (1835), Mou čné nepokoje (1837), st řety mezi gangy nebo požárními jednotkami. 134 Dalším centrem gang ů byl Čtvrtý okrsek, 135 do n ějž se od roku 1845 za čaly stahovat říční gangy jako byly Chlapci úsvitu 136 (the ), Buckové (the Buckoos), Hooke ři (the Hookers), Bahenní and ělé (the ), Jatka ři (the Slaughter Housers), , Potašové (the Potashes), Syslové (the Gophers), gangy z Hell’s Kitchen a West Side, nebo Gang z Charleton Street (the Charleton Street Gang). Hlavním rozdílem mezi gangy ze Čtvrtého okrsku a z Five Points či Bowery byl založen na tom, že ve Čtvrtém okrsku se členové výše zmín ěných gang ů chovali jako zabijáci, únosci, či piráti a jen ve výjime čných p řípadech se ú častnili ve řejných rva ček s gangy z jiných čtvrtí. Gangy z náb řeží se soust ředily p ředevším na olupování námo řník ů, které nalákaly do svých saloon ů nebo nev ěstinc ů, v nichž je oloupily, zabily, a jejich mrtvé t ělo vhodily do řeky. Pokud námo řníky nezavraždily, tak je prodávaly jako levnou pracovní sílu kapitán ům lodí. Další zdroj p říjm ů pro gangy z náb řeží p ředstavovaly krádeže v docích a pirátství. Newyorská policie pro boj

Williama Tweeda p ředsedou demokratické strany v New Yorku roku 1860 byla Tammany Hall spojována s korupcí. Od této doby se Tammany Hall zam ěř ila na organizování p řist ěhovalc ů do hlasovacích blok ů. New York byl rozd ělen na politické okrsky, z nichž každý m ěl svého v ůdce, jehož úkolem bylo zajistit, aby jeho okrsek hlasoval pro kandidáty Tammany Hall. Politi čtí stoupenci poté mohli obdržet zam ěstnání ve správ ě m ěsta, u police nebo hasi čů . Tammany Hall využívala služeb člen ů gang ů k zajišt ění pot řebných hlas ů pro své kandidáty. Tento systém p řetrvával v americké spole čnosti hluboko do 20. století. S Tammany Hall spolupracovaly p ředevším gangy z Five Points. Je nutné podotknout, že též politická strana Rodilých Ameri čan ů (The Native American Political Party) využívala služeb gang ů z Bowery. LUNDE, Paul, Organizovaný zlo čin. Zasv ěcený pr ůvodce nejúsp ěšn ějším odv ětvím sv ěta , Praha 2009, s. 120. BROŽ, Ivan, Al Capone. Řečený zjizvená tvá ř, Praha 2007, s. 17. BOS, Carole D., Gangs of New York – Gangs and Tammany Hall , Awesome Stories, December 2002. Dostupné z: http://www.awesomestories.com/asset/view/GANGS-AND-TAMMANY-HALL-Gangs-of-New-York (10. b řezna 2014). 134 ASBURY, s. 34–43. 135 Nacházel se jihovýchodn ě od Five Points na East River. JOHNSON, s. 22. 136 Zakladateli byli Sam McCarthy a Slobbery Jim, kte ří pojmenovali svou kriminální bu ňku podle doby – před svítáním –, v níž vykonávala své ilegální aktivity. ANDREWS, Evan, 7 Infamous Gangs of New York , History, 14 June 2013. Dostupné z: http://www.history.com/news/history-lists/7-infamous-gangs- of-new-york (10. b řezna 2014). 42 s kriminalitou na náb řeží East River založila roku 1858 p řístavní policii, které se poda řilo do konce roku 1890 odstranit organizované gangy operující v této oblasti. 137 V dob ě p řed ob čanskou válkou v USA byla situace v New Yorku napjatá – st řety mezi znep řátelenými gangy, napadání voli čů v dob ě voleb, ni čení volebních uren, úsp ěšný zátah policie proti gang ům ze Čtvrtého okrsku nebo rozbití Líbánkového gangu (the Honeymoon Gang). Nap ětí bylo posíleno též nep řátelstvím obyvatel New Yorku vůč i policii, zákon ům a ú řad ům, jež vyvrcholilo v červenci 1863 v podob ě Odvodových nepokoj ů.138 Po ob čanské válce se nejv ětším gangem stal gang Whoys 139 – pravd ěpodobn ě se odtrhl od Chichester ů z bývalých Five Points –, který p ůsobil p ředevším na Baxter Street, West Side a ve čtvrti , a vrcholu své moci dosáhl na p řelomu 80. a 90. let 19. století. V tomto období p ůsobily krom ě Whoys i další významné gangy, mezi nimiž lze jmenovat Hartleyho bandu (the Hartley Mob), Melasový gang (the Molasses Gang), Holandskou bandu (the Dutch Mob), The Short Tails, p ůvodní Gang z Hell’s Kitchen (the Hell’s Kitchen Gang) p ůsobící v oblasti Bowery nebo Gang z Gas House (the ) ze čtvrti Gas House. V 80. letech 19. století zahájil starosta New Yorku Abraham S. Hewwitt tažení proti člen ům gang ů, zlo činc ům, luxusním hernám a ve řejným dom ům. Za svou snahu byl Hewwitt „odm ěněn“ odvoláním z postu starosty New Yorku. Vedlejšími produkty jeho snah bylo p řesunutí kriminální činnosti do Desátého okrsku či získání d ůkaz ů o korupci u policie a Tammany Hall. 140 Na p řelomu století gang Whoys a jeho sou časníci postupn ě zanikli, ale uvoln ěné místo zaplnily nov ě vznikající gangy – Fiveponte ři (the Five Pointers), v jejichž čele stál ; 141 Eastmani pojmenováni podle v ůdce Monka Eastmana; Gang Dusters;

137 ASBURY, s. 48–72. JOHNSON, s. 22. 138 Nepokoje trvaly týden a byly vyvolány zákonem o branné povinnosti, ale brzy se tyto protesty prom ěnily v povstání kriminálních živl ů. D ůvodem k protest ům byla skute čnost, že bylo možné se z vojenské povinnosti vykoupit za 300 dolar ů. (ASBURY, s. 99) Výše výkupného vytvá řela dojem, že se budou moci vykoupit jen bohatí jedinci a chudí lidé budou muset narukovat a budou tvo řit jádro vojska. Odpor proti na řízení k odvod ům se projevil též v jiných amerických m ěstech. ASBURY, s. 84–87, 96, 99. 139 U gangu Whoys se m ůžeme poprvé setkat s novými formami zlo činu – prostituce, vydírání nebo pad ělání. Gangy minulých let se zam ěř ovaly p ředevším na r ůzné loupeže, krádeže nebo pouli ční boje. ANDREWS, Evan, 7 Infamous Gangs of New York , History, 14 June 2013. Dostupné z: http://www.history.com/news/history-lists/7-infamous-gangs-of-new-york (10. b řezna 2014). 140 ASBURY, s. 167–183. Who Were the Short Tails? The Crazy, violent habits of the real Lower Easr Side Gang, the villains of ‘Winter’s Tale’ , BoweryBoys, 14 February 2014. Dostupné z: http://theboweryboys.blogspot.cz/2014/02/who-were-short-tails-gang-crazy-violent.html (10. b řezna 2014). 141 Vlastním jménem Paolo Antonio Vacarelli. V případ ě Fiveponter ů je možné pozorovat zm ěny, ke kterým na p řelomu století docházelo, jelikož tento gang byl jedním z prvních, jež byl etnicky r ůznorodý. 43 gang z Gas House nebo Syslové. Krom ě t ěchto velkých gang ů na území New Yorku operovaly též gangy menší, které vyjad řovaly v ěrnost n ěkterému z v ůdc ů velkých gang ů, p řesto ale kontrolovaly své vlastní území, jež nesm ěl nikdo napadnout – ani malý gang, který byl v ěrný stejnému velkému gangu. Krom ě t ěchto uskupení fungovaly na území m ěsta r ůzné nezávislé skupiny, které spravovaly malá území uvnit ř teritoria velkých gang ů, jako příklad lze uvést Malou Itálii (Little Italy), v níž sídlily drobné italské zlo činecké organizace, a jež byla místem s nejv ětším po čtem úmrtí – většina vražd byla d ůsledkem krevní msty. Jedním z prvních nejznám ějších p ředstavitel ů italských gang ů byl Ignazio Saietta 142 často zvaný Lupo nebo-li Vlk. 143 Gangy vzniklé na p řelomu 19. a 20. století zanikly p řed první sv ětovou válku, ale podobn ě jako v minulých letech byly velmi rychle nahrazeny novými. Na náb řeží East River v oblasti bývalého Čtvrtého okrsku p ůsobil gang z James Street (the Gang James Street), jehož v ůdcem byl John Torrio, 144 který se po p ěti letech p řesunul na západ, kde se stal významnou postavou chicagského podsv ětí. Vedle gangu z James Street lze dále jmenovat Červené papri čky (the Red Peppers), Perle ťové knoflí čky (the Pearl Buttons), Salonový spolek (the Parlor Mob) nebo Garážový gang (the Car Ban Gang). T ěsn ě p řed první sv ětovou válkou se v New Yorku koncentrovalo v ětší množství gang ů než v minulých letech, ale na druhé stran ě byly tyto skupiny podstatn ě menší (30–40 člen ů), 145 než jejich p ředch ůdci. Tato skute čnost byla zp ůsobena tím, že se již

Úhlavním nep řítelem byl konkuren ční gang Monka Eastmana. Fiveponte ři i Eastmani se angažovali především v loupežích, prostituci, vydírání a v poskytování svých služeb politickým p ředstavitel ům. BOS, Carole D., Gangs of New York – Historical Facts, People and Places , Awesome Stories. Dostupné z: http://www.awesomestories.com/asset/view/HISTORICAL-FACTS-PEOPLE-AND-PLACES-Gangs- of-New-York (10. b řě zna 2014). 142 Ignazio Saietta se narodil 19. b řezna 1877 v Palermu, které opustil roku 1898 či 1899 z důvodu podez ření ze spáchání vraždy – ob ětí m ěl být jeho obchodní konkurent. V New Yorku si zm ěnil jméno na Josepha Wolfa a spojil se s Giueseppem Morellem. B ěhem svého p ůsobení u Morella byl jedním z podez řelých v případu ozna čovaném jako Záhada t ěla v sudu. Lupo se soust ředil p ředevším na vydírání krajan ů v New Yorku, ale jeho činnost byla ukon čena zat čením roku 1909 za pad ělání desetidolarovek a vydírání. Odsouzen byl následujícího roku 1910, ale byl podmíne čně propušt ěn již roku 1920. Lupo se mimo jiné též podílel na vendetách mafie a Černé ruky, a poskytoval své zabijáky r ůzným italským kriminálním spolk ům. Sám se m ěl dopustit vraždy 60 lidí, z nichž mnoho m ělo být umu čeno v tzv. Vražedné stáji v čísle 323 na Východní 107. ulici. (LUNDE, s. 123.) William J. Flynn ná čelník tajné služby USA p řičítal Lupovi vraždu Josepha Petrosina v Palermu. Znovu byl zat čen roku 1930 za vydírání. Krátce po odpykání svého trestu zem řel roku 1944. ČERVINKA, Stanislav, Až do posledního kmotra , Praha 1991, s. 25. Ignazio Lupo , GangRule. Dostupné z: http://www.gangrule.com/biographies/ignazio-lupo (9. b řezna 2014). 143 ASBURY, s. 186–197. 144 Některé zdroje uvád ějí, že John Torrio, a Al Capone byli členy Fiveponter ů. ANDREWS, Evan, 7 Infamous Gangs of New York , History, 14 June 2013. Dostupné z: http://www.history.com/news/history-lists/7-infamous-gangs-of-new-york (10. b řezna 2014). 145 ASBURY, s. 264. 44 neobjevovali v ůdci, kte ří by byli schopni velet skupinám o velikosti 500–1000 muž ů.146 V následujících letech se situace pro gangy nevyvíjela p řízniv ě, nebo ť se policie snažila tyto organizované skupiny rozbít pomocí častých zátah ů, politici již nebyli ochotni poskytovat takovou míru ochrany jako v minulých letech a spole čnost odmítala gangy nadále tolerovat. Vzniklá situace umožnila zahájit kroky k ukon čení činnosti heren, nev ěstinc ů a náleven, což donutilo kriminální skupiny hledat nového pole p ůsobnosti, jímž se staly odbory. Služby t ěchto organizací využívaly jak zam ěstnanci – k zavražd ění nebo zbití stávkokaz ů, či k zastrašování d ělník ů odmítajících vstoupit do odbor ů – tak zam ěstnavatelé – k likvidaci stávky nebo narušování schůzek odbor ů. V pr ůběhu let 1913–1916 prob ěhla další série tažení proti gang ům, jejichž výsledkem bylo krátké období let 1916–1917, v n ěmž tyto kriminální organizace nep ůsobily, ale to zm ěnil rok 1917, kdy byli propušt ěni n ěkte ří z významných v ůdc ů p ředchozích let. 147

2.2. Po čátky mafie v Americe: migrace, Černá ruka, Morell ův gang a Joe Petrosino Jedna z prvních velkých migra čních vln obyvatel z Itálie p řiplula do USA v období mezi druhou polovinou 70. let a po čátkem 80. let 19. století, v další emigra ční vln ě v pr ůběhu let 1901–1923 odešlo kolem 1,1 milionu Sicilan ů, z nichž 800 000 zamí řilo do USA. 148 Odchod obyvatel sicilského ostrova do USA nebyl náhodnou volbou, jelikož Palermo bylo spojeno s touto zemí na základě obchodu s citrusy, které sem byly dováženy – jednalo se p ředevším o m ěsta New York a New Orleans, jež se staly prvními oblastmi, v nichž se mafie usadila. V otázce p říchodu mafie do USA je možné zaznamenat n ěkolik p říb ěhů. První z nich hovo ří o tom, že se do Ameriky dostala s nejv ětší pravd ěpodobností migra čními vlnami a své zázemí si vybudovala v letech 1890–1910. Jiné vypráv ění tvrdí, že ji v 60. a 70. letech 20. století založili potomci italských p řist ěhovalc ů již integrovaných do americké spole čnosti. Dalším výkladem je přesv ědčení, že se jednalo o mezinárodní zlo činecké spiknutí zam ěř ené na expanzi na území USA. 149 Pravdou je, že imigranti po svém p říjezdu za čali v amerických m ěstech zakládat uzav řené skupiny – sjednocené jazykem a kulturou –, což p řisp ělo k zakládání

146 ASBURY, s. 264. 147 Tamtéž, s. 252–273. 1829 Gangs of New York . Dostupné z: http://bklyn-genealogy- info.stevemorse.org/Society/Gangs.NYC.html (22. b řezna 2014). 148 DICKIE, Cosa Nostra , s. 195. 149 Tamtéž, s. 195–196. 45 přist ěhovaleckých čtvrtí – jako byla Malá Itálie –, jež se často nacházely ve starých částech m ěsta, v nichž byli lidé sužováni nedostate čnou hygienou a p řepln ěnými činžovními domy. Vzniklé situace neváhaly využít r ůzné kriminální živly, jelikož přist ěhovalecké enklávy p ředstavovaly též výrazné skupiny voli čů . Vzhledem k tomu, že v ětšina p řist ěhovalc ů nejevila výrazný zájem o americkou politiku, byli členové sicilské komunity ochotni vym ěnit sv ůj volební hlas za projevy p řízn ě správce volebního okrsku. Jednalo se o takzvaný systém padrone, který fungoval na základ ě nepsané dohody, na jejímž základ ě byl správce volebního okrsku schopen vým ěnou za volební hlas sehnat svým „klient ům“ zam ěstnání, a poskytnout jim ochranu p řed útoky irských gang ů.150 Je nutné podotknout, že do Ameriky odcházeli též „ctihodní muži“ z Kalábrie a Neapole, kte ří rovn ěž vytvá řeli své zlo činné enklávy. V některých oblastech – především New Yorku – byly jiné italské mafie pohlceny sicilským vlivem, ale v jiných si byly schopny udržet své tradice a metody – ’Ndrangheta v Ohiu a Pensylvánii; Camorra v Brooklynu či na Coney Islandu. V New Yorku p ůsobilo šest velkých italských gang ů, jednalo se o sicilský Morrel ův gang; neapolský gang z Navy Street (the Navy Street Gang) pod vedením Leopolda Lauratina a Alessandra Vollera; neapolský gang na Coney Islandu, v jehož čele stál Pelligrino Morano; sicilský gang Cola Schira v Brooklynu, který byl tvo řen p ředevším p řist ěhovalci z oblasti Castellammare del Golfo; brooklynský gang vedený Manfredim Mineo; a harlemský gang spravovaný Salvatorem D’Aquila. 151 První záznamy o mafii v USA pocházejí ze soudního protokolu z New Orleans z ledna 1889, v n ěmž se píše: „Mafie je tajná organizace, která se poskvrnila nejhanebn ějšími zlo činy a vždycky dokázala uml čet sv ědky.“ 152 Jeden z prvních incident ů, který je spojován s mafií se odehrál v New Orleans v únoru 1891, 153 které

150 DICKIE, Cosa Nostra , s. 196–197. 151 Tamtéž, s. 195–197, 204. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 264. The Struggle for Control , GangRule. Dostupné z: http://www.gangrule.com/events/struggle-for-control-1914-1918 (11. b řezna 2014). 152 BOROVI ČKA , Mafie , s. 8. 153 Incident v New Orleans je spojen s násilnostmi, jež vyvolala vražda poru číka Davida Hennesyho. V New Orleans p ůsobily na p řelomu 80. a 90. let dv ě významné rodiny – rodina Matrang ů a Provenzan ů –, které bojovaly o nadvládu v italských čtvrtí a docích v New Orleans. B ěhem t ěchto boj ů zem řel bratr Carla Matrangy – boss rodiny Matrang ů. Carlo byl p řesv ědčen, že David Hennessy stojí na stran ě Provenzan ů – je možné, že to byl jeden z mnoha d ůvod ů, pro č byl Hennessy zabit – a byl p řipraven jej odstranit. Poru čík David Hennesy, nebyl mezi zlo činci oblíbený, jelikož zahájil vyšet řování kriminálních aktivit ve m ěst ě, poda řilo se mu získat dostatek d ůkaz ů, aby mohl podez řelé p ředvolat p řed soud, ale den před zahájením soudního procesu 15. října 1890 byl zabit. Výsledkem tohoto násilného aktu byl šok v americké spole čnosti, která žádala potrestání viník ů. Policie v následujícíh dnech zatkla 11 p řist ěhovalc ů z Itálie, kte ří byli postaveni p řed soud, ale jen t ři z nich byli odsouzeni, což neworleanskou ve řejnost 46 mělo být v této dob ě na základ ě dokument ů FBI sužováno řadou vražd souvisejících s vendetou. Ob ětí událostí v New Orleans se stal policejní poru čík David Hennessy, 154 ve řejnost byla p řesv ědčena, že za vraždou stojí p řist ěhovalci z Itálie, jelikož poru čík podnikl zátah proti zlo činu v italské komunit ě. Ve řejnost žádala potrestání viník ů, což vedlo k zatýkání italských p řist ěhovalc ů. Výsledkem t ěchto snah bylo zat čení 11 Ital ů,155 z nichž dev ět bylo ozna čeno za nevinné, a u zbylých t řech se porota nebyla schopna shodnout. 156 S vyneseným verdiktem nebyla spokojena ve řejnost, která byla přesv ědčena o uplácení sv ědk ů, a která žádala potrestání viník ů. Vyvrcholením se stalo zlyn čování uv ězn ěných Ital ů. Výsledkem incidentu v New Orleans bylo zhoršení vzájemných vztah ů mezi americkými ob čany a italskými p řist ěhovalci; a posílení přesv ědčení, že každý p řist ěhovalec z Itálie je členem mafie. Nov ě vzniklá situace v kombinaci s problémy nemajetných vrstev vytvo řila předpoklady pro posílení mafie. 157 Již na po čátku p ůsobení mafie v USA bylo patrné, že metody užívané na Sicílii byly implementovány do amerického prost ředí. Jednalo se p ředevším o zapojení mafie do obchodu se zem ědělskými komoditami – obchodovala s nimi, vymáhala za n ě peníze a vytvá řela si monopol –, kontrolu m ěstských volebních obvod ů, p řátelské vztahy s policií a zapojení se do odborové činnosti. Je též možné pozorovat, že existovaly vazby mezi mafií na Sicílii a v Americe, jelikož don Vito Cascio-Ferro (pozd ěji zat čený Cesarem Morim) nebo Giuseppe Fontana (podez řelý z vraždy Emanuela Notarbartola) udržovali styk s jedinci v Americe, ale v žádném p řípad ě nelze tvrdit, že by americká mafie byla kontrolována či řízena z Itálie. Vzhledem k tomu, že americká spole čnost byla mobiln ější, rozmanit ější a m ěla sv ůj vlastní systém korupce a zlo činnosti, existovaly mezi americkou a sicilskou mafií vedle spole čných prvk ů (omerta, korupce, vydírání, neschopnost soud ů potrestat viníky, zastrašování sv ědk ů nebo v pozd ějších letech spolupráce mezi jednotlivými rodinami mafie) též odlišnosti – mafie v USA byla

neuspokojilo. Obyvatelé m ěsta byli p řesv ědčeni o zastrašování sv ědk ů a uplácení člen ů poroty. Situace vyvrcholila pochodem obyvatel k v ězení, kde dva ze zat čených byli ubyti a d ěvět bylo popraveno u zdi. BOROVI ČKA, Mafie , s. 8. The Mafia Monograph Part 3 of 4 , online archiv FBI, s. 52–53. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%203%20of%204/view (5. března 2014). 154 Některé zdroje uvád ějí jméno Peter Hennessey. NELLI, Humbert S., Italians and Crime in Chicago. The Formative Years, 1890–1920. In: American Journal of Sociology 74, January 1969, 4, s. 374. 155 Borovi čka a Lunde uvádí 19 zat čených. BOROVI ČKA, Mafie , s. 8. LUNDE, s. 122. 156 Mafia Monograph Part 3 of 4, online archiv FBI, s. 52. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%203%20of%204/view (5. b řezna 2014). 157 NELLI, s. 374–375. ČERVINKA, s. 13–14. 47 mobiln ější a na po čátku nedocházelo k pravidelným poradám mezi jednotlivými cosche. Před první sv ětovou válkou se mafii poda řilo v Americe zapustit pevné ko řeny, ale zatím nem ěla tak silný vliv na italské imigrantské komunity. Tuto skute čnost ovliv ňovalo n ěkolik faktor ů: v italské komunit ě se mluvilo r ůznými dialekty, jednotlivé rodiny mafie byly omezovány nebo v t ěchto skupinách p ůsobily či spolu soupe řily americké gangy. 158 Byla to práv ě Amerika, která nejvíce spojila pojem mafie s organizovaným zlo činem, jelikož násilnosti – incident v New Orleans –, ke kterým zde na p řelomu století docházelo, měly za následek rozší ření pojmu mafie. Podobn ě jako na Sicílii i v USA nebyl tento pojem p řesn ě definován a byl spojován s jakoukoli kriminální činností v p řist ěhovaleckých komunitách – především italských –, či se zlo činným působením gang ů nebo takzvané Černé ruky. 159 Ozna čení Černá ruka či Mano Nera vychází z rozmanitých symbol ů (otev řená ruka, sev řená p ěst, ruka držící n ůž apod.), které se nacházely na výhružných dopisech posílaných touto organizací. Samotný pojem Černá ruka se za čal výrazn ěji užívat na po čátku 20. století, jelikož jím noviná ři ozna čovali kriminální činnosti v italských komunitách, což p řisp ělo k tomu, že se pojem Černá ruka stal tak oblíbeným, že krátce nahradil pojem mafie a stal se ozna čením pro organizovaný zlo čin. Popularitu tohoto pojmu ukazuje jeho rozší ření z New Yorku do Chicaga, San Franciska, Kansasu nebo New Orleans. Nebylo nic neobvyklého, když v prvních letech 20. století italsky psané noviny v Americe tvrdily, že nic takového jako Černá ruka neexistuje a kriminální události, ke kterým docházelo, charakterizovaly jako zcela nezávislé bez jakéhokoli spojení s organizovanými skupinami. Tento postoj se postupn ě m ěnil s tím, jak nar ůstal po čet zlo čin ů spáchaných Černou rukou – bombové útoky, vraždy, únosy a vydírání. Působení Černé ruky se vyzna čovalo tím, že svým ob ětem odesílala výhružné dopisy, které mohly vypadat takto: „Milý p říteli, doufám, že Vás tento dopis neznepokojí. Doufám, krom ě toho, že jste ochoten postoupit naši organizaci obnos dvou tisíc dolar ů. Jist ě tak u činíte, záleží-li Vám na život ě. Položte zmín ěné dva tisíce dolar ů v balí čku příští úterý p řede dve ře. Neu činíte-li tak, p řísahám Vám, že ješt ě b ěhem p říštího týdne

158 DICKIE, Cosa Nostra , s.195–206. NELLI, s. 374 – 375. Mafia Monograph Part 3 of 4, online archiv FBI, s. 14, 23, 34–40. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%203%20of%204/view (5. b řezna 2014). 159 DICKIE, Cosa Nostra , s. 206. 48 nez ůstane z Vás a Vašich drahých rodinných p říslušník ů ani prášek. Se srde čným pozdravem vaši oddaní p řátelé. Černá ruka.“ 160 Na p říkladu Černé ruky je možné pozorovat odlišnosti mezi sicilskou a americkou spole čností, jelikož výhružné dopisy s podpisem Černé ruky v Americe neposílali jen profesionální zlo činci, ale také znep řátelení sousedé, obchodní soupe ři, chudí d ělníci nebo vtipálkové. Na Sicílii by takové zneužití nebylo možné, jelikož každá cosche si sv ůj zastrašovací monopol pe čliv ě hlídala. Na základ ě poznatk ů je patrné, že Černá ruka se od mafie odlišuje p ředevším v otázce organizace, jelikož se zdá, že nem ěla žádnou hierarchickou strukturu, centrální vedení a jednotlivé gangy Černé ruky o sob ě nev ěděly. Černou ruku vyšet řoval Joe Petrosino, který ji charakterizoval takto: „Existuje jen jediná v ěc, která m ůže odstranit Černou ruku, a tou je eliminace ignorování. Gangste ři, kte ří drží Malou Itálii v zajetí teroru p řišli především ze Sicílie a jižní Itálie, a jsou to primitivní venkovští zlod ějí čci, jež p řesídlili do m ěsta. To je prokázáno jejich brutálními metodami. Žádný americký lupi č by nikdy neuvažoval o zastavení a po řezání člov ěka v obli čeji nožem, proto aby mu ukradl pen ěženku. S nejv ětší pravd ěpodobností by hrozil st řelnou zbraní. Žádný z amerických ů by nevyhodil do vzduchu d ům či zabil d ěti muže, který odmítl zaplatit padesát nebo sto dolar ů. Zlo činy, které se objevují mezi zdejšími Italy, jsou stejné jako ty, které byly páchány v jistých dobách venkovskými bandity v Itálii; a ob ěti, stejn ě jako vrahové, pocházejí ze stejné ignorantské t řídy. Stru čně řečeno vyrovnáváme se s banditismem přeneseným do v ětšiny moderních m ěst sv ěta.“ 161 Aktivity Černé ruky výrazn ě oslabily po roce 1915 z d ůvodu zavedení p řísn ějších trest ů, federálních poštovních zákon ů a vetší kontroly imigrace. 162 Aktivity Černé ruky, ale nebyly jedinou kriminální činností, jež sužovala imigranty usazené v USA. Jednou z nich byla ilegální aktivita takzvaných banké řů , jejichž „banky“ se velmi často nacházely v zeliná řstvích nebo v saloonech, a kte ří využívali d ůvěř ivosti svých spoluusedlík ů, jež poté p řipravili o peníze. 163 Dalšími

160 DUYZINGS, s. 163. 161 Joe Petrosino , GangRule. Dostupné z: http://www.gangrule.com/events/petrosino-murder- 1909 (10. b řezna 2014). 162 DICKIE, Cosa Nostra , s. 207. NELLI, s. 375–376. The mafia Monograph Part 3 of 4, online archiv FBI, s. 54–60. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%203%20of%204/view (5. března 2014). The , GangRule. Dostupné z: http://www.gangrule.com/gangs/the-black-hand#4 (5. b řezna 2014). 163 Tito ilegální „banké ři“ nebyli omezováni v otázce investice pen ěz, jež si u nich lidé uložili. Často docházelo k tomu, že peníze byly investovány do projekt ů, které skončily katastrofou. Výjimkou též nebylo, pokud „banké ř“ uložené peníze sám zcizil. NELLI., s. 381. 49

„obchodníky“, kte ří využívali situace a vyd ělávali na podvád ění svých krajan ů, byli falešní dokto ři, podvodní právníci nebo prodava či, kte ří nap říklad mixovali olej z ln ěných semínek s olivovým a výsledný produkt prodávali jako ryzí sicilský olej. Italsky psané deníky informovaly o dalších zlo činech, jako byly loupeže, krádeže, zpronev ěry pen ěz, žhá řství, pad ělání nebo vydírání. 164 Pokud se jedná o boj proti kriminalit ě v USA v prvních letech 20. století, pak je možné zaznamenat, že nebylo neobvyklé pokud s kriminálníky spolupracovali policisté nebo politici. V rámci této spolupráce bylo b ěžné, když politický kandidát využil služeb svého kriminálního partnera pro získání hlas ů – výhružkami, finan čním darem nebo posílením nad ěje, že bude volený kandidát usilovat o zlepšení životní situace přist ěhovalc ů – v dob ě voleb. Tato pomoc byla samoz řejm ě oboustranná – mafie ned ělá nikdy nic, z čeho by ji neplynula jakákoli forma osobního prosp ěchu – a pokud byl kandidát ve volbách zvolen, mohl mafii zaru čit jistou míru ochrany. 165 Podobn ě jako tomu bylo v Itálii, tak i v USA se našli jedinci, kte ří se snažili bojovat proti mafii, jednou z nejvýrazn ějších osobností byl poru čík Joe Petrosino, který za svou snahu zaplatil životem. Joe Petrosino vlastním jménem Giuseppe Michele Pasquale Petrosino se narodil v srpnu 1860 nedaleko Salerna, ale roku 1873 emigroval se svou rodinou do New Yorku, kde roku 1883 nastoupil k newyorské policii, v níž vedl italskou jednotku, jež byla vytvo řena pro boj s nar ůstající kriminalitou ve čtvrti Malá Itálie. Velkou pozornost na sebe upoutal, když varoval p řed plánovaným atentátem na prezidenta Williama McKinleye, který byl ale z důvodu ignorování informací zabit v prosinci 1901 v Buffalu; a p ři vyšet řování vraždy z dubna 1903, kterou newyorské noviny nazvaly Záhada t ěla v sudu. 166 Důkazy poukazovaly na to, že za záhadnou vraždu by mohl být zodpov ědný Giuseppe Morello 167 – jeden z prvních významných

164 NELLI, s. 381–383. 165 Tamtéž, s. 379–380. 166 Ob ětí p řípadu Záhady t ěla v sudu byl Benedett Madonia, jehož mrtvé t ělo bylo nalezeno 14. dubna 1903 na Východní 11. ulici. Následující den policie zatkla n ěkolik muž ů – především členové Morellova gangu –, kte ří byli již delší dobu sledováni tajnou policií, jelikož byli podez řelí z pad ělání amerických bankovek, které p řevážely na dnech sud ů s olivovým olejem, a které m ěly být distribuovány do jiných měst na východním pob řeží. DICKIE, Cosa Nostra , s. 200. The Early Years , GangRule. Dostupné z: http://www.gangrule.com/events/the-early-years-1900-1910 (9. b řezna 2014). Mafia: The Morello Family , GangRule. Dostupné z: http://www.gangrule.com/gangs/the-morello-gang (10. b řezna 2014). 167 Giuseppe Morello opustil Corleone roku 1892. Odjel do New Yorku, kde si roku 1900 otev řel saloon na Stanton Street, který ale musel o rok pozd ěji prodat. Poprvé se p řed soudem ocitl v červnu 1900, kdy byl obvin ěn z prodeje pad ělaných pen ěž, ale nakonec byl propušt ěn na kauci. Od roku 1901 vlastnil spole čně s Lupem restauraci na Prince Street – hlavní centrum Morellova gangu. Roku 1902 otev řel Morello realitní kancelá ř The Ignatz Florio Co-operative Association Among Corleonisi, jež se podílela na výstavb ě a prodeji nemovitostí v New Yorku. Dalšími řediteli této spole čnosti byli Antonio Milone a Marco Macaluso. Spole čnost, ale zkrachovala v důsledku hospodá řských problém ů roku 1907. Roku 50 boss ů sicilské mafie v Americe. Podobn ě jako u jiných soud ů, v nichž byli hlavními podez řelými členové mafie, i v případ ě mrtvého t ěla v sudu, skon čily veškeré snahy o dopadení viník ů neúsp ěchem – sv ědci ztráceli pam ěť a odvolávali své výpov ědi. I přes tento neúsp ěch se stal Petrosino pro americkou spole čnost hrdinou, který se mimo jiné též zasloužil o vypov ězení stovek italských zlo činc ů zp ět do Itálie, či jejich zat čení. Jeho úsp ěchy mu vynesly post nadporu číka – první Italoameri čan, jemuž se dostalo této pocty – a p řevelení do Itálie, kde m ěl italské vlád ě pomoci v boji proti zlo činc ům a bandit ům. Jeho hlavním úkolem v Itálii bylo vytvo řit nezávislou sí ť informátor ů o kriminálnících s policejním záznamem. Cílem této snahy m ělo být získání informací, jež by dopomohly k vypov ězení co nejv ětšího po čtu italských zlo činc ů jako nelegálních přist ěhovalc ů. Jeho snaha, ale sko čila 22. b řezna 1909 – přibližn ě m ěsíc po jeho příjezdu do Itálie –, kdy byl zast řelen na Piazza Marina v Palermu. Na po čátku p říštího měsíce bylo jeho t ělo p řevezeno do New Yorku, kde se Petrosinovi dostalo slavnostního poh řbu. Vraždy Joe Petrosina a t ěla v sudu nebyly vy řešeny, ale objevují se názory, že by za n ě mohla být zodpov ědná organizace Giuseppe Morella, která mohla vyslat své členy, nebo požádala tehdejšího nejvýznamn ějšího v ůdce sicilské mafie Vita Cascia- Ferra.168 Dalším d ůležitým centrem p ůsobením mafie v USA bylo – krom ě New Orleans a New Yorku – Chicago. Organizovaný zlo čin v Chicagu má své ko řeny v 70. letech 19. století a je spojen p ředevším se jménem Michael Cassius McDonald, který prakticky kontroloval všechny m ěstské politiky od konce 70. let do poloviny 90. let 19. století. Noviny Chicago Record-Herald se o McDonaldovi vyjád řily takto: „Nikdy nebyl jmenován do ú řadu, ale m ěstu vládl pevnou rukou. Jmenoval muže, kte ří byli politickými kandidáty, které si sám zvolil, ale po uvedení do ú řadu se stali jen jeho otroky.“ 169 „Vláda“ McDonalda na Chicagem je spojena s Carterem Henry Harrisonem, kterému McDonald dopomohl k tomuto postu starosty Chicaga, jímž byl v letech 1879–

1910 byl Morello spole čně s Lupem zat čen za pad ělání pen ěz a odsouzen na 25 let v ězení. Morell ův gang nakonec zanikl roku 1916 ve válce s Camorrou z Brooklynu, která p řevzala ilegální aktivity – hazard a vydírání – v Harlemu. Vzhledem k metodám – pad ělání pen ěz, výhružné dopisy, únosy –, které užívali někte ří členové Morellovi skupiny, docházelo k tomu, že Morrellova rodina byla charakterizována jako jedna z organizací Černé ruky. Toto tvrzení, ale není zcela pravdivé, jelikož na základ ě r ůzných výpov ědí je patrné, že Morrel ův gang byl hierarchicky uspo řádán, dostávalo se mu ochrany, kterou si koupil nebo obdržel vým ěnou za své služby – zajišt ění volebních hlas ů – od politických p ředstavitel ů. The Early Years, Gang Rule. Dostupné z: http://www.gangrule.com/events/the-early-years-1900-1910 (10. b řezna 2014). Mafia: The Morello Family , GangRule. Dostupné z: http://www.gangrule.com/gangs/the-morello- gang (10. b řezna 2014). 168 Joe Petrosino Murder , GangRule. Dostupné z: http://www.gangrule.com/events/petrosino-murder- 1909 (10. b řezna 2014). DICKIE, Cosa Nostra , s. 200–211. 169 NELLI, s. 383. 51

1893. B ěhem této doby McDonald vytvo řil v Chicagu jeden z prvních syndikát ů zam ěř ený na hazard, a uzav řel pevnou koalici s kriminálníky, politiky a policisty, které ve 20. letech 20. století využila organizace Torrio-Capone. Dominantní postavení McDonalda se za čalo hroutit s nar ůstajícím po čtem nezávislých zlo čineckých skupin v Chicagu a p ředevším po zavražd ění starosty Harrisona v říjnu 1893. Po smrti McDonalda roku 1907 projevily tyto nezávislé kriminální organizace zájem o kontrolu hazardních her v Chicagu, které si mezi sebou rozd ělily – Mont Tennes vládl v North Side, James O’Leary v South Side a Alderman Johnnie Rodgers na West Side. Rozd ělení impéria hazardních her vedlo k několikaleté válce mezi jednotlivými gangy, ve které se nakonec prosadil Mont Tennes, který celému impériu vládl do 20. let 20. století, kdy jej organizace Torrio-Capone odsunula stranou a p řevzala kontrolu nad hazardem a jinými ilegálními aktivitami v Chicagu. 170 Uchycení mafie v USA bylo dáno politickými a sociálními podmínkami, jež panovaly v USA a ve m ěstech jako byl New York, New Orleans nebo Chicago. Jednalo se o m ěsta, která na p řelomu století soužily násilnosti a korupce, apatie k chudob ě, nedostate čnému ubytování a nehygienickým podmínkám v přist ěhovaleckých čtvrtích, a přetrvávání organizovaného zlo činu z minulého století. Anglický noviná ř Wiliam T. Stead popsal podmínky v Chicagu v 90. letech 19. století takto: „První dojem, jenž získá návšt ěvník p ři svém p říjezdu do Chicaga, zahrnuje špínu, nebezpe čí a nepohodlnost cest.“ 171 Ve svém článku shledával obyvatele Chicaga nete čné k problematické otázce chudoby nebo problému obchodní a politické korupce, které ale na druhé stran ě spojovala touha po pen ězích. Práv ě do prost ředí plného ekonomických možností, korupce, špíny a násilí p řicházeli imigranti v 80. letech 19. století. 172

170 NELLI, s. 384–385. 171 Tamtéž, s. 379. 172 Tamtéž. 52

3 Italská mafie v mezivále čném období 3.1. Sicilská mafie Vyšet řování Sangiorgiho a proces Notarbartolo upoutaly pozornost ve řejnosti k problematice mafie, která ale opadla poté, co se nepoda řilo ani v jednom z případ ů dosáhnout úsp ěchu. Informace týkající se mafie byly v dalších letech zastín ěny zprávami o d ění na frontách první sv ětové války, v níž bojovali též n ěkte ří z mladých člen ů mafie. Odliv mladých jedinc ů, ale nezabránil starším člen ům této organizace, aby pokra čovali ve svých aktivitách – vraždy, vydírání, krádeže dobytka, pronajímání p ůdy a její ochrana –, které p řetrvaly i b ěhem války. 173 Po skon čení první sv ětové války se v říjnu 1922 k moci dostali fašisté v čele s Benitem Mussolinim – v lednu 1925 se prohlásil diktátorem –, který m ěl silnou podporu p ředevším v oblastech severní a st řední Itálie. Stejn ě jako v dobách minulých, tak i v dob ě vlády fašismu politi čtí p ředstavitelé a p řátelé mafie v jižních oblastech Itálie – Kalábrie či Sicílie – neváhali a snažili se využít vzniklé situace ve sv ůj prosp ěch – vet řít se do p řízn ě fašist ů a získat p řístup ke zdroji pen ěz v Řím ě. Mussolini uvažoval o tom, že by se Sicílie mohla stát hlavním centrem nového italského st ředomo řského impéria, ale tento plán nemohl dosáhnout úsp ěchu, nebo ť Sicílie byla oblastí, v níž m ěli fašisté minimální podporu – do roku 1925 zde nebyly vydávány žádné oficiální fašistické noviny; v parlamentních volbách 1919 a 1921 fašisté nezískali pot řebné množství hlas ů k získání pozic ve vlád ě; z 25 000 muž ů pochodujících na Řím v říjnu 1922 pocházelo mén ě než 100 ze Sicílie; 174 roku 1923 vznikla protifašistická organizace, kterou roku 1927 Mussolini ozna čil jako nejnebezpe čnější protifašistické hnutí, jež se v Itálii objevilo od jeho jmenování ministerským p ředsedou. 175 Situace se výrazn ě zm ěnila po roce 1922, jelikož sicilští liberálové – kte ří byli tém ěř poraženi ve volbách 1919 – za čali podobn ě jako jiní vnímat Mussoliniho stranu jako nejvýhodn ějšího ochránce majetku p řed možnými útoky a jako hráz proti levicové

173 DICKIE, Cosa Nostra , s. 170–171. Mafia Monograph Part 1 of 4, online archiv FBI, s. 69. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%201%20of%204/view (24. února 2014). 174 REECE, Jack E., Fascism, the Mafie, and the Emergence of Sicilian Separatism (1919–1943) . In: The Journal of Moder History 45, June 1973, s. 261. 175 Carlo Avarna di Gualtieri vysv ětluje tento fenomén tím, že Sicilané chápali fašismus, jako politický prvek objevující se na severu Itálie, jako produkt vzniklý z místní situace, která se pramálo podobá socio- ekonomickým podmínkám na Sicílii. Giuseppe Gennuso vysv ětluje tuto problematiku tím, že obyvatelé ostrova chápali fašismus jako mor či podvod, který se podobn ě jako jiné prvky na Sicílii dostal ze severu zem ě. Michele Pantaleone tvrdí, že postoj Sicilan ů k fašismu je ovlivn ěn povále čným vývojem, kdy následná povále čná krize v zaostalých politických, ekonomických a sociálních strukturách nevytvo řila prostor pro vznik a ší ření hnutí odporu, jak tomu bylo na severu Itálie po roce 1919. Tamtéž, s. 262–263. 53 hrozb ě. Stejn ě jako jiní i oni p ředpokládali, že program fašist ů je jen jistým typem propagandy. Další, kdo pozitivn ě p řijal fašismus, byla vrstva aristokrat ů vlastnící p ůdu, jelikož doufali v návrat starých po řádk ů, sou časn ě po čítali především s tím, že ustanovení silného policejního režimu na Sicílii pom ůže k odstran ění b řemena spolupráce s mafií.176 Představitelé mafie byli p řipraveni p řizp ůsobit se nov ě vzniklé situaci – byli ochotni podpo řit fašisty, spolupracovat s nimi, aby se poté mezi n ě mohli infiltrovat a pokud to bude možné, zkorumpovat je. Mussolini byl v prvních fázích ochotný ke spolupráci, jelikož pot řeboval potla čit banditismus a odstranit jakoukoli možnou opozici, nebo ť vlivní členové mafie mohli zajistit po řádek na venkov ě. Krátká spolupráce mafie a fašismu umožnila mafii nejen udržení majetku, výhod a prestiže, ale navíc jí poskytla do časnou p říležitost získat sociální a politickou úctyhodnost. B ěhem této spolupráce nebylo neobvyklé, když se členové mafie, kte ří nem ěli trestní záznam, mohli stát členy n ěkterých organizací fašistické strany, v nichž mohli dosáhnout vedoucích pozic. Jeden z pozorovatel ů tvrdí, že p řed rokem 1926 byly posty v hierarchii fašist ů v západní Sicílii obsazeny členy mafie, dob ře známými právníky pracující pro mafii nebo šlechtou vlastnící p ůdu. 177 Mafie stejn ě jako jiní neodhadla situaci, jelikož v pr ůběhu roku 1924 postupn ě poznávala, že s fašistickou vládou nebude možné manipulovat podle jejích p ředstav. Již v pr ůběhu roku 1922 bylo slyšet nesouhlasné hlasy p řesv ědčených sicilských fašist ů, kte ří odmítali jakoukoli spolupráci s mafií – jedním ze stoupenc ů tohoto názoru byl Cesare Mori, který byl p řesv ědčen, že na základ ě fašistické koncepce je koexistence s mafií nemožná. Mussolini, ale tyto názory odmítal, jelikož pot řeboval služby mafie k udržení po řádku na venkov ě. Katalyzátorem, jenž zap říčinil tažení proti mafii, byly dv ě události z jara roku 1924. První událostí byly zmanipulované volby z dubna 1924, na jejichž základ ě vytvo řili fašisté koalici se členy liberální strany na Sicílii – ve volbách užil Mussolini služby mafie k získání pot řebných volebních hlas ů –, což následn ě vedlo k rozpušt ění opozi čních stran a Mussolini nakonec odvolal svou alianci s liberální stranou. Druhým prvkem, jenž vedl k vyhlášení tažení proti mafii, byly události z kv ětna 1924, kdy se Mussolini vydal na cestu po Sicílii, aby upevnil své politické vít ězství z minulého m ěsíce. B ěhem své cesty se zastavil v Palermu a Agrigentu, jejichž obyvatele ujistil, že je obeznámen s problémy, jež sužují Sicílii

176 REECE, s. 261–265. 177 Tamtéž, s. 265–266. 54 a slíbil jejich odstran ění – již nebudou opomíjeny požadavky Sicílie, dojde k zajišt ění bezpe čnosti a odstran ění vlivu mafie. Výraznou roli pro rozhodnutí zahájení tažení proti mafii p řinesla návšt ěva m ěsta Piana dei Greci, jehož starostou byl don Ciccio Cuccia, který byl znám jako hlavní p ředstavitel mafie v tomto m ěst ě. Prohlídka se konala pod přísnými bezpe čnostními opat řeními za p řítomnosti ozbrojené eskorty, jež m ěla zajiš ťovat ochranu Duceho. Návšt ěva m ěste čka probíhala bez problém ů dokud Cuccia Mussolinimu ne řekl: „Není nutné tolik policist ů. Vaše Excelence je v mé p řítomnosti naprosto v bezpe čí, protože v tomto kraji dávám veškeré rozkazy já.“178 Situaci Cuccia vyost řil poté, co se oto čil k přihlížejícímu davu a prohlásil: „Nikdo nesmí zk řivit ani vlas na hlav ě mého p řítele Mussoliniho, jinak bude mít co d ělat se mnou!“ 179 Mussolini byl tímto prohlášením rozho řč en, ne z d ůvodu poznámky o vlasech, jelikož v této dob ě byl Duce tém ěř plešatý, ale protože nebylo možné tolerovat prohlášení, jež vzbuzovalo dojem, že se diktátor Itálie p ři cestování po m ěstech Sicílie neobejde bez ochrany mafie. Mussolini nechal Cuccia p ři nejbližší p říležitosti zatknout, čímž byla zahájena první fáze boje proti mafii, který v následujících t řech letech dosáhl výrazn ějších úsp ěch ů při potla čení mafie. 180 Tažením proti mafii byl pov ěř en Železný prefekt Cesare Mori 181 – podle n ějž získala akce ozna čení Moriho operace – v říjnu 1925. Moriho strategie spo čívala v jednoduchém plánu – obce známé p ůsobením mafie podrobit policejním zátah ům a zatknout veškeré jedince podez řelé z kriminální činnosti; ti, jež se vyhnou zat čení donutit k dobrovolnému vzdání se pomocí nátlaku, p ři n ěmž budou jejich p říbuzní drženi ve v ězení. Zat čení jedinci – ne všichni byli členy mafie nebo bandité – byli poté postaveni p řed zvláštní soudy probíhající v letech 1928–1934, které v ětšinu zat čených odsoudily za vydírání, spol čení za kriminálními ú čely, vraždy, krádeže, loupeže, apod. Mnoho z metod, jež Mori užíval, bylo neoprávn ěných – brát obyvatele jako rukojmí, zatýkání celých rodin nebo posílání zat čených obyvatel bez soud ů do vyhnanství na

178 REECE, s. 268. 179 BOU ČEK, s. 83. 180 Tamtéž, s. 81–83. REECE, s. 266–269. 181 Mori se narodil roku 1872 v Pavii, kde také vyr ůstal. Vystudoval vojenskou akademii a sloužil jako důstojník u d ělost řelectva. Od roku 1898 p ůsobil ve službách policie, kde byl znám svými tvrdými postupy p ři vedení akcí proti bandit ům, ale také mafii. Po první sv ětové válce se stal prefektem v Turín ě (1919), v Řím ě (1920) a nakonec v Bologni (1921). Byl politicky neutrální a v období 20. let 20. století potla čoval násilnosti vedené fašisty, za což byl p řed časn ě penzionován. Vzhledem k tomu, že byl Mori ctižádostivý, nevzdával se a využil svých mocných přátel, za čal dávat najevo sv ůj obdiv k Mussolinimu a tvrdil, že celý sv ůj život jednal ve fašistickém duchu. Mussolini se nakonec rozhodl využít jeho zkušeností p ři boji proti mafii a povolal jej zp ět, jmenoval jej prefektem Trapani, kde si získal p řezdívku Železný prefekt. Pozd ěji byl p řeložen na post prefekta v Palermu. BOU ČEK, s. 83. DICKIE, Cosa Nostra , s. 172–181. 55 ostrovy Ponza, Ustice nebo Liparské ostrovy –, ale pro Mussoliniho bylo podstatné, že výsledek akce byl více než uspokojivý. Jako p říklad této strategie lze uvést m ěsto Gangi a jeho obléhání v lednu 1926, do n ěhož nechal Mori od říznut veškeré p řístupové cesty, zlo činci byli vyhán ěni ze svých úkryt ů, ženy a d ěti byli bráni jako rukojmí, docházelo k rozprodávání majetku, porážení dobytka na nám ěstí nebo zastavení p řívodu vody. Další úsp ěchy Mori zaznamenal v oblastech Bisacquino, Corleone, Contessa Entellina, Sciacca, Monreale nebo . Mezi zat čenými se nacházel nap říklad don Caló Vizzini, don Vito Cascio-Ferro nebo Giuseppe Genco Russo. 182 Výsledkem tažení bylo výrazné oslabení sicilské Ctihodné spole čnosti, nebo ť došlo k výraznému poklesu kriminálních aktivit spojených s mafií – krádeže dobytka, loupeže nebo vydírání –, což p řineslo podporu fašismu na Sicílii. Mussolini byl pot ěšen úsp ěchem, jehož Mori dosáhl a p ři svém projevu v parlamentu 26. kv ětna 1927 prohlásil, že problém mafie na Sicílii byl kone čně vy řešen. John Dickie popsal situaci takto: „B ěhem p ěti let, uvedl Mussolini, vykonal jeho režim ‚cosi ohromného, epochálního a monumentálního‘: v ůbec poprvé od pádu římské říše zavedl nad italským lidem skute čnou vládní moc. Fašistický režim kone čně nastolil po řádek a káze ň v zemi, kterou tak dlouho oslabovalo politika ření a korupce. Zem ě nyní pochodovala jako jeden muž za úderného rytmu totalitní ideologie: ‚Vše ve stát ě. Nic proti státu, Nic mimo stát.‘“ 183 Práv ě koncepce svrchované autority státu neumož ňovala spolupráci fašist ů a mafie, nebo ť mafie fungovala jako jakýsi samostatný orgán ve stát ě. Cesare Mori byl na rozdíl od Mussoliniho mén ě optimistický, jelikož samotné tažení proti mafii nevid ěl jako dostate čně silný nástroj k tomu, aby došlo k úplnému vyko řen ění mafie na Sicílii, nebo ť byl p řesv ědčen, že je nutné spojit policejní akce se sérií sociálních a ekonomických reforem. Mori zastával názor – který Mussolini vyjád řil ve svém projevu v Palermu a Agrigentu v kv ětnu 1924 –, že opomíjení požadavk ů Sicílie přítomné od doby sjednocení musí skon čit. Nedodržení tohoto slibu p řisp ělo ke ztrát ě podpory fašismu na ostrov ě v roce 1943. 184 Tvrzení fašistických p ředstavitel ů, že mafie byla úpln ě vymýcena, nebylo pravdivé. Je patrné, že Moriho operace oslabila mafii na Sicílii, ale v žádném p řípad ě ji nezni čila, což se prokázalo v dob ě zahájení operace Husky v roce 1943. Navíc nedošlo

182 REECE, s. 269. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 293–295. Mafia Monograph Part 2 of 4 , online archiv FBI, s. 1–2. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%202%20of%204/view (25. února 2014). 183 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 295–296. 184 REECE, s. 270. 56 k zat čení či odsouzení všech člen ů mafie – Giuseppe Genco Russo byl n ěkolikrát obvin ěn, ale vždy byl propušt ěn pro nedostatek d ůkaz ů – a mnozí navíc unikli do USA. Tažení proti mafii také nebylo vedeno proti všem vysoce postaveným komplic ům mafie. Pojem mafie se za čal krom ě popisu zlo činecké organizace též užívat jako politická zbra ň pro odstran ění možných odp ůrc ů nebo soupe řů . Jako p říklad lze uvést příb ěh tajemníka palermské organizace fašistické strany Alfreda Cuccoa – pomohl Morimu získat post palermského prefekta –, kterého Mori obvinil ze zpronev ěry, a toho že je členem mafie. Cucco byl soudn ě stíhán a zbaven parlamentní imunity, která mu ale byla navrácena roku 1931. Vliv na jeho rehabilitaci m ěli vysocí činitelé fašistické strany, kte ří upozornili na to, že Mori zneužívá svých pravomocí proti člen ům fašistické strany, n ěkte ří navíc upozor ňovali na jeho zásahy proti fašist ům p řed říjnem 1922. Mori byl nakonec roku 1929 penzionován, odst ěhoval se do Říma a roku 1932 vydal pam ěti Poslední boj s mafií .185 Zajímavé odhalení p řinesl dokument nalezený roku 2007 jedním z předních italských historik ů mafie v palermském státním archivu, který sepsalo kolem 48 autor ů,186 jež byli sou částí speciální sdružené jednotky karabiník ů a policist ů známé jako Královský generální inspektorát ve řejné bezpe čnosti na Sicílii – zkrácen ě Inspektorát. Zpráva konstatuje, že i po Moriho operaci nadále na Sicílii funguje zlo činecká organizace známá jako mafie. Dokument poskytuje sv ědectví, že již roku 1933 bylo patrné, že operace Železného prefekta nedosáhla svého cíle, což m ělo za následek reorganizaci policie a karabiník ů, kte ří vytvo řili elitní jednotku – Inspektorát – která m ěla s kriminalitou bojovat. Fašistický stát obnovil sv ůj boj s mafií, ale s tím rozdílem, že se o tom ve řejnost nem ěla dozv ědět. Inspektorát shromaž ďoval d ůkazy a poukázal na to, že v západní části Sicílie je mafie velmi dob ře organizovaná – především v oblasti Trapani, kterou Moriho operace postihla jen minimáln ě, a v níž kriminalita ve 30. letech 20. století dosahovala vrcholu. Výraznou zm ěnu p řineslo zat čení mnoha člen ů mafie Inspektorátem. Na svobod ě nadále z ůstalo n ěkolik boss ů, kte ří se rozhodli svolat provin ční sch ůzi. Výsledkem tohoto jednání byl dopis odeslaný všem člen ů zlo činecké organizace, jimž oznamoval, aby omezili násilí na minimum dokud represe neodezní. Další oblastí, kde se prokázalo, že mafie má vnit řní strukturu byla provincie . Nejd ůležit ější sv ědectví poskytl doktor Melchiorr Allegra, který hovo řil o svém zasv ěcení roku 1916; vydávání falešných léka řských osv ědčení

185 BOU ČEK, 85 – 87. DICKIE, Cosa Nostra , s. 189–192. 186 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 337. 57 muž ům cti, kte ří se cht ěli vyhnout služb ě; a o tom, že po první sv ětové válce se bossové z celé Sicílie scházeli v podniku Birreria Italie v Palermu. Pátrání Inspektorátu v oblasti Conca d’Oro poskytuje mnoho zajímavých informací – spolupráce člen ů sicilské Ctihodné spole čnosti s vládnoucí t řídou ostrova, schopnost vyhýbat se jakémukoli podez ření a ochota muž ů cti udávat své soky. Zpráva poskytuje též informace o tom, že mafiánské rodiny m ěly v každé provincii hlavního p ředstavitele, jehož povinností bylo udržovat kontakty s pobo čkami v zahrani čí – USA, Francie nebo Tunis –, a že ve st ředu celé organizace stál šéf šéf ů či generální prezident. Je tedy patrné, že již v době 30. let 20. století byla sicilská Ctihodná spole čnost vysoce strukturovanou organizací, jež zahrnovala celou oblast západní Sicílie. Obvin ění, která Inspektorát p ředložit roku 1938 se k soudu dostala až roku 1942. Mezitím se projevil jeden z charakteristických prvk ů pro soudy s mafií – stažení výpov ědí a propušt ění obžalovaných pro nedostatek důkaz ů.187

3.2. Camorra V mezidobí 90. let 19. století a první sv ětovou válkou se Itálie vydala cestou demokratizace a boje proti organizovanému zlo činu, který m ěl ale smíšené výsledky. Je zajímavé, že i p řes n ěkolik proticamorrovských tažení z ůstával ve spole čnosti mýtus o dobrém camorristovi, který popsal John Dickie takto: „Jedna z historek se stala v lidové pam ěti doslova archetypem: camorrista, jenž byl sv ědkem svedení a opušt ění místní dívky, popadne za límec jejího darebného innamorata a p řinutí ho ud ělat, co se sluší a pat ří.“ 188 Demokratický vývoj byl pozastaven nástupem fašismu k moci, který v boji proti organizovanému zlo činu pokra čoval a dosáhl v ětších úsp ěch ů, než kterékoli jiné snahy p ředchozích let. 189 Přesto, že informace o Ctihodné spole čnosti v Neapoli po procesu Cuocolo 190 z let 1906–1912 tém ěř vymizely, nelze hovo řit o tom, že by byla Camorra zcela

187 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 337–345. 188 Tamtéž, s. 299. 189 Tamtéž, s. 288–289. 190 V mezivále čném období došlo k propušt ění odsouzených jedinc ů v případ ě Cuocolo po 15ti letech vězení a otev ření otázky, zda je Erricone skute čně vinen či nikoli. D ůvodem k těmto událostem byla výpov ěď Gennara Abbatemaggia – hlavní sv ědek v případu Cuocolo – z kv ětna 1927, která za číná takto: „Cítím, že je mojí povinností, již mi p řikazuje sv ědomí, uvés následující skute čnosti. Činím tak se zpožd ěním, p řesto stále v čas a to, aby byl napraven nejv ětší justi ční omyl v právních análech sv ěta. Prohlašuji, že obžalovaní, kte ří byli odsouzení v případu Cuocolo, jsou nevinní.“ (DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 286–288.) V další části své výpov ědi se sv ěř uje s tím, že p řed soudem p řednesl p ředem připravenou lež – kterou byl nucen p řednést, jelikož karabiníci mu hrozili obvin ěním z vraždy manžel ů Cuocolových pokud nebude spolupracovat –, a že karabiníci upláceli sv ědky obhajoby a noviná ře. Tato 58 vymýcena, jelikož existovaly oblasti mimo Neapol – Nola, Castellmmare, Salerno, Nocera, Sarno a Palma Campania –, v nichž p ůsobila uskupení podobná Camo ře, jejichž hlavní finan ční zisky pocházely ze zem ědělství. Jako p říklad lze uvést kraj Mazzoni,191 který byl rozd ělen na takzvané difesy (statky), z nichž každou vedl šéf, který si ji pronajal od velkostatká ře, kterého zastrašoval, aby od n ěj získal nižší nájem. Úzké vazby mezi venkovskými a m ěstskými organizacemi umož ňovaly sm ěř ování veškeré zem ědělské produkce z venkova – kterou si monopolizovali camorristé – nejd říve ke zlo čineckým kartel ům kontrolující části m ěstské velkoobchodní distribuce. 192 Do vlády fašismu byla problematika p ůsobení Camorry na venkov ě zleh čována a opomíjena, to se zm ěnilo poté, co Benito Mussolini seznámil parlament s oblastí Mazzoni. Tažení proti Camo ře dosáhlo nejv ětších úsp ěch ů v Mazzoni – zat čeno p řes 16 000 osob – a v Kampánii pod vedením majora Vincenza Ancesci. Je patrné, že Camorra jako organizovaný komplex v Neapoli zanikla po kauze v Cuocolo, ale její struktura a tradice p řetrvaly na venkov ě, což jí umožnilo se znovu obnovit po druhé sv ětové válce.193

3.3. ’Ndrangheta V dob ě první sv ětové války nebylo neobvyklé, pokud byl n ěkterý z člen ů ’Ndranghety naverbován do italské armády. 194 Poté, co se k moci v Itálii dostali fašisté, bylo v Kalábrii – stejn ě jako na Sicíli nebo v Kampánii – zahájeno tažení proti mafii, které i přes konání velkých soudních proces ů v letech 1928–1930 a 1937–1938 nem ělo takový úsp ěch a pozornost jako ve výše zmín ěných oblastech. Masové zatýkání a velké soudní procesy navíc nebyly pro kalábrijskou mafii ni čím novým a v dob ě vlády fašismu její členové dokázali, že jsou schopni pou čit se z minulých let. Schopnost italských mafií vyvíjet se v čase a uvažovat strategicky charakterizoval John Dickie takto: „Tuto schopnost z části vystihuje jistý druh p řirozeného výb ěru – totiž neustále a horečné soupe ření o nadvládu v hierarchii každé ze zlo čineckých organizací. Svou roli však m ůže hrát i kolektivní nep říze ň osudu: p řipadá mi, že dlouhodobý úsp ěch výpov ěď otev řela otázky, zda byl Erricone skute čně vinen či nikoli. Dickie John zastává názor, že Erricone manžele Cuocoly zavraždil, a že karabiníci zatkli viníka, ale d ůkazy si vymysleli, aby mohl být odsouzen. DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 286–287. 191 Kraj známý výrobou mozzarely, která pro Camorru znamenala to, co citrusy z palermského Conca d’Oro pro sicilskou mafii. Tamtéž, s. 302. 192 Tamtéž, s. 299–303. 193 Tamtéž, s. 300–306. 194 Jako p říklad m ůže být uveden italský armádní letec Domenice Noto, který byl 19. prosince 192 odsouzen jako šéf Ctihodné spole čnosti. Tamtéž, s. 308. 59

’Ndranghety je do zna čné míry výsledkem toho, co si musela vytrp ět na po čátku své historie ze strany státu.” 195 Represe fašist ů dopadla na jednotlivé bu ňky picciotterie v Kalábrii r ůzn ě. Pokud se poda řilo n ěkteré z bun ěk oslabit, nebylo ni čím neobvyklým, když došlo k vytvo ření mocenského vakua, které ale vzáp ětí vyplnili jiní zlo činci – nejedná se o bu ňky picciotterie .196 Hlavní problém fašistického tažení se nacházel na poli justice, jelikož členové kalábrijské mafie za čali využívat své schopnosti vymáhání výpalného za ochranu k získání p řátel na vyšších spole čenských p říčkách – těch, kte ří mohli ovlivnit soudy v jejich prosp ěch. Postupn ě se ukazovalo, že hlavní vliv na neúsp ěšné snahy o odsouzení člen ů kalábrijské Ctihodné spole čnosti má sílící schopnost t ěchto jedinc ů infiltrovat systém soudnictví. Krom ě neschopnosti soud ů uv ěznit obvin ěné, další problém p ředstavovala rozt říšt ěnost fašistického hnutí v Kalábrii, které bylo velmi náchylné ke korupci a jehož jednotlivé frakce mezi sebou soupe řily o pozice nebo řízení vlastních řad a spole čnosti. 197 V dob ě vlády fašist ů lze za čít nazývat picciotterii jako ’Ndranghetu, jelikož do ní vstoupily prvky rodinných vazeb, pokrevního p říbuzenství a s ňatk ů. P ůvodn ě byla piccioterrie věze ňskou organizací jejíž členové byli verbování z řad v ězňů a až poté, co picciotti opustili v ěznice, za čali postupn ě zakládat svá uskupení na základ ě rodinných vazeb. V této dob ě se také zm ěnilo postavení a chápání žen v této organizaci.198

195 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 312. 196 Tamtéž, s. 308–314. 197 Tamtéž, s. 314–317. 198 Tamtéž, s. 318–319. 60

4 Situace v USA ve 20. a 30. letech 20. století 4.1. Prohibice Myšlenka zákazu alkoholu v USA má své základy v 19. století, kdy byl alkohol b ěžnou sou částí života, ale pro puritánské usedlíky p ředstavoval jeden z hlavních problém ů, který bylo nutné odstranit. Proto se na po čátku 19. století objevovali jedinci vyzívající ke zdrženlivosti a umírn ěné konzumaci alkoholu. V ědci jako nap říklad Dr. Benjamin Rush ve své knize z roku 1805 Inquiry into Effect of Ardent Spirits upon the Human Mind and Body vysvětluje, jak alkoholické nápoje škodí lidskému organismu, na druhé stran ě reformáto ři spole čenského chování a evangeli čtí duchovní v čele Lymanem Beecherem charakterizovali konzumaci alkoholu jako morální poklesek. Na po čátku 30. let 19. století vznikaly v USA Americké spole čnosti pro zdrženlivost, které dosáhly prvního úsp ěchu roku 1846, kdy byl ve stát ě Maine p řijat zákon zakazující výrobu a prodej alkoholických nápoj ů. V pr ůběhu následujících p ěti let p řijala podobná opat ření dalších 12 stát ů,199 ale tento po čet poklesl do roku 1869 na t ři. 200 Prohibi ční snahy za čaly znovu sílit na konci 19. století, kdy n ěkolik stát ů přijalo prohibi ční opat ření zakazující výrobu, prodej a p řepravu alkoholických nápoj ů, ale ani tato druhá vlna netrvala dlouho, jelikož kolem roku 1893 poklesl po čet stát ů dodržující prohibici op ět na t ři. 201 Je nutné podotknout, že alkohol nebyl jediným problém, který sužoval americkou spole čnost v 19. století. Další problém představovala závislost na kokainu, opiu či morfiu, na n ěmž byla roku 1895 závislá t ři procenta populace. 202 Je tudíž pochopitelné, že zde byla snaha řešit i tyto problémy pomocí kampaní, zakládání různých hnutí či zavád ění zákon ů usilujících o zakázání konzumace t ěchto návykových látek. 203 Roku 1898 existovalo jen p ět stát ů – Maine, Kansas, Severní Dakota, New Hampshire a Vermont –, které chápaly protialkoholová opat ření jako zákon. Za jednoho z nejv ětších odp ůrc ů konzumace alkoholu byla považována Unie žen za k řes ťanskou st řídmost (Women’s Christian Temperance Union) a Liga proti vý čep ům (Anti-Saloon League) založená v 90. letech 19. století, a která se spojila s dalšími organizacemi bojujícími proti prostituci a rasismu. Spole čně za čaly usilovat o zavedení kontroly

199 BROŽ, s. 31. 200 MURCHISON, Kenneth M., Prohibition and the Fourth Amendment. A New Look at Same Old Cases . In: The Journal of Criminal Law and Criminology (1973–) 73, Summer 1982, 2, s. 473. 201 Tamtéž, s. 474. 202 RECIO, Gabriel, Drugs and Alcohol. US Prohibition and the Origins of the Drug Trade in Mexico, 1910–1930 . In: Journal of Latin American Studies 34, February 2002, 1, s. 23. 203 Tamtéž, s. 22–24. 61 konzumace alkoholu a drog. Nejv ětším úsp ěchem Ligy proti vý čep ům bylo zavedení Webb-Kenyonova zákona z roku 1913, jenž zakazoval dovoz alkoholických nápoj ů do státu, pokud by se tím porušil místní zákon. Hlavním mluv čím stoupenc ů prohibice byl republikánský člen Sn ěmovny reprezentant ů , který navrhl zákon zakazující výrobu, prodej, p řepravu, dovoz, vývoz, skladování či vlastnictví alkoholických nápoj ů. Výjimka se vztahovala na alkohol užívaný k náboženským či léka řským účel ům. Prezident Woodrow Wilson návrh zákona vetoval, ale v kongresu rostl po čet stoupenc ů prohibice, kte ří nakonec Volstead ův zákon p řijali 16. ledna 1919. Zákon o prohibici vstoupil v platnost v lednu 1920 a umožnil p řipojení XVIII. dodatku k americké ústav ě. Uvádí se, že ani ne hodinu po zavedení tohoto zákona byla prohibice poprvé porušena krádeží nákladního automobilu p řevážejícího alkohol ur čený pro léka řské ú čely. 204 V první polovin ě 20. let 20. století mnoho prvk ů poukazovalo na to, že prohibice měla podporu ve řejnosti. Ve prosp ěch tohoto p řesv ědčení hovo ří rychlá ratifikace XVIII. dodatku americké ústavy, relativn ě široké spektrum člen ů legislativy podporující tuto ratifikaci, rychlé p řijetí Volsteadova zákona a nárůst po čtu stoupenc ů prohibice podporujících přijetí XVIII. dodatku. Situace se zm ěnila kolem roku 1926, kdy za čala vznikat opozice volající po zrušení prohibice. První snahy o zrušení prohibice nedosáhly úsp ěchu, což potvrzuje p řijetí Jonesova zákona, který vylepšil Volstead ův zákon v otázce trest ů za jeho porušení. Jones ův zákon m ěl být shovívavý v ůč i mladým a ob časným narušovatel ům Volsteadova zákona, ale přísný k jedinc ům neustále porušujícím XVIII. dodatek ústavy a t ěch, kte ří jsou zapojeni do p řevozu alkoholu. Výrazné posílení odp ůrci prohibice zaznamenali ve 30. letech 20. století, k čemuž přisp ěly dopady velké hospodá řské krize vyvolané krachem na newyorské burze v říjnu 1929. Prohlubování hospodá řské krize nakonec p řisp ělo k ukončení prohibice v prosinci 1933, kdy byl p řijat XXI. dodatek k americké ústav ě, který rušil na řízení ustanovená v XVIII. dodatku a umožnil op ětovný obchod s alkoholickými nápoji. Demokratická vláda Franklina Delano Roosevelta odsouhlasila uvalení vysokých daní na alkoholické nápoje. Zrušení prohibice mimo jiné zkomplikovalo vzájemné vztahy mezi Kanadou a USA, jelikož ministr financí Henry Morgenthau vydal prohlášení, že kanadští výrobci whisky dluží USA 60 milion ů dolar ů za clo a spot řebitelskou da ň.205 Kanadští výrobci

204 BROŽ, s. 30–33. GELLÉRT, Gábor, Neviditelná moc, Bratislava 1989, s. 60–62. 205 BOROVI ČKA , Mafie, s. 133 62 whisky nakonec zaplatili t ři miliony, 206 důvodem ke zm ěně názoru bylo embargo uvalené na kanadské zboží. 207 Zavedení prohibice m ělo výrazné dopady nejen do americké spole čnosti, ale též pro mafii p ůsobí na území USA. Byla to 20. a 30. léta 20. století, která p řinesla mafii nejen velké zisky z prodeje zakázaného alkoholu, ale též řadu problém ů spojených s násilnými konflikty, jako byla pivní válka v Chicagu, jež vrcholila 14. února 1929 událostí zvanou Masakr na Svatého Valentýna, či Castellammarská válka v New Yorku, která vynesla Charlese „Lucky“ Luciana do čela newyorské mafie. P řesto, že zrušení prohibice připravilo mafii o řadu zisk ů, op ět prokázala svou flexibilitu a p řizp ůsobivost, nebo ť již p řed koncem prohibice hledala nové oblasti, v nichž by se mohla angažovat. Mezi oblasti, v nichž se mafie pohybovala po skon čení prohibice lze jmenovat pad ělání kolk ů, otevírání kasin, číselné sázky, vydírání odbor ů, rozsáhlejší obchod s drogami, zapojení se do vedení prádelen, svozu odpadu, zpronev ěry, poh řební služby a prostituce.208

4.2. Hlavní p ředstavitelé chicagského podsv ětí 4.2.1. „Big“ Jim Colosimo Chicago bylo jedním z amerických m ěst, v němž panovaly podmínky umož ňující fungování korupce a r ůst organizovaného zlo činu. Prvním skute čným velkým vládcem chicagského podsv ětí, který položil základy – na nichž poté stav ěli Johnny Torrio a Al Capone – pro rozvoj organizovaného zlo činu v Chicagu, byl „Big” Jim Colosimo, který je též znám jako „Diamond” Jim. 209 Jim Colosimo se narodil v rozmezí let 1875–1878 v kalábrijském m ěst ě Consenza, z něhož odcestoval se svou rodinou do USA roku 1895. Prvním zam ěstnáním, jemuž se po svém p říjezdu věnoval, bylo čišt ění bot v chicagské čtvrti Levee, ale jeho mazanost a schopnost nacházet ty správné spojence přisp ělo k upoutání pozornosti krajan ů a politických p ředstavitel ů – radního Michaela Kenny a Johna

206 BOROVI ČKA, Mafie , s. 133. . 207 MURCHISON, 474–476. ROSENBERG, Jennifer, Prohibition , About.com 20th Century History, http://history1900s.about.com/od/1920s/p/prohibition.htm (8. dubna 2014). 208 LUNDE, s. 151–152. CRESSEY, s. 72–103. Mafie Monograp Part 4 of 4 , online archiv FBI, s. 1–29. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph/Mafia%20Monograph%20Part%204%20of%204/view (8. dubna 2014). 209 Svou p řezdívku „Diamond“ Jim si zasloužil za množství diamant ů a šperk ů, které vlastnil a neustále nosil u sebe. Uvádí se, že nosil n ěkolik diamantových prstenů a manžetové knoflí čky vykládané diamanty. BROŽ, s. 27. 63

Coughlina –,210 kte ří se jej rozhodli zam ěstnat ve svých službách. Správné konexe zajistily Colosimovi rychlý postup v kriminální karié ře, kdy se z oby čejného čisti če bot prom ěnil ve vlastníka n ěkolika nev ěstinc ů, heren a dvou kaváren. 211 Krom ě zapojení do politiky, prostituce a hazardu se Colosimo angažoval též ve vybírání výpalného od majitel ů ve řejných podnik ů – obchodník ů, kavárník ů, vinárník ů, barman ů nebo majitel ů sázkových kancelá ří. Moc Colosima posílila poté, co byl jmenován svými politickými partnery – Kennou a Coughlinem – kapitánem volebního okrsku Levee a pokladním všech místních nev ěstinc ů a heren. Kenna a Coughlin jej na tento post jmenovali z toho důvodu, že Colosimo oficiáln ě vystupující jako meta ř ulic, zorganizoval ostatní čisti če z jiných oblastí Chicaga do odborového svazu, do jehož čela se postavil on sám. Vedoucí pozice v odborovém svazu mu umož ňovala zajistit volební hlasy odborá řů ve prosp ěch vybraného politického kandidáta. Kenna a Coughlin Colosima za tuto službu odm ěnili postem kapitána volebního okrsku, což mu zp ětn ě umožnilo vytvo řit ochranné bariéry – v podob ě vyplácení pravidelných desátk ů městským ú ředník ům a policist ům, a odvád ění částí zisk ů radnímu Kennovi a Coughlinovi – nad m ěstským obvodem, v němž se mohl v ěnovat jedné ze svých nejvýd ěle čnějších podnikatelských činností – prostituci. 212 První organizovaný syndikát v Chicagu vedený italskými p řist ěhovalci, jehož hlavní zisky pocházely p ředevším z prostituce a hazardu, založil Colosimo se svými spolupracovníky Johnny Torriem a Al Caponem roku 1914. 213 S tím, jak rostlo Colosimovo bohatství rostla také jeho známost v podsv ětí, což upoutalo pozornost člen ů Černé ruky, kte ří mu za čali posílat výhružné dopisy, 214 což jej vedlo roku 1909 k povolání Johnnyho Torria do svých služeb jako osobního strážce.

210 Michael Kenna a John Coughlin byli známí n ěkolika politickými aférami, které nakonec zabránili jejich znovuzvolení. Na pomoc jim, ale p řišel „Big“ Jim Colosimo, který zagitoval voli če čtvrti Levee, kte ří oba dva muže znovu zvolili do jejich funkcí v městské rad ě. BOROVI ČKA, Václav P., Velké případy FBI , Litvínov 1991, s. 10. 211 Al Capone Part 7 of 36, online archiv FBI, s. 40. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. duben 2014). 212 Ve zpráv ě Komise m ěstské rady pro řešení prostituce se uvádí, že v letech 1900–1910 na území Chicaga fungovalo 1020 nev ěstinc ů, v nichž pracovalo kolem 5000 žen. Jeden ze záznamů uvádí, že ro ční obrat z prostituce za rok 1910 dosahoval 60 milion ů dolar ů. Zpráva komise, ale nezahrnuje zisky od prostitutek pracujících na ulici, které si odvád ěly zákazníky do pronajatých pokoj ů – tuto činnost ale op ět vykonávaly pod dohledem svých zam ěstnavatel ů. Od t ěchto žen pracujících na ulici m ěl činit ro ční p říjem kolem 10 milion ů. BROŽ, s. 25. 213 NELLI, s. 385. BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 10. 214 Když Colosimo obdržel první vyd ěra čský dopis, rozhodl se řešit situaci smírn ě, a proto zaplatil požadovanou částku. Poté, co doru čování vyd ěra čských dopis ů podepsaných Černou rukou pokra čovalo, byl Colosimo p řipraven vy řešit tento problém radikáln ější cestou. P ři jednom plánovaném p ředání požadované částky, vy čkal Colosimo se svými muži na míst ě p ředání, kde eliminovali skupinu muž ů přicházejících si pro peníze. Po ur čité dob ě, ale za čala p řicházet další vlna dopis ů, která vzbudila v Colosimo obavy, což jej vedlo k rozhodnutí p řijmout do svých služeb Johnnyho Torria. BROŽ, s. 28. 64

Johnny Torrio postupn ě získával další pravomoci, které jej vynesly na post nástupce „Big“ Jima Colosima. Krátce poté, co odjel Johnny Torrio do Chicaga, kontaktoval svého p řítele z New Yorku Al Capona, jehož žádal o spolupráci. Již v této dob ě se projevoval obchodní talent Johnnyho Torria, jelikož svým vlivem p řesv ědčil Colosima k rozší ření obchodních zájm ů do pr ůmyslových a ocelá řských center na South Side. Mezitím se Colosimo oženil s majitelkou jednoho z ve řejných dom ů Victorií Morescovou – sest řenice Johnnyho Torria –, otev řel n ěkolik sázkových kancelá ří, ale též legálních podnik ů, jimž vévodil národn ě proslavený no ční klub Colosimo’s Café 215 na South Wabash Avenue v čísle 2126–2128, 216 v němž Colosimo zam ěstnal zp ěva čku Dale Wintersovou – zasloužila se o zvelebení podniku a nár ůst jeho popularity –, kv ůli níž se Colosimo v březnu 1920 rozvedl se svou první ženou. 217 Moc „Big“ Jima Colosima postupn ě slábla, nebo ť v pr ůběhu roku 1919 přenechával čím dál více d ůležitých záležitostí v rukou schopného Johnnyho Torria, což přitahovalo pozornost Colosimových politických p řátel a kriminálních partner ů, kte ří získávali oprávn ěný dojem, že hlavními muži kontrolující Chicago jsou Johnny Torrio a Al Capone. Byli to práv ě oni, kte ří postr čili Colosima v dob ě vyhlášení prohibice k lukrativnímu obchodu se zakázaným alkoholem. O další oslabení Colosima se postaraly obnovené vyd ěra čské dopisy Černé ruky. Johnny Torrio byl znepokojen Colosimovou reakcí na vydírání, nebo ť se rozhodl vyplatit vyd ěra čů m požadovanou částku místo toho, aby pov ěř il n ěkteré ze svých muž ů vy řešením tohoto problému. Následkem tohoto jednání byly další dopisy podepsané Černou rukou. Johnny Torrio s nelibostí pozoroval též okázalý zp ůsob života Jima Colosima a jeho rozvod s Victorií Moreskovou, jelikož on sám vedl skromný život, byl v ěrný své manželce a byl

215 Tento podnik byl obyvateli Chicaga v dob ě prohibice ozna čován za nejhonosn ější a nejoblíben ější podnik v Chicagu. Návšt ěvníci si mohli v příjemném prost ředí dop řát nejvyhledávan ější a nejkvalitn ější druhy irské a skotské whisky, francouzského ko ňaku, zna čkových vín či jamajského rumu. Krom ě pití byly host ům podávány pokrmy nejznám ějším chicagským šéfkucha řem Antoniem Caesarinem. O popularit ě Colosimo’s Café sv ědčí návšt ěvy slavných sportovc ů, noviná řů , politik ů, ale také člen ů mafie. Mezi nejznám ějšími návšt ěvníky lze jmenovat Michaela Kennu, Johna Coughlina, Joyeho D’Andreu – prezidenta odborového svazu kopá čů a tunelá řů , –, hazardního hrá če Julia Annixtera, sicilského bosse Mika Merla, operního zp ěváka Enrica Carusa, dirigenta Cleofonta Campanina, herce a režiséra George M. Cohana – zasloužil se o popularitu browayských muzikál ů –, či známého chicagského právníka Clarence Darrowa. Bývalý chicagský starosta Carter Harrison o tomto klubu napsal: „Zde se tito hosté mohli d ůvěrn ě stýkat s dámi čkami z polosv ěta a s jejich pasáky i s hazardními hrá či, profesionálními boxery, agenty z alkoholového byznysu a sexuálními zvrhlíky, aby se mohli pot ěšit ze zážitk ů, které jim p řinášel nový pohled na rozšklebený život.“ BROŽ, s. 26–27. 216 Colosimo’s , My Al Capone Museum, July 2003. Dostupné online: http://www.myalcaponemuseum.com/id50.htm (6. duben 2014). 217 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 40–41. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. duben 2014). 65 přesv ědčen, že tento typ chování není vhodný pro vrchního představitele zlo čineckého syndikátu.218 „Big“ Jim Colosimo zem řel 11. kv ětna 1920, kdy jej Johnny Torrio informoval o dodávce zásob whisky pro podnik Colosimo’s Café. Colosimo odjel do svého podniku, kde byl zast řelen. B ěhem vraždy byl v podniku p řítomen šéfkucha ř Caesarino a tajemník Frank Camillas, jenž po st řelb ě zavolal policii, která nedokázala p řípad vy řešit, a to ani po výslechu přibližn ě 30ti osob, 219 včetn ě Al Capona a Johnnyho Torria. Panovalo p řesv ědčení, že si vraždu objednal Johnny Torrio, aby se stal pánem chicagského podsv ětí. Této teorii p řisp ěla výpov ěď jednoho ze sv ědk ů, který vypov ěděl, že t ěsn ě p řed vraždou uvid ěl muže, jehož popis odpovídal Franku Yaleovi – člen newyorského gangu Fiveponter ů, v němž p ůsobil též Al Capone. Frank Yale byl zat čen a vyslýchán, ale nakonec byl propušt ěn, jelikož sv ědek nakonec svou výpov ěd zm ěnil tak, že výsledný popis podez řelého neodpovídal Yaleovi. 220

4.2.2. Johnny Torrio Johnny Torrio, jenž se ujal vlády nad Chicagem po smrti „Big” Jima Colosima, byl excelentním stratégem a organizátorem, který ve spolupráci s Al Caponem vybudoval mocn ější zlo činecké impérium než jeho p ředch ůdce, jehož díky svým schopnostem před čil v bohatství, moci i vlivu. Jedním z nejv ětších úsp ěch ů, jehož Torrio, dosáhl bylo vytvo ření organizace založené na dohodách významných p ředstavitel ů chicagského podsv ětí, v níž byl Johnny Torrio ředitelem a hlavním mozkem, a Al Capone jakýmsi policistou dohlížejícím na udržování po řádku. Johnny Torrio byl mužem, jehož hlavním zájmem byl obchod, což byl d ůvod, pro č se jen v krajních p řípadech uchyloval k fyzickému odstran ění konkurence, k němuž si najímal služby profesionálních zabiják ů. Je nutné podotknout, že se Johnny Torrio odlišoval od „ctihodných muž ů“ své doby v několika bodech – nedával najevo své bohatství a moc, mluvil klidn ě a logicky, byl v ěrný své manželce, po m ěst ě se pohyboval beze zbran ě a byl jedním z mála zlo činc ů, kte ří investovali své peníze z ilegální činnosti do legálních podnik ů.

218 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 40–41. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. duben 2014). 219 Tamtéž, s. 42. 220 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 11–12. ČERVINKA, s. 43–45. PURCELL, Mick, Giacomo „Big Jim“ Colosimo , American Organized crime. Dostupné z: http://www.mobsters.8m.com/colosimo.htm (4. dubna 2014). 66

Podnikatelské schopnosti se u Torria pln ě rozvinuly v dob ě prohibice, kdy mu jen prodej piva za jeden rok vyd ělal čty ři miliony dolar ů.221 Johnny Torrio se narodil roku 1882 v italské vesni čce Orsara či Irsina, ale o dva roky pozd ěji odjel se svou rodinou do newyorské Lower East Side, kde se stal vůdcem Gangu z James Street. Již b ěhem svého p ůsobení v New Yorku Johnny Torrio pochopil, že mnohem lepších výsledk ů dosáhne pomocí diplomacie, lichocení, vábení a vytvá ření aliancí, než vyhrožováním či násilným vydíráním, které mohlo skon čit zbyte čným zabitím nebo zran ěním. B ěhem svého p ůsobení na západním pob řeží USA udržoval diplomatické styky s jedním z nejmocn ějších manhattanských gang ů – Fivepontery – a jeho v ůdcem Paulem Kellym, bez jehož vlivu nemohl žádný z kandidát ů Demokratické strany New Yorku usilovat o významn ější politickou funkci. Byl to New York, v němž se Torrio seznámil s Al Caponem, kterého s podporou Kellyho zapojil do gangu Fiveponter ů a pozd ěji do spolupráce Frankem Yalem. Poté p řišel rok 1909 a přesun Johnnyho Torria do služeb krále chicagského podsv ětí „Big” Jima Colosima. 222 V dob ě vlády Colosima udržoval Torrio kontakty s partnery v New Yorku – především Frankem Yalem –, ale postupn ě si za čal vytvá řet zázemí v Chicagu, kde si nakonec vybudoval svou základu v čty řpatrovém dom ě, který byl ozna čován jako Čty ři dvojky na South Wabash Avenue číslo 2222. 223 V prvním pat ře této budovy m ěl Johnny Torrio svou kancelá ř a saloon, ve druhém a t řetím pat ře se provozovaly hazardní hry, ve čtvrtém se nacházel nev ěstinec. Torriovo postavení rostlo s tím, jak získával pod svou kontrolu podniky orientující se na hazard, alkohol a sex. Torrio se prokázal jako prozíravý jedinec, jelikož v souvislosti s rozvojem automobilového pr ůmyslu vid ěl možnost rozší řit oblasti své p ůsobnosti i mimo čtvr ť Levee. V dob ě sílících názor ů podporující vyhlášení prohibice, ukázal Johnny Torrio svou schopnost p ředvídat, jelikož si byl v ědom, že je jen otázkou času, než budou prohibi ční opat ření uvedena v život, a proto se s předstihem na tuto eventualitu p řipravil, aby mohl zahájit prodej ilegálního alkoholu. 224 Poté, co vstoupil v platnost Volstead ův zákon a XVIII. dodatek americké ústavy byl Torrio p řipraven těžit z nov ě vzniklé situace, a proto se – jako jiní muži chicagského podsv ětí – zam ěř il na skupování pivovar ů. Torria ale v tomto bod ě p ředb ěhli Frankie

221 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 16, 29. BROŽ, s. 30. 222 BROŽ, s. 14–18. PURCELL, Mick, Johnny Torrio: Part 1 , American Organized Crime, 2000. Dostupné z: http://www.mobsters.8m.com/torrio1.htm (7. duben 2014). 223 ČERVINKA, s. 32. 224 LUNDE, s. 124–126. 67

Lake a Terry Druggan, kte ří již na po čátku prohibice vlastnili kolem šesti sedmi pivovar ů225 – Gambrinus, Standart, Hoffman, Pfeiffer nebo Stege Brewing Companies. Frankie Lake a Terry Druggan si po čínali p ři svých krocích opatrn ě, jelikož se snažili vyhýbat krvavým st řet ům s konkurencí – především Klondikem O’Donnellem –, která jim čas od času ukradla nákladní automobil s alkoholem. Johnny Torrio si uv ědomoval, že je princip tolerování velmi k řehký a brzy by mohlo dojít k chaosu a krvavému soupe ření o prosazení vlivu jednotlivých kriminálních skupin. Z toho d ůvodu zahájil jednání o rozd ělení teritorií mezi hlavní chicagské gangy – North Side a Gold Coast připadly pod správu Diona O’Baniona, který m ěl m ěsto zásobovat p ředevším kvalitní whisky; West Side byla rozd ělena mezi Johnnyho Torria a partnery Terryho Druganna a Frankiho Lakea; Torrio dále kontroloval South Side; brat ři Gennové m ěli na starost oblast Malé Itálie na p ředm ěstí Chicaga; zbylé oblasti byly rozd ěleny mezi jednotlivé vůdce gang ů Raplha Sheldona, Dannyho Stantona, Franka McErlanea a Joea Saltise. Torriovo rozd ělení m ěsta, ale nezahrnovalo gang Klondika O’Donnella se základnou v Ciceru a bratry O’Donnelly (jen shoda jmen) pod vedením Edwarda „Spikea“ O’Donnella – v dob ě rozd ělování teritorií pobýval ve v ězení za vyloupení banky. Po svém propušt ění roku 1923 se „Spike“ O’Donnell snažil zapojit do vzniklého systému, ale to bylo tém ěř nemožné, což jej vedlo k rozhodnutí napadat cizí nálevny, čímž často vnikal na území Joea Saltise a Franka McEarlanea. Nakonec se musel „Spike“ O’Donnell po n ěkolik st řetech s Torriovým syndikátem stáhnout. Krom ě rozd ělení města do teritorií, byly též stanoveny pravidla, která m ěla být dodržována, a na jejichž pln ění dohlížely ustanovené kontrolní orgány. 226 Nejv ětší problém ve vytvo řeném systému p ředstavoval „Spike“ O’Donnell a jeho výpady na území Joea Saltise a Franka McEarlanea, jelikož vzájemné st řety těchto stran vedly k zavražd ění n ěkolika muž ů, což vyvolalo nežádoucí pozornost ve řejnosti a novin. Krizi pro chicagské podsv ětí p ředstavovala zm ěna na postu starosty Chicaga z roku 1923 – vyvolána nespokojeností obyvatel m ěsta –, kdy byl zkorumpovaný William Hale Thompson nahrazen Williamem E. Deverem. Jmenování Williama E. Devera vyvolalo paniku mezi jednotlivými vládci teritorií, jelikož nikdo nev ěděl, zda s nimi bude nový starosta spolupracovat či nikoli. Johnny Torrio, který usiloval o udržení po řádku, musel korigovat své partnery, uzav řít p řím ěř í mezi

225 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 43. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. duben 2014). 226 Tamtéž, s. 43–44. BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 16–18. LUNDE, s. 126–128. 68

Edwardem „Spikem“ O’Donnellem, Joem Saltisem a Frankem McEarlanem, a napravit škody, které zp ůsobilo jmenování nového starosty. William E. Dever ale neprojevoval ochotu ke spolupráci a místo toho zahájil boj proti organizovanému zlo činu, 227 z toho důvodu založil Komisi pro potírání organizovaného zločinu a vytvo řil seznam nejnebezpe čnějších muž ů ohrožujících ob čany a ve řejnou správu. Boj nového starosty se zlo činem donutil Torria p řesunout svou základnu z Čtyř dvojek do Hawthorne Inn v jižní části Cicera, jež nespadalo pod pravomoci chicagského starosty, a které nabízelo lukrativní obchodní možnosti. Torrio se tímto p řesunem a otev řením nev ěstince na Roosevelt Road dopustil porušení pravidel, která sám stanovil, jelikož o svém konání předem neinformoval vládce Cicera Klondika O’Donnella, který nechal tento podnik uzav řít policií. Situace vedla k drobným konflikt ům, které byly ukončeny uzav řením dohody mezi Torriem a Klondikem O’Donnellem – Torrio souhlasil, že v Ciceru neotev ře žádný nev ěstinec; byly stanoveny sféry zásobování Cicera alkoholem; Torrio získal právo ve své oblasti Cicera otev řít herny a nálevny. P řesun do Cicera vyvolal menší znepokojení též u spávc ů jiných oblastí, jelikož sami uvažovali o prosazení svého vlivu v této části m ěsta. Jedním z p ředních odp ůrc ů p řítomnosti Johnnyho Torria v Ciceru byl Eddie Tancl – vlastník kabaretu v Ciceru, jenž se angažoval v pašování nelegálního alkoholu –, který za sv ůj nep řátelský postoj zaplatil životem. 228 Snaha řešit a stabilizovat situaci v Chicagu, p ředevším v pr ůběhu roku 1923, stála Johnny Torria velké množství pen ěz a duševních sil, což se projevilo v listopadu téhož roku, kdy se rozhodl odjet na šest m ěsíc ů mimo m ěsto. Rozhodnutí opustit Chicago p řisp ěla i skute čnost, že jeho matka onemocn ěla a Torrio se ji rozhodl doprovázet na cest ě do rodného m ěsta, v n ěmž jí koupil vilu. Úsilí p ředchozích m ěsíc ů, ale dosáhlo jen polovi čního úsp ěchu, nebo ť Spike O’Donnell obnovil své útoky na cizí území a v North Side rostla moc Diona O’Baniona a jeho spole čníka Samuela Mortona. V dob ě nep řítomnosti Johnnyho Torria vedl Torri ův syndikát jeho spole čník Al Capone, který toto období využil k posílení svého postavení. Torrio se do Chicaga navrátil v březnu či dubnu 1924. 229

227 Nový starosta si ale nenechal ve svém úsilí poradit a místo administrativních opat ření – omezení či úplné zrušení prohibice – zvolil radikální metody, jež vedly k eskalaci násilí v Chicagu. Policisté provád ěly neorganizované zásahy, p ři nichž se nechali spole čně s federálními prohibi čními agenty fotografovat, jak pomocí seker rozbíjejí sudy či st řílí po zlo čincích. BROŽ, s. 50–51. 228 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 44–45, 53. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. duben 2014). LUNDE, s. 128. ČERVINKA, s. 57. 229 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 53. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. duben 2014). 69

Johnny Torrio po svém návratu poznal, že je situace v Chicagu zna čně napjatá, jelikož chicagské noviny žádaly odstran ění vlády organizovaného zlo činu nad m ěstem a dále pokra čoval boj starosty Devera proti zlo činc ům. Velkým p řekvapením pro Torria bylo rozhodnutí Diona O’Baniona odejít do d ůchodu a prodat sv ůj podíl v jednom z nejv ětších pivovar ů Sieben Brewery za p ůl milionu dolar ů.230 Torrio se nakonec rozhodl podíl odkoupit z několika d ůvod ů – částka p ůl milionu nebyla tak vysoká, pivovar by se dostal do plného vlastnictví syndikátu Torrio-Capone a navíc byl pivovar chrán ěn podplacenými policisty, což umož ňovalo va řit silné pivo. Slavnostní p ředání pivovaru probíhající 19. kv ětna 1924 bylo p řerušeno policejním zátahem pod vedením šéfa policie Morana A. Collinse a kapitána Matthewa Zimmera, kte ří zabavili zásilku 13 nákladních automobil ů231 se silným pivem a zatkli všechny p řítomné, mezi nimiž byli Johnny Torrio, Dion O’Banion, Louie „Two Gun“ Alterie a Earl „Hymie“ Weiss. Příjezd policie byl p řekvapivý vzhledem k tomu, že p řítomní m ěli podplacené policisty, kte ří m ěli hlídat, aby akce prob ěhla v poklidu. Johnny Torrio zaplatil za sebe a své partnery kauci 12 500 dolar ů,232 ale O’Baniona, Weisse, Alteriea a další ponechal ve vězení, p řestože m ěl u sebe podle materiál ů FBI 23 000 dolar ů.233 Po svém propušt ění Torrio zjistil, že policejní zátah byl p řipraven již týden p řed plánovaným p ředáním, a že se Dion O’Banion o této skute čnosti dozv ěděl a cht ěl ji využít ve sv ůj prosp ěch. O’Banion ale podcenil své nep řátele, což se prokázalo o n ěkolik m ěsíc ů pozd ěji. Torrio a Capone informovali vrchního p ředstavitele chicagské Unione Siciliana 234 Mikea Merla o zrad ě O’Baniona a jejich odhodlání jej odstranit. V tomto bod ě se projevila pospolitost italských p řistěhovalc ů, jelikož vládci Chicaga si Merla vážili a uposlechli jeho radu, aby O’Baniona nechali naživu, nebo ť by mohlo dojít ke vzniku nežádoucí

230 Sieben’s History , Sieben’s. Real Larger Beer, 28 May 2009. Dostupné z: http://www.siebensbrewing.com/history.htm (19. b řezna 2014). 231 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 22. 232 Tamtéž. 233 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 52. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. duben 2014). 234 Organizace, jež byla založena na pomoc nov ě p říchozím Sicilan ům, jimž pomáhala nalézt zam ěstnání, zapsat se na lekce anglického jazyka či zajistit obytné prostory. Postupem času se, ale tato organizace spojila s organizovaným zlo činem. N ěkteré zdroje uvádí, že Unione Siciliana nebyla ni čím jiným než předch ůdkyní mafie. Federální vláda USA obvinila členy Unione Siciliana z dlouhého seznamu kriminálních čin ů – těžké zlo činy, prostituce, únosy, bankovní loupeže a vydírání. N ěkte ří zastánci této organizace popírají takováto obvin ění, ale nemohou pop řít, že mnoho z jejích hlavních p ředstavitel ů bylo svázáno se mafií. HENDLEY, Nate, Al Capone. Chicago’s King of Crime , Five Rivers Chapmanry 2010, nestránkováno. 70 války. Slib Torrio dodržel do úmrtí vrchního p ředstavitele Unione Siciliana na rakovinu v listopadu 1924. 235 Mezitím, b ěhem čekání na pomstu, Johnny Torrio pozoroval rozpad systému a upo řádání, které v minulých letech vytvo řil. Znovu se na scén ě objevil Spike O’Donnell a jeho skupina zabiják ů a únosc ů, kte ří podnikali záškodnické akce – bombové útoky na nálevny či motoresty – na území Joea Saltise, jehož muže brali na takzvané vyjíž ďky, z nichž není návratu. 236 Velké znepokojení vyvolávaly též informace od brat ří Genn ů v Malé Itálii o tom, že se O’Banion pokouší získat moc na jejich území. Situaci nezlepšovaly ani sporadické války po celém Chicagu. 237 Dion O’Banion se do čkal potrestání za svou zradu 10. listopadu 1924 ve svém kv ětiná řství Schofield Florist Shop. 238 Zavražd ění O’Baniona m ělo pro syndikát Torrio- Capone dalekosáhlé dopady. Na jedné stran ě se jim sice poda řilo odstranit jednoho z nejsiln ějších konkurent ů, upevnit spojenectví s bratry Gennovými a p řipojit ke svému území severní část Chicaga – nejvýnosn ější část celého m ěsta. Na druhé stran ě, ale Johnny Torrio nedokázal odhadnout veškeré d ůsledky a budoucí vývoj událostí, jelikož zbytky O’Banionovy skupiny p řevzal Earl „Hymie” Weiss, který usiloval o fyzickou likvidaci Torria, Capona a bratr ů Gennových, kte ří byli podez řelí z vraždy Diona O’Baniona. Krátce po poh řbu O’Baniona odjel Torrio se svou manželkou do lázní Hot Springs v Arkansasu, odtud pokra čovali do New Orleans, z n ěhož sm ěř ovali na Floridu, ze které odlet ěli na Kubu a poté na Bahamské ostrovy. D ůvodem t ěchto přesun ů byly obavy ze sledování. 239 Do Chicaga se Johnny Torrio vrátil v lednu 1925, jedním z hlavních d ůvod ů návratu bylo p ředvolání k soudu v kauze pivovaru Sieben Brewery. Torrio za řídil, aby se soud vyvíjel v jeho prosp ěch, což se poda řilo, nebo ť byl odsouzen jen na dev ět měsíc ů v ězení, 240 které mu poskytlo ochranu p řed snahami o jeho likvidaci. Před tím, než nastoupil výkon svého trestu, jmenoval prost ředníky, kurýry a Al Capona pov ěř il řízením syndikátu v dob ě své nep řítomnosti. Další vývoj Torriova života ovlivnila

235 ČERVINKA, s. 60–63. BOVI ČKA, Velké p řípady FBI , 21–23. 236 Uvádí se, že autorem v ěty vzít n ěkoho na vyjíž ďku je Samuel „Nails” Morton. Tyto vyjíž ďky byly založeny na tom, že zdrádci, špioni a jim podobní jedinci byli posazeni na p ředním sedadlo spolujezce, a poté byli zast řeleni mužem sedícím na zadním sedadle. Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 49. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. duben 2014). 237 Tamtéž, s. 52–53. 238 Zdroje se neshodují, kdy p řesn ě m ělo k zavražd ění Diona O’Baniona dojít. V ětšina zdroj ů uvádí zmín ěné datum 10. listopadu, ale jiné zdroje uvád ějí 19. listopad 1924. Tamtéž, s. 49. 239 BROŽ, s. 61–66. 240 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 26. 71 událost z 24. ledna 1925, kdy byl Johnny Torrio post řelen p řed svým domem na Clyde Avenue 7011 po návratu se svou manželkou z nákupu. 241 Během jejich cesty po Avenue si jich všiml George „Bugs“ Moran, který je se svými partnery sledoval k jejich domu. Zdroje se liší v popisu následujících událostí. Jeden z výkladů vypráví, že mezitím, co manželé Torriovi vystupovali z automobilu – první vystoupila Anna Torriová, která došla p řed zahájením st řely k vchodovým dve řím domu –, zastavil u prot ějšího chodník ů automobil, ze kterého vystoupili čty ři muži, z nichž dva soust ředili svou pozornost na Torria a zbylí dva na automobil, v němž manželé Torriovi přijeli. 242 Během p řest řelky bylo vyst řeleno n ěkolik st řel, které zranily Johnnyho Torria a jeho řidi če Roberta Bartona. Úto čníci se m ěli stáhnout poté, co je jejich řidi č varoval před nebezpe čím, které mohl p ředstavovat ne čekaný chodec nebo policie přivolaná některým ze soused ů, který uslyšel st řelbu. Johnny Torrio byl p řevezen do nemocnice Jackson Park Hotel, v níž byl po náro čném zotavení vyslýchán policií. Uvádí se, že Johnny Torrio mezi úto čníky poznal George „Bugse“ Morana a Earla „Hymieho“ Weisse, ale na základ ě omerty odmítl uvést jakákoli jména. Po uzdravení nastoupil Johnny Torrio v únoru 1925 sv ůj devíti m ěsí ční trest ve v ěznici Lake County ve Waukagenu. 243 Během svého pobytu ve Waukagenu navázal Torrio p řátelské vztahy se zdejším šerifem Edwardem Ahlstromem, což mu spole čně s dostatkem finan čních prost ředk ů umožnilo vybavit si svou celu dle svého vkusu. Kromě toho sm ěl p řijímat ve v ězení své partnery, konzultovat finan ční transakce či po řádat oslavy. Již p řed Torriovým zat čením bylo patrné, že smlouvy a pravidla jím vytvo řená v minulých letech, roku 1925 definitivn ě pozbyly své platnosti. Rozpad systému smluv, vysilující snažení o jeho udržení, a nakonec snahy o fyzickou eliminaci p řivedly Johnny Torria v b řeznu 1925 k definitivnímu p ředání vlády do rukou dlouholetého spolupracovníka Al Capona. Torrio po svém propušt ění v prosinci 1925 odjel do New Yorku, z n ějž pokra čoval do rodné Itálie, ale ve 30. letech se do USA vrátil a m ěl být jedním z autor ů myšlenky na

241 Al Capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 26. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. duben 2014). BALSAMO, William, CARPOZI Jr., George, The Mafia. The First 100 Years. The Deadly Inside Story of Organised Crime , Great Britan 1997, s. 233. 242 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 27. 243 Tamtéž, s. 27–28. BROŽ, s. 66–70. 72 založení rozsáhlého zlo čineckého syndikátu. Život Johnny Torria skon čil infarktem v dubnu 1957. 244

4.2.3. Al Capone Alphonse Capone známý též jako „Big“ Al, „Scarface“245 či „Big Fellow“, se stal jednou z nejznám ějších osobností amerického podsvětí. Al Capone byl ve své dob ě, tak populární, že se kolem n ěj vytvá řely různé legendy, 246 spisovatelé se jím inspirovali pro svou tvorbu, časopisy vydávaly p říb ěhy z chicagského podsv ětí a americké noviny věnovaly velkou pozornost jeho zat čení, soudu a p řevozu do v ězení Alcatraz. Podobn ě jako jiní i on byl ve svých po čátcích kriminální kariéry členem jednoho z newyorských gang ů – Fiveponter ů. Zkušenosti, na nichž vystav ěl svou vládu nad Chicagem, získal od dvou muž ů – Jima Colosima a Johnnyho Torria –, u nichž sloužil, a kte ří položili základy chicagského organizovaného zlo činu. 247 Zdroje se neshodují v míst ě narození Alfonse Caponi (rodné jméno Caponi se postupn ě zm ěnilo na Capone), n ěkteré zdroje uvád ějí italskou vesni čku u Neapole či Říma, jiné zdroje uvádějí Brooklyn v New Yorku. Zdroje se ovšem neshodují ani na datu narození, jelikož auto ři zastávající názor italského p ůvodu uvád ějí rok 1895, ale badatelé vycházející s p ředpokladu narození Al Capona v Americe uvád ějí datum 17. ledna 1899. Poté, co se rodina p řest ěhovala do USA usadila se v italské čtvrti v Brooklynu, která byla hlavním centrem zlo činnosti – dětské gangy terorizovaly místní obchodníky, kterým rozbíjely okna pokud odmítali zaplatit. Pro Capona, stejn ě jako pro jiné dospívající p řist ěhovalce v USA, p ředstavovaly pouli ční gangy zajímavou alternativu, vzhledem k tomu, že se v ětšina rodin nacházela ve finan ční tísni a rodi če sami nebyli schopni ze svých p říjm ů uživit celou rodinu, a proto se na vyd ělávání pen ěz ve většin ě p řípad ů podíleli též d ěti. Zapojení do kriminální činnosti p řisp ělo též, že školy a církve v p řist ěhovaleckých čtvrtích byly zcela nep řipravené zajistit pot řebnou výchovu a vzd ělání d ětí p řist ěhovalc ů. B ěhem svého dospívání se Al Capone dostával

244 ČERVINKA, s. 69. Giovanni “Papa Johnny“ Torrio- Boss int the 1920’s , History. Dostupné z: http://americanmafiahistory.com/giovanni-papa-johnny-torrio/ (7. dubna 2014). 245 Tuto p řezdívku získal poté, co v jedné z poty ček utržil zran ění na levé stran ě obli čeje, které po sob ě zanechalo jizvu táhnoucí se od brady k levému uchu. Al Capone Part 4 of 36 , online archiv FBI, s. 20. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%204%20of%2036/view (7. duben 2014). 246 Jednou z takových legend byl p říb ěh o jeho jizvách, které m ěl získat v první sv ětové válce p ři bojích ve Francii. BROŽ, s. 22. 247 Al Capone Part 5–11, 33 of 36 , online archiv FBI. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone (6. dubna 2014). 73 do rva ček s irskými či židovskými chlapci a p řátelil se Salvatorem Lucianem či Johnnym Torriem. 248 Johnny Torrio seznámil mladého Capona s Paullem Kellym – stal se svým vystupováním pro Torria a Capona vzorem, jelikož byl inteligentní, kultivovaný, elegantně oble čený s vybraným spole čenským chováním –, s jehož souhlasem se stal Al Capone členem Fiveponter ů. B ěhem p ůsobení ve službách Kellyho se dostal Capone do konfliktu se zákonem za podez ření z vraždy a porušování ve řejného po řádku, ale nikdo mu nemohl nic dokázat. Vliv Paula Kellyho postupn ě slábl a po jedné p řestřelce, kdy byl zran ěn se p řesunul do Harlemu, kde se stal prezidentem Mezinárodní asociace přístavních d ělník ů. P řed svým odchodem p řisp ěl Kelly k tomu, aby Johnny Torrio seznámil Al Capona s „Princem temnot“ Frankem Yalem – člen Fiveponter ů.249 Al Capone nakonec pracoval u Yalea jako vyhazova č v jeho podniku Harvard Inn, v n ěmž měl utržit p ři jedné rva čce jizvy, jež mu zajistily p řezdívku „Scarface“. V dob ě svého působení v Harvard Inn se Capone seznámil též s principy obchodu s nelegálním alkoholem, s nímž jako první v New Yorku za čal obchodovat práv ě Frank Yale. Nejv ětší vliv na Capona m ěl Johnny Torrio, který jej nau čil principy vyjednávání s lidmi, organizace a zásady sebeovládání – zlo činci jako Torrio museli na ve řejnosti a v rodinném život ě vždy vystupovat jako spo řádaní muži, aby na sebe nepoutali nežádoucí pozornost. Je tedy patrné, že se Caponemu dostalo nejlepšího vzd ělání v oboru zlo činu od prvních významných p ředstavitel ů americké mafie. 250 Dne 18. prosince 1918 se Al Capone oženil s irskou dívkou Mae Coughlinovou, s níž se seznámil v jednom z klub ů na Carroll Street. S ňatky mezi Iry a Italy nebyly ni čím výjime čným – Johnny Torrio se oženil s irskou dívkou Ann McCarthyovou –, jelikož je pojila katolická víra, která je vedla k brzkému uzavírání s ňatk ů a zakládání po četných rodin. Irští mladíci si cht ěli na rozdíl od italských finan čně zajistit budoucnost p ředtím než uzav řou s ňatek. Následující rok se novomanžel ům Caponovým narodil syn Albert Francis – pozd ěji nazýván Sonny – jehož kmotrem byl Johnny Torrio. 251

248 BROŽ, s. 7–17. BOROVI ČKA, s. 9. Al Capone Part 21 of 36 , online archiv FBI, s. 78. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%2021%20of%2036/view (6. dubna 2014). 249 , La Cosa Nostra Database. Dostupné z: http://www.lacndb.com/Info.php?name=Frankie%20Yale (25. března 2014). Al Capone Part 21 of 36, online archiv FBI, s. 78. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%2021%20of%2036/view (6. dubna 2014). 250 BROŽ, s. 17–22. 251 Tamtéž, s. 23–24. 74

Mezitím, co se Johnny Torrio usazoval v Chicagu, došlo v život ě Al Capona před jeho odjezdem do Chicaga k několika d ůležitým moment ům. Frank Yale svému mladému sv ěř enci d ůvěř oval a poskytl mu p říležitost vést vlastní sí ť hazardních heren, jejichž výnos mu z části odvád ěl. Krom ě této správy pov ěř il Capona, též vy řešením problému s Tonym Perottou, jenž nezaplatil sv ůj dluh ve výši 1500 dolar ů,252 za což nakonec zaplatil svým životem. Další d ůležitou událostí, k níž v Caponov ě život ě došlo, a která jej ovliv ňovala po stránce fyzické i psychologické po celý zbytek života, byl syfilis, jímž se nakazil s nejv ětší pravd ěpodobností od jedné z prostitutek. Je možné, že jej tato nemoc mohla ovlivnit roku 1918 v rozhodnutí ukon čit zlo činný život, jelikož se z New Yorku odst ěhoval do Baltimoru, kde se stal ú četním stavební firmy Aiello Construction Company. Poklidný život v Baltimoru ukon čila zpráva ze 14. Listopadu téhož roku o smrti jeho otce Gabriela. Poh řeb se konal o t ři dny pozd ěji v New Yorku ve čtvrti Queens. Smrt otce m ěla na Capona silný vliv a ukon čila jeho spo řádaný život jako ú četního, jelikož se cítil být finan čně zodpov ědný za další osud rodiny, ale jeho příjmy účetního nedosahovaly pot řebné výše. Situaci též zkomplikovaly zv ěsti o tom, že jej policie podezírá z ú časti na n ěkolika vraždách. V této životní situaci p řišla zpráva od Johnnyho Torria, aby se Capone dostavil do Chicaga.253 Rok či dva po p říjezdu Capona do Chicaga, p řijel do tohoto m ěsta jeho starší bratr Ralph, který za čal pracovat pro Johnnyho Torria. Prvními úkoly, kterými byli brat ři pov ěř eni, byla správa několika nev ěstinc ů. V této dob ě se Capone pravd ěpodobn ě seznámil s jedním ze svých nejlepších p řátel Jackem Guzikem. 254 Uvádí se, že do doby než se roku 1922 do Chicaga p řest ěhovala Caponova manželka se synem, upoutával na sebe nežádoucí pozornost svým neopatrným chováním. Pro p říchozí rodinu zakoupil

252 BROŽ, s. 33. 253 Tamtéž, s. 33–38. 254 Pocházel z p řist ěhovalecké rodiny ruských ortodoxních Žid ů, jež p řijela do Ameriky, když bylo Jackovi kolem šesti let. Otec Max Guzik, proto aby uživil rodinu zajiš ťoval chicagským politickým představitel ům – Michael Kenna a John Coughlin – finance na jejich p ředvolební kampan ě, voli če a organizoval jednání těchto jedinc ů s hlavními zástupci podsv ětí. Tento zp ůsob života m ěl vliv na dv ě z jeho několika d ětí, Harryho – pozd ěji se stal vlastníkem nev ěstince Modrá Husa (the Blue Goose) – a Jacka, který se stal silnou oporou syndikátu Torrio-Capone a v pozd ějších letech jedním z hlavních představitel ů Chicagského Outfitu, jelikož zasedal v Komisi Cosy Nostry až do své smrti v lednu 1956. V dob ě práce pro syndikát Torrio-Capone byl pov ěř en úkolem nalézt vhodná místa k provozování tajných heren, vedením tajného pivovaru, ale hlavním úkolem bylo dbát na ekonomické otázky této organizace. Jeho funkce a fyzický zjev mu vynesly p řezdívku „Fatty Thumb“ (Tlustý palec) či „Greasy Thumb“ (Mastný palec). Guzik se stal blízkým p řítelem Al Capona, což dokazuje událost z kv ětna 1924, kdy byl Guzik napaden Josephem Howardem – okrádal syndikát o dodávky piva –, jelikož poté, co se Capone této události dozv ěděl, vyhledal Howarda a zast řelil jej. BROŽ, s. 45–46. Jack Guzik , La Cosa Nostra Database. Dostupné z: http://www.lacndb.com/Info.php?name=Jack%20Guzik (6. duben 2014). 75

Capone d ům na South Praire Avenue v čísle 7244, 255 který se nacházel v poklidné čtvrti, ale p řesto nechal Capone tento d ům p řebudoval na pevnost – ve spodních místnostech byly zabudovány pevné m říže a zadní část domu byla vyztužena zd ěnou garáží. Pozitivní zm ěna, k níž došlo s p říchodem rodiny p řivítal Johnny Torrio, jelikož bylo patrné, že se Al Capone sout ředí více na obchodní záležitosti než bujaré ve čírky ve spole čnosti žen pochybné pov ěsti, jelikož Johnny Torrio chápal podobné chování jako nevhodné pro v ůdčí osobnosti syndikátu. Lepší zp ůsob života vynesl Caponovi povýšení v rámci Torriovi organizace, jelikož byl povýšen do štábu ke Čty řem dvojkám. 256 Johnny Torrio nakonec ud ělal z Capona svého obchodní partnera, s nímž uzav řel výhodnou dohodu, a pov ěř il jej vybudováním vlastní legální firmy, která by mu zajistila pov ěst po čestného obchodníka. Za tímto ú čelem si Al Capone nechal vytisknout vizitky, které jej charakterizovaly jako obchodníka se starožitnostmi na South Wabash Avenue číslo 2220. 257 Ve výloze tohoto podniku se skute čně nacházel nábytek, ale jinak bylo starožitnictví po v ětšinu času zav řené a p řípadní zákazníci byli vyprovozeni ven. Další kamuflující podnik otev řel Capone na South Michigan Avenue 2146, 258 kde se m ěla nacházet ordinace praktického léka ře MUDr. A. Browna, ale ve skute čnosti se jednalo o centrum Caponovi organizace. Existence této ordinace byla podez řelá, což vedlo policii roku 1924 k domovní prohlídce, p ři níž police objevila ú četní knihy syndikátu Torrio-Capone, jež obsahovaly mnoho d ůležitých informací – jména policist ů a agent ů federální služby pro dodržování prohibi čních zákon ů, kteří byli na výplatní pásce syndikátu; p říjmy z prostituce; seznam ilegálních pivovar ů; jména nejd ůležit ějších zákazník ů; seznam náleven, jež kupovaly alkohol od syndikátu; dopravní trasy nákladních automobil ů a lodí, jež syndikát užíval pro p řepravu alkoholu z Karibiku či Kanady do Chicaga. Tento objev, ale vyzn ěl do ztracena, jelikož ve m ěst ě vládl zkorumpovaný starosta Bill Thompson, a Torrio využil svých konexí k získání kompromitujících materiálů zp ět. 259 Hlavní zisky syndikátu Torrio-Capone plynuly v prvních letech z nev ěstinc ů a heren, ale po vyhlášení prohibice, pocházely největší zisky z obchodu s ilegálním alkoholem. Poté, co došlo k volb ě nového starosty Williama E. Devera byli Torrio

255 BARDSLEY, Marilyn, Al Capone: Chicago’s Most Infamous Mob Boss , crimelibrary. Dostupné z: http://www.crimelibrary.com/gangsters_outlaws/mob_bosses/capone/arrive_8.html (8. duben 2014). 256 BROŽ, s. 39–42. 257 ČERVINKA, s. 47. 258 BROŽ, s. 43. 259 Tamtéž, s. 42–44. 76 a Capone nuceni p řesunout své centrum do Hawthorne Inn na p ředm ěstí Cicera. Ve stejné dob ě odjel Johnny Torrio do Itálie a správu m ěsta p řenechal v rukou Al Capona, který této možnosti využil ve sv ůj prosp ěch, aby se zviditelnil a dal najevo, že on a jeho brat ři – Frank a Ralph – mají v úmyslu získat kontrolu nad celým Cicerem. Brat ři si rozd ělili práci, kdy Ralph m ěl na starost nevěstince a vý čepy, z nichž nejznám ější byl Cotton Club of Cicero a založil nový nev ěstinec ve Forest View zvaný Palisáda (Stockade); Frank p ůsobil jako diplomat, který se snažil o reorganizaci ve řejného života v Ciceru. Al Capone mezitím založil kasino Ship – inspiroval se kasiny v Monte Carlu či kasiny v prvot řídních newyorských hotelech – a dostihovou sázkovou kancelá ř, jelikož se v Ciceru nacházel stadion Hawthorne Race Track, nad nímž prosadil sv ůj vliv. 260 V dob ě nep řítomnosti Johnnyho Torria se musel Al Capone postarat o volební kampa ň jednoho z hlavních politických spolupracovník ů Torria, jímž byl republikánský starosta Joseph Z. Klenha. Politickým konkurentem ve volbách v dubnu 1924 byl představitel Demokratické strany Rudolph Hurt. Al Capone využil svých schopností a pistolník ů k tomu, aby p řesv ědčil voli če, že vhodným kandidátem do m ěstské rady v Ciceru je práv ě republikánský kandidát Joseph Klenha. B ěhem svého „p řesv ědčování“ se tito jedinci nezdráhali užít metody vyhrožování a terorizování voli čů , bití nebo zast řelení odp ůrc ů a opozi čních kandidát ů. Zprávy o t ěchto násilnostech se dostaly k okresnímu soudci Edmundu K. Jareckimu, který nejdříve bez úsp ěchu jednal se starostou Chicaga Deverem a poté s ná čelníkem policie, s jehož pomocí vyslal do Chicaga sedm desítek policist ů dobrovolník ů261 v civilním oble čení, jejichž úkolem bylo nastolit v Ciceru po řádek. K jednomu z prvních st řet ů došlo u spole čnosti Western Electric – nacházela se na pomezí pomyslných hranic mezi Chicagem a čtvrtí Cicero –, při n ěmž zem řel Al ův bratr . Smrt bratra Capona výrazn ě zasáhla. Přesto, že ve volbách zvít ězil kandidát Republikánské strany Joseph Klenha, chicagské podsv ětí truchlilo nad smrtí Franka Capona – veškeré nálevny v Ciceru byly zav řeny, zdroje FBI charakterizují tento den jako jeden z nejsušších dn ů ve m ěst ě p řed a po prohibici. 262

260 Podvod v této sázkové kancelá ři fungoval na stejném principu, jaký byl zobrazen ve filmu Podraz s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem. BROŽ, s. 53. 261 LUNDE, s. 129. 262 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 18–19. Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 53. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. dubna 2014).

77

Al Capone byl p řipraven smrt svého bratra pomstít, ale reagoval nepromyšlen ě, nebo ť uvažoval o vyhlášení války chicagskému policejnímu sboru. Od této úvahy jej včas odradil Johnny Torrio. P řesto na sebe Al Capone upoutal pozornost ve řejnosti, jelikož v kv ětnu 1924 zast řelil Josepha Howarda, který napadl jeho p řítele Guzika. Vyšet řením vraždy byl pov ěř en detektiv Michael Hughes, který po výslechu sv ědk ů noviná řů m oznámil, že viníkem je Al Capone, jenž se za sv ůj čin bude v brzké dob ě zodpovídat. V novinách se po tomto prohlášení objevila fotografie Al Capona jako úsp ěšného podnikatele, což m ělo za následek, že v ětšina čtená řů necht ěla v ěř it tvrzení, že by mohl tento muž spáchat takový čin. Spravedlnosti nebylo dosaženo, jelikož Al Capone odjel z m ěsta a sv ědci, kte ří p ůvodn ě ochotn ě poskytli sv ědectví najednou své výpov ědi odvolali, ztratili pam ěť , nebo se p řed vyšet řujícího soudce ani nedostavili. Vyšet řujícímu soudci nezbývalo nic jiného než p řelí čení pro nedostatek d ůkaz ů odložit na červen 1924, kdy se Al Capone vrátil zp ět do m ěsta. Soud byl veden jedním z nejp řísn ějších prokurátor ů Williamem H. McSwigginem, jenž si za sv ůj nekompromisní p řistup vysloužil p řezdívku „Šibenice“ či „kat-prokurátor“. McSwiggin byl p řipraven dostat Al Capona p řed soud a dosáhnout jeho odsouzení za vraždu Josepha Howarda, ale nepoda řilo se mu usp ět – sv ědci nadále odmítali vypovídat a sám Al Capone se divil, jak jej mohou vyslýchat, když je spo řádaným ob čanem, manželem, otcem a obchodníkem, který nezná muže jménem Jack Guzik, Johnny Torrio či Joseph Howard –, jelikož verdikt soudu zn ěl: „Joe Howard byl zavražd ěn neznámou osobou mužského pohlaví a bílé pleti.“ 263 McSwiggin se odmítl s tímto výsledkem spokojit a nadále pokra čoval ve vyšetřování Al Capona, jehož cht ěl usv ědčit a poslat do vězení. 264 Po druhé byl Al Capone vyslýchán v souvislosti s vraždou Diona O‘Baniona v listopadu 1924. Smrt tohoto muže umožnila Torriovi, jenž se mezitím vrátil do m ěsta, a Caponovi anektovat celou oblast severního Chicaga, které bylo jednou z nejvýnosnějších oblastí celého m ěsta. D ůsledkem vraždy Diona O‘Baniona bylo období násilí v Chicagu, jelikož se blízcí spolupracovníci O‘Baniona – Earl „Hymie“ Weiss, Vincent „Schemer“ Ducci a George „Bugs“ Moran – spojili se zbytky gangu Saltise, McErlanea a brat ří O’Donellových (od Klondika O’Donella). Spole čně usilovali o fyzickou likvidaci Johnnyho Torria a Al Capona. V období od listopadu 1924 do

263 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 21. 264 Tamtéž, s. 20–21. 78 kv ětna 1926 bylo na Al Capona spácháno 12 neúsp ěšných pokus ů o atentát. 265 K jednomu z prvních pokus ů došlo 12. ledna 1925 p řed restaurací na rohu ulice State Street a na ulici číslo 55, 266 při n ěmž „Bugs“ Moran, „Hymie“ Weiss a „Schremer“ Drucci zni čili Capon ův v ůz. Zdroje se shodují v tom, že Al Capone vyvázl bez jakéhokoli zran ění, jelikož p řed zahájením útoku vstoupil do restaurace, ale neshodují se v otázce dalších zran ěných, n ěkteré zdroje zmi ňují osobního řidi če Al Capona Sylvestera Bartona, 267 jiné zdroje uvád ějí jistého mladíka a sta řenku, kte ří se nacházeli poblíž. Capone po smrti svého bratra a pokusu o atentát soust ředil v ětší míru pozornosti na zajišt ění své ochrany – nechal se doprovázet dv ěma bodyguardy, sch ůzky vykonával většinou v noci, svou centrálu v Hawthorne Inn v čísle 4833 na 22. ulici 268 přebudoval na pevnost a objednal si pancé řovaný cadillac General Motors s nepr ůst řelnou karoserií, centimetr tlustým net říštivým sklem a sklopným zadním sedadlem, aby st řelci mohli st řílet na p řípadné pronásledovatele. Jeden z dalších neúsp ěšných atentát ů se odehrál op ět v roce 1925, když se Capone vracel dom ů ve svém opancé řovaném automobilu. 269 V pr ůběhu ledna 1925 se do Chicaga vrátil Johnny Torrio, který z d ůvod ů pokus ů o jeho eliminaci odešel do d ůchodu a své impérium definitivn ě p ředal do rukou Al Capona, jehož hlavní oporou byli brat ři Ralph, John a Albert – kontrolovali no ční podniky, herny, pivovary, nev ěstince, obchodní firmy dodávající alkohol v Ciceru a jiných částech Chicaga. Dalšími d ůležitými partnery byl Jack „Greasy Thumb“ Guzik, 270 Frank Nitti, Paul „The Waiter“ DeLucia, Louis „Little New York“ Campagna, Fred „The Brain“ Goetz – vedl poprav čí četu – nebo bodyguardi složení z brat ří Fischetti ů.271 Systém, jenž vybudoval v minulých letech Johnny Torrio se smrtí Diona

265 BROŽ, s. 63. 266 LUNDE, s. 132. 267 Sylvester Barton se n ějakou dobu lé čil v nemocnici a na jeho místo osobního řidi če nastoupil mladík Tommy Curingio. Tommy ve službách Capona nesloužil dlouho, jelikož o n ěkolik dní pozd ěji byl unesen Weisovými lidmi, kte ří se od n ěj cht ěli dozv ědět místo Caponova úkrytu a jeho plány na další dny. O několik dní pozd ěji bylo nalezeno jeho mrtvé t ělo nesoucí známky mu čení na osman ělém míst ě na okraji Chicaga. BORŽ, s. 65–66. 268 LUNDE, s. 129. 269 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 25. ČERVINKA, s. 65–68. Al Capone Part 21 of 36 , online archiv FBI, s. 78. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%2021%20of%2036/view (6. dubna 2014). 270 Existuje n ěkolik teorií o p ůvodu p řezdívek Jacka Guzika. P řezdívka „Fatty Thumb“ mohla vycházet z kombinace fyzického vzhledu – Jack byl t ělnatý – a jeho schopnosti rychle po čítat bankovky, p řičemž si neustále olizoval palec. P řezdívka „Greasy Thumb“ mohla vycházet z p říb ěhů, který hovo ří o tom, že Jack Guzik m ěl mastný palec z toho jak neustále takzvan ě podmazával politiky a policisty. Jiná teorie vypráví, že si toto ozna čení vysloužil b ěhem své práce číšníka v jedné z chicagských restaurací, jelikož měl mít p ři roznášení objednávek pono řený palec v talí ři s polévkou. BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 19. BROŽ, s. 47. 271 Al Capone Part 9 of 36 , online archiv FBI, s. 57. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%209%20of%2036/view

79

O’Baniona a nástupem Earla Weisse skon čil a Chicago se vrátilo do doby soupe ření mezi jednotlivými skupinami. Nejv ětší nep řátelství panovalo mezi Al Caponem, jenž získal podporu brat ří Genn ů, a Weissem, který m ěl na své stran ě bratry O’Donnelly a gang Saltise McErlanea. Krom ě problém ů s Weissem musel Al Capone v pr ůběhu března 1925 řešit problém s vydavatelem novin Arthurem St. Johnem, který psal řadu nep řátelských článk ů zam ěř ených proti Caponemu – i p řesto, že byl n ěkolikrát varován, aby s t ěmito štvavými články p řestal. Články zam ěř ené proti Caponovi p řestal psát poté, co byl v pr ůběhu b řezna 1925 unesen a zbit. 272 Al Capone se snažil uzav řít s Weissem dohodu o rozd ělení Chicaga, hrani ční čárou m ěla být Madison Street, jež m ěla rozd ělit m ěsto přibližn ě na polovinu. Dohody, ale nebylo možné dosáhnout, jelikož „Hymie“ Weiss usiloval o potrestání viník ů za smrt Dionona O’Baniona. Své nep řátelství nejd říve sm ěř oval na Caponovi spojence bratry Genny – Angelo Genna zem řel 26. kv ětna 1925, Mike Genna zem řel 13. června 1925 a Tony Genna byl zast řelen 8. července 1925, zbylí brat ři m ěsto opustili. Poté, co Weiss zlomil odpor brat ří Genn ů, jejich spojenci Albert Anselmi a se připojili ke gangu Al Capona. Po zavražd ění Angela Genny – hlavní p ředstavitel Unione Siciliana po smrti Mikea Merla – se novým p ředsedou Unione Siciliana stal Samoots Amatuna – vedl zbytky Gennova gangu –, který byl v listopadu 1925 273 zast řelen v holi čství na West Roosevelt Road číslo 804. 274 St řelci m ěli být Drucci a Jim Doherty, kterým se ale nepoda řilo vraždu dokázat. Novým p ředstavitelem Unione Siciliana se stal Antonio Lombardi, s nímž byl Al Capone spokojen. Na tomoto míst ě je nutné zmínit, že Al Capone nebyl oficiálním členem mafie – nebyl Sicilan –, což mu znemož ňovalo ovliv ňovat personální složení v Unione Siciliana, ale p řesto byla jeho moc tak rozsáhlá, že ovliv ňoval politiku v Ciceru a částe čně v Chicagu. 275 Výsledkem první fáze násilí trvající čty ři roky bylo více jak 200 mrtvých zlo činc ů,276 ale spole čnost nebyla rozho řčena, jelikož na tuto problematiku nahlížela jako na proces, kdy se gangste ři vybíjejí mezi sebou. Zm ěna smýšlení ve řejného mín ění

272 Al Capone Part 8, 21 of 36 , online archiv FBI. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone (6. duben 2014). 273 Některé zdroje uvád ějí 9. b řezen 1926. Al Capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 32. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. duben 2014). 274 Deaath in the Barber’s Chair: The Rais and Fall of Amatuna , The Chicago Crime Scenes Project, 29 August 2009. Dostupné z: http://chicagocrimescenes.blogspot.cz/2009/08/death-in-barbers-chair-rise- and-fall-of.html (29. b řezna 2014). 275 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 29–32. Al capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 28. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. duben 2014). 276 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI, s. 32. 80 nastala 27. dubna 1926, kdy bylo nalezeno mrtvé t ělo Jima Dohertyho, Reda Duffyho a prokurátora Williama McSwiggina. William McSwiggin vyr ůstal v irské části Chicaga a proslavil se svým nekompromisním p řístupem ke zlo činc ům, ale postupn ě se množily zv ěsti, že tento muž udržuje vztahy s p řáteli z d ětství, kte ří ale byli v konfliktu se zákonem. Mezi t ěmito p řáteli lze jmenovat Reda Duffyho a Jima Dohertyho – synové policist ů, kte ří byli zapojeni do obchodu s alkoholem –, s nimiž měl McSwiggin navštívit podnik Johna Madigna na West Roosevelt Road číslo 5613 277 na území Al Capona. Již od za čátku doprovázela tuto trojici sm ůla, jelikož p řed zahájením cesty se jim porouchal automobil, který nahradili lincolnem, jehož vlasníkem byl Klondike O’Donnell – Jim Doherty s ním spolupracoval –, jenž se stal jedním z úhlavních nep řátel Al Capona. Situaci trojice nezlepšilo ani to, že se k ní připojili brat ři O’Donnellové (od Klondika O’Donnella) a policista v penzi Edward Hanley. Složení této skupiny vzbudilo pozornost a Al Capone ji nechal sledovat. Na základ ě výpov ědi Henryho Armstronga m ěl Al Capone vydat svým muž ům rozkazy a odjet s nimi p řed podnik, v n ěmž se nacházel McSwiggin, Duffy, Doherty, O’Donnellové a Henley. Poté, co tito muži vyšli p řed podnik, měla být zahájena st řelba. Nikdy se nepoda řilo dokázat, že by Al Capone sám st řílel, nebo ť sv ědci této události vypovídali, že celou akci řídil zpovzdálí. Výsledkem byli t ři mrtví – McSwiggin, Doherty a Duffy – a dva ran ění – O’Donnellové a Henley. 278 Smrt mladého prokurátora ot řásla chicagskou ve řejností, která žádala nalezení viníků. Na tuto žádost zareagoval starosta Dever, jenž nechal sestavit speciální policejní jednotku pod vedením zástupce velitele chicagského detektivního sboru Johna Stegeho, která provedla sérii zbyte čně destruktivních razií. Jen v n ěkolika p řípadech se poda řilo získat kompromitující materiály, které se ale nevztahovaly k vražd ě. Státní prokurátor státu Illionis Robert Emmet Crowe vytvo řil další jednotku, jež se m ěla soust ředit na nalezení Capona, který se ale již nacházel mimo Chicago. 279 Jediným výsledkem, jehož tato skupina dosáhla, byla výpov ěd Harryho Madigana, který vysv ětlil problematické vztahy mezi Al Caponem a O’Donnellem. Madigan vypov ěděl: „Když jsem si cht ěl otev řít podnik v Ciceru, navštívil m ě Al Capone. Řekl mi, že si zde nemohu otev řít podnik. Až poté, co jsem vytvo řil pot řebný

277 Al Capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 33. Dotupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. dubna 2014). 278 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 58. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. dubna 2014). BALSAMO, s. 272–274. 279 BROŽ, s. 75. 81 politický tlak. Krátce poté za mnou zavítal Al a řekl mi, že musím kupovat pivo jen od něj a ne od O’Donnella. A tak jsem také ud ělal.“ 280 Poté, ale p řišel Doherty a Myles O’Donnell, kte ří Madiganovi nabídli výhodn ější podmínky pro nákup jejich piva, kterou Madigan přijal. Tento p řístup prohloubil nep řátelství mezi Al Caponem a O’Donnellem. 281 Vyšet řování vyvrcholilo, když Crowe vydal prohlášení obviňující Al Capona, které ale nebylo podep řeno pot řebnými d ůkazy, což vedlo k rozsáhlé kritice z mnoha stran. Situaci nakonec vy řešil sám Al Capone, který se 28. července 1926 navrátil do Chicaga. Po svém návratu Capone prohlašoval, že je nevinný a svou nep řítomnost omluvil obavami z toho, že by se jej policie mohla pokusit odstranit či na něj shodit vinu z vraždy McSwiggina. Nejv ětším p řekvapením pro ve řejnost bylo, když Capone prohlásil: „Vyplácel jsem McSwiggina a vyplácel jsem jej dob ře, a za to jsem dostával, to co jsem si zaplatil .“ 282 Prohlášení mohlo být lživé, jelikož se jím Capone mohl pokusit McSwiggina kompromitovat, ale na druhé stran ě mohlo být též pravdivé a McSwiggin se mohl nacházet na výplatní pásce a d ůvodem k jeho likvidaci mohlo být špatné pln ění závazk ů. Celé vyšet řování nep řineslo žádný výsledek a Capone byl propušt ěn. 283 Během své nep řítomnosti v Chicagu se Al Capone nacházel nejd říve u Dominica Roberta ve čtvrti Chicago Heights a poté v Lansingu – hlavní m ěsto státu Michigan – u Angela Mastropietra, jenž m ěl pov ěst poctivého obchodníka s ovocem a zeleninou. Velitelem policie v Lansingu byl John O’Brien, který byl stejn ě jako jiní p ředstavitelé policie informován o vyhlášeném pátrání po Al Caponovi. O’Brien se znal s Mastropietrem a navázal též p řátelské vztahy s Al Caponem a nem ěl žádný d ůvod k jeho vydání. Al Capone ud ělal dobrý dojem na zdejší obyvatele, kte ří jej charakterizovali jako charismatického, dobrosrde čného a slušného muže, který nikomu neodmítl pomoci radou či pen ězi. B ěhem svého pobytu četl dobrodružné romány – především p říb ěhy o hrdinech, kte ří bohatým brali a chudým dávali – a poslouchal italské opery podávající romantizovaný pohled na italské povstání, jež inspirovalo zrod mafie bojující proti cizí nadvlád ě, což p řisp ělo k tomu, že sám sebe vid ěl jako muže

280 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 58. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. dubna 2014). 281 BROŽ, s. 74–75. 282 Al Capone Part 7 36 , online archiv FBI, s. 58. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view 283 BROŽ, s. 72–78, 82–84. BARDSLEY, Marilyn, Al Capone: Chicago’s Most Infamous Mob Boss , crimelibrary. Dostupné z: http://www.crimelibrary.com/gangsters_outlaws/mob_bosses/capone/hang_13.html (8. dubna 2014). 82 bojujícího za svobodu a d ůstojnost Ital ů v Americe. V Lansingu Capone nezapomínal na svou ochranu, které se ujal „Machinegun“ Jack McGurn 284 a Frank „The Enforcer“ Nitti. 285 Mezitím, co se Capone nacházel mimo Chicago, podnikli Vincent Drucci a Earl Weiss kroky k tomu, aby rozší řili sv ůj vliv ve m ěst ě. Doufali, že se Capone do m ěsta již nevrátí, ale toto p řání se jim nesplnilo, a proto se rozhodli osudu pomoci, když se o několik týdn ů pozd ěji pokusili o atentát na Capona v restauraci v Hawthorne Inn. Al Capone plánoval pomstu, ale v této chvíli se ukázal jako žák Johnny Torria, jelikož vyslal Tonyho Lombarda – hlavního p ředstavitele chicagské Unione Sciliana – jako diplomata, který m ěl jménem Capona pozvat Weisse do hotelu Morrison na po čátku října 1926, kde m ěli projednat uspo řádání prostoru v Chicagu mezi jejich gangy. Lombardo seznámil Weisse s Caponovým plánem, v n ěmž navrhoval p řím ěř í, za jehož vým ěnu byla Weissovi slíbena kontrola nad veškerým obchodem s pivem severn ě od Madison Street – výhodná nabídka, jelikož vybraná oblast zahrnovala tisíce vý čep ů. Přím ěř í ale nebylo uzav řeno, nebo ť Weiss nadále trval na potrestání smrti O’Baniona a žádal vydaní Anselmiho a Scalise, kte ří jej m ěli zabít, to Capone odmítl. Al Capone se rozhodl vy řešit situaci odstran ěním Weisse na ulici p řed O’Banionovým kv ětiná řstvím 11. října 1926. 286 Smrt Earla „Hymieho“ Weisse výrazn ě oslabila zbytek jeho stoupenc ů a jeho nástupci Druccimu nezbývalo nic jiného než p řijmout nevyhnutelné p řím ěř í navrhované Al Caponem. K jednomu z prvních meetingu všech bossů chicagského podsv ětí došlo 21. října 1926 v hotelu Morrison, 287 na n ěmž byli p řítomni Al Capone, Jack Guzik, Tony Lombardo, Drucci „Schremer“, Georges Moran, Ralph Sheldon. Výsledkem jednání bylo uzav ření p řím ěř í a rozd ělení m ěsta, které vycházelo z návrh ů, jež byly představeny Weissovi – rozd ělení sfér vlivu podle Madison Street. Konference dosáhla

284 Původním jménem Vincenzo Gibaldi. Je možné se setkat s mnoha r ůznými variacemi jeho jména – Vincent Gebardi, Vincenzo Demory. Svou p řezdívku Machinegun (Samopal) získal podle své oblíbené zbran ě tommy-gun. Machine Gun Jack McGurn , My Al Capone Museum. Dostupné z: http://www.myalcaponemuseum.com/id40.htm (29. b řezna 2014). BROŽ, s. 82. 285 Vlastním jménem Francesco Raffaele Nitto. Svou p řezdívku The Enfrocer (Vynucova č) obdržel za své schopnosti vymáhat dluhy, poplatky, výpalné apod. Frank Nitti , Al Capone Museum. Dostupné z: http://www.myalcaponemuseum.com/id41.htm (29. b řezna 2014). BROŽ, s. 82. 286 BROŽ, s. 84–86. 287 Jiné zdroje uvád ějí hotel Sherman. WILSON, Colin, Nejslavn ější sv ětové zlo činy , Praha 1997, s. 75. 83

částe čného úsp ěchu, jelikož na krátkou dobu p řinesla do Chicaga mír, který byl ale velmi k řehký a mohly jej narušit volby nového starosty m ěsta roku 1927. 288 Al Capone si – podobn ě jako jiní – nenechal ujít p říležitost podpořit republikánského kandidáta Williama Hale Thompsona, který se osv ědčil v minulých letech jako spolehlivý muž chránící zájmy chicagského podsv ětí. P ředve čer voleb a samotný volební den 1927 byly vypln ěny řadou násilností – únosy soudních úředník ů dohlížejících na legální průběh voleb, zran ění voli čů , ost řelování budov, v nichž sídlily kluby Demokratické strany –, za n ěž byla zodpov ědná jak policie, tak Al Capon ův gang. Ve volbách nakonec zvít ězil William Thompson, což Caponovi umožnilo opustit Cicero a vrátit se do čtvrti Levee, z níž byl vyhnán starostou Deverem. Štěští Al Capona bylo umocn ěno poté, co se dozv ěděl, že zem řel jeden z jeho konkurent ů Drucci „Schremer“, jenž m ěl být zast řelen policisty během p řevozu od vazby.289 Al Capone se stal skute čným králem chicagského podsv ětí, 290 ale nadále musel řešit mnoho problém ů – gang z Noth Side (poz ůstalí p říšlušníci O’Banionova gangu) nadále usiloval o Capon ův život, v Ciceru docházelo k pumovým útok ům na Caponovi podniky a krádežím jeho dodávek whisky, a od roku 1928 jej za čal vyšet řovat da ňový úřad. Situaci neuleh čoval ani psychický a fyzický stav Al Capona, jelikož se u n ěj čím dál více projevovaly p říznaky syfilidy a užívání drog, což m ělo dopad na jeho schopnost rozhodování. Ob ětí Caponova duševního stavu se stal Frankie Yale, který měl údajn ě svému veliteli krást zásoby whisky a za svou domn ělou zradu zaplatil na po čátku července 1928 životem. N ěkteré zdroje uvád ějí, že d ůvodem k zavražd ění Yalea bylo členství v koalici Aiello-Moran-Bertsch-Zuta. Přím ěř í uzav řené v předchozích m ěsících se ukázalo jako nefunk ční již p řed volbami m ěstských ú ředník ů v dubnu 1928, jelikož docházelo k pumovým útok ům nejen proti zlo činc ům, ale též politickým p ředstavitel ům – většinou se jednalo o jedince stojící v opozici v ůč i Thompsonovi. Krize mírového systému byla prohloubena poté, co se Capone vrátil do čtvrti Levee v Chicagu a obnovil násilné st řety s gangem z North Side. D ůvodem k zahájení války byly zm ěny, k nimž ve čtvrti Levee došlo v dob ě nep řítomnosti Capona a ostatních. V dob ě jejich nep řítomnosti se zde objevilo mnoho drobných obchodník ů v ěnujících se hazardu, kte ří ale nikomu neplatili za ochranu a byli zcela

288 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 57. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view 289 Tamtéž, s. 63–64. 290 Ro ční p říjem za rok 1927 – doba, kdy se moci op ět ujímal Thompson – dělal 105 milion ů z toho 60 milion ů m ělo pocházet z ilegální výroby a prodeje alkoholu, 25 milion ů z hazardních her, 10 milion ů z prostituce a 10 milionu z vydírání. BROŽ, s. 93. 84 nezávislí, což se Capone rozhodl zm ěnit, cht ěl nad nimi získat kontrolu. Podobný nápad měl též hlavní p ředstavitel gangu z North Side George Moran, jenž uzav řel spojenectví s bratry Aiellovými, Jackem Zutou a Barneym Bertschem. Nesouhlas Capona s aliancí Aiello-Moran-Bertsch-Zuta, boj o nadvládu nad hernami a výše zmín ěné problémy vedly k zahájení nové války o chicagské podsv ětí. Mezi nejvýznamn ější ob ěti obnovených boj ů pat ří Tony Lombardo, jehož zabití v zá ří 1928 m ělo být odvetou za odstran ění Frankieho Yalea. Novým p ředsedou Uninone Siciliana byl jmenován další stoupenec Al Capona Pasquale Lolordo, kterého ale 8. ledna 1929 nahradil . 291 Nejv ětší hrozbu pro Capona na po čátku roku 1929 p ředstavoval dlouholetý nep řítel „Bugs“ Moran – vůdce poz ůstatku gangu z North Side –, který se svými muži usiloval o život Capona a jeho nejbližších spolupracovník ů. Jeden z atentát ů byl též veden na Jacka McGurna, který v úto čnících poznal Peta a Franka Gusenbergovi – členové gangu z North Side. Al Capone byl p řipraven vy řešit problém jménem George „Bugs“ Moran jednou provždy. Capone pobývající v Miami se sešel Jackem McGurnem, s nímž vypracoval plán na odstran ění Morana takovým zp ůsobem, aby na Caponovu organizaci a Al Capona samotného nepadl ani stín podez ření. V první fázi pro úsp ěšné spln ění plánu bylo nutné najít nervové centrum Moranovi organizace, a proto Jack McGurn zahájil na p řelomu ledna a února 1929 sledování moranových lidí. Přestože Moran ův gang operoval rychle a flexibiln ě poda řilo se McGurnovi najít do časné velitelství a hlavní p řekladišt ě kontrabandu v garáži SMC Cartage Company na North Clark Street číslo 2122. 292 Druhou část plánu p ředstavovalo sestavení úderné skupiny, na jejímž sestavení si McGurn zakládal a složil ji z nejlepších lidí v oboru, podmínkou bylo, aby tito jedinci byli v Chicagu neznámí. Výhodu pro tento plán bylo, že vražda nebyla podle tehdejších zákon ů federální zlo činem a jednotlivé policejní orgány z r ůzných stát ů nebyly schopny spolupracovat p ři hledání pachatel ů. Vražedné komand tvo řil , který byl napojen na n ěkteré Caponovi operace, ale v Chicagu byl neznámou osobností, James Ray, Joseph Lolordo (bratr Pasqualina Lolorda, jehož pravd ěpodobn ě zast řelili Moranovi lidé) a nájemní vrazi z New Yorku John Scalise a Albert Anselmi. Další fází p říprav bylo zajišt ění policejních uniforem

291 Al Capone Part 7 of 36, online archiv FBI, s. 57, 63–69 . Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. dubna 2014). 292 Saint Valentines Day Massacre Part 1 of 2 , online archiv FBI, s. 31. http://vault.fbi.gov/St.%20Valentines%20Day%20Massacre/St%20Valentines%20Day%20Massacre%20 Part%202%20of%202/view (6. dubna 2014). 85 a policejního automobilu – McGurn p řišel s nápadem provést akci pod clonou policejní razie –, což zajistil Claud Maddox. Sou částí plánu se stali též brat ři Harry a Phil Keywellovi, kte ří fungovali jako ostraha a z toho d ůvodu si pronajali byt v dom ě číslo 2119 293 poblíž garáže. Další část plánu p ředpokládala utlumení Moranovi pozornosti, čehož bylo dosaženo tím, že se jeden z Caponových obchodník ů vet řel do Moranovi přízn ě a nabídl mu žádanou whisky zna čky Old Log Cabin za výhodnou cenu 57 dolar ů za karton, 294 Moran uzav řel s obchodníkem dohodu. Termín p řevzetí zásilky byl stanoven na čtvrtek 14. února 1929, podle n ějž vstoupila událost ve známost jako Masakr na Svatého Valentýna. 295 Jack McGurn se sám operace nezú častnil a dohlížel na ni zpovzdálí, a navíc si zajistil alibi, jelikož p ředchozí noc a následující den trávil se svou milenkou Louise Rolfovou. Než mohla být akce zahájena museli členové komanda po čkat na p říjezd Morana. Brat ři Keywellsové kolem p ůl jedenácté 296 spat řili muže vystupujícího z automobilu a vcházejícího do garáže, domnívali se, že se jedná o Morana a dali znamení čekajícím spolupachatel ům. Krátce poté p řed garáží vystoupili z policejního vozu dva uniformovaní policisté a dva detektivové v civilním od ěvu – Burke, Scalise, Anselmi, Lolordo –, kte ří zasko čili sedm muž ů v SMC Cartage Company – Frank a Pete Gusenbergovi, Johnny May, hlavní ú četní gangu z North Side Adam Heyer, bankovní lupi č James Clark, oftalmolog dr. Reinhardt H. Schwimmer a Albert Weinshank, jehož si Keywellsové spletli s Moranem –, kte ří čekali na Moran ův p říjezd, aby mohli převzít kontraband. Policisté p řikázali p řítomným muž ům odložit zbran ě, dát ruce vzh ůru a oto čit se čelem ke zdi, poté následovala st řelba, na jejímž konci bylo sedm mrtvých, z nichž šest zem řelo ihned na míst ě a jeden – Frank Gusenberg – při pobytu v nemocnici Alexian Brothers Hospital.297 Arthur Brichet, jenž se nacházel v okolí uslyšel zvuk st řelby a vydal se jejím sm ěrem, když dorazil ke garážím, uvid ěl dva policisty, jak odvád ějí dva zat čené muže s rukama za hlavou do auta a odjížd ějí. Celá scéna p ůsobila velmi v ěrohodn ě, jelikož mnoho civilist ů v ěř ilo tomu, že se jedná o bežný policejní zátah. Dalším kdo uslyšel st řelbu byla Jeanette Landesman žijící na North Street číslo 2124, 298 která zavolala policii. 299

293 BROŽ, s. 106. 294 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 37. 295 BROŽ, s. 102–106. 296 LUNDE, s. 141. 297 BALSAMO, s. 281. 298 Tamtéž. s. 279. 86

O událostech informoval Chicago Daily News či Chicago Herald Examiner , který napsal: „Podsv ětí obléká své katy do policejních uniforem. Masakr vyhladil poslední členy mocného gangu O’Baniona.“ Prohlášení ale nebylo zcela pravdivé, jelikož hlavní p ředstavitel gangu z North Side George „Bugs“ Moran zavražd ěn nebyl, jelikož se na plánovanou sch ůzku opozdil. Poté, co se dozv ěděl o událostech, k nimž došlo dosp ěl k rozhodnutí opustit m ěsto, ale p řed svým odjezdem prohlásil: „Jen jediný gang zabíjí tímto zp ůsobem. A to Capon ův gang.“ 300 Zásah proti Moranovi naplánoval Capone v pravý čas, jelikož tím zabránil kone čnému zorganizování aliance Aiello- Moran-Bertsch-Zuta. Moran byl nakonec zat čen a odsouzen na dva roky ve v ězení Leavenworth, kde roku 1957 zem řel. Na základ ě informací, jež se dostaly mezi ve řejnost vzniklo p řesv ědčení, že za zabití sedmi lidí v garážích byli zodpovědní policisté. Vražda na Svatého Valentýna šokovala celé Chicago a p řesto, že m ěl Capone neot řesitelné alibi – nacházel se v Miami v kancelá ři soudního ú ředníka Roberta Taylora, jemuž odpovídal na otázky vztahující se ke smrti Frankieho Yalea – každý věděl, že za tímto činem stojí on. Došlo též k zat čení McGurna, ale policejní vyšet řovatelé mu nebyli schopni nic dokázat a musel být propušt ěn. Po tiskové kampani, jíž tyto události vyvolaly se stal Capone nejnechvaln ěji známým mužem v Chicagu. 301 Během svého návratu do Chicaga v kv ětnu 1929 se Capone dozv ěděl, že se Scalise, Anselmi a Joseph Guinta – nový p ředstavitel Unione Siciliana – spojili s dlouholetým nep řítelem Josephem Aiellem a plánovali jeho sesazení. Capone jednal rychle, jelikož pozval Anselmiho, Scalise a Guintu na banket s dalšími gangstery, který se m ěl konat v Hammondu v Indian ě na po čátku kv ětna 1929. B ěhem této sch ůzky byli všichni t ři muži zast řeleni. N ěkteré zdroje uvád ějí, že p řed zast řelním m ěl Al Capone zrádce zmlátit baseballovou pálkou, jelikož se p řestal ovládat v souvislosti se zhoršujícím se psychickým stavem, který měla na sv ědomí syfilida. 302 O n ěkolik dní pozd ěji – 10. či 19. kv ětna 1929 – byla svolána konference hlavních p ředstavitel ů podsv ětí a mafie v USA do Atlantic City, kte ří se zde sešli

299 Al Capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 3. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. dubna 2014). 300 Al Capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 3. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. dubna 2014). 301 LUNDE, s. 140–141. Al Capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 4–6. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. dubna 2014). 302 Al Capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 14. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. dubna 2014). BOVOVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 42–43. 87 z důvodu rozruchu a publicity, kterou vyvolaly události z února 1929. Delegaci z Chicaga tvo řil Al Capone se svým blízkým p řítelem Jackem Guzikem a „Joem Battersem“ Accardem – pozd ější šéf Chicagského Outfitu; z Filadelfie p řijel „Boo- Hoo“ Hoff, Waxy Gordon a Nig Rosen; Cleveland zastupoval Moe Dalitz, Lou Rothkopf a Charles Pilizzi; reprezentantem Bostonu byl King Solomon; hlavní představitel Detroitu Abe Bernstein – vůdce Purpurového gangu. Na konferenci dorazili též zástupci Kansas City John Lazia či Longie Zwillman, a reprezentující Long Island a severní část New Jersey. Nejpo četn ější skupinu p řestavovali zástupci New Yorku – Charles Luciano, Meyer Lansky, Frank Costello, , Albert Anastasia, Louis Buchalter, Ben Siegel a . Jednání probíhala na plážích a „všechna zásadní rozhodnutí, která stála na po čátku celonárodní sít ě organizovaného zlo činu, jejímž hlavním rysem byla rovnoprávná spolupráce nejvýznamn ějších představitel ů jednotlivých gang ů, se zrodila pod širým nebem na píse čné pláži, b ěhem pravidelných každodenních procházek v Atlantic City“. 303 Na konferenci byla p řijata řada rezolucí, z nichž n ěkteré omezily Caponovu moc, jiné položily základy organizovanému zlo činu po skon čení prohibice. Dále bylo stanoveno, že je nutné ukon čit veškeré války mezi znep řátelenými stranami; odstranit zbyte čné st řety se členy policie; nastolit spolupráci mezi gangy, které se angažují ve stejné sfé ře obchodních zájm ů. Byl též zvolen nový p ředstavitel Unione Siciliana, jímž se stal Joseph Aiello. Na konferenci ale nebyli p řítomni Joe Masseria a Salvatore Maranzano, kte ří v New Yorku soupe řili o post šéfa šéf ů. Torrio a Luciano je vid ěli jako p ředstavitele etnických gang ů, kte ří sami cht ěli vytvo řit syndikát, v němž by každý člen m ěl své teritorium, a který by připomínal jakousi federaci. Torrio a Luciano na rozdíl od Masserii a Maranzana usilovali o vytvo ření jednolité organizace podobající se korporaci se správní radou, a do které by byli přijímáni i jedinci, kte ří nepocházejí ze Sicílie. Capone se o setkání vyjád řil takto: „Řekl jsem jim, že místa je dost pro nás všechny a všichni m ůžeme mít spoustu pen ěz, ale musíme se p řestat zabíjet a dívat se na podnikání jako ostatní byznysmeni, jako na práci, které se člov ěk v ěnuje p řes den, ale ve čer, až se vrátí dom ů, na ni nemyslí. Pro muže, kte ří spolu dlouhá léta bojovali, nebylo snadné p řijmout návrh na klidnou spolupráci. Nakonec jsme se ale rozhodli, že zapomeneme na bývalé spory

303 JOHNSON, Nelson, Imperium. Mafie v Atlantic City – zrození a vzestup m ěsta korupce , Brno 2012, s. 167. 88 a za čneme znovu, jako by se nic nestalo – sepsali jsme smlouvu a všichni jsme ji na te čkovanou linku podepsali.“ 304 Na jednání m ělo být odsouhlaseno zat čení Al Capona, které m ěl naplánovat „Boo-Hoo“ Hoff. Krátce po skon čení konference byl Capone skute čně zadržen za nepovolené držení zbran ě. Jiné tvrzení uvádí, že Capone naplánoval své zat čení sám, kdy m ěl kontaktovat svého spojence na policii Shooeyho Maloneho. Capone byl odsouzen za nepovolené držení zbran ě na jeden rok káznice Eastern State. Pobyt ve vězení si Al Capone zp říjemnil díky svému postavení, konexím a pen ězům, které mu umožnily zajistit si pohodlí a každodenn ě p řijímat návšt ěvy. Capone zat čení uvítal, jelikož se tím vytvo řil prostor pro umírn ění nap ětí ve spole čnosti, které vyvolaly události z února 1929. 305 Capone byl již delší dobu vyšet řován v souvislosti s porušováním Sullivenova zákona, jenž byl zaveden nejvyšším soudem v kv ětnu 1927, a který na řizoval zdan ění veškerých p říjm ů z nelegálního prodeje alkoholu. Tento na první pohled podivný zákon poskytl policii ú činnou zbra ň v boji proti zlo činc ům porušujícím prohibi ční zákon, jelikož mohli být na jedné stran ě zat čeni za nevypln ění da ňového p řiznání, ale zárove ň mohli být zat čeni, i když jej vyplnili, nebo ť se tak přiznali k ilegální činnosti. Federální da ňový ú řad (Federal Revenue Service, znám pod zkratkou IRS) za čal o Al Capona projevovat zájem od ledna 1928, když odjel se svou manželkou Mae a synem Sonym do Miami, kde za 40 000 dolar ů306 koupil na jméno své manželky d ům na Palm Island. Hlavním vyšet řovatelem byl Elmer Irey – hlavní vedoucí speciální vyšet řovací jednotky IRS – a Frank Wilson, jimž se ale nepoda řilo v této dob ě Capona obvinit z da ňového úniku, jelikož d ům byl koupen na jméno manželky. Bylo podez řelé, že Capone žije luxusní život, když m ěl jeho nejvyšší p říjem dosahovat 5000 dolar ů – hranice da ňové úlevy –, ve skute čnosti ale měl Al Capone z ilegálních činností ro čně vyd ělávat kolem 20 milion ů dolar ů.307 Vyšet řování a prokázání viny bylo problematické, jelikož Capone provád ěl tém ěř veškeré ilegální obchody p řes r ůzné prost ředníky. Situace se pro Al Capona zkomplikovala poté, co se ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s policií a Federálním vyšet řovacím ú řadem na p řelomu let 1928 a 1929, kdy spole čně zahájili

304 JOHNSON, Imperium , s. 167. 305 Al Capone Part 21 of 36, online archiv FBI, s. 78. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%2021%20of%2036/view (6. dubna 2014). BALSAMO, s. 289–290. 306 LUNDE, s. 138. 307 BROŽ, s. 90. Al Capone Part 26 of 36 , online archiv FBI, s. 1. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%2026%20of%2036/view (6. dubna 2014). 89 koordinovanou akci proti organizovanému zlo činu. První hrozba zat čení se objevila v únoru či b řeznu 1929, kdy byl Capone předvolán k federálnímu chicagskému soudu, aby se zodpovídal z porušení prohibi čního zákona, což nevykonal a místo toho se rozhodl p ředstírat t ěžký zápal plic, 308 který jej m ěl upoutat na l ůžko na dobu šesti týdn ů.309 Federální soudce na žádosti právních zástupc ů odro čil soud o týden. Poté, co se prokázalo, že místo pobytu v posteli s těžkým zápalem plic jezdil na Bahamy, po řádal oslavy, či navšt ěvoval r ůzné ve čírky, byl Al Capone obvin ěn z pohrdání soudem. Capone zaplatil kauci ve výši 5000 dolar ů,310 což mu umožnilo zůstat na svobod ě. Poprvé byl zat čen v kv ětnu 1929 za nepovolené držení st řelné zbran ě.311 Od roku 1930 se kolem Al Capona za čala stahovat smy čka zákona, p řesto nadále zůstával hlavním p ředstavitelem chicagského podsv ětí, v němž i po velké hospodá řské krizi vyd ělával velké množství pen ěz na prodeji alkoholu, prostituci, hazardu či obchodu s drogami. Po návratu do Chicaga se Al Capone dozv ěděl, že jeho bratr Ralph a Frank Nitti byli zat čení Eliotem Nessem a obvin ěni z da ňového úniku. Al Capone nechápal toto zatčení jako velký problém, jelikož nep ředpokládal, že neplacení daní by bylo d ůvodem k odsouzení, ale tento p ředpoklad se ukázal jako mylný, jelikož byl porotou odsouzen na 22 let v ězení. 312 Situace se za čala komplikovat, jelikož skupina obyvatel vytvořila uskupení zvané Chicagská komise proti zlo činu a J. Edgar Hoover vydal seznam nejhledan ějších zlo činc ů. Navíc také sílil tlak ve řejnosti na federální vládu, aby pokra čovala ve vyšetřování da ňových únik ů – krom ě Ralpha Capona a Franka Nittiho byl též odsouzen Jack Guzik. 313 Roku 1931 se prohloubila hospodá řská krize a Al Capone se snažil bojovat s obrazem úhlavního nep řítele státu otev řením výva řovny pro nezam ěstnané a chudé. 314 K nové vln ě násilností došlo v lét ě 1930 v podob ě dvou vražd, p ři nichž zem řel přední noviná ř Chicago Tribune a Chicago Herald Examiner Alfred Linge a finan ční poradce moranova gangu . Da ňový vyšet řovatel Wilson se od roku 1930 za čal

308 Al Capone Part 23–26 of 36, online archiv FBI. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone (6. dubna 2014). 309 WHITEHEAD, Don, The FBI Story , New York 1960, s. 98–99. 310 Al Capone Part 26 of 36, online archiv FBI, s. 1. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%2026%20of%2036/view (6. dubna 2014). WHITEHEAD, s. 98–99. 311 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 41–44. Al Capone Part 21 of 36, online archiv FBI, s. 79–80. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%2021%20of%2036/view (6. dubna 2014). 312 LUNDE, s. 143. 313 Tamtéž. WHITEHEAD, s. 98–99. 314 BROŽ, s. 109. 90 zajímat o Caponova spojence Linge, jehož články hovo řily ve prosp ěch Al Capona, kterého charakterizoval jako obchodníka. Al Capone vyplácel Linge za články a informace z policejních ú řad ů, do nichž m ěl jako noviná ř snadn ější p řístup. Linge se pravd ěpodobn ě cítil jako hlavní dirigent vzájemných vztah ů a je pravd ěpodobné, že požadoval více, ale poté co byl odkázán do pat řičných mezí, rozhodl se spolupracovat s Frankem Wilsonem. Al Capone se o těchto událostech dozv ěděl a zabránil tomu, aby Linge mohl cokoliv prozradit. Dalším informátorem měl být Jack Zuta, který mohl Wilsonovi poskytnout informace o finan čních transakcích Al Capona. Vzhledem k tomu, že op ět neexistovaly žádné p římé d ůkazy, že by byl Capone odpov ědný za vraždu Linge a Zuty, nebyl Al Capone odsouzen. Navíc se v dob ě vraždy nacházel v Miami. 315 Capone se vrátil zp ět do Chicaga p řed volbami 1931, v nichž proti sob ě stáli stávající starosta Thompson, jehož podporoval Capone, a Anton Čermák, jenž ve volbách zvít ězil. John Kobler ve své knize Capone: The Life and World of Al Capone uvedl, že nov ě zvolený starosta Čermák neusiloval o boj proti organizovanému zlo činu obecn ě, ale jeho hlavní snahou bylo odstranit Caponovu organizaci ve prosp ěch ostatních gang ů, které mu vyjád řily podporu. Caponovými hlavními nep řáteli ve 30. letech byli Anton Čermák, Frank Wilson, Elmer Irey a prokurátor George Johnson. Ztráta podpory starosty, znechucení spole čnosti s korupcí a odmítnutí nadále tolerovat chování zlo činc ů, umožnilo zahájit fungující spolupráci mezi IRS, prokurátorem a soudcem, aby se poda řilo dosáhnout Caponova odsouzení. Vzhledem k tomu, že vyšet řovatelé nebyli schopni obvinit Capona z vydírání nebo vražd, soust ředili svou pozornost na porovnání výdaj ů a p říjm ů. Agenti IRS prohledali sklady v Chicagu a Miami, spo čítali náklady na veškeré vybavení Caponova domu a vyslechli stovky sv ědk ů. Výsledky pátrání umožnily vznést 5. června 1931 na Capona obvin ění z porušení zákona o daních z p říjmu. Během soudu zahájeného v polovině října 1931 byly p ředloženy dokumenty dokazující, že Caponovy p říjmy v letech 1924–1929 dosahovaly 1 038 654 dolar ů,316 z čehož bylo vypo čítáno, že na daních dluží 215 080 dolar ů.317 Capone se pokoušel podplatit či zastrašit členy poroty, ale tato snaha tentokrát neusp ěla, jelikož soudce James Wilkerson zajistil vým ěnu poroty t ěsn ě p řed zahájením

315 Al Capone Part 19 of 36 , online archiv FBI, s. 54. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%2019%20of%2036/view (6. dubna 2014). BROŽ, s. 112–116. BALSAMO, s. 290–291. 316 Al Capone Part 28 of 36 , online FBI, s. 39. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%2028%20of%2036/view (6. dubna 2014). 317 LUNDE, s. 144. 91 soudu. Soudní p řelí čení trvalo do 24. října 1931, kdy byl Capone uznán vinným přibližn ě v jedné čtvrtin ě všech bod ů obžaloby, což vzbuzovalo nad ěji, že bude muset jen zaplatit pokutu a možná pobýt krátký čas ve v ězení. Soudce Wilkerson vše ale vid ěl jinak, jelikož využil svých pravomocí k tomu, aby vynesl rozsudek 11 let v ězení – nejd říve deset let ve v ěznici Fort Leavenworth v Kansasu a rok v okresní v ěznici Cook – a zaplacení pokuty ve výši 80 000 dolarů.318 Nástup výkonu trestu m ěl p řijít ihned po skon čení soudu, ale obhájc ům se poda řilo dosáhnout odvolacího soudu, p řesto byl Capone odvezen do v ěznice v Cooku, v n ěmž m ěl po čkat na kon čený rozsudek. 319 Během svého pobytu ve v ězení v okresu Cook si Al Capone zajistil p řátelské vztahy s vedoucím tohoto nápravného za řízení Davidem T. Moneypennym, který mu povolil mít po boku osobního strážce Philipa D’Andreu, zútulnit si celu, stravovat se domácí stravou, jež mu zajiš ťovala manželka Mae, neomezen ě užívat telegraf či telefon, a p řijímat návšt ěvy. Své jméno si Al Capone snažil vylepšit v b řeznu 1932, kdy p řislíbil pomoc p ři hledání uneseného syna letce Charlese Lindbergha. Mezitím se konal odvolací soud, jenž 2. kv ětna 1932 odmítl jakoukoliv možnost na zm ěnu vyneseného rozsudku. Al Capone byl na základ ě p říkazu p řevezen 3. kv ětna 1932 do federální trestnice v Atlant ě ve stát ě Georgie, odkud byl 19. srpna 1934 p řesunut s dalšími v ězni do Alcatrazu, 320 kde byl v ězn ěn do za čátku roku 1939, kdy byl v souvislosti se zhoršujícím se zdravotním stavem – diagnostikováno terciální stádium syfilitidy – převezen do nemocnice v Oaklandu, odkud byl v listopadu 1939 propušt ěn za dobré chování. 321 Po svém propušt ění odjel do nemocnice v Baltimoru, kde pobýval do března 1940, kdy se s manželkou a synem vrátil na Floridu do svého domu v Miami, v němž zem řel na srde ční p říhodu 25. ledna 1945. Jeho t ělo bylo p řevezeno do Chicaga a za

318 LUNDE, s. 144. 319 BROŽ, s. 123–146. 320 Přem ěna ostrova u pob řeží San Francisca na v ěznici byla výsledkem snah Rooseveltova ministra spravedlnosti Homera S. Cummingse. Alcatraz se proslavil jako v ězení s nejp řísn ějším režimem a jako místo, z nějž není možné uniknout – kolem ostrova s vysokými útesy proudí silné proudy, v ězení bylo opat řeno elektrickými čidly na st řežené brán ě a drát ěnými zátarasy. V ězňů m nebylo dovoleno v ědět, co se d ěje a z toho d ůvodu si mohli dopisovat jen s nejbližšími p říbuznými, p řičemž byly tyto dopisy přepisovány dozorci, kte ří mohli p řepsat dopisy jakýmkoli zp ůsobem, jelikož m ěli právo plné cenzury. Návšt ěvy nejbližších byly povoleny jen jednou za m ěsíc a musely být p ředem schváleny velitelem věznice. BROŽ, s. 156–157. 321 Tamtéž, s. 149–158. Al Capone Part 5 of 36 , online archiv FBI, s. 13–68. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%205%20of%2036/view (6. dubna 2014), 92 přítomnosti čty ř až p ěti desítek smute čních host ů pochováno v únoru 1947 na chicagském h řbitov ě Mount Olivet. 322 Poté, co byl Capone vy řazen ze hry, ujala se vlády nad Chicagem takzvaná správní rada tvo řena Jackem Guzikem, Johnnym Rosellim, Paulem Riccem, Murrayem Llewellynem Humphreysem a Josephem Accardem. Členové správní rady byli od kriminální činnosti odd ěleni řadou prost ředník ů, z nichž každý disponoval vlastními pravomocemi, povinnostmi a sférami vlivu. Od doby zavedení systému správní rady je působení mafie v Chicagu ozna čováno pojmem Chicagský Outfit, který s jistými obm ěnami funguje nadále.323

4.2.4. Dion O ’Banion Syn irských p řist ěhovalc ů Charles Dean O’Banion, ve své dob ě zvaný a známý jako Dion O’Banion, se narodil 8. července 1892 ve stát ě Illinois. Na po čátku 20. století se O’Banion p řest ěhoval se svou rodinou do Chicaga do irské oblasti Kilgubbin – známé jako Malé peklo (Little Hell) – v North Side, kde během svého dospívání sloužil v katedrále Svatého jména jako ministrant a zp ěvák ve zdejším chóru. Krom ě svého působení v katedrále se mladý O’Banion za čal zapojovat do zlo činu, jelikož se stal členem Gangu z Market street (The Market Street Gang), v n ěmž navázal celoživotní přátelství s Earlem „Hymiem“ Weissem, Georgem „Bugsem“ Moranem a Vincentem „Schemerem“ Druccim. Podobn ě jako jiní členové gang ů i O’Banion navázal výhodné vztahy s Demokratickou stranou, kterou ale opustil poté, co mu p ředstavitelé konkuren ční Republikánské strany nabídli vyšší finan ční obnos za jeho služby. 324 Dion O’Banion jako jiní využil možnosti vzniklé po vyhlášení Volsteadova zákona, jelikož se zam ěř il na prodej alkoholu, p ředevším kvalitní a dražší kanadské whisky, kterou prodával bohatším zákazník ům. Díky obchodu s alkoholem vysoké kvality nep ředstavoval ohrožení obchodních zájm ů Johnnyho Torria a Al Capona, kte ří se soust ředili primárn ě na obchod s ilegáln ě va řeným silným pivem. S tím jak rostla známost a moc O’Baniona, rostl též po čet jeho stoupenc ů, mezi nimiž lze jmenovat

322 BROŽ, s. 160. LUNNDE, s. 144. 323 LUNDE, s. 146. 324 BOROVI ČKA, s. 15. Charles Dean O’Banion , The Outlaw Journal. Dostupné z: http://www.babyfacenelsonjournal.com/deanie-orsquobanion.html (20. března 2014). Dion O-Bannion , La Cosa Nostra Database. Dostupné z: http://www.lacndb.com/Info.php?name=Dion%20O-Bannion (6. dubna 2014). 93

Samuela „Nailse“ Mortona, 325 Louise „Two-Gun“ Alteriea, Dana McCartyho či George a Peta Gusenbergovi. Bylo by vhodné podotknout, že vzájemné vztahy v této skupin ě byly krom ě ekonomického uvažování založeny též na p řátelství, což se projevilo po zabití O’Banion.326 Dion O’Banion byl členem Torriova a Caponova syndikátu, ale jejich vzájemné vztahy se zhoršily poté, co O’Banion poskytl pomoc p ři volbách nového starosty Cicera, za což mu Torrio umožnil zapojit se do obchodu s pivem na území Cicera a daroval mu čtvrt podílu v kasinu The Ship. O’Banion ale Torria podvedl, když přesunul n ěkolik zapadáku 327 z Cicera do North Side. Capone byl p řipraven vyřešit vzniklou situaci radikáln ě, ale Torrio se zachoval jako diplomat a apeloval na O’Baniona, aby od svých krok ů upustil a vým ěnou za tento vst řícný krok mu nabídl práva na n ěkteré nev ěstince v South Side. O’Banion tuto nabídku nep řijal, jelikož se odmítl podílet na prostituci. Krizi ve vzájemných vztazích prohloubili sourozenci Gennové – Angelo, Mike, Pete, Sam, Jim a Tony – z Taylor Street, kte ří za čali prodávat sv ůj domácky vyráb ěný líh v North Side – na území O’Baniona –, čímž porušili dohodu stanovenou syndikátem. O’Banion se obrátil na Torria, který ale neprojevoval výrazný zájem do d ění zasáhnout. Neochota k radikálnímu řešení problému mohla být spojena s tím, že Gennové m ěli pov ěst násilnických jedinc ů s dobrými politickými konexemi. O’Banion se rozhodl jednat sám a odhodlal se k p řepadení nákladního automobilu bratr ů Gennových s nákladem v hodnot ě 30 000 dolar ů.328 Op ět musel zasáhnout Torrio, který využil svého diplomatického talentu, aby Genn ům rozmluvil pomstu. Poslední kapkou do poháru Torriovi trp ělivosti byl incident v pivovaru Sieben Brewery, kdy O’Banion hovo řil o svém odchodu do d ůchodu, jelikož byl unaven neustálými st řety s Gennovými. D ůsledkem O’Banionova nerozumného chování a zrady bylo jeho zavražd ění v kv ětiná řství na North Side Street v listopadu 1924. 329 Torrio se do čkal své pomsty po smrti Mika Merla v listopadu 1924. Na velkolepém poh řbu ředitele Unione Siciliana byl p řítomen též Angelo Genna, jenž si nechal u O’Baniona vyrobit poh řební v ěnec z kv ětin. Genna a O’Banion se dohodli, že bude pracovat v noci, aby si Genna mohl kv ětiny vyzvednout následující den, aby jej

325 Přezdívku m ěl obdržet za to, že byl stejn ě tvrdý jako h řebíky, jelikož sloužil v první sv ětové válce, v níž byl vyznamenán za state čnost. Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 49. Dostupné z:http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. dubna 2014). 326 BORVI ČKA, s. 16. 327 Podniky prodávající ilegální alkohol. LUNDE, s. 130. 328 Tamtéž. 329 Tamtéž, s. 130–131. Dion O-Bannion , La Cosa Nostra Database. Dostupné z: http://www.lacndb.com/Info.php?name=Dion%20O-Bannion (6. dubna 2014). 94 včas p řinesl na poh řeb. O’Banion byl p řed otev řením svého kv ětiná řství Schofield Florist Shop 330 pouze s pomocníkem Williamem Crutchfieldem, který se v době vraždy nacházel v díln ě. Dle dohody ráno do kv ětiná řství vstoupili t ři muži, jejichž úkolem, ale nebylo vyzvednout kv ětiny. Crutchfield veliteli kriminálního odd ělení chicagské policie Williamu Shoemakerovi vypov ěděl, že uslyšel n ěkolik výst řel ů a uvid ěl t ři muže nastupující do p řipraveného automobilu s řidi čem. Kdo skute čně stál za touto vraždou, nebylo nikdy objasn ěno, ale existuje n ěkolik možných podez řelých – Angelo Genna, který m ěl být sám jedním ze t ří muž ů, či Johnny Torrio a Al Capone, kte ří si m ěli najmout Franka Yalea, Alberta Anselmiho, Johna Scalise a Mika Gennu. Je nutné podotknout, že policie neprojevovala výraznou snahu dopadnout pachatele, jelikož O’Banion byl zodpov ědný za 25 vražd, 331 a chicagská spole čnost jeho smrt uvítala. Podobn ě jako tomu bylo u jiných představitel ů chicagského podsv ětí i O’Banionovi se dostalo velkolepého poh řbu.332

4.2.5. Earl „Hymie“ Weiss Earl „Hymie“ Weiss, p ůvodním jménem Wojciechowski, který se narodil v Polsku roku 1898, se seznámil s Dionem O’Banionem b ěhem svého d ětsví. B ěhem své zlo činecké kariéry se proslavil p ředevším svou brutalitou a metodou ur čenou pro likvidaci nepohodlných jedinc ů – podobala se strategii, kterou vytvo řil Samuel „Nails“ Morton – nesoucí ozna čení cesta bez návratu, p ři níž si ob ěť p řisedla k řidi či, s nímž rozpráv ěla, ale poté, co automobil dorazil na odlehlé místo, byl nepohodlný jedinec st řelen do hlavy a vyhozen z vozu na silnici. Mnoho z Weissových spole čník ů užívalo rozmanité a velmi účinné zp ůsoby eliminace. George „Bugs“ Moran preferoval metodu známou jako rodeo, p ři níž vy čkával až si ob ěť sedne v kavárně, u holi če či do automobilu, poté následovala fáze zvaná rodeo, p ři n ěmž projelo n ěkolik voz ů, z nichž bylo vyst řeleno několik ran, které nežádoucího jedince odstranily. Louis Alterie pro zm ěnu užíval

330 Majitelem kv ětiná řství na 738 North State Street byl William Schofield, od n ějž odkoupil polovini ční podíl. Část podniku si Dion O’Baninon koupil z d ůvodu, aby m ěl legální podnik, z n ěhož by mu plynuly legální p říjmy. Kv ětiná řství krom ě své tradi ční funkce sloužilo též jako centrála, v níž se konaly sch ůzky gangu z North Side. Kv ětiná řství si postupn ě získalo popularitu a stalo se hlavní dodavetelem kv ětin na poh řby člen ů mafie. Charles Dean O’Banion , The Outlaw Journal. Dostupné z: http://www.babyfacenelsonjournal.com/deanie-orsquobanion.html (20. b řezna 2014). 331 BOVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 15. 332 Smute ční průvod, jež byl dlouhý jeden a p ůl kilometru, se skládal z 24 automobil ů napln ěných kv ětinami a 122 poh řebními vozy. Samotného poh řbu doprovázeného Chicagským symfonickým orchestrem se ú řastnilo p řibližn ě 20 000 lidí. LUNDE, s. 131. Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 47. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. dubna 2014). 95 strategii nazývanou pokoj pro svobodného pána, jejíž podstatou bylo zjistit, kde ob ěť bydlí, kam chodí, nebo kde nakupuje. Po zjišt ění t ěchto informací nastala druhá fáze, p ři níž si Alterie pronajal pokoj, v n ěmž číhal u okna s puškou, aby mohl svou ob ěť zast řelit. 333 Poté, co byl zavražd ěn O’Baninon byl Earl Weiss tím, kdo se postavil do čela poz ůstalé skupiny – Luie Alterie, George „Bugs“ Moran, Vincet Drucci, Leo Mongoven, Frankie Foster –, a kdo zahájil spolupráci s poz ůstatky gang ů bratr ů O’Donnellových, Joe Saltise a Franka McErlanea. Weiss si byl v ědom, že jeho kroky mohou vést k jeho brzké smrti a neo čekával, že bude žít dlouho, jen doufal, že bude žít dostate čně dlouho, aby dosáhl svých cíl ů. Nejd ůležit ějším bodem byla snaha o eliminaci Johnnyho Torria, Al Capona a brat ří Genn ů.334 Snahy odstranit bratry Gennovy dosáhly mnohem v ětších úsp ěch ů než tomu bylo v p řípad ě pokus ů o zavražd ění Johnnyho Torria a Al Capona. Brat ři Gennové byli členy syndikátu a získali licenci na výrobu technického lihu – Volstead ův zákon jej nezakazoval –, což jim umožnilo zadávat destilaci lihu chudým rodinám v chicagské čtvrti Malá Itálie. Tento obchod jim m ěsí čně vyd ělával kolem 300 000 dolar ů měsí čně335 a p řisp ěl též k tomu, že se stali jedním z d ůležitých hrá čů v Chicagu. Jejich postavení bylo ohroženo, poté co na jejich území začal pronikat Dion O’Baninon, což mělo za následek st řety, narušování systému dohod, který vytvo řil Johnny Torrio, a sbližování brat ří Genn ů se syndikátem Torrio-Capone. Situace se vyhrotila s nástupem Weisse. První ob ětí se stal Angelo Genna, jenž byl zast řelen – Weissem a jeho muži Frankem Gusenbergem, „Bugsem“ Moranem, Druccim – ve svém sportovním automobilu 26. kv ětna 1925. Další ob ětí se stal Mike Genna, jenž se 13. června 1925 pohyboval v North Side s Albertem Anselmim a Johnem Scalisem, kte ří se dostali do st řetu s Weissem, Moranem a Druccim v automobilové honi čce, p ři níž byli Moran a Drucci post řeleni. Během honi čky po k řižovatce Western Avenue a 47. ulici 336 projížd ěl kolem policejní v ůz, který se snažil automobil Mikea Genny zastavit, ale neúsp ěšn ě. Honi čka s policií skon čila srážkou s kandelábrem na 55. ulici. 337 Celá situace vyvrcholila p řest řelkou, p ři níž byl Mike Genna st řelen do stehenní tepny, p řesto

333 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 25–26. 334 Al Capone Part 8 of 36, online archiv FBI, s. 25. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. duben 2014). 335 LUNDE, s. 130. 336 BOROVI ČKA, s. 30. 337 Al Capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 29. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. duben 2014). 96 ale pokra čoval ve svém út ěku, nakonec byl nalezen v kaluži krve v jednom ze sklep ů přilehlých dom ů. Mike Genna nakonec zem řel z d ůvodu vykrvácení p ři p řevozu do nemocnice. Mezitím Anselmi a Scalise policist ům unikali, ale nakonec byli zat čeni a postaveni p řed šéfa policie Shoemakera. Podobn ě jako v jiných p řípadech i v tomto byli Anslemi a Scalise propušt ěni. Posledním zavražd ěným z rodu Genn ů byl Tony, jenž byl zast řelen 8. července 1925 Giuseppem Neronem a neznámým mužem – měl jim být Drucci –, který m ěl o n ěkolik dní pozd ěji zavraždit Giuseppe Nerona v holi čském k řesle. Tím kon čí éra brat ří Genn ů v Chicagu, jelikož Sam a Jim opustili město, ale po ur čité dob ě se do Chicaga vrátili. Po rozpadu skupiny brat ří Genn ů se Anselmi a Scalise připojili ke gangu Al Capona. 338 „Hymie“ Weiss vytvo řil v Chicagu zmatek a definitivn ě zbo řil systém dohod a smluv, jež v minulých letech vypracoval Johnny Torrio. K dalším krvavým st řetům v Chicagu došlo poté, co Weiss p řijal do své organizace nové členy – nechvaln ě známého Franka a Peta Gusenberogovi, kte ří zem řeli o n ěkolik let pozd ěji p ři takzvaném Masakru na Svatého Valentýna, Frankieho Fostera či „Terrible“ Teddyho Newberryho. Krom ě p řijetí nových člen ů se Weiss snažil do svých služeb zlana řit Joea Saltise, nebo ť si uvědomoval, že by tím získal silného spojence, který by mu mohl pomoci, p ři zni čení Al Capona. Weiss si pro vytvo ření této aliance zvolil okamžik, kdy Joe Saltis čelil n ěkolika problém ům – partner MacEarlane projevoval nezájem pokra čovat ve svých obchodních zájmech v chicagském South Side, oslabení vazeb s Al Caponem, Spike O’Donnell obnovil své výpady na South Side a gang Joea Saltise se rozpadl na dv ě soupe řící k řídla. Odšt ěpené k řídlo vedl Ralph Sheldon, k němuž se přidal John Foley, , George Bates, Hugh McGovern, William McPadden, Benny Butler, Frank De Laurentis, John Tucello, Danny McFall, Ed Lattyak – bývalí členové Saltisovi organizace. V pr ůběhu roku 1925 došlo k několika st řet ům mezi těmito dv ěma k řídly, na jejichž konci bylo n ěkolik mrtvých – Georg „Big Karl“ Bates, William „Buddy“ Dickman nebo Ed Lattyak. Krom ě st řet ů s odšt ěpeným k řídlem usiloval Joe Saltis též o odstran ění Spikea O’Donnella a jeho muž ů. Tento zp ůsob odstra ňování konkurence, který pokra čoval i v následujících letech, vytvo řil prostor proto, aby mohl Joe Saltis dotvo řit svou alianci s Weissem. 339

338 Al Capone Part 8 of 36 , online archiv FBI, s. 28–30. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%208%20of%2036/view (6. duben 2014). 339 Tamtéž, s. 31. 97

Weiss se rozhodl využít situace pro rozší ření svého vlivu Chicagu v dob ě, kdy Al Capone m ěsto opustil, ale jeho plány byly p řerušeny Caponovým návratem, proto obnovil své snahy o jeho odstran ění. Atentát neusp ěl a Capone byl p řipraven vy řešit vzniklou situaci smírn ě. Vyslal diplomatického zástupce, hlavního p ředstavitele Unione Siciliana Lombarda, který p ředložil návrh na rozd ělení m ěsta mezi Capona a Weisse. Snaha o uzav ření dohody neusp ěla a Capone se rozhodl vy řešit problém radikáln ěji. Poté, co se Weisse ujal vlády nad poz ůstatkem O’Banionova gangu, zbudoval si hlavní základnu v Dionov ě kv ětiná řství na North State Street číslo 738, 340 před nímž byl v říjnu 1926 zast řelen. P ři vyšet řování bylo zjišt ěno, že v jednom z prot ějších hotel ů na rohu Superior Street a North State Street 341 měl zamluvený pokoj muž, který se zapsal jako Oscar Lundin. V pokoji ale pobývali dva muži, kte ří vy čkávali na vhodný okamžik, kdy bude možné zahájit atentát. 342 St řelci se do čkali 11. října 1926, kdy p řijel Weiss s dalšími čty řmi muži 343 před katedrálu Svatého jména. P ři atentátu zemřel Weiss a jeden z jeho spole čník ů Patrick Murray. Ačkoli všichni v ěděli, že za vraždou stojí Al Capone, nikdy se nepoda řilo zjistit, kdo byl záhadný muž Lundin, a nikdo za tento čin nebyl souzen. 344

4.2.6. Frank Yale Francesco Iole, jenž se narodil roku 1893 v Kalábrii, si po svém p říchodu do Ameriky zm ěnil rodné jméno na Frank Yale. Frank Yale se velmi rychle zorientoval v novém prost ředí a p řijal nové, rafinovan ější a surov ější metody než jaké užívaly kuplí ři, pouli ční zlod ěji nebo násilníci. Postupn ě se vypracoval na jednoho z hlavních představitel ů newyorského podsv ětí, který své schopnosti soust ředil p ředevším do oblasti dostihových sázkových kancelá ří, vydírání, obchodu s prostitutkami nebo nájemných vražd. Frank Yale zam ěř il svou pozornost též na prádelny, jelikož si všiml obav majitel ů těchto podnik ů p řed odbory, 345 které usilovaly o prosazení r ůzných

340 ČERVINKA, s. 48. 341 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 61. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. dubna 2014). BROŽ, s. 86. 342 Borovi čka popisuje tyto události odlišn ě. Hovo ří o tom, že v pokoji zapsaném na Oscara Lundiho se nacházel jeden ze st řelc ů, a že druhý se nacházel v pokoji v jedné z dalších budov s výhledem na kv ětiná řství zapsaném na Theodoru Schultzovou. BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 35. 343 Al Capone Part 7 of 36 , online archiv FBI, s. 61. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone/Al%20Capone%20Part%207%20of%2036/view (6. dubna 2014). 344 BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 35. 345 Propojení mafie s odbory za čalo již ve 20. a 30. letech 20. století, ale řešení tohoto problému zahájily úřady až na p řelomu 70. a 80. let 20. století. Mafie se v této oblasti soust ředila na vydírání zam ěstnavatel ů 98 sociálních výhod pro své členy zam ěstnané v prádelnách. Yale využil situace a vytvo řil své vlastní odbory tvo řené kriminálníky nebo svými oddanými lidmi, které poté doporu čoval majitel ům prádelen jako zam ěstnance, jejichž úkolem krom ě práce v prádeln ě bylo též zabránit oficiálním odbor ům, aby zde prosadily sv ůj vliv. Tuto službu bylo samoz řejm ě nutné zaplatit, cena za ochranu dosahovala výše 150 dolar ů týdn ě,346 každý zam ěstnanec musel p řispívat, jinak mu hrozil vyhazov nebo fyzické napadení. Moc Yalea byla též dána podporou Unione Siciliana, která sdružovala přist ěhovalce z jižní Itálie, kte ří byli využívání na r ůzné drobné úkoly. 347 V Harvard Inn Al Capone vid ěl, jak se Frank Yale vyrovnal se zavedením prohibice, jíž před první sv ětovou válkou vyhlásily n ěkteré státy USA, a která se v následujících letech rozší řila na veškeré státy USA. Yale byl jedním z prvních v New Yorku, kdo se věnoval obchodu se zakázaným alkoholem, jelikož využil polohy svého podniku Harvard Inn u mo ře, jenž se stal p řekladním místem pro zakázaný alkohol distribuovaný do dalších oblastí. 348 Nejbližším p řítelem mu byl Al Capone, se kterým se ale roku 1928 rozešel, nebo ť jej Al Capone podez říval z krádeží zásilek pašované whisky, některé zdroje uvád ějí, že nep řátelství bylo umocn ěno též tím, že se Yale p řipojil k opozi ční koalici Aiello-Moran-Bertsch-Zuta. Za zradu se mu Al Capone pomstil 1. června 1928, když za ním vyslal skupinu svých zkušených zabijáků – McGurna, Scalise, Anselmiho a Burkea –, kte ří sledovali Yal ův obrn ěný v ůz, na n ějž zahájili st řelbu ze samopal ů tommy-gun – první užití této zbran ě v New Yorku. Frankie Yale byl zast řelen ve svém voze, který ukon čil svou cestu nárazem do jedné z verand dom ů v Brooklynu. Policii se b ěhem vyšet řování poda řilo vystopovat p ůvod zbraní k jednomu z Caponových muž ů – Burkemu –, ale Capone popíral, že by o vražd ě cokoliv v ěděl. 349 Al Capone op ět vyvázl bez trestu. 350

i zaměstnanc ů pomocí r ůzných nátlakových metod. Spolupráce byla umožn ěna tím, že zam ěstnanci i zam ěstnavatelé chápali zlo čince jako jedinou možnost ochrany jejich zájm ů a jako jakousi protiváhu komunist ů, které chápali jako hlavní nebezpe čí. Členové mafie z této situace vyt ěžili možnost donutit členy odbor ů v dob ě voleb hlasovat podle jejich p řání. Ve 20. a 30. letech byli nejvlivn ějšími muži ve vydírání odbor ů v New Yorku Jacob „Gurah“ Shapiro, Louis „Lepke“ Buchalter a .. JACOBS, James B., PETERS, Ellen, Labor . The Mafia and the Unions , s. 229–233, 272. 346 BROŽ, s. 19. 347 BROŽ, s. 18–20. 348 Tamtéž, s. 21–22. 349 K odhalení p ůvodu zbraní p řisp ěl balistik Calvin Goddard, jenž byl povolán do Chicaga po Masakru na Svatého Valentýna, a který po sérii výzkum ů dosp ěl k přesv ědčení, že jakýkoli vyst řelený náboj nese charakteristické znaky, které jej spojí s příslušnou zbraní. BOROVI ČKA, Velké p řípady FBI , s. 40–41. 350 BALSAMO, The Mafia. The frist 100 years , s. 254–262. 99

4.3. Hlavní p ředstavitelé mafie v New Yorku 4.3.1. Giuseppe Masseria, Salvatore Maranzano a Castellammarská válka Informace o Castellammarské válce z let 1930–1931 – pojmenována podle italského měste čka Castellammare del Golfo – pocházejí p ředevším ze sv ědectví Joea Valachiho, Nicoly Gentilla a jiných člen ů amerických syndikát ů. Jednu ze stran tohoto konfliktu reprezentoval Salvatore Maranzano narozený roku 1886 v sicilském m ěst ě Castellammare del Golfo, z nejž roku 1925 či 1927 unikl p řed tažením fašist ů proti mafii do New Yorku.351 Uvádí se, že do Ameriky jej m ěl vyslat Vito Cascio Ferro, který jej pov ěř il úkolem zorganizovat hlavní americké zlo činecké skupiny – italské i neitalské – pod své vedení. Cascio Ferro p ředpokládál, že by tím mohl získat kontrolu nad italským i americkým organizovaným zlo činem, ale tento nereálný plán nevstoupil v platnost, nebo ť Maranzano sám získal v New Yorku silné postavení. V newyorském Williamsburgu se p řipojil k italské komunit ě – tvo řena rodáky z Castellammare del Golfo –, v níž se setkal s bývalým spole čníkem ze Sicílie. Po p říjezdu do New Yorku si otev řel destilérku alkoholu v Dutchess County, která se v dob ě prohibice stala jednou z nejvýd ěle čnějších, čímž vzrostla moc castellammarských, kterou cht ěl vládce na Manhattannu Joe „Boss“ Masseria – považovaný za bosse všech boss ů – oslabit. Joe Masseria se m ěl na základ ě povolávacího příkazu do první sv ětové války narodit roku 1887 v sicilské Marsale, kterou musel opustit roku 1903 z důvodu obvin ění z vraždy. Již od svých 20ti let pracoval pro jednoho ze sicilských mafiánských boss ů a své zkušenosti využil v Americe, kde se v ěnoval drobným krádežím nebo vydírání lidí, aby si n ěco málo vyd ělal. O n ěkolik let pozd ěji se stal členem Gangu ze 107. ulice (The 107th Street Gang), který spravovala aliance Morello-Terranova-Saietta. Roku 1910 byli Morello a Saietta zat čeni a správa gangu p řešla na bratry Terranovi, kte ří se snažili udržet situaci pod kontrolou, ale museli čelit brooklynské Camo ře, s níž nakonec vedli válku. Morello a Saietta byli propušt ěni roku 1920, ale Saietta se vrátil na Sicílii a Morello se nemohl ujmout vlády nad ulicemi New Yorku, jelikož na jeho post boss všech boss ů nastoupil Salvatore D’Aquila, který se odmítl svého postu vzdát, nebo ť m ěl podporu Josepha Lonarda – bosse v Clevelandu – a Frankieho Yalea – hlavní představitel Brooklynu. D’Aquila se soust ředil na odstran ění vlády Morello-Terranova

351 Jako pravd ěpodobný rok p říjezdu do Ameriky p ředstavuje rok 1925, jelikož ve své autobiografii zmi ňuje, že se roku 1925 zm ěnil, jelikož do New Yorku p řijet Maranzano, ke kterému poté vzhlížel. Salvatore Maranzano , La Cosa Nostra Database. Dostupné online: http://www.lacndb.com/Info.php?name=Salvatore%20Maranzano (1. dubna 2014). 100 a vůdce brooklynské Camorry Umerta Valentiho. Umberto Valenti Camorru opustil a připojil se k Morellovi v letech 1917–1920, ale nakonec z důvodu ochrany svého života se spojil D’Aquilou, s nímž se dohodl na odstran ění aliance Morello-Terranova. Jednou z prvních ob ětí této dohody byl Vincet Terranova, na což odpov ěděl Masseria zabitím jednoho z Valentiho lidí. Následovala série st řet ů, které vyvrcholily odstran ěním samotného Valentiho, jehož Masseria pozval na sch ůzku, aby své problémy projednali, ale ješt ě než ke sch ůzce došlo, byl Valenti zast řelen. Ztráta spojence vedla k tomu, že n ěkte ří ze spojenc ů D’Aquily přešli na stranu Masserii. 352 Nejd ůležit ějším výsledkem Castellammarské války byla zm ěna uspo řádání mafie, s čímž je spojován p ředevším Charles „Lucky“ Luciano, jenž m ěl podle v ětšiny autor ů ukon čit vládu takzvaných starých kmotr ů. Podobně jako tomu bylo v dob ě války gang ů v Chicagu i v případ ě této války spole čnost d ění ignorovala a možná události vítala, nebo ť st řety chápala jen jako vybíjení zlo činc ů navzájem. 353 Ke Castellammarské válce došlo po sérii událostí jako bylo založení výd ěle čné destilérky Maranzanem; zavražd ění Salvatora D’Aquilly; zapojení Maranzana do pašování alkoholu, krádeží či hazardu, čímž zkřížil zájmy Joea Masserii; obavy Masserii z castellammarských; nebo zavedení povinnosti platit poplatky Maserriovi, které v ůdce castellammarských Vito Bonventre odmítl platit. Ob ě strany se za čaly připravovat na válku a uzavíraly dohody se svými spojenci, Maranzano se spojil se sicilskými skupinami v New Yorku reprezentovanými Stefanem Magaddinem z Buffala, Joem Aiellem z Chicaga, Salvatorem Sabellou z Filadelfie, Gasparem Miliazzem z Deitroitu, Joem Profaci z Brooklynu a Joem Bonannem; Masseria si na svou stranu naklonil newyorské neitalské skupiny a do svých služeb zapojil Charlese Luciana, Alberta Anastasiu, Vita Genoveseho, Franka Costella, Willieho Morretiho, Carlo Gambina, Joea Adonise či Johna Scalise. Nap ětí mezi stranami vyvrcholilo pouli čními st řety, které za sebou zanechaly mnoho mrtvých. Jednou z prvních ob ětí, již měl zavraždit , se stal Geato Reina – vůdce rodiny, jež v budoucnu ponese jméno Lucchese –, který byl zavražděn v lednu či únoru 1930. Reina stál na stran ě Masserii, jenž byl ale p řesv ědčen, že Reina zahájil tajná vyjednávání s Maranzanem poté, co Masseria p řišel s požadavkem na podíl z Reinových zisk ů.

352 Salvatore Maranzano, La Cosa Nostra. Dostupné z: http://www.lacndb.com/Info.php?name=Salvatore%20Maranzano (1. dubna 2014). Joe – The Boss – Masseria , La Cosa Nostra Databaze. Dostupné online: http://www.lacndb.com/Info.php?name=Joe%20-%20The%20Boss%20- %20Masseria (1. dubna 2014). LUNDE, s. 146–147. 353 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 227 – 228. 101

Následovala série vražd spojenc ů Maranzana – Gaspara Miliazzano či Vita Bonventre – na což Maranzano reagoval zavražd ěním Morella v srpnu 1930. Cressey ve své knize Theft of Nation: the Structure and operations of organized crime in America píše, že za vraždou Morella m ěl stát Gagliano – spojenec Masserii a nástupce Reiny –, jenž m ěl na tento úkol najmout zabijáky, které nemohl Masseria znát. D ůvodem k tomuto kroku měla být ochrana Gaglian ů p řed vendetou, snaha o udržení míru a zabrán ění otev řené válce, kterou by mohla vyvolat vražda Morella. Navíc se m ěl Gagliano spojit s Tomasem Lucchesem, s nímž m ěl naplánovat odstran ění Masseriova spojence Josepha Pinzolla, a p řejít na stranu Maranzana. Během pokra čujících boj ů zem řel Maranzan ův spojenec Joe Aiello, na což Maranzano reagoval odstran ěním Ala Minea – nástupce Salvatora D’Aquila –, za nímž m ěl stát Gagliano, čímž se potvrdilo podez ření, že Gagliano p řešel na stranu Maranzana. Ob ě strany utrp ěly ztráty, ale mnohem v ětší oslabení zaznamenal Masserria, což v následujících m ěsících vedlo k po četné dezerci jeho muž ů.354 Gentille ve své autobiografii hovo ří o tom, že poté co se vrátil do USA byl pov ěř en mafiánským generálním shromážd ěním – stejné shromážd ění pozd ěji sesadí Masseriu z postu bosse všech boss ů a na jeho místo jmenuje Maranzana – vedením delegace k Maranzanovi. Vyslání delegace bylo motivováno snahou o ukončení konfliktu, který destabilizoval celé zlo činecké sdružení, ale Maranzano první pokusy bojkotoval, jelikož ve válce zaznamenával vít ězství a cítil politickou podporu. Situace se zm ěnila poté, co se mezi nar ůstajícím po čtem ob ětí objevovali též civilisté a na Joea Masseriu byl vyvíjen nátlak ze strany policejního velitele, který mu na řídil, aby ukon čil válku pokud nechce p řijít o jeho podporu. Maranzanovi nezbývalo nic jiného než Gentillovu delegaci p řijmout. Delegace m ěla být držena v Maranzanov ě vile vzdálené od New Yorku kolem 135 kilometr ů, kde byla držena přibližen ě čty ři dny.355 Delegace nedosáhla žádného výsledku, jelikož se zdálo, že v ětšina jejích člen ů se rozhodla p řejít do castellammarského tábora. Gentille se též zmi ňuje o tom, že Maranzano Masseriovi vytýkal, že do mafie p řijal Al Capona, jehož chápal jako nesicilského gangstera angažujícího se v kuplí řství. P řesto Capon ův vliv dosáhl takového rozsahu, že krom ě kontroly chicagského podsv ětí mohl částe čně zasahovat též do d ění mafie v New

354 CRESSEY, s. 39–40. 355 DICKIE, Cosa Nostra , s. 224. 102

Yorku. Podle Gentilleho m ěl Al Capona zapojit do mafie Masseria v polovin ě 20. letech 20. století, aby stabilizoval jeho postavení v Chicagu. 356 První fáze války sko čila 15. dubna 1931 v restauraci na Coney Islandu, v níž se Joe „Boss“ Masseria sešel se svým pobo čníkem Charlesem „Lucky“ Lucianem, s nímž poob ědval a zahrál si karty. Luciano poté odešel na toaletu, mezitím do restaurace vstoupila skupina čty ř muž ů – Ben Siegel, Albert Anastasia, Joe Adonis a Vito Genovese –, která Masseriu zast řelila. Za vraždou bosse všech boss ů m ěl stát Charles Luciano, který s ostatními p řešel do tábora castellammarských – motivací m ělo být podle Gentilleho p řesv ědčení, že Masseria není dostate čně silný, aby uzav řel mír. Vražda v newyorském podsv ětí vyvolala zmatek, při n ěmž se stoupenci Masserii rozprchli, nadále pokra čovala série vražd, ale po p ěti dnech 357 mělo být podle Valachiho uzav řeno p řím ěř í. Novým bossem všech boss ů byl jmenován Salvatore Maranzano, který na po čest svého jmenování uspo řádal hostinu, na níž se p ředstavil jako capo di tutti capi , Luciana jmenoval svým zástupcem a New York rozd ělil mezi p ět rodin – rodiny Luciano, Gagliano, Profaci, Scalise a Bonanno –358 další rodina m ěla vládnout v New Jersey. 359 Představil též hierarchickou strukturu rodin, v níž na vrcholu stojí boss, pod nímž je jeho zástupce, další organiza ční vrstvu tvo ří caporegime a vojáci. Nejnižší p říčky hierarchie m ěly uzav řený p řístup k bossovi, a pokud m ěly nějaké připomínky či stížnosti, tak je sm ěř ovaly na kapitána, který se mohl obrátit na svého

356 Tamtéž, s. 224–225. 357 CRESSEY, s. 41. 358 V sou časnosti se hovo ří o rodinách Genovese, Lucchese, Bonanno, Colombo a Gambino. Rodina Genovese byla v minulosti rodinou Luciano-Masseria, která navazovala na aktivity Ignazia Saietty a Antonia Morella. Po zat čení Antonia Morella p řešlo vedení rodiny na bratra Joea Morella, po n ěmž nastoupil Nicholas Morello, jenž zem řel 1916 a na jeho místo nastoupil Cira Terranova. Nakonec roku 1922 rodina p řešla pod kontrolu Joea „Bosse“ Masserii, jehož vládu uznal na svobodu propušt ěný otec této organizace Antonito Morello. Po skon čení Castellamarské války rodinu vedl Charles Luciano, který ji vedl do roku 1936, kdy rodinu p řevzal Frank Costello. Po smrti Franka Costella p řevzal rodinu Genovese Philip Lombardo a po n ěm Genovese Dominick Cirilo. Rodina Lucchese má své po čátky v dob ě Castellammarské války, kdy se jednalo o odnož Masseriovi organizace, kterou vedl Geatano „Tommy“ Reina. Poté, co byl Reina zabit nastoupil na jeho místo Joe Pinzolo, jenž byl v ěrný Masseriovi a jehož jmenování znepokojilo dva muže, kte ří pracovali pro Reinu Rommyho Gagliana a Tommyho Luccheseho. Gagliano a Lucchese p řešli na stranu Maranzana a odstranili Pinzola. Po Castellammarské válce získal Gagliano svou vlastní rodinu a Luccheseho u činil svým zástupcem. Gagliano zem řel přirozenou smrtí 1954 a jeho nástupcem se stal Lucchese. Rodina Bonanno byla p ůvodn ě spravována Stefanem Magaddinem, který ale poté odjel do Buffala, kde založil svou vlasní rodinu. Mezitím do New Yorku p řijel Joe Bonanno – bratranec Magaddina –, který se spojil s Maranzanem a po vzniku Cosy Nostry se stal jedním z představitel ů p ěti newyorských rodin. Prvním bossem rodiny Colombo se stal Joe Profaci, který vládl do roku 1962, kdy po n ěm nastoupil Joe Colombo. Rodina Gambino má své ko řeny u Černé ruky, kterou vedl Salvatore D’Aquila, po jehož smrti 1928 se hlavním p ředstavitelem stal Al Minea, který byl ale záhy nahrazen Frankem Scalisem, jehož vláda netrvala dlouho, jelikož s Luciano postaral o jeho odstran ění a novým v ůdcem se stal Vincent Mangano, který svým nástupcem jmenoval Alberta Anastasiu, který se poté stal bossem. Po odstran ění Alberta Anastasii roku 1957 nastoupil na post bosse Carlo Gambino. SOUTHWELL, s. 39–46. 359 CRESSEY, s. 41–42. 103 bosse. Inspiraci pro rozd ělení New Yorku mezi rodiny a vytvo ření pyramidové struktury m ěl Maranzano nalézt v legiích Julia Caesara. Mimo jiné se též uvádí, že Masseria zavedl ozna čení La Cosa Nostra , do níž m ěl p řijmout Chicagský Outfit jako zvláštní typ svébytné rodiny. 360 Jako dozvuk Castellammarské války lze chápat zavražd ění nového bosse všech boss ů Salvatora Maranzana 10. zá ří 1931 na rozkaz Charlese Luciana. D ůvod ů pro toto rozhodnutí bylo několik – neochota Masserii p řijmout do Cosa Nostry neitalské členy; maranzanovo zapsání Luciana na prominentní seznam člen ů mafie ur čených k likvidaci 361 a najmutí Vincenta Colla k odstran ění Luciana. Luciano zahájil pot řebné kroky, kdy se rozhodl najmout skupinu zabiják ů vydávajících se za da ňové kontrolory, kte ří zavraždili Maranzana v jeho kancelá ři. V newyorském podsv ětí se zrodila legenda o tom, že do dvou dn ů bylo v Americe zavražd ěno kolem 90 p ředstavitel ů takzvané staré generace mafie. 362 Tato legenda ale není pravd ěpodobná, jelikož o ní neexistují žádné přesv ědčivé d ůkazy, ale poukazovala na zm ěny, k nimž došlo po Castellammarské válce či zabití Masserii a Maranzana, a o které se zasloužil Charles „Lucky“ Luciano.363

4.3.2. Charles „Lucky“Luciano Salvatore Luciana či Lucania 364 narozený v listopadu 1897 v sicilském Lercara Friddi nedaleko Palerma, vstoupil do pov ědomí sv ěta pod jménem Charles „Lucky“ Luciano. Podobn ě jako jiní i on odjel se svou rodinou roku 1906 či 1907 do USA, kde p řijal anglickou podobu svého jména, a kde se stal jedním z nejvýznamn ějších p ředstavitel ů mafie ve 30. letech 20. století v New Yorku, nebo ť byl jedním ze zakladatel ů Syndikátu a zasloužil se o zm ěny v hierarchii, které p řetrvaly o mnoho let pozd ěji. Mladý Luciano navázal p řátelské vztahy s polským p řist ěhovalcem Meyerem Lanskym, Benjaminem Siegelem synem n ěmeckých p řit ěhovalc ů, Frankem Costellem, Vitem Genovesem či Geatem Lucchesem. Luciano se ukázal jako schopný organizátor a obchodník, jelikož si byl v ědom toho, že pokud chce obchodovat bez jakýchkoli problém ů musí si naklonit státní činitele, které se rozhodl zásobovat zbožím nejvyšší kvality. Dále se soust ředil na

360 DAVIS, John Hagy, Dynastie mafie . Vzestup a pád Gambinovy zlo činecké rodiny, Praha 1994, s. 34– 36. 361 Na tomto seznamu byl též uveden Al Capone, Wilie Moretti, Frank Costello, Joe Adonis nebo Arthur Flegenheimer. BALSAMO, s. 302. 362 DICKIE, Cosa Nostra , s. 227. 363 BOROVI ČKA, Mafie , s. 35–36. CRESSEY, s. 43–44. SOUTHWELL, s. 33–34. 364 BALSAMO, s. 305. 104 podplácení policie od poch ůzká řů po vrchní komisa ře. Tento p řístup mu umožnil ve 20. letech 20. století vytvo řit rozsáhlou sí ť palíren, lihovar ů, p řekladiš ť, skladiš ť, vý čep ů, náleven, nákladních voz ů ur čených pro dovoz alkoholu p řes kanadskou hranici, a rozsáhlé čety cvi čené k přepadávání konkurenčních dodávek alkoholu. Luciano se stal jedním z hlavních představitel ů v newyorském podsv ětí, což mu zajistilo zájem Salvatora Maranzana a Giuseppa Masserii, kte ří usilovali, aby se p řipojil na jejich stranu. 365 Vzhledem k tomu, že byl Luciano členem gangu Fiveponter ů připojil se v Castellammarské válce na stranu Masserii, jelikož se s ním v tomto gangu seznámil. Jejich vzájemný vztah byl problematický vzhledem k tomu, že Masseria byl zastáncem sicilských tradic a odmítal členství neisicilských jedinc ů, a proto se s nelibostí díval na Lucianovy vztahy se členy židovských a irských gang ů. Luciano na rozdíl od Masserii či Maranzana vid ěl budoucnost v přijímání nových člen ů i mezi neitalskými jedinci. S tím, jak se vyvíjela Castellammarská válka, a když za čal Masseria prohrávat p řešel Luciano na stranu Maranzana, kterému se svými společníky nabídl možnost odstran ění Masserii, ale vým ěnou za tuto službu žádali příslib beztrestnosti a zajišt ění finan čního zisku, ale Maranzano byl ochoten vyjednávat až bude Masseria odstran ěn. Vypráví se příb ěh, že Luciano otálel s vraždou tak dlouho, až Maranzano ztratil trp ělivost a rozhodl se Luciana přivést k rozumu. Vylákal jej na sch ůzku, p ři níž byl Luciano zbit tém ěř k smrti, a proto získal p řezdívku „Lucky“. Jiná teorie o p ůvodu p řezdívky „Lucky“ vychází z příb ěhu, v němž se vypráví, že m ěl Luciano p řežít napadení nožem. Nakonec byl Masseria zavražděn 15. dubna 1931 v restauraci na Coney Islandu, v níž se m ěl sejít s Lucianem, aby projednali možnost odstran ění Maranzana. Vražda nebyla nikdy vy řešena, ale p ředpokládá se, že vrahy byly Albert Anastasia, Vito Genovese, Benjamin Siegel a Joe Adonis. Maranzano se stal bossem všech boss ů, rozd ělil New York mezi pět rodin, vytvo řil hierarchickou strukturu organizace, a nadále trval na členství jen sicilských pop řípad ě italských jedinc ů. Ačkoli byl Luciano jmenován Maranzanovým zástupcem, byl zapsán na jednom z předních míst seznamu jedinc ů ur čených k likvidaci. Luciano byl p řipraven jednat a Maranzana odstranit, své kroky urychlil poté, co se jej pokusil zabít irský zabiják „Mad Dog“ Vincent Coll najatý Maranzem. Maranzano byl nakonec zabit ve své kancelá ři 10. zá ří 1931 skupinou čty ř muž ů.366

365 DAVIS, s. 30–31. 366 BOROVI ČKA, Mafie , s. 25–36. GELLÉRT, s. 36–37. 105

Po smrti Maranzana se hlavním p ředstavitelem mafie v New Yorku stal Charles „Lucky“ Luciano, který doplnil hierarchii o řídící Komisy složenou z vůdc ů hlavních newyorských rodin. Velká část badatel ů charakterizuje tyto události jako ukon čení vlády staromódních v ůdc ů a nastoupení vlády nové, mladší či modern ější mafie. S tímto přesv ědčením, ale nesouhlasí John Dickie či soudce Falcone, který zastává názor, že se jedná stále o stejnou organizaci, jež se jen p řizp ůsobila novým podmínkám. John Dickie se kloní k teorii, o níž se zmínil Gentille ve své autobiografii, v níž hovo ří o tom, že myšlenka na vytvoření komise existovala již od zavražd ění Joea Masserii, ale Luciano byl tím, kdo ji uvedl v život. Gentille navíc nevidí vznik Komise jako radikální krok, jelikož již p řed první sv ětovou válkou docházelo k poradním sch ůzkám člen ů mafie v USA, kte ří uvád ěli v život r ůzné úpravy vnit řní struktury jejich organizace. Nejv ětší zm ěnou, o níž se Luciano zasloužil, bylo zapojení dalších etnických skupin do mafie, což vedlo k transformaci sicilské organizace na italsko-americkou, jež bývá též ozna čována pojmem Syndikát. Amerikanizace sicilské mafie nebyla radikální a náhlá, ale jednalo se postupný vývoj, p ři n ěmž se do p ůvodn ě sicilské organizace zapojili další etnické skupiny, a p ři kterém se též zm ěnil zp ůsob života člen ů mafie a jejich obchodní zájmy. V této dob ě za číná postupné a pomalé odlu čování italské a americké mafie. 367 Je nutné podotknout, že Luciano nebyl sám otcem nápadu na založení Syndikátu, jelikož hlavním poradcem v této a jiných otázkách mu byl Meyer Lansky, s nímž vycházel z myšlenek Arnolda Rothsteina. Rothstein za čal o myšlence národního syndikátu uvažovat již na po čátku 20. let 20. století, jelikož si všiml, že podsv ětí získalo dostatek kapitálu na zajišt ění ochrany od politik ů, a že je nutné po čítat i s ostatními zlo čineckými skupinami, které na území Ameriky fungovaly. Lansky i Luciano se s Rothsteinem znali, jelikož Lansky mu zajiš ťoval dodávky nákladních automobil ů a Luciana zapojil do r ůzných podnikatelských aktivit a financoval n ěkteré z jeho drogových obchod ů. Rothstein se stal též finan čním poradcem Louise Buchaltera, Jacoba Shapira, či „Dutche“ Schultze. Rothstein ův syndikát byl založen na volné konfederaci s jasn ě vymezenými teritorii a správní radou. Lansky a Luciano vycházejí z jeho myšlenek, což je patrné ze zrušení pozice bosse boss ů a vytvo ření Národní komise složené z hlavních p ředstavitel ů newyorských rodin, jejichž úkolem je řešit problémy, bránit vzniku válek, ud ělovat povolení k vraždám a vystupovat p ředevším jako poradní orgán. Národní komise byla tvo řena zástupci z newyorské komise, kterou

367 DICKIE, Cosa Nostra , s. 226–228. 106 tvo řili zástupci p ěti hlavních newyorských rodin a Chicagského Outfitu. Syndikát krom ě New Yorku a Chicaga zahrnoval též další mafiánské skupiny z různých oblastí USA – ve 30. letech se jednalo o Floridu, Michigan, Ohio, New York, Pensylvánii, New Jersey, Louisianu, Kalifornii, Kansas či Illinois. 368 Se jmenováním nového prezidenta Franklina Delano Roosevelta došlo k několika d ůležitým reformám, které umožnily podniknout kroky v boji proti organizovanému zlo činu a korupci v Tamanny Hall. Hlavním Lucianovým nep řítelem se v období 30. let 20. století stal prokurátor m ěsta New York Thomas E. Dewey, jenž zahájil kroky k zat čení d ůležitých p ředstavitel ů mafie. První ob ětí Deweyho kampan ě byl Dutch Schultz, 369 jehož nechal vyšet řovat z da ňových podovod ů, ale nepoda řilo se mu v tomto bod ě usp ět, jelikož Schultz byl propušt ěn na svobodu. Schultz se po svém propušt ění dozv ěděl o p řechodu svého spole čníka Aba „Bo“ Weinberga, kterého nechal zavraždit najatým vrahem v zá ří 1935 z důvodu zrady, jíž měl být p řechod k Syndikátu či zpronev ěra Schultzových pen ěz. Po svém propušt ění sm ěř oval Schultz svou pozornost na Thomase Deweyho, jehož byl p řipraven odstranit, ale k tomuto kroku pot řeboval souhlas Komise Syndikátu. N ěkte ří členové Komise se obávali reakce spole čnosti na vraždu významného ve řejného činitele, nebo ť p ředpokládali, že takový krok ve řejnost pobou ří a vraždu zamítli. Schultz rozhodnutí odmítal a obvinil členy Komise ze snahy okrást jej o jeho obchody v dob ě jeho soudu a p ředhodit jej zákonu, a byl odhodlaný Deweyho zabít v případ ě nutnosti sám. Za své rozhodnutí zaplatil Dutch Schultz životem 23. října 1935 v restauraci Palace Chophouse v Newarku.

368 LUNDE, s. 148–150. The FBI and the American Gangster 1924–1938 , FBI. Dostupné z: http://www.fbi.gov/about-us/history/a-centennial-history/fbi_and_the_american_gangster_1924-1938 (6. dubna 2014). 369 Původním jménem Arthur Flegenheimer narozený v Bronxu, který v dob ě prohibice spolupracoval Arnoldem Rothsteinem, p řes n ějž se seznámil „Lucky“ Lucianem. Poté, co se Schultz osamostatnil, navázal pevné vazby s Vincentem „Mad Dogem“ Collem – z důvod ů vzájemných rozpor ů jej nechal Schultz zast řelit roku 1932 – a Abem „Bo“ Weinbergem. V dob ě prohibice se Schulzt podob ě jako jiní soust ředil na krádeže, loupežná p řepadení či kontrolu zapadák ů. Nejv ětší p říjmy mu zajistila p ředevším doba na konci prohibice, jelikož se soustředil na hazardní hry a vydírání majitel ů restaurací v New Yorku a New Jersey. Podobn ě jako tomu bylo u Al Capona i Dutch Schultz byl vyšet řován z da ňových podvod ů, ale na rozdíl od n ěj byl propušt ěn. Mezitím, co se Schultz nacházel u soudu pov ěř il svého spole čníka Weinberga spravováním obchodních záležitostí, ale situace využil „Lucky“ Luciano a Syndikát, kte ří převzali kontrolu na hazardem. Některé zdroje hovo ří o tom, že se o propušt ění Schultze m ěl zasloužit Syndikát, který m ěl uplácet či zastrašovat členy poroty. Jiné zdroje uvád ějí, že členové syndikátu byli překvapeni propušt ěním, jelikož jim to p řekazilo plány na p řevzatí veškerých Schultzových obchod ů. Schultz byl nucen po svém návratu sm ěř ovat své zájmy do oblasti Newarku v New Jersey. Mimoto se též dozv ěděl o p řechodu Weinberga k Syndikátu, za což jej m ěl nechat v zá ří 1935 zavraždit. Legenda hovo ří o tom, že m ěl nechal Weinbegovi nohy zalít betonem a poté jej shodit do řeky Hudson. Dutch Chultz , La Cosa Nostra Database. Dostupné z: http://www.lacndb.com/Info.php?name=Dutch%20Schultz (4. dubna 2014). Arthur Flegenheimer (dutch schultz) Part1 of 5, online archiv FBI, s. 1–25. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Arthur%20Flegenheimer%20%28Dutch%20Schultz%29/Arthur%20Flegenheimer%2 0%28Dutch%20Schultz%29%20Part%201%20of%205/view (4. dubna 2014). 107

Vraždu m ěl naplánovat velitel Murder Inc. 370 Louis „Lepke“ Buchalter, 371 který úkolem pov ěř il Charlese Workmana – známý pod p řezdívkou „Charlie the Bug“ – a Emanuela Weisse – nazývaný „Mendy“ –, kte ří m ěli nejd říve odstranit Schultzovi spolupracovníky Otta „Abbadabba“ Bermana, Abea Landaua a bodyguarda Bernarda „Lulu“ Rozenkrantze. Schultz se v dob ě p říchodu poprav čího komanda nacházel na toalet ě, kde jej poté post řelil Workman. Weiss po st řelb ě nastoupil do p řipraveného automobilu řízeného Seymourem „Piggy“ Schechterem, a Workman byl nucen odejít pešky. Schultz, Landau a Rosenkrantz byli p řevezeni do nemocnice. Schultz byl chrán ěn agenty FBI, kte ří získali Schultzovi ú četní knihy, v nichž našli pot řebné informace k tomu, aby mohlo být zahájeno stíhání Charlese „Lucky“ Luciana, Louise „Lepke“ Buchaltera a Abea „Kid Twist“ Relese. 372 Stíhání Luciana bylo zahájeno se získáním účetních knih, razií na ve řejné domy a vyšetřováním zapojení Syndikátu do činnosti odbor ů. V oblasti prostituce se „Lucky“ Luciano inspiroval u Al Capona a vytvo řil jednu z nejrozsáhlejších sítí nev ěstinc ů.373 Nep řátelství majitel ů nev ěstinc ů si Luciano vysloužil po sch ůzce, na níž oznámil, že jejich plat bude stálý a již nebude dosahovat 50 % z celkového zisku. 374 Rozhodnutí o zavedení stálého p říjmu majitele pobou řilo, nebo ť jim od čerpalo velké množství pen ěz, a z toho d ůvodu byli ochotni ke spolupráci s policií v následujících m ěsících. Mezitím, co pokra čovalo vyšet řování, se Luciano p řesunul z hotelu Waldorf-Astoria do Ritz Towers, ustoupil do pozadí a vedením svého impéria p řenechal Joe Adonisovi, Tommy Lucchesemu a Vito Genovesemu. Mimoto se též hovo řilo o tom, že chce

370 Ozna čení elitní skupiny elitních zabiják ů najímaná na vraždy, které musela schválit Komise. SOUTHWELL, s. 37. 371 V materiálech FBI jsou uvád ěny dv ě teorie, kdo by mohl stát za vraždou Dutche Schultze. Podle vyšet řovatel ů je nejpravd ěpodobn ější teorií, že vraždu naplánovala tzv. Velká šestka – tvo řena Lucianem či Costellem – z důvodu vzájemné války. Druhá mén ě pravd ěpodobná teorie ozna čuje za viníky členy Purple gangu z Deitroitu. Arthur Flegenheimer (dutch schultz) Part 4 of 5 , FBI, s. 1–33. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Arthur%20Flegenheimer%20%28Dutch%20Schultz%29/Arthur%20Flegenheimer%2 0%28Dutch%20Schultz%29%20Part%204%20of%205/view (4. dubna 2014). 372 BALSAMO, s. 309, 310–313. Dutch Schultz, La Cosa Nostra Database. Dostupné z: http://www.lacndb.com/Info.php?name=Dutch%20Schultz (4. dubna 2014). Arthur Flegenheimer (dutch schultz) Part 3 of 5 , online archiv FBI, s. 2–25. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Arthur%20Flegenheimer%20%28Dutch%20Schultz%29/Arthur%20Flegenheimer%2 0%28Dutch%20Schultz%29%20Part%203%20of%205/view (4. dubna 2014). 373 Na základ ě tvrdého zp ůsobu výb ěru a placení minimálního procenta podílu ze zisku, získaly zam ěstnankyn ě t ěchto podnik ů ozna čení bílé otrokyn ě. Ženy byly ve v ětšin ě p řípad ů k výkonu této práce donuceny. Mezi nejznám ější majitelku nev ěstinc ů pat řila Mary Hastingsová, která p ři svých cestách po USA hledala venkovská d ěvčata v rozmezí 13–17 let, jimž vypráv ěla o velkom ěstech, slibovala jim dob ře placené místo a oslnivou kariéru. Poté, co dívky odjely byly odvedeny do nev ěstinc ů, kde byly za pomoci znásiln ění, bití, hladu, strachu a drog donuceny k prostituci. N ěkteré z dívek Hastingsonová zam ěstnala ve svých nev ěstincích a jiné prodala. BOROVI ČKA, Mafie , s. 43–46. 374 Tamtéž, s. 57. 108

Luciano opustit oblast prostituce, ale s nejv ětší pravd ěpodobností se jednalo o propagandu, jejímž cílem bylo zlepšit Lucianovu image u ve řejnosti. Thomas Dewey a ředitel FBI J. Edgar Hoover nadále pokra čovali ve vyšet řování, ale neda řilo se jim dosáhnout pokroku, jelikož na rozdíl od Al Capona nebylo možné Luciana zatknout na základ ě neplacení daní, protože ty poctiv ě odvád ěl a své peníze vyd ělané ilegální činností investoval do legálních podnik ů. Zlom ve vyšte řování p řinesla prokurátorka Eunice Carterová, jež se soust ředila na otázku prostituce a b ěhem svého vyšet řování zjistila, že jedna z advokátních kancelá ří pracovala pro Syndikát. FBI tuto stopu sledovala a objevila správce Ralpha Liguoriho a Bennyho Spillera, kte ří m ěli na starost prostitutky a pracovali pro Bertilla – majitel p řibližn ě 200 nev ěstinc ů na Manhattanu, jehož měsí ční p říjem dosahoval kolem jednoho milionu dolar ů.375 Policie zahájila razii, jejímž výsledkem byla série výpov ědí prostitutek, majitel ů nev ěstinc ů, host ů a dalších zam ěstnanc ů. Krom ě t ěchto poznatk ů byly objeveny též d ůkazy o zapojení Syndikátu do činnosti odbor ů. Dewey využil zm ěn ve spole čnosti, p ři nichž se ve řejnost bou řila proti úplatkům, vydírání a organizovanému zlo činu. Luciano vycítil nebezpe čí a v dubnu 1936 se p řest ěhoval do lázní Hot Spings v Arkansasu, kde m ěl podplacené ve řejné činitele, ale Dewey mezitím podal na Luciana, Liguoriho, Spillera a Bertilla žalobu ze zlo činu kuplí řství. Zat čení a dopravení Luciana p řed soud nebylo jednoduché, jelikož se nechal dobrovoln ě zatknout a postavit p řed soud s podplaceným soudcem, ale agenti FBI usilovali o jeho vydání, což se jim nakonec 13. kv ětna 1936 poda řilo. Luciano byl nakonec s několika svými komplici shledán vinným a soudce Phillip J. McCook poslal Luciana do v ězení na 50 let s tím, že nejd říve m ůže být propušt ěn po 30ti letech. V dob ě Lucianova pobytu ve v ězení p řevzali řízení jeho říše Meyer Lansky a Frank Costello. Úsp ěchy, jichž Dewey dosáhl, jej vynesly na post guvernéra státu New Yorku a možnosti kandidovat v prezidentských volbách za Republikánskou stranu. 376 Po vynesení rozsudku byl Luciano odvezen do Sing-Singu, ale odtud byl záhy převezen do státního v ězení Cliton v Dannemo ře ve stát ě New York, kde podobn ě jako Al Capone využil svých styk ů k tomu, aby si zp říjemnil sv ůj zdejší pobyt. Mohl přijímat návšt ěvy, které v ětšinou tvo řili jeho spolupracovníci ze Syndikátu, jimž vydával rozkazy, čímž pokra čoval v řízení svých nelegálních aktivit z vězení. Podobn ě

375 BOROVI ČKA, Mafie, s. 59. 376 Tamtéž, s. 43–63. NEWARK, Tim, Mafie táhne do války. Tajný pakt Spojenc ů s podsv ětím, Praha 2008, s. 80. 109 jako Al Capone neváhal Luciano využít jakékoli příležitosti k tomu, aby byl z vězení propušt ěn. P říležitost se mu naskytla b ěhem druhé sv ětové války, kdy p řislíbil pomoc americké armád ě p ři zajiš ťování ochrany dok ů před p řípadnými sabotážními akcemi a při vytvá ření plánu vylod ění Spojenc ů na Sicílii – sicilští p řist ěhovalci v Americe poskytovali informace o náladách a smýšlení obyvatel na ostrov ě, stavu vojenských posádek a popisu geografie sicilského ostrova. Vým ěnou za tuto službu žádal Luciano propušt ění, které ale bylo zamítnuto, a proto usiloval o snížení svého trestu. Svou žádost o mírn ější trest, kterou podal v kv ětnu 1945, byla vyslyšena v lednu 1946, kdy byl Lucian ův trest zmírn ěn v podob ě nuceného návratu na Sicílii, na níž v únoru 1946 deportován nákladní lodí. P řed svým odjezdem m ěl na lodi uspo řádat oslavu, jíž se m ěli účastnit hlavní p ředstavitelé Syndikátu Meyer Lansky, Benjamin Siegel, Frank Costello, Tommy Lucchese, Joe Adonis, Albert Anastasia či Joe Bonanno. 377 Luciano se vrátil zp ět do rodné zem ě, kde se zapojil do ilegálních aktivit, ale uvažoval o svém návratu zp ět do USA. Roku 1947 odjel do Havany na konferenci, kde představil sv ůj plán návratu do USA a p řevzetí Syndikátu, ale to se neuskute čnilo. Dalšími projednávanými body bylo otev ření heren na Kub ě a odsouhlasení popravy Siegela. Poté, co se americké ú řady dozv ěděly o Lucianov ě přítomnosti na Kub ě, apelovaly v podob ě nóty na pozastavení dodávek lék ů z USA na Kubu na kubánskou vládu, aby jej vyhostila. Luciano se musel vrátit do Itálie, kde se zapojil do obchodu s drogami – především heroinem – sm ěř ujících do Evropy a USA. Hlavními obchodními partnery s drogami byli Frank Coppola a Nicola Gentille. Luciano p řesto nadále snil o návratu do USA, do nichž se vrátil až po své smrti na infarkt, který jej postihl na Neapolském mezinárodním letišti v lednu 1962, kdy americká vláda povolila převoz ostatk ů, jež byly poh řbeny na h řbitov ě katedrály St. John’s Queens. Borovi čka uvádí, že za smrtí Luciana mohla stát mafie, která mu m ěla vym ěnit léky na srdce, důvodem m ěl být nesouhlas s tím, že Luciano uvažoval o prodání práv na zfilmování svého životního p říb ěhu. 378

377 WILSON, s. 34. NEWARK, s. 226–281. 378 BOROVI ČKA, s. 106–117. 110

5 Obnovení pozice mafie v Itálii Se zahájením druhé sv ětové války se pozornost ve řejnosti a vládních ú řad ů přesouvala z mafie na vále čné události, a mafie byla podobn ě jako v jiných dobách připravena této situace využít ve sv ůj prosp ěch. Mezi členy mafie, kte ří vyt ěžili z této situace nejvíce, lze jmenovat Charlese „Lucky“ Luciana, jehož spolupráce s americkými úřady na plánu vylod ění Spojenc ů na Sicílii p řisp ěla k obnovení moci mafie v Itálii. Zpravodajské služby amerických námo řních sil se obávaly, že N ěmci a Italové pracující v docích a p řístavních molech mohou p ředávat informace vále čným nep řátel ům či provád ět r ůzné sabotážní akce sm ěř ované proti lodím. Námo řní velení si bylo v ědomo, že hlavní slovo v přístavech má mafie – Albert Anastasia a Vincent Mangano. Luciano se ve v ězení sešel s Meyerem Lanskym a Frankem Costellem, s nimiž vytvo řil plán zajiš ťující jeho propušt ění. Byl ochoten nabídnout americké vlád ě spolupráci, p ři níž on zajistí bezpe čnost v přístavech a vým ěnou za tuto službu vlasti obdrží milost. K zahájení jednání s Lucianem m ělo dojít po požáru na vále čné lodi Normandie z 9. února 1942. Není zcela jasné, jak k této nehod ě došlo, jelikož oficiální zprávy hovo ří o nehod ě, ale ve řejné mín ění bylo p řesv ědčeno, že za událostí stojí n ěkteré z německých diverzních skupin v USA. V ětšina autor ů zastává názor, že za akcí stál Albert Anastasia, tento názor podporuje monografie The Last Testament of Lucky Luciano od Martina Gosche a Richarda Hammera, nebo ť Luciano sám v jednom svém prohlášení tvrdil, že akci naplánovat Anastasia. Meyer Lansky v knize Meyer Lansky: Mogul of the Mob z roku 1979 potvrzuje, že za požár na lodi Normandie je zodpov ědný Anastasia. Důvodem k zapálení Normandie byl p ředpoklad, že tato událost vyvolá obavy a paniku, což zp ůsobí, že p ředstavitelé námo řnictva budou ochotn ější k vyjednávání. Je nutné podotknout, že je pravd ěpodobné, že Luciano nebyl prvním členem mafie, který byl žádán o pomoc – první pokus o vyjednávání m ěl být veden s Josephem Lanzou –, ale nakonec s ním americké ú řady byly nuceny jednat, jelikož to byl práv ě on, kdo m ěl ve měst ě nejv ětší moc. 379 Korvetní kapitán Charles Radcliff Haffenden m ěl v dubnu 1942 požádat o pomoc p ři odhalování sabotážních akcí Meyera Lanskyho – získal p říslib pomoci od Franka Costella a Alberta Anastasii –, který m ěl zajistit jednání s Lucianem. Mezitím, co docházelo k jednání mezi Lanskym a Haffendenem, byl Luciano v kv ětnu 1942 převezen do v ěznici Great Meadows v Comstocku, kde se do čkal mírného režimu

379 NEWARK, s. 95–104. GELLÉRT, s. 183–185. DICKIE, Cosa Nostra , s. 238. 111 a bylo mu umožn ěno přijímat návšt ěvy. V kv ětnu či v červnu 1942 navštívil Luciana Meyer Lansky, který jej informoval o dohod ě s námo řní rozv ědkou, kdy by mu spolupráce mohla vynést mírn ější trest. Luciano s dohodou souhlasil jen s jednou připomínkou týkající se ud ělení amerického ob čanství, jelikož si byl v ědom, že byl vydán p říkaz k jeho deportaci. Situace pro možnou spolupráci se zkomplikovala poté, co se Thomas E. Dewey stal guvernérem státu New York, jelikož odmítal jakoukoli spolupráci s organizovaným zlo činem a zastával názor, že každý ob čan má pomáhat ze své vlastní v ůle a nezištn ě. První pokus o podání žádosti na snížení Lucianova trestu v únoru 1943 k soudci Philipu J. McCookovi se nesetkal s pozitivní odezvou. Poté, co byl odsouhlasen plán na vylod ění Spojenc ů na Sicílii, požádalo námo řnictvo o pomoc op ět Luciana a jeho pobo čníky, kte ří apelovali na italské p řist ěhovalce, aby poskytli informace o náladách a smýšlení obyvatel na ostrov ě, či na nep řesné mapy dopl ňovali geografické údaje. Lucian ův trest byl zmírn ěn v lednu 1946 v podob ě deportace z USA na Sicílii – nemohl být propuštěn, jelikož nikde nebyl napsán d ůvod, pro č by m ěl být propušt ěn, navíc sám Luciano si nepřál existenci písemného d ůkazu, jelikož by to mohlo být užito k jeho odstran ění, nebo ť spolupráci s americkým námo řnictvem porušil zákon omerty. Informace o spolupráci mezi americkou námo řní rozv ědkou a mafií poskytuje Herlandsova zpráva z roku 1954, jež vznikla na základ ě vyšetřování na řízené Thomasem E. Deweym. 380 Spojenecké síly zahájily vylod ění na Sicílii v červenci 1943. Legenda vypráví, že nad Villalbou m ěla p řelet ět americká stíha čka se žlutou vlajkou, na níž bylo vyzna čeno velké písmeno L, a která m ěla shodit balí ček ur čený pro Dona Calogera Vizziniho. Balí ček m ěl obsahovat informace o p říchodu spojeneckých vojsk, která dorazila k branám Villalby 20. července 1943. Don Vizzini se s Ameri čany sešel a odjel s nimi – členové mafie toto d ění vysv ětlovali, tak že Vizzini má významné konexe, a proto se na n ěj obrátila o pomoc též americká armáda prost řednictvím Luciana. Legenda o žluté vlajce v sicilské spole čnosti p řežívá, d ůkazem m ůže být vydání tohoto příb ěhu v La Repubblica v červnu 2000, ale v ětšina historik ů tvrzení tohoto typu odmítá. Jeden villalbaský historik nabízí pravd ěpodobn ější výklad událostí z července 1943. Hovo ří o tom, že Don Vizzini vedl slavnostní delegaci místních obyvatel vítající spojenecké jednotky, jejichž velitel žádal jednání s hlavním p ředstavitelem vesnice. P ři postupu sicilským ostrovem byli sesazování fašisti čtí starostové, kte ří byli poté

380 NEWARK, s. 104–143, 266–279. BOROVI ČKA, Mafie , s. 68–86. 112 nahrazeni jedinci, kte ří nebyli zkompromitováni fašismem, což velmi často vedlo k jmenování člen ů mafie. V pr ůběhu srpna 1943 získali Spojenci kontrolu nad ostrovem a dalších šest m ěsíc ů jej spravovala Sjednocené vojenská vláda obsazených území nebo- li AMGOT (Allied Military Government of Occupied Teritory). 381 AMGOT vypracoval oblastní p říru čky o oby čejích a situaci v Sicílii, Kalábrii a Kampánii po p říchodu Spojenc ů, které p ředal ministerstvu vnitra. Sicilská p říru čka uvád ěla: „Velitel palermské policie se vyjád řil, že kdyby m ěl všude, kde na palermské planin ě leží poh řbená n ějaká ob ěť stát k říž, vypadala by Conca D ’Oro jako ob ří hřbitov. Mafie nikdy nebyla kompaktním zlo čineckým sdružením, nýbrž složitým spole čenským jevem, d ůsledkem mnoha staletí špatné vlády. Mafiána ovládá pohnutka podobná aroganci, díky čemuž se projevuje zvláštním chováním. Mafián tedy není zlod ěj ani ni čema v prostém smyslu slova. Touží po úct ě a tém ěř vždy v úct ě chová druhé. Mafie je v ědomím vlastní individuality, p řemršt ěným mín ěním o vlastní síle. Všechny italské vlády se snažily tento neduh sicilského života potírat. Fašistický režim se ze všech sil pokoušel mafii zlikvidovat a nesmlouvavý p řístup palermského prefekta Moriho vedl k rozsáhlému zatýkání. Je však obtížné zm ěnit ducha lidu pouhými policejními opat řeními, takže mafie možná na Sicílii stále existuje.“ 382 Kalábrijská oblastní p říru čka charakterizovala situaci v Kalábrii následovn ě: „Z tělesného hlediska disponuje Kalábrijec specifickým zevn ějškem a konstitucí. Je sn ědý, vousatý, pomenší a šlachovitý; a v Kalábrii je podstatný hlavn ě muž. Manželka je soumrak či otrokyn ě, matka je pe čovatelka... Flirtování a dvo ření po anglickém zp ůsobu zde nechápou a mohlo by člov ěka stát život... Kv ůli náro čným p řírodním podmínkám, v nichž Kalábrijec žije a pracuje, je tvrdý a praktický... Kalábrijec je člov ěk skoupý na slovo, hovo ří však p římo k v ěci. Pohrdá pohodlím a p řepychem, jež v jeho život ě nefigurují, a nedbá na bolest či utrpení... Ve řejné spravedlnosti dle anglických ideál ů Kalábrijec nerozumí, nebo ť ji nikdy nezakusil... Od žádného Kalábrijce, ani sebeurozen ějšího a sebevzd ělan ějšího, tedy nelze o čekávat, že by se zcela samoz řejm ě postavil na stranu policie. Je p řirozené, že v zemi, jež se vyzna čuje zvýšeným temperamentem, jsou zlo činy spáchané z náhlého, prudkého nutkání mnohem po četn ější než ty, které pramení z chladné uvážlivé zlovolnosti. Posledn ě zmi ňovaný druh zlo činu je v Kalábrii skute čně téměř neznámý.” 383 Povále čnou situaci v Neapoli popsal režisér armádních

381 DICKIE, Cosa Nostra , s. 235–241. 382 DICKIE, Pokrevní bratrstvo , s. 351 – 352. 383 Tamtéž, s. 355–356. 113 zpravodajských týdeník ů John Huston takto: „Neapol se podobala prostituce poznamenané výpraskem od surovce – vytlučené zuby, za černalé o či, zlomený nos, pach špíny a zvratk ů. Nedostávalo se mýdla, a dokonce i odhalené nohy dívek byly špinavé. Sm ěnným prost ředníkem často bývaly cigarety a za balí ček se dalo po řídit cokoliv. Malí kluci nabízeli k prodeji sestry a matky. V noci, b ěhem zatm ění, se p řed budovami sbíhala hejna krys a prost ě tam postávaly, hled ěly na vás rudýma o čima a ani se nehnuly. Člov ěk je musel obcházet. Z uli ček vycházel kou ř, daly se tam najít podniky, které po řádaly klání mezi zví řaty a d ětmi. Muži a ženy z Neapole byli nemajetní, hladov ějící, zoufalí lidé, kte ří by pro p řežití ud ělali naprosto cokoliv. Duše lidí byly znásiln ěny. Bylo to opravdu bezbožné m ěsto.“ 384 Bylo to právě v období správy AMGOTu, kdy mafie obnovila své dominantní postavení, jelikož členové mafie op ět využili situace, jelikož p ředstavitelé AMGOTu vyhledávali jedince, kte ří nebyli kompromitováni Mussoliniho režimem a zárove ň neinklinovali k levici. Vzhledem k tomu, že mafii je zcela apolitická byli její členové vhodnými kandidáty k vzájemnému jednání. K vyhledávání vhodných jedinc ů mezi členy mafie p řisp ělo též to, že n ěkte ří z jejích člen ů p ůsobili jako p řekladatelé mezi Sicilany a Spojenci, a také to, že členové mafie vystupovali jako ob ěti fašismu. Britský předseda AMGOTu James Rennel Rodd charakterizoval vzniklou situaci takto: „Jelikož lidé volají po odstran ění fašistického podesty (starosty), mnozí z mých d ůstojník ů se chytili do pasti spo čívající v tom, že vyberou člov ěka, který je nejvíce na rán ě a který se sám vnucuje... Volba tak již nejednou padla na místního „mafiánského“ bosse či jeho spole čníka, jenž v jednom či dvou p řípadech získával ostruhy v americkém gangsterském prost ředí.“ 385 Několik Amerických zpravodajských agent ů pracujících pro ú řad pro strategické služby nebo-li OSS navrhli, aby Spojenci mafii využili k potírání zlo činu – rozmohl se po osvobození – a vydali toto prohlášení: „Pouze mafie dokáže zamezit šmeliná řským praktikám a uplat ňovat vliv na ‚contadini‘ venkovany, kte ří tvo ří v ětšinu obyvatelstva... Vedli jsme jednání s jejich (mafiánskými) vůdci a dohodlo se, že budou d ělat to, co jim na řídíme nebo doporu číme. A dohodu zde uzav řenou nelze jen tak porušit... Ú častn ě jsme dop řáli sluchu jejich potížím a ubezpe čil jsem je, že a čkoli naše spolupráce nebude nijak výrazná, mohou o ni kdykoli požádat.” 386 Vzájemný systém spolupráce fungoval na principu výměny služeb, kdy

384 DICKIE, Pokrevní bratrstvo, s. 359. 385 Tamtéž, s. 353. 386 Tamtéž, s. 354. 114

OSS za cenné informace platila materiálními komoditami, které mafie využívala pro obchody na černém trhu. Sv ůj vliv na jmenování vhodných jedinc ů na posty starost ů pro mafii sehrálo též to, že velkou roli hráli tlumo čnicí, kte ří p ředstavovali tyto vhodné jedince Spojenc ům, a jejich naivní postoj k problému mafie v Itálii. Správa AMGOTu skon čila v únoru 1944 a Sicílie byla pod dohledem nové vlády s centrem v jižní části osvobozené pevniny, ale zatím se už mafián ům a separatist ům poda řilo vyvolat široce rozší řený dojem, že jsou oblíbeným st ředomo řským synovcem strý čka Sama. Mnoha lidem se zdálo, že Sicílie bude v budoucnu jakýmsi autonomním americkým protektorátem a mafiánským lénem. 387

387 DICKIE, Cosa Nostra , s. 244. 115

Záv ěr Během studia problematiky mafie se zdá, že p ůvodn ě se pojem mafie vztahoval především k problematice sicilské Ctihodné spole čnosti, ale postupem času za čal zahrnovat specifický typ zlo činecké organizace s ur čitou hierarchií a charakteristickým zp ůsobem kriminální činnosti. V sou časnosti je pojem mafie též vztahován na problematiku japonské jakuzy, čínských triád a ů, či ruské mafie – ozna čované pojmem Organizacija –, jež se podobají italským mafií potažmo americké Cose Nost ře svou organizací, inicia čním rituálem, oblastmi kriminální činnosti, kodexem jistého chování, či místy, z nichž se zrodily. Jedním z charakteristických rys ů Ctihodných spole čností je snaha udržovat ve spole čnosti r ůzné legendy o p ůvodu či chování jejích člen ů, které ale mají jen málo spole čného se skute čnými p říb ěhy, a jejichž hlavním ú čelem je zast řít reálnou skute čnost. Jako d ůkaz pro toto tvrzení lze užít p říklady sicilské a kalábrijské mafie, které sami sebe charakterizují jako skupiny muž ů bojujících proti státnímu útlaku či cizí nadvlád ě. Jako další p říklad lze uvést, že dlouhou dobu ve spole čnosti p řežívalo přesv ědčení, že n ěco takového jako mafie neexistuje, což pozitivn ě p řijímali její členové; či že je tento problém spojen především se zaostalým italským jihem a zmizí poté, co zde dojde k modernizaci; nebo že je tento problém zakotven v mentalit ě sicilských obyvatel, čemuž částe čně p řispívaly n ěkteré poznatky uvedené v dílech pozitivistických kriminolog ů, kte ří své poznatky dopl ňovali r ůznými pseudov ědeckými teoriemi či folklórem. V udržování nepravdivých p říb ěhů či zkreslujících informací napomáhaly též divadelní hry z 80. či 90. let 19. století vypráv ějící o „dobrých ctihodných mužích“ se smyslem pro fairplay a bránících svou čest. Pokud se jedná o problematiku vzniku sicilské mafie, panovalo jistou dobu přesv ědčení, že je tento problém spojen se sicilskou mentalitou a staletou nadvládou různých států nad tímto ostrovem. V sou časnosti hledá v ětšina badatel ů zárodky v 19. století – především v období 60. let –, nebo ť n ěkteré dokumenty jako nap říklad Franchettiho zpráva uvádí, že již v 19. století je možné pozorovat kriminální činnost, která je spojována s mafií. Na území Sicílie p ůsobili gabelloti, kte ří měli na starost správu p ůdy feudálních baron ů a její ochranu p řed záškodnictvím a krádežemi. Gabelloti do svých služeb najímali muže, jejichž úkolem bylo t ěmto akcím zabránit. Mimo to gabelloti pronajímali p ůdu dalším lidem z důvodu vlastního finan čního obohacení či n ěkteré vlastníky p ůdy donucovali k zaplacení výpalného za ochranu jejich

116 majetku. Hlášení z Trapani od Pietra Ulloa či dokument Bezpe čnost ve řejnosti na Sicílii od Turrisiho Colonny poskytují informace o uskupeních s vazbami na policii, soudy a další státní ú řady, a zmi ňují se o principech ml čenlivosti, nebo problémech se získáním výpov ědí sv ědk ů. V dob ě italského sjednocení se rodilo p řesv ědčení, že mafie je archaickým prvkem spojeným se zaostalostí ostrova, a bude odstran ěna po jeho modernizaci, tento předpoklad se ukázal jako mylný, ale mafie s pot ěšením udržovala p řesv ědčení o svém starobylém p ůvodu. Po sjednocení Itálie byli vlastníci p ůdy nuceni najímat do svých služeb členy Ctihodné spole čnosti, jimž byli povinni vyplácet výpalné za ochranu. Běžnou praxí t ěchto správc ů bylo najmutí člen ů jiné „rodiny“, jejichž úkolem bylo ukrást vlastníkovi p ůdy dobytek či zem ědělskou úrodu, za což poté požadovali výkupné, které bylo rozd ěleno mezi lupi če a správce. N ěkte ří správci bránili pronajmutí, jelikož sami usilovali o odkoupení p ůdy či sadu, čehož dosáhli za pomoci záškodnických akcí, které snížily cenu pozemku, nebo za užití násilných prost ředk ů. Poté, co se sicilští členové parlamentu stali sou částí vládní koalice, docházelo k vylu čování člen ů opozice a jmenování p řátelsky naklon ěných jedinc ů mafii. Prokazuje se, že mafie je apolitickou organizací, nebo ť jejím zájmem je zajistit si podporu vládnoucích elit, s nimiž bude moci uzav řít vým ěnný obchod, založený na vým ěně laskavostí – tolerování činnosti Ctihodné spole čnosti vým ěnou za pomoc při získání politického postu. První krizi pro sicilskou mafii p ředstavovalo vyšet řování Ermanna Sangiorgiho v 90. letech 19. století, které prokázalo, že je mafie jednotnou organizací rozd ělenou do několika klan ů a fungující na ur čitých principech. Vyšet řování, ale nedosáhlo úsp ěchu, jelikož se na po čátku 20. století zlepšila hospodá řská situace Itálie, a navíc byla jmenována nová liberáln ější vláda, jež nepodporovala tažení proti organizovanému zlo činu. Ve 20. letech 20. století prokázala sicilská mafie svou schopnost p řizp ůsobovat se nové situaci, jelikož spojila své síly s fašistickou vládou, která spolupráci p řijala, jelikož uvažovala o jejím využití v boji proti opozici a zajišt ění řádu na venkov ě. Vzájemné vztahy se zm ěnily roku 1924, kdy se Benito Mussolini rozhodl zahájit tažení proti mafii, jímž pov ěř il Cesare Moriho, jehož metody byly zna čně kontroverzní. Mussolini byl s výsledky spokojen a sebev ědom ě prohlásil, že problém mafie na Sicílii byl kone čně vy řešen. Prohlášení nebylo pravdivé, jelikož mnoho hlavních člen ů této

117 organizace uniklo do USA a zbylí členové svolali provin ční sch ůzi, na níž uzav řeli dohodu o snížení míry násilností na minimum. Camorra se od Cosy Nostry a ’Ndranghety odlišuje v n ěkolika v bodech – již od svého vzniku byla nazývána Camorrou, nikdo nepochyboval o její existenci, a v sou časnosti připomíná organizovanou skupinu tvo řenou r ůznými gangy. Předpokládá se, že vznikla ve v ězení na p řelomu 18. a 19. století. Již od roku 1820 bylo patrné, že se jedná strukturovanou organizaci vybírající výpalné, zajiš ťující obchod s alkoholem, hazardem a spolupracující s policií. I proti Camo ře bylo na p řelomu 80. a 90. let 19. stolení vedeno n ěkolik tažení, která ale skon čila neúspěchem z podobných důvod ů, jako tomu bylo na Sicílii. Nejvýrazn ější oslabení Camorry p řinesla kauza Cuocolo z let 1906–1912, která prohloubila krizi, v níž se Camorra nacházela na po čátku 20. století. V dob ě vlády fašismu se prokázalo, že v minulých letech došlo k výraznému oslabení Camorry ve m ěstech, ale její odnož p ůsobící na venkov ě byla oslabena poté, co Mussolini zahájit tažení proti organizovanému zlo činu v Itálii. Podobn ě jako u sicilské mafie, i zde došlo k oslabení, ale tradice, struktury a zvyky neapolské Camorry p řetrvaly a umožnily obnovit činnost této organizace po druhé sv ětové válce. První zprávy o organizaci, jež je považována za p ředch ůdkyni ’Ndranghety, pocházejí z 80. let 19. století, v níž jsou její členové ozna čováni jako mafiáni a camorristé, což p řisp ělo k tomu, že kalábrijská mafie byla dlouhou dobu považována za odnož sicilské Cosy Nostry. Na po čátku se jí nedostávalo takové míry ochrany ze strany státních ú řad ů, jako tomu bylo u sicilské či neapolské Ctihodné spole čnosti. Podobn ě jako u Camorry se p ředpokládá, že vznikla ve v ěze ňském prost ředí, a tudíž je možné pozorovat n ěkteré spole čné prvky jako je nap říklad inicia ční rituál, hierarchie tvo řená Malou a Velkou spole čností, po řezání ob ětí v obli čeji, zapojení žen struktury, získávání financí z prostituce a nošení výrazného oble čení, které je odlišovalo od zbytku spole čnosti. Na konci 80. let 19. století musela ’Ndrangehta též čelit soudním proces ům, z nichž získala pou čení pro soudní procesy ve 20. letech 20. století, při nichž prokázala schopnost p řizp ůsobit se, nebo ť navázala p řátelské vztahy s jedinci, kte ří byli schopni zajistit vývoj soudu v její prosp ěch. Tažení proti mafii v oblasti Kalábrie nedosáhlo takového úsp ěchu z n ěkolika d ůvod ů – zdejší ve řejnost neprojevovala o stíhání této organizace takový zájem jako neapolská či sicilská, infiltrace soudního systému členy Ctihodné spole čnosti a rozt říšt ěnost fašistického hnutí v Kalábrii. Od této doby lze

118 užívat pojmem ’Ndrangheta, jelikož se hlavním prvkem hierarchie staly pokrevní linie, rodinné vazby a s ňatky. Je patrné, že jednotlivé v ětve italské mafie spojuje n ěkolik faktor ů, mezi nimiž lze jmenovat zákon cti, princip omerty, podobnou hierarchii či inicia ční rituály, ale na druhé stran ě si každá Ctihodná spole čnost p řizp ůsobuje tyto prvky k obrazu svému. Tuto skute čnost lze pozorovat nap říklad na porovnání hierarchií, které mohou mít vliv na stabilitu jednotlivých mafií. Mezi jednu z nejstabiln ějších mafií lze řadit kalábrijskou ’Ndranghetu, která je založena na principu pokrevních linií a uzavírání s ňatk ů mezi jednotlivými rodinami. Opakem je Camorra, která již není jednotnou strukturovanou organizací, ale jedná se spíše o uskupení tvo řené r ůznými gangy, které jsou ale nadále organizovány, jelikož v čele každé bu ňky stojí boss, jenž pod sebou organizuje členy s různými hodnostmi a specializovanými rolemi. Camorra navíc najímá do svých služeb nezam ěstnané a levnou pracovní sílu pro výkon n ěkterých zakázek, což je prvek, který se u ostatních mafií neobjevuje. To, co je Camo ře a ’Ndranghet ě podobné, je zapojení žen do t ěchto Ctihodných spole čností. Camorra zapojuje ženy do své spole čnosti jako podnikatelky, které v p řípad ě zabití nebo zat čení bosse p řebírají jeho místo; v kalábrijské ’Ndranghet ě bylo stanoveno formální hierarchické za řazení žen. V p řípad ě Cosy Nostry dochází k hlídání po čtu pokrevn ě sp řízn ěných člen ů jedné rodiny. V rámci americké Cosy Nostry je možné p řijímat též ženy, jimž se ale nedostává stejné míry autority jako muž ům, jelikož autorita je vázána na čest, která v pojetí této organizace jen záležitostí muž ů. To, co je spole čné ’Ndranghet ě a Cose Nost ře je vytvo ření vrcholného orgánu, který dohlíží a koordinuje činnost celé Ctihodné spole čnosti, urovnává spory, uzavírá p řím ěř í či rozd ěluje sféry vlivu. Na základ ě materiál ů, které byly užity pro vypracování této práce, jsem nenarazila na informace o existenci podobného orgánu u Camorry. Všechny t ři odnože italské mafie prokázaly b ěhem svého vývoje schopnost přizp ůsobovat se zm ěnám ve spole čnosti a pou čit se ze svých chyb. Je patrné, že Sicilská mafie byla již na svém po čátku silnou organizací, jelikož navázala vztahy s vládnoucími elitami, s nimiž uzavírala dohody založené na vým ěně laskavostí. ’Ndrangheta pro zm ěnu ve svém po čátku soust ředila pozornost na infiltraci soudního systému. Služby Camorry byly sice na po čátku užívány policií, ale promeškala možnost jmenovat své politické spojence, které by delegovala jako kandidáty do italské vlády.

119

Již v 19. století je možné zaznamenat spolupráci mezi newyorskými gangy a Demokratickou stranou, která pokra čovala i ve 20. a 30. letech následujícího století, kdy Demokratická strana poskytovala ochranu hlavním p ředstavitel ům americké mafie. Spolupráce gang ů a mafie s Tammany Hall byla založena na vým ěně vzájemných laskavostí, p ři nichž zlo činecké organizace poskytovaly své služby politickým představitel ům p ředevším v dob ě voleb, kdy unášeli konkuren ční kandidáty či pomocí domluvy nebo násilí donutili voli če ke zvolení vhodného kandidáta. Vým ěnou za tuto službu obdržely gangy a mafie ochranu svých nelegálních podnik ů. Po čátky mafie v USA spadají do 70. let 19. století a jsou spojeny s ekonomickou a politickou situací, která panovala ve m ěstech, jako byly New York, New Orleans či Chicago. Italští imigranti p řicházející do amerických m ěst zakládali uzavřené komunity sjednocené jazykem a kulturou, a které daly vzniknout p řist ěhovaleckým čtvrtím. Obyvatelé t ěchto čtvrtí se v ětšinou nacházeli v těžké životní situaci, které využili jedinci s kriminálními sklony, kte ří nabízeli svým soukmenovc ům pomoc a ochranu vým ěnou za volební hlas pro správného kandidáta. Již od po čátk ů mafie v USA je možné pozorovat n ěkolik spole čných prvk ů – obchod se zemědělskými komoditami, spolupráce s policií a politiky, či zajiš ťování volebních hlas ů pro vhodné kandidáty – se sicilskou Ctihodnou spole čností. O rozší ření pojmu mafie v USA se zasloužily incidenty z konce 19. století, ale nadále nebylo jasné, co p řesn ě tento pojem znamená a byl spojován s jakoukoli kriminální činností v přist ěhovaleckých komunitách. Již ve 20. letech 20. století je v USA možné pozorovat první snahy o zorganizování zlo čineckých aktivit jednotlivých gang ů či mafiánských rodin. Jako přiklad lze uvést chicagské podsv ětí v dob ě vlády Johnnyho Torria, který na po čátku 20. let 20. století vytvo řil mezi hlavními p ředstaviteli chicagského podsv ětí systém dohod, jejichž hlavním cílem bylo zabránit vzniku násilných st řet ů. První pokus o organizaci kriminální činnosti v Chicagu se nesetkal s úsp ěchem, jelikož se rozpadl v d ůsledku vnit řních neshod a neustálého porušování dohod. Nedodržování systému dohod vedlo k takzvané pivní válce vrcholící 14. února 1929 v podob ě takzvaného Masakru na Svatého Valentýna, který vedl ke konferenci hlavních p ředstavitel ů amerického podsv ětí v Atlantic City v kv ětnu 1929. Hlavním impulsem k tomuto jednání byl posilující odpor spole čnosti v ůč i organizovanému zlo činu, a proto bylo hlavním cílem této konference stanovit nová pravidla a rezoluce, jejichž cílem bylo navrátit rovnováhu a zabránit dalším podobným krvavým st řet ům. Je nutné podotknout, že v pr ůběhu celé

120 pivní války došlo k několika snahám o uzav ření p řím ěř í, jehož se ale nepoda řilo dosáhnout z důvod ů osobní averze či neshody v obchodních záležitostech. Podobná situace panovala v New Yorku, v němž na po čátku 30. let 20. století probíhala takzvaná Castellammarská válka, která vyvrcholila jmenováním Charlese „Lucky“ Lucina, který se zasloužil o vytvo ření národního Syndikátu. Vzniklý Syndikát byl spravován Komisí, jejímiž hlavními úkoly bylo udržovat mír a bránit vzniku násilných st řet ů. Mnoho badatel ů uvádí, že s nástupem Luciana skon čila vláda takzvané staré mafie a byla zahájena vláda nové, mladší a modern ější mafie. V tomto bod ě se na základ ě provedeného výzkumu p řikláním k názor ům soudce Giovanni Falconeho a Johna Dickieho, kte ří nesouhlasí s tím, že se jedná o výrazný p řed ěl rozd ělující mafii na starou a mladou generaci. Ve prosp ěch tohoto názoru hovo ří skute čnost, že již p řed nástupem Luciana do čela newyorské mafie se objevují myšlenky a snahy o vytvo ření organizace složené z hlavních p ředstavitel ů amerického podsv ětí, ale Charles Luciano ve spolupráci se Meyerem Lanskym byli t ěmi, kte ří uvedli tuto myšlenku v život. Italská mafie v Americe byla nucena p řizp ůsobit se zdejším podmínkám, což vedlo ke vzniku n ěkolika odlišností od p ůvodní mafie sicilské. P ři svém p říchodu do USA se museli členové mafie adaptovat na situaci panující v Americe, která m ěla sv ůj vlastní systém korupce a kriminální činnosti, do n ějž se musela zapojit. Jednou z odlišností bylo, že v prvních letech mafie v USA nedocházelo ke sch ůzkám hlavních představitel ů mafie, ale to se postupn ě m ěnilo od po čátku 20. let 20. století, a poté co došlo k založení orgánu koordinujícího kriminální činnost jednotlivých bun ěk. Jedním z nejv ětších rozdíl ů mezi americkou a sicilskou mafií je otázka vztahu k ženám, který se projevuje v několika bodech. Jedním z nich je otázka prostituce, která byla na Sicílii zapov ězená, ale v USA p ředstavovala jeden z hlavních zdroj ů p říjm ů. Druhým bodem byl vztah k manželství, kdy na Sicílii byla p ředstava rozvodu nemyslitelná, ale v případ ě amerických člen ů mafie nep ředstavoval rozvod výrazný problém. Další odlišnost ve vztahu k ženám se projevuje v otázce jejich p řijetí do Ctihodné spole čnosti, které je umožn ěno u americké Cosy Nostry. P ředstavitelé sicilské Cosy Nostry jsou v tomto bod ě staromódn ější a p řijetí žen odmítají. Členové americké Ctihodné spole čnosti se od člen ů sicilské Ctihodné spole čnosti odlišují též ve zp ůsobu svého života, kdy ameri čtí p ředstavitelé vedli okázalejší zp ůsob života, který sicilští představitelé odmítali. Jedním z hlavních prvk ů, který je spole čný americké i italské mafii je spojen s neúsp ěchem stíhání člen ů t ěchto organizací. Mezi hlavní d ůvodu neúsp ěchu lze jist ě

121

řadit zkorumpování politik ů, policie a soud ů; vyhrožování, uplácení a vydírání sv ědk ů; ale též náklonost ze strany noviná řů . V neúsp ěchu boje proti organizovanému zlo činu svou roli jistou m ěrou sehrála též nete čnost ve řejného mín ění, které násilné st řety mezi jednotlivými skupinami chápalo jako problém, který se jich netýká. Navíc se zdálo, že jistým zp ůsobem tyto st řety vítalo, nebo ť je vnímala jako události, p ři nichž se vybíjejí zlo činci navzájem. Nejv ětšího úsp ěchu dosahovala tažení proti mafii v dobách, kdy násilí dosahovalo takové míry, kterou již obyvatelé nebyli ochotni tolerovat a žádali potrestání viník ů; když byla ve řejnost znechucena korupcí; když se spole čnost nacházela v hospodá řských problémech; a když došlo ke spolupráci mezi policejními, politickými a soudními orgány.

122

Bibliografie Nevydané prameny: Al Capone Part 1–36 , online archiv FBI. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Al%20Capone (6. dubna 2014). Arthur Flegenheimer (dutch schultz) Part 1–5, online archiv FBI. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Arthur%20Flegenheimer%20%28Dutch%20Schultz%29/ (6. dubna 2014). Mafia Monograph Part 1–4, online archiv FBI. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/Mafia%20Monograph (6. dubna 2014). Saint Valentines Day Massacre Part 1 , online archiv FBI. Dostupné z: http://vault.fbi.gov/St.%20Valentines%20Day%20Massacre/ (6. dubna 2014).

Literatura: ABADINSKY, Howard, Organized Crime , 2009. ANDERSON, Robert T., From Mafia to Cosa Nostra . In: American Journal of Sociology 71, 1965, November 3, s. 302–310. ARLACCHI, Pino, Italská mafie a jeji podnikání , Brno 2002. ASBURY, Herbert, Newyorské gangy. Neformální d ějiny newyorského podsv ětí, Praha 2002. BALSAMO, William, CARPOZI Jr., George, The Mafia. The First 100 Years. The Deadly Inside Story of Organised Crime , Great Britan 1997. BANDIERA, Oriana, Land Reform, the Market for Protection and the Origins of the Sicilian Mafia. Theory and Evidence . In: London School of Economics and CEPR, April 2002, s. 1–45. BEHAN, Tom, The Camorra. Political Criminality in Italy , Routledge 2005. BOROVIČKA, Václav Pavel, Velké p řípady FBI, Litvínov: 1991. BOROVI ČKA, Václav Pavel, Mafie, Praha 1991. BOROVI ČKA, Václav Pavel, Súmrak mafie, Bratislava 1990. BORŽ, Ivan, Al Capone. Řečený „Zjizvená tvá ř“, Praha 2007. BOU ČEK, Jaroslav, Chobotnice. Příb ěh sicilské mafie, Praha 1992. BUONANNO, Paolo, DURANTE, Ruben, PRAROLO, Giovanni, VANIN, Paolo , On the Historical and Geographic Origins of the Sicilian Mafia . In: MPRA Paper, February 2012, 37009, s. 1–23.

123

BUONANNO, Paolo, DURANTE, Ruben, PRAROLO, Giovanni, VANIN, Paolo, Poor Institutions, Rich Mines. Resource Curse and the Origins of the Sicilian Mafia . In: QUADERNI – Working paper DSE, August 2012, 844, s. 1–41. CRESSEY, Donald Ray, Theft of the Nation. The Structure and Operations of Organized Crime in America. Piscataway 2008. ČERVINKA, Stanislav, Až do posledního kmotra. Století mafie , Praha 1991. DAVIS, John Hagy, Dynastie mafie. Vzestup a pád Gambinovy zlo činecké rodiny , Praha 1994. DICKIE, John, Cosa Nostra. Dějiny sicilské mafie , Praha 2009. DICKIE, John, Pokrevní bratrstvo. Vzestup italských mafií , Praha 2012. DUYZINGS, Martin W., Moc a tajemství Černé ruky , Praha 1968. FALCONE, Giovanni, Cosa Nostra, Bratislava 2003. FORGIONE, Francesco, ’Ndrangheta. Nejmocn ější mafie sv ěta , Praha 2010. FRIEDMAN, Robert, Ruská mafie. Jak ruští mafiáni dobyli Ameriku, Praha 2001. GELLÉRT, Gábor, Neviditelná moc, Bratislava 1989. HENDLEY, Nate, Al Capone. Chicago’s King of Crime , Five Rivers Chapmanry 2010. JOHNSON, Caludia, Youth Gangs in Literature , the Unites States of America 2004. JOHNSON, Nelson, Impérium. Mafie v Atlantic City – zrození a vzestup m ěsta korupce , Brno 2012. LANE, David Stuart, Do srdce mafie, Bratislava 2010. LARYŠ, Martin, SOUSLEIMANOV, Emil, Organizovaný zlo čin. Vymezení pojmu . In: SOUSLEIMANOV, Emil (ed.), Organizovaný zlo čin, Praha 2012, s. 11–26. LONGRIGGOVÁ, Clare, Ženy mafián ů, Praha 1998. LUNDE, Paul, Organizovaný zlo čin. Zasv ěcený pr ůvodce nejúsp ěšn ějším odv ětvím sv ěta, Praha 2009. MURCHISON, Kenneth M., Prohibition and the Fourth Amendment. A New Look at Same Old Cases . In: The Journal of Criminal Law and Criminology (1973–) 73, Summer 1982, 2, s. 471–532. NELLI, Humbert S., Italians and Crime in Chicago. The Formative Years, 1890–1920. In: American Journal of Sociology 74, January 1969, 4, s. 373–391. NEWARK, Tim, Mafie táhne do války. Tajný pakt Spojenc ů s podsv ětím, Praha 2008. PAOLI, Letizia, Mafia brotherhoods. Organized crime, Italian style, Oxford 2003.

124

RECIO, Gabriel, Drugs and Alcohol. US Prohibition and the Origins of the Drug Trade in Mexico, 1910–1930 . In: Journal of Latin American Studies 34, February 2002, 1, s. 21–42. REECE, Jack E., Fascism, the Mafie, and the Emergence of Sicilian Separatism (1919– 1943) . In: The Journal of Moder History 45, June 1973, s. 261–276. SAVIANO, Roberto, Gomora. Osobní výpov ěď o ekonomické moci a brutální rozpínavosti neapolské Camorry , Praha 2012. SAVIANO, Roberto, Poj ď se mnou pry č, Praha 2012. SERGI, Anna, KUPKA, Petr,’Ndrangheta. Příčina i d ůsledek kalábrijského strádání . In: SOUSLEIMANOV, Emil, Organizovaný zlo čin, Praha 2012, s. 27-45. SOUSLEIMANOV, Emil, Organizovaný zlo čin, Praha 2012. SOUTHWELL, David, Historie organizovaného zlo činu . Pravdivý p říb ěh o tajemstvích dnešního podsv ětí , Praha 2009. WHITEHEAD, Don, The FBI story, New York 1960. WILSON, Colin, Nejslavn ější sv ětové zlo činy, Praha 1997. WOLF, Eric R., Mafia, Antimafia, and the Plural Cultures of Sicily. In: Current Anthropology 46, August/October 2005, 4, s. 501–520.

Internetové zdroje: 1829 Gangs Of New York: http://bklyn-genealogy-info.stevemorse.org/Society/Gangs.NYC.html (19. dubna 2014). About.com 20th Century History: http://history1900s.about.com/ (19. dubna 2014). American Mafia History: http://americanmafiahistory.com/ (19. dubna 2014). American Organized Crime: http://www.mobsters.8m.com/index.htm (19. dubna 2014). Awesome Stories: http://www.awesomestories.com/home (19. dubna 2014). Crime Library: http://www.crimelibrary.com/index.html (19. dubna 2014). GangRule: http://www.gangrule.com/ (19. dubna 2014). History: http://www.history.com/ (19. dubna 2014). Independent.ie: http://www.independent.ie/ (19. dubna 2014). La Cosa Nostra Database: http://www.lacndb.com/ (19. dubna 2014). My Al Capone Museum: http://www.myalcaponemuseum.com/index.htm (19. dubna 2014). On The Real. New York City: http://ontherealny.com/ (19. dubna 2014). Siben’s Real Lager Beer: http://www.siebensbrewing.com/index.htm (19. dubna 2014).

125

The BoweryBoys. New York City History: http://theboweryboys.blogspot.cz/ (19. dubna 2014). The Federal Bureau of Investigation: http://www.fbi.gov/ (19. dubna 2014).

The Chicago Crime Scenes Project: http://chicagocrimescenes.blogspot.cz/ (19. dubna 2014). The Outlaw Journal: http://www.babyfacenelsonjournal.com/ (19. dubna 2014).

126

Resumé This diploma thesis is foucused on organized crime in the first half of the 20th century and is divided into five chapters. First chapter deals with question of origin, evolution and methods of the three most powerful and the best known italian mafias – sicilian Cosa Nostra, neapolitan Camorra and calabrian ‘Ndrangheta – and furthermore attempts to capture similarities and differences between them. Second section describes situation in the United States of America from 19th century to first decade of 20th century when they were beset by gangs and organization known as Black Hand which laid foundation of coruption followed by mafia in 20’s and 30’s of 20th century. Moreover a reader of this diploma thesis gets information about leaders – Paul Kelly, Ignazio Saietta known as Joseph Wolf, or Giuseppe Morello – and evolution of these structures, situation in american cities like New York, Chicago and New Orleans, and also about Joe Petrosino one of the first people who were trying to fight against organized crime. The third part returns back to postwar Italy where Benito Mussolini a leader of the National Fascist Party initiatied campaign against organized crime in Italy. Cesare Mori a leader of this campaing achieved success by controversial methods. The fight against mafia in Sicily seemed to be effective but on recent researches based on analysis of contemporary documents proof that it wasn’t so successful because the most powerful members of sicilian mafia made a deal about reducing a level of violence to minimum. During this period neapolitan Camorra came to an end as Honorable Society because she abandoned initiation ritual and became some kind of organized association of gangs. Penultimate chapter is dedicated to american mafia during prohibiton era in 20’s and 30’s of 20th century. One part of this chapter is focus on declaration of and Eighteenth Amendment to the U.S. Constitution. Next part describes situation in the United States of America during a reign of mafie over Chicago and New York. The main atention is focus on the leaders of mafie in these cities such as Jim Colosimo, Johnny Torrio, Al Capone, Dion O’Baninon, Earl Weiss, George Moran, Giuseppe Maseria, Maranzano and Charles Luciano, and events conected with this organization – beer war in Chicago or castellammarse war in New York. Last Part is about return of mafia back to Italy during the Word War II, when United States Navy cooperated with the leader of mafia Charles Luciano during the preparation of the Allied landings in Sicily.

127